Funkce a styl by Jihlava

jihlavskĂĄ modernĂ architektura

Statutární město Jihlava Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava 2015

1900–1918–1945–

–1989–2015

1900–1918–1945–1989–2015 Jihlava je širší veřejnosti známá především svojí cennou gotickou a renesanční architekturou, jako odstrašující případ nevhodné novodobé architektury v historické zástavbě bývá naopak uváděn obchodní dům Prior na Masarykově náměstí postavený v letech 1978–1983, nově je ve stejné souvislosti často zmiňována také stavba nákupního centra City Park v Brněnské ulici, dokončená v roce 2008. V Jihlavě se však stavělo i v jiných obdobích, výjimkou nebyl ani začátek 20. století. Zjednodušeně lze konstatovat, že až do 80. let 19. století se v Jihlavě stavělo živelně, bez územního plánování. Roku 1887 vznikl první regulační plán moderního města, který vytyčil novou hlavní osu města v severojižním směru mezi městským nádražím a centrem. Tato hlavní osa byla dvakrát překřížena v pravém úhlu dalšími komunikacemi – severně položená křížící ulice (dnešní Tolstého) směřovala k nově regulovanému náměstí Špitálského předměstí (dnes náměstí Svobody), jižněji vznikla urbanistická hvězdice vytvořená křížením pěti ulic (dnešní třída Legionářů, Palackého, v křížení zalomená ulice Jana Masaryka a Bezručova), která se stala centrem nového městského konceptu. Typickým prvkem zástavby se zde staly rondelové věžice nárožních domů. Komplexní regulační plán získala Jihlava v roce 1896. Vypracovala jej liberecká firma Bechmann a Stradal, grafická dokumentace se však pravděpodobně nedochovala. Na základě jediné dochované skici lze usuzovat, že plán byl s malými odchylkami dodržen a byla podle něj regulována další výstavba v podstatě až do konce 30. let 20. století. Autoři předpokládali, že se město bude rozšiřovat do všech tří předměstských zón, tj. do Špitálského, Panenského i Brtnického předměstí, a zástavba se postupně propojí. Právě období od konce 80. let 19. století do začátku první světové války je ve znamení rozsáhlých stavebních aktivit, kdy především na území severozápadně od centra vzniká nová uliční síť s novými domovními bloky. (výřezy plánů z roku 1876 a 1913) Historizující, především neorenesanční tvarosloví fasád obytných, školních a továrních budov je od počátku 20. století nahrazováno secesním dekorem. Vedle architektonicky průměrných staveb bylo v Jihlavě v tomto období postaveno i mnoho zajímavých a hodnotných budov, z nichž některé si zaslouží bližší představení.

veřejné budovy Z veřejných budov postavených do roku 1900 je třeba připomenout kasárny korunního prince Rudolfa 1 ve Vrchlického ulici 14 z let 1886–1887 a kasárny zeměbrany 2 v Žižkově ulici 57 z let 1888–1889. Autorem obou monumentálních architektonicky cenných neorenesančních budov obohacených o neobarokní prvky, které jsou dokladem vojenského významu Jihlavy, je vídeňský architekt Franz Gruber, stavby prováděl Josef Schweighofer ze Znojma. Zatímco kasárny ve Vrchlického ulici byly podle projektu architekta Jaroslava Huňáčka citlivě opraveny a slouží jako sídlo Krajského úřadu Kraje Vysočina, objekt ve Vrchlického ulici se jeho majitel, PSJ Jihlava, chystá neuváženě zbourat. Brněnští architekti Vojtěch Dvořák (původem z nedalekého Dušejova) a Karel Welzl jsou autory neorenesančního Besedního domu 3 postaveného v letech 1893–1894. Poválečné úpravy na Krajskou politickou školu (1949), které zcela změnily původní vzhled budovy, provedl César Grimmich, současná podoba je dílem jihlavského architekta Petra Holuba. Projektanty většiny veřejných budov postavených v prvním dvacetiletí 20. století jsou rovněž mimojihlavští architekti a stavitelé. Dosud stojící chirurgický pavilon v areálu nemocnice (Legionářů 9) z let 1901–1902 byl postaven podle plánů

vrchního inženýra Hugo Skaldy z Brna z první poloviny 90. let 19. století, upravených v roce 1899 J. Utíkalem. Autorem monumentálního neobarokního justičního paláce 4 v Tolstého ulici 16 z let 1901–1905 je pravděpodobně vrchní inženýr stavebního oddělení c. k. Ministerstva vnitra ve Vídni Friedrich Geilhofer. Vídeňské nebo brněnské provenience je patně rovněž neobarokní poštovní budova 5 na rohu Masarykova náměstí a Komenského ulice z let 1910–1912 od zatím neznámého autora. Vídeňský architekt Ferdinand Glaser navrhl ve stylu pozdního romantismu Národní rakousko-uherskou banku 6. s divadelně monumentálním průčelím v Palackého ulici 46, postavenou v letech 1913–1914, autorem projektu kina Reform

7. (dnes Dukla) v ulici Jana Masaryka 20, budovy z let 1914–1915 v pozdně historizujícím stylu s hmotově pročleněným stavebním obrysem je rovněž vídeňský architekt Clemens M. Kattner. Za veřejnou budovu lze považovat i hotel Grand 8 (původně Central) v Husově ulici 1, nejvýraznější secesní stavbu jihlavského stavitele Vinzenze Zeizingera projektovanou a vystavěná v letech 1904–1906. Zeizinger byl rovněž autorem dnes již neexistujícího kina Edison 9 v Havlíčkově ulici 68 z let 1914–1915. Výraznou stopu zanechal v jihlavské architektuře 2. desetiletí 20. století architekt a stavitel Arthur Corazza, původem ze Saska, který přišel do Jihlavy v roce 1906 z Jablonce. Je autorem secesní městské spořitelny 10 na rohu Masarykova náměstí a Křížové ulice z let 1912–1913 a také dnes již neexistující budovy prvního jihlavského kina Elite .11

na Štefánikově

náměstí (1911–1912).

školy Specifickým typem veřejných budov jsou školní budovy, kterých bylo v Jihlavě období od konce 80. let postaveno několik. Skutečně kvalitní neorenesanční architekturu reprezentují chlapecká obecná a měšťanská škola s muzeem 12 od vídeňských architektů Heinricha Clause a Moritze Hinträgera z let 1888–1889 a gymnázium 13 z let 1889–1890 od Josefa Karáska, obě v ulici Jana Masaryka, jimiž byla zahájena zástavba zmíněné urbanistické hvězdice severně od městského centra. Autorem zajímavé neobiedermeierové budovy obecné chlapecké školy v Brněnské ulici 29, jejíž původní fasáda se však nedochovala, je jihlavský stavitel Karl Wagner. Ten se rovněž podílel na projektu budovy německé zemědělské školy v Telečské ulici 50 postavené v roce 1902; původní fasádu navrhl městský stavitel Kajetán Malnati. V Jihlavě usazený stavitel Josef Kubička je autorem české zimní hospodářské školy 14 v Jiráskově ulici 67 z let 1903– 1904. Autorství Jubilejní dívčí měšťanské školy císaře Franze Josefa 15 z roku 1908 na dnešní třídě Legionářů 3, budovy s puristickou bosáží v přízemí a fasádou ve stylu severské neorenesance, je připisováno Kajetánu Malnatimu. Poslední výraznější školní budovou z tohoto období je dívčí lyceum 16 v Křížové ulici 33 z let 1910–1911 od Vinzenze Zeizingera, které vzniklo radikální přestavbou starších budov.

obytné budovy Kvalitní historizující architekturu škol v dnešní ulici Jana Masaryka doplnilo v průběhu 90. let několik hodnotných nájemních domů 17–20 pro bohatou klientelu od místních stavitelů Karla Wagnera (Bezručova 2, 1892–1894) a Ignaze Langa

(Legionářů 2, 4, 5, 7, Bezručova 3, 5). Již ve 20. století k nim přibyly domy od dalšího místního stavitele Vinzenze Zeizingera (Palackého 48 a pravděpodobně i 50 z roku 1902, Bezručova 7 z roku 1903) a v Jihlavě usazeného Josefa Kubičky (Legionářů 8 z roku 1903 a protější dům Tolstého 10 21 z let 1910–1911, jedna z nejkvalitnějších jihlavských secesních staveb). Zmínění stavitelé jsou autory mnoha dalších kvalitních obytných budov postavených v prvním dvacetiletí 20. století. Ze staveb Ignaze Langa stojí za připomenutí např. dům Tyršova 10 22 z roku 1899 s romantizující fasádou s gotizujícími prvky a dvěma arkýři v průčelí, podobně pojednaný dům v Brněnské ulici 48 z let 1902–1903 či rohový nájemní dům s honosným eklektickým průčelím ve Vrchlického 21 23 z roku 1901. Autorem několika domů s historizujícími a secesními fasádami (např. Mahlerova 11, 27, 29, 31, Třebízského 2) byl další příslušník stavitelského rodu Langů, Ignazův synovec Theodor Lang. Syn Gustav Lang, architekt a městský stavitel, projektoval na začátku druhého desetiletí několik domů s výraznými fasádami na dnešním Štefánikově náměstí (1, 21, 22, 23, 24). Josef Kubička po sobě v Jihlavě zanechal další zdařilé stavby např. na náměstí Svobody 9 24 (1900), z jeho domů v bloku tvořeném ulicemi Vrchlického, Mahlerova a Jiráskova je asi nejvýraznější nárožní dům Jiráskova 3 25. z roku 1906 s ušlechtilou secesní fasádou. Autorem bytového domu Německého obecně prospěšného úřednického stavebního a bytového družstva v Seifertově ulici 15, 17

