Procházky Jihlavou by Jihlava

Procházky Jihlavou

Turistické informační centrum Jihlava 586 01 Jihlava, Masarykovo nám. 2 tel. +420 567 167 158–9 e-mail: tic@jihlava-city.cz

www.visitjihlava.eu procházky ČESTINA (4. a 1. strana obálky)

procházky – vnitřek obálky (2. a 3. str. obálky) – stejné pto VŠECHNY MUTACE

Jihlava Město Jihlava se nachází uprostřed Českomoravské vrchoviny na hranici mezi Čechami a Moravou. V současnosti se Jihlava rozkládá na katastru o výměře 8 824 hektarů a má více než 50 000 obyvatel. Ve středověku byla Jihlava především významným horním městem s bohatými nalezišti stříbra v okolí, která byla velmi důležitým zdrojem pro královskou pokladnu – Jihlava se stala nejstarším královským horním městem v českých zemích a její význam daleko přesáhl hranice našeho státu. Později se však město proslavilo i svými řemesly, zvláště soukenické produkty získaly od 15. století na oblibě na celém evropském kontinentu. Dnešní Jihlava se pyšní především řadou raně gotických a renesančních památek, kterými se – co do počtu a zachovalosti – řadí mezi nejvýznamnější města ve střední Evropě. V roce 1982 získala Jihlava statut Městské památkové rezervace, která svými 213 památkově chráněnými objekty a desítkami dalších movitých památek i pestrou minulostí nabízí návštěvníkům skutečně nezapomenutelné zážitky.

Historie města Jméno řeky „Jiglava“ je poprvé zmíněno roku 1226 a podle převažujících výkladů vzniklo ze staroslovanského označení „jegla“ – jehla (řeka s ostrými kameny). Osada s česky mluvícím obyvatelstvem, která vznikla na levém břehu řeky na konci 12. století, převzala své jméno právě od této řeky. Pozdější výklad původu pojmenování byl odvozen od slova „ježek = Igel“, a ten se také stal symbolem města na jeho pečetích i v městském znaku.

Nejstarší vyobrazeni jihlavského městského znaku v iniciále „S“ v Gelnhausenově kodexu z let 1400–1408 (Statni okresní archiv Jihlava) Kostel sv. Jana Křtitele

Původní slovanská osada se stala východiskem německé kolonizace kraje, která byla urychlena nálezem bohatých ložisek stříbrných rud. Právě s touto událostí souvisí i jedna z nejstarších pověstí o založení Jihlavy, která vypráví o hrnčíři, jenž před mnoha staletími vypaloval v hlubokých lesích na českomoravském pomezí v místě dnešních Starých Hor své výrobky. Když se mu ale práce nedařila a nádoby se rozpadaly, postěžoval si jednou právě projíždějícímu kupci, který okamžitě rozpoznal pravou příčinu hrnčířových nezdarů. Tou bylo stříbro, obsažené v používané hlíně. Kupec nelenil, vyplatil hrnčíře a koupil celý jeho pozemek. Zanedlouho povolal horníky, kteří založili na nedalekém návrší nad řekou město i s kostelíkem. Stalo se to prý už v roce 799. Toto datum ale není nikde historicky doloženo. Založení města probíhalo v reálu podle historických souvislostí samozřejmě úplně jinak než líčí pověst, ale i v ní najdeme jednu základní informaci, odpovídající skutečnosti, a tou je nevídaný odkryv stříbrných nalezišť v jihlavské oblasti a následné dolování stříbra. Stříbrná horečka sem postupně přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Po roce 1238 se nedaleko původní vsi tzv. Staré Jihlavy na pravém břehu stejnojmenné řeky začíná budovat nové město tzv. Nová Jihlava. Zakládací listinu obdržela Jihlava již před rokem 1253. Ve městě se soustředilo bohatství ze stříbrných dolů, došlo

k rozvoji řemesel a obchodu. Prokazatelně nejživější byla těžba stříbra v 70. a 80. letech 13. století, od roku 1249 byla v Jihlavě ražena mince (jihlavská mincovna je ale písemně doložena až v roce 1275). Přenesením mincovny do Kutné Hory kolem roku 1300 skončilo první období jihlavské stříbrné slávy. Téměř současně byly v té době také stavěny tři hlavní církevní stavby – farní kostel sv. Jakuba, klášterní komplexy minoritů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a dominikánů s kostelem Povýšení sv. Kříže. Stavba těchto kostelů je dokladem, že Jihlava jako město vznikala od 40. let 13. století. Od druhé poloviny 13. století se pak objevují vedle starších dřevěných domů i raně gotické měšťanské kamenné domy s podloubím. Stavební řád Přemysla Otakara II. z roku 1270 pak určil pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed. Stříbro, dálkový ochod, rozvinutá řemesla i strategická poloha na českomoravské hranici se staly důležitými předpoklady pro hospodářskou prosperitu města a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. To bylo jedním z důvodů, proč bylo město od druhé poloviny 13. století (po roce 1260) obehnáno mohutným opevněním. Jihlava zaujímá v tomto období přední místo i v oblasti právní – poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodiﬁkováno i vrchní horní právo pro Čechy i Moravu (v roce 1345 jej potvrzuje markrabě Karel). To se později stalo vzorem i pro řadu dalších evropských hornických měst. Jihlava si svou právní nadřazenost uchovala, jakožto vrchní soudní stolice, až do 16. století. Jihlavské stříbrné rudné žíly byly brzy vyčerpány a ve 14. století bylo město již odkázáno převážně na řemesla a obchod. V závěru 16. století dosáhl středověký vývoj

Jihlava (1800) Freska „Přepadení Jihlavy 1402“

v té době již luteránského města svého historického vrcholu. Tentokráte to však nebylo díky stříbru, přestože na konci 16. století hovoříme o druhém rozkvětu jihlavského dolování, ale především zásluhou rozvoje řemesel, jako bylo kloboučnictví, cínařství, sladovnictví a především pak soukenictví. V 16. století dosáhla výroba sukna takové úrovně, že se Jihlava stala největším střediskem soukenictví ve střední Evropě. Přestože ostatní řemesla byla v podstatě v jeho stínu, i jihlavští zlatníci, cínaři, kloboučníci a sladovníci měli vždy doma a ve světě vynikající pověst. V lednu roku 1527 složil nově zvolený český král Ferdinand I. na hranicích Čech a Moravy přísahu českým stavům, že bude zachovávat svobody a výsady země. Na památku této události vystavěli Jihlavští na místě, kde se tak stalo – tedy na Královské louce – pomník, připomínající dodnes tuto významnou událost. Tečku za velkolepým vývojem města pak udělala třicetiletá válka. V roce 1625 se pak v Jihlavě objevili příslušníci jezuitského řadu, který byl pověřen násilnou rekatolizací. Tato událost vyústila v masovou emigraci obyvatel města. Krize byla v letech 1645–1647 ještě umocněna švédskou okupací města, během níž byla vypálena předměstí, pobořena většina domů a ve městě zbyla jen osmina obyvatel. K novému hmotnému i duchovnímu rozkvětu města zruinovaného válečnými událostmi dochází až v 18. století, kdy bylo postupně obnovováno v barokním duchu. Tato další etapa rozvoje se uskutečnila opět díky soukenictví, které těžilo hlavně

z dodávek pro armádu a jehož konjunktura vrcholí na konci 18. století. Do předposledního desetiletí 18. století spadá také konec jihlavské stříbrné slávy. Město postupně nabývá svou novou podobu. Kolem vnitřního města se rozšiřují předměstí, formovaná do uličního systému, na fasádách domů se objevují klasicistní prvky, řada domů získává druhé a třetí patro. Zároveň je zahájena výstavba státních budov, postupně dochází k bourání hradeb a bran, do města je přivedena železnice. Průvodním jevem poslední čtvrtiny 19. století jsou národnostní spory mezi německou většinou a rychle rostoucí českou menšinou, které posupně přerůstají v přímé střety. Teprve v roce 1918 se Jihlava konečně dostává do české správy a doba 20. a 30. let 20. století je v Jihlavě vyplněna snahou české části obyvatelstva o zajištění a upevnění vlády nad městem. Růst Jihlavy je ale velice brzy pozastaven hospodářskou krizí, která ve svých důsledcích znovu otevírá národnostní problémy a život v Jihlavě se v podstatě vrací do poměrů před 1. světovou válkou. Vyhrocené národnostní protiklady vyústily v tomto období ve fašistický nacismus, který přerostl v druhou světovou válku. Často násilná germanizace je ukončena osvobozením města 9. 5. 1945. Po vítězství protinacistických sil ve 2. světové válce se Jihlava po vysídlení 16 000 Němců z města stává poprvé ve svých dějinách čistě českým městem. Po roce 1989 začíná citlivá obnova historických objektů a domů v centru města, Jihlava se stává sídlem několika významných, především strojírenských ﬁrem, dochází k rychlému rozvoji okrajových částí města a nové moderní bytové výstavbě. Od roku 2000 je Jihlava statutárním městem a sídelním městem kraje Vysočina.

15 9

1 16 10 14 10 11 13 3

13 9

2 8

2 1 4

Okruh pro rodiče s dětmi

Památková a kulturní kolonáda

Po historických domech na náměstí

Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě

13 10

11 1

12 11

7 3 4 6

5 6 3 7

1 5 2 1

prochรกzky mฤ stem

6 6 6

5 8

5 1

Okruh pro rodiče s dětmi 1 2 3 4 5 6 7

Hradby, dětské hřiště Brána Matky Boží Muzeum Vysočiny Jihlavské podzemí Vyhlídková věž kostela sv. Jakuba ZOO Jihlava Vodní ráj

1 | Hradby S budováním hradeb se začalo krátce po založení města před polovinou 13. století. Ve 14. století došlo k zesílení hradební zdi věžemi. V této době je již známo pět bran (Matky Boží, Špitálská, Brtnická, Brněnská a Křížová). K největší proměně jihlavské pevnosti tak došlo v poměrně krátkém období let 1646–1647. Švédy je proto třeba pokládat za vlastní tvůrce této pevnosti v její nejrozvinutější podobě. Dokonce o svém díle prohlašovali, že „Jihlava již není jen město, ale nepřemožitelná pevnost“. Od konce 18. století se začíná s bouráním fortiﬁkačního systému včetně zbourání čtyř bran (zachována zůstala jen Brána Matky Boží), ve druhé polovině 19. století byly v souvislosti s prodlužováním či vznikem nových ulic hradby na mnoha místech prolomeny, ve 20. století pak byly zbourány celé úseky hradebního pásu. Dnes zůstávají zachovány v neúplné podobě zhruba dvě třetiny starých kamenných hradeb, v menší míře původní příkop a jen ve zbytcích vnější val. Parkán je parkově upraven, ve Věžní ulici je pak možné vidět poslední zachovaný zbytek hradebního příkopu.

2 | Brána Matky Boží Brána Matky Boží je typickým symbolem města a zároveň jedinou branou, která se zachovala z původních pěti středověkých městských bran. Vznikla v době výstavby města a jeho hradebního systému na začátku 2. poloviny 13. století. V letech 1508–1509 byla původní věž brány snesena a postavena nová pozdně gotická brána s vysokým průjezdem s hrotitými portály. Další úpravy spadají do období po požáru v roce 1551. V roce 1564 dostává brána renesanční nástavbu čtvrtého a pátého patra a dosahuje dnešní výšky 24 metrů. Atikové završení koruny, lemované štíhlými motivy válcových arkýřů, dává bráně její speciﬁckou podobu. Součástí brány bylo tehdy složité předbraní s mohutným barbakánem, padacím mostem a několika baštami. V roce 1853 byla brána renovována a opatřena hodinami, v roce 1862 bylo zbouráno předbraní. V současnosti je brána zpřístupněna veřejnosti jako vyhlídková věž a výstavní galerie. Nachází se zde stálá expozice reprodukcí obrazů „Z historie Jihlavy“ ak. mal. Gustava Kruma a expozice Jihlavská pevnost. Brána je otevřena celoročně.

3 | Muzeum Vysočiny Muzejní spolek byl v Jihlavě založen v roce 1892. Muzeum sídlí ve dvou historických domech na náměstí od roku 1953. Tyto domy byly v renesanci zásadně přestavovány, ve středních částech domů vzniká tzv. jihlavský halový dům. Zdejší působivá „hala“ je patrně nejstarší ve městě. K muzeu jsou připojeny pobočky v Telči, Třešti a na hradě Roštejně. Muzeum spravuje a zpřístupňuje přírodovědné a historické sbírky, převážně z regionu Vysočiny. Stálé expozice muzea: Dolování stříbra a mincování v Jihlavě, Nerostné suroviny Českomoravské vrchoviny, Geologie Českomoravské vrchoviny, Živá příroda Českomoravské vrchoviny, Chráněná území Jihlavska, Židovská modlitebna, Lapidárium, Jihlava – město střední Evropy (Od renesance po průmyslovou revoluci) a Krása středověké plastiky. Muzeum je otevřeno celoročně.

4 | Jihlavské podzemí Jihlavské podzemí je významnou historickou stavební památkou města. Co do rozsahu podzemního labyrintu přímo pod městskou zástavbou je po Znojmu druhým největším na území naší republiky. Jeho celková délka činí 25 kilometrů a zaujímá plochu 50 000 metrů čtverečních.

Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích. Nacházejí se téměř pod všemi objekty historického jádra města. Sklepní prostory, nacházející se 2–4 metrů pod povrchem, tvoří první podzemní podlaží, z něhož lze sestoupit do podlaží druhého, do hloubky 4–6 metrů. Pod některými objekty je v hloubce 8–14 metrů raženo i podlaží třetí. První podlaží bylo raženo v průběhu 14. století, druhé a třetí pak ve století šestnáctém. V 17. století došlo ke zpevnění některých chodeb cihlovou podezdívkou a jednotlivé úseky byly propojeny krátkými spojovacími chodbami. Podzemní chodby jsou široké 0,8–2,5 metrů a vysoké 1,2–3,5 metrů. V roce 1978 zde byla amatérskými speleology objevena tzv. „svítící chodba“. Stěny chodby jsou pokryty bělavým povlakem, který po předchozím nasvícení zelenkavě světélkuje. Chodba se nachází asi 11 metrů pod povrchem země, široká je 2,1 metrů, vysoká 2,9 metrů a je největší raritou a záhadou jihlavského podzemí. Vstup do podzemních prostor je v objektu Městské knihovny, ulice Hluboká 1. Otevřeno je od dubna do října denně. Prohlídky jsou vždy každou celou hodinu.

5 | Vyhlídková věž kostela sv. Jakuba Farní kostel sv. Jakuba Většího je se svými dvěma asymetrickými věžemi z daleka viditelnou dominantou města. Severní, tzv. městská hlásná věž byla postavena již počátkem 14. století. Historicky je doložena i funkce věžníka a jeho dvou pomocníků, kteří troubili hodiny, vítali návštěvy a hlídali město. Poslední věžník opustil věž v roce 1924, kdy byla jeho funkce zrušena. Tato věž dnes slouží jako věž vyhlídková a svou výškou 63 met-

rů (ochoz ve výšce 40 metrů, 556 metrů nad mořem) umožňuje návštěvníkům široký výhled na historickou část města a jeho okolí. Druhá, jižní věž kostela – zvonice – byla postavena mezi léty 1430–1436. V době svého vzniku byla stejně vysoká jako věž severní, ale jelikož se v roce 1548 začala vychylovat ze své osy, musela být snížena na 54 metrů. V této věži je zavěšen zvon „Zuzana“, jehož vysvěcení v roce 1563 bylo velkou událostí. Takřka 71 metrických centů vážící zvon (7 086 kg byl pojmenován podle bohaté jihlavské lazebnice Zuzany Spiesserové, která na jeho zhotovení přispěla značnou částkou. Jedná se o druhý největší zvon na Moravě, odlit byl pražským zvonařem Brikci z Cimperka.

6 | Zoologická zahrada Zoologická zahrada v Jihlavě (původně od roku 1957 zookoutek, od roku 1982 statut zoologická zahrada), se rozprostírá v malebném údolí řeky Jihlavy. V celém areálu se nachází vodní plochy, svahy plné stromů, skály a pásy trávníků. A to vše v bezprostřední blízkosti centra města (zhruba 10 minut pěší chůze). „ZOO bez mříží“, rozkládající se na ploše takřka 13 hektarů, je domovem pro 150 druhů exotických zvířat, včetně druhů ohrožených vyhubením. Rozlohou spíše „rodinná“ ZOO se specializuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů. Může se pochlubit také největší kolekcí drápkatých opic v republice. Pro návštěvníky jsou zpřístupněny tři pavilony – exotarium s expozicemi opic a plazů, pavilon šelem a Amazonský pavilon. Největší atrakcí a chloubou je ovšem Africká vesnice Matongo. Je to originálně vyřešený komplex chýší a domov afrických exotických zvířat. Žijí

zde mangusta žíhaná, želvy ostruhaté, gabunské zmije, plameňáci a kamerunské kozičky. Pro děti je připraveno netradiční dětské hřiště i mini ZOO, kde si děti mohou zvířátka pohladit, či nakrmit. Po celém areálu je mnoho laviček pro odpočinek, možnosti občerstvení, prodejna suvenýrů a podrobný informační systém. Parkoviště se nachází hned u vchodu.

7 | Vodní ráj Koupaliště je tvořeno systémem krytých bazénů a kruhového nekrytého bazénu. Krytý rekreační bazén s plochou 400 metrů čtverečních má celou řadu atrakcí – 92 metrů dlouhý tobogán, divokou řeku, perličková lůžka, stěnové masážní trysky, podvodní vzduchovače, vodopády, chrliče, vodní clonu, kryté dětské brouzdaliště, vířivku, páru, saunu, masáže a solárium. Kapacita krytého koupaliště je 240 osob. V provozu je celoročně. Venkovní část areálu se skládá ze systému letních bazénů, které jsou v provozu pouze v letní sezóně. Venkovní rekreační bazén má plochou 1 313 metrů čtverečních, součástí venkovního areálu je dlouhý tobogán, 25 metrů dlouhá dvojskluzavka, divoká řeka, perličková lůžka, masážní trysky, chrliče, velký hřib, vodní clona, podvodní osvětlení a dvě hřiště pro plážový volejbal a víceúčelové hřiště s umělým povrchem na tenis, nohejbal a volejbal.

B Památková a kulturní kolonáda 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Pivovar Brána Matky Boží Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie Hradby Dům Gustava Mahlera Znojemská ulice – dům č. 2 Oblastní galerie Vysočiny – Masarykovo náměstí 24 Kostel sv. Jakuba Většího Jihlavské podzemí Radnice Kostel sv. Ignáce Masarykovo náměstí (Mariánský sloup, kašny) Muzeum Vysočiny Oblastní galerie Vysočiny – Komenského 10 Horácké divadlo Kostel Povýšení sv. Kříže

1 | Pivovar Ve středověku bylo v Jihlavě registrováno 123 právovárečných domů. Ve 14. století tu vzniká po vzoru jiných řemesel také sdružení sladovníků a pivovarníků – sladovnický cech. Kvalitní pivo bylo již v té době vyváženo převážně do Rakouska, na vídeňský dvůr, a také dodáváno na stoly dalších významných osobností té doby. Do 19. století se počet pivovarů, kvůli požárům a jiným pohromám, snížil na 4. V roce 1859 se jihlavský Sladovnický cech usnesl na zrušení posledních pivovárků a po

domech roztroušených malých sladoven a rozhodl se postavit společný moderní pivovar, který tak převzal veškerou výrobu jihlavského piva. Pivovar Ježek byl slavnostně otevřen v roce 1861. Zájemcům o pivovarnictví nabízí pivovar exkurze, při kterých je možno prohlédnout si varnu, spilku a ležácké sklepy. Exkurze je zakončena ochutnávkou a je nutné ji předem objednat.

2 | Brána Matky Boží viz Okruh pro rodiče s dětmi str. 9

3 | Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven krátce po roce 1250 pod silným vlivem rakouských cisterciáckých staveb pro řád Minoritů sv. Františka z Assisi. Kostel je nezvykle orientován k jihu – k Assisi. V místě, kde se lodě baziliky protínají, byla v polovině 14. století zbudována osmiboká celokamenná věž, jejíž technická unikátnost tkví ve skutečnosti, že nemá vlastní základy a spočívá nad křížením dvou lodí. Poslední velká přestavba chrámu proběhla v 18. století, a to již zcela v barokním duchu. V této době kostel proslul také jako instrumentální a hlavně vokální hudební centrum. V roce 1784 získal kostel statut farního kostela, kterým je dodnes. V interiéru kostela se zachovaly četné fragmenty kdysi bohaté nástěnné výzdoby, v sakristii na síťové klenbě jsou zachovány fresky znázorňující znaky Jihlavy, Čech, Moravy a olomouckého arcibiskupství. Na pravé straně kněžiště se nachází slavná freska „Přepadení Jihlavy v roce 1402“ – rozměrné dílo ze začátku 15. století zachycuje skutečnou historickou událost. Pozdní gotiku v interiéru

dokládají především tři plastiky světic – sv. Kateřina Alexandrijská, sv. Barbora a sv. Markéta, které jsou dnes umístěny v raně gotickém sedile pravé zdi kněžiště.

4 | Hradby viz. Okruh pro rodiče s dětmi str. 8

5 | Dům Gustava Mahlera viz Po stopách Gustava Mahlera str. 28

6 | Znojemská ulice – dům č. 2 Tento rohový dům se středověkými základy se nachází na velmi exponovaném místě. V gotické době bylo jeho jižní křídlo tvořeno dvěma samostatnými objekty. Pravděpodobně v 16. století došlo ke spojení obou budov, které pak byly zásadně přestavěny v jeden celek na začátku 17. století. Tehdy obě venkovní strany získaly ojedinělou freskovou ﬁgurální výzdobu. V několika pásech zde byla zachycena řada biblických výjevů. I přes všechny zásahy a novodobé úpravy patří dům mezi zajímavé ukázky jihlavské renesance.

7 | Oblastní galerie Vysočiny Návštěvníka zaujme především velkolepý dvojlodní mázhaus zaklenutý na toskánské sloupy, jehož zajímavostí je také viditelné silné klesání směrem do zadní části. Pýchou domu je i vysoká patrová síň (hala) v prvním poschodí s ušlechtilou zrcadlovou klenbou. Síň představuje jeden z nejpozoruhodnějších jihlavských interiérů. V současnosti je v domě umístěna expozice českého malířství 19. a 20. století.

8 | Kostel sv. Jakuba Většího Zahájení chrámové stavby spadá do doby po vzniku královského horního města Jihlavy v duchu pozdně románské baziliky. Stavba byla ještě před dokončením zničena požárem a další výstavba kostela kolem roku 1250 již probíhala v duchu gotiky. 31. května 1257 byl kostel vysvěcen olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku a byla sem přenesena fara z kostela sv. Jana Křtitele. V letech 1701–1703 byla přistavěna k severní straně kostela raně barokní kaple Bolestné Panny Marie. Hlavní barokizace kostela však spadá až do let 1771–1784, kdy byl vyměněn prakticky celý chrámový mobiliář. Kostel je pokladnicí uměleckých předmětů, představující různé výtvarné slohy – od gotiky až po baroko. Z gotické doby vyniká hlavně unikátní Pieta (kolem roku 1350) jihoněmeckého původu, umístěná na oltáři barokní kaple Bolestné Panny Marie. Socha sv. Kateřiny na druhém levém sloupu (kolem roku 1400) patří do skupiny tzv. krásných českých madon a je řazena do okruhu Mistra krumlovské madony. Cenná je i pozdně gotická socha sv. Jakuba ze začátku 16. století. Renesanční je v mědi tepaná, silně zlacená křtitelnice. Nejvíce artefaktů však pochází z doby baroka, jedná se především o obrazy a sochy. Největším obrazem je 7,5 m vysoký obraz hlavního oltáře „Stětí sv. Jakuba“ (1763). V obvodové zdi kostela je zvenčí vsazeno 13 náhrobních kamenů, pocházejících ze zrušeného hřbitova. Kostel je přístupný při mších.

11 | 12

B B

9 | Jihlavské podzemí viz Okruh pro rodiče s dětmi str. 9

10 | Jihlavská radnice viz Po historických domech na náměstí str. 21

11 | Kostel sv. Ignáce Výstavba kostela sv. Ignáce je přímo spjata s působením řádu jezuitů v Jihlavě. Jezuité přišli do Jihlavy v roce 1625 a postupně si zbudovali v severozápadním cípu náměstí na místě původních 23 měšťanských domů svůj areál, ve kterém se nacházel kostel, gymnázium a kolej. Výstavba kostela pak probíhala v letech 1683–1689 pod vedením italského architekta a stavitele Jacopo Braschy. V roce 1740 byl slavnostně vysvěcen. Zajímavostí interiéru kostela je vedle iluzivního oltáře i rozměrná nástropní freska Karla Františka Töppera a štuková výzdoba Giovanna Battisty Brentaniho a Pietra Antonia Karoffeho. Na hlavním oltáři se nachází obraz sv. Ignáce od Ignáce Raaba. V kapli na pravé straně oltáře je umístěná unikátní plastika Piety, řazená do okruhu tzv. krásných českých madon (kolem roku 1400). Dobrá akustika chrámového prostoru a kvalitní varhany z roku 1732 (přestavěny 1887) umožňují pravidelné pořádání koncertů duchovní hudby. Kostel je přístupný při mších.

12 | Masarykovo náměstí – Mariánský sloup, kašny Od vzniku Jihlavy v polovině 13. století bylo náměstí, které původně vzniklo jako tržiště, přirozeným centrem města a jeho obyvatel. Pro svou velikost bývá řazeno mezi naše nejprostornější historická náměstí. Má přibližně tvar obdélníku (dél-

ka západní strany je 325 metrů, východní 315, severní 120 a jižní 106 metrů), zabírá plochu 36 653 metrů čtverečních, klesá podle osy k jihu a nejvyšší nadmořská výška je uváděna v severozápadním rohu u domu č. 57, a to 524,4 metrů nad mořem. Už od počátku se pomyslně dělilo na Horní a Dolní. V dolní části náměstí se odbývaly týdenní trhy, lidové zábavy, divadelní představení, turnaje a jiné atrakce. V horní části náměstí i se ve vážných historických okamžicích shromažďovala městská obec a konaly se zde také významnější trhy. Dominantou horní části náměstí se v roce 1690 stal mariánský sloup. Byl postaven z prostředků tehdejšího jihlavského městského lékaře Jakuba Kielmanna z Kielmannsecku na paměť toho, že se v roce 1688 vyhnula Jihlavě velká morová epidemie. Autory památníku jsou Antonio a Jacopo Braschové, sochy jsou většinou dílem Antonia Laghiho. Na vrcholu vysokého sloupu je umístěna plastika „Immaculaty“, na nárožích podstavce jsou sochy sv. Františka Xaverského, sv. Josefa, sv. Šebestiána a sv. Jakuba. Na západní straně trávníku před sloupem byla umístěna pamětní deska Evžena Plocka, který se 4. dubna 1969 upálil na protest proti sovětské okupaci. Nepřehlédnutelné jsou dále kašny, zdobící obě části náměstí. Dnešní podobu získaly v roce 1797, kdy nahradily kašny středověké dřevěné a byly ozdobeny sochami Josefa Václava Prchala. Horní kašna sochou římského boha vod Neptuna (někdy je uváděn jako řecký bůh moře a mořského živlu Poseidon), dolní kašna řecké bohyně Amﬁtrité. Okolo obou kašen se zachovala původní dlažba z tzv. kočičích hlav. Uprostřed náměstí stávala od 13. století skupina domů, která od 16. století nesla název Krecl – zdejší domy po staletí vlastnili nejbohatší patricijové. Od roku 1862 stála na nároží městská strážnice, po jejímž zbourání byl prostor parkově upraven. Na jižní straně Kreclu byla v letech 1909-1948 zastávka tramvaje. Celý blok domů byl zbořen v 70. letech 20. století a na jejich místě byl postaven v letech 1978-1983 obchodní dům, který výrazně narušil celý historický ráz náměstí.

13 | Muzeum Vysočiny viz Okruh pro rodiče s dětmi str. 9

14 | Oblastní galerie Vysočiny – Komenského 10 Dům vznikl v roce 1923 spojením dvou středověkých domů. V přízemí se nachází mázhaus, schodiště do patra je orámováno honosným, bohatě zdobeným pravoúhlým portálem s letopočtem 1566, který datuje přestavbu domu po požáru v roce 1551.

V prvním poschodí se nachází jedna z nejpůsobivějších jihlavských krytých síní s hřebínkovou klenbou a rekonstruovanou původní manýristickou výmalbou s citátem biblického žalmu. Jedna z osmi múz, které jsou námětem této suché fresky, drží otevřenou knihu s letopočtem 1577. Renesanční poetiku prostoru dotvářejí i repliky renesančních oken a působivá arkádová lodžie. V přední části prvního poschodí je nepřehlédnutelný barokní, bohatě malovaný, záklopový strop. Dnes patří objekt Oblastní galerii Vysočiny Jihlavě, která jako samostatná instituce vznikla v roce 1961 z městské galerie založené roku 1948. Galerie shromažďuje díla českých výtvarníků 19. a 20. století s důrazem na jejich tvorbu z Vysočiny.

15 | Horácké divadlo V 17. století byl na tomto místě postaven kapucínský areál, který sestával z kostela sv. Františka a z kláštera. Na konci 18. století byl klášter zrušen, kostel odsvěcen a prodán. Poté několik desetiletí sloužila budova jako manufaktura a skladiště. V polovině 19. století byl objekt přebudován na divadlo a první hra se zde hrála 16. 11. 1850. V roce 1870 zde mohli diváci shlédnout první veřejné vystoupení tehdy desetiletého Gustava Mahlera – podle jeho slov měla produkce jeden nedostatek, a to nekvalitní klavír. Následně bylo divadlo několikrát upravováno. Zásadní změny se však dočkalo až v roce 1940. Roku 1945 se pak stalo sídlem oblastního Horáckého divadla, které do té doby sídlilo v Třebíči. Přestavěný kostel však přestal vyhovovat rostoucím nárokům, a tak byla stará scéna zbourána a na jejím místě vyrostlo v letech 1992–1995 nové divadlo s moderním zázemím. Slavnostní otevření proběhlo 20. 10. 1995.

16 | Kostel Povýšení sv. Kříže Jeho výstavba spadá do začátku 2. poloviny 13. století a byla vedena v duchu klasické francouzské gotiky. K vysvěcení kostela došlo už v roce 1261 a díky této skutečnosti patří k nejstarším dochovaným stavbám v Jihlavě. Kostel utrpěl značné škody také během švédské okupace a neudržovaná stavba nadále chátrala. Kostel tak byl v rámci josefínských reforem v roce 1781 odsvěcen a v roce 1784 byl předán armádě, která si vnitřní prostory upravila jako skladiště. Tehdy sem byla vezděna příčka, která oddělila presbytář od trojlodí, a z důvodu špatné statiky byla následně odstraněna i raně gotická klenba a zazděna gotická okna. Trojlodí bylo z majetku armády vyňato až po 2. světové válce. V letech 1947–1949 byl objekt upraven do dnešní podoby a slouží potřebám Československé církve husitské. Od roku 2005 je vlastníkem kostela město Jihlava, které se zásadním způsobem zasazuje o to, aby kostelu byla navrácena jeho původní podoba.

C Po historických domech na náměstí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13

Radnice – dům č. 1 Sklípek – dům č. 7 Stará pošta – dům č. 14 Zlatý lev – dům č. 16 Oblastní galerie Vysočiny – dům č. 24 Zlatá hvězda – dům č. 32 Bavorův dům – dům č. 39 Panský dům – dům č. 41 Restaurace Tři Knížata – dům č. 44 Muzeum Vysočiny – domy č. 57/58 Pošta a spořitelna – domy č. 62/63 Bývalá jezuitská kolej – dům č. 64 Měšťanské domy – domy č. 66/67

1 | Radnice – dům č. 1 Radnice vznikla spojením tří původně samostatných patricijských domů. Roku 1425 koupila městská rada dům na východní straně náměstí (tzv. Cippusův). Roku 1509 byl ke stávajícímu domu připojen dům sousední – tzv. Holclinův. Domy postupně prošly mnoha stavebními úpravami, největším obdobím změn se však stalo až 16. století, a to především díky mnoha požárům, které město v té době postihly. Obnova města – a tedy i radničních budov – probíhala pak již v novém, renesančním, duchu. Podstatným zásahem do vzhledu radnice byl vznik velké gotické síně, která se rázem stala nejprostornější síní v Jihlavě. Je zaklenuta čtyřdílnou žebrovou klenbou a sklenuta do středo-

vého polygonálního pilíře. Klenební plocha byla v roce 1545 vyzdobena citáty z antických klasiků. Gotická okna síně dostávají v duchu renesance nové skleněné výplně z barevného skla. V roce 1574 byla uskutečněna další významná – dodnes patrná změna radničního komplexu. Na nádvoří za radnicí byla postavena velká renesanční soudní síň, která dostává dřevěné obložení (táﬂování). Dnes zde zasedá zastupitelstvo města. Renesanční přestavba radnice byla dokončena v roce 1594. Dalšími rozsáhlejšími změnami prošla radnice až v 18. století – – v roce 1716 byla v zadním traktu radnice za vězením postavena kaple zasvěcená sv. Dismasovi. V roce 1727 se radnice rozšiřuje o další dům. Jednalo se o jižní budovu – tzv. Kentlinův dům, který připadl obci dědictvím. V roce 1734 byl nesourodý soubor tří domů upraven jako jeden celek, propojený schodišti a roku 1786 zvnějšku sjednocen klasicistní fasádou. Ve stejné době dostává prostřední portál kartuš s barevným čtvrceným jihlavským znakem. V roce 1786 jsou všechny tři domy radnice zvýšeny o druhé patro. Nejvýraznějším – bohužel také nejvíce negativním počinem této doby je „znehodnocení velké gotické síně“ v 1.patře. Tato je rozdělena příčkou, dvě pole klenby na straně při náměstí byla plochostropě přestropena sníženými stropy, původní gotická klenba byla zakryta štukovou výzdobou v duchu baroka, hebrejské nápisy jsou necitlivě překryty kartušemi s nápisy německými. V letech 2004–2006 proběhla zásadní rekonstrukce obou objektů Masarykovo náměstí 1 a 2. Jedním ze zásadních přínosů rekonstrukce bylo obnovení velké gotické síně. Příčka i ploché stropy byly odstraněny a síň se opět stala jednou z nejkrásnějších prostor v Jihlavě.

Z prostoru tzv. kaple, který po dobu dvou set let sloužil jako konírna, byla nově vybudována malá obřadní síň. V přilehlých prostorách bylo obnoveno unikátní raně gotické sedilé, které svědčí o raném vývoji této stavby. Odkryto bylo také mnoho cenných maleb – freska sv. Kryštofa s Ježíškem na rameni, tzv. Masopustní průvod a gotické panorama města. Za zhlédnutí stojí i Prezidentský (primátorský) salonek s galerií obrazů „Z historie Jihlavy“ akademického malíře Gustava Kruma, originál barokní sochy Immaculaty, která byla původně umístěna na vrcholu Mariánského sloupu na náměstí, malované stropy např. empírová přemalba barokního stropu z roku 1783, původní středověký prevét (v dodnes funkční podobě), který má na svou dobu naprosto ojedinělou přes dvě poschodí vedenou kamennou „stoupačku“ nebo autenticky dochovaná černá kuchyně.

2 | „Sklípek“ – dům č. 7 Dům č. 7, nazývaný „Sklípek“ podle restaurace, která se zde nacházela, je v jádru gotický. Ve 2. polovině 16. století dostal nárožní hranolovitý arkýř na noze, ozdobený reliéfem vousaté hlavy. Hlava sloužila k upevnění kontrolní tržní míry. V dolní části nohy je navíc patrné „mýtní kolo“. V interiéru přízemí se nachází typický jihlavský mázhaus. Zachovaly se i zbytky původní fresky na renesanční klenbě. V patře je zachován záklopový strop z barokní doby a řada starších architektonických prvků.

3 | Stará pošta – dům č. 14 Jedná se o rozsáhlý renesanční palác, který vznikl po polovině 16. století na místě dvou původních gotických domů. V interiéru jsou zachovány pozdně gotické i renesanční prvky. Největší ozdobou domu je ovšem mohutný, pozdně renesanční portál z typických kvádrů a reliéfní lví hlavou na klenáku. Portál byl později velmi citlivě včleněn i do barokní fasády z doby kolem roku 1760, kdy dům dostává balkon s cennou kovanou mříží vídeňského typu. Dům byl již od 15. století hostincem. To dokládá i jméno jednoho z nejstarších známých majitelů domu: Jiří „gastgeb“ (hostinský), který se připomíná k roku 1466. Na začátku 17. století se dům pod názvem „U zlatého lva“ stává reprezentativním městským hostincem. Hostinskou tradici domu ukončil v roce 1796 Leopold Gosko ze Sachsentálu, který zde zřídil císařskou poštu. Ta tu sídlila až do roku 1874, kdy byla zestátněna a přemístěna do domu č. 9 na náměstí (zde byla až do roku 1890).

4 | Zlatý lev – dům č. 16 Tato budova prošla velmi složitým vývojem. Dnešní nevzhledné ploché průčelí pochází z roku 1948, dům ale vznikl již v době založení města. V roce 1796 sem byl přenesen z budovy č. 14 hostinec „U zlatého lva“ (včetně symbolu) a působil zde až do roku 1945. Díky daru 80 obrazů M. Kovaříkové zde byla od roku 1948 Galerie města Jihlavy, na jejíž tradici navazuje dnešní Oblastní galerie Vysočiny. V současné době zde má sídlo Základní umělecká škola, jejíž založení lze datovat do roku 1924, kdy byla založena městská hudební škola.

5 | Oblastní galerie Vysočiny – dům č. 24

viz Památková a kulturní kolonáda str. 15

6 | Zlatá hvězda – dům č. 32 Dům byl postaven ve 13. století zřejmě jako dům velmi významných majitelů. Čtyřdílná klenba mázhausu, která je zaklenuta na centrální sloupek se zachovala z renesanční fáze. Již od 17. století zde býval zájezdní hostinec „U Zlaté hvězdy“. Hrávala se zde i divadelní představení. Pohostinská tradice trvala až do roku 2007. Středověký tvar budovy byl změněn klasicistní přestavbou v roce 1826 a průčelí bylo upraveno v roce 1931. Název domu se zachoval dodnes.

7 | Bavorův dům – dům č. 39 Tento dům vznikl spojením dvou objektů. Zadní dům byl připojen v renesanci, přední trakt je jedním z nejstarších domů v Jihlavě, jehož počátky můžeme klást do doby kolem roku 1260. Unikátní jsou tři arkády raně gotického podloubí v průčelí a jedna hrotitá boční arkáda s výjimečně hodnotnou výzdobou. Podloubí, zazděné na konci 14. století, bylo znovuobjeveno a obnoveno v roce 1985. V prvním poschodí se dochovala pozdně gotická okna, na boční straně do Židovské ulice je v přední části tzv. vlašský komín a na zadním nároží renesanční válcovitý arkýř. Dům představuje mimořádně významný objekt městské památkové rezervace. V prvních desetiletích 15. století patřil dům jednomu z nejmocnějších Jihlavanů té doby, Oldřichu Bavorovi.

8 | Panský dům – dům č. 41 Dům je významným objektem jihlavské renesance (průčelí domu je zdobeno renesančním portálem). Název domu je používán po Bílé hoře, kdy připadl jako konﬁskát městu, které sem umístilo některé své instituce. V 18. a 19. století zde po 95 let sídlil krajský úřad.

9 | Restaurace Tři Knížata – dům č. 44 Tento dům je jednou z nejznamenitějších domů památkové rezervace. Svou rozlohou patřil mezi největší paláce ve městě. Od 16. století zde byl hostinec „U divého muže“. Až do roku 1870 bývala renesanční horní síň v 1. patře díky své rozloze využívána jako kulturní středisko Jihlavanů – zde se odehrávaly koncerty, plesy a další společenské akce, dokonce se zde hrálo i divadlo. Pojmenování domu se nejspíše vztahuje k jeho nejslavnější éře, a to období napoleonských válek, kdy byl dům obydlím velitele 1. sboru francouzské Velké armády maršála J. B. Bernadotteho. Později zde bydlel i jeho spojenec, velitel bavorské divize generál von Wrede, a krátce také rakouský arcivévoda Ferdinand. Proto v roce 1825 tehdejší majitel přejmenoval podnik na dům „U Tří Knížat“.

10 | Muzeum Vysočiny – domy č. 57/58 Původně gotické domy č. 57 a 58 byly v renesanci zásadně přestavovány. Ve středních částech domů vznikly dvoupatrové kryté síně (haly). Budova č. 57, zvaná „Dům mistrů“, si zachovala řadu gotických architektonických prvků. Zdejší krytá hala je pravděpodobně nejstarší ve městě (kolem roku 1570), což dokládají její jednoduché tvary.

Dům č. 58 patří svým vnitřním vybavením mezi nejpřednější památky jihlavské renesance. Širokými vraty se vstupuje do širokého jednolodního mázhausu s ojedinělým příčným žebrem z pálené hlíny. V mezipatře ve střední části domu se nachází patrová krytá síň, členěná arkádovou lodžií s toskánskými sloupy a konzolami. Oba domy byly v letech 1951–1953 rekonstruovány pro potřeby muzea, založeného v roce 1892 a ve všech jsou umístěny stálé expozice.

11 | Pošta a spořitelna – domy č. 62/63 Na místě dnešních dvou novostaveb úředních budov ze začátku 20. století původně stály 2 barokní Ditrichštejnské domy. Poštu koupil v roce 1838 stát pro potřeby krajského úřadu, řadu let zde sídlil i krajský soud. Vedle pošty byla na místě tzv. knížecího domu postavena v letech 1912–13 budova městské spořitelny, kde v letech 1830–31 bydlel Karel Havlíček Borovský během svých studií na jihlavské hlavní škole. V letech 1960–1975 zde sídlil okresní výbor KSČ, poté se budova vrátila původnímu účelu.

12 | Bývalá jezuitská kolej – dům č. 64 Budova bývalé jezuitské koleje byla postavena Jacopo Braschou a Tomášem Schopperem v letech 1699–1713. Rozsáhlý komplex byl rozčleněn středovým rizalitem s hlavním vchodem na dvě křídla, z nichž severní zasahovalo do ulice Křížové a jižní do náměstí, kde sousedilo s kostelem sv. Ignáce. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 došlo k oddělení jižní části a rozdílnému využívání obou traktů. Severní část se stala součástí Velkých kasáren, jižní část byla v soukromých rukou, poté ji koupili premonstráti a od konce 2. světové války zde byla umístěna veřejná knihovna. Dnes knihovna sídlí v sousedním objektu bývalého jezuitského gymnázia, který postavil T. Schopper v letech 1720–1727 z prostředků bratří Steinů (jejich znak zdobí portál hlavního vchodu).

13 | Měšťanské domy – domy č. 66/67 Dnešní dva domy byly původně jedním rozsáhlým raně gotickým palácem, který nesnese srovnání s jakýmkoli objektem z té doby ve městě. Lze tedy předpokládat, že palác patřil významné osobnosti města, možná správci královské mincovny. Ve sklepě, nejcennější raně gotické části domu, je dnes vinárna. Původně to bylo atrium paláce, s unikátní dispozicí. V přízemí dnešních obou domů jsou zachované hrotité arkády raně gotického podloubí. V přízemní místnosti, dnešní restauraci, se na severní zdi nachází nejstarší dochovaná jihlavská nástěnná malba „Klanění sv. Tří králů“ z doby kolem roku 1420.

D Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Dům Gustava Mahlera Znojemská ulice – dům č. 6 Masarykovo náměstí 26 Brněnská 25 Brněnská 31 Lesopark Heulos Hluboká 1 – bývalé jezuitské (později německé) gymnázium Hotel Gustav Mahler Horácké divadlo Jihlava Komenského 3 Benešova 17 Park Gustava Mahlera Věžní 10 Žižkova 15 (dnes Dělnický dům) Židovský hřbitov

1 | Dům Gustava Mahlera Počátky původně středověkého domu ve Znojemské ulici 4 spadají do 16. století. Při klasicistní přestavbě na začátku 19. století byl dům pravděpodobně zvýšen o druhé patro a opatřen zajímavou fasádou, z téže doby pocházejí také vstupní dveře. Na průčelí domu s barokizujícím portálem je pamětní deska Gustava Mahlera, která je dílem akademického sochaře Milana Knoblocha. Byla odhalena 19. 6. 1960 v rámci oslav 100. výročí Mahlerova narození.

Po 2. světové válce byl dům jako německý majetek konﬁskován, v roce 1949 byl převeden do vlastnictví města a krátce poté státu. V současné době je majitelem i provozovatelem objektu znovu město. Po rekonstrukci výstavních prostor byl Dům Gustava Mahlera slavnostně znovuotevřen 25. září 2008. Druhá etapa rekonstrukce se uskutečnila v roce 2009 a otevřela návštěvníkům další prostory domu. Je zde stálá expozice Gustav Mahler a Jihlava, která je věnována nejen samotné osobnosti tohoto významného hudebního skladatele a dirigenta světového významu a jeho rodině (část Gustav a Alma), ale zabývá se i soužitím české, německé a židovské národnosti v jihlavském prostoru.

2 | Znojemská č. 6 Rodina Gustava Mahlera zde bydlela v letech 1872–1889.

3 | Masarykovo náměstí 26 Dům, ve kterém bydlel bratr Bernarda Mahlera David.

4 | Brněnská 25 V tomto domě provozoval Bernard Mahler výčep.

5 | Mahlerův Penzion Na Hradbách – Brněnská 31 Dům, v němž provozoval Bernard Mahler výčep, bydlel zde také bratr B. Mahlera, David.

6 | Lesopark Heulos V těsné blízkosti historického centra města se na svazích nad břehy říčky Jihlávky rozprostírá původní městský park, kterému se odedávna říká podle původního místního německého nářečí „Heulos“ (v ještě starším znění Heyrlas, Heierles a Häuerlust). Tzv. Malý Heulos vznikl v letech 1824–1825 z výnosu městské sbírky výsadbou stromů a vybudováním cest pod jakubským kostelem, a to zásluhou někdejšího krajského hejtmana barona Františka Nádherného. Na konci 19. století byly na křížení cest v parku postaveny altánky a rondely. Tzv. Velký Heulos (Nový Heulos; Březinovy sady) byl založen na protějším návrší za říčkou Jihlávkou v letech1871–1873, dokončen byl v letech 19061912. Dominantou Velkého Heulosu je budova „Hrádku“, která byla postavena ve starogermánském stylu v letech 1940–1941 jako „Hitlerjugendheim“, kde v době 2. světové války sídlilo elitní nacistické učiliště „Adolf Hitler Schule“. Od roku 1945 až dodnes je budova využívána jako internát. Lesopark byl častým místem Mahlerových procházek.

7 | Hluboká 1 – bývalé jezuitské (později německé) gymnázium Mahler zde studoval v letech 1869–1875 jako řádný student, v letech 1875–1877 jako privatista. Dnes Městská knihovna.

8 | Hotel Gustav Mahler Dějiny kláštera souvisí s dějinami kostela Povýšení sv. Kříže. Jeho počátky spadají do doby zahájení budování města Jihlavy v polovině 13. století, což potvrzuje především jeho lokace u hradeb. Na konci 17. století dochází k zásadní proměně

kláštera. Po převzetí klášterního komplexu armádou sem byla umístěna tzv. Velká kasárna, pro která armáda prostory také zrekonstruovala. Armáda zde sídlila až do roku 1990. Když se v následujícím roce se vrátily klášterní budovy do rukou dominikánů, byl celý areál v letech 1992–1994 rekonstruován a uliční křídlo bylo přestavěno na hotel. Nákladná obnova klášterních budov přinesla řadu zajímavých historických a uměleckohistorických objevů, jako třeba nález původní gotické a renesanční výzdoby. Dne 25. 3. 1995 byl klášter znovu po 214 letech slavnostně vysvěcen brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem. V roce 1994 dostal klášter odkazem díla z pozůstalosti akademické malířky Míly Doležalové. Díla byla restaurována a většina obrazů s náboženskou tematikou umístěna v křížové chodbě, kde byla 9. 11. 1995 otevřena stálá expozice.

9 | Horácké divadlo Jihlava Městské divadlo (dnes Horácké divadlo). První veřejné vystoupení Gustava Mahlera 12.10.1870, další vystoupení 20. 4. 1873 a v letech 1879–1883.

10 | Komenského 3 Dům, ve kterém měl Bernard Mahler ﬁliálku na výrobu oslazených alkoholických nápojů (1872).

11 | Benešova 17 Dům, v němž provozoval Bernard Mahler výčep, pronajatý od Wenzela Frische.

12 | Park Gustava Mahlera Park Gustava Mahlera vznikl částečně v místech, kde stávala židovská synagoga. První synagoga byla v Jihlavě postavena již kolem poloviny 14. století, kdy se do královského města Jihlavy přistěhovalo mnoho Židů. Budova ale v 16. století vyhořela a byla nahrazena obytným domem. V druhé polovině 19. století došlo k dalšímu velkému přílivu Židů do Jihlavy, a proto bylo započato se stavbou nové, velkoryse pojaté synagogy. Stavba byla provedena v historizujícím románsko – maurském slohu a synagoga byla slavnostně vysvěcena roku 1863. Do této synagogy chodil Gustav Mahler se svými rodiči. Po vypálení a zničení synagogy v roce 1939 bylo na jejím místě vybudováno parkoviště a městské tržiště. Ústředním objektem parku je bronzová socha hudebního skladatele Gustava Mahlera od akademického sochaře prof. Jana Koblasy umístěná na nejvýznamnějším místě v parku. K ní se také obrací další sochařské objekty – ptáci a ryby. Symboličtí ptáci zároveň vytváří bránu do parku a upozorňují právě na skladatelovu sochu. Obdobně tři ryby u přilehlé vodní hladiny a deset malých vodotrysků, které symbolizují deset Mahlerových symfonií, chrlí vodu u jezírka v parku. V jižní části parku je geometrické náměstíčko s odhalenými základy synagogy.

13 | Věžní 10 Dům, původně sladovna, kterou Bernard Mahler přebudoval ve výrobnu octa (1870).

14 | Žižkova 15 (Hotel Czap – nyní Dělnický dům) Luxusní hotel Czap (nyní Dělnický dům), nechal v roce 1869 postavit přední jihlavský továrník a majitel sirkárny F. G. Czap. Téměř století sloužil hotel jako společenské centrum města. Pořádaly se tu plesy, divadelní představení i koncerty. Gustav Mahler zde měl jeden ze svých prvních koncertů, když jako student vídeňské konzervatoře hrál v roce 1876 ve prospěch jihlavského gymnázia. Vystoupil spolu se svými spolužáky – konzervatoristy a členy orchestru Dvorní opery ve Vídni. Mahler zde uvedl i své vlastní první skladby. Veřejná vystoupení Gustava Mahlera se uskutečnila 17. 5. 1873, 31. 7. 1876 a 12. 9. 1876. Po roce 1945 až dodnes nese dům název Dělnický dům.

15 | Židovský hřbitov Existenci židovské obce v Jihlavě připomíná židovský hřbitov, založený v roce 1869, který patří mezi významné památky města. Má rozlohu 8 879 metrů čtverečních a stojí zde přes 1000 náhrobků. Obřadní síň z roku 1904 byla zničena nacisty v roce 1940. Hřbitov byl od roku 1993 postupně opravován a poté byl opatřen kovanou vstupní branou se židovskou symbolikou, do průčelní zdi obřadní síně byly vsazeny kovové pamětní desky. Na hřbitově jsou pohřbeni rodiče a sourozenci významného hudebního skladatele a dirigenta světového významu Gustava Mahlera, a další významné osobnosti – oční lékař Max Bondi, rabín Jakob Joachim Unger a další členové zdejší židovské komunity. 8. května 1995 zde byl odhalen Památník obětem holocaustu.

začátek cesty

Hornická naučná stezka

pěší výlet do okolí

E 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Hornická naučná stezka Stříbrná Jihlava Střecha Evropy Obvaly Šachta sv. Jiří Vodotěžný stroj Rozhledna na vrchu Rudný Horniny v okolí vrchu Rudný Hornický náhon Šachetní dolování Štola sv. Jana Nepomuckého Lokalita Bílý Kámen Lokalita Rounek

1 | Stříbrná Jihlava Východiště tras je za budovou Správy městských lesů. Z parkoviště U Krematoria ulicí Pod Rozhlednou doleva. Vznik města je neoddělitelně spojen s počátkem vyspělého dolování a kosmopolitní kolonizací, zároveň se Jihlava stává místem, kde lze uplatnit nové podnikatelské formy a novou dolovací techniku. Velké stříbrné bohatství z důlního podnikání a ražby mincí (brakteátů a moravských denárů) se velmi výrazně projevilo na rychlém rozkvětu města. Bohatí horní podnikatelé si mohli dovolit budovat v té době velmi nákladné a honosné kamenné domy. Vyrostlo tak horní město, jež mělo postavení města královského a velikostí se zařadilo na druhé místo v čes-

kých zemích, hned za Prahou. Objev stříbra v Kutné Hoře však neznamenal konec hornické činnosti v Jihlavě. Ta se v Jihlavě a okolí provozovala s přestávkami až do roku 1781 – tedy více jak pět set let. Nejstarší, nejintenzivnější a nejslavnější etapa však trvala jen asi 150 let a skončila, když byla vytěžena nejbohatší ložiska a mnoho důlních děl bylo v důsledku několika zemětřesení zavaleno. Následovalo mnoho pokusů obnovit jihlavské dolování, nikdy se však již nepovzneslo na dřívější úroveň. Poslední historicky doložený pokus se vztahuje k létům 1773–1781. Poté již doly zůstaly ležet ladem, jámy se sesouvaly, štoly při ústích bortily a haldy zarůstaly stromy a křovinami. Z rozsáhlého jihlavského rudního revíru, který se rozprostírá na katastru obcí Staré Hory, Helenín, Malý Beranov, Hruškovy Dvory, Kosov, Sasov, Čížov, Vílanec, Rančířov, Pístov, Hosov, Rantířov, Hybrálec a Horní Kosov se do dnešních dnů dochovalo jen velmi málo zřetelných pozůstatků hornické činnosti. Tato naučná stezka tak prochází po místech s nejvíce patrnými pozůstatky dolování, tak aby návštěvníkům co nejvíce přiblížila zašlou slávu jihlavského stříbra…

2 | Střecha Evropy Hlavní evropské rozvodí je pomyslná čára, která protíná ČR a také Vysočinu. Jde o úzký pás země na vyvýšeninách, oddělující dvě oblasti, z nichž potoky, říčky a řeky tečou na dvě různé strany. Protože jde o hlavní evropské rozvodí – také deﬁnované jako evropská linie přes kterou neteče žádná voda – část zde pramenících toků směřuje k Severnímu moři, druhá část k Černému moři.

3 | Obvaly V okolí šachty sv. Jiří se nachází 25 větších hromad vykopaného materiálu – tzv. obvalů. Svědčí to o sledování rudní žíly ve směru východ – západ v délce až 400 m. Původně byla většina průzkumných i těžebních šachet vydřevena srubovým způsobem. Těžní plošina u ústí jámy se nazývala hejpánek. Nad ústím byla postavena šachetní budova, nazývaná bechyně nebo kavna, kde bylo místo pro těžní zařízení a pro havíře.

4 | Šachta sv. Jiří Šachta pochází z nejstarší etapy dolování. V roce 1592 zde byla již jen stará zatopená šachta. O její obnovu se pokusil Vít Baroch za pomoci jihlavské obce. Havíři zde čerpali třicet dní a nocí vodu a hladinu pak udržovali v hloubce 60 m od ústí šachty. Pro slabý výtěžek stříbrných rud bylo dílo opuštěno. Dal-

ší pokus o průzkum a těžbu byl podniknut v roce 1734, ale po dvou letech nezbylo, než ze stejných důvodů práce ukončit.

5 | Vodotěžný stroj K vodotěžnému stroji, jež byl nad šachtou sv. Jiří instalován, byla přiváděna voda ze vzdálenosti 1 km pomocí vodního náhonu. Tento náhon, dnes již nefunkční a suchý, existuje dosud téměř v celém svém průběhu a je přerušen pouze lesními cestami a lyžařským vlekem. Začíná na okraji obce Zborná, u cesty vedoucí podél Zlatého potoka.

6 | Rozhledna na Vrchu Rudný Na vrchu Rudný (Šacberk) se nacházela rozhledna ve tvaru osmiúhelníku o výšce 27 m. Jako první navrhl postavit rozhlednu starosta Peter Ernst Leopold von Löwenthal v roce 1853. Byla dřevěná (zničena 1870). Nová rozhledna byla slavnostně otevřena roku 1907. Na vyzděném základu, který se dodnes zachoval, bylo pět dřevěných pater. Rozhledna byla v provozu 37 let. Po požáru v roce 1940 již nebyla obnovena.

7 | Horniny v okolí vrchu Rudný Vrch Rudný je budován velmi silně přeměněnou (metamorfovanou) horninou, tzv. migmatitem. Ve svahu jsou vidět rulové balvany, rozvolněné mechanickým zvětráváním za ledových dob ve starších čtvrtohorách. Stojí za připomínku, že ruly (migmatity) patří k převládajícím horninám Českomoravské vrchoviny a zároveň v této oblasti i k horninám nejstarším (u některých je stáří vypočteno až na 1,5 miliardy let).

8 | Hornický náhon Hornický náhon, jehož vodním proudem byl poháněn vodotěsný stroj na šachtě sv. Jiří, byl napájen ze starého báňského rybníka, po němž se zachovala hráz na levé straně silnice při vjezdu do Zborné od Jihlavy. Starší horníci pracovali poměrně jednoduchými nástroji – želízko, mlátek, špičák, kopáč, lopata a různé sochory. Protože nástroje musely být ostré, pracovali v blízkosti dolu i důlní kováři.

9 | Šachetní dolování Ložisko muselo být otevřeno důlním dílem, pak teprve dostal zájemce propůjčku. Začala se razit tzv. nálezná jáma. Hlavními důlními díly byly úklonné šachty, zakládané na žilném pásu hustě vedle sebe, protože umožnily uplatnění většího počtu těžařů a havířů, aby ložisko mohlo být co nejrychleji a nejúplněji vydo-

byto. Úklon jámy nebyl pravidelný. Proﬁl byl takový, aby se do jámy vešly schody a okov s těžním lanem. Pokud budete chtít dále pátrat po historii jihlavského dolování, můžete pokračovat autem nebo na kole k těmto lokalitám.

10 | Štola sv. Jana Nepomuckého Štola sv. Jana Nepomuckého, nazývána také jako trpasličí jeskyně, byla otevřena v roce 1776 a po několika letech činnosti dosáhla délky 330 m. Dílo bylo raženo po 1 m, mocné, chudě zrudněné křemenné žíle. Pro vzniklé problémy s přívalem důlní vody a nízkou výtěžnost rudy bylo dílo v roce 1780 opuštěno. Štola je v současné době nepřístupná a zatopená. Výtok vody ze štoly je upraven jako studánka.

11 | Lokalita Bílý Kámen Jedná se zde o první etapu těžby asi v druhé polovině 13. století a jde o tzv. těžbu „do dne“. Šachty zde byly raženy do takové hloubky kam dopadalo denní světlo a sledovaly tah rudní žíly. Rudní žíla ve směru SZ–JV byla sledována v délce 225 m jednou řadou šachet, po nichž se dochovalo 27 jam (pinek) o průměru okolo 10 m a hloubky do 5 m.

12 | Lokalita Rounek Toto kutiště, přesto že není v žádné historické hornické mapě, lze datovat od první pol. 13. století do počátku 15. století. Je dlouhé 135 m, průměr jam je 1,5–8 m. Sekaná šachtice má čtvercový půdorys a celková hloubka jámy i se šachtou je 8 m. Svou zachovalostí je v jihlavském horním revíru ojedinělá.

Jihlava–Luka nad Jihlavou–Jihlava

Jihlava–Popice–Třešť–Lom Čenkov –Roštejn –Janštejn–Batelov–Dolní Cerekev–Rantířov–Jihlava

cyklovýlety do okolí

Jihlava–Luka nad Jihlavou –Jihlava

nízká náročnost – pro děti délka max. 20 km

Nová část cyklostezky Jihlava–Třebíč–Raabs je vhodná pro rodiče s malými dětmi. Stezka vede podél řeky Jihlavy po naprosté rovině. Cyklostezka vychází z historického centra města od křižovatky ulic Benešova a Věžní, prochází kolem kina Dukla, gymnázia, zimního stadionu, autobusového nádraží (Tyršova ulice), přechází přes Fritzovu ulici do parku Keťásek, kde prochází pod tratí k tenisovým kurtům, novou lávkou se napojuje na již dříve otevřenou stezku při ulici Romana Havelky. Po přejezdu lávky se dejte směrem vpravo, podjedete silniční a železniční most. Přejedete hlavní silnici (směr Polná) rovně a vyšlapete menší kopeček. Téměř na jeho vrcholu (po vaší levé straně je most) odbočíte vpravo na klesající betonovou cestu. Na její spodní části odbočte vlevo a pokračujte stále rovně. Za částí Jihlavy zvanou Helenín přejedete železniční trať a pojedete po stezce doprava, za podjezdem zahnete opět doprava a pojedete po hlavní silnici do Malého Beranova. V obci se nachází kamenný barokní most (1783) a v okolí stopy po dolování stříbra – zavalená štola sv. Jiří, kdysi nejdelší štola na Jihlavsku. Roku 1774 zde byla založena první soukenická manufaktura na Jihlavsku. Zhruba po kilometru jízdy najedete na cestu vedle řeky a pojedete stále rovně zhruba 8 km až do obce Luka nad Jihlavou. Místo je oblíbeným východiskem k pěším výle-

tům široce otevřeným údolím řeky Jihlavy. Zámek, přestavěný v 18. století z bývalé tvrze, je majetkem soukromé společnosti a není přístupný veřejnosti. Rozlehlý zámecký park s barokní kaplí a mnoha vzácnými dřevinami se řadí k nejhezčím parkům na Moravě. Dvoupatrová budova bývalé sýpky budí pozornost svými bohatě zdobenými štíty. Nejstarší stavební památkou v obci je spodní část věže kostela sv. Bartoloměje. Ve věži jsou umístěny tři zvony ze 16. století. Najdete zde také památný kříž u kostela na památku zrušení roboty a sochu sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Pokud se budete chtít osvěžit, v letních měsících máte se vykoupat na místním koupališti, kde je jak plavecký bazén, tak speciálně pro děti vybudovaný dětský bazén s vodotryskem. Pokud vaše děti nejsou příliš unaveny, zvolte do Jihlavy stejnou zpáteční cestu, nebo si můžete zpestřit návrat vlakem.

G Jihlava–Popice–Třešť– –Lom Čenkov–Roštejn– –Janštejn–Batelov–Dolní Cerekev–Rantířov–Jihlava vysoká náročnost délka max. 70 km

Pokud se vydáváte na výlet z náměstí, začněte pod Brněnským mostem, na ulici Křižíkova, jeďte okolo nákupního centra City Park a dále rovně okolo Koželužského potoka po ulici Telečská, kde najedete na nově vybudovanou cyklostezku R01 v délce 1 026 m. Pokračujte stále rovně částí Pístov k rozcestí Vysoká (odbočka doleva vede k rybníku v chatové oblasti Okrouhlík). Dále pokračujte z rozcestí v jízdě směr Popice, 250 m jihozápadně od obce se nachází pamětní kámen s křížem a mečem. Po mírném stoupání máte možnost se rozhodnout, zda do Třeště budete pokračovat přes Popice a lesem nebo pojedete doprava po cyklostezce, která vede po málo frekventované silnici přes Salavice a Jezdovice. Nejstarší stavební památkou města Třešť je pozdně gotický farní kostel sv. Martina, který se nachází nedaleko renesančního zámku (v současné době slouží jako hotel). Kostel sv. Kateřiny pochází z konce 16. století. Téměř dvousetletou tradici má v Třešti betlémářství. S tradicí místní výroby betlémů seznamuje expozice Spolku přátel betlémů v Muzeu Vysočiny, které je umístěno spolu s Turistickým informačním centrem v Schumpeterově domě. Každoročně o Vánocích se staví betlémy v mnoha rodinách – některé z nich jsou veřejně přístupné. Kromě betlémů nabízí

muzeum i expozici o dějinách města, výstavu obrazů, kreseb a pečetí staré Třeště, vystaven je i mobiliář z třešťského zámku. V bývalé židovské synagoze je umístěna expozice „Franz Kafka a Třešť“ a zdokumentována historie židovské obce v Třešti. O židovské minulosti Třeště svědčí také židovský hřbitov s kamennými náhrobky z počátku 18. století, který se rozkládá na stráni v tzv. Korečníku. Městečko je i východiskem pro pěší výlety na Velký Špičák (734 m n.m.) a k pramenům Moravské Dyje. V centru Třeště (po pravé straně obchodní dům) odbočte doprava a pokračujte rovně na směr Růžená. Po 3 km dojedete do Čenkova, kde máte další možnost se vykoupat v zatopeném lomu. Pokračujte dále přibližně 2 km než dojedete do Růžené, tam se můžete rozhodnout, zda budete pokračovat rovnou do Batelova (stezka č. 5092) nebo navštívíte hrad Roštejn. Jedná se o původně obranný hrad s typickou sedmibokou věží, který byl v renesanci přestavěn na lovecký zámek. Po požáru roku 1915 byl opuštěn a pustl. Na přelomu 50. a 60. let proběhla komplexní rekonstrukce, která dala hradu jeho dnešní podobu. V jeho interiérech jsou umístěny některé z expozic Muzea Vysočiny – příroda Jihlavských vrchů, cínařství a kamenictví na Vysočině, historie hradu. Část bývalé obory pod hradem tvoří botanickou rezervaci. Na nádvoří hradu se každoročně koná historický Hodokvas a také hudební festival Jazz na hradě. V letních měsících hrad svým návštěvníkům nabízí noční prohlídku s programem. Z Roštejna pokračujte po značené stezce č. 5021. Po necelých 3 km přejedete rovně silnici, po levé straně je Malý Pařezitý rybník. Pláže rybníka jsou travnaté a voda bývá i v nejteplejších letních měsících velmi čistá. Až dojedete na rozcestník „Na Průseku“ odbočte doleva a dostanete se k Velkému pařezitému rybníku, který byl založen v polovině 16. stol. pro chov ryb a jako zdroj vody pro Telč. Rybník je součástí chráněné krajinné oblasti s povolenou výjimkou pro koupání. Z důvodů rašelinového podloží je barva vody trvale zahnědlá. Nachází se zde i kemp s chatkami. Vede odtud zelená značka k nejvyššímu vrcholu Českomoravské vrchoviny (Javořice 837 m). Na vrcholku, který je umístěn v porostu jehličnatých lesů, je umístěn televizní vysílač. Asi 500 m pod vrcholem (pokračování zelené značky) je odpočinkové místo s pramenem známé jako Studánka Páně. Pokračujte stále ve směru jízdy (cesta č. 1164) dokud nedojedete k rozbočce a napojte se na stezku č. 1165 směrem doleva. Cesta vás po 5 km dovede až do obce Kaliště. V obci odboč-

te vpravo a napojte se na silnici směrem do Horních Dubének. U obce se nachází Rašeliniště Kaliště – botanicky nejvýznamnější údolní rašeliniště přecházející v podmáčené louky s pestrou květenou a zvířenou pozůstatků doby ledové. Nedaleko od rašeliniště je Chadimův mlýn, kde je Mlynářské muzeum. Zde můžete v původní mlýnici shlédnout mlynářské stroje z roku 1926, ale i starší unikáty, mlecí kameny, kašnu s turbínou a náhon. Dozvíte se o mletí obilí, mlynářství a historii Chadimova mlýna. Je zde také kemp, biofarma a ubytovací zařízení. Západně od Horních Dubének je Památník husitských bojovníků. V místech, kde se bojovalo, se dodnes nacházejí zbraně a podkovy. Pokračujte směrem na Batelov (stezka č. 5128), po necelých 3 km uvidíte zříceninu hradu Janštějna. Hrad vznikl kolem r. 1315. Jedinou obytnou budovou byl patrně podlouhlý palác na severovýchodní straně. Hrad byl patrně rozbořen za husitských válek, kdy v okolí zanikla řada vesnic a osad. Stav zříceniny je velmi špatný a brzy zřejmě zmizí i poslední pozůstatky. Z Janštejna dojedete po 6 km do Batelova, pokračujte stále po stezce č. 5128 až do Dolní Cerekve. Obec byla zřejmě založena již v roce 1224. V obci se nachází hned 3 venkovské domy (č. 74, 81, 83) zapsané v seznamu státem chráněných památek. Dále zde nalezneme faru se slunečními hodinami z roku 1853, kostel zasvěcený sv. Máří Magdaléně a sochu sv. Jana Nepomuckého. Po vjezdu do Dolní Cerekve odbočte vlevo přes železniční trať, přejedete most a dostanete se na křižovatku, na které odbočte opět doleva (směr Batelov) a napojte se na modrou turistickou značku, která vede do obce Cejle. Zde máte další možnost se rozhodnout, zda budete pokračovat přímo do Dvorců rovně, nebo navštívíte přírodní park Čeřínek. Území přírodního parku

Čeřínek pokrývají z větší části lesní porosty, vyskytuje se zde celá řada vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Na území parku se vykytuje také několik významných přírodních památek, prochází tudy 6 km dlouhá naučná stezka. Z Cejle jeďte po silnici do nedalekých Dvorců, vyjedete prudký kopec a ocitnete se na hlavní silnici (Jihlava–Pelhřimov). Ujedete zhruba 300 m, kde přejedete most, za mostem je vlevo lesní stezka, která vede až do Rantířova – u této obce se nachází hornický náhon ze 14. století, který přiváděl vodu k vodotěžnému stroji ve Starých Horách. Na návsi dnes stojí hospůdka „U Tomáše“ na jejímž místě v minulosti stávala rychta. Ve zdi chodby tohoto hostince je zasazen pamětní kámen. V Rantířově se napojte Jihlavský okruh, který je na žluté turistické značce. Okruh vás povede okolo malebných vesniček až do Jihlavy.

obsah procházky městem A

Okruh pro rodiče s dětmi

Památková a kulturní kolonáda

Po historických domech na náměstí

Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě

pěší výlet do okolí E

Hornická naučná stezka

cyklovýlety do okolí F

Jihlava–Luka nad Jihlavou–Jihlava

Jihlava–Popice–Třešť–Lom Čenkov– –Roštejn–Janštejn–Batelov–Dolní Cerekev–Rantířov–Jihlava

Vydalo statutární město Jihlava v roce 2010 v nákladu 2000 ks. Fotograﬁe: Vladimír Kunc, Miroslav Krob a Eva Bystrianská. Graﬁcká úprava Eva Bystrianská. Tisk Antonín Prchal PROTISK – Velké Meziříčí.

procházky – vnitřek obálky (2. a 3. str. obálky) – stejné pto VŠECHNY MUTACE

Spaziergänge rund um Jihlava

Touristeninformationszentrum Jihlava 586 01 Jihlava, Masaryk-Platz 2 Tschechische Republik Tel.: +420 567 167 158–9 E-mail: tic@jihlava-city.cz

www.visitjihlava.eu procházky NĚMECKY (4. a 1. strana obálky)