issaenFontes nisyramenyPXXii 2021 2 historie | památky | umění str. 2 Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. str. 30 Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku str. 50 Franz Metzner a Liberecko str. 68 Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově str. 96 „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977
obsah | Contents XXii 2021 2
umění|památky|historie
...........................................................................................................................................................
F
studie a materiálie | studies and materials Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945 | Archeological heritage potential of extinct settlements in borderlands. Comparative study of the evolution of settlement patterns after the year 1945 | studie Michal Bureš | Renata Tišerová 2 Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku | Country homestead no. 2 in Kojecko. Contribution to the development of a timbered two-storey house in the Český Dub area | studie Tereza Konvalinková | Martin Ouhrabka 30
...........................................................................................................................................................
........................................................................................................................................................
Franz Metzner a Liberecko | Franz Metzner and Liberec | studie Jan Mohr 50 Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově | Light and glass. Chandelier plant in Kamenický Šenov | studie Petr Freiwillig 68 „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou | “Waldes Collection“ in 1946–1977. The journey of the collection fund of the Waldes Museum of Buttons and Switches from Vršovice in Prague to the Museum of Glass and Jewelery in Jablonec nad Nisou | studie Kateřina Hrušková 96 Zprávy | reports Z lesních charakterů | Jan Měřička Anna Habánová 113 Recenze a zprávy o literatuře | Literature reviews and reports 116 resume 120 Redakce Fontes Nissae | Prameny Nisy děkuje všem recenzentům Doporučená cena: 100,- Kč ontes n issae Prameny n isy historie | památky | umění Do Fontes Nissae 2021/2 přispěli Mgr. Renata Tišerová, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, tiserova.renata@npu.cz_PhDr. Michal Bureš, Ph.D., Archeo Pro o.p.s., michal.bures@archeo4u.cz_Mgr. Martin Ouhrabka, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, ouhrabka.martin@npu.cz_Mgr. Tereza Konvalinková, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, konvalinkova.tereza@npu.cz_PhDr.
art|monuments|history
.................................................................................................................
Jan Mohr, působiště: KHI TUL, mojali@seznam.cz_Mgr. Petr Freiwillig, Ph.D., Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, freiwillig.petr@npu.cz_Mgr. et Mgr. Kateřina Hrušková, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, katerina.hruskova@msb-jablonec.cz_Anna Habánová M.A., Ph.D., Katedra historie Technické univerzity v Liberci, anna.habanova@tul.cz
Text Jana Mohra ke 150. výročí narození sochaře Franze Metznera je zajímavý mj. prvním zveřejněním umělcových (německy psaných) dopisů. Edice je založena na důkladném průzkumu fondu Deutsches Kunstarchiv v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku.
1XXII 2021 2 ssaenIFontes syInpramenyXXII 2021 2
Zprávy se týkají mj. jedné zajímavé výstavy v regionu, stejně jako literatury reflektující výsledky současných bádání odborníků z různýchPřejemeinstitucí.Vámspokojené jaro 2022 také při četbě Pramenů Nisy! Milan Svoboda
Editorial adress Technická univerzita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Katedra Komenskéhohistorie314/2, 460 01 Liberec V-Kristiánov Grafická úprava, sazba | Graphic design, typesetting Michael Čtveráček, MgA. Překlady | Translators Dr. Marius Winzeler (němčina) PhDr. Michal Ulvr, Ph.D. (angličtina) Zuzana Melincsjarová (polština) Jazykové korektury | Copyediting Mgr. Jarmila Sulovská Web Mgr. Ivo Habán, Ph.D. Distribuce | Distribution Knihkupectví a antikvariát Fryč, Pražská 137/14, 460 01 Liberec 1 Titulní strana: Liberecká kašna před radnicí, nedatováno, SOkA Liberec, sbírka diapozitivů, Německý turistický spolek v Liberci, 0323
přírodovědně-humanitní
Nisy XXII, 2021, č. 2 vznikly v rámci výzkumného cíle Podpora recenzovaného periodika Fontes Nissae financovaného z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj (DKRVO). Periodikum vychází s podporou Libereckého kraje a Nadace Český literární fond, za přispění katedry historie Fakulty a pedagogické Technické univerzity v Liberci, Krajské vědecké knihovny v Liberci, Městského muzea v Železném Brodě, Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, Oblastní galerie Liberec, Severočeského muzea v Liberci a Státního oblastního archivu v Litoměřicích, pobočky SOkA Jablonec nad Nisou a SOkA Liberec. Redakční rada | Editorial board Prof. PhDr. Lenka Bobková, CSc. (Ústav českých dějin FF UK) doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc. (Ústav dějin Univerzity Karlovy a Archiv Univerzity Karlovy), Dr. Eva Hahnová, Mgr. Norbert Kmeť, CSc. (Ústav politických věd Slovenské akademie věd), doc. PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D. (katedra historie FP TUL), doc. PhDr. Milan Svoboda, Ph.D. (katedra historie FP TUL), Dr. Marius Winzeler (Staatliche Kunstsammlungen Dresden) Redakce | Editorial office Mgr. Ivo Habán, Ph.D., Mgr. Petra Hejralová, Mgr. Pavel Hlubuček, MBA, Mgr. Jana Pažoutová, Mgr. Jan Kašpar, Václav Kříček, Mgr. Jiří Křížek, Mgr. Jana Kurešová, Ph.D., Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., PhDr. Miloslava Melanová, PhDr. Jan Mohr, Mgr. Ivan Peřina Výkonná redakce | Executive editorial staff Mgr. Jana Bláhová, Mgr. Alžběta Sakařová, doc. PhDr. Milan Svoboda, Ph.D. Adresa redakce |
editorialToto číslo vyšlo v Liberci v březnu 2022 | This issue was published in Liberec in March 2022 Recenzované periodikum Vydává Technická univerzita v Liberci | Published by the Technical University in Liberec Studentská 1402/2, 461 17 Liberec Tiskárna | Printed by Geoprint s.r.o. Vychází 2 × ročně v tištěné verzi, v elektronické podobě dostupné na adrese Schválenohttp://fontesnissae.czrektorátem Technické univerzity v Liberci dne 10. 2. 2022, čj. 4/22 Číslo publikace: 55-004-22 Náklad 500 ks Evidenční číslo periodického tisku MK ČR E 21215 ISSN Fontes1213-5097Nissae|Prameny
Vážené čtenářky, milí čtenáři, druhé číslo Pramenů Nisy je tematicky pestřejší, než předchozí. Michal Bureš s Renatou Tišerovou zkoumali zaniklá sídla (obce) v bývalém československém pohraničí po roce 1945. Tento výzkum mj. přináší informace pro moderní archeologii i památkovou péči v komparativním pohledu na vybrané lokality severu a jihu Čech. Ostatně – pokud ze své zkušenosti znáte někdejší i současný stav pohraničních obcí, sami nejlépe porovnáte výsledky badatelské dvojice se svými zážitky. Poklidnější čtení přinášejí texty spojené s lidovými stavbami i sklářským uměním. Martin Ouhrabka a Tereza Konvalinková, kteří dlouhodobě zkoumají dochovanou i zanikající lidovou architekturu, se tentokrát zabývali průzkumem patrového roubeného domu z přelomu 17. a 18. století na Kojecku. Výsledky jejich práce Vás možnáRozšiřovánímpřekvapí. kapacit sklářského průmyslu v Československu v době socialismu (v 60. a 70. letech 20. století) v Kamenickém Šenově a Novém Boru se zabýval Petr Freiwillig. Soustředil se zvláště na výstavbu průmyslových provozů a architektonické i estetické zhodnocení těchto novostaveb. Specifické kolekci knoflíků a spínadel Waldesovy sbírky, založené již na konci Rakouska-Uherska, se věnovala Kateřina Hrušková. Popsala cestu původně v Praze vytvářeného souboru bižuterních výrobků a jeho definitivní uložení i prezentaci v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou v roce 1977.
Fontes nI ssae | p rameny nI sy tudies A BSTRA c T archaeologicalarchaeology potential Czechoslovak borderland extinctexpulsionsettlement heritage potential iron curtain KE y WORDS Klí ČOV á S l OVA Mic HA l B UREŠ | R ENATA Ti ŠEROV á | The topic of the presented paper finds itself on the border of archaeology, historiography and heritage studies. We compare the circumstances of the complete or partial extinction of settlements in the former Czechoslovak borderland after 1945 in connection with the events that followed the end of World War II. The comparison concerns two areas that lie at opposite ends of today‘s Czech Republic. The comparison is based on three North Bohemian settlements: Hohenwald (High, Vysoký), Hoffnungstahl (Valley of Hope, Údolí Naděje) and Strickerhäuser (Clearings, Mýtiny) located near the border with Poland. We compare them with villages in the Gratzener Berglands (Novohradské Mountains, Novohradské hory) in the very south of Bohemia near the border with Austria.
archeological heritage potential of extinct settlements in borderlands. Comparative study of the evolution of settlement patterns after the year 1945 archeologiearcheologický československépotenciálpohraničí památkovýzaniklévysídleníosídlenípotenciál železná opona Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci | National Heritage Institute, Regional Office in Liberec michal.bures@archeo4u.cz Archeo Pro o.p.s. | Archeo Pro o.p.s. tiserova.renata@npu.cz
1_NEUSTUPNÝ, Evžen. Archeo logie modernity – teoretický kontext. In: VAŘEKA, P. (ed.). Archeologie 19. a 20. století. Přístupy – metody – témata Plzeň, Západočeská univerzita v Plzni 2013, s. 13. ISBN 97880-261-0221-2. 2_BUCHLI, Victor and Gavin LUCAS. Archaeologies of the Contemporary Past. Abingdon: Routledge, 2001, s. 9. ISBN 9780415232791. Janova Ves, rozvaliny kaple jsou posledním pozůstatkem zemědělské vsi, v níž původně stálo 16 hospodářských dvorů. Dnes se v místě bývalé vesnice nacházejí pastviny. Foto Michal Bureš, 2021 DOI: 10.15240/TUL/007/2021-2-001
archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje struktur po roce 1945
Mic HA l B UREŠ | R ENATA Ti ŠEROV á
sídelních
3XXII 2021 2 Úvod Archeologie studuje materiální kulturu, tedy to, co po sobě lidé zanechávají, z hlediska dlouhodobých procesů archeologické transformace. Tento náhled na předmět svého studia archeologie sdílí pouze s ge ologií. A právě studium procesů z dlouhodobé per spektivy umožňuje rozeznat změnu tam, kde ji náš vlastní prožitek neidentifikuje, a porozumět kontinu itě i diskontinuitě. Tradiční archeologie pomocí svých metod, zejména klasifikace, třídění a tvorby logického řádu, vytváří z období neznámých a vzdálených období známější a bližší, osvojuje si je. Období po druhé svě tové válce se může jevit jako téma pro archeologii příliš mladé, recentní. V poslední době se však i v domácí lite ratuře objevují příspěvky na téma „archeologie moder nity“, „současnosti“ nebo „nejnovějších období“ pro tu část archeologické disciplíny, která zkoumá nedávnou minulost, resp. minulou současnost. Tento výzkum pro bíhá na podkladě archeologických pramenů tvořených moderními, nikoliv však současnými artefakty a ekofak ty, které jsou mrtvé a němé.1 Archeologie nejnovějších období zkoumá události a procesy, které (téměř) každý zná ze své vlastní zkušenosti. A pomocí stejných metod jako tradiční archeologie transformuje známé na od tažité, jež je možné podrobit analýze.2 Taková činnost rozkládá stereotypní vnímání dobře známých před mětů a situací, umožňuje na ně odlišný pohled, jinak je pojmenovává, interpretuje a skládá do modelů odlišných od stereotypního chápání. Reverzní osvo jení, vytváření neznámého z již známého, umožňuje redukovat množství informací na relevantní. Zatímco tradiční archeologie získává informace z artefaktů, protože jiných zdrojů dat je nedostatečné množství, archeologie nejnovějších období využívá artefaktů, aby množství dat z různých zdrojů redukovala. Svoji úlohu zde sehrává i známá úloha artefaktů, které ne lžou. Archeologie tak vyplňuje prostor mezi tím, co lidé říkají a jak se chovají. Význam výpovědi artefaktů tak stoupá v období nesvobody.
3_U nás např. GOJDA, Martin. Archeologie krajiny: vývoj archetypů kulturní krajiny. Praha: Academia, 2000, 238 s. ISBN 80-200-0780-6.
4 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeMichal Bureš | Renata Tišerová |
Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945.
4_HARRISON, Rodney and John SCHOFIELD. After Modernity: Archaeological Approaches to the Contemporary Past. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 51. ISBN 5_978-0-19-954808-8.Příspěvekvzniklv rámci dílčího cíle I. 3 Terénní identifikace a doku mentace vybraných archeologických lokalit a opomíjených archeologic kých památek v krajině za pomoci standardních a nových dokumen tačních metod výzkumné oblasti I. Archeologie financované z instituci onální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj (IP DKRVO) a rozpočtu NPÚ. 6_BUREŠ, Michal a Renata TIŠEROVÁ. Viditelnost v krajině jako důvod akcelerovaného zániku sídel v československém pohraničí. In: VANĚK, P., (ed). Ochrana státní hranice v osmdesátých letech 20. století: pád železné opony. Brno: Technické muzeum, 2020, s. 219-236. Acta Musei technici Brunensis; sv. 19/2020. ISBN 978-80-87896-90-7. 7_srov. KOVAŘÍK, David: Celo plošná demoliční akce v českém pohraničí v letech 1959–1960. In: PETRÁŠ, J., L. SVOBODA (eds.). Československo v letech 1954–1962. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, České Budějovice: Jihočeské muzeum, 2015, s. 163–173. ISBN 978-808_87912-24-9.Tamtéž,s. 164. 9_KARLÍČEK, Petr. Malá železná opona. Česko-saská hranice po dru hé světové válce (1945–1966). In: VELÍMSKÝ, T., K. KAISEROVÁ (eds.). Region na hranici, Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2015, s. 270. Acta Uni versitatis Purkynianae, Facultatis Philosophicae. Studia historica ; XVI. akraj.10_ISBN:978-80-7414-971-9.TOPINKA,Jiří.ZapomenutýČesképohraničí1948-1960takzvanáakcedosídlení.Soudobé dějiny, 2005, roč. XII, č. 3–4, s. 555. ISSN 1210-7050. 11_Tamtéž, s. 556.
Hlavním metodologickým přístupem archeologie nejnovějších období není terénní výzkum odkryvem (tzv. „vykopávky“), které obecně charakterizují arche ologickou metodu nejlépe, ale přístupy typické pro krajinnou archeologii,3 tedy povrchový průzkum vyu žívající celou řadu dnes rozvinutých nedestruktivních archeologických metod. Důležitou součástí metody archeologie současnosti je fotografie,4 ať již fotografie dokumentující minulost, nebo postihující příznaky re liktu zkoumaného předmětu (typicky letecké a satelitní snímky a 3D modely vytvořené na základě fotografií). Výzkum osídlení zaniklého po roce 1945 v bývalém čes koslovenském pohraničí realizujeme prostřednictvím několika okruhů výzkumných činností. V první řadě se jedná o terénní identifikaci, dokumentaci a vyhodnoce ní reliktů vesnic, hospodářských celků a samot, jejich plužin i související komunikační sítě včetně drobné sakrální architektury v lokalitách zcela či částečně za niklého osídlení. Nedílnou součástí výzkumu je i studi um historických map a podrobné zpracování leteckých měřických snímků od roku 1938 až po současnost. V neposlední řadě je nutné i studium psaných pramenů, zejména pak v oblasti vlastivědné literatury a v ome zené míře i archivní rešerše. Pro dané období a území tak hovoříme o výzkumu zaniklé kulturní krajiny. Dílčí výsledky našeho výzkumu jsou předmětem předkládané komparativní studie.5 V rámci Čech srovnáváme postup zániku sídelních areálů při severní (Liberecko) a jižní (Novohradské hory) hranici republiky včetně snahy o specifikaci hodnot daného území i jednotlivých kom ponent a jejich možného uchování do budoucna ať již za účelem dalšího studia, nebo památkové prezentace. Depopulace pohraničí z pohledu historiografie a archeologie Zánik sídel v čs. pohraničí po roce 1945 bývá nejčastěji spojován s vysídlením německy mluvícího obyvatel stva a následnou neschopností československého státu vyprázdněné oblasti dosídlit domácím obyvatelstvem a nové osídlení udržet. Svoji roli v pohraničí při někdej ších západoněmeckých a rakouských hranicích sehrálo také zřízení zakázaného a hraničního pásma (viz dále) a v nemenší míře také změna hospodářských poměrů, zejména kolektivizace zemědělství a zánik drobných živností vedoucí k postupnému zániku použitelné infra struktury. To vše vedlo k dlouhodobé depopulaci, kte rou se zejména při někdejší „západní hranici“ dodnes nepodařilo zvrátit. V době centrálně řízené ekonomiky znamenalo nevyužívání potenciálu území, jehož hospo dářský přínos byl ještě v dobré paměti, značný politický problém, který bylo nezbytné ideologicky ospravedlnit a fakticky zamaskovat. Zbídačelé pohraničí bylo třeba tajit před vnějším i vnitřním nepřítelem. Oba ho mohli využít v „nepřátelské“ propagandě.6 Důsledkem depopulace bylo množství neobydlených stavení a celých pustých vesnic a městeček. Neobydlená stavení byla občas ponechávána svému osudu a staly se z nich rozvaliny, anebo, a to většinou, podlehly centrálně či lokálně řízeným demolicím, které vedly k jejich úplné likvidaci.7 Z domácí historiografické produkce se dozví dáme o několika vlnách demolic. Demolice opuštěných staveb byly prováděny již po roce 1945. Tato první vlna byla organizována různými institucemi nebyla ústředně koordinována a nevylučovala zachování alespoň někte rých sídel v bezprostřední blízkosti hranic.8 V roce 1951 bylo tajným nařízením ministerstva národní bezpečnosti zřízeno na hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo tzv. zakázané pásmo, jehož hloubka byla stano vena dva kilometry od státní hranice. Od roku 1955 bylo zakázané pásmo zřízeno i podél celé česko-saské hranice s Německou demokratickou republikou.9 Do tohoto pro storu směli občané vstupovat jen na zvláštní propustku a nesměl v něm nikdo bydlet.10 Aby byla zajištěna ochrana hranic před vnějším nepřítelem, bylo v roce 1952 rozhod nuto, že v zakázaném pásmu budou postupně zbourány všechny objekty, které nemohou sloužit vojenským a bez pečnostním účelům.11 Ještě předtím v roce 1950 bylo vý nosem ministerstva vnitra s platností pro tehdejší okresy Jáchymov, Kraslice, Aš, Cheb, Mariánské Lázně, Tachov, Horšovský Týn, Domažlice, Klatovy, Sušice, Vimperk, Prachatice, Český Krumlov, Kaplice, Trhové Sviny, Tře boň, Jindřichův Hradec, Dačice, Moravské Budějovice, Znojmo, Mikulov, Břeclav, Malacky, Skalica, Bratislava -město a Bratislava-okolí zřízeno tzv. hraniční pásmo. Hloubka hraničního pásma měla činit dva až šest kilome trů kolmo od hraniční čáry. S ohledem na co nejmenší na rušení chodu národního hospodářství byla z hraničního
5XXIIstudIe2021 2
12_KOVAŘÍK, David. „V zájmu ochrany hranic“. Přesídlení oby vatel ze zakázaného a hraničního pásma (1951–1952). Soudobé dějiny, 2005, roč. XII, č. 3–4, s. 689. ISSN 1210-7050. 13_TOPINKA, Jiří, cit. v pozn. 10, s. 14_570.KOVAŘÍK, David, cit. v pozn. 7, s. 166. 15_Tamtéž s. 168. 16_BUREŠ, Michal a Renata TIŠEROVÁ, cit. v pozn. 6. 17_JÍLEK, Tomáš a Alena JÍLKOVÁ. Železná opona: československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948–1989. Praha: Baset, 2006. ISBN 80-7340-080-4. 18_SLAVÍK, Stanislav. Mýtiny: Těžké osudy osady Strickerhäuser. Krkonoše. Jizerské hory. 2009, roč. 42, č. 10, s. 44–46. ISSN 1214-9381. pásma vyjmuta větší města a hospodářsky významnější střediska.12 Ani hraniční pásmo nebylo posléze ušetřeno demolic. O demolicích opuštěných domů a rozvalin v tzv. hraničním pásmu rozhodlo politbyro ÚV KSČ v květnu 1957. Důvodem demolic již nebyly bezpečnostní důvody, ale nedostatek dosídlenců, kteří by se o majetek starali.13 Problémem pro vládnoucí moc nebyla jen pustá sídla při hranicích s Rakouskem a Spolkovou republikou Němec ko, ale i obce na hranici s někdejší NDR. Její občané si stěžovali na neutěšený stav chátrajících budov a nepořá dek na české straně společné hranice. Situace došla tak daleko, že si na stav pohraničí stěžovalo 3. dubna 1957 východoněmecké ministerstvo vnitra s odvolávkou mj. i na zvyšující se turistický ruch mezi oběma státy.14 De moliční práce se tak staly předmětem nejvyššího státního zájmu. Dne 26. května 1959 přijalo politické byro ústřed ního výboru Komunistické strany Československa usne sení ukládající ministerstvu vnitra dokončit demoliční akci v celém československém pohraničí. Demoliční akce měla být provedena ve třech etapách. Nejprve měly být odklizeny chátrající budovy v okolí mezinárodních silnic a železnic vedoucích od hraničních přechodů, ve druhé etapě se prováděly demolice při hranicích s Rakouskem a Německem, ve třetí etapě se likvidovaly pusté stavby v okolí polských hranic a na Slovensku. Ukončení demo lic bylo původně naplánováno na květen 1960, ale na konec se původní termín nestihl a práce se dle svědectví písemných pramenů protáhly až do konce října 1960.15 Studium hmotných pozůstatků archeologickými me todami nám však nabízí přesnější pohled než oficiální dokumenty. To, že smyslem úplné likvidace sídel, která zůstala pustá na konci 50. let 20. století, byla záměrná manipulace s historickým vědomím vlastních občanů i obyvatel sousedních zemí, jsme se pokusili archeolo gickými metodami prokázat v jiném příspěvku.16 V tomto textu srovnáváme zánik sídel a jejich hmotných pozůs tatků na hranici s Rakouskem na straně jedné a Polskem na straně druhé. I v tomto srovnání se ukazuje, že hmotné prameny nabízejí sice komplementární, ale o to barvitější a košatější obraz zániku, popř. regenerace, než ten, jenž je vytvořen na základě písemných pramenů oficiální povahy. Osídlení na hranicích s Rakouskem a Polskem se od sebe zásadně odlišuje v jednom hledisku. Všechna zaniklá jihočeská sídla se nacházejí v menší či větší vzdálenosti od tzv. železné opony, tedy na hranici bipo lárně uspořádaného světa let 1948–1989. Tzv. železná opona byla reprezentována zprvu elektrickými zábra nami ostrahy hranic (tzv. EZOH) posléze ženijně tech nickými zátarasy (tzv. ŽTZ), jejichž účelem bylo zajistit neprostupnost hranic s Rakouskem, Spolkovou repub likou Německo a po určitou dobu i s bývalou Němec kou demokratickou republikou.17 Dvě ze sledovaných severočeských osad (Mýtiny/Strickerhäuser a Údolí Naděje/Hoffnungsthal) byly od roku 1710 součástí německého Slezska a po roce 1945 se staly součástí Polska. V roce 1959 se stávají opět součástí Čech, resp. Československa.18 Obě byly po celou dobu hraničními obcemi a zůstaly jimi i po připojení k Československu. Třetí severočeská vesnice (Vysoký/Hohenwald) byla součástí Československa před druhou světovou válkou i po ní ve vzdálenosti několika set metrů od hranice s Německem, která se po roce 1945 změnila na hranici s Polskem. Hranice s Polskem však byla od roku 1947 hranicí spřátelených zemí náležejících záhy do stejného vojensko-politického uskupení a ostraha hranic nebyla politickou prioritou obou sousedních států. Srovná váme tedy (zcela nebo zčásti) zaniklé vesnice situova né na hranicích „studené války“ na jihu s vesnicemi ve „vnitrozemí“ vojensko-politického bloku na severu. I přes zřejmý rozdíl v regionálních charakteristikách režimu ostrahy získáváme u obou hranic stejný arche ologický obraz.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Pustnutí, zánik a regenerace v českém pohraničí V předkládané stati sledujeme, jak se vesnice a osady dochovaly do dnešních dnů (Tab. 1: část A - dnešní stav) a které jevy způsobily dnešní stav (Tab. 1: část B - jevy vedoucí k dnešnímu stavu). Porovnáváme též, za jakým účelem sledovaná sídla vznikla a co byl převažující způsob obživy před jejich (částečným) zánikem (Tab. 1: část C - původní obživa) a také k ja kým změnám ve využití intravilánu došlo po jejich (částečném) zániku (Tab. 1: část D – změny land use intravilánu). Porovnávané jevy je nutné si nejdříve blíže vysvětlit a definovat jednotlivé deskriptory, které v komparaci využíváme.
6 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe A - dnešní stav B - jevy vedoucí k dnešnímu stavu C původní-obživa D - změny land use intravilánu funkčníplně funkčníčástečně nefunkční zaniklé pustnutípostupné demolice redukce regenerace zemědělská nezemědělská ruderalizace meliorace deruderalizace zalesnění Vysoký x x x x x x Údolí Naděje x x x x Mýtiny x x x x x x x Benčice x x x x x x Cetviny x x x x Drochov x x x x Hodonice x x x x x x x x Janovy Hutě x x x x x x x Květoňov x x x x x x Lhota x x x x Mikoly x x x x Mikulov x x x x Mladoňov x x x x x x x x Nové Hutě x x x x Obec x x x x Pavlína x x x x x Pohoří x x x x x x x x Polžov x x x x Skleněné Hutě x x x x Starý Holand x x x x Steindörfl x x x x Stříbrné Hutě x x x x Svatý Vít x x x x x x x Šance x x x x x Tichá x x x x x Třebíčko x x x x x x x Velíško x x x x Zlatá Ktiš x x x x x
Michal Bureš | Renata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945. Tab. 1: Komparativní analýza zaniklých vesnic/osad na severní a jižní hranici. Deskriptory jsou rozdělené do čtyř kategorií. Jevy vedoucí k dnešnímu stavu se nemohou časově překrývat, ale jsou následné. Změny land use intravilánu mohou probíhat paralelně na různých místech lokality.
Pustnutí je proces, který může vést k zániku objektu, pokud nedojde k jeho regeneraci. Rychlé opuštění naráz vedoucí k trvalému zániku objektů nebo lokality bez bu doucího znovuvyužití nebo znovuosídlení je spíše vzácné a souvisí nejčastěji s katastrofami.19 Proces pustnutí je vymezen na jedné straně permanentním využitím objek tu a na straně druhé permanentní ztrátou využití, která vede k zániku. Mezi těmito extrémy může být využití pro občasné bydlení, pro sklad nářadí a náčiní, využití pro rekreaci, využití jakožto zdroje surovin na prodej nebo na stavbu nového objektu, či užití jako smetiště zejmé na poté, co dojde ke zřícení některých konstrukčních prvků, nejčastěji střechy nebo stěn domu.20 Osídlení je definováno jako kontinuální a nepřetržité užívání místa určitou skupinou.21 Opuštěné sídliště může být regenero váno stejnou skupinou lidí, která jej opustila, anebo jinou skupinou, což je častější jev.22 Ve sledovaných územích českého pohraničí lze ve vymezeném období ve velké míře sledovat opuštění a pustnutí, na něž z určité části navazuje znovuvyužití a regenerace a z další části zánik. Pouze v zanedbatelné míře lze sledovat kontinuitu a ne přetržité užívání místa stejnou skupinou, ať již se jedná o autochtonní Čechy nebo neodsunuté Němce.
České pohraničí bylo v době po druhé světové válce postiženo značným úbytkem obyvatelstva v důsledku vysídlení bývalých československých občanů německé národnosti, kteří v oblasti do roku 1945 tvořili většino vou populaci, a v důsledku následných hospodářských a společenských změn spojených zejména s kolektiviza cí, zánikem živností atp. Tyto historické procesy, respek tive jejich odraz ve hmotných pramenech, lze zkoumat i archeologicky. Pro potřeby minulého a současného výzkumu vývoje osídlení pohraničí v Novohradských horách a podhůří nejen v 50. letech 20. století byla vytvořena typologie sídel podle míry jejich zachování z období akcelerovaného pustnutí českého pohraničí druhé poloviny 20. století.23 Zatímco počátek tohoto procesu lze poměrně ostře datovat do období po konci druhé světové války poznamenané etnickými čistkami v podobě vysidlování německy mluvícího obyvatelstva, závěr již tak jednoznačný není. Jako technická hranice se nabízí období kolem roku 1990, kdy došlo k pádu tzv. železné opony a ke změně hospodářských a politických poměrů v zemi. Pustnutí se však v této době na většině území českého pohraničí nezastavilo a hospodářské oživení patrné na regeneraci zaniklých nebo upadají 19_TOMKA, Steve A. and Mark G. (eds.).CAMERON,remainingprocesses:UnderstandingSTEVENSON.abandonmentsummaryandconcerns.In:C.M.,S.A.TOMKA, The Abandonment of Settlements and ArchaeologicalEthnoarchaeologicalRegions.andApproaches Cambridge: University Press, 1993, s. 192. ISBN 20_9780511735240.Srov.ROTSCHILD, N. A., B. J. MILLS, T. J. FERGUSON and S. DUBLIN: Abandonment at Zuni fading villages. In: CAME RON, C. M., S. A. TOMKA, (eds.). The Abandonment of Settle ments and Regions. Ethnoar chaeological and Archaeolo gical Approaches. Cambridge: University Press, 1993, s. 126. ISBN 9780511735240. 21_SCHIFFER, Michael B. Formation Processes of the Archaeological Record. Salt Lake City: University of Utah Press, 1996, s. 100. ISBN 10 0874805139. 22_Tamtéž, s. 104. 23_BUREŠ, Michal. Vesnice zaniklé po roce 1945 a kulturní krajina Novohradských hor: příklad archeologické trans formace. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2015. 369 s. ISBN 978-80-261-0335-6.
7XXII 2021 2 studIe
Vymezení zájmového území. Oblast č. 1: Novohradské hory; oblast č. 2: Liberecko, osada Vysoký (Hohenwald); oblast č. 3: Liberecko, osada Mýtiny (Strickerhäuser) a Údolí Naděje (Hoffnungsthal).
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945.
8 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 24_Srov. tamtéž.cích sídel, které se nacházejí často v odlehlých místech České republiky, můžeme pozorovat až v posledních le tech. Ani v současnosti však nemůžeme hovořit o ploš né regeneraci celé oblasti, neboť většina zcela zaniklých sídel zůstává zaniklá a jejich obnovu nelze z důvodů socioekonomických ani předpokládat. Rozhodli jsme se proto závěr tohoto období plošně pro celé území české ho pohraničí nestanovovat tvrdým datem, ale posuzovat ukončení procesu pustnutí individuálně u každého sídla zvlášť podle toho, zda došlo k regeneraci nebo nikoliv. Konec období pustnutí, respektive konec posuzova ného období, tedy chápeme jako „tekutý“ (pohyblivý) a chronologicky jej ohraničujeme pojmem „součas nost“ (nebo např. jako „dnešní stav“, viz dále). Při posuzování dnešního stavu sídel (Tab. 1: část A) v analyzovaném vzorku odlišujeme plně funkční sídla, což jsou žijící vesnice nebo osady s příslušnou infra strukturou, od částečně funkčních sídel. Částečně funkč ní sídlo je vesnice nebo osada z podstatné části zaniklá, v jejímž rámci se zachovaly jednotlivé objekty, které slouží svému původnímu účelu (např. několik zeměděl ských usedlostí, zemědělský provoz, trvale obývané bu dovy apod.). Dalším typem na škále od funkčního sídla k zaniklému je nefunkční sídlo, které je charakterizová no zánikem převažující většiny komponent (objektů). Zachované komponenty neslouží svému původnímu účelu a v sídle nefunguje lidská komunita. Z větší části zaniklý sídelní areál nedisponuje infrastrukturou žijí cího sídla. Jako typický příklad lze uvést vesnici nebo osadu, v jejímž obvodu zanikla většina zemědělských usedlostí a ty, které nezanikly, neslouží jako zemědělské usedlosti, ale neslouží ani k stálému obývání. Bývalé usedlosti jsou prázdné, nevyužívané, nebo slouží jako rekreační objekty. U částečně funkčních a nefunkčních areálů není rozhodující poměr mezi funkčními a zanik lými komponentami, ale skutečnost, zda se v areálu za chovaly aktivity sloužící původnímu účelu nebo nikoliv. V zaniklém sídle jsou všechny komponenty zaniklé. Ne lze vyloučit přítomnost fyzicky stojících objektů, nebo jejich částí a pozůstatků, tyto objekty jsou však prázdné, nevyužívané a neslouží ani jako rekreační.24 Dnešní stav sídel byl způsoben několika jevy (Tab. 1: část B), z nichž nejdůležitější z hlediska intencionality je určit, zda objekty v určité vesnici/osadě byly pone chány postupnému pustnutí vlivem přírodních podmí nek, nebo byly záměrně demolovány, ať již k demolici došlo v některé z lokálně či centrálně řízené akci nebo byly zbořeny spontánně. Ponecháváme zde stranou běžný jev, kdy objekty nejdříve zpustly, staly se rozva linou, a následně byly rozvaliny demolovány. Důležitý je současný stav. Sídla mohla zcela zaniknout, stát se opuštěnými, nebo se jejich zástavba mohla redukovat. Pod pojem redukce řadíme případy, kdy se vesnice nebo osada plošně zmenšila (např. zcela zanikly její okrajové části), nebo její zástavba prořídla (např. i v intravilánu). Redukovat se mohla funkční, částečně funkční i ne funkční sídla. Postupnou redukci sídel zaniklých nebe reme v úvahu; za rozhodující považujeme „konečný“ stav vesnice nebo osady. Pokud sídlo zaniklo a na místě zaniklých objektů byly vystavěny moderní stavby, pova žujeme takové sídlo za regenerované. Na dnešní stav, způsob a dobu zániku mohl mít vliv i charakter obživy původního (i dosídleného) obyvatel stva. Odlišujeme od sebe (zjednodušeně) sídla původně zemědělského nebo nezemědělského charakteru (Tab. 1: částDnešníC). stav je určován nejen tím, jak se objekty dochovaly nebo nedochovaly, ale také tím, jak se pustá místa objektů využívala. Pokud na místě demolovaného objektu zůstalo nevyužívané rumiště, kvalifikujeme ten to prostor jako ruderalizovaný (Tab. 1: část D). Ve stej ném stavu může ovšem také zůstat objekt, který byl sice opuštěn, ale zůstal v rozvalinách. Pokud bylo rumiště demolovaného objektu rekultivováno na zemědělskou půdu, hovoříme o deruderalizaci. Specifickým, ale z hlediska krajiny velmi důležitým způsobem derude ralizace byla meliorace, kdy byly mokřiny odvodňovány a vodní toky nejnižších řádů zatrubňovány, což mělo umožnit intenzifikaci zemědělské velkovýroby tehdej ších zemědělských družstev a státních statků. Naopak při zalesňování nedocházelo k deruderalizaci, protože zalesnit bylo možno jak rumiště po demolicích, tak rozvaliny. Pokud byl na místě demolice vystavěn nový objekt, posuzujeme tento jev u zaniklých sídel jako re generaci. U ostatních sídel jej nepovažujeme za signifi kantní. Michal Bureš | Renata Tišerová |
9XXII 2021 2 studIe 25_GIERACH, Erich. Die Ortsna men des Bezirkes Friedland Reichenberg: Sonderabdruck aus den „Mitteilungen für Heimat kunde“, 2. Heft, XXIX. Jahrgang, 1900, s. 64. 26_SCHALLER, Jaroslaus. Topo graphie des Königreichs Böhmen. Vierter Teil. Bunzlauer Kreis. Prag und Wien, 1790, s. 302. 27_SOMMER, Johann, G. Böhmen. Bunzlauer Kreis. Prag, 1834, s. 28_320.CHYTIL, Alois. Chytilův mís topis Republiky československé Praha: Alois Chytil, 1922. 29_Retrospektivní lexikon obcí Libereckého kraje 1850–2001 Liberec: Český statistický úřad, 2003, s. 195. ISBN 80-25030_0661-1.Větrný mlýn nechal v osadě v roce 1830 vystavět rod Zückerů, který jej po vypálení pruskými vojsky v roce 1866 adaptoval na obytnou stavbu. Od roku 1897 sloužila stavba jako hostinec s rozhlednou: VYDRA, Ivan. Hohenwald – Vysoký – jediná osa da na Liberecku, která po 2. svě tové válce zmizela z mapy. Bulletin Společnosti přátel historie města Chrastavy, č. 211/2, 2013, s. 1–3.; ZRŮSTOVÁ, Klára. Příro dovědná a kulturní charakteristika regionu Jizerské hory. Praha: Bakalářská práce. Univerzita Kar lova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra biologie a environmentál ních studií, 2012. 31_Katastrální úřad pro Libe recký kraj. Katastrální pracoviště Frýdlant. Knihovní vložky domů osady Hohenwald, část A (ne movitosti) a B (vlastníci)., č. vkladu: 25, 123–124, 126–127, 130–149, 151–165, 181 a 184. 32_Katastrální úřad pro Liberecký kraj. Katastrální pracoviště Frýdlant. Mapa Pozemkové knihy osady Hohenwald. Nestr. Osady severní hranice Téma zaniklého osídlení programově řešíme především archeologickou metodou a zabýváme se proto hlavně hmotnými prameny, nicméně v rámci regionálního stu dia je více než vhodné seznámit se s historií jednotlivých osad, přinejmenším za účelem rozšíření pramenné zá kladny pojednávaného tématu. Samotné počátky osady Hohenwald nejsou v histo rické ani soudobé literatuře uspokojivě popsány. Podo týkáme, že na žádné z lokalit neprobíhal archeologický výzkum odkryvem, který by poskytl dostatečné indicie k chronologickému zařazení založení vsí a je tudíž na dále otázkou, kdy osady vznikly. Jediným vodítkem k počátkům osady Vysoký může být zmínka o založení vsi Melchiorem z Redernu v roce 1589.25 Z vlastivědné literatury se dozvídáme o vpádu saských vojsk v zimě roku 1745 do vsi se 14 domy26, v roce 1834 měla ves již 31 domů se 185 obyvateli, kteří se živili převážně tkalcovstvím.27 Mezi lety 1850 a 1930 byla osada sou částí obce Kristiánov (Christiansau) ve frýdlantském okresu. Roku 1930, kdy zde evidujeme 41 domů se 135 obyvateli28, získává osada s výhradně německým obyva telstvem české jméno Vysoký. Od roku 1950 náleží již vylidněná osada pod obec Heřmanice; následně jsou od roku 1961 zbytky vesnice zapsány jako součást obce Dětřichov a ke dni 1. 1. 1986 je osada Vysoký vedena jako zaniklá.29 (Obr. 1) V knihovních vložkách pozemkového katastru pro domy v osadě Hohenwald nenacházíme údaj pozdější ho data, než je rok 1945. V této době je v obci regist rováno celkem 42 čísel popisných a hasičská zbrojnice bez čísla popisného. V osadě je evidováno 11 zahrad níků (Gartenwirtschaft), 25 domkářů/chalupníků (Häuslerrealität) a jedna krčma (bývalý větrný mlýn).30 Jeden z domů (č. p. 6) je veden jako ruina, ostatní domy jsou bez označení.31 Z mapy pozemkového katastru vyplývá rozdělení vsi Hohenwald na horní část (Obe re Seite) na severozápadě a dolní část (Niedere Seite) na jihovýchodě intravilánu. Hospodářské celky složené z jednotlivých produktivních ploch jsou úzce vázány na jednotlivé usedlosti a odděleny mezními pásy. Ve vsi převládají louky a pastviny nad obdělávanými poli. 32 (Obr. 2 a 3)
pracoviště v Liberci
Obr. 1: Osada Hohenwald/Vysoký na historické pohlednici z roku 1919. Pohled od jihovýchodu. Zdroj: zanikleobce.cz.
Národní památkový ústav, územní odborné
10 Fontes nI ssae | p rameny nI sy 33_SOkA Liberec, ONV Frýdlant v Čechách, kart. 34. 34_SOkA Liberec, ONV Frýdlant v Čechách, inv. č. 40, kart. 34. 35_SOkA Liberec, ONV Frýdlant, inv. č. 40, kart. 34. 36_SOkA Liberec, ONV Frýdlant, inv. č. 40, kart. 36; SOkA Liberec, OSS Frýdlant I/1, I/2, I/3 a I/4; SOkA Libe rec, OSS Frýdlant, kartotéka č. 12–15. 37_SOkA Liberec, OSS Frýdlant I/3. 38_SOkA Liberec, OSS Frýdlant, kartotéka č. 12. 39_SOkA Liberec, OSS Frýdlant, kartotéka č. 13. 40_SOkA Liberec, OSS Frýdlant, kartotéka č. 14. 41_SOkA Liberec, OSS Frýdlant, kartotéka č. 15. 42_SOkA Liberec, OSS Frýdlant I/1, I/2, I/3 a I/4. 43_Vojenský geografický a hydrome teorologický úřad (VGHMÚř) generála Josefa Churavého v Dobrušce. Archiv historických leteckých měřických snímků. Okresní správní komise, bezpečnostní oddělení Frýdlant v Čechách vyzývá v červenci 1945 všechny místní správní komise frýdlantského okresu k sestavení jmenných seznamů všech Němců přicházejících v úva hu pro „přesun“ ve třech kategoriích. Za prvé se jednalo o osoby, které mohou být evakuovány ihned, za druhé šlo o osoby, jichž je nezbytně potřeba pro hospodářské účely a mohou být evakuovány až po vystřídání osobami české národnosti a za třetí se jednalo o osoby nezbytně potřebné pro hospodářství, jako nenahraditelní speci alisté všech oborů.33 Místní správní komise v Heřma nicích u Frýdlantu v Čechách zajistila ke dni 6. srpna 1945 písemný předpoklad pro „evakuaci německých občanů v obci Kristiánov s osadou Hohenwald“ v počtu 93 mužů, 163 žen a 77 dětí do 14 let (stav k 3. srpnu 1945), avšak bez rozlišení, zda se jedná o německé obyvatele Kristiánova či Hohenwaldu.34 Ve jmenných seznamech osob určených k odsunu se podařilo dohle dat celkem 90 náležejících k osadě Hohenwald. Čtyři osoby byly na základě nedatovaného seznamu navrženy k okamžitému vystěhování z území republiky a jejich jména již v dalších archiváliích nefigurují.35 Zbylých 86 bylo po 15. únoru 1946 přesunuto do nově zřízeného sběrného tábora ve Frýdlantu.36 U čtyř osob chybí v se znamech údaj o samotném odsunu a lze předpokládat, že ve sběrném táboře zemřeli.37 Jedna osoba získala sta tut odloženého transportu na základě odkazu na §34.38 Tři osoby byly ze sběrného tábora přesunuty na práci do obce Luštěnice v okrese Mladá Boleslav a jejich dal ší osud již není znám.39 Šest osob z osady Hohenwald nebylo odsunuto, z nich tři úspěšně žádali o českoslo venské občanství40 a tři získali statut specialisty41. Zby lých 72 osob bylo postupně mezi červnem a říjnem roku 1946 odsunuto v pořadí čtvrtým až patnáctým transpor tem do sovětské okupační zóny.42 Postupný zánik obytných i hospodářských kompo nent po odchodu místních obyvatel lze nejúčelněji sle dovat na historických leteckých měřických snímcích.43
Michal Bureš | Renata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945. Obr. 2: Kartogram struktury osídlení zaniklé osady Vysoký/Hohenwald vzniklý komparací historických map, plánů a leteckých měřických snímků. Plán zachycuje jednotlivá čísla popisná s hospodářskými objekty a pozemky. Stav k roku 1945. Autor R. Tišerová, 2019.
studIe
Obr.v Dobrušce.4:Letecký měřický snímek osady Vysoký/Hohenwald z roku 1958. Převážná část objektů je již v rozvalinách. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce.
11XXII 2021 2 studIe Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Charakter intravilánu funkční lánové osady Hohenwald s páteřní komunikací ve směru jihozápad-severovýchod a s koncentrovanou (a pravděpodobně mladší) enklávou ve východní a jihovýchodní části se po druhé světové válce zásadně mění. Na snímku z roku 1953 sledujeme celkové pustnutí hospodářských celků, plužiny v podstatě zanik ly, viditelné jsou jen některé mezní pásy a na pozemcích se nehospodaří. Zhruba polovina domů již nemá krov, ale obvodové zdivo nadále stojí. Obydlí s dosud zachovalou střechou vykazují známky postupné celkové degradace, okolí domů je neudržované a zarostlé náletovou vegetací, ačkoliv cesty jsou nadále funkční. Již v roce 1958 se ob raz vsi zásadně mění. Téměř všechny budovy jsou již bez krovů, avšak z obvodového zdiva lze nadále jasně vyčíst půdorysy usedlostí i hospodářských objektů. (Obr. 4) V centrální části obce je vybráno několik objektů, v nichž dochází (s největší pravděpodobností) ke skladování ze mědělských produktů – objevují se nově vyježděné cesty napříč původními lány, avšak okolní pozemky jsou nadále nevyužívané. Před rokem 1964 dochází v centrální části Obr. 3: Letecký měřický snímek osady Vysoký/Hohen wald z roku 1938. Snímek zachycuje osadu s původ ním charakterem zástavby a hospodářských celků. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce. Obr. 5: Letecký měřický snímek osady Vysoký/Hohenwald z roku 1978. Světlá místa na snímku jsou demolované objekty, jejichž nadzemní zdivo bylo rozhrnuto těžkou mechanizací do plochy. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř
vývoje
12 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
obce k výstavbě velkokapacitní haly, nejpravděpodobněji pro skladování píce. V jižních partiích původní vsi je v še desátých letech patrné sečení trávy. Objevují se nově vyjeté cesty skrze mezní pásy i plužiny. Navzdory celkovému ne utěšenému stavu nemovitostí lze ovšem v nejvýchodnějším cípu vsi jasně vypozorovat pokračující využívání původní ho č. p. 23 Eduarda Schölera a v centrální části č. p. 38 Al freda Effenbergera, jejichž rodiny jako jediné nebyly v roce 1946 odsunuty (celkem šest osob – viz výše). K výrazné změně charakteru již zpustlé zemědělské krajiny dochází před rokem 1969, kdy je z leteckých měřických snímků jasně patrné provedení rozsáhlých melioračních prací. Celá jižní část původní vsi nese stopy budování rozsáhlých odvodňovacích rýh a následné za trubnění. Okolní rozvaliny jednotlivých usedlostí nadále zarůstají náletovou vegetací. Jedinou známkou hospo daření v 70. letech je výrazné scelování pozemků v jižní části obce, kde mizí pozůstatky původních mezních pásů, se signifikantními stopami sečení trávy napříč zaniklými lány a nadále fungující skladovací hala. U obydleného č. p. 23 je zřetelná dvojice malých polí. Zásadní zlom ovšem přichází před rokem 1978, kdy došlo k rozsáhlému zplanýrování jednotlivých usedlostí těžkou mechanizací, k demolici nadzem ních částí zdiva a rozhrnutí reliktů obvodových zdí původních domů do plochy okolních pozemků. Na snímku z roku 1978 již stojí jen rozvalina věže bývalého větrného mlýna, skladovací hala, č. p. 23 a č. p. 38. (Obr. 5) V 80. letech jsou v původním in travilánu vsi zřetelné snahy o hospodaření na rozsáh lých pozemcích, povětšinou se však jedná opět jen o travnaté plochy. U objektů bývalého č. p. 23 a 38 je nejbližší okolí upravené, cesty k nemovitostem jsou používané. V průběhu 90. let zaniká skladovací hala a po roce 2012 i původní č. p. 38. Poslední obydle nou stavbou je původní č. p. 23 využívané dnes jako rekreační objekt. Rozvalina věže původního větrného mlýna nadále stojí a spolu s č. p. 23 se jedná o jedi né nadzemní pozůstatky osady Vysoký s původně 42 usedlostmi. V dnešní době je na lokalitě umístěno ně kolik věží větrné elektrárny, zbylá plocha je využívána pro pastvu. pohraničí. Komparativní studie sídelních struktur po roce 1945. Obr. 6: Osada na historické pohlednici odeslané roku 1939. Pohled od jihozápadu. Zdroj: polska-org.pl.
Strickerhäuser/Mýtiny
Michal Bureš | Renata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v
13XXII 2021 2 studIe
Obr. 7: Osada Hoffnungsthal/Údolí Naděje na historické pohlednici neznámé datace. Snímek zachycuje ještě stojící sklářskou halu v pozadí. Zdroj: chata-sport-ski.cz. 44_SLAVÍK, Stanislav, cit. v pozn. 18.
odborné pracoviště v Liberci
Národní
Počátky osady Mýtiny (Strickerhäuser) nejsou, po dobně jako v předchozím případě, zcela zřejmé. Prav děpodobně někdy v druhé polovině 17. století osídlili zdejší region protestanti. Kromě punčochářství se zdejší obyvatelstvo živilo těžbou dřeva a pohostinskou činností na sklářské obchodní cestě. Po roce 1742 byla zdejší ob last připojena k Prusku. V úzké vazbě na sklárnu v Orle (Carlsthal) byla v závěru 18. století nedaleko osady Stri ckerhäuser založena nová sklárna s malou sklářskou osa dou (Hoffnungsthal), což posílilo možnosti obživy v sa motných Strickerhäuser. Na přelomu 19. a 20. století se celá oblast zpřístupnila výstavbou železnice, což s sebou neslo i zvýšení turistického ruchu a s tím spojený nárůst služeb v pohostinství. (Obr. 6 a 7) V roce 1945 je v osadě Strickerhäuser 31 domů a v nedalekém Hoffnungsthalu celkem pět domů. V poválečném období byly Strickerhäu ser i Hoffnungsthal připojeny k Polsku pod novým po jmenováním Tkacze a Zieleniec a železniční spojení bylo přerušeno. Spolu s odsunem německého obyvatelstva to způsobilo celkové vylidnění oblasti a rozsáhlé pustnutí zdejších usedlostí. Až v roce 1959 se osady stávají součástí Československa pod názvem Mýtiny a Údolí Naděje.44 Z analýzy historických leteckých měřických snímků a historických map vyplývá, že v předválečném období byla osada Strickerhäser rozdělena na dvě části – hor ní (Ober-Strickerhäuser) na mírném svahu ostrožny nad údolím řeky Jizery a dolní (Nieder-Strickerhäuser) v samotném údolí při toku řeky. Zdejší osídlení má charakter rozptýlené zástavby charakteristické pro ne zemědělské oblasti. V osadě jsou z hlediska zemědělství obhospodařovány pouze menší užitné plochy a celou oblast protíná hustá cestní síť. (Obr. 8) V níže polože ném Hoffnungsthalu je charakter osídlení uzpůsoben sklářské osadě – v centrální části se nachází sklářská hala, v okolí několik obytných stavení. Vzhledem k nut nosti dovozu dřeva a odvozu výrobků jsou v okolí patrné široké udržované cesty. (Obr. 9) Ještě v roce 1947 se cel kový ráz obou osad mění jen minimálně (Obr. 10 a 11), avšak již v roce 1953 se situace výrazně změnila. Dolní část Mýtin zanikla až na dvě stavení poblíž mostu přes řeku Jizeru a hostinec. V horních Mýtinách je příleži tostně využíváno několik málo obydlí (pravděpodobně pro příležitostné přespání pohraničníků) a lesní kaple, ale převážná část domů, stejně jako v dolní části, je str památkový ústav, územní
Renata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945.
14 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeMichal Bureš |
Obr. 9: Kartogram struktury osídlení zaniklé osady Údolí Naděje vzniklý komparací historických map, plánů a leteckých měřických snímků. Stav k roku 1945. Barevně vyznačen dnešní stav: zelená – zaniklé komponenty, růžová – zbytky rozptýlené v místě, modrá –zřetelné půdorysy komponent, hnědá – rozvaliny, šedá –funkční komponenty, červená – regenerované komponenty. Podkladová mapa: ortofoto ČÚZK. Autor R. Tišerová, 2019. Obr. 8: Kartogram struktury osídlení zaniklé osady Mýtiny vzniklý komparací historických map, plánů a leteckých měřických snímků. Stav k roku 1945. Barevně vyznačen dnešní stav: zelená – zaniklé komponenty, růžová –zbytky rozptýlené v místě, modrá – zřetelné půdorysy komponent, hnědá – rozvaliny, šedá – funkční komponenty, červená – regenero vané komponenty. Podkladová mapa: ortofoto ČÚZK. Autor R. Tišerová, 2019.
15XXII 2021 2 studIe Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Obr. 11: Letecký měřický snímek osady Údolí Naděje z roku 1947. Základní struktura used lostí odpovídá předválečnému stavu. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce. Obr. 10: Letecký měřický snímek oblasti Mýtin z roku 1947. Rozptýlená zástavba v horní i dolní části osady nevykazuje zásadní změny. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce. Obr. 12: Letecký měřický snímek oblasti Mýtin z roku 1953. Na sním ku jsou v podobě světlých míst stopy demoličních prací, kterými bylo rozhrnuto nadzemní zdivo. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce.
45_Srov. cit v pozn. 23 a 6 a dále BUREŠ, M., M. RAK, L. FUNK a M. TOMÁŠEK. Hranice součas nosti. Archeologický potenciál vý zkumu státních hranic a pohraničí bývalého Československa. Zprávy památkové péče 77, 2017, č. 4, s. 417–434. ISSN: 1210-5538. 46_BUREŠ, Michal, cit. v pozn. 23, s. 37-41. 47_SLAVÍK, Stanislav, cit. v pozn. 18, s. 45. žena těžkou mechanizací a zdivo rozhrnuto do plochy. V Údolí Naděje již nestojí sklářská hala, přičemž okol ní domy jsou svým počtem redukovány na polovinu. (Obr. 12) Po roce 1958 převládají v Mýtinách zarůsta jící pahorky demolic původních domů, funkční je jen enkláva čtyř staveb kolem železnice, dříve honosná ubytovna Elisabetaner Landheim, lesní kaple a dvě sta vení v jižní části horní osady. V Údolí Naděje jsou pů vodní obydlí redukovány na poslední tři dosud funkční stavby. Pozůstatky dolní části Mýtin v údolí u řeky jsou před rokem 1964 postiženy stavbou silnice Kořenov -Harrachov, což způsobilo definitivní zánik převážné části rozvalin místních domů. V sedmdesátých letech celá oblast Mýtin i Údolí Naděje zarůstá náletovou vegetací a cestní síť je redukována jen na páteřní ko munikace. I přesto se v místě původních osad pozvolna regeneruje několik původních usedlostí na rekreační objekty, což souvisí s obnovením železniční dopra vy, a podobná situace převládá i během 80. a 90. let. V současné době jsou v Údolí Naděje funkční tři domy využívané pro pohostinství a rekreaci, v místě sklářské haly je vybudováno hřiště. V dolní části Mýtin je trvale obydlen poslední z původních domů a nedaleko vznik lo volnočasové lanové centrum. V horní části Mýtin vzniklo golfové hřiště s odpališti v místech vyvýšenin demolovaných stavení. Funkční je enkláva domů kolem nádraží, z původní lesní kaple je dnes spolu s dalšími třemi domy rekreační objekt. Původně honosná uby tovna elisabetánského gymnázia je dnes novodobou rozvalinou bez dalšího využití. Srovnání se sídly na jižní hranici Zatímco výchozí skupina severočeských vesnic je jasně daná, pro srovnání jsme měli k dispozici celkem 95 více či méně zpracovaných vesnic z 39 katastrálních území v jižních Čechách.45 Do předvýběru jsme zahrnuli cel kem 25 vesnic vybraných intuitivně podle předpokláda né existence podobných rysů s osadami severočeskými, a to z celého objemu 45 zkoumaných zaniklých vesnic a osad v oblasti Novohradských hor a podhůří na zákla dě jejich zevrubné předchozí znalosti.46 U jednotlivých vesnic a osad byla indikována absence/prezence pře dem definovaných deskriptorů a v případech prezence byla hledána shoda v maximálním možném počtu zvo lených deskriptorů vůči jedné ze severočeských vesnic/ osad (viz Tab. Severočeská1).vesnice Vysoký (Hohenwald) je defino vána šesti deskriptory. Hohenwald je původně zeměděl ská vesnice dnes zaniklá. Z původního počtu 42 domů se zachovala jedna stavba regenerovaná do podoby re kreačního objektu. Až na relikty větrného mlýna a jeden objekt zaniklý až po roce 2012 všechny ostatní objekty zanikly demolicí a plochy demolic byly následně deru deralizovány tak, že se z nich stala zemědělská plocha.
I Benčice je zaniklá, původně zemědělská osada, je jíž všechny objekty s výjimkou výklenkové kaple byly demolovány a plochy demolic byly následně derudera lizovány, meliorovány a přeměněny na zemědělskou, v určitém období dokonce ornou, půdu. Shoda stejného počtu deskriptorů byla shledána i v jihočeské vsi Hodo nice (Hodenitz), jejíž osud však byl ještě košatější než osud osady Benčice. Také se jedná o vesnici rozsáhlejší. Část této zaniklé, původně zemědělské, vesnice byla zdemolována a následně změněna na ornou půdu a při členěna k přilehlým lánům. Část však byla ponechána rozpadu a tato část se dodnes dochovala v ruderálním stavu, tedy v rozvalinách. Plná shoda byla shledána pro obec Mladoňov (Lodus), kde ovšem byla demolována jen menší část objektů a větší část zůstala zachována „ad ruderam“. Menší, okrajová část vesnice, která byla demolována, byla také následně konvertována na ze mědělsky obdělávanou půdu. Menší počet shod (5) byl shledán v osadě Svatý Vít (St. Veit). Ze všech zeměděl ských usedlostí se dodnes dochovaly dvě donedávna sloužící jako rekreační objekty. Ostatní usedlosti byly demolovány a následně byly plochy demolic upraveny pro zemědělskou činnost. Osada Údolí Naděje (Hoffnungstahl) je definována pěti deskriptory. Osada vznikla v souvislosti se zřízením sklárny v roce 1793. Po roce 1945 zůstala využívána jen polskou armádou.47 Nepoužívané objekty byly zdemo lovány, ale místa demolic s výjimkou prostoru zaniklé sklárny, kde je dnes hřiště, nebyla revitalizována. Bu dovy, které se dochovaly do dnešních dnů, slouží k re kreaci ať již individuální, či jako penziony s hostincem.
