Filmový klub Jihlava jaro 2016 by Jihlava

jarní cyklus 2016

Promítáme vždy v pondělí v 19.30 hodin.

Vážení přátelé filmového umění, filmová tvorba přináší každým rokem zajímavé tituly, ať už v oblasti hraných ilmů, nebo dokumentárních či animovaných. Značná část titulů je sice natočena bez větších uměleckých ambicí s jediným cílem – vydělat, ale stále se najde dost takových, které uspokojí a potěší náročnější diváky. Pro jarní cyklus 2016 jsme pro Vás připravili 22 filmových večerů v rámci pravidelných pondělních projekcí. Program obsahuje jak novinky, tak i starší či archivní tituly, uvádíme i filmy, kterým končí monopol pro veřejné promítání, jako jednu z posledních možností vidět tyto snímky na velkém plátně. Kromě pravidelných pondělních večerů připravujeme opět mimořádná víkendová představení, plánujeme také minipřehlídky filmů a ozvěny filmových festivalů.

Věříme, že návštěvy ﬁlmového klubu pro Vás budou obohacením.

Jaroslav Kristek předseda FK Jihlava

program jarního cyklu leden–květen 2016 hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení ve 20:00 hodin v kině Dukla, Jihlava

leden 4. 1. 11. 1. 18. 1. 25. 1.

Perfektní den A sedmnáct jim bylo let | pásmo „Maďarský ﬁlm“ Vlna vs. břeh + beseda | dokumentární večer Koza

únor 1. 2. Perný den | konec monopolu 8. 2. Líza, liščí víla | pásmo „Maďarský ﬁlm“ 15. 2. Muž na laně + beseda | dokumentární večer, konec monopolu 22. 2. Ejzenštejn v Guanajuatu 29. 2. Zmizelá

březen 7. 3. Umění plakat 14. 3. Saulův syn | pásmo „Maďarský ﬁlm“ 21. 3. Trabantem až do posledního dechu + beseda | dokumentární večer 28. 3. Malá z rybárny

duben 4. 4. Eva Nová 11. 4. Turínský kůň | pásmo „Maďarský ﬁlm“ 18. 4. Filmový dobrodruh Karel Zeman + beseda | dokumentární večer, konec monopolu 25. 4. Bohémský život | konec monopolu

květen 2. 5. 9. 5. 16. 5. 23. 5. 30. 5.

Borgman Bílý bůh | pásmo „Maďarský ﬁlm“ Hledání Vivian Maier + beseda | dokumentární večer Attila Marcel Nejvyšší nabídka

4. ledna 2016

Perfektní den (A Perfekt Day) Španělsko, 2015, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 105 minut režie: Fernando León de Aranoa | scénář: Fernando León de Aranoa, Diego Farias | námět: Fernando León de Aranoa, podle knižní předlohy Pauly Fariase | kamera: Alex Catalán | hudba: Arnau Bataller | produkce: WestEnd Films | hrají: Olga Kurylenko, Benicio Del Toro, Tim Robbins, Mélanie Thierry, Fedja Stuka a další „Ten film je jako ruská panenka matrjoška. Uvnitř komedie je drama, v něm road movie, v kterém je zase válečný film,“ řekl o svém šestém celovečerním snímku sám režisér Fernando León de Arnoa. Skupina humanitárních pracovníků kdesi na Balkáně se s rozdílnou motivací snaží vyřešit zdánlivě jednoduchý úkol – vyčistit studnu, která slouží jako jediný zdroj pitné vody pro několik okolních vesnic. Prostředí válečné zóny, specifické charaktery a nečekané dějové zvraty jsou podpořeny sarkastickým smyslem pro humor. Často se tak budete smát i v jinak tragických momentech. Snímek je inspirovaný románem lékařky a spisovatelky Pauly Farias Dejarse Llover. Fernando León de Aranoa (nar. 1968 Madrid), španělský režisér a scenárista. Po studiu univerzity pracoval jako scenárista na televizních seriálech. Pozornost upoutal již svým krátkometrážním debutem Sirény (1994), oceněným na mnohých španělských festivalech. Poté se věnuje už jenom snímkům celovečerním, ke kterým sám píše scénáře. Mimoto tvoří také dokumentární filmy, natočil například jedinečný snímek Neviditelní (2007) ve spolupráci s organizací Lékaři bez hranic. filmografie – režie: Sirény (1994), Rodina (1996), Barrio (1998), Pondělky na slunci (2002), Princezny (2005), Neviditelní (2007), Amador (2010), Perfektní den (2015) oficiální stránky filmu: http://www.westendfilms.com/films/current/perfect-day

11. ledna 2016 pásmo „Maďarský ﬁlm“

A sedmnáct jim bylo let... (Így jöttem) Maďarsko, 1965, 16 mm, černobílý, maďarsky, české titulky, 108 minut režie: Miklós Jancsó | scénář: Gyula Hernádi | kamera: Tamás Somló | hudba: Zoltán Jeney | hrají: András Kozák, Sergej Nikoněnko, Lajos Öze, József Madaras, Béla Barsi, János Görbe, Zoltán Gera, Mari Csomós, Bertalan Solti, Tibor Molnár, János Koltai, Judit Meszléry, László Csurka, Tibor Szilágyi, Ilona Kállai, Tibor Haraszin, Ferenc Dávid Kiss Děj filmu se odehrává v posledních dnech druhé světové války na maďarském venkově. Vypráví o sedmnáctiletém maďarském gymnasistovi, který zprvu ve skupině, potom na vlastní pěst prchá před frontou. Opakovaně se dostane do ruského zajetí a opět z něho vyvázne. Když ho ruské jednotky opětovně zajmou, přidělí ho jako pomocníka Koljovi, který se uprostřed otevřené krajiny stará o stádo krav. Ani jeden z chlapců nemluví jazykem toho druhého. Rozumí si, protože jsou oba především lidé. Na konci mu nejbolestivější zkoušku dospělosti připraví vlastní krajané. Mistrovský kousek maďarského režiséra Miklóse Jancsóa je nádherným emocionálním dílem, které není nijak přehnaně nacionální, ale právě naopak politicky i citově vyvážené. Zážitek z filmu umocňuje vizuálně dokonalá a čistá černobílá kamera. Miklós Jancsó (nar. 27. 9. 1921 Vác, Maďarsko, zem. 31. 1. 2014 Budapešť, Maďarsko) – režisér, scenárista, herec. Je považován za jednoho z nejoriginálnějších světových filmových režisérů. Po maturitě na církevní škole studoval právo v Pécsi a Kolozsváru, kde i získal diplom právníka. Byl také členem právnické komory, ale praxi nevykonával. V r. 1946 se přestěhoval do Budapešti, kde v roce 1950 ukončil Filmovou a divadelní akademii. Ze začátku se věnoval především dokumentaristice, v roce 1958 natočil svůj první celovečerní hraný film „A harangok Rómába mentek“ (Zvony odletěly do Říma). Od roku 1988 byl řádným profesorem na Filmové a divadelní akademii. V letech 1990 až 1992 vyučoval také na Harvardské univerzitě. Získal 9 světových filmových cen a 8 nominací. filmografie – režie (výběr): Kezünkbe vettük a béke ügyét (1950, KF, hraný režijní debut), Podzim v Badacsonyi (1954, KF dok.), Zvony odletěly do Říma (1958), Odvrácená tvář (1963), A sedmnáct jim bylo let... (1965),

Beznadějní (1966), Ticho a křik (1967), Hvězdy na čepicích (1967), Elektra a její pravda (1975), Maďarská rapsódie (1979), Allegro barbaro (1979), Tyranovo srdce anebo Boccaccio v Uhrách (1979), Oda az igazság (Zemřela spravedlnost, 2010)

