proč ne?!
FANTOMAS
Jak se generální ředitel stavební firmy z Ústí proměnil v nejslavnějšího českého fanouška
PN001416
editorial
Sen o bramborové medaili Vážené čtenářky, vážení čtenáři, je důležitější zúčastnit se, nebo vyhrát? Náš zimní olympijský speciál ukazuje, že jak pro koho. Coubertinovo olympijské motto – ať už to originální, nebo to obrácené naruby, jistě zní mnoha sportovcům v hlavách. Zvlášť když po letech tréninku jsou na startu svého závodu či turnaje a v zádech jim fandí třeba sám slavný Fantomas. Není lehké být favoritem. Ale ani outsiderem, pro kterého je už jen navlečení startovního čísla splněným snem. Rakousko-mexický princ Hubertus von Hohenlohe si tenhle sen v Soči splní už pošesté. Jediný člen mexické výpravy je zároveň nejstarším olympionikem na ruských hrách. I on by rád uspěl. Jistě by chtěl mít doma jednu ze zlatých medailí, které nám dovolili vyfotit naši zlatí Dominik Hašek, Kateřina Neumannová anebo Aleš Valenta. Ale protože nejlepší umístění fešáka Huberta v jeho lyžařské kariéře bylo 5. místo v kombinaci (nutno podotknout, že z 5 klasifikovaných jezdců), stačilo by mu splnit si sen o bramborové medaili. Ta by k pětapadesátiletému desperátovi se šlechtickými kořeny vlastně docela pasovala. Jenže jak on sám říká, olympiáda v jeho pojetí není to o medailích, ale o stylu. Hodně stylových zážitků při čtení Proč ne?! nebo při sledování olympiády přeje Jan BABKA
proč ne?!
jan.babka@economia.cz
STRANA 3
obsah
STRANA 4
proč ne?! – ÚNOR 2014
Mix: Není kapitán jako Kapitán – 8 Bývalý osobní trenér Jaromíra Jágra a reprezentace Marian Jelínek se zamýšlí nad tím, jak vybrat nejlepšího lídra týmu.
Mix: Pochodně – 9 Jakou symboliku skrývají olympijské pochodně, nám popsal designér Michal Froněk.
Mix: Pěna dní ve Sv. Mořici – 10 18
Jak se baví smetánka v jednom z nejexkluzivnějších zimních resortů světa, reportuje přímo z místa Martina Lewis.
Rozhovor: Fantomas – 12 Sundej masku, Fantomasi, přikázali jsme nejslavnějšímu českému fanouškovi. A překvapivě jsme pod ní objevili generálního ředitele stavební firmy.
k dostání každý měsíc jako příloha deníku
Zblízka: Zlaté české – 18
24
Kde dnes mají místo slavné medaile našich sportovců, zjistili Irena Tesarčíková, Štěpánka Stein a Salim Issa.
Storyboard: Fešák Hubert – 24 Co to znamená být nejstarším olympionikem a zároveň i v šestapadesáti zůstat playboyem, nám řekl Hubertus von Hohenlohe. Ředitel redakcí: Vladimír PISKÁČEK Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSKÝ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Produkce/fotoeditorka: Irena TESARČÍKOVÁ Spolupracovnice redakce: Kateřina HANÁČKOVÁ
Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 180 07 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz
Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz
Úhel pohledu: Soči – 32 Jak se za poslední roky změnilo olympijské město a jeho okolí, zmapoval fotograf Rob Honstra.
Hodinky: Když jde o setiny – 42 Jaké to je, prohrát o necelých šest centimetrů, a proč vítěze a poražené někdy dělí jen tisíciny vteřiny.
Fotostory: Think Pink – 46 Růžový svátek Valentýna můžou v únoru slavit i singles. Stačí, když si přečtou náš návod, jak vidět svět růžově.
32
Autoview: Rolls-Royce Ghost – 50 Vyzkoušeli jsme, jaké to je, řídit jedním prstem dvouapůltunový vůz se soškou Spirit of Ecstasy za necelých deset milionů.
Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz
55
Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HOUŽVIČKOVÁ, Key Account Manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz
TITULNÍ STRANA: Fanoušek Fantomas na fotografii Davida Tureckého, Ústí n./L., 2014
Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem. Naše internetové stránky: life.ihned.cz/procne
PN001417
"! ! & $ $ ! "
$ " ! ' $ ' ! ! " $& ! ! % ! !
! # ' ! $ " ( % $' "( "! ! $ $ " ! ! $ $& $ $ " ! ( %
!& $ !% "
=%"( ($*$ ( * =E 7G EG9-'H EH'-* "A> 9/(*$= ' J E : 0* & *1 ' E-E /8 *% = '-EH & *-EH /(*- A=-) =$ 'H ' E-E 7 7$) -** AF ?;2?; 2 - -*!"$2
/-A"H)$ ., ) * :%8'A & * &AJ:%) A=-# ) =$ 'H) ' E-E 7 ) * =7"A2 * *- 9 E & - ' J 'A "G* /8$=-) & 9= &* EH'-**H & '- E (' ' E-E 7G2 - E% 9$ /8 =4
5 6 = ' I*% 9(-! * ' *-E )A /(*- A=-) =$ ' )A ' E-E 7A -*!"$ 7$) # -** AF EG9=$"A&% % & "- /8 *-9=$2
"*$ =% - -7*% $ -*!"$ EG9( "($ /8 *% I ' I*%'D * E7"($ '-)/ '=*% '=$E*% = "*-(-!$$ E * &) *:%) )-J* ) /7-9=-7A2 %( ) G(- IBJ *% 9=7-& /8$ I "-E *% )%9= /7/8%/7 EA @ : ('D 9/7 99- * & *-A2 B ( ) -9 J *% -/=$) (*% " EH9( 'D 9 )$*$) (*%) - & ) ) G( /8 A -E * E*$=8*% 7 ) EG( /# : * /8 )%9= * ( '=7-*$' 9/-(A 9 * 7J'-A * E- A2 - -9 J *% 9E "- %( / ' = "*$ =% - -7*% $ I /7 -E ($ * /8%9(A: *9=E% *-E )
9 )- $9=$ %) 9G9= )A :=%"( * - * )( '- '= 7 /8$* :% =- * I /-) *A= (* /-= : *%2
" & EG E * '-E-EH) -=G'-EH) 9G9= ) ) 9 & 9*H) 97-IA)$= (*H) '-*=7-(*%) / * ( ) '= 7H /-9'G=A& E: "*G )-J*-9=$ & *%) 9=$9' ) /7- -' )J$= /-AJ$=%2 %'G :$7-' )A =G8# 8 '-E )A $9/( &$ 9$ )DJ = * 9= E$= /8$/7 E$= E : / 7 '=*% 9/7 99- * "-7'H )( *H * /-& & *- A: $*=A$=$E* 2
! !
"
' E-E 7A 7$) -** AF & )-J* I /*-A= * "8%E % /(- "A * : ('G %'G 9/ $ (*%)A =( %='A A)%9= * )A E "-7*% 9=$ ' E-E 7A2 "8 = : ('G A)-J# +A&% EG "A=* = 9$ E :$ ' EA /8$ $ (*% = /(-= 2
!
G E * / = *=-E *H) 9G9= ) ) A=-# ) =$ ' /8%/7 EG //A $* A)-J+A& ' E-E 7 7$) -** AF -9 "# *-A= "-'-($ - "A9= '7 )-E / *G
PN001415-1
/- " E * "( '-A 9=7A'=A7A /7- /8%/7 EA 7DI*H " )( *H " ' E2 - E: & *- A "-A 7 !A( % '-( ' = ' G G(- EG"-E *E :% "A=$2 //A $*- ( == ( == ) "$ =- "-7' )( '- 9 )-9= =* =( %='- /7- ' J H = *=- * /-& I *$ "J ' J H (I /8$I/D9- $= * 9= E$= /8 9* /- ( E :$ " /7 7 * %2 -E-A * - 'A * )( '- (I /7- $9=$= & := 9* * &$ %'G A*' $ '= 7 & $*= # !7-E * E '-( 'A /7- 7 !A( $ )( * / *G2 = % '-( ' ) /--=- $= =%) A=-# ) =$ 'G I * $9=$ % /7- 92 - =-)=/7- 9A & )-J* * - 'A EG&)-A= A)%9=$= - ( *$ /7- (:% /-AJ$=%2
& 'H'-($ * /-& 9/7 99- (A*!- //A $*- ( == ) "$ =- ( == "-7' * / * * )( '- & )*-"- (:%"-2 E% )DJ = %'G * 9= E$= (* )A /= 7A /7- EH & ' EG /-AJ%= & 'H'-($ =G/ : ('A J - E ($'-9=$ . )2
'- E: "*G ' E-E 7G -*!"$ & $ 7$) -** AF B9/-7* : =7* ' J$E-=*%)A /7-9=8 %2 *=- *-EH ' E-E 7 ) *-E-A 9= * # G A*' $ 9= % IE-($= /- & ' - 9 ) ' E-E 7 - =-"-=- 7 J$)A A=-) =$ 'G /8 /*-A= 0- . )$*A= - ? "- $* * $**-9=$1 = ' G 9*%J$( 9/-=8 A * 7!$ 2
/ - * 7! =$ ' =8% G 32
! *% J * =-A" '= 7-A G 7$) -** AF * -' I ( EG9(G: = = G ( 9/-+ - 9 ' EG =H' 2 DJ = 9$ /8$/7 E$=
mix
STRANA 8
proč ne?! – ÚNOR 2013
Není kapitán jako Kapitán Je to tady! Olympijské hry, hokej, nominace, sestava… Jak zvolit týmu (nejen v hokeji) ideálního kapitána, radí trenér Marian Jelínek. TEXT: Marian JELÍNEK
T
y diskuse jsou nekončící. Kdo má být nominován, kdo s kým hrát v útoku či obraně. A kdo by měl mít to výsostné postavení a nosit na dresu to energetizující „C“. Naším kapitánem týmu pro Soči je Tomáš Plekanec, hrající NHL za Montreal Canadians. A opět diskuse! Je to ten pravý? Mluví málo, moc, hraje dobře, nedůrazně, příliš přihrává, nechodí za rozhodčími nebo naopak hodně diskutuje s rozhodčími. Kdo se v tom má vyznat?! Jak poznat, vytipovat a určit správného kapitána, vůdce nebo třeba i ředitele či manažera? A jde to vůbec? Nebo to ověří až praxe? Vůdcovské „předpoklady“ posuzuji ze tří různých úhlů pohledu: 1. POVĚDOMÍ, RESPEKTIVE DOVEDNOSTI Kapitán by měl být nadprůměrným hráčem z hlediska výkonnosti, stejně jako správný šéf musí mít nadprůměrné znalosti a dovednosti. 2. VÁŠEŇ NA DRUHOU Kapitán by měl „žít“ touhou po vítězství, po daném cíli, po úspěchu, ale tato touha by měla být živena či sycena vysokou emoční vazbou k dané činnosti, v tomto případě ke hře lední hokej. Jedná se o vítězné typy, které se v dané činnosti seberealizují, respektive činnost sama o sobě je enormně baví. Dá se říci, že si život bez ní neumí představit a sekundárně mají ohromnou touhu v ní vynikat. Nezáleží na tom, jestli hovoříme o sportovním prostředí či prostředí byznysu.