16 Fontes nI ssae | p rameny nI sy
Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí.
Michal Bureš | Renata Tišerová |
studIe
Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945.
V podstatě shodný osud na podkladě shody deskriptorů shledáváme v jihočeské osadě Benčice (Wentschitz).
17XXII 2021 2 studIe
Plnou shodu pěti deskriptorů jsme shledali v někdejším městysi Pohoří na Šumavě (Puchers). Původně osa da vzniklá v neobydlené části novohradského panství zvané Horní Hvozd při nově založené sklárně se stala v průběhu staletí přirozeným centrem pro okolní ne zemědělské (dřevařství, sklárny) i chudé zemědělské osídlení v nadmořské výšce 900 m n. m. a výše. Pohoří definitivně zaniklo až v 80. letech 20. století poté, co byla po roce 1978 zdejší jednotka pohraniční stráže přesunuta do nově postavených kasáren v Černém Údo lí. Mezi definitivním zánikem a rokem 1945 docházelo nejdřív ke skokové, posléze pozvolné redukci objektů a jejich následné demolici. Objekty opuštěné po pře místění roty zůstaly pusté v rozvalinách až do devadesá tých let 20. století, kdy byla zahájena regenerace. Ruiny byly zdemolovány a na jejich místech byly postaveny re kreační objekty. Původní zůstává v obci jen kostel, jehož loď i věž jsou však zřícené. Druhé sídlo, u kterého jsme shledali shodu plného počtu deskriptorů, je osada Tře bíčko (Sankt Gabriela), dnes místní části obce Benešov nad Černou. Osada Třebíčko vznikla na řece Černé jako dřevařská a plavecká osada; později zde pracovala první vysoká pec v jižních Čechách zvaná Gabriela s pudlov nou a hamrem a ještě později zde fungovala pila, která zastavila provoz až v 90. letech 20. století. Z původní osady se dodnes zachovalo jen několik objektů. V roz valinách se pak nachází bývalá pila. V prostoru kolem bývalé hutě a v místech někdejších deputátních domků vznikla v 60. letech 20. století chatová osada a některé chaty stojí na základech zaniklých budov. Shodu čtyř deskriptorů jsme shledali v již zmíněné osadě Svatý Vít a v osadě Janovy Hutě (Johannesthal). K Janovým Hu tím jsme z jihočeského srovnávacího souboru vybrali ještě tři osady se shodou pouhých tří deskriptorů, je jichž původní charakter byl však stejně jako u Janových Hutí výrazně nezemědělský a všechny čtyři osady se nacházely se v bezprostřední blízkosti hranice. Tři osa dy, Janovy Hutě, Pavlína (Paulina) a Šance (Schanz) vznikly u nově zřízených skláren, osada Zlatá Ktiš (Gol dentisch) byla čistě dřevařská, kde zemědělství bylo jen zcela doplňkovým zdrojem obživy. Osada Mýtiny (Strickerhäuser) je definována do konce sedmi deskriptory. Osada vznikla původně jako tzv. kolonie pletařských domků/punčochářů, kde ob živa obyvatel byla zajišťována především podomáckou textilní výrobou. Zejména v souvislosti s vybudováním železnice a zřízením železniční stanice postupně do cházelo k rozvoji turistiky, která se postupem doby stávala i významným zdrojem obživy obyvatel do roku 1945. Po válce stihl osadu podobný osud jako Údolí Naděje (Hoffnungstahl). Některé budovy využívala polská armáda, většina objektů však zůstala nevyužita. Turistický ruch zcela utichl.48 Paradoxně ustal i druhdy čilý přeshraniční styk a nevyužity tak zůstávaly i domy v bezprostřední blízkosti české obce Kořenov s velkou továrnou firmy Cutisin oddělené od sebe státní hrani cí procházející řekou Jizerou. Ještě v době, kdy osada patřila Polsku, byla celá řada domů demolována, další domy byly zbořeny po připojení k Československu při výstavbě nové silnice spojující Kořenov s Harrachovem.
Po demarkaci nové hranice a připojení osady k Česko slovensku v roce 1959 pustnutí do jisté míry ustalo. Díky tomu, že v osadě byla zachována železniční stanice jako konečná na trati Tanvald–Harrachov, došlo k opě tovnému rozvoji turistického ruchu, jakkoliv osada se této doby dožila ve značně redukované podobě. V sou časnosti je prostor osady využíván až na dva domy u ná draží zcela výhradně k rekreaci. V osadě jsou penziony, podnikové chaty i soukromé rekreační objekty. Mezi Údolím Naděje a Mýtinami stojí lyžařský vlek. Kuriózní rekreační využití území nefunkční osady představuje golfové hřiště, které je zřízeno přímo v intravilánu s od pališti i jamkami v místech zaniklých chalup. Ve srov návacím vzorku mají Mýtiny plnou shodu deskriptorů s Pohořím na Šumavě a shodu šesti deskriptorů s osa dou Třebíčko. Charakteristika sídel jihočeského srovnávacího souboru Benčice (něm. Wentschitz, 610 m n. m.): první písem ná zmínka o vsi pochází z roku 1379.49 Podle Berní ruly (1654) zde hospodařili čtyři sedláci, poddaní panen ského kláštera v Českém Krumlově. Tereziánský katastr uvádí rovněž čtyři hospodařící rolníky.50 V roce 1870 i 1930 zde v šesti domech žilo 30 obyvatel.51 V roce 1950 žilo v pěti domech 14 obyvatel.52 V současnosti se na území osady nenacházejí žádné stavby s výjim Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci 48_SLAVÍK, Stanislav, cit. v pozn. 18, s. 7. 49_ŘEZNÍČKOVÁ, Zdeňka. Místopis. In: V. DUDÁK. Novohradské hory a Novohradské podhůří – příroda, historie, život Praha: Baset, 2006, s. 284. ISBN 978-80-7340-091-0; HAJER, Václav. Kaplický poutník II aneb Putování po zaniklých osadách na Kaplicku. Kaplice: Kulturní a informační centrum, 2011, s. 27. ISBN 978-80-254-9473-8. 50_HAJER, Václav, cit. v pozn. 49, s. 27. 51_ORTH, Jan Ev. a František SLÁDEK. Topograficko-statistický slovník Čech, čili: Podrobný popis všech měst, městysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležících stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaniklých osad království českého. Sestavili Jan Orth a Fran tišek Sládek. Praha: I. L. Kober, 1870, s. 15.; Statistický lexikon obcí v Republice československé: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. I., Země česká Praha: Orbis, 1934, s. 147. 52_HAJER, Václav, cit. v pozn. 49, s. 27.
Michal Bureš |
18 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 53_BUREŠ, Michal, cit. v pozn. 23, s. 54_66.Např. ŘEZNÍČOVÁ, Zdeňka, cit. v pozn. 49, s. 291. 55_DOSKOČIL, Karel (ed.). Berní rula. 2, Popis Čech r. 1654 : souhrnný index obcí, osad a samot k berní rule. Zpracoval Karel Doskočil. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 19531954, sv. 2, s. 48, 74. 56_CHALUPA, A., M. LIŠKOVÁ, J. NUHLÍČEK, a F. RAJTORAL. Terezián ský katastr český. Svazek 1, Rustikál (kraje A-CH) k vydání připravili Aleš Chalupa, Marie Lišková, Josef Nuhlíček, František Rajtoral. Praha: Archívní správa ministerstva vnitra, 1964, s. 142-143, 152-153. 57_Statistický lexikon obcí v Repub lice československé, cit. v pozn. 51, s. 58_145.Statistický lexikon obcí Republiky Československé 1955: podle správního rozdělení 1. ledna 1955, sčítání lidu, domů a bytů 1. března 1950. Praha: Státní úřad statistický a min. vnitra, 1955, s. 57. 59_Statistický lexikon obcí ČSSR 1965: Podle správního rozdělení 1. ledna 1965, sčítání lidu, domů a bytů 1. března 1961. Praha: Statist. a evidenční vyd. tiskovin, 1966, s. 90. 60_BUREŠ, Michal, cit. v pozn. 23, s. 61_207.KOVÁŘ, Daniel a Pavel KOBLASA. Lidská sídla, historický přehled. In: V. DUDÁK. Novohradské hory a Novohradské podhůří – příroda, historie, život. Praha: Baset, 2006, s. 284. ISBN 978-80-7340-091-0; HAJER, Václav, cit. v pozn. 49, s. 328. 62_Statistický lexikon obcí v Republice československé, cit. v pozn. 51, s. 146. 63_Administrativní lexikon obcí Re publiky československé, 1955: podle správního rozdělení 1. ledna 1955 Praha: Vydal státní úřad statistický a ministerstvo vnitra, 1950, s. 58. 64_www.vojensko.cz, navštíveno 15. 6. 2012. 65_BUREŠ, Michal, cit v pozn. 23, s. 66_262-263.HAJER, Václav, cit. v pozn. 49, s. 48; ŘEZNÍČOVÁ, Zdeňka, cit. v pozn. 49, s. 300. 67_Statistický lexikon obcí v Repub lice československé, cit. v pozn. 51, s. 145. kou rekonstruované výklenkové kapličky. V náletech za kapličkou lze identifikovat neartikulovanou hromadu kamenů zčásti opracovaných jako stavební. Místa ostat ních stavebních objektů byla někdy po roce 1952 demo lována a následně rekultivována pro zemědělské využití. Za stejným účelem byla část území meliorována.53 Hodonice (též Dolní Hodonice, něm. Hodenitz, 630 m n. m.): vesnice se rozprostírala po obou stranách mělkého údolí, jehož dno bylo tvořeno zamokřenými loukami, v současnosti je tvořeno umělou vodotečí, kte rá je pravým přítokem Dobechovského potoka. Údolí se mírně naklání k západu ve směru toku dnešní uměle vy budované bezejmenné vodoteče. Napříč údolím se táhla lánová ves uspořádaná podél cesty, jejíž nadmořská výš ka se pohybuje mezi 600 a 660 m n. m. První písemná zpráva o Hodonicích pochází z roku 1362.54 Podle Berní ruly55 je vesnice rozdělena na dva díly. První díl náležel ke statku kláštera augustiniánů kanovníků v Borovanech a tvořilo jej osm selských used lostí. Ve druhé části, která patřila k panství Vyšší Brod, bylo pět sedláků, z toho jeden pustý, a jeden chalupník. V roce 1661 byl majetek statku kláštera augustiniánů kanovníků v Borovanech připojen k panství Třeboň. Tereziánský katastr56 tu uvádí pro rok 1713 osmnáct hospodářství s výtažním rybníkem v držbě třeboňského panství a dvanáct hospodářství s násadním a výtažním rybníkem k panství Nové Hrady. Vyjma zemědělství bylo předmětem obživy zejména dobytkářství, předení a vorařství. Pro rok 1930 uvádí Statistický lexikon 130 obyvatel žijících v 38 domech.57 V roce 1950 se uvádí 18 (obydlených) domů s 39 obyvateli58, ale v údajích, které pocházejí ze sčítání lidu v roce 1961, se již Hodonice neobjevují.59ZánikHodonic byl dlouhodobý proces, který za počal hned po roce 1945 a skončil až v 80. letech 20. století. V roce 1958 je sice téměř polovina usedlostí Hodonic zaniklá (Obr. 13) ale skutečně dramatickou změnu sídelní struktury reprezentuje až letecký měřic ký snímek z roku 1967 (Obr. 14). Proměna je završena v 80. letech 20. století, ale to již není jen změna sídelní struktury vesnice, ale jedná se o změnu krajinného rázu. Snímek z roku 1967 zachycuje stav, kdy většina used lostí je zdemolována a část je zachována v rozvalinách. Sjednocené polní parcely jsou obdělávané, ale místům někdejších usedlostí se vyhýbají. V roce 1983 (Obr. 15) je místo střední části vesnice sjednocený lán, který zahrnuje i rekultivovaný prostor někdejších usedlostí. Rekultivaci této části vesnice předcházela meliorace podmáčených luk, jejímž výsledkem byl vznik betonové vodoteče a kaskády rybníčků. V částech vsi, které nebyly rekultivovány, byly objekty ponechány v rozvalinách za rostlých nálety.60 Janovy Hutě (něm. Johannesthal, 870 m n. m.): v roce 1777 zde dal Jan Nepomuk hrabě Buquoy postavit sklár nu, která později získala jeho jméno. Osadě se v němčině říkalo Johannesthal. Výroba skla byla zastavena v roce 1838, budova huti byla přestavěna na hospodářský dvůr.61 V roce 1930 Statistický lexikon uvádí v Janových Hutích šest domů s 65 obyvateli62 a v roce 1950 je zde uváděno 8 domů obývaných 14 obyvateli.63 Letecké snímky prostoru Janovy Hutě do roku 1952 (Obr. 16) dokumentují zachované dřevařské domy, na snímku z roku 1958 jsou již všechny domy kromě komplexu bu dov někdejší hájovny zaniklé demolicí. Místa zaniklých usedlostí byla následně zčásti zalesněna. Podle informa ce pohraničníka sloužícího v Pohoří v letech 1958–1959 stál v Janově Huti v této době poslední dům, jehož oby vatelem byl hajný Veselka,64 což odpovídá leteckému snímku. Hájovna přežila plošné demoliční akce, neboť byla osídlená. Po svém osiření se tento poslední dům osady stal postupně rozvalinou, která je dobře patrná na snímku z roku 1974 a kterou lze v terénu dodnes dobře pozorovat. (Obr. 17) Letecký snímek z roku 1983 dobře dokumentuje především postupné zarůstání záměrně vysázenou lesní smrkovou monokulturou, patrná je však i destrukce bývalé hájovny (Obr. 18).65 Mladoňov (něm. Lodus, 635 m n. m.): první písemná zpráva o Mladoňově pochází z roku 1379, když se v rožm berském urbáři uvádí „villa Mladonow“.66 K roku 1930 uvádí Statistický lexikon obcí 75 obyvatel v 16 domech.67 Na leteckém snímku z roku 1952 jsou domy ve funkč ním stavu a alespoň některá pole jsou obdělávána v ob vodech původních polních parcel. Nepochybně některé usedlosti a domy byly opuštěné. Snímek z roku 1958 zachycuje větší část domů a usedlostí částečně destru ovaných, stavební materiál odvezený, pole sjednocená a jen výběrově obhospodařovaná. O tom, že vesnice byla dosídlena, svědčí nejen obhospodařovaná pole, která Renata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945.
19XXII 2021 2 studIe Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Obr. 14: Letecký měřický snímek vesnice Hodonice z roku 1967. Původní struktura osídlení je již zcela setřelá. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce. Obr. 13: Letecký měřický snímek vesnice Hodonice z roku 1958. Část usedlostí je již demolována. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř Obr.v Dobrušce.15:Letecký měřický snímek vesnice Hodonice z roku 1983. V centru původní vsi se již vyskytují jen scelené hospodářské lány. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce.
20 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeMichal Bureš | Renata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945. Obr. 17: Letecký měřický snímek Janových Hutí z roku 1974, kde již rozpoznáváme pouze rozvalinu posledního stojícího domu. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce. Obr. 16: Letecký měřický snímek Janových Hutí z roku 1952 dokumentuje téměř neporušený stav intravilánu vsi. Zdroj: Geoportál Národního památkového ústavu.
Obr. 18: Janovy Hutě. Dochovaná část nadzemního zdiva bývalé hájovny. Foto Michal Bureš, 2018
v Liberci
21XXII 2021 2 studIe 68_BUREŠ, Michal, cit. v pozn. 23, s. 80-81. 69_KOVÁŘ, Daniel a Pavel KOBLASA, cit. v pozn. 61, s. 332. 70_PAŘEZ, Jan. Zaniklá novověká sklárna Paulina v Novohradských horách. Plzeň, 2011. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Kated ra 71_archeologie. Statistický lexikon obcí v Republice československé, cit. v pozn. 51, s. 146. 72_PAŘEZ, Jan, cit. v pozn. 70. 73_BUREŠ, Michal, cit. v pozn. 23, s. 263. 74_FRÖHLICH, Jiří. K lokalizaci skláren v Novohradských horách Jihočeský sborník historický, 1996, s. 4. ISSN 0323-004X. 75_FRÖHLICH, Jiří, cit. v pozn. 74, s. 5. ukazuje letecký snímek z roku 1949, ale i transformá tor nalezený v průběhu terénního výzkumu. Vesnice byla tedy dosídlena a elektrifikována. Zatímco v roce 1952 lze uvažovat o tom, že na polích soukromě hos podařili ještě noví dosídlenci, v roce 1958 jsou pole zjevně obhospodařována státním statkem s provozem sídlícím v Budákově. Nic nenaznačuje tomu, že by ves nice byla obývána. Stojící domy byly nejspíše využívány pro uskladnění nářadí a nástrojů, pravděpodobně i pro ustájení dobytka. Ostatní stavby byly strženy a materiál odvezen a využit. V pozdější etapě dalšího sjednocování polí došlo k rekultivaci prostoru jedné usedlosti, neboť vadila při zemědělské velkovýrobě. Poté, co správce majetku přestal potřebovat budovy v Mladoňově, prav děpodobně z důvodu vybudování dostatečných nových kapacit přímo v Budákově ponechal stavby samovolné postupné destrukci. V té době již byl intravilán vesnice kryt náletem a téměř nepřístupný zaniklý sídelní areál nebylo třeba nijak „upravovat“.68 Pavlína (něm. Paulina, 850 m n. m.): osada na úpa tí Kamence vznikla z obydlí sklářských dělníků v roce 1780, stejně jako sklárna, která byla uzavřena v roce 1852. Jméno dostala podle sestry Jiřího Augusta hrabě te Buquoye.69 Sklářská a dřevařská osada Pavlína byla v roce 2011 zpracována v bakalářské práci Jana Paře za.70 Statistický lexikon uvádí pro Pavlínu na základě sčítání z roku 1930 celkem 79 obyvatel žijících v 7 do mech.71 Z pozdějších období již statistické údaje nejsou. Letecký snímek z roku 1949 ukazuje Pavlínu jako osadu obývanou pravděpodobně jen z malé části, avšak s domy stavebně zachovanými. Tři roky poté, v roce 1952, snímek zachycuje stojící již jediný dům pro lesní ka. Objekt se také nachází vně budovaného zakázaného pásma.72 Ostatní domy jsou zcela nebo zčásti zdemolo vány. Stavba elektrických zábran ostrahy hranic je pa trná ve středu osady. Následující letecký snímek z roku 1974 vypovídá o tom, že i lesníkův dům, ještě v roce 1952 zachovaný, byl v pozdějších obdobích stržen. Osa da byla následně zalesněna.73 Pohoří na Šumavě (něm. Puchers též Buchers, 930 m n. m.): v roce 1693 vznikl na Dlouhé silnici v Šancích hostinec a v roce 1695 zde byla založena sklárna.74 V roce 1740 byla sklárna v Šancích opuštěna a přemístěna do prostor východně od pozdější obce Pohoří.75 Kolem
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště
Michal Bureš | Renata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945. Obr. 19: Letecký měřický snímek městysu Pohoří z roku 1983. Na snímku je znatelná redukce intravilánu. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce.
22 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 76_KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V. díl, Par-Pra. Praha: Libri, 2002, s. 339. ISBN 80-85983-12-5. 78_77_Tamtéž.ORTH,Jan Ev. a František SLÁDEK, cit. v pozn. 51, s. 639. 79_Seznam obcí v republice Československé. Díl 1, Seznam obcí v zemích českých podle správního rozdělení z 1. února 1949. Praha: Státní úřad statistický, 1949, s. 22. 80_Statistický lexikon obcí Repub liky Československé, cit. v pozn. 58, s. 81_58.Statistický lexikon obcí ČSSR 1965, cit. v pozn. 59, s. 91. 82_Statistický lexikon obcí ČSSR 1974: podle správního rozdělení k 1. lednu 1974, sčítání lidu, domů a bytů k 1. prosinci 1970. Praha: Federální statistický úřad, 1976, s.135. 83_BUREŠ, Michal, cit v pozn. 23, s. 84_243–246.BUREŠ, M., M. RAK, L. FUNK a M. TOMÁŠEK, cit v pozn. 45, s. 85_426.Statistický lexikon obcí v Republice československé, cit. v pozn. 51. 86_NA Praha, fond Indikační skici –Čechy, sign. BUD009018260. sklárny si postupně stavěli skláři své domky a roku 1758 zde František Leopold Buquoy založil na terénní vlně mezi dvěma potoky dominikální osadu.76 Městys Pohoří měl v roce 1930 šedesát domů s 277 vesměs německými obyvateli. Výraznou menšinou zde byly asi dvě desítky nejen Čechů, ale také Rakušani.77 V roce 1930 však již bylo Pohoří obyčejnou, postupně se vylidňující vesnicí, což je obzvláště patrné, pokud se porovná počet obyvatel např. s rokem 1870, kdy zde bylo evidováno na 116 domů s 821 obyvateli.78 Na dru hou stranu časové osy je depopulace vesnice vedoucí až k jejímu dočasnému opuštění ještě markantnější. Pro rok 1947 se uvádí ještě 190 obyvatel,79 v roce 1950 je sečteno 23 obývaných domů se 72 občany80, v roce 1961 to je 31 obyvatel81 a podle sčítání lidu v roce 1970 v Pohoří žilo v 11 domech 35 stálých obyvatel82 , což je poslední statistický údaj. Letecké snímky dokumentují postupnou redukci intravilánu a zánik samot v extravilánu. Ještě snímek z roku 1983 (Obr. 19), zachycuje zachovanou budovu opuštěné roty stejně tak i několik dalších staveb v in travilánu.83 Pád železné opony zastihl někdejší městys prázdný, zpustlý, ale alespoň z určité části nezdemolo vaný (Obr. 20). Existence významného, byť polozříce ného poutního kostela spolu s geniem loci i povědomím o nedávné přítomnosti lidské komunity znamenala re lativně rychlou regeneraci vesnice tentokrát do podoby rekreačního sídla (Obr. 21).84 Svatý Vít (něm. Sankt Veit, 645 m n. m.): Svatý Vít je osada, která se rozkládá západně od intravilánu Be nešova nad Černou, mezi Benešovem a Dluhoští na ka tastru Benešova nad Černou. Statistický lexikon obcí uvádí k roku 1930 ve Svatém Vítu 12 domů se 41 oby vateli.85 Indikační skica stabilního katastru zobrazuje roztroušenou zástavbu zemědělského rázu, z níž lze jen těžko usuzovat na hranice osady.86 Od roku 1826, kdy byla pořízena mapa stabilního katastru, počet domů ještě narůstal. Stav zachycený sčítáním lidu v roce 1930 úplně nekoresponduje s počtem domů na leteckém snímku z roku 1947, který ukazuje počet domů nižší, než je uvedeno ve statistickém lexikonu. I přes riziko toho, že jsme některý objekt správně neidentifikovali jako součást osady v tom rozsahu, jak byl chápán při sčítání v roce 1930, můžeme konstatovat, že osada vy kazuje poměrnou dynamiku ve struktuře osídlení. Tu lze vysvětlit jednak periferním postavením vzhledem
23XXII 2021 2 studIe 87_BUREŠ, Michal, cit. v pozn. 23, s. 121-122. k Benešovu nad Černou, jednak především výhradně zemědělským charakterem osídlení, které reagovalo na přírůstky, respektive úbytky obyvatel i přírůstkem re spektive úbytkem usedlostí.87 V každém případě z osady se dodnes dochovaly dva, resp. tři domy (podle toho, zda třetí považujeme za součást osady či nikoliv), které v době výzkumu (2010–2015) sloužily jako rekreační objekty. Z tohoto důvodu jsme osadu zařadili do kate gorie nefunkčních sídel. Do roku 1952 ukazují letecké snímky osady více méně v předválečném stavu (Obr. 22). V roce 1952 snímek ukazuje minimálně dva domy v rozvalinách a jeden dokumentuje v podobě rumiště po kompletní demolici. V roce 1958 přibývá nedemolovaných roz valin (Obr. 23). Snímek z roku 1967 zachycuje, co do počtu staveb, v podstatě současný stav – dvě stojící usedlosti (Obr. 24). Lány jsou již sceleny (ještě v roce 1958 tomu tak není) a v rámci scelených lánů jsou patr né meliorační práce. Zemědělské práce se však místům demolovaných usedlostí vyhýbají a i původní systém vodních toků a cest zůstává zachován. Tento stav trvá Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Obr. 21: Městys Pohoří. Nová rekreační sídla z prvního desetiletí 21. století na troskách zaniklých domů a usedlostí. Foto Michal Bureš, 2011 Obr. 20: Městys Pohoří. Opuštěné stavení na návsi po otevření zakázaného pásma. Foto Michal Bureš, 1993
24 Fontes nI ssae | p rameny nI sy
studIeRenata Tišerová | Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945. Obr. 22: Letecký měřický snímek osady Svatý Vít z roku 1949 zachycující v podstatě předválečný stav. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce. Obr. 23: Letecký měřický snímek osady Svatý Vít z roku 1958 s jasně rozpoznatelným celkovým pustnutím osady. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce.
Michal Bureš |
Šance (též Staré Šance, něm. Schanz, 925 – 950 m n. m.): dnes zaniklá osada se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1695 v souvislosti se založením sklár ny.88 V roce 1930 zde žilo ve 22 domech 83 obyvatel.89 24: Letecký měřický snímek osady Svatý Vít z roku 1967 zachycující již setřelou strukturu v Dobrušce.snímkůleteckýchArchivv místěa celkovoumelioračnízachycujez rokusnímekObr.v Dobrušce.snímkůleteckýchArchivi hospodářskýchintravilánucelků.historickýchměřickýchVGHMÚř25:LeteckýměřickýosadySvatýVít1981.Snímekrozsáhléprácederuderalizacizaniklýchstavení.historickýchměřickýchVGHMÚř
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Obr.
25XXII 2021 2 studIe 88_FRÖHLICH, Jiří, cit. v pozn. 74, s. 4; ŘEZNÍČOVÁ, Zdeňka, cit. v pozn. 49, s. 311. 89_Statistický lexikon obcí v Re publice československé, cit. v pozn. 51, s. 146. dle svědectví leteckých snímků až do roku 1977. Mezi léty 1977 a 1981 dochází k masivním terénním úpra vám, které zachycuje snímek z roku 1981 (výjimečně barevný diapozitiv). Na snímku (Obr. 25) jsou patrné nejen rozsáhlé meliorace, ale také likvidace původních i nově vzniklých remízů, cest i vodních toků, které jsou zatrubněny nebo kanalizovány, a rekultivace rumišť po demolovaných usedlostech (deruderalizace). Situaci zachycenou snímkem z roku 1981 nelze charakterizo vat z dnešního pohledu jinak než jako arogantní likvida ci krajiny. Tento stav dokumentují i následující letecké snímky a v podstatě se dochoval dodnes.
Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945.
Dále od Pohoří a Nových Šancí po Dlouhé silnici až k hranicím se podél cesty rozkládaly Staré Šance, kte ré přecházejí přes hranice do Rakouska. Hranice mezi předválečným Československem a sousedním Rakous kem zde procházela napříč roztroušenou zástavbou osady a v některých případech se formovala tak, aby re spektovala pozemky k jednotlivým usedlostem náleže jícím, aby usedlosti i s pozemkem připadly do jednoho nebo druhého státního útvaru. Pravděpodobně i tento pozvolný přechod mezi Rakouskem a ČSR byl důvodem pro vyšší procento rakouských státních občanů evidova ných v Pohoří na Šumavě. V údajích statistických pře hledů však v těchto místech figurují vedle národností československé a německé jako „cizozemci“. Letecký snímek z roku 1952 ukazuje stavby podél Dlouhé silnice stavebně zachované, i když odříznuté od vnitrozemí již zbudovanými ženijně technickými zá branami. V následujícím období byly stavby strženy. Podle terénních průzkumů lze soudit, že domy nejbližší k hranici a přes hranici dobře viditelné byly zlikvidovány důkladněji než domy dále od hranice. Na snímku z roku 1974 nejsou patrné jakékoliv relikty staveb, v terénu je však zdivo ně kterých domů dochované až do parapetní výšky. V součas nosti je příhraniční část Šancí zalesněna.90 Třebíčko (něm. Sankt Gabriela, 670 m n. m.): čás tečně transformovaný areál. Po založení první vysoké pece v oblasti v r. 1770 Nizozemcem Adrianem Battis tou došlo k několika stavebním úpravám, byly přista věny i pomocné budovy, mezi nimi zkujňovací výhně. Pudlovna a strojírenská dílna byly postaveny v polovi ně 19. století, když Gabriela patřila anglickému podni kateli Edwardu Thomasovi. V r. 1870 byla výroba že leza definitivně zastavena. 91 Opuštěná hutní hala poté sloužila jako hostinec a kuželník až do konce 2. světo vé války. Pak byla stržena, terén upraven a v prostoru bývalých železáren byla na podloží, tvořeném výhrad ně struskou, vystavěna v 60. letech 20. století kolonie chatových rekreačních domků. Jejich majitelé využili část stavebního zdiva bývalé huti k úpravám zahrádek. Z dřevouhelné vysoké pece o výšce přes 10,5 m nezby lo nic. V roce 1930 se pro Třebíčko, které bylo v době fungování železářské výroby známé jako Trebiczker Eisenwerk nebo Sankt Gabriela Eisenwerk, uvádí 49 obyvatel v devíti domech. 92 Ještě na leteckém snímku z roku 1958 jsou všechny domy osady zachované, avšak v roce 1967 již tomu tak není. Zachována je jen hájovna, někdejší Panský dům a samozřejmě provoz pily. Ostatní domy jsou v ruinách (Obr. 26). V pořadí další dochovaný letecký snímek z roku 1971 již na místě rozvalin dokumentuje nové re kreační chatky (Obr. 27), což je stav, který se více méně dochoval až dodnes s tou výjimkou, že v mezidobí se ruina stala i z Panského domu. Zlatá Ktiš (něm. Goldentisch, 760 m n. m): osada pochází z roku 1791. Na konci 18. století tady začal fungovat hostinec, který se udržel až do zániku osady. Přilehlá nádrž byla vybudována v roce 1789 jako sou část novohradské voroplavební soustavy.93 V části osa dy, která náležela ke katastru Pivonic, bylo v roce 1930 spočítáno 23 obyvatel žijících ve dvou domech94, v části náležející do katastru Staré Hutě pak 43 obyvatel ve čty řechLeteckýdomech.95snímek z roku 1949 ukazuje osadu se za chovanými domy, i když již pravděpodobně neobýva nými (vysídlenými, nedosídlenými). Letecké snímko vání z roku 1952 již však zachycuje pouze rozvaliny bez střech. Podobný stav zachycují snímky z let 1958 a 1971. Na snímku z roku 1974 jsou rozvaliny již stěží patrné, ale terénní průzkum prováděný v letech 20102020 je jednoznačně identifikoval. Archeologický a památkový potenciál Součástí naší analýzy je posouzení archeologického a pa mátkového potenciálu lokalit srovnávaných na obou stra nách republiky. Archeologický potenciál chápeme jako archeologické nálezy a situace dochované pod úrovní terénu, které nejsou pouhým okem přímo pozorovatel né a předpokládat je může jen odborník zaměřující se na hospodaření s archeologickým dědictvím na základě určitých odborných informací a indicií v rámci predikce výskytu archeologických pramenů.96 Tento skrytý sou bor archeologických dat může mít vysokou informační hodnotu a jako takový může být nenahraditelný pro retrodikci97 čili inverzní transformaci archeologických pramenů98, jinými slovy pro výzkum a poznání minulosti archeologickými metodami. V našem případě však není účelem určení archeologického potenciálu u analyzova Tišerová
Michal Bureš | Renata
26 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 90_BUREŠ, Michal, cit v pozn. 23, s. 91_256-260.MYŠKA, Milan. Zaniklá jiho česká huť Gabriela 1770–1870 (Příspěvek k dějinám jihočeského železářství), Jihočeský sborník historický, 1981, s. 261–270. 92_Statistický lexikon obcí v Republice československé, cit. v pozn. 51, s. 141. 93_KOVÁŘ, Daniel a Pavel KOBLASA, cit. v pozn. 61, s. 336. 94_Statistický lexikon obcí v Republice československé, cit. v pozn. 51, s. 142. 95_Tamtéž, s. 141. 96_Srov. TIŠEROVÁ Renata a Vladimír VRABEC. Archeologic ký potenciál Libereckého kraje Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci. Nepublikovaný výstup: Dlouho dobý koncepční rozvoj výzkumné organizace, 2012, s. 1–4. 97_ŠMEJDA Ladislav. Mapování archeologického potenciálu pomocí leteckých snímků. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2009, s. 10. ISBN 978-80-704398_832-9.NEUSTUPNÝ, Evžen. Metoda archeologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 75. ISBN 978-80-7380075-8.
|
Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí.
27XXII 2021 2 studIe Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Obr. 26: Letecký měřický snímek osady Třebíčko z roku 1967. Převážná část domů je Archivv ruinách.historických leteckých měřických snímků VGHMÚř Obr.v Dobrušce.27:Letecký měřický snímek osady Třebíčko z roku 1971 s novými rekreačními objekty v místě původních domů. Archiv historických leteckých měřických snímků VGHMÚř v Dobrušce.
Michal Bureš | Renata
Archeologický a památkový potenciál zaniklého osídlení v pohraničí. Komparativní studie vývoje sídelních struktur po roce 1945.
28 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 99_DARVILL, Timothy, C. and Andrew K. FULTON. The Monu ments at Risk Survey of England. Main report. Bournemouth and London: Bournemouth University and English Heritage, 1998, s. xlii. ISBN 1 85899 049 1. 100_Tamtéž, s. xli. 101_Tamtéž, s. xlii. 102_Srov. Zákon č. 20 ze dne 13. dubna 1987 České národní rady o státní památkové péči, § 2, částka 6. 103_DARVILL, Timothy, C. and Andrew K. FULTON, cit. v pozn. 99, s. xlii. 104_Tamtéž, s. xlii. 105_Srov. tamtéž, s. xlii. 106_Státní archeologický seznam České republiky (SAS ČR) spra vovaný Národním památkovým ústavem eviduje prvky archeo logického dědictví jako Území s archeologickými nálezy (ÚAN) ve smyslu § 22. odst. 2 a §23b zákona 20/1987 Sb. o státní památkové péči. ných lokalit exploatace archeologických dat k vědecké mu výzkumu (exploatační management)99, ale naopak zveřejněním tohoto potenciálu zabránit akcelerovanému rozpadu archeologické informační hodnoty lokality (roz padu stratigrafické a strukturální integrity archeologické situace rychleji než by v dané situaci, prostředí a běžném užívání bylo nutno předpokládat)100, s cílem uchovat ar cheologická data tak dlouho, jak je to jen možné (kurátor ský management).101 Zkoumané lokality také mohou mít svůj památkový potenciál, a to pokud jsou na lokalitě nad úrovní terénu zachovány okem přímo pozorovatelné pozůstatky, které je schopen rozeznat i nepoučený návštěvník z řad veřej nosti. Lokality se zachovanými pozůstatky, většinou se jedná o rozvaliny usedlostí, výrobních zařízení či jejich soubory v areálu zaniklé vesnice, mohou splňovat i ně které rysy charakterizující kulturní památky podle záko na o státní památkové péči. Jsou totiž projevem tvůrčích schopností a práce člověka a dokladem historického vý voje, životního způsobu a prostředí společnosti102, která z našeho území po roce 1945 zmizela. Jsou tak v úzkém slova smyslu památkou nejen na někdejší německy mlu vící obyvatele českých zemí, ale i na historické události, které zánik středoevropské multikulturnosti Čech za příčinily. Důvod určení památkového potenciálu lokalit je proto jiný než v případě archeologického potenciálu. Na rozdíl od lokalit s archeologickým potenciálem je v případě lokalit s památkovým potenciálem záhodno pokud možno proces rozpadu památky zpomalit např. změnou užívání prostoru památky nebo odstraněním destruktivních sil, aby takovou lokalitu bylo možno jako památku na původní obyvatelstvo historické udá losti představovat veřejnosti. Na rozdíl od lokalit s ar cheologickým potenciálem je naším záměrem využít tyto lokality kontrolovaným způsobem k určité formě turistiky, tj. zavést na nich již zmíněný exploatační ma nagement.103 Přirozeně i v těchto případech je záhodno zabránit dalšímu akcelerovanému rozpadu.
Pro definování lokalit s archeologickým a památ kovým potenciálem je důležité, aby byly zdokumen továny a zveřejněny. Jako ideální způsob zveřejnění považujeme některý z památkových (Ústřední seznam kulturních památek Ministerstva kultury České repub liky nebo Památkový katalog Národního památkového ústavu) a/nebo archeologických seznamů (Státní ar cheologický seznam České republiky, Archeologická mapa Čech Archeologického ústavu Akademie věd České republiky), které jsou veřejně dostupné a zajistí tak, aby se lokalita stala dochovanou dokumentovanou archeologickou lokalitou.104 Lokalitu, která je sice pu blikována v odborné literatuře, ale nenachází se v žád ném veřejně dostupném seznamu, je třeba považovat za nedokumentovanou a veřejně neznámou (dochovaná nedokumentovaná archeologická lokalita).105 Archeologický potenciál, tak jak jsme jej v předcho zím textu definovali, shledáváme na všech zkoumaných a představených lokalitách. Hlavním a obecným důvo dem je jejich formální náležitost mezi území s archeolo gickými nálezy tak, jak je definuje Státní archeologický seznam.106 Ve všech případech se jedná o sídla historic kého založení s minimálně několikasetletou tradicí exis tence. Vedle těchto formálních a obecných důvodů však mohou být lokality jedinečné z dalších, pro každou loka litu specifických důvodů. Ve zkoumaných sídlech pozo rujeme v určité historické vývojové etapě řadu industriál ních zařízení. Jedná se především o sklárny a související výrobní činnosti, ale jsou to i železářské provozy. Často se setkáváme s dřevozpracujícím průmyslem, textilní výrobou, ale také s mlýny a výrobou elektrické energie. Existence zaniklého industriálního dědictví je přirozenou příležitostí pro specializovaný archeologický výzkum a poznání minulosti období industrializace a průmyslové revoluce. Vesnice a osady středověkého založení zanik lé po roce 1945 poskytují jedinečnou příležitost téměř neomezeného archeologického zkoumání historického kontinua od středověku do moderní doby. Nejenže stře dověké a časně novověké archeologické situace nejsou fy zicky narušeny zásahy moderní doby (např. novými oby dlími či inženýrskými sítěmi), ale případný výzkum je jen zcela minimálně omezen současným využitím lokality. Podobné příležitosti pro archeologický výzkum nabízejí snad jen lokality severočeské hnědouhelné pánve určené k vytěžení. Rozdíl je však zřejmý: lokality v uhelné pán vi jsou určeny k likvidaci a na archeologické výzkumy je vymezen jen konkrétní a téměř zákonitě příliš krátký čas. Osady a vesnice na Českobudějovicku ani Liberecku vět šinou nic takového neohrožuje. Alespoň ne v současnos ti. Můžeme však předjímat sídelní a hospodářský vývoj Tišerová
|
Foto Michal Bureš 2011
29XXII 2021 2 studIe do budoucna? Zdá se, že se dnes nacházíme v době, která je ideální pro stanovení již zmíněného kurátorského ma nagementu alespoň na vybraných lokalitách svého druhu a pro pokus o zachování lokalit pro budoucí výzkum tak dlouho, jak jen to bude možné. To ale neplatí pro všechny lokality zcela nebo částečně zaniklých vesnic a osad v českém pohraničí. Nenavrhu jeme ostrý řez v definici archeologického a památkové ho potenciálu proto, abychom pak usilovali pro lokality s rozdílným potenciálem o stejný osud do budoucnosti. Zaniklé vesnice a osady s památkovým potenciálem, tedy opuštěná místa s dochovanými nadzemními relikty bývalého osídlení, navrhujeme exploatovat a navrhujeme využít památkový potenciál k připomínce dramatických událostí nedávné minulosti i toho, k jakým změnám v krajině tyto události vedly. Vybrané lokality, např. za niklé osady Mladoňov nebo Hodonice na Novohradsku v jižních Čechách, by se mohly prezentovat jako svého druhu turistické cíle. Zmiňované události mohou v ně kterých případech připomínat i lokality bez zachovaných nadzemních reliktů, lokality, jejichž původní rurálně este tický krajinný ráz byl znásilněn a znetvořen průmyslem, těžbou nebo zemědělskou velkovýrobou. Takovým exem plárně kontrastním případem je kupříkladu osada Vyso ký na Liberecku, kde se ze zemědělské vesnice obklopené políčky a pastvinami stala větrná elektrárna. Závěr Srovnání zaniklých a částečně zaniklých vesnic a osad českého pohraničí napříč republikou vykazuje řadu podobností a několik více méně očekávaných odlišnos tí. Hlavní očekávaná odlišnost, zmíněná hned v úvodu tohoto příspěvku, se projevuje jako důsledek odlišného režimu ostrahy hranic na jihu a na severu způsobené ho umístěním někdejšího Československa na hranici znepřátelených stran bipolárně uspořádaného světa. O likvidaci pozůstatků osídlení v úzkém pruhu tzv. zakázaného pásma při hranici s Rakouskem a Spolko vou republikou Německo nikdo nediskutoval. Zánik vesnic hlouběji do vnitrozemí při této hranici vykazuje již podobné rysy jako pustnutí vesnic na hranici sever ní. Procesy pustnutí a zániku již nejsou tolik ovlivněny geopolitikou, ale spíše hospodářskou a demografickou situací v regionech. Následné demolice opuštěných sí del pak byly důsledkem politických rozhodnutí zásadně ovlivněných propagandistickými cíli. Demolice probí haly na jižní i severní hranici a udály se zjevně i v Pol sku, jak ukazuje osud osad Mýtiny a Údolí Naděje, které byly těsně po roce 1945 součástí Polska. Na tradičně bohatém Liberecku se však rozpad zastavil, zatímco na chudém jihu pustnutí pokračovalo. Roli sehrála již zmíněná geopolitická situace, ale také průmysl na Libe recku a na něj navázaná struktura osídlení. Při pohle du na současnou demografickou situaci zjišťujeme, že Liberecko náleží k nejhustěji osídleným územím České republiky, zatímco Kaplicko a Novohradsko patří na opak k územím s nejřidším osídlením. Zdá se, že svoji roli sehrál i turistický potenciál území na severu. Mýtiny i Údolí naděje se rychle po připojení k Československu, s možností napojení na tuzemskou infrastrukturu, staly turistickými cíli. Na Novohradsku se turistika rozvíjí až v posledních letech. Odlišná situace se odráží i v památ kovém potenciálu. Na jihu se dochovaly na nepřístup ných a zapomenutých místech až romantické rozvaliny zaniklých vesnic, které volají po prezentaci veřejnosti. Na severu se zaniklé osady transformovaly do volno časových či podnikatelských areálů, jako jsou golfová hřiště, lyžařské areály a větrné elektrárny. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Obr. 28: Městys Pohoří. Pohled od jihovýchodu na kostel po zřícení věže a hlavní lodě kostela.
tudies
Fontes nI ssae | p rameny nI sy Klí ČOV á S l OVA
T EREZA K ONVA li NKOV á | M ART i N O UHRABKA | The study focuses on the building history of the house number 2 in Kojecko in the context of a long-term survey of the oldest settlements of vernacular architecture in the Českodubsko region and in Pojizeří. It is a historical homestead with an interesting design. It is important to the knowledge of the development of the two-storey country houses. So far, the survey has focused on the regionally specific building stock of more archaic forms of a two-storey house with a high blocka of living rooms. The documentation of house no. 2 was motivated by the effort to supplement the survey with knowledge of the beginning of the extension of the type of a two-storey timbered house with a full chamber situated above the living room. The results of the research mainly specified the timeline of the beginning of the occurrence of this variant of the house in the studied area. The construction of the house took place at the turn of the 17th and the 18th century. To some extent, it corresponds with the general assumption of this time. It builds on previous research, which provided rough dating of the houses with high rooms between 1640s to the 1690s. The survey is supplemented by an archival search of the building and the urban development of the locality.
A BSTRA c T area survey Český Dub area Liberec region monument care vernacular architecture KE y WORDS plošný památkováLibereckýČeskodubskoprůzkumkrajpéče lidová architektura
Country homestead no. 2 in Kojecko. Contribution to the development of a timbered two-storey house in the Český Dub area Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci | National Heritage Institute, Regional Office in Liberec ouhrabka.martin@npu.cz | konvalinkova.tereza@npu.cz
31XXII 2021 2
Úvod Následující text shrnuje výsledky dokumentace roubené ho domu usedlosti če. 2 (historického čp. 20) v Kojecku. Jedná se o další příspěvek k probíhajícímu průzkumu nejstarší dochované vrstvy venkovské architektury v re gionu Českodubska a Pojizeří.1 Nově získané poznatky aktualizují již starší badatelské výstupy2 a díky exaktním výsledkům dendrochronologické analýzy a srovnáním s již realizovanými průzkumy je mohou uvést a zařadit do hlubšího kontextu vývoje patrového roubeného domu. Dům usedlosti če. 2 byl zapsán do Státního seznamu kulturních památek rozhodnutím školské a kulturní ko mise ŠKK ONV Liberec 25. 11. 1964 pod číslem rejstříku ÚSKP 14080/5-4342.
Venkovská k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku K ONVA li NKOV ART i N O UHRABKA
usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek
á | M
Obr. 1. Grafické znázornění vývoje zástavby vsí Kojecka a Havlovic, okres Liberec, část A. (Katastrální mapa ČÚZK, grafické zpracování a vyhodnocení T. Konvalinková, M. Ouhrabka, V. Vrabec.)
T EREZA
DOI: 10.15240/TUL/007/2021-2-002
1_Z již proběhlých průzkumů lze jmenovat dokumentaci usedlostí čp. 21 na Frýdštejně (okr. Jablonec nad Nisou) a če. 8 v Letařovicích (okr. Liberec), čp. 26 v Petrašovicích (okr. Liberec), čp. 5 v Trávníčku a če. 1 v Havlovicích. K prvním třem usedlostem více v: KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Usedlost čp. 21 na Frýdštejně – příspěvek k poznání historie a stavební podoby venkovského domu z poloviny 17. století. Průzkumy památek 22, 2015, č. 2, s. 141–163; KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Usedlost če. 8 v Letařovicích. Poznatky z průzkumu venkovského domu z poloviny 17. století na Českodubsku. Zprávy památkové péče 78, 2018, č. 4, s. 356–366; KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Dům čp. 5 v Trávníčku. K průzkumu venkovské usedlosti na Českodubsku. Zprávy památkové péče 79, 2019, č. 3, s. 316–328. 2_Např. ŠKABRADA, Jiří (ed.). Vesnický dům v 16. a 17. století. Praha: ČVUT, 1992. ISBN 80-0100-781-2
3_JODAS, Zdeněk. Okres Čes kodubský Josefa Škody. Liberec: nakl. R. Karpaš, 2011, 80-8710017-4, s. 77. 4_EDEL, Tomáš. Českodubsko v památkách 12.–20. století Český Dub: Podještědské muzeum, 2006, ISBN 80-2396-186-1, s. 5_114.Tamtéž, s. 115. 6_JODAS, Zdeněk. Okres Česko dubský Josefa Škody, s. 78. 7_Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Litoměřice, pobočka Děčín, Velkostatek (dále jen Vs) Český Dub, Urbář 1567, inv. č. 238. Urbář je na deskách datovaný k roku 1567, nicméně jeho údaje lze vázat až k roku 1590. Kojecko a Havlovice Víska Kojecko leží přibližně 5 km severozápadním směrem od Svijan, západně od Havlovic. Je situována na rovinaté vyvýšenině v zemědělsky obhospodařová vané krajině. Ves je vysazena na okraji náhorní plošiny s okrajem ohraničeným dvojící bezejmenných roklí zařezávajících se do terénu směrem k jihu. Zástavba této drobné osady je tvořena pouze několika used lostmi, osm domů stojí v centrální části s dostředným uspořádáním. Samota dalších dvou usedlostí je situ ována severním směrem a rovněž v jižním směru stojí izolovaně další dva domy. Centrální části Kojecka dnes dominuje zděný věžový vodojem z 20. let 20. sto letí, který jako součást Mohelské vodovodní skupiny sloužil pro doplnění dodávek vody, které bylo v této oblasti dlouhodobě nedostatek, což dokládá i veliký kal za domem usedlosti če. 2. Osada Kojecko dnes spadá pod Havlovice, katastrál ně obě vsi náleží obci Kobyly. Kojecko a Havlovice mají od počátku velmi provázanou historii a také společné číslování domů. V nejstarších archiváliích figurují Havlovice a Ko jecko jako samostatná sídla. Z Havlovic je znám z let 1367 až 73 Hynek z Havlovic, člen rytířského řádu sv. Jana v komendě v Českém Dubu. 3 Nejstarší zmínky o existenci sídla Kojetice klade literatura k přelo mu 14. a 15. století. 4 V tomto období zde snad měly existovat tvrz a poplužní dvůr, které držel v letech 1416–1419 Mikuláš z Kojetic. 5 Roku 1544 je sídlo zmiňováno jako pusté a prodáno Janu z Vartenberka, který jej připojil k hradu a panství frýdštejnskému. 6 Poté zde byla obnovena ves s názvem Kojeticko, kte rou potvrzuje urbář českodubského panství k roku 1567 (resp. 1590). Urbář zmiňuje v Kojecku tři osed lé – Jana Maršů, Uršulu Kryštofku a Tomáše Koníč ka; v sousedních Havlovicích dva usedlé – Víta Robě a Matěje „cizího člověka“. 7 Mezi lety 1571 až 1593 patřilo Kojecko pod relativně vzdálenou frýdštejn skou rychtu, čemuž odpovídají i zápisy v pozemkové knize Frýdštejna. Až od roku 1593 spadá Kojecko pod jednoznačně bližší rychtu Kobyly. Část Havlovic na víc patřila pod svijanské panství, takže urbáře prav děpodobně nezachycují všechny usedlosti. Obr. 2. Grafické znázornění vývoje zástavby vsí Kojecko a Havlovice, okres Liberec, část B. (Katastrální mapa ČÚZK, grafické zpracování a vyhodnocení T. Konvalinková, M. Ouhrabka, V. Vrabec.)
32 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeTereza Konvalinková | Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku
33XXII 2021 2 studIe Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
8_PAZDEROVÁ, Alena (ed.) Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Boleslavsko I., Praha : Státní ústřední archiv, 1994. 9_Národní archiv (dále NA) Praha, Tereziánský katastr, č. fondu 54, Český Dub a Frýdštejn, kt. 6b, fol. 10_322.SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Český Dub, Urbář 1657, inv. č. 603, nestr. 11_JODAS, Z. Okres Českodubský Josefa Škody, s. 77. 12_Tamtéž, s. 77–78. 13_SCHALLER, Jaroslaus: Topo graphie des Königreichs Böhmen. Vierter Theil. Bunzlauer Kreis Prag und Wien 1786. Soupis poddaných k roku 1651 uvádí Kojecko i Hav lovice dohromady a zmiňuje zde celkem tři usedlosti, z toho jeden statek Mandaleny (Magdaleny) Robky a hospodáře Jana Robě s manželkou Annou a dále dva zahradnické grunty – Mikoláše Bartoše a Jana Holase.8 Berní rula zaznamenává v Kojecku k roku 1654 pou ze dva sedláky: Adama Kolomastníka a Mikuláše Barto še, v Havlovicích jeden grunt Jana Roběte.9 Českodubský urbář k roku 1657 potvrzuje v Kojec ku také dva osedlé, jmenovitě Jana Holase a Mikoláše Bartoše. V Havlovicích jsou zde uvedeny usedlosti Jana Roběte a Matěje Knota „cizopanského“.10 Z těchto nejstarších pramenů proto lze odvodit, že až do poloviny 18. století byly Kojecko a Havlovice velmi malá sídla. V Havlovicích stály pouze tři usedlosti. Jedna z nich vznikla v místě pustého tzv. „šichovského statku“ a nesla pozdější čp. 2, druhý grunt, spojený s držiteli z rodu Robě, připadl po polovině 18. století českodubské vrchnosti a třetí grunt s pozdějším čp. 4, který spadal pod panství svijanské. V Kojecku stály grunty dva – usedlost s pozdějším čp. 20 (dnešním če. 2), která si jako jediná zachovala nepřerušenou kontinuitu vlastníků, a druhá, místně neurčitelná usedlost, která na konci 17. století také připadla dubské vrchnosti.11 Výrazný nárůst zástav by v podstatě do dnešní podoby nastal po roce 1778, kdy došlo k rozprodání a rozparcelování pozemků českodub ské vrchnosti, včetně rozdělení dvou panských gruntů v Havlovicích a Kojecku.12 Na těchto pozemcích jsou následně stavěny chalupy již s menším hospodářským zázemím, část parcel stále zůstává v přímém vlastnictví vrchnosti. V tomto období proběhlo také dílčí oddělení pozemků z kmenových usedlostí. Do období prvního číslování v Kojecku a Havlovicích stojí již celkem 20 usedlostí, které potvrzuje i Schallerova Topografie z roku 1790.13 Domy s čísly popisnými 21 až 26 jistě vznikly v období po přelomu 18. a 19. století do roku 1843. Domy s čp. 27 a 28 vznikly po polovině 19. století. Domy s čp. 29 až 37 byly postaveny pravděpodobně ještě do konce 19. století a vyšší čísla popisná již připadají mladší vrstvě zástavby z průběhu 20. století. V Havlovicích a Kojecku je i několik zcela soudobých novostaveb, zbudovaných až po roce 2000 na historicky nezastavěných parcelách. Pravděpodobně ve 20. století zcela zaniklo několik used lostí – konkrétně čp. 6,12, 23, 24 a 26. U několika domů později došlo ke změně čísel popisných na čísla evidenční a k přesunu původních čísel popisných na nové stavby.
Obr. 3. Kojecko, výřez z mapy tzv. císařského otisku stabilního katastru z roku 1843. Dům usedlosti če. 2 spolu s hospodářskými objekty vyznačen šipkou. (Ústřední archiv zeměměřičství a katastru v Praze)
Po smrti Pavla Hudce kupuje statek v roce 1643 za 80 kop Jan Holas, který si pravděpodobně bere za manžel ku pozůstalou vdovu Annu Hudcovou.18 Berní rula k roku 1654 zaznamenala jako vlastníka usedlosti Adama Kolo mastníka, který však není zachycen žádnou další kupní smlouvou.19 Roku 1666 usedlost přechází za sumu 103 kop na Pavla Hudce, syna Anny Hudcové. Přídavky jsou uvedeny následující: „pšenice a žita i na zimu vyse tého všeckno. Valach k tahu 1, vůl 1, pluh spravený 1, brány hřebíky nabité 3je a měděnec na kamnech 1.“ Vejminek Anně Hudcové je ustanoven následující: „Žita na zrně každoročně držitel gruntu ji sypati má 2 korce, pšenice 1 korec, ječmena a 1 strych, hrachu 1 strych, ovsa 2 strychy. Chleba každého pečení jeden pecen. Měkoty každoročně zdělávati 5 záhonů. Stro my slívový do smrti k vyživení 2, stromy jabloňový spolu užívati 2, hruškovou 1. Krávu na obroce hos podářově chovati 1, slepice 2. Kus zahrady pro žetí trávy před okny a kus pažitu na louce za humny pro seno. To vše až do smrti jak to i býti užito má.“20 Pro následujících téměř sto let se bohužel nepoda řilo v dochovaných pozemkových knihách dohledat žádné kupní smlouvy, které by doložily změny v rámci držení usedlosti v nepřerušené posloupnosti. Dle údajů z Tereziánského katastru vlastní v roce 1713 usedlost Pavel Hudec, v roce 1750 však katastr uvádí již Václa va Stejskala.21 Až k roku 1769 je dochován další zápis v pozemkové knize Kobylské rychty, který zmiňuje pro dej selského statku po nebožtíkovi Václavovi Stejskalovi. Kupující Václav Resl ho získal za 482 kop míšeňských s následujícím přídavkem: „volů 2, krávu 1, vůz pod železem i řetězem 1, voly k vozu 2, pluh okovaný s branami i hřebíkama nabitý, kopáč 1, hnojový vi dle 2, vidle k prsku 1, řezací stolice i s kosířem 1, se kyra 1, pilka 1, moučná truhla 1, drhlen 1, stůl 1, díž na chléb 1, kamenných mís 12, měděnec železný 1, plechová trouba 1, podávky 1, klepací kladivo 1, vos ňák 1, slepic 7, kohouta 1 a rozličného obilí 8 korců.“ Vejminek pro pozůstalou vdovu byl ustanoven takto: „byt svobodný až do smrti bez ublížení, taky 2 komory jednu na pavlači tu přední a tu druhou nad podsi ní, též podobně sobě v prsku jídlo vařiti, z měděnce sobě vodu nabrat a svobodně se na peci a na zátop ku ohřívat, neméně po 3 strychů rolí, totiž pro prv ní strych za kuchyní na prvních horách, pro druhý na honečkách a pro třetí na klínech, na které to pole hospodář povinen bude ji hnoje vyvézt a ji to také zvorat a zvláčet jak patří a náleží a při sklizni obilí mandele do jeho stodoly přivézt stran obilí, co ona na zimu a na jaro zaseto má, z toho sobě vymiňuje 4tý svoz. Též více 4 záhony měkoty po hnoji, 2 pro zelí a 2 pro len, tu zde onde bude chtít item za kuchy ní kousek zahrádky naproti těm záhonkem až u ku chyně a v té zahrádce 2 slívový stromy a 1 štěp, který ona bude chtít, též z druhého ovoce 4tej díl item 1 krávu a 1 jalovici a 1 kozu na svém obroku chovati a ten dobytek v prostřeném chlévu stát míti, též bude s hospodářovým dobytkem na pole hnáti item kou sek místa pro hnůj naproti tomu chlévu míti, také nad řezárnou nějaké místo pro svůj obrok a na ten dobytek hospodář povinen bude ji řezanku dělati, při tom sobě jestě vymiňuje kousek role co honečka vy nesou, též také s hospodářem na trávu svobodně jít. Pak oni budou, taky ročně 1 kopu vajec dostati má, dalejc se pro paměť uvádí kdyby ona vejminice míti bude, totiž svobodný byt bez ublížení tak dlouho, jak ona nebude zaopatřenou, item jednu komoru
Tereza Konvalinková | Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku
studIe
34 Fontes nI ssae | p rameny nI sy 14_Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Litoměřice, pobočka Děčín, Velkostatek (dále jen Vs) Český Dub, Urbář 1567, inv. č. 15_238.SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Frýdštejn, 1571–1593, inv. č. 47, fol. 240. 16_SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Kobyly, 1562–1695, inv. č. 61, fol. 83. 17_Tamtéž, fol. 83–84. 18_Tamtéž, fol. 84b–85. 19_NA Praha, Tereziánský katastr, č. fondu 54, Český Dub a Frýdštejn, kt. 6b, fol. 322. 20_Tamtéž, fol. 85–86. 21_JODAS, Zdeněk. Okres Česko dubský Josefa Škody, s. 78. Historie usedlosti Nejstarší známý vlastník usedlosti, kterého lze spojit s posloupností mladších zápisů byl Kryštof Meisnar. Ten vlastnil usedlost ke konci 16. století. Někdy kolem roku 1590 umírá, v Urbáři českodubského panství je k roku 1590 zmíněna Uršula Kryštofka, vdova po zemře lém Kryštofu Meisnarovi.14 V roce 1591 kupuje usedlost syn Jan Meisnar za 145 kop míšeňských stříbrných.15 Nezvládl ji však splácet, takže již v roce 1593 získává grunt od sirotků po Kryštofu Meisnarovi Tomáš Hudec za shodnou sumu 145 kop.16 V roce 1606 Tomáš Hudec umírá a statek kupuje jeho syn Pavel Hudec za 220 kop míšeňských stříbrných s následujícími přídavky a povin nostmi: „žita setého 5 korců, ovsa 8 korců, ječmene 1 korec, pšenice 2 strychy, žita v snopech 3 kopy sno pů. Na ozim seté pšenice po 1 korci, žita po 7 korcích. Klisny 2, dobytka kravského jsou krávy 4, jalovice 2. Má na každého přijíti 1 kráva nebo jalovice. Přídav ku svině 4, slepic 12, husy 3, vůz, pluh, brány.“ Dále je povinen zaplatit svatbu svým sourozencům.17
Obr. 4. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu, počátek 20. století. Vlevo od domu zachycena část samostatně stojících chlévů. Chlapec v levé části snímku velmi pravděpodobně sedí na stříšce zakrývající mechanismus žentouru, umístěného na dvoře usedlosti. (nedatováno, převzato z: TeCHNiK, Svatopluk, Lidové stavby v Podještědí na Českodubsku, Liberec, RK: 2009, s. 52)
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště
v Liberci
35XXII 2021 2 studIe 22_SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Kobyly, 1737–1863, inv. č. 62, fol. 1–4. 23_SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Kobyly, 1737–1863, inv. č. 62, fol. 69–71. 24_JODAS, Zdeněk. Okres Česko dubský Josefa Škody, s. 77–78. tokopie26_25_https://ags.cuzk.cz/archiv/Lidovýdeník,26.7.1942[fočlánku]:
„Tetička Brožova“ selka zlatého srdce, návštěvou na Kojetsku v Českém ráji. pro její zboží, nejméně jednu krávu na svobodném obroku chovati, k tomu při sobě má hospodář pro 2 strychy žita síti pohnojenej 1 strych lněného semene, taky jí bude hospodář 1 krávu a 1 jalovici uchovati.“ Na usedlost bylo tehdy navíc vázáno poměrně hodně dluhů. Celková suma, kterou musel hospodář vyplatit, činila 562 kop 20 krejcarů. Václav Resl také svému dru hému synovi Josefu Reslovi, který koupil vedlejší used lost čp. 9, přidává pozemky a smlouvou stvrzuje právo brát vodu ze studně a kalu.22 V roce 1789 kupuje statek syn Václava Resla Jiřík Resl za 429 kop s řadou dluhů a povinností k vyplacení svateb sourozenců za celkovou částku 500 kop a 30 krejcarů. Ve smlouvě jsou velmi peč livě vypsány následující přídavky: „koně s chomouty 2, vůz pod železem kovaný 1, řetěz k vozu 1, brány hře bíkama nabitý 3, pluh 1, drhlen 1, hrubá sekyra 1, malá sekyra 1, motyka 1, hnojní vidle 2, podávací 1, k prsku vidle 1, chlebová lopata 1, vosňák 1, neboze zy 2, řezací stolici i s kosířem 1, lis 1, kamenných mís 12, slepic 6, kohout 1, moučná truhla 1, pro zelí kádě 2, stůl 1, krávy 2, z tich krav bude povinnost vycho vat Francovi a Karlovi každému po jedny krávě, z té studnice ten hospodář povinen bude ostatním dědi cům vodu nechat bráti.“ Dále „vejminek sobě dělá prodávající s jeho manželkou: žita 4 strychy, ječ mene 2 strychy, pešnice 1 strych, hrachu ½ strychu za 2 neděle pecen chleba, měkkoty 4 záhony, jednu krávu v domácím stavení na svobodném obroku a 1 kozu též na hospodářovým obroce, 6 mandel vajec, ze stromovího ovoce 4tý díl, přední komoru na pa vlači, z podzimního osetí 4tý snop, kdyby jeden neb druhý z prodávajících zemřel, tehdy jenom polovic toho vejminku na užit svobodně na pec a k stolu, z měděnce vodu bráti, v troubě a prsku vařiti též byt bez ublížení až do smrti.“ Dále byl Jiřík vázán povinnostmi ke svým bratrům Franzovi, Janovi a Karlo vi. „Kdyby Franz syn někdy z vojny přišel a nikde k místu přijít nemoh, teda v domácím stavení byt má mít až do smrti, po prodávajícího smrti ten pe cen chleba má užívat až do smrti,…Když ale syn Jan Resl se z vojny navrátí, tak bude povinen Jiří Resl, který na celý živnosti prozatím hospodařiti bude, jemu Janu Reslovi hoření pole odstoupiti a od všeho přídavku polovic odvydati a od stavení jednu komo ru, jednu maštal a jednu stáj odvyká, za to vše Jan Resl 214 kop míšeňských a 35 krejcarů složiti musí, kterého zákupu otec Janu Reslovi 50 kop na stavení daruje, kdyby ale Jan Resl na vojně zemřel tak tu pul živnost pak všechno nadepsáno jest syn Karel Resl též v tom šacunku uznati má.“23 Jan Resl na vojně ze mřel a domluvené pozemky nově vyčleněné usedlosti čp. 22 tak získává jeho bratr Karel Resl.24 Indikační skica stabilního katastru k roku 1843 zmi ňuje majitele Franze Ressla.25 K roku 1897 jsou zmiňo váni noví majitelé Karel a Anna Brožovi. Anna Brožová zde žila jako vdova ještě v roce 1942.26 Po válce sloužil statek místnímu JZD pro chov drůbeže. V současnosti je využíván k rekreačním účelům.
Popis domu Dům je situován přibližně v jihozápadním kvadrantu do středně koncentrované zástavby vsi. Stavba je oriento vána v podélné ose SZ-JV se světnicí směřující k jihový chodu a vstupním podélným průčelím k jihozápadu. Pro zjednodušení uvádíme v textu podélnou osu sever-jih. Roubený patrový objekt stojí na obdélném půdorysu, rozšířeném o přístavbu přízemního křídla při východním podélném průčelí. Velmi mírný sklon pozemku vyrovná vá podezdívka roubení. Sedlovou střechu kryje vlnitý plech doplněný drážkovými taškami. Vnitřní prostor vy chází z trojdílného uspořádání, přičemž v přízemí nava zuje na roubenou světnici průchozí síň s černou kuchyní a komorový díl. Patro domu, přístupné po žebříkových schodech ze síně, částečně kopíruje rozvržení přízemí. Tentokrát ale s dvojicí komor řazených v hospodářské části podélně za sebou. Horní síň je omezena na prostor při ústí žebříkových schodů. Většinu horní síně totiž za bírá přesah středové komory. Na ni tak přímo navazuje třetí komora situovaná nad světnicí. Komory v hospo dářské části patra jsou obsluhovány z pavlače. Do skle pa, podélně situovaného pod západní hranou síně a svět nice, se vchází kamennými schody ze síně. Usedlost doplňují a v minulosti doplňovaly další hospodářské stavby. Mapové výstupy stabilního katas tru z roku 1843 zachycují spalně označené samostatně stojící chlévy. Ty relativně těsně přistupují k severozá padnímu nároží domu. Z tohoto objektu, zaniklého v druhé polovině 20. století, se v terénu dochovaly části podlah a žlabů. Od jihozápadu dvůr historicky uzavírala stodola. V současné podobě jde o půdorysně větší objekt se zděnými pilíři a bedněnými výplněmi. Na přelomu 19. a 20. století doplnil zázemí menší zděný chlívek si tuovaný samostatně na jižní hraně dvora. Nedílnou sou částí hospodářství je i studna, kterou nalezneme jižně od obytného domu. Obrubu v minulosti chránil drobný roubený přístřešek s rumpálem.
Tereza Konvalinková | Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku
Obr. 5. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu, 20. léta 20. století. Jistou zajímavostí je dobře patrné svedení okapového žlabu z hlavního domu na střechu chlévů a dále za objekt do nádrže kalu. Sbírka fotografií Muzea Českého ráje Turnov. Foto Petr Matoušek, nedatováno
36 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
Exteriér Roubení domu je složeno především ze smrkového a v menší míře jedlového dřeva v podobě ručně hraně ných trámů, hojně doprovázených druhotně použitými prvky starších konstrukcí, ale také novodobými, ne zcela zručně zpracovanými výměnami. Nárožní spoje jsou provedeny v podobě jednoduchých a nepravidelných ry binových plátů, řidčeji zámků. Zámkové spoje se uplat ňují při jihozápadním a jihovýchodním nároží světnice do výšky horní třetiny okenních otvorů. Spáry roubení vyplňuje převážně hliněná, vápnem bílená mazanina, nebo vápenocementová malta. V současném stavu domu však velká část výplní zcela chybí. V širších spárách lze nalézt zbytky výplní z mechu, koudele, nebo slaměné řezanky. Pohledově uplatněné trámy nesou v poslední povrchové úpravě zbytky světle okrového olejového ná těru. Části plastických prvků včetně zárubní a dveří byly natřeny červenohnědou barvou. Stěny severního průčelí a část východního průčelí v úseku vymezeném šířkou při stavěného křídla jsou ponechány bez povrchové úpravy. Okna a obložky okenních otvorů kontrastují s bílým ná těrem. Roubení spočívá na nízké neomítané podezdívce ze sbíraného kamene doplněného ve větších kusech menšími šíbry. Vstupní západní průčelí se obrací do prostoru dvo ra. Úsek světnice prolamuje dvojice okenních otvorů lemovaných výraznými profilovanými obložkami s uchy, drobnou řezbou v pozici suprafenestry a profilovaným parapetem. Ven otvíravá dvojice okenních křídel děle ných do kříže je zavěšena na vnějších závěsech s bam bulkovými konci. Plochou roubení procházejí s delším přesahem konce dvou stropních trámů. Přitom při po hledu od západu v pozici levého stropního trámu je dru hotně využitý trám roubení, s dochovaným rybinovým plátem na konci. Mezi okenními otvory se v úrovni jejich horní hrany nachází prořízlý plochý obdélný větrací ot vor. Úsek síně je z exteriéru vymezený průniky konců trámů vnitřních příček. Vstup do síně lemuje mohutná trámková zárubeň se sedlovým prořezem trámu roube ní v překladu. Prahový trám nesoucí trámky zárubně je v místě průchodu prošlapán a uvozen kamenným stup něm. Otvor je osazen jednoduchými svlakovými dveřmi složenými ze čtveřice širokých prken. Roubením hospo dářské části prochází dvojice oken s dovnitř otvíravými křídly členěnými do šesti tabulek. Okenní otvory lemují jednoduché prkenné obložky s oblou řezbou v suprafe nestře. Úsek komory a síně předstupují výrazné přesahy stropních trámů a závěrů kolmých příček vynášejících pavlač. Ta byla před částečnou destrukcí také zavěšena pomocí trojice profilovaných sloupků na přesahy strop ních trámů patra (SZ nárožní sloupek aktuálně chybí).
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
37XXII 2021 2 studIe
Obr. 7. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974 Obr. 6. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu. Dobře patrné rozvolněné stropní trámy komory nad světnicí ložené v poloze nad okapovou vaznící. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974
Obr. 9. Kojecko, dům če. 2, pohled od severovýchodu. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci.
Foto iva Borisjuková, 1974 Obr. 8. Kojecko, dům če. 2, pohled od východu. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci.
Foto iva Borisjuková, 1974
38 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
27_Viz plánová dokumentace.Zábradlí je v současně zbylém rozsahu plně bedněné se svislými lištami, doplněné horní lištou s obloučko vým prořezem, nasazenou těsně pod profilovaným ma dlem poprsně. Severní konec pavlače byl plně bedněný. Na pavlač se vchází z horní, výrazně užší síně. Nasvěd čuje tomu viditelný průchod konců trámu vnitřní příčky roubením. Vstup na pavlač z horní síně je osazen jedno duchou trámkovou zárubní. Svlakové dveře vstupu jsou otočeny rubem do exteriéru, a to včetně kovaných závěsů s lístkovými konci. Vstupy do obou horních komor jsou situovány v trámkových zárubních oddělených od sebe pouze svislým sloupkem, do kterého jsou začepovány trámy vnitřní příčky. Překlad obou zárubní nese opět sedlové proříznutí. Dveřní otvory jsou opatřeny jedno duchými svlakovými dveřmi. Při pohledu od západu je na dveřích pravé komory patrné dekorativní rytí lícové strany, vytvářející iluzi kazetového uspořádání. V zadní části pavlače byly vysazeny žebříkové schody procházejí cí záklopem z kulatiny nad pavlačí do prostoru podstřeší. Schody zanechaly negativní otisk v nátěru roubení. Boč nice schodů a profilovaný sloupek ze zábradlí jsou volně složeny v prostoru pavlače. Plochu roubené stěny komo ry situované nad světnicí prolamuje malé okénko umís těné excentricky vpravo od osy krajního okna světnice. Čtvercový otvor zvýrazněný obložkou s trojúhelným štítkem v suprafenestře je osazen dvoukřídlým okénkem děleným do kříže. Kromě toho zde nalezneme druhotně zaslepenou dvojici menších otvorů prořízlých mezi dvo jicí trámů ve výšce parapetu okénka komory. Jižní štítové průčelí směřuje k někdejší předzahrádce, respektive k bývalému ovocnému sadu. Vůči přízemí předsazené roubení patra vynášela podpůrná konstrukce, chceme -li podstávka, ze které zbyla horní ližina se segmentově probranou dvojicí polí s vyřezávanými čučky ve vrchol nici a prázdnými dlaby po trojici svislých sloupků a pás cích.27 Ty zanechaly i negativní otisk v nátěru plochy roubení. Jemnou řezbou zdobené sloupky podpůrné konstrukce jsou složeny na patře zděného chlívku situ ovaného jižně od domu. V přízemí se uplatňuje dvojice shodných a shodně osazených okenních otvorů se zá padním podélným průčelím. V patře nalezneme dvojici oken opět shodných s výše popsaným oknem komory situované nad světnicí. Trojúhelný štít domu, kopírující excentrický přesah střechy nad zápraží západního prů Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku
Tereza Konvalinková | Martin Ouhrabka |
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
39XXII 2021 2 studIe
28_V důsledku nekompaktnosti roubené stěny a množství dru hotných prvků mohou tyto otvory svádět k hledání stop po průchodu příčných vodorovných konstrukč ních prvků, tj. v tomto případě stropních trámů staršího a vyššího stropu světnice. Obdobné zaslepe né otvory na opačném průčelí se však nenacházejí ve shodné pozici.
Obr. 11a. Kojecko, dům če. 2, pohled na východní průčelí světnice a pecní zeď přimykající se ke kolmému křídlu. Šipkou vyznačen průchod konce polenice roubením. Stropní trámy světnice jsou viditelně zesíleny přidanými příložkami. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974 Obr. 10. Kojecko, dům če. 2, pohled na severní průčelí domu se zabedněným čelem pavlače. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974 Obr. 11b. Kojecko, dům če. 2, shodná situace na současném snímku dokumentuje rozvolnění a přeložení skladby roubení a odstranění příložek stropních trámů. Šipkou vyznačen relikt polenice. Foto Martin Ouhrabka, 2020
čelí, kryje jednoduše bedněná dvouetážová lomenice s plochým kabřincem. Bednění z úzkých prken s pře lištovanými spárami člení dvojice větracích obdélných otvorů. Východní podélné průčelí je obráceno do ně kdejší zahrady. Toto průčelí je ve hmotě domu nejčleni tější, protože síň a hospodářská část je vůči vnější stěně světnice o 70 cm předsazena. Na odskočenou hranu síně rovněž navazuje ve východním směru přístavba. Roube ní v úseku světnice je navíc z důvodu mladších výměn nesourodé a nekompaktní. Jediné okno vedoucí do svět nice má odstraněnou zdobnou obložku. Vlevo od něj ve výšce překladu otvoru prochází kolmo stěnou konec nehraněného kuláče. Ten má při západním průčelí opo zitum ve větracím otvoru situovaném mezi okny. Tento relikt by tak mohl identifikovat přítomnost polenice. Navazující pecní zeď z neomítaného lomového kamene nese znaky novodobého přezdění. Komoru nad světnicí odvětrává dvojice otvorů prořízlých mezi dvojici trámů.28 Roubení v úseku síně a hospodářské části domu je již kompaktnější a tvoří jej především v patře průběžné trá my. Přístavbu přiléhající v přízemí k síni kryje novodobá sedlová střecha. Trámy roubení jsou v nárožích spojené jednoduchou rybinou. Na straně k vlastnímu domu jsou trámy začepovány do svislých sloupků. Na střed každého průčelí přístavby je umístěn okenní otvor. Ven otvíravá, dvoukřídlá okna dělená do šesti tabulek jsou zavěšena přes ploché závěsy na háčcích. Okenní otvory s výraz ným parapetem lemují jednoduché pravoúhlé obložky. Sedlovou střechu kryjí šablony vlnitého plechu doplněné při okrajích cementovými drážkovými taškami. Nízký štít nese jednoduché bednění z úzkých prken bez přeliš tování. Severní štítové průčelí se obrací k úzkému pru hu pozemku, který odděluje dům od nádrže kalu. Roube ní patra je opět mírně předsazené před roubení přízemí, které je však zcela novodobou konstrukcí. Štít nese torzo prostého svislého bednění v dvouetážovém provedení. Sedlovou střechu domu kryjí velkoformátové šablony vlnitého plechu doplněné ve spodních třech řadách ce mentovými drážkovými taškami. Komín v nadstřešním průběhu, zděný z režného cihelného zdiva, prochází pod hřeben východní strany střechy, a to na středu dispozice, přičemž výškou výrazně hřeben střechy nepřevyšuje.
40 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeTereza Konvalinková | Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku Obr. 16. Kojecko, dům če. 2, kolmé křídlo při východním průčelí domu, pohled od východu. Foto Martin Ouhrabka, 2015 Obr. 15. Kojecko, dům če. 2, pohled Fotood jihovýchodu.MartinOuhrabka, 2015 Obr. 14. Kojecko, dům če. 2, pohled od jihozápadu. Foto Martin Ouhrabka, 2020 Obr. 13. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu, cca 70. léta 20. století. (nedatováno, převzato z: TeCHNiK, Svatopluk, Lidové stavby v Podještědí na Českodubsku, Liberec, RK: 2009, s. 82) če. 2 exteriér Obr. 12. Kojecko, dům če. 2, detail středního sloupku podstávky při jižním štítovém průčelí. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Interiér Jak již bylo zmíněno, vnitřní dispozice přízemí vychází z trojdílného uspořádání se světnicí a komorou podél průchozí síně novodobě plně otevřené do východní přístavby. Komora byla později dále rozdělena, s čímž souvisí prořízlé mladší dveřní otvory. Uspořádání pro storu patra opět vychází v zásadě z trojdílného systému, přičemž na komoru, situovanou nad světnicí, navazuje síň a přesah střední komory. Hospodářský díl patra za bírá dvojice za sebou řazených komor obsluhovaných přes pavlač. Dokumentaci interiéru komplikují dílčí adaptace, nesouvislý vnitřní obklad ze sádrokartonu a velké množství materiálu skladovaného v jednotlivých prostorách. Rovněž dílčí novodobé výměny využívající často důsledně očistěných starších konstrukčních prvků ztěžují přesnější interpretace nebo odhady datování částí stavebních konstrukcí. Síň představuje prostor obdélného půdorysu zastro pený novodobým prkenným záklopem loženým příčně přes dvojici stropních trámů. Podlaha je složena ze šir ších prken u vstupu doplněných o pruh cihelné dlažby. Povrchová úprava stěn je lokálně pojednána v kontrastu černého nebo tmavě zeleného olejového nátěru trámů roubení a bílených výplní spár. Část trámů nese rovněž stopy bílých vápenných nátěrů. Ve východním směru je síň plně otevřená do kolmé přístavby, přičemž zachovaný překladový trám roubení je podepřen středovým trám kem a otvor je zaklopen překližkovými deskami s jedním křídlem asymetricky dělených dveří rámové konstrukce.
Prostup kryje rovněž překližková deska. Jihovýchodní kout síně zabírá zděné těleso niky dymníkové kuchyně. Hmota kuchyně je zděna z lomového a sbíraného kame ne, přičemž na oblouk niky je využito menších opraco vaných pískovcových kvádrů. Zadní stěnu niky kuchyně částečně doplnila novodobá neomítaná vyzdívka z pále ných cihel. Na vnější části zdiva niky kuchyně jsou pa trné zbytky několika vrstev bílených vápenných omítek. Ústí dymníku je zaklopené deskami, aby umožnilo taho vý odvod spalin. V levé části kuchyně je umístěn menší osvětlovací/odkládací výklenek, který patrně v primární funkci umožňoval obsluhu kamen v přistavěném křídle. Vpravo od tělesa kuchyně je těsně přiložen vstup do svět nice. Ten lemuje trámková zárubeň osazená asymetric ky dělenými dvoukřídlými kazetovými, tedy rámovými dveřmi s válcovými závěsy. Vpravo od vstupu do světnice jsou vysazeny žebříkové schody vedoucí na podestu síně v patře. Spodní trám převisu roubené stěny procházející příčně nad schody je v pohledové hraně výrazně probrán v okosení ulehčující průchod. Severní podélnou stěnou síně postupně prochází trojice dveřních otvorů. Při SZ koutě se nachází zaslepený dveřní otvor lemovaný profi lovanou obložkou. V takto vzniklém výklenku je umístě na novodobá skříň elektrických jističů a vložené police. Ve střední části je situován historický dveřní otvor s ma sivní trámkovou zárubní a sedlovým prořezem překladu.
Otvor není osazen dveřmi a v průběhu doby byl patrně zaslepen, což je patrné z černobíle pruhovaného nátěru přetaženého z roubené stěny na levý sloupek zárubně.
41XXII 2021 2 studIe
Zbytky bílého nátěru jsou dochované i na spodní hra ně překladu. Na pravý sloupek zárubně navazuje další dveřní otvor bez prořezu překladového trámu roubení.
Sloupek zárubně je kvůli vložení nového vstupu na jeho straně v celé výšce o třetinu seříznutý. Mezi zaslepe ným vstupem s policemi a středním dveřním otvorem je v podlaze umístěný svlakový poklop schodiště ústícího přes krátký krček do valeně zaklenutého sklepa. Sklep je včetně klenby vyzděn z lomového a sbíraného kame ne opatřeného vápenným nátěrem. V nedávné době byl sklep rozšířen o boční prostor souběžný s průchozím krčkem. Světnice je rozlehlý prostor o rozměrech bez mála 6,5m × 5m a výšce 230 cm. Záklop stropu a většina stěn jsou zakryty sádrokartonovými deskami. Prkennou podlahu doplňuje dlažba z cihel v prostoru odstraněných kamen a pece. Zbytek pecní zdi procházející roubenou stěnou je hladce omítnut a nabílen. Stěnou k černé kuchyni prochází část nesourodého zdiva z lomového kamene s částečně patrnou novodobou cihelnou zazdív kou v místech otvorů obsluhy starších otopných zaří zení. Okenní otvory světnice se obracejí do interiéru mírně šikmými špaletami lemovanými profilovanými obložkami s výraznou římsou v pozici suprafenestry. Komora je v současné podobě rozdělena podélnými příčkami do trojice prostor. Střední a pravý díl (pohled ze síně) jsou samostatně přístupné ze síně a odděluje je lehká příčka z vodorovně kladených prken přiložených ke sloupku zárubně vstupů. Levý prostor je přístupný ze střední místnosti prostupem cihelnou příčkou. V této
42 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeTereza Konvalinková | Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku Obr. 19. Kojecko, dům če. 2, vstup z patra na pavlač. Foto Martin Ouhrabka, 2020 Obr. 18. Kojecko, dům če. 2, vstupy horních komor z pavlače. Foto Martin Ouhrabka, 2020 Obr. 17. Kojecko, dům če. 2, západní průčelí, detail vstupu do domu. Foto Martin Ouhrabka, 2015 če. 2 interiér
43XXII 2021 2 studIe Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Obr. 24. Kojecko, dům če. 2, interiér síně v patře, rozvolněný prostup do komory nad světnicí. Šipkou vyznačen dlab po svislém prvku zárubně. Foto Tereza Konvalinková, 2020 Obr. 23. Kojecko, dům če. 2, interiér komory v přízemí s posuvnými okenicemi, pohled od východu. Foto Tereza Konvalinková, 2020 Obr. 22. Kojecko, dům če. 2, interiér síně, pohled od východu. Foto Tereza Konvalinková, 2020 Obr. 21. Kojecko, dům če. 2, detail zdobení obložky okenního otvoru a její zapuštění do stávajícího roubení při západním průčelí. Foto Tereza Konvalinková, 2020 Obr. 20. Kojecko, dům če. 2, západní průčelí, detail druhotně použi tého prvku roubení jako stropního trámu světnice. Zajímavý detail po opracování trámů v podobě pomocné rudkové linky. Foto Tereza Konvalinková, 2020 če. 2 interiér
44 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeTereza Konvalinková | Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku Obr. 28. Kojecko, dům če. 2, detail nekapotovaného zámku na volně deponovaných dveřích v severní horní komoře. Foto Martin Ouhrabka, 2020 Obr. 27. Kojecko, dům če. 2, detail jižní štítové vazby. Šipkami vyznačeny načepované konzole konstrukce lomenice a prázdný otvor shodného prvku. Foto Martin Ouhrabka, 2020 Obr. 26. Kojecko, dům če. 2, pohled do podkroví od severu. Foto Tereza Konvalinková, 2021 Obr. 25. Kojecko, dům če. 2, schodiště do patra s předsazeným roubením střední komory. Dobře patrné okosení na spodní hraně převisu stěny pro zlepšení průchodnosti. Foto Tereza Konvalinková, 2020 če. 2 interiér
Krokve na západním průčelí jsou osedlány na okapo vou vaznici nesenou přesahy stropních/vazných trámů.
V zadní (severní) komoře jsou deponovány svlakové dveře s nekapotovaným zámkem na lichoběžníkovém podkladním plechu. Krov přístupný žebříkem z komory nad světnicí je hambalkový s jednou úrovní hambalků.
Obr. 29. Kojecko, dům če. 2, celkový pohled přes kal od severu.
Foto Martin Ouhrabka, 2015
v Liberci
45XXII 2021 2
Na východním podélném průčelí jsou krokve v úseku světnice (komory nad světnicí) rovněž osedlány na mír ně předsunutou okapovou vaznici a dále v průběhu síně a komor krokve dosedají přímo na závěr roubení. Strop ní trámy komory nad světnicí jsou výrazně kratší, takže okapové vaznice vynášejí v tomto úseku pouze přesahy trámů závěrů příčných roubených konstrukcí. Vzhledem k exponované zátěži nároží vytváří podklad k potenciální nestabilitě celého krovu. Ve vrcholu jsou krokve spojeny na ostřih. Devět příčných vazeb (bez štítových) podpírá pod dolními hambalky středová stolice s průběžnou hor ní ližinou ve střední části vyztuženou sloupkem s pásky. Ve štítových vazbách jsou svislé sloupky v podélném směru se stolicí provázány přesahujícími pásky a vzpěra mi. Sloupky stolice stojí na závěrech příčných roubených konstrukcí. Spoje prvků krovu jsou provedeny převážně s jednostranným rybinovým plátem jištěným dřevěným hřebem (kolíkem). Tesařské značení prvků v podobě rytých římských číslic postupuje v řadě od první příčné vazby u jižního štítu. Číslování je patrné při pohledu od jihu především na levých koncích hambalků. Stře dová stolice má při jednotlivých spojích vlastní číselnou řadu, a to od jižního štítu jsou značené X, u středového sloupku XX a při severním štítu XXX. Krokvemi severní štítové vazby procházejí v horní třetině otvory po čepech konstrukce kabřince nebo horní etáže lomenice. U jižní štítové vazby jsou v krokvi vždy dvojice shodných otvo rů s nasazenými čepy dochovaných kolmých napojení konstrukce předsazené horní etáže lomenice a kabřin ce. Otvory po zaniklých obdobných prvcích jsou patrné i ve středovém sloupku této štítové vazby.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště
studIe místnosti se kromě částečného sádrokartonového ob kladu stropu a stěn nacházejí novodobé hliněné omítky bez dalších povrchových úprav. Dvojice menších oken se do interiéru obrací mírně rozevřenými špaletami. Okenní otvory jsou opatřeny dvojicí posuvných svlakových oke nic zasazených mezi společné průběžné laťové pojezdy. Do patra domu se nastupuje po žebříkových schodech ústících přímo na úzkou podestu před vstupem na pa vlač. Patro je celkově zaklopeno volně loženými prkny přes stropní trámy. Roubení místy nese stopy starorůžo vě pigmentovaných a bílých vápenných nátěrů. Do ko mory nad světnicí se vstupuje prořízlým prostupem v roubené příčce přímo z úzké podesty schodů. Zkrácení trámů vyříznutím vstupního otvoru zcela rozvolnilo ná rožní vazbu roubení komory. Na trámu překladu otvoru jsou patrné dlaby po odstraněných sloupcích zárubně staršího dveřního otvoru. Místnost je opět zaklopena volně loženými prkny. Okenní otvory s mírně šikmými špaletami doprovázejí laťové pojezdy po sejmutých po suvných okenicích. Střední komora přesahuje přes síň v přízemí. Z tohoto důvodu prochází jihovýchodním koutem komory omítané kónické těleso dymníku ku chyně. Jednotlivé vstupy vedoucí na pavlač jsou osazeny svlakovými dveřmi s kapotovanými krabicovými zámky.
46 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeTereza Konvalinková | Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku Legenda grafického znázornění stavebního vývoje k obr. 30-33
Obr. 31. Kojecko, dům če. 2, schéma půdorysu prvního nadzemního podlaží s vyhodnocením stavebního vývoje. (Zaměření a vyhodnocení autoři, kresba M. Ouhrabka)
Obr. 30. Kojecko, dům če. 2, schéma půdorysu sklepa s vyhodnocením stavebního vývoje. (Zaměření a vyhodnocení autoři, kresba M. Ouhrabka)
Obr. 32. Kojecko, dům če. 2, schéma půdorysu druhého nadzemního podlaží s vyhodnocením stavebního vývoje. (Zaměření a vyhodnocení autoři, kresba M. Ouhrabka)
30_Polenice, respektive její relikt v obdobné poloze nalezneme u domu čp. 26 v nedalekých Petra šovicích (LB). V tomto případě se ale jedná o variantu s vysokou světnicí, s výstavbou kladenou do 70. let 17. století. Srov. KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Nálezová zpráva operativní dokumentace OPD 103, Petrašovice čp. 26. Sbírka Nálezových zpráv OPD, NPÚ ÚOP v Liberci, 2019. 31_Stopy takto pojaté konstruk ce, pocházející z doby výstavby před polovinou 17. století, byly zachyceny ve shodné situaci na štítovém průčelí domu čp. 21 na Frýdštejně (JN). Stavební vývoj Při interpretaci stavebního vývoje vycházíme především z porovnání dochované podoby domu s analogiemi získanými během předchozích a známých průzkumů. Dům stojí na místě s delší stavební kontinuitou. Used lost s pozdějším číslem popisným 20 patří mezi dvojici kmenových gruntů vsi Kojecka. Majetková držba je zde písemně připomínána již v druhé polovině 16. století. Pozůstatky starších staveb v současném areálu však doloženy nebyly. Odběr základní sady vzorků pro den drochronologickou analýzu29 nám umožnil vytvořit přesnější představu o době výstavby současného domu.
47XXII 2021 2 studIe
29_Veškeré dendrochronologické vzorky odebral a zpracoval Ing. Tomáš Kyncl.
Výsledky ukázaly, že použité konstrukční dřevo bylo po káceno v rozmezí let 1697-1700. Předpokládáme tedy, že práce byly započaty přímo na přelomu 17. a 18. sto letí. Podoba novostavby již vycházela z plnohodnotného patrového domu, kde prostor nad světnicí zabírá velká komora se shodnou niveletou podlah se zbylou částí patra. Z doby výstavby pochází jistě většina svislých konstrukcí, krov a také základní komunikační schéma či rozmístění dveřních a okenních otvorů včetně stáva jících trámkových zárubní. Z neprůchozí síně se vstu povalo do světnice a na druhé straně také do nečleněné komory v hospodářské části přízemí. V horním patře byly komory přístupné pavlačí a do podkroví vedly dále schody z pavlače. Průchod do komory nad světnicí z podesty schodiště patrně rovněž lemovala trámková zárubeň. Prostor světnice vytápěla blíže nespecifikovaná sestava kamen a chlebové pece obsluhovaná z prostoru síně. Stopy starší podoby kuchyně a s ní spojeným od vodem kouře nejsou bohužel patrné. Jako relikt starších vysokých světnic je možné chápat možnou přítomnost polenice situované příčně přes střed světnice.30 Vodo rovné stropní konstrukce tvořily prosté povaly doplněné obligátní hliněnou mazanicí, jak je patrné ze širší spáry v příčce světnice. Sklepní prostory je obtížné datovat, vzhledem k dlouho přetrvávajícímu neměnnému způso bu zdění z lomového kamene ve venkovském prostředí. V tomto případě se přikláníme k verzi, že sklep mohl být součástí výstavby domu. Naznačuje to shodná úroveň podlah přízemí a absence většího stavebního zásahu, se kterým by zahloubení sklepa mohlo být logicky spojené. Jistým otazníkem je řešení podpory mírně předsazeného roubení patra při jižním štítovém průčelí. Pravděpodob ně bychom zde hledali jednodušší podpůrnou konstruk ci s prostými sloupky a pásky propojenými rybinovými pláty31, nebo si tak mírný přesah další podpěru nevy žádal, jak je patrné ze současného stavu. Střechu kryla kombinace slaměných došků a šindele.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Během 18. století zůstává podoba domu patrně neměnná, pomineme-li lokální výměny dřevěných konstrukcí. K postupným změnám dochází v otopném systému, kdy možná teprve v této době byla k vyzděna
Obr. 33. Kojecko, dům če. 2, schéma podélného řezu krovu při pohledu od západu a příčného řezu autoři,(Zaměřenístavebníhos vyhodnocenímod jihuvývoje.a vyhodnoceníkresbaM.Ouhrabka)
48 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
32_KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Mizející relikty dřevěné zástavby v Českém Dubu v kontextu demolice domu če. 11. Fontes Nissae 16, 2015, č. 1, s. 78–99. 33_Shodně pojednané sloupky, zdobené jemnou řezbou routovými vzory, nalezneme i u podstávky domu čp. 6 ve vedlejších Havlovi cích. Výstavba domu je datována do 20. let 19. století, ale na zákla dě dalších analogií předpokládáme mladší původ obdobně pojatých konstrukcí. V uváděném příkladu jsou navíc sloupky prošroubovány závitovými tyčemi coby stěnové 34_kleštiny.Izde však existují výjimky popsané např. KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Dům čp. 5 v Trávníčku. K průzkumu ven kovské usedlosti na Českodubsku. Zprávy památkové péče 79, 2019, č. 3, s. 316–328. nika kuchyně nebo komína. Ve smluvních podmínkách výminku v kupní smlouvě z roku 1769 je zmiňována komora nad podsíní, která se ztotožňuje se středovou komorou tvořící přesah nad síní. Vedle toho je zmiňován i přístup k prsku (topeništi, podestě kuchyně) a železná trouba v kamnech. Tento zápis dokládá úpravu kamen vložením tělesa plechové trouby. Do sklonku 18. století je možné přiřadit velkou část dochovaných svlakových dveřních výplní a to především zdobené dveře střední komory v patře. Obdobné dveře s iluzivním členěním pocházející z konce 18. století byly v blízkém regionu již dokumentovány.32 Do blízkého časového horizontu by bylo možné zařadit i posuvné vnitřní okenice u komory v přízemí a komory nad světnicí. V případě horní komory menší okénka s těmito posuvnými okenicemi doplnily starší větrací otvory prostě prořízlé mezi dvojici trámu roubení. K výrazné stavební úpravě dochází až na konci dru hého desetiletí 19. století, tedy téměř po 120 letech od výstavby. Tato etapa je vymezena dendrochronolo gickým datováním dřeva využitého na stavbu kolmého křídla. Jedlové dřevo využité na roubení bylo pokáceno v rozmezí let 1818–1819. Je pravděpodobné, že na tuto stavební akci navázala úprava podoby vlastního otopné ho a kuchyňského systému umožňující obsluhu kamen v nově zbudované místnosti. Právě během této stavební akce patrně nahradil starší dřevohliněný komín zděný. V průběhu druhé poloviny 19. století bylo přikročeno k výměně spodní části roubení světnice. Výměnu charak terizuje využití zámkových spojů trámů v nárožích. Ruku v ruce s novým roubením získaly okenní otvory výrazné obložky ovlivněné barokním a klasicistním tvaroslovím. Zároveň byla pravděpodobně instalována současná pod stávka při jižním štítovém průčelí.33 V neposlední řadě, došlo k zaslepení ústí komína umožňující tahový odtah zplodin a napojení pokojových kamen nejen z prostoru světnice.Vsilně hrubém odhadu časového rozsahu se během 19. století samozřejmě průběžně měnily okenní i dveř ní výplně a novou podobu zřejmě získaly štítové lome nice nebo zdobně pojaté zábradlí pavlače. Relativně zastřené je pochopení vývoje členění komory v přízemí domu. Z prvotně nečleněné místnosti byl snad v prů běhu 19. století příčkou z širokých fošen vydělen úzký Konvalinková Martin Ouhrabka | Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku
Obr. 34. Kojecko, dům če. 2, nákres ližiny podstávky při pohledu na přední a spodní hranu. (Zaměření a kresba M. Ouhrabka)
|
Tereza
49XXII 2021 2 studIe 35_Podrobnější a bohužel nepublikovanou dokumentaci zde v 70. letech 20. století prováděl Svatopluk Technik, který uvažoval o zapojení objektu do skanzenu lidových staveb na Českodubsku „in situ“. Archaickou stavební formu zde předpokládal i Tomáš Edel, bývalý ředitel Českodubské ho muzea. skladovací prostor s nově prořízlým vstupem přilehlým k původnímu otvoru. Možné delší využívání této prosto ry výmluvně dokládá výrazně prošlapaný prahový trám. Následující změna přichází v první polovině 20. století, kdy je původní vstup zaslepen a v krajní části příčky proražen vstup s profilovanou obložkou. Zbylá plocha komory je vnitřně přepažena cihelnou příčkou s vlast ním prostupem. Doklady vytápění takto vzniklého pro storu nebyly identifikovány. Až později v druhé polovině 20. století se dočkal původní vstup komory rehabilitace a naopak časově nejmladší dveřní otvor začal po za bed nění sloužit jako odkládací skříň. Do druhé poloviny 20. století dům vstupuje v silně zakonzervované podobě. Zajímavostí je, že do 70. let 20. století zůstala dochována došková krytina lemovaná modernější drážkovou taškou namísto šindele. Násled ná instalace plechových šablon si nevynutila žádnou další adaptaci krovu uzpůsobeného od počátku pro sla měnou krytinu. Tehdy noví majitelé, využívající objekt k rekreačním účelům, byli nuceni rovněž nově zastřešit boční přístavbu, která se v té době již nacházela v hava rijním stavu. Postupem času dochází ke sporadickému nahrazování jednotlivých trámů i celých bloků roubení a stropních konstrukcí. Rekreační objekt však bez vět ších nároků na obytný komfort zůstává zachován v lehce pauperizované a do jisté míry nestabilizované formě. Ostatní samostatně stojící hospodářské objekty usedlos ti, tedy chlévy a stodola, se v historické podobě nedocho valy. Objekt chléva zanikl úplně po polovině 20. století a stodola byla přestavěna pravděpodobně v první polovi ně 20. století a přičleněna k sousední usedlosti. Závěr Dokumentace domu če. 2 byla motivována snahou do plnit průzkum, doposud cílený na regionálně specifický stavební fond archaičtější formy patrového domu s vy sokým blokem světnice, o poznání nástupu patrového roubeného domu s plnohodnotnou komorou situova nou nad světnicí. Výsledky přinesly především základní zpřesnění časového zařazení počátku výskytu této vari anty domu ve zkoumané oblasti. Výstavba domu kladená přesně na přelom 17. a 18. století do jisté míry odpovídá obecnému předpokladu a plynule navazuje na dosavad ní získané datování domů s vysokou světnicí rozptýlené v hrubém rozmezí od 40. do 90. let 17. století.34 Bohužel se v tomto případě nepodařilo nalézt stopy umožňující podrobnější zachycení vývoje otopného zařízení a jeho vztah k proměně přetrvávajících stavebních zvyklostí. Přesto představuje zkoumaný dům, jako nositel celé řady historických konstrukcí a architektonických detai lů, důležitý hmotný pramen pro poznání dané problema tiky. Dobré je například zmínit kompaktně dochovaný krov pocházející z doby výstavby nebo drobnost, jakou je stále přetrvávající detail sedlového prořezu trámu překladu zárubní. Jistou zajímavost, ale nikoliv výjim ku, můžeme vidět v maximálním využití prostoru patra a redukci komunikační úlohy horní síně na podestu nad schody do patra. Zajímavý vývojový prvek můžeme vidět i v doplnění prostých větracích otvorů komor drobnými okénky se zdobnými obložkami, bez kterých by byl na rušen vzhled domu, utvářený celou řadou pečlivých ře meslnýchAčkolivdetailů.vdomě v minulosti proběhlo několik dílčích průzkumů,35 stál stranou památkového zájmu a do hledu. Jeho současný stav je poznamenán neúdržbou po dobu hospodaření místního JZD a následnou dobře míněnou, ale nepříliš koncepční formou obnovy. Přesto má objekt v památkovém fondu jednoznačně svoje mís to. Jeho kompaktnost nebyla přes postupnou pauperi zaci narušena a stále můžeme mluvit o cenném zástupci nejstarší dochované lidové vrstvy v regionu. Kontinuální osídlení dané lokality, doložené již do druhé poloviny 16. století, je zásadní hodnotou pro historický i urbani stický vývoj vesnice. V kontextu dochovaných konstruk cí i jednotlivých řemeslných detailů můžeme sledovat vývoj tradičního řemesla i způsob života v průběhu 17.–20. století. Veškeré zmíněné důvody stačí k tomu, abychom ochranu daného objektu odůvodnili a dále po kračovali v dokumentaci stále rychleji mizejících připo mínek minulosti. Tato práce vznikla v rámci plnění výzkumného cíle NPÚ Nemovité památky v ČR, financovaného z in stitucionální podpory Ministerstva kultury ČR na dlou hodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Fontes nI ssae | p rameny nI sy
|
Art Nouveau fountains Franz Bayer Franz Metzner Franz Wenzel Jäger Frýdlant Region Liberec Region sculpturereliefmonument secese Franzkašny Bayer Franz Metzner Franz Wenzel Jäger reliéfpomníkLibereckoFrýdlantsko sochařství tudies Franz Metzner and Liberec Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie | Department of History, Technical University in Liberec mojali@seznam.cz
Klí ČOV á S l OVAKE y WORDS A BSTRA c T J AN M OHR The article, written on the occasion of the 150th anniversary of the birth of the German-Czech sculptor Franz Metzner (November 18, 1870), focuses on Metzner‘s ties to northern Bohemia and Liberec, his sculptural and personal ties to the local environment. The text is accompanied by an edition of Metzner‘s correspondence, which draws from the surviving copiers from 1906–1918, stored in the Germanisches Nationalmuseum in Nürnberg, Abteilung Deutsches Kunstarchiv. In addition to mentions of the Liberec fountain, a number of letters has been preserved on the creation of a monument to Heinrich von Liebieg for Liberec, which finally not realized. The only work done for the Liberec (Reichenberg) region and the Frýdlant (Friedland) region, respectively, was a hundred-circle portrait relief for the monument to Emperor Joseph II, created in 1912 and lost today. In this context, the Raspenava (Raspenau) painter Franz Wenzel Jäger, Metzner‘s longtime friend, also plays an important role, to whom letters concerning non-artistic matters are also attached.
51XXII 2021 2
V roce 2020 uplynulo 150 let od narození významné osobnosti umělecké scény českých Němců, kte rá do značné míry zasáhla do sochařské tvorby nejen německočeských, rakouských a německých sochařů, ale promítla se i do tvorby českých umělců a českého, především pražského prostředí. Touto osobností byl Franz Metzner1, narozený 18. listopadu 1870 v zápa dočeských Všerubech (Wscherau) u Plzně. Jeho tvorba i pedagogické aktivity poznamenaly na počátku 20. sto letí široký okruh výtvarného prostředí střední Evropy od Vídně po Brusel, ale podstatně se uplatnil také v rod ných Čechách. Vazby je možné nalézt i na Liberecko, a to nejen pracovní, ale i osobní (malíř Wenzel Franz Jä ger). Vedle prvních profesních kontaktů na tuto oblast, díky připravované Německočeské výstavě v Liberci roku 1906, se později spolupráce rozšířila i na další projekty, které však ve většině případů nakonec zůstaly nerealizo vány. Hotové práce byly vesměs po druhé světové válce zničeny. Když 24. března 1919 v Berlíně zemřel, stal se vzápětí v uměleckém prostředí českých Němců jistou ikonickou bytostí, ovlivňující značnou část výtvarného a společenského života v Čechách dvacátých a třicátých let. Tato stať se snaží, v souladu se směřováním Fontes Nisae, upozornit na doklady umělcovy aktivity ve zdej ším prostředí.
DOI: 10.15240/TUL/007/2021-2-003
Franz Metzner a Liberecko J AN M OHR
Na přelomu 19. a 20. století nepředstavoval Liberec významné centrum výtvarného života. Množství vý znamnějších místních výtvarníků bylo možné spočítat na prstech jedné ruky. Zakázky na umělecká díla spo jené s místním prostředím byly realizovány ve značné míře mimo zdejší region. Při stavbě reprezentativních budov, jakými byly radnice, divadlo či spořitelna, směřovala většina zadání umělecké výzdoby do vídeň ských ateliérů.2 Vzhledem k národnostním rozepřím v Čechách bylo jednoznačné, že za této situace mířily objednávky zásadně do německy orientovaných výtvar ných kruhů, především právě do Vídně, která byla v Li berci vnímána jako umělecké centrum monarchie. Tam nakonec odcházeli na výtvarná studia i četní zájemci z německočeského prostředí, tedy i z Liberecka. I když od sedmdesátých let 19. století ve zdejším prostředí pů sobily dvě instituce nadregionálního charakteru, které měly značně úzkou vazbu k výtvarnému umění, totiž Severočeské průmyslové muzeum (Nordböhmisches Gewerbemuseum) a Státní průmyslová škola (Staats gewerbeschule), jejich vliv se v místním prostředí po slední čtvrtiny 19. století prosazoval jen pozvolna. Liberecké Severočeské průmyslové muzeum půso bilo především na mladou výtvarnou generaci, která se soustředila okolo četných odborných škol v okolí
1_MOHR, Jan. Franz Metzner – Tvorba z let 1896–1919. In: KRÁMSKÁ, Bohunka a Jan MOHR. Sochy dnů všedních i nevšedních, Liberec: Severočeské muzeum v Liberci, 2010, s. 101–191, ISBN 978-80-87266-03-8. 2_BÍLKOVÁ, Libuše a kol. Liberec ká radnice, Liberec: Dialog, 1993, s. 33–64, ISBN 80-85194-77-5. Liberecká kašna před radnicí, kolem roku 1940
52 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeJan Mohr | Franz Metzner a Liberecko
3_Mittheilungen des Nordböhmis chen Gewerbe-Museums XV, 1897, č. 1, s. 19. 4_BÍLKOVÁ, L., cit. pozn. 2, s. 5_55–59.MOHR, J. Sochy a kašny v Liberci. In: ZEMAN, Jaroslav a kol. Liberec – urbanismus, architektura, industriál, pomníky, objekty, památky, Liberec: Knihy 555, 2011, s. 15,1 ISBN 978-8086660-33-2. (např. Kamenický Šenov, Nový Bor, Jablonec nad Ni sou aj.), odkud vycházeli výtvarně vzdělaní řemeslníci ale i budoucí výtvarní umělci. Knihovna, výstavy a pu blikace muzea pomáhaly ve zdejším prostředí šířit nové výtvarné tendence a na přelomu 19. a 20. století patřilo muzeum v tomto směru k nejvýznamnějším institucím svého druhu v Čechách. Architekt Karl Lederle, který pocházel z německého Freiburgu im Breisgau, působil od roku 1891 jako muzejní asistent a vedl různé výtvar né kurzy, jak o těchto aktivitách informují výroční zprá vy muzejního kuratoria.3 Zároveň se podílel na řadě výtvarných návrhů, především v oblasti užitého umění a grafiky, které patří k prvním projevům secese ve zdej šímStátníprostředí.průmyslová
škola, založená roku 1876, byla sice svým zaměřením orientovaná na technické obory, ale ve stavebním oddělení se soustředili architekti a vý tvarníci, kteří zpočátku vychovávali studenty v duchu historismu a do výuky se promítaly i výtvarné prvky ve stavitelství. Architekt Franz Xaver Daut a sochař Emanuel Gerhart patřili v tomto směru k nejvýrazněj ším osobnostem školy a zároveň zanechali stopu své tvorby i na budovách města konce 19. století. Ema nuel Gerhart se roku 1891 podílel na návrhu modelu rytíře s korouhví na špici nové radniční věže, ovšem na základě podkladů od vídeňského architekta Franze von Neumanna, inspirovaného obdobnou kompozicí na vídeňské radnici.4 Gerhartovy další práce se objevily roku 1898 na průčelí muzejní budovy a následně Měst ských lázní z roku 1902, kam vytvořil alegorické figury Síly a Mládí, tentokrát na stavbě od dalšího vídeňského architekta Petera Paula Branga.5 Pro období po roce 1900, které je spojeno především s výtvarným projevem secese, se k nejznámějším školním pedagogům řadí ar chitekti Max Kühn a Heinrich Fanta, kteří na školu na stoupili v roce 1903. Především Max Kühn se architek Podobizna F. Metznera, kol. r. 1918 Rodina F. Metznera, kol r. 1912
53XXII 2021 2 studIe 6_MOHR, J. Franz Metzner –socha a architektura mezi secesí a monumentem. Liberec: Severo české muzeum v Liberci, 2006, s. 60–63, ISBN 80-903595-4-X.
Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
7_ARNOLD, Erhard. Die Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg 1906, Reichenberg 1919, s. 8. 8_Jahrbuch und Wohnungs-Anzei ger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1915, Reichenberg 1914, s. 9_484.MOHR, J., cit. pozn. 6, s. 42. tonicky spolupodílel na řadě projektů propojených se sochařskými díly. V roce 1905 se účastnil se sochařem Gerhartem soutěže na pomník císaře Josefa II. v Tepli cích, kde byl nakonec realizací pověřen Franz Metzner6. Kühnův a Gerhartův projekt pomníku pak záhy našel dočasné uplatnění na Německočeské výstavě v Liberci roku 1906, kde byla socha umístěna vedle Domu měs ta Liberce.7 Na projektu bankovní budovy C. k. priv. rakouského úvěrového ústavu pro obchod a živnosti z let 1911–1912 pak po sochařské stránce spolupraco val s architektem M. Kühnem sochař Jacob Kozourek, který vytvořil na průčelí a boční fasádě budovy sedm alegorických figur.8 Tento sochař ovšem působil v Praze a v Liberci byl známý jako realizátor štukového provede ní Metznerovy kašny do niky průčelí hlavního pavilonu Německočeské výstavy roku 1906.9
Zmíněná výstava v roce 1906 znamenala pro zdej ší prostředí významnou propagaci výtvarného umění v mnoha ohledech. Představila výtvarnou scénu českých Němců téměř ve všech oborech, počínaje architekturou a konče drobnou plastikou a užitým uměním. Volnému umění sloužila speciálně pro ten účel navržená výstavní budova (Kunstgebäude), která v jistém smyslu evoko vala vídeňský Olbrichův pavilon Secese, především analogií centrálního prostoru s Metznerovou sochou Země, která byla prvně prezentována roku 1904 právě v Olbrichově pavilonu ve Vídni na 20. výstavě spolku Secession v komponovaném prostoru podle návrhu Josefa Hoffmanna. Autor výstavní budovy, architekt Jo sef Zasche, byl pochopitelně s původním vzorem dob ře obeznámen. Přenos této koncepce do Liberce měl jednak připomenout umělecké vazby k Vídni, jednak
Vizitka F. Metznera z doby jeho vídeňského působení (1903-1906) Dopis F. Metznera z r. 1904 zaslaný Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách s oznámením jeho dat narození
Jan Mohr | Franz Metzner a Liberecko
studIe
54 Fontes nI ssae | p rameny nI sy
13_MOHR, J., cit. pozn. 1, s. 110–111, 134–135.
zvýraznit osobnost sochaře Franze Metznera. Stalo se to v době, kdy právě zmíněná vídeňská výstava předsta vovala pro umění českých Němců triumf, kterého před tím nikdo jiný z tohoto okruhu umělců nedosáhl, když vedle hlavního prostoru pod kupolí se sochou Země měl Franz Metzner samostatnou místnost pro svá další so chařská díla. Totéž se pak opakovalo i v Liberci, pocho pitelně v daleko rozsáhlejší formě, kdy byly vystaveny návrhy a modely nově připravovaných velkých realizací, především modely pro pomník císaře Josefa II. v Tep licích, Mozartův pomník pro Prahu a Stelzhammerův pomník do Lince.10 V obecné poloze přinesla účast na liberecké výstavě Franzi Metznerovi značnou popu laritu a uznání, na druhé straně se v místním prostře dí proti němu vzedmula značná vlna nevole, obdobně jako v téže době v Teplicích. Hlavním důvodem se stalo prosazování Metznerových soch do místního prostředí; v případě Teplic nakonec úspěšné v realizaci velkého pomníku císaře Josefa II.11 V Liberci v podstatě nebylo úspěšné, když jeho kašna našla uplatnění na již zmíně né výstavě, ale z plánované realizace před místní radnici sešlo pro odpor místních výtvarných celebrit, především z řad architektů a sochařů.12 Franz Metzner sice nebyl oblíben mezi libereckými architekty, ale na liberecké vý stavě našel dlouholetého spolupracovníka v architektu Josefu Zaschem, který pocházel z nedalekého Jablonce nad Nisou. Jejich úzká spolupráce na Budově umění (Kunstgebäude) při přípravě liberecké výstavy v roce 1906 byla podmíněna aktivitami pražské Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Če chách (Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissen schaft, Kunst und Literatur in Böhmen)13, která inici ovala uplatnění umělecké tvorby v rámci výstavy a obě tyto osobnosti svedla dohromady. Oba, Metzner i Za sche, představovali mladé umělce prezentující v té době výtvarně nejradikálnější názory, spojené především s vídeňským hnutím secese a pro vytváření soudobého a moderního výrazu tehdejší německočeské společnosti byli ideálními vzory. Franz Metzner i Josef Zasche se po spolupráci na li berecké výstavě podíleli na řadě společných projektů až do 1. světové války, která jejich společnou tvorbu pře
Kresba mužského aktu od F. Metznera, kolem roku 1905 –pravděpodobně studie k Liberecké kašně
10_MOHR, J., cit. pozn. 1, s. 131–141; MOHR, J. Franz Metzner, In: HABÁNOVÁ, A. (ed.). Německočeská výstava Liberec 1906, s. 220–223. 11_MOHR, J., cit. pozn. 6, s. 60–63. 12_MOHR, J., cit. pozn. 6, s. 38–44.
oinkoustuOtisky1906–1918.denceI,B-I,IIFranzKunstarchivum20_cz/pomnik-josefa-ii-03-1846575919_https://pamatkovykatalog.GermanischesNationalmuse(GNM)Nürnberg,Deutsches(DK)–FondMetzner,I,B–1,ZRDK717sign.–dvakopiářekoresponFranzeMetznerazletPůvodneníznám.dopisůjsouvčernébarvěnaprůklepovémpapírurozměrech26,2x21cm.
rušila. Vedle významné stavby pro pobočku Vídeňské bankovní jednoty v Praze z let 1906–190814 se jednalo o budovu Lidové knihovny a čítárny v Ústí nad Labem,15 která byla realizována o tři roky později, a nakonec opět v Praze o budovu Asekuračního spolku průmyslu cuk rovarnického,16 jež se dokončovala až na počátku války. U některých dalších projektů se o spolupráci uvažovalo, např. u Paláce železářského průmyslu v Praze, ale na konec k realizaci zamýšlených prací nedošlo. Předčas ná smrt Franze Metznera v roce 1919 ukončila jejich umělecké propojení. Jako závěrečný akord a vzpomínka na dlouholetou spolupráci se ukázalo Zascheho gesto při budování jabloneckého chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně. Vedle něj v roce 1931 zakomponoval Metznerovu Kašnu Nibelungů17, jejíž ústřední figura Rüdigera von Bechelaren již v Jablonci stála od roku 1924 jako náhra da za odstraněnou sochu císaře Josefa II18. Metznerova vazba na dalšího výtvarníka působícího na Liberecku a žijícího v Raspenavě měla kořeny v pro středí vídeňské secese. Malíř Wenzel Franz Jäger, stejně jako Franz Metzner, vystavoval ve Vídni na spolkových výstavách na přelomu století. Je pochopitelné, že jejich tvorba se setkala i na liberecké výstavě. Osobní přátel ské styky trvaly až do Metznerovy smrti a po výtvarné stránce přinesly na Liberecko další Metznerovu práci, dnes téměř neznámou. V roce 1912 se obrátil na Franze Metznera učitel Josef Sedlak z Větrova (Ringenhain) u Frýdlantu v Čechách s prosbou o pomoc při vytvoře ní pomníku císaře Josefa II. před větrovskou školou. Sochař poskytl návrh pomníku a vymodeloval kruhový reliéf s hlavou panovníka. Ten následně nechal v Ně mecku odlít a v září 1912 odeslal do Větrova. Realizace pomníku probíhala v první polovině roku 1913 a podí lel se na ní frýdlantský kamenosochař Ernst Blumrich a raspenavský kameník H. Lange. Následně byl pomník slavnostně odhalen 8. června 1913.19 Pomník císaře Josefa II. pro Větrov byl posledním Me tznerovým dílem, které ve zdejším prostředí vzniklo ještě za jeho života. Realizace dvou kašen v Liberci a Jablonci nad Nisou spadá až do období po jeho smrti a na jejich konečnou podobu již sochař nemohl mít vliv. Působení díla Franze Metznera na zdejší prostředí tak zahrnuje první tři desetiletí 20. století, kdy jeho jméno rezonovalo v místních výtvarných kruzích se značným uznáním.
55XXII 2021 2 studIe 14_MOHR, J., cit. pozn. 6, s. 15_80–83.MOHR, J., cit. pozn. 6, s. 16_86–88.MOHR, J., cit. pozn. 6, s. 17_98–100.MOHR, J., cit. pozn. 1, s. 18_166–167.MOHR,J., cit. pozn. 6, s. 54.
Příloha V příloze je zaznamenána korespondence Franze Metz nera, uložená ve fondech Deutsches Kunstarchiv v Ger manisches Nationalmuseum v Norimberku.20 Týká se jeho aktivit na Liberecku, ať již se jedná o kontakty s libereckou radnicí v záležitosti Německočeské výstavy 1906 a následně řešení pomníku Heinricha von Lie biega, případně více osobní korespondence s W. F. Jä gerem, která nakonec přispěla ke zprostředkování kontaktů na řídícího učitele Josefa Sedlaka a sochařovu účast na vytvoření pomníku císaře Josefa II. ve Větrově u Frýdlantu v Čechách. Nebyla sem zařazena korespon dence s architektem Josefem Zaschem, která si kvůli své rozsáhlosti zasluhuje samostatné zpracování a dotýká se tvorby mimo zdejší prostředí. Kvalita otisku jednotli vých dopisů v kopiáři je značně kolísavá, v řadě případů jsou některé pasáže zcela nebo téměř nečitelné. Tato místa jsou vyznačena vytečkováním, případně otazní kem v hranatých závorkách.
Figurální reliéf F. Metznera pro dům v Berlíně,Rheingoldr.1906– motiv využitý r.provedeníi u konečnéhoLibereckékašny1923-5 Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
Korespondence Franze Metznera ve vztahu k l iberci a okolí (1906–1916) Deutschböhmische a usstellung in Reichenberg 1906 (DB a 1906). Korespondence mezi F. Metznerem a činiteli vedení vý stavy v období 1906–1907 je zaměřená na vyúčtování prací na liberecké kašně. Další korespondence, zmiňu jící libereckou kašnu, se týká publikace výstavy ve vý tvarném odborném tisku (Alexander Koch, Darmstadt – vydavatel časopisu Deutsche Kunst und Dekoration) a odpověď ohledně modelu kašny ve vztahu k prezentaci na vídeňské výstavě Kunstschau 1908. Poslední dopis zmiňuje již neexistující skici kašny v roce 1914. 1) d. 3. August [19]06.21 Rechnung: An die Direktion der Deutschböhmischen Ausstellung in Reichenberg Für die Herstellung und Lieferung eines Monumen talbrunnen vor der Hauptfassade des Ausstellungsge bäudes laut mündlicher Vereinbarung nach meinen Zeichnungen und Modelen für einen Pauschalpreis von 24.000 Kronen in Worten Vierundzwanzigtausend Kronen. Davon habe ich 2.500 Kronen erhalten. Bild hauer Kozourek Prag hat für die technische Herstellung des Brunnens seitens der Ausstellungsdirektion 11.000 Kronen erhalten, bleibt somit ein zu zahlender Rest von 10.500 HochachtungsvollKronen.
2) Wien XIII/8 Auhofstraße 236, 14. VIII. 190622 Sehr geehrter Herr Hofrat [tužkou později Alexander Koch Darmstadt] Ich war längere Zeit verreist und komme daher leider erst heute dazu, Ihre letzten drei Briefe zu beantworten. Mir ist die Reichenberger Publizierungsangelegenheit sehr unangenehm, wie Sie sich wohl denken können. Es haben sich möglich seinerzeit verschiedene Verlags firmen um die Publikation dieser Ausstellung beworben und bloß auf meinen Vorschlag hin wurde Ihnen die Jan Mohr | Franz Metzner a Liberecko Model Liberecké kašny od F. Metznera, r. 1905
21_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/8. 22_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/19-20.
56 Fontes nI ssae | p
Prof. Franz Metzner
rameny nI sy studIe
5) An die Direktion des k. k. Gewerbe-Förderungs Am tes in Wien. 20. 4. [19]1425 Sehr geehrter Herr Hofrat! Bitte zu entschuldigen wenn ich erst heute auf Ihr sehr geehrtes Schreiben antworte. Ich hatte Ihren Brief lei der verlegt gehabt, – die kleine Skizze vom Richenber ger Brunnen kann ich Ihnen leider nicht mehr schicken, da sie nicht mehr existiert, außer dem eine alte Arbeit ist. Wenn Sie aber noch etwas benötigen, so schicke ich Ihnen gern etwas Anderes. Mit ausgezeichneter Hochachtung Franz Metzner d. 20. 4. 14. Pomník Heinricha Liebiega pro Liberec Korespondence mezi F. Metznerem a starostou města Franzem Bayerem, případně dalšími činiteli vedení města v období 1907–1916 ohledně připravovaného pomníku Heinricha von Liebiega. K jeho realizaci na konec nedošlo.26 Figura z Liberecké kašny po úpravě M. Piltzingem r. 1923
Hochachtungsvoll Franz Metzner
Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
3) An das geschäftsführenden Ausschuß der Reichen berger Ausstellung23 Berlin 15. 1. 1907 Eur Wohlgeborene! Am 2. d. ersuchen ich Sie um Überweisung der noch restierenden Summe von 2000 Kronen. Da ich weder das Geld noch einen Brief bis jetzt erhielt so muß ich Sie nochmals ersuchen mir das Geld umgehend zu senden da ich momentan größe(?) Zahlungen habe und des halb das Geld dringend benötige. Hochachtungsvoll Franz Metzner 4) Herrn Sekretär Wien, Kunstschau, Wien. d. 2[?]. 6. [19]0824 Sehr geehrter Herr Wien! Die Reichenberger Brunnenfigur kann man nicht in Marmor ausführen, da die Stellung speziell für Bronze componiert ist. In Bronceausführung kostet die Figur 600 Kronen. Können Sie mehr bekommen, desto bes ser. Ich hatte 2 größere Photographien, Vergrößerun gen, etwa 50x60 groß, s. Z. in den großen Bildersaal stehen lassen, ich glaube die sind wohl mit in das Ma gazzin gekommen. Bitte wollen Sie nachsehen lassen, ich komme den 20. d. M. nach Wien, wir haben eine Sitzung betreffend der Ankaufe der Modernen Gallerie in Prag, in der Kunstschau. Ich werde die 2 Vergröße rungen einnehmen lassen und in meiner Saal hängen.
57XXII 2021 2 studIe 23_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/106. Část textu 24_oříznuta.GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/373. 25_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/550. 26_MOHR, J., cit. pozn. 6, s. 120–123. Sache übergeben und allen andern abgeschrieb so daß jetzt jede Möglichkeit, die Sache irgendwo anders un terzubringen, ausgeschlossen ist. Ich muß Sie deshalb bitten, die Publikation und zwar spä testens im November wie Sie selbst schreiben, herauszu bringen, der ich beide persönlich an der Angelegeheit bet[?] bin, was mir in Zukunft nicht wieder passir[?] soll. Meine Arbeiten möchte ich unbedigt ganzseitig haben. Ebenso ersuche ich Sie, die Kuppelraumgestaltung zu bringen. Das Bild, auf dem die „Erde“ so ziemlich allein zu sehen ist, können Sie eventuell weglassen, weil Sie diese Plastik schon einmal gebracht habe. Ihren geschätzten weiteren Mitteilungen entgegense hend zeichnet hochachtungsvoll Franz Metzner
sy studIe
9) bez určení místa, 21. Mai [19]0730 Sehr geehrte Herr Bürgermeister!
27_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/110. 28_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/115. 29_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/126. 30_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/174. Jistě Dr. Franz Bayer. 31_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/185. Adresátem nejspíš Dr. F. Bayer, Liberec.
Als ich vor cirka 10 Tagen in Wien war habe ich ein Ar chitektur vom Liebig-Denkmal an Sie abgeschickt. Die Figur habe ich mit nach Berlin genommen, da ich noch einmal den Kopf überarbeite. Und so bald ich damit fer tig bin, komme ich nach Reichenberg um den Entwurf aufzustellen. Ich muß noch um Entschuldigung bitten, kašna na Německočeské výstavě v Liberci r. 1906
Jan Mohr | Franz Metzner a Liberecko Liberecká
hat sich leider von Woche zu Woche aufgeschoben da ich einige sehr dringende Mo delle für das Leipziger Völkerschlachtdenkmal fertig machen müßte, da sonst die ganzen Steinbildhauerar beiten dort eingestellt werden müßten. Es war mir nicht möglich auch nur auf zwei Tage abzukommen. Kann deshalb leider erst den 20. nach Wien fahren. Werde dann sofort das Liebigdenkmal, wie ich Ihnen s. Z. ge sprochen, einpacken und absenden. Auch werde ich auf der hin – oder Retourreise nach Reichenberg kommen. Mit vorzüglicher Hochachtung Ihr ergebener Franz Metzner 7) z. Z. Berlin Wilmersdorf, Uhlandstraße 76, 6. März Wohlgeb.190728
z. Z. Berlin Wilmersdorf Uhlandstr. 76, d. 2. 4. [19]07.
In den nächsten 14 Tagen werde ich mir gestatten bei Ihnen in Reichenberg vorzusprechen. Ich fahre morgen ins Riesengebirge, da ich momentan ganz überarbeitet bin, um mich einige Tage zu verschnaufen. Ich werde Ihnen von Schreiberhau einige Tage vorher, den Tag meines Besuches Hochachtungsvollmitteilen.grüßend Ihr ergebener Franz Metzner d. 21. Mai 07. 10) bez určení místa, 24. Juli 190731 Sehr geschetzter Herr Bürgermeister!
6) Berlin, Wilmersdorf, Uhlandstr. 76, 12. 2. [19]07.27 Herrn Dr. Bayer, Bürgermeister der Stadt Reichenberg! Euer MeineHochwohlgeboren!ReisenachWien
Herrn Dr. Bayer Bürgermeister der Stadt Rei Sehrchenberggeehrte Herr Bürgermeister! Endlich ist es mir möglich den genauen Tag meiner Rei se nach Reichenberg festzustellen. Ich werde Mittwoch nächste Woche in Reichenberg sein, und ersuche Sie höflichst mir mitzuteilen, ob Sie an diesen Tag anwe send sein werden. Einige Arbeiten des Völkerschlachtsdenkmals, die un bedingt fertig sein mußten und sich etwas länger her ausgezogen hatten als ich zuerst annahm, haben meine Reise zu Ihnen von Tag zu Tag hinausgeschoben. Mit vorzüglicher Hochachtung Ihr ergebener Franz Metzner 8) Wohlgeb. Herrn Dr. Bayer – Bürgermeister der Stadt Reichenberg, 2. 4. [19]07.29 Sehr geehrter Herr Bürgermeister! Habe Ihr Geschätztes Schreiben von 8. 3. 07 erhalten. Ich habe deshalb meine Reise zu Ihnen aufgeschoben und werde mir nun erlauben Sie die ersten Tage nächs ter Woche in Reichenberg aufzusuchen. In größter Hochachtung Ihr ergebener Franz Metzner
58 Fontes nI ssae | p rameny nI
Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
59XXII 2021 2 studIe 32_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/202b. 33_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/523. 34_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/668. 35_GNM Nürnberg, ABK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR ABK 717 sign. I,B-I/734. 36_GNM Nürnberg, ABK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR ABK 717 sign. I,B-I/747. V záhlaví chybně napsané „Liebig“ dopsáno tužkou dodatečně.
Ich bitte Sie mir mitteilen zu wollen wann und wo mein Mann Sie im Hamburg sprechen kann und zeichne iHochachtungsvollU.FrauIlseMetzner 13) pomník Liebieg, 24. 2. [19]1034 Hochwohlgeboren Herrn Bürgermeister Dr. Bayer Rei Sehrchenberggeschätzter Herr Bürgermeister! In Angelegenheit des Liebig-Denkmals kann ich Ihnen mitteilen daß alle Arbeiten so weit gediehen sind, so das wir bei schönen Wetter, sagen wir Anfang Mai mit dem Versetzen des Denkmals beginnen können. Sobald die Architektur mit denen sich daran befindlichen Reliefs (welche dort an Ort und Stelle nach meinen […] von meinen Leuten bearbeitet werden.) fertig ist, so wird […] Figur Liebig darauf gestellt. Ich komme nächstens nach Reichenberg um genau die Stelle am Bismarck platz festzulegen. Und bringe auch gleich die Funda mentzeichnungen mit. Sie herzlich grüßend Ihr ergebener Franz Metzner 14) pomník Liebieg, Liberec, bez data (mezi 1. – 19. 9. 1910)35 Herrn Baumeister Eckart, Rothenburg. Sehr geehrter Herr Baumeister! Anbei übersende ich Ihnen die Zeichnungen für das Liebigdenkmal in Reichenberg in Böhmen. Bitte mir längstens bis Freitag Abend diese Woche den detailier ten Kostenvoranschlag zu senden. Erstens, Lieferung der Steine. 2. Transport. 3. Zoll. 4. Einen Mann zum Versetzen der Steine. Hilfe beim Versetzen durch Maurer erfolgt durch eine Reichenberger Baufirma, die auch die Ausmauerung und Fundamentierung des Denkmals übernimmt. Es würde mich freuen, wenn Sie Ihre Preise so stellen, dass ich Ihnen auch diese Arbeit mit Ihnen zusammen machen Hochachtungsvollkönnte. Franz Metzner Das Denkmal muß diesen Herbst noch aufgestellt wer den, ebenso das Mozartdenkmal, wo ich Ihnen in den 8 Tagen die Zeichnungen schicken kann. Durch alle mög lichen Umstände haben sich die beiden Arbeiten so lang herausgezogen. 15) Liebiegdenkmal, Liebig (bez data, mezi 29. 9. – 19. 10. 1910)36 Sedící figura pro pomník Heinricha von Liebieg a novinová ilustrace
Sehr geehrter Herr! Ihr geehrter Brief wurde meinem Mann hier her nach gesandt, er mußte aber leider gerade auf 8 Tage nach Reichenberg fahren. Er bat mich Ihnen zu schreiben daß er den Auftrag sehr gern annimmt. Er sich [?] so gar sehr für Grabdenkmaler interessiert. Er würde sehr gern selbst nach Hamburg kommen um sich den Platz anzusehen und Ihre persöhnlichen Wünsche zu hören.
Franz Metzner 12) Herrn Julius Campe, Hamburg, 22. 2. [19]0933
da mein Wiener Atelierdiener die Kiste unfrankirt auf gegeben hat. Ich werde sowie ich nach Reichenberg komme, die ausgelegte Summe begleichen, bitte ein Kistl nicht öffnen zu lassen, als bis ich mit der Figur komme. Herzlich grüßend Ihr ergebene Franz Metzner 11) s. 202b bez určení místa, 20. 8. [19]0732 Herrn Baumeister Horn, Reichenberg Sehr geehrter Herr Baumeister! Entschuldigen Sie wenn ich jetzt erst Ihren Briefe be anworte. Ich bin einige Zeit verreist gewesen und des halb blieb alles unerledigt, ich werde sofort morgen der Deutschen Bank den Auftrag geben Ihnen die 480 Kronen zu Hochachtungsvollsenden.
37_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/756. V záhlaví chybně napsané „Liebig“ dopsáno tužkou 38_dodatečně.GNMNürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/871.
Sedící Říman, r. 1898, první Metznerova kompozice se sedící mužskou postavou
60 Fontes nI ssae |
Habe Ihr sehr Geehrtes Schreiben erhalten und kann ich Ihnen mitteilen daß ich mit den Arbeiten für das Liebiegdenkmal so weit bin daß diesen Herbst noch die Architektur aufgestellt werden kann. Ich wäre auch mit der Liebieg Figur so weit, wenn ich sie nicht noch einmal ganz umgeworfen und wieder neu angefangen hätte. Es stellte sich doch heraus daß die Größe die wir ursprünglich angenommen hatten zu Klares[?]. Die jetzige Figur kann ich den Frühjahr in Reichenberg aufstellen. Ich bitte Sie nun mir mitzuteilen ob ich mit den Anstellen der Architektur jetzt beginnen soll, oder ob wir dam[…] auch bis nächsten Frühjahr warten. Von Mitte Mai ab können Sie jeden Tag für die Enthüllung ansetzen. Mit größter Hochachtung und herzlich grüßend Franz BerlinMetzner– Zehlendorf W. B. Machnowerst 22. 16) Liebiegdenkmal, Liebig 26. 10. [19]1037 Wohlgeboren Herrn Bürgermeister Dr. Bayer Reichen Hochgeehrterberg Herr Bürgermeister! Habe Ihr sehr geehrtes letztes Schreiben erhalten und teile Ihnen mit daß ich entgiltig als letzten Termin mit der Aufstellung des Denkmals, Monat Mai 1911. ein vertanden bin. Bitte mir nur noch den Tag der Enthül lung mitzuteilen, da Ihnen und den anderen Herren passend ist. Herzlich grüßend Ihr ergebenster Franz Metzner d. 26. 10. [19]10 17) Liebiegdenkmal, d. 10. Mai [19]11.38 Wohlgeboren Herrn Bürgermeister Dr. Bayer Reichen berg i/Böhmen. Sehr geschätzter Herr Bürgermeister! Kann Ihnen mitteilen, daß die Arbeiten am Liebieg denkmal so weit gediehen sind, daß ich diesen Monat mit dem Aufstellen beginnen werde. Ich fahre von 20. d. M. nach Wien und komme auf der Rückreise über Rei chenberg, um die Ausmauerungs Arbeiten an eine dor tige Baufirma zu ergeben und die Stelle auf den Platz abzustecken. Ich werde mir erlauben die Zeichnungen Ihnen vorher einzusenden, und Sie bitten dieselben an einige Baufirmen, betreffs Kartenanschläge weiterzu geben. Oder es genügt mir auch schon wenn ich einige Adressen der in Betragkommenden Firmen zugeschickt erhalte. Die Zeichnung für die Beton platte, auf der der Denkmal Fundamente, auf der das Denkmal und die Ausmauerung zu stehen kommt und welches das
p rameny nI sy studIe
Hochwohlgeboren Herrn Bürgermeister Dr. Bayer Rei Hochgeehrterchenberg Herr Bürgermeister!
Jan Mohr | Franz Metzner a Liberecko
Mozart in Prag zieht sich leider immer noch hinaus sodaß ich nicht weiß ob es dies Jahr noch zum Bauen kommt. Wenn es so weit ist werde ich Ihnen auch davon die Zeichnungen zugehen lassen. Hochachtungsvoll Franz Metzner d. ? 5. 1912 Model pomníku Richarda Wagnera pro Berlín od F. Metznera, 1901
Bei meiner letzten Anwesenheit in Reichenberg ersuchte ich Sie, wenn Sie Zeit haben, mitte d. Monat nach Berlin zu kommen. Es geht aber jetzt leider noch nicht, habe an der Figur noch einiges zu tun, ich werde mir erlauben wenn es soweit ist, Sie davon zu benachrichtigen. Mit vorzüglicher Hochachtung Franz Metzner d. 18. Juli 1911. 20) Baumeister Jeny Eckhart, Rothenburg d. ?. 5. 191241 Herrn Baumeister Jenny Ekhart, Rotenburg o/T. Sehr geehrter Herr Baumeister!
Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
61XXII 2021 2 studIe 39_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/879. 40_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/913. V záhlaví chybně napsané „Liebig“ dopsáno tužkou 41_dodatečně.GNMNürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/60. Gemeindebauamt auszuführen hat, schicke ich Ihnen zu.Werde also zwischen den 23.–26. d. M. in Reichen berg Inzwischeneintreffen.Sie herzlich grüßend Ihr ergebener Franz d.Metzner10.Mai [19]11. 18) Liebiegdenkmal, Zehlendorf, den 3. Juni 191139 Wohlgeboren Herrn Kaulfers, Baudirektor Stadtbau amt SehrReichenberggeehrterHerr Baudirektor! Anbei die 2 Zeichnungen für die Schablonen zum Lie big-Denkmal. Wenn dieselben fertig sind, so bitte, mich zu verständigen, damit ich auf einen Tag herüberkom me und den Platz für das Denkmal definitiv feststelle. Hochachtungsvoll ergebenst Franz Metzner Adresse ist: Berlin – Zehlendorf (Wannsee?) Machnowerstr. 39. Die Zeichnungen für die Kostenvorschläge schicke ich sofort nach den [Freientagen?] 19) Liebiegdenkmal /Liebig d. 18. Juli 191140 Wohlgeboren Herrn Baron Theodor v. Liebieg Reichen Sehrberg geehrter Herr Baron!
War in den letzten Wochen erreist so daß ich leider erst heute auf Ihr sehr geehrtes von 10. d. M. zurückkomme. Werde Ihnen Ihre Restforderung die nächste Tage an weisen. Haben Sie mir schon über die 211,82 MK schon eine detailierte Rechnung gesandt? Evtl. Bitte mir eine Abschrift zukommen zu lassen.
Die Enthüllung des Liebieg Denkmals soll den Herbst stattfinden, und werde ich Ihnen demnächst Zeichnun gen zugehen lassen, betrefs genauen Kostenanschlags.
Leider ist das versprochene Geld nicht eingelaufen so daß ich um eine Verlängerung des Wechsels von 6 Wo chen ersuchen möchte. Mit vorzüglicher Hochachtung Franz Metzner Berlin – Zehlendorf W. B. d. 7. Februar 1912.
62 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 42_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/734. 43_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/735. 44_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/808. Zjevně W. F. 45_Jägerovi.GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/7. 21) Liebiegdenkmal, 5. 7. 191642 Herrn Igenieur Charles Ihle, Biacit Akt. Gesellschaft in Bihač Bosnien, Ungarn Sehr geehrter Herr! Wollen Sie bitte mir ein Muster Ihres weisrötlichen Marmors auf einer Seite geschliffen mit der […] Glatt gearbeitet zusenden. [Auser davon ?] bitte mir mitzu teilen, ob das Material in größeren Blöcken gebrochen wird, ich meine möglichst rein ohne Flecken, und ob es sich für figürliche Arbeiten eignet, auch bitte Preisliste pro Kubikmeter, auch bitte mitzuteilen was ausgeführte Arbeiten stehen, Ihr Antwort bald erwartend verbleibt Hochachtungsvoll Franz Metzner Wenzel Franz Jäger – Josef Sedlak Dlouholeté osobní přátelství s malířem Wenzelem Fran zem Jägerem dokládají dopisy, které se týkají vesměs fi nančních záležitostí spojených se stavbou Metznerova domu v Berlíně a finančních transakcí prostřednictvím spořitelny v Raspenavě. Díky W. F. Jägerovi došlo i k na vázání kontaktu s učitelem Josefem Sedlakem, jedním z iniciátorů vybudování pomníku císaře Josefa II. před školou ve Větrově u Frýdlantu v Čechách. Sochař zho tovil návrh pomníku, vymodeloval portrétní reliéf, který nechal v Německu odlít, a vybral též místo pro pomník. Franz Metzner vedl v roce 1912 také jednání se staros tou Frýdlantu ohledně kašny na náměstí, k jejíž realizaci však nedošlo. 22) malíři F. Jägerovi v Raspenavě, 19. 9. [19]1043 Lieber Freund! Ich komme heute um einen Freundschaftsdienst den Du mir erfüllen mußt. Ich weiß nicht ob ich es dir schon mitgeteilt habe. Ich habe mir hier in Zellendorf da ich größere Ateliers brauchte ein Grundstück erworben, die Ateliers sind bereits fertig – und das Wohnhaus wird bereits angefangen. Nur ist zum 1. Oktober die Hypotek gekundigt, da aber die Gebäude noch nicht fertig sind, so kann ich momentan keine Neue aufnehmen. Ein hie siger Freund wollte mir alles verschaffen nun fehlen ihm noch 15.000 Mk. und da wollte ich dir bitten mir gegen einen Wechsel auf 4 Monate etwa von Eure Vorschuß kasse zu besorgen. Ich muß das Geld lengstens den 28. d. M. in Händen haben. Daß ich dir 10 fach sicher bin, weißt du ja. Vielleicht kommst du auf meine Rech nung nach Berlin und nimmst Einblick. Du kannst die Verträge mit Leipzig, Reichenberg, Teplitz – Prag etc. einsehen. Deinen Bescheid umgehend erwartend grüßt Euch herzlich Franz Metzner d. 19. 9. [19]10. Herrn Maler Franz Jäger Raspenau. 23) Einschreiben: 30. 1. [19]1144 Lieber Freund! Du bist mir sicher schon böse daß ich nichts von mir hö ren lassen. Aber Du weißt ja wie das ist – Arbeit, Arbeit und immer Arbeit. Jetzt aber vom Ersten bis etwa 10. Februar, habe ich etwas Zeit und da wollen wir etwas nach Schreiberhau und zu Euch herüber. Freue mich schon darauf ein paar Tage auszuspannen, hoffentlich habt Ihr etwas Schnee, da, alles Nähere mündlich. Tele graphiren, wenn ich komme – anbei die Wechselerzep te[?] zurück. Da ich mich wegen der Stelle der Unter schrift nicht genug auskannte so habe ich anstatt zwei mal 3 mal unterschrieben. Eins zuviel schadet wohl da nicht. Die Hypotheksache wird sich leider erst nächs tens Dicherledigen.unddeine liebe Frau herzlich grüßend Franz Zehlendorf,Metzner Machnowerstr 37 d. 30. 1. [19]11
Jan Mohr | Franz Metzner a Liberecko
Das Geld schicke ich direkt an die Kasse. 24) d. 7. Februar 191245 die Bezirksparkasse in Raspenau i/Böhmen
25) Ringenhein (Oberlehrer Josef Sedlak, Ringen hain, Böhmen), 3. 6.[19]1246 Wohlgeb. Herrn Oberlehrer Joseph Sedlak Ringenhain SehrBöhmengeehrter Herr Sedlak! Habe Ihr sehr geehrtes vom 22. 5. erhalten. Vor länger Zeit, hatte mich Freund Jäger an Ihr Denkmal erinnert, so daß ich mich schon damals herranmachte diese Ar beit, die ich schon früher angefangen hatte zu beenden. Ich kann Ihnen also in den nächsten Tagen die Zeich nungen und ein kleines Modell Maßstab 1:10 senden.
Im September komme ich auf etwa 14 Tage herüber. Und werde mit Euch stramm malen. Grüße herzlichst deine Frau von uns. 27) Bürgermeister Kaulfersch, Friedland d. 14. 9. Hochwohlgeboren[19]12.48
63XXII 2021 2 studIe 46_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/71-72. 47_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/85-86. 48_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/137.
Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
Ich habe Herrn Lehrer Sedlak in Ringenhain die Zeich nungen und ein kleines Modell geschickt, nachdem das Denkmal ausgeführt werden kann. Das Relief Kaiser Josephs ist momentan in die Broncegießerei und in etwa 4 Wochen fertig. Wo ich selbiges gleich nach Ringenhain expedieren lasse. Vielleicht bist du so freundlich und kummerst dich etwas darum. Ein Platz mit etwas freie Anhöhe wäre mir für das Denkmal das Sympatischste mit schönen Baumhintergrund. Für die Ausführung der Architektur in dortigen Granit mußt Ihr halt einen Steinmetzen dort übertragen. Einige hundert Kronen werden wohl dazu noch notwendig sein. Da aber das Dorf Ringenhans, an den 1000 Kronen solang sammelte, so ist es besser man nimmt es nicht weiter in Anspruch; dann sonst könnt Ihr noch 10 Jahre war ten. Sondern du schreibst den Krattner was ich auch tun werde, nach dem Ihr woher Kostenanschlage von verschiedenen Steinmetzen eingeholt habt, damit Ihr die Summe die es kostet kennt. Und die Gesellschaft soll Euch die paar hundert Kronen geben. Wenn du in Ringenhain warst, schreibst du mir bitte Näheres. Ich hab mir alle zu sehenden Granitflächen die zu sehen sind fein gespitzt gedacht. Wenn Ihr Euch dazu hält so könnt Ihr sehr bequem Anfang Oktober enthüllen. Ich habe sehr bedauert daß wir uns in Leipzig verfehlt ha ben. Dann ich war ja zur selben Zeit wie du dort. Hättest mir vorher eine Karte geschrieben. Dann hätt ich die selbe alles gezeigt und umgeführt.
Das Portätrelief von Joseph ist ebenfals fertig und kann ich es jetzt der Broncegießerei übergeben. Für meine Auslagen, die ich bei diesem Denkmal, inkl. Bronceguß habe, werden die 1000 Kronen reichen. Mir sagte s. Z. Kollege Jäger daß Sie das Postament dort an Ort und Stelle aus Granit, den Sie dort im Gebirge wohl haben, aufbauen werden. Nun muß das Ganze doch auch ar chitektonisch, anständig aussehen. Einige 100 Kronen wird Ihnen die Sache von einem dortigen Steinmetzen noch kosten. Setzen Sie sich nach Erhalt meiner Zeich nungen mit einen dortigen Steinmetzen in Verbindung und den übergeben Sie es in Pauschale, das Fundament macht gewöhnlich bei allen Denkmälern die Gemeinde kostenlos. So hätte der Steinmetz nur das Denkmal zu liefern. Ich glaube das die Gesellschaft deutscher Wis senschaft und Kunst in Prag, Ihnen die Paar Hundert Kronen, für dieses nationalen Denkmal geben wird. Setzen Sie sich dieserhalb, mit Herrn Kunstmaler, Pro fessor Carl Krattner in Prag in Verbindung. Ich sowohl wie Freund Jäger werden die Sache befürworten. Ich habe mir die Architekturflächen fein, gespitzt gedacht. Sie können also nach Erhalt der Zeichung sofort an das Bauen gehen. In etwa 4–5 Wochen können Sie das Bronceporträt – Relief erhalten, so daß Sie sehr be quem im September enthüllen können. Hochachtungsvoll Franz Metzner Berlin – Zehlendorf – Mitte Manchowerstr. 37 d. 3. 6. [19]12.
Herrn Bürgermeister Kaulfersch in Friedland, Böhmen Sehr geehrter Herr Bürgermeister! Habe Ihr sehr geschätzter vom 24. 8. 12. erhalten. Ich
Dich herzlich grüßend Franz Metzner d. 19. 6. 1912
26) Herrn Maler Franz Jäger, Raspenau, d. 19. 6. 191247 Lieber Freund!
64 Fontes nI ssae | p rameny nI sy 49_GNM Nürnberg, ABK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR ABK 717 sign. I,B-II/148. 50_GNM Nürnberg, ABK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR ABK 717 sign. I,B-II/155. 51_GNM Nürnberg, ABK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR ABK 717 sign. I,B-II/156. 52_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/161. 53_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/199. war verreist und kann leider deshalb erst jetzt darauf zu rückkommen. Bin bereit 2 oder 3 plastische Entwürfe zu der Brunnen kostenlos anzufertigen. Alerdings muß ich die Bedingung stellen das wenn der Brunnen aus geführt wird es mir nach einen meiner Entwürfen, zur Ausführung vortragen wird. Ich bitte mir als Unterlage einen Lageplan des Platzes, es genügt ein ganz kleiner Maßstab zu Hochachtungsvollübersenden.Franz
studIe
Jan Mohr | Franz Metzner a Liberecko
30) Herrn Oberlehrer Sedlack, Ringenhain d. 3. Okt. Sehr191251geehrter Herr Oberlehrer! Habe Ihre Karte erhalten, da müssen Sie schon eine Eingabe an die Zollbehörde machen, bekommen den Zoll auf alle Fälle wieder zurück. Ersuche Sie mir die 1000 Kronen überweisen zu lassen da es ausgelegtes Geld ist und ich meinen Broncegießer schon Anfang August die Rechnung begleichen müßte. Bei der Zeichnung für die kleine Treppe bin ich jetzt und werde es Ihnen in den nächsten Tagen auch zu senden. Sollten Sie auch später irgend eine Frage an mich haben so bitte mir zu schreiben.
Metzner Berlin – Zehlendorf – Mitte W. B. Machnowerstr. 37 d. 14. 9. [19]12. 28) Herrn Oberlehrer Sedlak, Ringenhain, 24. 9. Sehr[19]1249geehrter Herr Oberlehrer! Vor cirka 8 Tagen ging das Kaiser Joseph Relief an Sie per Fracht gut ab. Mache Sie darauf Aufmerksam daß Sie das Rlief nicht verzollen brauchen, da jeder überle bensgroße Kopf oder Figur (eines Kunstwerkes) zollfrei ist. Die Zeichnung zu der Treppe von der Straße zum Denkmal schicke ich Ihnen nächster Tage. Ich hoffe daß alles gut angekommen ist, und begrüße Sie bestens Franz BerlinMetzner–Zehlendorf – Mitte d. 24. 9.[19]12. 29) (Bezirksparkasse Friedland i. B.), 3. 10. [19]1250 Einschreiben: an die Bezirksparkasse in Raspenau bei Reichenberg i/Böhmen Von den beiden Wechseln die jetzt fällig sind, bitte ich 10.000 Kronen bis 1. April zu verlängern da Rest bis 1 Dezember d. J. Ersuche freundlichst mir die Akzepte zur Unterschrift d.Machnowerstr.BerlinHochachtungsvollzuzusenden.FranzMetzner–Zehlendorf–Mitte37.3.Oktober1912
d.FranzHochachtungsvollMetzner3.Okt.1912. 31) Oberlehrer Sedlack, Ringelshain, 9. 10. [19]1252 Herrn Oberlhrer Sedlack in Ringenhain b. Reichenberg Sehr geehrter Herr Oberlehrer! Anbei die Zeichnung zu den Treppenaufgang. Haben Sie das Geld abgeschickt? Bis jetzt ist noch nichts ein getroffen. Ich wurde dem nicht Erwähnung tun daß habe ich eine größer Summe zu zahlen wo ich die 1000 Kronen außerordentlich nötig gebrauchen. Hochachtungsvoll Franz Metzner Berlin – Zehlendorf – Mitte Machnowerstr. 37. d. 9. 10. [19]12 32) Bezirksparkasse Raspenau, Böhmen, d. 7. 12. [19]1253 An die Bezirksparkasse in Raspenau i/Böhmen. Bitte zu Entschuldigen, aber ich hatte durch meine Reise ganz auf die Sache vergessen. Mit gleicher Post schicke ich Ihnen 2363 Kronen. Zweitausenddrei hundertdreiundsechzig Kronen. Die restlichen 5000 Kronen dieses Wechsels bitte ich bis 1 Februar 1913 weiterlaufen zu lassen die Zinsen […] werde ich Ihnen extra einsenden heute? um umgehende Zusendung der Formulare und das alten Wechsels. Ich wäre Ihnen sehr verbunden wenn Sie mir in Zukunft 8 Tage vorher da von erinnern wurden. Mit vorzüglicher Hochachtung Franz Metzner Berlin – Zehlendorf. W. B. Machnowerstr. 37. d. 7. 12. [19]12.
Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
65XXII 2021 2 studIe
An die Bezirksparkasse in Raspenau i/Böhmen Anbei 87 Kronen Zinsen für den letzten Wechsel v. 5000 Kronen laufend bis 1. Mai. Ich ersuche vielmals die Verspätung zu enschuldigung da ich 2 mal hinterei nander längere Zeit beruflich verreist war. Hochachtungsvoll Franz Metzner d. 27. 3. [19]13 54_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/207. 55_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/234. 56_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/241. 57_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/263. Rüdigerova kašna v Jablonci nad Nisou, r. 1931
Franz Metzner d. 12. 12. 12. 34) Bezirksparkasse Raspenau bei Reichenberg, oznámení o pronájmu, 1. 2. [19]1355
An die Bezirksparkasse in Raspenau bei Reichenberg. Ersuche den jetzt abgelaufenen Wechsel bis 1. Juni zu verlängern. Die Zinsen und Spesen werde ich jetzt gleich zahlen.
Hochachtungsvoll Franz Metzner d. 1. 2. [19]13. 35) Bezirksparkasse in Raspenau 11. 2. [19]13.56
An die Bezirksparkasse in Raspenau i/Böhmen. Anbei die unterschriebene Wechsel, habe denselben auf 1. Mai 13. abgeändet. Sie haben mir in der letzten Ver längerung 6½ % angrechnet. Das finde ich sehr hoch. So weit ich mich entsinne habe ich früher weniger ge zahlt. Hochachtungsvoll Franz Metzner d. 11. 2. [19]13. 36) Bezirksparkasse in Raspenau, 27. 3. [19]1357
33) Herrn Oberlehrer Joseph Sedlak, Ringenhain b/ Reichenberg! 10. 12. [19]1254 Sehr geehrter Herr Oberlehrer! Kam letzthin durch Prag und traf Dr Peters von der Gesellschaft. Er erzählte mir daß Ihr Gesuch abgewie sen worden ist, was bin [……] auch in Ihren Brief von 30. 10. schreiben. Dr. Peters sagte er hatte Ihnen eini ge Stellen gemeint[?] wo Sie bestimmt etwas erhalten könnten, Ich glaube beim Ministerium in Wien [dtto]. Wenn es da nichts ist, dann mußten wir noch einmal an die Gesellschaft herantreten, Vieleicht lassen Sie etwas darüber Hochachtungsvoll[hören?].
Bitte theile mir doch mit was für Bedingungen Ihr habt. Wenn ich das Geld haben kann [... Wurde mit die P…?] zu Euch mal herüber kommen. Du würdest mir einen großen Geseller tun damit. Wie geht es dir, hast du in der letzten Zeit tüchtig gearbeitet? Am 28. Sept. haben wir das Kaiser Joseph Denkmal in Teplitz enthült, am 18. d. M. ist die Weihe des Völkerschlacht Denkmal, hast du keinen Lust[?] herüber zu kommen?
Franz Metzner d. 30. 5. [19]13. 38) Franz Jäger, Raspenau, 12. 10. [19]13,59 Hochwohlgeboren Herrn Kunstmaler Franz Jäger Ras Vertraulich.penau.
Herzliche Grüße an Euch beide Franz Metzner d. 18. 4. [19]14. 41) F. Jäger, Raspenau, 22. 8. [19]14,62 Herrn Kunstmaler Franz Jäger, Raspenau. Lieber Freund! Ich habe in Prag eine Zahlung zu bekommen, daß heist wenn ich sie jetzt erhalte. Da ich das Geld momentan noch nicht brauche so würde ich das Geld bei Euch ewtl. deponieren, bitte mir mitzuteilen wie viel Zinsen Ihr jetzt zahlt. Vorausgesetzt natürlich daß ich das Geld
Lieber BraucheFreund!eineneue
Also sei du und deine liebe Frau von mir herzlich ge grüßt Franz Metzner d. 12. 10. [19]13. 39) Bezirksparkasse Raspenau 3. 12. 191360
66 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 58_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/308. 59_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/439. 60_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/461. 61_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/543. 62_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-II/593.
Jan Mohr | Franz Metzner a Liberecko
Pomník císaře Josefa ii. ve Větrově u Frýdlantu v Čechách, 1913
r.
An die Bezirksparkasse i/Raspenau i/Böhmen. Ich bitte vielmals zu entschuldigen. Ich war 2 mal hin tereinander in letzter Zeit verreist, und da Sie mich auch nicht daran erinnert haben, so ist es leider ganz vergessen worden. Schicke mit gleicher Post 60 Kronen 70 HochachtungsvollHeller.
An die Bezirksparkasse in Raspenau! Ich telegraphierte Ihnen heute daß 15000 Kronen von der böhmischen Escompte bank, für Sie, für meine Rechnung bei der Centralbank der deutschen Sparkas sen in Prag, für Sie angewiesen habe. Ich bitte mir die letzten Wechsel Aczepte zuzuschicken. Mit vorzüglicher Hochachtung Franz Metzner d. 3. 12. [19]13. 40) Franz Jäger, Raspenau 18. 4. 191461 Lieber Freund! Ich könnte etwas Geld daß ich auf ¾ oder 1 Jahr unge fähr nicht brauche, daß ich für ein Denkmal als Vor schuß erhalten anständig mit Guter Verzinsung anle gen. Was für Österreichische Papiere würdest du mir empfehlen zu kaufen, und könnte deine Kasse mir die selbe besorgen? Da ich wie du weißt nicht speculieren kann, so können nur ganz mindelsichere[?] Papier in Betracht, hier in Berlin ist jetzt wieder soviel Geld vor handen daß es sehr billig ist, bitte möglichst umgehend um Antwort. Wie geht es dir und deiner lieben Frau? Arbeitest du tüchtig? Jetzt mußt Ihr den Frühling wun dervoll dort haben, viellecht kann ich nächstens mal ausspannen und auf 8 Tage nach Raspenau kommen.
37) Bezirksparkasse Raspenau, 30. 5. [19]1358
[…] Hypotheck auf mein Grund stück in Zehlendorf. Kann mir die Bezirksparkasse 115 000 Kronen darauf geben? Es ist vollständig Mün delsicher und die Hälfte des Werkes. Ich möchte nicht mit Vermitler hier arbeiten. Da zu Zeit raubend und um ständlich. die 15.000 Kronen die ich von der Sparkasse auf Wechsel habe könnten gleich abgezogen werden.
Pomník císaře Josefa ii. ve Větrově u Frýdlantu v Čechách, současný stav.
studIe 63_GNM Nürnberg, DK – Fond Metzner, Franz I,B – 1, ZR DK 717 sign. I,B-I/245. jetzt erhalte. Du wolltest mir über den Künstlertag in Reichenberg näheres mitteilen. Wir sind jetzt voller Be geisterung beim Krieg und freuen uns über jeden Sieg. Gewaltiges wird jetzt von unseren Soldaten geleistet. Herzliche Grüße an dich und deine Frau Franz Metzner d. 22. 8. Zehlendorf[19]14.W.B. Různé Jediný dopis v celé korespondenci je věnován architek tu Rudolfu Bitzanovi, rodákovi ze Stráže pod Ralskem, který se v Liberci prosadil řadou projektů (vilami v Jab lonecké ulici, krematoriem). Patřil mezi mladé umělce, kteří usilovali o vlastní německočeský umělecký svaz, o který se zasazoval i Franz Metzner.
Technická univerzita v Liberci, FP, katedra historie
J.
67XXII 2021 2
42) Herrn Architekt Bitzan in Dresden, bez určení místa, 22. 9. [19]0763 Sehr geehrter Herr Bitzan! Ich habe Ihr sehr geehrtes Schreiben sowie das Ar chitekturheft mit Ihren Arbeiten erhalten. Herzlichen dank. Betreffend des neuen Künstlerbundes sind die Tendenzen im höchsten Sinne echt deutsch. [E]s also gut: Ich stecke jetzt kollossal in der Arbeit drin, so daß Sie schon entschuldigen werden, wenn ich Ihnen nicht früher antwortete. Was machen Sie jetzt? Haben Sie schon als selbstständiger Architekt zu bauen? Jeder An fang ist halt schwer. Was? Sie vielmals bestens grüßend Franz Metzner d. 22. 7. [19]07. Foto Mohr, 2017
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci | National Heritage Institute, Regional Office in Liberec freiwillig.petr@npu.cz
KamenickýindustrialglassmakingheritageŠenov KE y WORDS architektura 60. let lustry průmyslovésklářství dědictví Kamenický Šenov A BSTRA c T P ETR F RE i W illi G | The study deals with an industrial complex for the production of chandeliers and lighting fixtures, built between 1966 and 1977 in Kamenický Šenov. The plant was a continuation of the local tradition of chandelier production, dating back to the first half of the 18th century. It concentrated most of the individual enterprises, nationalized in 1945, in one area. In addition to the Crystalex glass complex being built at the same time in Nový Bor, this is the most important building in the second half of the 20th century in the Borskošenov glass region. The construction was part of a comprehensive investment initiative of socialist Czechoslovakia from the first half of the 1960s. The aim was to support the successful export industry branches by the construction of new plants, bringing foreign exchange and prestige to the national economy. Today, the plant is a part of the PRECIOSA holding and still serves its original purpose.
Light and glass. Chandelier plant in Kamenický Šenov
Fontes nI ssae | p rameny nI sy Klí ČOV á S l OVA architecture of the 1960s chandeliers
tudies
a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově1 P ETR F RE i W illi G
3 Antonín Novotný Č eskoslovenská ekonomika na počátku šedesátých let nevzkvétala. A to navzdory bombastickým pro hlášením o vkročení již tehdejší mládeže do bran komu nismu,4 jež provázela vyhlášení Ústavy 9. května v roce 1960. Nová ústava byla spjatá se státoprávními změna mi a také s radikální a necitlivou reformou územněspráv ního členění republiky (jejíž dědictví si neseme dodnes), vysvětlovanou zejména národohospodářskými důvody. Kola výroby přesto povážlivě skřípala. Mračna se staho vala již delší dobu, avšak Novotného vedení strany a stá tu nedbalo slov svého zavrženého učitele, jenž na ně stále ještě shlížel z Letenské pláně. Jala je příslovečná „závrať z úspěchů.“5 Pod vlivem slušného tempa růstu v pade
4_Např. předseda Národního shromáždění Zdeněk Fierlinger se nechal natolik unést tokem dějin, že prohlásil: „Život v naší lidově demokratické republice ve svém prudkém a nezadržitelném vývoji dospěl již do onoho stadia, kdy velká myšlenka socialismu a socialistické demokracie plně uzrává a nabývá již konkrétní formy.“ Tamtéž, Národní shromáždění republiky Československé, 37. schůze 9. 4. 1960, dostupné na: https://www.psp.cz/eknih/1954ns/stenprot/037schuz/s037001.htm [cit. 2. 7. 2021].
5_„Úspěchy však mají také svou stinnou stránku, zejména je-li jich dosahováno poměrně ‚snadno‘, abych tak řekl ‚neočekávaně.‘ Tyto úspěchy někdy způsobují, že se lidé stávají domýšlivými a chvás tají se: ‚Všechno dokážeme!‘, ‚Všecko je pro nás hračka!‘. Tyto úspěchy často stoupají lidem do hlavy, lidem se počíná točit z úspěchů hlava, přestávají znát míru věcí, pozbývají schopnosti vidět skuteč nosti, jsou náchylní přeceňovat vlastní síly a podceňovat síly odpůrcovy, dochází k dobrodružným pokusům vyřešit ‚jedna dvě‘ všechny problémy socialistické výstavby.“ STALIN, Josif Vissarionovič. Otázky leninismu. Praha: Svoboda, 1949, s. 301–302 (v originále Правда, 2. 3. 1930). „Lidé se tlačí ke světlu ne proto, aby dobře viděli, nýbrž aby lépe zazářili.“2 Friedrich Nietzsche SCÉNA Namísto úvodu: komunismus se odkládá „Máme před sebou náročný, ale povznášející pro gram, zkonkretizovaný třetím pětiletým plánem, jehož splněním se dále pozvedneme k obzorům komunismu. Skutečnost, že komunistická strana na vědeckém základě marxismu-leninismu řídí všechny naše kroky a že všechna stěžejní rozhod nutí byla vypracována za široké účasti pracujících, dává nám oprávněnou jistotu, že svého cíle dosáh neme.“
3_Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, Národní shromáždění Českoslo venské socialistické republiky, 1. schůze 9. 7. 1960, dostupné na: https://www.psp.cz/ekni h/1960ns/stenprot/001schuz/s001005.htm [cit 2. 7. 2021].
69XXII 2021 2
Světlo Pohled na vstupní partii závodu. Vlevo etážová administrativní budova se vzorkovnou, vpravo výrobní monoblok. V pozadí ubouraný komín hutě a Střední vrch (593 m n. m.). Foto P. Freiwillig, 2021 DOI: 10.15240/TUL/007/2021-2-004
2_NIETZSCHE, Friedrich. Lidské, příliš lidské. Kniha pro svobodné duchy Druhý díl. Praha: Oikoymenh, 2012, s. 234. ISBN 978-80-7298-479-4.
1_Článek vznikl v rámci výzkumného cíle Industriální dědictví, financovaného z institucionální podpory Ministerstva kultury ČR na dlouhodobý koncepční rozvoj (DKRVO).
Praha – České Budějovice: Ústav pro studium totalitních režimů – Jihočes ké muzeum v Českých Budějovicích 2016, s. 212–225, zde s. 212. ISBN 10_978-80-87912-45-4.Tamtéž,zdes.214. 11_Tamtéž, zde s. 215. 12_WESSEL SCHULZE, Martin. Pražské jaro. Průlom do nového světa. Praha: Argo 2018, s. 60. ISBN 978-80-257-2514-6. 13_JANČÍK, Drahomír, cit. v pozn. 9, zde s. 220. 15_14_Tamtéž.Jaroslav Martilík, náměstek minis tryně spotřebního průmyslu, v pořadu Tribuna ekonomiky a řízení. Vysíláno Československou televizí 27. 6. 1968, dostupné na: [cit.-ekonomiky-a-rizeni/26853111503/vize.cz/porady/1064343458-tribunahttps://www.ceskatele16.7.2021]. sátých letech stanovilo pro třetí pětiletku, plánovanou na léta 1961–1965, naprosto nereálné mety.6 Hlavní potíž spočívala v tom, že zatímco v předchozích dvou pětiletkách rostla ekonomika extenzivně, tak další růst mohla zajistit jen intenzifikace. Domácí zdroje neposta čovaly a scházely nové technologie.7 Jednostranná ori entace na těžký průmysl, stvrzená přes rýsující se diver zifikaci v krátké době poststalinského tání i ve druhém pětiletém plánu pro léta 1956–1960, podcenění export ních odvětví, příliš radikální kolektivizace zemědělství, nízká produktivita práce a tuhý, nepružný centralismus se staly hlavními příčinami nadcházející hospodář ské krize.8 Chruščovovské „dohnat a předehnat“ třetí pětiletky krizové jevy ještě uspíšilo. Na jaře 1962 tak předsednictvo, a následně ÚV KSČ, třetí pětiletý plán v tichosti změnilo. Až do roku 1966 se hospodářství ří dilo jednoročními plány. Antonín Novotný na zasedání ÚV v dubnu 1962 shledal příčiny neúspěchu v přílišné decentralizaci po roce 1958, respektive v nesprávném provádění správných pokynů shora v nižších článcích řízení: „Praxe dnes ukazuje, že se stalo něco zcela jiného, než jsme v roce 1958 zamýšleli, místo pevné ho řízení se v rozvoji ekonomiky projevuje živelnost, porušování celospolečenských zájmů, narušení plá novitosti a proporcionality.“9 Novotnovské vedení se tak znovu pevně chopilo otěží a posílilo centrální řízení. Problémy však přetrvávaly. Obrovské prostředky trvale vázly v nedokončené investiční výstavbě, jejíž financo vání se během roku 1962 dostalo za hranu možností ekonomiky. Chyběly suroviny, nedostačovaly energe tické zdroje. Chronickou potíž představovaly nadměr né skladové zásoby, které si podniky držely jednak pro vlastní potřebu kvůli nespolehlivosti dodavatelů, a pak pro barterové obchody s obchodními partnery, nutné v nedostatkové ekonomice.10 Prvním krokem, uskutečněným pro nastartování růstu, se stala restrukturalizace investic, spočívající v jejich přesměrování do klíčových, avšak rozestavě ných investičních celků v metalurgii a palivoenergetic kém komplexu. Tento krok měl svou logiku, poněvadž nedostatečná produkce těchto odvětví pro domácí prů mysl, zejména pro strojírenství, si vynucovala devizové dovozy. Prostředky však o to více scházely v dalších, již tradičně upozaděných oborech (mj. v chatrném spotřebním průmyslu, který nebyl s to nasytit rostoucí zájem domácí poptávky). Poslední ránu pak předsta vovala tuhá zima 1962/1963, která způsobila všeo becnou zásobovací krizi. V jejím důsledku stát plán na rok 1963 v květnu ještě více omezil – investiční vý stavba poté klesla o kritických 21 % – a opět zejména ve „zbytném“ lehkém průmyslu.11 To vše mělo daleko sáhlé důsledky nejen v hospodářství, ale také v politické sféře. Martin Schulze Wessel k tomu poznamenává: „Vyhlášení přechodu ke komunismu bylo přesunuto na Xiii. sjezd KSČ [r. 1966, pozn. PF]. Budoucnost byla svým způsobem prodloužena. Strana teď měla ideologický problém, neboť její autorita vycházela ze zásady promyšleného vědomí o budoucnosti, jež se opírá o schopnost vývoj přesně analyzovat a před povídat. Jestliže byly plány ohlášeny a poté staženy, jestliže horizonty budoucnosti musely být posouvá ny, zpochybňovalo to nárok strany na její vedoucí roli v politice a společnosti. interpretační autorita KSČ mizela v těchto dnech s překvapivou rychlos tí.“12 Jinými slovy, „dračí setba“ polednového vývoje byla zaseta již na počátku dekády. Národní hospodářství mělo v šedesátých letech ještě jeden závažný strukturální problém. Výši zadluženosti vůči kapitalistickým státům. Koncem roku 1965 dosa hovala již 45 % hodnoty vývozu, který do těchto zemí směřoval.13 Ještě problematičtější se jevila struktura exportu, která příliš neodpovídala zemi, jež měla po dle velikášských plánů v tomto roce předstihnout stá ty Západu. Vývozu v roce 1965 dominovaly suroviny a produkty hutní výroby s nízkou přidanou hodnotou (67 %). Druhou nejvyšší položku představovaly výrob ky spotřebního průmyslu.14 Chronicky podinvestované odvětví muselo plnit nemalé exportní úkoly. Stát po třeboval devizy a domácí poptávka stála pochopitelně až na druhém místě. Významnou část vývozu do kapi talistických zemí přitom zajišťoval sklářský a bižuter ní průmysl. Nešlo ani tak o význam z pohledu podílu na exportu, ten v polovině šedesátých let činil pouze 3 % – avšak vztaženo na kapitalistické země, stoupl na 7 %, a u států volné měny na 9 %. Hodnota vývozu se rovna la devizovému přínosu, protože sklářství si téměř zcela vystačilo s domácími surovinami. A co bylo důležité, vy váželo se za hotové, nikoliv na úvěr.15 Schopnost odvětví
70 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIePetr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
6_Hrubá výroba měla do roku 1965 vzrůst nejméně o 56 %, na Slovensku až o 84 %. Produkce výrobních pro středků měla vzrůst o 70 %, spotřeb ního zboží o 34 %, zemědělská výroba měla stoupnout o 22%, na Slovensku o 27–28 %. Národní důchod měl vzrůst o 40 %. Československo mělo do roku 1965 předstihnout všechny vyspělé kapitalistické státy a začít se přibli žovat k úrovni USA. RYCHLÍK, Jan. Československo v období socialismu 1945–1989. Praha: Vyšehrad 2020, s. 168–169. ISBN 978-80-76018_7_334-6.Tamtéž.Zjednodušit příliš rigidní centrální řízení podniků se pokusila reforma ekonoma Kurta Rozsypala (1916–2013), připravovaná již od roku 1954 a schválená na zasedání ÚV KSČ 25. 2. 1958. Uvolnila vazbu mezi podniky a ministerstvy, jejichž počet snížila, podnikům sdruženým do tzv. výrobně-hospodářských jednotek (VHJ) dala více samostatnosti v roz hodování a hospodaření. Ve druhé etapě, zahájené roku 1959, omezila roli centrálního plánování a posílila hmotnou zainteresovanost podniků. Zainteresovanost pracujících měla posílit přestavba mzdových tarifů, provedená mezi lety 1957–1960. Tamtéž, s. 160–161. 9_Cit. dle JANČÍK, Drahomír. Mocen ské centrum, direktivní plánování a hospodářská realita před nástupem Pražského jara. In: PETRÁŠ, Jiří a Libor SVOBODA (edd.). Předja ří. Československo 1963–1967.
studIe Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
71XXII 2021 2
16_MANDÍK, Václav. Sklokombinát v Boru. Rozhovor s technickým náměstkem n. p. Borské sklo Františkem Rücklem. Nástup 16, č. 31 (7. 8. 1965), nepag. 17_KISCH, Roland (ed.) et al. Historie sklářské výroby v českých zemích II. díl/2, od konce 19. století do devadesátých let 20. století. Praha: Academia, 2003, s. 29. ISBN 80-200-1104-8. 18_PATOČKOVÁ, Dagmar et al. JABLONEX – 50 let ve světě bižuterie. Jablonec nad Nisou: JABLONEX, 2002, s. 27–28. 19_Více FREIWILLIG, Petr. Recepce zlínského stavebního konceptu v novodobé architektuře Jablonce nad Nisou. Zprávy památkové péče 70, 2010, č. 4, s. 260–267. 20_Božena Machačová-Dostálová (25. 9. 1903 Německý Brod 20. 5. 1973 Praha) byla již v letech 1935–1938 poslankyní za KSČ, za II. světové války pracovala v moskevském rozhlasu. Mezi roky 1945–1971 nepřetržitě zasedala v nejvyšších zákonodárných sborech. V letech 1947–1968 členka ÚV KSČ, od roku 1954 ministryně výkupu, o dva roky později se stala ministryní spotřebního průmyslu. Tuto funkci zastávala až do roku 1968, kdy předsedala zase dání vlády během zavlečení vrcholných představitelů státu do Moskvy. Držitelka významných státních ocenění. Dostupné na: v%C3%A1-Dost%C3%A1lov%C3%A1https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_Macha%C4%8Do[cit.2.7.2021].
21_PATOČKOVÁ, Dagmar et al., cit. v pozn. 18, s. 26. 22_FREIWILLIG, Petr, cit v pozn. 19. 23_Zdeněk Žíla (29. 5. 1922 Roztoky u Jilemnice – 30. 8. 1985 Nový Bor) byl ekonom, který nastoupil do funkce podnikového ředitele Borského skla 1. srpna 1958 po odvolání dosavadní ho ředitele Františka Košlera. Předtím působil jako hlavní ekonom v obuvnickém závodě ve Zruči nad Sázavou a následně coby hlavní účetní na Hlavní správě pro ruční výrobu skla a tajemník předsedy Svazu výrobních družstev v Praze. Osvědčil se jako výborný manažer a organizátor, svou vedoucí funkci si udržel i v období normalizace. Srov. RASOCHA, František. Vývoj organizač ní struktury oboru užitkového skla sklářského průmyslu na Novoborsku po roce 1945. Nevydaný rkp, 1989. Za poskytnuté informace děkuji paní Vlastě Žílové.
24_Více FREIWILLIG, Petr „Stavba československo-jugoslávského přátelství.“ Sklářský kombi nát Crystalex v Novém Boru. Zprávy památkové péče 79, 2019, č. 3, s. 261–270. 25_KISCH, Roland (ed.) et al. Historie sklářské výroby v českých zemích II. díl/1, s. 86–87. ISBN 80-200-1069-6. generovat značné objemy deviz vedla k bezprecedentní investiční výstavbě, realizované v celostátním měřítku od počátku šedesátých let. Sklářská ofenziva „Srovnávat nový závod s ostatními závody v oboru užitkového skla nelze, neboť tak velký závod na tento druh výroby u nás není a není též v celé evropě.“16 František Rückl, technický náměstek n. p. Borské sklo Na přelomu padesátých a šedesátých let se vytvořila situace, která dala československému sklu vyrůst s ne bývalou silou. Za pomyslný počátek tohoto vývoje mů žeme označit fenomenální úspěch českého (nejen) skla na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Začíná vrcholné tvůrčí období umělců a sklářských výtvarníků generace dvacátých let: Reného Roubíčka (1922–2018), Stani slava Libenského (1921–2002), Jaroslavy Brychtové (1924–2020), Adolfa Matury (1921–1979), a řady dalších. K rozhodujícím faktorům zahraničního obcho du, popisovaným výše, se přidal nástup silné generace mladých techniků z odborných středních a vysokých škol.17 Do funkcí se dostali schopní podnikoví ředitelé, kteří dokázali prosadit výstavbu nových závodů. K prv ním z nich patřil ústřední ředitel Podniku zahraničního obchodu Jablonex Jan Krejsa (ve funkci 1955–1960), kterému se za pomoci vlivného poslance za obvod Jab lonec nad Nisou, člena ÚV KSČ a šéfa stranické kon troly Jana Haruse (1892–1967) podařilo vybojovat stavbu nového administrativně-logistického komplexu u jablonecké přehrady.18 Šlo o vůbec první novostavbu podniku zahraničního obchodu po válce, navíc jediné ho mimopražského a ještě v období preference jiných odvětví. Stavba prošla schválením již roku 1957 a první pracovníci se do ní nastěhovali v roce 1961.19 O masivní investice do jabloneckého průmyslu se zasloužil Josef Kopal (*1913), od roku 1958 ředitel VHJ Sdružení pod niků jablonecké bižuterie (po roce 1965 Průmysl jab lonecké bižuterie), blízký spolupracovník ministryně spotřebního průmyslu Boženy Machačové-Dostálové20 a vlivný přímluvce Jablonecka v ÚV KSČ.21 Na opačné straně přehrady tak mohl vyrůst závod na kovovou bi žuterii22 a současně s ním komplex Železnobrodského skla v Železném Brodě. Tentýž investor stál za novou to várnou na výrobu perliček v Zásadě, dokončenou v roce 1964. Rekonstrukce se dočkaly Jablonecké sklárny v Desné. V borskošenovské sklářské oblasti se stal tako vým schopným lobbistou ředitel Borského skla Zdeněk Žíla,23 spiritus agens nového sklářského kombinátu v Novém Boru, vybudovaného za tehdy neuvěřitelné dva roky.24 To vše se nemohlo opírat jen o manažerské schop nosti jmenovaných, byť by byly sebelepší. Třetí pětiletý plán se sklem v podstatě nepočítal. Investice do odvětví předpokládal mizivé, jádro tvořil, stejně jako ve druhé pětiletce, těžký průmysl. Tyto pro české sklo chmurné vyhlídky přiměly zainteresované sklářské odborníky a vlivné osoby ke konci roku 1961 zpracovat Koncepci nezbytného rozvoje průmyslu skla a jemné kera miky. Ačkoliv se na ministerstvu spotřebního průmys lu, kde preferovali textilní výrobu, koncepce nesetkala s pochopením, podařilo se ji protlačit na pořad jedná ní vlády.25 Ta ji svým usnesením (nepochybně předem schváleným předsednictvem ÚV) schválila. Investice do oboru měly být ročními „subplány“ výrazně posíleny
26_ŽÍLA, Zdeněk. Radostná budouc nost se mění ve skutečnost. Nástup, roč. XVII, č. 42 (19. 10. 1967), nepag. 27_POLMA, Josef. Budujeme moderní závod. Nástup, roč. XVII, č. 24 (18. 6. 1966), nepag. 28_KISCH, Roland (ed.) et al.,cit v pozn. 17, s. 131–134. 29_Dalšími podniky sklářského stro jírenství byly Strojírenské a metalur gické závody v Bratislavě a Sklářské strojírny ve Znojmě-Příměticích. Tamtéž, s. 200.
NOVOSTAVBY
Železnobrodské sklo Zásada skleněná bižuterie 1960–1964 Železnobrodské sklo Železný brod skleněná bižuterie 1961–1965 bižuterie Jablonec nad nisou kovová bižuterie 1961–1966 osvětlovací sklo avtb (automatická výroba televizní baňky)
Výběr novostaveb a významných rekonstrukcí výrobní základny skla a bižuterie (bez odvětví jemné keramiky) zahájených v 60. letech v ČSSR
podnik
valašské Meziříčí televizní obrazovky 1961–1966 vertex Jirkov skelné posukované rohože 1962–1965 slovenské závody technického skla bratislava-dúbravka technické sklo 1962–1966 skloplast (vertex) trnava skelná vlákna a kuličky 1962–1969 sklárny kavalier sázava laboratorní sklo 1964–1975 borské sklo nový bor užitkové sklo 1965–1967 Průmyslové sklo (od 1966 slovenské závody technického skla) stará voda u Mariánských lázní tavený čedič 1965–1969/72 stredoslovenské sklárny Poltár užitkové sklo 1965–1971 slovenské závody technického skla nová baňa tavený čedič 1966–1968 sklo Union teplice-Řetenice plavené sklo – linka Float 1 1966–1969 sklárny bohemia světlá nad sázavou užitkové sklo 1966–1975 lUstRy kamenický Šenov lustry a svítidla 1966–1977 brusírny kamenů (Preciosa) Jablonec n. n administrativní budova 1966–1967 dioptra turnov optika 1968–1974 REKONSTRUKCE vertex litomyšl skelná vlákna 1961–1965, 1967–1968 sklárny český křišťál Chlum u třeboně kontivana 1963–1966 Moravské sklárny květná nová hutní hala 1963–1964 Moser karlovy vary nové tři pece 1964 skloobal nemšová obalové sklo 1965 sklárny bohemia Poděbrady kontivana 1965 borské sklo nový bor, huť Flóra-Hantich nová hutní hala 1965 Jablonecké sklárny dolní Polubný nová hutní hala 1966 sklárny český křišťál lenora nové pece typu Zoula 1968 sklárny bohemia antonínův důl (Jihlava) bohemiameltery, olovnatý křišťál 1969 skleněná bižuterie Jablonec n. n., na Hutích skleněná bižuterie (1969) 1971–1972 nad úroveň pětiletky. Ačkoliv ta byla zkraje příštího roku tiše změněna, investice do sklářství už v ročních plánech zůstaly. Nastoupenou cestu vzápětí potvrdil také XII. sjezd KSČ (4. – 8. 12. 1962) svým usnesením „o rozvoji efektivnosti zahraničního obchodu a sklářského průmy slu, opírající se o domácí surovinovou základnu.“26 Též XIII. sjezd KSČ (31. 5. – 4. 6. 1966) ve svém usnesení uložil modernizovat sklářský průmysl. Zpráva ÚV KSČ pak mezi hlavní úkoly zařadila „harmonické posílení oblastí rozvoje státu, zejména v pohraničních oblas tech.“27 Podpora oboru se neodrazila pouze ve stavební ak tivitě, ale také v oblasti know-how. Od věhlasné britské firmy Pilkington Brothers, založené již roku 1826, byla zakoupena licence na výrobu plaveného skla revoluční technologií Float. Vzápětí začala ve sklárně Sklo Uni on v Teplicích-Řetenicích vyrůstat výrobní linka, první ve střední a východní Evropě. Ve zkušebním provozu ji spustili roku 1969.28 Pozornost se upřela rovněž na vý robu sklářských strojů – po roce 1958 stavěli v Turnově závod nově zřízeného n. p. Sklářské strojírny a slévárny, po roce 1974 známého jako Sklostroj.29
lokalita obor/investice léta výstavby či dokončení
72 Fontes nI ssae | p rameny nI sy
studIePetr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
73XXII 2021 2 studIe 30_POLMA, Josef, cit v pozn. 27. 31_Koryfej průmyslové archi tektury, profesor Emil Hlaváček (1925–2013), se však ve své kri tické recenzi kombinátu v Novém Boru pozastavuje nad tím, že nový závod na lustry nebyl umístěn do Nového Boru: „I tato příležitost se však vlastně už objevila v okamžiku, kdy vznikl záměr výstavby další sklárny v tomto kraji, která však byla nakonec umístěna a realizuje se v obtíž nějších územních podmínkách v Kamenickém Šenově, několik kilometrů vzdáleném. Proti logice spojení těchto dvou akcí, jehož důsledkem by byly prokazatelné výhody, stály nepochybně jiné zájmy než technické a ekonomic ké.“ RUT, Josef a Emil HLAVÁČEK. Závod na výrobu užitkového skla v Novém Boru. Architektura ČSSR, 27, 1968, č. 3, s. 164–167. 32_KISCH, Roland (ed.) et al., cit. v pozn. 17, s. 435. 33_Tamtéž, s. 440. 34_Tamtéž, s. 442–443. 35_Za informaci děkuji Mgr. Miroslavu Kolkovi. 36_Tamtéž, s. 454–455. 37_KISCH, Roland (ed.) et al., cit. v pozn. 25, s. 68. 38_Do národní správy spadaly firmy Carl Hosch, Reinhold Palme a Opitz Max z Nového Boru, Vilém Tschiedel a bratři Helzelové z Chřibské, Christof Palme, Theo dor Palme, Kajetán May a synové z Práchně a Companie Elias Palme a Walter Palme z Kamenického Šenova. KISCH, Roland (ed.) et al.,cit. v pozn. 17, s. 456. 39_ŠLAPÁK, Miloslav. Slavná tradice nás zavazuje. Nástup 17, č. 24 (18. 6. 1966), nepag. 40_POLMA, Josef, cit. v pozn. 27. Kde jinde, než v Šenově? „V této chvíli, ale i v budoucnosti mějme vždy na paměti, že každá píď této půdy je poznamenána staletou minulostí sklářské a lustrařské výroby, a že máme v rukou odkaz našich předků a záleží jen a jen na nás, jak historie této výroby v budoucích letech bude psána.“30 Josef Polma, ředitel n. p. LUSTRY Volba Kamenického Šenova pro výstavbu nového závo du na výrobu tzv. společenských svítidel neměla alter nativu.31 Sice nevelké, avšak světově proslulé městečko v kopcích na hranici českolipského a děčínského okre su vděčilo za svůj věhlas sklářské výrobě a obchodu, a od dvacátých let 18. století také lustrařskému řemes lu. To jej nakonec proslavilo nejvíce. Za počátek výroby lustrů v Šenově je považován rok 1724, kdy pasíř Josef Palme z Práchně (dnes součást města) obdržel povolení k výrobě lustrů, kterému se věnoval patrně s otcem Cas parem, od nějž převzal obchod se sklem. Skleněné polo tovary a výlisky ověsů odebírali z Kittlovy hutě v Jiřetíně pod Jedlovou. Ještě téhož roku si u Palmeho objednal lustr sám princ Evžen Savojský (1663–1736). Tento unikátní kus se dnes nalézá ve sbírkách Uměleckoprů myslového muzea ve Vídni.32 Ostatní lustraři replikovali Palmeho obchodní model. Nakupovali ověsy a lustrové díly, zadávali či sami prováděli rafinaci, výrobky smon tovali a pak prodávali. Broušením ověsů a lustrových komponent se zabývali zdejší obyvatelé již ve dvacátých letech 18. století.33 Kromě příslušníků rozkošatělé ro diny Palme patřili k nejvýznamnějším lustrařům Josef Helzel z Kamenického Šenova, Josef Zahn či bratři Kreybichové ze Skalice u České Lípy. Z hlediska další ho vývoje je důležitý vznik dílny Eliase Palmeho v roce 1849. Postupně se rozrostla v největší místní podnik, který úspěšně vystavoval na Světové výstavě ve Vídni roku 1873 a byl také jedním z prvních, který ve spolu práci s Františkem Křižíkem prodával elektrická svíti dla.34 Výrazem silného postavení firmy se stala honosná továrna se secesním průčelím z roku 1905, mezi válkami rozšiřovaná. Nahradila blízkou, několikrát přestavova nou starší továrnu.35 Od roku 2007 je chátrající kulturní památkou, nyní v terminálním stádiu svého vývoje. Ješ tě před stavbou „eliášky“ vznikla v Šenově díky železni ci první skelná huť - Rücklova (1886–v provozu dosud), poté Jílek-Vetter, později huť bratří Jílků (1905–dosud), Hrdinova na Práchni (1908–1998) a konečně Vetterova (1925–1972). Companie elias Palme, zaměstnávající mezi válkami kolem pěti stovek pracovníků, zachytila, stejně jako celý Šenov, horečný tep roaring twenties: roku 1928 dodala pro Královskou operu v Římě do té doby největší svítidlo na světě. Rozzářila také proslulou milánskou La Scalu, operu v Sydney či hotel Waldorf Astoria v New Yorku.36 Avšak skleněná črta města by byla neúplná bez dvou institucí. Na prvním místě je to nejstarší sklářská odborná škola na světě, založená roku 1856, a dále městské sklářské muzeum, ustavené roku 1927 také péčí Franze Friedricha Palmeho. AKTÉŘI investor: LUSTRY Dekret prezidenta Edvarda Beneše z 24. října 1945 ur čil pro znárodnění zestátněním všechny hutě s kontiva nami a denními vanami, stejně jako hutě s pánvovými pecemi s obsahem nad tisíc litrů.37 To se týkalo v pod statě všech hutí v borskošenovské oblasti, přičemž ra finační provozy, jež se nestaly součástí nově ustavených národních podniků, byly soustředěny pod Společnou národní správu podniků pro výrobu skleněných lustrů v obvodech Nový Bor a Kamenický Šenov se sídlem v Kamenickém Šenově.38 Již v roce 1947 čekal nový ko lektiv první velký poválečný exportní úspěch – vybavení koncertní síně v bulharské Sofii. Na vyhotovení zakázky měli tehdy pouhé tři týdny.39 Roku 1948, v souvislosti s druhou etapou znárodnění, jíž vrcholila revoluce let 1945–1948, došlo ke vzniku dalších šestnácti národ ních podniků, přičemž jedním z nich se staly Spojené továrny na lustry se sídlem v Kamenickém Šenově. Ty se 1. března 1952 transformovaly do národního pod niku LUSTRY. Jak zavzpomínal podnikový ředitel Polma roku 1966: „Dát roztříštěnou manufakturní výrobu více než z dvaceti provozoven, roztrouše ných po mnoha místech, alespoň trochu dohromady, vytvořit specializované provozovny s průmyslovou organizací stálo nemálo sil a úsilí.“40 Právě Polma vy lepšil do té doby silně váznoucí odbyt podniku, když mu zabezpečil velkou zakázku do Sovětského svazu, spočí vající v moderních jednoduchých svítidlech z mléčného
Prvním předsedou jeho rady se stal Otto Rothmayer.47 V roce 1978 byl trust Průmyslu technického skla zrušen a výroba z větší části začleněna do koncernu Sklo Union Teplice. LUSTRY se tím dostaly zpět pod vedení Jablonecké bižuterie, organizované nově též ve formě koncernu. O deset let později, během pere strojky, změnil právní formu na státní podnik, roku 1991 rozdělený na šest samostatných státních pod niků. LUSTRY se staly státním podnikem již v únoru 1990, a 30. listopadu téhož roku byly akcionovány. V březnu 1991 vznikla sloučením státních podniků Preciosa, Monokrystaly Turnov a Prysk akciová spo lečnost Preciosa. 48 V závěru roku 1995 se staly LUS TRY součástí podniku Preciosa jako samostatná a. s. PRECIOSA – LUSTRY. Jejím jediným akcionářem je a. s. NLT Liberec. K 1. lednu 2000 byla veškerá výro ba, s výjimkou montáže briliantových svítidel v Jab lonci nad Nisou, převedena do mateřského závodu v Kamenickém Šenově. 49 V současnosti v prosperující firmě, vedené generální ředitelkou Lucií Karlovou, a specializující se zejména na exkluzivní zakázky, směřující do Asie, arabských zemí a Severní Ameriky, pracuje kolem šesti set zaměstnanců.
74 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 41_Rozhovor s Josefem Polmou ml. v Kamenickém Šenově 26. 7. 2021. 42_KISCH, Roland (ed.) et al., cit. v pozn. 17, s. 456–457. 43_ZIKA, Vladimír a Václav MAN DÍK. Světlo v bytě. 240 let výroby lustrů a svítidel v Kamenickém Šenově. Nástup 16, č. 22 (5. 6. 1965), nepag. 44_HELLER, A. Lustr pro Ibn Sauda. Nástup 17, č. 24 (18. 6. 1966), nepag. 45_Zajímavosti z naší historie. 46_Tamtéž.BALOGHOVÁ, E. Lustry do světa. Rozhovor s ředitelem n. p. Lustry J. Polmem [sic!]. Ná stup 17, č. 3 (22. 1. 1966),nepag. 47_KISCH, Roland (ed.) et al., cit. v pozn. 17, s. 458–460. Otto Rothmayer (1892–1966), archi tekt a návrhář, žák a pokračovatel Josipa Plečnika, po kterém se stal architektem Pražského hradu. 48_KISCH, Roland (ed.) et al., cit. v pozn. 25, s. 100–101. 49_KISCH, Roland (ed.) et al., cit. v pozn. 17, s. 460.
Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
skla (v podniku zvaných „mlíkárny“), určených pro ko losální bytovou výstavbu tzv. chruščovek.41 V roce 1958 byl podnik začleněn do Sdružení podniků Jablonecké bižuterie, mezi lety 1961–1977 pak náležel do Technic kého skla Sázava, později Průmyslu technického skla Praha.42 Právě v tomto období došlo k realizaci nového závodu. Hlavní provoz, označený číslem 01, se tehdy nacházel v někdejší továrně Elias Palme s pobočnými provozy v Kamenickém Šenově, na Práchni a v Jiříkově. Vyrábělo se v nich do roku 1972, kdy se výroba přesunu la do nového kombinátu. Jako hutní základna pro výro bu lustrů sloužila do té doby primárně někdejší sklárna Franz Vetter, avšak skleněné díly lustrů se vyráběly také v dalších hutích oblasti. Roku 1961 se provoz č. 01 rozšířil o někdejší koželužnu v Dolním Kamenickém Šenově (místními zvanou ZAZka – Závody Antonína Zápotockého). Byla do ní soustředěna sériová výroba pro ČSSR a SSSR, exportní montáž a lakovna. Roku 1963, tři roky před zahájením výstavby nového závodu, měl podnik 1 307 zaměstnanců, z toho 100 v Jiříkově a 45 ve Smržovce. Provoz v Hradci Králové zaměstnával 81 osob.Druhá polovina padesátých a šedesátá léta se nesla ve znamení mimořádného úspěchů v zahraničí, a zdale ka nešlo jen o legendární Expo 58, kde Šenovští získali Zlatou medaili. Z exkluzivních zakázek, zvaných tehdy „vybavovací akce“, stačí uvést sídlo a vilu etiopského cí saře Haile Selassie I. v Addis Abebě, turecký parlament v Ankaře (zde LUSTRY uspěly v mezinárodní soutě ži), bulharský parlament v Sofii, radnici v Antverpách, Velký chural v Ulánbátaru či vládní sídlo arcibiskupa Makarióse v Nikósii na Kypru.43 Roku 1958 v podniku vyrobili dosud největší a nejtěžší lustr, určený pro saúd skoarabského krále Saúda ibn Abdul al-Azíze. Elipsu 12 × 5 metrů, vysokou jako dospělý člověk, tvořilo 30 metrických centů křišťálu a kovu.44 Z vybavovacích akcí pro tuzemsko lze jmenovat např. osm velkých lustrů pro Hornický dům v Sokolově z roku 1957.45 V dalších letech následovaly Pražský hrad, Národní a Tylovo diva dlo a mnohé další reprezentativní stavby. Ředitel Polma v rozhovoru z roku 1966, poskytnu tém před započetím výstavby nového závodu, uvedl, že naprostá většina tehdejší produkce šla na export. Pod nik vyráběl zhruba půl milionu svítidel ročně, z toho polovina připadala na slohová a polovina na moderní. Zatímco slohová svítidla směřovala téměř výhradně do kapitalistických zemí, více než polovina moderních připadala na země socialistického tábora v čele se So větským svazem. Ten představoval vedle Spojených států amerických největšího zahraničního odběratele. Od roku 1960 se vývoz do SSSR uskutečňoval na zá kladě ročních smluv. Podíl tuzemského odbytu se stále snižoval [což nebylo způsobeno nedostatečnou domácí poptávkou, ale chybějící výrobní kapacitou, pozn. PF]. Mezi lety 1955–1965 stoupl export o 160 %, z toho o 100 % do kapitalistických států.46 K prvému lednu 1968 byla menší část výroby delimi tována do n. p. Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí. Roku 1972 sice došlo k přestěhování většiny provozů do no vého komplexu, avšak výroba stylových lustrů dosud zů stala v Novém Boru, řetízkování ve Smržovce, montáž MT lustrů (tj. Maria Theresia, tzv. tereziánů) v Jiříkově a stále existovaly další provozy v Kamenickém Šenově. Podnik měl výtvarně-technické středisko, jež spolu pracovalo s Ústavem bytové a oděvní kultury (ÚBOK).
75XXII 2021 2 studIe 50_Rumplování je obrušování skleněných polotovarů o sebe navzájem v otáčivém bubnu. 51_Josef Polma ml. (*20. 12. 1950) vystudoval Střední školu sklářskou v Kamenickém Šenově, obor Konstrukce a tvorba osvětlo vadel. V LUSTRECH pracoval mezi lety 1970–2019 v různých funk cích, mezi roky 1981–2003 jako vedoucí provozu 2 zahrnujícího hutní výrobu a rafinaci. Rozhovor s Josefem Polmou ml. v Kamenic kém Šenově 26. 7. 2021. 52_Vystudoval VŠE v Praze a pracoval ve Skloexportu, dlouhá léta v obchodním zastoupení v Selbu, naposledy před důchodem působil ve sklárnách v Desné. Rozhovor s Josefem Polmou ml. v Kamenickém Šenově 26. 7. 55_54_53_2021.Tamtéž.Tamtéž. Nástup 17, č. 21 (25. 5. 1967), nepag. 56_Varianta výstavby v horní čás ti Šenova počítala s pozemky mezi starou a novou silnicí (ul. 9. květ na a Kamenická), dnes parcelami kolem ulice Větrné a Boženy Něm cové. Pro její zamítnutí sehrály roli nepříznivé klimatické podmínky pro bytovou výstavbu a zejména nedostatek technologické vody. Té bylo naopak na zvolených pozemcích v Dolním Šenově až příliš. Rozhovor s Josefem Polmou ml. v Kamenickém Šenově 26. 7. 2021. 58_57_Tamtéž.JosefPolma figuruje v Sezna mu osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice Severočeským KV KSČ, dostupné na: 2021.ml.59_znam_06.pdfznamy/exp_prav_smernice_sehttp://www.totalita.cz/se[cit.16.7.2021].RozhovorsJosefemPolmouvKamenickémŠenově26.7.
Rok 1968 se stal pro další Polmovu kariéru osud ným. Díky přátelským kontaktům na britském velvysla nectví a následné cestě do Íránu získal obrovskou, do té doby nebývalou zakázku pro tamní mešity. Výrobky Še novských se však do Íránu šáha Rezy Pahlavího musely reexportovat přes Spolkovou republiku Německo.57 Zároveň ovšem svým nesouhlasem se vstupem vojsk Varšavské smlouvy učinil konec v dalším působení ve funkci podnikového ředitele.58 Zprvu měl Polma za stávat funkci obchodního náměstka bývalého ředitele karlovarského Moseru, který měl nastoupit místo něj do LUSTRŮ, avšak ten zemřel při autonehodě. Ačkoliv se jej generální ředitel trustu Kratochvíl snažil „podr žet“, původní plán tím padl. Polma v roce 1976 využil možnosti odejít o dva roky dříve do starobního důchodu kvůli svému věznění. Jeho posledním úkolem bylo při pravit tzv. generální kolekci svítidel, tj. modifikovatel nou univerzální sestavu pro návrháře, která však nebyla uvedena do praxe.59
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
iniciátor: Josef Polma Josef Polma (*9. 7. 1918 Huť – †16. 6. 1997 Česká Lípa), působil ve funkci podnikového ředitele n. p. LUSTRY mezi roky 1955–1970. Pocházel z nuzných poměrů a se sklářstvím se seznámil již v nejútlejším dětství. Otec pra coval v rumplovně50 v Huti na Jablonecku, a když přišel o nohu, majitel jej propustil. Oba rodiče brzy zemřeli, od sedmi let proto Josefa vychovávala babička. Vystudo val obchodní akademii v Jablonci, docházel do ní pěšky a o prázdninách si vydělával na školné sběrem lesních plodů. Není divu, že s těmito životními zkušenostmi brzy získal silně levicovou orientaci. Zároveň byl bytostným demokratem a vlastencem. Jeho první manželka, se kte rou měl dceru Dagmar, zemřela na tyfus. Za války spolu pracoval s partyzány, na základě udání jej zatklo Gestapo a mezi roky 1942–1944 jej věznili v Německu. Vrátil se s podlomeným zdravím, prodělal tuberkulózu. Krátce po válce se znovu oženil, a to s Josefou Zimmermanno vou, o 18 let mladší rodačkou ze Bzí, pocházející ze smí šeného manželství. Zemřela již v padesáti letech. Spolu měli tři děti – Josefa,51Janu a Zdeňka.52 Po válce pracoval Josef Polma na Jablonecku ve vá nočních ozdobách, epizodně též v zemědělství. KSČ mu jako mladému kádru dala na výběr: místo v Praze, nebo ředitelský post v Kamenickém Šenově. Ten převzal po prvním řediteli podniku Huškovi, který pak odešel jako náměstek do Železnobrodského skla. Polma byl tělem i duší obchodník, zároveň se nad nikoho nevyvyšoval a jak vzpomíná syn Josef, výrobní porady se konaly u Polmů večer v kuchyni.53 Nový ředi tel velmi rychle získal nové zakázky a projevil své řídící schopnosti, a to nejen v samotném podniku. Stmelil Ka menický Šenov 60. let v oblasti sportu (motokros, hokej), kultury (ochotnické divadlo v kině, vlastní závodové hu dební těleso-Plešingrovi) a vzdělávání (intenzivní spolu práce se SŠ sklářskou a vlastní učiliště).54 Roku 1967 zís kal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Za jeho vedení získal podnik řadu ocenění (mj. Zlatou medaili na Expo 58, titul „Podnik XII. sjezdu KSČ“, uznání na výstavě českého skla v Moskvě, Libereckých výstavních trzích a Ostravských trzích).55 Polmova role v prosazení vý stavby nového závodu byla zásadní. Zároveň rozhodl, že továrna se bude stavět v Dolním, nikoliv Horním Kame nickém Šenově, jak se původně zvažovalo.56
Josef Polma, ředitel n. p. LUSTRY, poklepává na základní kámen kombinátu. Archiv Josefa Polmy ml.
Závod na
v Kamenickém Šenově
76 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
Dvacet let nepřetržité práce se však neobešlo bez počátečního tápání a nezdarů, bez průběž ných obtíží a srážek, dnes již zapomenutých. Letmý pohled do minulosti vyvolává vzpomínky na nesourodý kolektiv pracovníků, postavený před náročné investiční akce, s jejichž objemem a slo žitou technickou a organizační problematikou neměl dostatečné zkušenosti.“ Tamtéž. 68_Tamtéž. Generální projektant: Skloprojekt Resortní projektové ústavy pro jednotlivá průmyslová odvětví počaly vznikat od roku 1950 slučováním kraj ských ateliérů Stavoprojektu s vývojovými a projekt čními útvary výrobních závodů.60 Geneze Skloprojektu je kromobyčejně spletitá. Na počátku stálo projektové středisko národního podniku Papcel (Papír a celulóza), ustaveného roku 1951. Tato strojírna vyráběla techno logii pro papírenský průmysl. Z projekčního střediska vzešel o dva roky později Státní ústav pro projektování dřevařského a lesního průmyslu Dřevoprojekt Praha. Již roku 1958 převzal projekci papíren a celulózek Chemoprojekt Praha (založený roku 1950) a souběžně došlo k ustavení Štátneho ústavu pre projektovanie zá vodov spotrebného priemyslu Lignoprojekt Bratislava s pobočkou v Praze. Podnik se zabýval navrhováním dřevozpracujících, nábytkářských a polygrafických závodů a také továren na hudební nástroje. Do praž ské pobočky přešla část pracovníků Dřevoprojektu, další našli uplatnění v projekční kanceláři Královopol ské Brno a v gottwaldovském Centroprojektu.61 Jeho technologická skupina pro sklo a keramiku, sestavená z pracovníků delimitovaného Dřevoprojektu, pražská pobočka bratislavského Lignoprojektu a středisko pro projektování sklářských pecí v Teplicích vytvořily roku 1961 základ pozdějšího Skloprojektu.62 Ten působil zprvu jako pobočný pražský závod projektování závodů skla a keramiky, stále pod křídly Centroprojektu.63 Roku 1965 se osamostatnil a stal se generálním projektantem odvětví průmyslu skla a jemné keramiky v Českoslo vensku.64 Emancipace ateliéru odrážela podporu sklář ského průmyslu v hospodářské politice státu a nutnost existence specializované projektové organizace, která byla pověřena velkými investičními úkoly. Mezi lety 1961–1970 vyprojektoval podnik 27 vel kých investic, přičemž 13 jich bylo do roku 1972 dokon čeno a 11 ve výstavbě.65 Po roce 1962 se již plně soustředil na průmysl skla a jemné keramiky, pro který navrhoval jak nové závody, tak rekonstrukce stávajících. Architekt Jiří Kadlec v bilančním příspěvku v Československém architektu z roku 1972 podotkl: „Bylo velice obtížné udržet vždy správnou míru progrese. Ukazuje se však, že všude tam, kde architekt je s to, respektive je mu dána možnost, uchopit základní technologické problémy daného provozu na úrovni generelu i ob jektu, stává se tato oblast tvorby významným fakto rem kulturní úrovně své doby.“66 Kadlec rozdělil tvor bu ústavu do tří stádií. V prvním z nich doznívaly práce pro dřevozpracující průmysl, charakterizovala je roz tříštěnost zastavovacích plánů, velké zábory pozemků, architektonická nejednotnost.67 Z této zakladatelské éry vyzdvihuje projektant závod na výrobu skelných vláken Skloplast Trnava (Bauer/Kučera/Kadlec, 1962–1969). Práce druhého období jsou již ovlivněny hlubším stu diem sklářské výroby, přinesly větší koncentraci budov a uplatnění dvouetážového monobloku. Kromě LUST RŮ (Pech/Krejčí/Kadlec,1965–1977) a Borského skla Nový Bor (Rut/Ješina/Buďárková, 1965–1968) sem Ka dlec řadí slovenské realizace: Technické sklo Bratislava (1962–1966) a Užitkové sklo Poltár (1965–1971). Ty pickým rysem tohoto období se stala okamžitá realizace projektů, která přinášela nutnost operativnosti na stav bách, jež Kadlec označuje za „velkou školu praxe“. Ta zocelila projektanty pro nejzdařilejší návrhy třetího stá dia: Sklárny Kavalier Sázava (Kadlec/Krejčí/Rauch/Ci bulka,1964–1975), Sklárny Bohemia Světlá nad Sáza vou (Kadlec/Krejčí/Charvát/Cibulková, 1966–1975), výrobní linku plaveného (float) skla ve Sklo-Unionu Teplice (Hrubý/Obadálek, 1966–1969), závod 1 Skle něné bižuterie v ulici Na Hutích v Jablonci nad Nisou (Rut, 1969–1972) a na Slovensku Tavený čedič Nová Baňa (Štěpaník, 1966–1968).68 Skloprojekt, jako jeden z mála resortních projek tových ústavů, přečkal období transformace po roce 1990. Výrazně se zmenšil, a v roce 1991 změnil právní formu na společnost s ručením omezeným. Má za sebou řadu realizací nejen ve sklářském průmyslu i v polisto padovém období. K tvůrcům projektu závodu v Kamenickém Šenově máme bohužel jen velmi málo informací. Hlavním pro jektantem byl Karel Pech, na podobě areálu se vedle řady dalších spolupracovníků, z nichž někteří jsou jme novaní dále, podíleli také inženýr Kučera a výše citova ný Jiří Kadlec. Freiwillig Světlo a sklo. lustry
Petr
60_POTŮČEK, Jakub a Jan ZIKMUND et al. Mlékárna jako úkol hodný architekta: Rudolf Holý. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury 2016, s. 61_ISBN55–56,978-80-01-06041-4.ZIKMUND,Jan. Hledání univerzality. Kontexty průmyslové architektury v Československu 1945–1992. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Výzkum né centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury 2020, s. 48. ISBN 978-80-01-06743-7. 62_Tamtéž, s. 54. 63_SKLOPROJEKT, pobočný ústav státního ústavu pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt Gottwaldov, sídlem 1. pluku 8–10, Praha 8-Karlín. 64_KADLEC, Jiří. 20 let projek tové a inženýrské organizace SKLOPROJEKT. Československý architekt, roč. XVIII (1972), č. 3, s. 67_66_65_3.Tamtéž.Tamtéž.„
|
77XXII 2021 2 studIe 69_Vítkovické stavby Ostrava Ostrava: 1985. 70_STRAKOŠ, Martin. Po so rele brusel, kov, sklo, struktury a beton. Kapitoly o architektuře a výtvarném umění 50. a 60. let 20. století od Bruselu po Ostra vu. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě 2014, s. 137–162. ISBN 978-80-85034-83-7. 71_Archiweb, heslo Hotel Družba, dostupné na: archiweb.cz/b/hotel-druzbahttps://www., [cit. 3. 7. 2021]. 72_FIŠER, Marcel. Václav (Vjače slav) Irmanov. Centrum pro dějiny sochařství, dostupné na: 2021].lav-irmanov/biografie/www.csfd.cz/tvurce/22491-vacdatabáze,Irmanov.LOPOUR,s(mj.věnovalnasazený.školPopinoula73_ceslav-irmanov/socharstvi.info/autori/vaclav-vjahttp://[cit.5.7.2021].VystupovalsOrchestremEmiLudvíka(1939–1942)čiSkuRytmus42(1942–1945).uzavřeníčeskýchvysokýchběhemokupacebyltotálněPopulárníhudběseivobdobítřetírepublikymeziroky1946–1948zpívalOrchestremKarlaVlacha).Jaroslav.HesloVáclavČesko-Slovenskáfilmovádostupnéna:https://[cit.5.7.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Václav (Vjačeslav) irmanov (1919–1995). Osobní archiv Ka teřiny irmanovové. Dostupné na: cz/cs/irmanovova-katerina-1947[cit.https://www.pametnaroda.28.7.2021].
v Liberci
Generální dodavatel: Vítkovické stavby Nyní je namístě krátká odbočka na Ostravsko. Národ ní podnik Vítkovické stavby Ostrava dostal do vínku olbřímí úkol. Vybudovat Novou huť Klementa Gott walda v Ostravě-Kunčicích, první stavbu socialismu v Československu. „Rodný list“ stavebního podniku nese datum 1. července 1951. Kromě stěžejního, ostře sledovaného úkolu výstavby Nové huti se od roku 1954 podnik zabýval rekonstrukcemi ve Vítkovických a Tři neckých železárnách nebo v Železárnách a drátovnách Bohumín. Stavby těžkého průmyslu v ostravské průmy slové aglomeraci se staly stěžejní doménou podniku, který však v menší míře působil i ve východních a se verních Čechách. K nejvýznamnějším severočeským re alizacím patří právě kombinát v Kamenickém Šenově. Vedle hutí, oceláren nebo koksoven se věnoval též inže nýrským stavbám v dopravě a v jisté míře též ostatním průmyslovým odvětvím (strojírenství – mj. Tatra Kop řivnice, potravinářství – pivovar Radegast Nošovice, průmysl stavebních hmot – věžové betonárny v koope raci se západoněmeckou firmou Stetter aj.). Ostravští se stali bezkonkurenčními v oblasti užití tzv. transport betonu, přičemž řada technologií vyvinutých vlastní vývojovou základnou podniku se rozšířila do českoslo venského stavebnictví (betonárny, vanové domícháva če ad.). Na stavbách využívali ocelové bednění vlastní konstrukce a v širokém rozsahu pracovali s prefabriko vanými konstrukcemi. Experimentovali s užitím vyso kopecní a ocelářské strusky a popílků do betonářských směsí. Specifickým odvětvím činnosti podniku se staly destrukce a demolice.69 Vítkovické stavby, bohatě vyu žívající montovaných ocelových konstrukcí, jsou pode psány pod architektonicky hodnotnými nádražími ost ravské aglomerace – Ostrava-Vítkovice (1963–1967, Josef Danda), Havířov (1964–1969, Josef Hrejsemnou) a Ostrava-hlavní nádraží (1966–1974, Lubomír Lacina a Vlasta Douša).70 Exkluzivní realizací, vypovídající o postavení podniku, se stala mezinárodní odborářská zotavovna Družba v Kurpatech na Jaltě (nyní Ukrajina). Na její výstavbě se Vítkovické stavby podílely od roku 1982. Ikonická brutalistní stavba od Nodara Kančeliho, Ju Stefančuka a Igora Vasilevského, dokončená roku 1985, čítala 270 obytných buněk a sloužila společné rekreaci sovětských a československých pracujících.71 Druhdy významný severomoravský zaměstnavatel prošel v devadesátých letech přeměnou na akciovou spo lečnost a v letech klausovské transformace jej manage ment opakovaně tuneloval. Důsledkem se stalo vyhlášení konkursu v roce 2000 a formálně pak výmaz likvidované společnosti z obchodního rejstříku v roce 2011. Umělci: Vjačeslav irmanov, Václav Šlapák a Alena Šlapáková S výstavbou závodu souvisí několik uměleckých realiza cí, tehdy nezbytných součástí investiční výstavby. Dnes omšelá a upozaděná díla přitom vyprávějí zajímavé pří běhy. Na prvním místě je to plastika u parkoviště před závodem od Vjačeslava Irmanova a Václava Šlapáka, dále pak nedochované trojrozměrné logo na administ rativní budově od Aleny Šlapákové, která je též autorkou intarzie v restauraci na sídlišti Pískovec I, a pak kovová plastika od manželů Šlapákových, nacházející se také u někdejší restaurace. Vjačeslav, též Václav Irmamov (*1919 Anapa –†1995 Praha) byl všestranně talentovaným umělcem ruského původu, žijící v Praze. Kromě sochařství se příležitostně věnoval filmovému herectví a uplatnil se
| p rameny nI sy studIe
78 Fontes nI ssae 74_Zahrál si s Karlem Högrem v celovečerním režijním debutu Bořivoje Zemana Mrtvý mezi živými (1946), v Ikarii XB 1 Jindřicha Poláka (1963) a v něko lika dalších filmech. Nejvýraznější charakterní roli ztvárnil v Holubici Františka Vláčila (1960). Tamtéž. 75_FIŠER, Marcel, cit. v pozn. 72. 76_Vetřelci a volavky, dostupné na: [cit.%281919%E2%80%931995%29%C4%8Deslav%20Irmanov%20cz/objekty?field_autor_tid=Vjastupnéprůzkumyveumění77_novcz/sochari/vaclav-vjaceslav-irmahttp://www.vetrelciavolavky.[cit.5.7.2021].ProjektSochyaměsta:České50.–80.let20.stoletíveřejnémprostoru.Evidence,arestaurování,dona:https://sochyamesta.5.7.2021]. též jako jazzový a swingový zpěvák. Byl synem carské ho důstojníka, bělogvardějského emigranta Nikolaje Irmanova, a malířky Sofie Volkové. Kvůli postupu kras nogvardějců poslali rodiče čtyřletého Vjačeslava, spolu s babičkou z Anapy, ležící u Kerčského průlivu, do fin ské Karélie. Zde navštěvoval německé lyceum a posléze malířskou Taide Akademii v Helsinkách. V šestnácti le tech získal studentskou cenu Mezinárodního PEN klu bu. Roku 1938 se přestěhoval do Prahy za svým otcem. Léta Velkého teroru se však stala osudná i jemu. Pouhý měsíc po synově příjezdu otce unesli agenti NKVD, což se, spolu se zprávou o jeho smrti v Gulagu, rodina do zvěděla až v padesátých letech. Mladý Vjačeslav se tak musel protloukat sám, bez znalosti jazyka a bez státní ho občanství. Živil se kondicemi francouzštiny a němči ny. Do svého ateliéru jej záhy přijal profesor Jan Lauda (1898–1959), a Irmanov zde nalezl domov.72 V umě leckém prostředí započala jeho kariéra swingového zpěváka.73 Nahrál mnoho gramofonových desek, avšak po roce 1949 byl s anglicky zpívaným swingem konec. Po válce se charismatický Irmanov, který se mezitím v Čechách oženil a založil rodinu, uplatnil také jako fil mový herec.74 Irmanov se však cítil být především sochařem. Se spolužáky z Laudova ateliéru se účastnil výstavy Expo 58. Dva roky před tím vytvořil pro plzeňské hlavní ná draží sochu Železničáře z patinované sádry. Ve svém díle však směřoval spíše k moorovské abstrakci. Nepře kvapí, že jako syn ruského emigranta, aktivně vystupují cího proti bolševikům i v emigraci, neměl jednoduchou pozici. Roku 1952 se za synem z Finska přestěhovala matka Sofie. V první polovině šedesátých let mohl Ir manov vstoupit do Svazu československých výtvarných umělců. Po srpnu 1968 se opět ocitl na indexu, ze Svazu jej vyloučili a nemohl samostatně vystavovat. Účastnil se však společných výstav Spolku výtvarných umělců Mánes a Českého fondu výtvarných umění.75 V sedmde sátých a osmdesátých letech se tak realizoval především výtvarnými díly ve veřejném prostoru a v architektuře. Mezi nimi můžeme jmenovat betonové pilíře u do movních vchodů v Gercenově ulici v Praze-Hostivaři (1972), keramický reliéf na stěně bazénové haly pla veckého stadionu na Strahově (1973)76 či monumen tální kovový Dendrit (1968, s Ivanem Rackem, zničeno 2000) před hotelovým domem Metalurg pro Vítkovické železárny v Ostravě. Uvést zaslouží rozměrné nástěnné plastiky pro smuteční obřadní síně v Humpolci (1975) a Ledči nad Sázavou (1979), studna na nádvoří zámku Staré Hrady u Jičína (1979–1980, zničeno) či plasti ka Práce, věda, příroda a učení v Olomouci (se Sylvou Lacinovou-Jílkovou, 1988).77 Irmanovovi jsou dále
Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově instalace plastiky roku 1977. Vpravo Vjačeslav irmanov, vlevo architekt Gustav Bubník. Archiv Dany Chrastilové. Repro z: CHRASTiLOVÁ, Dana. Příběhy československých patentů v době normalizace. Diplomová práce FF UJeP, Ústí nad Labem, 2020, s. 48. Sádrový model plastiky od Vjačeslava irmanova a Václava Šlapáka. Archiv Dany Chrastilové. Repro z: CHRASTiLOVÁ, Dana. Příběhy československých patentů v době normalizace. Diplomová práce FF UJeP, Ústí nad Labem, 2020, s. 47.
79XXII 2021 2 studIe 78_FIŠER, Marcel, cit. v pozn. 72. 79_Technická zpráva objektu IO 102 – oplocení a sadové úpravy –volná plastika ve vstupním areálu. Zpr. Ing. Pech, Skloprojekt Praha, 11. 7. 1975. Podnikový archiv PRECIOSA – LUSTRY, a. s. 80_CHRASTILOVÁ, Dana. Pří běhy československých patentů v době normalizace. Diplomová práce na FF UJEP, Ústí nad Labem, 2020, s. 44–51. Mgr. Daně Chras tilové děkuji za laskavé poskytnutí práce a obrazového materiálu. 81_Tamtéž, s. 46. 82_BERAN, Lukáš, Vladislava VALCHÁŘOVÁ a Jan ZIKMUND (edd.) Industriální topografie. Kraj Vysočina. Praha: Výzkumné centrum průmyslové architektury FA ČVUT v Praze, 2014, s. 145. ISBN 978-80-01-05544-1. 83_Projekt Sochy a města, cit. v pozn. 77. 84_K umění v socialistické inves tiční výstavbě více KOŘÍNKOVÁ, Jana. Čtyřprocentní umění?, in KAROUS, Pavel (ed.). Vetřelci a volavky, atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Česko slovensku v období normalizace (1968–1989). Praha – Řevnice: VŠUP – Arbor vitae, s. 452–459. Dále KAROUS, Pavel. Umělecká výzdoba sídlišť v Československu 60.–80. let, Zprávy památkové péče 75, 2015, č. 4, s. Skulptura před závodem LUSTRY pochází z roku 1976, přičemž Irmanov je autorem osmi reliéfů z gla zované keramiky s abstrahovanými motivy výroby sví tidel, zatímco Václav Šlapák, uváděný jako spoluautor, je tvůrcem celkové koncepce s železobetonovými des kami.79 Celek je pak formován do podoby připomínající víceramenný svícen, nebo, jak se domnívá Dana Chras tilová, rozevřených rukou.80„Tehdy znovu v pražském ateliéru vyrobil za pomocí nové technologie, kterou později chtěl patentovat, čtyřmetrové betonové ruce v pěti vrstvách nad sebou. Nikdo z pražské výtvar né komise nevěřil, že se podaří vrstvy od sebe oddě lit a postavit v prostoru na určeném místě.“81 Plastiku zajišťoval Skloprojekt, což vrhá světlo na angažování právě Irmanova. Jeho plastiky bychom totiž nalezli také v interiérech Skláren Bohemia ve Svět lé nad Sázavou (1967–1971)82 a též před Sklárnami Moravia v Kyjově (1977) a závodem Vertex v Morav ském Krumlově (1981, zničeno). 83 Tyto komplexy navrhnul rovněž Skloprojekt. Jednotliví projektanti, odpovědní za zajištění povinných uměleckých děl v in vestiční výstavbě, měli totiž často své „dvorní“ umělce – subdodavatele.84 V případě šenovské stavby sehrál roli zprostředkovatele hlavní projektant Karel Pech.85 Václav Šlapák (*1937 Praha – † 1996 Praha) byl vynálezce, výtvarník a průmyslový návrhář. Narodil se do maloburžoazní rodiny prominentního pražského krejčího, což zapříčinilo poválečné omezení ve vzdělá ní a kariéře, které vedlo k jeho zatvrzele negativnímu postoji k tehdejšímu společenskému zřízení. Pocházel ze čtyř dětí. Díky živnosti svého otce, znárodněné roku 1953, se naučil dobře šít a také se vyučil opravářem ši cích strojů. Rodiče se po válce rozvedli a matka, pracují cí jako uklízečka, se i s dětmi ocitla v existenční nouzi.86 Šlapák vykonával řadu prací, také v dolech na Kladně, odkud si odnesl trvalé zdravotní následky. Po vojně se oženil s Alenou Marešovou, s níž přivedl na svět syna Václava a dceru Danu (*1971). Do roku 1967 praco val u elektrických pecí v ČKD. Od té doby se živil jako noční taxikář a příležitostnými pracemi. V roce 1969
Plastika u parkoviště před závodem (Vjačeslav irmanov, Václav Šlapák, 1975). Foto P. Freiwillig, 2021
331–342, zde s. 334–335. 85_CHRASTILOVÁ, Dana, cit. v pozn. 80, s. 44. 86_Tamtéž, s. 12–13. připisovány plastiky na pražských sídlištích Prosek, Střížkov, Horní Měcholupy a reliéfy s katafalkem pro smuteční síň v Jičíně.78
pracoviště v Liberci
Národní památkový ústav, územní odborné Václav Šlapák (1937–1996) v roce 1987. Osobní archiv Dany Chrastilové. Repro z: CHRASTiLOVÁ, Dana. Příběhy československých patentů v době normalizace. Diplomová práce FF UJeP, Ústí nad Labem, 2020, s. 13.
Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově instalace plastiky na sídlišti v roce 1977. Vlevo spoluautorka Alena Šlapáková. Osobní archiv Dany Chrastilové. Repro z: CHRASTiLOVÁ, Dana. Příběhy československých patentů v době normalizace. Diplomová práce FF UJeP, Ústí nad Labem, 2020, s. 53.
80 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 87_Tamtéž, s. 15–24. 88_Tamtéž, s. 28–29. 89_Památkový katalog NPÚ. Smuteční síň Podbořany, dostupné na: 97_v96_zaznam/8808néprůzkumyveumění95_[cit.graficka1.webnode.cz/o-nas/aTéž94_93_92_91_v90_8.smutecni-sin-20472763https://pamatkovykatalog.cz/[cit1.2021].CHRASTILOVÁ,Dana,cit.pozn.80,s.78–81.Tamtéž,s.98–110.Tamtéž,s.81–97.Tamtéž,s.117–118.Tamtéž,s.14,18,99.AlenaŠlapáková,grafičkamalířka,dostupnéna:https://1.8.2021].ProjektSochyaměsta:České50.–80.let20.stoletíveřejnémprostoru.Evidence,arestaurování.Dostupna:https://sochyamesta.cz/[cit.6.7.2021].CHRASTILOVÁ,Dana,cit.pozn.80,s.51–54.Tamtéž,s.45.
Roli zprostředkovatele zde tentokrát sehrál architekt Bubník, projektant střediska služeb, vedle kterého se objekt nachází.96 Původně byl povrch skulptury pokryt drcenými kamínky imitujícími kámen, roku 2017 prošel renovací, při které získal stávající bílý nátěr. Alena Šlapáková je také autorkou nástěnné intarzie v interiéru restaurace čp. 900, stejně jako nedochova ného prostorového loga podniku, umístěného na střeše administrativní budovy závodu. Práce na tomto několi katunovém objektu trvala téměř dva roky.97
přišli s manželkou o práci a rodina žila v nuzných pod mínkách.87 Od počátku 70. let se začal „po domácku“ zabývat vynálezy a patenty. Materiál a suroviny sháněl po šrotištích a bazarech. Prvním uznaným patentem se roku 1972 stalo točité schodiště, poprvé dokončené u klavíristy Josefa Páleníčka. Jeho výrobou se zača la zabývat příbramská strojírna, která je v roce 1986 s úspěchem vystavovala na Mezinárodním strojíren ském veletrhu v Brně. Roku 1973 u Šlapáka propukla tuberkulóza, což jeho ženu přimělo intervenovat u mi nistra kultury, který mimořádně schválil jeho přijetí do Svazu českých výtvarných umělců.88 Pozoruhodnou architektonickou realizaci představuje smuteční obřad ní síň v Podbořanech, dokončená v roce 1978 –1980.89 Na projektu Šlapák spolupracoval s architektem Radko Bubníkem (*1944), se kterým jej spojovaly realizace v Kamenickém Šenově. Jistým předělem v kariéře se pro Šlapákovy stala autorská rekonstrukce rekreační chalu py Miroslava Müllera, vlivného vedoucího kulturního oddělení ÚV KSČ, v Mařenicích (okr. Česká Lípa).90 Otevřela se jim tím cesta k řadě zajímavých zakázek. Roku 1982 to byly stropy v hotelu Flóra v Olomouci, kde spolupracovali s architektem Jiřím Soukupem. Šla pák zde poprvé použil ohýbaného polystyrénu. V hotelu také použil svého patentu, uznaného v roce 1983, zva ného Artvakuum. Jednalo se o textilní vlákna, umístěná mezi dvě až čtyři vakuově uzavřené skleněné tabule. Tato dekorativní technika získala v 80. letech značnou oblibu a manželé Šlapákovi ji použili např. v pavilonu Chemapolu na veletrhu Incheba Bratislava roku 1983, v Muzeu Bohuslava Martinů v Poličce (spolu s nástěn nou plastikou) nebo v zasedací síni tehdejšího Minister stva zdravotnictví v Korunní ulici v Praze (čp. 2456, rok 1987).91 Z dalších prací zaslouží uvést logo automobil ky Škoda pro filiálku v Bruselu (1984), interiéry a znak Pražské restaurace „Švejk“ v Budapešti (1985) a také obytný přívěs, pro jehož konstrukci využil opět ohýba ný polystyrén. Pro inovativní konstrukci, představenou roku 1984 v precizním modelu, se však nepodařilo najít výrobce.92 Je příznačné, že Václav Šlapák, celoživotní odpůrce minulého režimu, se nedokázal zorientovat v divokém kapitalismu 90. let.93 Pouhých sedm let po nastolení nového režimu, který mu přinesl rozčaro vání, umírá.
Alena Šlapáková, rozená Marešová (*1941 Praha), je výtvarnice, životní partnerka a spolupracovnice Vác lava Šlapáka. Od mládí kreslila a navrhovala, v první polovině 60. let působila jako propagační výtvarnice v Klementinu, po první mateřské dovolené pak v druž stvu Triga Kyje, kde se věnovala reklamnímu sítotisku. Od počátku sedmdesátých let byla „na volné noze.“ Vě novala se mj. netkaným tapisériím Art Protis a Ara De kor, Artvakuu a od počátku 80. let též barevné litografii a užité grafice, kterým je věrná dodnes.94 Spolu s manželem je podepsána pod kovovou plas tikou, umístěné poblíž závodu, u někdejšího střediska služeb čp. 900 na sídlišti Pískovec I. Objekt, symboli zující pětiramenný lustr, instalovali v roce 1977 jako součást bytové výstavby pro zaměstnance podniku.95
Slavnostní zahájení stavby nového závodu v Kamenickém Šenově dne 22. 6. 1966. Vpravo podnikový ředitel n. p. LUSTRY Josef Polma, po jeho pravici ministryně spotřebního průmyslu Božena Machačová-Dostálová. S doutníkem uprostřed náměstek ministryně Jaroslav Martilík, s deskami generální ředitel Skloexportu a bývalý ústřední ředitel Jablonexu Jan Krejsa, zcela vlevo generální ředitel Průmyslu technického skla dr. Jaroslav Kratochvíl. Archiv Josefa Polmy ml.
81XXII 2021 2 studIe 98_KHÝN, Josef. V úzké spolupráci. Nástup 17, č. 24 (18. 6. 1966), nepag. 99_Josef Khýn (1918–1993), sklářský výtvarník a pedagog, člen SVU Mánes, v letech 1962–1970 ředitel Střední průmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově. Významně se zasloužil o její rozvoj a po roce 1989 mu byl udělen titul čestného ředitele, dostupné na: 101_Šenov.ského1966.KNVstavby100_2021].Josef_Kh%C3%BDnhttps://cs.wikipedia.org/wiki/,[cit.9.7.RozhodnutíopřípustnostiareáluvydalSeveročeskývÚstínadLabem11.6.Stavebníarchiv(SA)Městúřadu(MěÚ)Kamenický Nástup 17, č. 24 (18. 6. 1966), nepag. 102_Nový gigant na obzoru. Nástup, roč. XVII, č. 25 (25. 6. 1966), nepag. DĚJSTVÍ Zahájení stavby: 22. 6. 1966 „Podařilo se to, čemu po tak dlouhá léta snah a bojů věřila již jen malá skupina lidí.“98 Josef Khýn, ředitel Střední průmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově99 Deset měsíců poté, co se v sousedním Novém Boru roz běhla výstavba závodu na výrobu užitkového skla, dneš ního Crystalexu, zazvonilo kladívko v rukou hodnostářů také v Kamenickém Šenově.100 K této události vydal okresní týdeník Nástup zvláštní přílohu. Dozvídáme se z ní, že pod zakládací listinu připojili své podpisy Božena Machačová-Dostálová, ministryně spotřební ho průmyslu, dr. Jaroslav Kratochvíl, generální ředitel Průmyslu technického skla Praha, Josef Polma, ředitel n. p. LUSTRY, Ing. Adolf Hollas, ředitel Skloprojektu, Drahomír Lipina, ředitel n. p. Vítkovické stavby, nosi tele Řádu práce, Ostrava-Kunčice, a František Kobla sa, ředitel n. p. Odbyt strojů a nářadí, Praha-Smíchov.
Investorem byl n. p. LUSTRY, Průmysl technického skla, trust podniků, Praha. Generálním projektantem Skloprojekt Praha, generálním dodavatelem pak Vítko vické stavby. Generálním dodavatelem technologie se stal pražský podnik Odbyt strojů a nářadí. Dokončení stavby bylo naplánováno na konec roku 1970.101 Delegace nejprve navštívila výrobní provoz č. 8 podniku LUSTRY, načež se přesunula do místního kina, kde se uskutečnila komorní ceremonie. Při ní promítač vzácným hostům pustil krátký dokumentár ní film o slávě českého skla. Deputace provázená davy kamenickošenovských občanů se pak odebrala na bu doucí staveniště, kde proběhl slavnostní akt provázený projevy čelných funkcionářů. Ti si následně prohlédli výstavu skla a svítidel ve sklářské škole, úzce spolupra cující s LUSTRY. Návštěvu zakončila přátelská beseda s občany Kamenického Šenova.102 Generální ředitel trustu Kratochvíl při té příležitosti uvedl: „Je třeba zdůraznit, že všechny zodpovědné orgány v podstatě uznávaly nutnost a účelnost této
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
103_KRATOCHVÍL, Jaroslav. Proč nový závod? Nástup 17, č. 24 (18. 6. 1966), nepag. akce, která této oblasti s tak tradiční výrobou byla slibována již řadu let. Na druhé straně však nut no pochopit, že v nové soustavě řízení bez ohledu na tyto skutečnosti platí především hlediska renta bility, která mohou rozhodnout o realizaci investiční akce. i když v poslední době došlo při přepracování zadávacího projektu na úvodní projekt k určitému zvýšení investičních nákladů, jeví se výstavba no vého závodu na svítidla v Kamenickém Šenově jako jedna z nejefektivnějších akcí nejen oboru technické ho skla, nýbrž i celého sklářského odvětví. Musíme si zcela otevřeně říci, že toto hledisko bylo hlavním důvodem pro schválení nadřízených orgánů realiza ce této akce v letošním roce.“103 Jako hlavní přínosy investice uvedl dr. Kratochvíl zvýšení výroby o zboží v hodnotě 70–75 milionů ko run a zvýšení exportu o zboží v hodnotě 30–35 milionů korun, dále koncentraci výroby z dosavadních deseti provozoven a tím zvýšení produktivity práce a snížení nákladů, zlepšení pracovního prostředí a stabiliza ci pracovních sil. Vzápětí však upozornil na zásadní změny, které od roku 1967 přinese tzv. zdokonalená soustava řízení: investice musí být od roku 1967 plně
Továrna na lustry elias Palme z roku 1905. Foto krátce po dostavbě. Sbírka L. Komůrky.
82 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově Ministryně spotřebního průmyslu Božena MachačováDostálová obdarovávaná Josefem Polmou, podnikovým ředitelem n. p. LUSTRY. Přihlíží generální ředitel Průmyslu technického skla dr. Jaroslav Kratochvíl. Návštěva se uskutečnila u příležitosti položení základního kamene nového závodu 22. 6. 1966. Archiv Josefa Polmy ml.
45.108_Martin,podrobněji6,řízení.dosavadníhodebatunativníchvšakopatření1966–1967předsednictvembylajícíradymělynancůvedenízvýšeníníchaplán.vytvářetdářství.principůpředpokládalanárodohospodářskéhoústavuplánování,zavedenítržníchvsocialistickémhospoPodnikymělyprimárnězisk,nikolivjenplnitStátumělyodvádětdanězbylýziskinvestovatdozákladfondů.Kýženýmcílembylohmotnézainteresovanostipodnikůajejichzaměst(dlejugoslávskéhomodelubýtvytvořenypodnikovépracujících,reálněparticipunamanagementu).Reformavzáří1964schválenaÚVKSČ.Vletechvstoupilaněkterájejívplatnost,jakoceleknakonecproodporkonzervaelementůvKSČrealizovánebyla.OtevřelavšakveřejnounatémaživotaschopnostimodelucentrálníhoRYCHLÍK,Jan,cit.vpozn.s.170–172.KŠikověreformětéžWESSELSCHULZE,cit.vpozn.12,s.77–93.BALOGHOVÁ,E.,cit.vpozn.
hrazeny z vlastních prostředků podniku, nebo kryty investičním úvěrem, který investor v plném rozsahu a v ekonomicky únosné lhůtě splatí.104 Nutností se tak – dle generálního ředitele Průmyslového skla – stane vysoký odbyt, zajištěný inovacemi a rychlými reakcemi na módní trendy, nikoliv jen kvantita. Hlavní úkoly zně ly jasně: Přínos deviz a uspokojení domácí poptávky.105
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Výše uvedená slova je třeba zasadit do souvislostí soudobé politicko-ekonomické diskuse: „Jde tedy o to, co nejrychleji a radikálně změnit vývoj naší výroby, pro což v podnicích existují předpoklady. Nedocílí me to však starými způsoby, všeobecnými výzvami, referáty anebo prostě administrativními plány, pro tože to vše vede stále jen k pouhému extenzivnímu rozšiřování výroby, k zvětšování materiálové spo třeby a zvyšování objemu investičních prostředků, prodlužování doby investiční výstavby, rozšiřování počtu pracovních sil v průmyslu, čili k plnění plánu, avšak k trvalému zhoršování efektivnosti výroby. Jde naopak o to, postavit naše podniky pod tvrdý eko nomický tlak, který v jejich vlastním materiálním zájmu je donutí zajistit takové strukturální změny, takovou organizaci a řízení výroby, takovou tech nologii výroby a takovou pracovní morálku, při níž dosáhnou co nejvyšší rentability, co nejvyššího eko nomického efektu.“106
Tzv. Nová soustava řízení,107 spjatá se jménem ekonoma Oty Šika (1919–2004), vstoupila do výstav by závodu dosti citelně. Již zkraje roku 1966 si ředitel Polma postěžoval na zdlouhavé vydávání prováděcích vyhlášek k soustavě: „Chci říci, že rok 1966 nebude pro nás snadným rokem. Důsledky staré metodiky budou ještě stále působit a k tomu přibývají nemalé a vysoce náročné úkoly s výstavbou nového závodu.“108
83XXII 2021 2 studIe 104_Při schválení investičního záměru se počítalo s tím, že vý stavba bude uhrazena především ze státního rozpočtu. 105_KRATOCHVÍL, Jaroslav, cit. v pozn. 103. 106_ŠIK, Ota. Na prahu nové etapy vývoje socialistického hos podářství. Projev na XIII. sjezdu KSČ. Rudé právo 46, č. 153 (5. 6. 1966), s. 4. 107_Ekonomická reforma, vzniklá na půdě Ekonomického ústavu ČSAV a Výzkumného
Značné naděje si od výstavby komplexu sliboval i předseda městského národního výboru Jan Novák, který se zároveň opřel do všech pochybovačů a defétistů: „Pro město spočívá význam výstavby nového závodu mimo jiné také v tom, že dojde k určité stabilisaci ká drů přímo v n. p. LUSTRY a hlavně u všech mladších občanů města zajisté dojde k zlepšení jejich poměru k veřejným záležitostem a většímu podílu na správě města. Že bude definitivně skoncováno s poraženec kými náladami a depresí, kterou u nás šířili různí škarohlídové o dalších perspektivách města. Že ze zaměstnanců n. p. Lustry, kteří až dosud ve značné míře dojíždějí do zaměstnání odjinud, se jich zajisté Uložení základního kamene při vrátnici závodu. Foto P. Freiwillig, 2015 Perspektiva vstupní části závodu. Nástup, roč. XVii, č. 24 (18. 6. 1966), nepag.
Axonometrie původně plánované podoby závodu. V popředí administrativní budova, za nimi komplex hutě a slévárny. Vpravo monoblok, ve druhém pásmu, odděleném vlečkou, se nacházejí (zprava) garáže, energoblok, matovna s leštírnou a čistička odpadních vod. Nástup, roč. XVii, č. 24 (18. 6. 1966), nepag.
nI sy studIe
Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
84 Fontes nI ssae | p rameny 109_NOVÁK, Jan. Díváme se optimisticky. Nástup 17, č. 24 (18. 6. 1966), nepag. 110_Počet obyvatel Kame nického Šenova se mezi roky 1961 a 1980 zvýšil o 389 osob na 3 753 (bez Práchně). Historic ký lexikon obcí České republiky 1869–2005. I. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006, s. 424 425. ISBN 80-250-1310-3. 111_Stavba o které se mluví. Rozhovor s podnikovým ředitelem n. p. Borské sklo Zdeňkem Žílou. Nástup 16, č. 40 (9. 10. 1965), nepag. 112_Více o novoborském kombi nátu FREIWILLIG, Petr, cit. v pozn. 24. 113_KRSEK, Václav. Na stavbě lustrařského kombinátu. Nezamrzne beton ani termíny…(?) Nástup 18, č. 4 (28. 1. 1967), nepag. 114_RUT, Josef a Emil HLAVÁČEK, cit. v pozn. 31, zde s. 165. 115_„Borští skláři mu v upo mínku na jeho návštěvu věnovali překrásný dekorativní skleněný kámen s vyrytými motivy svatovít ského chrámu. Po této prohlídce [výstavy Borské sklo 66, pozn. PF] navštívil dále sklářskou repre zentační průzkumovou prodejnu n. p. Borského skla, kde zhlédl nejen vystavené výrobky, ale i se zalíbením obdivoval vkusné vyřešení a úpravu celého objektu. Svou návštěvu v Novém Boru ukončil prohlídkou staveniště sklářského kombinátu a krátce pobesedoval s jugoslávskými stavbaři, kteří vcelku úspěšně plní úkoly při jeho výstavbě a poděko val jim za dobrou práci, která je vidět na každém kroku.“ Vzácná návštěva ve sklářské metropoli. Vrátím se opět k Vám… Nástup 17, č. 31 (6. 8. 1966), nepag. značná část bude zabývat myšlenkou získat zde byt, nebo si koupit či postavit rodinný domek.“109 S odstu pem času lze konstatovat, že tohoto cíle se i díky souvi sející komplexní bytové výstavbě podařilo dosáhnout.110 Jen to všechno trvalo poněkud déle, než se plánovalo… Těžkosti budování „Z příkladného postupu práce na stavbě by si měli především vzít vzor naši stavbaři a myslím, že by vů bec nevadilo, kdyby v hojnějším počtu se seznámili se zkušenostmi jugoslávských stavbařů.“111 Zdeněk Žíla, ředitel n. p. Borské sklo Stavba závodu na výrobu lustrů byla od samého po čátku ve stínu souběžného budování kombinátu v No vém Boru. Tomu věnoval větší pozornost jak místní, tak odborný tisk.112 Také Skloprojekt se ve svých propagač ních materiálech prezentoval pouze novoborským závo dem. Ostatně se to tak jevilo i současníkům: „O stavbě čs.-jugoslávského přátelství, výstavbě Borského skla jsme čtenáře informovali již mnohokrát. Výstavba Lustrů v Kamenickém Šenově zůstávala tak trochu stranou zájmu veřejnosti. Ale přece si zaslouží naší pozornosti.“113 Stejně tak tempo výstavby obou kom plexů bylo značně odlišné. Pozdější Crystalex vyrostl za dva roky a dva měsíce, LUSTRY se postavily za pět, se vším všudy za deset let. Dlužno však podotknout, že pracovní nasazení jugoslávské Union engineering, placené v clearingových amerických dolarech a uvyk lé práci na Západě, se značně vymykalo tuzemským zvyklostem. Těm odpovídalo spíše rozvážné tempo Vítkovických staveb, latentně zápasících s nedostatkem pracovníků. Výlučnost novoborské realizace zdůraznil i doyen teorie průmyslové architektury Emil Hlaváček: „Po 2 letech soustředěného úsilí jugoslávských staveb ních organizací – realizován v mimořádných doda vatelských podmínkách, které dovolovaly do značné míry vyloučit nepříznivé vlivy, u nás během výstav by obvykle platné – se stává pochopitelně předmětem profesní pozornosti. Svým způsobem experiment byl nepochybně příležitostí k dosažení neběžné úrovně a opravňuje tedy i k nasazení přísnějších měřítek hodnocení.“114 Dokonce i první tajemník KSČ a prezident republi ky Antonín Novotný poctil svou návštěvou v roce 1966 pouze staveniště Borského kombinátu,115 a oslyšel po
Stavba hutní haly, komentovaná dobovým tiskem: „Výstavba moderního závodu na výrobu lustrů, který bude jeden z největších ve střední evropě, neustále roste, i když značné zpoždění těžko stavební organizace doženou.“
Foto V. Mandík. Nástup, roč. XVii, č. 11 (18. 3. 1967), nepag.
územní odborné pracoviště v Liberci
85XXII 2021 2 studIe 116_Dar z Kamenického Šenova presidentu republiky. Nástup, roč. XVII, č. 23 (8. 6. 1967), nepag. 117_Ministr práce Risto Džunov na staveništi. Úspěšný rok stavby. Nástup 17, č. 35 (3. 9. 1966), nepag. Nový Bor navštívil ministr zahraničního obchodu a člen sva zové výkonné rady Socialistické federativní republiky Jugoslávie a ministr zahraničního obchodu Marin Cetinić. Nástup 17, č. 25 (22. 6. 1967), nepag. 118_KRSEK, Václav, cit. v pozn. 113. 119_JANČÍK, Drahomír, cit. v pozn. 9, s. 212 225, zde s. 223. 120_Nástup 17, č. 11 (18. 3. 1967), nepag. 121_Nástup 19, č. 41 (16. 10. 1969), nepag. 122_„Práce na výstavbě neustále pokračují, i když stavbaři, zejména v roce 1968, se o něco zpozdili. Doufejme, že v závěru letošního roku i v tom příštím období se práce urychlí a náš okres bude mít o další moderní stavbu navíc, která bude chloubou našeho sklářského průmyslu.“ Nástup 20, č. 41 (15. 10. 1970), nepag. 123_SA MěÚ Kamenický Šenov. 124_Českolipský nástup 25, č. 18 (8. 5. 1975), nepag. 125_Podnikový archiv PRECIOSA - LUSTRY, a. s. 126_Národní podnik LUSTRY V Číslech. Českolipský nástup 23, č. 4 (25. 1. 1973), nepag. zvání podnikového ředitele LUSTRŮ Polmy, tlumočené na výstavě Brno 67, neobměkčen ani předáním brouše né křišťálové vázy, prací studentů šenovské školy.116 Zatímco v Novém Boru si na stavbě podávali dve ře jugoslávští ministři,117 v Kamenickém Šenově po čal skromně vyrůstat osmipodlažní, 25 metrů vysoký obytný dům, který poskytl ubytování 250 pracovníkům Vítkovických staveb (čp. 890–891). V lednu 1967 se pracovalo tempem dvou podlaží hrubé stavby měsíčně, přičemž štěrk v lednových mrazech skladovali stavbaři na vytápěných roštech. Stavbyvedoucí Vítkovických staveb Kazimír Lubovický si postěžoval, že dosud přes opakované urgence nebyla podepsána smlouva se sub dodavatelem, Hutními stavbami Košice. Slováci měli zajistit profese, podlahy, ústřední topení, vybavení…118 Nejednalo se o nic neobvyklého. V československé in vestiční výstavbě se nadále prodlužovaly lhůty a pře kračovaly rozpočtové náklady (roku 1966 o 2,5 až 3 miliardy korun).119 V polovině března byla hrubá stavba tzv. „vítkovičáku“ hotová a pracovníci stavební správy Zábřeh na Moravě prováděli vyzdívky.120 Limitujícím faktorem výstavby se stal zejména ne dostatek pracovních sil, chronický problém socialismu: „i když od roku 1968 nastalo ve výstavbě značné zlepšení zásluhou lepší organizace práce i zlepšenou pracovní morálkou, těžko půjde dohnat počáteční zdržení.(…)Také se vyskytly závady projektů kom binátu, což si vyžádalo již asi za 4 miliony Kčs ví ceprací.“121 V říjnu 1969 na stavbě chybělo na šedesát pracovníků, hlavně zedníků a tesařů. Roku 1970 již bylo jasné, že závod dle plánu do zkušebního provozu uve den nebude.122 Dodejme, že v květnu 1969 se tyčila hru bá stavba slévárny a hutní haly, o dva měsíce později též ocelový skelet etážovky kombinovaného monobloku. Snímku z dubna 1970 vévodí vysoký komín energoblo ku, monoblok se sedlovými světlíky je již opatřen výpl němi otvorů. O dva roky později, tedy s dvouletým sklu zem, v novém závodě zahájili zkušební provoz. Řada staveb však byla dokončena až v dalších letech (matov na a leštírna čp. 927: projekt 1970, schváleno 1973, ko laudace až 1979; sklad hotových výrobků čp. 928: pro jekt 1972, schváleno ONV 1973).123 Roku 1975 již stála i administrativní budova čp. 915.124 Tzv. superkolaudací však prošla až v květnu a červnu 1977.125
V dubnu 1973 již bylo rozestavěno sedm osmipod lažních deskových domů (sídliště Pískovec I), které měly poskytnout domov 301 rodinám. Samozřejmě se plánovalo i zázemí – restaurace, prodejní středisko (čp. 900) a poněkud excentricky umístěný kulturní dům (čp. 341).126 Poetickými slovy tuto dobu popsala redaktorka Čes kolipského nástupu Marie Čcheidzeová: „Roste nový závod a spolu s ním vznikají i nové problémy města Kamenického Šenova. Malé horské městečko s pře krásným okolím a drsným podnebím, zářící kamé nek uprostřed lesů a skal. Sláva šenovských výrobků je známa po celém světě. Obdivovat šenovské lustry ústav,
Národní památkový
Foto V. Mandík. Nástup, roč. XiX, č. 20 (22. 5. 1969), nepag. Výstavba osmipodlažního domu, zprvu sloužícího pro stav baře Vítkovických staveb. Posléze, po menších úpravách, byl předán pracovníkům Lustrů, kterým poskytl 43 nových bytů.
FINÁLE Hotové dílo „Zatímco základní skladba závodů se pod vlivem racionálních podmínek dobrala obecně čistoty, zůstává detail na stavitelské úrovni.“128 emil Hlaváček Závod je rozložen na severním okraji zástavby města, v dolní části Kamenického Šenova, zhruba 1,5 kilome tru vzdušnou čarou od náměstí T. G. Masaryka. Byl vybudován „na zelené louce“ v blízkosti železniční trati z České Kamenice do České Lípy, na kterou jej napojila vlečkou s dvojí úvratí. Vlečku podnik využíval mezi roky 1970–1992.129 Z jihu závod navázal na starší sklářskou průmyslovou zónu, tvořenou hutěmi Adolf Rückl a Bra tři Jílkové, ohraničenou nádražím a ulicemi Stará Huť, Nová Huť a Huťská.130 Podnik je od nich oddělen těle sem vlečky a malou zahrádkářskou kolonií. Východně a severně od areálu protéká Šenovský potok, na který je vázána starší zástavba rodinných domů. Až v souvislosti se stavbou kombinátu za nimi v sedmdesátých letech vy rostlo sedm osmipodlažních deskových bytových domů (čp. 890–891, 896–897, 898–899 v prvním shluku a čp. 901–902, 903–904, 905–906 a 907–908 ve druhém shluku), nákupní středisko s restaurací (čp. 900) a mon tovaná mateřská škola (čp. 909), tvořící dohromady
127_ČCHEIDZEOVÁ, Marie. Tak se dělají v Kamenickém Šenově lustry. Českolipský nástup 24, č. 29 (18. 7. 1974), nepag. 128_HLAVÁČEK, Emil. Soudobá průmyslová architektura. Architek tura ČSSR 26, (1967), č. 2–3, s. 129_152–153.Provozně komplikované řešení s dvěma úvratěmi svědčí o nepříznivých sklonových a pro storových podmínkách. Rozdíl v nadmořské výšce mezi předávací kolejí ve stanici a nakládacími rampami v závodě činí 25 metrů. Vlečka tak musela být rozvinuta až na délku 2,5 km, přesto zde sklony dosahovaly až 31,7 ‰. Po sunovací lokomotivu řady T 211.0 (700), kterou si podnik pořídil, musela proto vzápětí vystřídat silnější řada T 334.0 (710). Jako poslední zde posunovala řada T 448.0 (742). Při zrušení trati v roce 1979 byl úsek Česká Kamenice – Kamenický Šenov ponechán v provozu právě kvůli obsluze vlečky. Osobní doprava byla zrušena. Pro špatný stav trati a nízkou poptávku vlečkařů nákladní doprava roku 1992 skončila. Železniční svršek vlečky byl snesen. O pět let později na trati Česká Kamenice – Ka menický Šenov započaly sezonní nostalgické jízdy. AUGUSTA, Bohumil a Václav HAAS. 130 let sklářské lokálky Česká Kamenice – Kamenický Šenov. Praha: KŽC, 2016, s. 54–55, 60–61. ISBN doplňujípanelovounéhotřemidomybytováje130_978-80-7270-051-6.Podéltěchtokomunikacísoustředěnazaměstnaneckávýstavba,tvořenádvěmazezávěru19.století,adálebytovýmidomyzpoválečobdobíanavazujícímladšízástavbou.Skrumážčetnéplechovégaráže.
86 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
Dvě tváře produkce podniku: „klasika“ a „moderna.“ Repro z: DeYL, Marcel. Skloprojekt. Designing and engineering Organization. Praha: Skloprojekt 1969, nepag. a Nástup, roč. XViii, č. 16 (18. 4. 1968), nepag. Zapálení první tavicí pece v ještě rozestavěné hutní hale na sklonku roku 1969. Podnikový ředitel Polma zády s klo boukem na hlavě. Archiv Josefa Polmy ml.
je věcí světa, věcí šenovských občanů je však nejen tyto zázraky vyrábět, ale i budovat si své nové město, město budoucnosti.(…) A tak, jak se na konci píšťa ly ve skleněné kapce rodí budoucí skleněné rameno nebo miska svícnu, které pak citlivé ruce žen skládají v tak obdivované a zářící věci, tak i z jiných, pečli vě skládaných ‚drobností’ – chodníků, hřišť, laviček, stromů, nových i starých budov a radostí a strastí jejich obyvatel – se dnes rodí nový Kamenický Še nov.“127
Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
87XXII 2021 2 studIe 131_Bytové domy čp. 901–908 byly vyprojektovány roku 1968 a ONV Česká Lípa schváleny o rok SApozději.MěÚ Kamenický Šenov. 132_Rozhovor s Josefem Polmou ml. v Kamenickém Šenově 26. 7. 2021. 133_SA MěÚ Kamenický Šenov. 135_134_Tamtéž.VíceHLAVÁČEK, Emil. Architektura pohybu a proměn (Minulost a přítomnost průmys lové architektury). Praha: Odeon 1985, s. 104–120. malé sídliště Pískovec I. Skloprojekt zde sice vystupoval v roli generálního projektanta, avšak sídliště navrhly pří mo Vítkovické stavby, projektová správa Ostrava, stře disko Uherský Brod.131 Byty byly vybudovány ve vyšším standardu, což mělo za cíl přilákat do Šenova nové pra covníky.132 Ze staveb vně areálu s podnikem souvisí také ubytovna pro polské pracovnice čp. 894. Montovaný TESKO objekt z nabídky Severočeských dřevařských zá vodů Česká Lípa vyrostl mezi lety 1971–1972 na místě jiného pavilonu z dřevěněných panelů, který si postavili v roce 1967 pracovníci Vítkovických staveb, a roku 1970 vyhořel.133 Dnes se v něm nachází mj. prodejna potravin. Severozápadně a západně od závodu je krajina nezasta věná, ohraničená silnicí I/13 z Liberce do Děčína (ul. Nový Svět). Při této komunikaci stojí jako solitér další objekt, spjatý s podnikem: Spojený klub pracujících čp. 341. Název odráží, že se jednalo o společnou akci LUSTRŮ a Borského skla, které zde vystupovalo jako investor. Investiční úkol byl schválen roku 1966, o rok později vznikla v Chemoprojektu Praha (Ing. Bašta, Ing. Vokrouhlecká) projektová dokumentace přístavby a rekonstrukce stávajícího objektu. Dodavatelem se staly Pozemní stavby Liberec. Po přestavbě budova dispono vala velkým a malým sálem, klubovnami a restaurací, vše s kapacitou 550 osob.134 Dnes zde sídlí Odborový svaz skla, keramiky a porcelánu, základní organizace PRECI OSA - LUSTRY, a. s. Vlastní výrobní areál je z hlediska typologie průmys lových staveb třeba vnímat jako kombinovaný.135 Sdru žuje v sobě totiž jak stavby jednoúčelové (slévárna, huť, kmenárna, energoblok), tak víceúčelové (monoblok rafinace, pasírny a montáže, vstupní skupina s admi nistrativní etážovkou). To do značné míry předurčuje i objemovou kompozici komplexu. Jádro tvoří nízký, rozlehlý kombinovaný monoblok čp. 914 (tj. přízemní sál stavebně spojený s etážovkou), pointovaný vyšším administrativním objektem vstupní partie čp. 915. V případě šenovského závodu není vstup akcentován výškovou, bodovou budovou, např. jako v novoborském kombinátu, ale architekt zvolil deskový dům, vyrůstající z nízké podnože, využívající svažitosti terénu. Vrátnice čp. 916 je realizována jako samostatně stojící pavilono vý objekt. Níže založené jednoúčelové objekty prvový roby, tj. hutní hala a slévárna, jsou zrakům příchozího ukryté za deskou administrativy. Dříve, před snížením jejich výšky, je od vjezdu do závodu prozrazovala dvoji ce továrních komínů. Ve stejném pásmu se nachází ještě samostatně stojící sklad hořlavin čp. 918. Poslední pás mo, oddělené od popsané skupiny vlečkou a vnitrozá vodní komunikací, je tvořeno samostatně stojícími ob jekty garáží a pomocných provozů čp. 923, energobloku čp. 924, matovny a leštírny čp. 927, čističky průmyslo vých vod čp. 925, lokomotivní remízy čp. 919 a skladu hotových výrobků čp. 928. Lze konstatovat, že závod se vyznačuje relativně intenzivní hmotovou a funkční kon centrací. Nyní se na nejvýznamnější objekty podívejme podrobněji.
pracoviště v Liberci
Spojený klub pracujících při silnici i/13, rekonstruovaný ze staršího objektu na základě projektu z roku 1967. Foto P. Freiwillig, 2021 Sídliště Pískovec i, dokončené v roce 1974. Deskové domy čp. 901–908. Foto P. Freiwillig, 2021
Národní památkový ústav, územní odborné
136_HLAVÁČEK, Emil. Některé racionální podmínky v architekto nické kompozici soudobých průmy slových závodů. Architektura ČSSR 22, 1963, č. 10, s. 579.
88 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
roku.138 Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově Závod na konci sedmdesátých
Vstupní skupiny průmy slových areálů bývaly řešeny výrazově nejsilněji, což vyplývalo z relativně volnějších rukou architektů oproti výrobním jádrům, striktně formovaným principy ty pizace a prefabrikace. U víceúčelových závodů navíc poskytovaly jeden z mála výškových kompozičních akcentů vedle poměrně neutrální výrobní skupiny.136 Zároveň tvořila vstupní partie „tvář“ závodu, vybízející k náročnějšímu architektonickému ztvárnění. Šestipodlažní trojtrakt je u středního chodbového traktu ustoupen o jedno travé, což vytváří rytmizující probrání bočních průčelí. Spodní dvě podlaží a střeš ní nástavba jsou vůči hlavní hmotě ustoupené. Žele zobetonové tažené schodišťové jádro je orientováno do dvorního průčelí. Deska vyrůstá z dvoupodlažní podnože s vnějšími schodišti orientovanými k hutní hale. Fasáda 3.–5. podlaží je opatřena závěsným pláš těm z tzv. boletických panelů.137 Konstrukčně je správní budova provedena jako ocelový skelet s modulem 9 × 9 m, daný umístěním výstavních sálů a zasedacích míst ností ve spodních podlažích. Ocelová nosná konstrukce spočívá na železobetonovém skeletu suterénu a příze mí. Je dimenzována pouze na svislé zatížení, proto je vodorovné přenášeno v úrovni každého patra do žele zobetonového jádra. Na střeše je uložena samostatná ocelová konstrukce (dvojkloubový rám), která přiléhá k železobetonovému, ustupujícímu nadstřešnímu pat ru. Obklad stěn vzorkovny – výstavního sálu byl navržen z břidlicových desek, stropní podhledy pak z javorového dřeva. Reprezentační interiéry (velká a malá zasedací síň, jídelna, respirium, bufet, kuřárna, vzorkovna sví tidel) získaly autorský mobiliář, navržený inženýrem Fůrou. Administrativní budova přešla do trvalého uží vání 28. 6. 1977, stavebně dokončena však byla již v září předešlého let století. Komíny hutě dosud v původní výšce. Na střeše administrativy vpravo prostorové logo od Aleny Šlapákové. Foto O. Holan. Repro z: SUCHL, Jan a Miroslav HOURA (edd.). Severní Čechy. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1980, s. 58. Vzorkovna v administrativní budově. Foto O. Holan. Repro z: SUCHL, Jan a Miroslav HOURA (edd.). Severní Čechy. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1980, s. 58.
137_Jedná se typizovaný plášť z hliníkových profilů a skla, vyráběný shodou okolností v nedalekých Boleticích nad Labem, dnes součásti Děčína. Stal se natolik příznačným pro budovy s administrativní funkcí, že na konci sedmdesátých let jejich mechanické používání budilo od bornou kritiku: „Lehké zavěšené fasády, kombinace skla a kovu, se staly typickým znakem administ rativních budov. Řešení, které cha rakterizuje průmyslovost současné výstavby svou vysokou přesností a subtilností, ale současně po někud sterilizuje architektonický výraz staveb poměrně malým rejs tříkem výtvarných možností, které omezuje na grafickou kompozici z čar rastru nosné části a ploch skleněných (či kovových) výplní.“ VEBR, Jaroslav, Otakar NOVOTNÝ a Radomíra VALTEROVÁ. Soudobá architektura ČSSR. Praha: Panora ma 1980, s. 163–164. Srovnej též VORLÍK, Petr a Klára BRŮHOVÁ. Beton, Břasy, Boletice. Praha na vlně brutalismu. Praha: České vysoké učení technické v Praze 2020. ISBN 978-80-01-06567-9. 138_Podnikový archiv PRECIOSA - LUSTRY, a. s. Svou sošnou tektonikou na sebe poutá pozornost zejména administrativní budova (projekt 1968–1971, Kadlec/Krejčí/Pech/Fůra).
20.
89XXII 2021 2 studIe 139_Tamtéž. Technologický tok počíná v objektech prvovýroby – slé várně, kde se odlévají mosazné díly lustrů, a navazující skelné huti, vyrábějící skleněné části svítidel. Slévárna mosazi je halový objekt, charakterizovaný masivním lu cernovým dymníkem s aeračními zástěnami z vlnitého plechu, pásovými okny a stěnami z lehčených panelů Armaporit. Konstrukce je ocelová, rámová. Objekt sou sedí s kmenárnou, kde se připravuje sklářský kmen pro tavbu na huti. Mj. se v ní nachází čelisťový drtič, sklad drcených střepů a jako zajímavost lze uvést chladírnu sudového piva z roku 1970.139 Budovu charakterizuje věžová nástavba nákladního výtahu. Hutní hala i kme nárna mají taktéž ocelovou rámovou konstrukci se stěnami z lehčených armaporitových panelů. Suterén hutní haly je proveden z železobetonu, střechu z lehče ných calofrigových desek s lucernovým dymníkem s ae račními zástěnami vynášejí ocelové příhradové vazníky. Nacházejí se zde tři tavicí šestipánvové pece (v sestavě 2 + 1), dvě chladicí tunelové pece, původně elektrické, dnes stejně jako tavicí pece otápěné zemním plynem. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci Hutní hala, příčný řez. Skloprojekt Praha (projektant Charvát, hlavní projektant ing. Pech), 1/1967. Podnikový archiv PReCiOSA – LUSTRY, a. s. Administrativní budova, příčný řez. Skloprojekt Praha (kreslil ing. Brychta, hlavní projektant ing. Pech), 5/1970. Podnikový archiv PReCiOSA – LUSTRY, a. s.
Na huti jsou umístěny též temperovací a chladicí ko morové pece, využívané dnes vzhledem k sortimentu častěji než tunelové. Severní průčelí objektů prvovýroby lemuje nakládací rampa (původně s kolejí vlečky). Hut ní halu flankovaly dva cihelné komíny. Zůstal stát pouze ten vpravo od huti, ubouraný po roce 2013 na výšku 27 m. Jsou do něj svedeny odtahy z tavicích pecí. Druhý, vysoký 42 metrů, do nějž ústily odtahy z temperovacích pecí, byl srovnán se zemí.140 Projektová dokumentace celé výrobní skupiny pochází z roku 1967.141 Objekty prvovýroby jsou spojeny s hlavním mo noblokem. Ten je koncipován jako kombinovaný, se stávající ze čtyř objemově odlišných částí. Jádro tvoří rozlehlá přízemní trojlodní hala. Své místo v ní nalezla galvanizace, zlatící a odmašťovací linka, zámečnické dílny, nástrojárna, pasírna, brusírna, lisovna či lakovna. Na kratší západní straně k hale kolmo přistupuje pěti podlažní etážovka spojená terasou s administrativní deskou. Dnes se v ní nacházejí kanceláře vedení, pře místěné z administrativní budovy. Původně zde nalezly umístění laboratoře, šatny, sociální zařízení, jídelna a kantýna.142 Na protilehlé východní straně ohraničuje jádro monobloku rovněž kolmo přisazený halový sklad hutního materiálu se sníženou východní částí. Vedle do tavicí pece.
90 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 140_Komínová databáze KODA. Dostupné na: Polmovi142_-141_Sikc#50.787191,14.464861,18,pVTkominari.cz/?action=pregiomapyhttp://koda.,,[cit.11.7.2021].PodnikovýarchivPRECIOSALUSTRY,a.s.ZaupřesněníděkujiJosefuml.
Vsázka střepů a sklářského kmene
Foto L. Pelech, 2014 Práce na „verštatu“ v hutní hale. Foto L. Pelech, 2014 Vzorkovna v administrativní budově, dnešní stav. Foto L. Pelech, 2014 Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
pracoviště v Liberci
91XXII 2021 2 studIe 143_Pojmenován dle tvůrce sys tému, inženýra Zlámalíka. VONKA, Martin. Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura. Praha: ČVUT v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty ar chitektury, 2014, s. 84–85. ISBN 978-80-01-05566-3. Ke komínu srov. Komínová databáze KODA. Dostupné na: 144_[cit.nari.cz/?action=karta&cislo=3316http://koda.komi14.7.2021].SAMěÚKamenickýŠenov.
garáží a dopravy jde o první v areálu postavenou budo vu. Je vybavena portálovým jeřábem a nachází se zde také řezárna kovomateriálu. V severní části jsou nyní umístěny ateliér prototypů a ketlovna. Ze severu pak sblokovaný komplex uzavírá podélně přisazený třípod lažní objekt. Po celé délce jej lemuje nakládací rampa, plynule pokračující k objektům prvovýroby. Od ústřed ního monobloku, který o podlaží převyšuje, jej oddělují dvě schodišťové věže výtahů. V této části jsou umístěny provozy rafinace (kulírna, zavrtávání, pískování), dále lepení a laminace skla, sádrovna, sklad elektromateriá lu a řada dalších pracovišť. Celý komplex má ploché střechy, v případě hlavní ho monobloku prostoupené v síti 3 × 13 původně sed lovými, dnes segmentovými světlíky z polykarbonátu. Hřebenový segmentový, původně sedlový světlík, pro světluje také východní halu se skladem hutního materi álu. Konstrukčně se jedná o obdobně řešenou skupinu jako v případě prvovýroby – ocelové skelety se stěnami z armaporitových panelů a střechami z calofrigových desek. Ve stejném pásmu se ještě nachází samostatně stojící sklad hořlavých kapalin situovaný severozápad ně odDoslévárny.posledního pásma, odděleného od monobloku hlavní závodovou komunikací, dříve i s dvěma kolejemi vlečky (jedna u energobloku a skladu hotových výrobků, druhá u monobloku, hutě a slévárny), jsou soustředěny samostatně stojící objekty dopravy a garáží, energoblo ku, matovny s leštírnou, čističky odpadních vod a skla du hotových výrobků. Jádro energobloku tvoří kotelna, sestávající ze čtyř kvádrových hmot. Uhlí do ní bylo dopravováno z podzemního bunkru po šikmém kapoto vaném mostě s pásovým dopravníkem. V těchto místech se dnes nachází moderní plynová sestava s otevřenými aparaturami. Ke kotelně se osově přimyká 72 metrů vy soký komín z betonových tvárnic systému Z.143 Západně od ní se rozprostírá otevřená trafostanice s transformá torovými kobkami. Konstrukce je stejná jako u výrob ních objektů. V posledku vybudovanými stavbami se stala matov na s leštírnou a sklad hotových výrobků (SHV). Územní rozhodnutí je datováno 27. 12. 1970, po jeho prodlou žení bylo 18. 5. 1973 vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby.144 Projekt matovny a leštírny pochází z roku 1970. Nestavěly je už Vítkovické stavby, ale Průmstav Pardubice. Umístění vně monobloku si vynutily bez pečnostní důvody, neboť se jedná o ekologicky závadný provoz s nutností neutralizace odpadních vod a výkon ného odsávání škodlivin. Dvoupodlažní objekt završe ný pultovou střechou je umístěný ve svahu. V suterénu monolitické železobetonové konstrukce se nachází vodní hospodářství, vzduchotechnika, sklady a kontro la van. Nadzemní část je vyzděna z plynosilikátových tvárnic a nalezli bychom v ní sociální zařízení, strojovnu Sklad kovomateriálu, příčný řez. Skloprojekt Praha (projektant Krejčí, hlavní projektant ing. Hrubý), 8/1966. Podnikový archiv PReCiOSA – LUSTRY, a. s.
Národní památkový ústav, územní odborné
92 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
146_145_Tamtéž.Sobdobným užitím pásových oken bychom se mohli setkat např. u hmotově podobné tkalcovny dvojplyšů Bytex v Ná měšti nad Oslavou (1971–1977, Centroprojekt, Zdeněk Plesník, Ludvík Jungwirth). Srov. ZIKMUND, Jan, cit v pozn. 61, s. 79. 147_(…)Situace na světovém trhu se však natolik obrátila, že se požadují z 80 % lustry klasické, náročné na tvary i materiál. Proto výroba lustrů je v současné době závislá na kooperčních vztazích s ostatními partnery dodávajících například různé druhy mosazných trubek, skleněných polotovarů apod.“ BERKA, Alois. A proč v LUSTRECH neplní. Rozhovor s podnikovým ředitelem Zdeňkem Ballingem. Českolipský nástup 27, č. 26 (30. 6. 1977), nepag. vzduchotechniky a vlastní matovnu a leštírnu s va nami. Stavba prošla kolaudací až v prosinci 1979. 145 Severovýchodně od popsaného objektu je situována čistička odpadních průmyslových vod, kalová pole a oxidačníKompozičnípříkop.kontrast
administrativní budově a její mu hustému rastru fasád vytváří svou robustní, téměř bezokenní hmotou výškový sklad hotových výrobků (projekt 1972, Houska/Klösel). Majestátní kubus o půdorysných rozměrech 36,6 × 24 m a výšce 22,9 m obestupují bohatě prosklené, konzolovitě vysazené ma nipulační prostory. Jihozápadní průčelí, obrácené k na kládací rampě, prostupuje šestice vrat. Stěny skladu jsou vyzděné z plynosilikátových tvárnic, plášť tvoří hli níkové lamely FEAL Sidalvar. Lapidární kvádr je v pod střešní části protnut úzkým řezem pásových oken.146 Areál po obvodu doplňuje několik drobných přízem ních staveb, jako je plynová stanice u administrativní budovy, sklad tlakových lahví, bývalá remíza posunova cí lokomotivy u skladu hotových výrobků, garáže u ve dlejší brány a tři malá skladiště. Ty však svými rozměry a umístěním nijak nenarušují generel závodu. Techno logie používané v areálu se neustále modernizují. Význam a hodnoty „Bohužel, náš kombinát byl postaven pro výrobu jednoduchých moderních lustrařských výrobků, kde by nebyla velká pracnost ani potřeba různorodých dílů (…)“147 Zdeněk Balling, ředitel n. p. LUSTRY Závěrem je namístě položit si otázku, zda je areál vý znamný, hodnotný či výjimečný, ať už z hlediska histo rického, architektonického či technického. Pro Kamenický Šenov představuje jeho realiza ce bezesporu velký předěl. Výstavba komplexu svým způsobem završila proces znárodnění a následného sloučení místních lustrařských firem. První a největší mezi nimi byl podnik Eliase Palmeho, k jehož jménu se PRECIOSA - LUSTRY, a. s., hlásí. Snaha o co největší Sklad hotových výrobků, příčný řez s regály, obsluhovanými zakladači. Skloprojekt Praha (projektant ing. Houska, hlavní projektant ing. Pech), 10/1972. Podnikový archiv PReCiOSA - LUSTRY, a. s. Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
93XXII 2021 2 studIe koncentraci roztříštěných provozů nejprve pod společ nou národní správou a posléze v éře Spojených továren na lustry (od roku 1954 LUSTRY, n. p.) představovala z hlediska řízení logický a nevyhnutelný krok, směřují cí k větší konkurenceschopnosti podniku pro národní hospodářství důležitého svou exportní orientací na ka pitalistické státy. Po výstavbě nového závodu se volalo již v padesátých letech. Tehdy však situace podobné mu záměru nepřála. Změnu přinesl až částečný obrat v hospodářské politice státu na počátku následujícího desetiletí, a také silná osobnost a výsledky podnikového ředitele Josefa Polmy. Provázela jej masivní investiční iniciativa, směřovaná právě do exportně významného odvětví skla, bižuterie a jemné keramiky. Především v jejím kontextu je zapotřebí vnímat výstavbu závodu, který byl jedním z mnoha nově vybudovaných či kom plexně rekonstruovaných provozů. Jako jediný z nich se však specializoval na výrobu lustrů a svítidel. Investice se bohatě vyplatila. Přinesla razantní navýšení výrobní kapacity a větší uspokojení jak zahraniční, tak konečně i domácí poptávky. Pravdou však také je, jak říká v úvo du ředitel Balling, že závod byl koncipován především pro velkosériovou výrobu moderních svítidel. Změna sortimentu, kterou dnes představují zejména exkluziv ní vybavovací kolekce, tak přinesla nutnost celé řady adaptací. Rovněž počet zaměstnanců ze z dvanácti set za časů ředitele Polmy snížil zhruba na polovinu. Vrátíme-li se k místnímu měřítku, nový závod vytvo řil značné množství pracovních příležitostí, stejně jako podnítil bytovou výstavbu včetně občanské vybavenos ti v jeho sousedství. Nepochybně také došlo k významné mu zlepšení pracovního prostředí a zvýšení životní úrov ně pracujících podniku a jejich rodin. Tento rozvoj však měl i svou odvrácenou stránku. Málokterý pozorovatel bude poměrně vysoké deskové bytové domy, nasázené mezi drobnou venkovskou zástavbu, navíc na pozadí lesů Lužických hor, vnímat pozitivně. Jejich současné „vylep šení“ křiklavými fasádními barvami je navíc ještě zdůraz ňuje. Slabinou, jako již tradičně, se stala i nedokončená úprava veřejného prostoru. Stejně tak na řadové garáže Pohled od východu na energoblok se 72 m vysokým tvárnicovým komínem. V pozadí sklad hotových výrobků se stěnovým pláštěm FeAL Sidalvar. Foto P. Freiwillig, 2021 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Petr Freiwillig | Světlo a sklo. Závod na lustry v Kamenickém Šenově
94 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
148_ZEMAN, Jaroslav. Kam s ním? Kapitola přebolestná. Motoristické stavby v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou. Rkp.
Těžkopádněji areál vyznívá od severu a severovýchodu, při pohledu na „zadní dvorek.“ Přispívá k tomu nedosta tečný odstup od okolní zástavby a vyvýšená poloha kom plexu. Dominují mu stavby pásma pomocných provozů: energobloku se štíhlou siluetou komína a nekompromisní kvádr skladu hotových výrobků. Horizont tvoří linie mo nobloku, za kterým vyčnívají nejvyšší podlaží dvorního průčelí správní budovy. Právě tento pohled se otevírá oby vatelům sídliště a dolní části Kamenického Šenova. Silnou stránkou generelu je intenzivní koncentrace výrobních objektů a výrazné uplatnění metody sbloko vání – a tím menší zábor půdy a efektivnější organizace výroby. Dobře je to patrné při srovnání s několikrát již jmenovaným kombinátem Crystalexu v Novém Boru. Ten se mohl rozvinout na rovinatém, méně omezeném staveništi. V severní části před i za vstupní skupinou disponuje snad až příliš velkorysými zelenými plocha mi, v části východní pak nesourodou tříští utilitárních doprovodných staveb. To se stalo předmětem odborné kritiky vzápětí po dostavbě.149 Jinými slovy, zatímco borský závod lahodí oku pouze při pohledu na velmi zdařilou vstupní skupinu, skromnější šenovský působí libě i z ptačí Zajímavéperspektivy.srovnánínabízí jiná realizace Skloprojektu ve sledovaném období – oceňovaná stavba závodu na la boratorní sklo v Sázavě.150 Zde se sice jedná o přestavbu staršího hutního komplexu, avšak rozsah rekonstruk ce byl takový, že přesnější je hovořit o novém závodě. S podnikem v Kamenickém Šenově jej spojuje intenzivní koncentrace výrobních objektů. Vstupní skupinu charak terizuje výšková budova administrativy s fasádou ve vý razně plastickém, obdélníkovém rastru. Oproti závodu na lustry je více akcentován monoblok, opatřený plastic kými, šedovými železobetonovými světlíky. Na toto tva rosloví reaguje pultová střecha nové hutní haly, sklonem obrácená proti monobloku. Zatímco kmenárna v Sázavě je využita jako výrazný výškový akcent areálu v podobě kubické věže, v Šenově je decentně ukryta mezi slévárnou a hutí, v zákrytu za administrativní deskou. Při kompozici šenovského areálu se ukázkovým způ sobem uplatnila metoda zónování, což jej na druhou stra nu nečiní v kontextu skladebně promyšlené průmyslové architektury šedesátých let výjimečným.151 Přehledně jsou odděleny zóna administrativně-expoziční, výrobní a energeticko-logistická. Kolem neutrálního jádra mono bloku, seskupeného ze čtyř navazujících kvadratických hmot, jsou rozmístěny kompoziční akcenty administra tivy, energobloku a skladu hotových výrobků, dříve dopl něné dvojicí komínů huti a slévárny. Celek tak naplňuje kritéria Hlaváčkem definovaného racionálního uspořádá ní víceúčelového závodu.152
149_„Jednotlivé nevýrobní objekty, sociální, administrativní, energetické a pomocné, obklopují výrobní blok ze všech stran, me chanicky rozmístěny po obvodu celého závodu. Důsledky jsou zřejmé na první pohled a je s podivem, že až na hotovém díle. Svým chaotickým rozložením znesnadňují pohledovou dostup nost ústředního objektu a svým nejednotným hmotovým a pod průměrným výrazovým řešením (s výjimkou vstupního souboru) znehodnocují jeho účin. Umístění a řešení těchto objektů ponechává volné značné plochy zeleně, které, pokud by obstály před kritikou nehospodárnosti, jsou nicméně ve svém součtu do značné míry nevyužitelné.“ RUT, Josef a Emil HLAVÁČEK, cit v pozn. 32, s. 167. 150_HLAVÁČEK, Emil. Rekon strukce závodu na výrobu technic kého skla v Sázavě. Architektura ČSSR 25, 1966, č. 8, s. 151_543–546.Přesněji metodu zón a sekcí, tvořících pravoúhlou půdorys nou osnovu závodu. Zóny tvoří paralelní funkční pásma, např. sociálně-administrativní nebo energeticko-obslužné. Sekce jsou na ně kolmé a tvoří určité celky základní kapacity, které spolu kooperují, přičemž závod se může rozšiřovat jejich aditivním přidává ním. HLAVÁČEK, Emil, cit. v pozn. 135, s. 87–88. 152_HLAVÁČEK, Emil, cit. v pozn. 136. pohlédne kromě majitelů zde přebývajících automobilů zálibně snad jen badatel v oblasti motoristických sta veb.148 Samozřejmě jde o úhel pohledu – pro nájemníky v nových domech bezprostřední blízkost přírody naopak zvyšuje kvalitu jejich života stejně jako docházková vzdá lenost do továrny. Rovněž měřítko sídliště se bude jevit jinak, budeme-li jej posuzovat spolu s hmotami nového závodu, k němuž je vztažené. Další doprovodný negativní jev lze spatřovat v ukon čení výroby v některých historických areálech po přesunu do nového komplexu. To znamenalo jejich minimální údržbu a postupné chátrání. Kromě někdejší huti Franze Vettera, sloužící primárně právě potřebám LUSTRŮ, jde především o bývalý závod 01, tzv. eliášku čp. 686 na ná roží ulic Lustrárenské a Eliase Palme. Pro své hodnoty se roku 2007 stala kulturní památkou. K tomu však došlo až v době, kdy její stavebně-technický stav byl špatný a ze jména chybělo reálné využití. Přes veškerou snahu zain teresovaných tak někdejší chlouba města patrně dospěla ke svému konci. Jaká je architektura závodu, jak hodnotit jeho kompo zici a umístění v krajině? Pro tak velký areál bylo zvoleno poměrně stísněné a prostorově svízelné staveniště, a to nejen z hlediska napojení na dopravní infrastrukturu. Au toři generelu toho však dokázali využít. Svažitost terénu vedla k rozvinutí staveb ve dvou výškových horizontech po delší ose areálu, což „utopilo“ hřmotné skupiny pr vovýroby, která je při pohledu na hlavní průčelí závodu od jihu v podstatě schovaná za deskou administrativní budovy. Stejně tak hmota monobloku na straně mani pulačních ramp se uplatňuje pouze od východu a severu, zatímco z pohledu od jihu se monoblok jeví jako nižší. Jednoznačně nejzdařileji vyznívá dálkový pohled od jihu, jelikož na závod pozorovatel hledí shora, a podnik v něko lika plánech obklopuje dramatická lesnatá krajina Lužic kých hor. Rovněž hlavní pohled na vstupní partii od pří jezdové komunikace má zřejmou kompoziční kvalitu.
Josefa Polmy proto stále platí: „Historie této výroby má staleté kořeny a je radostné, ale i závazné být pokračovateli na díle, které započalo před čtvrt tisíciletím.“ 155 Jednou z největších hodnot areálu, a to i z hlediska památkové péče, zůstává pokračování ve stále živé a celosvětově úspěšné sklářské tradici. Napomáhá tomu i v roce 2015 otevřené výzkumné a vývojové centrum, které se specializuje na využívání moderních technologií a hledání inovativních řešení při výrobě dekorativních svítidel. Budoucnost areálu, unikátního soustředěním tolika řemesel a dovedností pod jednou střechou, je tak prozářena světlem. Tím, které v Kamenickém Šenově přichází na svět.
95XXII 2021 2 studIe 153_MATĚJ, Miloš a Michaela RYŠKOVÁ. Metodika hodnocení a ochrany průmyslového dědictví z pohledu památkové péče Ostrava: Národní památkový ústav, 2018, s. 39–111. ISBN 154_978-80-88240-06-8.VRABELOVÁ,Renata. Meto dika hodnocení a ochrany staveb 2. poloviny 20. století (se zamě řením na architektonické dědictví 60. a 70. let) vzhledem k jejich (možné) památkové ochraně. Brno: Národní památkový ústav, 2020. ISBN 978-80-87967-22-5. 155_POLMA, Josef, cit. v pozn. 27. Rovněž z hlediska stavebních konstrukcí máme co do činění s charakteristickými prvky průmyslové vý stavby 60. až 80. let v typizovaných a prefabrikovaných sestavách – ocelovými skelety, trapézovými stropy, panely a stropními deskami z lehčených betonů, páso vými hliníkovými okny a zavěšenými sklo-hliníkovými fasádami u administrativní budovy. Ta je pozoruhodná rozvážnou skulpturálností, kdy z členité podnože vy růstá prosklená hmota spodních dvou podlaží, nesoucí konzolově vysazená horní tři podlaží, členěná hustým rastrem zavěšeného pláště v tyrkysové barvě. Celek gra duje ustoupeným patrem, lemovaný výtvarným prvkem v podobě kovového rámu. Pokud bychom měli uplatnit kritéria metodiky hod nocení a ochrany průmyslového dědictví z pohledu pa mátkové péče,153 pak v Kamenickém Šenově nalézáme hodnotu historickou, technologického toku, typologic kou, systémových a technologických vazeb, technickou i hodnotu autenticity. Je ovšem otázkou, do jaké míry lze tyto podmínky mechanicky aplikovat na mladé a navíc plně funkční stavby průmyslového dědictví z 60. až 80. let 20. století. V tomto případě se jeví příhodné uplat nit rovněž metodiku hodnocení a ochrany staveb druhé poloviny 20. století.154 Ta se sice stavbám pro výrobu a skladování z formálních důvodů nevěnuje, avšak v ro vině průzkumu, formulace hodnot a kvalit a závěrečné ho hodnocení je do značné míry použitelná i na tyto typy staveb. Závod na lustry v Kamenickém Šenově vykazuje hodnoty jak v rovině formální a materiální, tak zejména ve společensko-historické.Slovaředitele-zakladatele
Celkový pohled na areál, zaklesnutý v krajině Lužických hor. Plochu monobloku věnčí kubusy administrativy, skladu hotových výrobků a energobloku. Zcela vlevo hutě Rückl (r. 1886) a Bratří Jílkové (r. 1905). Foto P. Freiwillig, 2020
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
“Waldes Collection“ in 1946–1977. The journey of the collection fund of the Waldes museum of Buttons and Fasteners from Vršovice in prague to the museum of Glass and Jewellery in Jablonec nad nisou
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou | Museum of glass and jewellery in Jablonec nad Nisou katerina.hruskova@msb-jablonec.cz
The study was created on the basis of an analysis of many archival materials, selected articles in periodicals or promotional publications. The history of the above-mentioned ensemble for the period between 1946 and 1977 has not yet been elaborated.
This „Vršovice collection“ has a very complex destiny, which definitely deserves attention. The main goal of the study is to answer the question why this ensemble became a part of the Jablonec Museum. Its second goal attempts to point out in this particular case how difficult it was to deal meaningfully with confiscated collections.
The study captures the fate of the original collection of the Waldes Museum of Buttons and Fasteners between 1946 and 1977, in the period from its closure to full inclusion in the collection of the Museum of Glass and Jewelery in Jablonec nad Nisou. The Waldes Museum existed between 1916 and 1946 in Pražské Vršovice as a private museum institution founded by the industrialist and collector Jindřich Waldes as part of the company Waldes & Co. The text focuses on the fate of the part of the collection which has been managed by the Museum of Glass and Jewellery in Jablonec nad Nisou since 1973, and which has been stored as a UPM deposit for a long time, especially at Jemniště Castle. The Museum of Glass and Jewellery has included in its collection the funds of many museum institutions and parts of private collections.
tudies
fastenersbutton Heinrich Waldes MuseumJemniště of Glass and Jewellery Waldes museum of buttons and fasteners knoflík spínadlo Jindřich WaldesovoMuzeumJemništěWaldessklaabižuteriemuseumknoflíků a spínadel KE y WORDS A BSTRA c T K ATE ři NA H RUŠKOV á |
Fontes nI ssae | p rameny nI sy Klí ČOV á S l OVA
Úvod Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (dále MSB) spravuje od roku 1973 svým objemem význam nou část původního sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel, které mezi lety 1916–1946 exis tovalo v pražských Vršovicích jako soukromá muzejní instituce a součást tehdejšího podniku Waldes & Co. Přítomnost této původně pražské sbírky logicky vyvolá vá otázku, proč je součástí muzea v podhůří Jizerských hor. V dosud publikovaných textech je nastíněn zdán livě jednoduchý příběh. Muzeum bylo za přítomnosti pracovníků Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (dále UPM) zrušeno, vybraná část sbírkového fondu deponována na základě výběru v UPM a zbylé předměty přesunuty na Státní zámek Jemniště. V roce 1967 došlo k navrácení sbírky do podniku KOH-I-NOOR, Spojené kovoprůmyslové závody, n. p. (dále KOH-I-NOOR), který byl de facto nástupcem znárodněného podniku Waldes & Co. O pět let později byla sbírka dlouhodobě zapůjčena a od roku 1977 trvale převedena do správy MSB. Tento výklad situace ale obsahoval mnoho otazní ků o průběhu jednotlivých přesunů souboru, o způsobu a dalších lokalitách uložení, o záměrech podniku KOH -I-NOOR a důvodech převodu do MSB. Tyto detaily do sud publikované texty nepřinášely. Přitom příběh sbírky Waldesova muzea je zajímavou ukázkou toho, jak těžký a nepříznivý byl osud soukromých zestátněných sbírek, ale také skutečnost, jak obtížné bylo najít pro ohromný objem konfiskátů důstojné a smysluplné uplatnění.
„sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou1 K ATE ři NA H RUŠKOV á expozice Waldesova muzea knoflíků a spínadel, 1918, MSB, Archiv Waldesova muzea
1_Recenzovaný odborný článek vznikl na základě institucionální podpory kulturyposkytovanéaorganizacekoncepčníhodlouhodobéhorozvojevýzkumnéMuzeumsklabižuterievJabloncinadNisouMinisterstvemČR.
XXII 2021 2 DOI: 10.15240/TUL/007/2021-2-005 97
3_ Hrušková1916–1920,–knoflíkůvUměleckoprůmyslovéHelenaKOENIGSMARKOVÁ,aFilipWITTLICH.museumPrazeaWaldesovomuseumaspínadelvšechdobpočátkyspoluprácevletechin:Kateřinaakol.(ed.), Sborník semináře k 100. výročí otevření Waldesova muzea, Jablonec nad Nisou: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou – Praha: Foibos, 2018. ISBN 978-8086397-32-0; HRUŠKOVÁ, Kateřina. Sbírka Waldes Jablonec nad Nisou: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, 2014. ISBN 978-80-86397-16-0. 4_ŠIMON, Patrik. Jindřich Waldes: sběratel umění. Praha: Eminent, 2001. ISBN 80-902568-3-X.
Prameny a literatura k tématu Studie vychází primárně z archivních pramenů. Zcela zásadní zdroje jsou tři, a to související dokumenty ulo žené v archivu UPM, které se týkají jak likvidace mu zea, zamítnuté restituční žádosti Hedviky Waldesové a přesunů v rámci externích depozitářů, tak dořešení majetkoprávních vztahů a přesunu do podniku KOH -I-NOOR. Druhým zásadním zdrojem informací je ob sáhlý fond Státní památkové správy (SPS), a to včetně samostatného fondu dodatků. Oba jsou uloženy v Ná rodním archivu, konkrétně pak slohy věnované Státní mu zámku Jemniště. Je nutné podotknout, že SPS měla v souvislosti s likvidací muzea jen roli orgánu státní památkové péče. Nejednalo se o likvidaci skrze Ná rodní kulturní komisi. Uvnitř fondu je možné dohledat především doklady o bezvýchodné situaci sbírky, která byla uložena v nevhodných skladovacích prostorách, a materiály k zaevidování velké části odborné knihovny. Z archivních pramenů nelze také opomenout fond Mu zeum skla a bižuterie ve Státním okresním archivu v Jab lonci nad Nisou, který obsahuje několik dokumentů, které předcházely dlouhodobé zápůjčce roku 1973 i tr valému převodu roku 1977, a především pak materiály ke zpracování a využití sbírky po jejím převzetí. Jedná se o pravidelné roční rozbory činnosti muzea a plány práce konkrétních pracovníků. Posledním zdrojem dobových dokumentů je archiv MSB, kde jsou uloženy vedle na bývacích smluv rovněž materiály související s předáním a zpracováním sbírky nebo materiály k restituční žalobě Jiřího Waldese. Ta zahrnuje pravděpodobně původní soupis obsahu Waldesova muzea, jenž mohl být vytvo řen během balení likvidované expozice. Obecně je mož né říci, že k archiváliím bylo skutečně nutno přistupovat obezřetně. Především v souvislosti s identifikací rozsahu fondu se údaje značně rozcházejí. Sbírka fotografií, která je součástí knihovny MSB, mimo jiné obsahuje několik dobových fotografií prezen tujících využití sbírky Waldesova muzea v rámci stálé expozice bižuterie i výstavních aktivit. Kromě zmíněných archiválií se podařilo identifikovat několik článků z dobových periodik souvisejících s umís těním sbírky do Jablonce. Nutno podotknout, že mediál ní odezva byla v podstatě zanedbatelná. Poslední skupinu materiálu tvoří dobové propagační brožury a výstavní katalogy. Je to jednak útlá publikace vydaná podnikem KOH-I-NOOR k 60. výročí založení podniku z roku 1967, která využívá sbírku Waldesova muzea jako ilustrační a reprezentativní materiál. Za dru hé se jedná o katalogy vydané MSB u příležitosti dvou výstav vybraných kolekcí, a to „Knoflík od rokoka do se cese“ a „Necuke – Japonská drobná plastika“.2 K tématu Waldesova muzea a sběratelské činnosti bylo vydáno několik titulů. Reálie k Waldesovu muzeu přináší publikace katalogového typu Sbírka Waldes (2014) a Sborník semináře k 100. výročí otevření Waldesova muzea (2018), který vedle textů souvise jících s činností a rozvojem muzea nebo podnikáním Jindřicha Waldese přináší i pohled na spolupráci této soukromé instituce s UPM, a to konkrétně ve studii He leny Koenigsmarkové a Filipa Wittlicha s názvem Umě leckoprůmyslové museum v Praze a Waldesovo museum knoflíků a spínadel všech dob – počátky spolupráce v letech 1916–1920.3 Osudy sbírek Jindřicha Waldese v širším kontextu se zabývá publikace Patrika Šimona s názvem Jindřich Waldes: sběratel umění (2001) 4 Waldesovo muzeum knoflíků a spínadel a jeho sbírka O vznik muzea se zasloužil známý pražský továrník, filantrop, mecenáš a sběratel Jindřich Waldes (1876–1971). Původně bylo muzeum koncipováno jako pl nohodnotná vědecká instituce a na její chod dohlíželo kuratorium, které poprvé zasedlo již v roce 1916. Mělo vlastní vědeckovýzkumné aktivity a publikační činnost. Vedle několika drobných studií vydávalo především ča sopis Zprávy Waldesova muzea. Na podzim roku 1918 byla zpřístupněna stálá expozice v budově v dnešní Moskevské ulici 262 v Praze-Vršovicích. Období největ šího rozkvětu a plnění původního cíle je spojeno s pů sobením Jana Hofmana (1883–1945), který byl činný jako výkonný vedoucí pracovník, od roku 1919 jako ředitel. Po jeho odchodu postupně odborné aktivity ustaly. Kolekce spínadel, která postupně získávala díky Jindřichu Waldesovi světové renomé, byla veřejnosti pravidelně přístupná a sám Waldes ji využíval k podni kové reprezentaci.
Kateřina Hrušková | „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 2_Knoflík od rokoka do secese. Jablonec nad Nisou: Muzeum skla a bižuterie, 1976.
studIe
98 Fontes nI ssae | p rameny nI sy
Okolnosti zrušení muzea a předání sbírkového fondu zachycuje soubor dokumentů, ručně psaných interních sdělení a korespondence, jež jsou uloženy v Oddělení evidence UPM. Fyzická likvidace muzea měla podle plánu začít již 25. listopadu 1946, z pohledu Hedviky Waldesové v době nevyjasněných majetkových vztahů, jelikož nároku na sbírkový fond zrušeného muzea se ne hodlala vzdát. Jednání o likvidaci a přesunu muzea pro bíhalo primárně mezi podnikem KOH-I-NOOR a UPM. Osobou angažovanou v této věci na straně KOH-I-NOORu
1945–1950 Likvidace Waldesova muzea
99XXII 2021 2 studIe Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 5_Rozhodnutí zemského národního výboru v Praze, č. j. 384/13-PK-45 Dr. Pal.-Fr. z 15. září 1945. Více: Úřední list repub liky Československé II ze dne 12. dubna 1946, s. 1216. 6_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Zápis o jednání s Hedvikou Waldesovou zapsaný Karlem Herainem, ze dne 23. listopadu 1936. 7_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Dopis právního zástupce rodiny Waldesovy JUDr. Jiřího Kloudyho adresovaný řediteli UPM Dr. K. V. Herainovi, ze dne 14. 12. 1946. 8_František A. Borovský, již jako emeritní ředitel UPM, a jeho tehdejší ředitel František X. Jiřík byli aktivními členy kuratoria muzea, a to nejen jako funkcioná ři, ale také jako přátelé Jindřicha Waldese. Jména členů kuratoria jsou uvedena mimo jiné v řadě publikací Waldesova muzea, například: HOFMAN, Ješek. Prů vodce sbírkami Waldesova v Praze – Vršovicích. Praha – Vršovice: Waldesovo muzeum, 1919. 9_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Bericht über den Zustand des Waldes-Museums von Kleider verschlüssen und Spangen in Prag-Werschowitz.
V roce 1946 došlo v souvislosti se znárodněním podni ku Waldes & Co. ke zrušení muzea a začala se psát dra matická kapitola tohoto unikátního sbírkového fondu. Na podnik, tehdy nazývaný „KOH-I-NOOR továrny na kovové zboží, Waldes a spol.“, byla 15. září 1945 rozhodnutím zemského národního výboru v Praze5 uva lena národní správa a národním správcem byl ustanoven Josef Gürtler. Podnik včetně Waldesova muzea, jako jeho nedílné součásti, se stal majetkem státu na zákla dě dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., tedy dne 27. října 1945. Během podzimních měsíců došlo k rozhodnutí o svěření sbírkového fondu do péče UPM. Nebylo to nijak náhodné a z dobových dokumentů lze dojít k závěru, že Hedvika Waldesová (1895–1993), vdova po Jindřichu Waldesovi, tento krok iniciovala,6 a také formálně skrze svého právního zástupce podpo řila.7 Ve své prozíravosti viděla v tomto řešení cestu, jak co nejméně uškodit milovanému muzeu, které i jí leželo na srdci, a uchránit kolekci do doby, kdy se jí majetek podaří vysoudit zpět. Uměleckoprůmyslové muzeum se stalo zcela logickou volbou s ohledem na dlouho dobé vazby v odborné i osobní rovině.8 UPM se o fond zajímalo i v průběhu druhé světové války. V srpnu roku 1942 vznikla podrobná zpráva vypracovaná UPM, která zároveň jedinečně zachycuje stav muzea nejen z hledis ka obsahu sbírek, ale také v oblasti evidence a zpracová ní fondu. V říjnu roku 1942 vznesl tehdejší ředitel UPM Dr. Karel Vladimír Herain obavy o bezpečnost muzej ních sbírek a navrhoval nejen zavedení vhodných opatře ní, ale také přesun nejcennějších předmětů do skladiště v areálu kláštera v Praze-Břevnově.9 Jednání pokračova la i v dalším roce, zřejmě neúspěšně.
Významná část sbírky, knihovna a archiv se docho valy v omezené podobě do dnešní doby a její části jsou spravovány dvěma muzei s celostátní působností. Vybra né kolekce jsou dnes součástí sbírky Uměleckoprůmys lového muzea v Praze. Početně obsáhlejší část zahrnující etnografickou kolekci, sbírku uměleckořemeslných spí nadel, vývoj knoflíku a archiv je součástí sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. A právě tomuto celku a jeho komplikované cestě z Vršovic do Jablonce nad Nisou je věnována tato studie. Kolekce uložená v MSB představuje soubor doku mentující rozmanitá spínadla, spony, přezky a v největší míře knoflíky. Soubor rovněž obsahuje historický textil přímo prezentující využití spínadel, pásy k oděvům, ale také technologické exponáty. Spínadla dokumentují ob dobí od 9. století před naším letopočtem po dvacátá léta 20. století, knoflíky pak období od 18. století po třicátá léta 20. století. Sbírka obsahuje jak předměty odrážejí cí vývoj evropských módních stylů, tak obsáhlé kolekce spadající do kategorie lidového šperku, opět z evrop ských regionů. Součástí jsou i exponáty z jihovýchodní Evropy, kolekce japonských necuke nebo jehlice a spony ze střední a jižní Ameriky z předkolumbovského období. Největší hodnota sbírky spočívá v její celistvosti, kdy za hrnuje zcela běžné, ale i unikátní předměty. Je dokladem originálního muzejního počinu, jenž měl ukázat, že vy spělost kultury se odráží v úrovni spínání oděvu člověka.
Pro námi sledovaný soubor se v průběhu let vžila řada názvů, které se rovněž objevují i v dokumentech. Mezi nejběžnější patří Sbírka Waldesova muzea a Sbírka knoflíků Jindřicha Waldese. Po převodu do podniku KOH-I-NOOR se soubor začal označovat jako sbírka KOH-I-NOOR, což se především v sedmdesátých letech využívalo ve formální rovině i v MSB. Zde se později vži lo označení Sbírka Waldes. Pro úplnost je potřeba zmí nit, že v rámci MSB byl tento soubor od samého počátku rozdělen na dvě samostatné sbírky, později podsbírky, a to Sbírka Waldes-Knoflíky a Sbírka Waldes-Spínadla a oděvní doplňky. Pod těmito názvy byly v roce 1999 pro hlášeny za kulturní památku.
10_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Wal desovo museum Likvidace za naší účasti, datováno 23. listopadu 1946, podepsáno Dr. Herain.
13_UPM, Oddělení dokumentace sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Opis dopisu JUDr. Jiřího Kloudyho centrálnímu řediteli KOH-I-NOOR Karlu Humlovi ze dne 12. prosince 14_1946.UPM, Oddělení dokumentace sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, dokument č. 206 – Waldesovo muzeum v Praze – Převoz knihovny a sbírek do budovy našeho musea, datováno 19. prosince 1946, pode psáno Dr. Herain.
15_UPM, Oddělení dokumentace sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Záznam o jednání likvidace depo zita č. 1257 – Waldesovo muzeum spínadel a knoflíků, a knihovna, datováno 17. 1. 1967.
12_UPM, Oddělení dokumentace sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Waldesovo museum Likvidace za naší účasti, datováno 23. listo padu 1946, podepsáno Dr. Herain.
100 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
16_UPM, Oddělení dokumentace sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Soubor dodacích listů ze 4. ledna –27. února 1947.
19_Obsah depozita uvádí nedato vaný soupis předmětů, zaznamenaný i v několika opisech v UPM, Oddělení dokumentace sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Walde sova muzea. Okolnosti nabytí depozi ta shrnuje dokument: UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Opis dokumentu č. j. 6645/66-DrSch/Chá, ze dne 30. prosince 1966. byl Dr. Kristian Turnwald, který za války působil jako ve doucí pracovník propagačního oddělení, ale také správ ce muzea, v poválečném období pak jako ředitel závodu ve Vršovicích. Na dokumentech se rovněž objevuje Karel Huml, jemu nadřízený centrální ředitel KOH-I-NOORu. UPM zastupoval ředitel Dr. Karel Vladimír Herain. Ak tivně do něj vstupovala i H. Waldesová. Karel Herain zaznamenal plán celého průběhu likvi dace muzea, který se dochoval v podobě ručně psaného interního sdělení datovaného 23. listopadu 1946. Uvá dí se zde, že paní (Hedvika) Waldesová a závodní rada KOH-I-NOOR se dohodly na likvidaci muzea. Dále je zde také uvedeno, že Hedvika Waldesová „žádá naše museum (UPM), aby převzalo celou tuto sbírku v bednách a zatím ji uložilo a pak také na vhodném místě vystavilo“.10 Rov něž žádala, aby balení proběhlo profesionálně za přítom nosti zástupce muzea. Tím byl pan Petříček. Je pravdě podobné, že právě během balení vznikl soupis předmětů, který využili dědici Jindřicha Waldese v restitučním sporu s Muzeem skla a bižuterie a který obsahoval výrazně více předmětů oproti skutečně předanému souboru.11 Dle sdělení se počítalo s různými variantami, kde bude za balený soubor uskladněn. Karel Herain navrhoval umís tění do Břevnova. Jednou z možností bylo také dočasné uskladnění v 1. patře skladu podniku KOH-I-NOOR v pražských Nuslích. Transport celého souboru měl za jistit vršovický podnik.12 Toto ujednání ze strany Walde sových stvrzuje dopis jejich právního zástupce Dr. Jiřího Kloudyho. Ten kromě vdovy Hedviky zastupoval i potom ky Jindřicha Waldese Annu Ludvíkovou, Jiřího Waldese a Miloše Waldese. Dopis centrálnímu řediteli KOH-I -NOORu Karlu Humlovi zpřesňuje podmínky, za kte rých byli Waldesovi dědicové ochotni přesunout sbírku zrušeného muzea do UPM v době připravovaného soud ního sporu o znárodněný majetek. Z dopisu datovaného 12. prosince 1946 vyplývá, že balení a přesun předmě tů, původně plánované od 25. listopadu, ještě nezačalo. Hedvika Waldesová požadovala postup, který by zajistil ochranu zvláště cenných předmětů a knihovního fondu, ke kterým měly být vytvořeny soupisy, jež by obdrželi zástupci všech tří stran. Zbylé předměty měly být baleny do beden po celcích, jejichž obsah by určovali pracovní ci UPM. Dle požadavků H. Waldesové měly vzniknout hromadné soupisy a bedny měly být zajištěny plombami nebo pečetěmi. Otevření a podrobná dokumentace by následně proběhla za přítomnosti zástupců všech stran v UPM. V dopise bylo zároveň zdůrazněno, že přesunem sbírkového fondu do UPM se nemění nic na vlastnických nárocích dědiců Jindřicha Waldese, kteří si také vyhra zovali právo na rozhodující slovo ohledně nakládání se sbírkou. Náklady vzniklé UPM při zpracování fondu měly být při vrácení předmětů uhrazeny.13 Na požadavky Waldesovy rodiny reagoval Karel Herain z pozice ředitele dopisem, v němž požadoval, aby část krabic, konkrétně knižní fond, byla vybalena a zařazena do skladu muzej ní knihovny a vzácné knihy aby byly uloženy do trezoru stejně jako vybrané cenné předměty zanesené ve zvlášt ním soupisu. Navíc žádal o provedení výběru předmětů ještě před jejich převezením do muzea, což zdůvodnil omezenou kapacitou skladovacích prostor a bezpečností předmětů. Následné balení sbírek komplikovala přichá zející zima a nízké teploty v prostorách zrušeného muzea. První část fondu v 18 bednách měla být dočasně umístěna již 20. prosince v UPM. Převzetím těchto beden a jejich umístěním byl pověřen Emanuel Poche.14 Přesun sbírek pokračoval v roce 1947, který je považován za oficiální rok převzetí fondu. Zmiňují ho i materiály vypracované pro potřeby přesunu souboru do n. p. KOH-I-NOOR v roce 1967.15 Mezi 4. lednem a 27. únorem 1947 došlo k přesunu 134 beden s exponáty, archiváliemi a knihami, ale také výstavního mobiliáře do UPM,16 celkem 150 be den, jejichž obsah měl být identifikován až po převozu. Tento počet zmiňuje několik dokumentů, nicméně kon krétní dobový soupis nebyl dohledán. Na jeho existenci odkazuje seznam spisů sestavený v rámci předání stát ního zámku Jemniště Uměleckoprůmyslovému muzeu, konkrétně je zde uveden „Spis č. 783/54 o uložení 150 beden obsahujících museum spínadel a knihovnu z pozůstalosti Jindř. Waldesa /spis v referátu kniž ním/“.17 Dohledání tohoto dokumentu je nesplněnou, ale zásadní badatelskou výzvou. Předměty přesunuté na základě výše nastíněných jednání byly v UPM vedeny jako depositum č. 1257 a je nutné je odlišovat od předmětů soustředěných v rámci depozita č. 1184,18 jehož obsah tvořila část uměleckých děl z majetku Waldesových, které zakoupila Národní galerie v roce 1940, a které byly posléze deponovány do správy UPM pod výše uvedeným číslem.19
18_Jedná se o soubor předmětů uměleckořemeslné povahy, které odpovídají sbírkovému profilu UPM.
11_MSB, archiv ředitele, Soupis předložený jako součást žaloby Jiřího Waldese.
Kateřina Hrušková | „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
17_NA, fond SPS, karton 214, K č. 17113/56, Státní zámek Jem niště, konfiskát podle dekretu č. 12/1945 SB, Přehled dokladů, s. 21, pol. III/248.
Pohlednice, Státní zámek Jemniště, pohled ze zahrady, 1957, archiv autorky
101XXII 2021 2 studIe 20_Archiv hlavního města Prahy, fond Okresní (lidový) soud trestní, spisová značka 79 No 93/52, Usnesení lidového soudu civilního v Praze II, poříčí, odd. 79 ze dne 1. 10. 1953, č. j. 79 No 93/52–36; č. j. 79 No 614/52; č. j. 79 No 568/52. 21_UPM, Centrum dokumentace sbírek, krabice C/547, Zpráva o pracích v knihovně pobočky UPM na Jemništi vykonaných ve dnech 13.–25. 9. 1954, datováno 25. 9. 1954. 22_NA, fond SPS, karton 214, dopis Národní kulturní komise v Praze Uměleckoprůmyslovému museu ze dne 13. 12. 1950. V roce 1947 byla Hedvice Waldesové usnesením okresního soudu civilního pro Prahu-Jih svěřena správa a užívání pozůstalosti jako univerzální dědičce po Jindři chu Waldesovi. Na základě toho dne 17. června 1949 po dala restituční žádost podle zák. č. 128/46 Sb. za vrácení sbírky knoflíků, knihovny, literatury, obrazů, fotografií atd. tzv. Waldesova knoflíkového muzea. Žádost byla v roce 1953 zamítnuta.20 Sbírka zůstala depozitem Uměleckoprůmyslového muzea, ale díky tomu, že ani UPM, ani Státní památková správa nebyly určeny jako noví správci tohoto státního majetku, se sbírka ocitla v majetkoprávním vakuu, které ji vystavilo mnohým rizikům. 1950–1962 Sbírka Waldesova muzea na státním zámku Jemniště Již během restitučního sporu, roku 1950, proběhl pře sun většiny depozitu 1257 na zámek Jemniště, kde byly dosud zapečetěné bedny uloženy v nevyhovujícím objektu kůlny. V bednách převezených na Jemniště se nacházela i odborná knihovna Waldesova muzea, která byla v roce 1955 na rozdíl od muzejních exponátů z větší části vybalena a zařazena do příruční odborné knihov ny. Využití knižního fondu dokládá Zpráva o pracích v knihovně pobočky UPM na Jemništi vykonaných ve dnech 13.–25. 9. 1954. Uvádí se zde, že: „V kůlně na dvoře provedena prohlídka beden s uloženými sbírkami a knihovou Waldesova musea a bedny, opatřené zvláštními značkami zkusmo otevřeny. Konfrontací jejich obsahu se značkami získán klíč, podle něhož bez dalšího otevírání lze bedny obsa hově roztřídit a podle určení definitivně dirigovat do určených prostor k zpracování. Ke knižnímu fon du je vznesen požadavek na uložení souboru knih separátně. Vybrané cenné knihy již byly zahrnuty do inventáře knihovny pobočky a pro účel separace souboru by měly být pořízeny opisy. Ke zpracování nebyly záměrně vybrány malé brožury.“21 V době probíhajícího restitučního řízení vyzvala Ná rodní kulturní komise UPM k dodání soupisu depozitu právě pro potřeby soudu a ve stejném dopise zároveň sdělila svůj záměr zahrnout soubor do státního kultur ního majetku.22 Dne 1. října 1953 zamítl Okresní soud civilní Praha 2 restituční žádost Hedviky Waldesové. Byť by se dění kolem sbírky mohlo zdát v kontextu dané Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
31_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Dopis právního zástupce rodiny Waldesovy JUDr. Jiřího Kloudyho adresovaný řediteli UPM Dr. K. V. Herainovi, ze dne 14. 12. 1946. situace vyřešené, nebylo tomu tak. Soubor nebyl převe den ani do sbírky UPM, ani pod majetek Státní památ kové správy, které byla svěřena zákonem 137/1946 Sb. péče o státní kulturní majetek. Pokus o vyřešení situace proběhl z kraje roku 1954. K otázce prohlášení sbírky za státní kulturní majetek v souvislosti se snahou UPM o vyjasnění dispozičních práv k předmětům se SPS v Praze vyjádřila tak, že je to proveditelné až po otevření beden s předměty a vytvoření seznamů jejich obsahu.23 V roce 1954 podnik KOH-I-NOOR upozorňoval na ne provedení delimitace souboru a sám projevil zájem o dořešení situace.24 Fond Waldesova muzea se ocitl v určitém právním vakuu, pod dohledem UPM, ale bez praktického využití, vyjma vybraného celku spínadel, který zůstal uložen přímo v UPM, a knih, které byly začleněny do fondu příruční knihovny v rámci pobočky na zámku NakonecJemniště.vroce1955
102 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe 23_UPM, Centrum dokumentace sbírek, dopis ze dne 25. února 1954, odpověď SPS v Praze pro UPM, č. 783/54. 24_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, opis dopisu Kristiana Turnwalda řediteli UPM Dr. Pochemu, č. j. Dr.C./Ca, ze dne 7. ledna 1954. 25_To, že byla část depozitu 1257 uložena v Praze, dokazují předávací protokoly z roku 1967. 26_NA, fond SPS, karton 214, Prohlášení, č. 6871/1955 ze dne 28. května 1955. 27_NA, fond SPS, karton 214, Přehled korespondence k fondu Waldesova muzea. 28_Využití zámku Jemniště v době umístění sbírky Walde sova muzea se podrobně věnuje diplomová práce Petra Weisse Specializované muzejní expozice na zámku Jemniště z roku 2006, dostupná z: zemovitéhoProtokol30_30.Záznam,nostísbírek,29_Petr%26start%3D56ni%2F%3Fsearch%3DPavel%20Petr%3B;zpet=%2Fvyhledavacz/id/lr5026?info=1;isshlret=https://theses.UPM,Odděleníevidenceregistratura,souborpísemkesbírceWaldesovamuzea,Jemniště,datovánočervna1959naJemništi.NA,fondSPS,karton214,opředáníapřevzetímajetku,č.j.2557/60dne7.10.1960.
Ministerstvo kultury, konkrétně SPS, prohlásilo státním kulturním majetkem pouze část předmětů patrně uložených v Praze, a tím i dostupných pro vytvoření soupisu, a jeho správcem UPM.25 Soubor byl v prohlášení definován jako Pozůstalost Jindřicha Waldese, museum spínadel, a doplňoval ho soupis za hrnující: „608 kusů diapositivů: z dějin odívání (72), typy z vídeňského života (100), šatní spínadla (72), spínadla exotických národů (196), spínadla lékařská (45), a kromě toho zobrazení vídeňských architektur (134)“.26 Na základě prostudovaných materiálů lze kon statovat, že důvodem, proč nedošlo ke stejnému procesu u zbytku depozitu je skutečnost, že nebyl pořízen pří slušný soupis. Ve fondu SPS se zároveň dochoval výpis z korespondence mezi lety 1950 až 1959.27 Zde se opět v roce 1954 operuje s počtem 150 beden a ke stejnému roku je uvedena informace o uložení na Jemništi. Až v roce 1959 měl být Státní památkové správě zaslán in ventář depozitu evidovaný pod číslem 3006/59. Bohužel se ho, ani příslušnou průvodní korespondenci, nepoda řiloProidentifikovat.ucelenýpohled na pobyt depozitu 1257 v areálu státního zámku Jemniště je nutné doplnit, že se nestal součástí konfiskátů umístěných do zdejší sběrny SPS. Stejně tak nebylo prokázáno, že by došlo k zařazení předmětů z tohoto depozitu do Muzea společenské kul tury, které zde působilo v letech 1948–1952 ve správě SPS, nebo do expozice Muzea módy existujícího v letech 1953–1961, které bylo ve správě UPM.28 V podstatě lze říci, že tento depozit byl uskladněn v jiném režimu. Jeho přítomnost nezachycují výroční zprávy ani inventarizač ní soupisy. První dokumenty, které vypovídají o určitém pokusu o kontrolu souboru, jsou až z konce padesátých let 20. století. Dr. Koutný, tehdejší pracovník UPM, v roce 1959 upozorňoval na nejasnosti kolem uloženého fondu a nevhodné deponování obecně. O problematič nosti uložení tohoto celku svědčí i skutečnost, že tehdej ší správce objektu Slavíček odmítal opakovaně potvrdit převzetí a vyjádřit se ke stavu uložení souboru.29 Jeden z mála dokumentů majetkoprávní povahy, který fond SPS zmiňuje, je předávací protokol mezi SPS v likvidaci a středočeským KNV. Zde se uvádí: „V zá mecké kůlně skladuje Uměleckoprůmyslové muse um nepřepočtených beden, obsahujících museální spínadla „Waldes“. Bedny jsou zapečetěny, jedna je otevřená“.30 Tento protokol z roku 1960 shrnuje kusé informace, které soubory máme k uložení pro dané ob dobí. Bylo s ním nakládáno jako s majetkem UPM, ni koliv sbírkovým fondem muzea. Nacházel se zcela mimo zdejší depozitář a expozici. Počet beden byl nejasný, ale až na jednu zůstaly bedny s exponáty uzavřené a zape četěné. Balení opatřené pečetěmi proběhlo na základě na základě požadavku Hedviky Waldesové, a to před pře dáním souboru UPM v roce 1947. Podle jejího předpo kladu měly být rozpečetěny a důkladný soupis proveden za přítomnosti UPM, Waldesových potomků a zástupců vršovické továrny.31 Vzhledem k zamítnutí restituční žá dosti nevznikly podmínky pro tuto předpokládanou situ aci. Rozpor v počtech beden zřejmě způsobilo nekoordi nované vybalování souboru knih a nevhodné uspořádání skladovacího prostoru. Situaci o nevhodných podmínkách uložení depozitu 1257 zachycuje řada dokumentů, které vznikly v souvis losti s prováděnými prověrkami fondů UPM na základě příkazu ministra školství a kultury č. 5 č. j. 362/59 ze dne 23. ledna 1959. Jednalo se o akci zaměřenou na „zjiště ní stavu ochrany a evidence socialistického majetku ve správě UPM“. Kontrolu realizovala komise ve slo žení Dr. Jan Flajšar jako předseda, Jindřiška Machová za KSČ, Alois Vosecký jako zástupce ROH, Dr. Jarmila Brožová jako zástupce vedení UPM a Jan Vacek za útvar
Kateřina Hrušková | „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
103XXII 2021 2 studIe 32_UPM, Centrum dokumentace sbírek, krabice C/546, Zpráva komise o prohlídce objektů Vysoký Chlumec a Jemniště, 14. 4. 1959, s. 2. 33_UPM, Centrum dokumentace sbírek, krabice C/546, Zpráva komise o prohlídce objektů Vysoký Chlumec a Jemniště, 14. 4. 1959, s. 34_3.UPM, Centrum dokumentace sbírek, krabice C/546, Zpráva k pří kazu ministra školství a kultury č. 5 č. j. 362/59 ze dne 23. ledna 1959 za úsek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, čj. 422/59 (UPM 8404/59), bod b) Stav fondů, s. 2. 35_UPM, Centrum dokumentace sbírek, krabice C/546, Zpráva k pří kazu ministra školství a kultury č. 5 č. j. 362/59 ze dne 23. ledna 1959 za úsek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, čj. 422/59 (UPM 8404/59), bod b) Stav fondů, s. 5. 36_UPM, Centrum dokumentace sbírek, krabice C/546, Závěreč ná zpráva o výsledku prohlídky v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a v jeho pobočkách podle 1/ příkazu ministra školství a kultury č. 5/59 ze dne 23. ledna 1959, datováno 19. června 1959, s. 4, bod 7. 37_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, předá vací protokol ze dne 25. 10. 1961 o předání 38 kusů beden depositu Waldes.; tamtéž, Služební záznam potvrzují výdejku č. 3366/ z r. 1967 a výdejku č. 3373/ z r. 1967, záznam datován 18. 5. 1967, signován: Brožová. 38_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, předávací protokol ze dne 17. 11. 1962 o předání 10 beden depositu 39_Waldes.UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Zá znam o výsledku fysické inventury k 31. 12. 1962, PFS 3012/8005. 40_Dřívější přesun dokládá ručně psaný doklad zmiňující „23 beden (Knoflíky, spínadla, knihy)“, které měla osobně převzít paní Jeřábko vá, uloženo: NA, fond SPS, karton 214, Doklad o převzetí. ústavní kontroly. Kontrolu v objektech Vysoký Chlu mec a Jemniště provedli tři členové – Flajšar, Machová a Vacek. Jimi vypracovaný protokol se stavem souboru Waldesova muzea v porovnání s jinými identifikova nými problémy zabývá poměrně podrobně. Uvádí se zde: „Sbírky jsou uloženy v uzavřené kůlně na dvoře v bednách, současně s bednami obsahujícími drobné publikace. Oboje ohroženo plísní. Vlastní knihovna uložena z větší části ve studijní knihovně pobočky jed nak v nevyhovující přízemní vlhké chodbě, kam byla přenesena do skříní z tzv. býv. studovny z i. patra. Knihovna má evidenci v rekonstruovaném inventáři zahrnujícím velkou většinu materiálu. Uložení ma teriálu neevidovaného porušeno uvedeným přestěho váním.“32 Tato citace jako jedna z mála zmiňuje soubor odborné literatury k dějinám odívání. V závěru protokolu je uvedeno doporučení: „Sbírky býv. Waldesova musea co nejdříve vybalit, ošetřit, přepsat a po adaptaci le vého zahradního pavilonu uložit v něm i s knihov nou, nově katalogizovanou.“33 Souhrnným materiálem z kontroly je zpráva z 23. ledna 1959, kde je konkrétně uvedený i tento komentář: „Waldesova sbírka v bed nách v přízemí v kůlně neošetřována a velmi ohrože na vlhkem a plísní.“34 Řešením byl pověřen Dr. Koutný s termínem realizace do konce roku 1959.35 Obdobný po kyn je rovněž v Závěrečné zprávě ze dne 23. ledna 1959, kde se uvádí: „na Jemništi zajistit proti plísním sbírku býv. Waldesova muzea v bednách 36 V roce 1961 došlo v době likvidace Muzea módy také k přesunu depozitu 1257. Předávací protokoly a souvi sející dokumenty přinášejí pochybnosti ohledně počtu neotevřených beden i jejich stavu. Je rovněž možné, že soubor byl přebalen, a tím došlo ke změně počtu. Depo zit 1257 byl z Jemniště částečně převezen do depozitáře na státním zámku Radíč. Do tamního skladu bylo předá no 38 kusů beden dne 26. října 1961.37 Část předmětů byla převezena do Prahy do UPM za účelem inventury.38 Rozpor v počtech přináší záznam o provedení fyzické inventury k 31. 12. 1962, který dokládá jako kontrolova né položky „23 beden? (Radič)“.39 Číslo 23 se shoduje s dokladem o vyzvednutí stejného počtu beden, o 12 let starším, ale zcela se rozchází s počty na novějších do chovaných materiálech.40 Skutečný počet uskladněného materiálu tak zůstal neobjasněn. Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
„Plíšky k ozdobě kostymů“. Originální výstavní karta z expozice Waldesova muzea knoflíků a spínadel, Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, ev. č. W02206.
45_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, soubor písemností ke sbírce Wal desova muzea, dopis z 10. ledna 1966, č. j. 161/66-dr. Nu.
43_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Opis dokumentu č. j. 6645/66-DrSch/Chá, ze dne 30. prosince 1966.
104 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
1962–1973 Převod souboru do podniku KOH-I-NOOR, n. p. Ani počátkem šedesátých let nemělo UPM pro velkou část muzejního fondu z depozita 1257 využití, předměty zoufale vyžadovaly konzervátorský zásah, a navíc nebyly stále vyřešeny majetkové vztahy. V dokumentu z roku 1966 se uvádí, že „Depositum 1257 … je tedy majet kem státu, nebylo však dosud předvedeno do správy žádné socialistické organizace.“41 Některé dochované dokumenty odkazují na záměr oživit Waldesovo muse um. I proto došlo ve sbírce k inventarizaci a vytvoření aktualizovaných soupisů, které zohlednily určité ztráty způsobené nevhodným uložením na Jemništi. Národní galerie, jejíž součástí UPM v té době bylo, vyjednávala s podnikem KOH-I-NOOR42 možnost převodu soubo ru do jeho vlastnictví. Do konce roku 1966 měl podnik lhůtu na vyjádření, zdali soubor přijme, či ne. Další vari antou bylo převedení souboru do správy Krajského mu zea v Českých Budějovicích.43 Na jednání dne 17. ledna 1967 zástupci Národní galerie a n. p. KOH-I-NOOR dojednali, že dojde k převodu depozita 1257 s výjim kou knihovny do správy vršovického podniku. O převod do majetku byl požádán finanční odbor ONV Prahy 10. KOH-I-NOOR plánoval využít část souboru k uspořá dání výstavy jako součásti oslav šedesátého výročí za ložení závodu, která by reprezentovala historii spínadel paralelně s historií výroby vršovického podniku. UPM se mělo na výstavě odborně podílet stejně jako na další prá ci se sbírkou, jež nevylučovala budoucí muzejní využití.44 Z jednání rovněž vyplynul záměr oživit Waldesovo mu zeum jako muzeum podnikové,45 které by reprezentova lo historii spínadel analogicky s Muzeem obuvi ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově. Bohužel původní prostory byly využívány jako kancelářské nebo spolkové. Z depozitu 1257 si UPM ponechalo soubor knih, které obsahově náležely k tématu dějin módy, a které byly v dané době začleněny jak do knihovny UPM, tak do studijní knihov ny na zámku Jemniště, tehdy ve správě Národní galerie. Sbírka Waldesova muzea byla v průběhu roku 1967 pře dána do podniku KOH-I-NOOR. O ne zcela jednodu chém průběhu vypovídají materiály dochované v UPM – korespondence, protokoly z jednání i ručně psané pokyny. Soubor byl přesouván postupně. Na základě přímého pokynu Dr. Jarmily Brožové ze dne 7. února 1967 to bylo nejprve 37 beden uskladněných na zámku Radíč.46 Vedle konkrétních čísel beden je součástí výčtu i tzv. „KIN výběr“, a to bez bližšího vysvětlení. Lze před pokládat, že se může jednat o předměty, které prošly ur čitou selekcí ze strany podniku KOH-I-NOOR. Další dvě bedny č. K 12 a č. K 34 byly vydány z UPM dne 16. února 1967.47 Knihovna obsahující svazky, o něž nemělo UPM zájem, a archiv měly být podle služebního oznámení z května 1967 předány podniku KOH-I-NOOR stu dijním útvarem Národní galerie.48 Dochované soupisy ukazují, že v době přípravy předání souboru vršovické Ukázka využití předmětů ze sbírky bývalého Waldesova muzea v propagační publikaci 60 let zapínáme svět, Praha: KOH-i-NOOR, n. p., 1967
46_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Výdejka 3366, datováno 7. 2. 67. 47_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Výdejka 3373, datováno 16. 2. 67. 48_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Služební záznam ze dne 18. 5. 67, podepsáno Brožová.
41_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písemností ke sbírce Waldesova muzea, Opis dokumentu č. j. 6645/66-DrSch/Chá ze dne 30. prosince 1966, podepsaný Dr. 42_Michl.Generálním ředitelem podniku KOH-I-NOOR byl v té době stále Karel Huml, který o dvacet let dříve přihlížel likvidaci muzea.
44_UPM, Oddělení evidence sbírek, registratura, soubor písem ností ke sbírce Waldesova muzea, Záznam o jednání likvidace depo zita č. 1257 – Waldesovo muzeum spínadel a knoflíků, a knihovna, datováno 17. 1. 1967.
Kateřina Hrušková | „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
105XXII 2021 2 studIe 49_SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., dopis ze dne 21. 2. 1967, č. j. 50_250D/154/Ro/M.PůvodnípodnikWaldes & Co. byl založen roku 1902. Výročí bylo počítáno od přesunutí hlavní části výroby do Prahy-Vršovic v roce 51_1907.60 let zapínáme svět, Praha: KOH-I-NOOR, n. p., 1967. 52_SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., dopis ze dne 21. 2. 1967, č. j. 53_250D/154/Ro/M.SOkAJablonecnad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., dopis ze dne 24. 2. 1967. 54_SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., dopis ze dne 3. 3. 1967, č. j. drobnápodniku55_250D/221/Ro/M.Vprostoráchředitelstvímělabýtinstalovánaexpozice,kekterése ne podařilo dohledat žádné průkazné 56_materiály.N.p. KOH-I-NOOR, spojené průmyslové závody, tř, SNB 51, Praha 10 – Vršovice. 57_PRAGO-UNION, generální ředitelství, Václavské nám. 43, Praha 1. 58_MSB, archiv ředitele, Hospo dářská smlouva ze dne 23. 2. 1973. 59_MSB, archiv ředitele, Hospo dářská smlouva ze dne 23. 2. 1973. mu podniku byl fond uložen v 39 bednách, z nichž pro kazatelně dvě byly uloženy v Praze a zbylá část na zámku Radíč. Obsah a rozsah tzv. „KIN výběru“ je nejasný. Po převozu do podniku KOH-I-NOOR začala klasifika ce souboru, na které pracovala Dr. Olga Herbenová.49 U příležitosti 60. výročí vršovického podniku50 byla vydána propagační publikace 60 let zapínáme svět.51 Texty věnované historii spínadel doplňovalo několik vybraných kusů spínadel z kolekce archeologických ná lezů a dvě galvanoplastiky merovejských spon. V únoru roku 1967 navštívil MSB zaměstnanec podniku KOH-I -NOOR, soudruh Rozehnal, právě v doprovodu Dr. Her benové. Cílem jejich cesty bylo mimo jiné „seznámit se s výtvarným a architektonickým řešením“52 muzea a najít vhodný prostor pro výstavu nově získaného sou boru Waldesovy sbírky. Tu chtěli uspořádat ještě téhož roku v souvislosti s výročím. Tehdejší ředitel muzea PhDr. Stanislav Urban nabídl vršovickému podniku jako nejbližší možný termín až říjen 1968, tedy o rok později. Důvodem byl jednak plný výstavní plán a jednak uzavír ka muzea související s přípravou výstavy Jablonec 68´. Zároveň však ředitel Urban vyjádřil zájem o zapůjčení vybrané kolekce pro vystavení ve stálé expozici muzea, která by souvisela s odborným zpracováním předmětů.53 Ve Vršovicích na žádost o zápůjčku nijak nereagovali, nicméně z odpovědi je zřejmá probíhající spolupráce a požadavek na zaslání fotografií historických skleně ných knoflíků pro potřeby klasifikace souboru.54 Zdali byla výstava realizována v jiném prostoru, se nepodařilo dohledat.55
1973–1977 Zápůjčka pro Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou Dne 21. února 1973 došlo v Praze k podpisu hospo dářské smlouvy o dočasném užívání národního majet ku, s platností od 1. dubna 1973, na základě které byl obsah původního depozitu UPM, v té době v majetku podniku KOH-I-NOOR, převeden bezúplatně na dobu určitou do jabloneckého muzea. Korespondence nebo zápisy z jednání, které by přímo předcházely podpisu smlouvy, nebyly dohledány. Účastníky dokumentu byly národní podnik KOH-I-NOOR,56 spojené kovoprů myslové závody a jako jeho nadřízená složka generál ní ředitelství PRAGO-UNION,57 dále Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a jako jeho zřizovatel Okresní národní výbor Jablonec nad Nisou. Smlou va byla definována jako smlouva o dočasném užívání na dobu pěti let s možností prodloužení. Soubor je tu označen jako Waldesovo muzeum šatních spínadel a rozsah předávané akvizice stručně popsán jako „úpl ný soubor, který je ve správě předávající organizace“.58 Podmínky smlouvy byly stanoveny pro jabloneckou instituci s ohledem na „význam souboru, jeho celo společenské poslání a využití“.59 Muzeum se zavazuje ke spolupráci s n. p. KOH-I-NOOR. Samotné předání mělo podle smlouvy proběhnout ve dnech 26.–30. břez na 1973, a to na náklady podniku KOH-I-NOOR. Ze smlouvy rovněž vyplývalo, že soubor bude nazýván „sbírka n. p. Koh-i-noor Praha“ a tento název bude používán i při různých výstupech a propagacích sbírky. Tomu do značné míry odpovídají i označení v dobových publikacích a článcích v periodikách. Se souborem se mělo nakládat jako se samostatnou sbírkou, tedy neměl být začleněn do sbírky muzea. Znamenalo to mimo jiné separátní vedení evidence. Dalšími povinnostmi bylo zpracovat sbírku odborně, provést konzervaci předmětů a soubor udržovat v takovém stavu, aby mohl být prezen tován veřejnosti. Smlouva zároveň připouštěla vytřídit nepoužitelné předměty, což se uskutečnilo v rámci jejich prvotního třídění, kterého se účastnily pracovnice UPM. Dále se zavazovalo k pořizování fotografií předmětů za režijní cenu pro potřeby předávající organizace, ale také k zapůjčení předmětů. Těchto možností podnik ne využil. Součástí podmínek bylo i umožnění bezplatného
106 Fontes nI ssae | p rameny nI 60_MSB, archiv ředitele, Náklady vzniklé s dočasnou správou Waldes. sbírky z let 1974, 1975 a 61_1976.Tosouviselo s předáním sbírky ke dni 30. březnu 1973. 62_SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (Rozbor činností za rok 1976), I/A Doplňo vání sbírek, 1. Oddělení bižutérie. 63_SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., Předběžné hlášení o plnění plánu v r. 1973. 64_Citace obsahuje jedno z klasických klišé používaných ve spojitosti s Waldesovým muze em velmi často, tedy že spínadla dokumentuje do současnosti. Tou současností je ale doba existence Waldesova muzea a působení manželů Waldesových v muzeu, tedy do vypuknutí druhé světové 65_války.SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., Předběžné hlášení o plnění plánu v r. 1973, s. 3. vstupu pro návštěvy ohlášené podniky KOH-I-NOOR a PRAGO-UNION do výstavních prostor muzea nebo poskytování publikací pro obchodně-propagační účely. Předpokládalo se rozvinutí další vzájemné spolupráce, a to nejen ve vztahu ke „sbírce n. p. Koh-i-noor Pra ha“, ale i k dalším sbírkám. Jelikož z podmínek, které muselo muzeum plnit, vyplývaly i finanční výdaje, bylo touto smlouvou stanoveno, že vždy ke každému 31. březnu vyčíslí náklady spojené se zpracováním soubo ru a vzniklá částka, odsouhlasená oběma stranami, mu bude uhrazena. Pravidelně jednou za rok probíhalo setkání se zástup ci podniku KOH-I-NOOR, PRAGO UNIONU a muzea, a to za účelem zhodnocení průběhu odborného zpraco vání souboru a projednání vzniklých nákladů. Vyčíslení zahrnovalo položky jako pořízení potřebného mobiliáře – úložných skříní, mzdové náklady pověřených pracov níků MSB i externích spolupracovníků, obalový ma teriál, konzervátorské práce a související diagnostika, instalace exponátů, ale také provozní náklady. V roce 1974 byl vystaven závěrečný roční účet ve výši 134 940,Kčs, v roce 1975 ve výši 85 000 Kč a v roce 1976 ve výši 81 350 Kč.60 Vyúčtování se dle smlouvy o dlouhodobém užívání vypočítávalo od dubna do března následujícího roku.61 Na jednání v roce 1975 byl ze strany pražských pod niků vznesen požadavek na urychlení převodu souboru do sbírkového fondu MSB.62 Zároveň byl vyřčen příslib, že po převodu bude jeden nebo druhý podnik několik let přispívat na další zpracování a nutné konzervační práce souboru. Pro MSB se jednalo o skutečně lákavou a důle žitou nabídku. Jednak proto, že by do sbírkového fondu získala dosud pouze deponované předměty a rozšířila svou sbírkovou základnu o vývojovou řadu spínadel. Jednak proto, že by přislíbené finanční prostředky mohly umožnit vznik tolik potřebné konzervátorské dílny, vyu žitelné i pro další předměty. Je nutné doplnit i další smluvní podmínku. Pokud by po pěti letech, případně později, došlo k navrácení souboru, muselo by muzeum uhrazené náklady vrátit naopak. I proto byla práce se sbírkou mezi prioritami muzea. V předběžném hlášení o plnění plánu v r. 1973 se uvádí, že „za největší úspěch na úseku získávání sbírkových předmětů možno pokládat dlouhodobý depozit světově proslulé Waldesovy sbírky knoflíků a spínadel, o níž se dá předpokládat, že po uply nutí depozitní lhůty bude na muzeum převedena trvale“.63 Z dalších stránek se dozvídáme i zdůvodnění vhodnosti souboru pro MSB jako „sbírky, která za chycovala vývoj spínadla od antiky k dnešku.64 … Sbírka by svým charakterem plně odpovídala zaměření a specializaci našeho ústavu.“65 Co se týká propojení se zaměřením muzea, je vhodné doplnit, že od roku 1961 byla muzeu udělena celostátní působnost pro dokumen taci dějin bižuterní výroby. Díky tomu šlo postavit využití sbírky v rámci vytvoření historického úvodu pro bižuter ní výrobu nejen na Jablonecku. Tento záměr byl ve stálé expozici realizován. Zpracování sbírkového celku začalo krátce po pře vzetí. Již od druhého čtvrtletí roku 1973 se tento úkol objevil v pracovní náplni pověřené kurátorky Věry Maternové. V roce 1973 proběhla první velká eviden ce předmětů do oddělených přírůstkových knih. Tzv. Sbírka Waldes-Knoflíky získala signaturu WK, Sbírka Waldes-Spínadla a oděvní doplňky pak signaturu W. Evidence pokračovala po velké pauze až od roku 1986 Využití předmětů ze sbírky bývalého Waldesova muzea ve stálé expozici bižuterie v MSB, nedatováno, MSB, Knihovna Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie nad
sy studIe
v Jablonci
Kateřina Hrušková | „Sbírka
knoflíků
Nisou
Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, ne zpr., pracovní plán Věry Maternové pro 2. čtvrtletí roku 1973. 68_SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., Postup třídění knoflíků ze sbírky KOH-I-NOOR. 69_Podle Jaroslava Kodejše, který v dané době působil jako náměstek ředitele MSB, byla mezi pracovníky UPM i Dr. Věra Voká čová. Třídění prováděly určeně dvojice, vždy jeden pracovník MSB a jeden pracovník UPM. Informace byla získána během pamětnického rozhovoru s Jaroslavem Kodejšem dne 4. 6. 2021 v Jablonci nad 70_Nisou.SOkA Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, ne zpr., Rozbor činností za rok 1975, I/B Zpracování sbírek, Sbírka spínadel a knoflíků KOH-I-NOOR. 71_Viz evidenční karty předmětů W200 – W401. (WK) a 1987 (W). Vybrané exponáty byly umístěny do stálé expozice bižuterie již ve třetím čtvrtletí roku 1973, kdy proběhla menší reinstalace v několika jejích částech. Ve větším rozsahu úpravami prošla expozice v letech 1974 a 1975. Zpráva o činnosti za rok 1975 uvádí: „V souvislosti s reinstalací šperků a bižuterie ve stálé muzejní expozici, započatou již 1974, byly během roku vyměněny další exponáty, takže dnes jsou prakticky v celém prvním poschodí ve vývojo vé řadě šperků instalovány jen knoflíky a spínadla sbírky KOH-i-NOOR.“66 Byly tak nahrazeny zápůjčky z UPM a Severočeského muzea v Liberci. Jednalo se o ukázky spínadel, šperků a knoflíků, klasifikované jako slohově čisté v souvislosti s vývojem evropských umělec kých stylů. V expozici byly tímto způsobem vystaveny až do konce devadesátých let. Jak je uvedeno výše, prací se sbírkou byla nejprve pověřena Věra Maternová z oddělení bižuterie, ve dru hém čtvrtletí roku 1973 měla za úkol připravit rozdě lení hmotné odpovědnosti, organizačně zajistit proces třídění a začít zjišťovat technické možnosti vystavení.67 Mezi materiály z roku 1973 se dochoval nedatovaný metodický materiál „Postup třídění knoflíků ze sbírky KOH-i-NOOR“.68 Z něj vyplývá, že po otevření každé krabice musela být znovu provedena kontrola seznamu z předávacího protokolu a skutečného stavu a rozdíly, i když marginální, bylo nutné vyznačit. Celek měl být následně rozdělen na tři části, a to depozita (sig. D), evi dence (sig. E) a k vyřazení (Vy). Depozita byla dále třídě na na tyto skupiny: P – Perleť a další materiály (plastické hmoty, kost, slonovina, …), K – Kov, T – Textil, S – Sklo, N – národopis. Z dnešního pohledu poněkud barbar skou se stala fáze, kdy z původních adjustací z vitrín Waldesova muzea byly odpárány pouze vybrané kusy a zbytek byl určen k odpisu. V rámci zpracování sbírky došlo k navázání spoluprá ce jednak s UPM69 a jednak se Severočeským muzeem v Liberci (dále SML). Jeho pracovníci se podíleli na ur čování exponátů, restaurátorské dílny provedly částečně konzervátorské ošetření vybraných kusů. Pravděpodob ně nejobsáhlejší spolupráce byla uskutečněna s tehdej ším pracovníkem SML Dr. Jaroslavem Kavánem, který určil soubor archeologických nálezů z období 9. století před n. l. po stěhování národů. Za tímto účelem byla kolekce převezena do libereckého muzea70 a zde posou zen i její stav. Dr. Jaroslav Kaván připravil podklady pro I. stupeň evidence,71 vypracoval evidenční karty druhého stupně evidence a provedl zákresy předmětů.
V dubnu roku 1974 byla dokončena první fáze třídění předmětů, kdy za odborné spolupráce UPM a SML do šlo k rozdělení předmětů na avizované skupiny „k evi denci“, „do depozita“ a „k vyřazení“. Spínadla – spony, přezky, jehlice, pásy a také textil se spínadly – byla roz dělena na část národopisnou a část uměleckohistorickou z pohledu dokumentace vývoje. V rámci této skupiny do šlo ještě k roztřídění podle materiálu, technologie a ča sového zařazení. Vytříděné textilie byly nabídnuty SML, ale následně po dohodě obou institucí ponechány v MSB s tím, že pracovníci SML se měli podílet na konzervování tohoto celku. Vzhledem ke skutečně velkému poškození některých předmětů a nemožnosti jejich záchrany lik vidační komise některé předměty určila k vyřazení a li kvidaci.72 Závěrečného zhodnocení první fáze třídění se účastnili nejen zástupci MSB a KOH-I-NOOR, ale také UPM, které zastupoval Dr. Jiří Šetlík. Kromě samotných spínadel a technologických expo nátů se do jabloneckého muzea dostal i soubor archiv ního materiálu, dokumentující sbírkotvornou činnost muzea, výstavbu expozice, publikační činnost nebo ode Využití předmětů ze sbírky bývalého Waldesova muzea ve stálé expozici bižuterie v MSB, nedatováno, MSB, Knihovna
Jablonec nad Nisou, fond Muzeum skla a bižuterie, nezpr., Rozbor činností za rok 67_1975.SOkA
V rámci zpracování souboru byla také navázána spo lupráce s Náprstkovým muzeem, a to při identifikaci ko lekce japonských necuke a související výstavy a katalogu Necuke. Japonská drobná plastika.
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
107XXII 2021 2 studIe 66_SOkA
Výstava Necuke. Drobná japonská plastika, japonský velvyslanec v Československu Saburó Kimoto s chotí a synem, 1975, MSB, Knihovna Kateřina Hrušková | „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
108 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
72_MSB, archiv ředitele, Protokol o zabezpečení úkolů vyplývajících z hospodářské smlouvy z 23. 4. 1973. 73_Křestní jméno se nepodařilo 74_identifikovat.Podsbírka je specifický termín označující samostatně vedenou část muzejní sbírky. 75_NOVOTNÁ, Věra a MAŠATO VÁ, Jana. Muzeum lidské práce, Noviny Jablonecka, Orgán OV KSČ a ONV v Jablonci 12, č. 30, 24. 7. 1974, s. 3. zvu v tisku, a to mezi lety 1916–1922. Velká část archivu obsahuje odborná periodika, publikace nebo obrazový materiál k dějinám spínadel a dějinám odívání. Sou částí jsou i výtisky a tiskařské štočky k periodiku Zprávy Waldesova muzea, které Waldesovo muzeum vydávalo v letech 1916–1919. V roce 1976 byla provedena rešerše ve všech čtyřech ročnících včetně vypracování bibliogra fických karet. V prvních letech byla větší pozornost věnována ko lekci knoflíků. Část práce odvedl zaměstnanec MSB pan Schäffer73 pověřený výběrem knoflíků z původních adjustací pro evidenci. Evidované kusy byly následně na šívány, tzv. adjustovány na karty z kartonu potaženého režnou textilií, a to v souvislosti se záměrem vybudovat studijní depozitář. Našívání exponátů na karty bylo teh dy běžné. V MSB se tímto způsobem zpracovávaly i další celky, například podsbírka74 Sbírka Sachse nebo Umě lecké řemeslo (Šperk). Další součástí smlouvy o dočasném užívání bylo zpří stupnění souboru. Tato podmínka byla naplněna jednak začleněním vybraných exponátů do stálé expozice, jak je uvedeno výše, a jednak uspořádáním dvou výstav. První výstava, jejíž kurátorkou byla Věra Maternová, se zamě řila na prezentaci souboru Necuke. Původně se měla konat ve stejné době jako iV. Mezinárodní výstava Jablonec 74´. Její upořádání se ale zdařilo až o rok poz ději. I tak byla v tisku alespoň zmíněna ona reinstalace expozice doplněná o sbírku KOH-I-NOOR Praha, jako jedno z „lákadel“ výstavy Jablonec 74.75 Výstava Necuke. Drobná japonská plastika měla v roce 1975 velký ohlas a mezi návštěvníky byl i tehdejší japonský velvyslanec v Československu Saburó Kimoto s chotí a synem, pravděpodobně v rámci vernisáže.76 Volba tohoto souboru pro první výstavu byla naprosto logická. Byl snadno identifikovatelný, v dobrém technic kém stavu a jednalo se o atraktivní exotické téma. Na od
109XXII 2021 2 studIe 76_Necuke: drobná japonská plastika: katalog výstavy. Jablonec nad Nisou: Muzeum skla a bižute rie, MSB,1975.archivní sbírka, fotografie B 1344. Jméno velvyslance ověřeno na velvyslanectví Japonska. 77_Dvě nové výstavy v muzeu. Noviny Jablonecka, Orgán OV KSČ a ONV v Jablonci 25, č. 29, 2. 3. 1977, s. 5. MATERNOVÁ, Věra. Knoflík od rokoka po secesi, Noviny Jablonecka, Orgán OV KSČ a ONV v Jablonci 25, č. 15, 13. 4. 1977, s. 3. (js). 78_Dle Rozsudku ze dne 27. 10. 1998 vydaného Okresním soudem v Jablonci nad Nisou. borném zpracování souboru a přípravě výstavy i kata logu se podíleli i kolegové z Náprstkova muzea, které rovněž na výstavu zapůjčilo své exponáty. Vznikl také dvacetistránkový katalog. Výstava se dočkala reprízy v roce 1977 v Domě umění v Opavě. V pořadí druhá vý stava byla uspořádána v roce 1977 a nesla název Knoflík od rokoka po secesi. Kurátorkou se stala Runka (Růže na) Neťuková, která Sbírku Waldes – Knoflíky převzala v roce 1975 po návratu z rodičovské dovolené. Prezento vaná kolekce představila ukázky řemeslně velmi kvalitně zpracovaných knoflíků a sledovala dvě základní linie, a to rozmanitost po stránce výtvarné a technologické. Díky tomu nabídla poměrně široký vhled do nově vznik lého sbírkového celku.77 K výstavě byl také vydán útlý katalog výtvarně zpracovaný Evou Vlasákovou. K definitivnímu převodu souboru nakonec došlo po původně plánovaných pěti letech. Nová hospodářská smlouva o převodu byla podepsána v roce 1977. Sbírku muzeum oficiálně získalo k 1. lednu 1978. Paradoxně téměř na necelé desetiletí došlo k útlumu zpracování sbírky, které pokračovalo až od roku 1986. V letech 1992 až 1998 proběhlo soudní řízení, jehož předmětem bylo navrácení předmětů ze sbírky Waldesova muzea potom kům Jindřicha Waldese, konkrétně Jiřímu Waldesovi. Nároky potomků byly zamítnuty a soubor zůstal majet kem České republiky ve správě Muzea skla a bižuterie.78 Závěr Význam sbírky pro jablonecké muzeum zřejmě nejlépe vystihl jeho někdejší ředitel Antonín Langhamer v do kumentu vypracovaném během soudního sporu s dědici Jindřicha Waldese v roce 1997. Uvádí zde, že „Kolekce knoflíků, spínadel a obrazového materiálu z bývalé ho Waldesova muzea patří k nejhodnotnějším mu zejním sbírkovým fondům Muzea skla a bižuterie… Rozšiřují muzejní sbírky bižuterie šperků, v nichž převažuje produkce jabloneckého regionu, o před měty celoevropského významu.“79
Muzeum skla Příprava výstavy Knoflík od rokoka po secesi, 1977, zleva kurátorka Věra Maternová a knihovnice Soňa Svobodová, Noviny Jablonecka, Orgán OV KSČ a ONV v Jablonci, roč. 25, č. 15, 13. 4. 1977, s. 3
a bižuterie v Jablonci nad Nisou
110 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIeKateřina Hrušková | „Sbírka Waldes“ v letech 1946–1977. Cesta sbírkového fondu Waldesova muzea knoflíků a spínadel z pražských Vršovic do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
111XXII 2021 2 studIe 79_Sbírka tzv. Waldesova muzea /informace/, hodnoticí materiál vypracovaný ředitelem Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou Antonínem Langhamerem ze dne 15. července 1997. 80_NOVÝ, Petr et al. Paměť předmětů: 100 let muzea v Jab lonci nad Nisou. Jablonec nad Nisou: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, 2004. ISBN 80-86397-02-5. Cílem této studie bylo osvětlit část historie sbírky bývalého Waldesova muzea knoflíků a spínadel v době od jeho zrušení po začlenění mezi sbírky spravované Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Tento cíl byl v kontextu aktuálně dostupných zdrojů informací naplněn. Díky identifikaci a studiu dobových materiálů se podařilo osvětlit mnohé, dosud neznámé detaily čas to zjednodušovaného až mytizovaného příběhu. Cesta námi sledovaného souboru je příkladem, jak kompliko vaný mohl být osud zaniklého muzejního fondu, kterých bylo po roce 1948 mnoho. I přes nepříznivé okolnosti tu byl vždy někdo, kdo význam sbírky znal nebo jí byl alespoň fascinován a zároveň zabránil její celkové zkáze. Dochovaná část sbírkového fondu Waldesova muzea je dnes rozdělena mezi dvě významné sbírkové instituce celostátního významu. Obě o odkaz Waldesova muzea pečují s respektem. Námi sledovaný celek byl v roce 1999 prohlášen kulturní památkou a v roce 2011 plně začleněn jako podsbírky do sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.80 Od roku 2014 je veřejnosti pre zentován výběrovou stálou expozicí v rámci tematických výstavních projektů.
I přes intenzivní snahu se nepodařilo v rámci prove deného výzkumu vymezit přesněji rozdíl mezi likvidova ným a dochovaným fondem. Je otázkou, zda to vůbec lze. Odpověď zatím zůstává otevřená.
I když nelze popřít ztráty i určité narušení původní celistvosti souboru, tento příběh nemá tak smutný závěr jako tehdy u řady dalších sbírek či muzeí. Dle možností, které nám poskytují dostupné obrazové i písemné pra meny, lze konstatovat, že předměty uložené ve veřejných sbírkách dostatečně reprezentují původní fond a řada vý znamných předmětů, které byly i mediálně exponované, je dochována. Zároveň je nutné uvědomit si, že odbor ná práce se sbírkou po jejím přesunu do jabloneckého muzea nebyla ideově vedena jako snaha o rekonstrukci sbírkového fondu Waldesova muzea. Soubor byl zpraco váván za účelem prezentace vývoje spínadel a knoflíků. Obnova vazeb mezi předměty, institucí, ze které pocházejí, a osobou sběratele Jindřicha Waldese i Ješ ka Hofmana je předmětem současné odborné práce se sbírkou. Ukazuje se, že sbírka i jednotlivé kolekce jsou v kontextu tohoto pojetí více než jen ukázka uměleckého řemesla nebo funkčního doplňku. Soubor uložený v jab loneckém muzeu má společně s dochovanými dobovými materiály přinést výpověď o budování soukromé sbírky, jejíž podobu utvářel střet mezi nadšeným sběratelem a profesionálním historikem. A z tohoto pohledu je silně selektivní přístup aplikovaný v sedmdesátých letech kon traproduktivní, ale v kontextu dané doby logický.
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Zprávy
Téma není zvoleno náhodně: v prostoru lesních porostů (nejen) v okolí liberce je smrk velmi aktuální. Kůrovcová kalamita totiž ukázala, jak rychle se krajina může proměnit. Její běžný návštěvník a konzument vnímá tyto monokultury jako shodné jednotky, každý strom jeden stejný jako druhý. To ale, jak ukázal Jan Měřička, není vůbec pravda. Monolitický dav lesa je složen z jednotlivých vysoce in dividualizovaných kmenů a větví. Snaha najít v nich určitou typologii (podle tvaru, ale také podle jejich navrstvených hromad) hraničí až s obsesivním pozorovacím talentem.
Prezentované grafické listy jsou záznamy vzrostlých smrků, lesní smrkové monokultury, hromad jejich zbytků po těžbě a také koneč Jan Měřička, Bez názvu, 2021, sítotisk, recyklovaný karton, 1500 × 2030 mm. Foto Jan Kovářík, 2021
113XXII 2021 2 ZZpráVylesních charakterů Jan Měřička A NNA H AB á NOV á V letním termínu 10. července až 30. srpna uspořádal Jan Měřič ka v Galerii 50°47’55.9“N 14°57’22.6“E v kostele Panny Marie Sněžné v Andělské Hoře výstavu s názvem Z lesních charakterů Představil na ní výběr ze svých nejnovějších prací, jejichž hlavním námětem je uschlý smrk ztepilý. Přírodní téma nezvolil náhodně, protože pokračuje v rozkrývání vrstev a situací tak, jak se jim věnoval ve svých dosavadních cyklech Povodeň či Moře. Jan Měřička svými aktuálními pracemi navázal na předchozí rozsáhlé sítotiskové cykly věnované mnohovrstevnaté problemati ce davu a jeho vizualizaci pomocí zvolených grafických prostředků. Dav a jeho neklid, vnitřní souvztažnosti či mechanika (jak je jeden z konvolutů nazván) ho zajímají od roku 2005 a nejen liberečanům je představil v roce 2019 v rámci rozsáhlé přehlídky uspořádané Ob lastní galerií liberec v hale pod bazénem a v přilehlém grafickém ka binetu.Výstava v Andělské Hoře přinesla nové téma. Jan Měřička po kračuje již osvědčeným technickým provedením, neexperimentuje formou, ale obsahem. Jeho dílo je nanejvýš aktuální a koresponduje s požadavkem angažovaného umění. Sám k tomu uvádí, že „prvot ním impulzem tohoto projektu byl zvláštní objekt – uschlá omorika pendula v ulici U Tiskárny na dvoře sousedícím s bývalou Oblastní galerií. Její větve se plazily dolů, jehličí ještě nebylo zcela opadané.“ Podle fotografie tohoto druhu štíhle rostoucího smrku s větvemi směřujícími dolů vznikla kresba a její sítotiskový otisk a následovaly záznamy dalších uschlých smrků podivných tvarů. Jejich výsledkem je zpřítomnění anatomie tvarů smrků, která přináší „zneklidňující, nezvyklé, ale zvláštním způsobem přitažlivé a jedinečné tvary.“
114 Fontes nI ssae | p rameny nI sy Anna Habánová | Z lesních charakterů. Jan Měřička ZpráVy Pohled do výstavy Z lesních charakterů, kostel Panny Marie Sněžné, Andělská Hora. Foto Jan Kovářík, 2021
115XXII 2021 2 ZpráVy
ného stádia v podobě hořících hromad uschlého lesního materiá lu přenesených na ekopapír vyrobený z dřevnění smrkové hmoty. Kresba, která je na začátku celého konvolutu a vzniká jako podklad jednotlivých listů, je vždy originální a nemultiplikovaná; po jejím přenesení na síto pak při soutisku vytváří iluzi prostoru. V grafických cyklech tak vznikají objemové studie stromů, z nichž některé, jak je pro Jana Měřičku typické, jsou řazeny do autorské knihy. Její forma v podobě zavěšeného velkoformátového naddimenzovaného kalen dáře je umocněna použitím poloprůsvitného papíru, který při otáčení dává tušit, že se nejedná o momentální nápad, ale pečlivě promyšle nouTutokoncepci.tvorbu Jana Měřičky jako doklad o stavu životního prostře dí je nutné vnímat jako důležitý obraz stavu současné společnosti. K nadčasové problematice, která svého cílového zájemce nemůže nechat chladným, odkazuje i název cyklu, který parafrázuje tvorbu předního krajináře Julia Mařáka. Ten vydal v roce 1882 grafický cy klus s názvem Z lesních charakterů rakouských, vytvořený v duchu náladového impresionismu s úmyslem šířit harmonii a klid. Podob ného masového zacílení, jako se to stalo v případě Mařákova cyklu, jehož jednotlivé listy byly součástí měšťanských interiérů gründerské společnosti, se v případě Jana Měřičky nedočkáme. To ani není jeho úmyslem.Hlavní loď, kněžiště a také empora andělskohorského kostela umožňují prezentovat menší autorské nebo skupinové přehlídky. Ty jsou vždy milým a důležitým impulsem pro setkání široké laické i odborné veřejnosti. Díky takřka třicetileté existenci se tento prostor zapsal nejen do regionální výstavní historie. Kostel Panny Marie Sněžné, Andělská Hora. Foto Michael Čtveráček, 2009
literatuřeozprávyrecenzea
117XXII 2021 2 HANUŠ, Jiří a Vít HLOUŠEK. předminulé století: Evropa v politice a kultuře 19. století. Brno: Books & Pipes, 2019. ISBN 978-80-7485-195-7, 216 s. Monografie předních českých odborníků – his torika Jiřího Hanuše a politologa Víta Hlouška –sleduje některé procesy a pojmy 19. století, které mají přesah i do století následujícího, dvacátého. Právě vědomí změny je jednou z důležitých sou částí knihy, kdy můžeme odstoupit od 20. století a nahlédnout ho z větší perspektivy, uvědomit si, jaký a jak velký vliv na vývoj 20. věku mělo sto letí předminulé. Na první pohled útlá kniha však čtenáře překvapí množstvím informací, které z ní lze vytěžit.Autořinás v úvodu upozorňují na to, že se ne jedná o učebnici či přehledné dějiny 19. století. Záměrem je představit některé problémy či poj my, které se s uvedenou epochou pojí a jsou klí čové pro modernitu jako takovou. Autoři se roz hodli věnovat se podrobněji proměnám politiky, sekularizace, sionismu, nacionalismu, ideologie, politické filosofie, demokratizace, diplomacie a kolonialismu. Sledujeme zde dialog mezi histo rickým a politologickým přístupem autorů, který se v mnoha kapitolách prolíná. V prvním propo jení není tak zřetelné, což se však mění ve čtvrté kapitole věnované sionismu. Jde o názorný pří klad propojení historie, politologie a dalších věd v otázce emancipace a sekularizace vyvoleného národa. V dalších kapitolách naopak převládá spíše politologie a historie. Zde hraje úlohu vy světlujícího, doplňujícího pomocníka. Čtenáře čeká devět zastavení, která by se na první pohled mohla zdát oddělená. Není tomu tak. Spatřuje me v jednotlivých kapitolách určitou prováza nost, ale zároveň je lze číst jako samostatné části. Kniha díky autorům přináší poznatky nejen z oblasti historie, ale také politologie, sociologie, filosofie a dalších humanitních věd. Název první kapitoly mnohé napovídá o jejím obsahu: „Vím hodně, ale chtěl bych rozumět všemu!“ Autoři upozorňují na význam osvícenství a jeho touhu po vědění a dále rozebírají, jak tyto myšlenky ovlivnily celý svět. V rámci toho představují také některé evropské učence. Vzdělanost obyvatel se díky různým reformám zvyšuje, což přináší větší snahu jednotlivce o prosazování se ve společnos ti. Člověk chce projevit svůj názor, a proto je prá vě jazyk další oblastí, jíž je věnována pozornost.
Peter Burke hovoří o období 1750–1850 jako o druhé epoše velkých objevů. Léta 1800 až 1850 označuje za znalostní revoluci, v níž centrální roli hraje jazyk (s. 23., pozn 1). Uvědomujeme si úlohu jazyka také v rámci utváření moderních národů. Ty pracují se svou rodnou řečí, snaží se najít hlas celého národa, znovu objevují lidovou slovesnost. Důležitou úlohu v tomto procesu hrály samozřejmě i instituce pomáhající tento kodifikovaný jazyk šířit: divadla, knihovny či sa lóny, kterých tehdy vznikalo velmi mnoho.
Tato kapitola slouží jako podklad, na kterém jsou poté vystavěny kapitoly a myšlenky násle dující. Právě osvícenská představa svobodného člověka přinesla změny, které pohnuly celou Evropou, ale i světem. Lidé volající po svobodě dobyli Bastilu, osvobodili se z britských pout, vyhlásili samostatnost státu. Větší část knihy je věnována právě různým ideologiím, které vzni kaly v průběhu 18. a 19. století. Sledujeme roz pory mezi těmito často rozdílnými názory na to, v jakém duchu má být společnost vedena, co je pro ni důležité a kam má směřovat. S tím souvisí také rozvoj diplomacie – snad vědy, která dokáže zastavit i hordy valící se na město nebo rozmluvit panovníkovi krok, který by vedl ke ztrátě mnoha životů. Diplomacie je jedním z klíčových prvků té doby. Vznikají různé aliance a spolky, jež měly předcházet válečným katastrofám a udržovat mír. Snaha chránit se před svým rivalem dala vzniknout dohodám, které hrály důležitou roli na začátku dvacátého století. Autoři však nezapomínají ani na to, že osví cenství bylo míněno i jako reakce na přebožštěné baroko. Místo ve jménu víry se bude pracovat ve jménu vědy. Bylo tomu tak? „...náboženství je i přes nenáboženské projevy hluboce vetknuto do evropské kultury.” (s. 23, pozn. 1). To je jed na z vět, která mi při čtení knihy uvízla v paměti. I přes probíhající sekularizaci společnosti v ní nadále spatřujeme prvky víry. Filozofové později mluví i o politickém či občanském náboženství, které můžeme spatřovat například v severní Americe, ale také se s ním setkáváme v Evropě. Francouzská revoluce přinesla mnoho nových svátků slavených po celé zemi, nebo mnoho no vých hrdinů/mučedníků, kteří lid vedli k lepším zítřkům. Mystičnost a prvky víry z našeho života nezmizí, i když budeme odsuzovat instituci ná boženství jako Komplexnějitakovou.sevšechna zmíněná témata promítají v otázce sionismu. Židé nikdy neměli ve společnosti jednoduché postavení. Dokázali se však vždy adaptovat. Právě v 19. století jsou to oni, kdo financují různé výzkumy nebo zaklá dají banky půjčující státům, pracují v továrnách nebo obchodují na venkově. Reagují poměrně dobře na výzvu modernity. Zároveň se zde ob jevuje další problém spojený s nacionalismem a utvářením moderních národů. Když chtěli dát židovští rodiče dítěti jiné než židovské vzdělání, poslali ho například do německé měšťanské ško ly. Často se právě tito lidé následně považovali za Němce, což je jeden z dopadů modernizace národů. Vlastní sebeidentifikace již není něco primárně dané tím, kde jste se narodili, ale i tím, kde Poslednížijete. kapitola věnující se kolonialismu do celku knihy zdánlivě nezapadá. Není tomu tak. Právě během 19. století docházelo k roz volňování koloniálních vztahů. Některé pod
Svoboda) Večer: vernisáž výstavy „Industriál války“ –průvodce ivan Rous
Kniha přináší několik námětů k zamyšlení. Dle mého názoru autoři splnili to, co si v úvodu před sevzali, tedy že půjde o knihu, která má přinést jen určitý náhled do problematiky 19. století a nikoli rozbor všech událostí a problémů, které přineslo století dvacáté. Monografie není ani přehledem předminulého věku, ani nepojímá všechny otázky minulého století, ale znamená dobrý počátek pro další badání. (Milan (Severočeské REFERÁT K TÉMATU Vojtěch Kessler (HÚ AV ČR): Role míst paměti při vytváření státní a národní identity II. ČESKOSLOVENSKO-POLSKÁ PERSPEKTIVA Petra Švardová (HÚ SAV): Pomníky Sovietskej armády v Československu po roku 1989 Adam Zítek (NA): Od
muzeum v liberci) Koncert hudební skupiny Makule Úterý 16. 8. 2022 I. ZÁKLADNÍ
Díky své čtivé a poutavé podobě jistě uchvátí i neodborného čtenáře. Michaela Casková rEcENZE A ZpráVy O LiTErATUřE XXXI. ročník semináře pro učitele dějepisu a občanské výchovy, historiky a archiváře 15.–17. srpna 2022 Česko-slovenské vztahy/Slovensko-české vzťahy 2022 Pondělí 15. 8. 2022 EXKURZE: Drážďany jako místo paměti I. „Drážďany jako místo paměti druhé světové války“ (Pavla Plachá – Kateřina Portmann – Jan Vajskebr) II. „Drážďany jako místo paměti českého pobělohorského exilu“
118 Fontes nI ssae | p rameny nI sy maněné státy tohoto momentu využily k boji za samostatnost. Vznikají nová státní uskupení, do nichž se promítají ideologie zmíněné výše. Země, jež dříve o kolonie neprojevovaly příliš velký zájem, se snaží nějaké získat, protože to považují za měřítko politické, mocenské presti že v Evropě. Kolonie se stávají místem, kde lidé mohou uskutečnit své sny, které v Evropě již ne byly možné. Afrika pojme nezaměstnané, katolí ci christianizují černochy, zkoušejí se zde nové postupy v zemědělství dříve, než budou apliko vány v Evropě. Autoři se však snaží ukázat, že nemůžeme kolonialismus vnímat jen černobíle. Nelze jen odsuzovat, nebo jen vyzvedávat úlohu kolonistů v těchto zemích. Musíme si uvědomit, že se jedná nejen o otázku politickou, ale i hos podářskou, kulturní, náboženskou a částečně i civilizační, protože Evropané byli přesvědčeni, že na jiném kontinentu mají svou misi a musejí přenést vyspělou evropskou kulturu do Afriky, protože černoši, Evropany nahlíženi jako nevy spělí a zaostalí, to potřebují a bude jim tak lépe.
pomníků vděčnosti k uctívání hrdinů. Nástin problematiky historické paměti ve veřejném prostoru v Polsku III. MÍSTA PAMĚTI ZAHRANIČNÍHO ODBOJE Pavel Mücke (ÚSD AV ČR – FHS UK): Po stopách pamětních válek aneb Vzpomínkové práce vojáků druhého čs. zahraničního odboje jako místa paměti Miloslav Čaplovič (VHÚ Bratislava): Pamätník čs. armádného zboru na Dukle v premenách času 1947–2021 MÍSTA PAMĚTI NA DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKU A JEJICH PROMĚNA
a
Miroslav
Slovenské národní
jako československé
Zaniklé obce jako místo paměti – Ústecko Jan Rychlík (KHi FP TUl): Krkonoše jako místo paměti Čechů a Němců Dílčí exkurze – liberecká místa paměti (Milan Svoboda, lubor lacina) Večer: Přátelské posezení účastníků semináře Středa 17. 8. 2022 VI. DIDAKTICKÝ BLOK – ZÁKLADNÍ REFERÁTY Iva Vachková (Muzeum hlavního města Prahy): Potenciál míst paměti pro vyučování dějepisu Alžbeta Śnieżko (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika Košice): Pamäť ako databáza hodnot VII. DIDAKTICKÝ
na
zásahu Waffen-SS z výcvikového prostoru Böhmen proti Pražskému povstání V. REGIONÁLNÍ PERSPEKTIVA – ŘÍŠSKÁ ŽUPA SUDETY Jan Vajskebr – Jan Zumr (ÚSTR): Topografie teroru. Struktury nacistického bezpečnostního aparátu nacistického Německa v říšské župě Sudety Petr Karlíček (Archiv města Ústí nad
Pavel
Místa
Marek Syrný (FF UMB): Miesta pamäti ii. svetovej vojny Slovensku súčasnosť Michela (FF UK Praha): povstání místo paměti Kmoch: Konec pánů Benešovska. paměti labem): BLOK – WORKSHOPY Workshop I: Iva Vachková (Muzeum hlavního města Prahy): liberecké Stolpersteine Workshop II: Alžbeta Śnieżko (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika Košice): U – mapa. Nástroj na sprítomňovanie minulosti Workshop III: Jakub Mlynář (cV Malach): Místa paměti v Archivu vizuální historie USc Shoah Foundation Workshop IV: Jan Bárta (FF UK) – Markéta Těthalová (Základní škola Poznávání): Odlišná historická vyprávění jako konfliktní výukové téma. Paměťová výuka na středních školách a její obecná úskalí VIII. MÍSTA PAMĚTI VE FILMOVÉ A TELEVIZNÍ TVORBĚ Jan Bárta (FF UK): Druhá světová válka, SNP a stalinismus. Rekonstrukce paměti, traumatu a politikum v československé kinematografii 60. let Petr Bednařík (FSV UK): Obraz 2. světové války v československé filmové a televizní tvorbě 70. a 80. let. Normalizační manipulace s pamětí jako součást dobové propagandy Jaroslav Kratochvíl (FAMU): Paměť dokumentárního filmu versus historická paměť, dvě strany jedné mince Petr Vlček: 2. světová válka jako obsedantně-kompulzivní téma polské kinematografie XI. Místa paměti ve veřejném prostoru – projekty Jan Špringl (Památník Terezín): „Za pomníčky“. Dokumentace stavu míst bývalých nacistických táborů a masových hrobů obětí nacismu v ČR Kateřina Portmann – Linda Skrbková (KHi FP TUl): liberecké Stolpersteine Michaela Pavlátová: Místa Paměti národa – webový portál
119XXII 2021 2 IV. REGIONÁLNÍ PERSPEKTIVA – PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA A SLOVENSKÁ REPUBLIKA
ehemaligen tschecho
120 Fontes nI ssae | p rameny nI sy studIe
Nach
untergegangene Siedlungen
resume 1945 im slowakischen Grenzgebiet. Eine vergleichende Studie zur Situa tion an der Nord- und Südgrenze Das Gehöft Nr. 2 in Kojecko. Ein Beitrag zur Entwicklung des Blockhausbaus in der Region Böhmisch Aicha/Český Dub Franz Metzner und Reichenberg_ licht und Glas. Die lüsterfabrik in Steinschönau/Kamenický Šenov Die sogenannte Waldes-Sammlung 1946–1977. Der Weg des Waldes-Museums für Knöpfe und Kleiderverschlüsse von Prag-Wrschowitz/Praha-Vršovice ins Museum für Glas und Bijou terie in Gablonz/Jablonec nad Nisou Zanikłe osiedlenie po 1945 r. w byłym pograniczu czechosłowackim. Studium komparatywne granicy północnej i południowej Posiadłość wiejska nr 2 w Koje cku, artykuł o rozwoju cembrowanego domu piętrowego na Ziemii Českodubskiej Franz Metzner i Ziemia liberecka Światło i szkło. Zakład żyrandoli w Kamenickim Šenovie Tzw. Kolekcja Waldes w latach 1946–1977. Droga Funduszu Kolekcji Guzików i Spinek Muzeum Waldesa z praskich Vršovic do Muzeum Szkła i Biżuterii w Jabloncu nad Nisou_ Nach 1945 untergegangene Siedlungen im ehemaligen tschechoslowakischen Grenzgebiet. Eine vergleichen de Studie zur Situation an der Nord- und Südgrenze Das Gehöft Nr. 2 in Kojecko. Ein Beitrag zur Entwicklung des Blockhausbaus in der Region Böhmisch Aicha/Český Dub Franz Metzner und Rei chenberg licht und Glas. Die lüsterfabrik in Steinschönau/Kame nický Šenov Die sogenannte Waldes-Sammlung 1946–1977. Der Weg des Waldes-Museums für Knöpfe und Kleiderverschlüsse von Prag-Wrschowitz/Praha-Vršovice ins Museum für Glas und Bijou terie in Gablonz/Jablonec nad Nisou Zanikłe osiedlenie po 1945 r. w byłym pograniczu czechosłowackim. Studium komparatywne granicy północnej i południowej Posiadłość wiejska nr 2 w Koje cku, artykuł o rozwoju cembrowanego domu piętrowego na Ziemii Českodubskiej Franz Metzner i Ziemia liberecka Światło i szkło. Zakład żyrandoli w Kamenickim Šenovie Tzw. Kolekcja Waldes w latach 1946–1977. Droga Funduszu Kolekcji Guzików i Spinek Muzeum Waldesa z praskich Vršovic do Muzeum Szkła i Biżuterii w Jabloncu nad Nisou Nach 1945 untergegangene Siedlungen im ehemaligen tschechoslowakischen Grenzgebiet. Eine vergleichen de Studie zur Situation an der Nord- und Südgrenze Das Gehöft Nr. 2 in Kojecko. Ein Beitrag zur Entwicklung des Blockhausbaus in der Region Böhmisch Aicha/Český Dub Franz Metzner und Rei chenberg licht und Glas. Die lüsterfabrik in Steinschönau/Kame nický Šenov Die sogenannte Waldes-Sammlung 1946–1977. Der Weg des Waldes-Museums für Knöpfe und Kleiderverschlüsse von Prag-Wrschowitz/Praha-Vršovice ins Museum für Glas und Bijou terie in Gablonz/Jablonec nad Nisou Zanikłe osiedlenie po 1945 r. w byłym pograniczu czechosłowackim. Studium komparatywne granicy północnej i południowej Posiadłość wiejska nr 2 w Koje cku, artykuł o rozwoju cembrowanego domu piętrowego na Ziemii Českodubskiej Franz Metzner i Ziemia liberecka Światło i szkło. Zakład żyrandoli w Kamenickim Šenovie Tzw. Kolekcja Waldes w latach 1946–1977. Droga Funduszu Kolekcji Guzików i Spinek Muzeum Waldesa z praskich Vršovic do Muzeum Szkła i Biżuterii w Jabloncu nad Nisou_ Nach 1945 untergegangene Siedlungen im ehemaligen tschechoslowakischen Grenzgebiet. Eine vergleichen de Studie zur Situation an der Nord- und Südgrenze Das Gehöft Nr. 2 in Kojecko. Ein Beitrag zur Entwicklung des Blockhausbaus in der Region Böhmisch Aicha/Český Dub Franz Metzner und Rei chenberg licht und Glas. Die lüsterfabrik in Steinschönau/Kame nický Šenov Die sogenannte Waldes-Sammlung 1946–1977. Der Weg des Waldes-Museums für Knöpfe und Kleiderverschlüsse von Prag-Wrschowitz/Praha-Vršovice ins Museum für Glas und Bijou terie in Gablonz/Jablonec nad Nisou Zanikłe osiedlenie po 1945 r. w byłym pograniczu czechosłowackim. Studium komparatywne granicy północnej i południowej Posiadłość wiejska nr 2 w Koje cku, artykuł o rozwoju cembrowanego domu piętrowego na Ziemii Českodubskiej Franz Metzner i Ziemia liberecka Światło i szkło. Zakład żyrandoli w Kamenickim Šenovie Tzw. Kolekcja Waldes w latach 1946–1977. Droga Funduszu Kolekcji Guzików i Spinek
XXII 2021 2
121 Zusammenfassung Nach 1945 untergegangene Siedlungen im ehemaligen tschechoslowakischen Grenzgebiet. Eine vergleichende Studie zur Situation an der Nord- und Südgrenze MicHAl BUREŠ | RENATA TiŠEROVá | Die Erforschung der nach 1945 untergegangenen Siedlungen im ehemaligen tschecho slowakischen Grenzgebiet aus archäologischer Perspektive erfolgt mittels einer Reihe unterschiedlicher Analysen und Sondierungen. Es handelt sich um die Ergründung einer verschwundenen Kultur landschaft. Der Untergang der Siedlungen im tschechoslowaki schen Grenzgebiet nach 1945 wird zumeist in Verbindung gebracht mit der Vertreibung der deutschsprachigen Bevölkerung und der anschließenden Unfähigkeit des tschechoslowakischen Staates, die entvölkerten Gebiete mit neuer einheimischer Bevölkerung zu be siedeln und die Menschen hier zu halten. Auch die Deklarierung von Sperr- und Grenzzonen, veränderte wirtschaftliche Bedingungen und die Auflösung des Kleingewerbes spielten eine Rolle. Wir vergleichen die untergegangenen Dörfer an den Grenzen des „Kalten Krieges“ im Süden mit jenen im „inneren“ des militärischpolitischen Blocks im Norden. Trotz der offensichtlichen Unter schiede in den regionalen Merkmalen des Sicherheitsregimes ergibt sich für beide Grenzen das gleiche archäologische Bild. Unsere Ana lyse umfasst eine Bewertung des archäologischen und denkmalpfle gerischen Potenzials im Vergleich von lokalitäten an beiden Rän dern der Republik. Die untersuchten Orte können ein Potenzial für die Erhaltung des kulturellen Erbes haben, zumal wenn sichtbare Überreste oberhalb des Bodens bewahrt sind, die auch von einem ungeschulten Besucher wahrgenommen werden können. Wir befin den uns heute in einer idealen Zeit, um zumindest an ausgewählten Stätten ein so genanntes Kuratorenmanagement zu etablieren und zu versuchen, diese lokalitäten für die zukünftige Forschung mög lichst lange zu erhalten. Ein landesweiter Vergleich der untergegan genen oder teilweise verschwundenen Dörfer und Siedlungen des tschechischen Grenzgebiets zeigt eine Reihe von Gemeinsamkeiten und einige mehr oder weniger erwartete Unterschiede. Wir schlagen daher vor, das denkmalpflegerische Potenzial zu nutzen, um an die dramatischen Ereignisse der jüngsten Vergangenheit und die damit einhergehenden Veränderungen der landschaft zu erinnern.
TEREZA KONVAliNKOVá | MARTiN OUHRABKA | Der Text fasst die Ergebnisse der Dokumentation des Blockhauses des Ge höfts Nr. 2 (historische Nr. 20) in Kojecko zusammen. Es ist ein Bei trag zur laufenden Erforschung der ältesten erhaltenen ländlichen Architektur in der Region um Böhmisch Aicha/Český Dub und im isergebirgsvorland. Die neu gewonnenen Erkenntnisse aktualisie ren frühere Forschungsergebnisse. Dank genauer Ergebnisse einer dendrochronologischen Analyse und eines Vergleichs mit den bereits durchgeführten Untersuchungen können sie in den Kontext der Ent wicklung des eingeschossigen Blockhauses eingeordnet werden. Das Haus des Gehöfts Nr. 2 wurde durch den Beschluss der Schul- und Kulturkommission des Bezirks-Nationalausschusses in liberec am 25. November 1964 unter der Nummer des ÚSKP-Registers 14080/54342 in die staatliche liste der Kulturdenkmäler eingetragen. Die Ergebnisse haben vor allem die zeitliche Einordnung des Be ginns des Vorkommens dieser Hausvariante im untersuchten Gebiet wesentlich verfeinert. Archivalische Quellen belegen die Existenz ei nes Gehöfts in diesem Gebiet bereits Ende des 16. Jahrhunderts. Der Bau des Hauses wurde dendrochronologisch für den Übergang des 17. zum 18. Jahrhundert eruiert. Dies entspricht in gewisser Weise der allgemeinen Annahme und folgt der zuvor ermittelten Datierung der verstreut liegenden Häuser mit einer hohen Blockstube, die etwa zwischen den 1740er und 1790er Jahren entstanden sind.
Das Gehöft Nr. 2 in Kojecko. Ein Beitrag zur Entwicklung des Blockhausbaus in der Region Böhmisch Aicha/Český Dub
Das Haus ist ein wertvolles Zeugnis für die kontinuierliche Besied lung des Ortes, die bis in die zweite Hälfte des 16. Jahrhunderts zu rückreicht. Es ist daher von grundlegender Bedeutung für die histo rische und städtebauliche Entwicklung des Dorfes. Die Entwicklung des traditionellen Handwerks und der lebensweise im 17. bis 20. Jahrhundert lässt sich anhand der erhaltenen Strukturen und einzel ner handwerklicher Details nachvollziehen. Angesichts des derzeiti gen massiven Trends zum Abriss historischer Gebäude ist der Schutz der dörflichen Bausubstanz unerlässlich. Es ist zudem ebenso not wendig, diese Zeugnisse der Vergangenheit, die immer schneller ver schwinden, weiterhin zu dokumentieren.
JAN MOHR | Der deutschböhmische Bildhauer Franz Metzner (18. November 1870, Wscherau/Všeruby u Plzně – 24. März 1919, Berlin) stellte sich in Nordböhmen durch seine Teilnahme an der Deutschböhmischen Ausstellung 1906 in Reichenberg vor, für die er einen figürlichen Brunnen vor dem Hauptausstellungspavillon schuf. Bei dieser Gelegenheit präsentierte er zudem in Zusammenar beit mit dem Architekten Josef Zasche sein bisheriges Schaffen erst mals in Böhmen und zwar in einem der Flügel des Kunstpavillons. Damit zeigte er sich im Reichenberger Kontext als Repräsentant der im mitteleuropäischen Raum fortschrittlichen künstlerischen ideen der Wiener Sezession. Obwohl nach dem Ende der Ausstellung eine Aufstellung von Metzners Brunnen vor dem Reichenberger Rathaus geplant war, kam es zu lebzeiten des Künstlers nicht zur Umsetzung. Dies geschah erst 1925, sechs Jahre nach Metzners Tod. Ein weite res für Reichenberg vorgesehenes Werk, ein Denkmal für den Mä zen und Textilunternehmer Heinrich von liebieg, wurde 1916 nach mehrjährigen Vorbereitungen auf einen späteren Zeitraum verscho ben. Durch den Tod des Künstlers 1919 kam es nicht mehr zur Rea lisierung. Franz Metzners einziges Werk in der Region Reichenberg
Franz Metzner und Reichenberg
Den Entwurf des neuen Werks erstellte ein Team des 1961 gegründe ten Prager Spezialstudios Skloprojekt. Die Bauarbeiten wurden von der Firma Vítkovické stavby Ostrava realisiert, die hauptsächlich im industriegebiet von Mährisch-Ostrau/Ostrava tätig war. Die künst lerische Gestaltung der Außenanlagen oblag Vjačeslav irmanov und Václav Šlapák. Der Bau war von erheblichen Schwierigkeiten und Verzögerungen begleitet, und die ursprünglich geplante inbetrieb nahme im Jahr 1970 wurde nicht eingehalten. Teil des Projekts war auch ein umfangreicher Wohnungsbau in der Nähe des Werkstand orts. Der eigentliche Produktionskomplex ist ein Beispiel für die hochwertige industriearchitektur der 1960er Jahre und spiegelt alle zeitgenössischen Konzepte: Zonierung, Konzentration in einem Mo noblock und eine durchdachte volumetrische Komposition. „Waldes-Sammlung“ 1946–1977. Der Weg des Waldes-Museums für Knöpfe und Kleiderverschlüsse von PragWrschowitz/Praha-Vršovice ins Museum für Glas und Bijouterie in Gablonz/ Jablonec nad Nisou KATEřiNA HRUŠKOVá | Das Museum für Glas und Bijouterie in Gablonz/Jablonec nad Nisou (MSB) verwaltet seit 1973 einen Teil der ursprünglichen Sammlung des Waldes-Museums für Knöpfe und Kleiderverschlüsse (Knopf-Museum Heinrich Waldes; WM), das vom industriellen und Sammler Heinrich Waldes gegründet worden war. Das Museum existierte von 1916 bis 1946 in Prag-Wrschowitz/ Praha-Vršovice als Teil der Firma Waldes & co. Die Studie befasst sich mit dem Schicksal des zahlenmäßig größeren Teils der Sammlung, die ethnografische und kunsthandwerkliche Artefakte, technologische Muster, historische Textilien und Archivmaterialien umfasste. Nach der Auflösung des WM wurden diese Artefakte vom Kunstgewerbemuseum Prag (UPM) verwaltet und sind nun Teil der Sammlung des MSB. 1946 wurde das Knopf-Museum im Zuge der Verstaatlichung der Firma Waldes & co. geschlossen. Die Sammlung wurde dem UPM als Depositum übergeben. Besonders wertvolle Exponate wurden eingelagert und in Prag belassen. Der größte Teil des Depots, das neben Kleiderverschlüssen, Textilien und technologischen Objek ten auch Bücher umfasste, wurde in Kisten ohne detaillierte Auf zeichnungen zum UPM transportiert und schließlich 1950 in ei nem Nebengebäude des Schlosses Jemnischt/Jemniště eingelagert. Nach der Ablehnung des Restitutionsantrags von Hedvika Waldes wurde kein Verwalter der eingelagerten Sammlung benannt. Die Sammlung befand sich in einem vermögensrechtlichen Vakuum. Die Bücher wurden für die Handbibliothek des Museums der gesell schaftlichen Kultur verwendet, während die anderen Kisten mehr oder weniger unberührt blieben und unter unbefriedigenden Bedin gungen gelagert wurden. im Jahr 1967 gelang es dem UPM, die lie genschaft an die verstaatlichte Firma KOH-i-NOOR zu übertragen, der faktischen Nachfolgerin von Waldes & co. Auch hier gelang es nicht, eine langfristige angemessene Verwendung für die Samm lung zu finden. Dank der initiative des UPM wurde die Sammlung schließlich im MSB untergebracht, wo ihre Registrierung begann, ausgewählte Stücke in die Dauerausstellung aufgenommen wurden und zwei Sammlungskonvolute noch in den 1970er Jahren in Aus stellungen zu sehen waren. Die Studie stützt sich auf eine Analyse zeitgenössischer Dokumente, die im Nationalarchiv in Prag (Bestand der staatlichen Denkmalver waltung), im UPM in Prag (Materialien im Zentrum für Dokumen tation der Sammlungen und in der Abteilung für Registrierung der Sammlungen, der Registratur) und im staatlichen Bezirksarchiv in Jablonec nad Nisou (Bestand des Glas- und Bijouteriemuseums) aufbewahrt werden, sowie auf zeitgenössische Zeitschriftenartikel, Werbematerialien und Ausstellungskataloge.
resume 122 Fontes nI ssae | p rameny nI sy war ein im Sommer 1913 enthülltes Relief mit dem Bildnis Kaiser Josephs ii. für das Dorf Ringenhain/Větrov bei Friedland/Frýdlant. Verdankt wird es einem Freund Metzners, dem Raspenauer Maler Franz Wenzel Jäger, der dem Ringenhainer lehrer Josef Sedlak den Kontakt zum Bildhauer vermittelte. Dieser schuf nicht nur das Re lief, sondern entwarf das gesamte Denkmal und wählte persönlich den Ort für seine Aufstellung aus. in der erhaltenen Korrespondenz im Deutschen Kunstarchiv des Germanischen Nationalmuseums in Nürnberg enthalten zwei Bände Briefabschriften sowie authentische Zeugnisse von F. Metzner, die sich auf die genannten Kunstwerke beziehen. Darüber hinaus befasst sich die Korrespondenz auch mit ganz persönlichen Angelegenheiten. Seit der Reichenberger Aus stellung bis 1916 spielte die Zusammenarbeit mit dem aus Gablonz/ Jablonec stammenden Josef Zasche eine wichtige Rolle in Metzners Arbeit. Diese Kooperation ist in den erwähnten Briefwechseln viel fältig dokumentiert, verdient jedoch eine gesonderte Bearbeitung, da sich die meisten daraus hervorgegangenen Werke außerhalb des Territoriums Nordböhmens befinden. Licht und Glas. Die Lüsterfabrik in Stein schönau/Kamenický Šenov
PETR FREiWilliG | in der ersten Hälfte der 1960er Jahre geriet die tschechoslowakische Wirtschaft in eine Krise, die zur Annullierung des dritten Fünfjahresplans führte. Eines der schwerwiegenden Pro bleme war die hohe Verschuldung und die ungünstige Exportsitua tion in kapitalistische länder. Es mangelte an Devisen, die für tech nologische innovationen notwendig waren. Einer der erfolgreichsten Exportsektoren war die Glas- und Schmuckindustrie, die allerdings nach 1948 stark unterinvestiert war. Der Erfolg der Weltausstellung Expo 58 trug dazu bei, dass sich die Sichtweise auf die Branche än derte und in den 1960er Jahren landesweit beispiellose investitionen in den Anlagenbau getätigt wurden. in Steinschönau/Kamenický Šenov, einem seit dem 18. Jahrhundert weltbekannten Zentrum der Glasproduktion und des Glashandels, wurde eine neue Kronleuch terfabrik errichtet. Die Herstellung von Glaslüstern hatte hier eine besondere Tradition und es waren in der Vergangenheit mehrere darauf spezialisierte Unternehmen gegründet worden, darunter als wichtigstes die Companie Elias Palme. Nach 1945 wurden alle Unter nehmen verstaatlicht und anschließend in einem nationalen Unter nehmen zusammengeführt, das ab 1952 den Namen lUSTRy trug. Die Zersplitterung der Tätigkeiten, die sich aus der Fusion so vieler Unternehmen ergab, führte zu Schwierigkeiten, wobei sich auch die Form des Kombinats als ungeeignet erwies. Anfang der 1960er Jahre fiel der Entschluss zum Bau eines neuen Werks. Mit dem Bau wur de am 22. Juni 1966 begonnen und 1972 erfolgte die Aufnahme des Probebetriebes. Die Fertigstellung zog sich jedoch noch bis 1977 hin.
Dom posiadłości nr 2 był zapisany wo Państwowym Spisie Zabytków Kulturalnych na podstawie decyzji Oświatowej i Kulturowej Komisji Powiatowego Urzędu Narodowego w libercu w dniu 25. 11. 1964 za numerem rejestru ÚSKP 14080/5-4342. Wyniki przede wszystkim zasadniczo uściśliły czasowe umieszczenie początku pojawienia się tego wariantu domu na badanym terenie. Źródła archiwalne udowadniają istnienie posiadłości w danym miej scu już pod koniec XVi wieku. Budowa domu była dendrochronolo gicznie dokładnie udowodniona na przełomie XVii i XViii wieku. Odpowiada w pewnym stopniu ogólnym oczekiwaniom i nawiązuje do pozyskanego dotychczas datowania domów z wysoką izbą wystę pujących od 40-tych do 90-tych lat XVii wieku. Dom jest cennym dokumentem o kontynuowanym zasiedleniu danego miejsca, które jest udokumentowane już od drugiej poło wy XVi wieku. Dlatego ma zasadniczą wartość dla historycznego i urbanistycznego rozwoju wsi. W kontekście przetrwałych kon strukcji i poszczególnych szczegółów rzemieślniczych można śledzić rozwój rzemiosła tradycyjnego i sposobu życia w XVii–XX wieku. Z uwzględnieniem obecnego masywnego trendu demolowania obiektów historycznych jest niezbędna ochrona obiektów wiejskich. Należy również kontynuować dokumentowanie tych przypomnień przeszłości, które znikają coraz częściej.
streszczenie
Franz Metzner i Ziemia Liberecka JAN MOHR | Rzeźbiarz czesko – niemiecki, Franz Metzner (18. 11. 1870 Všeruby koło Pilzna / Wscherau – 24. 3. 1919 Berlin) zaprezen tował się w środowisku czech Północnych przede wszystkim swo im udziałem na Wystawie Niemców czeskich (Deutschböhmische Ausstellung) w libercu w roku 1906, ze względu na którą wykonał on fontannę figuralną przed głównym pawilonem wystawowym.
Przy tej okazji w jednym ze skrzydeł pawilonu sztuki po raz pierwszy w czechach we współpracy z architektem Josefem Zaschem przed stawił również swoją dotychczasową twórczość. W środowisku li bereckim przedstawił się więc jeden z artystów, który prezentował w środowisku środkowoeuropejskim ówczesne pomysły progresyw nej secesji wiedeńskiej. Pomimo tego, że po zakończeniu wystawy planowano zainstalować fontannę w mieście przed ratuszem, jednak nie zostało to wykonane w libercu za życia artysty. Doszło do tego aż w roku 1925, sześć lat po śmierci Metznera. Również następna przy gotowywana praca dla liberca, pomnik protektora i przedsiębiorcy przemysłu włókienniczego, Heinricha von liebiega, w roku 1916 została przesunięta po kilku latach przygotowań na okres późniejszy. Ze względu na zgon artysty w roku 1919 nie zostało to już zrealizowa ne. Jedyną pracą Franza Metznera na Ziemi libereckiej został relief z podobizną cesarza Józefa ii. w miejscowości Větrov koło Frýdlantu v Čechách, który odsłonięto latem 1913 roku. Zasługę o wykonanie dzieła miał przyjaciel Franza Metznera, raspenavski malarz, Franz Wenzel Jäger, który przekazał větrovskiemu nauczycielowi, Jose fowi Sedlakowi, kontakt do rzeźbiarza. Wykonał on nie tylko relief, ale również cały kompleks pomnika i osobiście wybrał przestrzeń
częścią składową naszej analizy jest ocenienie potencjału archeo logicznego i zabytkowego porównywanych miejsc na obu stronach republiki. Badane miejsca mogą mieć również swój potencjał za bytkowy, nawet w przypadku, że na miejscu ponad poziomem te renu znajdują się dostrzegalne bezpośrednio okiem pozostałości, które jest zdolny rozeznać i niepouczony turysta. Dziś znajdujemy się w okresie, który jest idealny do stanowienia tzw. kuratorskiego managementu co najmniej w wybranych miejscach i celem usiło wania o utrzymanie miejsc dla przyszłych badań tak długo, jak to będzie możliwe. Porównywanie zanikłych i częściowo zanikłych wsi i osad czeskiego pogranicza w całej republice przejawia szereg podobieństw i kilka więcej lub mniej oczekiwanych różnic. Dlatego proponujemy wykorzystać potencjał zabytkowy do przypomnienia dramatycznych wydarzeń przeszłości i tego, do jakich zmian w kra inie prowadziły te wydarzenia. Posiadłość wiejska nr 2 w Kojecku, artykuł o rozwoju cembrowanego domu piętrowego na Ziemii Českodubskiej
TEREZA KONVAliNKOVá | MARTiN OUHRABKA | Tekst pod sumowuje wyniki dokumentacji domu cembrowanego posiadłości nr 2 (historyczny nr 20) w Kojecku. chodzi o następny artykuł o prze biegającym badaniu najstarszej przetrwałem architektury wiejskiej na Ziemi Českodubskiej i w dorzeczu izery. Nowo pozyskane infor macje aktualizują starsze już wyniki badawcze. Dzięki dokładnym wynikom analizy dendrochronologicznej i porównaniom z realizo wanymi już badaniami można je podać i umieścić w kontekście roz woju piętrowego domu cembrowanego.
123 Instituce XXII 2021 2 resume Zanikłe osiedlenie po 1945 r. w byłym pograniczu czechosłowackim. Studium komparatywne granicy północnej i południowej MicHAl BUREŠ | RENATA TiŠEROVá | Badanie zasiedlenia za nikłego po roku 1945 w byłym pograniczu czechosłowackim z punk tu widzenia archeologii realizujemy za pośrednictwem kilku okręgów badawczych. chodzi o badania zanikłej krainy kulturowej. Zanik osad w pograniczu czechosłowackim po roku 1945 bywa najczęś ciej połączony z wysiedlaniem obywatelstwa niemieckojęzycznego i następną niezdolnością państwa czechosłowackiego o dosiedlenie tych obszarów nowym obywatelstwem i jego utrzymanie. Swoją rolę odegrało również założenia zakazanego pasma granicznego, zmiana stosunków gospodarczych i zanik drobnych działalności gospodar czych. Porównujemy zanikłe wsie usytuowane na granicach „zimnej wojny“ na południu ze wsiami „wewnątrzkrajowymi“ wojskowo-po lityczny blok na północy. Pomimo widocznych różnic w charakterys tykach regionalnych reżimu ochrony uzyskujemy u obu granic taki sam obraz archeologiczny.
Brakowało dewiz niezbędnych na in nowacje technologiczne. Jednym z najważniejszych branż ekspor towych był przy tym przemysł szklarniany i biżuteria, po roku 1948 mocno niedoceniony inwestycyjnie. Sukces na Wystawie Światowej Expo 58 przyczynił się do zmiany punktu spojrzenia na tę branżę i bezprecedensowe budowanie inwestycyjne zakładów w całym kra ju, odbywające się to w latach 60-tych. Nowa fabryka żyrandoli w Ka menickim Šenovie, znanego w świecie centrum produkcji szklarskiej i handlu od XViii wieku. Tutejszym artykułem specyficznym stały się żyrandole szklane. Powstał tu szereg specjalizowanych firm, z któ rych najbardziej wybitną stała się Companie Elias Palme. Po roku 1945 roku były wszystkie zakłady znacjonalizowane a następnie złą czone w jeden zakład narodowy, który od roku 1952 roku nosił nazwę lUSTRy. Rozproszenie eksploatacji, wypływające z połączenia tylu firm, prowadziło do problemów. Nie odpowiadał również ich charak ter. Dlatego na początku lat 60-tych podjęto decyzję o wybudowaniu nowego zakładu. Budowę rozpoczęto 22. 6. 1966 i została wprowa dzona do eksploatacji w 1972 roku. Jednak została dokończona aż w 1977 roku. Projekt nowego zakładu opracowała załoga praskiego specjalizowanego atelier Skloprojekt, założonego w 1961r. Budo wę zrealizowała firma Vítkovické Stavby Ostrava działająca przede wszystkim w ostravskiej aglomeracji przemysłowej. Dekoracje arty styczne wnętrza zabezpieczyli Vjaczeslaw irmanov i Václav Šlapák. Budowie towarzyszyły znaczne problemy i opóźnienia. Pierwotnie zaplanowane rozpoczęcie eksploatacji w 1970 roku nie udało się do trzymać. częścią składową stała się masywna budowa mieszkanio wa w sąsiedztwie areału. Sam kompleks budowlany jest przykładem jakościowej architektury przemysłowej lat 60-tych i odzwierciedla wszystkie koncepcje tego okresu: strefowanie, koncentracja w mo nobloku i przemyślana kompozycja objętościowa. „Kolekcja Waldes” w latach 1946–1977. Droga Funduszu Kolekcji Guzików i Spinek Muzeum Waldesa z praskich Vršovic do Muzeum Szkła i Biżuterii w Jabloncu nad Nisou KATEřiNA HRUŠKOVá | Muzeum Szkła i Biżuterii w Jabloncu nad Nisou(MSB) administruje od roku 1973 część pierwotnej ko lekcji Muzeum Guzików i Spinek Waldesa (WM) założonego przez przemysłowca i kolekcjonera, Jindřicha Waldesa. Muzeum istniało w latach 1916–1946 w Pradze-Vršovice jako część składowa zakła du Waldes&co. Studium trudni się losem ilościowo większej części kolekcji, zawierającej przedmioty etnograficzne i artystyczno prze mysłowe wzorki, materiał historyczny i przedmioty archiwalne. Ko lekcja po zamknięciu WM była administrowana przez Artystyczno Przemysłowe Muzeum w Pradze (UPM) a obecnie jest częścią skła dową MSB. W roku 1946 w następstwie znacjonalizowania firmy Waldes& co. doszło do likwidacji Muzeum Waldesa. Fundusz zbiorów został przesunięty jako depozyt do administracji UPM. Szczególnie cenne eksponaty zostały umieszczone i pozostawione w Pradze. Większa część depozytu, zawierającego obok spinek, materiałów tekstylnych, technologii i książek, została bez szczegółowej ewidencji przewiezio na do UPM i w końcu została umieszczona w roku 1950 w jednym budynku gospodarczym na zamku Jemniště. Po odrzuceniu wnios ku restytucyjnego Hedviky Waldes nie stanowiono administratora deponowanej kolekcji. Kolekcja znalazła się w wakuum majątkowo prawnym. Książki wykorzystano w podręcznej bibliotece Muzeum Kultury Socjalnej, reszta pakunków mniej lub więcej nietkniętych umieszczono w nieodpowiednich warunkach. W 1967r. UPM udało się przenieść majątek na zakład narodowy KOH-i-NOOR, faktycz nego kontynuatora Waldes& co. Ani jemu nie udało się znaleźć dla kolekcji długookresowego odpowiedniego wykorzystania. Dzięki inicjatywie UPM kolekcja została w końcu umieszczona w MSB, gdzie rozpoczęto jej ewidencję, wybrane sztuki zostały umieszczone w stałej ekspozycji a dwie kolekcje jeszcze w latach 70-tych XX wieku zostały zaprezentowane w ramach wystaw. Studium powstało na podstawie analizy dokumentów z tego okresu umieszczonych w Archiwum Narodowym w Pradze (Fundusz Pań stwowa Administracja Zabytkowa), w UPM w Pradze (materiały umieszczone w centrum Dokumentacji Zbiorów i w Dziale Ewiden cja Zbiorów, Registratura) i w Państwowym Archiwum Powiatowym w Jabloncu nad Nisou (Fundusz Muzeum Szkła i Biżuterii), artyku łów okresowych z periodyków, materiałów promocyjnych i katalo gów wystawowych. resume
124 Fontes nI ssae na jego umiejscowienie. W Deutsches Kunstarchiv przy Germani sches Nationalmuseum w Norymberdze, znajdują się w dochowanej korespondencji o tych faktach w dwóch tomach kopii archiwalnych z autentycznym poświadczeniem F. Metznera, dokumenty dotyczą ce konkretnych wspominanych dzieł artystycznych. Oprócz tego wspomniana korespondencja zajmuje się też zupełnie osobistymi kwestiami. Od wystawy libereckiej aż do roku 1916 znaczną rolę w twórczości Metznera zajmuje współpraca z rodakiem jabloneckim, architektem Josefem Zaschem. Jest ona bogato dokumentowana we wspomnianych kopiach archiwalnych, jednak zasługuje ona na sa modzielne opracowanie, ponieważ większość dzieł, które powstały dzięki tej współpracy, znajduje się poza obszarem czech Północnych. Światło i szkło. Zakład żyrandoli w Kamenickim Šenovie PETR FREiWilliG | W pierwszej połowie lat 60-tych XX wieku gospodarka czechosłowacka dostała się do kryzysu, który prowadził do odwołania trzeciego planu pięcioletniego. Jednym z poważnych problemów była wysokość długu i niekorzystna struktura eksportu do państw kapitalistycznych.
| p rameny nI sy
