informací o tom, co všechno dělám. Přijde mi to běžné a normální, jsem ráda, že mám co ukázat, jsem pachatelem dobrého skutku a pomalinku se mi do toho nadšení vkrádá něco, co nezní. Slid za slidem dojíždím svou prezentaci. Noví školní knihovníci jsou po dvou dnech školení a mé prezentaci tiší, unavení, cítím, že jsem je přehltila a dochází mi, že zatímco já mám v rámci svého úvazku prostor a čas pro práci školního knihovníka, která je v rámci náplně práce prakticky shodná s knihovníkem ve veřejných knihovnách, oni jsou dobrovolníci, kteří mají třebas jen 2 hodiny týdně v odpoledních hodinách + knihy jsou součástí kabinetu, o stavu knihovního fondu ani nemluvě. Vždyť se z velké většiny teprve chystají na startovní čáru a já jim tady svým zajetým, fungujícím knihovnickým světem naprosto převálcovávám ten jejich začínající a velice křehký. Být na jejich straně, tak jsem taky tichá a asi i frustrovaná. Padá několik nesmělých otázek. Druhý den s druhou skupinou opět zapínám svou prezentaci, ale už se k ní tolik nevážu a hned předesílám, jak dopadl den předtím a že bych to chtěla dnes uchopit jinak. Že jsem si vědomá toho, jak jinou startovní pozici mám. Právě proto vznikají tyto snahy, kurzy, workshopy, iniciativy, aby se školní knihovny dostaly na světlo, byly vidět, aby začaly být konečně brány vážně, jako plnohodnotná, nedílná součást čtenářství, čtenářské gramotnosti, která se prolíná do všech oborů, do života. A ano, jsou tady veřejné knihovny a jejich neuvěřitelný přerod a záběr, který dnes mají. Ale stupínků ke zrození čtenářství je před tím, než děti dojdou do veřejné knihovny více. Startovací stupínek rodina, stupínek kamarádi, stupínek mateřská školka, stupínek základní škola, stupínek školní knihovna, kterou vnímám jako jakýsi most, jedna z cest do knihovny veřejné. Vzniká velice živá beseda, sklízím smích, když se ptám na jejich současné úvazky, padá mnoho otázek, často rozčílených. Knihovní systém, on-line katalog – chtěli bychom, ale nejsou peníze, je nějaký zdarma? Obalování knih. Řazení knih, rozřaďovače. Jaké knihy. Peníze. Značení. Jak funguje
28
veřejné knihovny
půjčování domů a máme půjčovat knihy domů? Co se starými knížkami – Alois Jirásek, Walter Scott a co knihy, které jsou z roku 1950, 1960? Opravdu je můžeme vyřadit? A prostor, kéž by byl prostor, ale není, přitom my bychom tak rádi, ale jak, jak a za co? Naše knihovna jsou dvě police knih. Nestačím odpovídat, je vidět zájem a jakoby snaha přijít teď hned na to, jak udělat, aby TO šlo, když je vidět, že TO někde jde. Mrzí mě, že jsem si otázky nezapisovala, ale potvrzovaly povětšinou fakt, že všichni, co by rádi provozovali školní knihovnu, začínají prakticky z ničeho a to už poněkolikáté. Přesto mám dobrý pocit, ač vím, že dnes nic nevyřešíme, že toto je v čase tak zanedbané, že nějakou dobu potrvá, než se školní knihovna stane ve škole samozřejmostí, ale ten zájem je důležitý a já v každém z těch lidí vidím chuť něco udělat, nedat se. 20 lidí, 10 škol, to je pro začátek pěkné. Každý jeden z nich se mi před očima mění v pověstný kamínek vhozený do vody, kolem kterého se dělají větší a větší kruhy. Také jim to říkám. Možná jsem drobet naivní, ale s touto naivitou jsem v letech 2013, 2014 vyběhávala novou stavbu pro veřejnou knihovnu a ona dnes stojí a slouží čtenářům.
Závěr Žijeme v době plné zvratů, kdy informace mohou být mnohem fatálnější a nebezpečnější zbraní, než zbraně samotné. Bez dobrého čtenářství neobstojíme. Školní knihovny jsou podle mě chybějící článek v řetězci rodina, škola, přátelé, veřejná knihovna, škola. Jsem moc ráda, že se v Ostravě díky MAP ORP Ostrava II podařilo začít takový malý velký boj s tak trochu už ne větrným mlýnem, ale „větrnou školní knihovnou.” A já už teď vím, že se skupina pro čtenářkou gramotnost bude setkávat i nadále v rámci MAP ORP III a následně IV. Pevně doufám, že za 5, 10, 15 let si povzdechnu nad tím, jak těch kolonek ke školní knihovně ve Výroční zprávě školy pro MŠMT je čím dál víc, budu mrzutá, protože tak nerada papíruju a zároveň vděčná za to, že o školní knihovny je zájem i tam nahoře.
