Proc ne?! May 2014

proč ne?!

PřílOha hOSPOdářSkých NOvIN

květeN /2014

ROBINSON Architekt Petr Kolář vypráví, jak stavěl privátní resort Jiřího Šmejce na Maledivách

PN001467-1

KRÁSA JE

V JEDNODUCHOSTI

Nová Eletta od De´Longhi snoubí luxusní design s nejnovějšími technologiemi. Vychutnejte si dokonalé espresso, krémové cappuccino a další kávové nápoje jedním dotekem tlačítka.

www.delonghi.cz

www.cartier.com

Ballon Bleu de Cartier

New 33 mm collection, automatic movement

Cartier Joailliers - Praha 1 - Staré Meˇ sto Paríz ˇ ská 2 - Tel. No. + 420 221 7090 00

editorial

Postavit dům, zasadit strom...

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, není toho málo, co by měl muž podle známého přísloví stihnout za svůj život.

Pro toto vydání magazínu proč ne?! o bydlení, designu a architektuře jsem tudíž vybral jednoho příkladného supermana, u něhož popravdě nevím, kolik už zplodil synů, ale krásných domů navrhl a postavil nepočítaně.

Architekt Petr Kolář dokonce pro manžele Šmejcovy postavil na ostrově v Indickém oceánu celé městečko.

Trvalo to téměř tři roky a stálo tři milardy korun.

Palem tam rostlo hodně už dříve, některé nové musel ale nechat zasadit na malý kopeček, aby mezi rezidenčními vilami mohl vztyčit věž Tavaru, nejvyšší budovu na všech maledivských resortech a především jeden z mála kousků moderní architektury široko daleko.

Tak jako Petr Kolář na Maledivách pomohl splnit sen jednomu z nějúspěšnějších českých byznysmenů a jeho ženě, i na dalších stránkách magazínu najdete splněné vize plné inspirativních myšlenek, krásných tvarů a přijemných barev: přehlídku toho nejlepšího z milánského veletrhu designu, ukázku, jak se dá v hezkém prostředí bydlet za městem, aniž byste museli být v satelitu, a k tomu jako vždy v proč ne?! nějaké to vybrané šampaňské anebo supersportovní vůz s dveřmi otevírajícími se nahoru.

Přeji vám inspirativní čtení a ať se i vám podaří jednou postavit svůj sen.

Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

STRANA 9

Prodáváme jedinečná svítidla od světových designérů.

Navrhujeme individuální řešení osvětlení i kompletních interiérů.

Realizujeme světelné projekty i návrhy interiérů.

Jankovcova 1037/49, 170 00 Praha 7, Tel: +420 220 805 410, E-mail: info@bulb.cz

www.bulb.cz

obsah

STRANA 11

Rozhovor: Petr kolář – 20 Přijel na neobydlený ostrov a uprostřed tropické přírody vybudoval resort za několik miliard. Při jeho výstavbě si architekt Petr Kolář vzal k ruce pomocníky z řad českých firem.

Storyboard: Zpátky na stromy – 38 Kdo ho v dětství neměl, ten si ho přeje dodnes. Krásný dům na stromě, který funguje jako útulná schovávačka i romantická vyhlídka.

20

design: Inspirazione 2014 – 45 Z jakých novinek byli návštěvníci letošního design weeku v Miláně nejvíce v úžasu? To zjišťoval David Kalista.

Bydlení: vesnice – 58 vychází každý měsíc jako příloha deníku

Podnikatel Jindřich Malý se rozhodl vybudovat v malé středočeské vesnici moderní resort. Vilu v něm si ale člověk musí „zasloužit“.

Zblízka: Minulé životy – 64 V opuštěných zámcích sedá prach na zlaté svícny, starožitná piana i fotoalba plná vzpomínek. Londýnský fotograf Daniel Marbaix zachycuje jejich zašlý lesk.

Ředitel redakcí: Vladimír PISKÁČEK Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSKÝ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Produkce/fotoeditorka: Irena TESARČÍKOVÁ Spolupracovnice redakce: Kateřina HANÁČKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 180 07 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz

Fotostory: Maringotka – 72 Designérka Monika Lněničková hledala komfortní, víkendové bydlení někde v přírodě. Jaké výhody má její maringotka? Když ji omrzí výhled, může jet za jiným.

Menu: Poselství doma Ruinarta – 80 Jak je možné, že šampaňské s tak hříšně svůdnou chutí začal vyrábět klášterní mnich? To ve slavném šampaňském domě Ruinart zjistil Libor Budinský.

Proustův dotazník: Barbara Probst – 86

45

Německá umělkyně, jejíž dílo je právě k vidění v Rudolfinu, nám prozradila, z čeho má největší strach a jak si představuje dokonalé štěstí.

autoview: BMW i8 – 88 Tenhle vůz budí pozornost i v Hollywoodu – a tam jsou zvyklí na ledacos. Nové BMW vyzkoušel Jan Markovič.

Milena HOUŽVIČKOVÁ, Key Account Manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

TITULNÍ STRANA: Petr Kolář na ostrově Velaa na Maledivách foto: Alexander Dobrovodský

38

88 Další číslo Proč ne?! vychází 12. června. Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište prosím na procne@economia.cz a my vám každé nové vydání připomeneme e-mailem.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

mix

STRANA 12

proč ne?! – KVĚTEN 2014

S duší mořeplavce

Martin Rajniš buduje vzdušné majáky, z nichž člověk může vidět věci s nadhledem.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: archiv

Z

a bílého dne připomíná rozhledna u Příchovic v Jizerských horách věž ze sirek, dřevěnou stavebnici a možná zvonici v Pise, kdyby se narovnala.