26.

postaveného v letech 1912–1913 je Kajetán Malnati. Na začátku 20. století stálo v Jihlavě pouze několik málo staveb, které měly charakter vily. Konzervativní městská honorace dávala přednost bydlení ve starých měšťanských domech ve vnitřním městě nebo v bytech v nových nájemních domech v severní a západní části města, průmyslníci stále ještě preferovali bydlení v areálech svých továren. Raynochova vila 27. v dnešní Dvořákově ulici 11 od Michaela Angela z roku 1880 a sousední Christova vila 28 ve Vrchlického ulici 1 postavená v letech 1883–1884 Franzem a Ignazem Langovými, protější secesní vila Marie Karasové 29 v ulici Jana Masaryka 4 z let 1902–1903 od Ladislava Novotného z Počátek či v roc e 1893 Karlem Wagnerem přestavěný dům Richarda Killiana v Křížové ulici 18 představovaly stále spíše výjimky. Ve větším měřítku se vilová architektura, navrhovaná především místními staviteli Vinzenzem Zeizingerem, Kajetánem Malnatim či Augustem Österreicherem, začala prosazovat až kolem roku 1910. Na konci 19. a v prvním desetiletí 20. století bylo postaveno několik vilek, které sloužily k letnímu pobytu movitých Jihlavanů, v nedalekém Lesnově. V roce 1906 si zde, v dnešní Smrčenské ulici 19, postavil vlastní vilu „Karola“ i stavitel Ignaz Lang, Vinzenz Zeizinger je autorem zbourané secesní vilky 30 v ulici Pod Rozhlednou 6 z roku 1905 a dosud stojící ve Smrčenské 111 31 z roku 1910. Pozornost si zaslouží i jeho obytná vila 32 na třídě Legionářů 11 z roku 1910. Městský stavitel Kajetán Malnati si v roce 1908 postavil svou vlastní vilu v Telečské ulici 13 33 v nově vznikající úřednické čtvrti západně od městského centra, budované podle vzorů německých předměstských sídlišť. Autorem návrhu vily pro úředníky továrny Wilhelma Budischovského 34 z roku 1909 v Dělnické ulici 1 je Josef Roučka z Blanska. Známá a odborníky ceněná je velkoryse pojatá vlastní vila architekta Arthura Corazzy 35 v Jiráskově ulici 7 z let 1912–1913. V areálu továrny na vlněné zboží Adolfa Löwa (Helenín, Hálkova 42) se nachází krom dvoupatrové budovy bývalé školy z roku 1887 a budovy hlavního areálu nachází i reprezentativní vila majitele továrny ve stylu tudorské gotiky 36 , ovlivněna hnutím Arts & Crafts. Jeden z jeho hlavních představitelů, Charles Voysey navrhl pro spolumajitele Karla Löwa rodinnou hrobku a příměstské sídlo. Celý areál spojuje strohé cihelné průmyslové stavby s vilou majitele a drobné secesní kaple.

inženýrská a industriální architektura Kvalitní secesní inženýrská architektura je v Jihlavě zastoupena dosud anonymní městskou elektrárnou 37 v Havlíčkově ulici 62 z let 1907–1908 a mostem přes řeku Jihlavu 38 v téže ulici od Ing. Josefa Melana z let 1908–1909, které byly postaveny jako součást budované elektrické dráhy spojující centrum s hlavním nádražím. Do stejné kategorie patří obuvnická továrna M. Altstadta 39 od vídeňského architekta Ernsta Epsteina z roku 1912 v Havlíčkově ulici 58, roku 1920 upravená pro firmu Humanic C. T. Steinertem z Frankfurtu nad Mohanem. Týž architekt byl i autorem přestavby dnes již neexistující tovární haly firmy Humanic 40 v Tovární ulici 6, která probíhala v letech 1916–1920. Tři zdařilé industriální stavby realizoval během svého poměrně krátkého působení v Jihlavě také Arthur Corazza. Jedná se o továrnu na kartonáže 41. s obytnou částí ve Srázné ulici 17 (1909–1910), továrnu na zpracování vlasů 42 s obytným domem ve Znojemské ulici 64 (1912–1913) a brusírnu skla 43 ve Srázné ulici 40 (1912). Autorem rozhledny na vrchu Rudný (Schatzberg) postavené v roce 1907, která v roce 1940 vyhořela, byl městský stavitel Kajetán Malnati.

církevní stavby Autorem jediné větší církevní stavby realizované v Jihlavě ve 20. století, kaple sv. Karla Boromejského 44 z let 1903–1904 v Křížové ulici 12, je Karl Wagner.

Kasárny korunního prince Rudolfa 1 Vrchlického 14, č.p. 2077, 1886–1887, projekt Franz Gruber, stavitel Josef Schweighofer ze Znojma Kasárny zeměbrany 2 Žižkova 57, č.p. 1882, 1888–1889, rozšiřovány 1894–1895, projekt Franz Gruber, stavitel Josef Schweighofer ze Znojma Besední dům 3 Náměstí Svobody 11, č.p. 1373, 1893–1894, Vojtěch Dvořák a Karel Welzl Justiční palác 4 Tolstého 16, č.p. 1556, 1901–1905, Friedrich Geilhofer

Pošta 5 Komenského 2, č.p.1337, 1910–1912, Gustav Schütz(?) Národní rakousko-uherská banka 6 Palackého 46, č.p. 1606, 1913–1914, Ferdinand Glaser

Kino Reform (dnes Dukla) 7 Jana Masaryka 20, č.p. 1595, 1914–1915, Clemens M. Kattner Hotel Grand (původně Central) 8 Husova 1, č.p. 1328, 1904–1906, Vinzenz Zeizinger Kino Edison 9 Havlíčkova 68, č.p. 233, 1914–1915, Vinzenz Zeizinger; zbouráno 1961 Spořitelna 10 Křížová 1, č.p. 1338, 1912–1913, Artur Corazza Kino Elite 11 Štefánikovo náměstí, 1911–1912, Arthur Corazza; zbouráno 1928

Německá chlapecká obecná a měšťanská škola a muzeum 12 Jana Masaryka 3, č.p. 1573, 1888–1889, Heinrich Claus a Moritz Hinträger Německé gymnázium 13 Jana Masaryka 1, č.p. 1560, Josef Karásek, 1889–1890 Česká zimní hospodářská škola 14 Jiráskova 67, č.p. 2176, 1903–1904, Josef Kubička Jubilejní dívčí měšťanská škola císaře Franze Josefa I. 15 Legionářů 3, č.p. 1572, Kajetán Malnati, 1908 Dívčí lyceum 16 Křížová 33, č.p. 1367, Vinzenz Zeizinger, 1910–1911

Salomonův nájemní dům 17 Bezručova 2, č.p. 1596, 1892–1894, Karl Wagner Nájemní dům 18 Bezručova 7, č.p. 1580, 1903, Vinzenz Zeizinger Nájemní dům 19 Legionářů 2, č.p. 1969, 1901, Ignaz Lang Nájemní dům 20 Legionářů 5, č.p. 1969, 1901, Ignaz Lang

Nájemní dům Karla Bondiho 21 Tolstého 10, č.p. 1454, 1910–1911, Josef Kubička

Nájemní dům 22 Tyršova 10, č.p. 1564, 1899, Ignaz Lang,1899 Nájemní dům 23 Vrchlického 21, č.p. 1969, 1901, Ignaz Lang

Nájemní dům 24 náměstí Svobody 9, č.p. 1376, 1900, Josef Kubička Nájemní dům 25 Jiráskova 3, č.p. 2085, 1900, Josef Kubička Bytový dům Deutsche gemeinnützige Beamten-Bau- und Wohnungs-Genossenschaft in Iglau 26 Seifertova 15, 17, č.p 1742, 1912–1913, Kajetán Malnati

Raynochova vila (později vila MUDr. Františka Bláhy, dnes mateřská škola) 27 Dvořákova 11, č.p. 1924, 1880, Angelo Picchioni (též Michael Angelo), stavitel Ignaz Lang Vila Johanna I. Christa (dnes evangelická fara) 28 Vrchlického 1, č.p. 1921, 1883–1884, Franz a Ignaz Langové

Vila Marie Karasové (později Hellmannova vila) 29 Jana Masaryka 4, č.p. 1668, 1902–1903, Ladislav Novotný Vila Albiny Zeizingerové (pozdější majitel August Brinek) 30 Lesnov, Pod Rozhlednou 6, č.p. 3446, 1905, Vincenz Zeizinger; zbouráno Vila Vinzenze a Albiny Zeizingerových (pozdější majitel továrník Budišovský) 31 Lesnov, Smrčenská 111, č.p. 3421, 1910, Vincenz Zeizinger

Vila Ahrona Grünfelda (později Richarda Pokorného) 32 Legionářů 11, č.p. 1469, 1910, Vincenz Zeizinger Vila Kajetána a Marie Malnati (později vila Antona Pekarka) 33 Telečská 13, č.p. 1724, 1908, Kajetán Malnati Úřednická vila továrníka Wilhelma Budischovského 34 Dělnická 1, č.p. 320, 1909, Josef Roučka Vila architekta Arthura Corazzy 35 Jiráskova 7, č.p. 2106, 1912–1913, Arthur Corazza

