Filmový klub Jihlava, jaro 2015 by Jihlava

jarní cyklus 2015

Promítáme vždy v pondělí v 19.30 hodin.

Vážení přátelé filmového umění, v roce 2015 oslaví kino Dukla slavné výročí – 100 let od svého vzniku (první promítání proběhlo 1. května 1915, kino se tehdy jmenovalo Reform). Právě stoletému výročí je věnováno i tematické pásmo jarního cyklu Filmového klubu Jihlava. Budeme mít možnost vidět historický průřez od éry němého filmu až po konec 20. století – filmové tituly, které se v Dukle s úspěchem promítaly. Kromě toho uvedeme také vítězné snímky z filmových přehlídek a festivalů, ale také snímky méně známé, ať už od filmařů zvučných jmen nebo od tvůrců, kteří doposud byli světu téměř neznámí. Budeme také pokračovat v tradici dokumentárních večerů – u těchto projekcí nebudou chybět debaty se zajímavými osobnostmi. Kromě pondělních představení budeme cca jedenkrát měsíčně pořádat i víkendová představení. Program obohatíme také o filmové přehlídky zaměřené na národní kinematografie, tvůrce, historická období i žánry. Přejeme Vám mnoho zajímavých zážitků ve Filmovém klubu Jihlava.

Jaroslav Kristek předseda FK Jihlava

Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 20:00 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2015. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky, festivaly - včetně MFDF Jihlava, semináře, …). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu.

Lektoři FK Jihlava: Petra Fujdlová, Jaroslav Kristek, Vladimír Křesťan, Pravomil Prchal, Antonín Přibyl

program jarního cyklu leden–květen 2015 hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení ve 20:00 hodin v kině Dukla, Jihlava

leden 5. 1. Detektiv Down 12. 1. Hluboký spánek | pásmo „100 let kina Dukla“, konec monopolu 19. 1. Česká pivní válka + beseda | dokumentární večer) 26. 1. Jasmíniny slzy

únor 2. 2. 9. 2. 16. 2. 23. 2.

Rozkoš v oblacích Milenky starého kriminálníka | pásmo „100 let kina Dukla“ Opři žebřík o nebe + beseda | dokumentární večer Grandhotel Budapešť

březen 2. 3. Kukuřičný ostrov 9. 3. Údolí včel | pásmo „100 let kina Dukla“, mimořádné uvedení 16. 3. Je nám spolu dobře + beseda | dokumentární večer 23. 3. No 30. 3. Zázraky

duben 6. 4. 13. 4. 20. 4. 27. 4.

Knězovy děti Báječní muži s klikou | pásmo „100 let kina Dukla“ Tohle není Kalifornie + beseda | dokumentární večer Kmen

květen 4. 5. 11. 5. 18. 5. 25. 5.

Chlapectví Můj strýček z Ameriky | pásmo „100 let kina Dukla“ Nick Cave: 20 000 dní na Zemi | dokumentární večer Klub poslední naděje 3

5. ledna 2015

Detektiv Down (Detektiv Downs) Norsko/Česká republika/Dánsko, 2013, DCP, barevný, norsky, české titulky, 90 minut režie: Bård Breien | scénář: Bård Breien, Eske Troelstrup | kamera: Gaute Gunnari | hudba: Chris Minh Doky | producent: Asle Vatn | hrají: Svein André Hofsø (Robert Bogerud), Sven Nordin (Olav Stjernen), Ida Elise Broch (Isabel Stjernenová), Nils Jørgen Kaalstad (Lars Erik Stjernen), Kari Simonsen (babička) a další | ocenění: Cena poroty na MFF v Cannes 2012 Robert Bogerud provozuje detektivní kancelář o jediném zaměstnanci, kterým je on sám. Zatím se ale ke skutečnému případu nikdy nedostal, protože všichni klienti odejdou, jakmile sundá svůj klobouk. Robert totiž trpí Downovým syndromem a nikdo nevěří, že by takto postižený mladík byl schopen něco vyřešit. Nepomáhá mu ani otec, který pracuje jako policista a nad synovou snahou jen kroutí hlavou. Jenže teď se Robertovi nabízí velká možnost. Legendární bruslař Olav Starr záhadně zmizel a příbuzní si vybrali právě Roberta, aby ho našel. Potřebují totiž někoho neschopného, protože chtějí jen uklidnit senilní babičku. Jenže netuší, jaký v jejich „vyvoleném“ dřímá talent... Bård Breien studoval dějiny literatury na univerzitě v Oslu a později film v Kodani. Psal scénáře pro naučné a krátkometrážní filmy, mimo jiné Que sera, sera. Jeho první snímek Franks prolaps byl v roce 2003 nominován na norskou výroční cenu Amanda. Kurz negativního myšlení je Breienův celovečerní hraný debut. režijní filmografie: Franks prolaps (2003, KF), Kurz negativního myšlení (2006), Detektiv Down (2013). oficiální stránky filmu: http://www.cinemart.cz/detektiv-down/ https://cs-cz.facebook.com/pages/Detektiv-Down/1411275722472470

12. ledna 2015 Pásmo „100 let kina Dukla“, konec monopolu

Hluboký spánek (The Big Sleep) USA, 1946, 35 mm, černobílý, anglické znění, české titulky, 114 minut režie, produkce: Howard Hawks | scénář: William Faulkner, Leigh Brackett | námět: Raymond Chandler | hudba: Max Steiner | hrají: Humphrey Bogart, Lauren Bacall, John Ridgely, Martha Vickers, Dorothy Malone, Elisha Cook Jr., Sonia Darrin, Lorraine Miller, Regis Toomey a další Slavného, zásadového soukromého detektiva Philipa Marlowa, pracujícího na případu vydírání, zavádějí stopy až mezi samotné lumpy, vrahy, autory pornografie a další podivné a nebezpečné existence. Marlowe řeší případ bez známek poskvrny jako rytíř moderní doby. Howard Hawks nešokuje. Nechává nymfomanii, pornografii i drogy plynout jako „banality všedního dne“. Unikátní snímek Howarda Hawkse, který byl ve své době označován jako morbidní a nemorální. Howard Hawks (nar. 30. 5. 1986, Goshen, USA) – Tvorba Howarda Hawkse se nese v duchu příkrých rozporů a zároveň obrovské integrity. Přesto, že se nikdy nepovažoval za scénáristu, vytvářel svůj film koncepčně od prvního až do úplně posledního okamžiku. Opakovaně se prokazoval jako bravurní mistr jasně stanovených žánrových forem. Zároveň je ale tvůrce vlastních žánrových témat. Otec Howarda Hawkse (Frank Hawks) vlastnil prosperující továrnu na papír. I díky tomu mohl svému synovi zajistit slušné živobytí i studium. Navštěvoval newyorskou Cornellovu univerzitu. O prázdninách pracuje v rekvizitárně, kde se poprvé začíná zajímat o filmovou tvorbu. Po skončení studií působí nějakou dobu jako profesionální automobilový i letecký závodník. Stává se leteckým konstruktérem a instruktorem. Na počátku jeho mimořádně úspěšné filmografie stojí snímek Zjizvená tvář. Následuje komedie Leopardí žena, thriller Hluboký spánek a další. Do dnešního dne nenajdeme režiséra, který by vyprodukoval tolik žánrově rozličných filmů, mezi nimiž by se nenacházel ani jeden výrazně slabší kus. režijní filmografie: Zjizvená tvář (1932), Kapitán Žralok (1932), Dvacáté století (1934), Barbary Coast (1935), Děvče z baru (1936), Leopardí žena (1938), Jen andělé mají křídla (1939), Jeho dívka Pátek (1940), Gangsterská nevěsta (1941), Hluboký spánek (1946), Červená řeka (1948), Země faraonů (1955), Rio Lobo (1970)