Svou pravou povahu ale stavba odhalí až v noci, kdy na jejím stožáru zabliká silné bílé světlo – je to maják, který nočního chodce naviguje zrádnou krajinou. „S mořem jsem kamarád už od dětství, kdy můj táta koupil plachetnici. Sám jsem měl osm lidí, obeplul jsem na nich Atlantik i Karibik.

Plachtění vyžaduje odvahu s náramnou opatrností, je to stejné jako při práci architekta,“ říká Martin Rajniš, jeden ze dvou autorů rozhledny, jejíž

přízemí slouží jako muzeum Járy Cimrmana. Rajniš v sobě spojuje osobnost vzdělaného architekta, vášnivého cestovatele, svérázného lidového mudrce a rebela – už několik let nonšalantně ignoruje existenci stavebních úřadů.

K jeho dílům patří obchodní dům Máj nebo centrum Nový Smíchov, v posledních letech ale pracuje hlavně na lehkých a jednoduchých dřevěných konstrukcích, jimž pokorně říká přírodní architektura. „Na dům obvykle člověk čeká roky, tohle mi vzniká před očima, a když mě to omrzí, prostě to rozložím,“ říká Rajniš o stavbách, k nimž patří i nová poštovna na Sněžce nebo lesovna u Písku.

Exoticky působící kostry kopírují přírodní konstrukční principy, zakusují se do travnatých svahů, s nimiž dokonale splývají, a slunce je lechtá po dřevěných žebrech. Na rozhledně by se měl člověk podle Rajniše odpoutat od země a přiblížit se ptákům.

Inspiraci hledá ve stavbě jejich hnízd, ale i v zenovém buddhismu, sci-fi románech a dočasných chýších z klestí, jaké si na cestě staví nomádi. „My se taky stáváme nomády, mobilita je pro nás čím dál důležitější. Vlastně se měníme z usedlých zemědělců zpátky v divochy. A na to moje práce reagují - jsou to proměnlivé stavby pro proměnlivý svět.“

Elegance is an attitude Simon Baker

Conquest Classic

mix

STRANA 14

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Bydlení plné videa

Vyzkoušeli jsme byt plný technologií, tak jak ho prezentuje společnost Google.

TEXT: Otakar SCHÖN – FOTO: archiv Google

C

hcete si na velké obrazovce promítnout z internetu, jak se správně vážou různé uzly na kravatě, nebo si rychle najít recept i s návodem, jak na vaření? I pro tyto chvíle, kdy má člověk plné ruce práce, a nemůže tak držet v ruce svůj mobilní telefon, jsou určeny nové technologie.

Koncept moderní domácnosti podle Google jsem otestoval ve čtyřech pokojích – obýváku, kuchyni, ložnici a dětském pokoji. Základem takového hi-tech bydlení jsou snadno dostupné on-line informace – věc všudypřítomná už nyní ve většině českých domácností – v počítačích, tabletech a hlavně v mobilních telefonech.

A brzy i v chytrých brýlích a hodinkách.

Za nejpraktičtější bod celého hi-tech bytu považuji Chromecast – malé a levné zařízení, které zpřístupní online služby a informace na libovolné obrazovce s HDMI vstupem. V blízké budoucnosti to může být třeba zrcadlo se zabudovanou obrazovkou nebo třeba lednička. To, co se na obrazovce objeví, je možné ovládat z mobilního telefonu, tabletu nebo počítače. Nejpevnější místo má takové zařízení logicky u televizoru jako největší obrazovky v bytě, ale stejně dobře se hodí i do dětského pokoje či ložnice, i když se odborníci sledování videa z postele těsně před spaním kritizují.

Prostor mají moderní technologie i v kuchyni. Statistiky ukazují, že pro čes-

kou kuchařku je internet hlavním zdrojem receptů. Populární jsou také videonávody, aplikace v mobilu, do kuchyně se nejvíce hodí tablet se stojánkem.

Ale inteligentní domácnost nekončí samozřejmě u promítání receptů v kuchyni. K dispozici můžete mít i termostat, který se učí správně nastavovat automaticky podle vašeho chování v bytě a ve spojení s informacemi o počasí umí šetřit náklady na vytápění.

Do kuchyně anebo i dalších místností by se mohl hodit také hlasem a pohybem ovládaný detektor a hlásič požárů – to pro případ, že by se vám to vaření podle promítaného návodu malinkato vymklo z ruky.

STRANA 16

mix

proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 17

Město – Venkov 1:0 Nic proti venkovu, ale podle Martina Barryho prohrává proti městům 0:1. Zcestovalý architekt a ředitel urbanistické konference reSITE vybral metropole, kde stojí za to žít.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: PROFIMEDIA

CIUDAD DE MÉXICO Lidé mě mají za blázna, když řeknu, že tohle je jedno z mých nejoblíbenějších měst na světě. V hlavě si ho totiž každý spojuje s drogami a nebezpečím. To je možná důvod, proč ho mám rád – kvůli tomu drsnému půvabu. Město je osvěžujícím koktejlem starého a nového. Současná architektura tu stojí vedle domů z koloniální éry a celé to kontrastuje s dekadencí chátrajících ulic. Čtvrti La Roma a La Condessa oplývají nesmírným kouzlem, útulné kavárny tu sousedí s designovými hotely a pouliční prodavači s vozíky jako z padesátých let nabízejí kolemjdoucím taco, pečené brambory a zmrzlinu. Pro oči je tohle město hotový mexický bufet.