3. UMĚNÍ MLUVIT I MLČET Efektivní komunikace patří k velkému umění charismatických lidí, vůdců, šéfů či manažerů. Komunikaci však nevnímáme pouze jako verbální, nonverbální a metaverbální, ale vnímáme i jakousi, dovolte mi tento výraz, mimosmyslovou komunikaci. Jednoduše řečeno, co má jít do srdce druhého, musí jít ze srdce prvého! Všechno nejde „okecat“! Komunikace beze slov je nakažlivá, působí jako virus a stává se předpokladem toho, že kapitán, šéf, vedoucí bude týmem respektován. Tento předpoklad je založen na tzv. kongruenci neboli jednotě mezi naším ratiem a našimi emocemi, chceteli jednotou mezi naší racionální a emoční investicí do činnosti. Právě tento soulad je cítit „mimosmyslově“ z každého gesta, výroku, pohybu, mimiky… Tyto tři vůdcovské předpoklady se více či méně odrážely v osobnostních postojích různých, nejen hokejových kapitánů. Vzpomínám si na dobré kapitány, kteří byli verbálně velice zdatní (Ivan Hlinka), ale i málomluvní (David Výborný), a přesto byli výjimeční. Oba dva typy však musely být v kongruenci, tu prostě nelze nahradit ani výkonem či inteligencí, ani příliš vysokou vášní pro danou činnost. Někteří hráči se potřebují například soustředit na svůj výkon, jsou ve své „komnatě“, jak říkají. A nezbývá jim prostor starat se o ostatní, o tým. Proto ne vždy nejlepší hráči jsou dobří kapitáni. Vždyť i Jaromír Jágr se této role po několika pokusech raději dobrovolně vzdal!
Volbu může často ovlivnit i diplomatická hra. Máte například takové hvězdy v týmu, že je lepší zvolit kapitána, který musí mít sice určité předpoklady, ale není tou „superstar“ a nikomu prostě „nevadí“, respektují ho všichni v týmu včetně těch největších hvězd. Jiný trend můžeme pozorovat v posledních deseti letech v NHL, kdy jsou voleni kapitáni, nastávající hvězdy světového hokeje. Proto již není výjimkou i jednadvacetiletý kapitán (Sidney Crosby, John Tavarez…), což je v českých podmínkách zatím nemožné. Je to samozřejmě dobrý marketingový tah pro navazující byznys. BEZ MANUÁLU Žádný recept či manuál na určení správného kapitána, vůdce, manažera neexistuje. Je to tak „živé a dynamické“ téma, při kterém se můžeme řídit pouze pomocnými indiciemi, což je jedním ze zdrojů těch věčných polemik či diskusí, které doprovázejí každou volbu kapitána, šéfa, ředitele, vedoucího či manažera. Poslední výzkumy nasvědčují tomu, že existuje tzv. „vůdcovský“ genotyp. To by znamenalo, že kapitánem se člověk prostě musí narodit… A teď se v tom čert vyznej.
Marian Jelínek je hokejový trenér, bývalý osobní trenér Jaromíra Jágra a české reprezentace. Věnuje se psychologii sportu.
STRANA 9
1 1972, SAPPORO „ „Tradice japonského m minimalismu se setkává s futuristickou vizí. Dílo a architekta Munemichiho Y Yanagiho.“
1992, ALBERTVILLE „Pozlacený robustní kel navržený Phillipem Starckem je suverénně nejavantgardnější kreací mezi pochodněmi.“
1976, INNSBRUCK „Strohá, chladná a precizní estetika, která neomylně prozrazuje německý design. Olympijské kruhy v 3D provedení.“
1994, LILLEHAMMER „Subtilní a elegantní ukazovátko z norského tezí březového dřeva je antitezí edmohutné pochodně z předchozích her.“
1984, SARAJEVO „Minimalistická kovová přímka navržená japonskou sportovní firmou Mizuno připomíná katanu.“
2006, TURÍN „Pininfarina utváří vzhled luxusních vozů. Masivní pochodeň z její dílny měla evokovat lyži. Harmonický italský design.“
2014, SOČI „Připomíná rekvizitu ze sci-fi filmu. Prozrazuje snahu ruských návrhářů o vytvoření moderního designu. Sice křečovitou, ale upřímnou.“
Zápal pro hru Sportovní rekvizita, symbol, šperk? Designér Michal Froněk komentuje olympijské pochodně ze zimních her. TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ FOTO: International Olympic Committee
mix mi
STRANA 10
proč ne?! – ÚNOR 2013
Pěna dní ve Sv. Mořici Jak se staří mazáci mazác ve švýcarském luxusním středi středisku St. Moritz koukají na zboh zbohatlíky (nejen) M z Východu, ví Martina Lewis. TEXT: Martina LEWIS – FOT FOTO: Poster Shop St. Moritz
J
iž čtyři zimy po sobě jezdíme s mým partnerem lyžovat do Svatého Mořice. I když si každý rok říkáme, že bychom mohli zkusit jet někam jinam. Ale nakonec vylučovací metodou vždy zase skončíme tam, stejně jako sem po desetiletí jezdí společnost z celého světa. Svatého Mořice jsem si všimla poprvé díky turnaji v koňském pólu, který se tam na sněhu pořádá už více než 30 let a kvůli kterému jsem tohle slavné místo poprvé na skok navštívila. BÍLÉ PŘISTÁNÍ Když tu ráno naskočíte na sjezdovku, s údivem zjistíte, že v devět hodin vyjíždíte první stopu na perfektně upravené sjezdovce a že se u lanovek tvoří fronty jen výjimečně. Svatý Mořic s nejvyšší sjezdovkou začínající nad 3000 metry je bílý vždycky. A překvapivě tam skoro pořád svítí sluníčko. Alespoň se to tak zdá. I když letos mě místní letiště určené jen privátním letadlům vyvedlo z omylu. Říká se, že máte tak poloviční šanci, že sem přiletíte i odsud odletíte. Proč? Jak se potvrdilo i nám, přistávat i vzlétat se odsud dá jen za výborné viditelnosti, protože manévrovat mezi horami do úzkého údolí patří mezi mistrovské kousky i za hezkého poča-
sí. Kromě ideálních lyžařských podmínek jsem zjistila, že stravování na sjezdovkách patří do kategorie sofistikovaného gurmánského zážitku. Téměř každá restaurace má michelinskou hvězdu a mezi oblíbené speciality patří pizza s lanýži či bio sýrové fondue s domácím chlebem. A jelikož je většina restaurací dostupná i pro nelyžaře, mísí se v nich během oběda norkové kožichy s oblečky od Bognera. STARÉ VS. NOVÉ PENÍZE Jelikož jsme konzervativní a neradi experimentujeme (většinou se nám to totiž nevyplácí), bydlíme vždy v tradičním, stopadesátiletém hotelu Kulm, který patří řecké rejdařské rodině Niarchosů. Když už jsem u těch jmen a slavných rodin: potkat v Mořici majetné, a tudíž často i velmi známé lidi je běžné. Ale jak to jednou při obědě shrnula Charlene Heinekenová, majitelka slavného pivovaru: „V Kulmu bydlí ,old money‘ a v Badrutt Palace ,zbohatlíci‘. Něco na tom je. Během letošních Vánoc obsadila 300 pokojů v Palaci skupina z Dubaje. Asi už je nebavilo lyžovat na umělé sjezdovce v shopping centru. Nemohla jsem si nevšimnout pro Východoevropana zajímavé věci: hotel Kulm má interní kvótu na rusky mluvící hosty, protože nechtějí následovat Kempinski,
kde se už jinak než rusky téměř nedomluvíte. Díky čemu je to tady tak výjimečné? Personál je každou sezonu stejný – včetně číšníka, který každé ráno vozí snídani na pokoj. A naše tři psy zdraví jejich jmény i hotelový concierge! Na jednom místě ale určitě zbohatlíky nenajdete, a to v Corviglia klubu, který se nachází u lanovky na sjezdovce. Tento starý „members only“ anglický klub se drží tradic bez kompromisu. Tedy pokud nejste členem nebo hostem člena, dovnitř vás nepustí. Páni navíc musejí mít límeček (i když i nad rolákem se přimhouří oko). V seznamu členů jsou snad všechny evropské šlechtické rody a ikony byznysu. Líbí se mi, že při obědě spolu často sedí až tři generace jedné rodiny, a když už jednou jste uvnitř, můžete tu potkat kohokoli. Já měla letos štěstí na herce Hugha Granta. Váhal nad dezertem, tak jsem mu doporučila čokoládovou pěnu. Lepší jsem zatím nikde nejedla. Nechal si říci. A nelitoval...
Češka Martina Lewis vlastní komunikační agenturu, jejím klientem je v ČR například společnost Louis Vuitton. Do St. Moritzu jezdí se svým partnerem, ikonou reklamního byznysu Sirem Frankem Lowem.
PN001429
STRANA 12
rozhovor
proč ne?! – ÚNOR 2013
V masce vydrží skákat na tribuně i osm hodin. Nejznámější český sportovní fanoušek,
FANTOMAS má samozřejmě dvě tváře. Tou skutečnou je, že jako generální ředitel vede v Ústí nad Labem úspěšnou obchodně-stavební firmu.
TEXT: Jan BABKA – FOTO: David TURECKÝ
STRANA 13
STRANA 14
V
e filmovém příběhu Fantomase si zločinec pozve do svého sídla novináře, aby se mu pomstil za smyšlený článek. Ještěže jsme o českém Fantomasovi zatím nic nepsali. Mohli jsme se tak v klidu sejít v jeho domácím prostředí – na hokejovém stadionu v Ústí nad Labem – a začít poslouchat jeho historky, i jak si pro Soči přichystal tajný plán. Možná byste si mysleli, že se za maskou zloducha bude skrývat mladík, který se potřebuje vyřádit na sportovních stadionech. Ale ne. Dorazil chlap v nejlepších letech, v obleku. Gumovou masku a šálu v národních barvách měl spolu se zrcátkem schovanou v igelitce. „Na chvilku si odskočím,“ zahlásil, aby nás s fotografem Davidem Tureckým vzápětí překvapil už v masce.
rozhovor v pořadu 168 hodin, takže to bylo spíš takové odlehčené a já tam měl, řekl bych, jen „malý štěk“. Nikdo se nezajímá, jak se doopravdy žije Fantomasovi? Cha cha cha cha... Je vidět, že si tu roli opravdu užíváte. Strašil jste s tím svým hahaha i při focení. Tipuju, že je vám kolem padesáti. Neříká vám někdy žena nebo děti, abyste už neblbnul? To víte, že někdy se o tom bavíme. Říkám vždy: Až Jarda Jágr skončí s hokejem, tak o tom budu uvažovat také. Od počátku Fantomase nosím hokejový dres s číslem 68. Fantomasi, znáte Proč ne?! Znám. Kupujeme si do firmy Hospodářské noviny.
Sundej masku, Fantomasi. Nechte toho. Vždyť jsem vám řekl, že na stadion chodím vždycky jenom v masce a nikdy se neodhaluju.
A co si tam nejradši čtete? V Byznysu většinou ekonomické analýzy a trendy na trhu.
Včera jsem vás zase viděl v televizi. Zažíváte mediální horečku? Vzpomněli si teď na mě kvůli Soči a bezpečnostním opatřením, tak je toho víc. Byl jsem za poslední týden v Radiožurnálu, Nově i v České televizi – to bylo
Tak mi tedy řekněte něco o tom svém byznysu. Jste předsedou představenstva stavební společnosti. Živí vás renovace paneláků? Tím jsme vlastně začínali od roku 1993. Hlavní "gró" naší činnosti jsou pořád reno-
proč ne?! – ÚNOR 2013
vace panelových domů, zateplování, sanace objektů na sídlištích, která u nás vznikala v sedmdesátých letech. Sídlo máme v Ústí, pak máme v Praze pobočku a logistický areál máme v Novosedlicích u Teplic a Libici nad Cidlinou. Teď se snažíme portfolio rozšiřovat: začali jsme dělat rekonstrukce nejen panelových budov, pouštíme se také do dřevostaveb a rodinných domků. Co všechno patří pod váš holding TERMO+? Pod holdingem máme technický servis a projekční činnost, pak máme dceřinné společnosti, stavební a výrobní firmy. Pak ještě máme aktivity v Bratislavě. Kolik zaměstnáváte lidí? Kolem sto dvaceti. Jako u každé stavební firmy je to variabilní v sezoně a část z těch lidí samozřejmě najímáme. Máte dostatek práce? Je to dnes náročné a tak jako každého jiného nás to nutí uvažovat, co dál. Zkusíme teď expandovat do Německa. Ale chceme rozumně, ne abychom se tam jeli jen tak ukazovat. Pak v areálu v Libici nad Cidlinou zvažujeme nějaký nový projekt navázaný na dřevařskou výrobu. Snažíme se, protože poslední dva roky je ve stavebnictví situace složitá.
