Proc ne?! March 2014

proč ne?!

ARCHITEKT LUXUSU Tenhle motorkář navrhuje butiky pro Diora i Vuittona, dům pro Armaniho a jachtu pro Valentina.

PETER MARINO ví, jak se staví luxus

PN001455

De´Longhi

Nová řada Eletta

www.delonghi.cz

PN001430

editorial

Ty podšívko...

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, říká se, že kvalitní oblečení poznáte podle podšívky.

Jak je vypracovaná, jak čisté má švy a nakolik luxusní materiál je na ni použit. Budiž tohle pravidlo mottem k číslu o módě, jež právě držíte v ruce.

V módním byznysu se pohybuje bezpočet osobností, které by člověk na první pohled zařadil do nějaké umělecké alternativní subkultury.

Nebo rovnou do cirkusu. Ale to je právě ta trendy slupka, kterou si každý z těchhle nápaditých tvůrců pěstuje.

Důležitá je podšívka.

Jako u Petera Marina. Šedesátiletého motorkáře, kterého byste tipovali spíš na majitele bizarního salonu než na jednoho z nejprominentnějších architektů a interiérových designérů, kterého si najímají slavné módní domy a kterého na prahu svých privátních vil vítají miliardáři v úhledných sakách.

O podšívce, stejně jako dlouhých rukávech a ohrnutých kalhotách nám vyprávěl i jeden z posledních velkých krejčích v našem regionu.

Rudolf Niedersüss z vídeňského krejčovství Knize se vrátil i do Prahy, města, odkud pocházel i pan Kníže, zakladatel jedné z prvních pánských módních značek vůbec.

Podívali jsme se i do regionů, kde stále fungují některé z našich ikonických oděvních či obuvních firem: za zdmi továren Tonak, Jitex a Moleda jsme zjistili, že se tu stále vyrábějí kvalitní věci a že by možná stačilo jen málo, aby se tyhle značky vrátily do trendy módních obchodů.

Luxus je někdy moc blýskavý a lidem přijde marnivý. Ale podívejte se vždycky na podšívku, často tam najdete opravdový příběh.

Inspirativní čtení vám přeje Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

STRANA 7

PN001439

obsah

STRANA 9

Mix – 10 Bodhi, nejstylovější pes na světě. Divnomóda od Ricka Owense a vtipný návod, jak ve zdraví přežít Prague Shopping Night.

Rozhovor: Peter Marino – 16 Proč mají luxusní butiky vypadat jako soukromé haciendy bohatých, nám vysvětlil architekt a designér Peter Marino.

Zblízka: 22 Kabinet kuriozit pana Hermese – 22 Pařížská adresa 24 Rue Faubourg Saint-Honoré skrývá kromě dílen a butiku i muzeum, kam si designéři chodí pro inspiraci.

Veronika Miškovská ví, jaké poklady v něm jsou.

Storyboard: Krejčovský knížepán – 28 vychází každý měsíc jako příloha deníku

Rudolf Niedersüss z vídeňského krejčovství Knize už šedesát let šije pro evropské monarchy. Pod ruku se mu díval Petr Matějček.

28

Fashion story – 36 Ilustrátorka Irina převedla jarní trendy módních domů do řeči akvarelů.

Úhel pohledu: Lokální ikony – 42 Ředitel redakcí: Vladimír PISKáčeK Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSKý Art director: Jan VyHNáNeK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Produkce/fotoeditorka: Irena TeSARčíKOVá Spolupracovnice redakce: Kateřina HANáčKOVá

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 180 07 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TyLčeROVá, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNá, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBeNíčeK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CeLeR, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLíčeK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Mohly by se v českých oděvních a obuvnických továrnách vyrábět trendy a moderní věci? A mohli by k tomu přispět čeští návrháři?

Odpověď hledaly Veronika Ruppert a Bet Orten.

Vůně: Nej... parfém – 52 S Victorií Christian jsme si povídali o ingrediencích nejdražšího parfému na světě a o tom jestli se ženy mají vonět pánskými vůněmi.

Fotostory: Labely – 56 Co na vás řeknou kapsy a jejich náplň? Voyeurským okem se do dvou pánských a dámských kapes podívali Klára Tománková a Filip Šlapal.

Cestování: Lenošením k nirváně – 60 Wellness expert Libor Budinský vybral (a na vlastní tělo vyzkoušel) pět alpských hotelů pro váš jarní relaxační detox.

Autoview: Co víc si přát – 64 Sedli jsme za volant nového BMW X5. Jak si poradilo s kopcovitým terénem, zjišťoval ředitel privátního bankovnictví LBBW Tomáš Zahálka.

Jan SAPOžNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HOUžVIčKOVá, Key Account Manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

TITULNí STRANA: Architekt a designér Peter Marino na fotografii Lee Powerse

44

70 Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz/procne

mix

STRANA 10

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Fantastický pan Pes

Těžko byste našli lépe oblečeného psa, než je Bodhi.

A neotřelejší módní blog, než je ten jeho. Menswear Dog už rok radí mužům, jak se stát dokonalým elegánem.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: Dave FUNG

V

í, že do módního arzenálu každého džentlmena patří na míru šitý oblek a že kravata řekne víc než tisíc slov. Na blog, kde se o své know-how dělí, denně kliknou desetitisíce čtenářů. A nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby neměl čtyři nohy a zlatavě zbarvenou srst. Hrdinou blogu je totiž čtyřletý šiba-inu, který žije na Manhattanu se svými majiteli – módní návrhářkou Yenou Kimovou a grafickým designérem Davidem Fungem. „Denně nám píšou lidé z celého světa. Bodhi je slavnější, než kdy budu já nebo můj manžel,“ poznamenává Yena Kimová.

Zrzavý Bodhi vypadá trochu jako fantastický pan Lišák z filmu Wese Ander-

sona. Ostatně, kdyby uměl mluvit, i on by mohl znít jako George Clooney. Rád nakupuje v buticích Prada, Burberry či Emporio Armani a nedá dopustit na švýcarské hodinky Omega. Jeho největšími hrdiny jsou Humphrey Bogart, Ryan Gosling a mistři krejčí ze Savile Row. Pro krejčovské řemeslo má slabost, a tak s kamerou často navštěvuje vyhlášené salony, kde jeden pánský oblek vzniká desítky hodin.

Jako správný bloger je otevřený spolupráci se značkami, svou kolekci na něm nechaly nafotit značky American Apparel i Salvatore Ferragamo. Před pár měsíci se objevil i na stránkách Bloomberg Businessweek, jehož čtenářům radil, jaké kravaty jsou právě v kurzu. Značka Menswear

Dog už zkrátka v módním byznysu něco znamená – spolu s blogy The Sartorialist, Bryanboy, ManRepeller nebo The Blond Salad patří k elitnímu klubu Socialyte, který nejúspěšnějším blogerům na světě domlouvá lukrativní spolupráci. Úspěch Bodhiho nastartoval vlnu psích modelek. Italská značka Trussardi pověřila newyorského fotografa Williama Wegmana, aby nejnovější kolekci oděvů a doplňků nafotil na anglických chrtech. Štíhlá těla psů předvádějí kabelky z italské teletiny, sluneční brýle a bundy z krajtí kůže. Člověk si sice těžko představí, jak by seděly na lidském těle, ale o to tu nejde. Pes byl odjakživa nejlepším přítelem člověka – a teď může vypadat stejně stylově jako on.

PN001418

mix

STRANA 12

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Divnomóda TEXT: Jan BABKA – FOTO: ISIFA

Rozlícené svalnaté ženy místo mdlých pohublých manekýn poslal na přehlídkové molo návrhář Rick Owens.

Aby potvrdil, že to zajímavé se v módě děje i mimo hlavní proud.

rad jak zvládnout Prague Shopping Night TEXT: Jan POKORNÝ, stylista

P

osledních pár let si přeju prakticky nonstop, aby den byl o trochu delší a butiky v Pařížské měly otevřeno, dokud mě unesou nohy a já unesu tašky – 27. března se to díky druhé Prague Fashion Night splní. Obchody stáhnou rolety až v deset večer a nákupů chtivými davy se to tady bude hemžit celých dvanáct hodin. Jak tenhle maraton ve zdraví přežít?

S

vyceněnými zuby a zaťatými pěstmi vtrhlo čtyřicet žen na pódium.

Napochodovaly sem jako armádní jednotka a předvedly show, jejíž frenetické pohyby vycházejí z afro-amerického tanečního stylu stepping. Pusťte si tuhle přehlídku na videu a budete se bavit. Tanec kombinující prvky klasického stepu, uniformovanost vojenského drilu a nesvázanost univerzitních roztleskávaček jako by měl dát najevo, že být jiný (respektive trochu normální), je fajn i v subkultuře módy. „Odmítám konvenční krásu a ukazuji tu reálnou,“ prohlásil americký designér Rick Owens.

A jakkoliv se Owens v pojetí svých přehlídek vrací k normálním lidem z ulice, právě jeho věci atakující běžné dělení módy na dámské a pánské patří k té nekonvenční části módy, pro kterou je občas dobré sebrat kuráž a prostě ji vyzkoušet.

Co konkrétně to ještě kromě Owense může být? Zeptal sem se na to jeho českého

obdivovatele (a nositele) Lukáše Loskota, kreativního ředitele stojícího za Carollinum Simple Concept Store. „Zkuste se u nás podívat po značce Boris Bidjan Saberi, má zajímavé střihy a netradiční materiály, jako je koňská kůže. Z těch divných věcí mě také zaujal Sruli Recht a prsten vyrobený z jeho vlastní kůže (!). A dalším jménem je pro mě Martina Špetlová. Je to naše asi nejúspěšnější návrhářka v zahraničí. Moc se o ní v Česku nemluví, ale její oděvy z proplétané kůže stojí za pozornost,“ doporučuje Lukáš Loskot.

I když v módě je to těžké, zkuste mít odvahu obléct si něco, co není jen povinná jízda z firemní bible povoleného dress codu.

1) FYZIČKA. Trénink dělá mistra.

Schválně, kolik času vám zabere korzo od Cartiera k obchodu Dolce & Gabbana, aniž byste vynechali jedinou výlohu? Já to stlačil na osm minut. Zúročí se i posilování. Nebo si vážně myslíte, že se o ty zlevněné louboutinky nebudete muset s nikým přetahovat?!

2) TENISKY. Ženy, v den D zapomeňte na frajeřinky a jehly vyměňte za tenisky. Letos se tak jako tak nosí i ke koktejlkám a vám poskytnou vítaný náskok.

3) CUKRY. Doplňujte cukry. Ve skleničce šampaňského, o něž nebude v buticích nouze, je jich stejně jako v laskonce. Lepší zdroj energie neznám!

4) TRASA. Pečlivě si naplánujte trasu. Byla by škoda opomenout boční uličky, i v nich se skrývají poklady. Tu a tam nakoukněte do nějakého obchodu s hodinkami. Když se člověk dobře baví, čas většinou letí jako splašený a vy toho musíte stihnout víc než dost.

5) PARTNER(KA). Hodit se určitě bude i někdo k ruce. Pokud nezlákáte kamarádku, zkuste si třeba… najmout stylistu…

PN001438

24#*# 2CĥÈŀUM¶ VGN ^ 7 2TCīPÃ DT¶P[ VGN .'6+Ī6û 8¶ENCXC *CXNC 6GTOKPCN VGN ^ <')0# %1/

STRANA 14

mix

proč ne?! – BŘEZEN 2014

V supermarketu Chanel Párky, sýry, těstoviny i limonády. Všechno Chanel.

Karl Lagerfeld s nákupním vozíkem. Slavná značka v Paříži demonstrovala oslavu běžného konzumu.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Profimedia

S

upermarket je pop-art dnešní doby. Tak pravil výstřední návrhář Karl Lagerfeld. A bylo po jeho.

Poslední módní přehlídka domu Chanel postavila pařížský Grand Palais vzhůru nohama, když tu byl kvůli deseti minutám prezentace vystavěn barevný supermarket včetně regálů plných zboží. „I bohatí můžou chodit do supermarketu, aniž by se cítili špatně,“ vysvětlil myšlenku svojí show návrhář, který si prý nevzpomíná, že by v nějakém nákupním středisku potravin sám kdy byl.

V tom chanelovském to proto vypadalo jako v hodně fantaskním supermarketu. Jak poznamenal ve své recenzi Tim Blanks z Vogue, regály plné pestrobarevného zboží připomínaly umělecké foto-

grafie Andrease Gurskyho z amerických výprodejových shopping center nazvané 99 Cent. Jenže tady to bylo s cenovkami jinak. O 20 procent vyšší cena než obvykle! Přirážka 50 procent! Takovými tabulemi obrovských rozměrů dal Lagerfeld najevo, že má smysl pro humor a že v tomhle obchodě žádné výprodejové akční ceny čekat nemůžeme.