SAN MIGUEL DE ALLENDE Už je asi jasné, že mám slabost pro Mexiko. Kouzelné malé město ve středu země se nedávno zařadilo na seznam světového dědictví UNESCO. Ručně dlážděné ulice upomínají na dobu španělských kolonialistů a strouhy jsou tu stejné, jako měli starověcí Římané. Na cestě do centra stojí obrovský, sluncem ošlehaný strom, který musejí řidiči objíždět. Čas od času před ním stává stánek s maracujou. Ve městě žije mix cizinců a místních starousedlíků a oživuje ho bohatá zeleň – parky, říčky, rybníky a vodopády.

NEW YORK Bydlím v Brooklynu, kde v nočních hodinách sedávám na schodech před domem a se sklenkou vína v ruce si povídám se svými italskými a řeckými sousedy. Nebudu lhát, velikost New Yorku a tempo,

které v něm vládne, tu život zrovna neulehčují. Město ale dbá na udržitelný rozvoj – každého Newyorčana dělí od parku deset minut chůze, což zvedá místní životní úroveň a s tím i ceny nemovitostí.

LONDÝN Mám ho rád ze stejného důvodu jako New York, i když si připadám jako zrádce, když to říkám, protože New York a Londýn jsou odvěcí rivalové. Tempo tu není tak intenzivní jako ve Velkém jablku, ale i tak tohle místo pořád pulsuje životem. Posledních deset let je srdcem metropole Východní Londýn, který se stal ve světovém měřítku centrem kreativity. Do rozvoje téhle části teď město investuje hodně peněz, aby zajistilo, že zůstane i nadále hlavním uzlem inovací.

SOUL Za poslední čtyři dekády prošel neuvěřitelným rozvojem. Ještě na začátku sedmdesátých let většina obyvatel Jižní Koreje hospodařila na farmách – a dnes má země nejpokrokovější podzemní dopravu na světě. Každý návštěvník včetně mě je ve zdejším metru nadšený z možnosti připojit se zdarma na wi-fi. Lidé jsou tu neustále propojení. Zároveň se tu investovalo dost peněz do rozvoje městské krajiny, zvelebilo se okolí řeky Cheonggyecheon nebo cyklistické trasy na ostrově Yeouido, který leží na krásné řece Han. HONGKONG Tohle město není pro každého. Hongkong je vtěsnaný mezi zalesněná pohoří, i tak tu ale vládne energie, kterou může

konkurovat jakékoli megalopoli, New York nevyjímaje. Od jiných měst se ale liší v tom, jak je čistý a výkonný. Může se chlubit nejlepší sbírkou mrakodrapů na světě. Běžně nejsem fanouškem závratně vysokých budov, ale v Hongkongu mě fascinuje, jak harmonicky ladí s okolím. Nejlepší věcí na městě je kromě jídla i to, že město uzavřelo desítky silnic, aby sloužily jako pěší a nákupní zóny. Jakmile ve čtvrti Kowloon skončí školní výuka, do ulice se vylije příval lidí, kteří zamíří na pouliční trhy.

SAN FRANCISCO Mezi námi, myslím si, že San Francisco je jedno z nejpříjemnějších a nejhezčích míst, kde může člověk žít. Jsou v něm skvělé parky, krásná budova muzea de Young a najdete tu lidi ze všech možných kultur. San Francisco má unikátní prostorové uspořádání a nabízí krásné výhledy na okolí podle toho, kde zrovna stojíte. Jen tu život vyjde docela draho, protože město leží blízko Silicon Valley.

PRAHA V Praze jsem žil rok a vracím se do ní každé tři měsíce. Mám tu čas přemýšlet a můžu si tu ukrást chvíli pro sebe, což na Manhattanu, kde běhám z jedné schůzky na druhou, moc nejde. Velká výhoda Prahy je pěší dostupnost centra – lidé tu mají pořád blízko k architektonickému a kulturnímu dědictví města.

Mám slabost pro ulice a parčíky v Karlíně, pořád se nabízí něco zajímavého, co se tu dá vidět nebo dělat. Je to zkrátka fascinující čtvrť, i proto letos pořádáme reSITE zrovna tady.

mix

STRANA 18

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Křehký robot Designér Jakub Berdych vytvořil pro festival designu v Mikulově moderní verzi kubistického robota.

TEXT: David KALISTA – FOTO: Salim ISSA

N

ejúspěšnější ryze české slovo „robot“ si je většina schopna spojit s Karlem Čapkem a jeho sci-fi románem R.U.R. z roku 1920. Když se ovšem designér Jakub Berdych dozvěděl, že jeho skutečným autorem je dost možná bratr Josef, profesí malíř, inspirovalo ho to k jeho zatím poslednímu výtvoru. Jen tak mimochodem, tím předposledním byla podoba nové trofeje Českého lva. „Srovnáním slova s jeho prací malíře se nejde ubránit dojmu, že podobu robota předznamenal Josef už ve svých kubisických malbách, kde jako neforemní roboti vypadali všichni. S přihlédnutím k tomu jsem se snažil vtisknout jeho představě třetí rozměr,“ říká Jakub Berdych.