STRANA 15
Sundej masku, Fantomasi! Cha cha cha cha... Moji pravou tvář nikdy nepoznáš! Jen jsem to zkusil. Už mě moc nebaví povídat si vážně o byznysu. Určitě máte z fandění zábavnější historky, než jsou energetické štítky. Fandíte odmala? Třeba díky tátovi? Sport mě bavil už jako kluka. Měli jsme takovou tu první televizi, co se jmenovala tuším Rubín nebo Diana. Pamatuji si mistrovství světa ve fotbale v Anglii 1966. Mně bylo deset a koukal jsem na ty černobílý přenosy. Pak olympiádu v Mexiku v roce 1968... Ale tu vášeň pro sport jsem neměl po kom zdědit. Tatínek nebyl moc na sport, jen trochu na hokej a box (občas přiletěla rána). Třeba tenisu, který jsem já roky závodně hrával, moc neholdoval. Mě sport chytil, když jsem šel na gymnázium. Kupoval jsem si sportovní noviny, sám sportoval i fandil. A když po revoluci nastal takový ten boom zájezdů kamkoliv, už jsme ve firmě něco vydělávali, tak mě napadlo se zajet podívat na sport. Kam jste vyrazil? Letěli jsme na Euro do Anglie, na čtvrtfinále s Portugalci a pak i na strhující finále s Němci. Ty stadiony, to bylo něco. Běhal mi mráz po zádech, když hráli naši hymnu.
Kdy přestanu blbnout s Fantomasem? Až Jarda Jágr skončí s hokejem, tak o tom budu uvažovat také.
I předzápasová atmosféra mě nadchla. Tam zajdete do hospůdky, všechno probíhá slušně. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se někde stalo něco zlýho a špatnýho. Kdy jste si poprvé navlékl masku? Moje vášeň pro hokej vznikla někdy po Naganu. V roce 1999 jsme byli na mistrovství světa v Lillehammeru, a tam jsem si na sebe poprvé masku vzal. Co vás to napadlo fandit s maskou? Zkusil jsem to jednou na večírku v zaměstnání a pak už mě postupně maska provázela i na sportovních akcích. Samozřejmě to bylo od začátku myšleno jako recese. Není to asi nic moc, být v té gumové masce několik hodin. Máte následovníky? Hodně, můj kamarád dělá Shreka, viděl jsem na stadionech už i nějaké "gorily". A samozřejmě se občas někde objeví nějaký Fantomas. Tak to vždycky říkám, že to je někdo z béčka. Kdy jste se dostal blíž reprezentantům? Znají vás? Stalo se to postupně. Jak jsem se stal trošku známějším, občas mě zabrala televize. Nejvíc asi v Hannoveru 2001, pak ve Vídni 2005, kde se naši hokejisti stali mistry světa. Z toho mám jeden ze svých
STRANA 16
největších zážitků. Dostal jsem se až do šatny, mluvil s hráči, mám na památku fotku s Jágrem. Například s Aloisem Hadamczikem jsem poseděl ve Stockholmu na kafi, s Tomášem Plekancem jsme si byli zahrát v létě tenis. Takže mám nějaké známosti, občas si s někým zavolám. A komu fandíte, když nehraje reprezentace? Jsem těžký slávista, i když jsem nikdy nebyl. Až kamarád, co pořád otravoval se Spartou, mě k tomu dohnal. Pobavilo mě, když jste vyprávěl, jak jste se jednou vrátil po týdnu z Turína. Přijel domů, jen si vyměnil věci v kufru za čisté a zase odjel zpátky. Vybral jste si asi trpělivou ženu... To jsem čekal, kdy vytáhnete tuhle otázku. My jsme tolerantní rodina. Ona se zajímá o tenis, takže na Davis Cupu jsme byli spolu. Někdy se trochu bojí divočejších fanoušků, ale nikdy se nic nestalo. V Černé Hoře to byli pořádní divočáci, když jsme hráli baráž o Euro do Polska, tak jsem měl strach, jestli mi nezapálí hlavu, když na mě pokřikovali "pička zagorska" – dodnes nevím, co tento slavnostní pokřik znamená! Zkoušel to někdy někdo? Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by po mně někdo vystartoval. Já se chovám taky slušně, spíš se to vždy převrátí v nějakou legraci. Jaký máte oblíbený chorál? Co nejradši skandujete? Samozřejmě „Kdo neskáče, není Čech“, i když to bylo nejoriginálnější v Portugalsku na Euru. No a pak moje fantomasovské „cha cha cha cha“ anebo „Moji pravou tvář nikdy nepoznáš“ a podobné hlášky z toho filmu. Dá se v té masce vůbec něco dělat? V masce se hůř fandí, to je jasné. Periferní vidění je trošku horší, ale jsem zvyklý a dá se to. Umím se i napít, mám už na to takový grif. A zkoušel jsem i jíst. Sundej masku, Fantomasi! Ale... Vy tu masku vážně nikdy nesundáváte? Ne, nesundávám. Sundal jsem ji na stadionu jen jednou v životě. Bylo to v Moskvě na MS v hokeji 2007. Prohrávali jsme 0:4 a vedle nás byl nějaký Rusák a furt hulákal šajbu, šajbu. Naši hráli hrozně. Tak
rozhovor jsem po druhé třetině šel na toaletu, sundal jsem masku a řekl jsem si: Fantomasi, je konec. Nezvládnul jsem to, byly v tom trošku emoce. Byl nějaký moment, kdy jste byl naštvaný na české sportovce a přestal jste fandit? Právě tenhle, jiný ne. A do Soči jedete na jaké sporty? Budeme tam asi pět dní. Uvidím hokej se Švédskem a Lotyšskem, pak biatlon a možná ještě nějaký hokej. Přál bych si, abychom v hokeji postoupili co nejdál. Pak se vrátím a uvidím, jaká tam bude atmosféra a co dál. Na hokej půjdete v masce? Mám nějaký tajný plán, tak uvidíme. Nemůžu vám ho říct, ale něco chystám.
proč ne?! – ÚNOR 2013
FANTOMAS aka ING. VASIL SIMKOVIČ (57) Narodil se v Ústí nad Labem, jeho otec pochází ze Zakarpatské Ukrajiny. Sportu se věnoval od mládí, především tenisu a boxu. Je předsedou představenstva, generálním ředitelem a spolumajitelem společnosti TERMO+ holding. Je mediálně známý díky své masce Fantomase, dle které si ho všímají média při sportovních přenosech. Finančně podporuje sport v severočeském regionu.
Už víte, že si masku nebudete smět vzít dovnitř? I to je varianta, ale víc říci nemůžu. My se na to připravujeme. Zvažoval jsem, jestli mám jet právě do Soči. Nemusím tam, ale chci. Budu fandit, i když to bude bez masky. Beru to s nadhledem. Budu fandit hokeji a budu rád, že jsem tam. Když zažiju nějakou euforii a budu se tam moci vrátit, tak se vrátím. Třeba na finále! Jezdíte s cestovkou? Jak kdy. Někdy ano, jindy si vše objednám sám. Mám na to jediný plán: všechno rezervovat včas. A když už člověk nemá štěstí, i na místě se dá vždycky něco sehnat, leckdy i levněji. Co říkáte na sestavu? Já myslím, že je vybraná dobře. Věřím jim a prostě budu fandit tomu týmu, který bude hrát. Kolikrát jsem zažil, že se nedařilo, ale snad i díky fandění jsme vyhráli. Jaká byla vaše nejlepší oslava? Asi tady na stadionu v Ústí, když jsem slavil padesátiny a zároveň jsme postoupili do extraligy. To jsme to tady slavili asi dva nebo tři dny v kuse. Tenkrát jsme si v Berlíně půjčili starého citroëna, jako měl Fantomas ve filmu, a jezdili s ním tady po městě. Já jsem v masce kynul lidem z okýnka, pozoroval jejich reakce. Většinou nevěděli, co se děje a mysleli si, že jsem prostě blázen. To si taky myslívají na letištích. Jednou se mi totiž ztratil kufr a já neměl masku. Proto ji teď už vozím u sebe. Pro jistotu. Fantomas je přeci jenom moje druhé já.
Za umožnění fotografování děkujeme Zimnímu stadionu v Ústi nad Labem.
STRANA 18
zblízka
proč ne?! – ÚNOR 2014
Tyto medaile si se svými hrdiny zažily velkou slávu. Hrdost na stupních vítězů, nekonečné pózování fotografům i několikadenní divoké oslavy. Ale kde mají zlaté české medaile z olympijských her své místo dnes?
TEXT: IRENA TESARČÍKOVÁ – FOTO: Štěpánka STEIN a Salim ISSA
Dvě zlaté medaile v této skupině chybějí. Pečlivě si je totiž hlídá nejmladší z vítězů zimní olympiády Martina Sáblíková, kterou jsme bohužel z důvodu zahraniční přípravy na Soči nezastihli.
STRANA 19
IVAN HLINKA NAGANO 98 Medaile trenéra české hokejové reprezentace Ivana Hlinky je unikátní, jiná než medaile sportovců. Po skončení výstavy k 15. výročí Nagana zůstala uschována v Českém svazu ledního hokeje v Praze. Setkáváme se s Liběnou Hlinkovou, kterou ztráta manžela ani po těch letech nepřebolela, přesto ochotně přijede z Litvínova, abychom snímek vytvořili.
STRANA 20
zblízka
KATEŘINA NEUMANNOVÁ TURÍN 06 Olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích má kromě zlaté olympijské medaile i bronzovou z Nagana a dvakrát stříbrnou z roku 2002 ze Salt Lake City. Všechny medaile má pečlivě uschované doma ve svém trezoru.
proč ne?! – ÚNOR 2014
STRANA 21
ALEŠ VALENTA SALT LAKE CITY 02 Medaile Aleše Valenty je umístěna mezi dalším oceněním tohoto akrobatického skokana. Visí v klubovně Acrobat Parku ve Štítech v Orlických horách a stejně jako o tenhle sportovní komplex o ni pečuje jeho otec.
STRANA 22
zblízka
DOMINIK HAŠEK NAGANO 98 Zlatá z Nagana, jak se zdá, se pohybuje všude možně jako náš zlatý brankář. Vydali jsme se za ní do trezoru na stadion v Pardubicích. Medaile však mezitím dobruslila zpět do Prahy. Ocenění, na kterém je vlevo dole znatelný otisk zubu jako důkaz Haškovy radosti z vítězství, nám Dominik následující den přinesl v kapse. Proč ne?!
proč ne?! – ÚNOR 2014
PN001437
STRANA 24
storyboard
Fešák Hubert Lyžař, reprezentant Mexika, princ a celoživotní playboy Hubertus von Hohenlohe má v Soči jediný cíl. Vyhrát titul nejstylovějšího sportovce her. Pořídil si kvůli tomu novou kombinézu s motivem hudebníka mariachi.
TEXT: Jan BABKA – FOTO: archiv HH, GEPA pictures
proč ne?! – ÚNOR 2013
STRANA 25
Hubertus se připravuje do Soči na olympijském cyklodromu v Mexico City, leden 2014
storyboard
STRANA 26
proč ne?! – ÚNOR 2013
Nedívejte se při závodu na můj čas, ale radši na můj styl a kombinézu.
P
ro propagaci Mexika teď udělá víc než národní centrála cestovního ruchu za celý rok. V pětapadesáti bude zase stát nahoře na kopci. Třicet let od svého prvního olympijského startu v Sarajevu. V černé kombinéze, s přeskáčemi na nohou, v modelu rozverného mexického hudebníka. Možná mu nebude úplně do zpěvu. To až dole v cíli. Pokud se tam dostane. Hubertus von Hohenlohe, sportovec, fotograf, popový zpěvák a aristokrat je dokonalým synonymem názvu našeho magazínu „proč ne?!“. Po otci playboy, po matce krasavec, díky babičce miliardář. Německý princ, mexický občan, obyvatel Rakouska. Prostě fešák Hubert. CORTINA D`AMPEZZO „Nazdar, zahlásí do telefonu,“ když se mu asi po týdnu konečně dovolám do italského lyžařského střediska. Ve vteřině zapomínám na připravené oslovení „Vaše výsosti“. Tohle není monacký princ, který
by si potrpěl na formality. Proč by taky měl, když má právě po narozeninové oslavě a není úplně ve formě. A to nemyslím tu lyžařskou. „Bylo to povedené, jako kdybych slavil osmnáctiny,“ hodnotí právě proběhlý mejdan, kterého se zúčastnil i jeho starý dobrý známý Alberto Tomba. Hledáme termín, kdy se můžeme vidět. „Točím, točím, točím, stříhám, stříhám...,“ vypočítává Hubertus den za dnem, co ho čeká filmování. Co budete točit, ptám se. Připadá mi, že tolik času na place a ve střižně může strávit jenom Jan Svěrák a že se Hubert začíná vykrucovat z domluveného focení. „Mám vlastní show na rakouském televizním kanálu Servus TV.“ „No nazdar...“ „Jmenuje se Hubertův hon.“ „Hubertův hon?“ „Ano, Hubertus Jagd.“ Poprvé naplno slyším jeho rakušácký přízvuk. Je tak trochu nevkusně legrační stejně jako ty jeho závodní kombinézy.
„Ukazuju v tom pořadu různá místa, kam můžeš vyrazit na víkend se svojí babičkou. Třeba na lyže. Colorado, Svatý Mořic, tady Cortina...“ Rád bych Hubertovi řekl, ať tam vyrazí se svou vlastní babičkou, ale vzhledem k tomu, že jí je téměř stoletá dědička automobilového koncernu Fiat Clara Agnelli, nechávám si to pro sebe a smiřuju se s tím, že panu princovi nebude v konverzaci asi nic svaté. Ani Mořic. Pouštím si později pár ukázek z pořadu „Hubertův hon“: Hubertus skáče na lyžích z helikoptéry, Hubertus metá salto do hotelového bazénu. Hubertus v objetí s lyžařskou kráskou. Tenhle chlápek vážně umí i v pětapadesáti žít! Nakonec, mají to v rodině. ČERVENÝ HRÁDEK Nebýt válek a komunistů, vyrůstal možná jeho otec, princ Alfonso Hohenlohe-Langenburg, na Červeném hrádku u Jirkova stejně jako jeho dědeček. Ten měl ale špa-
PN001423
STRANA 28
storyboard
Huberta podporuje i jeho přítel Albetro Tomba
HUBERTUS VON HOHENLOHE (55) Lyžař, fotograf, byznysmen, moderátor, VIP. Nejstarší olympionik na hrách v ruském Soči. Zúčastnil se již 5 olympiád. Pochází z aristokratické rodiny Hohenlohe-Langenburg, jeho předci žili i v České republice, na Červeném hrádku. Jeho otec vybudoval ze španělské Marbelly místo luxusního odpočinku, matka Ira von Fürstenberg patří také k automobilového rodu Agnelliových a zároveň je i sestřenicí Karla Schwarzenberga. www.hubertushohenlohe.com
proč ne?! – ÚNOR 2013
nělskou ženu, a tak se jejich domovinou v nejisté době nadobro stala Andalusie. Hubertův otec po druhé světové válce skupoval pozemky v okolí Marbelly, prodával je bohatým známým z řad aristokracie a dnes je mu dáváno k dobru, že ze španělského Slunečného pobřeží plného rybářských vesniček udělal atraktivní turistickou destinaci. Když mu bylo jednatřicet, požádal svého otce o svolení, aby si mohl vzít za ženu tehdy patnáctiletou Iru von Fürstenberg, mimochodem sestřenici Karla Schwarzenberga. Byl to v high society skandální krok, ale rodiny souhlasily. Vystrojily svatbu pro 400 hostů a oslavy trvaly celých šestnáct dní. Manželství ale netrvalo o moc déle. Během pouhých pěti let jejich vztahu se narodil i Hubertus. Rodiče v té době bydleli v Mexiku, kde Alfonso pracoval pro koncern Volkswagen. Budoucí cesta k reprezentaci Mexika tak byla pro Huberta volná, s otcem ale vyrůstal v Rakousku a do Mexika se později jen vracel. „Nemysli si, že babičky nemůžou do Colorada,“ přerušuje moje úvahy pan lyžař von Mexico, který stále visí na drátě, ale povídá si o čem chce jen on. „Podívej se na moji mámu, kolik jí je a že vypadá tak o dvacet let mladší, skoro jako by byla moje sestra. To je prostě nóbl zdravý životní styl. Když se člověk o sebe stará, vypadá dobře. Stejně jako já. A protože jsem fotograf, vím, jak je to důležité.“ Cítím v tom ironickém tónu, že narozeninový mejdan v Hubertově hlavě ještě neskončil (jestli vůbec někdy skončí) a ptám se, kde a kdy se můžeme potkat. „Zavoláme si za dva dny, budu ve Vídni,“ slibuje Hubert. A pak pokládá a já si říkám, že až zavěsí, sroluje si svoji mariachi kombinézu a když nahatý neudělá salto do hotelového bazénu, tak určitě alespoň do sněhu. Ale třeba ne. Vždyť do olympiády zbývá pár týdnů, všichni lyžaři se soustředěně připravují na světový pohár ve Wengenu a Kitzbühelu. A jistě i Hubertus by měl potrénovat. Jen nevím jak a co. VÍDEŇ „Musím pro vlajku. Prostě mi řekli, že musím přiletět pro vlajku,“ říká omluvně. Hubertus si zažívá, jaké je to být hrdým a zodovědným reprezentantem státu Mexiko, jediným sportovcem týmu na zimních hrách a vlajkonošem.
STRANA 29
„Vůbec nevím, jak to všechno do olympiády stihnu. Ještě předtím musíme v Miami něco natočit. A hlavně se musím stačit vrátit.“ Zdá se být dost ve stresu. Jasně, nový díl televizní show Hubertus Jagd stále není hotový. „Asi se nemůžeme vidět,“ kazí naše plány. Ale nedá se nic dělat. Když zavolají z mexického výboru, Hubert prý bere hovor, ať už je kdekoliv. Přestože má na kontě už téměř šest olympiád, mohlo by to bývalo být i víc. V letech 1998 - 2006 ale mexičtí funkcionáři nebyli spokojení s tím, jak se jejich slavný spoluobčan (který se ve středoamerické zemi téměř vůbec nezdržuje, až na pár týdnů v luxusní vile v Cabo San Lucas) vyjadřoval na veřejnosti a na olympijské hry do Turína, kam se kvalifikoval, ho prostě neposlali. „Už je to pryč, rozumíme si,“ zahání negativní vzpomínku jeho výsost. „Chci být inspirací pro malé děti v Mexiku. A pro všechny starší lidi. Když je vám padesát nebo i když třeba padesát pět, život jde dál. Je pravda, že v černorudém úboru mariachi bude na ruské sjezdovce ztělesněním sladkého života i oproti volnomyšlenkářskému Bodemu Millerovi. „Užiju si to na sjezdovce od první do poslední brány. Teda doufám, že ta první nebude zároveň poslední. Ale věřím si. Už jsem ale opatrnější než dřív, chci do hotelu odejít po svých,“ říká s odkazem na dávné zlomeniny ruky a nohy, které se mu staly na mistrovství světa. Tvrdí, že ne každý může zvítězit, ale každý může být vítězem. On v žádném pořádném závodě v životě nevyhrál. Jeho největší lyžařský úspěch? Když v Madonně di Campiglio v roce 1981 jel kombinaci, skončil jen těsně pod stupni vítězů. Na pátém místě. Je pravda, že v cíli bylo kvalifikováno jen pět závodníků. Od té doby to bylo vždycky jen horší. Ale co, nějak to zvládne i v Soči. Vždyť to bude už jeho šestá olympiáda. „Vím moc dobře, že je zázrak, že jsem se na hry vůbec dostal,“ říká lyžař, který bude soutěžit buď ve slalomu nebo obřím slalomu. Aby se tak mohlo stát, musel úspěšně odjet dlouhou řadu kvalifikačních závodů v Rakousku, Švédsku, Srbsku, Itálii i Bulharsku, nasbírat potřebné body do Soči. „A je mi jedno, kolikátý budu. Chci reprezentovat kulturu Mexika.“ Ptám se ho, co si myslí o těch mnoha sportovcích označovaných jako „kokosy na sněhu“, kteří se chystají na olympiádu stejně jako
on. „Líbí se mi to, alespoň mám s kým na sjezdovce opravdu závodit a v lepším případě koho porážet,“ směje se. „Každá olympiáda by měla být pestrá. Čím více exotických sportovců, tím lépe.“ Domlouváme se, že Hubert pošle nějaké fotky. Víte, on je totiž umělec, fotograf. Je fakt, že Andy Warhol si ho vyfotil do své polaroidové série v letech, kdy se mladý princ von Hohenlohe potloukal po New Yorku, v době uvolněných mravů, v období, které popisuje jako inspirativní, ale divoké zároveň. Princovo „umění“ znám z jeho webových stránek. Autoportréty focené přes sklo, dvojkompozice Huberta a slavných světových osobností, mimo jiné i Pavla Nedvěda. A k tomu kalendář lyžařských instruktorek. Limitovaná edice. Exkluzivitka. Některé „umění“ mluví samo za sebe. Hubert má očividně slabost nejen pro lyžování a fotografování, ale i vnadné instruktorky v kabinkách, což dokládá jeho ironicky pokřivený vkus ve stylu Alles Gute. Nakonec, můžete se přesvědči sami na fotkách, které Hubert s chloubou poslal. Komu se nelíbí instruktorky, může si koupit kalendář s instruktory. Servus!
Z Hubertova kalendáře polonahých lyžařských instruktorek a instruktorů
MEXICO CITY Po instruktorkách přišly emailem fotky mariachiho. Princ pyšně stojící na dráhovém okruhu v Mexico City. Sluníčko mu praží do tváře, na nohou mokasíny... Nejstarší olympionik toho tady do začátku her moc nenatrénuje. Možná tak s vlajkou. Trápí ho otlačená noha, ale má prý fyzioterapeutku, která léčí i Angelu Merkelovou. Voláme si naposledy v noci, zmiňuji se, že jsem četl, že za ním do Soči má namířeno další z jeho VIP přátel, herec Gérard Depardieu. "Gérard se přátelí s mojí maminkou. Chodí spolu na odtučňovací kůry. Oba se vždycky vrátí ještě tlustší než předtím,“ opakuje Hubertus laciný bonmot, který jsem si ráno přečetl na internetu. Absolvuje teď denně desítku rozhovorů. Ani se mu nedivím, že říká dokola to samé. Je ale zajímavé, že opakuje i to, co říkal před čtyřmi lety. Tehdy ve Vancouveru tvrdil, že jestli pojede do Soči, tak jedině jako člen curlingového mužstva. Totéž říká dnes o další Olympiádě. Uvidíme mexického banditu ještě v Pchjongjangu za další čtyři roky? „Když budu vypadat dobře v televizi a nebudou se mi rozjíždět nohy, mohlo by to možná jít. Je fakt, že pár nápadů na kombinézu ještě mám.“
ศ 6
x ย U ศ n}rร jยฝn ร nuย ย tx xqwr
PN001727+28
ยบry{j }n |n wj yxยบย mwx~ ย vย w~ร n}r ย | mx|}jwn | ร v mn|rpwnv j }nlqwrltร vr ย lqย }ย tjvrร
wrv yj}ยบย wjyยบย tujm ย jmwย yj{tx jlย tjvn{j y{x |nkn ย mxvย vย |}|tย vjwย {x ย wย ร j~}xvj}rltย yยบn xmx tj ร mย ย jsrยฝร ~sย lย yuย w~ux~ sย ย m~ j krร ย nwxwx ย | ย }uxvn}ย ร unpjwlr ~vxlยญ~sย wย {jย wย tย kj{ ย xย ~ร j ยฝ}r }n | ย qx j~}x{rย x jwย qx y{xmnsln U ศ j xksn }n wx ย vxร wx|}rร t}n{ย |n ย v wย wย wjkย ย nsย ร |txmjร j~}xร lย
ฤ |txmjlย
ฤ |txmjlย
ฤ |txmjlย
U ศ rwjwln xm Utx ~ U ศ xsrยฝ}ย wย
ȗ Ü
xvkrwx jw |yx}ºnkj j nvr|n ė x ~ n}rØ ęÖěàĝÖĕ uăĖĕĕ tvÖ ĖĖĞàĖĝĞ pătv
U ȗ ~|wjm~sn Ñr x} | Îv tj w tËv tjÑmÎ mnwÕ
jwx{jvj}rlt |}ºn½w xtwx
|} v j{rx un
ȗ~}xvj}rltÎ yj{tx jl j|r|}nw}
|} v
Fotografie z knihy An Atlas of War and Tourism in the Caucasus (Aperture, 2013).
STRANA 32
úhel pohledu proč ne?! – ÚNOR 2014
STRANA 33
Proti výstavbě olympijských sportovišť se v Soči bouřili aktivisté, které znepokojovaly necitlivé zásahy do krajiny. Místní geologové, právníci, ekologové a poučení civilisté usilovali o to, aby se stavba posunula víc na sever – někam, kde je v zimě chlad. Místo bezhlavého protestování sázeli na vyjednávání a jejich kufříky přetékaly složkami o chráněných stromech, vlastnických právech a teoriích o podzemních jezerech, u kterých hrozí, že časem celý nový bruslařský komplex spolknou.
Tohle bylo Soči Jak vypadalo Soči a její okolí před bilionovou olympijskou investicí pět let mapovali fotograf Rob Hornstra a autor Arnold van Bruggen.
TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ FOTO: Rob HORNSTRA / Flatland Gallery
STRANA 34
úhel pohledu
proč ne?! – ÚNOR 2014
Prázdninové letovisko v Soči je chudou riviérou Východu. Kolem pobřeží se táhne železniční trať vedoucí do Abcházie a za ní se tyčí sanatoria – zvláštní kříženci hotelů a ozdravoven. Kamenitá pláž je panoptikem otylých turistů, ze kterých čpí pot, pivo a tvrdý alkohol. Vzduchem se šíří vůně grilovaných šašliků, mlaskání jedlíků, opilecký povyk a tóny diskotékových odrhovaček. Místním nezbývá než se s hlasitými návštěvníky vyrovnat – koneckonců, to oni vytvářejí jejich živobytí. Ke smůle zdejších vyrážejí bohatší a kultivovanější Rusové za sluncem raději do Itálie, Thajska nebo Turecka. Olympijské hry by mohly úroveň lokální turistiky pozvednout, mnohem pravděpodobnější ale je, že se ve městě zvednou jen ceny, hladina chaosu a počet obnažených torz na pláži.
N
a mapě Ruska je těžké najít místo, které by v polovině února neleželo pod pokrývkou sněhu. Jednou z výjimek je Soči. Fotograf Rob Hornstra se spolu s novinářem Arnoldem van Bruggenem vydali do Soči ještě před olympiádou. V průběhu pěti let zdokumentovali přípravu nejnákladnějších, nejvelkolepějších a nejkontroverznějších sportovních her všech dob. Za minulých pět let mělo Soči projít metamorfózou v pětihvězdičkovou metropoli. Jak vypadalo město, do nějž jste poprvé přijeli v roce 2009, a jak to, které jste viděli naposledy? Samotného turistického letoviska Soči se změny tolik nedotkly. Možná získalo
trochu na luxusním lesku, protože sem přitekl ohromný proud rublů. Tu a tam se objevily nové noční kluby a hotely, za něž by se nemusela stydět ani Moskva. Skutečnou transformací však prošla oblast jižně od Soči, místo, kde se nachází třeba letiště. Když jsme poprvé přijeli, stáli jsme uprostřed kapustového pole a kolem dokola se nám nabízel výhled na pobřeží, překrásné hory a subtropickou vegetaci. Viděli jsme pár rozbitých skleníků, které dřív patřily sovchozu, a mysleli si: Páni, vážně se nejmodernější, nejbáječnější a nejekologičtější olympijské hry, jak je prezentuje Rusko, budou odehrávat tady? Přišlo nám neuvěřitelné, že by během následujících čtyř let měly na onom holém kusu země vyrůst stadiony.
V horském údolí na východ od města leží dvě skromné vesnice, které byly podobně jako Soči závislé na letní turistice a prodejích medu. I tady se změnilo absolutně všechno – mezi borovicemi a skrovnými domky místních obyvatel najednou vyrostl komplex alpského lyžování a grandiózní hotel. Jak se k proměnám stavěli místní? Většina s obavami. Lidé v Soči vydělávají peníze hlavně v letní sezoně, a tak se báli, aby se město kvůli rostoucím cenám nestalo pro turisty méně atraktivní. Řadu z nich také znepokojovalo, jakou škodu výstavba nadělá místní přírodě. V průběhu posledních sedmi let se jindy zelené okolí Soči změnilo v zaprášenou stavební
Každý rok cestuje sedmasedmdesátiletý Michail tři tisíce kilometrů z Novokuzněcka do Soči, aby si tu užil dovolenou. Čtyři dekády pracoval jako horník a vypracoval se na předáka šéfujícího 150 zaměstnancům. Slibně nastartované kariéry se vzdal, když odmítl členství v komunistické straně. Na to je patřičně hrdý.
STRANA 36
úhel pohledu
proč ne?! – ÚNOR 2014
STRANA 37
V sovětském hotelu, jehož název znamená perla, existuje svět sám o sobě. Budova postavená v roce 1978 pojímá skoro tisícovku pokojů, osm restaurací, čtrnáct barů, dva noční kluby, obchody, ohromný plavecký bazén se slanou vodou, divadlo, kulečníkovou hernu, a dokonce i umělý poloostrov, na kterém je možné se opalovat. Návštěvníci by mohli ve městě strávit celou dovolenou, aniž by vykročili z hotelu.
Každé patro v hotelu Žemčužina má svou vlastní správkyni, která zodpovídá za pořádek v pokojích, sleduje, kteří hosté přicházejí a odcházejí, a za peníze navíc pere u sebe doma hotelové ložní prádlo. Natalya patřila mezi hosty k nejoblíbenějším zaměstnancům. Částečně se o to zasloužila její nepřehlédnutelná vizáž a zuřivě ohnivá hříva, každý se ale rád vracel kvůli jejím vřelým slovům a mateřským radám. Její laskavost proměnila celé patro v rodinný obývací pokoj.
parcelu, kromě stadionů se tu vyrojily ultramoderní činžovní domy. Na druhou stranu lidem přibylo nové letiště, nová sportovní zařízení a některým obyvatelům vzrostla hrdost. Díky olympiádě o jejich městě najednou mluví celý svět. Nejlepší dny má Soči jako turistický resort dávno za sebou, i bohatí Rusové jezdí za sluncem raději do zahraničí. Začnou se vracet? Někdo se nejspíš přijede ze zvědavosti podívat, kde probíhala olympiáda. Ale myslím, že zámožní Rusové budou i nadále cestovat do ciziny, kde je pěkněji a levněji. Hlavně turisty s menšími finančními možnostmi může výlet do Soči přijít dost
draho, aniž by cenám odpovídala kvalita služeb. Kreml se postará o to, aby se tu pořád konalo dost kongresů a sportovních událostí, bude sem nadále vysílat státní úředníky a své podnikatele. Bude to tedy vláda, kdo bude garantovat, aby místo zůstalo pořád stejně atraktivní jako během olympiády. Ale běžní turisté se dovolené v Soči budou spíš vyhýbat. Jak jste si získávali důvěru místních, aby se nechali portrétovat a dělili se o své příběhy? Jen tím, že jsme se s nimi dávali do řeči, pili s nimi čaj a nechávali si čas na to, je řádně vyslechnout. Lidé v Soči mají na věci hodně ostré názory a rádi se o ně dělí – dokonce i s cizinci.
Váš projekt stojí na příbězích desítek zpovídaných. Které vás zasáhly nejvíc? Nejvíc příběhů jsme posbírali v Soči. Šokovalo nás, když jsme viděli, jak může jedna událost jako olympiáda rozvrátit život tolika lidem. Viděli jsme, jak olympijská výstavba devastuje okolní přírodu, jak se kvůli ní strhávají domy místních obyvatel. Ale nejpůsobivější vyprávění jsme si vyslechli na druhé straně hor, v severním Kavkazu, hlavním ohnisku ruských násilných konfliktů. Místní bezpečnostní složky měly volnou ruku v řešení jakýchkoli nepokojů. Řada civilistů se dostala do třenice mezi vládními silami a islámskými vzbouřenci, kteří si touží teroristickými metodami vydobýt nezávislost. Zasáhl nás
STRANA 38
úhel pohledu
proč ne?! – ÚNOR 2014
Lyžařské středisko v Krasnodarském kraji nedaleko městečka Krasnaja Poljana v sobě mísí atmosféru idylického alpského městečka, karlovarské kolonády a stalinského neoklasicismu. Olympijská vesnice postavená za peníze oligarchy Vladimira Potanina je moderní, eklektickou a honosně vybavenou ambasádou planety Moskva v kavkazském údolí. Je zosobněním Putinova snu o novém Rusku.
STRANA 39
Až do letošních olympijských her platilo, že kdo si chce v Soči užít ticho a klid, musí přijet v zimě. V létě je Soči hlavním městem šansonů. Před tesknými, lepivě sladkými ruskými baladami tu není úniku. V restauraci Eurasia se z hrdla zpěvačky Mariky Bajurové line melancholický song. Zdejší číšníci a číšnice nosí turecké i asijské oděvy, aby se zdůraznil kosmopolitní charakter zařízení, zákazníci si ale chodí poslechnout staré ruské písně o lásce, toužení a srdcebolu. Za zvuků teskného hlasu zpěvačky se dá málokdy vést rozhovor. A tak štamgasti jen tiše poslouchají, sní a popíjejí vodku.
STRANA 40
úhel pohledu
Jen pár kilometrů od olympijské vesnice se rozléhá předhůří Kavkazu, kde přes dvacet let zuří válečné konflikty. Rodina Katzievových už nesní o ničem jiném než o míru. Jejich otce, bývalého policistu, postřelili vzbouřenci a kvůli zdravotním následkům nemůže pracovat. V domě, jenž se Katzievovým rozpadá nad hlavou, spolu s rodinou žije i teta, která během poslední čečenské války uprchla z domova.
proč ne?! – ÚNOR 2014
STRANA 41
U hlavní dálnice vedoucí přes Velký Kavkaz osaměle chátrá sovětský monument rusko-gruzínského přátelství. Silnice byla v době své výstavby na přelomu 18. a 19. století výkvětem moderního inženýrství. Rusové ji využili zejména při dobývání Kavkazu a ochraně Gruzínců před Peršany a Otomany. Záhy však sami Gruzii připravili o nezávislost – na více než dvě stě let.
příběh Hamzada Ivloeva, milého chlapa a milovníka dobrých knih, který kdysi pracoval jako policista a během bojů stál v první palebné linii. Při jedné potyčce s povstalci se vrhnul na granát, aby zachránil kolegy ze sboru. Přišel o obě nohy, jednu ruku a o zrak. Celý den je upoutaný na lůžku a poslouchá rádio. Mluvili jsme s ním o politické situaci v Nizozemsku, o literatuře... cítili jsme se hodně smutní, když jsme opouštěli jeho dům, a nikdy na něj nezapomeneme. Hodně lidí, které jsme zpovídali, přišlo o život těsně po naší návštěvě. Ta se zabitím naštěstí nijak nesouvisela, ale i tak se plně ukazuje závažnost konfliktu, který se odehrává tak blízko olympijských her a je s nimi tolik propojený.
Příběh Khavy Gaisanové ze severního Kavkazu je také velmi pozoruhodný, byla to tak silná, nádherná žena. Její manžel zmizel neznámo kam – tak jako tam za bílého dne mizí mnoho mužů. Nejpravděpodobněji jej odchytla policie a něco s ním provedla, myslí si místní. Nežije tu rodina, kterou by neprovázel krutý příběh. I v samotném Soči dokonce kdysi žili lidé z hor, než je v roce 1864 vyhnali Rusové. Jejich potomci se pak rozprchli do všech koutů světa, nejvíc jich dnes žije v Turecku. V předvečer olympiády se rozhodli, že vyjdou na světlo s pravdou o zabíjení a deportaci svých předků, lobbují u OSN a rádi by, aby i ostatní země uznaly jejich osud. Všechno, o čem jsme věděli, když jsme projekt startovali – násilí, absurd-
nost toho, že se zimní olympijské hry konají v subtropické oblasti, a dokonce i rozsah korupce –, se nakonec ukázalo ještě daleko závažnější a divnější, než se jevilo na začátku. Jsou to ty nejbizarnější olympijské hry v dějinách. Měli jste potřebu cenzurovat sami sebe a obcházet politicky citlivá témata, abyste neriskovali odepření vstupu do země? Ne, ale nejcitlivější témata jsme si nechali na poslední rok, kdy jsme vycestovali do severního Kavkazu. Ukázalo se, že to bylo moudré rozhodnutí, protože jsme si okamžitě vysloužili pětiletý zákaz se v Rusku ukázat. Vrátíme se hned, jak to půjde, abychom zdokumentovali, jak se vyvinuly osudy našich „hrdinů“.
STRANA 42
hodinky
proč ne?! – ÚNOR 2014
INNSBRUCK, 1976
Model Omega ChronoQuartz Hybrid, přezdívaný Scoreboard, souběžně zobrazoval v dané době módní digitální stopky a analogové hodiny, podobně jako výsledkové tabule.
CORTINA D`AMPEZZO, 1956
Model Seamaster Cross de Merit, jejichž číselník zdobil olympijský Kříž za zásluhy.
STRANA 43
Když jde o setiny Pár centimetrů. Rozdíl mezi vítězem a poraženým je někdy krutý. Tu správnou délku klíčových okamžiků olympiád měří už dlouhá desetiletí švýcarská Omega.
TEXT: Radek NAVRÁTIL – FOTO: Andy BARTER
Z
ačátkem února 1936 se ze švýcarského Bienne vydal vlakem na cestu 29letý muž s kufrem. Mladý hodinář jménem PaulLouis Guignard mířil do bavorského Garmisch-Partenkirchenu a v onom kufru vezl 27 přesných stopek. Na tomto jediném muži a obsahu jeho kufru tenkrát závisela přesnost měření IV. zimních olympijských her. A také reputace hodinářské manufaktury Omega, pro kterou to byly po letní olympiádě v Los Angeles 1932 teprve druhé olympijské hry v roli oficiálního časoměřiče. A první zimní. Zatímco začátky sportovní časomíry byly místy až cimrmanovské, dnes je to záležitost sehraného orchestru profesionálů s dokonalým vybavením. Dnes, po 82 letech, má Omega v Soči stejné zadání, které ale už dávno nemá na starost jediný muž s kufříkem, ale přes 250 profesionálních časoměřičů, techniků a datových analytiků, kteří si přivezli stovky tun potřebného vybavení. Tato světoznámá hodinářská značka už nepochybně ví přesně, jak na to – oficiální časomírou olympiády je totiž pošestadvacáté. PAPÍRKY V KAPSE Tenkrát v Ga-Pa se ovšem poprvé závodilo ve sjezdových disciplínách a jejich měření probíhalo z dnešního pohledu velmi kuriózně. Jeden časoměřič stál na startu a druhý v cíli, navzájem však neměli žádné přímé spojení. A tak startovní časy
závodníků ten horní napsal na papírek, který svezl dolů v kapse jeden z později startujících závodníků, a předal je dolnímu časoměřiči, jenž dopsal časy příjezdu. Na konci závodu jury časy z papírků odečetla a vyhlásila pořadí. Na dalších zimních hrách, pořádaných po válce 1948 ve Svatém Mořici, už měla
Startovní časy sjezdařů zapsal horní časoměřič na papírek a pak je v kapse svezl dolů do cíle.
Omega připravenou šikovnou novinku: fotobuňku s infračerveným paprskem, po jehož protnutí se stopky automaticky rozběhly, či zastavily. O pár měsíců později na letních hrách v Londýně Britové zavedli cílovou kameru, a tím definitivně skončila éra časoměřičů s papírky. Další pokrok v měření časů zažily ZOH v Cortině d’Ampezzo (1956): ve sjezdových disciplínách byly poprvé použity startovací
branky a pro diváky byla v cílovém prostoru připravena velká časomíra umožňující průběžné sledování časů. Samotné měření měl na starost nový měřicí systém Omegy s naprosto přesnými quartzovými hodinami, filmovou animací a chronografickou škálou na displeji. Zatímco hry ve Squaw Valley (1960) přinesly z technického pohledu především premiérové využití computerů a první pořádné televizní pokrytí stanicí CBS (a také využití ,replay‘, využívaného rozhodčími v situacích, kdy nebylo jasné, zda lyžař projel, či neprojel bránu), na olympiádě v Innsbrucku (1964) se objevilo pár důležitých inovací. Technici Omegy dokázali díky přístroji Omegascope promítnout hodiny do obrazovky, a to včetně porovnání s časem jiného závodníka. Ale ani vysoká přesnost měření nezabránila raritní situaci v ženském obřím slalomu, kdy druhá a třetí závodnice dosáhly identického času 1:53,11, takže obě nakonec obdržely stříbrnou medaili. NEHUMÁNNÍ VÝSLEDKY Grenoble 1968 zažil další vývoj, kdy všechny výsledky, tabulky a statistické analýzy byly prostřednictvím 52 výsledkových tabulí okamžitě k dispozici týmům, rozhodčím, novinářům i veřejnosti. A už tehdy to bylo někdy opravdu těsné: legendární Jean-Claude Killy zde vyhrál sjezd o 0,08 sekundy a v obřím slalomu se naskládalo 14 závodníků do jediné sekundy. V Sapporu 1972 musely být uděleny v závodě sáňkařských dvojic dvě sady
STRANA 44
hodinky
SOČI, 2014
Aktuální limitovaná edice má základ v potápěčském modelu Seamaster Planet Ocean. Má mimo jiné i heliový ventil pro vyrovnávání tlaků při ponorech. je vyrobena v počtu 2014 kusů.
LOS ANGELES, 1932
Tyto stopky s dvěma vteřinovkami umožňovaly měřit s přesností na desetiny vteřiny.
MOSKVA, 1980
Téměř padesát let po hrách v Los Angeles vznikla speciální edice skeletonizovaných stopek s průhledem do hodinového strojku.
proč ne?! – ÚNOR 2014
zlatých medailí, protože posádky Itálie a NDR dosáhly na setinu stejného času. V Innsbrucku, o čtyři roky později, se proto už měřilo na tisíciny. Ne vždy se ale jen zpřesňovalo. Jedno z největších olympijských dramat zažilo Lake Placid 1980. Tehdy 23letý Thomas Wassberg odstartoval závod na 15 km famózně. Na 10km mezičase to vypadalo, že vítězství má bezpečně v kapse, ale na posledních pěti kilometrech přešel do útoku populární 31letý finský matador Juha Mieto. V cíli mu ukazovala výsledková tabule 41:57,63. Wassberg ale nakonec protnul cílovou buňku v čase 41:57,62. Když zjistil, že o vítězi závodu na 15 km rozhodl faktický rozdíl 59 mm (vzdálenost rovnající se jedné setině), nabídl Mietovi sdílení zlata; ten to však odmítl. Lyžařská federace FIS v důsledku rozhodla, že v budoucnosti se bude měřit na desetiny sekundy, aby nedocházelo k takto ,nehumánním‘ výsledkům. Ani záměrné „znepřesnění“ výsledků běžeckých disciplín však vývoj sportovního měření nezastavilo. Naposledy byla na hrách ve Vancouveru představena nová startovací pistole, jejíž zavedení si vynutila bezpečnostní opatření na letištích. Ta už nestřílí slepé náboje, ale vydává světelné záblesky a zároveň je propojena s reproduktory za startujícími závodníky i s měřicím zařízením. Na právě probíhající olympiádě v Soči má zase světovou premiéru nová technologie pro závodní boby, která poskytuje okamžitá data závodníkům, jejich týmům i divákům po celém světě. Na každém bobu je umístěno zařízení Omegy sledující nejen okamžitou rychlost bobu, ale i jeho úhlové zrychlení a různé fyzikální síly působící na posádku. NA PAMÁTKU Kromě zajištění přesných časů závodníků a závodnic se Omega připravila na zimní olympiádu v Soči také představení tří limitovaných edic hodinek. Dvě z nich mají základ v potápěčském modelu Seamaster Planet Ocean, čemuž vděčí za svou voděodolnost 600 m. Funkčně se opravdu jedná o profesionální potápky, nechybí zde ani heliový ventil (na pozici 10) pro vyrovnávání tlaků při ponorech. Pánům je určena verze s průměrem ocelového pouzdra 45,5 mm, pro útlejší dámská zápěstí postačuje 37,5 mm, každá z nich bude vyrobena v počtu 2014. Dýnka všech nesou emblém OH v Soči a pár dalších značek, z nichž
STRANA 45
napĹ™Ăklad Si14 signalizuje kĹ™emĂkovou antimagnetickou setrvaÄ?ku, specialitu Omegy. NÄ›kterĂŠ indexy na Ä?ĂselnĂcĂch jsou vyvedeny v barvĂĄch poĹ™adatelskĂŠ RuskĂŠ federace, coĹž majĂ tyto Seamastery spoleÄ?nĂŠ s tĹ™etĂ, ze vĹĄech nejexkluzivnÄ›jĹĄĂ edicĂ. StokusovĂĄ sĂŠrie hodinek Omega Sochi Petrohrad mĂĄ ale na rozdĂl od dvou pĹ™edeĹĄlĂ˝ch vĂ˝raznÄ› spoleÄ?enskĂ˝ charakter, jak doklĂĄdĂĄ tĹ™eba zlatĂŠ soudkovitĂŠ pouzdro nebo krokodĂ˝lĂ Ĺ™emĂnek. Vzhledem k vĂcemĂŠnÄ› stabilnĂ Ăşloze oficiĂĄlnĂho Ä?asoměřiÄ?e asi nebude pĹ™ekvapenĂm, Ĺže se nejednĂĄ o prvnĂ slavnostnĂ olympijskĂŠ edice hodinek Omegy. Jako vĂ˝chozĂ model tĂŠměř vĹždy poslouĹžil odolnĂ˝ a oblĂbenĂ˝ Seamaster. PoprvĂŠ v roce 1956, a protoĹže tehdy jeĹĄtÄ› letnĂ a zimnĂ hry probĂhaly ve stejnĂŠm roce, mÄ›ly Melbourne a Cortina jeden spoleÄ?nĂ˝ model Seamaster Cross de Merit (po naĹĄem ZĂĄ-
sluĹžnĂ˝ kĹ™ĂĹž), kterĂ˝ byl takĂŠ zobrazen na Ä?ĂselnĂku. O dvacet let pozdÄ›ji pro letnĂ OH 1976 vznikla verze ChronoQuartz Hybrid, pĹ™ezdĂvanĂĄ Scoreboard, souběŞnÄ› zobrazujĂcĂ v tĂŠ dobÄ› mĂłdnĂ digitĂĄlnĂ stopky a analogovĂŠ hodiny, podobnÄ› jako vĂ˝sledkovĂŠ tabule (odtud pĹ™ezdĂvka). O dalĹĄĂ Ä?tyĹ™i roky pozdÄ›ji se slavilo pĹŻlstoletĂ olympijskĂŠho Ä?asoměřenĂ pozoruhodnĂ˝m skeletonizovanĂ˝m chronografem. Edice pro olympiĂĄdy osmdesĂĄtĂ˝ch a devadesĂĄtĂ˝ch let pohĂĄnÄ›ly extrapĹ™esnĂŠ quartzovĂŠ strojky, ale pozdÄ›ji se Omega vrĂĄtila ke stylovÄ›jĹĄĂm mechanickĂ˝m chronografĹŻm (edice pro TurĂn 2006), Ä?i dokonce k certifikovanĂŠmu chronometru (pro Vancouver 2010). V duchu tohoto trendu pohĂĄnÄ›jĂ vĹĄechny tĹ™i poslednĂ edice pro SoÄ?i kalibry s revoluÄ?nĂm koaxiĂĄlnĂm krokovĂ˝m ĂşstrojĂm, na kterĂŠ je Omega hrdĂĄ skoro stejnÄ› jako na svou olympijskou tradici.
