Filmový klub Jihlava – podzim 2015

podzimní cyklus 2015

Promítáme vždy v pondělí v 19.30 hodin.

Vážení přátelé filmového umění, Filmový klub Jihlava pro Vás v podzimním cyklu 2015 připravil šestnáct filmových večerů v rámci pravidelných pondělních projekcí, kromě toho bude program doplněn také mimořádnými víkendovými představeními.

Budeme mít možnost zhlédnout vítězné snímky z mezinárodních filmových festivalů a přehlídek, dva tituly uvádíme těsně před koncem monopolu. Zůstáváme věrni tradici uvádět kvalitní dokumentární filmy, tyto večery budou doplněny besedami se zajímavými hosty.

Jako profilové pásmo jsme pro podzimní cyklus vybrali filmy s Janem Werichem při příležitosti 110. výročí jeho narození a 35. výročí jeho úmrtí. Věříme, že se Vám skladba podzimního cyklu bude líbit a že nám zachováte svou přízeň.

Přejeme Vám zajímavé zážitky ve Filmovém klubu Jihlava.

Jaroslav Kristek předseda FK Jihlava

1

program podzimního cyklu září–prosinec 2015 hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení ve 20:00 hod. kino Dukla, Jihlava

září 7. 9.

14. 9.

21. 9.

28. 9.

Úžasný Boccaccio | předpremiéra Pudr a benzin | pásmo „Vzpomínka na Jana Wericha“ Cesta vzhůru + beseda | dokumentární večer Divoké historky

říjen 5. 10. Zimní spánek 12. 10. Svět patří nám | pásmo „Vzpomínka na Jana Wericha“ 19. 10. Takovej barevnej vocas letící komety | dokumentární večer

listopad 2. 11. Requiem za sen | konec monopolu 9. 11. Síň slávy – Jan Werich | pásmo „Vzpomínka na Jana Wericha“ 16. 11. Amerika + beseda | dokumentární večer 23. 11. Aferim!

30. 11. Berani

prosinec 7. 12. Okno do dvora | konec monopolu 14. 12. Fimfárum Jana Wericha | pásmo „Vzpomínka na Jana Wericha“ 21. 12. Stále spolu + beseda | dokumentární večer 28. 12. Zbrusu Nový zákon

3

7. září 2015

Úžasný Boccaccio (Maraviglioso Boccaccio) Itálie/Francie, 2015, DCP, barevný, italsky, české titulky, 120 minut scénář a režie: Paolo Taviani, Vittorio Taviani | kamera: Simone Zampagni | hudba: Giuliano Taviani, Carmelo Travia | producent: Donatella Palermo, Luigi Musini | hrají: Lello Arena, Paola Cortellesi, Carolina Crescentini, Flavio Parenti, Vittoria Puccini, Michele Riondino, Kim Rossi Stuart, Riccardo Scamarcio, Kasia Smutniak, Jasmine Trinca, Miriam Dalmazio, Fabrizio Falco a další Filmových zpracování Boccacciova Dekameronu existuje bezpočet. Italská filmařská dvojice Paolo a Vittorio Tavianiovi ve svém výběru z tohoto díla nahlížejí na Dekameron z poněkud jiného pohledu – méně podbízivého, méně komerčního, více emotivního i symbolického. Vzniklo tak další úchvatné filmové dílo, v němž je význam umění pro lidský život podán víc metaforicky než v některých předchozích snímcích bratrů Tavianiových.

Skupina deseti mladých lidí, kteří nacházejí v přírodě útočiště před morem a při společném stolování každý vypráví nějaký příběh, objevuje moc slov jako protilátky schopné hojit rány, které zasazuje doba. Při svém zpracování Dekameronu nechali tvůrci stranou laciné prvky, které toto dílo zpopularizovaly v průběhu staletí. Na rozdíl od jiných filmových adaptací se nevyhnuli rekonstrukci morem zachvácené Florencie – v kontrastu s tím dali vyniknout nádheře toskánské přírody a léčivé moci lásky, která vévodí příběhům vybraným z Dekameronu bez ohledu na posloupnost. Láska představuje v pojetí tvůrců očistný prvek, dávající sílu čelit zlu okolního světa i zlu v člověku samém.

Paolo a Vittorio Taviani (Paolo *1929, Vittorio *1931) patří k nejvýznamnějším žijícím tvůrcům italského filmu. Paolo vystudoval v Pise umění a Vittorio práva, ale už v roce 1954 spolu natočili krátký film San Miniato, luglio ’44 (San Miniato, červenec ’44). Jako režisérská dvojice získali mezinárodní proslulost zejména politickými a společenskokritickými filmy. filmografie – společná režie (výběr): Italia non è un paese povero (1960, dok.), Ve znamení štíra (1969), San Michele aveva un gallo (Svatý Michal měl kohouta, 1972), Alonzanfán (1973), Padre padrone (1977), Noc svatého Vavřince (1982), Kaos (1984), Dobrý den, Babylónie (1987), Slunce i v noci (1990), Florén (1993), Ty se směješ (1998), Altro mondo è possibile (2001, dok.), Caesar musí zemřít (2012), Úžasný Boccaccio (2015)