Výsledkem jeho snahy je světelný objekt s přátelským charakterem, jenž vznikl pod značkou Křehký. Rozhodně to není Robot Monstrum – člověku je zhruba po kolena, takže je to spíše robůtek.

Vyroben byl technikou vitráže, kterou se proslavil Louis C. Tiffany. Barvy použitých skel přitom přesně odpovídají odstínům, s nimiž Josef Čapek rád pracoval.

Robota a další pozoruhodné objekty si můžete prohlédnout v rámci art design festivalu Křehký Mikulov, který proběhne příští víkend (30. 5.–1. 5.). Každý rok se tam za mezinárodní účasti sjíždějí galeristé, tvůrci a hlavně všichni vyznavači uměleké a konceptuální polohy designu. Svou aktuální práci letos představí Andrea Mancuso, Emilia Serra, Hidden Factory, Bára Prášilová, Grand designérka Monika Drápalová & Pavel Brejcha, Margot Charbonier nebo Henry Wielgus a Jan Plecháč. Výstava je na zámku k vidění až do konce srpna.

Krása bez výhrad, inteligence bez kompromisů.

ZCELA NOVÝ FORD KUGA TITANIUM+ S inteligentním pohonem všech kol Nyní v nabídce se zvýhodněnou akční výbavou: Bezdotykové otevírání pátých dveří Sada Assist Plus nabitá technologiemi Vyhřívaná přední sedadla ford.cz

* Celková původní cena Systému Key Free Plus (bezdotykové otevírání pátých dveří), sady Assist Plus a vyhřívaných předních sedadel činí 54 900 Kč.

Nabídka platí do 30. 6. 2014 pro Ford Kuga Titanium a Titanium Plus. Kombinovaná spotřeba: 5,3–7,7 l / 100 km: emise CO2: 139–179 g/km.

Zobrazený vůz obsahuje prvky příplatkové výbavy. Využijte výhodného úvěrového financování FORD CREDIT. Více informací u prodejců Ford nebo volejte 800 FORD CZ (800 3673 29).

nyní se zvýhodněním

44 900 Kč

STRANA 20 STRANA 20

rozhovor ROZhOvOR

Jako Robinson přijel před třemi lety na téměř opuštěný ostrov na Maledivách.

Architekt

Petr kolář ze studia ADR tu pro manžele Šmejcovy postavil luxusní resort Velaa Private Island.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Alexander DOBROVODSKÝ, Filip ŠLAPAL, Milan JAROŠ, Iveta KOPICOVÁ

proč ne?! – KVĚTEN 2014 proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 21 STRANA 21

Ostrov Velaa, 2011. Velaa znamená v místním jazyce želva. Ostrov leží na atolu Noon, severně od hlavního města Malediv Malé.

STRANA 22

rozhovor

PŔÍLET HYDROPLÁNEM Na ostrov se dostanete z mezinárodního letiště v Malé hydroplánem za 40 minut.

RECEPCE Impozantní hala recepce s tradiční střechou. Kolářovým typickým architektonickým znakem na Velaaji jsou průhledy skrz místnosti.

VILA NA MOŘI Ocean Pool vily jsou umístěné na severu ostrova. Ty dražší mají výhled na západ, levnější na východ – levnější jsou proto, že ranní slunce by vás mohlo budit.

ROVNOU DO VODY Vily vystavěné na moři mají schody vedoucí přímo do vod Indického oceánu.

Jejich design zdobí mix tradičního dřeva a moderního skla.

VILA MAJITELE Dvoupatrové rezidence na západě ostrova jsou nejdražší. Jednu z nich si pro sebe nechal i investor resortu Jiří Šmejc, který se tu zastavuje na cestách do Asie.

VILA S MINIPLÁŽÍ Do rezidence určené především novomanželům se lze dostat jen po vodě. Má vlastní pláž se dvěma palmami, bazén a stoprocentní soukromí.

VĚŽ TAVARU Architektonická chlouba ostrova. Věž, v jejíchž útrobách se skrývá privátní vinotéka. V horním patře je restaurace a bar.

TRADIČNÍ LOĎ Na vodu se můžete vydat v tradiční lodi bahtheli, pod vodu na průzkum korálového útesu pak ve speciální ponorce.

SNÍH V TROPECH Místnost plná sněhu je největší bizarností ostrova. V rámci návštěvy lázní si můžete zajít i do klasické finské sauny.

PROFI GOLF Tréninková akademie navržená španělským profesionálem J. M. Olazábalem je určené pro trénink především krátké hry.

MEŠITA Slouží 350 zaměstnancům, z nichž většina jsou Maledivci a vyznavači islámu. První měšita, kterou Petr Kolář navrhoval.

BAZÉN Vlastní bazén mají všechny domy a vily, ten největší je ale u restaurace a měří celých padesát metrů.

proč ne?! – KVĚTEN 2014

VYSOKÁ GASTRONOMIE V resortu připravují pokrmy i francouzská šéfkuchařka a asijský šéfkuchař, kteří dříve působili v michelinských restauracích.