19. ledna 2015 dokumentární večer

Česká pivní válka Česká republika, 2014, DCP, barevný, česky, 70 minut režie: Jan Látal | scénář: Jan Látal, Pavel Berčík, Martin Švoma | kamera: Jan Šípek | hudba: Karel Štulo | producent: Pavel Berčík | účinkují: Martin Jarošek, Josef Krýsl, Ladislav Bureš, Václav Berka, Petr Měrka a další. Tématem dokumentu Česká pivní válka je vztah nás Čechů k tomuto tradičnímu národnímu pokladu, natočený v originálním a netradičním pojetí. Dokumentem nás provází tři postavy: známý pivovarský odborník, který po světě staví pivovary – Josef Krýsl, dále pivař a degustátoramatér Martin Jarošek a do třetice moravský zemědělec, který se rozhodl s vařením piva začít. Martin Jarošek, který pivu zasvětil svůj život (mj. je autorem knihy Život na obou stranách výčepu) ve filmu reprezentuje uvědomělého konzumenta, kterému není jedno, co pije. Vadí mu také, že se velké české pivovary dostaly do rukou nadnárodních koncernů. Piva velkých značek ostatně od něj dostávají poměrně hanlivá přízviska. Josef Krýsl slibuje českou „pivní revoluci“ v podobě rostoucí kvality tuzemského piva především z malých a středních regionálních pivovarů. Krýsl je proslulý stavbou pivovarů v tuzemsku i v zahraničí. Kamera jej provází v Bělorusku, kde ale sládek přiznává, že konkurenci nebude těžké převálcovat, protože tamní laťka není příliš vysoko. Situaci v české kotlině dokresluje postava bodrého moravského zemědělce, u kterého se snoubí láska k pivu s láskou k rodné vlasti. Ladislav Bureš s vařením piva podomácku teprve začíná – první várku musí vylít, ta třetí je podle některých konzumentů už sice pitelná, ale pořád to ještě není to pravé... Jan Látal – režisér, scénárista, kameraman, střihač, zvukař. Absolvoval Literární akademii a studoval na Katedře dokumentární tvorby na FAMU. Režíroval několik dokumentů s politickou tematikou, z nichž nejznámější, Paroubkové (2011), pojednává o původu negativního obrazu českého politika. režijní filmografie: Jak se dělá člověk? (2007, dok. absolventský film), Poselství z Tučína (2010, šk. cvičení, dok.), Kde domov můj (2010, studentský film, dok.), Paroubkové/Paroubek v hlavě (2011, studentský film, dok.), Lepší život (2012, dok.), Jeden den v životě (2012, studentský film, dok.), Hradčany (2013, dok.), Expremiéři – díl Stanislav Gross (2013, dok.

TV seriál), Každý po svém (2014, dok. TV film), Česká pivní válka (2014, celovečerní. dok. debut), Kmeny (2015, dok. TV cyklus, 1 díl) oficiální stránky filmu: http://cz.evolutionfilms.cz/article/show/id/40 https://cs-cz.facebook.com/ceskapivnivalka

26. ledna 2015

Jasmíniny slzy (Blue Jasmine) USA, 2013, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 98 minut scénář a režie: Woody Allen | kamera: Javier Aguirresarobe | producent: Letty Aronson, Stephen Tenenbaum, Edward Walson | hrají: Cate Blanchett, Alec Baldwin, Sally Hawkins, Bobby Cannavale, Andrew Dice Clay, Peter Sarsgaard, Louis C.K., Alden Ehrenreich, Michael Stuhlbarg, Max Casella, Annie McNamara, Charlie Tahan, Tammy Blanchard, Tom Kemp a další ocenění: Cena BAFTA 2013 – Nejlepší herečka (Cate Blanchett), Oscar 2013 – Nejlepší herečka – muzikál, komedie (Cate Blanchett), Zlatý Glóbus 2014 – Nejlepší herečka (Cate Blanchett), Cena argentinských filmových kritiků Stříbrný kondor za nejlepší zahraniční film (Woody Allen) a dalších 43 filmových cen a 51 nominací Jasmína je elegantní pětatřicátnice, která od mládí žila v přesvědčení, že je výjimečná. Původní jméno Jeanette jí přišlo příliš obyčejné a fádní, a tak se ho zbavila. Žila v přepychu, dokud manžel Hal neskončil kvůli finančním podvodům ve vězení. Zhýčkaná žena se musí z luxusní newyorské Páté avenue uchýlit do mnohem skromnějšího bytu v San Francisku k adoptivní rozvedené sestře Ginger. Ta pracuje jako pokladní v supermarketu. Ginger to nemá zrovna jednoduché – příbuzná jí dává pořádně zabrat svou brutální upřímností a nevybíravou kritikou – přesto se nenechá vyvést z míry a soucítí s ní – vždyť Jasmína nikoho jiného nemá. Postupně vychází najevo, že sebestředná žena, která ve velkém polyká antidepresiva a zapíjí je martini, není žádná oběť, ale neurotička, která si lže do kapsy a neví si rady sama se sebou... Woody Allen se narodil v roce 1935 jako Allen Stewart Konigsberg v Brooklynu v New Yorku. Je jedním z mála amerických filmařů, který se dokázal prosadit především jako tvůrce autorských filmů. Woody Allen

je nejen režisérem, ale také hercem, spisovatelem a v neposlední řadě i jazzmanem, a to hráčem na klarinet. režijní filmografie (výběr): Seber prachy a zmiz (1969), Spáč (1973), Annie Hallová (1977), Manhattan (1979), Hana a její sestry (1986), Tajemná vražda na Manhattanu (1993), Všichni říkají: Miluji tě (1996), Darebáčci (2000), Concert for New York City (koncert) (2001, dok), Match Point – Hra osudu (2005), Vicky Cristina Barcelona (2008), Užívej si, co to jde (2009), Poznáš muže svých snů (2010), Půlnoc v Paříži (2011), Jasmíniny slzy (2013), Kouzlo měsíčního svitu (2014) oficiální stránky filmu: http://www.sonyclassics.com/bluejasmine/ https://www.facebook.com/BlueJasmineMovie

2. února 2015

Rozkoš v oblacích (Amantes pasajeros) Španělsko, 2013, DVD, barevný, španělsky, české titulky, 90 minut scénář a režie: Pedro Almodóvar | kamera: José Luis Alcaine | hudba: Alberto Iglesias, June Pointer | producent: Agustín Almodóvar, Esther García | hrají: Antonio Banderas, Penélope Cruz, Antonio de la Torre, Blanca Suárez, Cecilia Roth, Lola Dueñas, Hugo Silva, José María Yazpik, Raúl Arévalo, Javier Cámara, Miguel Ángel Silvestre, Carmen Machi, Carlos Areces, Guillermo Toledo, Laya Martí, Paz Vega, Bárbara Santa-Cruz a další | ocenění: Feroz Awards, ES 2014 – nejlepší trailer, Cena asociace kritiků Gay and Lesbian Entertainment (GALECA) 2014 – Cena Dorian Rozkoš v oblacích je tak trochu filmovým úletem i výstřelkem v režii španělské filmařské jedničky Pedra Almodóvara. Tři čtvrtiny filmu se odehrávají v letadle, které místo letu do Mexika krouží kvůli technické závadě nad Toledem a čeká na povolení k nouzovému přistání. Zatímco v turistické třídě všichni spí po požití svalového relaxantu, v obchodní třídě, v přípravně stevardů i v kokpitu letadla se odehrávají různé, vesměs bizarní situace. Hlavní stevard a jeho dva kolegové jsou homosexuálové, zatímco pilot a druhý pilot jsou bisexuální. Pasažéry zastupuje stárnoucí domina Norma, mexický nájemný zabiják, zkorumpovaný ředitel banky na útěku, herec prchající od milenky, ženich se stále spící nevěstou a jasnovidka se schopností vycítit smrt. Během letu vycházejí najevo různé vztahy mezi postavami a pod vlivem alkoholu a drog se proměňují či utužují. V mez-