Na kaĹždĂŠm bobu je umĂstÄ›no zaĹ™ĂzenĂ sledujĂcĂ ĂşhlovĂŠ zrychlenĂ a fyzikĂĄlnĂ sĂly pĹŻsobĂcĂ na posĂĄdku.
INZERCE
, 2 *,' / 28, 2
/-*:/2 :(' ' &,48&8: &,&48 248<- ):*8:2? 4) 2 /: *&)? &,&48 248<- /2;+?4*: - %- : 4) 2 /: *&)? $&482 8 %*0 +0 2 %? 4) ,82 6 - !)-< ,' 2- ,' &< *- 6 & *,' / 28, 2 & 0 0 0&0 0 2 %&8 )8 " <? < 8 *48<' &, 8 4&$, -+ -* &8 -2 8&-, 9. 2& ,, ? * ,' &- . 4&$, :& 0 A 4&$, $ A&,0 A ** 0 A & 0 A %-++ /2-8&5 &0 A #* >0 A -,&10 A6 -/2- : ,8& <@48 < +!* )-/2;+?4*-< +:4 :+ < 2 A 2- ,' 8 %,& ) +:A :+ &, -= ** 2? 4) 4/-3&8 *,?6 #& & *,' - < 8 * 2#:+ 2& -:$* 4 &-2$&- 2+ ,& -4+ 8& 4 :< *& 1:-8 &, ) , #:4&-, %-8 * /2 $:
28, 2 * <,' + & *,' / 28, 3& * <&A,' / 28, 2 * <,' / 28, 2
PN001419-1
STRANA 46
fotostory
THINK PINK STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL
25 LET – VŠECHNO BUDE FAJN Nasaďte růžové brýle, svět je krásný a všechno je možné. I nová známost. Shora: Brýle Theo 12 000 Kč, l.a.Eyeworks 8000 Kč, Alain Mikli 16 000 Kč, Theo 12 000 Kč, Alain Mikli 12 500 Kč, Žilka Optik Studio.
proč ne?! – ÚNOR 2014
STRANA 47
35 LET – KRÁLOVNA KRÁSY Ještě vám neujel vlak. Za žádnou cenu nenechte svoji krásu odejít. EDP Aedes de Venustas, Ingredients, 5600 Kč; „anti-age“ krém LE LIFT, Crème Fin, Chanel, 3200 Kč; prodávají vybrané parfumerie; přívěsek na klíče, Wo Aesthetic Line Rose Indien, Louis Vuitton, 8200 Kč; cestovní hodiny Tambour GMT, Louis Vuitton, 59 000 Kč; sprej do kabelky Aedes de Venustas, obal 1800 Kč, náplň 3× 10 ml, 2700 Kč, obojí Ingredients.
STRANA 48
fotostory
45 LET – KELLY, NEBO BIRKIN? Co víc si dopřát? Myslím, že si ji za to všechno zasloužím. Když už nemám jeho, tak chci alespoň ji. Kabelka Kelly II, kombinace kůží Golf a Swift, Hermés, limitovaná edice, info o ceně v butiku.
proč ne?! – ÚNOR 2014
STRANA 49
55 LET – SANTÉ, SANTÉ… Na zdraví, na lásku buď ztracenou, nebo na tu, co teprve přijde. Šampaňské Moët & Chandon, Rosé, Gurmetum, 1500 Kč; sklenice Bicchiere Italiano, na šampaňské nebo prosecco, design: Rony Plesl, Wine Food Market, 888 Kč.
STRANA 50
autoview
proč ne?! – ÚNOR 2014
Jedním prstem Když chcete jezdit Rolls Roycem, nestačí mít jen peníze. Musíte k němu mít vztah a úctu. Stejně jako Martin Kot z českého Rolls Royce klubu. TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: Alexander DOBROVODSKÝ
STRANA 51
STRANA 52
auto: Rolls-Royce Ghost výkon: 570 k zrychlení 0–100 km/h: 5 s maximální rychlost: 250 km/h spotřeba: 13,7 l převodovka: 8st, automat kufr: 490 l cena: 213 000 eur bez DPH
autoview
R
olls-Royce Ghost je pokračovatelem jména vozu Silver Ghost z počátku minulého století. Designérům se podařilo skloubit moderní střih s tradiční britskou noblesou a vznikl klenot na kolech, který má za cíl jedno. Svého majitele dokonale rozmazlovat. „Je to mimořádně pohledné auto. A kvalita je u něj patrná v každém detailu. Vnitřní vybavení přináší mnoho moderních prvků jako adaptivní tempomat, hlídání jízdy v pruzích nebo promítání údajů na sklo před řidiče, zároveň však zůstává hodně klasických detailů, jako je spínací skříňka, ovládání světel, a zejména klasické kulaté výdechy topení otevíraných vytahovacím chromovaným táhlem. Tento prvek naleznete v každém voze Rolls-Royce,“ vysvětluje Kot se zapálením. A není se čemu divit. V současnosti má na čestném místě v garáži hned dva vozy Rolls-Royce. Jde o modely Silver Shadow verze I a II. Společnost jim dělají také Bentley Mulsane a T1. Vášeň přerostla ve sběratelství, ale na vozy se jen nepráší. „S rollsem jezdíme na různé akce spojené s automobily, častým účastníkem je také na svatbách známých a pak samozřejmě pro radost. Nejdelší cesta však byla při pořízení prvního vozu. Po koupi v Nizozemsku jsem s ním totiž domů jel po ose,“ říká nadšeně hrdý majitel. Přece jen je ale o něco lehčí jezdit s moderním Rolls-Roycem než s těmi historickými. „Je to úžasný stroj, zase
proč ne?! – ÚNOR 2014
o třídu vyšší než předchozí modely. Jde o mimořádně pohodlné auto, kde je kvalita patrná na každém detailu. Samozřejmě vůz něco váží a vysoká hmotnost se nedá úplně zamaskovat, ale rolls se s tím vyrovnal se ctí. Mimochodem, vynikající je také posilovač řízení, Ghost se dá řídit jedním prstem tak jako správný RollsRoyce.“ Ghost je menší a levnější než mamutí limuzína Phantom. Přitom je ale rychlejší. Jeho dvanáctiválec obdařený dvojitým přeplňováním je schopen na zadní kola poslat výkon 570 koní. To pak i 2,4 tuny těžký stroj vystřelí z nuly na stovku za 5 sekund a překoná kdejaký sporťák. „Měl jsem možnost vyzkoušet mnoho špičkových vozů od Maserati, Porsche až po Ferrari či Lamborghini. A myslel jsem si, že už mě nemůže nic překvapit. Ale musím uznat, že Ghost mě opravdu vzal za srdce a opět jsem si poupravil názor. Je to prostě špička a všichni ostatní jsou trochu za ním,“ rozplývá se Kot. Ale je možné považovat jeho závěr za zcela nezaujatý? Vždyť auta jsou jeho vášní i v práci. Jako ředitel firmy FOXToys prodává modely aut snů každý den. A pořízení jeho prvního Rolls-Royce bylo, jako by se sen zhmotnil. „Když jsem byl malý, táta s obrovskou slávou koupil video Sony. V té době to byla nepředstavitelná paráda, scházela se u nás celá ulice a sledovali jsme americké filmy. A téměř v každém pořádném filmu, jako je třeba Policajt z Beverly Hills, se objevovaly luxusní vozy Rolls-Royce Silver Cloud, a zejména Silver
STRANA 53
Ĺ&#x2122;idiÄ?: jmĂŠno: Martin Kot byznys: obchodnĂ Ĺ&#x2122;editel FOXToys prvnĂ auto: ĹžigulĂk po tĂĄtovi souÄ?asnĂŠ auto: je jich hodnÄ&#x203A;, ale bÄ&#x203A;ĹžnÄ&#x203A; BMW 530d nebo Range Rover Vogue auto snĹŻ: Lamborghini Espada jakĂ˝ jsem Ĺ&#x2122;idiÄ?: to musĂ ohodnotit nÄ&#x203A;kdo jinĂ˝ konĂÄ?ky: veterĂĄni, zĂĄvody, zbranÄ&#x203A;, stĹ&#x2122;elba a sport a Rolls-Royce Club (www.rollsroyceclub.cz) cestujĂcĂ na zadnĂm sedadle: Karel Kot, Ĺ&#x2122;editel FOXToys
Shadow. V tĂŠ dobÄ&#x203A; to bylo prakticky novĂŠ auto. A tohle auto se mi straĹĄnÄ&#x203A; lĂbilo, tĂĄta ho zas mÄ&#x203A;l spojenĂŠ se zlatĂ˝m modelem od firmy Matchbox. VĹždycky Ĺ&#x2122;Ăkal, tehdy s nadsĂĄzkou: Tohle auto si jednou koupĂm. JenĹže v tĂŠ dobÄ&#x203A; to byl naprosto nepĹ&#x2122;edstavitelnĂ˝ sen,â&#x20AC;&#x153; popisuje svĂŠ seznĂĄmenĂ s britskou klasikou. O mnoho let pozdÄ&#x203A;ji ale jeho otec rozjel ĂşspÄ&#x203A;ĹĄnou firmu. A kdyĹž se v podnikĂĄnĂ zaÄ?alo daĹ&#x2122;it, objevily se i volnĂŠ prostĹ&#x2122;edky k poĹ&#x2122;ĂzenĂ jeho dĂĄvnĂŠho snu.
â&#x20AC;&#x17E;Jednou jsem na internetu naĹĄel krĂĄsnĂ˝ zlatĂ˝ Rolls-Royce Silver Shadow s bĂlou vinylovou stĹ&#x2122;echou. Cena byla zajĂmavĂĄ, tak jsem hned bÄ&#x203A;Ĺžel za tĂĄtou s tĂm, Ĺže to musĂme koupit. JenĹže tĂĄta je na rozdĂl ode mÄ&#x203A; uvĂĄĹžlivĂ˝ a moje nadĹĄenĂ hned zkrotil, nicmĂŠnÄ&#x203A; jsme se dohodli, Ĺže se na nÄ&#x203A;j pojedeme podĂvat. Zavolal jsem prodejci do Nizozemska, vĹĄe domluvil a jelo se. Auto nebylo ĂşplnÄ&#x203A; v perfektnĂm stavu, tĂĄta ho po prohlĂdce moc nechtÄ&#x203A;l, ale podaĹ&#x2122;ilo se mi ho pĹ&#x2122;emluvit. Tak jsme ho koupili. V tĂŠ
dobÄ&#x203A; jsme tomu vĹŻbec nerozumÄ&#x203A;li, takĹže jsme ho hned nechali nĂĄkladnÄ&#x203A; zrenovovat. Dnes bych ho koupil i zrenovoval za poloviÄ?nĂ penĂze. NicmĂŠnÄ&#x203A; to byl zaÄ?ĂĄtek a mĂĄme ho dodnes,â&#x20AC;&#x153; Ĺ&#x2122;ĂkĂĄ Martin Kot. Jeho rukama uĹž proĹĄlo pĂĄr zajĂmavÄ&#x203A;jĹĄĂch a cennÄ&#x203A;jĹĄĂch vozĹŻ Rolls-Royce. NÄ&#x203A;kterĂŠ si nechal, nÄ&#x203A;kterĂŠ zas prodal, ale ten zlatĂ˝ Silver Shadow byl prvnĂ a navĹždycky zĹŻstane. NovĂ˝ Ghost by se mu lĂbil, a proto ho plĂĄnuje mĂt alespoĹ&#x2C6; vystavenĂ˝ na letoĹĄnĂm srazu Ä?eskĂŠho Rolls-Royce Clubu.
INZERCE PN001426
.
4 96+0%<+: ); %160% 96+0 !(1%)'% 4 9-%6!0+: ,,*347= ,=# == 0 $ ,= 4 /#8= 288 =," ="7 4 & (+ & (+$!(1%)'%. <
parfémy
STRANA 54
STRANA 54
Vonná sága I když je sequel spojován jako pokračování příběhu s formou literární, filmovou, divadelní nebo hudební, svébytně existuje i ve snovém světě parfémů. Nepřehlédněte nové příběhy důvěrně známých kousků… TEXT: Beauty Queen
NA KŘÍDLECH RAJKY
VŮNĚ: Lanvin Jeanne Lanvin Couture Birdie Limited Edition PARFUMÉR: Domitille Bertier HLAVA: lístky fialek, jahody SRDCE: pivoňka, magnolie ZÁKLAD: cedr, pižmo
ŽÍZEŇ PO ŽIVOTĚ
VŮNĚ: Lancôme La vie est belle L’EdT PARFUMÉR: Anne Flipo, Dominique Ropion HLAVA: magnolie, mandle SRDCE: kosatec, bílé květy, pačuli ZÁKLAD: cukrová vata, čokoládové pralinky, fazole tonka, vanilka Flakon s křišťálovým úsměvem tolik evokujícím tvář vůně Julii Roberts na jaře viditelně zeštíhlel. Namísto parfémové vody totiž jeho nitro plní voda toaletní. Možná vás napadá, že jde pouze o změnu koncentrace původního složení, opak je však pravdou. Do „krásného života“ v tekuté podobě vnáší novou dimenzi magnolie, květina, která na jaře rozkvétá mezi prvními. Její okouzlující a omamnou vůni ucítíte hned od prvního přičichnutí a s ní i závan přicházejícího jara, ať už bude venku teplota jakákoli. Bohatá směs kosatce Iris Pallida kralující původní receptuře je v této epizodě postavena do vedlejší role. Původní sambakový jasmín a květ tuniského pomeranče sice nahradily silice bílých květů, ale pokud si vás tato vůně získala hlavně gurmánskými tóny cukrové vaty, vanilky, fazolí tonka a čokoládových pralinek v základu, zažijete svůj happy end.
O limitované edici vůně Jeanne Lanvin Couture s přívlastkem Birdie se převedeno z filmové terminologie může říct, že je něco jako „directors cut“. Příběh zůstává, jen je oprášen a vylepšen podle představ tvůrce. Novým impulzem pro přilákání, vyzkoušení a nejlépe i koupi vůně uvedené před dvěma roky jsou totiž křídla. Přesněji řečeno křídla rajky – rajského ptáka, tolik oblíbeného módními tvůrci. Škoda jen, že motiv peříček s hedvábným efektem a odstíny nachu byl použit pouze na krabičce. Samotný flakon je opět kolem hrdla přepásán purpurovou stuhou, jedinou změnou oproti původní variantě je tónování ve fuchsiové. Složení vůně je i v limitované edici stejné jako to původní. Pokud jste již vůni někdy zkusila, s Birdie to bude jako dívat se po delší době na film, který se vám kdysi líbil. S trochou štěstí si jej užijete, jako by to bylo poprvé, nebo v něm naleznete něco, co jste dříve přehlédli.
DEKLARACE SMĚLOSTI
VŮNĚ: YSL Manifesto L’Eclat PARFUMÉR: Anne Flipo, Loc Dong HLAVA: bergamot, zelený čaj, pupeny rybízu, neroli SRDCE: jasmín, frézie, červená růže, pomerančové květy ZÁKLAD: vanilka, fazole tonka, santalové dřevo, kašmeran Svou jarní premiéru zažívá i třetí kousek z kolekce Manifesto. Série charakteristická jednotným rukopisem tak představuje návykovost v různých formách a pokaždé jiného hlavního hrdinu v podobě vzácného květu, který rozeznívá při dotyku esence vzácného dřeva. V Manifesto l’Elixir ovace sklidila bílá tuberóza s vanilkou. Návrat na scénu slaví neroli ve víru dřevitého kašmeranu. Po intenzivně omamných kompozicích vás tak překvapí zcela nový paradox, ve kterém se florientální dřevité nóty radostně a s lehkostí zpřevrací, aby se zasnoubily do zelené svěžesti s aristokratickou aurou. Křišťálově čirý flakon je stejně přímočarý jako vůně samotná, zdoben pouze ametystovou linkou na dně lahvičky. Pokud se první díly dají charakterizovat žánrem erotický thriller, čeká vás na jaře romantická komedie!
zoom
STRANA 55
Tropické motivy a zářivé barvy vévodí letošní kolekci značky Bogner, která obléká i německou olympijskou výpravu. Dámská bunda, cena 53 200 Kč, prodává Bogner. Pánské kalhoty Heli Alpine mají třívrstvý super odolný povrch z GoreTexu® Vás udržuje v teple a díky perfektní termoregulaci nevpouští zimu dovnitř. Kalhoty jsou vybaveny záchranným systémem Recco®, a dlouhými zipy pro ventilaci vzduchu. Cena: 16 299 Kč, prodává PeakPerformance.
Luxusní dámská ušanka od francouzských designérů z Hermés. Informace o cene v butiku.
Ve městě nebo na svahu, užijte si zimu díky špičkovým materiálům a veselým g , které vás přenesou p designům, do teplých krajin.
Sáně z jasanu od Olgoj Chorchoj z produkce firmy TON byly navrženy původně jako limitovaná edice v počtu 20 kusů, díky zájmu se ale dodnes vyrábějí. Cena: 11 850 Kč, prodává TON. Pánský šál Louis Vuitton. Informace o ceně v butiku. Prodává Louis Vuitton.
zoom
STRANA 56
proč ne?! – ÚNOR 2014
Nový model hodinek Bulgari Octo Chrono Quadri Retro se čtyřmi retrográdními číselníky 45mm p číselníky, pouzdro z oceli a keramiky. Cena 552 00 000 Kč, prodává Bulgari.
Trendy italské sněhule Moon Boot, legendární stylový kousek ze 70. let. K dostání v mnoha barevných variacích. Cena: od 2490 Kč, prodává David Sport Harrachov.
Malosériově vyráběné lyže NaHory All Blacks z designového studia To by šlo jsou určené pro zkušené lyžaře. Cena: 15 950 Kč, prodává Ski a Bike Centrum Radotín.
Kožešinový límec s ozdobnou stuhou Louis Vuitton. Cena na vyžádání v butiku, prodává Louis Vuitton.
STRANA 57
Lyžařská helma Casco z ultralehkého karbonu, limitovaná edice. Cena 8290 Kč, prodává David Sport.
Kožešinové palčáky s koženou přeskou BARTS. Cena 1060 Kč, prodává David Sport.
Ručně vyráběné luxusní lyže ZAI, model Giubileum s jádrem ze speciální směsi karbonu a rulového minerálu a s mozaikovým povrchem z přírodní gumy. Cena na vyžádání v obchodě. Prodává Zai, Hotel Savoy, Špindlerův Mlýn.
adresář AUDEMARS PIGUET, Pařížská 5, Praha 1, tel.: 222 312 230; BELL & ROSS, Staroměstské nám.
224 213 025; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812 774; OMEGA, Staroměstské
16, Praha 1, tel.: 222 312 535; BOGNER, Malé náměstí 4/138, Praha 1, tel.: 775 404 925; BVLGARI,
náměsti 6, Praha 1, tel.: 222 318 862; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 17,
Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358; CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890;
Praha 1, tel.: 222 320 260; PEAK PERFORMANCE, Metropole Zličín, Řevnická 1, Praha 5, nebo
CARTIER, Pařížská 2, Praha 1, tel.: 221 709 000; DAVID SPORT, Harrachov 188, tel.: 481 529 118;
OC CHODOV, Roztylská 2321, 148 00 Praha 11; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,
ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha 1, tel.: 224 210 083; FENDI, Pařížská 12, Praha
tel.: 224 814 779; SKI A BIKE CENTRUM RADOTÍN, Topasová 882/1, Praha 5, tel.: 257 912 495;
1, tel.: 226 216 570; HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HUBLOT, Pařížská 1,
TIFFANY & CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966, TON, Michaela Thoneta 148, Bystřice
Praha 1, tel.: 222 310 907; CHOPARD, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 222 310 026; INGREDIENTS,
pod Hostýnem, tel: 573 325 111; WINE FOOD MARKET, Strakonická 1, Praha 5, tel.:
Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 224 239 477; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK, Na Příkopě 17, Praha 1, tel.:
722 585 823; ŽILKA OPTIK STUDIO, Budečská 793, Praha 2, tel.: 222 522 435.
STRANA 58
mimochodem
proč ne?! – ÚNOR 2014
OD RALPHA V Londýně zaujaly české holínky. V Soči mají na nej módní kousek našlápnuto pohorky od Ralpha Laurena. TEXT: Václav MIŠKOVSKÝ – FOTO: Ralph LAUREN
A
ni v Paříži, ani v Miláně. Sedmého února večer se bude hlavní fashion show odehrávat v Soči. Tři hodiny můžete během zahajovacího ceremoniálu soutěžit, která sportovní uniforma je ta nejvíc trendy a která je nejvíc nevkusná. Komentovat módu je totiž gaučový sport, populární jako žádný jiný. Italští olympionici oblečou značku EA7 od Armaniho, Francouzi budou od hlavy až k patě v Lacoste, Němci v pestrobarevných zimních kompletech od Bognera. Byznysu si ale nevšímají jen luxusnější anebo sportovní značky: Švédy do moderních věcí obléká národní kolos H&M a naše borce outdoorová firma Alpine
Pro. Z pohledu módních značek je kontrakt na výrobu oblečení na úvodní akci olympiády prestižní věc. A taky šance, jak na prodeji speciální kolekce díky patriotismu slušně vydělat. Co bude hitem letos? Ruské palčáky s barevnými prsty? Nebo si kožešiny milující Rusové vyberou chlupaté a špičaté české beranice? Kalhoty norských závodníků v curlingu? Jedno je jisté, největší ohlas mezi módními extperty mají věci od Ralpha Laurena, zářící americkými národními barvami. Módnímu designérovi se podařilo s těmito parádními koženými pohorkami zabodovat už v lednu. Limitovaná edice se vyprodala během pár dnů. I bez olympiády.
2
0
h
í áz
v
ro
1
2 ce
01
pi
4
ád
v
Ho
s
d po
ář
sk
h ýc
a
ym léto o/ ty jar ne r y o oč sp nd í e pr r n le ít ty zín im s n a Z e ra ód slo ag lif ktu 2. í M . M & 6 3. éč ite rt r– sk spo 1. ch o r n 2 ní a ún n – Pá olf, vá & a . o i 4 t e . G dlen ces zim ez - 3. 4 / ř . b y a zim en – 24 5. B éto d b o p ky 2. du .L ál ci žit dy – 2 2. 6 e á n Z k e sp ten tr er –1 8. í p ě . n š n 8 a kv rve ód y –2 M k n če . in 9 pe od 5. a sr H 2 . ut – 0 A í e 1 ř 1. oc 3. zá 1 n 2 . – Vá 20 n 2. – e j 1 d ří 4. pa – o t ec lis in s o pr v ?!
yc
l ao
no
n vi
ác
h
4
PN001424-1