Pravidelně svého praktického lékaře navštěvuje jen každý šťvrtý Čech. Přitom 26 % všech úmrtí lze označit za předčasná. Až 59 % Čechů nerozumí zdravotním informacím a mnoho z nich vyhledává informace o zdraví na internetu. To jsme se rozhodli v neziskové organizaci Loono změnit novou aplikací Preventivka.
Chceme Čechy naučit chodit na preventivní prohlídky a poskytnout jim komplexní, ověřené a srozumitelné informace, které jim pomohou žít zdravější a kvalitnější život. Nechceme, aby si lidé hledali diagnózy na internetu a báli se k lékařům chodit. Naprostá většina vyšetření vůbec nebolí, je ale v péči o zdraví naprosto klíčová.
O co se snažíme?
Chceme zvýšit návštěvnost screeningových programů, jako je mamograf, screening děložního čípku, tlustého střeva a plic. Rakovinou prsu
ročně onemocní 7 000 žen, téměř třetina z nich nepřežije. I přesto navštěvuje v Česku mamografickou kontrolu jen asi 60 % žen. Proto jsme v Loono intenzivně pracovali na mobilní aplikaci Preventivka, kterou si nyní mohou všichni stáhnout do svých mobilních zařízení.
Jak Preventivka funguje?
Preventivka uživatelům ukáže, na jaké preventivní prohlídky by měli chodit a pohlídá jejich termíny. Přidat si mohou i své vlastní prohlídky u dalších specialistů, například na alergologii,
endokrinologii či dentální hygieně. Připomene také samovyšetření prsou, varlat i kůže a naučí správnou techniku. Vyhledá specialisty v okolí a nabídne ověřené a srozumitelné informace o prevenci závažných nemocí. To vše na jednom místě. Stačí pár kliknutí.
Příběhy našich ambasadorů
Věřím, že je Preventivka důležitým pomocníkem v hlídání zdraví všech svých uživatelů. A věří v to také její ambasadoři. Stali se jimi lidé, kterým preventivní prohlídky nebo samovyšetření za-
chránily život. Je mezi nimi například herečka a zpěvačka Anna Julie Slováčková, která bojovala se zhoubným nádorem prsu, nebo Adam Holubář, jenž prožil těžké chvíle poté, co si nahmatal karcinom na varleti. A jsem mezi nimi i já sama. Mezi ambasadory patří také lidé, kteří si vyslechli diagnózu rakoviny děložního čípku, chronické leukémie, mozkové mrtvice ve 13 letech a další. Jejich příběhy se staly součástí kampaně k Preventivce a já jsem všem ambasadorům neskutečně vděčná. Rozhodli se podělit se svými citlivými a velmi náročnými zážitky, aby motivovali další lidi k tomu, aby se o sebe pořádně starali. Protože prevence může zachraňovat životy. Jejich příběhy najdete na webových stránkách www.preventivka.cz.
Po přečtení, prosíme, recyklujte. Sociální sítě facebook.com/medinfomp Mediaplanet_CZSK
Pacientům s psoriatickou artritidou, tedy bolestivým zanícením klubů, jimž neulevují běžné léčebné postupy, svitla naděje v podobě přesně zacílené biologické léčby. Jak se psoriatická artritida projevuje a proč je právě biologická léčba nejúčinnější terapií?
Psoriatická artritida trápí část pacientů s lupénkou. Kdy se vyskytují její prvotní příznaky a jak se projevují?
Psoriáza trápí 2–3 % populace a může se objevit v jakémkoli věku. Postižení artritidou – zanícením kloubů, se obvykle projeví zhruba u necelé třetiny lidí s lupénkou. Většinou vzniká po několika letech od manifestace kožních projevů, někdy i v době, kdy lupénka již dávno vymizela. Jen u malé části lidí mohou kloubní příznaky předcházet rozvoji lupénky.
Jak by se měl pacient zachovat, když zjistí prvotní příznaky onemocnění?
Ve většině případů mohou být u lidí s lupénkou bolesti kloubů způsobeny jinými příčinami než artritidou, nejčastěji artrózu. Zhruba polovina lidí s lupénkou může mít bolesti, aniž by klouby byly postiženy zánětem. Ale při podezření na artritidu, zejména pak když jsou klouby bolestivě oteklé, je vhodné požádat dermatologa nebo praktického lékaře, aby vám napsal doporučení k revmatologickému vyšetření.
S jakými potížemi se pacienti potýkají nejčastěji?
Postižení kloubů u psoriatické artritidy je pestré. Klouby mohou být „jen“ bolestivé, ale jindy bolestivě oteklé a zatuhlé, přičemž nejvíce potíží bývá v klidu a po ránu. Postižen může být jeden, ale i mnoho kloubů najednou, a to malých i velkých. Někdy vznikají deformity a klouby vybočují ze své osy. Charak-
teristickým projevem je tzv. daktylitida – bolestivý otok celého prstu připomínajícího buřt, což je podmíněno zánětem kloubu a šlachy ohýbače prstu a dalších měkkých tkání. Časté jsou záněty úponu šlach, nejčastěji v místě úponu Achillovy šlachy do patní kosti. Potíže se projeví napadáním na postiženou končetinu. V některých případech je zánětem zasažena páteř a křížokyčelní klouby – tzv. esíčka. V těchto případech se dostavují bolesti v kříži, bedrech, střídavě také v oblasti hýždí. Maxima potíží se opět objevují ráno, většinou jim uleví rozcvičení, naopak klid úlevu nepřináší.
Dnes se často hovoří o biologické léčbě. Jaké jsou její největší výhody? Mnoho lidí s artritidou zabírá dobře na základní antirevmatické léky, u mírnější formy onemocnění stačí obvykle tzv. nesteroidní antirevmatika, to jsou léky podobné ibuprofenu. Úlevu často přináší lokální obstřik za využití glukokortikoidu, a to buď přímo do kloubu, nebo do pouzdra či k úponu šlachy. Někdy je třeba podávat silnější léky (např. s účinnou látkou metotrexát), které dobře fungují na kloubní, ale i kožní projevy onemocnění. Biologickou léčbu podává podle závažnosti onemocnění buď dermatolog, nebo revmatolog (např. s účinnou látkou adalimumab), a to v případech, kdy výše zmíněná léčba selhala. Její výhodou je skutečnost, že působí již cíleně na podstatu onemocnění – blokuje působení látek, které
Psoriatická artritida je spjata se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Důležité je proto dodržovat principy zdravého životního stylu.
provokují zánět, a je tak mnohem účinnější než standardní léčba. Často významně zmírňuje projevy artritidy, tlumí bolest, a zároveň vede k vyhojení projevů lupénky.
Existuje nějaká univerzální rada, kterou by měl každý pacient znát, aby zvýšil kvalitu svého života? Univerzální rada neexistuje, ale je důležité mít na paměti, že kromě výše zmíněné farmakologické léčby existují další nefarmakologické postupy. Důležitá je spolupráce mezi více odborníky, vhodné je využívat fyzioterapii, lázeňskou léčbu, praktické otázky při omezení hybnosti je možné řešit s ergoterapeutem, v některých případech ortopedem. Často pro sebe musí člověk udělat něco sám. Psoriatická artritida je spjata se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Důležité je proto dodržovat principy zdravého životního stylu, konzumovat vyváženou stravu, snažit se o redukci hmotnosti v případě nadváhy, klást důraz na pravidelnou pohybovou aktivitu a vynechat zlozvyky, ideálně nekouřit a nepít alkohol, nebo pouze mírně.
MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D. Předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP
Obezitu je nutné efektivně léčit, protože čím víc tuku v těle máme, tím jsme ve vyšším zdravotním riziku. Moderní medicína ale přináší řadu možností, jak obezitu léčit, ať už se jedná o poradenství, farmakoterapii, či chirurgický zákrok.
MUDr. Dita Pichlerová, Ph.D.
Obezita se dnes týká velkého množství lidí. Jak u člověka vznikají predispozice k obezitě? Sklony k obezitě jsou dány jednoznačně geneticky. Což neznamená, že v rodině musí být nutně všichni obézní, ale nějakou linku většinou najdeme. Už při narození je nám stejně jako třeba barva očí dána rychlost spalování, chuťové preference či sklon k ukládání tuku. Samozřejmě, že velkou roli hrají i vlivy prostředí a výchovy. Nezřídka to ovšem bývá tak, že dítě s vrozeným sklonem k obezitě navíc vyrůstá v rodině, kde je preference sladkých a tučných jídel anebo není vedeno ke sportu. Dědičná dispozice má ale jistě nadpoloviční vliv, mluví se o 60–80 %. Jedná se o tzv. kandidátní geny obezity, které mohou náchylnost ke vzniku obezity snižovat (leptogenní geny) nebo zvyšovat (obezigenní geny). Kandidátní geny ovlivňují například pocit hladu a sytosti, preferenci potravin, efektivitu zpracovávání živin v trávicím traktu, energetický výdej, ať už klidový, či při pohybové aktivitě, spalování a ukládání živin a další. Expresi těchto genů lze ale ovlivnit nutričními faktory i stupněm pohybové aktivity. Významnou úlohu
v rozvoji obezity hraje tzv. thrifty gen (úsporný gen), který se vyselektoval v důsledku hladomorů. Dá se říct, že lidstvo není proti obezitě chráněno, jelikož genom podporuje akumulaci tukové tkáně a brání jejímu odbourávání. Signály nasycení jsou slabší než signály hladu. Bohužel i v dnešní době, kdy je dobrá a často nadměrná dostupnost potravy, není lidský genom zatím schopen adekvátně reagovat a stále je podporováno zachování tuku jako energetické zásoby. Kombinace genetického potenciálu a tzv. obezitogenního prostředí vede k tomu, že pokud jsou oba rodiče obézní, je 70% pravděpodobnost, že bude obézní i jejich potomek. V případě jednoho obézního rodiče je tato pravděpodobnost 40–50 %. Navíc se ukazuje, že 80 % obézních dětí bude obézní i v dospělosti. Geneticky je jedinec předurčen i k tomu, jak bude reagovat na dietu či pohybovou aktivitu. Zajímavé je i to, že po určité dietní intervenci se váha i jídelní chování vrací na původní hodnoty, což by potvrzovalo teorii, že každý jedinec má určité váhové nastavení a organismus se vždy snaží každou změnu vyrovnat zpět.
Jak můžeme definovat obezitu?
Z čistě medicínského pohledu rozlišujeme nadváhu a obezitu. Obezita má pak tři stupně podle míry množství tuku v těle. K hodnocení se nejčastěji požívá tzv. body mass index (BMI), což je hmotnost v kilogramech lomeno výška v metrech na druhou. Orientovat se můžeme i podle množství tuku v těle naměřeného na bioimpedanční váze nebo podle prostého obvodu pasu.
Zjednodušeně se dá říct, že obézní jsme, pokud BMI přesáhne 30 kg/m². Tomu odpovídá obvod pasu větší něž 88 cm u žen a 102 cm u mužů. Definovat obezitu je důležité zejména kvůli riziku dalších chorob, které obezita vyvolává. Čím víc tuku v těle máme, tím
Kombinace genetického potenciálu a tzv. obezitogenního prostředí vede k tomu, že pokud jsou oba rodiče obézní, je 70% pravděpodobnost, že bude obézní i jejich potomek.
jsme ve vyšším zdravotním riziku.
Pásma charakterizující hmotnost a s nimi spojená rizika, dle WHO
Co dělat, pokud se člověku nedaří zhubnout?
Pokud se člověku nedaří zhubnout, měl by vyhledat lékaře – obezitologa, který zhodnotí jeho zdravotní stav pomocí měření tělesného složení a krevních testů. Jen lékař je schopen posoudit, kolik by měl obézní pacient zhubnout a jakou metodu by bylo vhodné zvolit. Obezitolog pak spolupracuje s erudovaným nutričním terapeutem, s psychologem, s fyzioterapeutem a je schopen doporučit a předepsat léky na hubnutí nebo indikovat k bariatrické operaci, pokud je to vhodné.
Je pravda, že se s obezitou pojí celá řada chorob a přispívá ke zkrácení života?
Bohužel ano, nejedná se zdaleka jen o estetický problém. V souvislosti s obezitou – zejména viscerální – je spojen vysoký krevní tlak, vysoký
cholesterol, ateroskleróza a choroby srdce jako například infarkt, dále cukrovka, vysoká kyselina močová a dna. Tělo obézního je v chronickém zánětu, tuk se ukládá v orgánech, jako jsou játra, ledviny, mozek a srdce. Dále často dochází k degenerativním změnám páteře a nosných kloubů, ke kožním problémům, k cholecystolitiáze a cholecystitidě, časté jsou také psychické problémy, syndrom spánkové apnoe, žaludeční obtíže, plicní obtíže, cévní mozkové příhody. Obézní ženy často nemohou otěhotnět a obézní muži mají poruchy erekce. Zkoumá se také problematika vztahu obezity a zhoubných nádorů. Obezita je významným rizikovým faktorem nejen pro nádory hormonální, jako je karcinom prsu, endometria, vaječníků, prostaty či pro rozvoj karcinomu tlustého střeva, ale i pro mnoho dalších typů malignit, jako je karcinom ledvin, jater či leukémie.
Jaké jsou možnosti léčby obezity?
Jak už bylo řečeno, každý obézní by měl vyhledat pomoc lékaře. Jedině on může předepsat léky, pomocí kterých může pacient zhubnout, nebo posoudit, jestli by byl vhodný pohovor o bariatrické operaci. K léčbě obezity se musí přistupovat přísně individuálně – co fungu-
je na jednoho, nemusí být vhodné pro druhého. Léky, které máme v současné době k dispozici, jsou velmi účinné, moderní a s minimem nežádoucích účinků. Dají se brát dlouhodobě a často se v malé dávce předepisují i roky, aby pacient znovu nepřibral v tzv. jojo efektu. Jedná se o léky, které mohou být předepsány jakýmkoliv lékařem, včetně např. praktického lékaře, a to už při BMI nad 27 kg/m², pokud jsou přítomna i další onemocnění související s obezitou (vysoký krevní tlak, cukrovka). Bariatrická operace je vhodná pro pacienty s BMI nad 30 kg/m² a zejména pro pacienty s cukrovkou, která může být rychlou pooperační redukcí zcela vyléčena.
Poradila byste čtenářům, kam se mohou obrátit, pokud trpí obezitou?
Léky na obezitu může předepsat i praktický lékař. Ideální je ale navštívit specialistu –obezitologa. Seznam pracovišť, které se zabývají léčbou obezity a nadváhy najdete na webu netloustneme.cz nebo obesitas.cz. Pokrytí celé republiky není zatím zcela ideální, ale seznam pracovišť se neustále rozšiřuje a síť je komplexnější. Navíc stačí obezitologa navštěvovat např. jen jednou za tři měsíce a v mezidobí spolupracovat v místě bydliště se zkušeným nutričním terapeutem.
Přezdívá si „Vohromný“ a má ohromný smysl pro humor. Řeč je o komikovi, herci a hvězdě sociálních sítí Františkovi Sládkovi, který si nebojí udělat legraci ani sám ze sebe. Bez ostychu mluví i o své nadváze, se kterou se potýká už od mládí.
Berete svůj život s nadhledem a děláte si legraci i ze své váhy. Vzpomenete si, kdy jste poprvé začal pociťovat váhové výkyvy?
To už je dlouhá doba, zhruba od 18 let. Důvodem bylo hlavně to, že jsem přestal sportovat. Zlomil jsem si loket, pak se mi už nechtělo vracet, takže jsem hokej zabalil.
Ve chvíli, kdy jste začal pozorovat první problémy s váhou, změnil jste nějak svůj jídelníček? A co sport? Je pořád součástí vašeho života?
Vůbec, cpal jsem se v té době doslova na prasáka. Normálně jsem jedl to, na co jsem měl chuť. První pokusy o změnu stravování začaly někdy v 28 letech, protože už to bylo neudržitelný, ale dříve ne. Zkoušel jsem krabičkovou dietu, ale to mě dlouho nebavilo, pak i ketodietu, ta byla docela fajn. Co se týče sportu, dělám box. Dřív jsem plaval, občas zašel do fitka nebo jezdil na kole, ale to mě přes covid nějak pustilo.
Pro řadu lidí je váha velmi citlivé téma, vy se navíc pohybujete ve veřejném prostoru. Co byste řekl lidem, kteří se bojí toho, co si o nich pomyslí ostatní?
Mně je to jedno a mělo by to být jedno každému. Je potřeba se smířit s tím, jak člověk vypadá, a nemít
z toho nervy. Mít 200 kg a být v klidu samozřejmě ale ok není. Já s tímhle problémy neměl, vždycky jsem si říkal, je to tak, jak to je a bylo mi fuk, co si kdo myslí. S nadváhou navíc nemám žádný extra velký problém. Ve finále mám možná výhody, takže mě to ani nenutí něco dělat.
V jakém slova smyslu vnímáte nadváhu jako výhodu?
Dlouho jsem dělal u ochranky, kde byla k výkonu práce váha vlastně dobrá. A samozřejmě skrze natáčení – mám atypickou postavu, která je zajímavá pro lidi od filmu. Další věc je ta, že když jdete do hospody, nemusíte se bát, že dostanete přes hubu. Vzbuzuji přirozený respekt, což je příjemné. Zase nevýhodou je to, že sežeru vždycky všechno a k tomu zobu prášky na tlak, štítnou žlázu a když se obouvám, tak se musím nadechnout a vydržet.
S nadváhou se velmi úzce pojí diabetes. Chodíte na nějaké pravidelné kontroly? Před nějakou dobou jsem změnil doktora a ten mě drží docela zkrátka, takže chodím každý rok na pravidelnou kontrolu a posílá mě všude, kam to jde, na plicní, kardio i oční. Mám totiž vysoký tlak, takže mi praskají žilky v očích jako vánoční světýlka a mám je krvavý, to je hnus.
Lidé často při hubnutí ztrácí motivaci nebo se jim hubnout nedaří, a ovlivňuje to jejich
psychickou pohodu, co byste jim vzkázal?
Hlavně ať jsou v klidu. Když z toho budou mít nervy, ještě přiberou, protože se budou víc přežírat po nocích u televize. Obavy o zdraví jsou samozřejmě na místě, a to by měla být hlavní motivace. Choďte do společnosti, nestyďte se, i tlusťoch se může hezky obléct. Když už chcete žrát jak prase, zkuste trochu sportu a ideálně samozřejmě upravte stravovací návyky.
Je potřeba se smířit s tím, jak člověk vypadá, a nemít z toho nervy.
Infekce horních cest dýchacích představují jeden z hlavních celosvětových zdravotních problémů. Vedou totiž k vysoké nemocnosti a úmrtnosti jak ve vyspělých, tak v rozvojových zemích. Klíčovou roli v prevenci zde hraje očkování.
Virolog, complex medical centre déli klinika, Maďarsko
V minulých letech se vědecký výzkum zaměřil na objasnění mechanismu infekcí horních cest dýchacích a na nalezení a vyvinutí optimalizované profylaktické a terapeutické strategie. V popředí zájmu sice stál především covid-19, kde je infekce způsobena těžkým akutním respiračním syndromem coronaviru SARS-CoV-2, ale výzkum se zabýval i dalšími onemocněními.
VIROSTOP k léčbě i prevenci
Výsledky dvou klinických studií prokázaly, že na léčbu i prevenci infekcí horních cest dýchacích příznivě působí například přípravek VIROSTOP a polyfenoly v něm obsažené. VIROSTOP totiž může inhibovat množení virů v dýchacích cestách, zabránit virové infekci či lokalizovat virovou infekci již probíhající.
Polyfenoly a jejich funkce
Při studiu mechanismu účinku VIROSTOPu bylo zjištěno, že jeho aktivní složky (polyfenoly) mají vyšší molekulovou hmotnost a nevstupují do lidských buněk aktivním nebo pasivním transportním mechanismem. Ačkoli jsou polyfenoly známé jako látky, které se vážou na proteiny a antioxidanty, nemají žádné
negativní účinky na buněčnou proliferaci, metabolismus, transkripční či translační procesy, protože nejsou absorbovány savčími buňkami.
Rostlinné polyfenoly brání infekci
Polyfenoly, zejména speciální sloučeniny, které se nachází v Cistusu krétském, se mohou silně vázat na proteinové části obsahující polybazické aminokyseliny. Tuto strukturu (doménu) najdeme na povrchových proteinech SARS-CoV-2 (spike protein), stejně jako na povrchovém proteinu u virů chřipky, parainfluenzy (hemaglutinin) nebo na povrchu viru RSV. Speciální rostlinné polyfenoly tak mechanicky inhibují funkci proteinu, a tím zabraňují vstupu viru do buňky i následnému rozvoji infekce.
Použití přírodního prostředku VIROSTOP jako antivirotika má hned několik výhod. Bylinné extrakty v něm obsažené byly používány v tradiční medicíně po staletí, a to bez vedlejších účinků nebo alergických reakcí. Kromě terapeutického použití u pacientů s virovou infekcí také umožňuje profylaktické použití přípravku v rizikových
VIROSTOP může inhibovat množení virů v dýchacích cestách, zabránit virové infekci či lokalizovat virovou infekci již probíhající.
skupinách. Vzhledem ke skutečnosti, že polyfenoly mají přímý účinek na viry, nemělo by široké používání přípravku VIROSTOP vést k rozvoji virové rezistence.
Očkování je nejlepší prevence Nejdůležitějším nástrojem pro zajištění ochrany a snížení nepříznivých následků infekcí horních cest dýchacích je přijetí dostupných očkování proti respiračním virům a bakteriím, včetně pneumokoků, chřipky či SARS-CoV-2. Existují však doplňující prostředky, které snižují riziko infekce, zmírňují subjektivní závažnost symptomů a zlepšují kvalitu života pacientů.
Zánět spojivek, tedy konjunktivitida, je poměrně častým zánětlivým onemocněním. Ti, kteří se už někdy s tímto onemocněním potýkali, dobře ví, jak dokáže potrápit. Nejčastěji se projevuje zarudnutím oka a hnisavou nebo vodnatou sekrecí z očí. Jeho původcem zpravidla bývá virová či bakteriální infekce. Příznaky spojené se zánětem oka účinně léčí oční roztok pro dospělé a děti DESODROP.
Spojivky jsou tenká průhledná blanka pokrývající celý povrch oka a také vnitřní stranu horního i spodního víčka. Spojivka je bohatě protkaná cévami a ve chvíli, kdy se zanítí, dojde k jejímu překrvení, začne natékat a na očích jsou patrné žilky a zarudnutí. Zánět spojivek patří k vysoce infekčním onemocněním a člověk je infekční po celou dobu jeho trvání. Při správné léčbě obvykle odezní do dvou týdnů. U malých dětí se většinou jedná o infekční nebo alergický zánět, jehož příčinou bývá blokáda slzného kanálku.
DESODROP: První pomoc při zánětu spojivek
Léčba zánětu spojivek se podobně jako v případě jiných onemocnění odvíjí od toho, jaká je příčina onemocnění a jak je zánět závažný. Běžně se k léčbě zánětu spojivek používají oční přípravky, jež mohou mít formu kapek, mastí nebo gelu. Vzhledem k tomu, že zánět spojivek patří k nejčastějším postižením oka, je dobré mít vždy v domácí lékárničce vhodný přípravek. Okamžitou úlevu přináší například oční roztok DESODROP,
který je díky výborné snášenlivosti vhodný i pro miminka, a to již od prvního dne. Tento ochranný, lubrikační, zvlhčující a zklidňující oční roztok léčí zánět infekčního i neinfekčního původu, intenzivně zvlhčuje, podporuje hojivé procesy v oku a neobsahuje konzervační látky.
Okamžitou úlevu při zánětu spojivek přináší například oční roztok DESODROP, který je díky výborné snášenlivosti vhodný i pro miminka.
Jedná se o volně prodejný přípravek pro péči o povrch očí.
Je vhodný i k ochraně před a po operaci očí a podpoře regeneračních procesů očí.
Je vytvořený na bázi Lipozoneye®.
DESODROP je ochranný, lubrikační, zvlhčující a zklidňující oční roztok pro péči o povrch Vašich očí, vytvořený na bázi LipozonEye® (ozonizovaný rostlinný olej, sójové fosfolipidy) a hypromelózy.
DESODROP oční roztok Čtěte pečlivě návod k použití a informace o bezpečném používání. Desodrop oční roztok je zdravotnický prostředek určený pro ochranu, lubrikaci, zvlhčení a zklidnění očí. Číslo notifikované osoby: 0477.
Zatímco s pojmem menopauza se setkal takřka každý z nás, pojem andropauza už tak často skloňovaný není. Za menopauzu se považuje období, během kterého dochází k utlumení funkce pohlavních orgánů a obvykle se týká žen mezi čtyřiceti a šedesáti lety. A andropauza? Jedná se o mužskou obdobu menopauzy spojenou s poklesem testosteronu v těle. Menopauzu i andropauzu provázejí různé tělesné a psychické změny. Jak se nepříjemným příznakům bránit?
Jaké příznaky jsou spojené s menopauzou a andropauzou?
Nastupující menopauza se zpravidla projevuje změnami v menstruačním cyklu, ať už se jedná o nepravidelnost, nebo silnější či slabší krvácení, nebo déle či kratší dobu trvající menstruaci. Mezi nejčastější příznaky menopauzy pak patří únava, problémy se spánkem, podrážděnost a nervozita nebo snížená chuť na sex. U mužů se může andropauza
příznaky jako menopauza u žen. Nejčastěji se jedná o podrážděnost, poruchy spánku, vyčerpanost a také ztrátu libida a problémy v sexuálním životě. V případě, že se u žen dostaví menopauza, měly by dle odborníků vyhledat své gynekology, kteří jim přiblíží možnosti řešení potíží spojených s menopauzou. Podobně je tomu i u mužů. V případě, že se potýkají s nízkou sexuální apetencí, měli by vyhledat androloga, urologa nebo
sexuologa, i u mužů totiž existují terapeutické možnosti ke zvýšení nízké hladiny testosteronu.
Léčba příznaků menopauzy a andropauzy Možnosti léčby menopauzy i andropauzy se odvíjejí od toho, jaké jsou příznaky a jak jsou závažné. V řadě případů není vůbec nutné užívat léky na předpis, často pomůže změna životního stylu spojená se zdravým stravováním i dostatkem pohybu a také užívání volně dostupných doplňků stravy. Příznaky menopauzy u žen snižuje například přírodní doplněk stravy s obsahem extraktů bylin a vitamínů FEMINUS. Tento doplněk
stravy je spojený s lepším spánkem, větším množstvím energie, větší chutí na sex i zmírněním návalů a pocení a přispívá k optimální hladině hormonů v těle. Pro muže, kteří se potýkají s příznaky andropauzy, je určený doplněk stravy PRIMULUS, který působí obdobě jako doplněk stravy FEMINUS. Přináší způsob, jak udržet normální hladinu testosteronu a zvýšit energii i chuť na sex.
Často pomůže změna životního stylu spojená se zdravým stravováním i dostatkem pohybu a také užívání volně dostupných doplňků stravy.
PRIMULUS je nejprodávanějším doplňkem stravy pro muže s obsahem extraktů bylin a vitamínů.
PRIMULUS přináší všechny důležité vitamíny a minerály pro muže v jedné krabičce.
FEMINUS je jedním z nejsilnějších dostupných doplňků výživy na českém trhu a neobsahuje hormony.
Doplněk stravy FEMINUS mimo jiné přispívá ke zmírnění problémů s pokožkou a krásnější pleti, vlasům i nehtům.
97 % zákazníků uvedlo, že jsou s doplňky stravy PRIMULUS a FEMINUS spokojeni.
Darování krevní plasmy je stejně významné jako darování krve. V povědomí většiny populace je však více zažité dárcovství krve, a darování plasmy je tak často na okraji zájmu. Proto bychom rádi upřesnili základní informace o darování plasmy, a zároveň tím vyvrátili některé mýty s tím spojené, se kterými se každý den bohužel setkáváme.
Krev je z 57 % tvořena právě krevní plasmou, v těle zdravého člověka putuje 3–3,5 litru krevní plasmy. Samotná plasma obsahuje 90 % vody, 8 % bílkovin a 2 % minerálních látek. Krevní plasma je v průběhu odběru centrifugací v několika cyklech oddělena od krve dárce, přičemž krevní buňky jsou dárci navráceny zpět do oběhu. Obnova samotné plasmy proběhne v řádu pár desítek hodin, maximálně však do 72 hodin. Proto je možné absolvovat odběr plasmy častěji než odběr plné krve, jejíž obnova trvá déle.
Musí se na darování plasmy chodit nalačno?
Pokud se rozhodnete pro darování krevní plasmy, rozhodně není dobré chodit nalačno. Protože chceme, aby odběr plasmy proběhl hladce a každý dárce se během výkonu i po něm cítil dobře, je potřeba, aby se dodrželo pár režimových opatření. Den před každým odběrem a v den odběru plasmy je potřeba zvýšit příjem tekutin, minimum je 2,5–3 l denně. Před odběrem je potřeba se lehce najíst, aby
měl dárce dostatečnou hladinu krevního cukru. Vhodné je libové maso, pečivo, ovoce či zelenina. Naopak není vhodné jíst tučné potraviny, omáčky, uzeniny a pít energetické nápoje.
Léky z krevní plasmy. Léky vyráběné z krevní plasmy, zvyšují pacientům kvalitu života. Užívání těchto léků je pro některé pacienty nezbytné po celý život a je potřeba obrovské množství odběrů krevní plasmy, aby pacientovi byla zajištěna léčba. Jedno ze závažných onemocnění, které je léčeno prostřednictví léků z plasmy, je hemofilie, na roční léčbu pacienta s tímto onemocněním potřebujeme 1200 odběrů krevní plasmy.
Je plasma odebraná mimo nemocnici vyvážena do zahraničí? Nejčastějším mýtem je otázka transportu plasmy do zahraničí. Plasma odebraná v nemocnici nebo v jakémkoli plazmaferetickém centru určená k dalšímu zpracování pro výrobu léků, je vždy vyvážena do zahraničí,
a to z jediného důvodu – v současné době není v České republice žádný zpracovatel, který by měl oprávnění k výrobě léků z krevní plasmy. Zpracovaná plasma se však samozřejmě vrací v podobě léků zpět, a slouží tak i pro pacienty z České republiky.
Je nemorální dávat finanční odměnu za darování plasmy?
Darování krevní plasmy často probíhá v soukromých plazmaferetických centrech, která poskytují jako náhradu času stráveného na odběru finanční odměnu. Každý dárce krevní plasmy se může rozhodnout, jestli přijde darovat bezplatně nebo zda si finanční náhradu vezme. Bezplatný dárce může čerpat zase jiné výhody, v den odběru mu vzniká nárok na den placeného volna a může si uplatnit vyšší slevu na dani. Darování krevní plasmy pro potřebu výroby nenahraditelných medikamentů je tedy stejně potřebné a záslužné jako darování plasmy nebo plné krve pro potřeby nemocnic.
Miliony lidí po celém světě jsou postiženy roztroušenou sklerózou, Alzheimerovou nemocí, Parkinsonovou nemocí či amyotrofickou laterální sklerózou (ALS). Mnoho lidí také trpí méně častými onemocněními, jako je spinální svalová atrofie (SMA) nebo progresivní supranukleární paralýzou (PSP).
Od roku 1978, kdy Charles Weissmann, Heinz Schaller, Kenneth Murray a nositelé Nobelovy ceny Walter Gilbert a Phillip Sharp založili společnost Biogen jako jednu z prvních globálních biotechnologických společností, provádí Biogen inovativní vědecký výzkum. Cílem výzkumu, na který se společnost zaměřuje v posledním desetiletí, je najít způsob, jak vyléčit závažná neurologická onemocnění.
Biogen (Czech Republic) s.r.o. Na Pankráci 1683/127, Praha 4, 140 00 tel.: +420 255 706 200, www.biogen.com.cz Biogen-150700, leden 2022
Současný vývoj genové terapie a genetického testování může pomoci řadě pacientů trpících onemocněními, jejichž léčba byla zatím omezená nebo žádná. Jak genetická terapie funguje a proč je zásadní genetický screening?
Můžete nám přiblížit dědičná onemocnění sítnice?
Patří mezi vzácná onemocnění a nejčastěji se jedná o Stargardtovu chorobu, retinitis pigmentosa, Bestovu chorobu, X-vázanou juvenilní retinoschízu, choroideremii, závažnou dystrofii sítnice s časnou manifestací, Leberovu kongenitální amaurózu a achromatopsii.
Co je jejich nejčastější příčinou? Mohou ohrozit zrak pacienta?
Příčinou jsou mutace v různých genech. Zrak pacienta je ohrožen dle typu onemocnění, nejzávažnější vedou až k úplné nevidomosti, nicméně řada lidí má vidění zachované alespoň částečně.
Jaké jsou příznaky dystrofie?
Záleží na typu. U retinitis pigmentosa je to šeroslepost a zužování zorného pole, u dystrofií postihující primárně čípky pak snížení centrální zrakové ostrosti. U nejzávažnější Leberovy kongenitální amaurózy pak kmitání očí, absence fixace, světloplachost a jiné.
U některých onemocnění můžeme stanovit diagnózu už na základě klinického vyšetření a následně ji ověřit cíleným sekvenováním konkrétního genu. V řadě případů ale nelze přesnou diagnózu bez molekulárně genetického vyšetření stanovit.
Jaké možnosti léčby jsou pro pacienty k dispozici?
Zcela nový přístup léčby představuje genová terapie založená na znalosti genetické příčiny onemocnění. Spočívá v přenosu plně funkční kopie genu do genomu buněk s cílem nahradit sníženou či nulovou funkci proteinu kódovaného mutovaným genem. V některých případech je cestou i zablokování přepisu škodlivé mediátorové RNA.
prof. MUDr. Jan Mareš, Ph.D., MBA Předseda sekce Klinické neuroimunologie a likvorologie České neurologické společnosti ČLS JEP, zástupce přednosty Neurologické kliniky LF a vedoucí Centra vysoce specializované péče pro demyelinizační onemocnění FNOL
V diagnostice některých onemocnění nervové soustavy hraje kromě moderních zobrazovacích metod, CT či magnetické rezonance, zásadní roli vyšetření mozkomíšního moku lumbální punkcí. Využití této techniky je však širší.
Lumbální punkce patří mezi standardní, ale širokou veřejností ne příliš známé, medicínské metody.
Můžete ji našim čtenářům přiblížit?
K čemu se používá tento druh vyšetření?
Některé léky se podávají intratékálně, je tato metoda technicky odlišná od lumbální punkce?
S tímto zákrokem se pojí řada mýtů. O jaké se nejčastěji jedná?
Nejrozšířenějším mýtem bylo, že LP může způsobit ochrnutí dolních končetin. Avšak s nástupem nové metody odběru likvoru se s touto obavou setkáváme spíše výjimečně. Musíme ale být obezřetní a dodržovat standardní kroky. LP provádíme po vyšetření očního pozadí a mozku, což nám umožní vyloučení expanzivního procesu v zadní jámě lebeční, u kterých se danému výkonu vyhýbáme. Zvýšené opatrnosti je třeba v případě poruch srážlivosti krve či antikoagulační terapie.
Lumbální punkce (LP) patří mezi standardní medicínské metody, používá se již více než 100 let. Metodika jejího provádění se příliš nezměnila, ale zcela se proměnily podmínky a okolnosti samotného lékařského výkonu. Indikace nebo kontraindikace LP už nebývají posuzovány jen podle klinického neurologického obrazu a nálezu na očním pozadí, ale také podle výsledků z magnetické rezonance (MR). Dnes se LP používá zejména za účelem odběru mozkomíšního moku, tzv. likvoru, méně často za účelem aplikace léků. Dříve se prováděla i k aplikaci kontrastní látky při zobrazení míchy (zejm. před érou magnetické rezonance). V současné době LP slouží rovněž i k různým modifikacím likvorodynamických vyšetření. LP představuje zavedení punkční lumbální jehly do páteřního kanálu zhruba v dolní polovině bederní páteře (zpravidla mezi 3. a 4. páteřním obratlem), tedy v prostoru páteřního kanálku pod míchou, kde nehrozí její poškození.
Důvodem tohoto výkonu je nejčastěji diagnostika onemocnění. Díky novým biochemickým a imunologickým metodám získává LP stále větší diagnostický a výzkumný význam. Používá se k diagnostice různých typů zánětů mozku
Méně častým důvodem výkonu je terapeutická LP zahrnující i intratékální aplikaci léků. Nejčastěji se takto aplikují anestetika, chemoterapeutika, případně tzv. ASO – antisense oligonukleotidy. Před podáním léku se musí odebrat stejný objem likvoru, který následně chceme aplikovat v podobě léku. Odebraný likvor můžeme současně využít k vyšetření dle potřeby.
V každodenní rutinní klinické praxi se lumbální punkce provádí relativně často. Na Neurologické klinice v Olomouci se uskutečňují v průměru 2–3 lumbální punkce denně.
a míchy – virových, bakteriálních, autoimunitních, včetně roztroušené sklerózy, ale také zánětů míšních kořenů a periferních nervů (polyradikuloneuritidy). Umožnuje potvrzení krvácení do subarachnoidálního prostoru. Mezi vzácnější indikace patří podezření na prionové nákazy nebo postižení nervových struktur a obalu mozku při nádorových onemocněních včetně leukemií. Výzkumně se uplatňuje stanovení různých proteinů a cytokinů, které přispívají k diagnostice neurodegenerativních onemocnění či k posouzení aktivity zánětlivých procesů mozku a míchy.
Jedná se o bolestivý zákrok?
Díky novému typu lumbální Sprotteho jehly je výkon téměř nebolestivý. Oproti tomu dřívějšímu je její hrot zaoblený, což nezpůsobuje tak velké poškození tvrdé pleny obalující míšní struktury, a díky tomu nedochází k následnému prosakování mozkomíšního moku. Také se nerozvíjí postpunkční syndrom způsobený snížením likvorového tlaku. Po výkonu tak nebývají přítomny bolesti hlavy, závratě, pocity na zvracení či zvracení, jak tomu bývalo po použití klasické jehly. Zatímco dříve se punkce prováděla
za hospitalizace s nutností následného klidového režimu na lůžku, dnes se výkony provádějí zpravidla ambulantně s krátkou observací.
Význam LP je v současné době i přes značný pokrok v rozvoji zobrazovacích metod mozku a míchy stále nezastupitelný. Umožňuje, na rozdíl od morfologického zobrazení pomocí magnetické rezonance (MR) či CT, totiž vyšetření a vyhodnocení mozkomíšní tekutiny, která je v bezprostředním kontaktu s centrálními nervovými strukturami, a odráží tak složité biochemické a imunologické procesy. Jak již bylo zmíněno, díky nové metodě odběru likvoru pomocí atraumatické jehly jsou rizika při dodržení standardního postupu naprosto zanedbatelná.
Jak často lumbální punkci provádíte? V každodenní rutinní klinické praxi se lumbální punkce provádí relativně často. Na Neurologické klinice v Olomouci se uskutečňují v průměru 2–3 lumbální punkce denně. Jedná se o standardní a nezastupitelné vyšetření při podezření na řadu neurologických onemocnění, případně slouží k intratékální aplikaci léků a přináší výsledky umožňující stanovení a potvrzení patologických procesů centrálního nervového systému, a to včetně mozkomíšních obalů a míšních kořenů.
Co trápí české muže? V posledních letech stoupá neplodnost a zvyšuje se také počet mužů, kteří v důsledku nemoci či úrazu trpí erektilní dysfunkcí.
V obou těchto oblastech jde naštěstí medicína rychle dopředu, takže nemusíte zoufat, řešení se najde pro každého.
Sneplodností v Česku bojuje každý pátý pár. Za neschopnost počít potomka mohou muži ve stejném procentu případů jako ženy. Častou příčinou jejich neplodnosti je tzv. varikokéla (rozšíření žil varlete), která způsobuje bolesti, neplodnost a pokles hladiny mužských hormonů. Je nutné ji operativně odstranit. Dosud se prováděla laparoskopicky, nyní se využívá především speciální operační mikroskop. „Maximálně bezpečným a spolehlivým zákrokem je mikrochirurgická operace varikokély vyžadující operační mikroskop. Tento mikroskop máme na klinice ISCARE, na které je možné zákrok podstoupit,“ řekl MUDr. Lukáš Bittner, vedoucí lékař z Centra andrologie ISCARE.
Mikrochirurgické provedení minimalizuje šanci na poškození přívodních cév varlete a nervů, což významně snižuje množství pooperační komplikací. Výkon probíhá v celkové anestezii. Operační čas u jednostranné varikokély je zhruba 90 minut. Při operaci jsou pod mikroskopem podvázány a přerušeny rozšířené žíly, už 5 hodin po zákroku je pacient schopen s doprovodem opustit kliniku. Zlepšení parametrů spermiogramu po operaci varikokély nastává u 80 % pacientů.
Jak na erektilní dysfunkci? Erektilní dysfunkce (ED) přímo neohrožuje pacienta na zdra -
ví, může však výrazně zhoršit kvalitu jeho osobního života a může být i varovným signálem na skrytě probíhající závažné onemocnění. Nejčastější příčinou ED bývá cévní porucha, obvykle z důvodu dlouhodobě působícího vysokého krevního tlaku, cukrovky nebo vysoké hladiny krevních tuků. Častou příčinou bývá také léčba rakoviny prostaty a úrazy. Léčba pomocí penilního implantátu je určena všem pacientům, kteří trpí poruchou erekce, na které konvenční terapie pomocí tablet nebo injekcí do topořivých těles nezabírá.
Penilní implantáty jsou v zahraničí dnes již běžnou součástí léčby, ročně se takových operací provede ve světě kolem dvou tisíc. V Centru andrologie ISCARE proběhlo úspěšně již několik desítek takových operací. V průměru se zde dělá dvakrát měsíčně. U pacientů, kteří zákrok doposud podstoupili, došlo ke zlepšení sexuálního, ale i celkově osobního života.
Ačkoliv se jedná o poměrně složitý zákrok, je regenerace a schopnost běžného provozu člověka vcelku rychlá. „Všichni pacienti 2 týdny po operaci mají jen minimální omezení, po šesti týdnech jsou schopni plného nasazení včetně sportu a sexu. Ovládání implantátu je pro klienty velmi snadné, jsou schopni implantát používat po jedné schůzce s nácvikem,“ uvádí MUDr. Lukáš Bittner. Zákrok s nafukovacím implantátem vyjde zhruba na 275 000 Kč, což je o třetinu méně než v zemích západní Evropy.
Nafukovací implantáty jsou jednoduše ovladatelné malou pumpičkou umístěnou v šourku – muž pouhými několika zmáčknutími naplní cylindry implantátu tekutinou, která je v rezervoáru umístěném v oblasti malé pánve, a tím dojde k erekci. Po pohlavním styku se implantát vyprázdní uvolněním ventilu pumpičky. Při použití nafukovacího implantátu dosahuje penis velmi dobré tvrdosti v erekci a přirozeného vzhledu v ochablém stavu. Rozdíl od „zdravého“ penisu není schopna poznat ani většina partnerek. Více informací naleznete na www.andrologickaklinika.cz