ní životní situaci lidé otevřou svá srdce a odhalí svoji pravou podstatu. Piloti, stevardi a cestující v tušení možného blízkého konce se rozhodnou naposledy si ještě pořádně užít. Snímek Rozkoš v oblacích je přijímán diváky naprosto rozporuplně. Někteří ho zatracují, jiní jsou zhnuseni, někteří se pohoršují kvůli barvitým orgiím a jiní se cítí zrazeni umělecky. Další ho hodnotí jako skvělou komedii s geniálními parodizujícími scénami, jsou i ti, kteří tento snímek hodnotí jako nejpřekvapivější a nejpodivnější Almodóvarův film. Buď jak buď, u tohoto filmu se smějí úplně všichni. Pedro Almodóvar (nar. 24. 9. 1949 Calzada de Calatrava, Španělsko) už od dětství navštěvoval divadlo. Ve svých šestnácti letech se přestěhoval zcela sám do Madridu bez peněz a se snem studovat a točit filmy. Vystřídal několik zaměstnání a šetřil peníze, za které si zanedlouho koupil svou první 8milimetrovou kameru. Následně se přestěhoval do Barcelony, kde začal vytvářet krátkometrážní filmy. Svůj první celovečerní film Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón natočil v roce 1980. V roce 1987 si spolu s bratrem založil vlastní filmovou společnost El Deseo a jeho filmy se setkávaly s pravidelným úspěchem. Zlomový rok pro Pedra Almodóvara byl rok 1999, kdy jeho film Vše o mé matce získal nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Pedro Almodóvar se tak postupně zařadil mezi špičku světových režisérů. režijní filmografie: Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón (1980), Labyrint vášní (1982), Černá roucha (1983), Co jsem komu udělala? (1984), Tráiler para amantes de lo prohibido (1985), Matador (1986), Zákon touhy (1987), Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988), Spoutej mě! (1990), Vysoké podpatky (1991), Kika (1993), Květ mého tajemství (1995), Na dno vášně (1997), Vše o mé matce (1999), Mluv s ní (2002), Špatná výchova (2004), Volver (2006), Rozervaná objetí (2009), Concejala antropóga, La (2009), Kůže, kterou nosím (2011), Rozkoš v oblacích (2013), Mina (2015) oficiální stránky filmu: http://www.eldeseo.es/web-oficial-de-los-amantes-pasajeros/

9. února 2015 pásmo „100 let kina Dukla“

Milenky starého kriminálníka Československo, 1927, DCP, černobílý, němý, 106 minut režie: Svatopluk Innemann | předloha: Josef Skružný (kniha) | scénář: Josef Skružný, Elmar Klos | kamera: Otto Heller | hrají: Jan W. Speerger, Vlasta Burian, Anny Ondráková, Emilie Nitschová, Jiří Hron, Betty Kysilková, Věra Hlavatá, Jindřich Plachta, Rudolf Sůva, František Černý, Jarka Pižla, Ladislav Herbert Struna, Elsa Vetešníková, František Juhan, Ferry Seidl, Rudolf Stahl, František Jerhot, František Malý, Alois Dvorský, Gustav Hrdlička, Anči Pírková Snímek Milenky starého kriminálníka prošel celkovou rekonstrukcí a za doprovodu živé hudby a nadšeného přijetí publika byl uveden na 49. MFF Karlovy Vary. V hlavní dvojroli uvidíme Vlastu Buriana – hraje bohabojného strejdu Pondělníčka a v druhé roli známého lupiče „Kanibala“. Z jejich podobnosti pak vzniká množství groteskních zápletek a scén. Komedie vyniká originálními gagy – k nejlepším scénám patří scény smyšlených vražd, ale také nečekaně akční automobilová scéna. Snímek přináší celou sérii na tehdejší dobu vynikajících trikových záběrů, několik odvážných scének, v každém případě i po 88 letech působí překvapivě svěže a dokáže oslovit i dnešní diváky. Svatopluk Innemann (nar. 18. 2. 1896 Lublaň, Slovinsko, Rakousko-Uhersko, zem. 30. 10. 1945 Klecany, Československo) – režisér, scénárista, kameraman, střihač, herec. Svatopluk se nejdříve vyučil uzenářem. Ale více než řemeslo ho upoutal film. Začal pracovat v naší kinematografii jako kameraman, současně hrál malé a epizodní role. Od r. 1920 se těžištěm jeho filmařské práce stala režie. Zrežíroval více než 40 filmových děl. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let trpěl vážnou psychickou poruchou, léčil se u psychiatra. Za německé okupace chtěl dokonce v Moderním divadle uvést svoji divadelní hru o Adolfu Hitlerovi. režijní filmografie (výběr): Červená karkulka (1920, hraný debut), Komptoiristka (1922), Buď připraven! (1923), Z českých mlýnů (1925), Švejk v ruském zajetí (1926), Milenky starého kriminálníka (1927), Praha v záři světel (1928, dok.), Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1929), Plukovník Švec (1929), Muži v offsidu (1937), Drž je! (1933), Švanda dudák (1937).

16. února 2015 dokumentární večer

Opři žebřík o nebe ČR, 2014, DCP, barevný, slovensky, 100 minut scénář, námět, režie, producent: Jana Ševčíková | kamera: Jaromír Kačer | hudba: Alan Vitouš, Vladimír Martinka, Music Klarinet factory Katolický kněz Marián Kuffa žije v malé vesnici pod slovenskými Tatrami. Za posledních dvacet let vytvořil z místní fary bezpečný přístav pro více než dvě stě lidí v nouzi. Bezdomovci, alkoholici, narkomani, mladiství z dětských domovů, tělesně postižení či týraní. „Připadám si jako potápějící se loď. Vytáhnu jednoho a druhý se potopí. Ale kde je záchranná vesta? Toho nechám držet za desku, tomu vykloubím ruku, toho drapnu za vlasy, dalšího za nohu, druhého za ruku, táhnu za loket, bolí, žádný bonton, jednoduše chytám je, aby žili,“ říká Kuffa, který se po ranní mši převlékne do montérek, aby celý den se svými chráněnci pracoval. Neokázalý snímek není jen portrétem obětavého muže, který se ve svých třiceti letech vzdal koníčků a romantického mládí, aby mohl nastoupit do kněžského semináře, ale i zamyšlením nad komplikovanými osudy sociálně vyloučených. Film o lidském milosrdenství, podobách víry a o tom, co to znamená žít pro druhé. Jana Ševčíková (nar. 22. 4. 1953 Praha, Československo). Absolvovala Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích a v roce 1983 Filmovou fakultu múzických umění v Praze, obor dokumentární tvorba. Jana Ševčíková má výjimečné postavení mezi českými dokumentaristy. Už od školy měla problémy se svým nekonjunkturálním viděním světa, snažícím se dohlédnout k podstatě věcí. Mezi odborníky je ceněna jako svébytný talent a osobnost vymykající se běžným normám a zařazením. Je zcela nezávislá a realizuje jen projekty, o kterých je přesvědčena, že je „musí natočit“, většinou ve vlastní produkci, což bylo dříve v Československu krajně obtížné. J. Ševčíková má výrazný zájem o etnografii a život v těžkých podmínkách. režijní filmografie: Piemule (1984, studentský film), Jakub (1992), Starověrci (2001), Svěcení jara (2002), Gyumri (2008), Opři žebřík o nebe (2014) oficiální stránky filmu: http://www.janasevcikova.com/cs/films.php https://cs-cz.facebook.com/oprizebrikonebe

