chcete mě DOGS
Psi ul lici: i na u Ps
pr blém probl e
dneššní ní doby
Stalo se to v prosinci roku 2006. Byl chladný podvečer a já venčila svoji fenku yorkšírského teriéra. Nikde nikdo, a najednou se zpoza paneláku vynořil pes a běžel k nám. Vypadal jako kříženec rhodeského ridgebacka s anglickým pointrem. Moje fenka nemá ráda velké psy, začala na něj vrčet, a chtěla ho tak odehnat. Ještě teď si živě vybavuji ty jeho smutné psí oči… Bylo vidět, že je hladový a promrzlý. Řekla jsem si, že musím něco udělat. Rychle jsem dala svého psa domů, popadla salám z lednice a běžela jsem zpět a přitom doufala, že ho najdu. Bohužel, pes zmizel. Celé dny, možná i týdny jsem pak s sebou v kapse nosila pamlsky a náhradní vodítko. Teprve po Novém roce jsem to vzdala. Mnohokrát jsem si na něj později vzpomněla… O několik měsíců později jsem na něj narazila znovu. Byl pohublý, vyhladovělý, vypadal ještě zbídačeněji než dřív. Nebyl nic víc než kost a kůže, ale byl tak přátelský a mazlivý, že jsem si ho hned odvedla domů. Mohlo mu být takových pět let. Nechat jsem si ho nemohla, protože moje yorkšírka Sára hrozně žárlila. Na obojku měl známku o očkování. Byl v roce 2005 očkovaný proti vzteklině v sousedním městě, a tak jsem se tam s ním vydala. Na Městské policii mi řekli, že ztrátu psa nikdo nenahlásil, ale psa tu i přesto můžu nechat. Prý ho odvezou do útulku. [ 118 ] DOGS magazín | září/říjen 2010
DM0310_118-119 chcete_me.indd 118
2.9.10 14:18