5

14. září 2015 Vzpomínka na Jana Wericha

Pudr a benzin Československo, 1931, 35 mm, černobílý, 94 minut režie: Jindřich Honzl | námět: Jan Werich, Jiří Voskovec | scénář: Jan Werich, Jiří Voskovec, Jindřich Honzl | kamera: Václav Vích | hudba: Jaroslav Ježek | hrají: Jan Werich, Jiří Voskovec, Ella Šárková, Bohuš Záhorský, Josef Skřivan, Josef Plachý-Tůma, Miloš Nedbal, Joe Jenčík a další Jiří Voskovec a Jan Werich, dvě z hlavních osobností meziválečné avantgardní scény, se podíleli na řadě inscenací Osvobozeného divadla, ale také na řadě filmů, které se později staly klasikou české komedie. Prvním z jejich českých zvukových filmů byl Pudr a benzin režiséra Jindřicha Honzla. Voskovec s Werichem zde vytvořili svéráznou dvojici – nešikovného řidiče autokaru a stejně nešikovného dopravního strážníka. Oba se zamilují do mladé herečky (v podání sličné Elly Šárkové). Jejich bláznivé námluvy sice nevyjdou, zato se z obou kamarádů stanou úspěšní revuální komici. Film, natočený v počátcích zvukové éry, má silnou vazbu na divadelní předlohu, avšak dialogy hlavních protagonistů jsou zárukou dobré komedie. A navíc je tu hudba Jaroslava Ježka, která umocňuje zážitek z tohoto filmu.

Jindřich Honzl (nar. 14. 5. 1894 Humpolec, zem. 20. 4. 1953 Praha) – režisér, scénárista, překladatel, divadelní teoretik, kritik, pedagog. Už od mládí chtěl být hercem, ale nakonec se stal učitelem, když v roce 1914 absolvoval učitelský ústav v Praze. Po ukončení studií učil chemii a fyziku na pražských školách, ale láska k divadlu přetrvala. Společně s hercem Josefem Zorou založil Dělnický dramatický sbor (tzv. Dědrasobr) později spolupracoval se sdružením Devětsil. V roce 1926 společně s režisérem Jiřím Fejkou založil Osvobozené divadlo a o rok později přijali do divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha s jejich West pocket revue. A tím se zrodilo Osvobozené divadlo V+W, jehož byl Honzl průběžně režisérem. Další Honzlovou láskou byl film, a proto když ho Voskovec s Werichem vyzvali, aby režíroval jejich film PUDR A BENZÍN, přijal tuto nabídku s nadšením. filmografie – režie: Pudr a benzin (1931), Peníze nebo život (1932), Dobrý vedoucí (1939)

6

21. září 2015 dokumentární večer

Cesta vzhůru Česká republika, 2015, DCP, dokumentární, barevný, česky, 100 minut scénář, režie, kamera: David Čálek | hudba: Ivan Acher | producent: Richard Němec, Petr Plewka | účinkují: Radek Jaroš, Petr Mašek, Martin Havlena, Lucie Výborná, Andrea Jarošová Film představuje dlouhou a náročnou životní pouť horolezce Radka Jaroše až na vrchol poslední osmitisícovky – na K2. Co ho asi vede k tomu, že celý život dokáže balancovat na hraně mezi životem a smrtí – to je jedna ze základních otázek tohoto dokumentu. Není to ale klasický sportovní film. Spíše zachycuje stopu člověka, který se ani v těch nejnáročnějších podmínkách nevzdal ryzího lidství, nikdy nenechal ve vichřici pod vrcholem dobré srdce a starost o druhé. Vrcholový sportovec, pro něhož vítězství je důležité, ale ne na prvním místě. Vzniká tu otázka, jestli v životě je vrchol kariéry to nejdůležitější, nebo jde i o jiné hodnoty. Prostřednictvím rozsáhlého archívu Radka Jaroše budeme moci sledovat jeho cestu od počátků až k poslednímu vrcholu. Zajímavé budou samozřejmě špičkové sportovní výkony, ale neméně zajímavé mohou být i jejich dopady v Radkově rodině.

Radek Jaroš (nar. 29. dubna 1964 Nové Město na Moravě) je český horolezec a autor knih. Je rozvedený, má dceru Andreu a syna Ondřeje. Stal se patnáctým horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupil na všech 14 světových osmitisícovek bez použití kyslíku. S horolezectvím začal až v osmnácti letech na Českomoravské vrchovině. Pak následovaly Tatry, Ťan-šan, Pamír a Himálaj. Mezi své velké cenné vrcholy řadí šestitisícový Pik Moskevské pravdy a pětitisícový Pik Učitěl. V roce 1994 se neúspěšně pokusil o výstup na Mount Everest (8848 m). Kouzlu nejvyšší hory podlehl a při své druhé expedici v roce 1998 se mu společně s Vladimírem Noskem podařilo z Tibetu, severním žebrem, vystoupit bez použití kyslíkových přístrojů na vrchol. V roce 2006, kdy měl zdoláno šest osmitisícovek, oznámil svůj cíl zdolat všechny vrcholy, které mají nad osm tisíc metrů.

David Čálek (nar. 28. dubna 1971 v Praze) – kameraman, režisér, scénárista a herec. Vystudoval pražskou FAMU (obory kamera a dokumentární tvorba). Jako kameraman nebo režisér natočil přes 30 dokumentárních filmů z celého světa, ať už pro nezávislé producenty nebo Českou televizi.

7

filmografie – režie (výběr): Dotek obrazu (1998, absolventský film), Bezesné noci (2004, dok.), Berkat a Maršo – štěstí a svoboda (2007, dok.), Přesně tak (2007, KF), Nebe, Peklo (2009, dok.), Film o filmu Alois Nebel (2011, dok. TV film), Film o filmu: Čtyři slunce (2012, dok. TV film), Pirátské sítě (2014, dok.), Cesta vzhůru (2015, dok.)

28. září 2015

Divoké historky (Relatos salvajes) Argentina/Španělsko, 2014, DCP, barevný, španělsky, české titulky, 122 minut scénář a režie: Damián Szifron | kamera: Javier Julia | hudba: Gustavo Santaolalla | producent: Agustín Almodóvar, Pedro Almodóvar Zvuk: José Luis Díaz | hrají: Rita Cortese, Julieta Zylberberg, Erica Rivas, Oscar Martínez, Darío Grandinetti, Leonardo Sbaraglia, María Onetto, a další | ocenění: Ceny Goya za nejlepší latinskoamerický film, Cena Ariel za nejlepší latinskoamerický film, nominace na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, nominace na Zlatou palmu pro nejlepšího režiséra na festivalu v Cannes, (celkem 39 cen a 44 nominací na mezinárodních a národních filmových festivalech) Nervy můžou rupnout každému... Šest nadmíru zábavných příkladů situací, které pro jejich aktéry překročily hranici únosné křivdy, můžete prožít v povídkovém filmu Divoké historky. Nespravedlivě udělená pokuta za parkování nebo ženichova bývalá přítelkyně na svatbě. To by naštvalo každého... Společenská pravidla, morální zásady, předpisy nebo prostě očekávané chování v civilizované společnosti nám ale brání nechat projevit zvířecí části nás, která by v takové chvíli nejraději skákala, dupala a trhala... Co vše se stane, když někoho taková poslední kapka zbaví veškerých zábran? Šestice divokých povídek vás nechá projít od spravedlivého hněvu, který vás spojí s postavami prožívajícími příkoří, k smíchu a údivu nad překvapivými rozuzleními... Černá komedie, které nechybí ani napínavá atmosféra, se stala hitem na festivalech, v domácích i světových kinech. Kvality snímku produkovaného bratry Almódovarovými dokládá také řada ocenění.

Damián Szifrón (režisér a scénárista) se narodil v Argentině a první úspěch sklidil se seriálem Los Simuladores. Festivalové ceny doma i v zahraničí nasbíraly všechny jeho celovečerní filmy.

8

filmografie: Los Simuladores (2002–2003, seriál), Fondo del mar (2003), Tiempo de Valientes (2005), Bratři a detektivové (2006, seriál), Divoké historky (2014) oficiální stránky filmu: http://www.relatos-salvajes.com/ https://es-es.facebook.com/relatossalvajesoficial

5. října 2015

Zimní spánek (Kis uykusu) Turecko/Německo/Francie, 2014, DCP, barevný, turecky a anglicky, české titulky, 196 minut režie: Nuri Bilge Ceylan | scénář: Ebru Ceylan, Nuri Bilge Ceylan | kamera: Gökhan Tiryaki | hrají: Haluk Bilginer, Melisa Sozen, Demet Akbag, Ayberk Pekcan, Serhat Kiliç | ocenění: Zlatá palma a cena FIPRESCI na festivalu v Cannes, vítěz festivalu v Sydney, nominace na Evropskou filmovou cenu a francouzského Césara Tříhodinová stopáž, i když jde o film kritiky označovaný za událost roku, může být odrazující. Zimní spánek je ale naštěstí z těch filmů, kde plynoucí čas je to poslední, čeho si u sledování všimnete. Na diváka ale nemalé nároky klade, především z toho důvodu, že je vystavěn na dialozích.

Vztahové drama se odehrává v pusté a drsné krajině Anatolie mezi třemi ústředními postavami. Majitel hotelu Aydin je bývalý herec, jeho mladší manželka věnuje volný čas charitě a jeho sestra se po rozvodu utápí v depresi. Přichází zima a hotel opouští poslední turisté. V uzavřeném prostředí obklopeném ledovou krajinou se problémy stávají podstatně více zřetelné. Lyrické obrazy krajiny postupně střídají záběry z interiéru, silné dialogy a emocionální konfrontace. Tak jako celá Ceylanova filmografie, i Zimní spánek je v první řadě výpovědí o lidském charakteru.

Nuri Bilge Ceylan je proslulý turecký režisér. Zimní spánek je již jeho čtvrtým filmem oceněným velkou cenou nebo cenou za režii na filmovém festivalu v Cannes. Zároveň jde o první film tohoto filmového mistra, který mohou čeští diváci vidět v kinech. filmografie: Městečko (1997), Májová oblaka (1999), Vzdálený (2002), Klima (2006), Tři opice (2008), Tenkrát v Anatolii (2011), Zimní spánek (2014)

9

12. října 2015 Vzpomínka na Jana Wericha

Svět patří nám Československo, 1937, 35 mm, černobílý, 90 minut režie: Martin Frič | scénář: Jiří Voskovec, Jan Werich | předloha: divadelní hra Rub a líc | kamera: Otto Heller | hrají: Jiří Voskovec, Jan Werich, Vladimír Šmeral, Adina Mandlová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Průcha, Miroslav Svoboda, Ladislav Herbert Struna, Zdeněk Štěpánek, Karel Dostal, František Černý, František Filipovský, Emanuel Kovařík, Jiří Hron, Jarmila Švabíková, Mirko Eliáš, Gustav Hilmar, Alfred Baštýř, Josef Oliak, Vladimír Smíchovský, Nita Romaničová, Jaroslav Sadílek, Jan W. Speerger, Michel Elaguine, Jaroslav Tryzna, Anna Vávrová, Jaroslav Kopecký, Jindřich Fiala, František Beranský, Růžena Pokorná, Zdeněk Gina Hašler, Martin Frič, Jarka Pižla, Vlastimil Brodský a další V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná. Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název filmu Martina Friče. Stát zasáhla hospodářská krize. Dělníci vedení Formanem se dostávají do sporu s koncernem Noel, jehož zájmy hájí teroristé. Je vyhlášena stávka, do které se připletou dva kameloti (Jiří Voskovec a Jan Werich). Koncern se dohodne s ústředím, dělníci stávku prohrají a jsou propuštěni. Demokratická vláda země je ohrožena a připravuje se puč. Na obranu proti puči hledají všichni zbraně, uložené kdesi v továrně. Skladiště zbraní objeví náhodně kameloti pátrající po něčem k jídlu. Místo konzerv však najdou ruční granáty. Nešikovnou manipulací dojde k výbuchu a rozpoutá se boj s teroristy.

Martin Frič (nar. 29. 3. 1902 Praha, Rakousko-Uhersko, zem. 26. 8. 1968 Praha, Československo) Studoval na UMPRUM, v 16 letech odešel k divadlu. Účinkoval v kabaretech Červená sedma, Rokoko, RS, Varieté. Navrhoval filmové plakáty, u filmu začínal jako kameraman, psal scénáře. Od konce němé éry se vypracoval v předního českého filmaře a vytvořil více jak 80 filmů. Několikrát se také objevil na filmovém plátně jako herec. filmografie – režie (výběr): Páter Vojtěch (1928, režijní debut), Chudá holka (1929), Osudy dobrého vojáka Švejka (1930), To neznáte Hadimršku (1931), Anton Špelec, ostrostřelec (1932), Hej-rup! (1934), Škola

10

základ života! (1938), Cesta do hlubin študákovy duše (1939), X. všesokolský slet (1939, dok.), Kristian (1939), Hotel Modrá hvězda (1941), Počestné paní pardubické (1944), Císařův pekař a pekařův císař (1951), Spartakiáda (1955, dok.), Princezna se zlatou hvězdou (1958), Dařbuján a Pandrhola (1959), Medvěd (1961, TV KF), Obraz (1964, TV KF), Lidé z maringotek (1966), Odsouzený z Pinktownu (1967, TV KF), Nejlepší ženská mého života (1968)

19. října 2015 dokumentární večer

Takovej barevnej vocas letící komety Česká republika, 2015, DCP, barevný/černobílý, 100 minut režie: Václav Kučera | scénář: Václav Kučera, Roman Hanzlík | kamera: Diviš Marek | produkce: Helena Uldrichová, Václav Kučera, Roman Hanzlík, Petr Koza | účinkují: Jáchym Topol, Filip Topol, Josef Topol, David Skála, Jan Hazuka, Viktor Karlík, Monika Cajthamlová a další Dokument zachycuje téměř celý život Filipa Topola, skladatele, textaře, klavíristy a zpěváka skupiny Psí vojáci, podstatu jeho osobnosti, jeho zájmy a propojení s kapelou. Tvůrci kladli důraz především na osobní, tedy ne vždy vyloženě faktografické momenty, které ukazují drsné i humorné okamžiky Topolova života. Snímek přibližuje životní osudy a postoje Filipa Topola i to, jak se v jeho tvorbě odrážela doba před i po sametové revoluci, jeho posedlost hudbou a láska k Mozartovi, ale také jeho boj s vážnou nemocí. Celým filmem prostupují písně, které sám Filip Topol označoval za formu svých deníků, a jeho povídky, doplněné postřehy a vzpomínkami členů Psích vojáků a přátel.

Filip Topol: (12. června 1965 Praha – 19. června 2013 Praha) – zpěvák, pianista, skladatel a textař, vůdčí osobnost kapely Psí vojáci. Poprvé vystoupil v roce 1978 jako třináctiletý sólově na Hrádečku u Václava Havla v úvodu legendárního koncertu Plastic People of the Universe Pašijové hry velikonoční. Hrál písně na texty svého o tři roky staršího bratra Jáchy-

11

ma. Ještě téhož roku založil spolu se svými spolužáky ze základní školy kapelu Psí vojáci, jejíž název inspirovali indiánští válečníci z románu Malý velký muž. Napsal pro ni nespočet písňových textů. Jednou z nejznámějších je píseň Žiletky, podle které byl roku 1994 uveden stejnojmenný film a ve kterém si zahrál hlavní roli. Za svou kariéru natočil dvě sólová alba a jedno s orchestrem.

Václav Kučera (nar. 5. 7. 1961 v Praze) – režisér dokumentárních filmů, scénárista, kameraman, producent. Točí především dokumenty s hudební tematikou, natočil dvacet hudebních videoklipů, spolupracuje s Českou televizí. filmografie – režie (výběr): Jaro, peklo, podzim, zima (1996, TV film), Dobrá víla Kalandra (2001, TV film), Buďte pozdraven, pane Jouda! (2006, TV film), Příběhy slavných: Walda (2010, TV film), Žít změnu (2013), Takovej barevnej vocas letící komety (2015) https://www.facebook.com/filiptopolfilm oficiální stránky kapely Psí vojáci: www.psivojaci.cz/

2. listopadu konec monopolu

Requiem za sen (Requiem for a Dream) USA, 2000, 35 mm, barevný, anglicky, české titulky, 102 minut režie: Darren Aronofsky | scénář: Hubert Selby Jr. a Darren Aronofsky | kamera: Matthew Libatique | hudba: Clint Mansell a Kronos Quartet | hrají: Ellen Burstyn (Sára Goldfarb), Jared Leto (Harry Goldfarb), Jennifer Connelly (Marion Silverová) a další | ocenění: Oscar – nominace na nejlepší herečku v hlavní roli, Zlaté glóby – nominace na nejlepší herečku v hlavní roli, Independent Spirit Awards – nejlepší kamera a nejlepší herečka Pokud jste tuto hypnotickou drogovou noční můru ještě neviděli, tato projekce bude jednou z posledních příležitostí vidět film v kinech. Reqiuem za sen byl v době svého uvedení velkou senzací. Sledujeme příběh Harryho a jeho přítelkyně Marion, kteří postupně propadají závislosti na drogách. Harryho matka žije osamělý život vyplněný závislostí na televizních pořadech a hubnoucích pilulkách. Doufá, že díky nim shodí kila a znovu si oblékne své milované červené šaty, aby se mohla zúčastnit oblíbené televizní show. Namísto toho se dostavují děsivé vedlejší příznaky.

12

Její denní rutina sestávající z konzumace předepsané diety a otevírání poštovní schránky je zachycena v ikonické sekvenci rychlých skokových střihů. Film velice působivým a vizuálně pozoruhodným způsobem mapuje různé lidské závislosti a důvody, které k nim lidi vedou.

Darren Aronofsky (režisér) se narodil ve městě Brooklyn, kde se také odehrává příběh filmu Requiem za sen. Po úspěchu tohoto snímku se mu podařilo realizovat větší projekty včetně dramatu Černá labuť, za jehož režii byl nominován na Oscara i na Zlatý Globus. filmografie: Pí (1998), Requiem za sen (2000), Fontána (2006), Wrestler (2008), Černá labuť (2010), Noe (2014)

9. listopadu 2015 Vzpomínka na Jana Wericha

Síň slávy – Jan Werich Medvěd Česká republika, 1961, DVD, černobílý, 35 minut scénář a režie: Martin Frič | námět: Anton Pavlovič Čechov (divadelní hra Medvěd) | kamera: Jan Roth | hrají: Stella Zázvorková (vdova Jelena Ivanovna Popovová), Jan Werich (statkář Grigorij Stěpanovič Smirnov), Bohuš Záhorský (sluha Lukáš) Mladá vdova je rozhodnuta, že zůstane věrná svému zemřelému manželovi až do konce života. Její rozhodnutí však změní statkář, který přijde vymáhat dluhy jejího bývalého manžela. Nestárnoucí komediální duel Jana Wericha a Stelly Zázvorkové patří k rodinnému stříbru České televize.

Magnetické vlny léčí Česká republika, 1965, DVD, černobílý, 29 minut režie: Vojtěch Jasný | námět: O. Henry (povídka) | kamera: Josef Střecha hudba: Jiří Šlitr | hrají: Jan Werich (léčitel Wohu), Jiří Sovák (Joe Banks, starosta a soudce), Jaroslav Mareš (Mr. Jack Biddle, detektiv), Jaroslav Štercl (Shorty), Eva Pilarová (zpěvačka v Salonu), Zdeněk Srstka, Jiří Šlitr, Naďa Urbánková, Bohumil Zoula

13

Westernová komedie Vojtěcha Jasného nás přivádí do malého amerického městečka. Zde vládne rukou pevnou a neochvějnou starosta a soudce v jedné osobě Joe Banks. Právě za ním přijíždí detektiv Biddle, aby ho varoval před praktikami podvodného léčitele, který se momentálně usadil ve městě. Starosta a detektiv se domluví, jak podvodníka usvědčit a dostat za mříže. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zpočátku zdá, a léčitel Wohu se ukáže být protivníkem opravdu zdatným a všemi mastmi mazaným.

Drahý zesnulý Česká republika, 1964, DVD, černobílý, 43 minut režie: František Filip | scénář: Jana Werichová-Kvapilová | kamera: Miloslav Harvan | hudba: Karel Sklenička | hrají: Jan Werich, Stella Zázvorková, Nataša Gollová, Rudolf Hrušínský, Josef Kemr, Alena Franclová Na začátku této komediální hříčky s Janem Werichem v ústřední roli hlavní postava zemře. Dcera hned svolá nejbližší příbuzné, se kterými se sice nemá příliš v lásce, ale úmrtí v rodině je přece jen natolik vážná věc, že nezbývá, než se setkat pod jednou střechou u jednoho stolu.

Zpočátku jsou to především předstírané slzy a smutek, pak ale děj směřuje spíše k praktickým záležitostem – především k tomu, jak si rozdělit tatínkův majetek a zda vůbec stihl zaplatit poslední splátku své životní pojistky. Herecký koncert čtyř dědiců, doprovázený svěžím výkonem Aleny Franclové v roli malé vnučky a posléze i excelentním herectvím Jana Wericha v roli dědečka, vynáší tento černobílý komediální klenot do nejvyšších pater české televizní tvorby.

14

16. listopadu 2015 dokumentární večer

Amerika ČR, 2015, DCP, barevný, česky, 67 minut scénář a režie: Jan Foukal | kamera: Jan Baset Střítežský | střih: Josef Krajbich | hudba: Johannes Benz and Ten Thousand Wolves | produkce: Tereza Keilová, Evolution Film (Ondřej Zima), HBO Europe (Tereza Polachová) Praskání dřeva, táborák, foukací harmonika a spaní pod širákem. Tramping je ale mnohem více – je to hledání svobody. Po stopách současných vyznavačů trampingu se ve svém debutovém filmu vypravil Honza Foukal společně s Barbarou Adler. Bářini rodiče emigrovali do Kanady a ona se nyní vypravila poznávat jejich vlast – Čechy. Honza zase vždycky toužil odjet do New Yorku a být tak trochu Bobem Dylanem. „Tramping je ryze český fenomén – existuje už přes sto let a v žádné jiné zemi nemá tak pevně zapuštěné kořeny jako u nás,“ říká režisér Jan Foukal. Je imaginární Amerika mezi českými lesy jako idea světa, kde je možné realizovat svoje sny, stále aktuální? Film Amerika se pohybuje na hranici mezi osobní výpovědí (režisér filmu je sám aktérem) a dokumentárním filmem, který vypráví o hledání vnitřní a vnější svobody, lepšího světa a o přátelství.

Jan Foukal (režisér) vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU v roce 2009. Je externím členem Divadla Vosto5, frontmanem kapely Johannes Benz a také iniciátorem projektu „Kino otevřeno“ oživující zavřené vesnické biografy. Film Amerika je jeho debutem.

15

23. listopadu 2015

Aferim!

(Aferim!)

Bulharsko/Rumunsko/Česká republika, 2015, 35 mm, černobílý, rumunsky, české titulky, 105 minut režie: Radu Jude | scénář: Radu Jude, Florin Lazarescu | kamera: Marius Panduru | producenti: Ada Solomon, Jiří Konečný, Elie Meirovitz, Rossitsa Valkanova, Valentino Rudolf | hrají: Teodor Corban, Mihai Comanoiu, Alexandru Dabija, Luminita Gheorghiu, Victor Rebengiuc, Alberto Dinache, Mihaela Sîrbu, Alexandru Bindea, Adina Cristescu a další | ocenění: MFF Berlinale 2015 – Stříbrný medvěd za nejlepší režii I Rumunsko má své Valašsko. Ještě v devatenáctém století bylo v tomto zaostalém kraji běžné otroctví Romů. Téměř westernový příběh o psanci a jeho pronásledovateli se odehrává v roce 1835 – najatý policista se vydává spolu se svým synem hledat uprchlého cikánského otroka. Aferim! však má ve své podstatě širší záběr – v otevřené venkovské krajině se odehrává spletité historické drama o přerodu země v moderní společnost po porážce Osmanské říše v rusko-turecké válce. Snímek směřuje hlouběji do minulosti a odhaluje zla jako rasismus, xenofobii, zneužívání žen. Množství dějových motivů je dokresleno obrazy z lidové tvorby a náboženskými tradicemi.

Film je natočen na černobílý 35 mm materiál, vyniká působivou a malebnou kamerou, jedinečnými exteriéry a pečlivou výpravou i kostýmy.

Radu Jude (nar. 1977 Bukurešť), rumunský režisér a scénárista. V roce 2003 ukončil filmové studium na bukurešťské Mediální univerzitě. Pracoval jako asistent režie u francouzského režiséra řeckého původu Costa-Gavrase. Samostatně pak natočil kolem stovky reklam a několik krátkometrážních snímků. Jeho krátkometrážní a především pak celovečerní hrané filmy získávají ocenění na mezinárodních filmových festivalech. filmografie – režie (výběr): In famille (2002, 1 epizoda seriálu), Alexandra (2006, KF), Elektronka (Lampa cu caciula, 2006, KF), Nejšťastnější dívka na světě (2009, celovečerní hraný debut), Všichni v naší rodině (2012), Aferim! (2015) https://www.facebook.com/aferimfilm

16

30. listopadu 2015

Berani (Hrútar) Island, 2015, DCP, barevný, islandsky, české titulky, 90 minut scénář a režie: Grimur Hákonarson | kamera: Sturla Brandth Grøvlen | hudba: Atli Örvarsson | produkce: Grímar Jónsson | hrají: Theodór Júlíusson, Charlotte Bøving, Gunnar Jónsson, Sveinn Ólafur Gunnarsson, Jörundur Ragnarsson, Porsteinn Gunnar Bjarnason a další | ocenění: MFF Cannes 2015 – Grímur Hákonarson – Cena „Un Certain Regard“, Transilvania International Film Festival 2015 – Cena diváků za nejlepší film, Zvláštní cena poroty Gummi a Kiddi jsou bratři – žijí osamoceně v nehostinném islandském údolí. Oba se živí chovem ovcí. Domy mají sice kousek od sebe, ale příliš toho spolu nepromluví. A oba také hrdě závodí v soutěži o nejlepšího berana. A nastane ten zlomový okamžik – Kiddi jenom těsně vyhraje beraní soutěž a rozladěný Gummi pak v ohradě vítězného berana prohlíží. Pojme podezření, že je zvíře nakažené smrtelnou klusavkou – pak by muselo být utraceno nejen ono, ale všechna stáda v okolí.

Grimur Hákonarson (nar. 1977, Island) – režisér, scénárista, kameraman, střihač, produkční. V roce 2004 absolvoval jednoroční program na pražské FAMU, kde natočil krátkometrážní komedii Slávek the Shit (2005) o správci veřejných záchodků. Film byl uveden v Cannes v sekci školních filmů Cinéfondation a po světě vyhrál dvanáct festivalových cen. Jeho další krátký snímek Wrestling (Bræðrabylta, 2007) měl premiéru na festivalu v Locarnu a promítal se i v Karlových Varech. V celovečerní metráži Hákonarson debutoval v r. 2010 komedií Sumarlandið (Říše léta). filmografie – režie: Vardi dobývá Evropu (2002, dok.), Síðustu orð Hreggviðs (2004), Slávek The Shit (2005, KF), Wrestling (2007, KF), Říše léta (2010), Boys on Film 4: Protect Me from What I Want (2010, video film), Berani (2015) oficiální stránky filmu: http://www.netopfilms.com/#!rams/c14km https://www.facebook.com/ramsfilm

17

7. prosince 2015 konec monopolu

Okno do dvora (Rear Window) USA, 1954, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 112 minut režie: Alfred Hitchcock | předloha: Cornell Woolrich (kniha) | scénář: John Michael Hayes | kamera: Robert Burks | hudba: Franz Waxman | hrají: James Stewart, Grace Kelly, Wendell Corey, Thelma Ritter, Raymond Burr, Judith Evelyn, Ross Bagdasarian, Georgine Darcy, Frank Cady, Jesslyn Fax, Rand Harper, Irene Winston, Havis Davenport, Sue Casey, Marla English, Bess Flowers, Fred Graham, Kathryn Grant, Len Hendry, Alfred Hitchcock, Anthony Warde, Gig Young a další Okno do dvora (1954) patří k oblíbeným dílům samotného mistra hrůzy, neboť mu naplno umožnilo využít schopnost logického rozvíjení děje s nesčetnými finesami, odbočkami, humornými epizodkami, břitkými dialogy a samozřejmě s dovedně stupňovaným napětím. Základ příběhu vychází z povídky Cornella Woolriche (It Had to Be Murder – Musela to být vražda, 1942), jež byla režisérem doplněna o detaily z existujících případů. Známý fotoreportér L. B. Jefferies, zvaný přáteli Jeff, je se zlomenou nohou upoután na kolečkové křeslo. Z nudy pozoruje dění za okny protějších bytů a přitom odhalí vraždu. Sám se pak téměř stane další zločincovou obětí.

Jednoduchý syžet nabídl Hitchcockovi možnost pohrát si s každou postavou, s každou situací a s každou drobností. Vše bylo realizováno v ateliéru, v němž nechal Hitchcock postavit jedenatřicet bytů. Vzniklo klasické dílo, přinášející divákům uspokojení jak z napětí, tak ze šťastného závěru. Rafinovanost se v něm snoubí s jednoduchostí, humor a ironie s vážnými stránkami života. Jakoby mimochodem jsou tu naznačeny nejrůznější formy lásky. Snímek byl nominován na čtyři Oscary – kromě režiséra Hitchcocka ještě scenárista John Michael Hayes, kameraman Robert Burks a zvukař Loren L. Ryder. Nikdo z tvůrců však sošku nezískal. V roce 1997 bylo Okno do dvora zařazeno do Národního filmového registru a o rok později restaurováno.

Alfred Hitchcock (nar. 13. 8. 1899 Londýn, Velká Británie, zem. 29. 4.

1980 Los Angeles, USA). Sir Alfred Hitchcock je známý jako vynikající režisér a spisovatel. Tohoto pána malého vzrůstu zná většina lidí jako tvůrce hororů, přesnějším označením směru jeho tvorby by bylo spíše psychothriller. Byl jak výborným režisérem, tak i spisovatelem. Hitchcock nikdy svým typickým stylem nezklame a i v dnešní době se tvoří filmy v tzv. stylu „hitchcockovském“.

18

filmografie – režie (výběr): Muž, který věděl příliš mnoho (1934), Pověstný muž (1946), Provaz (1948), Okno do dvora (1954), Potíže s Harrym (1955), Chyťte zloděje (1955), Vertigo (1958), Na sever severozápadní linkou (1959), Psycho (1960), Ptáci (1963), Rodinné spiknutí (1976)

14. prosince 2015 Vzpomínka na Jana Wericha

Fimfárum Jana Wericha Česká republika, 2002, 35 mm, loutkový, barevný, 100 minut režie: Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt | námět: Jan Werich | scénář: Jiří Kubíček, Aurel Klimt | kamera: Vladimír Malík, Zdeněk Pospíšil | výtvarník: Petr Poš, Martin Velíšek | animace: Jan Klos, Aurel Klimt, Vlasta Pospíšilová, Jan Zach, ... | hudba: Petr Hapka, Petr Komár Soud, Miroslav Kořínek, Vladimír Merta, Miroslav Wanek | účinkují: Jan Werich, Ota Jirák | ocenění: Český lev 2002 – nejlepší výtvarné řešení – Petr Poš, Martin Velíšek Filmový přepis pěti moudrých, úsměvných a svérázných pohádek Jana Wericha, které se řadí k české národní klasice. Možná i proto, že jejich témata o lidské malosti a závisti jsou nadčasová a věčná. Během patnácti let vzniklo pět pohádkových „kraťasů“, které byly propojeny krátkými hranými sekvencemi a hlasem Mistra Wericha do komponovaného pásma se standardní distribuční stopáží. Až opadá listí z dubu (1991, 28 min.), Franta Nebojsa (2002, 15 min.), Splněný sen (2000, 16 min.), Lakomá Barka (1986, 16 min.), Fimfárum (2001, 25 min.)

Vlasta Pospíšilová (nar. 18. 2. 1935 Praha) – režisérka, scénáristka, herečka. Absolvovala Vyšší školu uměleckoprůmyslovou v Praze se specializací na loutkářství a scénické výtvarnictví.

Po ukončení studia byla v roce 1956 přijata jako asistentka animátora do Studia loutkového filmu v Praze. Zde pod uměleckým vedením Jiřího Trnky získala první zkušenosti.

Jako animátorka se podílela na dlouhé řadě loutkových, ploškových a experimentálních filmů i na kombinaci hraného a animovaného filmu. Od konce sedmdesátých let se intenzivně věnuje režírování loutkových filmů

19

pro děti. Patří k legendám české animátorské školy. Během své tvůrčí činnosti vytvořila nepřeberné množství filmů a stala se uznávanou a známou režisérkou a animátorkou, oceňovanou doma i ve světě Aurel Klimt (nar. 6. 8. 1972, Žilina) – režisér, scénárista, kameraman, herec. Vystudoval katedru animované tvorby na pražské Filmové fakultě Akademie múzických umění. Nejprve se věnoval kreslené animaci, posléze v ateliéru Radka Pilaře videoartu a od třetího ročníku pod vedením tvůrce slavných „Medvědů u Kolína“ profesora Břetislava Pojara pixilaci a loutkové animaci. Během studií na sebe výrazně upozornil již svými prvními kreslenými filmy a jeho jméno proniklo na mezinárodní festivaly. Za svou tvorbu získal ihned nejvyšší ocenění, včetně mezinárodních, a nominace na studentského Oskara. Od dokončení školy pracuje především na svých autorských filmech, ale realizoval i divadelní představení nebo televizní znělky. Na svých filmech, ale i ostatních projektech si zajišťuje vždy scénář, střih, animaci, režii, technologii (scénografii) a většinou i námět.

Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt – společná režie: Franta Nebojsa (2002, KF), Fimfárum Jana Wericha (2002), Fimfárum 2 (2006, spolu s Břetislavem Pojerem a Janem Balejem) oficiální stránky filmu: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/fimfarum/fimfarum1/

20

21. prosince 2015 dokumentární večer

Stále spolu Česká republika, 2014, DCP, dokumentární, barevný, česky, 75 minut scénář a režie: Eva Tomanová | kamera: Petr Koblovský, Jiří Krejčík, Michal Vojkůvka, Patrik Balonek, Petr Mlčoch | hudba: DVA, D%26M Krutský, Erik Truffaz Quartet | producent: Jiří Konečný, Simona Mlčochová | účinkují: Petr Mlčoch, Simona Mlčochová Dokument Stále spolu vypráví příběh Petra, který se jako vystudovaný vysokoškolák rozhodl se svou ženou a devíti dětmi žít v maringotce, kde nemají tekoucí vodu, koupelnu ani záchod. Jejich pojetí alternativního života je podle režisérky Evy Tomanové dotaženo ad absurdum. Hlavou rodiny je bezesporu Petr, který sám sebe nazývá „profesionálním otcem“. Potomky vede ke svobodě a souznění s přírodou a zároveň se je snaží chránit před škodlivým vlivem konzumní společnosti. Do školy chodí děti jen na přezkoušení – vysokoškolsky vzdělaní rodiče je učí doma. Na první pohled pevná rodinná soudržnost, která v dnešním západním světě už prakticky nemá obdoby, působí na první pohled idylicky. Při bližším pozorování však začínají vyvstávat pochybnosti.

Dokumentaristka Eva Tomanová vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Již při studiích pracovala jako scenáristka televizních pořadů a autorka reportáží pro společenské deníky. Od roku 1999 pracovala jako reportérka a později jako režisérka v TV Nova a poté TV Barrandov, kde vytvořila na pozici šéfredaktora publicistiky několik pořadů. Poté se však začala maximálně věnovat tvůrčí činnosti výhradně jako režisérka. filmografie – režie: České milování (2009, TV seriál), Ve stínu lebek (2011, TV film), Stále spolu (2014) oficiální stránky filmu: http://www.aerofilms.cz/filmy/269-Stale-spolu/

21

28. prosince 2015

Zbrusu Nový zákon (Le tout nouveau testament) Lucembursko/Francie/Belgie, 2015, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 103 minut režie: Jaco Van Dormael | scénář: Jaco Van Dormael, Thomas Gunzig | kamera: Christophe Beaucarne | hudba: An Pierlé | střih: Hervé De Luze | produkce: Jaco Van Dormael | hrají: Benoît Poelvoorde, Yolande Moreau, Catherine Deneuve, François Damiens Nový snímek režiséra Jaca van Dormaela podobně jako jeho předchozí film Pan Nikdo kombinuje komediální rovinu se spirituálním rozjímáním nad lidskou smrtelností. A tentokrát si bere na paškál samotného Boha.

Mysleli jste si, že neexistuje? Omyl, žije v Bruselu a z lidských potíží má škodolibou legraci. Jeho dcera se jednoho dne rozčílí a rozhodne se mu to za všechny oplatit. Ve chvíli tatínkovy nepozornosti se zmocní jeho počítače a lidem po celém světě rozešle zprávu s termínem jejich smrti. Jedni se radují, jiní se snaží maximálně využít poslední dny života...

Očekávat můžete lehce nekorektní a rozhodně absurdní humor, ale také dávku životních poselství a pozitivního ducha. Ve vizuální stylizaci filmu je cítit inspirace Jeanem-Pierrem Jeunetem či Michelem Gondrym. Česká premiéra filmu je naplánována na Štědrý den.

Jaco Van Dormael (režisér) se narodil v Belgii, získal Zlatou kameru za nejlepší debut na festivalu v Cannes v roce 1991. Od svého prvního celovečerního filmu natočil sice jen čtyři filmy, ke každému z nich napsal ale i scénář. Cit pro komiku pěstuje již od mládí, kdy se živil jako klaun. V České republice je nejznámější jeho jediný anglicky mluvený film Pan Nikdo. filmografie: Toto hrdina (1991), Osmý den (1996), Pan Nikdo (2009), Zbrusu Nový zákon (2015) oficiální stránky filmu: http://visitbrussels.be/bitc/BE_en/minisite_bfo/ bfonews/29407/jaco-van-dormael-is-back-in-brussels.do

22

Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 20:00 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a Polska.

Platnost průkazu je do 31. 12. 2015. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky, festivaly – včetně MFDF Jihlava, semináře, …). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu. stránky Filmového klubu Jihlava: www.kinodukla.cz/klient-62/kino-27/stranka-1205 www.facebook.com/pages/Filmový-klub-Jihlav/702479463161250?fref=ts

Lektoři FK Jihlava: Petra Fujdlová, Jaroslav Kristek, Vladimír Křesťan, Antonín Přibyl

Vydalo statutární město Jihlava v roce 2015 v nákladu 1200 kusů.

Grafické zpracování Eva Bystrianská.

Tisk JIPRINT s.r.o. Jihlava.

24

Kino Dukla Jihlava Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz