Teorie hospody pro začátečníky Některé věci je dobré zdokumentovat a popsat dřív, než dočista zmizí. Nemusí to být zrovna zástupci fauny a flory, kteří se v době tajících ledovců nejsou schopní adaptovat na lidskou blbost. Vlivem globalizace vymírají i starobylé národy, upadají odvěká řemesla, do zapomnění odcházejí pradávné zvyky, například sbírání céček nebo zakládání vlastních blogísků. A kam se třeba poděla tradice ústního vyprávění, cizelovaná stovkami generací? Bude si ještě někdo pamatovat, jak se povídalo při draní peří? Dnes nahrazují všechno to mezilidské plkání sociální sítě svými fotografiemi, obrázky, klipy, nálepkami, smajlíky a obrázky lilku. Společně s povídáním jsou ohrožená i místa, kam si lidé povídat chodili, a mezi ně patří i hospoda. Ano, hospoda, kolébka českého národa a jeho vzdělanosti, kultury a moudrosti, hospoda, jež je ztělesněním i baštou českých hodnot. To vše se dnes otřásá v základech. S hrůzou totiž zjišťujeme, že dnešní mládež už nepovažuje konzumaci nadměrného množství alkoholu za věc hodnou společenské prestiže. Jako by vypití deseti piv a sedmi velkých rumů nebyl hrdinský čin hodný zaznamenání, opakování, dostižení a překonání. Jako by návrat domů po čtyřech (končetinách, ne pivech) bez peněženky, bez saka a bez sebeúcty nepatřil k přechodovým životním rituálům opravdového Čecha. Jako by pořádná hospodská rvačka, která nade vší pochybnost rozhodne, které fotbalové mužstvo je lepší, nebyla etalonem skutečného českého hrdinství. Kdepak, dnešní mladí se svými aperoly, proseccy a nealkoholickými radlery nejsou ničím jiným než hrobníky české hospody. Té hospody, která přežila středověk, mocnářství, války, komunismus i neřízené budování kapitalismu, aby nakonec pomalu a bolestivě umírala na latte
4
