TRAVEL DOGS
, k e s í Čokl
! t í ž í m u te n si
TEXT: VÁCLAV KŘÍŽ Ž
N
a tenhle úž úžasžasný kousek k světa jsem m se přijel podívat i já s m man anmanželkou. Hodlali jsme zde fotografovat a potápět se. Netušili jsme ovšem, že největší poklad nenajdeme pod hladinou, nýbrž na pláži z černého sopečného písku. Stalo se to na potápěčské základně Two Fish, odkud jsme každý den vyjížděli za podmořským fotografováním. Při našem příjezdu z Bitungu, nejbližšího přístavu v oblasti, při prvním vystoupení z přepravního člunu na pláži Lembehu, nás přivítalo nádherné a milé psisko zlatohnědé barvy. Když
říkám přivítalo, myslím tím skutečně přivítání na úrovni. Nešlo o banální očuchání, ale o vědoucí pohled, o oční setkání, jemuž nešlo odolat. Krátké štěknutí jako
[ 38 ] DOGS magazín | leden/únor 2011
DM0111_038-041_travelCoklisek.indd 38
21.12.10 14:00
meškal ani minutu, doprovodil manželku do bungalovu a od samého počátku jí dal na srozuměnou, že právě ji si vyhlédl jako parťáka ke svým hrám. Sedm dnů na Lembehu uteklo jako v pohádce. Ve stínu palem s neprostupnou džunglí za zády trávila nerozlučná dvojice dlouhé hodiny na průzkumných výpravách po pláži a podél pobřeží. Chodili spolu nejen plavat, ale také lovit kraby, sbírat mušle a pouštět lodičky ze skořápek kokosových ořechů. Tomu všemu Čoklísek dobře ro-
ího n r e v e s ti s la b o é n č e p , v so se nachází Na Sulawesi Utaa rav M , ři o m m é k c lu o výběžku ostrov ělé místo: Lembeh Strait. naprosto ojedinu u ostrůvku Lembeh, kde se díky Jedná se o úžindmínkám, danými silnou vrstvou specifickým pona na dně průlivu, nacházejí pod sopečného bah živočichové, kteří vypadají, jako vodní hladinoutali z Marsu, a za kterými se sem by se sem dos fové z celého světa. sjíždějí fotogra
FOTO: VÁCLAV KŘÍŽ
na pozdrav, a všechno bylo rázem jasné. Od místních jsme se dozvěděli, že je to „on“, že slyší na jméno Chocolate (čoklit) a že se narodil v Austrálii. Australáctví bylo na Čoklískovi (jak jsme si jej hned po česku přejmenovali) patrné na první pohled, v jeho žilách bezpochyby kolovala krev australských psů dingo. A pak asi i několik kapek z ridgebacka, to ví jen pánbůh a snad také Čoklískova maminka kdesi v dáli na jižním kontinentu. Ten zlatohnědý krasavec nepro-
leden/únor 2011 | DOGS GS magazín [ 39 ]
DM0111_038-041_travelCoklisek.indd 39
21.12.10 14:01
TRAVEL DOGS zuměl. A také se nikdy nevnucoval. Vyzval k akci, a když výjimečně nenašel pochopení, zabavil se sám. A přišel později. Ovšem byly i vyjímky. To když při hledání krabů šlápl mezi skalami na mořského ježka. Zoufale kvíkl a zůstal stát se zdviženou packou. „Pomoz mi, bolí to, au, au…“ nechal se slyšet. A také se nechal přenést na bezpečné místo a dal si vytahat největší ostny – o zbytek už se postaral sám. A jak dokázal za péči krásně poděkovat! Zajímavé také bylo, jak Čoklísek respektoval hranice svého území. Nikdy nepřekročil pomyslnou čáru oddělující pláž naší základny od pláže vedlejší. Ta byla cizí, což on dobře věděl. Ale běda,
když se k nám čas od času zatoulal nějaký pes odvedle. Z hodného a přítulného mazlíčka se rázem stala nekompromisní fúrie s naježenými chlupy a vyceněnými zuby, která s veškerou důsledností obhajovala naše, vlastně svoje výsostné území. A s respektem. I když měl Čoklísek svého pána, vlastně paničku, australskou provozovatelku základny, po celý týden nevyhledával jiného spoluhráče než moji ženu. Dokonce i spal na zápraží našeho bungalovu. Dovnitř ale nikdy nevešel bez pozvání. Po týdnu jsme odjížděli s poznáním, že tohle neuvěřitelně vnímavé a inteligentní zvíře si z každé potápěčské party, která sem dorazí, vybere
na základě okamžitých sympatií jednoho kamaráda a s ním se rozhodne strávit jeho dovolenou. A tak mu ubíhá život v tropickém ráji v radostném skotačení a ve společnosti stále nových novýcch přátel. Čoklísek si prostě umí žít!
[ Sedm dnů na Lembehu uteklo jako v pohádce ] [ 40 ] DOGS magazín | leden/únor 2011
DM0111_038-041_travelCoklisek.indd 40
21.12.10 14:01
bí. To nikdy. A tak jsem si po návratu domů alespoň pověsil jeho fotografii na zeď pracovny. Mám ho tak pořád na očích a přiznám se, že si na něho vzpomenu pokaždé, když usednu za psací stůl. A to je často! Ještě jsem ale nenašel odvahu říct to naší hrubosrsté jezevčici Šíše. Obávám se, že by to nepřijala s tolerancí a pochopením. [쏋]
FOTO: VÁCLAV KŘÍŽ
Samozřejmě že nás napadla myšlenka, jaké by to bylo mít takové úžasné zvíře jen pro sebe, tady doma v Česku. Ale tuhle myšlenku jsme zavrhli hned vzápětí. Něco takového bychom sobě ani Čoklískovi nemohli udělat. Unést ho po vyčerpávajících papírových tahanicích z tropického ráje do středoevropské reality čtyř, vlastně dnes už jenom dvou ročních obdo-
leden/únor 2011 | DOGS magazín [ 41 ]
DM0111_038-041_travelCoklisek.indd 41
21.12.10 14:02