STRANA 23

VELAA V ČÍSLECH 7500 km daleko od ČR 11 hodin letu z Prahy 48 vil, 5 rezidencí 350 zaměstnanců 1,2 m n. m. nejvyšší bod 31 °C průměrná denní teplota 23 °C průměrná noční teplota

STRANA 24

K

olikrát za život dostane český architekt šanci vybrat na mapě exotický ostrov a navrhnout luxusní resort za několik miliard korun? Většině se to nepoštěstí nikdy. Petr Kolář to ví – i když je jedním z mála vyvolených architektů, kteří mohli pracovat pro nejmajetnější lidi na světě, i pro něj znamená Velaa něco zcela mimořádného. A není to jen kvůli oceněním, která sbírá, ani kvůli publicitě, které se projektu dostává po celém světě. Může za to mimo jiné i fakt, že když se mělo začít stavět, musel si vyhrnout rukávy, napumpovat duše u kola a den co den objíždět maličký ostrov uprostřed Indického oceánu, na kterém koordinoval stavební práce dvou a půl tisíce lidí. Během těch několika let se Velaa stala výjimečnou i pro byznysmena Jiřího Šmejce. Je to ojedinělá investice, a to nejen finančně, ale i pocitově. „Na maledivské ostrovy v Indickém oceánu létal při svých cestách do Asie už dříve. Potom se rozhodl, že si od místní vlády jeden z ostrovů pronajme a vybuduje na něm resort, který bude jemu a jeho rodině sloužit ja-

rozhovor ko mezistanice při častých pracovních přeletech mezi Evropou a Asií a zároveň se stane jedním z nejexkluzivnějších turistických resortů na světě,” říká Petr Kolář. Použitím slova exkluzivní přitom ani v nejmenším nepřehání – ceny pro hosty začínají na cca 38 000 korun za pokoj a noc v sezoně. „Nejbohatší hosté mohou takový pokoj využít pro vychovatelku svých dětí,“ říká s nadsázkou Kolář. Pro hosty resortu není cena podstatná. Anebo možná právě naopak – její výše jim dává záruku kvality a soukromí, které zde mohou očekávat.

Když jste byl na ostrově poprvé, musel jste si tam málem postavit stan. Dnes se vracíte do krásné vily, abyste poznal, jak nové místo žije. Resort je otevřen necelý půlrok, našel si hosty?

Mám radost, že hosté přijíždějí, i když jde o první sezonu – a ještě víc, že se na místo chtějí vrátit. Nejvíc mě potěšilo, když se k nám přestěhovali hosté z nového resortu Cheval Blanc, který sídlí na vedlejším ostrově a patří gigantu v oblasti luxusního zboží LVMH. U nás se jim líbilo víc.

proč ne?! – KVĚTEN 2014

PETR KOLÁŘ Spolu s Alešem Lapkou vlastní architektonické studio ADR. Petr Kolář patří k nejlepším českým tvůrcům moderní architektury, k jeho klientům patří mnoho z nejmajetnějších lidí Česka. Vystudoval v ateliéru architektury Vysoké školy uměleckoprůmyslové, působil také v ateliéru Evy Jiřičné v Londýně. K jeho nejoceňovanějším veřejným projektům patří obytný soubor Na Lhotách, internátní škola Babice, Veslařský klub Slavia nebo rezidence a golf klub v Hostivaři. Je vášnivým hráčem golfu a příznivcem aviatiky.

STRANA 25

STRANA 26

Už jste dostal nabídku od nějakého výjimečného hosta, který se na ostrově ubytoval, abyste navrhl nějakou stavbu i pro něj? Velaa musí být úžasná reference…

Netvrdím, že pro mě nebylo zajímavé, když mě například jistý arabský šejk pozval na snídani, pogratuloval mi ke skvělé práci a jen tak mezi řečí se zmínil, že se chystá stavět dva paláce. Také jsme dostali nabídku na další ostrov na Maledivách.

Ale stojím nohama na zemi.

Ostrov Velaa navíc neberu jen jako referenci. Projekt tohoto druhu neděláte primárně proto, abyste se jím chlubil.

Když pracujete s klientem, ke kterému máte blízko, a s rozpočtem v řádech desítek milionů dolarů, máte čas na jediný pocit – strach. Každodenní obrovský strach, abyste nepokazil něco, co by mohlo být krásné a skvělé. A že se toho při

Shora: vstup do vily vystavěné na moři / knihovna pro hosty / zrekonstruovaný dům z korálů, který jediný na ostrově původně stál / noční osvětlení soukromého bazénu

rozhovor tak náročné stavbě může pokazit hodně, obzvlášť když vzniká na pustém ostrově.

To mě zajímá. Architektonicky rozmáchnout jste se asi moc nemohl, ale vytvořit vlastní vesmír pro jeden nezávislý ostrov muselo být jedinečné.

Architekt obvykle realizuje projekt, který může být sebesložitější, ale je zasazen někam, kde je elektřina, voda, slušné klimatické podmínky… Na Maledivách není ani jedno z toho. Museli jsme vytvořit město, které může žít vlastním životem a dokáže poskytnout odpovídající zázemí pro 350 zaměstnanců a hrstku velmi náročných hostů.

Pan Šmejc má ostrov v pronájmu na padesát let. Dělali jste si na začátku investice nějakou rozvahu finanční návratnosti?

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Když investujete tak velké peníze, děláte to buď kvůli byznysu, nebo z velké lásky. Myslím, že pro pana Šmejce je to v případě ostrova Velaa asi tak půl na půl. Nějaké počáteční výpočty samozřejmě existovaly, ale u takhle specifického projektu se samozřejmě vyvíjely.

Nejenže jste celý resort navrhl, ale nakonec jste stavbu i dozoroval. Když došlo na realizaci, museli jste se prý rozloučit s najatým managementem z Malediv…

Vybrali jsme si Němce domestikované na Maledivách, kteří měli se stavbami resortů zkušenosti, naší druhou volbou pak byli Britové. Ale ukázalo se, že si nerozumíme – chtěli jsme stavět v tak vysokém standardu, na který nebyli zvyklí. To bylo při povaze puntičkářských Němců vlastně trochu paradoxní, nečekali jsme to.