18. ledna 2016 dokumentární večer

Vlna vs. břeh (Vlna vs. breh) Slovensko/ČR, 2014, DCP, dok., barevný, slovensky/česky, 88 minut režie: Martin Štrba | scénář: Martin Štrba, Olina Kaufmanová | kamera: Martin Štrba | hudba: Michal Novinski | účinkují: Martin Štrba, Rudo Prekop, Tono Stano, Miro Švolík, Vasil Stanko, Peter Župník, Agnieszka Holland Jano Pavlík, Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano, Martin Štrba, Miro Švolík, Kamil Varga, Peter Župník. Setkali se na začátku 80. let jako slovenští studenti oboru fotografie na pražské FAMU a do umělecké fotografie vnesli energii, hravost a nespoutanou imaginaci, která se v jejich tvorbě spojovala zejména s postupy inscenované fotografie. Vytvořili výjimečnou generaci, kterou kritici nazvali „Slovenskou novou vlnou“. Jejich nepřehlédnutelné dílo dodnes ovlivňuje vývoj fotografie v Čechách i na Slovensku. Jsou úspěšní i za hranicemi, mnozí se vrátili domů, aby svoje zkušenosti opět předali mladé generaci. Martin Štrba ve svém režijním debutu navštěvuje a zpovídá přátele a umělecké souputníky, přičemž rekonstruuje atmosféru doby, která umožnila zrod fenoménu Slovenské nové vlny. Něco takového se stává zřídka, o to vzácnější je, když se ve stejný čas a na stejném místě začne kumulovat a znásobovat tvořivá energie mezi lidmi, kteří sdílejí podobné hodnoty a pohled na svět. Vznikl netradiční dokument, který formálně následuje invenci, hravost, inscenační a výtvarné postupy fotografické tvorby svých aktérů. Kolektivní portrét tvůrců slovenské nové vlny, kteří od 80. let minulého století prolamovali konvence tradiční fotografie. Klipově koncipovaná mozaika oživuje atmosféru soumraku komunismu i nonkonformního ducha party mladých umělců. Připomíná také jejich činnost po pádu železné opony. Martin Štrba, jehož snímek je režijní a scénáristickou prvotinou, zde vystupuje též jako fotograf, jedna z postav, účastník předkamerové reality. Prostřednictvím výrazného vizuálního rukopisu, který v minulosti piloval

jako kameraman filmů Agnieszky Holland, Vladimíra Michálka nebo Martina Šulíka, zprostředkovává pohled zevnitř i z vnějšku. Rozpoutává rozhovor mezi filmem a fotografií a umožňuje tak divákovi, aby se nechal unést na vlně inspirace. výběr dokumentární a kameramanské tvorby autora: Sluneční stát (2005), O rodičích a dětech (2007), Zlatá šedesátá (2009, TV seriál), Láska z kontejneru (2011), Hořící keř (2013), Československý filmový zázrak (2014, TV seriál), Pohádkář (2014), Mamon (2015, TV seriál) oficiální stránky filmu: http://www.vlnavsbreh.sk/

25. ledna 2016

Koza (Koza) Slovensko/Česko, 2015, DCP, barevný, česky/slovensky, 75 minut režie: Ivan Ostrochovský | scénář: Ivan Ostrochovský, Marek Leščák | kamera: Martin Kollár | produkce: Christine Vachon | hrají: Peter Baláž, Zvonko Lakčevič, Ján Franek, Stanislava Bongilajová, Nikola Bongilajová, Tatiana Piuss a další | ocenění: Berlinale 2015 – nominace na nejlepší hraný debut, FF Neisse 2015 – nejlepší ﬁlm, Vilnius FF Kino Pavasaris – nejlepší ﬁlm, cena artových kin C.I.C.A.E. Syrové drama s dokumentárním nádechem líčí snahu zapomenutého olympionika Petera Baláže při cestě za lepším životem. Ve snaze vydělat peníze na zabezpečení druhého dítěte objíždí netrénovaný boxer pochybné zápasy a společně se svým manažerem – majitelem zastavárny – sdílí vše. Manažera ztvárnil další bývalý boxerský šampion Ján Franek, toho času trenér Baláže. Kam až může zajít lidská vůle, kolik kol v ringu dokáže člověk obětovat pro svůj cíl? Tíživou sociální situaci stále bezvýchodnější reality přesvědčivě vykresluje minimalistická kamera. Ivan Ostrochovský (nar. 1972 Žilina) – absolvoval Katedru audiovizuálních studií a dokumentární tvorby na VŠMU v Bratislavě, věnuje se hrané i dokumentární tvorbě (Ilja – 2009), podílel se s Petrem Kerekešem na vzniku snímku Sametoví teroristé (2013), který na MFF Karlovy Vary získal cenu Fedeora. Koprodukčně spolupracoval například na snímcích Nesvadbov (2010, r. E. Hníková) nebo Až do města Aš (2010, r. I. Grófová). Drama Koza je jeho prvním samostatným celovečerním počinem.

filmografie – režie: Menšie zlo… (2004), Ilja (2009), Cesta do stredu sveta (2012), Sametoví teroristé (2013), Garda (2015), Koza (2015) oficiální stránky filmu: http://www.kozamovie.com/

1. února 2016 konec monopolu

Perný den (Hard Day‘s Nigh) Velká Británie, 1964, DCP, černobílý, anglicky, české titulky, 87 minut režie: Richard Lester | scénář: Alun Owen | kamera: Gilbert Taylor | hudba: John Lennon, Paul McCartney | produkce: Walter Shenson | hrají: John Lennon, Paul McCartney, George Harrison, Ringo Starr, Wilfrid Brambell, John Bluthal, Phil Collins, Victor Spinetti, Margaret Nolan, Rosemarie Frankland, Anna Quayle, David Janson, Richard Vernon, Pattie Boyd, Marianne Stone | ocenění: Nejlepší britský film roku 1964 v kategorii muzikál/ komedie V šedesátých letech zavládlo ve Velké Británii a postupně i v celém světě hudební šílenství zvané Beatlemanie. Písničky skupiny The Beatles dokázaly uchvátit mladé lidi bez rozdílu národnosti, náboženství a barvy pleti. Snímek Perný den zachycuje jeden obyčejný den v životě této kapely. John, Paul, George a Ringo tehdy v hektickém tempu cestovali od hotelu k hotelu, které obklopovaly kordony policistů držících na uzdě šílící dívenky v krátkých sukýnkách, absolvovali rozhovory s novináři, hráli na koncertech a natáčeli televizní a rozhlasová show. Když už je kolotoč, kdy jim stále někdo říká, kam mají chodit, co mají dělat, jak se tvářit, nad jejich síly, jednou už nevydrží, „vzbouří se“ a začnou se bavit různými absurdně ztřeštěnými legráckami. Film obsahuje dvanáct nesmrtelných hitů skupiny, které se objevily na jejím třetím albu A Hard Day‘s Night (1964). Richard Lester (nar. 19. 1. 1932 Filadelfie, Pennsylvania, USA) – režisér, scenárista, kameraman, herec, skladatel. Původem Američan, jehož britské filmy z bláznivých šedesátých let nejen pomohly mapovat toto nepřehledné období, ale také naznačily překvapivý posun od konvenčních filmařských postupů. Při natáčení používal Lester více kamer (natáčel i z ruky) a uplatňoval dráždivý styl střihu, což ho pasovalo na zasvěcence filmové nové vlny. Zároveň ovšem iritoval nepřeberné množství tradicionalistů. Lester byl bývalý zpěvák, který se dostal do televize jako kulisák

a nakonec se propracoval až na post režiséra (ve dvaceti letech!). V roce 1954 odešel z USA do Evropy a po dvou letech se usadil v Británii. Je považován za jednoho ze zakladatelů hudebních videoklipů – i jeho první celovečerní filmy toho měly s hudbou hodně společného. V sedmdesátých letech už byl považován za jednoho z nejvýznamnějších britských tvůrců, kromě hudebních filmů a komedií režíroval také dobrodružné a historické snímky. filmografie – režie (výběr): The Vise (1954, TV seriál), Jazzová revue (1962, celovečerní hraný debut), Perný den (1964), Pomoc! (1965), Fortel, a jak ho získat (1965), Jak jsem vyhrál válku (1967), Tři mušketýři (1973), Ohrožení Britannicu (1974), Superman 2 (1980), Paul McCartney (1989, KF dok.), Get Back (1991, dok.), Superman II: Verze Richarda Donnera (2006, video film)

