Následující nejobsáhlejší kapitolu autorka právem nadepsala Na vrcholu tvůrčích sil: Divadlo /Husa/ na provázku. Ve sdružení, koncem r. 1967 původně ustaveném pod ideovým vedením pedagoga, dramaturga a teatrologa Bořivoje Srby na poloamatérské bázi, nastudoval Pospíšil, po jeho brzké profesionalizaci coby první umělecký vedoucí, v partnerství s Tálskou, Scherhauferem a Boleslavem Polívkou, během třinácti let v Domě umění celkem 18 inscenací, z toho čtyři pro tamní Dětské studio. Po připomenutí zdejších programových zásad tzv. „nepravidelné dramaturgie“ a při sledování organizačních a personálních proměn souboru rozebírá Hanáková postupně všechna Pospíšilova nastudování (už dříve se důkladněji věnovala titulu Na Pohádku máje a činnosti Dětského studia), i když zejména pro první roky (zahajovalo se 15. března 1968 jeho režií textů Milana Uhdeho Panta rei a Výběrčí) dochovalo se zdrojů poskrovnu. Umělecké těžiště období podle očekávání spatřuje ve třech zevrubně rekapitulovaných premiérách, kdy paranoidní režisér autorsky „pokryl“ utajenou spolupráci s tímto oficiálně zakázaným dramatikem (který na Pospíšila vícekrát zasvěceně zavzpomínal): Páralově Profesionální ženě, i díky hudbě Miloše Štědroně a rovněž zde probíraném Sísově filmu dodnes nejživější olbrachtovské Baladě pro banditu a mrštíkovské variaci Na Pohádku máje. Opomenuty nejsou ani projekty svým způsobem solitérní, jako bulharské látky Než jsem se narodil... a potom, Lazařina nebo karatistická Dlouhá cesta. Pospíšil, který se hned zpočátku ve dvojích Pohádkách o mašinkách věnoval látkám pro děti, r. 1975 založil a coby svou hlavní pracovní náplň promyšleně budoval samostatné Dětské studio, kam byli v několika věkových kategoriích adepti vybíráni konkurzem. Rozbory dokládají, že z kvarteta těchto hojně reprízovaných nastudování (např. v Bramborovém dni začínala řádka pozdějších známých profesionálů) byla úspěšná všechna. Při uplatňování postupů „divadla na divadle“ a zachycení podílu režisérových spolupracovníků Hanáková zdůrazňuje úsilí náročného maximalisty Pospíšila o totální,
diváky obšťastňující poetickou podívanou muzikálového typu. Další dvě nedlouhé partie si všímají Pospíšilových ingerencí do práce jiných souborů. Z amatérské sféry (pražská Lucerna a Ateliér, brněnský šermířský Duel) měla bezesporu největší umělecký význam vynalézavá, cenami ověnčená jevištní verze Homérovy Odyssey, s níž se renomované Divadelní studio Josefa Skřivana dostalo z Brna až na Ithaku. Z hostování u profesionálů stálo za rozbor karlovarské provedení Scherhauferova provázkovského scénáře 11 dní křižníku Kníže Potěmkin Tauričevský. Výrazný zlom v biografii i kariéře Zdeňka Pospíšila nastal při dlouho plánovaném a vskutku dobrodružném útěku na jachtě přes bývalou Jugoslávii a Itálii do emigrace s manželkou, třemi dětmi a několika přáteli v létě 1980. O této dekádě s neobyčejným heuristickým zápalem pojednává kapitola Ve švýcarském exilu, co do pátrání po relevantních faktech bezpochyby nejobtížnější, avšak právě proto nejobjevnější a nejpřínosnější. Vytrvalá badatelka, trpělivě „vytěžující“ různé zahraniční divadelníky (přiznává, že se proto učila francouzštině) a čerpající také ze záznamů všudypřítomné StB, objasňuje objektivní a subjektivní důvody i tvrdé dopady tohoto kroku. Ani po získání statusu politického uprchlíka totiž pobyt ve frankofonním Lausanne či jiných kantonech rozhodně nebyl snadný. Jazykově nevybavený svéhlavý režisér neustále narážel na diametrálně odlišný systém tamního divadelnictví (ten Hanáková názorně vysvětluje), o němž se vyjadřoval s despektem, a při své dominantní cholerické nátuře vstupoval při pokusech realizovat své vize do stále nových rozkolů a konfliktů. Pod pseudonymy Yan Kaplan a Pospa postupně sice založil čtyři vlastní soubory (Divadelní společnost Pashahu, Lausannské divadlo pro děti, Divadlo Na konci provázku, Divadlo Glóbus), v nichž „recykloval“ své domácí projekty, zdařile nastudoval Hamleta v řecké Soluni a posléze usiloval o vybudování vlastního divadla v Paříži, vystřídal však také řadu poněkud dehonestačních civilních zaměstnání: živil sebe i rodinu jako recenze
53