23. února 2015

Grandhotel Budapešť (Grand Budapest Hotel) USA/Velká Británie/Německo, 2014, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 100 minut scénář a režie: Wes Anderson | kamera: Robert D. Yeoman | hudba: Alexandre Desplat | producent: Wes Anderson, Jeremy Dawson, Steven M. Rales, Scott Rudin | hrají: Ralph Fiennes, Tony Revolori, F. Murray Abraham, Mathieu Amalric, Adrien Brody, Willem Dafoe, Jeff Goldblum, Harvey Keitel, Jude Law, Bill Murray, Edward Norton, Saoirse Ronan, Jason Schwartzman, Léa Seydoux, Tilda Swinton, Tom Wilkinson, Owen Wilson, Larry Pine a další | ocenění (výběr): MFF Berlín 2014 – Cena Stříbrný medvěd (Wes Anderson), David di Donatello 2014 – Nejlepší zahraniční film, Hollywood Film 2014 – Cena Výtvarník kostýmů roku (Mileno Canonero) Hrdinové hravých komedií Wese Andersona bývají netuctoví a svérázní. Nejinak je tomu u jeho filmu Grandhotel Budapešť. A skutečnost, že v jeho filmech hraje tolik hvězd, kolik jich svítí v srpnu na obloze, zde platí plnou měrou. Pan Gustave je legendou mezi hotelovými zaměstnanci. V bezčasí mezi dvěma světovými válkami, v bohem zapomenuté zemi, kde toho mnoho nefunguje, je luxusní Grandhotel Budapešť oázou spolehlivosti, kterou zosobňuje právě tento šéf hotelového personálu. Přání svých hostů plní pan Gustave ještě dříve, než jsou vyřčena, a většinu ze zákaznic navíc zcela nezištně miluje (a to i ve fyzickém smyslu slova). Když mu jedna taková vděčná zákaznice odkáže mimořádně vzácný obraz a vzápětí navěky zavře oči (ne zcela dobrovolně), Gustave nejenže náhle závratně zbohatne, ale navíc se stane trnem v oku naštvaných pozůstalých, terčem nájemného vraha a hračkou v rukou místní policie. Ve všech těchto nevděčných rolích mu pomáhá obstát jeho osobní šarm a pákistánský pikolík, z něhož chce vychovat svého nástupce... Wes Anderson (nar. 1. 5. 1969, Texas, USA) – režisér, scenárista a herec – absolvoval obor filozofie na Texaské univerzitě v Austinu. V r. 1994 úspěšně uvedl svůj krátký snímek Bottle Rocket na festivalu v Sundance. Posléze natočil i jeho celovečerní verzi (1996) a započal režijní dráhu, v níž se objevují stejní spolupracovníci a typově podobní hrdinové. Andersonovy postavy často odmítají dospět, bývají podivínské i dětinské. Režisér ale do jejich světa vnáší melancholické podtóny a humanismus blízký autorům nové vlny. Díky jemnému humoru, pečlivé výpravě a výrazné práci s hudbou jsou jeho snímky vždy nezapomenutelné.

režijní filmografie (výběr): Bottle Rocket (1994), Jak jsem balil učitelku (1998), Taková zvláštní rodinka (2001), With the Filmmaker: Portraits by Albert Maysles (2001, dok. TV seriál), Život pod vodou (2004), Fantastický pan Lišák (2009), Až vyjde měsíc (2012), Grand Budapest Hotel, The (2014) oficiální stránky filmu: http://www.grandbudapesthotel.com/

2. března 2015

Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli) Gruzie/Francie/Německo/Švýcarsko/Česko, 2014, DCP, bar., abcházsky/gruzínsky/ rusky, české titulky, 100 minut režie: Georgij Ovašvili | scénář: Georgij Ovašvili, Roelof Jan Minneboo, Nugzar Shataidze | kamera: Elemér Ragályi | hudba: Iosif Bardanashvili | producenti: George Ovašvili, Guillame De Seille, Nino Devdariani | hrají: İlyas Salman, Mariam Buturishvili, Tamer Levent, Irakli Samushia a další | ocenění: na 49. MFF v Karlových Varech Velká cena Křišťálový glóbus za nejlepší hraný film, Cena Ekumenické poroty Minimalistický film mladého gruzínského režiséra Georgie Ovašviliho Kukuřičný ostrov neobsahuje příliš mnoho mluveného slova a dialogů. O to víc dokáže vyprávět obrazem – poeticky, precizně, s dostatkem času pro diváka, aby nechal na sebe obrazy působit, našel souznění ve svém nitru, aby je vychutnal a pochopil. Každé jaro se na řece Enguri na hranici mezi Abcházií a Gruzií díky naplavené zemině vytváří ostrůvky, jejichž úrodná půda láká osamocené zemědělce. Děje se tak přesto, že na obou stranách řeky je země takříkajíc horká a samotné hranice řeky a nově vzniklých ostrovů nejistá. Tak na své loďce k jednomu takovému ostrůvku přijíždí i starší muž. Nejprve promne hlínu v ruce a zkouší, jestli je kvalitní. A když si ověří, že ano, tak začíná v pravidelných intervalech vozit na ostrov nářadí a stavět obydlí a pochopitelně i osévat nově dobytou zem. S tím vším mu pomáhá vnučka, která na ostrov přichází ještě s panenkou, ale jak začne růst kukuřice, začne v sobě pomalu objevovat ženu. Ovašviliho film je střídmě neokázalý a přitom jasně ví, co chce vyprávět a co tím chce říct. Od jednoduché metafory o dospívající dívce a popisu zemědělské práce směřuje k otazníku nakreslenému nad neklidnou hranicí,

znesvářenými národy i k jakési metafoře Gruzie, jejíž sklizeň je neustále ohrožována a která se jako ony titulní ostrovy sveřepě vynořuje z řeky. Georgij Ovašvili: (nar. 1963, Mccheta, SSSR) vystudoval Gruzínský státní filmový a divadelní institut (1996) a hollywoodskou pobočku Newyorské filmové akademie (2006). Věnuje se současně dokumentární a hrané filmové tvorbě, kterou si také často sám produkuje. Natočil několik pozoruhodných krátkých filmů; za snímek Mzeris Doneze získal ocenění na Berlinale 2005 a na festivalu v Odense. V roce 2009 byl na MFF KV v soutěžní sekci Na východ od Západu uveden jeho celovečerní debut Druhý břeh (2008), který celkem posbíral téměř padesát cen a byl nominován na Evropský objev roku v rámci cen Evropské filmové akademie. režijní filmografie: Zgvis donidan... (2005, KF), Druhý břeh (2009), Kukuřičný ostrov (2014)