8. února 2016 pásmo „Maďarský ﬁlm“

Líza, liščí víla (Liza, a rókatündér) Maďarsko, 2015, DCP, barevný, maďarsky, české titulky, 98 minut scénář a režie: Károly Ujj Mészáros | kamera: Péter Szatmári | hudba: Dániel Csengery, Ambrus Tövisházi | produkce: István Major | hrají: Mónika Balsai, Piroska Molnár, Mariann Kocsis, Andrea Balázs, David Sakurai, Ági Gubíková | ocenění: Cena hlavní poroty na Seattle International Film festival 2015, Nejlepší herečka (Mónika Balsai) na Fantaspoa – International Fantastic Film Festival of Porto Alegre, … Potrhlá romantická komedie, vymykající se všem zažitým konvencím daného žánru. Hlavní hrdinka Líza je třicetiletá zdravotní sestra, která stále marně touží po lásce, sekunduje jí imaginární přítel, japonský popový zpěvák Toni Tani. Po sérii nešťastných náhod nabývá Líza přesvědčení, že je prokletá a každému svému nápadníkovi přivodí smrt. Do tohoto koktejlu přimíchejte ještě ležící Martu, vdovu po japonském velvyslanci, a řádně protřepejte. Bizarní spojení specifického humoru, který není pro každého. Károly Ujj Mészáros (nar. 1968, Keszthely) – režisér a scenárista. Původně studoval ekonomii, vzápětí však přesedlal na film a po spolupráci se Studiem Bély Balázse se věnoval umělecké škole v Londýně. Ve své tvorbě se zaměřuje na fantazy žánr, experimentální formu a netradiční dějové linky. Líza, liščí víla jeho první celovečerní samostatný film.

filmografie – režie: Attila clown (1994), Gumiember (2003), The Secret Adventures of Sleepy Men (2008), Líza, ličší víla (2015) https://www.facebook.com/pages/Liza-a-r%C3%B3kat%C3%BCnd%C3%A9r-Liza-the-Fox-Fairy/190328937686385 oficiální stránky autora filmu: http://www.umkaroly.com

15. února 2016 dokumentární večer konec monopolu

Muž na laně (Man on Wire) Velká Británie/USA, 2008, 35 mm, dok., barevný, anglicky, české titulky, 92 minut režie: James Marsh | kamera: Igor Martinovic | hudba: J. Ralph | producent: Claudie Ossard, Chris Bolzli | hrají: Philippe Petit, Jean François Heckel, Jean-Louis Blondeau, Annie Allix, David Forman a další | ocenění: Oscar – nejlepší dokument, Independent Spirit Award – nejlepší dokument, MFF Karlovy Vary – nejlepší dokument, Sundance Film Festival – cena diváků, velká cena poroty 7. srpna 1974 vstoupil mladý Francouz Philippe Petit nezákonně na lano natažené mezi newyorskými dvojčaty, tehdy nejvyššími budovami světa. Po asi hodinovém představení na laně byl Philippe zatčen, odvezen na psychologické testy a uvržen do vězení. Petit snil o věžích šest a půl roku, poté strávil v New Yorku osm měsíců plánováním celé akce. Za pomoci několika kamarádů a kompliců musel čelit mnoha překážkám: musel najít způsob, jak obejít ochranku Světového obchodního centra, propašovat do věží těžké ocelové lano, natáhnout ho mezi vrcholy dvojčat, upevnit a napnout tak, aby vydrželo poryvy větru a výkyvy budov. Upevňování a seřizování probíhalo v noci v naprostém utajení. V 7.15 ráno vkročil Philippe poprvé na lano zavěšené 411 metrů nad chodníky Manhattanu... Dokument Jamese Marshe oživuje 35 let staré dobrodružství skrze vzpomínky samotného Philippa Petita a jeho kolegů, kteří pomohli vytvořit neuvěřitelné představení, které se stalo „uměleckým zločinem století“. James Marsh (nar. 30. 4. 1963 Truro, Velká Británie) Po absolvování oxfordské univerzity pracoval pro BBC. Jeho první dokument Troubleman (1994) pojednává o posledních dnech soulového zpěváka Marvina Gaye,

který byl zavražděn svým otcem, fundamentalistickým kazatelem a příležitostným transvestitem. filmografie – režie: Animator of Prague, The (1990, dok. TV film), The Burger & the King: The Life & Cuisine of Elvis Presley (1996, dok. TV film), John Cale (1998, dok. TV film), Wisconsinský výlet za smrtí (1999, dok.), The Team (2005, dok.), King, The (2005), Muž na laně (2008, dok.), Vraždy v Yorkshiru: 1980 (2009), Nim (2011, dok.), Shadow Dancer (2012), Teorie všeho (2014), Untitled Donald Crowhurst Project (2016) oficiální stránky filmu: http://www.manonwire.com/

22. února 2016

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato) Mexiko/Nizozemsko/Finsko/Belgie 2015, DCP, anglicky, české titulky, 105 minut scénář, režie: Peter Greenaway | kamera: Reinier van Brummelen | produkce: Bruno Felix, Femke Wolting, San Fu Maltha, Cristina Velasco | hrají: Elmer Bäck, Luis Alberti, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata a další | ocenění: Nominace na Zlatého medvěda na Berlinale 2015 Legendární sovětský režisér Sergej Ejzenštejn cestuje v roce 1931 do Mexika, aby zde natočil svůj snímek Ať žije Mexiko. Do jeho plánů zasahují konzervativní hollywoodští investoři, omezená cestovní víza, hrozby únosu i povolání zpět do SSSR – a především osudové setkání s jeho místním průvodcem Palominem Cañedem. Začíná příběh o zakázané lásce, umělecké svobodě i podobenství, o umírání a sexu. Ve filmu se snoubí historie s rafinovaným humorem, s vulgaritou i obscénností. Ejzenštejn tak po deset dnů v Mexiku na vlastní kůži zažívá úzké propojení mezi láskou a smrtí. Hlavní roli energicky a naprosto přesvědčivě ztvárnil okouzlující Elmer Bäck s rozcuchanými vlasy a botami pod polštářem. Peter Greenaway (nar. 5. 4. 1942 Newport Velká Británie) – režisér, scenárista, kameraman, herec, spisovatel. Vystudoval malířství na Walthamsrow School of Art a jako 22letý měl první samostatnou výstavu v Lord‘s Gallery v Londýně. V letech 1965–66 pracoval jako střihač dokumentárních filmů britské Ústřední informační služby a přitom natáčel krátké dokumentární filmy, maloval a psal knihy. Svými stylizovanými filmy, ve kterých dominuje vizuální složka, se zařadil k nejzajímavějším

současným postmoderním filmařům. V roce 1993 se osobně zúčastnil LFŠ v Uherském Hradišti. filmografie – režie (výběr): Death of Sentiment (1962, KF), D jako dům (1973), Okna (1975), Umělcova smlouva (1982), Zet a dvě nuly (1985), Inside Rooms: 26 Bathrooms, London & Oxfordshire, 1985 (1985, dok.), Topení po číslech (1988), Dítě z Maconu (1993), Kniha snů (1996), Cinema16: British Short Films (2003, dok. videofilm), Rembrandtova obžaloba (2008, dok.), Goltzius a společnost Pelikán (2012), Ejzenštejn v Guanajuatu (2014) https://www.facebook.com/eisensteinguanajuato

29. února 2016

Zmizelá (Gone Girl) USA, 2014, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 145 minut režie: David Fincher | scénář: Gillian Flynn | námět: kniha Gilliana Flynna Zmizelá | kamera: Jeff Cronenweth | hudba: Trent Reznor, Atticus Ross produkce: Cean Chafﬁn, Arnon Milchan, Josh Donen, Reese Witherspoon hrají: Ben Afﬂeck, Rosamund Pike, Carrie Coon, Casey Wilson, Kim Dickens, Tyler Perry, Lee Norris, Neil Patrick Harris, Missi Pyle, Patrick Fugit, Kathleen Rose Perkins, Sela Ward, Scoot McNairy, Emily Ratajkowski, Boyd Holbrook, David Clennon, Lisa Banes, Lola Kirke, Lars Slind, Jamie McShane, Cole Mueller, Casey Ruggieri | ocenění: nominace na Zlatý Glóbus 2015 za nejlepší herečku, režii, scénář a hudbu; nominace na Oscara za nejlepší herečku v hlavní roli V den pátého výročí svatby zmizí Nickyho manželka Amy. Jak narůstají dny Amyna zmizení, nepochopitelný čin se za přispění policejního vyšetřování a mediálního nátlaku čím dál více zamotává. Manžel Nick původně označován jako zdrcená oběť se postupně v očích médií i široké veřejnosti stává pod nátlakem podezřelých nejasností viníkem. Stále však chybí to nejdůležitější, Amy. David Fincher jako režisér opět potvrzuje svou přední pozici v roli dramatického tvůrce a brilantní výstavbou napětí a vztahové zápletky vytváří ze Zmizelé opravdu silný a navíc skvěle natočený příběh. David Fincher (nar. 1962 Denver) – režisér, jeden z nejúspěšnějších tvůrců současné éry. Ohlas přinesl již jeho dokumentární debut The Beat of the Live Drum (1985), následuje pár let točení reklam, dlouhodobě se věnuje

také natáčení hudebních videoklipů. Pásmo kritiky vysoce hodnocených snímků zahajuje v roce 1992 Vetřelcem 3, pokračuje legendárními filmy jako Sedm (1995) nebo Klub rváčů (1999). Uvedení dalšího celovečerního snímku je plánováno na rok 2018 (The Girl Who Played with Fire). filmografie – režie: The Beat of the Live Drum (1985), Vetřelec 3 (1992), Sedm (1995), Hra (1997), Klub rváčů (1999), Úkryt (2002), Zodiac (2007), Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008), The Social Network (2010), Muži, kteří nenávidí ženy (2011), Zmizelá (2014) oficiální stránky filmu: http://www.gonegirlmovie.com/

7. března 2016

Umění plakat (Kunsten at græde i kor / Art of Crying) Dánsko, 2006, 35 mm, dánsky, české titulky, barevný, 106 minut režie: Peter Schonau Fog | scénář: Bo Hr. Hansen, Erling Jepsen | kamera: Hafale Gunnar Paalgard | hudba: Karsten Fundal | produkce: Thomas Stenderup | hrají: Jamník Lorenzen, Jesper Asholt, Hanne Hedelund, Julie Kolbech | ocenění: Nejlepší skandinávský film roku 2007, dánská nominace na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, Nejlepší ženský herecký výkon – mezinárodní filmový festival Bratislava 2007 a mnoho dalších ocenění na prestižních filmových festivalech Umění plakat je drama s prvky černého humoru, které se odehrává v Dánsku v 70. letech. Příběh své rodiny vypráví jedenáctiletý Allan, jehož duševně nemocný otec je pro svou schopnost dojmout lidi k slzám vyhlášeným pohřebním řečníkem. Doma si však otec vlastním hraným pláčem vynucuje soucit celé rodiny. Allanova rodina je kvůli tomuto citovému vydírání v troskách – matka již rezignovala, jeho starší bratr se odstěhoval a sestra skončí na psychiatrii, kam si odnáší jedno děsivé tajemství. Allan se rozhodne udělat cokoli, aby otce učinil šťastným a rodinu dal znovu dohromady. Umění plakat vyniká typicky severským humorným nadhledem. Peter Schonau Fog – narodil se a vyrůstal na ostrově Fanø v Dánsku, kam situoval i svůj celovečerní hraný debut Umění plakat (2007). Studoval pražskou FAMU a Dánskou národní filmovou školu v Kodani. Krátký film Lille mænsk (1999), který natočil během studií, byl oceněn na Mnichovském festivalu filmových škol. Ve svých filmech rozvíjí témata spojená s izolovanými venkovskými komunitami, jejichž sebevymezení se odráží mimo jiné i ve specifickém nářečí, kterým hovoří jen velmi malé množství obyvatel.

filmografie: Two In One (1997), Vildfarelser (1998), Lille mænsk (1999), Umění plakat (2008) Oficiální stránky filmu: http://artofcrying.blogspot.com

14. března 2016 pásmo „Maďarský ﬁlm“

Saulův syn (Saul fia/Son of Saul) Maďarsko, 2015, DCP, barevný, maďarsky, české titulky, 107 minut režie: Laszlo Nemes | scénář: Laszlo Nemes, Clara Royer | kamera: Mátyás Erdély | produkce: Gábor Rajna, Gábor Sipos | hrají: Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Jerzy Walczak, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik, Christian Harting | ocenění: MFF Cannes 2015 – Laszlo Nemes – Velká cena Čas – druhá světová válka, místo – vyhlazovací tábor v Osvětimi, hlavní postava – Saul Auslander, maďarský Žid. 107 minut čistého pekla, kde hlavní postava je neustále v záběru – buď v detailu na jeho tvář nebo na záda s velkým rudým X označujícím Židy, kteří mají za úkol dělat v Osvětimi špinavou práci. Především hnát lidi do sprch, pálit jejich těla, uklidit a začít zase nanovo. S vědomím, že není daleko doba, kdy se tito přisluhovači stanou sami předmětem likvidace. Saul Auslander se probere ze své netečnosti a odhodlá se k činu. Když uvidí mezi umírajícími svého desetiletého syna, rozhodne se, že ho uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování alespoň důstojně pohřbí podle židovských tradic. Zdálo by se, že o holokaustu už bylo filmovou řečí vyřčeno téměř vše. Avšak Saulův syn naprosto mění dimenze pohledu na zvěrstva, kterých je schopen dopustit se tvor druhu homo sapiens. Snímek své intenzity dosahuje nikoliv pomocí šokujících záběrů, ale svou vynikající originální formou – bez naturalistického zobrazování zrůdností – je tu žár, shon, apatie, chaos, rozostřená hrůza. Saulův syn nepoužívá mnoho slov a nepodává příliš mnoho konkrétních a jasných informací – o to víc dává prostor pro fantazii, pro domýšlení toho z části vyřčeného, jen jakoby mimoděk zachyceného – ta největší hrůza se pak odehrává v hlavě diváka. Laszlo Nemes (nar. 1977 Budapešť, Maďarsko) – režisér, scenárista. filmografie – režie: Türelem (2007, KF), Saulův syn (2015, celovečerní hraný debut) oficiální stránky filmu: http://www.laokoonfilm.com/movies/item/son-of-saul-saul-fia

21. března 2016 dokumentární večer

Trabantem až do posledního dechu Česká republika, 2015, DCP, barevný, česky, 120 minut scénář, režie: Dan Přibáň | kamera: Zdeněk Krátký, Dana Zlatohlávková, Jakoub Nahodil | hudba: Tatiana Miková | účinkují: Dan Přibáň, Aleš Vašíček, Marek Slobodník, Tomasz Turchan, Dana Zlatohlávková, Jakub Nahodil, Zdeněk Krátký, David Novotný „Za neskutečně dlouhého půl roku jsme ujeli méně kilometrů než na Hedvábné stezce a zažili toho tolik jako nikdy před tím. Pojďte se podívat na vyprávění z nejnáročnější cesty o setkání dvou světů, které křižuje žlutý cirkus. Napříč pustou Austrálií, kde problémy střídá špatné počasí a špatné počasí problémy, a nic nejde podle plánu, do nádherné tropické Jihovýchodní Asie, jiného světa, kde mělo být vše jednoduché a nebylo, a právě proto to stálo za to! Stovky fotek a příběhů, které člověk někdy ani nechtěl zažít, ale o to větší má radost, že to všechno přežil.“ Dan Přibáň (nar. 7. 1. 1976 Praha, Československo) – režisér, scenárista, herec, novinář, cestovatel. V letech 2002–2008 pracoval jako redaktor portálu iDnes.cz a v časopisu ABC, poté byl do roku 2009 šéfredaktorem populárně-vědeckého časopisu VTM Science. Působí jako nezávislý novinář a především jako cestovatel, expediční poradce, filmař a popularizátor. Založil občanské sdružení na podporu nekomerčního filmu UnderFilm a nezávislou filmovou společnost Klok TV. Za snímek Trabantem napříč Afrikou získal mj. dvě ceny na 9. MF outdoorových filmů 2011. filmografie – režie: N15 (2003, amatérský film), Trabantem Hedvábnou stezkou (2009, dok.), Trabantem napříč Afrikou (2010, dok.), Trabantem Jižní Amerikou (2014, dok. TV seriál), Trabantem až do posledního dechu (2015, dok.) oficiální stránky filmu: http://tichomori.transtrabant.cz/

28. března 2016

Malá z rybárny ČR/Slovensko/SRN/Francie, 2015, DCP, loutkový, barevný, česky, 71 minut režie: Jan Balej | předloha: Hans Christian Andersen – Malá mořská víla scénář: Jan Balej, Ivan Arsenjev, Michal Bureš | kamera: Martin Procházka, Alan Soural | hudba: Louis Warynski, Vincent Favrat | výtvarníci: Jan Balej, Markéta Michálková, Filip Pošivač, Marie Laurence Gourdain, Barbora Valecká, Milan Vinš, Tomáš Pokorný | producent: Nelly Jenčíková mluví: Oldřich Kaiser (vypravěč), Anežka Kubátová, Petr Forman, Ivana Chýlková, Barbora Hrzánová, Jan Novotný, Nina Divíšková, Veronika Žilková, Radek Holub, Vladimír Javorský Hluboko pod mořskou hladinou, doprovázen rybím orchestrem, vypráví hlas moře příběh Mořského krále a jeho dcery Malé. Stejně jako mnozí jiní opustil král se svou stařičkou matkou a třemi dcerami – Malou, Prostřední a Nejstarší – drancované pobřežní vody a odešli žít mezi lidi. V potemnělé rybárně uprostřed přístavní čtvrti plné přistěhovalců žijí teď jednotvárný život plný práce, osamění a vzpomínek na staré časy. Jednoho dne vstoupí do jejich rybího obchodu sebevědomý, pohledný, ale poněkud neurvalý mladý muž – Baron. Malá je jeho okázalým vystupováním, dunivou hudbou a pozlátkem, které ho obklopuje, naprosto okouzlena. Od této chvíle se život Malé a její rodiny změní. Tak začíná příběh velké lásky Malé z rybárny. Moderní adaptace původní pohádky Malá mořská víla Hanse Christiana Andersena je silným a děsivě realistickým příběhem o nenaplněné lásce a současně i o hodnotách dnešní společnosti. Jan Balej – režisér, scenárista (nar. 1958). Absolvoval Ateliér filmové a televizní grafiky na UMPRUM. V roce 1990 spoluzaložil studio Hafan film Praha zaměřené na tvorbu animovaných loutkových filmů. Realizoval sérii krátkých filmů Tom Paleček (1994) a TV seriál večerníčků Jak to chodí u hrochů (2000). Dále se podílel na projektu celovečerního pohádkového filmu Fimfárum 2 (2006). Dlouhodobě spolupracuje s finskou režisérkou Katariinou Lillqvistovou. filmografie – režie: Tom Paleček (1994, TV seriál), Jak to chodí u hrochů (2000, TV seriál), Mire Bala Kale Hin – Romské pohádky (2001, TV seriál), Ulity (2004, KF), Fimfárum 2 (2006), Jedné noci v jednom městě (2007), Karlík, zlatá rybka (2010, TV seriál), Malá z rybárny (2015) oficiální stránky filmu: http://www.malazrybarnyfilm.cz/

4. dubna 2016

Eva Nová Slovensko/ČR, 2015, DCP, barevný, slovensky, 106 minut námět, scénář, režie: Marko Škop | kamera: Ján Meliš | produkce: Ján Meliš, Marko Škop | hrají: Emília Vášáryová, Milan Ondrík, Gabriela Dolná, Žofia Martišová, Ľubomír Gregor, Dušan Jamrich, Jaroslava Sisáková, Valéria Fürješová, Gabriela Dzuríková, Peter Hledík, Anikó Vargová | ocenění: MFF Toronto 2015 – Cena filmových kritiků FIPRESCI Film Eva Nová s Emílií Vášáryovou v hlavní roli je příběhem ženy, která by udělala cokoliv, aby znovu získala přízeň člověka, kterého v životě nejvíce ranila – svého syna. Eva je abstinující alkoholička, před léty byla známou herečkou. Nyní se pokouší vrátit do života, jaký žila předtím. V úvodní scéně se ocitáme v protialkoholní léčebně. Někdejší známá herečka Eva Nová (Emília Vášáryová) se právě loučí po svém třetím tamním pobytu. Je rozhodnuta napravit něco, na co po celé roky neměla odvahu: zabojovat o svého syna. Kdysi ho, asi ročního, nechala v malém městě, v opatrování starší svobodné a nemocné sestře. Upřednostnila kariéru a posléze i vztah s filmovým režisérem, který o žádné děti neměl zájem. Když si našel mladší partnerku, Eva rozchod psychicky neunesla. Stala se z ní alkoholička, což zničilo nejen její kariéru, ale zejména vztahy s přáteli a rodinou. Po sedmi letech se vrací domů. Syn, čtyřicátník Ďoďo (skvělý Milan Ondrík), otec dvou malých dětí, ji dávno za matku nepovažuje, stydí se za ni! Eva však svůj boj nevzdává. Je přesvědčená, že každý si zaslouží druhou šanci. Otázkou zůstává, zda již není pozdě. Marko Škop (nar. 1974 Prešov) absolvent žurnalistiky na Filozofické fakultě UK a dokumentární tvorby na VŠMU v Bratislavě. Do povědomí veřejnosti se zapsal jako tvůrce dokumentů Iné svety či Osadné. Je i úspěšným producentem filmů jiných režisérů. Nepochybně svou dokumentaristickou zkušenost zužitkoval ve své hrané prvotině, kterou natočil na východním Slovensku. filmografie – režie: Čačipen – Pravda (1998, KF dok.), Ochrana úradu (1999, KF dok.), Rómsky dom (2001, dok. TV film), Slávnosť osamelej palmy (2005, dok.). Iné svety (2006, dok.), Osadné (2009, dok.), Eva Nová (2015)

11. dubna 2016 pásmo „Maďarský ﬁlm“

Turínský kůň (The Turin Horse, Á Torinói Ió, Le Cheval de) Maďarsko/Německo/Švýcarsko/Francie, 2011, 35 mm, černobílý, maďarsky, české titulky, 146 minut režie: Béla Tarr | scénář: Lázsló Krasznahorkai | kamera: Fred Kelemen hudba: Mihály Víg | hrají: János Derzsi (Ohlsdorfer), Erika Bók (Ohlsdorferova dcera), Mihály Kosmos (Berhhard) | ocenění: MFF v Berlíně 2011 – Velká cena poroty, Stříbrný medvěd a cena FIPRESCI Film začíná monologem připomínajícím historku, která se odehrála 3. ledna 1899 v italském Turíně, kdy se filosof Fridrich Nietzche stal svědkem bičování koně a zastal se týraného zvířete. Následky pro slavného filosofa byly fatální: údajně od té doby nepromluvil a deset let živořil v péči matky a sester, kdy postupně propadal šílenství. O tom, co se stalo s koněm, který mu změnil život, se nikdo nezajímal …ptá se v závěru hlas vypravěče příběhu. Film nabízí předpokládaný osud koně, ale jen v tušených obrysech. Strohá dějová linie se odehrává jako příběh pěti dnů na odlehlém hospodářství v době nevlídné větrné smršti, kde v neutěšených podmínkách a mlčenlivosti žijí stárnoucí muž s dospělou dcerou. Jejich asketický rutinní stereotyp je inscenovaný s dokonalou precizností a úmyslným opakováním každodenních úkonů. Zdánlivě realistická dějová linka ústí vícevýznamovým posunem do metafyzického podobenství: je to film o tíži lidské existence. Jedná se o do sebe vnořené dílo s filosofickými, společenskými a náboženskými konotacemi, které ovšem od diváka vyžadují dokonalé soustředění a empatii. Béla Tarr – významný maďarský režisér a scenárista (nar. 21. 7. 1955 v Pětikostelí), který chtěl původně studovat filosofii, ale vzhledem k silnému sociálně kritickému vyznění jeho amatérských filmů (mj. o životě cikánských kopáčů), jež točil od šestnácti let, mu bylo znemožněno studovat na univerzitě. Několik let se živil jako dělník v loděnici a správce kulturního domu. Přitom navázal spolupráci s progresivním Studiem Bély Balázse a již v celovečerním debutu Rodinné hnízdo (udělení Velké ceny v Manheimu 1979) se projevil jako invenční režisér s vlastní vypravěčskou poetikou. Mezitím absolvoval budapešťskou Vysokou divadelní a filmovou školu (1977–1981) a dalšími uměleckými počiny si upevnil pozici solitéra. Ve svých filmech rozvíjí odkaz režisérů Andreje Tarkovského nebo Miklóse Jancsóa a sám přiznává vliv malířů Hieronyma Bosche a Petra Breughela.

ﬁlmograﬁe – režie (výběr): Hotel Magnezit (1978, KF), Panelové vztahy (1992), City Life (1990, dok.), Satanské tango (1993), Werckmeisterovy harmonie (2000), Vizije Evrope (2004, povídka Prologue), Muž z Londýna (2007), Turínský kůň (2011)

18. dubna 2016 dokumentární večer konec monopolu

Filmový dobrodruh Karel Zeman ČR, 2015, DCP, dok., černobílý/barevný, česky, anglicky, české titulky, 102 minut režie: Tomáš Hodan | scénář: Tomáš Hodan, Ludmila Zemanová, Ondřej Beránek, Martin Polák | námět: Tomáš Hodan, Ondřej Beránek | kamera: David Cysař | produkce: Ondřej Beránek | účinkují: Terry Gilliam, Tim Burton, Ludmila Zemanová, Boris Masník, Karel Hutěčka, Kosei Ono, Paul Wells Snímek vypráví životní příběh režiséra, který bez počítačových efektů dokázal diváky přenést na měsíc nebo do pravěku. Bez filmového vzdělání Karel Zeman jako samouk ve zlínském studiu vytvářel triky, které v mnohém zůstaly nepřekonány. „Během natáčení jsme si uvědomili, že vlastně natáčíme poctu filmařině jako takové,“ říká režisér filmu Tomáš Hodan a doplňuje: „Ohlížíme se za tím dvacátým stoletím, které přineslo lidstvu velké zkoušky a příkoří, ale také se stávaly u kin fronty na lístky a o filmech si povídali chlapi v hospodě a ženské v samoobsluhách. Karel Zeman byl průkopník, který dosáhl většího uznání ve světě než doma.“ Tomáš Hodan (nar. 1980 v Praze) – režisér, scenárista, kameraman, herec. Po maturitě na gymnáziu studoval publicistiku, zlínskou filmovou školu, na Univerzitě Palackého v Olomouci Teorie a dějiny dramatických umění a na Masarykově univerzitě v Brně filmovou vědu. Dokončil pouze Filmovou školu ve Zlíně. Zde natáčel filmy hrané, dokumentární i animované. Jako režisér a kameraman natočil řadu dokumentů v zahraničí (Ukrajina, Angola, Sýrie, Bosna a Hercegovina, Kypr, Turecko). Film o humanitární pomoci v poválečné oblasti Angola – sen a skutečnost získal několik mezinárodních cen. V současné době se převážně věnuje scenáristické práci.

filmografie – režie: Půl čtvrté (2006, dok.), Angola – sen a skutečnost (2008, dok.), Báječná léta bez opony (2009, dok. TV pořad), Delfín (2009, KF animovaný), Rok jinak (2015, dok. TV seriál), Filmový dobrodruh Karel Zeman (2015, dok.) oficiální stránky filmu: http://www.muzeumkarlazemana.cz/cz/filmovy-dobrodruh/filmovy-dobrodruh

11. dubna 2016 konec monopolu

Bohémský život (La vie de bohème) Francie/Německo/Švédsko/Finsko, 1992, DCP, čb., francouzsky, české titulky, 100 minut scénář, produkce, režie: Aki Kaurismäki | námět: román Henriho Murgera Ze života pařížské bohémy | kamera: Timo Salminen | hudba: Little Willie John, Moulodji, Serge Reggiani, Georg Ots, Tošitake Šinohara | hrají: André Wilms, Matti Pellönpää, Kari Väänänen, Evelyn Didi, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud a další | ocenění: Cena FIPRESCI na MFF v Berlíně 1992, Evropská filmová cena 1992 ze nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Matti Pellonpää) a za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (André Wilms) Film Bohémský život tvoří jeden z Kaurismäkiho tvůrčích vrcholů. Je natočen na motivy Murgerova románu Ze života pařížské bohémy (podle kterého vznikla i slavná Pucciniho opera Bohéma). Stejně jako v případě filmů Zločin a trest a Hamlet podniká však Kaurismäki přistupuje k dané předloze velmi volně, aktualizuje ji zasazením do současnosti a upravuje některé postavy a motivy v duchu své lakonické černohumorné poetiky. Hlavními hrdiny jsou tři bohémové-outsiderové, kteří se protloukají hluboko pod hranicí životního minima. Marcel se snaží udat svou divadelní hru o jednadvaceti aktech, albánský ilegální imigrant Rodolfo dokončuje svůj velký obraz a Schaunard skládá hudbu, kterou nikdo duševně zdravý nechce poslouchat. Nepochopení své geniality i nesnáze osudu tito tři bohémové přijímají se stoickým klidem, Ať jsou ale hrdinové sytí či hladoví, ať mají či nemají kde bydlet a co na sebe, hlavně že milují. Milují víno, ženy, múzy. Do života Rodolfa ale zasáhne Mimi, kudrnatá prodavačka cigaret, která změní svět všech tří přátel. To všechno je podbarveno působivou hudbou, grafickou stylizací černobílých obrazů, autentickými záběry pařížského předměstí. 21

Aki Kaurismäki (nar. 4. 4. 1957 Orimattila, Finsko) – režisér, scenarista, střihač, herec, kostymér, zvukař, producent, spisovatel. Začínal jako pošťák, myč nádobí, filmový kritik, scenárista a herec ve filmech svého bratra Miky. Spolu natočili dokumentární film Saimaa llmio (Cesta kolem Saimay, 1981) a založili produkční společnost Villealfa. Aki Kaurismäki byť bez filmového vzdělání patří již dlouhá léta k nejvýznamnějším evropským filmařům. filmografie – režie (pouze celovečerní hrané filmy): Zločin a trest (Rikos ja rangaistus, 1983), Calamari Union (1985), Varjoja paratiisissa (Stíny v ráji, 1986), Hamlet liikemaailmassa (Hamlet podniká, 1987), Ariel (Ariel, 1988), Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (Leningrad Cowboys Go America, 1989), Tulitikkutehtaan tyttö (Děvče ze sirkárny, 1990), Smlouva s vrahem (I Hired a Contract Killer, 1990), Bohémský život (La vie de bohème, 1992), Drž si šátek, Tatjano (Pidä huivista kiinni, Tatjana, 1993), Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše (Leningrad Cowboys Meet Moses, 1994), Mraky odtáhly (Kauas pilvet karkaavat, 1996), Juha (Juha, 1999), Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä, 2002), Světla v soumraku (Laitakaupungin valot, 2006), Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumière s‘éteint et que le film commence (2007), Le Havre (2011), Staré město (2012, povídka Tavern Man)

2. května 2016

Borgman (Borgman) Nizozemsko/Belgie/Dánsko, 2013, DCP, nizozemsky, české titulky, 113 minut scénář a režie: Alex van Warmerdam | kamera: Tom Erisman | hudba: Vincent van Warmerdam | produkce: Marc van Warmerdam | hrají: Jan Bijvoet, Hadewych Minis, Jeroen Perceval, Alex van Warmerdam, Tom Dewispelaere, Sara Hjort Ditlevsen, Elve Lijbaart, Dirkje van der Pijl, Pieter-Bas de Waard, Eva van de Wijdeven, Annet Malherbe, Gene Bervoets, Mike Weerts, Pierre Bokma, Ariane Schluter, Reinout Scholten van Aschat a další Bezdomovec Borgman se spasí s komplici Pascalem a Ludwigem útěkem z lesních úkrytů před trojicí ozbrojených mužů. Samotný Borgman zazvoní u ultramoderní vily na velkém pozemku. Chce se vnutit dovnitř, ale majitel, televizní producent Richard, ho ztluče. Richardova manželka Marina se cítí provinile a tajně vezme bezdomovce domů. Ošetří ho a nechá ho

přespat v zahradním domku. Borgman však postupně ovládne nejen ji, ale i její tři malé děti a mladou chůvu Stine. Mezi tím dochází k situacím, které jsou na hranici logického chápání a nevítání návštěvníci se tak mohou jevit jako zplozenci pekla s mimořádnými schopnostmi. Nic však není takové, jak by se na první pohled zdálo – film pokládá i řadu otázek a nechává divákům prostor, aby si ho přebrali po svém. Borgman je hodně zvláštní film – film, jaký tady už dlouho nebyl. Svou poetikou připomíná dílo Luise Buñuela, zvláštní odcizeností nemá daleko ani ke Kafkovi, celý snímek korunuje absurdní černý humor s příchutí mystiky, tajemna s geniální oscilací na hranici reality a halucinace. Alex van Warmerdam (nar. 14. 8. 1952 Haarlem, Nizozemsko) – režisér, scenárista, herec. Předtím, než se začal věnovat filmové režii, působil Alex van Warmerdam jako divadelník. Byl jedním ze spoluzakladatelů hudebnědivadelní společnosti Hauser Orkater, pro kterou od 70. let vytvořil deset představení. K filmu se poprvé dostal jako spoluautor scénáře krátkých filmů Entree Brussels (1978) a Striptease (1979), vytvořených rovněž společností Hauser Orkater. Filmové režii se věnuje od svého debutu Abel (1986). V roce 1993 se svým bratrem založil produkční společnost Graniet Film, v níž natočil všechny své další snímky. filmografie – režie: Abel (1986), Seveřané (1992), Šaty (1996), Kleine Teun (1998), Grimm (2003), Ober (2006), Poslední dny Emmy Blankové (2008), Borgman (2013), Schneider vs. Bax (2015) oficiální stránky filmu: http://drafthousefilms.com/film/borgman

9. května 2016 pásmo „Maďarský ﬁlm“

Bílý bůh (Fehér isten) Maďarsko/Německo/Švédsko, 2014, barevný, maďarsky, české titulky, 119 minut režie: Kornél Mundruczó | scénář: Kornél Mundruczó, Kata Wéber, Viktória Petrányi | kamera: Marcell Rév | hudba: Asher Goldschmidt | produkce: Cean Chaffin, Arnon Milchan, Josh Donen, Reese Witherspoon hrají: Zsófia Psotta, Lili Monori, Gergely Bánki, Tamás Polgár, Orsolya Tóth, Kornél Mundruczó, János Derzsi, László Gálffi, Szabolcs Thuróczy,

Lili Horváth, Sándor Zsótér | ocenění: hlavní cena sekce Un certain regard na MFF Cannes 2014 Pes jako přítel člověka získává v této maďarské alegorii poněkud odlišnou roli. Třináctiletá Lili má svého psa Hagena ráda nade vše, okolí je však jiného názoru. Poté, co míra příkoří a nespravedlnosti páchané na psech překročí pomyslnou hranici, vládu nad městem přebírá jiný živočišný druh. Působivé symbolistické drama provází diváka malebnými ulicemi historické Budapešti, na pozadí nestárnoucího příběhu o věrnosti a zadostiučinění. Kornél Mundruczó (nar. 1975, Gödöllő) režisér, herec a scenárista – studoval herectví a filmovou režii na Vysoké škole divadelního a filmového umění v Budapešti. Za hranice Maďarska se o jeho práci začalo více mluvit až s úspěchem snímku na motivy příběhu Johanky z Arku Johanna (2005) a s jeho třetím celovečerním dílem Delta (2008) filmografie – režie: Šťastné dny (2002), Autobus přijel (2003), Johanna (2005), Delta (2008), Projekt Frankenstein (2010), Bílý bůh (2014) oficiální stránky filmu: http://www.magpictures.com/whitegod/

16. května 2016 dokumentární večer

Hledání Vivian Maier (Finding Vivian Maier) USA, 2013, dok., barevný, anglicky, české titulky, 83 minut námět, scénář, režie, produkce: John Maloof, Charlie Siskel | kamera: John Maloof | hudba: J. Ralph | účinkují: John Maloof, Phil Donahue, Mary Ellen Mark, Tim Roth, Vivian Maier (archivní záběry) a další | nominace: film byl v r. 2015 nominován na cenu Oscar za celovečerní dokumentární film Svět zřejmě ztratil významnou fotografku předchozího století, aniž by v ní během jejího života někdo z blízkých rozpoznal uměleckou osobnost. Až se zpožděním její dílo pro svět objevil sběratel John Maloof. Nejenže mu to po jeho nálezu nedalo a musel velice kvalitní fotografie zkompletovat, ale navíc chtěl zjistit, kdo vlastně byla jejich autorka. Vivian Maier, chůva políbená múzami, by podle všeho nebyla příliš vděčná

za šťourání ve svém soukromí. Díky vytrvalosti a nadšení Johna Maloofa se podařilo zmapovat podstatnou část jejího života a trochu i obraz jednoho zvláštního charakteru, byť byl poznamenán až nepřirozeným tajnůstkářstvím. Čím víc víme, tím spíš se chceme dozvědět i zbytek, jenže dříve či později, stejně jako autoři dokumentu, narazíme na bílá místa. Možná je to i lepší, když se můžeme dotknout ne úplně vyřešené záhady a něco si pouze domýšlet. Hledání Vivian Maier je režijní prvotina dvojice John Maloof, Charlie Siskel. John Maloof jako správce díla (pod hlavičkou Maloof Collection) organizuje po celém světě výstavy a fotografie se postupně začleňují do různých sbírek. Napsal i monografii Vivian Maier: Pouliční fotografka. oficiální stránky filmu: http://www.vivianmaier.com/film-finding-vivian-maier/

23. května 2016

Attila Marcel (Attila Marcel) Francie, 2013, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 102 minut scénář, režie: Sylvain Chomet | kamera: Antoine Roch | hudba: Sylvain Chomet, Franck Monbaylet | producent: Claudie Ossard, Chris Bolzli | hrají: Guillaume Gouix, Anne Le Ny, Bernadette Lafont, Hélène Vincent, Cyril Couton, Jean-Claude Dreyfus, Luis Rego, Fanny Touron, Kea Kaing, Vincent Deniard a další Tvůrce na Oscara nominovaného Iluzionisty nebo na dva Oscary nominovaného Tria z Belleville se tentokrát vydal do říše hraného filmu. Jak se říká – „svému rukopisu neuniknete“ – a tak i Attila Marcel vyniká výrazným vizuálním stylem. Podobně jako díla kolegů Jeana-Pierra Jeuneta, Jaca Van Dormaela nebo Michela Gondryho, i Chomet vytváří jakýsi hyperrealistický svět zalidněný roztodivnými figurkami. Jeho novým hlavním hrdinou se stal 33letý pianista, který nikdy nepromluvil a od smrti svých rodičů ani nikdy nedělal nic jiného, než co mu naplánovaly jeho dvě rázné tetičky, učitelky tance. Až jednou plachý Paul najde na schodech desku, díky ní se ocitne v bytě své sousedky Madam Proustové a díky ní objeví kouzlo oněch halucinogenních drog. Konkrétně „bylinných“ čajů s příchutí LSD. S jejich pomocí by konečně mohl najít cestu ke své minulosti představované ztracenou milovanou matkou, k přítomnosti ovládané tetičkami i k budoucnosti, v níž by mohla figurovat cellistka Michelle.

Sylvain Chomet (nar. 10. 11.1963 Maisons-Laffitte, Francie) – absolvoval ateliér komiksu na výtvarné škole v Angoulême (1987). První profesionální zkušeností s animovaným filmem prošel jako asistent v londýnském studiu Richarda Purduma a na sklonku 80. let se věnoval reklamě (mj. Renault, Swissair). Po návratu do Francie si založil v Montpellieru grafické studio. filmografie – režie: Stará dáma a holubi (1966, anim. KF), Trio z Belleville (2003, anim.), Paris, je t‘aime (2006, povídkový film- povídka Tour Eiffel), Iluzionista (2010, anim.), Attila Marcel (2013, celovečerní hraný debut) oficiální stránky filmu: http://www.pathefilms.com/film/attilamarcel

30. května 2016

Nejvyšší nabídka (La Migliore offerta) Itálie, 2013, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 124 minut scénář a režie: Giuseppe Tornatore | kamera: Fabio Zamarion | hudba: Ennio Morricone | producent: Isabella Cocuzza, Arturo Paglia | hrají: Geoffrey Rush, Jim Sturgess, Sylvia Hoeks, Donald Sutherland, Liya Kebede, Philip Jackson, Dermot Crowley, Brigitte Christensen, Kiruna Stamell, Hannah Britland, Gen Seto a další Virgil Oldman je majitelem aukční síně a výstředním géniem v oblasti umění a starožitností. Díky svým znalostem je uznávaný a oblíbený po celém světě. Ve svém soukromí je však samotářem a jeho život běží zcela bez emocí a vztahů k ostatním lidem. Zlom nastane v okamžiku, kdy jej tajemná žena pozve do svého domu k ocenění její sbírky. Tím začíná zvláštní vztah, který jeho život navždy změní. Záhadná žena, která trpí agorafobií a ignoruje domluvené schůzky, vzbuzuje zpočátku v odmítavém Virgilovi nelibost, zvědavost, empatii a posléze milostné vzplanutí. Jenže nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát... Giuseppe Tornatore (nar. 27. 5. 1956 Bagheria, Itálie) – režisér, scenárista, herec. Začínal jako fotograf a divadelní režisér. Od počátku 70. let natáčel krátké 16mm ﬁlmy a zásluhou TV společnosti RAI byl uveden na obrazovkách jeho krátký dokument o sicilských lidových tradicích Il caretto (1979, Vozík). Pro televizi pak realizoval několik dokumentů o umělcích: Diario di Guttuso (Guttusův deník), Ritratto di un rapinatore (Portrét únosce), Incontro con Francesco Rosi (Setkání s Francescem Ro-

sim), Scrittore siciliani e cinema, Verga, Pirandello, Brancati e Sciascia (Sicilští spisovatelé a film, Verga, Pirandello, Brancati a Sciascia). V současné době je hodnocen jako jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších italských režisérů posledních dvou desetiletí. filmografie – režie: Profesor (1985), Bio Ráj (1988), Všem se daří dobře (1990), Domenica specialmente, La (1991), King of Ads, The (1993, dok.), Pouhá formalita (1194), Schermo a tre punte, Lo (1995, dok. videofilm), Starman – Výrobce hvězd (1995), Ritratti d‘autore (1996, dok. TV seriál), Legenda o „1900“ (1998), Maléna(2000), Neznámá (2006), Baaria (2009), L‘ultimo gattopardo: Ritratto di Goffredo Lombardo (2010, dok.), Nejvyšší nabídka (2013), Correspondence, The (2016) oficiální stránky filmu: http://www.pacocinematografica.com/produzioni/ la-migliore-offerta/ https://it-it.facebook.com/lamiglioreofferta/

Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 20:00 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení, dále také filmové přehlídky a minifestivaly. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2016. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky včetně Letní filmové školy, MFDF Jihlava, také festivaly a semináře, …). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu. Stránky Filmového klubu Jihlava: http://www.kinodukla.cz/klient-62/ kino-27/stranka-1205 https://www.facebook.com/pages/Filmov%C3%BD-klub-Jihlava /702479463161250?ref=hl

Lektoři FK Jihlava: Petra Fujdlová, Lenka Jirků, Jaroslav Kristek, Vladimír Křesťan, Antonín Přibyl Vydalo statutární město Jihlava v roce 2015 v nákladu 1500 kusů. Graﬁcké zpracování Eva Bystrianská. Tisk JIPRINT s.r.o. Jihlava.

Kino Dukla Jihlava Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz