Tradiční svátky Bulharů / Традиционни празници на българите by Myky

Традиционни празници на българите Доц. д-р Веселка Тончева

Tradiční svátky Bulharů Doc. Veselka Tončeva, Ph.D.

Издава: Сдружение „Заедно“ Vydává: Spolek Zaedno

Традиционни празници на българите / Tradiční svátky Bulharů Издава се с финансовата подкрепа на Министерството на културата на Чешката република и на Кметството на гр. Прага. Концепция и илюстрации: © Севдалина Коваржова Костадинова, 2015 г. Техт: © Доц. д-р Веселка Тончева, 2015 г. Специализирани консултанти: д-р Ярослав Отченашек, д-р Албена Рангелова, доц. д-р Славка Керемидчиева Преводач: д-р Милена Пржикрилова Коректор: д-р Албена Рангелова Технически сътрудник: Михал Коварж Издава: © Сдружение „Заедно“, Прага, 2015 г., всички права запазени. Печат: Барио ООД ISBN 978-80-260-9290-2 Използване на материали под каквато и да е форма е възможно само с разрешение на издателя.

Традиционни празници на българите / Tradiční svátky Bulharů Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky a hlavního města Prahy z Celoměstských programů podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy pro rok 2015. Koncepce a ilustrace: © Sevdalina Kovářová Kostadinova, 2015 Text: © Doc. Veselka Tončeva, Ph.D., 2015 Odborné konzultanty: PhDr. Jaroslav Otčenášek, Ph.D., Albena Rangelova, CSc., doc. Slavka Keremidčieva, Ph.D. Překlad: PhDr. Milena Přikrylová Korektura: Albena Rangelova, CSc. Technická spolupráce: Michal Kovář Vydává: © Spolek Zaedno, Praha, 2015, všechna práva vyhrazena. Tisk: Bario, s. r. o. ISBN 978-80-260-9290-2 Přetisk a jakékoli šíření povoleno pouze se souhlasem vydavatele. www.zaedno.org

Илюстрациите към книгата не са икони, нито техни копия. Става въпрос за творби, които са вдъхновени от традицията и символиката на православната иконография. (бележка на илюстратора) Ilustrace ke knize nejsou pravoslavné ikony, ani jejich kopie. Jedná se o umělecká díla inspirována tradicemi a symbolikou pravoslavné ikonografie. (poznámka ilustrátora)

ISBN 978-80-260-9290-2

Úvod

stávají trochu jinou podobu a stávají se součástí novodobých tradic. Konec 19. a celé 20. století se nesly ve znamení dalšího obohacení kalendáře svátků. Jedná se např. o mezinárodní festivity dělnického charakteru (1. máj jako Svátek práce), státní svátky a události podobného charakteru. Další svátky přibývají v současnosti, obvykle přicházejí ze zahraničí a nemají delší lidovou tradici (svatý Valentýn), přesto patří k oblíbeným. V této knize nalezne čtenář populární a stále oblíbené svátky především liturgického původu, tedy ty spojené s církevním rokem. Nicméně neznamená to, že v realizaci těchto oslav nenalezneme mnohé ne zcela náboženské prvky, jejichž původ je buď ještě předkřesťanský nebo je výsledkem lidové interpretace některých cizích či jinonáboženských elementů. Kniha je sestavena podle dnes platného kalendáře, jenž je označován jako gregoriánský (podle papeže Řehoře XIII.). V pravoslavných zemích nicméně ještě donedávna platil kalendář juliánský (podle G. J. Ceasara, v Bulharsku byl platný do roku 1916), takže při práci se staršími publikacemi je nutné dávat pozor na třináctidenní posun. Začínáme tedy 1. ledna se svátkem sv. Vasila a pokračujeme přes jaro, léto a podzim až k Vánocům a svátku sv. Štěpána 27. prosince. Pojetí roku v životě našich předků bylo trochu odlišné, za začátek roku bylo v souladu s přírodním cyklem považováno jaro, Velikonoce prapůvodně oslavovaly jarní rovnodennost a počátek nového hospodářského roku. Dnes patří mezi nejdůležitější křesťanské svátky. V létě vrcholily některé polní práce a na podzim přicházelo zpracování a uložení úrody. V zimě pak řada prací ubyla a bylo možno se soustředit na přípravy na příští rok. Vzhledem k tomu, že naši předci měli jako volný den pouze neděli, kdy se chodilo do kostela, byly svátky svatých, jež připadaly na různé dny v týdnu, příležitostí trochu si zpestřit pracovní týden, vykonat např. pouť a věnovat se více duchovním záležitostem, ale také s tím spojeným oslavám. Z tohoto důvodu jsou jednotlivá hesla naší publikace pojata nejen jako charakteristika konkrétního svátku, ale mají připojeny ještě popisy sváteční tabule, lidové písně, legendy, pověsti nebo přísloví spojené s tím kterým svátkem. * Chceme-li si přiblížit svátky zahrnuté do této publikace, pak si je můžeme zařadit do několika okruhů. Jarní obřadní cyklus startuje 1. březnem, kdy se slaví Baba Marta. Tato postava i její oslavy spojené s vyvěšováním červených tkanin, vázáním tzv. martenic (nejčastěji červenobílé amulety vytvořené spojením nití, které se váží na zápěstí, na krk, na větve stromů apod.) jsou poměrně specifické. Setkáme se s nimi především v Bulharsku, v omezenější míře i v Makedonii, Řecku a Moldavsku. Jedná se tedy o symbol nastupujícího jara – vázání martenic je magickou praktikou symbolizující nově přicházející roční období, s tím spojenou plodnost, očistu obydlí atd.

yklus výročních svátků a obyčejů můžeme vnímat jako rozsáhlý a v čase proměnlivý soubor společenských obyčejů, obřadů a zvyků, jež jsou nějakým způsobem zakořeněny v tradici. Tento souhrn zvyků přímo souvisejících s kalendářem je specifický nikoliv na základě etnické či jazykové příslušnosti obyvatelstva, nýbrž především na základě náboženského vyznání. Tato publikace je tudíž zaměřena na tradice pravoslavného obyvatelstva dnešního Bulharska (což je většina obyvatel), nezabývá se tedy obyčeji a zvyky bulharských muslimů, židů, katolíků nebo protestantů. Nicméně to neznamená, že by příslušníci jiných náboženských skupin některé svátky neslavili podobně nebo stejně jako pravoslavní Bulhaři. Svátky a výroční slavnosti patří k základním sebeidentifikačním znakům každé společnosti a u Bulharů tomu není jinak. Je nutné poznamenat, že výroční obřadnost jako součást lidové kultury byla realizována vždy regionálně. Znamená to, že řada svátků měla jen místní nebo oblastní význam. V době národního obrození, které v bulharském prostředí vyvrcholilo vznikem moderního bulharského státu (1878), pak původně regionální obřadnost často dostávala celonárodní rozměr a stala se jedním ze znaků novodobé bulharské kultury. Ve 20. století se proto některé součásti tradičního lidového kalendáře staly součástí moderní státnosti Bulharska, školních osnov, literárních i výtvarných děl a můžeme říci, že i dnes neztrácejí na významu – v situaci sílící globalizace tyto tradice napomáhají udržovat pravoslavným Bulharům vlastní identitu. Jednotlivé kalendářní svátky a slavnosti samozřejmě nejsou záležitostí uzavřené skupiny lidí ve vsi či v kraji. Obvykle se jedná o průnik starších tradic a mnoha vlivů často i ze vzdálenějších oblastí. Lidový kalendář tvoří pestrý souhrn rituálních činností, které mají slovesný, hudební, písňový či taneční charakter a jsou doprovázeny dalšími pomůckami hmotného charakteru (oděv, nástroje, nápoje, pokrmy, ozdoby apod.). Kalendář lidových svátků obsahuje několik typů těchto událostí, zahrnujeme sem např. zvyklosti spojené se solárním a lunárním cyklem astronomického kalendáře (např. Baba Marta). Jinou výraznou složkou je církevní liturgický rok, jehož obřady často překrývají původní kulty (Vánoce, Letnice). Festivita tohoto typu je obvykle stabilně spjata s kalendářem (každý svatý má pevně přiřazené datum) a pouze některé svátky jsou pohyblivé a závislé na slunci a měsíci (např. Velikonoce). Církevní svátky dnes tvoří v bulharském kalendáři největší část oslav. Jiný druh svátků představují ty, které jsou spojené s hospodářskými činnostmi (zahájení orby, dožínky, zařezávání vinné révy). Jedná se o události, které v souvislosti s industrializací a klesajícím množstvím lidí zaměstnaných v agrárním sektoru poněkud ustupují, a to i v balkánských zemích. Některé z těchto tradičních oslav v současné době do-

i druhý apoštol svatý Pavel. Tento církevní svátek je v bulharském prostředí spjat s některými obřadními pokrmy. 17. července slaví svátek svatá Marina, nazývaná často Ohnivá Marina. Tato světice byla v některých oblastech Balkánu spojována s rituálem získávání nového, živého ohně. Dále je tento den spojován s obřady lidového léčitelství. O tři dny později, tj. 20. července, nastává svátek svatého Ilji (Eliáše) neboli Ilinden. Svatý Eliáš je ve slovanském prostředí obecně chápán jako hromovládce (odborníci naznačují jistou ideovou návaznost na pohanského Peruna), jeho kult je spojován s počasím (obřady proti suchu), s přírodními démony a některými úkony tradiční medicíny. Goljama Bogorodica – Zesnutí Panny Marie je církevním svátkem připadajícím na 15. srpna. Tento den končil půst. V pravoslavných balkánských zemích je tento den zasvěcen rodině, plodnosti a zdraví. V katolickém prostředí se svátek jmenuje Nanebevstoupení Panny Marie, neboť římští katolíci věří v přenesení Bohorodičky na nebesa, pravoslavní – pouze v její zesnutí. 1. září se slaví Simeonovden (svatý Simeon), jenž má výrazný agrokulturní význam – započínají podzimní orby a setby, ač je ještě kalendářní léto. Rituály mají v podstatě také plodnostní a predestinační charakter. Malka Bogorodica – Narození Panny Marie připadá na 8. září a jedná se o výrazně ženský svátek, Bohorodička je považována za patronku předení, tkaní i šití. 14. září je v liturgickém kalendáři dnem Povýšení (Pozdvižení) svatého Kříže. V českých zemích je to vcelku opomíjený svátek, ale u pravoslavných věřících se nese ve znamení půstu. Na Balkáně obvykle tento den začíná sklizeň vinné révy, vinobraní, které je spojeno s řadou rituálů. Na 17. září připadá svátek Svatých mučednic Víry, Naděje a Lásky a jejich matky svaté Sofie (česky též Žofie). Tento den je zasvěcen především ženám, matkám, neboť připomíná krutou smrt matky a jejích tří nedospělých dcer. Obřady související s tímto svátkem jsou především spojené s přípravou tradičních pokrmů obsahujících sezónní ovoce a mají zajistit zdraví. Prvním říjnovým svátečním dnem je Petkovden, tedy svátek svaté Petky (Paraskevy), jenž se slaví 14. října. Jedná se o velmi populární bulharskou světici, které je tu zasvěceno mnoho kostelů a kaplí a která je vnímána jako patronka Bulharska. Kult svaté Petky je pestrý, je považována i za nástupce sudiček, má léčitelské schopnosti (např. při epilepsii) a jedním z rituálů jejího uctívání je v některých oblastech Bulharska obětování černé slepice. Zároveň v tradiční kultuře tímto dnem začínalo období námluv a také byl tento den vnímán jako předzvěst zimního období. 26. října na svátek svatého Dimitrije (Dimitrovden) začíná přelomová perioda, protože v lidovém kalendáři naplno propuká zimní období. Dimitrovden je spojen s mnoha obřady a rituálními zákazy. Velmi zajímavý je 8. listopad, kdy se připomíná svatý Archanděl Michail, jenž je zvláště

Dalším jarním svátkem je uctění Svatých čtyřiceti mučedníků 9. března, v bulharském lidovém prostředí obvykle označován jako Mladenci. Číselná symbolika méně časté číslice 40 se projevuje v mnoha obřadech spojených jak s kosmologií (40 slunečních paprsků), tak s magickými praktikami u zemědělských prací (zasazení 40 kořínků). 25. března nastává Blagoveštenie (Zvěstování Panně Marii), církevní svátek spojený s archandělem Gabrielem a jeho oznámením Panně Marii, že bude v očekávání. Na rozdíl od katolického prostředí není u pravoslavných, ani protestantských věřících přítomno dogma Neposkvrněné početí Panny Marie. Prvním dubnovým obřadem lidového kalendáře je Lazarovden (den sv. Lazara, předposlední sobota před Velikonocemi) a Cvetnica (Květná neděle, poslední neděle před Velikonocemi). Jedná se o církevní svátky s jistými stopami jarních kultů (zdobení rozkvetlými ratolestmi, vhodný svatební termín, využití bylin v lidovém léčitelství apod.). Největším křesťanským svátkem je Velikden (Velikonoce), který je svátkem pohyblivým a nahradil původní pohanské oslavy jarní rovnodennosti. Oslavy Velikonoc jsou velmi bohaté a pestré, výrazně se liší region od regionu, ale základní připomínka ukřižování a poté zmrtvýchvstání Ježíše Krista je samozřejmě společná. 6. května se slaví Gergjovden (svátek sv. Jiřího, který patří do skupiny čtrnácti svatých pomocníků), jenž je sice svátkem církevním, ale spojené obřady s přírodními prvky a kultem plodnosti ukazují na původní širší význam, což dokládají i četné pověsti a přísloví (v českých zemích oblíbené: Na svatého Jiří vylézají hadi, štíři). Čtyřicet dní po Velikonocích nadchází svátek Văznesenie Gospodne (Nanebevstoupení Páně) neboli Spasovden. Jedná se o liturgické připomenutí odchodu Ježíše Krista po ukřižování a zmrtvýchvstání na nebesa. Na 21. května připadá svátek svatých Konstantina a Heleny, který patřil k významným dnům v Byzantské říší a následně i ve většině pravoslavných církví. S jejich svátkem je kromě náboženských obřadů spojena i řada rituálů magického charakteru. V jihovýchodním Bulharsku (Strandžansko) se na tento svátek provozuje nestinarstvo (chození po žhavých uhlících). Letní obřadní cyklus je zahájen svátkem Svaté Trojice a Svatého Ducha, jenž připadá na padesátý den po Velikonocích. V českých zemích je tato doba označována jako Letnice. V podstatě se jedná o upravený původní židovský svátek týdnů Šavu‘ot. Jeho kořeny jsou nicméně hluboce předkřesťanské a souvisejí s oslavami letního slunovratu. V bulharské tradici navíc dnem sv. Ducha začíná tzv. rusalský týden, což dokládá přetrvávající víru v démonické síly a původně přírodní kulty. 24. června nastává den narození svatého Jana Křtitele – Eňovden. Svátek obsahuje kromě liturgické složky také množství rituálů spjatých s přírodou (magie svatojánské noci), plodností, lidovým léčitelstvím i démony a čarodějnicemi. Den svatého Petra připadá na 29. června, kdy se ale obvykle připomíná

pak nastává Jordanovden, neboli slavnost Zjevení Páně a svátek Tří králů, kdy končí vánoční svátky. 7. ledna pak přicházel svátek Jana Křtitele – Ivanovden. Během obou svátečních dní se věštila budoucnost, některé domácí práce byly zakázané a začínají tzv. Špinavé dny, v nichž je podle lidové tradice působení démonických sil obzvlášť nebezpečné. Jiného charakteru je Babinden, kdy se 8. ledna oslavovaly porodní babky. Jednalo se tedy o v podstatě ženský svátek. 17. a 18. leden byl zasvěcen dvěma svatým, kteří se v bulharské tradici pokládali za dvojčata – svatý Anton a svatý Atanas. Oba byli vnímáni jako páni moru a nemocí, ale zároveň byl jejich svátek příznakem toho, že zima je už v druhé polovině a do jara tak není daleko. Na rozdíl od českých tradic je únorový měsíc pro Bulhary plný významných festivit. 1. února se připomíná svatý Trifon, svátek se označuje jako Trifon Zarezan a je spojen s ořezáváním vinné révy a řadou rituálních praktik, které mají zajistit dobrou úrodu vína. První tři únorové dny se nesmělo pracovat jako ochrana před vlky. 10. února slaví svátek svatý Charalampij (Charalambos), tento den je označován jako Čuminden (Morový den) a je spojen v obřady lidového léčitelství a s prevencí před působením nemocí a démonů. Zimní období nakonec uzavírá svátek jednoho z vůbec nejuctívanějších bulharských světců – den svatého Todora (Theodora) a s ním související Todorův týden. Jedná se o pohyblivý svátek, jenž začíná sedm týdnů před Velikonocemi a nese se ve znamení půstu. Se svatým Todorem i s Todorovým týdnem je spojeno velké množství různých rituálních praktik, postupů a zábav (koňské závody). Neúcta k tomuto světci byla podle lidové tradice přísně potrestána. Celé předvelikonoční období se již neslo v duchu nadějného očekávání (ve starších dobách jarní rovnodennosti, po příchodu křesťanství ukřižování a zmrtvýchvstání Páně), zima definitivně odcházela, příroda se již probouzela a nový rok mohl začít.

v bulharském folkloru specifickou postavou odvádějící duše umírajících lidí. Ač jsou rituály související s uctíváním Archanděla Michaila prováděny během posledních dní umírajícího a několik dní po jeho smrti, je 8. listopad zasvěcen obětování zvířete mužského pohlaví a připravují se tedy obřadní jídla. Den zasvěcený svatému Minovi (Menasovi), jehož v českých zemích téměř nikdo nezná, je 11. listopadu. Svatý Mina pocházel z Egypta a byl to proslulý vykonavatel zázraků. V lidové tradici je mu přisuzována schopnost poskytovat rady a je mu také přisuzována moc vládnout vlkům. Po 11. listopadu začíná hlavní období vlčích svátků (14.–21. listopadu), kdy přicházejí nejen divoká zvířata, ale i démoni, nemoci, neštěstí apod. Svatý Andrej (svatý Ondřej) slaví svátek 30. listopadu. Jeho popularita v pravoslavných zemích je mimořádná, což dokládá i velké množství jemu zasvěcených chrámu. Symbolika tohoto svátku má především hospodářský a astronomický rozměr, což je podporováno velkým množstvím magických úkonů. Prosinec byl v tradičním kalendáři zastoupen řadou velmi důležitých svátků. Nejprve 4. a 5. prosince Bulhaři oslavovali svatou Varvaru (Barboru) a svatého Sávu (v lidové tradici ale ženského rodu). Ačkoliv se jedná o výrazně církevní svátky, bylo především se sv. Barborou spojeno mnoho rituálních činností (pokrmy, lidové léčitelství). Třetím a nejvýraznějším svátkem začátku prosince je 6. prosinec, den svatého Nikoly – Nikulden (svatý Mikuláš). Tento světec je v celém křesťanském světě stále velmi populární a oslavovaný i dnes, je častým patronem a ochráncem (před vlky, upíry), divotvůrcem, vládcem vod. V některých oblastech Bulharska je 6. prosinec vnímán jako opravdový začátek zimy. sv. Nikola zatřese vousy a už sněží. Spolu se sv. Varvarou a sv. Sávou jsou vnímáni jako specifická trojice svatých. Původní předkřesťanské oslavy zimního slunovratu byly nahrazeny Vánocemi, které v některých částech Bulharska v podstatě začínají už 20. prosince svátkem svatého Ignatije (Ignáce). Tento světec je spojován s odhadováním charakteru budoucího roku a dalšími predestinačními a magickými praktikami. Samotné Vánoce – Koleda vrcholí stejně jako v českých zemích ve dnech 24.–25. prosince. Svátek svatého Štěpána se ale slaví až 27. 12., nikoliv 26.12., jak je tomu v Čechách. Vánočních zvyků a obřadů je veliké množství a značně se liší oblast od oblasti, v zásadě mají podobný charakter jako u katolíků. Důraz je kladen na pestrou a bohatou tabuli, dodržování některých zákazů a magických praktik. Popularita Vánoc nakonec ve 20. století v mnoha směrech u široké veřejnosti překonala dříve dominantní Velikonoce. Jak jsme již uvedli, tradiční lidová kultura nevnímala první lednový den jako začátek Nového roku, ale především v průběhu 20. století se tento den stal synonymem bujarých oslav. V bulharském prostředí byl 1. leden spojen především se svatým Vasilem – Vasiljovden. Svátek byl opět charakteristický věštěním a také se survou – koledováním dětí. 6. ledna

Jaroslav Otčenášek Literatura: Кауфман, Н. – Тодоров, Т. (съст): Народни песни от родопския край. София 1970. Качулев, И. (съст): Народни песни от североизточна България. София 1973. Мицева, Е.: Фолклор от Сакар. Част 1 – разказен фолклор. Сборник за народни умотворения и народопис LXII. София 2002. Otčenášek, J. – Baeva. V.: Slovník termínů slovesného folkloru. Bulharsko / Речник на термините от словесния фолклор. България. Praha – Sofie 2013. Стоин, В. (съст): Народни песни от средна Северна България. София 1931.

