místního gymnázia. Do roka, dvou, nám zmizí, odejdou na vysokou školu. Naděje vkládáme do dětí, které na Půdu začaly chodit v jedenácti, ve dvanácti letech a vrátily se i po covidu. Teď slaví patnáctiny a hledají brigádu. Bylo by fajn je podchytit a odchovat si tak posily. Role knihoven ve společnosti prochází proměnou a Půda do toho skvěle zapadá. Podílíte se na rozvoji neformálního vzdělávání, spolupracujete se školami, rozvíjíte kreativitu, týmovou spolupráci, řešení problémů a další klíčové kompetence pro 21. století. Opravdu se mi líbí, že se nevěnujete jen nějaké úzké skupině uživatelů – soustavně podporujete děti a jejich učitele, knihovníky i nadšence z řad veřejnosti. Zároveň je propojujete a tím přispíváte k vytváření nových komunit. Která z těchto skupin je u vás nejaktivnější, případně o co je největší zájem? Knihovny od nepaměti fungovaly jako místní centrum vzdělanosti a jejich hustá síť má obrovský potenciál se s formálním vzděláváním skvěle doplňovat. Je dostupná a otevřená všem. Přesto stále jsou nejaktivnější skupinou na Půdě děti z místních základek a nižšího gymnázia. Přijdou po škole, zkouší různé roboty, tvoří na 3D tiskárně, přivedou kamarády. Mám radost, že k nám začali chodit i vychovatelé s dětmi ze Střediska výchovné péče nebo z úterků, které máme ve spolupráci s Rodinným centrem PodAné Srdce, vyhrazené pro rodiny s dětmi s poruchou autistického spektra. O nedělích se často Půda stává cílem rodinného nedělního výletu. Myslíte si, že Váš příklad mohou následovat kolegové z jiných knihoven, máte pro ně nějaké rady nebo tipy? Jsem ráda, že si mě Půda našla a já ji. Ale nemyslím si, že by přesně taková Půda měla být v každé knihovně nebo, že by bez takhle prima
22
proměny českého knihovnictví
zázemí robotika v knihovnách dělat nešla. Mám radost, že si roboti své místo v knihovnách našli, a líbí se mi, že každá knihovna k tomu přistupuje trošku jinak. Ideální je, když si to nastaví tak, aby to fungovalo s ohledem na vlastní personální a prostorové podmínky konkrétní knihovny. Líbí se mi i pestrost nabídky příležitostí knihoven, která odráží zájem a nadšení knihovnic a knihovníků. Netřeba to na sílu tlačit do robotů, stačí vědět, kteří sousedi se jim věnují a u nás se dál věnovat tomu, co naplňuje nás. Začít se potom dá třeba s jedním Ozobotem v šuplíku, kterého budeme půjčovat dětem, které se s ním budou učit a objevovat víceméně samostatně. My budeme přihlížet, učit se s nimi a hledat cesty, jak tento jejich zájem a tuto novou komunitu v naší knihovně podpořit dalším robotem nebo třeba 3D tiskárnou, prostorem pro vrstevnický programovací kroužek atd. Můžete doporučit čtenářům rodičům nějaké zdroje či knihy, které by jim pomohly zájem o programování a robotiku rozvinout třeba i doma? Na první pohled to může působit komplikovaně, tak proč se toho nebát? Můžu doporučit výlet do Poličky, k nám do knihovny, na Půdu. Přijít si pohrát a vyzkoušet si to. Půdní roboti a má soukromá sbírka různých robotů, stavebnic a deskových her představuje už docela slušný přehled toho, co je na trhu k dispozici a zaujalo nás to. Fungujeme tak i jako poradna pro rodiče, když chtějí pořídit nějakou chytrou hračku svým dětem. Z knížek je moc hezká trilogie Hello Ruby od Lindy Liukas. Inspirace z Půdy, postupně doplňujeme zde http://puda.knihovna.policka.org/o-nasich-robotech/ nebo můj starší web věnovaný různým robotům http://robotika. sandofky.cz/. V rámci projektu iMyšlení vznikly učebnice, které jsou dostupné na webu https://imysleni.cz/.