9. března 2015 pásmo „100 let kina Dukla“

Údolí včel Československo, 1967, 35 mm, černobílý, česky, 96 minut režie: František Vláčil | scénář: Vladimír Körner, František Vláčil | námět: Vladimír Körner | kamera: František Uldrich | hudba: Zdeněk Liška | hrají: Petr Čepek, Jan Kačer, Zdeněk Kryzánek, Věra Galatíková, Miroslav Macháček, Josef Somr, Václav Kotva, Josef Kotapiš, Petr Sedlák, Jana Hlaváčková a další Snímek se odehrává v drsných reáliích 13. století. Zemanský chlapec Ondřej z Vlkova putuje, až narazí na pobřeží Baltského moře, kde skládá slib věrnosti řádu německých rytířů. Po letech odříkání a strádání si mladík uvědomuje, že existuje i jiný svět než ten ve zdech nelítostného řádového hradu. Rozhodne se utéci do svého rodného Vlkova. Je ale pronásledován rytířem a svým bývalým přítelem, který hodlá nelítostně potrestat Ondřejovo selhání. František Vláčil (nar. 19. 2. 1924, Český Těšín, Československo) – Záhy se u něj začíná projevovat výtvarné nadání. Studuje estetiku a dějiny umění na ﬁlozoﬁcké fakultě v Brně. Zpočátku působí u kresleného a loutkového

filmu. Později ve studiu populárněvědeckých a naučných filmů, kde si prochází všemi filmovými profesemi. Debutuje v roce 1958 snímkem Skleněná oblaka. František Vláčil se odkloňuje od svého dosavadního lyrického stylu a přechází k tvorbě historických dramat. Natáčí epická dramata, jako např. Ďáblova Past, Markéta Lazarová, Údolí včel. Právě tyto snímky vydobyly Františku Vláčilovi prestižní postavení ve filmové obci. Jeho mimořádné dílo zůstává i pro současné české filmaře nedostižitelným vzorem. režijní filmografie (výběr): Lék č. 2357 (1950, dok.), Skleněná oblaka (1958), Vstup zakázán (1959), Holubice (1960), Ďáblova past (1961), Markéta Lazarová (1967), Údolí včel (1967), Adelheid (1969), Město v bílém (1972, dok.), Pověst o stříbrné jedli (1973), Sirius (1974), Praha secesní (1974, dok.), Dým bramborové natě (1976), Stíny horkého léta (1977), Koncert na konci léta (1979), Hadí jed (1981), Pasáček z doliny (1983), Stín kapradiny (1984), Albert (1985), Mág (1987)

16. března 2015 dokumentární večer

Je nám spolu dobře Česko, 2014, DCP, barevný, 75 minut režie, scénář, kamera: Alexandr Dlouhý | hudba: Ondřej Skala | produkce: Zdeněk Hala, Magda Gärtnerová | účinkují: Tomáš Jirsák, Zuzana Jirsáková, Jiří Kohout, Jiří Louda, Dong Chuanyu, Joanne Qie Surui, Yu Shengkui a další Možná málokdo z nás Čechů ví, že v Číně leží město s názvem Čínsko-Česko. Proč takový nezvyklý název? V padesátých letech do tohoto dnes čtyřicetitisícového města zemědělci z Mladoboleslavska přivezli na důkaz přátelství mezi socialistickými zeměmi traktory a další zemědělské stroje. Místní obyvatelé na to dodnes vzpomínají a na počest tohoto historického okamžiku dokonce v nové části města budují svoji malou čínskou Prahu. Družbu mezi národy sem přijíždí i se svou ženou a třemi malými dětmi rozvíjet mladý český sinolog Tomáš Jirsák alias Havran. S rodinou se zde usazuje, netradičním způsobem vychovává své syny a na místní univerzitě dokonce zakládá katedru bohemistiky. Alexandr Dlouhý je novinář, producent a dokumentarista. Natáčel zprvu přírodovědné dokumenty, například Valdéz, ráj velryb (2009). Jeho nej-

známější snímek Trafačka – Chrám svobody (2011) zachycuje příběh prázdné tovární haly. režijní filmografie: Azory pod vodou (2007), Valdéz, ráj velryb (2009), Trafačka – Chrám svobody (2011), Liebe Indigo (2013), Je nám spolu dobře (2014) oficiální stránky filmu: www.happytogether-film.tv

23. března 2015

No (No) Chile/Francie/USA, 2012, DCP, barevný, španělsky s českými titulky, 118 minut režie: Pablo Larraín | scénář: Pedro Peirano, Antonio Skármeta (divadelní hra) | kamera: Sergio Armstrong | hudba: Carlos Cabezas | hrají: Gael García Bernal, Alfredo Castro, Néstor Cantillana, Antonia Zegers, Jaime Vadell, Pablo Krögh, Amparo Noguera, Pedro Peirano, Sergio Hernández, Marcial Tagle a další | ocenění: MFF 2012 v Sao Paulu – Cena diváků, MFF 2012 v Soluni – Cena diváků Augusto Pinochet byl chilský generál, který se v roce 1973 po násilném převratu (provedeném s pomocí čtyř stovek agentů CIA) dostal k moci, tisíce lidí donutil k emigraci a nastolil vládu teroru a poslušnosti. Jenomže v roce 1988 ho západní mocnosti donutily k tomu, aby své postavení potvrdil svobodným referendem. Najednou se mohla i místní opozice vyjádřit k problémům země a ukázat lidem, že existuje i jiná cesta než Pinochet. K dispozici měla pouhých patnáct minut televizního vysílání denně, v nichž potřebovala na svou stranu získat dost voličů na to, aby se konečně Chile osvobodilo. Hrdinou snímku No, který byl letos v nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční ﬁlm, je mladý reklamní agent René Saavedra, který má zkušenosti z USA, kde se podílel na tvorbě reklamy na oblíbený nápoj. I z toho důvodu ho osloví koalice šestnácti opozičních stran a požádá ho, zda by vedl jejich kampaň za sesazení Pinocheta. René po chvíli váhání nabídku přijímá a pokouší se vymyslet strategii, s níž by uspěl a přiměl nerozhodnuté voliče k účasti v referendu... Pablo Larraín (nar. 19. 8. 1976 Santiago, Chile). Vystudoval obor audiovizuální komunikace na UNIACC University. Spoluzakládal produkční společnost Fabula. V roce 2005 režíroval svůj první dlouhometrážní ﬁlm Fuga.

režijní filmografie: Fuga (2006), Tony Manero (2008), Post Mortem (2010), Uprchlíci (2011, TV seriál), No (2012), Venice 70: Future Reloaded (2013, dok.) oficiální stránky filmu: http://sonyclassics.com/no/ https://www.facebook.com/NoTheMovie

30. března 2015

Zázraky (The Wonders) Itálie/Švýcarsko/Spolková republika Německo, 2013, DCP, barevný, italsky, české titulky, 110 minut scénář a režie: Alice Rohrwacher | kamera: Hélène Louvart | hudba: Piero Crucitti | producent: Carlo Cresto-Dina, Tiziana Soudani | hraje: Alexandra Lungu (Gelsomina), Sam Louwyck (Gelsominin otec), Sabine Timoteo (Coco), Alba Rohrwacher (Angelica), Agnese Graziani (Marinella), Monica Bellucci (Milly Catenaová), Huilca Logrono Luis (Martin), André Hennicke, Eva Lee Wallberg a další | ocenění: cena Grand Prix 2014 na festivalu Cannes a CineVision Award 2014 v Mnichově Čtrnáctiletá Gelsomina žije se třemi sestrami a rodiči v Toskánsku, kde její rodina provozuje včelařství. Její otec je patriarchou s autoritářskými sklony, postupně však v rodině ztrácí své slovo. Chov včel a výroba přírodního medu jsou pro rodinu jediným zdrojem obživy, točí se kolem nich veškerý život na statku, ale stačí pro obživu stále méně. Aby vylepšil rodinný rozpočet, přihlásí se otec do sociálního projektu a přivádí do rodiny německého mladíka s kriminální minulostí. Otec není jediný, kdo se snaží zlepšit situaci rodiny. Gelsomina bez jeho vědomí přihlásí rodinu do reality show Zázraky venkova, která pobláznila celý kraj. Zčásti autobiograﬁcký poetický snímek režisérky Alice Rohrwacherové o rozpadajícím se ideálním světě místy osciluje na hranici mezi realitou a snem. Poetika vyprávění, přirozeně jemný humor a absence jakéhokoliv sentimentu jsou nejsilnějšími prvky tohoto ﬁlmu. Alice Rohrwacher: Alice Rohrwacherová (nar. 1982, Fiesole, Itálie), mladší sestra jedné z nejúspěšnějších italských hereček mladé generace Alby Rohrwacherové, se zabývala hudbou a divadlem. Studovala literaturu

a filozofii na univerzitě v Turíně. V roce 2004 se autorsky podílela na dokumentu Un piccolo spettacolo (Malé představení, rež. Pierpaolo Giarolo), v letech 2006–2009 pracovala jako autorka námětu, střihačka či pomocná režisérka na dalších pěti dokumentech. režijní filmografie: Corpo celeste (2011, celovečerní hraný debut), 9x10 novanta (2014, dok., 1 díl), Zázraky (2014) oficiální stránky filmu: http://lemeraviglie.mymovies.it/

6. dubna 2015

Knězovy děti (Svecenikova djeca) Chorvatsko/Srbsko, 2013, DCP, barevný, chorvatsky, české titulky, 93 minut režie: Vinko Brešan | scénář: Mate Matisic, Vinko Brešan | kamera: Mirko Pivcevic | hudba: Mate Matisic | hrají: Krešimir Mikić, Niksa Butijer, Marija Skaricic, Lazar Ristovski, Drazen Kuhn, Petar Atanasoski, Ana Begic a další | ocenění: Cena Nejlepší herec ve vedlejší roli na MFF Pula 2013, Balkánská cena pro Vinko Brešana na MFF v Soluni 2013, Cena Zlatý delfín na MFF Trója 2014 Na slunný ostrůvek Dalmácie se přistěhuje nový mladý kněz Fabian (Krešimir Mikić) a okamžitě se zhrozí nad zdejšími statistikami – úmrtnost je tu totiž mnohem větší než porodnost, která je prakticky nulová. Po čase se k němu přijde vyzpovídat traﬁkant Petar, jemuž jeho žena tvrdí, že prodáváním kondomů zabíjí lidské bytosti. Fabian mu poradí, aby tedy prezervativy propichoval – živnost mu zůstane a navíc se zbaví viny z hříchu. A zároveň by se tím mohl vyřešit onen nepoměr s porodností. Fabian s Petarem tudíž začnou propichovat všechny kondomy a do svého plánu zasvětí i vesnického lékárníka, který začne místo antikoncepčních pilulek prodávat vitamíny. Tato netradiční chorvatská komedie míchá náboženskou tématiku s lechtivým humorem – je skvěle natočená a její scénář není prostince prvoplánový. Zaškatulkování do žánru komedie není úplně přesné – v druhé polovině ﬁlmu občas dochází k takovým situacím, že člověku tuhne úsměv na rtech a na zádech ho mrazí.

Vinko Brešan (1964, Záhřeb, Chorvatsko) režisér, scénárista, herec. Absolvoval po studiu filozofie a srovnávací literatury i studium televizní režie na záhřebské Akademii dramatických umění. Jeho krátkometrážní studentský snímek Naša burza (Naše burza) byl oceněn na MFF v Oberhausenu 1987. Debutoval nízkorozpočtovou válečnou komedií Jak se začala válka na mém ostrově (Kako je počeo rat na mom otoku, 1996). Jeho další snímky již sbíraly ocenění na mezinárodních filmových festivalech. Zabývá se rovněž divadelní režií. režijní filmografie: Kako je počeo rat na mom otoku (1996), Duch maršála Tita (1999), Svědkové (2003), Bez konce (2008), Knězovy děti (2013) https://www.facebook.com/SvecenikovaDjeca

13. dubna 2015 pásmo „100 let kina Dukla“

Báječní muži s klikou Československo, 1978, HD, černobílý, česky, 84 minut režie: Jiří Menzel | scénář: Oldřich Vlček, Jiří Menzel | kamera: Jaromír Šofr | hudba: Jiří Šust | hrají: Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr, Vladimír Huber, Marie Rosůlková a další Majitel maringotky a promítacího přístroje kouzelník Pasparte sní o tom, že si otevře vlastní stálý biograf, ve kterém bude promítat pouze české filmy. Nemá však dostatek financí, a tak objíždí vesnice se svou kouzelnickou show. Na své cestě po venkově se setkává se svým umírajícím kolegou, který mu svěří nejen své filmové pásky, ale také svou pohlednou dceru. Jiří Menzel (nar. 23. 2. 1938, Praha, Československo) – Absolvoval pražské FAMU. Své filmové hrdiny hledá především v díle spisovatele Bohumila Hrabala. Na poli celovečerního filmu debutuje snímkem Ostře sledované vlaky. Za ten v roce 1967 získává Oscara. Na začátku normalizace Menzel natáčí svůj druhý film podle povídek Bohumila Hrabala Skřivánci na niti.

Snímek končí v trezoru a k divákům se dostává až v roce 1989. I po listopadu 1989 patří Menzel mezi nejuznávanější české filmové tvůrce. V roce 1994 je oceněn za svůj snímek Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina oceněn na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jiří Menzel je spolu s M. Formanem, V. Chytilovou, I. Passerem a J. Němcem hlavní osobností generace filmových režisérů druhé poloviny 60. let. režijní filmografie: Zločin v dívčí škole (1965), Perličky na dně (1965), Ostře sledované vlaky (1966), Rozmarné léto (1967), Zločin v šantánu (1968), Skřivánci na niti (1969), Kdo hledá zlaté dno (1974), Na samotě u lesa (1976), Báječní muži s klikou (1978), Postřižiny (1980), Krasosmutnění (1982), Slavnosti sněženek (1983), Vesničko má středisková (1985), Čokoládoví čmuchalové (1985), Konec starých časů (1989), Audience (1990), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Dalších deset minut II. (2002), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Donšajni (2013)

20. dubna 2015 dokumentární večer

Tohle není Kalifornie (This Ain‘t California) Německo, 2012, DVD, dokumentární, animovaný, bar./čb., německy, české titulky, 90 minut režie: Marten Persiel | scénář: Marten Persiel, Ira Wedel | kamera: Felix Leiberg | hudba: Lars Damm, Marten Persiel | animace: Sasa Zivkovic | produkce: Michael Schoebel, Ronald Vietz | účinkují: David Nathan (průvodce), Bill Clinton, Žaneta Fuchsová, Erich Honecker, Helmut Kohl, Kai Hillebrand (Panik), Anneke Schwabe a další | ocenění: Berlinale 2012 – cena DIALOGUE en Perspective, MFF ve Varšavě – Cena diváků, Nashville Film Festival – Zvláštní cena poroty Není známo, kdo vyrobil první skateboard, ale důležité je, že spatřil světlo světa – poprvé (to bylo jen dřevěné prkno s kolečky od bruslí) v padesátých letech 20. století v Kalifornii. Nejen v tomto slunném koutě světa pak propadla řada mladých lidí kouzlu skateboardingu. Jak ukazuje snímek

Martena Persiela, počátkem 80. let se začala v bývalé NDR formovat skupina nadšenců, pro které jízda na prkně s kolečky znamenala více než jen pouhou zábavu. Skateboard se pro ně stal ideálním prostředkem, jak prosvětlit šedou nudu života a cítit se chvíli svobodnými v totalitním státě. S využitím černobílých animací, náladového retrosoundtracku a nespočtu archivních amatérských záběrů tvůrci filmu přibližují počátky skateboardové subkultury v tehdejším východním Berlíně. Nečekaná smrt jednoho z prvních východoněmeckých skateboardistů Denise Paracecka se stala impulzem k setkání jeho přátel, kteří v uvolněném duchu připomínají časy, kdy pro ně skateboard představoval především symbol svobody a vzájemného přátelství. Zábavně sestříhaný snímek se důsledně vyhýbá romantizujícím klišé, důvtipně se pohybuje na hraně mezi fikcí a dokumentem. Marten Persiel (nar. 1974 v Berlíně) režisér, scénárista, skladatel. V roce 1995 a 1996 pracoval jako asistent střihu v produkční společnosti HFK v Hamburku. V letech 1997 až 1998 studoval obor Mixed Media Arts na Portsmouth University. V období 1998 až 2001 studoval režii na Westminster University v Londýně. Je autorem řady reklam a hudebních videí, např. Siyempre Amigos (2006), 14000 Finestres (2008), La Chureca (2009) či We Are Surfers (2010). režijní filmografie: Tohle není Kalifornie (2012, celovečerní dok. debut), Sound of the Void (2014, dok. KF) oficiální stránky filmu: http://www.thisaintcalifornia.de/ https://www.facebook.com/thisaintcalifornia

27. dubna 2015

Kmen (Plemja) Ukrajina/Nizozemsko, 2014, DCP, barevný, ukrajinsky, české titulky, 130 minut scénář a režie: Miroslav Slaboshpitsky | kamera: Valentyn Vasjanovyč | hudba: Sergey Stepanskiy | producent: Valentyn Vasjanovyč | hrají: Grigoriy Fesenko, Yana Novikova, Rosa Babiy, Alexander Dsiadevich, Yaroslav Biletskiy, Ivan Tishko, Alexandr Osadčij a další | ocenění (výběr): MFF Cannes 2014 – Cena Grand Prix, Cena Visionary Award, Cena GAN Foundation Support for Distribution, MFF Soluň 2014 – Cena Nejlepší režisér, ...

Příběh sleduje osud hlavního hrdiny, hluchoněmého Sergeje. Ten nastoupí do specializované internátní školy pro hluchoněmé. V ní vládne mezi žáky skupina divokých mladých mužů, kteří přepadají lidi, kradou, šikanují, souloží, berou drogy. Aby v tomto drsném prostředí Sergej přežil, musí se stát členem této skupiny. Vedle toho žijí ve škole také dvě dívky, které si přivydělávají prostitucí. Náhodný sex s jednou z kmenových dívek však přeroste v lásku a Sergej pak musí porušit všechna nepsaná pravidla ve společenské hierarchii Kmene... Jednou za čas vznikne snímek, který svým pojetím vyjede ze zajetých kolejí a divákovi připraví nevšední podívanou, na kterou nezapomene. Kmen vyžaduje soustředění, nabízí nekonvenční a šokující zážitek. Myroslav Slabošpyckyj (nar. 1974 Kyjev, Ukrajina) vystudoval filmovou režii na Kyjevském státním institutu divadla a umění. Pracoval ve filmových studiích v Kyjevě i v Sant Peterburgu, jeho krátké filmy Diagnóza (Diahnoz, 2009) a Hluchota (2010) byly uvedeny na Berlinale. Další krátkometrážní snímek Jaderný odpad (Jaderni vidchody, 2012) získal Stříbrného leoparda v Locarnu a nominaci na cenu Evropské filmové akademie. režijní filmografie: Intsydent (2006), Diagnóza (2009), Hluchota (2010), Jaderný odpad (2012), Kmen (2014)

4. května 2015

Chlapectví (Boyhood) USA, 2014, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 166 minut scénář a režie: Richard Linklater | kamera: Lee Daniel, Shane F. Kelly | hrají: Patricia Arquette, Ellar Coltrane, Ethan Hawke, Evie Thompson, Tamara Jolaine, Lupe Trejo, Nick Krause, Zoe Graham, Lorelei Linklater a další | ocenění: MFF v Berlíně – cena Stříbrný medvěd za režii Film Chlapectví je pozoruhodným časosběrným snímkem Richarda Linklatera. Od roku 2002 se tvůrce věnoval se stejnými spolupracovníky každý rok natáčení jedné části ﬁlmu, který zachycuje dětství a dospívání chlapce jménem Mason od jeho školních začátků po vstup na vysokou školu. Během dvanácti let tak vznikalo dílo, jež dokáže překvapit a strhnout svou neobyčejnou autenticitou. Mladičký a nezkušený Ellar Coltrane jako

Mason doslova před našima očima postupně vyrůstá z dítěte v mladíka připraveného čelit životu, mění se a dozrávají i postavy z jeho okolí – sestra (režisérova dcera Lorelei) a rodiče (Patricia Arquetteová, Ethan Hawke). Změnou však prochází i svět, v němž postavy žijí: připomínají to novinky v technologii i v literatuře a výtvarném umění, proměny slovního projevu i hudebního vkusu, přičemž všechny odkazy na současnost působí naprosto přirozeně, aniž pozorujeme jakékoliv časové posuny či skoky. Na první pohled všední život chlapce dospívajícího v muže – v podání Richarda Linklatera procítěný příběh, kdy ani jeden záběr, ani jedno slovo nepřichází vniveč a divák odchází z kina s bohatstvím právě prožitých zážitků. Richard Linklater (nar. 30. 07.1960 Houston, Texas, USA). Americký režisér, scénárista a herec. V Houstonu studoval na státní univerzitě, ale odešel během stáže, aby pracoval na ropné plošině v Mexickém zálivu. Čas na plošině si krátil literaturou, ale po návratu na „pevnou zem“ se u něj vyvinula jiná láska – k filmu. Začal hodně navštěvovat divadla a právě tehdy si uvědomil, že chce být režisérem. Za vydělané peníze si koupil kameru a další potřebné vybavení a přesunul se do Austinu, kde začaly jeho první filmové krůčky… režijní filmografie (výběr): Woodshock (1985. KF), Slacker (1991), Janis Joplin Slept Here (1994, dok.), Před úsvitem (1995), Předměstí (1996), The Directors (1999, tv seriál), Přiznání (2001), HypaSpace (2002, dok.), Škola ro(c)ku (2003), Před soumrakem (2004), Temný obraz (2006), Me and Orson Welles (2008), Bernie (2011), Před půlnocí (2013), Chlapectví (2014), Liars (A-E) (2016) oficiální stránky filmu: www.boyhoodmovie.tumblr.com/

11. května 2015 pásmo „100 let kina Dukla“

Můj strýček z Ameriky (Mon oncle d‘Amérique) Francie, 1980, 35 mm, barevný, francouzsky, české titulky, 125 minut režie: Alain Resnais | kamera: Sacha Vierny | hrají: Gérard Depardieu, Nicole Garcia, Pierre Arditi, Marie Dubois, Genevieve Mnich, Catherine Frot, Brigitte Roüan, Héléna Manson, Jean Dasté, Alexandre Rignault, Catherine Serre, Jean Lescot, Jacques Rispal, Laurence Badie, Roger Pierre, Gérard Darrieu, Véronique Silver, Philippe Laudenbach, Serge Feuillarda další | ocenění (výběr): Cena FIPRESCI na MFF Cannes 1980, ceny César 1981 – Nejlepší film, Nejlepší režisér (Alain Resnais), Nejlepší herečka (Nicole Garcia), ... Ctižádostivý Jean, původem z měšťanské rodiny, pracuje jako ředitel zpravodajství velkého rádia. Opustí svou ženu a děti kvůli Janine, mladé herečce, jejíž rodiče jsou přesvědčení komunisté. Jejich vztah ale skončí dva roky poté a Janine odchází na venkov, kde pracuje jako návrhářka. Tam se setká s ředitelem textilky Reném, který pochází z venkovské katolické rodiny. Do příběhů vstupuje ve své vlastní roli biolog Henri Laborit, který na základě pokusů na krysách vysvětluje určité zákonitosti lidského chování. Boj, útěk nebo zábrany, každý reaguje podle primárních podnětů. Film je ověnčen mnoha mezinárodními cenami a je věnován Henrimu Laboritovi, vědci zabývajícímu se behaviorismem. Alain Resnais (* 3. 6. 1922, Bretaň, Francie,… 1. 3. 2014) Již ve čtrnácti letech natáčí krátkometrážní snímek L‘aventure de Guy jako adaptaci tehdy oblíbeného Fantomase. Studuje na L‘Institut hautes études cinématigraphiques. Po dokončení studií točí krátkometrážní dokumentární filmy. Debutuje v roce 1959 snímkem Hirošima, má láska. V roce 1961 natáčí snímek Loni v Marienbadu, za který získává Zlatého lva na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. režijní filmografie: Hirošima, má láska (1959), Loni v Marienbadu (1961), Muriel neboli v čase návratu (1963), Válka skončila (1966), Je t‘aime, je t‘aime (1968), Stavisky (1974), Prozřetelnost (1977), Můj strýček z Ameriky (1980), Život je román (1983), Láska až za hrob (1984), Smoking / No Smoking (1993), Stará známá písnička (1997), Na ústa ne (2003), Ještě jste nic neviděli (2012) 25