Януари Васильовден (1 януари)

Църковен празник Православната църква отбелязва паметта на богослова св. Василий Велики – един от тримата отци на Църквата заедно с Григорий Богослов и Йоан Златоуст. Обреди и народни вярвания Васильовден е също така наричан Сурваки или Сурва. Вярва се, че каквото е времето на този ден, такова ще е през цялата година. Форма на гадание за задомяване на моми е обичаят „ладуване“. Момите пускат в котле пръстените си, украсени с китка и с червен конец. Малко момиченце вади китките с пръстени една по една, а групата изпява наричането, което предопределя какъв ще е женихът на момата, чийто е пръстенът: например „Дълга трапеза, редки комати“ значи беден момък; „На стол седи с перо пише“ е учен жених; „Жълта ружа през плет гледа“ значи, че момата ще вземе комшия и др. Всички хора от семейството хвърлят дрянови клонки в огъня и чиято клонка пукне и подскочи, той ще бъде здрав през годината. В огъня се хвърлят също и трохите от трапезата, като се нарича: „Да се ражда вино, жито, коприна“. А ако някой кихне по време на новогодишната вечеря – това

се приема за добър знак. С Васильовден се свързва и сурвакането. То започва рано сутрин. Групи от малки момченца – сурвакари, обикалят по къщите всеки със своята сурвачка, направена от дрян и окичена с пуканки, червени и бели конци, сушени плодове и др. Сурвакането започва винаги от най-възрастния човек в къщата, сурвакат се и плодните дръвчета в двора и животните в обора. Домакините даряват децата с кравайчета, сушени плодове и дребни монети. Празнична трапеза и обредни ястия Вечерта преди Васильовден е втората „кадена вечер“, тъй като трапезата тържествено се прекадява, по подобие на Бъдни вечер. Прекадяването се извършва от стопанина на дома или от най-старата жена в семейството с помощта на палешника на ралото или керемида. На трапезата трябва да присъства варена свинска глава или пача от краката и главата на прасето, заклано за Коледа. Меси се също прясна погача (без мая), в която се слага сребърна паричка – намирането й означава здраве и късмет. Типично е приготвянето на новогодишна баница с късмети, която в зависимост от плънката се нарича зелник, булгурник, тутманик. Късметите са с дрянови клончета и се наричат на Бога, на всеки член от семейството, на стоката, на лозето, на нивите. Баницата се завърта

три пъти и всеки взема парчето, което се пада пред него. На Васильовден се гостува на кумовете като им се носи пита, варена кокошка и вино. Както тежи камъкът, така да ти тежи кесията! Както е корав камъкът, така да ти е корава душата! Както тече реката, така да ти текат парите! Сурва, весела година, яка да ти е гърбина, да си жив и да си здрав догодина, до амина! Благопожелания за Сурваки

Йордановден (6 януари)

Ивановден (7 януари)

Църковни празници Богоявление е един от най-древните християнски празници. Празнува се на 6 януари (Йордановден). Посветен е на раждането на Исус Христос и съпътстващите го събития: Обрезание Господне и Поклонението на Влъхвите. Ивановден православната църква празнува в чест на св. Йоан Кръстител. Обреди и народни вярвания Нерядко народът нарича празниците Йордановден и Ива-

Leden Vasiljovden1

(svátek svatého Vasila, 1. ledna) Církevní svátek Pravoslavná církev slaví památku svatého Basila Velikého (Basileios Veliký) – jednoho ze tří církevních otců spolu s Řehořem Bohoslovcem (Gregoriem z Nazianzu) a Janem Zlatoústým. Obřady a lidové zvyky Vasiljovden je nazýván také Survaki nebo Surva. Lidé věří, že jaké bude počasí v tento den, takové bude po celý rok. Formou předpovídání budoucnosti pro neprovdané dívky je zvyk zvaný „laduvane“. Dívky vloží do nádoby své prsteny ozdobené květinou a červenou nití. Malá dívenka vytahuje květy s prsteny jeden po druhém a ostatní zpívají zaříkávadla, která naznačují, jaký bude ženich té dívky, jíž patří prsten. Například: „Dlouhý stůl, málo krajíců“ znamená chudého chlapce; „Sedí na židli, píše perem“ značí vzdělaného ženicha; „Na žlutou růži hledí přes plot“ znamená, že dívka se vdá za souseda apod. Všichni lidé v rodině vhazují větvičky dřínu do ohně a ten, jehož větvička zapraská a nadskočí, bude po celý rok zdravý. Do ohně se také vhazují drobky se stolu a přitom se odříkává: „Ať se urodí víno, žito, hedvábí.“ A pokud někdo během novoroční večeře kýchne, je to považováno za dobré znamení. Se dnem sv. Vasila je spojeno i koledování (survakane). Začíná 1 Pozn. překl. Abychom se co nejvíce přiblížili k autentické atmosféře bulharských lidových obyčejů, používáme v českém překladu transkribovaná bulharská jména svatých. V překladu písní se z rytmických důvodů mohou obě podoby střídat.

brzy ráno. Skupiny malých chlapců – survakáři (koledníci) – chodí dům od domu se svou survačkou vyrobenou z dřínu a ověšenou praženou kukuřicí, červenými a bílými nitěmi, sušenými plody apod. Koledování začíná vždy u nejstaršího člena v domě, zpívá se i ovocným stromkům na dvoře, i zvířatům v chlívě. Domácí obdarovávají děti preclíky, sušeným ovocem a drobnými penězi. Sváteční stůl a obřadní jídla Večer před svatým Vasilem pán domu nebo nejstarší žena v rodině

obejde stůl s kadidlem. Na stole musí být ovar nebo huspenina (sulc) z nožiček a z hlavy prasete, které bylo poraženo před Vánoci. Také se peče obřadní chléb, do kterého se dává stříbrná mince – ten, kdo ji najde, bude mít po celý rok zdraví a štěstí. Typická je i příprava novoroční banici se štěstíčky z dřínových větviček. Štěstíčka jsou zasvěcena Pánu Bohu, každému členu rodiny, dobytku, vinicím, polím. S banicou se třikrát zatočí a každý si vezme kousek, který je před ním. Na den svatého Vasila se chodí na návštěvu ke kmotrům a nese se

новден с общото име Водици, заради връзката им с водата. Йордановден слага край на т. нар. Мръсни дни чрез хвърлянето на кръста и „кръщаването на водата“. Тези дни започват на Коледа. През Мръсните дни шестват отвъдни и демонични същества, това е много опасно време. Затова е добре да не се замръква навън, да се ляга рано, да не се правят седенки и жените да не плетат и шият и да не се пие вода нощем, защото в нея са пикали караконджулите. Мръсните дни се наричат и Караконджови. Народът вярва, че ако излизаш навън в „ничия доба“ (около полунощ) караконджо може да те яхне и да те кара да обикаляш цялото село и землището. На Йордановден в река или езеро се хвърля кръст, като човекът, който го извади, ще има много здраве и щастие през предстоящата година. И на двата празника ходят момци, за да къпят всички именици. Това е къпане „с наддаване“. „Къпачите“ къпят някой Иван или Йордан срещу пари или дамаджана вино, а той пък се опитва да се откупи с наддаване. Обикновено всичко завършва все пак с къпане за здраве. Празнична трапеза и обредни ястия На Йордановден се месят три ритуални хляба. Единият е за дома, вторият е за гостите, а третият се оставя пред вратите на къщата заедно с бакър вино за минувачите. Вечерта срещу Йордановден е третата (и последна) кадена вечер. Тя трябва да е постна. 1 2

клонки, клонове християни

На Ивановден се яде варено жито, фасул, ошав, кървавица, печена луканка, свински ребра със зеле. Израсло ми е дърво високо, на дървото ветки, парови1, а на ветките сребрени листе, а на листето поройни пчели. Дърво високо – сам свети Йован, ветки, парови – цръкви, манастир, сребрени листе – свети икони, поройни пчели – божи рисяни2. Народна песен за свети Иван

Бабинден (8 януари)

Обреди и народни вярвания Празникът е посветен на жените, които са „бабували“ – израждали са деца. В този ден „влачат“ бабите, за да ги къпят в реката. Жените посещават бабата вкъщи. Тя посреща гостите си в градината под плодовито дърво – за да раждат жените или под трендафил – за да се раждат хубави деца. Даруват бабата, а тя е изплела по един чифт бели вълнени чорапи за всички деца, които е изродила. Прави се обща трапеза, на която присъстват само жени. Атмосферата е много освободена – жените пеят весели песни, закачат се, пощипват се... Ако мъж се опита да влезе на това празненство, слагат му камъни в гащите и го пропъждат. Празнична трапеза и обредни ястия На трапезата на Бабинден задължително трябва да присъстват пита, баница и кокошка.

Антоновден и Атанасовден (17 и 18 януари)

Църковни празници Според православното християнство свети Антоний е египетски монах-аскет. Смята се за основател на християнското монашество. Той е и първият от т.нар. Пустинни отци. Свети Атанасий е светец, почитан и в православната, и римокатолическата църква. Обреди и народни вярвания В народните представи свети Антон и свети Атанас са братя – близнаци. На много места в България те се смятат за покровители на страшни болести – чума, шарка, епилепсия. На Атанасовден жените си решат внимателно косите, за да „изрешат болестите“. Има поверие, че тежко болни хора умират до Атанасовден с много мъки, а след празника „се умира по-лесно“. Празникът на свети Атанас е приеман още и като знак за преполовяване на зимата. Поверието гласи, че на своя ден свети Атанас съблича зимния си кожух и по бяла копринена риза се изкачва на планината като се провиква: „Отивай си, зимо, че иде лято!“ По подобие на светеца стопаните свалят горните си зимни дрехи, обръщат се на изток и трикратно изричат: „Иди си, зимо, ела си лято!“ Празнична трапеза и обредни ястия На Атанасовден се правят питки с мед, които се раздават, за да се

a štěstí v nadcházejícím roce. Na oba svátky chodí chlapci vykoupat všechny nositele těchto jmen. Určí se obnos nebo demižon vína jako výkupné a případný Ivan nebo Jordan se mohou vykoupit licitováním. Obvykle ale stejně vše skončí vykoupáním pro zdraví.

jim pita – kulatý slavnostní chléb, vařená slepice a víno. Kolik váží kámen, tak ať máš těžkou peněženku! Nakolik je tvrdý kámen, natolik ať máš tvrdou duši! Tak jako teče řeka, stejně ať ti přitékají peníze! Surva veselý rok, síly ať máš plný žok, živ buď, zdráv buď příští roky, až navěky! Blahopřání k Survaki (ke koledování)

Jordanovden

(svátek svatého Jordana / Tří králů, 6. ledna)

a Ivanovden

(svátek svatého Ivana / Jana Křtitele, 7. ledna) Církevní svátky Svátek Zjevení Páně (Tří králů) patří k nejstarším křesťanským svátkům. Slaví se 6. ledna (Jordanovden). Je zasvěcen událostem,

které následovaly po Kristově narození: Obřízce Páně a Klanění Tří králů. Ivanovden je pravoslavnou církví slaven na počest svatého Jana Křtitele. Obřady a lidové zvyky Často se oba svátky nazývají společným jménem Vodici, kvůli jejich spojitosti s vodou. Jordanovden ukončuje tzv. Nečisté dny vhozením kříže do vody a „pokřtěním vody“. Nečisté dny začínají o Vánocích. Je to velmi nebezpečná doba, během které okolo krouží démonické síly. Proto je dobře nezůstávat po setmění venku, brzy chodit spát, nescházet se s přáteli, a ženy by neměly plést, ani šít. V noci by se neměla pít voda, protože do ní mohli močit zlí duchové. Lidé věří, že pokud budeš venku kolem půlnoci v tyto Nečisté dny, jimž se říká i Karakondžovi, zlý duch (karakondžo) si tě může osedlat a jezdit s tebou kolem celé vesnice. Na Jordanovden se vhazuje do řeky nebo do jezera kříž a ten, kdo ho vyloví, bude mít hodně zdraví

Sváteční stůl a obřadní jídla Na Jordanovden se zadělávají tři obřadní chleby. Jeden je pro domácí, druhý je pro hosty a třetí se nechává za dveřmi domu spolu s džbánem vína pro kolemjdoucí. Večer před Jordanovdnem je třetím a posledním večerem, kdy se dům obchází s kadidlem. Večeře musí být postní. V den sv. Ivana se jí vařená pšenice, fazole, křížaly, jelita, pečené klobásky a vepřová žebírka se zelím. Vyrostl strom vysoký, na stromě větve zelené a na větvích listí stříbrné, a na listí roje včel. Strom ten vysoký – sám svatý Ivan, větve a snítky – kostely, kláštery, stříbrné listí – svaté ikony a roje včel toť boží křesťané. Lidová píseň o svatém Ivanovi

Babinden

(svátek porodních bab, 8. ledna) Obřady a lidové zvyky Svátek je zasvěcen porodním bábám. Ženy navštěvují porodní bábu doma. Ta je vítá v zahradě pod ovocným stromem – to aby byly ženy plodné, nebo pod růžovým keřem – aby se rodily hezké děti. Ženy obdarovávají porodní bábu a naopak ona má upletený

умилостиви чумата. Характерна е направата на питките под формата на куче, тъй като се смята, че чумата най-много се бои от кучета. Приготвя се също пълнена кокошка, пиле с ориз и свинско с бамя.

те, които народът с празнуване се мъчи да умилостиви и отпрати. Легенда за свети Атанас

През януари около някои празници (Васильовден, Ивановден и др.) обикалят маскарадни дружини, наричани с различни наименования, но най-често кукери. Маскираните мъже обхождат селото като неуморно подскачат в общ ритъм. Кукерите ходят във време на преход – между старата и новата година (за зимните маскарадни игри) или от един сезон в друг (за пролетните маскарадни игри). Това е време, в което човек е особено уязвим, затова и прави ритуали, за да се предпази, за да прогони злото и да си осигури благополучие. Всяко селище има свои характерни маски, които обикновено наподобяват страховити фантастични животни. В едни села правят маските от козина и рога

еднъж по време на пости самият дявол успял да заблуди свети Атанас и му станал чирак. А когато чирак е дяволът, изкушенията и грехът дебнат отвсякъде. Прилъгал той светеца да откраднат коне, а после, както прави с всички, които подвежда към престъпление, го посочил: „Дръжте го, той е крадецът.“ Хванали св. Атанас, а той все повтарял: „Чиракът ме подучи, чиракът ме излъга.“ Помислили светеца за не особено читав с ума, пуснали го, а той си обещал да върне на дявала стореното зло. Решил да построи манастир, като за майстори-зидари наеме всички дяволи. Наистина го сторил, а когато дяволите си свършили работата, ги заключил в кулата на манастира. Оттогава останала борбата на светеца с нечестивия, със злото, с болести-

Маскарадни игри (януари)

на домашни и диви животни, а в други – от пера на различни птици. Мъжете сами изработват своите костюми и маски. Не по-малко важни са традиционните нанизи от метални звънци – чанове или хлопки, които се слагат около кръста. Всеки майстор крие своята тайна, за да имат неговите звънци най-ясен „глас“ – да пеят. Януарски маскаради са типични за Западна и Югозападна България, а в Източна България се маскират около Сирни Заговезни, преди началото на Великденските пости (през февруари или март). Пролетните маски имат по-близки до човешките черти, макар и причудливо-страховити. Правят се от текстил, декориран с мъниста, пискюли или шевици. Някои се извисяват в островърхи качулки нагоре, други се спускат само пред лицето. В Източните райони ритуалът е свързан със земеделския поминък, затова маскираните разиграват обредна оран и сеитба.

pár bílých vlněných ponožek pro každé dítě, které odrodila. Společně hodují a přítomny smějí být pouze ženy. Atmosféra je velmi uvolněná – ženy zpívají veselé písně, žertují a pošťuchují se… Kdyby se pokusil proniknout na slavnost muž, naplní mu kalhoty kamením a vyženou ho. Sváteční stůl a obřadní jídla Na stole určitě nesmí chybět pita, banica a slepice.

Antonovden a Atanasovden

(svátek svatého Antona / Antonína a Atanase / Atanasia, 17. a 18. ledna) Církevní svátky Podle pravoslaví svatý Antonín (Antonij) je egyptský křesťanský mnich asketa. Je považován za zakladatele křesťanského řeholnictví a je prvním z tzv. Pouštních otců. Svatý Atanasius/Atanasij je světec, který je uctívaný i pravoslavnou, i římskokatolickou církví. Obřady a lidové zvyky V lidových představách jsou svatý Antonín a svatý Atanasius dva bratři – dvojčata. Na mnoha místech v Bulharsku jsou spojováni s těžkými nemocemi jako je mor, neštovice, epilepsie. V den svatého Atanasia si ženy pečlivě rozčesávají vlasy, aby z nich „vyčesaly“ všechny nemoci. Existuje pověra, že těžce nemocní lidé umírají před dnem svatého Atanasia ve velkých mukách, zatímco po tomto svátku se jim umírá snadněji. Svátek svatého

Atanasia také označuje, že zima je za svou půlkou. Svatý Atanasius prý svléká zimní kožich a v bílé hedvábné košili vystoupí na vrchol hory, kde zvolá: „Jdi pryč, zimo, léto se blíží!“ Podobně jako světec si i hospodáři svléknou zimní kabát, obrátí se k východu a třikrát zvolají: „Jdi pryč, zimo, pojď sem, léto!“ Sváteční stůl a obřadní jídla Na svátek svatého Atanasia se pečou placky s medem a rozdávají se, aby se odvrátil mor. Typické jsou placky ve tvaru psa, protože se má za to, že mor se nejvíce bojí psů. Rovněž se připravuje nadívaná slepice, kuře s rýží a vepřové s okrou.

ednou se v období půstu podařilo ďáblovi oklamat svatého Atanasia a stát se jeho tovaryšem. A jak už to bývá, když je tovaryšem ďábel, pokušení a hřích číhají na každém rohu. Obelhal světce, aby spolu ukradli koně a potom na něj ukázal: „Držte ho, on je zloděj.“ Chytili svatého Atanasia, ale on stále opakoval: „Tovaryš mě k tomu přiměl, on mě obelhal.“ Lidé si pomysleli, že to světec nemá v hlavě úplně v pořádku a pustili ho. On se ale rozhodl, že to ďáblovi vrátí. Začal stavět klášter a jako mistry zednické najal všechny čerty. Když byli s prací hotovi, zamkl je do klášterní věže. Od té doby trvá světcův boj se satanem, se zlem, s nemocemi, které se oslavami lid snaží zmírnit. Legenda o svatém Atanasiovi

Maškarní hry (leden)

O některých svátcích během ledna (Vasiljovden, Ivanovden

aj.) chodí po vesnicích maskované skupiny, nejčastěji nazývané kukeri. Maskovaní muži chodí po vsi a poskakují ve stejném rytmu. Kukeri chodívají v období přelomu – mezi starým a novým rokem (zimní maškarní hry) nebo mezi ročními obdobími (jarní maškarní hry). Jde o období, kdy je člověk obzvláště zranitelný, a proto si vytváří rituály, které ho mají ochránit od zla a zajistit mu blahobyt. Každá vesnice má své typické masky, které vypadají jako hrozivá fantastická zvířata. Někde dělají masky z kozí kůže a z rohů domácích i divokých zvířat, jinde z peří různých ptáků. Své kostýmy a masky si muži vyrábějí sami. Neméně důležité jsou i zvonce, které jim visí okolo pasu. Každý mistr měl svůj tajný recept na to, aby byly co nejzvučnější. Lednové karnevaly jsou typické pro západní a jihozápadní Bulharsko, zatímco ve východním Bulharsku (Trakie a Podbalkánská oblast, pobřeží Dunaje a kolem Černomoří) se maskují kolem masopustu před začátkem velikonočního půstu (v únoru nebo březnu). Jarní masky mají více lidských rysů, ačkoliv jsou fantaskně strašidelné. Vyrábějí se z textilu ozdobeného korálky a střapci. Některé mají vysoké špičaté kapuce, jiné zakrývají obličej. Ve východních oblastech je tento rituál spojen se zemědělstvím, proto maskovaní muži předvádějí obřadní orbu a setí.

Февруари Трифон Зарезан, Сретение Господне и Симеоновден (1, 2, 3 февруари)

Църковен празник На 1 февруари се чества свети Трифон. На 2 февруари е един от 12-те велики празници през годината – Сретение Господне. На четиридесетия ден след рождението си Иисус бил занесен в Йерусалимския храм, за да бъде посветен на Бога съгласно Мойсеевия закон. На следващия ден (3 февруари) се чества свети Симеон Богоприимец. Според легендата Симеон е един от седемдесетте преводачи на старозаветния текст на Библията от еврейски на гръцки език. Обреди и народни вярвания Трите последователни празници 1, 2, 3 февруари народът нарича Трифунци. На 1 февруари празнуват лозарите, пие се вино. Трифон се нарича Зарезан заради зарязването на лозята, където и свещеник извършва водосвет, избира се също цар на лозята. Традиционно се зарязват три пръчки, те се поливат с вино, както и корените на лозата, с благословията: „Колку капки вино, толку товара грозде!“ Обикновено това е мъжко занимание. Вторият ден от триадата – 2 февруари, е познат като Петльовден. садила лоза 3 зачервила се 4 междуселски пътища

Съществува вярване, че този ден се почита, защото още когато цар Ирод избивал младенците в търсене на новия цар, една майка, за да запази рожбата си, намазала с кръв всички съседски порти с отрязана глава на петле и по този начин объркала поставените знаци. Така спасила детето си. В някои села петелът е отглеждан за тази цел. Някъде мажат с кръвта от петела плета – оградата, за здраве са се мазали и бузките на момченцата в къщата. Третият ден от Трифунците е Симеоновден. Във фолклорните представи се смята за един от най-лошите дни в годината. Някъде го наричат Симеон бележник, защото белязва хората, оставя им рани и белези. Празнична трапеза и обредни ястия На Трифон Зарезан по традиция се пие вино, трапезата трябва да е изобилна. Колкото по-богата е тя, толкова повече ще натежат лозите. Традиционен е пресен хляб (без мая или квас) или квасник (хляб с квас), както и кокошка, която се пълни с ориз или булгур.

огато Трифон зарязвал лозето си, край него минала света Богородица с малкия Христос. Божията майка отивала да си чете молитва по случай навършване на 40 дни от раждането на Младенеца. Трифон й се присмял. Тя преглътнала обидата и като се прибирала, пътьом минала край жена му и й казала да занесе превръзки на

1 2

мъжа си в лозето, че си е отрязал носа. Жената веднага тръгнала. Като разбрал защо е дошла, Трифон се зачудил: „Как ще съм го отрязал, като държа косера обърнат надолу, а не нагоре!“ И за да й покаже, обърнал косера, замахнал и неволно отрязал върха на носа си. Легенда за Трифон Зарезан Саждала1 мома лозина2, лозина в горна градина, че се лозата алнала3, алнала и е родила, сторила черното грозде. Налели вино червено, тръгнала да го продава из кушерски пътища.4 Като пиели момите, ставали бели-червени, като пиели момците, ставали луди-пиени. Народна песен за лозата и виното

Чуминден (10 февруари)

Църковен празник Православната църква отбелязва паметта на свети Харалампий, живял през втори век от нашата ера. На преклонна възраст е осъден на смърт заради проповядването на вярата. Преди палачът да спусне меча си върху него, Харалампий склопил очи и предал душата си на Бога. Обреди и народни вярвания Празникът на свети Харалампий е наричан Чуминден,

Únor Trifon Zarezan, Sretenie Gospodne a Simeonovden (svátek Trifona Zarezana, Očištění Panny Marie a svátek svatého Simeona / Šimona 1., 2., 3. února)

Církevní svátek 1. února se slaví svatý Trifon. 2. února je jeden z dvanácti velkých svátků v roce – Sretenie Gospodne

(Očištění Panny Marie). Čtyřicet dní po narození odnesli Ježíše do Jeruzalémského chrámu, aby byl zasvěcen Bohu v souladu s Mojžíšovým zákonem. Následujícího dne (3. února) se slaví svatý Simeon Příjemce Boha (svatý Šimon). Podle legendy byl Simeon jedním ze sedmdesáti překladatelů starozákonního textu bible z hebrejštiny do řečtiny.

Sváteční stůl a obřadní jídla Na svátek Trifona Zarezana se tradičně pije víno a stůl musí překypovat. Čím je bohatší stůl, tím více budou obtěžkány vinice. Tradiční bývá čerstvý chléb bez kvásku nebo kvasnik (chléb s kváskem), stejně tak i slepice nadívaná rýží nebo kroupami.

Obřady a lidové zvyky Tři po sobě následující svátky 1., 2. a 3. února bývají nazývány Trifunci. 1. února slaví vinaři, pije se víno. Trifon se nazývá Zarezan kvůli zařezávání vinic, kdy pop osvětí vinici vodou. Také se volí král vinic. Tradičně se udělají zářezy na třech stéblech, ty se stejně jako i kořeny révy polijí vínem s požehnáním: „Kolik kapek vína, tolik fůr hroznů!“ Jde většinou o mužskou zábavu. Druhý den triády – 2. února – je znám jako Petljovden (Svátek kohoutka). Když totiž Herodes vraždil neviňátka, jedna matka ve snaze zachránit své dítě potřela krví z kohoutí hlavy všechna sousední vrata, aby tak zmátla značení vrahů. Tím zachránila své dítě. V některých vesnicích se pěstují kohouti právě k tomuto svátku. Někde se jejich krví potíraly ploty, jinde se pro zdraví pomazávaly tvářičky chlapců v domě. Třetí den Trifunců je Simeonovden. V lidových představách je považován za jeden z nejhorších dní v roce. Někde ho nazývají Simeon poznamenaný, protože lidi poznamenává ránami a jizvami.

dyž Trifon zařezával svou vinici, prošla kolem něj Panna Marie s malým Ježíškem. Boží matka se šla pomodlit po 40 dnech od narození dítěte. Trifon se jí posmíval. Panna Marie spolkla urážku a cestou zpátky šla kolem jeho ženy a řekla jí, aby zanesla svému muži na vinici obvazy, protože si uřízl nos. Žena se hned vydala na cestu. Když ji viděl, Trifon se podivil: „Jak bych si ho mohl uříznout, když držím nůž směrem dolů!“ A aby jí to ukázal, obrátil nůž, napřáhl se a nechtě si uřízl špičku nosu. Legenda o Trifonu Zarezanovi Sázela dívka révu, révu v horní zahradě, réva se celá nahnula, nahnula, úrodu dala, dala jim temné hrozny. Stáčeli víno červené, vydala se jej prodávat po cestách v okolí. Když se ho napila děvčata, tvářičky jim zčervenaly, napili-li se mládenci, vínem se celí pobláznili. Lidová píseň o vinici a vínu

защото народът вярва, че светецът е господар на всички болести и особено на Чумата. Той я държи вързана с верига или затворена в шише. Когато я пусне, тя прави поразии. Затова на този ден жените раздават специални пити или краваи, намазани с мед. Според народните представи демоните на болести обичат сладките неща и по този начин могат да бъдат умилостивени. Понякога украсяват погачите с босилек. Празнична трапеза и обредни ястия Освен питката с мед, на трапезата се слага свински джолан в гърне или мусака и картофено пюре. Най-възрастната жена в дома прекадява трапезата, сипва от гозбите, чупи от питката и разнася за здраве из махалата.

Сирни заговезни, Тодорова седмица и Тодоровден (тези празници менят датите си в зависимост от Великден)

Църковен празник Сирни Заговезни или Прошка се чества седем седмици преди Великден (винаги в неделя). С този празник се поставя началото на Великденския пост. Църквата призовава вярващите да пречистят душите си, за да посрещнат Възкръсналия Христос. Свети Тодор е един от тримата най-почитани от българите светци-конници. 1 2

братко полето на река Цибър

Обреди и народни вярвания На Сирни Заговезни или Прошка се целува ръка и се иска прошка от по-възрастните: „Прощавай!“ Отговорът е „Простено да ти е от мен и от Бога!“ Палят се огньове, хвърлят се стрели със запален връх. Тодоровата „неделя“ (седмица), която следва след Сирни Заговезни е времето на най-строг пост в християнския календар. Смятана е от народа за много опасна – преход между зимата и лятото. Всеки ден от тази седмица има свое наименование и е свързан с определени практики. На Чист понеделник се готви за цялата седмица. На Куц или Крив вторник не се работи нищо, за да не е куц добитъкът и защото се вярва, че това е най-лошият вторник в годината. Ако някой се роди в този ден, има цял живот да пати. На Суха или Луда сряда също не се работи, за да не влезе дяволът в човека и да не му вземе акъла. На Въртоглав четвъртък не се преде, не се тъче. На Черен петък не се мият коси, не се реше – против болки в главата. И на този ден не се работи. Тодоровата събота (Тодоровден) е денят на свети Тодор, нарича се още Конски Великден. В народните представи светецът е конник на бял кон и е митичен защитник на конете. Този ден стопаните стават в ранно утро да назобят и напоят конете си, почистват ги, сплитат гривите и опашките им, украсявайки ги с червени конци, пискюли и мъниста. Стопанките приготвят обреден хляб във форма на конска подкова, който раздават. Жените тичат с хляба по улицата, като всяка се стреми да бъде

първа в раздаването, за да бъдат най-бързи нейните коне. Преди обяд ергените организират надбягване с коне за здраве – кушия. Преди състезанието свещеник благославя ездачите. Победителят, наричан на места цар, обикаля на кон по всички къщи в селото и стопаните го даряват с риза, кърпа, пита, вино. Празнична трапеза и обредни ястия На Сирни Заговезни на трапезата се слагат млечни и яйчени продукти. Познат обичай е хамкане на яйце или сирене, завързани с конец, които цялото домочадие се опитва да хване с уста.

сяка година на Тодоровден свети Тодор съблича своите девет кожуха, яхва бял кон и отива при Господ да измоли лято. Когато пристигне, св. Тодор слиза от коня и забожда маждрака (копието) до него. И тъй като Господ си уважава светеца, още докато той изрича молбата си, на мястото, където е забоден маждракът, започва да се издига пара и стопля земята. Легенда за свети Тодор Свети Тодор коня кове, Омле, домле! На ливада, на зелена, Сестрица му клинци дава Низ ръкави, низ свилени: – На ти, брайко1, злато плочи, Злато плочи, сребро клинци, Да подковеш добра коня, Да обидиш Цибро поле2, Да набереш росно цвеке, Да увия до два венци, До два венци за младенци, Да ги тура в шарен ковчег, Да ми светят даровете Като слънце у бял Дунав. Народна песен за свети Тодор

Čuminden

(Morový den, 10. února) Církevní svátek Pravoslavná církev slaví památku svatého Charalampia, který žil ve 2. století našeho letopočtu. Již jako velmi starý byl odsouzen k smrti kvůli šíření víry. Ještě než na něj dopadl katův meč, Charalampij zavřel oči a předal duši Bohu. Obřady a lidové zvyky Svátek svatého Charalampia bývá nazýván Čuminden, protože lid věří, že je tento světec pánem všech nemocí, zvláště moru. Drží mor spoutaný řetězem nebo zavřený v lahvi. Když ho vypustí, začne škodit. Proto na tento den ženy rozdávají speciální chleby nebo preclíky pomazané medem, jelikož démoni všech nemocí mají rádi sladké a tímto způsobem se mohou obměkčit. Někdy se také chleby zdobí bazalkou. Sváteční stůl a obřadní jídla Kromě chlebu s medem se na stůl dává vepřové koleno nebo musaka a bramborová kaše. Nejstarší žena v domě vykuřuje stůl kadidlem, rozděluje jídlo, láme kousky chleba a nosí je pro zdraví po sousedech.

Sirni zagovezni, Todorův týden a Todorovden

(Syropustní neděle, Todorův týden a svátek svatého Todora, tyto svátky nemají pevné datum a mění jej v závislosti na Velikonocích)

Církevní svátek Neděle syropustní neboli Proška (Odpuštění) se slaví sedm týdnů před Velikonocemi. Tímto svátkem začíná velikonoční půst. Církev vybízí věřící, aby očistili své duše a mohli tak uvítat vzkříšeného Krista. Svatý Todor je jedním ze třech nejuctívanějších bulharských světců na koni. Obřady a lidové zvyky O Syropustní neděli neboli o Prošce se líbá ruka starším a žádá se o odpuštění: „Odpusť mi!“ Odpověď je „Budiž ti odpuštěno ode mě i od Boha!“ Zapalují se ohně, střílí se zapálenými šípy. Todorův týden, který následuje po Syropustní neděli je obdobím nejpřísnějšího půstu v křesťanském kalendáři. Lidé ho považují za velmi nebezpečné období – přechod mezi zimou a létem. Každý den tohoto týdne má své jméno a je spojen s určitými obyčeji. Na Čisté pondělí se vaří jídlo na celý týden. Na Kulhavé nebo Křivé úterý (Masopustní úterý) se nepracuje, aby nekulhal dobytek, a také kvůli pověře, že toto je nejhorší úterý v roce. Pokud se někdo narodí v tento den, bude celý život trpět. Na Suchou nebo Bláznivou středu (Popeleční středu) se také nepracuje, aby ďábel nevešel do člověka a nezbavil ho rozumu. Na Vrtohlavý čtvrtek (Pytlový čtvrtek) se nesmí příst ani tkát. Na Černý pátek se nesmí mýt ani česat vlasy – proti bolestem hlavy. Také na tento den se nepracuje. Todorova sobota (Todorovden) je dnem svatého Todora a říká se mu také Koňské Velikonoce. V lidových představách vystupuje světec jako jezdec na bílém koni a je bájným ochráncem koní. Hospodáři v tento den vstávají brzy ráno, aby nakrmili

a napojili koně, čistí je, splétají jim hřívy a ohony, zdobí je červenými nitěmi, střapci a korálky. Hospodyně připravují obřadní chléb ve tvaru koňské podkovy, který pak rozdávají. Ženy běhají s chlebem po ulici a každá se snaží být první při rozdávání, aby měla nejrychlejší koně. Dopoledne mládenci organizují koňské dostihy pro zdraví. Před závodem kněz požehná jezdcům. Vítěz, někde nazývaný carem, pak objíždí dům od domu a dostává dary jako košili, ručník, pitu, víno. Sváteční stůl a obřadní jídla O Neděli syropustní se na stůl dávají produkty z mléka a vajec. Známým zvykem je chamkane – vejce nebo sýr se zavěsí na nit a všichni se jej snaží chytit pusou.

aždý rok na Todorovden svlékne svatý Todor svých devět kožichů, osedlá bílého koně a jede k Pánu Bohu vyprosit léto. Když přijede, seskočí s koně a zabodne vedle něj své kopí. A protože Pán Bůh si světce váží, tak ještě než dořekne svou prosbu, se v místě zabodnutého kopí začne kouřit a oteplovat země. Legenda o svatém Todorovi Svatý Todor koně kove, Omle, domle! Na poli, na zeleném, Sestřička mu hřeby dává Přes hedvábné rukávy:– Tu máš, bratře, zlaté pruty, Zlaté pruty, v stříbře hřeby, Ať podkoveš dobře koně, Objedeš Cibrovo pole, Ať natrháš svěží kvítí, Já pak uviji dva věnce, Dva věnce pro své mládence, Dám já v truhlu malovanou, Ať mi září dary moje Jako slunce u Dunaje. Lidová píseň o svatém Todorovi

Март Баба Марта (1 март)

Обреди и народни вярвания С Баба Марта се свързват обичаи, посветени на идващата пролет. На 1 март българите се кичат за здраве с мартеници, направени от усукан бял и чер-

вен конец. В миналото мартеници са се слагали основно на деца, на добитъка и на къщата. Свалят се когато за първи път се види лястовица или щъркел и се връзват на цъфнало плодовито дърво или се слагат под камък. На този ден преди изгрев слънце се почистват къщите и се простира на двора червен плат, за да се умилостиви Баба Марта.

В народните представи баба Марта (месец март) е сестра на Голям и Малък Сечко (януари и февруари), на които се сърди, защото са изпили виното й и правят пакости. Това е и причината времето през март да е така непостоянно – баба Марта често сменя настроението си и нерядко се мръщи.

дна стара жена излязла със стадото си още през март, като заявила, че не я е страх от баба Марта, защото и тя е баба като нея. Това обаче много ядосало Баба Марта и тя взела назаем няколко дни от брат си Малък Сечко – това е причината февруари да има само 28 дни. Тези дни се наричат земани или броени дни. В яда си баба Марта спуснала мраз, студ и виелица и замразила бабата заедно с козите й. Затова се вярва, че баба Марта не обича възрастните жени.

аба Марта имала единадесет братя. Септември и Октомври пълнели бъчвата с вино: Ноември го претакал, а Баба Марта го съхранявала. Обаче Януари и Февруари го изпили и когато взела Баба Марта да търси виното – виното го няма! Разсърдила се Баба Марта, разфучала се, разгърмяла са, заледила всичко, замразила. Обаче братята и казали: „Не бой се, сестро, пак ще ти напълним бъчвата!“ И тя се засмяла. От малко се лъжела, та се засмивала. Легенди за баба Марта

Březen Baba Marta (1. březen)

Obřady a lidové zvyky S Babou Martou jsou spojené obyčeje kolem vítání jara. 1. března se Bulhaři pro zdraví zdobí martenicami, které se dělají z bílých a červených nití. V minulosti se zavěšovaly hlavně na děti, na dobytek a na dům. Sundávají se, když člověk poprvé zahlédne vlaštovku nebo čápa a pak se uvazují na rozkvetlý ovocný strom nebo se vloží pod kámen. V tento den se ještě před východem slunce uklízí dům a na dvoře se místo prádla zavěsí červená látka, aby byla Baba Marta shovívavá. V lidových představách je Baba Marta (měsíc březen) sestrou Velkého a Malého Sečka (leden a únor), na které se zlobí, protože jí vypili víno a dělají neplechu. To je důvodem, proč je počasí v březnu tak nestálé – Baba Marta často mění náladu a nezřídka se mračí.

ednou jedna stařena vyšla se svým stádem ještě v březnu a řekla, že se nebojí Baby Marty, protože je taky bába jako ona. To ale hrozně Babu Martu rozzlobilo, a tak si vypůjčila několik dní od svého bratra Malého Sečka – to je důvod, proč má únor jen 28 dní. Tyto dny se nazývají vypůjčené dny. Ve své zlosti Baba Marta spustila mráz, zimu a vichřici a zmrazila babku i s kozami. Proto se říká, že Baba Marta nemá ráda staré ženy.

aba Marta měla jedenáct bratrů. Září a Říjen plnili sud vínem, Listopad ho stáčel a Baba Marta ho uchovávala. Avšak Leden a Únor víno vypili a když ho Baba Marta hledala, víno bylo pryč. Baba Marta se rozzlobila, rozfoukala se, rozehřměla a všechno zmrazila. Ale její bratři jí řekli: „Neboj se, sestřičko, zase ti sud naplníme!“ A ona se usmála. Bylo snadné ji obelhat a hned se zase usmívala. Legendy o Babě Martě

Svatých čtyřicet mučedníků (9. březen)

Církevní svátek Pravoslavná církev tímto svátkem oslavuje 40 římských vojáků, kteří položili své životy pro křesťanskou víru a jsou uctíváni jako mučedníci. Obřady a lidové zvyky Lidově se tomuto svátku říká Mladenci. Prý na tento den slunce

Свети четиридесет мъченици (9 март)

Църковен празник Православната църква празнува Свети четиридесет мъченици – четиридесет римски войници, загинали за християнската вяра, почитани като мъченици. Обреди и народни вярвания Народът нарича този празник Младенци. Вярва се, че на този ден слънцето забива 40 лъча като огнени шишове в земята и тя започва да се затопля. Жените отиват в гората и събират 40 съчки, които слагат на кръста си, за да не ги боли; хубаво е да се видят 40 животни, излезли от своите зимовища, усетили затоплянето; неомъжените момичета правят „мост“ от 40 върбови клонки и го прехвърлят над някоя рекичка, за да сънуват през нощта бъдещия си мъж; месят се 40 хлебчета или кравайчета. Вярва се, че на този ден излизат змиите. Който убие змия, взема главата й, слага в нея семки босилек и ги посажда. Този босилек се употребява като цяр. Ако с него се накичи мома, момците ще лудеят по нея и няма да я ловят магии. На този ден стопанинът засява 40 корена и всичко се хваща. Празнична трапеза и обредни ястия На празничната трапеза се слагат 40 червени чушки, пълнени с боб, а също и 40 сарми с ориз. кучешка болест прясна пита (без мая или квас) 3 едра шарка

Наливат се 40 чашки с вино и 40 с ракия. Изяждат се 40 залъка и се изпиват 40 глътки вода. Кърши, Тодоро, лиляка, прави, Тодоро, мостове, да мине мама и тато, да мине кака и бато. Народна песен за Младенци

Благовещение (25 март)

Църковен празник На този ден според християнската църква Архангел Гавриил възвестява на Дева Мария, че ще роди очаквания Спасител на човечеството, сина Божий – Иисус Христос. Обреди и народни вярвания Народното поверие гласи, че на Благовещение (Благовец) долитат кукувиците и лястовиците, за да донесат благата вест, че зимата си е отишла и лятото е дошло. Вярва се, че ако кукувица те закука на гладно или с празен джоб, така ще ти върви през цялата година. На този ден трябва да се стане рано, защото ако чуеш кукувица и си в постелята, ще боледуваш през годината. Според вярванията този празник е и най-доброто време да се търси закопано богатство – явява се син пламък там, където има скрито имане. Особено важен ритуал е обредното гонене на змии и гущери, както и пропъждане на бълхите. Забранени са движения и дейности, свързани с влачене, за да не се влачат змиите. Изчиства се домът, запалва се огън, с който се опушва къщата и стопанските

1 2

постройки. После се прескача ритуално огъня, като скачането е съпроводено от силно дрънкане и тракане. Празнична трапеза и обредни ястия Макар да е във Великия Пост, на този ден може да се яде риба. Често се приготвя рибник – риба с ориз. Традиционно се приготвя и „нещо зелено“ – коприва, спанак, лапад. Бягайте змии и гущери, че идат татари да ви мерят с кантари! Бягайте змии и гущери, че Марта иде с лопата, та ще ви троши ребрата! Наричания за Благовещение Закукала кукувичка насред село на езеро. Като кука, она дума: – Пчела бръмчи по небето, абер прати на селото: много здраве на момите, на момите, на момците. Моми тканье да не тъчат, че момците болни лежат от пчешката джегодия1. С какво да ги поканиме: чиста турта2 ечемена, конска глава недоврела. Момци рало да не ловат, че момите болни лежат от едрата сипаничка3. С какво да ги поканиме: чиста турта дваж сеяна и кокошка опечена. Народна песен за Благовещение

zarazí 40 paprsků do země a ta se začne oteplovat. Ženy jdou do lesa nasbírat 40 větví, které si přivážou na záda, aby je nebolela; dobré je vidět 40 živočichů, co opustilo svá zimní doupata kvůli oteplení; neprovdané dívky dělají „most“ ze 40 vrbových proutků a položí jej přes nějakou říčku, aby se jim pak v noci zdálo o jejich budoucím muži; zadělává se na 40 chlebů. Říká se, že v tento den vylézají hadi. Ten, kdo zabije hada, vloží do jeho hlavy semena bazalky a zasadí je. Bazalka se pak používá jako lék. Pokud by se jí ozdobila dívka, mládenci po ní budou bláznit a bude chráněna před uhranutím. V tento den hospodář sází 40 sazenic a všechny se ujmou. Sváteční stůl a obřadní jídla Na sváteční stůl se dává 40 červených paprik naplněných fazolemi a také 40 závitků s rýží. Nalévá se 40 sklenic vína a 40 rakije. Jí se 40 soust a pije se 40 doušků vody. Olámej, Todoro, šeřík, udělej, Todoro, mosty, ať přejdou máma a táta, ať přejdou sestra i bratr. Lidová píseň o Mladencích

Zvěstování Panně Marii (25. března)

Církevní svátek Podle křesťanské církve v tento den zvěstoval Archanděl Gabriel Panně Marii, že porodí syna Božího, dlouho očekávaného spasitele lidstva Ježíše Krista.

Obřady a lidové zvyky Lidová pověra uvádí, že na Zvěstování přilétají kukačky a vlaštovky, aby oznámily radostnou novinu, že zima už skončila a přichází léto. Pokud uslyšíš kukačku na lačný žaludek nebo s prázdnou kapsou, budeš na tom tak po celý rok. V tento den se musí vstát brzy ráno, protože uslyšíš-li kukačku ještě v posteli, budeš během roku nemocný. Lidé věří, že tento svátek je nejvhodnější dobou pro hledání zakopaného pokladu – tam, kde je poklad, se objevuje modrý plamen. Zvláště důležitým rituálem je obřadní vyhánění hadů a ještěrek, jakož i vyhánění blech. Jsou zakázány pohyby a činnosti spojené s taháním, aby se nenatáhli hadi. Uklízí se dům, zapálí se ohniště a dům i hospodářská stavení se vykouří. Pak se skáče přes oheň za hlasitého brnkání a klepání. Sváteční stůl a obřadní jídla Ačkoliv je to během Velkého půstu, kvůli velkému významu tohoto svátku je povoleno jíst rybu. Často se připravuje rybnik – ryba s rýží a tradičně se připravuje „něco zeleného“ jako kopřiva, špenát, šťovík. Běžte pryč hadi a ještěři, jedou sem Tataři, ti si vás změří! Utečte hadi a ještěři, s lopatou Marta se blíží, žebra vám, hadi, zpřeráží! Říkadla při vyhánění hadů a ještěrek Zakukala žežulička uprostřed vsi na jezeře. Jak tak kuká, ona říká: Včela bzučí na nebíčku, zprávu nese pro vesničku:

hodně zdraví pro děvčata, pro děvčata, pro mládence. Děvčata ať nechaj´ tkaní , nemocní jim leží chlapci psotník většinu jich kácí. Čím bychom je pohostili: dobrou plackou ječmenovou, koňskou hlavou nevařenou. Aby chlapci neorali, že se dívky roznemohly spalničky je pokosily. Čím bychom je pohostili: dobrou plackou dvakrát setou a slepičkou upečenou. Lidová píseň k Zvěstování

Април Лазаровден и Цветница

(тези празници менят датите си – Лазаровден е предпоследната събота преди Великден, а Цветница неделя след него) Църковен празник В календара на християнската църква Лазаровден е свързан с един от най-вълнуващите евангелски сюжети – възкресението на Лазар. Според евангелието Спасителят възкресява покойния Лазар на четвъртия ден от неговото погребение в знак на благодарност за неговото гостоприемство. На Цветница църквата празнува влизането на Иисус Христос в Йерусалим в дните преди еврейската Пасха. Христос пристига в града, яздейки магаре, а вярващите го посрещат, като разстилат пред него дрехите си и маслинови клонки. Обреди и народни вярвания На Лазаровден (Лазарица) по традиция дружини от млади момичета обикалят по домовете, пеят песни за всички членове на семейството, а те от своя страна ги даряват. Лазаруването е обред на посвещение – след участието в него момичетата могат да момуват, да ходят на седянка и да се омъжват. Лазарките носят богати украси по главите и гърдите, напра-

вени от цветя, пера, мъниста и пендари. На Цветница (Връбница) момите правят гадаене за бъдещето си с върбови венчета. Пускат ги в река – чието венче изплува най-напред, тази мома първа ще се омъжи. Момите си избират кумица и гостуват в дома й, където се прави трапеза. Къщите се закичват с върба, момите си връзват върбови клонки на кръста против болки, с върбова клонка се изкарват дори кравите. Празнична трапеза и обредни ястия Трапезата и на двата дни се състои от постни ястия, като на Цветница е разрешено да се яде риба. Приготвя се хляб без мазнина и се вари жито, което се раздава в памет на покойниците на отбелязваната в събота Лазарова задушница. Ой Лазаре, Лазаре, тука първом дойдохме, мома й момче найдохме. Ой Лазаре, Лазаре, я ергена женете, Лазаре, я момата годете, Лазаре. Лазарска песен Лазар се вози на кола златни, де Лазаре, с кончета пламък вихър крилати, из село ходи, Богу се моли: – Дребен ми дъждец нека ромоли, да никнат билки, цветя, царевица, паун да пасе, пера да хвърля, малки дечица, моми, ергени, венци да вият, ради, засмени. Лазарска молитва

Великден

(този празник мени датата си, празнува се по правило в първия неделен ден след първото пролетно пълнолуние) Църковен празник Великден (Възкресение Христово, Пасха) е денят, в който християните празнуват Възкресението на Сина Божи Иисус Христос на третия ден, след като е разпънат на кръст и погребан. Страстна седмица се нарича седмицата, която предхожда празника (последната седмица от живота на Иисус Христос). Всеки ден от тази седмица се нарича велик – Велики понеделник, Велики вторник и т.н. Това е последната седмица на Великия пост. Вечерта преди полунощ в събота се отслужва тържествено богослужение. Малко преди полунощ светлините в храма се изгасяват и свещеникът изнася запален трисвещник – символ на небесния пламък, който запалва свещите в църквата на Божи гроб в Йерусалим. От трисвещника присъстващите палят своите свещи, които по традиция носят по домовете си. Пеят се песнопения и всички излизат от храма. В полунощ при биене на камбаните свещеникът обявява Възкресението с думите „Христос Воскресе“. Хората обикалят църката със запалени свещи и се поздравяват.

Duben Lazarovden a Cvetnica

(vzkříšení svatého Lazara a Květná neděle, tyto svátky jsou s pohyblivým datem – vzkříšení svatého Lazara je předposlední sobotu před Velikonocemi a Květná neděle je den po něm) Církevní svátek V křesťanském kalendáři je Lazarovden spojen s jedním z nejdojemnějších evangelních námětů – se vzkříšením Lazara. Podle evangelia vzkřísil Spasitel mrtvého Lazara čtvrtý den po jeho pohřbu jako vděk za jeho pohostinnost. Na Květnou neděli církev slaví příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma ve dnech před židovským svátkem Pesah. Ježíš vjíždí do města na oslu a věřící ho vítají olivovými větvičkami. Obřady a lidové zvyky Na Lazarovden podle tradice chodí skupinky mladých dívek od domu k domu, zpívají písně všem členům rodiny a ti je obdarovávají. Lazarování je obřad iniciace – po jeho absolvování mohou dívky vyhlížet chlapce, chodit na táčky a vdávat se. Lazarky nosí na hlavách a na prsou bohaté ozdoby z květin, peří, korálků a mincí. Na Květnou neděli dívky předpovídají svou budoucnost podle vrbových věnečků. Pouštějí je po vodě a čí věneček plave nejvíce vpředu, ta se vdá jako první. Dívky si zvolí kmotru a pořádají hostinu u ní doma. Domy se zdobí vrbový-

mi proutky, ty se přivazují ke kříži proti bolestem zad, proutkem se dokonce vyhánějí i krávy. Sváteční stůl a obřadní jídla Po oba dny jsou na stole postní jídla, přičemž na Květnou neděli je povoleno jíst rybu. Připravuje se chléb bez tuku a vaří se pšenice, která se rozdává na památku zesnulých v sobotu na tzv. Lazarské dušičky. Oj, Lazare, Lazare, k tobě nejdřív přišli jsme, dívce chlapce našli jsme. Oj, Lazare, Lazare, mládence ožeňte, Lazare, a dívku vyvdejte, Lazare. Lazarská píseň Lazar se vozí ve zlatém voze, hej Lazare, s bujnými koni s křídly jak vítr, vesnicí chodí, k Bohu se modlí:– Kéž by jen deštíček zlehounka zapršel, by rostly byliny, květy a kukuřice, páv ať se pase, zanechav pera, ať malé děti, dívky i mládenci, radostně s úsměvy zdobí se věnci. Lazarská modlitba

Velikonoce

(tento svátek mění své datum, slaví se první neděli po prvním jarním úplňku) Církevní svátek Velikonoce (Vzkříšení Ježíšovo, Pascha/Pašije) je dnem, kdy křesťané slaví Vzkříšení Syna Božího Ježíše Krista třetí den poté, co byl ukřižován a pohřben.

Pašijový týden se nazývá týden před svátkem, tedy poslední týden života Ježíše Krista. Každý den tohoto týdne se v bulharštině nazývá Velký – Velké (v Česku Modré) pondělí, Velké (Šedivé) úterý atd. Je to poslední týden Velkého půstu. V sobotu večer před půlnocí se slouží slavnostní mše. Krátce před půlnocí v chrámu zhasnou světla a duchovní vynáší rozžehnutý trojramenný svícen – symbol nebeského plamene, který zapaluje svíce v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Přítomní si z něj připalují své svíčky, které si pak tradičně odnášejí domů. Za zvuků zpěvů všichni vycházejí z chrámu. O půlnoci se rozezní zvony a duchovní zvěstuje Vzkříšení slovy „Kristus vstal z mrt-

Обреди и народни вярвания На Велик или Червен четвъртък се боядисват яйцата и се приготвят великденски колаци. Присъствието на яйцето в празника е свързано с древни предхристиянски традиции. Яйцето е символ на жизнения кръговрат в природата. Съществува връзка на яйцето с култа към Слънцето и култа към мъртвите. Вярвало се, че от яйцето са се развили всички основни космически тела – звездите, Слънцето, луната и особено Земята. Светът не е сътворен, а се е появил от яйце. Яйцата за Великден се боядисват по традиция в червено, но те са и писани или шарени. Първото червено яйце се пази пред домашната икона. С него

се мажат бузките на децата с думите: „Червено момче или момиче! Добре ми дошъл бял и червен Великден! Да си здраво, бяло и червено! Както е червено яйцето, тъй да ми е червено детето!“ С черупките от червените великденски яйца се захранва добитъкът, разхвърлят се по нивите – за берекет. Популярна традиция е чукането с яйца. Според поверието този, чието яйце остане здраво след чукането, ще е най-здрав през годината. Това яйце се нарича борец.

им се слага червено яйце. Замесват се на Велики четвъртък. По-нова традиция е печенето на сладки великденски козунаци. Времето е кокошка Звездите са яйцина Снесени от кокошка Цървени и шарени Земята е яйценце Живото е пиленце Снесено от яйценце Цървено и шарено.

Празнична трапеза и обредни ястия Освен яйцата, неотменна част от традициите на Великден са обредните хлябове. Обикновено се правят в кръгла форма и се украсяват с плетеници, като в средата

Зелена равна морава, заман ми бъде зелена като през празна неделя и великата събота! Пофалил ми са Великден с червени яица Великден, Гергьовден с крехки пиленца. Великденски песни

Димитър разделят годината на две – от Гергьовден до Димитровден е лято, от Димитровден до Гергьовден е зима. Св. Георги е повелител на пролетната влага и плодородието – отключва изворите и влагата, побеждавайки ламята; обхожда и наглежда полята и посевите. Той е покровител на земеделците, овчарите и стадата. Извършват се редица ритуали, които имат за цел да осигурят здраве за хората и плодородие на нивите и животните. В нощта срещу празника се ходи на ливада, където хората се търкалят в утринната роса за здраве. Росата някъде се пие, прави се и обредното къпа-

не в реки и извори. Вярва се, че дъждът на Гергьовден е особено плодоносен – „всяка капка носи жълтица“. Ергените кичат със зеленина дворните врати на любимите си, а момите вият китки и венци и ги слагат в косите си. Украсяват се и вратите на кошарите, стадата се извеждат на първа зелена паша. Децата се будят като символично ги удрят със зелено клонче по завивките. Правят се люлки и момците люлеят момите, пеят се песни. Стопаните вземат първото червено яйце, боядисано на Великден, обикалят с него нивата и го заравят в средата и`, за да е плодородна.

Май Гергьовден (6 май)

Църковен празник Православната църква чества деня на свети Георги Победоносец – мъченик за християнската вяра, живял през ІІІ век. Обреди и народни вярвания Гергьовден е празник, който честват както православни българи, така и българи мюсюлмани, турци и роми. С него започва лятната половина на стопанската година, завършваща на Димитровден. Св. Георги и св.

vých“. Lidé obcházejí se zapálenými svícemi kostel a vzájemně se zdraví. Obřady a lidové zvyky Na Zelený (bulh. Velký nebo Červený) čtvrtek se barví vejce a pečou ma zance. Spojitost vejce se svátkem má dávné předkřesťanské kořeny. Vejce je symbolem životního kruhu v přírodě. Existuje vztah vejce s kultem Slunce a s kultem mrtvých. Lidé věřili, že se z vejce vyvinula všechna základní kosmická tělesa – hvězdy, Slunce, Měsíc a zvláště Země. Že svět nebyl stvořen, ale vyvinul se z vejce. Tradiční barvou na velikonoční vejce je červená, ale dělají se i barevná a malovaná. První červeně obarvené vejce se

uchovává před domácí ikonou. Pomazávají se jím dětem tvářičky se slovy: „Červený chlapec nebo děvče! Vítejte bílé a červené Velikonoce! Budiž zdravé, bílé a červené! Jako je červené vejce, ať je červené mé dítě!“ Skořápky z červených vajec se přidávají do krmení dobytku, rozhazují se i po polích – aby se urodilo. Populární tradicí je ťukání se vejci. Ten, kterému nakonec zůstane vejce nerozbité, bude během roku nejzdravějším. A vajíčku se říká bojovník. Sváteční stůl a obřadní jídla Kromě vajec jsou tradiční i obřadní chleby. Obvykle se pečou kulaté, zdobí se copánky a do jejich středu se dává červené vejce. Zadělávají se na Zelený čtvrtek.

Květen Gergjovden

(svátek svatého Georgiho / Jiřího, 6. května) Církevní svátek Pravoslavná církev slaví den svatého Jiří Vítězného – mučedníka za křesťanskou víru, který žil ve 3. století. Obřady a lidové zvyky Gergjovden je svátek, který slaví jak pravoslavní Bulhaři, tak i Bulhaři muslimové, Turci i Romové. Jím začíná letní polovina hospodářského (zemědělského) roku, která končí svátkem sv. Dimitrije.

Novější tradicí je pečení sladkých mazanců. Čas je slepice Hvězdy jsou vejce Jež snesla slepice Červené a malované Země je vajíčko Život je kuřátko Vylíhlé z vajíčka Červeného a malovaného. Zelená rovná louka, budiž mi dlouho zelená jak během prázdné neděle tak během velké soboty! Pochlubily se Velikonoce Velikonoce červenými vajíčky a svatý Jiří křehkými kuřátky. Velikonoční písně

Празнична трапеза и обредни ястия До Гергьовден не се яде мляко и сирене, тъй като млякото не е благословено от свети Георги. За празника се месят обредни хлябове с вода, в която са киснати билки (млечка, гергьовденче и здравец). Прави се и пита-кошарка, украсена е с изображение на овчар, овце и кошара. На Гергьовден всяка къща по традиция трябва да заколи агне. То също се окичва с венец, захранва се със свежа трева. Гергьовденската трапеза е обща. Прави се извън селището, на зеленина. След като се освети, на нея се носят опечени агнета, обредни хлябове, прясно издоено мляко, сирене, квасено мляко. За първи път през годината се яде пресен чесън. Цари веселие през целия ден, играят се гергьовденски хора`.

мало един човек, който все ходел за риба, понеже били бедни и нямало какво да ядат. Един ден уловил една малка рибка. Тъкмо да я пусне, тя рекла: – Човече, не ме пускай пак. Занеси ме у вас и ме изяжте с жена си. Събери всички костички и ги зарови под яслите на кобилата. На човека му било жал за рибката, но я послушал. Направил както казала. На другата година жена му родила две момчета, а кобилата две жребчета. Кръстили едното момче Димитър, а другото нарекли Георги. Расли момчетата и станали големи момци. Веднъж оседлали порасналите жребчета и тръгнали на печалба по широкия свят. Георги рекъл на Димитър: – Братко близнако, аз ще тръгна наляво, а ти върви надясно. Гледай 1

какво става по света, но ако видиш от някоя стряха да капе кръв, да знаеш, че съм умрял. И Димитър казал: – Брате, и ти ако видиш от някоя стряха да капе кръв, да знаеш, че съм умрял. Разделили се братята и всеки тръгнал според уговореното. Минало много време и Димитър видял как от една стряха капело кръв. Пришпорил коня си и тръгнал да търси брата си близнак. Намерил само коня му, Георги го нямало. Едни лами го били изяли. Димитър накарал ламите да му върнат душата на брата му. Тогава двамата яхнали конете си и литнали към небесата и станали светци. Легенда за св. Георги и св. Димитър Свети Гьорги коня кове Сребро плочи, злато клинци, Да си иде да обиде, Да обиде синорето, Синорето по полето: Есенини не класили, Пролетнини не никнали! Весел ойде1, сърдит дойде. Я майка му отговори: – Слава Богу, свети Гьорги, Весел ойде, сърдит дойде? Свети Гьорги отговаря: – Слава Богу, стара мале, Нали питаш, да ти кажа! Я си ойдох, та обидох, Та обидох синорето, Синорето по полето: Есенини не класили, Пролетнини не никнали! Проговори стара майка: – Слава Богу, свети Гьорги, Да ще Господ ситна роса От Гергьовден до Спасовден, Ще да класят есенини, Ще да никнат пролетнини! Гергьовденска песен

тръгна, отиде

Възнесение Господне, Спасовден

(празникът е с променлива дата – 40 дни след Великден, винаги е в четвъртък) Църковен празник Възнесение Господне е християнски празник, който отбелязва момента, когато Иисус Христос се възкачва на небето. Обреди и народни вярвания На Спасовден се прави молебен за дъжд, играе се хоро на нивата и се коли овца, за да се измоли дъжд. Вярва се, че на Великден пускат душите на мъртвите, а на Спасовден си ги прибират. Затова сутринта на Спасовден се носи орехова шума в църквата, коленичи се върху нея и това е начин всеки да „види“ своите починали и дори да може да говори с тях. На този ден също се ходи на гробища, оправят се гробовете, прелива се с вода и вино, раздава се, за да се „намира“ на душите на онзи свят.

Свети Константин и Света Елена (21 май)

Църковен празник Свети Константин е първият християнски римски импера-

Sv. Georgi a sv. Dimitar dělí rok na dvě části – od Gergjovdne do Dimitrovdne je léto, od Dimitrovdne do Gergjovdne je zima. Sv. Georgi je vládcem jarní vláhy a úrody – vítězstvím nad drakem otevírá prameny, chodí a kontroluje pole a osevy. Je patronem zemědělců, ovčáků a stád. Provádí se řada rituálů, jejichž cílem je zajistit zdraví lidem i dobytku a úrodu na polích. V noci před svátkem chodí lidé na louky a válejí se v ranní rose. Někde ranní rosu i pijí, koupou se obřadně v řekách a v pramenech. Věří, že déšť na Gergjovden je obzvláště úrodný – „co kapka, to zlaťák“. Mládenci zdobí vrata svých vyvolených zelenými větvemi, dívky pletou věnce a zdobí si jimi vlasy. Zdobí se i ohrady pro ovce, stáda se prvně vyvádějí na pastvu. Symbolickým uhozením zelenou větévkou přes deku se budí malé děti. Vyrábějí se houpačky, na kterých mládenci houpou dívky, zpívají se písně. Hospodáři vezmou první červené vejce, které bylo obarvené o Velikonocích, obejdou s ním pole a zahrabou ho v jeho středu, aby bylo úrodné. Sváteční stůl a obřadní jídla Až do Gergjovdne se nejí mléko ani sýr, protože mléku ještě nepožehnal svatý Georgi. Zadělávají se obřadní chleby s vodou, ve které se máčely bylinky (pryšec, rozrazil a kakost). Peče se i pita s motivem ovčáka a oveček. Tradičně se v každém domě na Gergjovden podřízne jehně a stolování je společné někde mimo vesnici na zelené louce. Poté, co ji vysvětí, nosí tam pečená jehňata, obřadní chleby, čerstvě

nadojené mléko, sýr, zakysané mléko. Poprvé v roce se jí čerstvý česnek. Po celý den je veselo, tancují se gergjovdenské tance (chora).

ednou jeden chudý rybář ulovil malou rybku. Už, už ji chtěl pustit, když mu řekla:– Člověče, nevhazuj mě zpět. Odnes mě domů a snězte mě s tvou ženou. Pak posbírej všechny kosti a zahrabej je pod jeslemi u kobyly. Člověk udělal, jak mu řekla. Následujícího roku jeho žena porodila dva chlapce a kobyla dvě hříbata. Jednomu chlapci dali jméno Dimitar a druhému Georgi. Chlapci rostli, až se z nich stali mladíci. Jednou si osedlali hřebečky a vyrazili do světa za výdělkem. Georgi řekl Dimitrovi:– Bratříčku, dvojče, já pojedu nalevo a ty jeď napravo. Dívej se, co se děje po světě, ale uvidíš-li, že z některé střechy kape krev, pak věz, že jsem umřel. A Dimitar řekl:– Bratře, i ty když uvidíš kapat z některé střechy krev, věz, že jsem umřel. Oba bratři se rozešli a každý šel svou cestou. Uběhla nějaká doba a Dimitar viděl z jedné střechy kapat krev. Pobídl koně a vyrazil hledat bratra, ale našel jenom jeho koně. Georgi tam nebyl. Snědli ho prý draci. Dimitar donutil draky, aby mu vrátili bratrovu duši. Pak se oba vyšvihli na koně, rozletěli se k nebi a stali se svatými. Legenda o sv. Georgim a o sv. Dimitrovi Svatý Georgi koně kove, Stříbrem, zlatem podkovává, By na něm jel a obejel, Obejel s ním všechny meze, Všechny meze, pole celé: Ozimy nemají klasy, Jařiny nenaklíčily! Vesel vyjel, zlostný dojel.

Matka jeho pravila mu:– Pochválen Pán, svatý Georgi, Vesel vyjel´s, zlostný dojel´s? Svatý Georgi odpověděl:– Pochválen Pán, stará máti, Ptáš-li se mě, odpovím ti! Šel jsem já a obešel jsem, Obešel jsem všechny meze, Všechny meze, pole celé: Ozimy nemají klasy, Jařiny nenaklíčily! Řekla tehdy stará máti:– Pochválen Pán, svatý Georgi, Bůh dá polím jemnou rosu Od Gergjovdne do Spasovdne, Získaj´ klasy ozimy, A vyklíčí jařiny! Gergjovdenská píseň

Nanebevstoupení Páně, Spasovden

(svátek je s pohyblivým datem – 40 dní po Velikonocích, vždy ve čtvrtek) Církevní svátek Nanebevstoupení Páně je křesťanský svátek oslavující moment, kdy Ježíš Kristus vstoupil na nebesa. Obřady a lidové zvyky Na Spasovden se lidé modlí, aby zapršelo, tančí se choro na poli a podřezává se ovce, aby si vymodlili déšť. Lidé věří, že na Velikonoce jsou vypuštěny duše mrtvých, a na Spasovden se vracejí zpět. Proto se ráno do kostela nosí ořechové větve, lidé na nich klečí a to je prý způsob, jak mohou „vidět“ své zesnulé a dokonce s nimi mluvit. V tento den chodí lidé na hřbitov, upravují hroby, kropí je vodou a vínem, rozdává se jídlo, aby měly i duše na onom světě.

тор. През 313 г. Константин обявява толерантност към християнството и премахва дотогавашните гонения и наказания за изповядването на тази вяра. Света Елена е негова майка. Обреди и народни вярвания Светците са особено почитани в Странджа, където дори месец май се нарича Костадински месец. Причина за това

е разпространеността в този регион (в селата Българи, Кости, Бродилово, Резово) на архаичния обред на играта в огъня – нестинарството. Нестинарите са специални хора, които по наследство получават умението да играят в огъня, да пророкуват, да лекуват. Обикновено има главен нестинар (или нестинарка), който има най-силна връзка със светците. При него се гостува, даряват го, а той гощава

всички. Иконите на свети Константин и света Елена се изнасят от параклиса само на празника, ходи се на аязмо (извор), откъдето се взема светена вода, гайдите засвирват. Няколко коли дърва изгарят през деня, за да се подготви жаравата за нестинарите. Обредното танцуване с икона в ръце по жаравата се случва под звуците на специална нестинарска гайдарска свирня.

След Свети Дух започва Русалската неделя (седмица). Най-опасни дни в нея са срядата и петъкът, които често са наричани черни или луди. Народът вярва, че се появяват русалийки (самодиви или юди). Те „прелитат във вид на жълти пеперуди отвъд Дунава и остават при хората до края на Русалската неделя“. Тези демонични същества притежават двойствена природа – вредят на хората, наказват ги с болести и беди, но същевременно могат и да им помогнат – да ги излекуват или да подобрят посевите, като ги напръскат с „жива вода“. Периодът на Русалската неделя изисква пълно въздържание от всякаква домашна и полска работа. Неспазването на забраната за работа води и до природни бедствия през лятото – гръмотевици и светкавици, градушка и поройни дъждове. За да се предпазят от зловредното въздействие на русалийките,

още в понеделник рано сутринта всички моми и жени берат пелин, орехова шума, бял лук (чесън), коприва, лайка. Слагат от билките в къщите и оборите, за да ги предпазват пред демоните. Вечер не замръкват навън.

Юни Света Троица и Свети Дух

(Света Троица се празнува в неделя петдесетият ден след Великден, а в понеделника е Свети Дух) Църковен празник Света Троица (Петдесетница) прославя явяването на Светия Дух върху апостолите на 50-я ден след Възкресението (след Великден). Смята се, че това е рожденият момент на християнската църква. Свети Дух е е едно от лицата на Светата Троица – триединния Бог. Обреди и народни вярвания На Света Троица се „поменуват“ мъртвите. Някъде се вярва, че точно на този ден (или на Спасовден) прибират душите на починалите и тогава ги разделят – едни за рая, други за пъкъла.

Еньовден (24 юни)

Църковен празник Според православното християнство това е денят на рождението на свети Йоан Кръстител. Обреди и народни вярвания В народния календар празникът се нарича Еньовден. Еньо или Яне са кратки форми на Йоан (Иван). На Еньовден слънцето е най-силно и се „обръща“ към зима – казва се, че „Еньо си наметнал кожуха да върви

Svatý Konstantin a svatá Elena (svátek svatého Konstantina a svaté Eleny / Heleny, 21. května)

Církevní svátek Svatý Konstantin je prvním křesťanským římským císařem. V roce 313 vyhlašuje toleranci ke křesťanství a ukončuje stíhání kvůli vyznání této víry. Svatá Elena je jeho matka.

Obřady a lidové zvyky Tito svatí se těší zvláštní cti v oblasti Strandža, kde se dokonce měsíc květen nazývá Kostadinský měsíc. Důvodem k tomu je, že je v této oblasti (ve vesnicích Balgari, Kosti, Brodilovo, Rezovo) rozšířen archaický obřad tancování po ohni – nestinarstvo. Nestinari jsou zvláštní lidé, kteří dědí po předcích umění tancovat v ohni, umění předpovídat a léčit. Obvykle je jeden hlavní nestinar (nebo

nestinarka), který je nejsilněji napojen na světce. K němu se chodí na návštěvu, obdarovávají ho a on zase všechny hostí. Ikony obou světců se vynášejí z kaple jenom v den svátku, chodí se k posvátnému prameni, odkud se nabírá svěcená voda, hrají dudy. Přes den je spáleno několik fůr dříví, aby se připravil žár pro nestinary. Obřadní tanec po rozžhaveném uhlí s ikonou v ruce se děje za zvuků zvláštního dudáckého hraní.

jsou středa a pátek, někdy se jim také říká černé nebo bláznivé dny. Lid věří, že se objevují

rusalky (víly nebo bludičky). Přilétají v podobě žlutých motýlů z druhé strany Dunaje a zůstávají u lidí do konce Rusalského týdne. Tyto démonické bytosti jsou dvojí podstaty – škodí lidem, trestají je nemocemi a neštěstím, ale zároveň jim mohou i pomáhat – vyléčit je nebo zlepšit osevy postříkáním „živou vodou“. Období Rusalského týdne vyžaduje naprosté zanechání jakékoliv domácí nebo zemědělské práce. Neuposlechnutí zákazu práce vede k přírodním katastrofám v létě – jako jsou hromy a blesky, krupobití a silné lijáky. Na ochranu před škodlivým vlivem rusalek sbírají všechny dívky i ženy v pondělí brzy zrána pelyněk, ořechové listí, česnek, kopřivy a heřmánek. Dávají tyto byliny do domů a stájí, aby je uchránily před démony. Po setmění nevycházejí ven.

Červen Svatá Trojice a Svatý Duch

(Svatá Trojice se slaví padesátý den po Velikonocích, vždy v neděli, a v pondělí je Svatý Duch) Církevní svátek Svatá Trojice oslavuje zjevení se Ducha svatého apoštolům 50. den po Vzkříšení (po Velikonocích). Tento den je považován za zrození křesťanské církve. Svatý Duch je jedna z podob Svaté Trojice – trojjediného Boha. Obřady a lidové zvyky Na Svatou Trojici se vzpomíná na mrtvé. Někde věří, že právě v tento den (nebo na Spasovden) odcházejí duše mrtvých a rozdělují se – jedni do ráje, druzí do pekla. Po Svatém Duchu začíná Rusalský týden. Nejnebezpečnější dny

за сняг“. Вярва се, че преди да „тръгне към зима“ слънцето се окъпва в реките и езерата и прави водата лековита. После се отърсва и росата, която пада, е с особена магическа сила. Жените си мият лицата с роса. В миналото дори са се къпели в река по ризи, обредно са си измивали главите. Според народа болестите са 77 и за всяка има цяр – билка. Именно в този ден билките се берат преди изгрев слънце, защото тяхната лечебна сила е най-голяма. В нощта срещу Еньовден много често магьосници правят магии за обиране на берекета, плодородието (това се прави и в нощта срещу Гергьовден). Магьосницата влиза през нощта в чужда нива, заженва я на кръст и се провиква: „Свети Яно, знаеш ли защо съм дошла? Да ми дадеш берекето на таа нива!“ Затова някои стопани отиват срещу празника на нивата, заженват в четирите края по няколко класа и казват на нивата: „Ако дойде магьосница да те обира, кажи й – обрана съм веке, не мога да дода, краката ми са отсечени!“ Наред с Нова година, Гергьовден и други празници, на Еньовден също се гадае за здраве, женитба и плодородие. Прави се обичаят припяване на китки или пръстени. Която й мома най-доброчеста, нейния пръстен напред да излезе! Ой Еньо, Еньо, Еньова бульо, сегни, извади маламян1 пръстен! (Честита мома) През дол бяга, върви стяга. (Хайдутин) 1

Плетена къща с леща пълна. (Сиромах) Черни ботуши на кон яздят. (Търговец) Синьо небо, ясна звезда. (Хубавец) Желта дуля презреяла, само гледа де да капне. (Стар ерген) Мокри гащи на върлина. (Рибар) Кука, пука, по къщя ходи. (Дюлгерин) Наричания при припяване

Петровден (29 юни)

Църковен празник На този ден християнската църква празнува светите апостоли Петър и Павел – проповедници на вярата. Петър бил един от любимите ученици на Иисус, а Павел написал четиринадесет послания, които са част от Новия завет на Библията. Обреди и народни вярвания Като се каже „по Петровден“, се разбира посред лято. „На Петровден жито се пече“ – на този ден се прави ритуално първата жетва. 29 юни е денят на двамата апостоли Петър и Павел, които народът схваща като едно лице. Това личи от поговорката „Каквото Петър, таквоз Павел“. В други случаи, смятайки ги за двама светци, народът ги разделя и по дни, като Петровден е ден само за св. Петър, а следващия ден е „Павловден“. Съществува

златен

израз „Петър – вятър, Павлю – пали!“, а след това и практическото приложение: „На Петровден да жънеш, за да не го одуха; на Павловден лежи по очи, за да не го запали!“ Смята се, че на Палювден целият свят гори. Празнична трапеза и обредни ястия Петровден се предшества от Петровите пости. Те започват след Петдесетница. Този пост е строг – забранена е храната с животински произход. Почти повсеместен обичай е на Петровден да се коли пиле, някъде за курбан, другаде като обичайно ястие – с това се отговява от Петровия пост. Има и песен: „Не метай се, не хвърляй се, Ивано, Иванке, като ягне на Гергьовден, като пиле на Петровден!“ Майките, които имат починали малки деца, раздават по традиция за първи път ябълки петровки, за да не останат гладни душите на техните рожби под райското ябълково дърво. Приготвя се също тиквеник, млечна баница, кокошка с джанки и ястие, наричано бял мъж.

а Петровден жътварите си били взели хляб и сиренце за обяд. Добре, ама от слънцето сиренцето им се разтопило и точно тогава им се явил свети Петър – притеснили се селяните, че няма с какво да нагостят светеца. Тогава той откъснал два стръка жито, стрил ги между ръцете си и поръсил разтопеното сирене. Хайде, яжте сега каша! – им казал. Така се появило яденето „бял мъж“ – каша от разтопено сирене и брашно, която се приготвя именно на Петровден. Легенда за Петровден

Eňovden

(narození svatého Jana Křtitele, 24. června) Církevní svátek Podle pravoslaví je tento den dnem narození svatého Jana Křtitele. Obřady a lidové zvyky V lidovém kalendáři se svátek nazývá Eňovden. Eňo nebo Jane jsou zkrácené tvary pro Joana/Jana (Ivana). V tento den je slunce nejsilnější, ale také se už „obrací“ směrem k zimě – říká se, že „Eňo si přehodil kožich a kráčí pro sníh“. Věří se také, že ještě dříve než „vyrazí k zimě“ se slunce vykoupe v řekách a jezerech a jejich voda se stane léčivou. Potom se otřepe a rosa, která z něho padá, má zvláštní magickou moc. Ženy si myjí rosou obličej. V minulosti se dokonce koupali v košilích v řekách, obřadně si myly hlavy. Podle lidu je celkem 77 nemocí a na každou existuje lék – bylina. Právě v tento den se byliny sbírají ještě před východem slunce, protože tehdy mají největší léčivou moc. V noci před Eňovdnem čarodějiky dělají čáry, aby sebrali úrodu (to se dělá i před Gergjovdnem). Čarodějka v noci vejde na cizí pole, do tvaru kříže ho část ožne a přitom pokřikuje: „Svatý Jane, víš, proč jsem tady? Abys mi dal úrodu toho pole!“ Proto chodí někteří hospodáři v noci na pole, ve čtyřech rozích ožnou pár klasů a říkají poli: „Jestli přijde čarodějnice, aby tě obrala, řekni jí – jsem už obrané, nemohu přijít, nohy mi usekli!“ Stejně jako na Nový rok, na Gergjovden i o jiných svátcích, se na Eňovden předpovídá budoucnost ohledně zdraví, sňatku, úrody. Je

zvykem prozpěvovat říkanky pro kytky nebo prsteny. Která dívka je nejctnostnější, její prsten ať jde do popředí! Oj, Eňo, Eňo, Eňova nevěsto, sáhni a vylov zlatý prsten! (Ctnostná dívka) Údolím běží, tkaničky váže. (Hajduk) Dům z rákosí, čočkou plný. (Nuzák) Černé holiny na koni jedou. (Obchodník) Modré nebe, jasná hvězda. (Krasavec) Žlutá kdoule přezrálá již, ohlíží se, kam má spadnout. (Starý mládenec) Mokré gatě na tyči. (Rybář) Tluče, seče, po domech chodí. (Zedník) Říkanky pro prsteny

Petrovden

(svátek svatého Petra, 29. června) Církevní svátek V tento den slaví křesťanská církev svátek svatých apoštolů Petra a Pavla – šiřitelů víry. Petr byl oblíbeným žákem Ježíše a Pavel napsal čtrnáct poselství, které jsou součástí Nového zákona v Bibli. Obřady a lidové zvyky Když se řekne „na Petrovden“, znamená to v plném létě. „Na Pet-

rovden se peče žito“ – v tento den se rituálně provádí první žně. 29. června je svátkem obou apoštolů Petra a Pavla, které lid chápe jako jednu osobu. To je vidět i z přísloví „Jaký Petr, taký Pavel“. V jiných případech je lid považuje za dva svaté a věnuje jim i dva dny, přičemž Petrovden je dnem pouze svatého Petra a následující den je „Pavlovden“. Existuje výraz „Petr – vítr, Pavel – pálí!“ a praktický výklad toho je: „Na Petrovden ožni, aby to vítr nevyfoukal; na Pavlovden lež na břiše, aby se to nezapálilo!“ Říká se, že na Pavlovden celý svět hoří. Sváteční stůl a obřadní jídla Petrovden následuje po Petrovském půstu, který začíná po Svatodušních svátcích. Je to přísný půst, kdy je zakázáno jídlo živočišného původu. Skoro všude je zvykem na Petrovden zaříznout kuře, někde jako oběť, jinde jen na jídlo – tím končí Petrovský půst. Je o tom i písnička: „Nešij sebou, neškubej se, Ivano, Ivanke, jako jehně na Gergjovden, jako kuře na Petrovden!“ Matky, jimž umřelo dítě, tradičně rozdávají první jablka, aby nezůstaly o hladu duše jejich dítek pod jabloní v ráji. Připravuje se též tykveník (dýňový koláč), mléčná banica, slepice se švestkami a jídlo zvané bílý muž.

a den svatého Petra si ženci vzali na pole chléb a sýr k obědu. Od slunce se jim ale sýr rozpustil a právě tehdy se jim zjevil svatý Petr – sedláci se zastyděli, že nemají co nabídnout svatému. Tehdy on utrhl dva klasy obilí, rozemnul je v rukou a posypal jimi rozpuštěný sýr. Tak, a teď jezte kaši! – řekl jim. Tak vzniklo jídlo „bílý muž“ – kaše z rozpuštěného sýra a mouky, která se dělá právě na Petrovden. Legenda o Petrovdni

Юли Света Марина (17 юли)

Църковен празник Света Великомъченица Марина е дъщеря на езически жрец от Антиохия – град, основан от Александър Македонски. Тя е живяла през III век. Обреди и народни вярвания Денят на света Марина е един от трите най-горещи дни в годината – 15, 16, 17 юли, наречени Горещници. света Марина е владетелка на огъня. В първия от тези три дни се изгасвал огънят на всички огнища по къщите, на втория ден не се кладе, а на третия ден, наричан и Огнена Марина, се подновява огънят с нов, жив огън. Такъв се прави сред село на мегдана, всеки си взема от него и си го носи у дома. Не се работи нито в полето, нито вкъщи. Вярва се, че в тези дни огън слиза от небето

и ако се работи, нивата може да се запали. Полезно е къпането в топли извиращи води и водата е особено лековита. В много от църквите и манастирите, които носят името на светицата, има лечебни води.

Илинден (20 юли)

Църковен празник Църквата отбелязва празника на Свети Илия, който се почита като най-големият библейски пророк и заедно с Моисей – един от двамата най-велики старозаветни мъже. Името му означава „крепост Господня“. Обреди и народни вярвания Илинден е празникът на свети Илия – владетелят на гръмотевиците. Подвластни са му облаците и мъглите, ветровете, дъждовете и градушките. В народните представи той е старец с дълга бяла брада, ходи наметнат с аба, в единия ръкав на която държи ледените зърна на градушката. Често главата му е покрита с 9 була. По този начин Господ не му дава да поглежда надолу към земята, докато пуска небесните стихии. Свети Илия препуска в небесата със своята огнена колесница, теглена от бързи коне. На дясното му рамо стои ангел, който тегли юздите на конете. През лятото светецът води непрес-

танни люти битки с демоните на природните небесни стихии – змейове, хали и лами. Летните гръмотевични бури се обясняват с битките, които свети Илия води. Счита се, че празникът е на средата на лятото – светецът си облича кожуха и отива да моли Бога за зима. По Черноморието и по река Дунав в този ден е забранено къпането. Вярва се, че тогава свети Илия взема удавници. Хубави свети Илия! У гора има зелен бор, Най-горе свети Илия, До него свети Гьоргия, До него сестра Мария, У ръце държи Христоса. Сви се тоя божи ангел, Па ни дигна Ристосия. Викна Мария да плаче, Братче Илия я теши: – Не плачи, сестро Марио, Я си имам кон сос криля, Ке отлитам дор до Бога, Ке донеса Ристосия! Па си яхна кон сос криля, Та донесе Ристосия. Хубави свети Илия! Народна песен за свети Илия

Červenec Svatá Marina (17. července)

Církevní svátek Svatá Velkomučednice Marina je dcerou pohanského kněze z Antiochie – města založeného Alexandrem Makedonským. Žila ve 3. století. Obřady a lidové zvyky Den svaté Mariny je jedním ze třech nejteplejších dní v roce – 15., 16., 17. července, kterým se říká Goreštnici (Horkovníci). Svatá Marina je vládkyní ohně. Prvního dne z těchto tří se zhasínal oheň ve všech ohništích po domech, druhého dne se žádný nezapaloval, a třetího dne, nazývaného též Ohnivá Marina, se obnovoval novým živým ohněm. Ten se zapaloval uprostřed návsi a každý si z něj připaloval a nosil jej domů. Ten den se nepracuje ani na poli, ani doma. Lidé věří, že v ten den se z nebe spouští oheň, a kdyby se pracovalo, pole by se mohlo zapálit. Je zdravé se vykoupat v teplých pramenech a voda je tehdy obzvlášť léčivá. V řadě kostelů zasvěcených této svaté, se nachází léčivá voda.

Ilinden

(svátek svatého Iliji / Eliáše, 20. července) Církevní svátek Církev slaví svátek svatého Iliji, který je považován za největší-

ho biblického proroka, a spolu s Mojžíšem je jedním z nejvýznamnějších starozákonních mužů. Jeho jméno znamená „tvrz Páně“. Obřady a lidové zvyky Ilinden je svátkem svatého Iliji – vládce hromů a blesků. Jeho podřízenými jsou i mraky a mlhy, větry, deště a krupobití. V lidových představách vypadá jako stařec s dlouhou bílou bradou, chodí oblečen v kabátci, v jehož jednom rukávu drží ledové kroupy. Jeho hlava je často pokryta 9 závoji. Tím způsobem mu Bůh brání, aby se díval dolů na zem, když pouští nebeské živly. Svatý Ilija uhání po nebi v ohnivém kočáře, taženém rychlými koňmi. Na jeho pravém rameni stojí anděl, který drží koňské otěže. V létě svádí světec neustálé bitvy s démony přírodních nebeských živlů – s draky, saněmi a ještěry. Tím se vysvětlují letní bouřky s blesky.

Svátek je považován za střed léta – světec si obléká kožich a odchází prosit Boha o zimu. Po Černomoří a kolem Dunaje je v tento den zakázáno se koupat. Lidé věří, že si tehdy svatý Ilija bere utopence. Dobrý náš svatý Ilija! V lese na zeleném boru, Nejvýše svatý Ilija, Vedle něj svatý Georgija, A vedle sestra Maria, V rukou drží Krista Pána. Objevil se anděl boží, A unesl Krista Pána. Zaplakala Maria Panna, Bratr Ilija ji utěšuje:– Neplač, sestro má Marie, Mám koně okřídleného, Odletím až k Pánu Bohu, Přinesu ti Krista Pána. Koni na křídla se vyšvih´, A přinesl Krista Pána. Dobrý náš svatý Ilija! Lidová píseň o svatém Ilijovi

Август Преображение Господне (6 август)

Църковен празник Според християнските текстове на този ден Исус Христос се преобразява пред Петър, Яков и Йоан – лицето му светва като слънце, а дрехите му стават бели като светлина. Обреди и народни вярвания На Преображение се освещава първото грозде и макар че то все още не е узряло, се раздава, за да е богата предстоящата реколта. Представата за Преображение също така е свързана с „преобразяване“ на времето. Смята се, че от този ден нататък водата вече не е добра за къпане, студът идва нощем и времето се обръща към зима.

Голяма Богородица (15 август)

Църковен празник Смъртта на Божията майка, Успение на Пресвета Богородица, Успение Богородично или Голяма Богородица е един от най-големите християнски празници, честван и от православни, от католици и от други християнски деноминации.

Обреди и народни вярвания Празникът Голяма Богородица е в края на Богородичния пост (31 юли – 15 август). Този ден е посветен на смъртта и успението на Божията майка. За българите това е голям празник, почитат Дева Мария като закрилница на майчинството и бременните жени. На Голяма Богородица, след тържествена литургия в църквата, се освещават обредни хлябове, които жените след това раздават за здраве и за починалите близки. На този ден се правят родови срещи, общоселски събори и курбани – за здраве, за плодородна година, против премеждия и болести. Непременно се ядат диня и грозде.

ато мома, когато света Богородица родила детенцето си Исуса Христа, не рачила да го приеме като свое дете. Всички хора и животни я молили да си вземе детенцето, ала тя все не скланяла. Най-сетне дошла и жабата с мъничкото си на гърба жабченце. Като я видяла св. Богородица, засмяла се и рекла: „У-у! Виж и тая грозна жабичка дошла да ме моли!“ Като чула жабата тези думи, обърнала се към чедото си, мъничката жабичка, и му рекла: „Хайде да си ходиме, сребърно златче, тя и нас не ще да ни послуша!“ Като чула това света Богородица, рекла си: „У-у, виж и жабата на малкото

си казва сребърно! Аз съм крива.“ Взела си детенцето и благословила жабата: „Никой от тебе да не се гнуси. Винаги да си във водата. Муха връз тебе да не каца. Никой да та не яде.“ И тъй станало, та затова, когато умре, не се вмирисва, а изсъхва. Легенда за св. Богородица и жабата

Srpen Preobraženie Gospodne

(Proměnění Páně, 6. srpna) Církevní svátek Podle křesťanských textů se v tento den Ježíš Kristus proměnil před Petrem, Jakubem a Janem – obličej se mu rozzářil jako slunce a oblečení se stalo bílé jako světlo. Obřady a lidové zvyky Na Proměnění Páně se světí první hrozny a i když ještě nejsou zralé, rozdávají se, aby přinesly bohatou příští úrodu. Představa Proměnění Páně je spojena i s proměnou počasí. Od tohoto dne voda již není vhodná na koupání, v noci bývá chladno a počasí se obrací k zimě.

vence – 15. srpna). Tento den je zasvěcen smrti a nanebevzetí Matky Boží. Pro Bulhary je to velký svátek, uctívají Pannu Marii jako ochránkyni mateřství a těhotných žen. Na Velkou Bohorodičku se po sváteční bohoslužbě v kostele žehná obřadním chlebům, které pak ženy rozdávají pro zdraví a na památku svých zesnulých. V tento den se schází velká rodina, pořádají se vesnické sešlosti a obětní hostiny – pro zdraví, pro úrodný rok, proti pohromám a nemocem. Povinně se jedí melouny a hrozny.

o narození Ježíška jej Bohorodička jako panna nechtěla přijmout za své dítě. Všichni lidé i zvířata ji prosili, ať si dítě vezme, ale ona nechtěla.

Velká Bohorodička

(svátek Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna) Církevní svátek Smrt Matky Boží, Zesnutí přesvaté Bohorodičky nebo Velká Bohorodička je jedním z největších křesťanských svátků, který se slaví jak u pravoslavných, tak u katolíků i u jiných křesťanských vyznání. Obřady a lidové zvyky Svátek Velké Bohorodičky je na konci mariánského půstu (31. čer-

Nakonec přišla i žába se svým malým žabáčkem na zádech. Když ji sv. Bohorodička viděla, zasmála se a řekla: „Jé! Podívejme, i ta škaredá žabka mě přišla prosit!“ Když to žába slyšela, obrátila se ke svému malému žabáčkovi a řekla mu: „Půjdeme, moje stříbrné zlatíčko, ta neposlechne ani nás!“ Když to svatá Bohorodička slyšela, řekla si: „Jé, i ta žába říká svému malému zlatíčko! Nejsem v právu.“ Vzala si své děťátko a požehnala žábě: „Nikomu ať se nehnusíš. Vždy ať jsi ve vodě. Moucha ať na tebe nesedá. Nikdo ať tě nejí.“ A tak se i stalo. Proto když umře, tak se nerozkládá, ale uschne. Legenda o svaté Bohorodičce a žábě

Септември Симеоновден (1 септември)

Църковен празник Църквата отбелязва празника на свети Симеон Стълпник, който е живял като отшелник в планинска пещера и в каменна кула, висока 40 лакти, която сам си построил. От това идва и името му. Смята се, че е починал на 103-годишна възраст. Обреди и народни вярвания На този празник, известен сред народа още като Симеон орач и Симеон брульо започват есенната оран и сеитба. В навечерието на празника стопаните занасят в черквата семената за посев, за да бъдат осветени. Жените правят обредни пити, ритуално се захранват биволите и воловете (с които се оре), за да е успешна оранта. На роговете им се нанизват специално направени кравайчета. Прави се и ритуално заораване на нивата, като орачите и сеячите се обличат празнично. Докато мъжете заорават, жените обикалят около тях и ръсят жар, за да е спорна работата. Нищо не трябва да се дава назаем и да се изнася от къщата, за да „не излезе берекетът от дома“. Празникът е познат и с името Летен полазник – по първия влязъл в къщата човек се гадае каква ще бъде предстоящата зе-

меделската година: ако човекът е богат, значи и реколтата ще бъде добра. Правят се и прогнози за времето – ако кучето лежи свито на кълбо, казват, че зимата ще подрани и ще бъде много студена.

Малка Богородица (8 септември)

Църковен празник Рождество Богородично е един от трите големи празника в източноправославния календар, посветени на Богородица. Празникът е сред 12-те най-големи религиозни празника в религиозния календар. Обреди и народни вярвания Рождество Богородично е наричан от народа Малка Богородица. Почита се основно от жени, за да им помага Богородица. Затова и жените носят дарове – чорапи, престилки, кърпи, ризи в църквата и ги даряват на иконата на Богородица. На този ден се прави курбан и обикновено се коли женско животно – овца. На Малка Богородица жените берат билките богородиче, богородична трева и див босилек.

Кръстовден (14 септември)

Църковен празник Въздвижение (въздигане) на Светия Кръст Господен (Кръстовден) е един от дванадесетте велики християнски празника. Църквата извършва поклонение на кръста Господен общо 4 пъти в годината. Според преданието света Елена – майката на император Константин Велики, търсила гроба Господен, който бил затрупан от гонителите на християните. Усилията и` се увенчали с успех – намерила в светите места в Палестина гроба и кръста, на който бил разпънат Христос. Частица от кръста Елена изпратила на сина си в Константинопол. Обреди и народни вярвания В деня преди Кръстовден се „говее“ (пости се) за кръста – не се яде нищо червено: червен пипер, домати, червени ябълки. Трапезата е постна – обреден хляб, печена тиква, грозде. Обредният хляб се прави от най-възрастната жена в семейството и се нарича Кръстова пита заради украсата от кръст върху питата. В народния календар това е началото на есенния сезон и е време за сеитба на зимните култури. Започва гроздоберът, затова денят се нарича и Гроздоберник.

Září Simeonovden

(svátek svatého Simeona, 1. září) Církevní svátek Církev slaví svátek svatého Simeona Sloupovníka, který žil jako poustevník v horské jeskyni a v kamenné věži vysoké 40 loktů, kterou si sám postavil. Odtud i jeho jméno. Má se zato, že zemřel ve věku 103 let. Obřady a lidové zvyky O tomto svátku známém mezi lidem ještě jako Simeon oráč a Simeon česač začíná podzimní orba a setí. V předvečer svátku nosí hospodáři semena do kostela, aby jim bylo požehnáno. Ženy dělají obřadní pity, rituálně se krmí buvoli a voli (se kterými se oře), aby byla orba úspěšná. Na

rohy se jim věší speciální preclíky. Dělá se i rituální zaorání pole, při kterém se oráči i rozsévači svátečně oblékají. Zatímco muži zaorávají, ženy obcházejí okolo nich a rozhazují žhavé uhlíky, aby byla práce úspěšná. Nic se nesmí půjčovat nebo vynášet z domu, aby „nevyšel blahobyt z domova“. Svátek je známý také jako Letní polaznik – podle prvního, kdo vejde do domu se předpovídá, jaký bude následující zemědělský rok: pokud je člověk bohatý, pak i úroda bude bohatá. Předpovídá se i počasí – pokud pes leží do klubíčka, zima prý přijde dříve a bude velmi studená.

Malá Bohorodička

(svátek Narození Panny Marie, 8. září) Církevní svátek Narození Panny Marie je jedním ze tří velkých svátků v pravoslavném kalendáři, věnovaných Panně Marii. Svátek patří mezi 12 největších svátků v náboženském kalendáři. Obřady a lidové zvyky Narození Panny Marie je mezi lidem nazýváno Malá Bohorodička. Slaví ho hlavně ženy, aby jim Panna Marie pomáhala. Proto také ženy nosí do kostela dary – ponožky, zástěry, ručníky a košile a věnují je ikoně Matky Boží.

V tento den se pořádá obřadní hostina a obvykle se podřezává samičí zvíře – ovce. O Malé Bohorodičce ženy sbírají byliny jako černohlávek, zběhovec nebo divokou bazalku.

Krstovden

(svátek Povýšení svatého Kříže, 14. září) Církevní svátek Povýšení sv. Kříže (Krstovden) je jedním z dvanácti velkých křesťanských svátků. Církev vykonává klanění sv. Kříži celkem 4 krát v roce. Podle pověsti svatá Elena (Helena), matka císaře Konstantina Velikého, hledala Boží hrob, který byl zasypán křesťanskými pronásledovateli. Její snaha byla odměněna – našla ve svaté zemi v Palestině hrob a kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš. Část tohoto kříže poslala svému synovi do Konstantinopole. Obřady a lidové zvyky Den před Krstovdnem se postí pro kříž – nejí se nic červeného: červené papriky, rajčata, červená jablka… Stůl je postní – obřadní chléb, pečená dýně, hrozny. Obřadní chléb připravuje nejstarší žena v domácnosti, nazývá se Krstova (Křížová) pita podle ozdoby ve tvaru kříže. V lidovém kalendáři je tento den počátek podzimního období a doba setí zimních kultur. Začíná sklizeň vinné révy, proto se mu říká i Vinobraník.

Света София, Вяра, Надежда, Любов (17 септември)

християнка, която след овдовяването си посветила грижите си на своите 3 дъщери – мъчениците Вяра, Надежда и Любов (намерили смъртта си на 12, 10 и 9 години).

Църковен празник Според християнските текстове света София била благочестива

Обреди и народни вярвания В народната традиция празникът на четирите християнски

светици се почита като тържество на нравствеността на българина. По традиция жените на този ден замесват пресни (или житни) питки, които раздават за здраве заедно с плодове, характерни за сезона и изобилстващи в градината (грозде, ябълки, круши и др.).

Октомври Петковден (14 октомври)

Църковен празник Църквата почита паметта на света Параскева-Петка Търновска, живяла през Х–ХІ век, която разпродала цялото си имущество и парите раздала на бедните. Обреди и народни вярвания В дните от Петковден до Димитровден (26 октомври) не трябва да се работи с вълна, да се крои и шие. Ако човек облече дреха, шита между тези два големи празника, ще се разболее. В народните представи света Петка влиза в ролята на митичната стопанка-пазителка на дома. С този ден се поставя края на селскостопанската година и началото на зимните семейни празници. Периодът се свързва с много годежи и сватби. Празнична трапеза и обредни ястия Традиционно на Петковден се коли ялова крава и се прави общо-

селски курбан. Месят се колаци, като най-големият от тях се нарича на светицата. Хлябът и къщата трябва да се поръсят със светена вода и цялото домочадие да се поклони трикратно на погачата.

Димитровден и Мишкин ден (26, 27 октомври)

Църковен празник Свети Димитър Солунски е роден през ІІІ век. Бил е градоначалник на Солун. Приел Христовата вяра и открито я изповядвал, за което бива убит с копие от императорските войници по време на молитва. Обреди и народни вярвания Свети Димитър е господар на „мъртвия вълчи“ сезон на зимата, почитат го и като „светец на зимата“. Димитровден е особено важен в календара на българите, тъй като годината се дели на две:

лято от Гергьовден до Димитровден и зима от Димитровден до Гергьовден. Това е и времето, в което става разплащането с пастири и ратаи и разпускането им за зимата, затова и празникът се нарича Разпус. Правят се гадания – например ако на Димитровден вали, това значи, че и на Гергьовден ще вали. Гледа се каква е месечината срещу празника – пълна или празна и така се гадае дали ще са пълни кошерите през годината. Ако овцете спят скупчени и кучето се е свило на кълбо, ако при връщане от паша говедата реват – зимата ще е дълга и тежка. Дните след Димитровден се наричат Миши празници – включват и свети Нестор (27 октомври), наричан Мишкин ден. Замазват се дупките в къщата и особено около огнището – така „мажат очите и устата на мишките“. На Мишкин ден жените не трябва да шият, не се използват остри предмети – куки, брадви, ножици. Не трябва да се изговаря думата „мишка“, за да не си помислят мишките, че ги канят у дома. Някъде се прави

Svatá Sofie, Víra, Naděje, Láska (17. září)

Církevní svátek Podle křesťanských textů byla svatá Sofie zbožná křesťanka, která, poté co ovdověla, se starala o své tři dcery – mučednice Víra,

Naděje a Láska (které skonaly ve věku 12, 10 a 9 let). Obřady a lidové zvyky V lidové tradici je tento svátek čtyř křesťanských světic věnován oslavě mravnosti Bulharů. Podle tradice zadělávají ženy v tento den malé pšeničné chleby, které rozdávají pro zdraví spolu s ovocem

Říjen

typickým pro toto období (víno, jablka, hrušky aj.).

пита, нашарена с лапата на котка. С този ден е свързана и т. нар. Миша сватба. Две жени с еднакви имена хващат мъжка и женска мишка, накичват ги като младоженци, завързват ги една за друга и ги слагат в кошница. Прави се шествие като на истинска сватба. Цялото село изпраща мишките да се „женят надалече“ – пускат ги в река или в гората. Вярва се, че всички мишки от селото ще тръгнат след тях и така хората ще се освободят от тази напаст. Празнична трапеза и обредни ястия Свети Димитър е и селищен празник – на много места в България се правят сборове. Правят се курбани, а на трапезата трябва да има яхния от петел и пита с ябълки. Дойде ли Димитър идва и снегът. Свети Георги лято носи, а свети Димитър – зима. Народни поговорки Ден дойде, Добро, ден дойде Ден дойде, ден Димитровден. Мило ли ти е за мене, както й мен, Добро, за тебе? Вчера съм ходил на оран, на оран много далечна. Изорах бразда дълбока, колко й дълбока и широка. Кога на края излезнох и към слънцето погледнах и си на слънце помолих: Залезвай, слънце, по-скоро! Да ида в село да видя, да видя Добра що прави. Тъче ли тънки дарове, ленени лен-копринени? Народна песен за Димитровден

Petkovden

Přijal křesťanskou víru a otevřeně ji vyznával, za což byl zabit kopím císařskými vojáky v okamžiku modlitby.

Církevní svátek Církev slaví svátek svaté Paraskevy-Petky Trnovské, která žila v 10.–11. stol., rozprodala veškerý svůj majetek a peníze rozdala chudým.

Obřady a lidové zvyky Svatý Dimitar je pánem „mrtvého vlčího“ období zimy, bývá uctíván i jako „zimní světec“. Dimitrovden je obzvláště důležitý v bulharském kalendáři, protože rok se dělí na dvě části: léto od Gergjovdne do Dimitrovdne a zima od Dimitrovdne do Gergjovdne. Je to období, kdy se vyplácejí pastevci a nádeníci a propouštějí se na zimu, proto i svátek bývá nazýván Razpus (Propust). Předpovídá se budoucnost – například jestli na Dimitrovden prší, znamená to, že i na Gergjovden bude pršet. Pozoruje se měsíc před svátkem, zda je plný nebo prázdný a dle toho se předpovídá, zda budou plné ohrady pro ovce v průběhu roku. Pokud ovce spí na hromadě a pes se smotal do klubíčka, pokud při návratu z pastvy dobytek bučí, zima bude dlouhá a těžká. Dny po Dimitrovdni se nazývají Myší svátky – zahrnují i den svatého Nestora (27. října), nazývaný Myší den. Zaplňují se díry v domě a zvláště kolem ohniště – tím se „zaplňují oči a ústa myškám“. O Myším dni ženy nesmějí šít, nepoužívají se ostré předměty – jehlice, sekery, nůžky. Nesmí se vyslovit slovo „myška“, aby si myši nepomyslely, že jsou zvány do domu. Někde se peče pita ozdobená za pomocí kočičí pracky. S tímto dnem je spojena i tzv. Myší svatba. Dvě ženy stejného jména uloví myšího samečka a samičku, ozdobí je jako ženicha a nevěstu, svážou je mezi sebou a dají do košíku. Dělá se průvod jako při

(svátek svaté Petky, 14. října)

Obřady a lidové zvyky Ve dnech mezi Petkovdnem a Dimitrovdnem (26. října) se nesmí pracovat s přízí, stříhat a šít. Pokud si člověk obleče něco ušitého mezi těmito dvěma svátky, onemocní. V lidových představách vystupuje svatá Petka v roli mytické hospodyně – ochránkyně domu. V tento den se ukončuje zemědělský rok a začíná období zimních rodinných svátků. Období je spojeno s množstvím zásnub a svateb. Sváteční stůl a obřadní jídla Tradičně se na Petkovden poráží jalová kráva a pořádá se obětní hostina pro celou vesnici. Zadělávají se bochánky a největší z nich je věnován světici. Chléb i dům se musí pokropit svěcenou vodou a všichni se musí poklonit třikrát chlebu.

Dimitrovden a Miškin den

(svátek svatého Dimitra a Myší den, 26., 27. října) Církevní svátek Svatý Dimitar Solunský je narozen ve 3. století. Byl starostou Soluně.

opravdové svatbě. Celá vesnice vyprovází myšky, aby se „oženily co nejdál“ – pak je vypustí do řeky nebo do lesa. Lidé věří, že všechny myši půjdou za nimi a tím se lidé osvobodí od této pohromy. Sváteční stůl a obřadní jídla Svatý Dimitar je i vesnickým svátkem – na mnoha místech v Bulharsku se pořádají sváteční shromáždění. Dělají se obřadní hostiny, na stole nesmí chybět jídlo z kohouta a jablkový koláč. Přijde-li Dimitar, přijde i sníh. Svatý Georgi přináší léto, a svatý Dimitar zimu. Lidová přísloví Přišel den, Dobro, přišel, Den přišel, den Dimitrovden. Zdali mě máš ráda, Dobro, jako i já tebe? Včera jsem byl orat, Orat ve veliké dálce. Vyoral jsem brázdu hlubokou, Jak hlubokou, tak i širokou. Když jsem dorazil na konec a ke slunci se podíval, takto jsem slunce prosíval: Zajdi, sluníčko, co nejdříve! Bych mohl do vsi se vrátit, co dělá má Dobra vidět. Zdali tká dary tenké, lněné ze lnu, jak hedvábné? Lidová píseň o Dimitrovdni

Ноември Архангеловден (8 ноември)

Църковен празник Според християнската религия седем са първенстващите ангели, наречени Архангели, които стоят край Бога и всеки един от тях има своя мисия. Архангел Михаил е „пазител на душите и борец против злото“. Затова е изобразяван с огнен меч и копие, с което пробожда дявола. Обреди и народни вярвания Свети Архангел Михаил, свети Рангел, както го нарича народът, е душовадник, на него се пада да взема душите на починалите. Затова се празнува с почит, та по-леко да става отделянето на душите. Архангел Михаил е този, който повежда душата по пътя й към небесното съдилище, където тя се изправя пред Господ и свети Петър, за да отговаря за земните си дела. Според народните представи той е най-справедливият между светците, защото „не прощава нито на бедните, нито на богатите; нито на мъжете, нито на жените“. Когато настъпи предсмъртният час на човека, архангелът се явява при него

със златна ябълка в ръката, за да примами душата му по-лесно да се раздели с тялото. Грешниците той пробожда със сабя, за да им вземе душата. Затова по традиция до всеки покойник се оставя съд с вода и чиста кърпа, за да може Архангел Михаил да си измие и избърше ръцете и сабята. Празнична трапеза и обредни ястия Празникът е предшестван от Архангелова задушница – първата събота преди празника. На самия Архангеловден се коли курбан – обикновено мъжко животно, приготвя се обреден хляб (рангелов хляб, боговица). Този хляб по своята украса напомня погребалните или поменални хлябове. Най-възрастният човек в дома разчупва хляба на кръст и изрича думите „Свети Архангеле, свети Никола и вси светци, помагайте ни, почитаме ви и сечем колач да се роди мъж до тавана!“ Сипва отгоре вино от пръстена паница, а домакинята събира с шепи виното и го разпръсква навсякъде в къщата за берекет. Традиционно на трапезата присъстват ястия с овнешко, шилешко, пилешко – гювеч, както и ябълки и други плодове, жито, червено вино.

вети Архангел Михаил бил пратен да вземе душата на една бедна вдовица с невръстни деца. Но той се смилил над нея и й подарил живота. Тогава Бог се разсърдил и го превърнал в глух и сляп старец. Взел му слуха и зрението, а в ръцете му дал остра коса. Така свети Архангел Михаил не вижда и не чува жалбите и плача на хората и не може да бъде милостив. Легенда за свети Архангел Михаил

Свети Мина (11 ноември)

и Вълчи празници (14–21 ноември)

Църковен празник Свети великомъченик Мина е християнски светец, известен чудотворец. Счита се за покровител на семейството. Обреди и народни вярвания В народните представи свети Мина помага за намиране на изгубени вещи, хора, добитък, но и за намиране на работа или на жених. „Свети Мина размина“ – казва народът и смисълът на това е да се „размине“ лошото, болестите и нещастията. При тръгване на дълъг път също се изрича пожеланието: „Св. Мина да е напред и да помага!“. Вярва се също, че е господар над вълците, които трябвало да пуска и да прибира. Затова и в иконите поня-

Listopad Archangelovden (svátek svatého Archanděla Michaela, 8. listopadu)

Církevní svátek Podle křesťanské víry je sedm předních andělů, zvaných archandělé, kteří jsou kolem Boha a každý má svou misi. Archanděl Michael je „ochránce duší a bojovník proti zlu“. Proto bývá zobrazován s ohnivým mečem a kopím, kterým probodává ďábla. Obřady a lidové zvyky Svatý archanděl Michael, svatý Rangel, jak ho nazývá lid, odvádí duše zesnulých. Proto jej oslavují s úctou, aby bylo snadnější oddělení duše od těla. Archanděl Michael je ten, kdo vede duše cestou k nebeskému soudu, kde stanou před tváří Boha a před svatým Petrem, aby se zodpovídaly za své pozemské skutky. Podle lidových představ je nejspravedlivějším svatým, protože „nic nepromíjí ani chudým, ani bohatým; ani mužům, ani ženám“. Když člověku nastane poslední hodinka, archanděl se před ním zjeví se zlatým jablkem v ruce, aby nalákal duši a snadněji se oddělila od těla. Hříšníky propichuje mečem, aby jim vzal duši. Proto se podle tradice vedle každého zesnulého nechává nádoba s vodou a čistý ručník, aby si archanděl mohl umýt ruce a meč.

Sváteční stůl a obřadní jídla Svátku předchází Archandělovy dušičky – první sobotu před svátkem. Na samotný Archangelovden se přináší oběť – obvykle se poráží nějaké zvíře samec, připravuje se obřadní chléb (rangelův chléb, bogovica). Tento chléb svou výzdobou připomíná pohřební chleby. Nejstarší člověk v domě rozlomí chléb do tvaru kříže a říká. „Svatý Archanděli, svatý Nikolo a všichni svatí, pomáhejte nám, my vás ctíme a rozkrojujeme bochník, aby se narodil muž až do stropu!“ Polije bochník vínem a hospodyně chytá víno do dlaní a rozstřikuje ho do všech koutů pro blahobyt. Tradičně jsou na stole jídla ze skopového, telecího či kuřecího masa, rovněž tak i jablka a jiné ovoce, pšenice, červené víno.

vatý Archanděl Michael byl vyslán pro duši chudé vdovy s malými dětmi. Ale bylo mu jí líto a daroval jí život. Tehdy se Bůh rozzlobil a přeměnil ho na hluchého a slepého starce. Vzal mu sluch a zrak a do ruky mu dal ostrou kosu. A tak svatý Archanděl Michael nevidí a neslyší prosby a nářky lidí a nemůže se smilovat. Legenda o sv. Archandělovi Michaelovi

Svatý Mina (11. listopadu)

a Vlčí svátky (14.–21. listopadu)

Církevní svátek Svatý velikomučedník Mina je křesťanský světec, známý děláním

zázraků. Je považován za ochránce rodiny. Obřady a lidové zvyky V lidových představách pomáhá svatý Mina při hledání ztracených věcí, lidí, dobytka, ale také při nalezení práce nebo ženicha. „Svatý Mina obešel“ – říká lid a myslí tím, aby je obešlo zlo, nemoci a neštěstí. Když se někdo chystá na dlouhou cestu, také vyslovuje přání: „Sv. Mina ať je vpředu a ať pomáhá!“. Rovněž lid věří, že je pánem vlků, které vypouští a svolává zpět. Proto bývá zobrazován na ikonách jako voják na bílém koni, který v jedné ruce drží kopí a v druhé dva uvázané vlky. Po dni svatého Miny následují Vlčí svátky (Mratiňaci). Po Vlčích svátcích následují nejdelší noci. Nejvíce se pojí se svátkem svatého Filipa (14. listopadu), který je nazýván Mratiňak nebo Mrata. Ctí ho hlavně ženy, aby uchránily drůbež od smrtelné slepičí nemoci. Její příčinou je neviditelný zlý duch Mratiňak, popisovaný jako černá slepice se strašnýma, velkýma nebo zelenýma očima. Obchází kolem v těchto dnech, které jsou podle lidových představ ještě nebezpečnější než Nečisté dny (mezi Vánoci a Jordanovdnem), protože hrozba různých nemocí je mnohem větší. Proto se na den svatého Filipa zařízne černé kuře nebo slepice – mratinče, které se obětuje proti slepičí nemoci. Ode dne svatého Filipa začíná Vánoční půst. V období Vlčích svátků existuje

кога е изобразяван като воин, яхнал бял кон в едната си ръка държи копие, а в другата – два завързани вълка. След деня на свети Мина следват Вълчите празници (Мратиняци). Вълчите празници водят след себе си най-дългите нощи. Свързват се най-вече с празника на свети Филип (14 ноември), който е наричан Мратиняк или Мрата. Той се почита особено от жените, за да предпазят домашните си птици от смъртоносната кокоша болест. Причината за нея е невидим зъл дух, назоваван Мратиняк, който се описва като черна кокошка със страшни, големи или зелени очи. Той броди в тези дни, които в народните представи са още по-опасни от Мръсните дни (между Коледа и Йордановден), защото заплахата от различни болести е много по-голяма. Затова на деня на свети Филип се коли черно пиле или кокошка – мратинче, което се принася в жертва срещу кокошата болест. От деня на свети Филип започват и Коледните пости. Съществува забрана през Вълчите празници жените да работят с вълна, за да не бъдат нападани стадата им от вълци. Зашиват краищата на полите си с червен конец, за да „зашият“ устата на вълка. Последният ден от този период (21 ноември) се счита от народа за най-страшен. Наричан е Куцуклан защото е посветен на най-лошия вълк – куц и зъл. Празникът съвпада с християнския празник Въведение Богородично, който е познат като Ден на християнското семейство. Християнското честване на този ден е винаги в ограни-

чен семеен кръг – само родителите и децата им, които нямат свое семейство.

Андреевден (30 ноември)

Църковен празник Свети Андрей Първозвани е християнски проповедник от средата на І век, първият от 12-те апостоли, брат на свети Петър. Той e най-видният проповедник на християнството в станалите по-късно български земи по Черноморието. Обреди и народни вярвания За деня на свети Андрей се вярва, че денят започва да нараства с едно просено зърно. Вярва се още, че „Свети Андрей прогонва зимата и дългите нощи“. Вечерта срещу празника се варят заедно царевица, пшеница, ръж, овес, фасул, леща. Симво-

ликата на набъбналите сварени зърна е свързана с поверието за нарастване на деня и с това обредно вариво се цели осигуряване на плодородие през идващата година. Раздава се в дома и на съседите, в изяждането на варивото участват и младите невести и децата, за да „наедреят“ – жените да забременеят, а децата да пораснат. Остатъкът се дава на кокошките, за да да снасят повече. От сварените зърна се хвърлят и нагоре в комина на огнището с пожелание посевите да растат високи и да наедряват. В някои региони това действие е съпроводено с репликата: „На ти, мечко, варен папур (царевица), да не ядеш суров!“ Целта е да се предпазят царевичните ниви от мечите пакости, което често се е случвало в планински села. Денят на свети Андрей се почита и за предпазване от мечки, затова е познат и като Мечкин ден. Добре е на Андреевден да се захване някаква нова работа и тогава тя ще е спорна.

вети Андрей бил самотен пустинник в Балкана близо до Троянския манастир. Веднъж монасите го набедили, че краде от техния мед. Светецът успял да хване мечката злосторница. Качил се на гърба й и така я отвел в манастира.

вети Андрей обработвал малка нива в планината. Веднъж мечка му изяла вола. Той хванал стръвницата и я опитомил, дори я впрегнал в ралото и заорал с нея нивата. Така светецът станал господар на мечките. Легенди за свети Андрей

zákaz, aby ženy pracovaly s vlnou, aby jim vlci nenapadali stáda. Zašívají konce svých suknic červenou nití, aby „zašily“ vlkovi tlamu. Poslední den tohoto období (21. listopad) je považován za nejstrašnější. Nazývají ho Kucuklan, protože je zasvěcen nejhoršímu vlkovi – kulhavému a zlému. Svátek se shoduje s křesťanským svátkem Obětování Panny Marie, který je znám jako Den křesťanské rodiny. Křesťanská oslava tohoto dne je vždy v nejužším rodinném kruhu – jen rodiče a jejich děti, které ještě nemají vlastní rodiny.

Andreevden

(svátek svatého Andreje / Ondřeje, 30. listopadu) Církevní svátek Svatý Andrej Prvozvaný je křesťanský kazatel, první z 12 apoštolů, bratr svatého Petra. Je nejvýznamnějším šiřitelem křesťanství na pozdějších bulharských územích kolem Černomoří, což koná kolem poloviny 1. století. Obřady a lidové zvyky Na den svatého Andreje se říká, že den začíná narůstat o zrnko prosa. Také se říká, že „svatý Andrej vyhání zimu a dlouhé noci“. V předvečer svátku se vaří dohromady kukuřice, pšenice, žito, oves, fazole, čočka. Symbolika nabobtnalých uvařených zrn je spojena s pověrou o rostoucím dni a těmito obřadnými luštěninami se má zajistit úroda v nadcházejícím roce. Rozdává se v domě i po sousedech, luštěniny jedí i mladé ženy a děti, aby „nabobtnaly“ – ženy, aby otěhotněly a děti, aby vyrostly. Zbytek se dává slepicím, aby více nesly.

Vařená zrna se vyhazují i nahoru do komína s přáním, aby osevy rostly do výšky a zvětšovaly se. V některých oblastech při této činnosti říkají: „Tu máš, medvěde, vařenou kukuřici, abys nejedl syrovou!“ Cílem je uchránit pole s kukuřicí od škod od medvědů, což se často stávalo v horských vesnicích. Den svatého Andreje se uctívá i jako ochrana před medvědy, proto je znám i jako Medvědí den. Je dobře na Andreevden začít nějakou novou práci, ta se pak bude dobře rozvíjet.

vatý Andrej byl osamělý poustevník v horách blízko Trojanského kláštera. Jednou ho mniši obvinili, že krade z jejich medu. Světci se podařilo lapit zlodějského medvěda. Vylezl mu na záda a tak ho odvedl do kláštera.

vatý Andrej obdělával malé pole v horách. Jednou mu medvěd snědl vola. Chytil medvěda a ochočil ho, dokonce ho zapřáhl do pluhu a vyoral s ním pole. Tak se stal světec pánem medvědů. Legendy o svatém Andreji

Декември Света Варвара и Свети Сава (4, 5 декември),

Никулден (6 декември)

Църковни празници Света Варвара е християнска великомъченица, живяла през ІІІ век. В православието тя се смята за покровителка на починалите от внезапна смърт – които са нямали време да се покаят и причестят. Свети Сава Освещени построил в края на живота си множество манастири и болници. Свети Николай Мирликийски Чудотворец или свети Никола е източноримски духовник, епископ на град Мира в областта Ликия. След смъртта си е почитан като светец и покровител на моряците, търговците и затворниците. Обреди и народни вярвания Света Варвара и свети Сава са свързани със свети Никола Зимни (в народните представи света Сава e жена). Смята се, че те подговят всичко за трапезата на Никулден, приемат се като слуги или сестри на свети Никола. Съществуват много поговорки, свързани с тези три дни: „Варвара вари, Сава пече, Никола яде“ или „Варвара вари, Сава меси, Никола гости гощава“.

Света Варвара е свързана с представи и забрани за баба Шарка. Вечерта срещу празника се прави трапеза „за шарката“. Вярва се, че тя ще влезе през нощта през комина, ще си вземе от яденето и няма да остави белези по децата. На самия ден сутринта деца запалват огън на кръстопът и варят в гърненца леща или боб. Във всяка къща се приготвя вариво, в което се поставят всякакви зърна. Месят се също питки и се намазват с мед за умилостивяване на бабата, чието име не се споменава – наричат я „сладка и медена“, баба Писанка и др. На прозореца се оставя парче от питката, бучица захар и чашка с ракийка и се казва: „Бабо Шарко, на ти благо, с благо да си идеш!“ Света Сава (в народните представи жена) е свързана и с плодовитостта – в някои региони младите жени, които искат да имат дете, трябва да замесят хляб като пресяват брашното с обърнато сито. На 6 декември православната църква отбелязва празника на свети Никола, живял през ІV век. Според преданията той незабелязано подхвърля кесии със злато в дома на обеднял баща, който благодарение на това омъжва и трите си дъщери. На него се приписват и много чудеса, свързани със спасяването на гемии и кораби от потъване и на рибари и моряци от удавяне. Свети Никола в народните представи е един от шестимата братя светци, които си разделят

света – на него се пада управлението на водите, на реките, езерата и моретата, той спира морските ветрове, господар е на морската шир, на риболова и корабоплаването. Вярва се, че щом дойде Никулден, вали и първият сняг. По този повод казват, че „Св. Никола е пристигнал на бял кон, а снегът се изсипва от бялата брада на светеца“. Празнична трапеза и обредни ястия По традиция се приготвя рибник задължително с шаран. Друго изискване е рибата, с която ще се направи курбан, да има люспи. Шаранът се пълни с булгур, ориз, лук, орехи и стафиди, увива се и се пече в тесто. Костите му, както и костите на гергьовското агне, не се хвърлят – изгарят се или се закопават. От главата на шарана се взема една кост, която се нарича кръстче и има такава форма. Тя се пришива в шапките на малките деца, за да ги предпазва от уроки. Приготвят се и обредни хлябове – плетеници, николски кравай. Върху погачата се изобразява свети Никола, кораба му и риби около него. Трапезата на този ден е постна, тъй като денят попада в Коледните пости. Не липсват и варена царевица, жито, постни сарми и чушки, фасул.

огато свети Никола бил с лодката си в морето, излязла буря и гемията се пропукала.

Prosinec Svatá Varvara a svatý Sava

(svátek svaté Varvary / Barbory a svatého Savy 4., 5. prosince)

a Nikulden

(svátek svatého Nikoly / Mikuláše, 6. prosince) Církevní svátky Svatá Varvara je křesťanská velikomučednice, která žila ve 3. století. Pravoslaví ji považuje za patronku těch, kteří umřeli náhlou smrtí – těch, co neměli čas se vyzpovídat a dostat poslední pomazání. Svatý Sava Osvícený postavil ke konci svého života řadu klášterů a nemocnic. Svatý Nikolaj Mirlikijský Čudotvorec neboli svatý Nikola je východořímský duchovní, biskup ve městě Mira v oblasti Lykie. Po své smrti je uctíván jako patron námořníků, obchodníků a vězňů. Obřady a lidové zvyky Svatá Varvara a svatý Sava jsou spojeni se svatým Nikolou Zimním (v lidovych představach je svatá Sava žena). Má se zato, že oni připravují vše pro hostinu na Nikulden, jsou považováni za sluhy nebo sestry svatého Nikoly. Existuje mnoho pořekadel spojených s těmito třemi dny: „Varvara vaří, Sava peče, Nikola jí“, nebo „Varvara vaří, Sava zadělává, Nikola hostí hosty“. Svatá Varvara je spojena s představami o bábě Šarce/Neštovici.

V předvečer svátku se prostře stůl „pro neštovici“. Věří se, že v noci vejde komínem, vezme si jídlo a nezanechá jizvy po dětech. Samotný den ráno děti zapalují oheň na rozcestí a vaří v kotlíku čočku nebo fazole. V každém domě se připravují luštěniny, do kterých se přidávají různá zrna. Pečou se rovněž bochánky a mažou se medem, aby se obměkčila baba, jejíž jméno se nevyslovuje – nazývají ji „sladká a medová“, baba Micinka aj. Na okně se nechá kousek bochánku, kostka cukru a sklenka rakije a říká se: „Babo Šarko, tu máš dobré, v dobrém abys odešla!“ Svatá Sava (v lidových představách žena) je spojena s plodností – v některých oblastech mladé ženy, které chtějí mít dítě, musí zadělat na chleba a prosívat mouku obráceným sítem. 6. prosince slaví pravoslavná církev svátek svatého Nikoly, který žil ve 4. století. Podle pověsti nepozorovaně podstrčil váčky se zlatem do domu zchudlého otce a ten pak díky tomu vyvdal své tři dcery. Tomuto světci je přisuzováno také množství zázraků spojených se záchranou člunů a lodí před utonutím a rybářů a námořníků před utopením. Svatý Nikola je v lidových představách jedním ze šesti bratrů světců, kteří si rozdělili svět – jemu připadlo být vládcem vod, řek, jezer a moří, tiší mořské větry, je pánem rybolovu a námořnictví. Lidé věří, že s příchodem Nikuldne padá i první sníh. Z toho důvodu se říká, že „sv. Nikola přijel na bílém koni a sníh že se sype z jeho bílé brady“.

Sváteční stůl a obřadní jídla Tradičně se připravuje plněný pečený kapr. Dalším požadavkem je, že ryba k obětní hostině musí mít šupiny. Kapr se plní kroupami, rýží, cibulí, ořechy a rozinkami, obalí se v těstě a peče se v něm. Jeho kosti, stejně jako kosti gergjovského jehněte, se nevyhazují – buď se spalují nebo zakopávají. Z kaprovy hlavy se bere jedna kost, která se nazývá křížek a má i takový tvar. Tu přišívají do čepiček malých dětí, aby je chránila před uhranutím. Připravují se i obřadní chleby – pletánky a nikolské preclíky. Na obřadním chlebu bývá zobrazen svatý Nikola, jeho loď a ryby kolem něj. Sváteční stůl je v tento den postní, protože den je v období vánočního půstu. Na stole nechybí vařená kukuřice, pšenice, postní závitky a papriky, fazole.

dyž byl svatý Nikola se svou bárkou v moři, nastala bouře a loďka popraskala. Světec chytil z vody jednoho kapra, ucpal jím díru a zachránil ostatní námořníky. Proto je kapr považován za jeho „služebníka“. Legenda o svatém Nikolovi Oj milá, milá svatá Neděle! Svatá Neděle hosty pozvala během půstu na svatého Nikolu, pozvala si všechny svaté, sedli si, by večeřeli. Od všeho dosti na svátečním stole, jenom tam chybí ryba kambala, u stolu chybí též svatý Nikola. Zanaříkala svatá Neděle:

Светецът хванал един шаран от водата, запушил с него дупката и спасил останалите моряци. Затова шаранът се приема за негов „слуга“. Легенда за свети Никола Ой мила, мила света Недельо! Света Неделя гости канила насред пости, на свети Никола, па наканила сичките светци, па си седнали да вечераа. От сичко има на честна трапеза, саде си нема риба дорида1 и на софра нема свети Никола. Проговорила света Неделя: – Ох, нещо ми е на софра грозно, оти си нема свети Никола! Па наточила златна здравица, па я пратила на Църно море на Църно море на гямиите, та поканила свети Никола и си е донел риба дорида, па е седнал на честна трапеза. Народна песен за Никулден

Игнажден (20 декември)

Църковен празник Църквата почита паметта на свети Игнатий Богоносец, вторият епископ на Антиохийската църква (една от 4-те древни източни патриаршии) след нейния основател – апостол Петър. Завършва живота си с мъченическа смърт в Рим. Обреди и народни вярвания Денят на свети Игнатий е празник, който се свързва с т. нар. полазване. По първия влязъл в дома човек се гадае каква ще е годината – ако е добър и работлив, и годината ще е добра и плодородна. Полазникът още 1

при влизането си поздравява: „Да ви е честита младата година!“ След това отива право към огнището, сваля си шапката и бърка в огъня с шумка като нарича: „Колко искрици, толкова пиленца, шиленца, яренца, теленца, жребенца, дечица, и най-вече мед и масло и бяла пшеница по сираци, сиромаси и по цял народ!“. Всички от семейството отговарят: „Амин, дай Боже!“. После обикаля по къщата и сее с решето пшеница като казва: „Да се роди, дето рало ходи, дето ходи и не ходи!“. Домашните пак отговарят: „Амин, дай Боже!“. Следващото действие е да седне до огнището и там да седи, за да лежат квачките на яйцата, за да носят кокошките и да дойдат по-скоро годежари – момци за момите в къщата. Накрая стопаните го гощават и даряват с кърпа и риза. Гаданията на Игнажден са свързани с времето – ако на празника вали сняг, годината ще е плодородна, слънчево ли е – ще има суша, облачно ли е – реколтата ще е добра. Вярва се, че на Игнажден нищо не трябва да се изнася от дома, за да „не излезе берекетът“, не се иска и не се дава назаем. Дните от Игнажден до Бъдни вечер се наричат Мъчници – това е времето, в което се е „замъчила Божа майка“ – „от Игната до Коледа“. Празнична трапеза и обредни ястия На Игнажден се меси обредна пита, която вечерта срещу празника се разчупва и който отчупи най-голямо парче, в него ще е късметът. Вари се жито и царевица, месят се колачета,

вид риба, от гръцки

приготвят се ястия с праз или булгур, картофи и ошав присъстват също на масата. На този ден стопанката на дома раздава на всички членове на семейството по два ореха, които те ще счупят на Бъдни вечер и по това ще се гадае каква ще е годината за всеки.

Бъдни вечер и Коледа (24 и 25 декември),

Стефановден (27 декември)

Църковен празник На 25 декември православните християни честват Рождество Христово – раждането на Божия син. Според Евангелието от Лука това станало в град Витлеем, провинция Юдея. Свети Стефан Първомъченик се счита за първия великомъченик за християнската вяра. Обреди и народни вярвания Рождество Христово като християнски празник наследява народните представи за раждането на младия Бог, за раждането на новата година и за прехода между старото и новото. На Бъдни вечер в огъня се слага дебело дърво, наречено бъдник, което трябва да гори цяла нощ. Свързано с Бъдни вечер е и полазването – щастие или нещастие ще донесе първият влязъл човек в къщата. Момите гадаят като слагат под възглавницата първия залък от обредния хляб и когото сънуват срещу Коледа, той е бъдещият им жених.

– Ach, není mi u stolu nějak hezky, chybí mi tady svatý Nikola! – Načepovala zlatý přípitek, poslala ho pak na Černé moře, na Černé moře, na lodě na něm, pozvala také svatého Nikolu a ten si přinesl rybu kambalu a sedl si k slavnostnímu stolu. Lidová píseň na Nikulden

Ignažden

(svátek svatého Ignatia / Ignáce, 20. prosince) Církevní svátek Církev uctívá památku svatého Ignatia/Ignáce, druhého biskupa Antiochijské církve (jednoho ze čtyř starých východních patriarchátů), hned po jejím zakladateli – apoštolu Petrovi. Jeho život byl ukončen mučednickou smrtí v Římě. Obřady a lidové zvyky Den svatého Ignáce je svátek, který se pojí s tzv. vcházením (polazvane). Podle prvního člověka, který vejde do domu se předpovídá, jaký bude rok – jestli je člověk dobrý a pracovitý, pak i rok bude dobrý a úrodný. Příchozí ještě když vejde, zdraví: „Ať máte požehnaný mladý rok!“ Potom jde přímo k ohništi, sundá klobouk a prohrabává oheň větví, přičemž říká: „Kolik jisker, tolik kuřátek, jehňátek, kůzlátek, telátek, hříbátek, děťátek, a hlavně med a máslo a bílá pšenice pro sirotky, pro chudáky a pro všechen lid!“ Všichni z rodiny odpovídají: „Amen, dejž to Pán Bůh!“. Potom by si měl sednout k ohništi a sedět tam, aby seděly slepice na vejcích a aby nesly, aby přišli co nejdříve mládenci na zásnuby pro dívky

v domě. Nakonec ho domácí pohostí a darují mu ručník a košili. Předpovídání na Ignažden je spojeno s počasím – pokud v den svátku sněží, bude rok úrodný, pokud svítí slunce, bude sucho, a je-li oblačno, sklizeň bude dobrá. Na Ignažden by se nemělo nic vynášet z domu, aby se „nevynesl blahobyt“, nežádá se o půjčku, ani se nic nepůjčuje. Dny mezi Ignaždnem a Štědrým večerem se nazývají Mačnici (Trápeníci) – je to doba, kdy se trápila Matka Boží – „od Ignáce po Vánoce“. Sváteční stůl a obřadní jídla Na Ignažden se zadělává obřadní chléb, který se v předvečer svátku rozlomí a kdo si ulomí největší kus, ten bude mít štěstí. Vaří se pšenice a kukuřice, pečou se koláčky, připravují se jídla z pórku nebo krup, na stole jsou

i brambory a křížaly. V tento den rozdá hospodyně všem členům rodiny po dvou ořechách, které si každý rozlomí až na Štědrý večer a z nich se pak předpovídá jaký bude rok.

Štědrý večer a Vánoce (24. a 25. prosince),

Stefanovden

(svátek svatého Stefana / Štěpána, 27. prosince) Církevní svátek 25. prosince slaví pravoslavní křesťané narození Syna Božího. Podle Lukášova evangelia se toto stalo v městě Betlémě v provincii Judea. Svatý Štěpán Prvomučedník je považován za prvního velkomučedníka pro křesťanskou víru.

Следобеда преди Бъдни вечер и в нощта срещу Коледа се прави коледуване от деца коледарчета и младежи коледари. Те обикалят с песен по къщите и благославят. Обхождат през нощта, защото не бива слънцето да свари коледарите по пътищата. Коледарският репертоар съдържа песен за къщата, за всеки член от семейството, за добитъка и пр. Стопаните ги даряват с кравай, парички, храни. Освен песни, коледарите изговарят и коледарска благословия, която завършва със заклинателното: „Речете, дружина, амин!“. И дружина отговаря: „Амин“. Познат обичай на Коледа е ритуалното заплашване на овощните дръвчета, за да раждат. Някой от семейството застава с брадва до плодно дръвче в двора и казва: „Ще родиш ли тази година или да те сека!“, а друг го спира с думите: „Не го сечи, ще роди!“. След Освобождението на България от Османската империя (1878 г.) към коледната обредност се прибавя още един елемент, привнесен чрез руско и чешко посредничество – коледното дърво, украсената елха. Коледа се празнува три дни, като третият ден е Стефановден (27 декември). Това е и последният празник през годината. Денят се посреща тържествено от всички. Семействата се събират около трапеза с месни ястия – свинско с кисело зеле, баница с месо. Пеят песни и се веселят. В някои краища на България се ходи на гости на кумове, кръстници и по-възрастни роднини. 1 2

раста бързо, буйно; идвай, идвай орех, орехи

Празнична трапеза и обредни ястия Бъднивечерската трапеза е постна, тя се поставя върху слама, която след това се връзва на плодни дръвчета, за да раждат. За Коледа се месят три вида хляб – питка с паричка, обредни хлябове с богата украса и колачета с дупка за нанизване. Украсената пита, наречена боговица, изобразява основния поминък на семейството: двор или кошара с овце и овчар, двор с пчелин, кокошки, бъчва с вино, лозе и грозде и др. Между ястията се слага и босилкова китка със сребърна пара, завързана с червен конец. До трапезата се поставя палешникът (част от ралото, която разравя земятя). Софрата не се вдига през цялата нощ. Ястията на трапезата са нечетен брой, като слагат „всичко, което земята ражда“. Задължително има пълнени чушки или сарми с ориз, варен фасул и леща, жито, ошав и орехи. Трапезата се прекадява с тамян, запален върху палешник. Прекадява се и цялата къща и стопанските постройки. Вечерта преди да се роди Христос е първата от трите кадени вечери в българския народен календар. Домакинът издига питката с паричката над главата и преди да я разчупи поканва Господ на вечерята: „Да се ражда пшеницата под път и над път, класовете да станат като лъжици, а зърната като дренки. Дядо Боже, ела ни на гости, да вечеряш с нас!“ Някъде дори карат децата да се поразмърдат, уж да му направят място. Питката се дели на четири – за Богородица, за Господ, за къщата, за добитъка. Ако паричката е в частта

за Богородица или за къщата, вярва се, че годината ще е много добра. На Коледа се отговява от дългия пост и храната не се вдига цял ден от масата. Приготвят се обредна прясна пита, баница с месо или сирене, зеле с кървавица, свинско с праз, печена кокошка. Стани, нине, господине! Събрахме са се юнаци, се юнаци, съборнаци. Тъй дойдохме в долна махала, там найдохме добри гости, добри гости, коледари. Все ядяха и пиеха, добра дялба деляха, кому крава телитна, кому кобила жребитна, кому вити краваи, кому парче сланина, кому шепа жълтици, кому дребни грошове. Да има живот и здраве в тая къща и берекет през цялата година! Коледна благословия Буй, буй1, Коледо, нека буй, Коледо, време му и Божич. Долетоха два галаба, та паднаа на ореше2. Откършиа по прачица, занесоа на златара, да им коват златни ключа, да отворат небо, земня, да отпущат дребни деца, да прослават Млада Бога. Отвориа небо, земня, та пущиа дребни деца, та прослават Млада Бога. Колко звезди по небето, толко здраве тая каща. Тебе пеем домакине. Коледна песен

Obřady a lidové zvyky Vánoce jako křesťanský svátek jsou spojeny s lidovými představami o narození mladého Boha, o narození nového roku a o přechodu mezi starým a novým. Na Štědrý večer se do ohně dává silné poleno, nazvané badnik, které musí hořet celou noc. I se Štědrým večerem je spojen obyčej vcházení (polazvane) – první, kdo vejde do domu přinese štěstí nebo neštěstí. Dívky věští podle prvního sousta chleba, které si dají pod polštář – o kom se jim zdá před Vánocemi, za toho se vdají. Odpoledne před Štědrým večerem a v noci chodí koledovat děti koledníčci a mládenci koledníci. Chodí po domech, zpívají a žehnají. Chodí v noci, protože slunce nesmí zastihnout koledníky na cestě. Kolednický repertoár zahrnuje píseň pro dům, pro každého člena rodiny, pro dobytek aj. Hospodáři je obdarovávají preclíky, penízky, jídlem. Kromě písní říkají koledníci i požehnání, které končí zaklínadlem: „Řekněte vespolek amen!“. A ostatní odpovídají: „Amen“. Známým zvykem o Vánocích je rituální pohrožení ovocným stromkům, aby rodily. Někdo z rodiny se postaví se sekerou vedle stromku na dvoře a říká: „Budeš rodit tento rok nebo tě mám useknout?“, a druhý mu v tom brání slovy: „Nesekej ho, bude rodit!“. Po Osvobození Bulharska z osmanské poroby (r. 1878) se k vánočním zvykům přidává ještě jeden prvek, který přišel ruským a českým prostřednictvím – vánoční ozdobený stromek. Vánoce se slaví tři dny, přičemž třetí den je Stefanovden (27. prosince). Ten je také posledním svátkem

v roce a všichni jej oslavují. Rodiny se scházejí u stolu s masovými pokrmy – vepřové s kyselým zelím, banica s masem. Zpívají písně a veselí se. V některých krajích Bulharska se chodí na návštěvu ke kmotrům a k starším členům rodiny. Sváteční stůl a obřadní jídla Štědrovečerní večeře je postní, stoluje se na slámě, která se pak uvazuje k ovocným stromkům, aby rodily. Na Vánoce se zadělává na tři druhy chleba – bochník s penízkem, obřadní chleby s bohatou výzdobou a preclíky s dírou na navlékání. Ozdobený chléb zvaný bogovica zobrazuje základní obživu rodiny: dvůr nebo ohradu s ovcemi a ovčákem, dvůr s včelími úly, slepice, sud s vínem, vinici a hrozny apod. Mezi pokrmy se pokládá i svazek bazalky se stříbrným penízkem přivázaným červenou nití. Vedle stolu se dává radlice. Stůl se neuklízí po celou noc. Jídel na stole musí být lichý počet, přičemž se tam dává „vše, co země urodila“. Nesmí tam chybět plněné papriky nebo sarmy (závitky) s rýží, vařené fazole a čočka, pšenice, křížaly, ořechy. Stůl se vykuřuje kadidlem zapáleným na radlici. Vykuřuje se i celý dům a hospodářská stavení. Večer před narozením Krista je prvním večerem s vykuřováním v bulharském lidovém kalendáři. Pán domu pozdvihne chleba s penízkem nad hlavu a dříve než jej rozlomí, pozve Pána Boha na večeři: „Ať se rodí pšenice po všech koutech, klasy ať jsou jako lžíce a zrna jako plody dřínu. Pane Bože, přijď k nám na návštěvu a povečeř s námi!“. Někde dokonce pobídnou děti, aby mu udělaly místo u stolu. Chléb se dělí na

čtyři díly – pro Pannu Marii, pro Pána Boha, pro dům a pro dobytek. Pokud je penízek v díle určeném Panně Marii nebo domu, má se zato, že rok bude velmi dobrý. Na Vánoce se ukončuje dlouhý půst a jídlo se celý den nesklízí se stolu. Připravuje se čerstvý obřadní chléb, banica s masem nebo sýrem, zelí s jelitem, vepřové s pórkem, pečená slepice. Vstávej, hajdy, hospodáři! Sešli jsme se bohatýři, bohatýři všichni spolu. Tak jsme přišli do dolní vsi, tam jsme našli dobré hosty, dobré hosty, koledníky. Celou dobu jedli, pili, dobrá přání vinšovali, komu krávu otelenou, či kobylu ohříběnou, komu preclík pokroucený, či kus špeku zauzený, komu hrsti zlaťáků, či jen drobných grošíků. Dejž Bůh zdraví v tomto domě a blahobyt v celém roce! Vánoční požehnání Hoj, hoj, Koledo, budiž hojná, Koledo, vánoční čas už je tu. Přiletěli dva holoubci, usedli si na ořešák. Odlomili každý větev, odnesli ji zlatníkovi, by vykoval zlaté klíče, co otevřou nebe, zemi, co vypustí malé děti, by slavily Pána Boha. Otevřeli nebe, zemi, vypustili malé děti, by slavily Pána Boha. Kolik hvězd je na nebesích, tolik zdraví tomu domu. Tobě pějem, hospodáři. Kolednická píseň

Съдържание Януари............................................................................................................................................................................................... 28 Васильовден ................................................................................................................................................................................. 28 Йордановден и Ивановден �� 28 Бабинден ....................................................................................................................................................................................... 30 Антоновден и Атанасовден �� 30 Маскарадни игри �� 32 Февруари.......................................................................................................................................................................................... 34 Трифон Зарезан, Сретение Господне и Симеоновден �� 34 Чуминден ...................................................................................................................................................................................... 34 Сирни заговезни, Тодорова седмица и Тодоровден �� 36 Март.................................................................................................................................................................................................... 38 Баба Марта ................................................................................................................................................................................... 38 Свети четиридесет мъченици �� 40 Благовещение .............................................................................................................................................................................. 40 Април................................................................................................................................................................................................. 42 Лазаровден и Цветница �� 42 Великден........................................................................................................................................................................................ 42 Май...................................................................................................................................................................................................... 44 Гергьовден .................................................................................................................................................................................... 44 Възнесение Господне, Спасовден �� 46 Свети Константин и Света Елена �� 46 Юни..................................................................................................................................................................................................... 48 Света Троица и Свети Дух �� 48 Еньовден ....................................................................................................................................................................................... 48 Петровден ..................................................................................................................................................................................... 50 Юли..................................................................................................................................................................................................... 52 Света Марина �� 52 Илинден ........................................................................................................................................................................................ 52 Август................................................................................................................................................................................................ 54 Преображение Господне �� 54 Голяма Богородица �� 54 Септември........................................................................................................................................................................................ 56 Симеоновден ............................................................................................................................................................................... 56 Малка Богородица �� 56 Кръстовден ................................................................................................................................................................................... 56 Света София, Вяра, Надежда, Любов �� 58 Октомври......................................................................................................................................................................................... 58 Петковден ..................................................................................................................................................................................... 58 Димитровден и Мишкин ден �� 58 Ноември............................................................................................................................................................................................ 62 Архангеловден �� 62 Свети Мина и Вълчи празници �� 62 Андреевден ................................................................................................................................................................................... 64 Декември.......................................................................................................................................................................................... 66 Света Варвара, Свети Сава и Никулден �� 66 Игнажден ...................................................................................................................................................................................... 68 Бъдни вечер и Коледа, Стефановден �� 68

Obsah Leden �� 29 Vasiljovden �� 29 Jordanovden a Ivanovden �� 31 Babinden �� 31 Antonovden a Atanasovden �� 33 Maškarní hry �� 33 Únor �� 35 Trifon Zarezan, Sretenie Gospodne a Simeonovden �� 35 Čuminden �� 37 Sirni zagovezni, Todorův týden a Todorovden �� 37 Březen �� 39 Baba Marta �� 39 Svatých čtyřicet mučedníků �� 39 Zvěstování Panně Marii �� 41 Duben �� 43 Lazarovden a Cvetnica �� 43 Velikonoce �� 43 Květen �� 45 Gergjovden �� 45 Nanebevstoupení Páně, Spasovden �� 47 Svatý Konstantin a svatá Elena �� 49 Červen �� 49 Svatá Trojice a Svatý Duch �� 49 Eňovden �� 51 Petrovden �� 51 Červenec �� 53 Svatá Marina �� 53 Ilinden �� 53 Srpen �� 55 Preobraženie Gospodne �� 55 Velká Bohorodička �� 55 Září �� 57 Simeonovden �� 57 Malá Bohorodička �� 57 Krstovden �� 57 Svatá Sofie, Víra, Naděje, Láska �� 59 Říjen �� 59 Petkovden �� 61 Dimitrovden a Miškin den �� 61 Listopad �� 63 Archangelovden �� 63 Svatý Mina a Vlčí svátky �� 63 Andreevden �� 65 Prosinec �� 67 Svatá Varvara a svatý Sava a Nikulden �� 67 Ignažden �� 69 Štědrý večer a Vánoce, Stefanovden �� 69

Делба делят петима братя: дел се падна на свети Йована, дел се падна – кумство и побратимство; дел се падна на свети Атанасия, дел се падна – ледове, снегове; дел се падна на свети Никола, дел се падна – служба и трапеза; дел се падна на свети Илия, дел се падна – гръмове, трескове; дел се падна на свети Петра, дел се падна – клучи* от небеси. Българска народна песен Dělilo se mezi sebou pět bratrů: část připadla svatému Janovi, část pro něho – kmotrovství a pobratimství; část připadla svatému Atanasiovi, část pro něho – samý led a sníh; část připadla svatému Mikuláši, část pro něho – služba a stůl pro všechny; část připadla svatému Eliáši, část pro něho – samé hromy, blesky; část připadla svatému Petrovi, část pro něho – klíče od bran nebes. Bulharská lidová píseň

ISBN 978-80-260-9290-2