podzimnĂ cyklus 2016
Vážení přátelé filmového umění, lze s potěšením konstatovat, že film jako druh zábavy i jako umění je několik posledních let u nás i ve světě na vzestupu. I přes pesimistické vize poklesu návštěvnosti a postupného zániku kin svědčí současný stav věcí o opaku. Roste počet diváků v kinech, rostou tržby a roste i počet vytvořených filmů. Náročnější diváci ocení fakt, že vzniká stále více filmových děl, která mají vysokou uměleckou hodnotu. I tzv. umělecké snímky jsou často natočeny dostatečně divácky poutavě a kromě ocenění od odborné kritiky sklízí také značný komerční úspěch. Také v naší kinematografii se blýská na lepší časy – za poslední dva roky zde vzniklo několik velmi zajímavých filmů, které značně vybočují z běžné tuzemské úrovně. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli zařadit do podzimního cyklu 2016 čtyři takové tituly a pásmo jsme nazvali „Současný český film“. Pokud jste některé z těchto snímků viděli, věříme, že v tomto případě stojí zato zhlédnout je ještě jednou. Do programu jsme zařadili také dva archivní tituly – příznivci Ingmara Bergmana jistě uvítají jeho film z r. 1953 Léto s Monikou. Tradičně uvádíme také dokumentární tvorbu, pokud to bude jen trochu možné, doprovodíme je besedou. Při sestavování programu tohoto cyklu jsme také vycházeli z námětů našich diváků (především z výsledků anket) – byť nemůžeme splnit všechna přání, věříme, že program podzimního cyklu 2016 pro Vás bude zajímavý. Kromě pravidelných pondělních večerů připravujeme opět mimořádná víkendová představení, plánujeme také minipřehlídky filmů a ozvěny filmových festivalů. Děkujeme Vám za dosavadní přízeň. Jaroslav Kristek předseda FK Jihlava
1
Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 19:30 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení, dále také filmové přehlídky a minifestivaly. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2016. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky včetně Letní filmové školy, MFDF Jihlava, také festivaly a semináře, …). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu. stránky Filmového klubu Jihlava: www.kinodukla.cz/klient-62/kino-27/stranka-1205 https://www.facebook.com/pages/Filmov%C3%BD-klub-Jihlava /702479463161250?ref=hl
Lektoři FK Jihlava: Petra Fujdlová, Lenka Jirků, Jaroslav Kristek, Vladimír Křesťan, Antonín Přibyl
program podzimního cyklu září–prosinec 2016 hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení v 19:30 hod. kino Dukla, Jihlava
září 5. 9. 12. 9. 19. 9. 26. 9.
Humr Schmitke | pásmo Současný český film Lucie: Příběh jedný kapely | dokumentární večer Léto s Monikou
říjen 3. 10. 10. 10. 17. 10. 31. 10.
Belgica Ztraceni v Mnichově | pásmo Současný český film Mallory | dokumentární večer Fúsi
listopad 7. 11. 14. 11. 21. 11. 28. 11.
Smlouva s vrahem | konec monopolu Rodinný film | pásmo Současný český film Nebe a led | dokumentární večer Muž jménem Ove
prosinec 5. 12. 12. 12. 19. 12. 26. 12.
Iluminace Kobry a užovky | pásmo Současný český film Bratříček Karel | dokumentární večer Orel Eddie
3
5. září 2016
Humr (The Lobster) Irsko/Velká Británie/Řecko/Francie/ Nizozemí/USA, 2016, DCP, barevný, anglicky s českými titulky, 119 minut režie: Yorgos Lanthimos | scénář: Yorgos Lanthimos, Efthymis Filippou | kamera: Thimios Bakatakis | střih: Yorgos Mavropsaridis | producent: Ceci Dempsey, Ed Guiney | hrají: Colin Farrell (David), Rachel Weisz (krátkozraká žena), Jessica Barden (žena, které teče krev z nosu), Olivia Colman (ředitelka Hotelu), Ashley Jensen (žena se sušenkami), Ariane Labed (pokojská), Angeliki Papoulia (bezcitná žena), John C. Reilly (šišlající muž), Lea Seydoux (vůdkyně Samotářů), Michael Smiley (Samotář plavec), Ben Whishaw (kulhající muž) | ocenění: MFF Cannes – Cena poroty, BAFTA – Nominace (Nejlepší film), Evropské filmové ceny – Nejlepší kostýmy, Nejlepší scénář Romantický film? Science-fiction? Oboje a přitom ani jedno. Humr je rozhodně jedním z nejoriginálnějších filmů uplynulého roku. Připomene černý humor a poetiku prvních filmů Woodyho Allena nebo antiutopie George Orwella. Má v sobě ale i mnoho nezařaditelného mezi filmověhistorické nebo žánrové škatulky. Z příběhu je dobré nenechat si prozradit mnoho. Postačí vám informace, že v době budoucnosti, kdy se příběh odehrává, jsou lidé žijící bez partnera (ať už ovdovělí nebo rozvedení) izolováni od společnosti. V uzavřeném hotelu si v časovém limitu buď partnera a svou životní lásku naleznou mezi zbývajícími „hosty“, anebo budou proměněni ve zvíře podle vlastního výběru. V hlavních rolích filmu, který byste si neměli nechat ujít, se objeví Colin Farrell a Rachel Weisz, Ben Whishaw a Léa Seydoux. Podobně jako v předchozích snímcích řeckého režiséra, které spadají do tzv. řecké divné vlny, hrají lidé mezi sebou zvláštní sociální hry. Yorgos Lanthimos (režisér, scenárista, střihač, producent, herec, *1973, Athény) vystudoval filmovou a televizní režii na Filmové a televizní fakultě Lykourgose Stavrakose v Athénách. Od roku 1995 režíroval krátké i celovečerní filmy, divadelní hry, videoklipy a televizní reklamy. Byl rovněž členem tvůrčího týmu Dimitrise Papaioanna, který měl na starost zahajovací a závěrečný ceremoniál při olympijských hrách v Athénách v roce 2004. filmografie – režie: O viasmos tis Hlois (1995, KF), Uranisco Disco (2001, KF), O kalyteros mou filos (2001, celovečerní debut), Kinetta (2005), Špi-