18. května 2015 dokumentární večer

Nick Cave: 20 000 dní na Zemi (20,000 Days on Earth) Velká Británie, 2014, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 96 minut režie: Iain Forsyth, Jane Pollard | scénář: Nick Cave, Iain Forsyth, Jane Pollard | kamera: Erik Wilson | hudba: Nick Cave, Warren Ellis | hrají: Nick Cave, Blixa Bargeld, Kylie Minogue, Ray Winstone, Warren Ellis | ocenění: MFF Athény 2014 – Zlatá Athéna za hudbu a film, MFF Sundance 2014 – cena za režii a střih V tomto hraném dokumentu můžeme strávit jeden den s charizmatickým australským zpěvákem Nickem Cavem – od ranního zvonění budíku až po večerní procházku po koncertě. Je to přesně dvacetitisící den jeho života. Uvidíme rozhovor s terapeutem o jeho dětství, výpovědi Blixa Bargelda a Kylie Minogue o spolupráci s Nickem, archivní záběry ze zkušeben a nahrávacích studií. Dovíme se také něco o vzniku jeho nejnovějšího alba Push the Sky Away, dokonce můžeme nahlédnout i do ložnice Nicka a Susie, která je na obalu alba. Celým filmem diváky provází Caveův osobní komentář, vysvětlující jeho pohled na svět, tvorbu, životní filosofii. Nick Cave (nar. v r. 1957 Wangaratta, Austrálie) – zpěvák, hudebník, skladatel, textař, prozaik, básník, herec, scénárista. Pochází z venkovské rodiny, měl tři sourozence, otec byl učitel a matka knihovnice. Ve dvanácti letech byl vyloučen ze školy kvůli kázeňským problémům a byl poslán do internátní školy v Melbourne. Ve 14 letech založil kapelu Boys Next Door, z níž následně vznikla kapela The Birthday Patry (1980). Tehdy se Nick Cave stěhuje do Londýna, ale již rok nato se vrací zpět do Melbourne, kde kapela zažívá první úspěchy. Následně se ovšem rozpadá a v r. 1983 zakládá Nick Cave The Bad Seeds. V r. 1988 píše hudbu k filmu Nebe nad Berlínem (r. Wim Wenders), kde si také zahrál vedlejší roli. K dalším filmům napsal nejen hudbu, ale také scénář. V současné době pracuje na své nové knize. Nick Cave – diskografie: Door, Door (1979), The Birthday Party (1980), Prayers on Fire (1981), Junkyard (1982), From Her to Eternity (1984), The Firstborn Is Dead (1985), Kicking Against the Pricks (1986), Your

Funeral... My Trial (1986), Tender Prey (1988), The Good Son (1990), Henry‘s Dream (1992), Let Love In (1994), Murder Ballads (1996), The Boatman‘s Call (1997), No More Shall We Part (2001), Nocturama (2003), Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus (2004), Dig, Lazarus, Dig!!! (2008), Grinderman (2010), Grinderman 2 (2010), Push the Sky Away (2013) oficiální stránky filmu: http://www.20000daysonearth.com/ Nick Cave – oficiální web: nickcave.com

25. května 2015

Klub poslední naděje (Dallas Buyers Club) USA, 2013, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 117 minut režie: Jean-Marc Vallée | scénář: Melisa Wallack, Craig Borten | kamera: Yves Bélanger | hudba: Alexandra Stréliski | producent: Robbie Brenner, Rachel Winter | hrají: Matthew McConaughey, Jared Leto, Jennifer Garner, Steve Zahn, Denis O‘Hare, Griffin Dunne, Kevin Rankin, James DuMont, Philippe Radelet, Juliet Reeves, Dallas Roberts, Michael O‘Neill, Craig Borten a další | ocenění (výběr): Oscar 2013 – Nejlepší herec (Matthew McConaughey), Oscar 2013 – Nejlepší herec ve vedlejší roli (Jared Leto), Zlatý Glóbus 2013 – Nejlepší herec (Matthew McConaughey) a dalších 73 cen a 44 nominací Hrdina toho filmu má AIDS – už to je fakt, který dokáže většinu diváků odradit – řekněte, kdo by se rád díval na nevyhnutelné umírání? Ale bylo by chybou nechat se odradit. Snímek totiž místo očekávaného cituplného vydírání nabízí překvapivou dávku chytrého humoru. A k tomu excelentní herecký výkon hlavního protagonisty, který zastíní i nejznámější americké filmové hvězdy. Elektrikář Ron Woodrof (Matthew McConaughey) se dozvídá, že má AIDS a zbývá mu posledních 30 dní života. Místo toho, aby seděl doma, litoval se a čekal na smrt, rozhodne se se svojí nemocí něco dělat. Šanci na prodloužení života nachází v alternativní léčbě neschválenými léky a rozjede obchod na černém trhu. To všechno vede k založení tzv. Dallas Buyers Club, organizaci poskytující lidem s AIDS ilegální léky za členský příspěvek. Takto vzniklá komunita stejně postižených a často zoufalých lidí se rychle rozrůstá a sílí. Ron už není jen pašerákem léků, stává se

i bojovníkem za důstojnost, vzdělání a společenské přijetí HIV pozitivních lidí. A tak díky své snaze o přežití Ron žije naplno jako nikdy předtím, v čase, kdy již měl být spolehlivě a dávno mrtvý. Film Klub poslední naděje je inspirován skutečnými událostmi. Jean-Marc Vallée (nar. 9. 3. 1963, Montréal, Québec, Kanada) – režisér, scénárista, herec. Vystudoval filmovou tvorbu na Québecké univerzitě v Montréalu, kde natočil svoje první krátkometrážní filmy jako Stéréotypes (1991), Les fleurs magiques (1995) nebo Les mots magiques (1998). Jeho velkým, debutním snímkem bylo drama Černá listina, které bylo nominováno na kanadské filmové ceny Genie Awards. Jeho další, komerčně velmi úspěšnou prací bylo komediální drama Dar od Boha, na kterém pracoval bezmála 10 let. Snímek inspirovaný jeho vlastním životem se okamžitě stal hitem a jedním z nejúspěšnějších filmů v Québecu i Kanadě vůbec. režijní filmografie: Černá listina (1995), Cizinci (1996, TV seriál), Los Locos (1997), Loser Love (1999), Secret Adventures of Jules Verne, The (2000, TV seriál), Dar od Boha (2005), Královna Viktorie (2009), Café de Flore (2011), Klub poslední naděje (2013), Divočina (2014), Lost Girls and Love Hotels (2015), Demolition (2015) oficiální stránky filmu: http://m.focusfeatures.com/dallas_buyers_club

Vydalo statutární město Jihlava v roce 2014 v nákladu 1500 kusů. Graﬁcké zpracování Eva Bystrianská. Tisk JIPRINT s.r.o. Jihlava.

Kino Dukla Jihlava Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz