Editorial Žízeň. Zažili jsme ji všichni, skeptické předpovědi pro příští desetiletí naznačují, že se s ní nerozloučíme, spíše naopak. Proč se o ní tedy nepobavit, byť letmo a za poněkud méně děsivých okolností? V tomto čísle se pokoušíme žízeň představit jako něco, co k životu patří, a to i v souvislosti s pitím alkoholu, nebo dokonce v souvislosti s přehledem znepokojivých zpráv ze starého denního tisku. Právě proto ovšem negativa vyrovnáváme nemalou mírou nadsázky a nadhledu. Zatím to totiž pořád ještě jde. Žízeň lze zažít abstraktně i konkrétně, během pandemických uzávěr byla žízeň spojena se zavřenými hospodami a restauracemi, zároveň však se snahami o potkávání se s rodinou, přáteli „pod pláštíkem noci“. V Čechách je pití téměř vždy společenská událost. Nedokazuje to trochu i naše crowdfundingová kampaň na Doniu? Vaše žízeň po Mléku (s medem) nám vyrazila dech, samozřejmě v příjemném slova smyslu. Všem přispěvatelům patří náš neskonalý dík, který tavíme v číslo, jež držíte v rukou, a číslo, jež bude následovatna konci podzimu. Velké díky Vám všem!
3
Text: Martin Dvořák