Vila majitele Adolfa Löwa ve stylu tudorské gotiky 36 Hálkova 42, č.p. 2917, Jihlava–Helenín, Charles Voysey

Městská elektrárna 37 Havlíčkova 62, č.p. 219, 1907–1908 Most přes řeku Jihlavu 38 Havlíčkova ulice, 1908, Josef Melan Obuvnická továrna M. Altstadta 39 Havlíčkova 58, č.p. 206, 1912, Ernst Epstein, Vídeň; 1920 úpravy pro firmu Humanic, C. T. Steinert, Frankfurt nad Mohanem

Továrna na výrobu kartónů s obytnou částí Richarda Weissensteina 40 Srázná 17, č.p. 1391, 1909–1910, Arthur Corazza; do roku 2012 tiskárna Ekon Brusírna skla Aloise Neumanna 41 Srázná 40, č.p. 167, 1912, Arthur Corazza Továrna na zpracování vlasů Josefa Nägeleho 42 Znojemská 64, 62, č.p. 826, 825, 1912–1913, Arthur Corazza; 2012–2013 rekonstrukce továrního objektu na administrativní a školící centrum: vila Palmovka, Jan Vondrák Obuvnická továrna (později Jihlavan) 43 Tovární 6, č.p. 586, 1916–1920, C. T. Steinert, Frankfurt nad Mohanem; zbouráno

Kaple sv. Karla Boromejského 44 Křížová 12, č.p. 118, 1903–1904, Karl Wagner

1900–1918–1945–

–1989–2015

1900–1918–1945–1989–2015 Vznik Československé republiky znamenal pro obyvatelstvo Jihlavy a celého jazykového ostrova zásadní změnu. Češi se i zde, stejně jako v ostatních oblastech obývaných a ovládaných německou většinou, přes noc stali vládnoucím národem. Dokladem jejich dominantního postavení, které se projevilo ve všech sférách veřejného života, je rovněž ryze česká architektura veřejných budov a bytových domů, jejichž výstavba byla financována ze státních či městských prostředků, a skutečnost, že i v případě soukromých zakázek se především u české klientely stále více prosazovali čeští stavitelé a architekti. Územní plánování vycházelo z regulačního plánu z konce 19. století. Městský stavební úřad, který byl odpovědný za regulaci výstavby, zpracoval v období 1. republiky několik dílčích plánů, podle nichž probíhala výstavba nových předměstských bloků. Jako příklad lze uvést např. zástavbu severně a severozápadně od centra realizovanou především stavebním družstvem Svobodný domov (blok mezi ulicemi Nerudova a Úprkova) a Obecně prospěšným stavebním a bytovým družstvem pro Rantířov a okolí (zahradní kolonie rodinných domků mezi ulicemi Zborovská, Jiráskova, Štursova a Erbenova) nebo výstavbu domů k individuálnímu bydlení v jižní části Brtnického předměstí. Stále více však byla pociťována absence moderního komplexního regulačního plánu. V roce 1937 byl jeho vypracováním pověřen významný brněnský architekt Bohuslav Fuchs. Jeho návrh ani územní plán Emila Lea z období Protektorátu se však nedostaly do fáze schválení.

veřejné budovy Stejně jako v období do roku 1918 bylo i za dobu existence první republiky v Jihlavě postaveno mnoho pozoruhodných staveb, které stojí za připomenutí. Výkladní skříní moderní architektury a vzorem pro ostatní výstavbu jsou veřejné budovy. První prvorepublikovou stavbou z této kategorie byl Župní legionářský dům 45 na třídě Legionářů 15 z let 1923–1924. Autorem projektu byl v Jihlavě usazený architekt a stavitel Jaroslav Dufka, podle jehož návrhů zde bylo v první polovině 20. let realizováno množství staveb v rondokubistickém tzv. národním stylu, ve kterém je postaven rovněž Legiodům. Další významnou veřejnou budovou je chirurgický pavilon Všeobecné nemocnice v Jihlavě 46 (třída Legionářů 9) realizovaný v monumentálním stylu používaném v té době jako symbol státní architektury; projekt vypracoval v roce 1925 pražský architekt Karel Roštík, výstavba probíhala v letech 1926–1928. Jednalo se o jednu z nejmodernějších staveb svého druhu u nás. Na návrhu interiéru a vnitřního zařízení se podle informací v dobovém tisku podílel brněnský architekt Bohumír Čermák. Česká eskomptní banka a úvěrový ústav 47 v Palackého ulici 53 z let 1926–1927 je jedinou prvorepublikovou veřejnou budovou projektovanou německým architektem. Působivou stavbu spojující nový klasicismus s modernistickým purismem navrhl dvorní architekt tohoto ústavu Karl Jaray z Vídně ve spolupráci s Rudolfem Hildebrandem a Walterem Endlerem. Autorem poštovního úřadu na hlavním nádraží 48 (Havlíčkova 124) z let 1931–1933 je brněnský architekt Miloslav Kopřiva. Sokolovna s tělocvičnou a kinem 49 v Tyršově ulici 12 z let 1934–1935 od Bohuslava Fuchse, představuje jedno z architektových nejvýznamnějších děl postavených v jeho klasickém funkcionalistickém období. Železobetonový skelet vyzdívaný neomítanou cihlou představuje jak ohlas corbusierovského pojetí funkcionalismu, tak vlastního pavilonu z brněnské Výstavy soudobé kultury 1928 a pravděpodobně také zlínské dobové stavební produkce. Další dvě funkcionalistické veřejné budovy, shodou okolností obě sloužící zdravotnickým zařízením, byly projektovány koncem 30. let, dostavěny však byly až za Protektorátu na začátku let čtyřicátých. První z nich je hospodářský pavilon jihlavské

mocnice 50 na třídě Legionářů 9 od Bohuslava Fuchse (pro-

jekt 1936, realizace 1938(?)–1942), který představuje jeden z nejvyzrálejších příkladů corbusierovské verze funkcionalismu. Díky aplikaci železobetonového vyzdívaného skeletu mohl autor uplatnit bohatou hmotovou skladbu s řadou průniků interiérů navenek a s řadou dynamických prvků – šnekovým vnějším schodištěm, arkýřem, kruhovými okny apod. Druhou stavbou je hospodářský pavilon Zemské léčebny pro duševně a nervově choré 51 v Brněnské ulici 54 od dalšího významného brněnského architekta Bedřicha Rozehnala, jehož projekt vznikl v roce 1938. Stavba nese autorův charakteristický pozdně funkcionalistický rukopis; základní horizontálně cítěná hmota je pročleněna konvexními či konkávními prvky a dále individualizovaná různými formáty oken. Z válečných realizací je třeba zmínit přístavbu městského divadla 52 (Divadelní 5) z roku 1940 provedenou podle návrhu brněnského architekta Emila Lea, zbouranou koncem osmdesátých let. Stejný architekt je autorem přestavby a přístavby Dělnického domu (původně Hotel Czap, za války Německý dům) v Žižkově ulici 15 z let 1940–1941, při níž vzal za své honosný sál, který v roce 1868 navrhl významný architekt a jihlavský rodák August Prokop.

školy První novostavba české školní budovy 53 byla postavena v oficiálním monumentálním stylu v letech 1924–1925 v Dřevěných Mlýnech (Havlíčkova 71) podle projektu brněnského architekta Jaroslava Oplta. Pro Jihlavu architektonickým mezníkem se stala výstavba Masarykovy jubilejní školy 54 v letech 1929–1931 (Žižkova 50), která představuje linii kotěrovské pražské moderny v československé meziválečné architektuře. Moderní budovu s klasicizujícím průčelím projektoval pražský architekt Alois Mezera (1889–1945), žák Josipa Plečnika. Významným zástupcem německého válečného tzv. „Heimatstilu“, zde v kombinaci s neohistorismem, je hradní architekturu napodobující Mládežnická ubytovna (Jugendherberge) 55 v dnešních Březinových sadech 12 z let 1939 (projekt) – 1941 od Helmuta Webera z Berlína, v roce 1943 adaptovaná na internátní školu Adolfa Hitlera (Adolf Hitler Schule) slavnostně otevřenou v dubnu 1944.

obytné budovy Ze zdařilých bytových domů je třeba zmínit především nájemní domy Státní tabákové továrny 56 severozápadně od centra v bloku tvořeném Štefánikovým náměstím, Malátovou ulicí a Mahlerovou ulicí z let 1927–1930 od pražského architekta Vladimíra Bolecha, dále pak nájemní domy Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva pro Rantířov a okolí

57 od stavitele Františka Brázdy v ulicích Na Vyhlídce 14, Malátova 7, Štefanikovo náměstí 9 a Havlíčkova 106 realizované v rozmezí let 1930–1940, dům v Bezručově ulici 8 58 s hodnotnou moderní fasádou s keramickými tvarovkami kolem oken od bedřichovského stavitele Johanna Schindlera z roku 1934, zajímavý činžovní dům Husova 37 59 z let 1937–1938 od jihlavského architekta a stavitele Emanuela Langa, který však svou výškou příliš nezapadá do okolní zástavby, obytný dům s kavárnou Slavie 60 v Komenského ulici 38 z roku 1938 od Antonína Pisingera z Brna či o rok mladší nájemním dům v Tolstého ulici 13 61 od pražského architekta Rudolfa Eislera. Začátkem čtyřicátých let byly Stavební a bytovou společností

pro Jihlavu a okolí postaveny rustikálně pojaté dvoupodlažní domy v Jiráskově ulici 28 a 30 a ve Znojemské ulici 99–109. Více pozornosti by si zasloužily mnohé vily a rodinné domy, i zde se však musíme omezit pouze na výčet nejvýznamnějších z nich. Jako zástupce mnoha rodinných domů a vilek navržených autorem zmiňovaného Legiodomu Jaroslavem Dufkou je možno uvést dnes znehodnocenou vlastní vilu ve Fritzově ulici 22 z let 1921–1922. Z domů postavených v první polovině 20. let si zvláštní pozornost zaslouží vilka stavěná Obecně prospěšným stavebním a bytovým družstvem pro Rantířov a okolí 62. pro přednostu Krajského soudu v Jihlavě Bedřich Zvacha z roku 1924 v Jiráskově ulici 13, kterou navrhl stavitel František Petráš z Českých Budějovic. Z poloviny 20. let jsou dvě typově podobné v konzervativním duchu postavené vily. První z nich, z let 1924–1925, navrhl a ve Fibichově ulici 2 63 postavil pro lékárníka Richarda Inderku jihlavský architekt a stavitel Emanuel Lang, autorem druhé, ještě honosnější vily Louise Seidnera 64 s mohutnou mansardovou střechou z let 1925–1926 stojící na třídě Legionářů 24 je pražský německý architekt Richard Foehr. Ke stejnému typu patří i v roce 1925 libereckým architektem Ernstem Schäferem přestavěná vila Richarda Fischmanna v Žižkově ulici 16, vila dr. Kadlece v Peckově ulici 3 z let 1927–1928 od Johanna Schindlera či sousedící vily v Telečské ulici 34 a 36 65 od jihlavského stavitele Konráda Weignera z roku 1928. Dvě identické vily 66 Fibichova 20 a 22 z roku1929, které pro společnost Klinenberger a spol. projektoval pražský židovský architekt Richard Goldreich, představují ukázku kvalitní puristické architektury. Reprezentanty tohoto stylového zaměření jsou např. ještě dva konzervativněji pojaté domy z roku 1929 v Jiráskově ulici 10 a 12 67 od jihlavského německého stavitele Franze Biedermanna, vila továrníka Bedřicha Neumanna 68 z let 1929–1930 od Ervina Glasera Fritzova 34, ale především vila a služební dům s garáží 69 ve Vrchlického ulici 10 a 12 z let 1929–1931, jejichž investorem byl spolumajitel pletařské továrny Otto Adam a projektantem vídeňský architekt Walter Sobotka. Jedná se o nesporný vrchol jihlavské vilové architektury. Vila manželů Hornových 70 v Jiráskově ulici 65 z let 1930–1931 od brněnského architekta Bohumíra Čermáka se navenek rovněž vyznačuje puristickou strohostí, výstavbou hmot a zdůrazněním klasické symetrie má však blíže k monumentalismu Otto Wagnera. Ze staveb určených k individuálnímu bydlení vzniklých ve 30. letech je díky osobě autora Bohuslava Fuchse nejznámější rodinný dům manželů Boudových 71 z roku 1935 v Jiráskově ulici 49, vyznačující se jednoduchými čistými formami. Dále je třeba upozornit alespoň na několik staveb vesměs místní provenience z tohoto období: vlastní obytný dům se sídlem firmy jihlavského stavitele Ignáta Knorra v Riegrově ulici 4 (1934), vilu knihkupce Joži Křišťana v Erbenově ulici 4 (1932– 1933), funkcionalistické rodinné domy v Jiráskově ulici 45 od třešťského stavitele Augusta Třečka (1933–1934) a v ulici U Dlouhé stěny 34 od Johanna Schindlera (1934), puristickou mlýnskou a obytnou budovu v Sokolovské ulici 27 od dalšího bedřichovského stavitele Rudolfa Janko (1934) a vily v ulici Bratří Čapků 9 a 11 (1930, 1932) a v Erbenově ulici 25 a 27 (1934) od Emanuela Langa a ve Zborovské ulici 3 od Hanse Leupolda-Löwenthala (1936). Ukázkou individuálního bydlení realizovaného v duchu již zmiňovaném Heimatstilu (dřevem obložené štíty, strmá sedlová střecha, na koncích mírně prohnutá, dřevěné okenice s vyřezávanými lidovými motivy) je kolonie Siedlung (dnes Lidická kolonie) z let 1939–1941, sestávající z typových samostatných domků a dvojdomků, které navrhl Otto Scholss z Württenbergu, a řadových domů o čtyřech bytech, jejichž autorem je František Kalivoda z Brna. Ve stejném stylu je postavena také skupina deseti dřevěných domků (původně jich bylo plánováno dvacet) v ulicích Hany Kvapilové 17–29 a Mošnova 19a–23a, jejichž stavebníkem byla Stavební a bytová společnost pro Jihlavu a okolí.

inženýrská a industriální architektura Na úplný závěr přehledu jihlavské meziválečné a válečné architektury je třeba krátce zmínit alespoň tři zástupce užitkových průmyslových staveb. Skladiště velkoobchodu pleteným zbožím s puristickou fasádou 72 v Benešově ulici 23 z roku 1922, kterou projektoval pro svého bratra již připomínaný pražský architekt Richard Goldreich, pozdější autor dvou identických vil ve Fibichově ulici, lze považovat za jednu z prvních skutečně moderních staveb v Jihlavě. Skladiště a správní budova německého zemědělského a výrobního družstva 73 z roku 1927 od brněnského inženýra Johanna Theimera v Chlumova 35 tvoří se svou mohutnou střechou, kterou nese úsporný lamelový krov, pohledovou dominantu severní části města. Výrazné šestipatrové dvoutraktové železobetonové skladiště s halovým železobetonovým krovem z let 1931–1934 v areálu tehdejší tabákové továrny 74 (později Tesla, dnes Jihlavské terasy) v Havlíčkově ulici je dílem rovněž už zmiňovaného autora chirurgického pavilonu jihlavské nemocnice Karla Roštíka z Prahy.

Župní legionářský dům 45 Legionářů 15, č.p. 1471, 1923–1924, Jaroslav Dufka Chirurgický pavilon Všeobecné nemocnice v Jihlavě 46 Legionářů 9, č.p. 1470, projekt 1925, realizace 1926–1928, Karel Roštík, interiéry Bohumír Čermák Česká eskomptní banka a úvěrový ústav 47 Palackého 53, č.p. 1660, 1926–1927, Karl Jaray, Rudolf Hildebrand, Walter Endler Poštovní úřad 48 Havlíčkova 124, č.p. 5100, 1931–1933, Miloslav Kopřiva

Sokolovna s tělocvičnou a kinem 49 Tyršova 12, č.p. 1565, 1934–1935, Bohuslav Fuchs; 2010–2011 rekonstrukce kinosálu na multifunkční prostor DIOD, OK Plan architects

Hospodářský pavilon jihlavské nemocnice 50 Legionářů 9, č.p. 1470, projekt 1936, realizace 1938(?)–1942, Bohuslav Fuchs; v rámci plánu rozvoje VŠPJ určeno k demolici

Zemský ústav choromyslných 51 Brněnská 54, č.p. 455, Pavilony pro neklidné, kotelna 51a , 1932–1934, Vladimír Kožíšek; Nemocniční pavilon 51b , 1935, Bohumil(?) Šel; Hospodářský pavilon 51c , 1938, Bedřich Rozehnal

Přístavba divadla 52 Divadelní 5, č.p. 1360, 1940, Emil Leo; zbouráno koncem 80. let České národní školy 53 Havlíčkova 71, č.p. 234, Jaroslav Oplt, 1924–1925 Masarykovy jubilejní školy 54 Žižkova 50, 52, č.p. 2047, 2048, 1929–1931, Alois Mezera Mládežnické domovy (Jugendherberge), později internátní škola Adolfa Hitlera (Adolf Hitler Schule) 55 Březinovy sady 12, č.p. 2376, 1940–1941, Helmut Weber

Nájemní domy Státní tabákové továrny 56 Mahlerova 5, č.p. 1957; Malátova 4, 6, 8 (na fotografiích), č.p. 1958, 1959, 1960, 1927–1929, Vladimír Bolech Nájemní domy Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva pro Rantířov a okolí 57 Malátova 7 (na fotografiích), č.p. 1952; Štefánikovo náměstí 9, č.p. 1953, 1931–1932, František Brázda Nájemní dům 58 Bezručova 8, č.p. 1593, 1934, Johann Schindler Činžovní dům Josefa Smejkala, vrchního finančního komisaře 59 Husova 37, č.p. 1677, VM 600, 1937–1938, Emanuel Lang Obytný dům s kavárnou Slavie 60 Komenského 38, č.p. 1603, 1938, Antonín Pisinger Nájemní dům manželů Suchých a Streitových 61 Tolstého 13, č.p. 1567, 1939, Rudolf Eisler

Obytný dům Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva pro Rantířov a okolí pro přednostu Krajského soudu v Jihlavě Bedřich Zvacha 62 Jiráskova 13, č.p. 2111, 1924, bratři Petrášové Vila lékárníka Richarda Inderky, později Hanse Seidnera 63 Fibichova 2, č.p. 940, 1924–1925, Emanuel Lang Vila Louise a Anny Seidnerových 64 Legionářů 24, č.p. 1460, 1925–1926, Richard Foehr

Vily společnosti Klinenberger a spol. 65 Fibichova 20, č.p. 903; Fibichova 22, č.p. 902, 1929, Richard Goldreich Vila Konrada Weignera 66 Telečská 36, č.p. 1726, 1928, Konrad Weigner Nájemní dům Františka Biedermana 67 Jiráskova 10, č.p. 1555,1929, František Biedermann Vila továrníka Bedřicha Neumanna 68 Jiráskova 16, č.p. 1552, 1929–1930, Ervin Glaser

Vila továrníka Otto Adama a provozní budova vily 69 Vrchlického 12, č.p. 2078; Vrchlického 10, č.p. 2079, 1929–1931, Walter Sobotka

Vila Vítězslava a Anny Hornových 70 Jiráskova 65, č.p. 2175, 1930–1931, Bohumír Čermák Rodinný dům Bedřicha a Marie Boudových 71 Jiráskova 49, č.p. 2174, 1935, Bohuslav Fuchs Skladiště velkoobchodu pleteným zbožím 72 Benešova 23, č.p. 1253, 1922, Richard Goldreich Skladiště Tabákové továrny 74 Havlíčkova 26, č.p. 5628, 1931–1934, Karel Roštík; 2010–2014 rekonstrukce na Jihlavské terasy, Ladislav Vlachynský

Skladiště a správní budova německého zemědělského a výrobního družstva 73 Chlumova 35, č.p. 1425, 1927, Johann Theimer

1900–1918–1945–

–1989–2015

1900–1918–1945–1989–2015 Období od konce druhé světové války do roku 1989 bývá architektuře spojováno s nevkusem socialistického realismu v první polovině padesátých let a následnou šedí a neosobností prefabrikovaných betonových sídlišť a průmyslových areálů a uniformitou individuální výstavby. Podíváme-li se však na stavební produkci této doby pozorněji, najdeme i zde mnoho zajímavých a hodnotných staveb, a to nejen v celostátním měřítku, ale i v Jihlavě. Období bezprostředně po válce lze charakterizovat snahou o celkovou hospodářskou konsolidaci, prioritami byly především obnova průmyslu, zemědělství a infrastruktury, nová výstavba byla upozaděna. I přesto byl už krátce po válce osloven Bohuslav Fuchs, aby pokračoval v práci na svém regulačním plánu rozpracovaném na sklonku třicátých let. Fuchs při jeho zpracování zohlednil nové skutečnosti, např. odsun německého obyvatelstva či předpokládaný rozvoj města a jeho postavení jako centra oblasti. Ani jeho aktualizovaný regulační plán nebyl oficiálně přijat, přesto byl při nové výstavbě využíván (Fuchs např. navrhoval prodloužení Vrchlického ulice a jeho zastavení veřejnými budovami) a mnohé jeho myšlenky byly zahrnuty do směrného územního plánu z roku 1957, jehož autory byli pracovníci jihlavského Stavoprojektu. Další směrný územní plán byl zpracován koncem šedesátých let, z roku 1986 je územní plán jihlavského urbanisty Jiřího Jirmuse.

sídliště Zjednodušeně lze říci, že od počátku padesátých do konce osmdesátých let byla prioritou bytová výstavba a s ní spojené budování infrastruktury a samozřejmě také budování průmyslových objektů. První sídliště, budované v duchu socialistického realismu na bývalém vojenském cvičišti v západní části města na konci Vrchlického ulice, bylo stavěno ještě tradiční zděnou technologií, u dalších obytných souborů již převládá nebo zcela dominuje panelová zástavba. I přes obecnou kritiku tohoto typu bydlení je třeba konstatovat, že některá jihlavská sídliště nabídla především po stránce urbanistického řešení poměrně kvalitní a příjemné prostředí k životu. Vedle zmíněného cihlového Sídliště I v prostoru kolem zakončení Vrchlického ulice jsou to především dva soubory postavené podle návrhů architekta Zdeňka Gryce, žáka Bedřicha Rozehnala – méně nápadné sídliště Královský vršek (projekt 1965–1966, realizace 1969–1973) a zejména největší a nejuceleněji komponované sídliště Březinovy sady 75. (projekt od roku 1966, realizace převážně 1970–1986), obě citlivě zasazená do krajiny a s dostatkem volných ploch zeleně.

veřejné budovy Vedle vlastní bytové výstavby byly součástí nově budovaných obytných celků také stavby občanské vybavenosti, vznikaly však i veřejné budovy, které měly sloužit obyvatelům celého města a širokého okolí. Právě příkladem takovéto stavby je Oblastní ústav národního zdraví 76 ve Vrchlického ulici 57 od významného královéhradeckého funkcionalistického architekta Oldřicha Lisky z let 1948–1955, jedna z nejkultivovanějších jihlavských poválečných realizací. Stavba vychází z estetiky meziválečného funkcionalismu, architekt však zvolil do určité míry kompromisní řešení – Dům zdraví je sice vystavěný na typickém funkcionalistickém rozeklaném půdoryse tvaru H bez vnitřních dvorů, ale celková skladba je staticky symetrická a protáhlá křídla jsou završena konzervativní šikmou střechou. Na kompozici průčelí se promítá vnitřní

uspořádání (chodby, schodiště, sociální zařízení apod.), holé plochy břízolitové omítky člení robustní dřevěná okna sloučená do elegantních horizontálních pásů a vstupy jsou akcentovány vyloženými markýzami. Typickým reprezentantem veřejné budovy padesátých let je objekt ministerstva vnitra 77 ve Vrchlického ulici 46 z let 1956–1959, sevřený blok tvořený čtveřicí částečně se prolínajících hmot obklopujících vnitřní nádvoří. Její monumentalita a reprezentativnost je vyjádřena vedle důrazu na symetrii velkými okenními otvory, nárožími se schodišti, která se na fasádě projevují tehdy oblíbenými kruhovými sklobetonovými tvárnicemi, a honosným vstupem s portikem. Vrcholné dílo socialistické architektury v Jihlavě představuje Dům kultury a techniky ROH 78 v Tolstého ulici 2 od pražských architektů Věry a Vladimíra Machoninových z let 1957–1961. Kulturní dům, který patřil k největším v republice, obsahuje sálovou část, klubovou část a administrativní křídlo. I přes některé prvky – především monumentální sloupové průčelí – odkazující k architektuře socialistického realismu se autorům podařilo vytvořit nadčasové, klasicky moderní dílo, které je silně ovlivněno nástupem tzv. bruselského stylu. Projevuje se to především v interiérech, na jejichž tvorbě se spolu s manželi Machoninovými podílel architekt Miloslav Mašek a několik dalších výtvarníků – František Jiroudek, Arnošt Paderlík, Jan Simota, František Burant, M. Nováková, Karel Lapka, Marie Zábranská a Miroslav Fencl. Podobně jako kulturní domy a zdravotnická zařízení patřily do skupiny individuálně navrhovaných staveb také sportovní zařízení. V Jihlavě jsou jejich kvalitními reprezentanty tělocvična s bazénem TJ Spartak 79 v ulici Evžena Rošického 6, postavená podle projektu Jana Řídkého z roku 1959 v letech 1960–1965, která se otevřeně hlásí k meziválečné avantgardě, stejně jako Horácký zimní stadion 80 v Tolstého ulici 23, resp. jeho dostavba z let 1966–1968 s odvážnou a působivou střešní konstrukcí, realizovaná opět podle návrhu Jana Řídkého. Z dalších veřejných staveb šedesátých a sedmdesátých let stojí za připomenutí letos zbouraný infekční pavilon 81 v areálu Domu zdraví ve Vrchlického ulici 57 od pražského architekta Karla Ossendorfa (1960–1967), autobusové nádraží 82 v Jiráskově ulici 8 od Františka Hadače (1960–1967), obchodní střediska s restauracemi Krystal v Žižkově ulici 89 od Zdeňka Petrů (1965–1968) a Jitřenka v Kollárově ulici 17 od Zdeňka Gryce (1967) či dostavba Družstevního domu v Chlumově ulici (1966–1971). Se sousedstvím sokolovny od Bohuslava Fuchse se podobně jako Horácký zimní stadion dokázala se ctí vypořádat budova sekretariátu OV KSČ 83 v Tolstého ulici 15 od Zdeňka Gryce (1969–1972), skládající se z kontrastní dvojice hmot – výškové dominanty s cihlovým keramickým obkladem a pravidelným rastrem oken a výrazně tvarovaného nízkého solitéru zasedacího sálu s přiznanou železobetonovou kostrou, bohužel však znehodnoceného pozdější dostavbou. Ke zdařilým stavbám tohoto období je třeba přiřadit s okolní přírodou harmonicky propojenou budovu krematoria ve Smrčenské ulici 80 od dalších architektů jihlavského Stavoprojektu Milana Blahuta a Pavla Fouska z let 1970–1976. Středisko obchodu a služeb s přiléhající poliklinikou 84 (Březinova 62, 62a) od Zdeňka Gryce (projekt 1968, realizace 1975–1988), které se mělo stát centrem sídliště Březinovy sady, představuje jediný úplný architektonický útvar náměstí realizovaný za socializmu. Jako příklad naprosto nevhodného zásahu do historického prostředí nelze nezmínit obchodní dům Prior 85 na Masarykově náměstí 68 od Zdeňka Sklepka (projekt 1977, realizace 1978–1983), který podle většiny odborníků nesplňuje absolutně žádná kritéria architektonické kvality.

školy Jako ukázky novostaveb škol z období padesátých let je možno uvést střídmější základní školu v ulici Evžena Rošického 2

86 od Jana Řídkého z jihlavského Stavoprojektu z let 1956–1958 a monumentálnější těžkopádně působící budovu státního žákovského domova v Žižkově ulici 58 z let 1956–1959 od Jiří Herzána ze stejné projekční organizace. Období šedesátých a sedmdesátých let je reprezentováno základními školami od Ctibora Seligy v Seifertově ulici 5 (1968–1970 spolu s Jiřím Herzánem) a v Demlově ulici 32 na sídlišti Březinovy sady (1973–1977).

obytné budovy Jak bylo uvedeno, bytová otázka byla řešena především výstavbou sídlišť, krátce po válce však bylo postaveno i několik kvalitních bytovek, z nichž je možno zmínit alespoň domy jihlavského architekta Césara Grimmicha pro Železniční bytový fond v Bezručově ulici 4 a Jana Masaryka 5 z let 1947–1948 a domy pro Státní psychiatrickou léčebnu v Brněnské ulici 47, 49 a 51 postavené podle projektu architekta Bohumíra Neuwirtha z Brna ze stejné doby. Jako reprezentanty domů určených k individuálnímu bydlení lze uvést alespoň vilu ve Fritzově ulici 25 87 z let 1948–1950 projektovanou Stavební společností Jihlava, vlastní rodinný dům Karla Hlávky v Hruškových Dvorech 46 z roku 1977 či soubor atriových rodinných domků na Bedřichově v ulicích 8. března, Nová, Široká a Máchova realizovaných podle návrhu Milana Blahuta koncem sedmdesátých let.

inženýrská a industriální architektura Vedle sportovních zařízení uvedených mezi veřejnými budovami zastupují kvalitní inženýrskou architekturu dva mosty – Znojemský, dokončený v roce 1953, a Brněnský z roku 1956, oba projektované A. Hurychem, k nimž můžeme přiřadit budovu Mototechny v Žižkově ulici 98 z první poloviny šedesátých let a jako zástupce průmyslového objektu pletařský závod Modeta v ulici Na Dolech 4a z let 1970–1977, navržený Vojtěchem Šplháčkem a Evou Bánovskou z Centroprojektu Gottwaldov, který je ukázkou toho, že i z prefabrikovaných dílců lze sestavit zajímavou architekturu.

Sídliště Březinovy sady 75 projekt od roku 1966, realizace převážně 1970–1986, Zdeněk Gryc Oblastní ústav národního zdraví 76 Vrchlického 57, č.p. 2497, 1948–1955, Oldřich Liska Budova Ministerstva vnitra 77 Vrchlického 46, čp. 2627, 1956–1959

Dům kultury a techniky ROH 78 Tolstého 2, čp. 1455, 1957–1961, Věra a Vladimíra Machoninovi

Tělocvična s bazénem 79 Evžena Rošického 6, čp. 2684, 1960–1965, Jan Řídký Horácký zimní stadion 80 Tolstého 23, čp. 1566, 1966–1968, dostavba, Jan Řídký

Infekční pavilon 81 Vrchlického 57, čp. 2497, 1960–1967, Karel Ossendorf; zbouráno 2015

Sekretariát OV KSČ 82 Tolstého 15, čp. 1914, 1969–1972, Zdeněk Gryc Obchodní dům Prior 83 Masarykovo nám. 68, čp. 4333, 1978–1983, Zdeněk Sklepek Středisko obchodu a služeb s přiléhající poliklinikou 84 Březinova 62, čp. 4248; 62a, čp. 4420, projekt 1968, realizace 1975–1988, Zdeněk Gryc Obchodní středisko s restaurací Jitřenka 85 Kollárova 17, 1967, Zdeněk Gryc Základní škola 86 Evžena Rošického 2, čp. 2591, 1956–1958, Jan Řídký Dům Bedřicha Gerži 87 Fritzova 25, čp. 1553, 1948–1950, Stavební společnost Jihlava

1900–1918–1945–

–1989–2015

1900–1918–1945–1989–2015 Radikální porevoluční změny zasáhly také jihlavskou stavební produkci. Panelová výstavba dokončila načaté domy a dále již nepokračovala. Jihlavský Stavoprojekt přetrvával s malými úbytky pracovníků až do roku 1993, kdy se nárazově a definitivně rozpadl. Jeho bývalí členové zakládali samostatné nebo skupinové architektonické ateliéry, z nichž nejprogresivněji se prosadil ateliér Penta kolem architekta Jaromíra Homolky, společnost Fortis v čele s Jaroslavem Huňáčkem nebo Sdružení projektových ateliérů (S.P.A.) s Pavlem a Janou Fouskovými. V prvních polistopadových letech převládaly zakázky na administrativní a komerční stavby, zatímco obytné stavby byly odsunuty do pozadí zájmu. Cena pozemků značně narostla, zvláště ve středu města. Jeho uliční proluky se proto rychle zastavovaly novými objekty s komerčním a administrativním využitím, často v populárním postmodernistickém stylu. Architektonická úroveň těchto nových výplní výrazně kolísá, jak ukazuje příklad Havlíčkovy ulice, jejíž značná část byla zdemolována v průběhu šedesátých a sedmdesátých let.

veřejné budovy Jednou z prvních zajímavých rekonstrukcí porevoluční doby se stalo Horácké divadlo 88 v ulici Komenského 22. Původní projekt rekonstrukce Jana Sedláka byl kvůli přetrvávajícím nevýhodám zastaven. Nový návrh autorů Tomáše Brixe, Václava Králíčka a Vladimíra Krátkého s Miroslavem Melenou z ateliéru Omicron-K rozdělil dispozici do tří stěžejních budov. Stará budova si uchovala torzo a byla nahrazena novým objektem s hledištěm, scénou a foyer. Druhou část tvoří novostavba na rohu Divadelní a Komenského ulice se společenským klubem, restaurací i místem pro alternativní scénu. Budovy jsou propojeny celoprosklenou pasáží s hlavním vstupem a kovovými schodišti. Postmoderně laděný celek uzavírá třetí část, vymezená pro servisní a technické prostory. Na Havlíčkově ulici nalezneme poměrně zdařilý domovní blok v duchu postmoderny 89 s prodejnou v jižní části ulice (Havlíčkova 12), kterým se podařilo relativně stmelit narušený městský charakter. K tomu přispěla i prostá sedlová střecha z červených keramických tašek. Ve srovnání s touto stavbou působí protější objekt neurčitě a nevýrazně (Havlíčkova 13). Podobně jsou na tom i další novostavby směrem na sever Havlíčkovy ulice. Postupný přesun nemocnice se přes stavby Domu zdraví a pozoruhodného infekčního pavilonu přesunul k dostavbě složené z rutinních pavilonů. Modernější pojetí se nemocnice dočkala poprvé až díky ateliéru Penta a architekta Jaromíra Homolky v letech 1998–2000. Projekt chirurgie, JIP, ARO, dvou příjmů a lékárny s proskleným koridorem oživil dřívější fádní budovy. Stavba je ozvláštněna také vnějšími točitými schodišti, nápadnými větracími rourami umístěnými vedle hlavního vstupu. Architekt mnohdy prorazil hmotu pohledovými otvory a průřezy. Z pestrého svobodného tvarování, četných „nadbytečností“, hříček a dekorací se dá vyčíst autorova inspirace ve světové architektuře postmoderny osmdesátých let. V ulici Žižkova 57 proběhla v letech 2000–2005 výrazná rekonstrukce nevyužívaných historických objektů pro potřeby nově vznikajícího krajského úřadu 90 . Pod dohledem architekta Jaroslava Huňáčka vznikl komplex tří budov, tvořící uzavřené náměstí. Komplex je fúzí rekonstruovaných kasáren, racionalistické novostavby kongresového centra z železobetonového skeletu a dvorního traktu. Pochvalu zajisté zaslouží také pitoreskní objekty v jihlavské ZOO 91 navržené taktéž Jaroslavem Huňáčkem z firmy Fortis, zejména chýše africké vesnice z roku 2003 a nový vstup, které přímo odkazují na obydlí domorodých kmenů.

V areálu bývalé nemocnice při ulici Legionářů v letech 2004–2005 proběhla náročná adaptace budovy chirurgického pavilonu od Karla Roštíka z konce dvacátých let na sídlo krajského soudu (třída Legionářů 9a), které padla za oběť i část cenné funkcionalistické stavby hospodářského pavilonu od Bohuslava Fuchse. Mezi lety 2004 až 2006 se znovu dočkaly oprav také dva domy jihlavské radnice (Masarykovo náměstí 1). Touto nákladnou rekonstrukcí byl pověřen opět Jaroslav Huňáček. Hlavním cílem bylo přizpůsobit radnici jejím aktuálním potřebám provozu a zároveň zachovat v maximální míře její historické dědictví, což jsou záměry, které jdou mnohdy proti sobě. V mnoha případech architekt volil metodu nápodoby místo konzervace pro ucelený výraz (replika gotické podlahy v obnovené čtyřlodní gotické síni, vznik gotických kleneb a další), jinde umístil autentické stopy do novotvarů a zachované historické celky ponechal beze změn, což lze považovat za důstojné řešení náročného úkolu. V tradici vyšší architektonické úrovně jihlavských sportovních staveb pokračuje nedávno dokončený fotbalový stadion FC Vysočina 92 (Jiráskova 69) navržený brněnským architektem Františkem Šmédkem hned vedle budovy bazénu TJ Spartak ze šedesátých let (Evžena Rošického 6). V roce 2008 proběhla zdařilá rekonstrukce interiéru kina Dukla 93 (J. Masaryka 20), kde se podařilo provádějící firmě Průmstav do objektu vtěsnat dva menší kinosály, kavárnu v přední části a prostory pro archiv v nastavěném patře, aniž by zasáhla do venkovního vzhledu. Dokončení se dočkala i dlouho předurčená koncepce vnějšího obchvatu, která do konce roku 2008 dosáhla svého vyvrcholení. Potřebné napojení na obchvat a zároveň přímou cestu do městského středu přes Vrchlického ulici získal rozrůstající se Horní Kosov. Dál obchvat zajíždí do tunelu, za kterým následuje sjezd na pelhřimovskou silnici a posléze okruhem mezi hranicí města a Pístovem vede až k jižní silnici na Znojmo. Oceněním stavbou roku bylo mimo krajského úřadu oceněno i obchodní a zábavní centrum City Park 94 (Hradební 1), čelící zároveň kritice kvůli provokativnímu umístění na okraj historického centra. Architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař pojali stavbu jako „nákupní plechovku“, která koroduje a zdobí ji černý čárový kód z lesklého skla. City Park byl dokončen v roce 2008. Výrazně se do tváře Jihlavy vepsal humpolecký ateliér OK Plan Architects, který za svůj projekt přístavby výstavních prostor s kavárnou Exit 112 95 obdržel čestné uznání Stavby Vysočiny 2010. Část Sokolovny původně věnovaná kinu od Bohuslava Fuchse byla stejným ateliérem obměněna na multifunkční kulturní prostor DIOD 49 v roce 2010, aniž by došlo k zásahům do vnějšího vzhledu budovy. Zcela zásadně byl mezi roky 2010–2014 revitalizován areál tabákové továrny (později areál Tesla) na projekt Jihlavské terasy 74 sloužící k bydlení i poskytování služeb. Při zachování původního rázu vzniklo v areálu několik nových budov, kdy vzniká zajímavé prolínání historických a nových objektů. Působivou obměnou prošla provozní budova a tovární objekt Arthura Corrazy v ulici Znojemská 64 42 na administrativní a školící centrum Palmovka, pod níž se podepsal Jan Vondrák ze studia Mjölk s.r.o. v letech 2012–2013.

církevní stavby Konvent v Křížové ulici prošel, po navrácení majetku do správy strahovských premonstrátů, mezi lety 1990 až 1993 citlivou adaptací na hotel Gustava Mahlera (Křížová 4). Neopomenutelným duchovním zázemím je i ekumenická kaple 96 z roku 2011 v objektu domova pro seniory Stříbrné Terasy (Havlíčkova 34b) od brněnského Atelieru 90 a hlavního architekta Ladislava Vlachynského coby část rekonverze průmyslového areálu firmy Tesla. Jednolodní kaple přesahuje hřeben domu a je z ní možný výstup na terasu. Kaple je položena na železobetonové desce a je provedena z rámů z lepeného lamelového dřeva. Přirozené světlo přivádí světlík ve vrcholu a dveře na terasu vykládané přírodními křišťály.

školy Nacistickou architekturu „Hrádku“ na Heulosu upravil architekt Petr Holub v roce 1995 na internátní policejní školu.

obytné budovy Samostatnou kapitolu by mohly tvořit opravy sídlištních panelových domů. Dnes jsou „paneláky“ téměř beze zbytku nově zrekonstruovány. Většina z nich ztratila zateplením fasády přiznanou texturu skládaných panelů i charakteristické mozaikové obložení meziokenních ploch. Domy hýří barvami a namísto původních typicky kovových balkónů vznikají zděné lodžie různých tvarů. Někdy se dokonce na deskových panelech objevuje střešní nástavba nebo alespoň nízká sedlová střecha. Rozdíly v estetické kvalitě přestaveb jsou velmi výrazné. Příznivé jistě je, že se zájem o obnovy panelových bytů v posledních deseti letech dal opět do pohybu, ačkoliv u některých oprav pozorujeme stylovou rozbředlost a strojenost. V každém případě sídliště nadobro ztratila tolik zatracovanou fádní unifikovanost. S příchodem nového milénia se v Jihlavě obnovil zájem o bydlení ve vícebytových jednotkách. Největší koncentraci jejich nové výstavby zaznamenal opět Horní Kosov a navazující oblast směrem k centru města kolem západního konce Vrchlického ulice a v oblasti Za Prachárnou. Mezi všemi vyniká nejvíce soubor navržený Janem Aulíkem v Zátopkově a Pavlovově ulici díky nevšednímu, před fasádu představenému dřevěnému slunolamu (2000–2001) (Zátopkova 1, 2, 3, 5, 7) 97 a dále i několik souborů od sdružení Q. Design v ulicích Zimní (2004) a Letní (2005). Zaujme také bytová zástavba „U Dubu“ 98. naproti areálu nové nemocnice od jihlavského ateliéru Penta (2007–2009) (Doktora Jiřího Procházky 14, 16).

obytné rodinné domy Teprve od druhé poloviny devadesátých let začíná stoupat také poptávka po novém bydlení. Mnozí lidé byli unavení ze socialistického hromadného bydlení a pochopitelně proto toužili po individuálních rodinných domech s vyšším standardem, na který jim už nechyběl kapitál. Také jihlavská periferie proto začala pozvolna nabobtnávat v důsledku vzniku satelitů. Šlo hlavně o oblasti Horního Kosova, Starých Hor, severního okraje Bedřichova, kolem Polenské silnice až do Hruškových Dvorů, směrem na Rančířov a Rantířov a v poslední době i o východní okraj města, severně od výpadové silnice na Brno. Bohužel jde v mnoha případech o rodinné domy nevalné kvality, jež často vznikly na klíč podle podbízivých a cenově výhodných šablon z katalogů developerských stavebních firem (domy v Jeřabinové, Kaštanové a Ortenově ulici v Horním Kosově, dále na západní straně ulice Na Dolech nebo kolem Špálovy ulice na severním okraji Bedřichova). Nicméně zde nalezneme ojediněle i kvalitní soubory rodinných domů, jakým je například skupina řadových domků na východní polovině ulice Na Dolech 99. od jihlavského ateliéru Q. Design (2004), nebo i vydařené solitéry, které nejlépe ze všech reprezentuje dům č. 14 v ulici Ve Vilách od pražského Studia A architekta Jana Aulíka (1998–1999). Z prací humpoleckého ateliéru OK Plan Architects stojí za zmínku zejména rodinný dům ve čtvrti Horní Kosov 100 s odvážně řešenou fasádou a poté vlastní dům architekta Libora Chovance 101 evokující dalekohled v Jánské ulici.

Horácké divadlo 88 Komenského 22, čp. 1359, 1992–1995, Tomáš Brix, Václav Králíček, Vladimír Krátký, scénografie Miroslav Melena Prodejna Billa a domovní blok 89 Havlíčkova 12, čp. 4797, 1998–1999, Ladislav Bartoš, Ivelin Canov Sídlo úřadu pro Kraj Vysočina 90 Žižkova 57, čp. 1882, 2000–2002, Jaroslav Huňáček

ZOO Jihlava 91 Březinovy sady 10, čp. 4372, Africká vesnice 2002–2004, vstupní objekt 2004–2006, Jaroslav Huňáček Fotbalový stadion FC Vysočina 92 Jiráskova 69, čp. 2603, 2005–2009, František Šmédek

Interiér kina Dukla 93 Jana Masaryka 20, čp. 1595, 2008, Průmstav, Zuzana Hrubešová City Park 94 Hradební 1, čp. 5440, 2005–2007, Ladislav Kuba, Tomáš Pilař Ekumenická kaple v objektu domova pro seniory Stříbrné terasy 95 Havlíčkova 34b, čp. 5624, 2012, Ladislav Vlachynský Přístavba výstavních prostor s kavárnou 96 Červený kříž 252, 2010, Libor Chovanec, Luděk Rýzner

Bytové domy 97 Zátopkova 1, 2, 3, 5, 7, čp. 4933–4937, 2000–2001, Jan Aulík Bytové domy „U dubu“ 98 Doktora Jiřího Procházky 14, 16, 18, 20, čp. 5280–5281, 1998–2009, Jaromír Homolka Řadové obytné domy 99 Na Dolech 23–105, čp. 5117–5197, 2004, Q. Design Rodinný dům 100 Dlouhá 53, čp. 572, 2008–2009, Luděk Rýzner Rodinný dům 101 Jánská 5a, čp. 5435, 2007–2009, Libor Chovanec

Pod Rozhlednou

Lesnov Sm rč en sk á

vlí

čk

lovs

ká

Kollárova

Jiř íh o z Po dě br ad

ká

še ý vr

lnic

ovsk

Dě

Král

líčko

anna

Hav

Neum S. K.

Královský vršek

Jáns

lec Na Do

Hel

Jihlav

enín

ská

Pra

čk

žsk

ní

Březin

ova

vlí

Okruž

Jirá

Úv

Jihlava – město železniční stanice

Třeb

sk ov

ízské

nná

Havlíčkova

park Legionářů

Legi

Srázná

itz

čkov

Havlí

rš ov

o Pr oc

učov

Jan

asar

lesopark Heulos

yka

Křížová

lsté

rš

erní

východ ze ZOO

Smetanovy sady

ké

. li

hlic

Vrc

sto

Ham

ké mens

Jirá

čka kova

e Ja ná

amfiteátr

Bezr

Jiříh Dr.

Leoš

Náměstí Svobody Legi

házk

autobusové nádraží

Lado

onář

Erb

ovov Pavl

nová nemocnice

ého

ZOO vstup do ZOO

sova

Jih

Mahlerova

Masarykovo náměstí Park Gustava Mahlera

Ben

ešov

Malátova

U Bož

Brn Farní

ho acké

centrum

Pal

Žižkova

Žid Fib

eb ní

Sva

top

Dům Gustava Mahlera

Čajkovského hradební

Havířská luka

Čec

parkán

Hradebn

hradební parkán

rní

čs

City Park Jihlava

Tová

žík

ova

Kři

Fibich

ká UD

louh

y stěn

Znojemská

rto

Brněnská kova

ská

ife

ká

Znojem

ovs

Kosmá

ústřední hřbitov

lesopark Heulos

tíkov

Mrš

Žižkova

Min

v co

Lazebn

Mat

Žižkova

Věžn

Štefánikovo náměstí

lávk

židovský hřbitov

Joštova

ická

ořá

U pivovaru

Pala

Vrchlického

U Cvičiš tě

Záto

pkov

ké

šic

Horní Kosov

tzo

Fri

vá

Dlouh

Lipo

onář

Kame

Běl

idle

Škr

Kasárny korunního prince Rudolfa 1 Vrchlického 14

Úřednická vila továrníka Wilhelma Budischovského 34

Vila továrníka Otto Adama a provozní budova vily 69

Kasárny zeměbrany 2 Žižkova 57

Dělnická 1

Vrchlického 12

Besední dům 3 Náměstí Svobody 11

Vila architekta Arthura Corazzy 35 Jiráskova 7

Vila Vítězslava a Anny Hornových 70 Jiráskova 65

Justiční palác 4 Tolstého 16, č.p. 1556

Vila majitele Adolfa Löwa ve stylu tudorské gotiky 36

Rodinný dům Bedřicha a Marie Boudových 71 Jiráskova 49

Pošta 5 Komenského 2

Hálkova 42, Jihlava–Helenín

Skladiště velkoobchodu pleteným zbožím 72 Benešova 23

Národní rakousko-uherská banka 6 Palackého 46

Městská elektrárna 37 Havlíčkova 62, č.p. 219

Skladiště a správní budova německého zemědělského a výrobního

Kino Reform (dnes Dukla) 7 Jana Masaryka 20

Most přes řeku Jihlavu 38 Havlíčkova ulice

družstva 73 Chlumova 35

Hotel Grand (původně Central) 8 Husova 1

Obuvnická továrna M. Altstadta 39 Havlíčkova 58

Skladiště Tabákové továrny 74 Havlíčkova 26

Kino Edison 9 Havlíčkova 68, zbouráno 1961

Továrna na výrobu kartónů s obytnou částí Richarda

Sídliště Březinovy sady 75

Spořitelna 10 Křížová 1

Weissensteina 40 Srázná 17

Oblastní ústav národního zdraví 76 Vrchlického 57

Kino Elite 11 Štefánikovo náměstí, zbouráno 1928

Brusírna skla Aloise Neumanna 41 Srázná 40

Budova Ministerstva vnitra 77 Vrchlického 46

Německá chlapecká obecná a měšťanská škola a muzeum 12

Továrna na zpracování vlasů Josefa Nägeleho 42 Znojemská 64, 62

Dům kultury a techniky ROH 78 Tolstého 2

Jana Masaryka 3

Obuvnická továrna (později Jihlavan) 43 Tovární 6

Tělocvična s bazénem 79 Evžena Rošického 6

Německé gymnázium 13 Jana Masaryka 1

Kaple sv. Karla Boromejského 44 Křížová 12

Horácký zimní stadion 80 Tolstého 23

Česká zimní hospodářská škola 14 Jiráskova 67

Župní legionářský dům 45 Legionářů 15

Infekční pavilon 81 Vrchlického 57

Jubilejní dívčí měšťanská škola císaře Franze Josefa I. 15

Chirurgický pavilon Všeobecné nemocnice v Jihlavě 46 Legionářů 9

Sekretariát OV KSČ 82 Tolstého 15

Legionářů 3

Česká eskomptní banka a úvěrový ústav 47 Palackého 53

Obchodní dům Prior 83 Masarykovo nám. 68

Dívčí lyceum 16 Křížová 33

Poštovní úřad 48 Havlíčkova 124

Středisko obchodu a služeb s přiléhající poliklinikou 84 Březinova 62

Salomonův nájemní dům 17 Bezručova 2

Sokolovna s tělocvičnou a kinem 49 Tyršova 12

Obchodní středisko s restaurací Jitřenka 85 Kollárova 17

Nájemní dům 18 Bezručova 7

Hospodářský pavilon jihlavské nemocnice 50 Legionářů 9

Základní škola 86 Evžena Rošického 2

Nájemní dům 19 Legionářů 2

Zemský ústav choromyslných 51 Brněnská 54

Dům Bedřicha Gerži 87 Fritzova 25

Nájemní dům 20 Legionářů 5

Pavilony pro neklidné, kotelna 51a Nemocniční pavilon 51b

Horácké divadlo 88 Komenského 22

Nájemní dům Karla Bondiho 21 Tolstého 10

Hospodářský pavilon 51c

Prodejna Billa a domovní blok 89 Havlíčkova 12

Nájemní dům 22 Tyršova 10

Přístavba divadla 52 Divadelní 5

Sídlo úřadu pro Kraj Vysočina 90 Žižkova 57

Nájemní dům 23 Vrchlického 21

České národní školy 53 Havlíčkova 71

ZOO Jihlava 91 Březinovy sady 10

Nájemní dům 24 náměstí Svobody 9

Masarykovy jubilejní školy 54 Žižkova 50, 52

Fotbalový stadion FC Vysočina 92 Jiráskova 69

Nájemní dům 25 Jiráskova 3

Mládežnické domovy (Jugendherberge), později internátní škola

Interiér kina Dukla 93 Jana Masaryka 20

Bytový dům Deutsche gemeinnützige Beamten-Bau- und

Adolfa Hitlera (Adolf Hitler Schule) 55 Březinovy sady 12

City Park 94 Hradební 1

Wohnungs-Genossenschaft in Iglau 26

Nájemní domy Státní tabákové továrny 56 Malátova 8

Ekumenická kaple v objektu domova pro seniory Stříbrné terasy 95

Raynochova vila (později vila MUDr. Františka Bláhy,

Nájemní domy Obecně prospěšného stavebního

Havlíčkova 34b

dnes mateřská škola) 27 Dvořákova 11

a bytového družstva pro Rantířov a okolí 57 Malátova 7

Přístavba výstavních prostor s kavárnou 96 Červený kříž 252

Vila Johanna I. Christa (dnes evangelická fara) 28 Vrchlického 1

Nájemní dům 58 Bezručova 8

Bytové domy 97 Zátopkova 1, 2, 3, 5, 7

Vila Marie Karasové (později Hellmannova vila) 29 Jana Masaryka 4

Činžovní dům Josefa Smejkala, vrchního finančního komisaře 59

Bytové domy „U dubu“ 98 Doktora Jiřího Procházky 14, 16, 18, 20

Vila Albiny Zeizingerové (pozdější majitel August Brinek) 30

Husova 37

Řadové obytné domy 99 Na Dolech 23–105

Lesnov, Pod Rozhlednou 6, zbouráno

Obytný dům s kavárnou Slavie 60 Komenského 38

Rodinný dům 100 Dlouhá 53

Vila Vinzenze a Albiny Zeizingerových

Nájemní dům manželů Suchých a Streitových 61

Rodinný dům 101 Jánská 5a

(pozdější majitel továrník Budišovský) 31 Lesnov, Smrčenská 111

Obytný dům Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva

Vila Ahrona Grünfelda (později Richarda Pokorného) 32

pro Rantířov a okolí pro přednostu Krajského soudu v Jihlavě Bedřich

Legionářů 11

Zvacha 62 Jiráskova 13

Vila Kajetána a Marie Malnati (později vila Antona Pekarka) 33

Vila lékárníka Richarda Inderky, později Hanse Seidnera 63

Telečská 13

Fibichova 2

Seifertova 15, 17

Tolstého 13

Jihlava – hlavní nádraží železniční stanice

Vila Louise a Anny Seidnerových 64 Legionářů 24 Vily společnosti Klinenberger a spol. 65 Fibichova 20 Vila Konrada Weignera 66 Telečská 36 Nájemní dům Františka Biedermana 67 Jiráskova 10 Vila továrníka Bedřicha Neumanna 68

Kalvárie Jihla

Hál

kova

Helenín

Březinovy sady

kr už

zin

ní

Bře

sídliště Demlova

Brněns

Brn

vstup do ZOO

něns

ěn

ká

Hra

Psychiatrická nemocnice

Koso vská

Schématický plán s objekty prezentovanými v této publikaci.

Jiráskova 16

U příležitosti výstavy Funkce a styl: jihlavská moderní architektura vydalo statutární město Jihlava v roce 2015. Výstava se koná ve spolupráci s Moravským zemským archivem v Brně – Státním okresním archivem Jihlava. Místo a termín konání výstavy: Dům Gustava Mahlera Jihlava, 9. 9.–31. 10. 2015, www.mahler.cz Text: Petr Dvořák, Jana Laubová Redakční práce: Jakub Koumar Archivní fotografie: Muzeum Vysočiny Jihlava, MZA – Státní okresní archiv Jihlava Fotografie současného stavu, grafická úprava a zpracování: Eva Bystrianská 1. vydání © Statutární město Jihlava ISBN 978-80-88003-10-6