4
čák (2009), Alpy (2011), Venice 70: Future Reloaded (2013, celovečerní dok.), Humr (2015), The Favourite (2017) oficiální stránky filmu: http://www.lobsterfilm.co.uk/
19. září 2016 pásmo Současný český film
Schmitke ČR/Německo, 2014, DCP, barevný, česky/ německy, české titulky, 94 minut režie: Štěpán Altrichter | scénář: Jan Fusek, Tomáš Končinský, Štěpán Altrichter | kamera: Cristian Pîrjol | hudba: Johannes Repka | hrají: Peter Kurth, Johann Jürgens, Helena Dvořáková, Jakub Žáček, Petr Vršek, Lana Cooper, Stephan Grossmann, Johana Schmidtmajerová a další | ocenění: Český lev 2015 – Nejlepší zvuk (Christoph de la Chevallerie) a Nejlepší hudba (Johannes Repka); Ceny české filmové kritiky 2015 – Nejlepší audiovizuální počin a Cena RWE pro objev roku Svůj celovečerní debut zasadil nadějný mladý filmař, původně budoucí filozof a psycholog Štěpán Altrichter do kraje Krušných hor v blízkosti česko-německých hranic. Dokumentární kamera autenticky zachycuje tíživou atmosféru zdevastovaného prostředí bývalých Sudet a v kombinaci s netradičně vyprávěným příběhem s detektivní zápletkou, rozehrává inteligentní mysteriózní thriller. Nenápadný, za to však precizně sestavený snímek protkaný lehce bizarním humorem potěší zejména vyznavače filmů k zamyšlení a samotářských hlavních hrdinů. Štěpán Altrichter (režisér, scenárista, herec, *1981, Brno) I když se narodil na Moravě, vyrůstal v Praze, později v Německu. V Berlíně studoval filozofii a psychologii, poté studoval režii na pražské FAMU a na Hochschule für Film und Fernsehen v Postupimi. filmografie – režie: David (2007, studentský film, dok.), Bob, Fish and Dog (2007, studentský film, dok.), Sechzehn (2007, studentský KF), Tuning Man (2008, studentský film, dok.), Did Michael Knight End The Cold War? (2009, studentský film), Tanečnice Aleyna (2011, studentský film, dok.), Schmitke (2014) oficiální stránky filmu: http://www.schmitkefilm.com https://www.facebook.com/pages/Schmitke/1453250201622717
5
19. září 2016 dokumentární večer
Lucie: Příběh jedný kapely ČR, 2016, DCP, dok., bar./čb., česky, 89 minut režie: David Sís | kamera: Jan Turek | účinkují: David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák, P.B.CH. Rocková skupina Lucie je tady už hodně dlouho. Ono to vlastně není úplně přesné – zrodila se, dlouho byla na vrcholu, došla až k zániku, aby pak opět povstala z popela. Za sebou zanechala kvantum skvělé muziky, originálních hudebních i textových nápadů, skvělých aranžmá, úžasných koncertů na domácí scéně i v zahraničí. Tak jako i o spoustě jiných kapel zde jednoznačně platilo: po rozpadu se žádný z jejích členů nedokázal prosadit tak intenzivně a vehementně, jako když šli spolu v jedné linii zvané Lucie. Možná i tady hrálo roli to nehmatatelné fluidum, kterým se muzikanti navzájem inspirují, podněcují, umocňují své schopnosti i nápady, aby se pak zrodilo něco ojedinělého, unikátního, neopakovatelného. To že Lucie spolu opět hraje, účinkuje, koncertuje – dobře – třeba se i po odloučení projeví u byť usedlejších, ale vyzrálejších muzikantů ta nádherná vzájemná harmonie, společná inspirace i nápaditost. Lze kvitovat jen a jen s povděkem, že se našel filmař, který zmapoval pouť této kapely od jejího zrození až po současnost. I tento snímek se rodil v bolestech a v problémech – buďme vděční za to, že vznikl, vychutnejme si ho i s jeho pár hořkými stránkami a především – vzdejme hold ryzímu českému muzikantství. David Sís (režisér, scenárista, herec, *1962, Praha). Otcem je režisér Vladimír Sís a bratrem výtvarník Petr Sís. David vystudoval katedru režie na FAMU (1986–91). Zpočátku se věnoval především televizní tvorbě (natočil více než sto televizních pořadů, např. hudební magazín „60“, cykly Na cestě, Trapasy nebo Tajemství rodu). Režíroval také mnoho přímých televizních přenosů, živých koncertů, úspěšných reklamních spotů a videoklipů pro české i zahraniční interprety. Jeho studentský film Hat-Trick (1992) získal Hlavní cenu na MFF Kobe, jeho další studentský snímek Malčik (1993) byl oceněn na festivalech v Tel Avivu a v Poitiers. Z jeho početných hudebních dokumentů je doposud nejvíce ceněn snímek Čechomor: Proměny Tour 2003. filmografie – režie (výběr): Richard Müller (1992, dok. TV film), Sbohem a bedna (1992, dok. TV film), Obrazohled aneb daleká cesta (1998), Noc
6
s Andělem (1999, TV pořad), Čechomor: Proměny Tour 2003 (2003, dok., koncert), Na cestě po Kambodži (2006, dok. TV film), Na cestě po Trentinu (2012, dok. TV film), Ceny paměti národa (2013, TV pořad), Tajemství rodu II. (2015, TV pořad), Lucie: Příběh jedný kapely (2016, dok.). oficiální stránky skupiny Lucie: http://www.lucie.cz/ https://www.facebook.com/pages/LUCIE-2014/492952747436981
26. září 2016
Léto s Monikou (Sommaren med Monika) Švédsko, 1953, 16 mm, černobílý, švédsky, české titulky, 96 minut režie: Ingmar Bergman | scénář: Ingmar Bergman, Anders Fogelstrom | námět: Anders Fogelstrom, stejnojmenná novela | kamera: Gunnar Fischer | hudba: Erik Nordgren | hrají: Harriet Andersson, Lars Ekborg, Åke Fridell, Gösta Gustafson, Gösta Prüzelius, Göthe Grefbo, Bengt Eklund, Ernst Brunman, Sten Mattsson, Bengt Brunskog, Tor Borong, Mona Geijer-Falkner, Astrid Bodin, Gert Fylking a další | ocenění: Erasmus Prize 1965 – Goethova cena – Premium Imperiale – doctor honoris causa Snímek přináší svou poetikou nový pohled na švédskou realitu jak ve formě, tak v obsahu. Syrovost pohledu a až naturalizující způsob jeho podání prokazuje – pro někoho překvapivě – známý fakt. „Dno“ evropského „zlatého věku“ (1945-1975) bylo ve všech zemích v zásadě srovnatelné. Hedonismus, charakterizující v mnoha ohledech naši dobu, nespadl z nebe. Lidé nejsou ani ďábly, ani anděly. Ale jsou naštěstí lidmi. Zdánlivě prostá psychologie obou hlavních postav je ve skutečnosti většinovou charakteristikou naší doby. Protože všechny Bergmanovy snímky jsou tak či onak osobní zpovědí, lze i zde předpokládat, že mistr hraného autorského filmu využil buď svou, anebo v blízkém okolí pozorovanou životní zkušenost. Výrazná kamera, provázející Bergmana až do konce jeho nedávno uzavřené životní dráhy, prokazuje, že zvládnutí neorealizujícího námětu bylo pouhou zastávkou na cestě k vyzrálým dílům. Moderní ženství zde tvůrce pojímá pesimisticky. Jakkoliv se dívka Monika zpočátku staví do protikladu k městu, je stejně jako ono nezdravě poživačná, egoistická a ničící (a zdánlivý kontrast je jen výrazem stabilní nespokojenosti s dosaženým stavem). Její mládí, přimykající se v zachycované fázi k přírodě, k přirozenosti, jen z nutkání vstřebávat nové požitky, je zrádnou maskou vnitřní tmy, prorážející „břehy těla“ prostřednictvím jazyka, gest a po-
7
hledů. V izolaci od kultury (nikoliv od civilizace) se z propasti její duše drápe na svobodu ukrývané zvíře. Po návratu do města se z domnělé vlčice stává kukačka a proměna ve zrůdu je dokonána. Zdánlivě tezovitý příběh je prohlubován symbolizujícími obrazy zachycujícími hlavní postavy v různých prostředích: napětí mezi ostrovem a městem je díky tomu povýšeno na svár volnosti a nesvobody, které se vzájemně prostupují: ostrov svobody se stává vězením hladu, nespokojenosti a pochyb, v odcizeném městě se přesto objevují lidé, kteří dokážou pomoci a kteří jsou schopni nefalšovaných, vroucích emocí. Ingmar Bergman (*1918, † 2007) jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století. Filmový a divadelní režisér, spisovatel a dramatik ve svých dílech řeší především existenciální témata: smysl života, smrt, osamělost, pravdu i víru současného člověka. Jeho filmografie obnáší přes 50 filmových titulů. Je autorem autobiografie Laterna Magica (1987) a filmografie Obrazy (1990). filmografie – režie (výběr): Krize (1946, celovečerní debut), Večer kejklířů (1953), Léto s Monikou (1953), Úsměvy letní noci (1955), Sedmá pečeť (1957), Lesní jahody (1957), Pramen panny (1960), Hanba (1968), Šepoty a výkřiky (1972), Scény z manželského života (1973), Misantropen (1974, TV film), Podzimní sonáta (1978), Ze života loutek (1980, TV film), Fanny a Alexandr (1982), Karinina tvář (1984, dok. KF), De två saliga (1986, TV film), Saraband (2003, TV film)
3. října 2016
Belgica (Belgica) Belgie/Francie, 2016, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 126 minut režie: Felix Van Groeningen | scénář: Arne Sierens, Felix Van Groeningen | kamera: Ruben Impens | hudba: Soulwax | hrají: Stef Aerts, Tom Vermeir, Dominique Van Malder, Charlotte Vandermeersch, Jean-Michel Balthazar, Sam Louwyck, Arne Sierens a další | ocenění: Film měl světovou premiéru na festivalu v Sundance v lednu 2016, kde otevíral hlavní soutěžní sekci. Režisér si odnesl Cenu za nejlepší režii a Velkou cenu poroty v kategorii Nejlepší světový hraný film. Sex, lži a rock and roll. Drogy a alkohol. Tak by mohla znít klíčová slova či rovnou motto nového filmu belgického režiséra Felixe Van Groeningena – Belgica. Snímek, který letos na Sundance získal cenu za režii v sekci
8
světových hraných filmů, je sondou do osobitého prostředí hudebního klubu inspirovaného skutečným podnikem v Gentu a jeho pulzujícího života nezřízených bohémských večírků. Belgica je příběh dvou bratrů: charismatického a temperamentního Franka – manžela, otce a nevyléčitelného sukničkáře – a jeho ambiciózního, ale nezkušeného bratra Joa, který je majitelem baru zvaného Belgica. Stanou se obchodními partnery a rychle promění Belgicu v místo plné skvělé hudby, krásných lidí a nezřízené zábavy – dokud nezjistí, že vést takový podnik je náročnější, než čekali, a jejich vztahy a osobní život tím začnou trpět. Snímek nabízí pohlcující zkušenost euforie z nejžhavějšího nočního klubu. Zasazen do eklektického zvuku uznávané belgické kapely Soulwax, film ukazuje opojnou cestu obou bratrů vzhůru k úspěchu i pád, který následuje. Hudba výborná, atmosféra v baru strhující. Film o tom, jaké je to žít přítomnou chvílí, o tom uvědomit si, že pohyb kupředu je nejen nevyhnutelný, ale i nutný. Belgica je svébytný hudební film, který tu už dlouho nebyl. Nad jeho zhlédnutím v kině netřeba váhat, intenzivní zážitek je zaručen! Felix Van Groeningen (režisér, scenárista, herec, *1977, Gent, Belgie) V roce 2002 absolvoval Královskou akademii múzických umění v Gentu, obor vizuální umění. Kromě filmu působí též na divadelní scéně, napsal několik divadelních her a některé také režíruje. filmografie – režie: Steve + Sky (Steve + obloha, 2004, debut), S přáteli jako tihle (Dagen zonder lief, 2007), Smolaři (2009), Přerušený kruh (2012), Belgica (2016) oficiální stránky filmu: www.belgicadefilm.be https://www.facebook.com/belgicafilm
10. října 2016 pásmo Současný český film
Ztraceni v Mnichově ČR, 2015, DCP, barevný, česky, 105 minut námět, scénář, režie: Petr Zelenka | kamera: Alexander Šurkala | hudba: Matouš Hejl | produkce: Martina Stránská, Oldřich Havelka, Roman Kašparovský | hrají: Martin Myšička, Tomáš Bambušek, Vladimír Škultéty, Stanislas Pierret, Marcial Di Fonzo Bo, Jiří Rendl, Prokop Holoubek, Edita Levá, Marek Taclík, Jaroslav Pížl, Johana Matoušková a další | ocenění: 9
Český lev 2015 – Nejlepší scénář (Petr Zelenka), Nejlepší střih (Vladimír Barák), +14 nominací, Cena české filmové kritiky 2015 – Nejlepší film, Nejlepší režie (Petr Zelenka), Nejlepší scénář (Petr Zelenka), Trilobit Beroun – Cena Josefa Škvoreckého pro Petra Zelenku Jméno Petra Zelenky by po zkušenostech s jeho dosavadní tvorbou mělo být zárukou dobré filmařiny. U snímku Ztraceni v Mnichově to platí na sto procent. Nečekejme zábavný film k popukání – jedná se o komedii plnou chytrého humoru, která se nebojí velkých témat, která vráží upřímnou facku české malosti a vysmívá se našim národním komplexům, a přitom vyzařuje neodolatelnou lásku k filmu jako k jedinečnému tvůrčímu procesu. To vše je navíc zabaleno do podoby chvílemi až zdánlivě amatérského filmu, který je však ve skutečnosti mnohovrstevný, brilantně propracovaný, překvapující, originální a hravý. Mnozí kritici po zhlédnutí tohoto snímku označují Petra Zelenku za filmového génia a film samotný za jeden z nejlepších filmů porevoluční éry. Jedním z hlavních hrdinů je papoušek Žako, kterého kdysi vlastnil samotný francouzský ministerský předseda Édouard Daladier a který se za léta strávená po jeho boku naučil mluvit jeho hlasem. Ministerský předseda již nežije, dlouhověký papoušek však ano a na konferenci v Praze pronáší historické věty, které by citlivé uši věčně zrazovaného českého národa slyšet neměly, a to ani po 70 letech. První část snímku se tváří jako plnokrevná hraná komedie, další část je již natočena téměř v dokumentárním stylu „film o filmu“. Připravte se na velkou porci mystifikace, inteligentního humoru, ale také na dávku pravdy o českém naturelu. Petr Zelenka (*1967, Praha) – scénárista, režisér, herec. V r. 1991 absolvoval na pražské FAMU obor dramaturgie a scenáristika. Již na škole napsal scénář k povídce ve stylu Woodyho Allena Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít (1988) a dále k televizní povídce Nedělejte nic, pokud k tomu nemáte vážný důvod (1991), oba snímky natočil jeho spolužák režisér Jan Hřebejk. V letech 1990-1991 pracoval jako dramaturg Filmového studia Barrandov. filmografie – režie (výběr): Visací zámek 1982-2007 (1993, TV film), Mňága – Happy End (1996), Knoflíkáři (1997), Rok ďábla (2002), Příběhy obyčejného šílenství (2005), Karamazovi (2008), Terapie (2011, TV seriál), Ztraceni v Mnichově (2015) oficiální stránky filmu: http://ztracenivmnichove.cz/
10
17. října 2016 dokumentární večer
Mallory ČR, 2015, DCP, barevný, 101 minut scénář a režie: Helena Třeštíková | kamera: David Cysař, Miroslav Souček, Vlastimil Hamerník, Robert Novák, Jiří Chod, Jakub Hejna | hudba: Tadeáš Věrčák | produkce: Kateřina Černá, Pavel Strnad | účinkuje: Miroslava Neradová | ocenění: Český lev 2015 – Helena Třeštíková (Nejlepší dokumentární film), MFF Karlovy Vary 2015 – Helena Třeštíková (Nejlepší dokumentární film nad 60 minut). Ceny české filmové kritiky 2015 – Helena Třeštíková (Nejlepší dokumentární film) Dokumentaristku Helenu Třeštíkovou a její časosběrné dokumenty jistě není třeba představovat. Nyní nám předkládá příběh Mallory – s ní se poprvé setkala v roce 2002 jako s čerstvou matkou, která se pokoušela kvůli svému dítěti žít bez drog. Během let sledujeme její snahu a neustálý boj – najít a udržet si práci, slušné bydlení, zajistit svému synovi pevné zázemí. Pozorujeme také to, jak je stát ochotný a schopný lidem bez domova „pomoci“. Pravdivé, upřímné, strhující, drsné ale především lidské. Výjimečná forma, výjimečná režisérka, výjimečná osobnost Mallory, výjimečný životní příběh, výjimečná vnitřní síla. Hodně hustá a hluboká výprava do hlubin rozervané duše. A také přímý pohled na systém, ve kterém se Mallory ocitla a který jí není schopný sám od sebe podat pomocnou ruku. Miroslava Neradová získala svou přezdívku Mallory při svém dřívějším působení v motorkářské skupině. Zde se dokázala ubránit násilníkovi a někdo ji přirovnal k Mallory z filmu Takoví normální zabijáci (1994). „Bojujte, nikdo to za vás neudělá!“ vaše MALLORY! Helena Třeštíková (*1949, Praha) má v českém filmovém i TV dokumentu bohatou režijní, scénáristickou, producentskou i hereckou filmografii. Její přínos byl v období 1998-2015 čtyřikrát oceněn Českým lvem, dvakrát cenami na MFF Karlovy Vary a třikrát Cenou české filmové kritiky. filmografie – režie (výběr): Zázrak (1975, KF, debut), Dvě jubilea Jana Zrzavého (1976, KF), Dotek světla (1979, KF), Manželské etudy: Ivana a Vašek (1987, TV film), Vyloučeni z literatury (1997, TV film), Hitler, Stalin a já (2001), Paměť 20. století: Má šťastná hvězda (2003, TV film), Obsluhovala jsem Karla Čapka (2003, TV film), Marcela (2006), Manželské etudy po dvaceti letech: Ivana a Václav (2006, TV film), Paměť 20. století: Nesdělitelné (2007, TV film), Katka (2009), Soukromý vesmír (2011), Mallory (2015), Zkáza krásou (2016), Kofolové děti (2016, TV pořad) oficiální stránky filmu: http://www.aerofilms.cz/mallory
11
31. října 2016
Fúsi (Fúsi/Virgin Mountain) Island/Dánsko, 2015, DCP, barevný, islandsky s českými titulky, 94 minut režie a scénář: Dagur Kári | střih: Andri Steinn Guðjónsson, Oliver Bugge Coutté and Dagur Kári Pétursson | kamera: Rasmus Videbæk | zvuk: Ingvar Lundberg, Kjartan Kjartansson | hudba: Slowblow | hrají: TGunnar Jónsson, Ilmur Kristjánsdóttir, Sigurjón Kjartansson, Franziska Una Dagsdóttir, Margrét Helga Jóhannsdóttir, Arnar Jónsson a další | ocenění: Mezinárodní festival Tribeca v New Yorku (nejlepší hraný film, scénář a herec) Islandského režiséra Dagura Káriho možná znáte díky filmům jako Outsider, Albín jménem Noi nebo Dobré srdce. I jeho nejnovější snímek míchá dohromady melancholičnost a typicky severský černý humor. Fúsi je čtyřicátník, který dosud žil, či přežíval, schovaný za rutinou práce na letišti. Hlavním koníčkem mu je lepení papírových modelů tanků z druhé světové války. Už je ale na čase začít žít skutečný život jako dospělý. Životu se totiž neschováš, ani na Islandu. Fúsimu do poklidného života vstoupí temperamentní žena. Jde o obvyklou zápletku – jakmile ve filmu „kluk potká holku“, příběh má tendenci odvíjet se předem očekávaným způsobem. „Je naprosto předvídatelný a já jsem se schválně snažil tohle klišé nějak zajímavě pozměnit“, říká o filmu režisér Dagur Kári, jenž vedle natáčení filmů hraje v kapele Sloblow, a který je rovněž autorem hudby k filmu. Dagur Kári (Celým jménem Dagur Kári Pétursson, scenárista, režisér, skladatel *1973, Paříž, Francie) V mládí se věnoval hudbě, fotografování a psaní. Impulzem pro studium filmové režie se pro něj staly filmy Jima Jarmushe a Akiho Kaurismäkiho. Začal studovat na Národní filmové škole v Kodani, ještě během studia začal psát scénáře a dva roky pracoval při studiu v televizi. filmografie – režie: Old spice (1998), Lost weekend (1999), Albín jménem Noi (2003), Outsider (2005), Dobré srdce (2009), Fúsi (2015) oficiální stránky filmu: http://www.bacfilms.com/international/film/54
12
7. listopadu 2016 konec monopolu
Smlouva s vrahem (Najal jsem si vraha) (I Hired a Contract Killer) Finsko/Německo/Velká Británie/Švédsko, 1990, 35 mm, barevný, české titulky, 80 minut režie: Aki Kaurismäki | scénář: Aki Kaurismäki, Peter von Bagh | kamera: Timo Salminen | produkce: Martin Bruce-Clayton, Aki Kaurismäki, David Kelly | hrají: Jean-Pierre Léaud (Henri Boulanger), Margi Clarkeová (Margaret), Kenneth Colley (vrah), Imogen Claireová (sekretářka), Angela Walshová (majitelka domu), Cyril Epstein (taxikář), Nicky Tesco (Pete), Charles Cork (Al), Michael O‘Hagan (vrahův šéf), Tex Axile (obsluha baru), Walter Sparrow (hotelový poslíček), Tony Rohr (Frank), Joe Strummer (kytarista/zpěvák), Peter Graves (klenotník), Serge Reggiani (Vic), Ette Elliotová (vrahova dcera), Aki Kaurismäki (muž prodávající tmavé brýle) Hlavním hrdinou příběhu je osamělý francouzský úředník Henri Boulanger, který žije v Londýně a po patnácti letech služby v královských vodárnách dostane hodinovou výpověď. Po dvou zpackaných pokusech o sebevraždu si najme zabijáka, aby učinil konec jeho trápení. Vzápětí se ale zamiluje do prodavačky růží Margaret, díky níž získá novou chuť do života. Najatý vrah, který umírá na rakovinu, však hodlá svoji „rozdělanou práci“ dokončit. Aki Kaurismäki (režisér, scenárista, producent, střihač, herec, kostymér, zvukař, spisovatel, *1957, Orimattilo, Finsko) Jeden z nejsvébytnějších evropských filmařů posledního čtvrtstoletí proslul jako tvůrce minimalistických příběhů, v nichž se absurdní tragikomedie prolíná se zasmušilými a sociálně laděnými dramaty, téměř vždy s nádechem černého severského humoru. filmografie – režie (pouze celovečerní hrané filmy): Zločin a trest (Rikos ja rangaistus, 1983), Calamari Union (1985), Varjoja paratiisissa (Stíny v ráji, 1986), Hamlet liikemaailmassa (Hamlet podniká, 1987), Ariel (Ariel, 1988), Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (Leningrad Cowboys Go America, 1989), Tulitikkutehtaan tyttö (Děvče ze sirkárny, 1990), Smlouva s vrahem (I Hired a Contract Killer, 1990), Bohémský život (La vie de boheme, 1992), Drž si šátek, Tatjano (Pidä huivista kiinni, Tatjana, 1993), Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše (Leningrad Cowboys Meet Moses, 1994), Mraky odtáhly (Kauas pilvet karkaavat, 1996), Juha (Juha, 1999),
13
Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä, 2002), Světla v soumraku (Laitakaupungin valot, 2006), Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumiere s‘éteint et que le film commence (2007), Le Havre (2011), Staré město (2012, povídka Tavern Man), Pakolainen (2017).
14. listopadu 2016 pásmo Současný český film
Rodinný film ČR/Německo/Francie/Slovinsko/Slovensko, 2015, DCP, barevný, česky, 95 minut režie: Olmo Omerzu | scénář: Olmo Omerzu, Nebojša Pop-Tasić | kamera: Lukáš Milota | hudba: Šimon Holý | hrají: Daniel Kadlec, Jenovéfa Boková, Vanda Hybnerová, Karel Roden, Eliška Křenková, Martin Pechlát, Miroslav Sabadin, Vojtěch Záveský, Jaroslav Plesl, Jana Pehrová-Krausová, Markéta Tannerová a další I novinový článek může být inspirací – v tomto případě byl inspirací pro druhý celovečerní film talentovaného absolventa FAMU Olmo Omerzu novinový článek o psovi, který za bouře vypadl z člunu a několik týdnů strávil sám na opuštěném ostrově bez svého pána. Dějová linie filmu je jednoduchá a srozumitelná – dobře situovaní manželé se vydají spolu se svým psem na plavbu oceánem a doma zanechají dvě nedospělé děti, pro které nepřítomnost rodičů znamená možnost žít konečně „po svém“. Zdánlivě bezstarostný život dětem naruší až strach, když se rodiče delší dobu neozývají. Do té doby pohodlný a bezkonfliktní život je náhle vystřídán stupňující se nejistotou, kdy se naplno začínají projevovat skryté problémy, napětí a sobectví na všech frontách sklízí své trpké ovoce. V životě se malé i velké věci dějí naprosto neočekávaně, často bez možnosti je nějak ovlivnit – a důsledky mohou mít na celý další život. Olmo Omerzu (*1984, Lublaň, Jugoslávie) – scenárista, režisér, herec, kameraman. Už ve svých třinácti letech natočil svůj první krátký snímek Almir (1998), který vznikl v produkci RTV Slovenija. Začínal jako člen vydavatelské rady komiksového časopisu Stripburger, s nímž spolupracoval na výstavách po celé Evropě. V letech 2004 až 2011 studoval na pražské FAMU, kam vstupoval ovlivněn tvorbou Jana Švankmajera a Věry Chytilové. filmografie – režie: Láska (2006, studentský film), Druhé dějství (2008, studentský film), Příliš mladá noc (2012), Pevnost (2013, KF), Rodinný film (2015).
14
21. listopadu 2016 dokumentární večer
Nebe a led (La glace et le ciel) Francie, 2015, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 89 minut scénář a režie: Luc Jacquet | kamera: Stéphane Martin | hudba: Cyrille Aufort | produkce: Richard Grandpierre | účinkují: Claude Lorius, Jacques-Yves Cousteau Francouzský vědec a polárník Claude Lorius byl jeden z prvních lidí na světě, který mluvil o vlivu člověka na přírodu a popsal jev dnes známý jako globální oteplování. Věda mu umožnila vidět budoucnost, teď se jeho předpovědi plní. Stoupá hladina oceánů, tají ledovce, hurikány jsou čím dál častější. Ze současnosti, kdy nám 83letý Claude Antarktidu představuje, se vracíme do roku 1955, kdy tento muž ještě jako 23letý student odpovídá na inzerát a odjíždí na více než rok jako člen jedné z prvních výprav na nejjižnější bod Země. O Antarktidě se tehdy, v době velkého pokroku lidstva, objevování vesmíru a touze překonávat svět, ještě moc nevědělo. A tak máme možnost vidět z dobových záznamů stejná místa před desítkami let v porovnání s dnešním stavem. Claude nehovoří přímo na kameru, ale zvuk a obraz jsou spojeny zpětně. Celý film pak nevyznívá jako tradiční dokument, ale deníkový záznam vzpomínek. Nebe a led není dokument napěchovaný vědeckými poznatky, daty a odbornými fakty, není ani agitkou ochránců přírody v tažení proti globálnímu oteplování. Je to spíš příběh cesty za poznáním, vyprávějící o naší křehké a zranitelné planetě, z níž vzešel i člověk – který by mohl alespoň kousek vděku projevit tím, že s ní bude lépe zacházet. Luc Jacquet (režisér, scenárista, kameraman a herec, *1967, Bourg-en-Bresse, Francie) Na Lyonské univerzitě studoval etologii, ve svých 24 letech poprvé v rámci studie ornitologie navštívil Antarktidu, kde strávil 14 měsíců. Později se sem ještě několikrát vrátil a pobyl zde celkem tři roky. Pobyt v Antarktidě, zážitky i zkušenosti změnily pořadí jeho životních priorit – svůj zájem obrátil od laboratoře ke kinematografii. Stal se fotografem divoké přírody a kameramanem – za cíl si vytyčil, že se vrátí na jižní pól a natočí zde vlastní film o životě tučňáků císařských. filmografie – režie: Pláž plná tučňáků (2000, dok. TV film), Ve znamení hada (2004, dok. TV film), O tučňácích a lidech (2004, dok.), Neklid v Antarktidě (2004, dok. TV film), Putování tučňáků (2005, dok.), Léto s liškou (2007, celovečerní hraný debut), Byl to les (2013, dok.), Nebe a led (2015, dok.)
15
oficiální stránky filmu: http://laglaceetleciel.com/ https://fr-fr.facebook.com/laglaceetleciel/
28. listopadu 2016
Muž jménem Ove (En man som heter Ove) Švédsko, 2015, DCP, barevný, švédsky, české titulky, 116 minut scénář a režie: Hannes Holm | předloha: Fredrik Backman (kniha) | kamera: Göran Hallberg | hudba: Gaute Storaas | produkce: Annica Bellander, Nicklas Wikström, Nicastro | hrají: Rolf Lassgård (Ove), Bahar Pars (Parvaneh), Filip Berg (mladý Ove), Ida Engvoll (Sonja), Tobias Almborg (Patrik), Klas Wiljergård (Jimmy), Simon Edenroth (Adrian), Fredrik Evers (Anders) a další | ocenění (výběr): MFF Edinburgh 2016 – Cena diváků, Švédské filmové ceny Guldbagge 2016 – 4 ceny (Cena diváků, Nejlepší Make-up, Nejlepší herec – Rolf Lassgård, Nejlepší film) + 5 nominací, MFF Seattle 2016 – cena Nejlepší herec – Rolf Lassgård, cena Nejlepší film. Ovemu je devětapadesát a žije sám v domě ve vilové čtvrti. Je samozvaným strážcem pořádku, který terorizuje své okolí svou posedlostí po řádu a systému. Poté, co ho vyhodili z předsednictva čtvrti, což sám považuje za převrat, ho v životě těšily jen dvě věci – nejlepší auto na světě – jeho Saab, a pak jeho žena Sonja. Jenže věci kolem nás se mění – žena mu zemřela, místo pevného řádu nastupuje čím dál větší chaos a nepořádek. Co horšího – Ovemu do života vstoupí rodina pákistánských imigrantů, kteří se s ním snaží mermomocí spřátelit. V tuto chvíli tu není nikdo, kdo by pochopil, že tenhle umíněný, svárlivý a protivný dědek, jehož životní filozofii asi nikdo nikdy neporozumí, má jediné a poslední přání – v klidu odejít z tohoto světa – nejlépe vlastní rukou. Muž jménem Ove může zpočátku vypadat jako prvoplánové humorné dílko, určené především pro pobavení a relaxaci. O pár záběrů dál už se tento snímek tváří spíš ironicky a pošetile, v příštích chvílích je nostalgický, smutný, těžký až depresivní. A jako mávnutím kouzelného proutku je to snímek plný dojemného citu a lásky. Tento film se vymyká jednoduchému žánrovému zařazení – bez ohledu na to vzniklo ojedinělé působivé dílo o úžasném člověku, jeho životních osudech i o jeho velké lásce – příběh o starém nesnesitelném dědkovi, kterého si všichni diváci zamilují. Hannes Holm (režisér, scenárista, herec *1962, Lidingö, Švédsko)
16
filmografie – režie (výběr): Bröderna Olsson (1987, TV seriál), S*M*A*S*H (1990, TV seriál), Adam a Eva (1997), Setkání (2002), Úžasná a milovaná (2007), Za modrým nebem (2010), Muž jménem Ove (2015) https://www.facebook.com/EnmansomheterOvefilmen/
5. prosince 2016
Iluminace (Iluminacja) Polsko, 1973, 35 mm, barevný, polsky s českými titulky, 87 minut scénář a režie: Krzysztof Zanussi | kamera: Edward Klosinski | hudba: Wojciech Kilar | hrají: Stanislaw Latallo (Franciszek Retman), Malgorzata Pritulak (Malgorzata), Monika Dzienisiewicz Olbrychsk (Agnieszka), Edward Zebrowski (Lékař), ad. | ocenění: filmový festival v Locarnu (3 ceny), Polský filmový festival (cena poroty pro režiséra) Moment náhlého osvícení, prozření a porozumění. To je iluminace. Pro svůj titul si ji vypůjčil nejen odborný filmový časopis, ale také film známého polského režiséra Krzysztofa Zanussiho. Hlavní hrdina při hledání filozofických otázek života projde všechna místa, kde by odpověď mohl nalézt – od kabinetů přírodních věd přes psychiatrii po seance a astrologii. Jaké je naše místo ve světě a jak nalézt přirozené místo, které je nám předurčeno? Film vzbudil v 70. letech veliký ohlas v okruhu filmových klubů. V současnosti je považován za jeden z nejvýraznějších zástupců tzv. kina morálního neklidu. Jeho režisér patřil v té době – a především dodnes patří – k nejvýraznějším jménům polského filmu vedle Andrzeje Wajdy nebo Agnieszky Holland. Několikrát jste jej mohli potkat jako hosta na Letní filmové škole, je prvním držitelem ceny Febiofestu za přínos světové kinematografii a mimo jiné byl také poradcem papeže v oblasti audiovizuální techniky. Nejprve vystudoval fyziku ve Varšavě, následně filozofii – a zájem o společensky podstatná témata se odráží i v jeho filmech. Krzysztof Zanussi (režisér, scenárista, producent, herec, *1939, Varšava, Polsko) filmografie – režie (výběr): Struktura krystalu (1969), Rodinný život (1971), Ochranné zbarvení (1976), Spirála (1978), Život za život – Maxmilián Kolbe (1990), Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000), Persona non grata (2005), Cizí těleso (2014)
17
12. prosince 2016 pásmo Současný český film
Kobry a užovky ČR, 2015, DCP, barevný, 111 minut režie: Jan Prušinovský | scénář: Jaroslav Žváček | kamera: Petr Koblovský | producent: Ondřej Zima, Jan Prušinovský | hrají: Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski a další | ocenění: Český lev 2015 – Jan Prušinovský, Ondřej Zima (Nejlepší film), Jan Prušinovský (Nejlepší režie), Matěj Hádek (Hlavní herec), Lucie Žáčková (Vedlejší herečka), Kryštof Hádek (Vedlejší herec), Petr Koblovský (Nejlepší kamera), Nejlepší filmový plakát, Jan Prušinovský (Cena filmových fanoušků), FF Karlovy Vary 2015 – Kryštof Hádek (Nejlepší mužský herecký výkon), Ceny české filmové kritiky 2015 – Kryštof Hádek (Nejlepší herec), Trilobit Beroun – hlavní cena ze herecké výkony (Matěj Hádek, Kryštof Hádek) Film Kobry a užovky vypráví o lidech, kteří ze zoufalství své existence kupí chybu za chybou, přičemž podléhají svým vlastním představám o krásném životě. Scénář debutujícího Jaroslava Žváčka, objevu roku cen Magnesia Litera 2013, získal cenu Filmové nadace RWE & Barrandov Studio. „Ten text se mi dostal do ruky někdy okolo roku 2011. Když jsem ho dočetl, dostal jsem strašný vztek, že jsem ho nenapsal já. Tak jsem se s Jaroslavem Žváčkem spojil a přesvědčil jsem ho, abych ho mohl alespoň režírovat,“ říká režisér Jan Prušinovský, který stojí mimo jiné za seriály Okresní přebor nebo Čtvrtá hvězda a Kobry a užovky jsou jeho třetím celovečerním filmem. „Moje první setkání s bratry Hádkovými proběhlo v nějakém pražském klubu v brzkých ranních hodinách. Měl jsem spoustu času je tak nějak studovat, aniž by o tom vůbec věděli. Nabídku přijali okamžitě, nedělal jsem žádné kamerovky. Já jsem na tento film vlastně nedělal kamerovky s nikým,“ doplňuje Prušinovský. Jan Prušinovský (*1979, Hořovice) – scenárista, režisér, producent, herec. Studoval Gymnázium v Berouně, Akademii J. A. Komenského a Vyšší odbornou školu publicistiky. Obor scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU ukončil ve třetím ročníku, kdy absolvoval scénářem FRANTIŠEK JE DĚVKAŘ. filmografie – režie (výběr): Nejlepší je pěnivá (2005, studentský film), Soukromé pasti (2008, TV seriál), František je děvkař (2008), Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka (2012), Nevinné lži (2013, TV seriál), Čtvrtá hvězda (2014, TV seriál), Kobry a užovky (2015), Autobazar Monte Karlo (2015, TV seriál), Most (2016, TV seriál) oficiální stránky filmu: www.kobryauzovky.cz
18
19. prosince 2016 dokumentární večer
Bratříček Karel (Braciszek Karel) ČR/Polsko, 2016, DCP, barevný/černobílý, česky/polsky, 79 minut scénář a režie: Krystyna Krauze | kamera: Jacek Petrycki, Daniel Šperl, Braňo Pažitka | hudba: Karel Kryl, Petr Haas | producent: Barbara Lawska, Hana Třeštíková Biografický dokument odkrývá mnohé neznámé skutečnosti jedné z největších hudebních osobností Československa. Věčný rebel Karel Kryl tak bojuje s režimem i lidskou hloupostí s typicky trefným textem a pevným hlasem na pozadí evropských dějin, zaměřených na revoluce v roce 1968 a 1989. Jaký byl zpěvák, který si dokázal podmanit davy, ve svém soukromí? Co z jeho písní udělalo nesmrtelné šlágry, které zlidověly? A proč nakonec skončil tak osamělý? Krystyna Krauze (režisérka a scenáristka) již v dětství poznala české prostředí – strávila dva roky ve vesnici u Mělníka, kde matka působila jako lékařka a otec pracoval jako specialista na vodní stavby. Vystudovala dramaturgii na pražské DAMU (1995), scenáristiku na Státní vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1998) a dokumentární tvorbu na FAMU (1999). Jako velká propagátorka českého dramatického umění v Polsku přeložila do polštiny přes tři desítky divadelních textů českých autorů. V roce 2004 jí udělil ministr kultury ČR medaili Artis Bohemiae Amicis jako ocenění jejího dlouhodobého a významného šíření dobrého jména české kultury v zahraničí. filmografie – režie: Tatarské touhy (2013), Návrat Agnieszky H. (2013), Náš Vašek – O moci bezmocných (2013), Bratříček Karel (2016) oficiální stránky filmu: http://artcam.cz/bratricek-karel/
19
26. prosince 2016
Orel Eddie (Eddie the Eagle) Velká Británie/USA/Německo, 2016, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 106 minut režie: Dexter Fletcher | scénář: Sean Macaulay | kamera: George Richmond | hudba: Matthew Margeson | hrají: Taron Egerton, Hugh Jackman, Jo Hartley, Keith Allen, Iris Berben, Tim McInnerny, Edvin Endre, Mads Sjogard Pettersen, Marc Benjamin, Rune Temte, Joachim Raaf, Jim Broadbent, Matt Rippy, Graham Fletcher-Cook, Christopher Walken, Lasco Atkins, Martyn Mayger Nešikové bývají často miláčky davů, tím spíš když jde o náruživé sportovce netradičních disciplín. Snímek natočený podle příběhu skutečného skokana na lyžích Michaela Edwardse s nadsázkou vypráví o nezdolné touze po splnění životního snu – reprezentovat Velkou Británii ve skoku na lyžích. Obtloustlý Eddie se slabým zrakem a charakteristickým knírkem zápasí s mnoha osudovými prohrami, jeho nadšení, zarputilost a přátelský přístup z něj však udělaly sportovní legendu. Co na tom, že údajně je film pravdivý jen z 5 %, důležité přece není vyhrát, ale zúčastnit se. Dexter Fletcher (herec, režisér, scénárista, *1966, Londýn, Velká Británie) Jako herec působí na britské filmové a televizní scéně přes třicet let. Do první herecké role byl obsazen již jako dítě – v deseti letech (snímek Bugsy Malone z r. 1976). Jako profesionální herec zaujal ve filmu Spis o Ráchel z r. 1989. Jeho herecká dráha čítá přes šedesát rolí v žánrově různorodých filmech i TV seriálech. Scénáristické a režijní práci se začal věnovat až v r. 2011 (režijní debut Divoký Bill). filmografie – režie: Divoký Bill (2011), Slunce nad Leithem (2013), Orel Eddie (2016) oficiální stránky filmu: http://www.foxmovies.com/movies/eddie-the-eagle
20
Kino Dukla Jihlava Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz
podzimnĂ cyklus 2016