Vždyť tohle byl Chanel Shopping Center – mezi kečupy s dvojitým znakem C se tu promenádovaly modelky v luxusním oblečení, které tentokrát snesly do přízemního nákupního shonu snad jen sportovně laděné boty. „I v šedivém dni chtějí ženy být barevně oblečené a v supermarketu vypadat chic,“ zamudroval slavný návrhář.

Prohlédněte si video z přehlídky

PN001425-1

STRANA 16

rozhovor

Navrhnul studio pro Warhola i byt pro Armaniho. Jediný skutečný motorkář ve světě módy

Peter Marino dnes staví luxusní butiky tak, abyste z nich odcházeli s uměleckým zážitkem.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Lee POWERS

proč ne?! – BŘEZEN 2014

STRANA 17

N

enechte se zmást. Ta kůže je jen slupka normálního chlapa, co ve světě superkreativních módních návrhářů pobíhajících v sukních chce vypadat taky po svém. Je mu šedesát dva a jeho žena, kostýmní výtvarnice Jane Trapnell, je distingovaná dáma v kostýmku a s perlovým náhrdelníkem na krku. Protiklady, co se přitahují. Krása a zvíře. Musí být vážně dobrý, když ho vlastníci světových luxusních superznaček jako Christian Dior nebo Louis Vuitton nechají pobíhat v jeho kožených gatích, rukavicích a kšandách nejen po svých nejdůležitějších buticích, ale i ve svých soukromých rezidencích. V oboru mu šlape na paty jen slavná Zaha Hadid. Architekt a interiérový designér Peter Marino zaměstnává ve své společnosti v New Yorku sto šedesát lidí a věnuje se zakázkám, které v dolarech atakují minimálně šest nul.

Jeho specializace: luxusní obchodní domy a butiky.

POD ČEPICÍ Marino je muž symbolizující princip „proč ne?!”. Živý důkaz, že vám CEO globální firmy v kravatě a saku může poklepat na rameno a podepsat milionový kontrakt, aniž byste museli sundávat svoji koženou čepici s řetězem. Ale to musíte být skutečně nejlepší. A Marino je. Nikdo jiný neumí zákazníka povodit po obchodním domě tak dokonale, že tu stráví hodiny času, hezky se naladí, odpočine, pobaví a nakoupí – a nakonec vytáhne svoji platinovou kreditku a za to všechno s velkou radostí zaplatí.

Zastihnout ho není jednoduché. Aktuálně má rozdělané projekty ve více než dvaceti zemích po celém světě. Ani nevím, kde byl, když jsme spolu krátce mluvili po telefonu. Mohl být klidně brzy ráno doma v New Yorku, kde žije, v poledne v Evropě, kam jezdí na týdny módy, nebo pozdě večer v Asii, kde dnes realizuje největší počet svých zakázek. Poprosil jsem ho na začátek, aby mi pověděl, proč se podle něj stal specialistou na luxusní butiky. „Vystudoval jsem architekturu na univerzitě a začal jsem lidem navrhovat a vybavovat domy, jako mnoho jiných designérů.

V čem jsem byl ale výjimečný, byl luxus a kvalita,“ hledá důvod, proč se na něj čím dál víc začaly obracet slavné módní značky mezi nimiž byl první newyorský obchodní dům Barneys. Dříve pracoval většinou pro soukromé investory, bohaté

finančníky z Manhattanu, kteří si stavěli svoje haciendy, jež v době před krizí luxusem jen přetékaly. „Myslím, že si mě oděvní značky před lety vybraly právě proto, že umím udělat skutečně pompézní a přitom příjemný interiér. Luxusní značky chtějí, aby prostředí jejich obchodů vlastně nebyl obchod. Má to být vaše možnost pobýt na určitý čas v lepším, krásnějším světě. Krásnějším než obvykle bývá ten, co zažijete na ulici, než do butiku vstoupíte.“ Má tedy luxusní butik se svými sofa a loungemi připomínat domov? „Má připomínat domov, jeho klid, bezpečí. Ale nemá připomínat ten domov, který už dnes vlastníte – i když jste třeba velmi bohatí. Má připomínat místo, který byste si jednou pořídit chtěli. Ale zatím o něm jen sníte,“ říká Marino a doplňuje postřeh, který je pro majitele značky vždy asi tím nejzásadnějším: „Měli byste dostat pocit, že si kousek toho ráje chcete vzít s sebou domů do svého reálného života.

A pak už je na umění prodejců, jestli vám prodají rtěnku za pár stovek nebo šperk za miliony.” ŽÁDNÉ RYCHLÉ NÁKUPY Ptám se, jak se dá měřit jeho úspěch?

Nakupují lidé víc, tráví v butiku víc času?

A tenhle drsně vypadající motorkář, který parně drží telefon v ruce obsypané prsteny s lebkami, překvapivě odpovídá: „Mám dojem, že na nějaké detailní měření a analýzy nemá vůbec nikdo ani minutu času. Vezměte si, že jen pro Chanel, který je jedním z našich sedmnácti klientů v luxusním byznysu, otevíráme zhruba jeden butik každý měsíc.“ Marino si ale uvědomuje, že jeho práce je důležitá v tom, že má reálný vliv na prodeje. A ty samozřejmě velmi bedlivě sledo-

V butiku byste měli dostat pocit, že si kousek toho ráje chcete vzít s sebou domů.

STRANA 18

rozhovor

Marinova loď, která pod vlajkou Louis Vuitton vplula do singapurského přístavu

Tokijský butik Chanel opatřil pláštěm se 700 000 led diodami, které vytvářejí dojem živé budovy

proč ne?! – BŘEZEN 2014

vané jsou. Poslední roky jdou naštěstí pro něj stále strmě nahoru. „V devadesátých letech, když jsem sháněl práci, nebylo navrhování butiků mezi architekty nijak populární. Jenže tehdy měl například Louis Vuitton desetkrát menší tržby než dnes!“ říká Marino a dodává, že rozpočet na prodejny je finančně největší položka v investicích každé luxusní značky. Čtyřicet procent jeho obratu nyní tvoří realizace v Číně. Nějakého zpomalení se neobává. „Narozdíl od módních kolekcí, které jsou sezónní, příprava nového místa prodeje a butiku je v globální společnosti rozhodnutí dělané roky dopředu. Vždyť jen kvůli účetním odpisům je třeba, aby takový butik vydržel sedm až deset let.”

A přidává něco z přísně střeženého know how o tom, jak se vymýšlí rozmístění jednotlivých sekcí v butiku. „Když si chcete nakoupit, chcete to udělat rychle, hned mít všechno vyřízené. Jako v supermarketu. Máme zjištěné, že do prvního patra obchodu vám nakupovat sám téměř nikdo nevyjde. A co teprve když máte několikapatrový dům. Dříve byly luxusní butiky spíše malé. Dnes mají mnohé několik oddělení jen na prodej kabelek,“ říká Marino a vysvětluje, že v luxusním butiku nejde o to jít tam nakoupit. „Jakmile do něj vstoupíte, měli byste na jakékoliv rychlé nákupy zapomenout. Snažíme se vytvořit prostředí, které může člověka inspirovat a nadchnout, protože jste obklopeni uměním a krásou, kterou si chcete prohlížet a užít. Jako v galerii umění. Víte, že tam čas plyne jinak.“ Proto také Marino často nechává do luxusních butiků pořizovat díla současných umělců. Od Jeana Michela Othoniela nechal navrhnout perlový náhrdelník Coco Chanel, do singapurské lodě Louis Vuitton nechal umístit obrovskou dřevěnou sochu Richarda Deacona. Sám je velkým sběratelem a svých jedenáct Warholů a obrazy od Damiena Hirsta hrdě vystavuje ve svojí newyorské architektonické kanceláři. V každém butiku dává prostor nejen umělcům, ale také špičkovým řemeslníkům. V obchodě jsou podle něj zákazníci tak blízko všem materiálům, že nic nemůže být kašírované, naopak, musí být vypracované do nejmenšího detailu. Jako jsou samotné kolekce oblečení.

VIDEOART V OBCHODU Přestože je známý právě pro své realizace prémiových nákupních butiků, sám Marino rád dodává, že zhruba čtvrtinu

STRANA 19

jeho práce tvoří domy a vily pro soukromé osoby. Rád používá teplé barvy, ručně vyšívané látky. Umí vytvořit takový ten milionářský katalogový interiér jako z vily v Dallasu. A právě tam realizoval zatím svou největší zakázku – rezidenci o rozloze téměř 20 tisíc metrů čtverečných. Na začátku kariéry často pracoval pro bankéře, pak se přidali i módní designéři. Navrhoval dům pro Calvina Kleina, Yves Saint Laurenta, Giorgia Armaniho, interiér jachty pro Valentina. Jeho seznam privátních klientů je tak VIP, že některé zmiňuje jen v náznaku, většinu ale vůbec.

V jednom rozhovoru kdysi zmínil, že už by nikdy v životě nenavrhoval pro své zákazníky první dům. To prý ještě člověk neví, co chce. Pokud designuje dům, který je pro jeho majitele už třetím, jde všechno, jak má. Štěstí pro Marina, že mezi jeho klientelu patří lidé, kteří si několik domů dovolit mohou a nebojí se experimentovat. Jako jeden z nich, který si nechal nad postel pověsit mohutné kužele z kamene. „Já bych pod nimi spát nechtěl,“ směje se Marino, „ale on mi vysvětlil, že jako investor na burze je pod takovým tlakem, že mu nějaké kameny nad postelí spaní rozhodně nekazí.“ Jeho aktuálně nejoblíbenějším privátním projektem je dům v Libanonu. „Navrhnul jsem tam pro jednoho švýcarského bankéře obdélníkovou vilu vytrčenou na nohách, odkud je vidět na moře. Je to jediné takové místo v celém Libanonu,“ říká architekt, který uspěl i v několika soutěžích na různá muzea, hotely či kongresová centra, ale tvrdí, že tyhle velké projekty nemá rád právě proto, že se většina z nich nerealizuje. „Možná stavím jen obchodní domy, ale já skutečně stavím. Jednou jsem mluvil s Jeanem Nouvelem o krásných projektech, které má na svých webových stránkách a on mi říká: Jenže nic z toho se nikdy nepostavilo.“ Marino není architekt, který by měnil tváře měst rozmáchlými mrakodrapy (i když jeho katarská ambasáda blízko sídla OSN v New Yorku možná taková bude), on mění tvář měst na jeho hlavních nákupních bulvárech v Paříži, Londýně, Los Angeles nebo Singapuru. Jestli je za jednu realizaci zmiňován v architektonických publikacích, pak je to jeho butik Chanel, který vznikl v roce 2004 v tokijské Ginze. Marino zde na plášť budovy použil na sedm set tisíc speciálně vyvinutých led diod, které z fasády udělaly největší videoart na světě.

Na londýnské New Bond Street je hned několik butiků s rukopisem Petera Marina. Toto je impozantní sekce zavazadel v Louis Vuitton

V pařížském butiku Dior Marino údajně použil na 56 odstínů šedivé barvy

rozhovor

STRANA 20

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Římský butik Louis Vuitton je umístěný v historické budově bývalého kina, uvnitř se odehrává dolce vita podle Petera Marina

PETER MARINO (62) Newyorský architekt začínal jako designér privátních domů, nyní patří ke špičce mezi architekty obchodních prostor. Mezi jeho hlavní klienty patří značky jako Chanel, Louis Vuitton, Christian Dior nebo Zegna. Sbírá současné umění a porcelán. Vlastní šest motorek. Jeho žena Jane Trapnell je kostýmní návrhářkou.

VE SVÉ KŮŽI Po otci Ital, po matce Francouz s ukrajinskými kořeny vypadá možná drsně, ale nepůsobí nepřístupně. Občas se zadrhne v řeči. A údajně špatně chodí. Jako malý musel absolvovat transplantaci kostní dřeně. V té době nechodil skoro vůbec a do sedmi let strávil izolovaný na nemocničním pokoji tolik času, že se musel učit mluvit za pomoci terapeuta. Vypracoval se z mladého architekta, který spolupracoval na newyorském domě Andyho Warhola v podobnou celebritu newyorské, ale i evropské umělecké scény.

Pracovat pro módní domy jako Louis Vuitton, Chanel, Zegna nebo Christian Dior, to pro něj samozřejmě znamená sledovat módu a sedět v první řadě na módních přehlídkách. Přestože je prý s hlavními návrháři v minimálním kontaktu (oni nemají čas na nic jiného než kolekce a já na nic jiného než butiky), znají se a Marino se rád nechává inspirovat samotnou módou. Stejně jako před lety v Ginze, kde ledky na plášti budovy vykreslují strukturu černobílého tvídu z chanelovského kostýmu, tak i při designu nejnovějších

butiků Zegna, který Marino vystavěl na svých dojmech po návštěvě tkalcovských dílen Zegny v Itálii. Co se týká materiálu, je jistě expert na kůži. V ničem jiném nechodí, a to ani na slavnostní galavečeře.

A přestože díky svým outfitům připomíná často připomíná sadomasochisticky zaměřeného pravicového extremistu, je to „obyčejný“ motorkář s čírem pod čepicí, který se rád projede po dálnicích v Coloradu. To ale neznamená, že by chodil v kůži celý život. „V devadesátých letech jsem chodil normálně v tvídovém saku.

No, bylo to v době, kdy jsem potřeboval zakázky, to je pravda,“ směje se při vzpomínce na doby, kdy ještě nepatřil mezi světovou extratřídu a přidává názor svojí dcery, která kdysi prohlásila, že sako a kalhoty si její otec vezme možná tak jako kostým na Haelloween.

Myslím, že by to s ním nemusela být špatná haelloweenská party. Třeba se do Prahy podívá při otevření nového butiku Chanel. A pokud ani to ne, možná na něj natrefíte v porcelánce v Míšni. Člověk by to neřekl, ale tenhle motorkář totiž ze všeho nejraději sbírá porcelán.

! "

)+ ),# ' ! ) ) ) , ) )+ ) ) !#' # ' '! ! ) , % % &. # ', ) , , * , ' ) ,' , ' , ' & ) ) ,( , )*'- # ) ,)+ ) # # ' ! $# !) '# , ) ) ,( , + )(, ! ' ) * # ) )+ )* # !

" PN001436

STRANA 22

zblízka

proč ne?! – BŘEZEN 2014

STRANA 23

Kabinet kuriozit pana Hermèse Pařížská adresa 24 Rue Faubourg Saint-Honoré skrývá kromě dílen, kanceláří a butiku ještě jeden prostor, ukrytý před zraky veřejnosti. Srdce a duši slavné francouzské značky jsme našli právě tady, v Muzeu Emila Hermèse.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: archiv značky

zblízka

STRANA 24

Desítky hodin práce ženských rukou se zvěčnily na jednom z klasických motivů šátků, inspirovaným obrazem níže.

Kočár s dvojspřežím a vozkou je pravděpodobně dílem jeptišky z jednoho z francouzských klášterů.

É

mile-Maurice Hermès začal rozličné předměty sbírat už ve věku dvanácti let. Jeho sběratelskou vášeň odstartovala černá vycházková hůl. Od té doby shromažďoval všechny předměty, které určitým způsobem souvisejí s cestováním, sportem či jezdectvím. Muzeum tu je už od roku 1923 a za tu dobu se postupně rozrostlo do několika oddělených místností doslova napěchovaných exponáty.

Nazývat toto místo muzeem je vlastně nepřesné. Spíše než o sbírku neživých předmětů se jedná o rezervoár nápadů a bohatě využívaný archiv, který pomáhá designérským týmům při navrhování kolekcí. Nejvzácnějším kouskem této sbírky je ale samotná kurátorka muzea,

šarmantní dáma s kouzelně složitým jménem Ménéhould de Bazelaire. Neexistuje předmět, o kterém by nedokázala vyprávět alespoň pět minut, a je těžké si ji představit za zdmi muzea, ve světě napěchovaném moderními technologiemi. Jako by patřila k inventáři plnému loveckých knoflíků, starých houpacích koní a bizarních předmětů z 18. století, jako je například dalekohled, kterým se můžete dívat za roh. Pro muzeum pracuje již od roku 1986 a ráda o něm mluví jako o Alibabově jeskyni. „Spíše než muzeum je toto místo rodinnou sbírkou,“ provádí nás Ménéhould. „Odráží v sobě filozofii celého domu Hermès.“ Najdete tu tak 2500 let staré dekorativní sošky, dokonale promyšle-

proč ne?! – BŘEZEN 2014

PN001449

STRANA 26

zblízka

Knihovna jsou ve skutečnosti dveře s kašírovanými knihami. Jeden z exponátů Muzea Émila Hermèse, plný rafinovanosti a vynalézavosti řemeslníků z předchozích staletí.

Motiv knih návrháři přenesli na hedvábný šátek. Ty dům Hermès začal vyrábět právě v době Émila Hermèse v roce 1937. Stěžejním produktem nabídky francouzského domu se ale staly až v 50. a 60. letech, kdy společnost vedl Robert Dumas, zeť Émila Hermèse.

proč ne?! – BŘEZEN 2014

né a řemeslně zpracované cestovatelské sady pro důstojníky Napoleonovy armády z dílny zapomenutého pařížského mistra Biennaise, staré kabely, psí obojky, portréty a hračky. Milovníci starožitností by tu mohli strávit celé týdny. Centrem celého vesmíru sběratelských pokladů je ovšem stůl Émila-Maurice Hermèse, na kterém kromě rodinných portrétů a kancelářských doplňků z modrého lápisu stojí i hodiny zhotovené z koňského třmenu, ve kterém je zavěšená skleněná koule ukrývající ciferník hodin. „V naší době nemá čas žádný zvuk. Digitální hodiny jsou naprosto tiché. V dobách zakladatelů domu Hermès čas běžel stejným tempem jako kůň. Byl to zvuk koňských kopyt, který určoval čas. Proto se Émile-Maurice Hermès rozhodl vyrobit právě tyto hodiny. Je to vzkaz z minulosti, z jiných dob, kdy čas běžel jiným tempem,“ vysvětluje Ménéhould. Nad stolem pak visí malý, ale o to důležitější obraz. Dílo z první poloviny 19. století od Alfreda de Dreuxe zobrazuje koňské dvojspřeží zapřažené do kočáru a ženicha čekajícího na svou nevěstu. Právě tento obrázek posloužil jako předloha pro vytvoření loga módního domu Hermès. „Je to scéna z doby balzakovské Paříže, z doby, která za života Émila Hermèse již byla minulostí, protože koně dávno vytlačila auta.“ Se jménem Hermès se tento obraz plně spojil na počátku 40. let, tedy v době, kdy v Evropě zuřila 2. světová válka. Odráží se v něm touha připomenout staré časy a hodnoty světa přede dvěma celosvětovými konflikty. Zároveň je to podle Ménéhould pozvánka do budoucnosti. Je to scéna nového začátku, ženicha čekajícího na svoji novou ženu, kterou si odveze do lepší budoucnosti.

Pro inspiraci si do muzea nechodí jen designérský tým, ale i známí umělci.

Jezdecký kostým Julie Hermès, manželky zakladatele muzea, posloužil jako předloha pro vytvoření kostýmu pro jedno z koncertních turné Madonny. Režisérka Sofia Coppollová tu hledala inspiraci pro rekvizity do svého dobového dramatu Marie Antoinetta.

V muzeu Émila Hermèse se dá číst jako v knize Marcela Prousta. Z každého detailu tu vyskakují příběhy a vzpomínky na doby dávno minulé, které znovu ožívají v předmětech, jež se tu vyrábí a které si pak v přízemí kupují bohatí turisté.

Stačí se jen ponořit a nechat se unášet zvukem koňských kopyt.

PN001444

STRANA 28

storyboard

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Krejčovský knížepán TEXT: Petr MATĚJČEK – FOTO: Alexander DOBROVODSKÝ

Dírky u obleku vám obšije sám osobně, stejně jako evropským monarchům. Rudolf Niedersüss z vídeňského krejčovství Knize to tak dělá šest dní v týdnu. Už šedesát let.

STRANA 29

V zákaznické knize najdeme i míry krále Edvarda VII., který se do dějin módy zapsal tím, že byl údajně prvním gentlemanem, který si v dobré společnosti začal ohrnovat nohavice.

STRANA 30

O

krejčovství Knize, vyhlášeném vídeňském salonu, jsem se poprvé dozvěděl z knihy Smrt krásných srnců Oty Pavla. Jeho otec Leo Popper byl prodejcem vysavačů a ledniček u slavné švédské firmy Electrolux. A když se mu v oboru začalo dařit, ukázalo se, že nerozuměl jen fotbalu, boxu a rybám, jak se jeho rodina tehdy domnívala, ale také oblečení. Po Praze chodil vyfintěný jako dandy.

Na Příkopech si pořídil anglické šaty a od Knížete, jenž měl tehdy hned vedle pasáže Černá růže pobočku, plášť z látky homespun. To byla moc drahá látka a měla vlastnost, se kterou dělal nenápadně před zákazníky malé výstupy, vrazil do ní tužku, takže koukala jen půlka, pak tužku vytáhl a látka se sama zatáhla, jako by byla kouzelná.

Rakousko je známé především jako země vyvážející hudební virtuosy, cukrářské pochutiny a extremistické politiky. Že je také kolébkou pánské módy, už tuší jen málokdo. Rozhodl jsem se ono kouzlo „homespunu od Knížete“ poznat na vlastní kůži.

V ulici Graben 13, do níž v odpoledních hodinách „hází“ svůj mohutný stín katedrála svatého Štěpána, gentlemany oblékají již od roku 1858. Tehdy tam český krejčí Josef Kníže založil salon, z něhož se o pár let později vyklubala jedna z prvních pánských módních značek moderny: Knize & Comp. Ve dvoupatrovém obchodě, v němž jako by se počátkem dvacátého století zastavil čas. Dodnes tu téměř osmdesátiletý krejčí Rudolf Niedersüss, jenž dům Knize vede a zároveň vlastní, nabízí především „a garment cut by an individual, for an individual, by an individual – a bespoke suit“. Což zní jako hláška ukradená z protokolu britské královny. Ale není to nic jiného než definice na míru šitého obleku, tedy oděvu střiženého jednotlivcem na jednotlivci pro jednotlivce. Eleganci na míru nabízí za zhruba šest tisíc eur.

Zato vám dírky na knoflíky prošije pan Niedersüss osobně a udělá to se stejnou precizností, s jakou už prošíval knoflíkové dírky u obleků Karla Schwarzenberga, amerického scenáristy Billyho Wildera či španělského krále Juana Carlose.

KDO ODPOČÍVÁ, TEN REZAVÍ Monarcha z Pyrenejského poloostrova si musel dokonce ještě dva tisíce eur připlatit, to proto, že zvolil oblek třídílný, tedy navíc s vestou. „Hrozné,“ konstatuje krejčí

proč ne?! – BŘEZEN 2013

a přiznává, že se při kalkulaci cen sám občas zděsí. Jak jinak by ale mohly vznikat situace jako ta, jež se před časem v centru Vídně odehrála. Se slovy „Šéfe, podívejte!“ vtrhl do Niedersüssovy kanceláře rozjařený zaměstnanec a položil na mistrův psací stůl oblek, který si u nich jeden ze zákazníků nechával mírně upravit. „A co má jako být?“ dožadoval se Niedersüss vysvětlení. „Šili jsme ho před pětatřiceti lety!“ zněla odpověď.

Za kvalitu svých obleků by rakouský krejčí klidně strčil ruku pod šicí stroj. Vrážet do nich po vzoru Lea Poppera psací nástroje by ale přesto nikomu nedoporučoval. „Dnes se šije z daleko lehčích látek než před lety, protože se v úřadech už netopí uhlím,“ vysvětluje Niedersüss. To když mu jeho otec, obchodník s textiliemi, v padesátých letech minulého století zařídil u Knížete místo, byly kabáty ještě tak těžké, že to teoreticky možné bylo.

Od té doby už ale prošlo Niedersüssovi pod rukama tolik látky, že by po ní Popper mohl jít z Vídně až do rodného Buštěhradu. A nároky zákazníků se změnily. Jen samotný krejčí Niedersüss, který salon převzal v roce 1976, nezestárnul ani o minutu – alespoň to o něm tvrdí dámy v dílně. Za svůj mladistvý zevnějšek prý vděčí německému kardiologovi, jenž mu kdysi dal namísto spropitného radu, aby každý den započal ledovou sprchou následovanou silnou černou kávou. A prací! „Wer rastet, der rostet – kdo odpočívá, ten rezaví,“ upozorňuje mě krejčí energicky. Že by jednoho dne Niedersüss dopadl jako Plecháč z pohádkového románu Čaroděj ze země Oz, se jeho stálí zákazníci rozhodně obávat nemusejí. Rudolf Niedersüss se právě vrátil z dovolené. Mimochodem, u moře se prý odvázal natolik, že na pár dní dokonce vyměnil oblek za ležérní tričko s límečkem. Jinak ale do práce chodí šestkrát týdně. Už šedesát let. Na svém černém pánském kole to má zpoza kostela svatého Karla Boromejského, kde teď se svou mladou rodinou bydlí, do firmy zhruba deset minut. O penzi zatím nepřemýšlí. Prý není nikdo, kdo by ho tam poslal, a vlastně mu to ani nevadí.

ZLATÁ ŽÍLA Z VÝCHODU S láskou plní i ta méně tradiční přání svých zákazníků. Nedávno se dokonce musel vrátit k těžkým plášťům ze svého mládí. To když jeden takový v Niedersüssových archivech zahlédl zámožný klient z Bahrajnu. Nejenže ho krejčí musel

Dnes se šije z lehčích látek než před lety, protože se v úřadech už netopí uhlím.

STRANA 31

storyboard

STRANA 32

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Dnes už vídeňští prodavači v přízemí umějí zdravit „Dobryj děň!“ stejně plynule jako „Grüss Gott!“. Není divu, dvacet procent zákazníků domu Knize pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu a patří prý mezi ty nejvěrnější.

Krejčovství Knize krátce před první světovou válkou navrhl Adolf Loos.

vrátit k životu, ale navrch ještě opatřit podšívkou z drahé kožešiny. Když pak arabský obchodník s perlami spatřil hotový kabát, sám se nad svou marnivostí rozesmál. A usoudil, že se kousek hodí spíš do trezoru než pod rozpálené slunce v Perském zálivu. Nakonec jsou ale u Knížete za příval nových zákazníků z Východu vděční. Do prostorů krejčovství, jež krátce před první světovou válkou navrhl klasik moderní architektury Adolf Loos, nevnesli jen spoustu důvodů se od srdce zasmát, ale také peníze. Tvrdí se sice, že řemeslo je krizevzdorné, když ale Němci začali v roce 2002 šetřit, ze sympatie k okolním zemím, jak soudí Niedersüss, východní zlatá žíla přišla vhod. Dnes už vídeňští prodavači v přízemí umějí zdravit „Dobryj děň!“ stejně plynule jako „Grüss Gott!“. Není divu, dvacet procent zákazníků domu Knize pochází ze zemí býva-

lého Sovětského svazu a patří prý mezi ty nejvěrnější. „Jakmile jim dojde, že jsou u nás kvalita a servis na zcela jiné úrovni než u všech těch ,Gucciů‘, vracejí se,“ líčí Niedersüss. Jeden Moskvan s „komplikovanou“ figurou se mu prý půl hodiny po zavírací době v kanceláři málem rozbrečel.

Nechtěl tam totiž svůj nový oblek nechat přes noc na přežehlení. Měl smůlu. Zákazník šel, oblek zůstal. Ne že by se u Knížete neřídili příslovím „Náš zákazník, náš pán“.

Jde-li však o kvalitu obleku, existuje pod Svatým Štěpánem jenom jeden pán, pan Niedersüss.

I on se ale s rostoucí poptávkou z Východu musel naučit, že diplomacie spočívá v tom hladit psa tak dlouho, než je náhubek hotový. Ne vždy byla totiž spolupráce s ruskou klientelou tak harmonická jako dnes. „Ještě delší, ty rukávy!“ pobízely Niedersüsse zlatem ověšené

PN001448-1

storyboard

STRANA 34

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Práce krejčího dnes už není zdaleka tak náročná jako v minulém století, kdy se obleky žehlily šestikilovými žehličkami, z nichž má krejčí Niedersüss dodnes zničenou páteř.

dámičky, které si s sebou z Tverské ulice do Vídně zřejmě nepřivezly jen vkus, ale i chování. Tehdy si u Knížete prý mysleli, že krize nakonec uchvátila i Rusko, a absurdní délkou rukávů se muži snaží ušetřit za rukavice. „Příšerné,“ směje se krejčí, z něhož se přes noc musel stát misionář a jehož sbírka armaňaků a vodek dnes svědčí o tom, že se mu to podařilo.

I když ne úplně bez obětí. Na oltář střihu padly záložky. O těch by arbitr dobrého vkusu své východní klienty nepřesvědčil ani násilím. Důvod je prostý: nenosí je Putin. Přitom právě kalhotové záložky jsou jedním z poznávacích znamení obleků Knize. Jako první totiž s nápadem ohrnovat si nohavice, aby se neumazaly a nezamokřily, někdy ve druhé polovině 19. století přišel velký inovátor pánské módy a vášnivý lovec, král Eduard VII. No a míry někdejšího prince z Walesu jsou

v Niedersüssově knize zákazníků zapsány hned pod mírami hraběte Paula III. Antona Esterházyho.

KVERULANT NA PÓLU Zeptáte-li se však v salonu Knize na složité zákazníky, záhy se dozvíte, že to je valčík, v němž hrají Rusové jen druhé housle. Opravdovým kverulantem, jak se v Rakousku nazývají stálí nespokojenci, byl totiž jeden pán z Česka – hrabě Karel Friedrich Des Fours Walderode. U nás šlechtic svou urputnost dával najevo během nespočtu restitučních sporů o zámek Hrubý Rohovec, lesy, statky a další rodový majetek, ale i u Knížete, když šlo o obleky.

Jejich kvalitu měl ve zvyku ověřovat tím způsobem, že v nich před panem Niedersüssem dělal kotrmelce a přemety. Komplikovanost se zřejmě dědila z jednoho Des Foura na druhého. Už Karlův otec,

hrabě, si prý u proslulého pražského krejčího Bárty tak dlouho stěžoval na to, že jeho vesta dělá faldy, až ho zoufalý Bárta vyzval, aby si rozepnul košili. Následně krejčí ukázal na šlechticovo holé břicho a prohlásil: „Vidíte, i kůže dělá faldy. A tu šil pánbůh osobně!“ Ke Knížeti se Des Fours dostal v momentě, kdy hraběti Bárta nabídl, že mu raději zaplatí nový oblek u jakéhokoliv jiného krejčího na světě, než aby ten jeho musel po xté upravovat.

Oproti tomu Ralph Lauren je zákazník zcela bezproblémový. Dokonce tak bezproblémový, že se Niedersüss se zakladatelem světoznámé značky ještě ani jednou nesetkal. „Zaměstnanci mi říkali, že k nám chodí relativně často. Jenže já bych ho pravděpodobně ani nepoznal,“ vysvětluje krejčí a dodává, že Laurenovy návštěvy zřejmě souvisejí s tím, že jeho žena Ricky Anne Loew-Beerová je Ví-

STRANA 35

deňačka. I to je možná jeden z důvodů, proč americký návrhář počátkem sedmdesátých let, když vybíral logo pro svou novou firmu, sáhl po motivu, jenž znal z flakonů pánského parfému Polo Ten – hráče póla na koni. Polo Ten byl jednou z variant parfému Knize Ten, ze kterého se ve dvacátých letech minulého století stala vůbec první komerční pánská vůně světa. Směs rozmarýnu, pomeranče, bergamotu, cedru, Sapanu ježatého a ambry si tehdy neoblíbil jen Oldřich Nový, ale například také James Dean. Jeho následovník Polo Ten už tak populární nebyl. „Nebyl to dobrý parfém, příliš těžký,“ říká Niedersüss s tím, že když se vyprodaly poslední zásoby, výroba se zastavila a logo už dále nechránilo.

NÁVRAT DO PRAHY Tak úspěšný jako v první polovině 20. století, kdy Adolf Loos pro prodejnu vytvořil mohutný mramorový portál, dům Knize dnes už není. Pobočky v Berlíně, New Yorku, Paříži a Karlových Varech jsou již dávno zavřené. Naštěstí na míru vyrobené obleky zažívají právě obrovský comeback, a tak se nedávno mohl salon po téměř sedmdesáti letech vrátit alespoň zpět do Prahy. Pod taktovkou rázné Heleny Davisové se v Pánské pasáži Na Příkopě prodává především konfekce na míru, tedy zboží „made to measure“. Standardní konfekční modely se upravují dle postav tuzemských zákazníků. Vzít míru jim jednou měsíčně

do Prahy přijíždí Rudolf Niedersüss osobně. I když je konfekce na míru podle všech pravidel krejčovské umění, obleky se šijí pro konkrétní osoby a jsou navrch cenově mnohem únosnější, chybí jí známka přirozené individuality „bespoke suit“. Tomu, aby se Niedersüss vrátil do Prahy s plnou polní, prý brání především dvě věci: skutečnost, že nenasytná konzumní společnost ztratila oko pro kvalitu, a nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. „Neobešli bychom se bez pomocníků z východní Evropy,“ tvrdí osmasedmdesátiletý šéf, dle kterého dokonce i v hlavním městě pánského obleku Londýně mluví dnes většina zaručeně anglických krejčích polským přízvukem. Navrch Niedersüssův poslední opravdu zapálený učeň odešel minulý rok do důchodu. Po 46 letech.

Přitom práce dnes už není zdaleka tak náročná jako v minulém století, kdy se obleky žehlily šestikilovými žehličkami, z nichž má krejčí dodnes zničenou páteř. „Až se nám podaří pro řemeslo zase nadchnout mládež, vrátíme se i do Prahy,“ slibuje mi Niedersüss a po téměř pětihodinovém rozhovoru se omlouvá, že se už opravdu musí vrátit zpět k práci. Nerad by totiž přišel o postavení nejvýkonnějšího krejčího v salonu. Koneckonců ho hájí už přes padesát let. Při odchodu si pak neodpustí ještě jednu radu na cestu: „Zajděte si za roh na housku se sekanou k Černému velbloudovi. Dělají ji tam výbornou. Už od roku 1618.

Do vídeňského salonu Knize občas zajde i návrhář Ralph Lauren.

PN001432

INZERCE

STRANA 36

fashion story

Nové kolekce slavných módních návrhářů očima módní ilustrátorky ILUSTRACE: Irina KAYGORODOVÁ

proč ne?! – BŘEZEN 2014

STRANA 37

CHRISTIAN DIOR

Až surreálně barevné květiny provázely uvedení jarní kolekce Rafa Simmonse pro značku Christian Dior.

Florální motivy a fantaskní zářivé barvy najdete na šatech, sukních i topech s klasickou diorovskou dámskou siluetou, u jiných se zase setkáte s netradičními potisky, klubovými nášivkami anebo s nezvykle všitou krajkou. Náš tip z kolekce?

Tyto jemně proužkované šaty vícero délek a střihů.

STRANA N 38

ffashion ashion s story tory y

proč ne?! – BŘEZEN 2014

GUCCI

Pohyb byl jedním z motivů návrhářky Fridy Giannini při navrhování aktuální jarní kolekce pro značku Gucci. Giannini, která se podle svých slov v rámci svého mateřství „chtěla dostat zpátky do formy“, rozvolnila glamour italské značky a v kolekci použila střih basketbalových kalhot, sportovní podprsenky a mnoho stuh – a k nim přidala dynamiku art deco motivů i průsvitné luxusní materiály.

PRADA

Vietnam. Havaj. Tropický ráj, kde na jedné straně stojí příroda a na druhé krutá lidská zkušenost. Miuccia Prada je čím dál víc politická.

Zatímco pánskou kolekci rozvolňují pestrobarevné košile a široké kalhoty, dámská (zobrazená na následující straně vlevo) je nepřehlédnutelná díky šatům s portréty žen.

STRANA 40

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2014

DOLCE & GABBANA

Zajímavý kontrast tvoří srovnání mezi feministicky angažovanou Pradou (vlevo) a volnomyšlenkářskou romantikou od značky Dolce & Gabbana (vpravo). Ti si pro inspiraci opět odskočili na Sicílii. V kolekci najdete mnoho odkazů na motivy římského impéria (potisky s ruinami imperiálních staveb, páskové spony s vyobrazením panovníků), stejně jako sladký život Středozemí, který symbolizují jemně puntíkované šaty.

PN001434

&

( & $ !! ) $ &

* #+ ! ! ) & &(& ) &

' ) ( ' ! ' $

$ !$ ! & ! $ ! ' ) $ ! & ) "$ !

! ) & ! ! ! ) * !

) ) ' ) (

$ !! ) & ' & ' & )% $

STRANA 42

Lokální ikony Přežily s námi komunismus i divoké devadesátky. Ikony českého oděvu i obuvi jsou pořád tady. A čekají na své znovuzrození.

KONCEPT, TEXT, STYLING: Veronika RUPPERT – FOTO: Bet ORTEN MAKE-UP A VLASY: Tereza PRACHAŘOVÁ MODELKA: Markéta Fr. (Elite Model Management)

proč ne?! – BŘEZEN 2014

STRANA 43

Písek, Jitex, barvírna.

Zelené batikované triko Jitex, kalhoty Hana Zárubová, Work in Progress II.

ikony

STRANA 44

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Zlín, Moleda, stůl ořezávačky kůží. Bílošedé tenisky Prestige na suché zipy, sukně a košile Jakub Polanka, Belleville.

D

okážeme globálním firmám ukázat jako vzdor i něco víc než farmářské trhy a biobedýnky? Mají české oděvní a obuvní podniky potenciál stát se příští lokální hvězdou? Firmy jako Tonak, Jitex nebo Moleda nejsou zdaleka jediné, které mají ucelenou výrobu, kvalitní technologie a silný příběh spojený s místní průmyslovou historií. Mapováním zachovalých pokladů jsem se rozhodla strávit celý letošní rok. A po prvních dvou měsících jsem nadšená a překvapená, kolik tu toho vlastně máme.

Když vidím, jak kvalitní, rychlá a přitom levná je výroba v píseckém Jitexu,

přeju si, aby ho někdo dokázal proměnit v české Uniqlo nebo American Apparel.

Proč by si většina českých zákazníků kupovala basic kousky, jako jsou trika, nátělníky a košile, v nadnárodních řetězcích, když by věděla, že může totéž a v lepším poměru kvalita/cena dostat od domácího výrobce? Co je potřeba k tomu, aby zlínské prestižky zažily podobnou renesanci jako botasky? A nedal by se nějak kreativně využít takřka kultovní status zmijovky ze strakonického Tonaku? Jsem přesvědčená, že to je možné. A že tu staré české klasiky čekají jako na stříbrném podnosu.

Potřebují jen ty správné designéry a manažery, kteří je dokážou osvěžit a prodat.

Už teď se v produkci Moledy, Tonaku i Jitexu najdou kusy relevantní napříč generacemi, které se dají bez problémů sladit s nejnovějšími návrhářskými kolekcemi. České prestižky, zmijovky, fezy, funkční prádlo a roláky jsme s fotografkou Bet Orten zachytily v jejich domovských továrnách a zkombinovaly je s oděvy z finálových kolekcí letošního ročníku Czech Grand Design. Na prvních třech příčkách kategorie Módní designér roku se letos objevila samá známá jména: Jakub Polanka, Hana Zárubová a Monika Drápalová, která si kromě výhry ve své kategorii odnesla i nejvyšší granddesignérské ocenění. Ačkoliv by setkání

STRANA 45

Strakonice, Tonak, sušárna, formy, na které se natahují zvalchované a obarvené fezy před sušením. Čepice Zmijovka Tonak, mikina Jakub Polanka, Belleville

nejlepších českých návrhářů s tradičními jmény našeho průmyslu mělo být úplně samozřejmé, dochází k němu jen výjimečně.

SNEAKERS ZE ZLÍNA V největší hale zlínské Moledy hrají rádia zavěšená na různobarevných mašlích a provázcích. Voní tu kůže, ze které masivní stroje hlučně vyrážejí přesné tvary. Modelka Markéta v šedé sukni a košili od Jakuba Polanky zkouší pózovat na tvrdé těžké židli jedné z ořezávaček, která má zrovna svačinu. Vedle velkých kusů italské hověziny leží role kožené štípenky s polyuretanovým povrchem,

Kromě arabského fezu čeká na redesign i legendární česká zmijovka.

díky kterému jsou boty prodyšné a skoro bezúdržbové.

Než se prestižka dostane do prodeje, projde v továrně rukama sta lidí. Jedna bota je sestavená ze sedmadvaceti částí, které se musí přesně sešít a spojit. Po novém provozu, do kterého se Moleda přestěhovala před rokem a půl, mě provází Jolana Němcová. „Lidi tu mají denně normu šest set párů a každý z nich se specializuje na jednu věc. Takže třeba tady paní denně zaváže 1200 bot.“ Dělá se klasicky od šesti ráno do dvou odpoledne a většina lidí tu pracuje už mnoho let. Přes dvacet roků tu je i sympatický bělovlasý vousáč, který s námi zůstává v práci přes

STRANA 46

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Prestižka ve vašem designu přijde i s rodným listem boty do čtyř týdnů.

čas a dělá nám až do pozdního odpoledne vtipného asistenta. Mimo jiné vytáhne fotky, na kterých na kole sjíždí zasněženou sjezdovku na zlínském náměstí. No, řekněte, kdo tohle má?!

Druhý záběr s „malým pávem“, od finalisty kategorie Objev roku Jakuba Spilky, fotíme ve vedlejší hale u těžkých forem na výrobu podrážek. Ta běží na masivním stroji, o kterém Jolana Němcová mluví jako o srdci výroby: „Tohle je to nejdražší a nejvzácnější, co tu máme, Desma, na které se vstřikuje podešev z různých druhů polyuretanu. Spodní část je odolná proti skluzu a oděru, takže to neochodíte, a ta prostřední je měkká a tlumí rázy, takže se vám v té botě celý den chodí pohodlně.“ Tradice obuvi Prestige začala v roce 1984 v závodu Svit. Od začátku táhly prodej hlavně klasické modely, ale v posledních letech zájem o ně klesá. Moleda proto zkouší redesign i úplně nové modely. „Momentálně pracujeme na faceliftu klasické prestižky s italským designérem Claudiem Francem. Měla by jít do obchodů v druhé půlce roku. Chystáme také velkou kolekci dětských bot s jedním mladým českým designérem.“ Jeho jméno zatím Jolana Němcová nechce prozradit.

Prestižky se také letos v únoru představily na Londýnském Fashion Weeku v rámci International Fashion Showcase. Ke svojí nejnovější kolekci si je vybral a po svém upravil Jakub Polanka. Za zmínku rozhodně stojí i projekt „Přiznej barvu“.

Na webu prestizky.cz umožňuje navolit typ boty a naklikat si barevnou kombinaci jednotlivých částí. Váš design vám pak přijde i s rodným listem boty poštou do čtyř týdnů. V Moledě je podle všeho nejen silný výrobní potenciál, ale i chuť a energie k vývoji.

JITEXOVÉ RETRO Z PÍSKU Továrna Jitexu je jako sen milovníků industriálního retra. Od padesátých let funguje na stejném místě, v průmyslové zóně na břehu Otavy. Masivní stroje stojí v rozlehlých halách s obrovskými okny na původních parketách. Čas práce odměřují staré, centrálně ovládané hodiny a u vchodu zažijete déjà vu u stále funkčních píchaček s ručně nadepsanými papírovými štítky. Zatímco já se rozplývám, jednatel společnosti Radek Slavíček z toho příliš nadšený není: „Není to tu krásný, je to hrozný. Nejradši bych to celé zrekonstruoval, ale jsme tu v nájmu a nejsou na to peníze. Máme zbytečně vel-

STRANA 47

Strakonice, Tonak, barevna.

Klobouk černý Fez Arabian Tonak, šaty Hana Zárubová, Work in Progress II.

STRANA 48

Písek, Jitex, tumblery, sušárna obarveného textilu. Růžové legíny z funkčního materiálu Jitex, stříbrná dvouvrstvá bunda Monika Drápalová, Free Circle.

ikony

proč ne?! – BŘEZEN 2014

STRANA 49

Návrháři čekají, že jejich věci nejen vyrobíme, ale i prodáme, to však není jednoduché...

ké náklady na energie.“ Je fakt, že vytápět rozlehlé haly s velikánskými původními okny a luxfery, asi není nejlevnější.

Při obhlídce vidíme tolik krásných lokací, že si můžeme vybírat. Začínáme u velkých sušiček s oblými kovovými koši na prádlo a pokračujeme v impozantní barevně, která působí jako hlavní loď chrámu práce. Nakonec fotíme u obřího snovadla, na kterém se stovky vláken sbíhají v obří symetrické pavučině. „Musíte se pohybovat hodně opatrně, abyste to nezacuchali. Ze čtyř set cívek se tu navíjí na jeden osnovní váleček čtyři sta nití stejné délky pod rovnoměrným napětím.

Pak se pokračuje na osnovním stroji, kde se z toho vyrobí úplet.“ Kromě vlastní pletárny má Jitex i úpravnu a konfekční dílnu, včetně vyšívacího střediska a oddělení sítotisku. Zboží se tu opravdu vyrábí od A až do Z. Celý výrobní proces, od výroby úpletu až po ušití hotových výrobků, zajišťuje stovka zaměstnanců.

V podnikovém showroomu se probíráme spoustou měkoučkých triček, roláků a mikin. K focení volíme bílý rolák, růžové legíny a zelené batikované tričko. Vedle funkčního spodního oblečení a termoprádla v zářivých barvách tu visí starosvětské bavlněné vysoké kalhotky do pasu.

Z designu většiny věcí je vidět, že v Jitexu nakupuje hlavně střední až starší generace, řekněme s konzervativním vkusem. Dovedu si ale snadno představit nějakou svěží basic linii v cool obchodech. A nemuselo by to být nemožné, protože Jitex je vůči novému designu relativně otevřený. Spolupráce s návrháři se ale zatím vždy zadrhla na starém způsobu prodeje. „Měli jsme tu třeba Helenu Fejkovou nebo Navarila Design, ale vždycky to uvázlo na tom, že to lidi nekupovali. Návrháři většinou čekají, že ty jejich věci nejen vyrobíme, ale i prodáme, to však není jednoduché.“ NESMRTELNÉ ZMIJOVKY, FEZY A BARETY ZE STRAKONIC Místní říkají továrně Tonaku pořád postaru „Fezko“. Výroba fezů tu má tradici přes dvě stě let. V průběhu devatenáctého století totiž několik místních židovských rodin převálcovalo turecké i africké výrobce díky levnější technologii barvení.

V nejsilnějších letech před první světovou válkou se ve Strakonicích vyrábělo až deset milionů fezů ročně. Dnes se tu kromě fezů dělají hlavně barety a zmijovky. Hlučnou výrobou procházíme s vedoucím vývoje Liborem Koutenským: „Děláme teď skoro tři miliony kusů ročně. Pracuje tady přes 300

ikony

STRANA 50

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Písek, Jitex, snovací stroj. Bílý rolák Jitex, stříbrné sako Monika Drápalová, Free Circle

lidí, na jednu až na tři směny. Máme čtyři podnikové designéry, kteří sledují trendy na zahraničních veletrzích a navrhují nové modely. Část produkce jde jako polotovar do rukou řadě českých i zahraničních kloboučníků a bereme i zakázky zvenčí.“ Nakukujeme do tajemných komor s nafoukanou vyčištěnou vlnou. Kouzelný pohled je také na desítky pletacích strojů, ze kterých poklidně vyjíždějí zmijovky, barety a fezy. Nakonec se ale rozhodneme fotit v barevně, u velkých pádlových kádí. Zrovna se v nich ustaluje červená barva vojenských baretů, které pak půjdou na valchování a sušení. Ze sušicího stroje ve vedlejší místnosti pak vypadá-

vají jako horké barevné piškoty. Barevnu i sušírnu čeká v letošním roce stěhování.

Budovu od příštího roku plně obsadí výroba autopotahů. Tonak bude pokračovat v menších prostorách, kde už teď běží většina výroby.

Když už mluvíme o strakonické pobočce, sluší se zmínit i druhou továrnu a sídlo značky Tonak v Novém Jičíně. S výrobou, ve které se dělají hlavně klobouky z králičí srsti, letos spolupracovali studenti UMPRUM. Některé jejich návrhy mi přišly dost šik, ale je otázka, jestli se jimi Tonak inspiruje. Podobně jako Jitex nebo Moleda zatím sází hlavně na klasiku, která se spolehlivě prodává na osvědčených mís-

tech. A při vysokých číslech prodeje, jichž potřebuje dosahovat, se ani není moc co divit. Osobně jsem se zamilovala do fezů, od maličkých a středních s výšivkou až po skoro třiceticentimetrové modely „Arabian“. Ty jdou hlavně na export do Afriky, odkud se s přílivem přistěhovalců obloukem vracejí do evropských měst.

Jako jeden ze současných trendů se objevují v kolekcích značek, jako jsou Umit Benan, KTZ nebo SADAK, v kombinaci s extravagantními oversize oděvy. Kromě arabského fezu čeká na objevitele svého redesignu a nového prodeje i legendární česká zmijovka. A mimochodem, slyšela jsem, že se na to už někdo chystá...

PN001435

STRANA 52

vůně

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Nej... parfém

Co musí obsahovat kvalitní parfém a jestli mají ženy nosit pánské vůně, nám řekla Victoria Christian.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Jan GROMBIŘÍK

STRANA 53

C

ena není kritérium. Po letech v luxusním byznysu beru superlativy jako „nejdražší na světě“ jako nepodstatné měřítko.

V případě tradiční anglické značky parfémů Clive Christian je ale na místě udělat výjimku. Značka charakteristická zlatou královským znakem na svých flakonech, patří do vybraného portfolia nejlepších světových parfémů. V pražském specializovaném obchodě Ingredients se od loňského podzimu prodávala tzv. originální kolekce (parfémy 1872, No. 1 a X), kterou britský designér Clive Christian uvedl již před patnácti lety.

Jeho dcera pak do Prahy přijela osobně představit další čtyři parfémy z exkluzivní privátní kolekce (parfémy C a V). Že svět parfémů může být čarokrásným zážitkem pro lidské smysly předvedla na prezentaci, kde rozevřela velký viktoriánský vějíř, přítomné požádala, aby zavřeli oči a za zvuku klasické hudby inspirované právě vůněmi parfémů Clive Christian, tímto vějířem rozprášila do vzduchu vzácné aromatické esence.

S Victorií jsme si poté povídali si o tom, jak najít tu nejlepší vůni pro sebe a že kombinovat více parfémů k sobě nemusí být nutně hřích. A zatímco v baru hotelu Kempinski vedle nás hosté popíjeli jeden drink za druhým, my jsme seděli u deseti malých flakonů a já se nechal opíjet omamnými vůněmi.

Je to s parfémy jako s vínem, kterým se musíte propít od těch méně kvalitních k těm vybraným, abyste poznala a ocenila kvalitu?

Myslím, že všichni jsme byli teenageři, prošli si fází nakupování vůní v duty free shopech, sbírali flakonky, vystřídali mnoho komerčních vůní. Ti štastnější si pak našli to pravé pro sebe. Po toaletní vodě objevili parfém. A po komerčním parfému třeba objevili nějakou tzv. niche nebo exkluzivní značku.

Sama jste dlouhé roky byla ve styku se zákazníky v prestižním britském obchodním době Fortnum & Mason. Máte nějaký recept na to, jak si vybrat tu správnou vůni? Řekla bych, že potíž s parfémy je podobná, jako když si vybíráte svatební šaty. Každý vám nějaké doporučuje.

Radí, jaké vám stoprocentně padnou.

Přitom vy máte svoji jasnou představu. A člověk pozná ty pravé šaty právě jen ve chvíli, když se do nich obleče.

Pravda, pánové to tak složité nemají, můžou řešit možná tak velikost klopy na saku. A možná podobně někdy přistupují k parfémům. Když to slovo parfém zmíním před muži v Americe, devadesát procent z nich si představí klasickou kolínskou.

Váš No. 1. je nejdražším parfémem na světě. Není to vlastně nepodstatné?

Samozřejmě, je to vedlejší. Na druhou stranu, najde se někdo, kdo by nechtěl zkusit, jak voní nejdražší parfém na světě?

Jistě, člověk to musí zkusit. Je to zážitek.

Popsat se slovy se to dá těžko.

Musíme si říct, že v parfému je z definice typicky podíl 20 procent aromatických složek, kdežto u toaletní vody je to o polovinu méně. Parfému proto člověk musí člověk dát čas. Poznat, jak voní po pár minutách. A jak se rozvine za několik hodin. Kvalitní parfémy se od takzvané hlavy přes srdce až po takzvaný základ ukážou až za 12 hodin. Minulý týden jsme si o tom povídali s jednou ženou v USA. Říkala mi: je to jako seznámení: na první schůzce můžete být ohromeni, ale musíte počkat, jak to mezi vámi bude fungovat další dny a týdny.

Vůně se jinak chová na papírku, jinak, když ji vyzkoušíte na pleť. Jaké praktické rady pro nákup parfému byste zmínila?

Nejhorší je očuchávat vůni nasprejovanou do víčka flakonu anebo jen tak rozprášit v parfumerii vůni do vzduchu, popotáhnout nosem a myslet si, že to je ono. Takhle si člověk skutečný dojem o vůni neudělá. Je nejlepší vyzkoušet jich několik, pro srovnání. Nechat si stříknout vůni na vrchní část dlaně. Protože spodní část zápěstí, kam se lidé často voní, je ve větším kontaktu s hodinkami, přívěskem, se stolem nebo s rukávy a vůně se tak znehodnocuje.

Vůně se může znehodnotit i špatným uchováváním ve flakonu. Je vhodné, jak se říká, mít ji uschovanou v lednici?

Je pravda, že teplo a přímé sluníčko jsou dva hlavní faktory, které dokážou vůni poškodit. Co se týká slunce, záleží na zbarvení flakonu. Pokud je sklo kolorované, dokáže ve stínu parfém dostatečně ochránit. A co se týká tepla, nemyslím, že by parfém musel být zrovna v lednici, i když někteří lidé si ho tam dávají. Vnímám kvalitní parfémy stejně jako šperk

Parfém je jako seznamování.

Na první schůzce vás může ohromit. Ale důležité je, jak to mezi vámi bude fungovat za pár dní.

STRANA 54

vůně

proč ne?! – BŘEZEN 2014

nebo hezké manžetové knoflíčky. Když si je koupíte, nedostanete je jen tak, ale v hezké krabičce. Líbí se mi ta myšlenka, že i parfém do té krabičky po každém použití člověk vrací s pocitem, že ukládá zpátky do trezoru svůj drahokam.

VICTORIA CHRISTIAN Dcera interiérového designéra Clivea Christiana, která je ambasadorkou stejnojmenné značky exkluzivních parfémů svého otce. Ten v 80. letech koupil uvadající značku královského parfému, který mohl od roku 1872 používat symbol královské koruny na důkaz kvality. V roce 1999 uvedl řadu 6 parfémů pod značkou Clive Christian: parfémy 1872, No. 1 (speciální edice s křišťálovým flakonem v ceně cca 45 000 Kč je nejdražším parfémem na světě) a X, a před dvěma lety exkluzivní privátní řadu s parfémy C a V (50ml za 8700 Kč/9600 Kč).

Jaké vůně používáte vy sama?

Já sama jsem se dlouhé roky voněla jen jednou vůní Clive Christian 1872 pro ženy, ale časem jsem nejen začala měnit parfémy, ale také je kombinovat společně během jednoho dne. A to jak dámské, tak pánské. Nejde to dělat se všemi, musíte mít cit. Ale některé vůně se tak dobře doplňují... Možná je to zase jako ve vztahu mezi lidmi. Když je ideální, spojí se vaše dobré vlastnosti a ty, v nichž si příliš nerozumíte, zůstanou někde upozaděné. Stejně tak si mandarinka z pánského parfému si vezme něco z borůvky z dámského a doplní se.

A baví mě i další aspekt vůní. Nevím, co je v tom za kouzlo, ale můžete mít dvě sestry a když se navoní stejným parfémem, budou vonět prostě jinak.

Váš otec, britský interiérový designér Clive Christian, koupil archiv a značku parfému, kterému bylo v roce 1872 povoleno využívat symbol královské koruny jako důkaz kvality. Jak začne neznalý designér tvořit parfém?

Děkujeme hotelu Kempinski Hybernská za umožnění focení.

Dámská nebo pánská vůně. Věříte ještě na tohle rozdělení?

Každá vůně je jiná, takže ať už je označena jakkoliv, musí si ji každý zkusit. Dnes už je běžné, že se dámy voní pánskými vůněmi a naopak. Můžete potkat někoho, kdo se vám líbí – a když vám zalichotí, že hezky voníte – nebude vám jedno, jestli je to pánská nebo dámská vůně?

Mám k tomu hezký příběh. Jednou za mnou přišla zákaznice: krásná žena, jíž bohužel zemřel manžel. Byla v situaci, kdy s pěti dětmi na krku musela začít řídit osmnáct firem. Byly to společnosti z oblasti nějakého plynárenství nebo petrochemie a ona musela jako úplný nováček začít chodit na zasedání předsednictva mezi partu ostřílených byznysmenů - mužů, kteří na ni pohlíželi jako na „pretty woman“. Zastavila se za mnou a říkala: Chci tam mezi ně přijít a aspoň sama za sebe se cítit jako někdo.

A v takové situaci vás zrovna pánský parfém parfém může pomoct zase trošku postavit na nohy.

STRANA 55

Bez pravidel a omezení, bez jakékoliv znalosti. Můj otec to prostě zkusil. V Británii je slavný díky svým luxusním kuchyním. A ty vznikly tak, že v době, kdy se v Británii nejvíce prodávaly kuchyně v čistém designu s hliníkovými prvky, on přišel se zdobenou dřevěnou kuchyní se zlatými dekoracemi a křišťálovým lustrem. Bylo to jako zjevení. Ne dostupné pro všechny, ale právě proto oceňované lidmi, kteří hledají něco výjimečného.

A stejné to bylo s parfémy?

Ano, podobné. Musíme vzít v úvahu, že tradiční řada parfémů Clive Christian byla uvedena na trh před patnácti lety. Ani v luxusních obchodních domech jako Harrods nebo Bergdorf Goodman nebyli připraveni na parfém, který by byl z těch nejkvalitnějších ingrediencí a tím pádem se pohyboval cenově v řádech tisícikorun.

Vždyť se stačí podívat na globální trh.

Každý rok je na světě uvedeno přes tisíc vůní.

A během několika let 90 procent z nich zmizí. Ty naše jsou tu už 15 let.

Každý rok je na světě uvedeno přes tisíc vůní. A během několika let devadesát procent z nich zmizí. My jsme uvedli šest parfémů najednou, pak po deseti letech čtyři další z privátní kolekce.

Váš otec před lety koupil nejen možnost používat královský znak a symbol koruny, ale i archiv. Jak vypadá takový archiv parfému z devatenáctého století?

Archiv byl jeden velký nepořádek.

Ale svět parfémů z oné doby je úžasný.

Tehdy nebyly parfémy dvacetiprocentní koncentráty aromat jako dnes, byly ještě intenzivnější. Lidé si je kapali na rukavice, peněženky, do výstřihu. A vůně s nimi musela vydržet celý den: od rána, kdy se chtěli cítit svěže, až po večerní návštěvu opery, kdy se v nich ukázaly hlubší tóny.

Každý tón tehdy něco znamenal – růže říkala: miluji tě, květ pomerančovníku zase: toužím po tobě. Baví mě pomyšlení, že bychom tuhle symboliku používali i dnes.

PN001457-2

INZERCE

fotostory

proč ne?! – BŘEZEN 2014

STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL

LABELY

STRANA 56

MOJE SOUKROMÁ GALERIE Sako dámského kostýmu, Maison Martin Margiela, Obsession, 46 800 Kč, plnicí pero, Ingrid Bergman, kolekce La Donna, Mont Blanc, 19 450 Kč, mořské perly Acoya, Mikimoto, Halada, 18k zlato, briliant, 38 500 Kč, prsten DNA, Christian Dior, 10 500 Kč.

STRANA 57

JIŽNÍ SLUNCE Pánské sako Dolce & Gabbana, s hedvábnou podšívkou, 40 900 Kč, parfém Embers, vůně plná emocí, santalového dřeva, vonodřevu (peruánský balzám) a hlavně čistého kadidla, Rouge Bunny Rouge, Douglas, EdP 50 ml, 2499 Kč, růženec, Dorotheum, 990 Kč.

STRANA 58

fotostory

proč ne?! – BŘEZEN 2014

PÁNSKÁ JÍZDA Pánské sako BB, Tombolini, s ručním štepováním, 24 200 Kč, krajkové prádlo La Perla, 2600 Kč, stříbrná spona na peníze Hermés, 10 200 Kč, fotoaparát Fujifilm X-Pro1 s objektivem, www.artofphotography.eu, 1699 eur.

STRANA 59

KE KAŽDÉMU SRDCI KLÍČ Kabelka Lanvin, Simple Concept Store, 66 100 Kč, rtěnka Rouge Volupte Shine 31, YSL, ve vybraných parfumeriích, 825 Kč, klíček Star Key, platina a 18k zlato, centrální žlutý diamant a bílé diamanty, Tiffany & Co., 484 000 Kč, klíček Daisy, 18k žluté zlato, briliant, Tiffany & Co., 59 000 Kč.

STRANA 60

cestování

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Lenošením k nirváně Wellness expert Libor Budinský vybral (a na vlastní tělo vyzkoušel) pět alpských hotelů pro váš jarní relaxační detox.

TEXT: Libor BUDINSKÝ – FOTO: archiv resortů

STRANA 61

Pohádková chaloupka patřící k hotelu v Salzbursku, kde na vás čeká kromě mnoha saun i následný detoxikační pohled do údolí plného alpských jezírek.

D

esítky alpských hotelů vybudovaly fantastická wellness centra, v nichž nechybí ani nejrůznější výstřelky v podobě bláznivých bazénů v nebesích či designových saun. Cesta zabere kolem čtyř až pěti hodin, což je ideální volba na prodloužený jarní víkend.

ROZKOŠ V ZAMRZLÉM JEZEŘE Rodinný hotel Hochschober Náhorní plošina Turracher Höhe, Hranice Korutan a Štýrska Cena: za osobu a noc od 138 eur Cesta z Prahy: 8 hodin Hochschober má mezi rakouskými wellness hotely téměř výsadní postavení. A to hned z několika důvodů. Stojí u nádherného jezera uprostřed náhorní plošiny Turracher Höhe ve výšce 1700 metrů nad mořem. A také část tohoto jezera celoročně vyhřívá, takže tu můžete plavat, zatímco pár metrů od vás se prohánějí bruslaři. Dalším trumfem je rodinná atmosféra s důrazem na dokonalý klid a pohodu,

které umocňuje fantastická nabídka wellness procedur, pro niž se vžil familiární název hóchšóbrování, což by se dalo volně přeložit jako cílené lenošení s využitím všech nejmodernějších pomůcek. Tedy od lekcí jógy, meditací a čajových obřadů až po kombinaci nejrůznějších vířivek a rozkošných saun. Místním unikátem je také hammam, starobylá turecká lázeňská procedura, při níž se kombinuje nahřívání na obrovském mramorovém stole s masáží v mýdlových bublinkách.

POSELSTVÍ HŘÍŠNÝCH SALAŠNIC Hotel Übergossene Alm Údolí Dienten am Hochkönig, Salcbursko Cena: od 125 eur za osobu a den Cesta z Prahy: 5 hodin Jedním z nejrychleji dosažitelných „best wellness hotelů“ je Übergossene Alm, stojící na úpatí nádherného údolí Dienten am Hochkönig ve výšce 1240 metrů. Zdejší wellness areál má plochu 1700 metrů čtverečních a nabízí velkolepou přehlídku deseti druhů saun včetně římských

lázní a solných komor, ale také rozkošná venkovní jezírka, z nichž jedno je dokonce ohřívané. Mnoho hostů sem přijíždí v první řadě za regenerací a psychickou relaxací. Nejoblíbenější je ďábelská sauna, v níž mechanický stroj v pravidelném rytmu polévá uhlíky vodou, přičemž se vždy zablýskne, což evokuje legendu o hříšných salašnicích, které si v údolí užívaly života se vším všudy, až je ďábel nakonec odnesl do pekla. Ale dnes už lenošení dávno není hřích, a tak se zde můžete „válet“ na vodní posteli nebo ve zdejších spa vyzkoušet speciální „slámový“ zábal, který uvolňuje páteř a je balzámem na chronicky unavená záda.

SKYLINE POD KAPRUNEM Hotel Tauern Spa Zell am See – Kaprun, Salcbursko Cena: od 147 eur za osobu a noc Cesta z Prahy: cca 5,5 hodiny Nová hvězda mezi rakouskými wellness hotely byla před třemi lety otevřena pod známým a oblíbeným ledovcem v Kapru-

STRANA 62

V designovém bazénu jin a jang můžete během procedur střídat teplou a vlažnou vodu.

cestování nu. Pokoje designového hotelu mají silný energetický náboj, neboť postele jsou umístěné proti velkému oknu s výhledem na úchvatné vrcholy hor. Podobně magické výhledy nabízí panoramatická sauna se symbolickým názvem Orlí hnízdo či prosklený bazén Skyline, který je v patnácti metrech nad zemí umístěn volně do prostoru, takže při plavání se člověku zdá, jako by se vznášel v oblacích.

Součástí areálu je také veřejný aquapark „Svět vitality“ s desítkami vodních atrakcí, jež zabírají plochu 20 tisíc metrů čtverečních. Hosté si mohou vyzkoušet bazén s mořskou vodou, venkovní vodopády či vodní jeskyni, kde uvnitř prší a mění se barvy.

PROSLUNĚNÉ GOLFOVÉ SPA Falkensteiner Balance Resort Stegersbach, Burgenland Cena: od 146 eur za osobu a noc Cesta z Prahy: cca 4,5 hodiny Kombinaci golfu, relaxace a špičkové gastronomie nabízí několik wellness hotelů v lázeňském městečku Stegersbach.

Hostům zde slouží dvě osmnáctijamková hřiště, která fungují téměř celý rok, neboť golfová sezona v prosluněném kraji začíná již v polovině března. Uprostřed golfového areálu stojí čtyři hotely, například luxusní pětihvězdičkový Falkensteiner Balance Resort či ekologicky zamě-

Z bazénu v komplexu Tauern Spa dohlédnete skrz měnící se barvy vodopádů na nedaleký kaprunský ledovec.

proč ne?! – BŘEZEN 2014

řený Marimar. Pro všechny hotely slouží velkolepý wellness areál se 14 bazény a celou řadou saun, navíc každý hotel má i své soukromé wellness, kde jsou další atrakce, třeba bazén s podvodní hudbou či plavecký bazén s protiproudem. Hosté mohou vyzkoušet také orientální ájurvédu, která harmonizuje energii procházející tělem i myslí člověka a díky tomu má silné léčivé účinky.

JIN A JANG: KOUZLO PROTIKLADŮ Reiters Supreme Hotel Bad Tatzmannsdorf, Burgenland Cena: od 119 eur za osobu a noc Cesta z Prahy: cca 4,5 hodiny V Bad Tatzmannsdorfu byl před několika lety objeven léčivý pramen, který má nejen pozitivní účinky na pohybové ústrojí, ale také zklidňuje psychiku. Proto zde vznikly dva hotely – jeden je pouze pro dospělé, zatímco druhý s názvem Avance poskytuje ubytování pro rodiny s dětmi. Oba hotely využívají léčivou vodu ve svých wellness centrech s bohatou nabídkou osmi bazénů, celé řady saun a dalších relaxačních procedur. Největším klenotem je designový bazén jin a jang, v němž můžete během procedur střídat teplou a vlažnou vodu.

Součástí hotelu je nejen golfové hřiště, ale i jízdárna a stáje s dvaceti lipicány, slavnou rasou evropských koní, jejichž historie sahá až do 16. století.

U nás je to vesnická kratochvíle, v Rakousku se lehnutím do slámy zapojujete do odborné léčebné kúry.

ADVERTORIAL

Začíná doba dokonalých úsměvů

Lip-lifting, refresh rtů, fazety – krásné rty nemusí být jen v genech Svůdná ústa jsou zájmem estetické medicíny již několik desetiletí. Nyní své umění spojili dermatologové, chirurgové a stomatologové a na výsledcích je to znát. Končí doba nepřirozeně nafouklých rtů.

Připravte se na okouzlující úsměvy!

Vzhled rtů a zubů je dán dědičností. Největším viníkem zhoršení tvaru rtů však bývá věk.

S přibývajícími léty se rty vtáčejí směrem do úst a zmenšují se, radikálně mění výraz celého obličeje. Významnou úlohu hraje poloha a tvar zubů. „Pokud jsou zuby věkem nebo vrozenou dispozicí zkrácené, nemají rty správnou oporu, což řešíme nejčastěji keramickými fazetami,“ vysvětluje doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., majitel kliniky Asklepion, „teprve nedávno se přišlo na to, že rozhodující pro mladistvý vzhled úst je vzdálenost od nosu k červeni horního rtu. Čím je tento rozměr delší, tím starší vypadáme.“ Plnost rtů se již delší dobu řeší výplněmi, dnes nejčastěji na bázi kyseliny hyaluronové.

Většina žen v poslední době dává před augmentací rtů přednost velmi přirozenému refreshi. Dermatolog při něm aplikuje jehlou nebo kanylkou jemnější typ materiálu, po kterém dojde k redukci drobných vrásek nad rtem, aniž se extrémně zvětší objem rtů. Chirurgové pak přidávají lip-lifting, který šetrně pozvedne horní ret, lehce odhalí horní zuby a zkrátí již zmiňovanou vzdálenost od kořene nosu. Důležitá je ale kooperace a vzájemná komunikace zmíněných estetických specializací.

Asklepion – Největší klinika laserové estetické medicíny Londýnská 39, Praha 2, tel.: +420 234 716 111 e-mail: info@asklepion.cz www.asklepion.cz

PN001420-1

STRANA 64

autoview

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Co víc si přát Ředitel privátního bankovnictví LBBW Tomáš Zahálka dostal do rukou novou generaci BMW X5, pro kterou těžko hledal slova kritiky.

TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: Alexander DOBROVODSKÝ

STRANA 65

M

nichovská automobilka vyrábí model X5 od roku 1999. Za tu dobu se stal etalonem mezi vozy kategorie SUV. Nejnovější, třetí generace není podle Tomáše Zahálky výjimkou. „Je to velmi povedené auto. Můžu ho srovnat s minulými verzemi a musím uznat, že jde o obrovský skok dopředu. BMW je komfortní, ale lze ho přepnout i do sportovního režimu a pak jede téměř neskutečně,“ chválí si auto bankéř, který měl celý týden na to, aby prověřil jeho jízdní vlastnosti.

Na testování měl k dispozici verzi, jež bude zaručeně na českém trhu nejprodávanější. Jde o model vybavený naftovým šestiválcem s výkonem 258 koní. Na všechna čtyři kola posílá ještě 560 Nm točivého momentu, což znamená, že jde o velmi silné auto. „Při tom všem, co zvládá, mě velmi překvapila spotřeba. Dokázal jsem jezdit i za 8,5 litru nafty na 100 km. Mám známého, který má minulou generaci tohoto modelu a pod deset se s ní nedostane.

Je vidět, že i velké auto může být výkonné a zároveň úsporné,“ vysvětluje muž, který jezdí služební Škodou Octavia s dieselovým motorem a automatem. Doma má ale Mercedes A, také s naftou pod kapotou.

Zahálka bydlí v Pardubicích a do své pražské kanceláře na Václavském náměstí dojíždí každý den. Někdy si zvolí vlak, protože může po cestě třeba pracovat.

Jindy jede autem. A když měl příležitost vyzkoušet BMW, projezdil s ním alespoň dvě celé nádrže, palubní počítač mu na konci testu ukázal asi 1700 ujetých kilometrů. Mohl tak ocenit i pohodlí, které BMW X5 poskytuje. Zejména kvůli své výšce 193 cm se jen tak do každého vozu neusadí. Tady ale neměl problém. „Všem lidem s nadprůměrnou výškou můžu tohle auto bez obav doporučit. Z hlediska pro-

řidič : Tomáš Zahálka Funkce: ředitel privátního bankovnictví LBBW Věk: 40 První auto: Škoda 1000 MB Současné: Škoda Octavia, Mercedes-Benz A Auto snů: nemám Jaký jsem řidič: zodpovědný Odkdy řídím: od 15 Koníčky: příroda, golf, zahrada

STRANA 66

auto: BMW X5 xDrive30d výkon: 258 k zrychlení 0–100 km/h: 6,9 s maximální rychlost: 230 km/h spotřeba: 6,2 l převodovka: 8st, automat kufr: 650 l cena: 1 530 000 Kč vč. DPH

autoview

stornosti jde o špičku. Problémem je jen menší kufr. Na dovolenou ve čtyřech lidech by stačil jen tak tak. A s mými golfovými bagy byl také problém,“ nachází přece jen slabší místo BMW Zahálka. Je vášnivým golfistou, hraje, když to jde, a tak by zřejmě nakonec sáhl ještě po větším autě.

Německé SUV ale nedostatky dokáže plně vynahradit. To třeba když se s ním testovací řidič vydá do terénu. „Vyjeli jsme do prudkého kopce, po blátě a bez jediného záseku. Když jsem nahoře vystoupil, málem jsem se neudržel na nohou, jak to byl těžký terén,“ popisuje schopnosti auta.

X5 je samozřejmě vybaveno pohonem všech kol, o řazení se zase stará automatická převodovka s osmi stupni. Řidič tak nemusí dělat prakticky nic, jen sešlápnout plyn a korigovat směr v terénu volantem.

A X5 se neztratí ani ve městě. Zahálka se nejdříve trochu bál jeho velikosti, ale nakonec problém nebyl ani s parkováním do těch nejmenších mezer. Auto je totiž vybaveno parkovacími senzory i kamerou, a tak je s ním manipulace snadná a na odření laku vůbec nedojde. Škoda, že ve voze chyběla větší výbava v podobě nejrůzněj-

proč ne?! – BŘEZEN 2014

ších elektronických asistentů. BMW lze totiž vybavit celou řadu vylepšení, jako je adaptivní tempomat hlídající rozestup mezi vozy, ochrana proti střetu s jiným vozem v mrtvém úhlu nebo asistent pro jízdu v kolonách. Nic z toho ale na palubě testovaného vozu nebylo.

Mnichovská automobilka teď hledá cesty pro budoucnost. Představila například své první auto s pohonem předních kol, v Česku už dokonce nabízí svůj elektromobil BMW i3. Jak se náš testovací řidič staví k těmto trendům? „Je to jako se systémem start-stop. Byl to velký boom, každá automobilka ho chtěla mít, ale v závěru to moc neušetří a vlastně mě to obtěžuje. Takže ho vypínám. Stejně tak si myslím, že bych nevyužil elektromobil, rozhodně si nedokážu představit, že bych s ním vyrazil třeba na dovolenou. Podle mě budoucnost leží spíš v alternativních palivech, jako je třeba CNG. Ta dávají větší smysl,“ vysvětluje s tím, že rád uvítá, až auta budou schopná jezdit zcela sama. To pak už ani nebude muset jezdit vlakem.

Knihu si přečte i při jízdě na dálnici mezi Prahou a Pardubicemi.

'" 3 )3 . " )3 ."35 ) '2% 3' 1 3 1 ( * ")3 . " $ . . ' '2% 61 )3 . $'" .4 3' 4 . ' '2%

"3 "3 #7/+, ! #+7 77 ' + & 07 007 7 #7 " 1 % 6

PN001447-1

parfémy

STRANA 68

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Nový dress code Provětrejte skříň a vyberte nový outfit. Trojice vůní vás oblékne do průhledného batistu, černé róby nebo nadčasového kostýmu.

TEXT: Beauty QUEEN

BLACK TIE

VŮNĚ: Guerlain La Petite Robe Noire Couture PARFUMÉR: Thierry Wasser HLAVA: bergamot, maliny SRDCE: růže ZÁKLAD: pačuli, vetiver, fazole tonka, pižmo

ROZPUSTILÝ VÁNEK

VŮNĚ: See by Chloe Eau Fraîche PARFUMÉR: Michel Almairac HLAVA: květy jabloní SRDCE: vodní hyacint, jasmín ZÁKLAD: vetiver

Rok po uvedení See by Chloé na pulty parfumerií dorazila i její svěží sestra Eau Fraîche. Znovu rozehrává hru na schovávanou v odlescích mnohostranného zvonkového flakonu, který láká k pomazlení a otevření. Znáte-li předchozí verzi, musí vás zákonitě napadnout otázka, zda je vůbec možné, aby se něco tak svěžího jako See by Chloé mohlo stát ještě svěžejším? Michel Almairac nelehký úkol vyřešil s nadhledem. Zachoval původní nóty jabloňových květů a jasmínu, které však zbavil hřejivě medového nádechu.

Namísto bergamotu a vanilky doprovází kmenové složky vodní hyacint a vetiver, jež ve výsledku tvoří pouhý lehký závan svěžesti. Spíš než přítomnost Almairac namíchal vonnou vzpomínku. Jako by její nositelka kolem vás jenom proletěla a už je ta tam. V průsvitných pastelových šatech, s hlavou v oblacích, mladá a nevinná. Ačkoliv vyspělou znalkyni vůní See

by Chloé Eau Fraîche patrně neuspokojí příliš naivní kompozicí bez jasného názoru, naopak dokonalé souznění s ní prožije dívka, jejíž věk má stále ještě příponu -náct, nebo dvacítka, která její přítomnost bez problému obhájí.

Do noty všem, kdo na jaře plánují občerstvit šatník, hraje i nová variace rozvíjející Guerlainův koncept malých černých.

Do kouzelného šatníku, ve kterém již visí koktejlky a malé černé na ramínka, připlula couture róba až na zem. Změna ilustrace na flakonu věstí i změnu složení. Typický třešňový likér je pryč a na jeho místě vzdávají hold růži maliny s akcentem bergamotu za podpory dřevitě cypřišových nót. Nenechte se zmást názvem couture, odkazujícím parfém k použití pro večerní příležitosti, kdy je vzduch prosycen těžkými odéry motajícími hlavu do bezvědomí.

Letošní receptura je totiž na rozdíl od té původní o poznání lehčí. I když na okázalou večerní příležitost bych tuto cudnou variantu moc neviděla, pro běžný den bude báječná. Nehleďte na ilustrace na flakonech a prohoďte jim role. La Petite Robe Noire Couture na den, La Petite Robe Noire na večer. Francouzský glamour vám provoní den od úsvitu do soumraku!

RADOSTNÉ RETRO

VŮNĚ: Frédéric Malle Lipstick Rose PARFUMÉR: Ralf Schwieger HLAVA: aldehydy, grapefruit SRDCE: fialka, mošusová semínka, koriandr, růže, kosatec, malina ZÁKLAD: heliotrop, vanilka, bílé pižmo, vetiver, ambra Vůně potěší všechny, kdo si libují ve starém dobrém hollywoodském glamouru. Múzou, jež inspirovala Ralfa Schweigera, byla totiž podobná dáma, jeho matka. Konkrétní inspirací pak vůně její rtěnky, kterou cítil pokaždé, když ji v láskyplném gestu políbil na tvář. Lipstick Rose vyniká smyslností, která originálně kombinuje nevinnost dětských vůní s rafinovaností klasických parfémů. I když poslední dobou tuzemská nabídka niche parfémů roste jako houby po dešti, tak intenzivní svůdnost v tekutém stavu jsem v ní ještě nenašla. Vůni sice otevírají aldehydy s grapefruitem, velice rychle jsou však vystřídány záplavou bonbonové vůně rtěnky, kterou Ralf mistrně namíchal z růže, kosatce, fialky, maliny a vanilky. Právě tato kombinace dodává kreaci zajímavý retro nádech, který je navíc umocněn bílým pižmem v základu. Hledáte-li skutečně originální doplněk, je toto radostné, drzé, sladké a zároveň pudrové zjevení skvělou volbou!

%ĕ(=1$

XVYQ

46%,=

HI ýuX

1Ñ(39

[[[ [ TVEKYIJEWLMSRRMKLX G^ [ X G^ JEGIFSSO GSQ TVEKYIJEWLMSRRMKLX JEGIFSSO GSQ TVEKYIJEWLMSRRMKLX SDUWQHĖL

RŵFL£OQ¯ DXWRPRELO

SRG ]£ĞWLWRX

IRWR 67$1,6/$9 0(5+287

KODYQ¯ PHGL£OQ¯ SDUWQHU

3UDJXH )DVKLRQ 1LJKW SUREÝKQH SRG ]£ĞWLWRX Q£PÝVWND SULP£WRUD KODYQ¯KR PÝVWD 3UDK\ -LĖ¯KR 9£YU\ 3RĖDGDWHO« 3)1 8QLTXH 2QH V U R %% PHGLD FRQVXOWLQJ V U R D 3HWUD 1HPFRYD %UDQG (QWHUSULVHV PN001456

STRANA 70

zoom

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Jaro klepe na dveře. Udělejte si radost některou z našich novinek a přijďte mu otevřít s úsměvem.

Do nové kolekce od Versaceho si našel cestu ornament z barokních chrámů. Hedvábné tyrkysové šaty zdobí potisk akantů a maskaronů. Cena 34 260 Kč, prodává VERSACE.

Kabelka z kolekce Serpenti je ušitá z jehněčí kůže, vzývá ale cizokrajného hada – symbol vědění, života a věčnosti. Na smaltovém zapínání ve tvaru hadí hlavy svítí oči z malachitu. Cena 49 700 Kč, prodává BVLGARI.

Místo klasických polobotek obujte na večer pánské boty Richelieu a spatříte kardinální rozdíl. Povrch tvoří exotický patchwork z krokodýlí a hadí kůže. Cena 94 000 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

STRANA 71

Nová kolekce od Gantu se inspirovala letní svatbou, na níž vládne ležérní atmosféra.

I letos je věrná heslu, že námořnická modř je nová černá. Info o ceně v obchodě, prodává GANT. Hydratační rtěnka Pure Color Envy obsahuje kyselinu hyaluronovou, která se aktivuje pokaždé, když stisknete rty.

Cena 890 Kč, prodává ESTÉE LAUDER a parfumerie.

Dámské hodinky Chanel J12 umí rozpoznat lunární fáze. Čtvrtá ručička, zakončená srpkem měsíce, navíc ukazuje na aktuální datum. Cena: 179 400 Kč, prodává CAROLLINUM.

Poznávacím znamením doplňků Bottega Veneta je proplétaná kůže. Stejná technika vytvořila i kabelku v barvě elektrické modři z poslední kolekce. Cena na vyžádání v obchodě, prodává BOTTEGA VENETA.

STRANA 72

zoom

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Brýle Trinity de Cartier s šedivými skly zdobí propletené kroužky z bílého, růžového a žlutého zlata. Ty mají připomínat slavné prstýnky ze stejnojmenné kolekce. Cena 12 800 Kč, prodává CARTIER.

Kožené šněrovací oxfordky z telecí kůže zaujmou ještěrčí texturou i barvou tmavého akvamarínu. Cena 15 200 Kč, prodává ERMENEGILDO ZEGNA.

Safírově modrý kožený náramek Infinity doplňuje miniaturní stříbrná plaketa a přívěsek ve tvaru zámečku. Cena 11 600 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

Kolínská voda Bottega Veneta Essence Aromatique evokuje svěžest klidného letního dne u moře. Voní po bergamotu, koriandru, pačuli, růži a santalovém dřevu. Cena 2250 Kč, prodává exkluzivně DOUGLAS.

STRANA 73

Na hedvábné blůze Dolce & Gabbana vykvetla jarní zahrada. Motiv zdobených kol připomíná tradiční sicilský vůz, na němž se ve svatební den vezli nevěsta s ženichem. Cena 16 420 Kč, prodává DOLCE & GABBANA.

Korálově červený top z dílny Toma Forda zdobí dlouhé třásně, které překládají jazyk Divokého západu do městské řeči. Cena 34 260 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 13.

Sportovně laděná kabelka z kolekce Marais je variací na klasickou bowling bag. Přichází v barvě svěžího citrínu. Cena 49 000 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

adresář BOTTEGA VENETA, Pařížská k 14,Praha h 1, tel: l 222 310 054; BELL & ROSS, Staroměstské k

Pařížská k 12, Praha h 1, tel.: l 224 817 545; HUBLOT, Pařížská k 1, Praha 1, tel.: 222 310 907;

nám. 16, Praha 1, tel.: 222 312 535; BULGARI, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358;

INGREDIENTS, Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 224 239 477; LA PERLA, Široká 15, Praha 1; LOUIS

CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1,

VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812 774; OBSESSION, Široká 17, Praha 1, tel.: 224 817

tel.: 221 709 000; DOROTHEUM, Ovocný trh 2, Praha 1, tel.: 224 222 001; DOUGLAS, seznam

318; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 17, Praha 1, tel.: 222 320 260; PRADA,

parfumerií na www.douglas.cz; DOLCE & GABBANA, Pařížská 28, Praha 1, tel: 224 216 407;

Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha 1, tel.: 224 210 083; ESTÉE LAUDER, OC Palladium,

tel.: 224 814 779; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1, tel.: 221 771

OC Metropole Zličín, Praha; GANT, seznam prodejen na www.gantclub.com/cs; GUCCI,

677; TIFFANY & CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966, TOMBOLINI, Břehová 7, Praha 1;

Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HALADA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868; HERMÈS,

VERSACE, U Prašné brány 3, Praha, tel.: 224 810 016.

mimochodem

STRANA 74

proč ne?! – BŘEZEN 2014

Módní pizza Trendy můžou být šílené. Stejně jako tahle pizza. Jeden kuchař v Glasgow na ni mozzarellou maluje slavné obličeje.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: Profimedia

N

emusíte čekat, až se vám na toastu zjeví Ježíš. Kuchař Domenico Crolla vám ho nakreslí na pizzu. V jeho restauraci Bella Napoli jižně od Glasgow si na jídlo počkáte i hodinu. Tedy v případě, že si objednáte zdejší specialitu – pizzu Margheritu s ručně vyřezávaným portrétem.

Crolla je „umělcem“, jenž místo plátna používá rozválené těsto a obraz vytváří s pomocí mozzarelly a neapolských rajčat. „Pizza pro mě představuje to samé

co luxusní móda. Je jako na míru šitý oblek vytvořený zkušeným krejčím, který si vybírá ty nejlepší materiály a je pozorný k detailům,“ říká Crolla, mezi jehož zákazníky patří i Monica Bellucci nebo bývalý papež Benedikt XVI. Na svých jedlých malbách už ztvárnil Marilyn Monroe, Beyoncé, Annu Wintour, Karla Lagerfelda i Toma Forda. Pro jeden ze svých výtvorů si vybral střevíčky od Louboutina, jejichž ikonickou podrážku vybarvil rajčatovým základem.

Z Crollovy pece také pochází nejdražší pizza na světě. Jmenuje se Royale 007 a k jejím ingrediencím patří humr, kaviár máčený v šampaňském Dom Perignon a plátky dvaadvacetikarátového zlata. Za více než čtyři tisíce dolarů ji na eBayi vydražil italský právník a gurmán Maurizio Morelli a Crolla utržené peníze věnoval charitě. Na otázku, jaký ze svých výtvorů považuje za nejpovedenější, však odpovídá stejně jako kdysi Enzo Ferrari: moje nejlepší dílo bude to další.

2

0

há

v zí

ro

1

c

0 e2 pi

14

ád

v

Ho

s

d po

ář

s

c ký

h

a

ym léto o/ ty jar ne r po ndy oč ís pr re n le ít ty zín im n s a Z ra e ód slo ag 2. lif tu í M . k M 6 te t& 3. éč r– or rchi sk 1. o p n 2 s ní a ún n – Pá vá & lf, a . o i o 4 t e . G dlen ces zim ez - 3. / ř 4 b . y a im en 24 5. B éto dz b – o p ky 2. du iál .L c dy žit – 2 2. 6 e á n k e Z n sp tr er –1 te 8. í p ě . n š n 8 a kv rve ód –2 M ky če n . n i 9 pe od 5. sr H 2 ta 0.

Au í– e 1 ř . oc 1 3. zá 1 n 2 .

– Vá 20 n 2.

– e j 1 d ří 4. pa – o t ec lis in s o pr v ?!

yc

l ao

no

n vi

ác

h

4

PN001412-5