PN001464

STRANA 28

rozhovor

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Privátní vinotéka se ukrývá v bílé věži nazvané Tavaru (vpravo). Hosty zde obsluhuje sommeliér, který pro některá archivní vína musí vystoupat až nad hlavy svých hostí.

A tak přišla řada na vás?

Jiří Šmejc mi řekl, že se k tomu musím postavit jako chlap. A tak jsem to udělal.

Dva roky práce na ostrově na Maledivách zní asi mnoha lidem skvěle. Jenže podle fotografií to vypadá, že to nebyla zrovna pohoda na pláži. Jak se staví malé město na písečném ostrově?

Především tedy kamkoliv kopnete, jste ve vodě. Ale to je jen začátek. Najali jsme si malé místní firmy, které neměly zkušenosti s evropskými standardy, takže jsme je museli hodně kontrolovat a řídit, což byl také můj úkol.

Náš standard je navíc jiný, vyšší než u ostatních ostrovů. I proto jsme nakonec do realizace zapojili řadu českých firem, které nám velice pomohly s dokončením prací v kvalitě, kterou jsme vyžadovali.

Kromě našeho studia ADR jsme pro design ostrova přizvali studio Mimolimit Báry Škorpilové na design interiérů, dekoratéra Mária Wilda, grafického desig-

néra Milana Jaroše a na design uniforem Danielu Flejšarovou.

Co to konkrétně znamená, když říkáte vyšší standard?

Ostrov si musí udržet vysokou kvalitu a úroveň. Před začátkem stavby jsem celý měsíc objížděl pětihvězdičkové resorty a všímal jsem si, jak stárnou.

Bydlel jsem v jednom, který byl starý jen rok, ale ve stěnách měl centimetrové mezery. Nijak mě to nepřekvapilo, protože atoly jsou neustále v pohybu. Když podceníte statické konstrukce, stavba velmi snadno popraská a s tím se pak nedá nic dělat.

Také ochrana před povětrnostními vlivy je úplně jiná než v Evropě. Když na Maledivách prší, tak skutečně prší. Když fouká, tak fouká opravdu hodně a tvoří se velké vlny. A když prší a fouká zároveň, tak déšť nepadá shora dolů, ale vítr ho nese vodorovně kamkoliv a skrz cokoliv.

I skrz pětihvězdičkový resort.

Už předtím jste stavěl po celém světě, měl jste zkušenost i s takovýmto prostředím?

S podobným. Od konce devadesátých let jsme realizovali několik projektů v Karibiku, u moře ve Španělsku, ve Francii a v Thajsku, kde jsme měli příležitost naučit se, jak se materiály v podobných podmínkách chovají. Rozdíl spočíval v tom, že v Indickém oceánu jsou podnební vlivy mnohem agresivnější. Vždycky jsem tvrdil – a stojím si za tím dodnes – že je lepší investovat hned zpočátku víc peněz do kvality celé stavby a ušetřit na pozdějších opravách.

Kolik celý resort dodnes stál?

Rámcově to byly tři miliardy investovaných korun.

Líbí se mi, jak sám vnímáte tu obrovskou sumu a doplňujete ji slovem „investovaných“…

Ano, ta částka je samozřejmě veliká.

STRANA 30

rozhovor

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Na stavbě luxusního resortu se svého času podílelo na 2500 lidí, jejichž práci architekt Petr Kolář koordinoval. Zákázky zde dostalo i mnoho českých firem.

Ale uvědomte si, že lokalita, kterou pan Šmejc zvolil, patří k nejexkluzivnějším odpočinkovým místům na Zemi a že naším záměrem bylo vytvořit něco víc než standard. A na Maledivách je standard těch pět hvězd.

Jak jste tedy celý ostrov Velaa pojal?

Vily pro hosty, restaurace, sportoviště a další místa pro relaxaci jsou rozmístěné po obvodu ostrova. V jeho středu je pak zázemí pro více než tři sta zaměstnanců, vedení resortu a také pro veškeré potřebné technologie – najdete tu elektrárnu, odsolovačku na vodu, pekárny, prádelny, bezpečnostní službu...

Na severu se nacházejí rozlohou menší domy, o něco větší najdete na jihu, luxusní jsou orientovány na východ a největší rezidence na západ. Kromě vil na ostrově k resortu patří další, které jsme vystavěli přímo na moři a také zvláštní soukromá rezidence, na kterou se dostanete jen na lodi.

Když vám tam na stavbě schází nějaký „speciální šroubek“, musíte na něj čekat tři týdny.

Je tam profesionální golfová akademie projektovaná Josém Maríou Olazábalem, krytý squashový a tenisový kurt, horolezecká stěna, padesátimetrový bazén... Můžete si zacvičit jógu, dát děti do dětského klubu, jít se potápět, zahrát si kulečník, vyjet si na výlet na tradiční lodi. Na výběr máte z několika restaurací, kde vaří špič-

koví šéfkuchaři jako Adeline Grattardová a Gauhan de Silva, případně můžete strávit večer v privátní vinotéce.

Vinotéka se ukrývá v bílé věži Tavaru, je právě ta stavbou, na kterou jste v resortu jako architekt nejpyšnější?

Jednotlivé domy a rezidence vždy kombinují tradiční místní architekturu s velmi moderní a funkční evropskou, ke které se hlásím já.

Pouze pár staveb bylo uděláno ve velmi moderním stylu, např. Tavaru věž je inspirovaná kokonem motýla a byla postavena jako dominanta ostrova.

Na Maledivách se s moderní architekturou prakticky nepotkáte, a přitom taková stavba působí v tradičním prostředí velmi dobře.

Na ostrovech se nesmí stavět nic, co by výškou přesahovalo palmy, proto jsme museli nejvyšší z nich přesadit na malý kopeček, aby věž nepřečuhovala. Protikladem je v těsné blízkosti zrekonstruovaný

STRANA 32

rozhovor

proč ne?! – KVĚTEN 2014

domeček z korálů, jediná dříve polorozpadlá stavba na ostrově, kterou jsme tam našli.

Co si na ostrově přál pan Šmejc a co jste vymyslel vy? Dá se tu najít něco, co nemají nikde jinde?

Jiří Šmejc měl zcela jasnou představu, co člověk od takového místa očekává – absolutní kvalitu, soukromí, perfektní služby. Osobně věnoval rezortu spoustu času. Bavilo nás společně vymýšlet detaily, dotahovat věci, které by se už daly považovat za perfektní.

Například?

Mnohé resorty mají luxusní relaxační lázně, kam si hosté můžou dojít na kosmetiku nebo na masáž. Najdete je i u nás.

Když leží na masážním lůžku a průhledem do moře mohou pozorovat život na korálovém útesu, je to krásný detail. Ale když pak po mnoha dnech na slunci vejdou do místnosti, kde na ně ze stropu padají vločky sněhu, je to právě ten vtipný zážitek, při němž se fotí a baví i lidé, kteří už viděli téměř všechno.

A když je host mimořádně náročný? Už si zasportoval, vykoupal se, postavil sněhuláka i byl v sauně. Co mu ještě nabídnete?

Pro majetné lidi je velmi zásadní, že jsme široko daleko jediný ostrov, který má vlastní zdravotnické středisko včetně operačního sálu a lékaře. To je velký nadstandard, právě ten druh kvalitní služby, za kterou lidé platí.

Přitom jsme na to přišli díky nešťastné shodě okolností na stavbě. Jednoho dělníka zavalily obrovské skleněné tabule, do kterých se opřel náhlý poryv větru.

Utrpěl téměř smrtelný úraz. Nejhorší v té chvíli bylo, že se nám ho nepodařilo dostat do dvaceti čtyř hodin do nemocnice.

Byly silné bouřky, takže letadlo nemohlo přistát kvůli vlnám a stejně tak nemohla vyjet ani loď. V takové chvíli si uvědomíte, jak je taková klinika praktická a potřebná. Postavili jsme ji pro hosty i pro zaměstnance.

Byl někdy nějaký moment, kdy jste musel překonat větší problém?

Taková je každá chvíle, kdy vám schází nějaký ten „speciální šroubek“ a musíte na něj čekat tři týdny. Nejhorší asi bylo, když zahradníci při dokončování prací sázeli palmy na pláži a bagrista kopl do místa, kde byly kabely.

Shora: Dělnící ohýbali všechny železné výztuže na jednoduchém stole. Na ostrově byly z techniky jen bagry. / Restaurace, kde si při jídle můžete nohy buď namočit do vody, nebo zabořit do písku.

v

Aluminium Chair EA 101 Dining Charles & Ray Eames, 1958 Vitra Koncept ∙ Křižíkova 34 ∙ 18600 Praha 8 ∙ T. +420 283 061 811

www.vitra.com/aluminiumgroup

STRANA 34

Kdybychom to chtěli vzít s humorem, dalo by se říct, že to je pro stavby typické, ne?

To ano, ale mně se tehdy opravdu chtělo brečet. Ty kabely vedly k vile postavené na moři a pro nás to znamenalo, že musíme nejen dva měsíce počkat na nové, ale že je také musíme znovu položit na mořské dno.

Kolem projektu jste se točil dva tři roky.

Jak to ovlivnilo běžnou práci vaší architektonické kanceláře ADR? Ovlivnilo a neovlivnilo. Jsme dva společníci, takže Aleš Lapka zůstal v Praze a věnoval se dalším zakázkám. Zároveň jsem mu ale odčerpával pořád víc a víc lidí. Oni v Praze vytvářeli a posílali mailem projekty, takže jsme my na ostrově mohli druhý den stavět. Dva a půl tisíce lidí udělá za den poměrně velký kus práce, takže to ze začátku bylo dost náročné.

Už předtím jsme pracovali na velkých projektech, ale i když stavíte třeba rezi-

Velaa Private Island patří k nejdražším resortům na celých Maledivách. Exkluzivní ceny tu ale také určují, jací sem jezdí exkluzivní hosté. "Stalo se, že většina z dvaceti privátních letadel na letišti v Malé byla našich hostí," říká Petr Kolář.

rozhovor Všechno musí odjet nebo přijet lodí. Včetně písku. Slaný písek se nedá použít, beton z něj by se rozpadl.

denční čtvrť, tak nemusíte projektovat elektrárnu, neřešíte, kam se odveze odpad, kde vezmete vodu… Když na něco zapomenete na ostrově, tak se to samo nevyřeší. Všechno musí odjet nebo přijet lodí.

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Včetně písku?

Ano, paradoxně včetně písku. Slaný písek se nedá použít, protože beton z něj vyrobený by se rozpadl.

Na stavbu se tedy vše dováželo? Z Indie?

Písek a běžné věci se dovážely z Indie nebo ze Srí Lanky. Pak ale nastal problém, protože indická vláda zakázala vyvážet kámen, takže jsme ho museli vozit z Dubaje.

Logistika na tom byla nejtěžší a sama o sobě by vydala na knihu.

Jak moc může být takový resort skutečně soukromý, když má přes čtyřicet domů?

Vily a domy jsou od sebe dostatečně daleko, ty největší mají kolem sebe zhruba třicet metrů buše, takže ani nevíte, že máte sousedy. Závisí samozřejmě na standardu konkrétního domu. Resort navíc z principu nikdy není zcela naplněný.

Našel se ale už i host, který si na určitou dobu objednal celý ostrov výhradně pro sebe.

STRANA 35

HRAVÉ BARVY. JEDINEČNÉ POTĚŠENÍ.

Vstupte do světa kávy Nespresso s novým, barevným kávovarem Inissia a 22 kávami Grands Crus.

www.nespresso.com/inissia

STRANA 36 STRANA 36

storyboard storyboard

proč ne?! – KVĚTEN 2014 proč ne?! – KVĚTEN 2014

Zpátky na stromy TEXT: Jan BABKA – FOTO: archiv HN

Kdo ho v dětství neměl, ten si ho přeje dodnes.

Dům ve stromech. Není jen návratem do doby her a snů, je symbolem našeho útěku z civilizace.

STRANA 37 STRANA 37

domy na stromech bývají často využívány jako hotely, celý život by v nich málokdo vydržel. Na snímku hapuku lodge na Novém Zélandu.

STRANA 38

storyboard

proč ne?! – KVĚTEN 2014

L

Japonský čajový dům stojí v zahradě muzea ve městě hokuto Foto: akihisa Masuda

Většinu těch překvapivých domů na stromech ani nevymýšlejí architekti.

težíte na posteli a z okna vidíte, jak se přímo v korunách vzrostlých stromů hašteří ptáci a vichrem ohýbají větve. Obklopeni přírodou získáváte ten blažený pocit klidu, který symbolizuje pohodový domov. Právě to je důvod, proč jsou domy ve stromech dnes tak populární.

Ne všichni mají to štěstí, aby ve velkoměstské džungli mohli vystrčit ruku z okna svého domova a dotkli se kusu reálné přírody. A tak do ní utíkají. “Podívejte se, jak žijeme,” říká Philip Jodidio, americký autor publikací o architektuře, který se speciálně věnuje i domům na stromech.

“Když trávíte celý týden u počítače v kanceláři, v budově postavené v designově chladném minimalistickém stylu, chcete se pak vrátit někam, kde jste obklopeni přírodou. Teplými barvami, nepravidelnými tvary a hlavně reálným životem.” Připouští, že většina z nás si takový návrat k přírodě po nocích nahrazuje maximálně tak sledováním National Geographic.

Ale právě proto jsou prý domy na stromech tak populární. Protože dům obklopený přírodou si v blízkosti velkoměst nemůže ani většina majetných lidí dovolit, protože ve městech prostě není dostatek zeleně, utíkají, respektive šplhají se do korun stromů alespoň o víkendech.

A to je právě důvod, proč většina tree houseů, tedy domů na stromech, vzniká jako hotelové zařízení, kde strávíte spíš víkend, než celý život. “Z povahy věci je zřejmé, že na tak malém prostoru, jaký by měl nenápadný dům ve stromech mít, by nebylo možné žít roky,” říká Jodidio, “ale i tak se tyto domy staly inspirací pro běžné bydlení a rezidenční objekty.

Už jenom tím, že akcentují nejen eko-nomický, ale i eko-logický přístup k architektuře. A často samozřejmě i konstrukčním řešením, které vyžaduje maximum invence. “Vlastně nejde jen o domy na stromech, zasazené někam do nepřístupného lesa, kilometry od civilizace.

“V New Orleans například vznikl funkční projekt plovoucího domu, který odolá i prudce kolísající hladině vody,” doplňuje Jodidio a přidává ještě další zajímavý a mírně ironický postřeh: “Většinu projektů domů na stromech ani nevymýšlejí architekti,” proto jsou tak inovativní,” směje se. A přidává i další důvod, obliby domů vybudovaných nad zemí: “Máme rádi ten pocit, že tam shora můžeme spadnout.”

Vysoké postele •Polohovací postele •Unikátní designové postele

��

��

Opravdový luxus.

Exkluzivně u nás!

Ruční zakázková výroba • Dlouholetá tradice • Přírodní materiály • Záruka nejvyšší kvality

LUXURY SLEEPING multibrand showroom, Korunní 108/b, Vinohrady – Praha 10, tel.: 773 503 100 e-mail: info@postele-ls.cz , www.postele-ls.cz

STRANA 40

storyboard

proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 41

Pro domorodé obyvatele Jávy je dům na stromech tradičním obydlím, díky němuž jsou odříznuti od divokého a leckdy nebezpečného nočního života zvířat v pralese Foto: harald Melcher/Rubinland

Průkopníkem mezi hotely v přírodě, které své hosty zvou do korun stromů, byl švédský treehotel. Můžete si tu zvolit jak obyčejný kabinový dům, tak například tento Mirrorcube. Zrcadlový plášť této kostky o rozměrech 4x4x4 metry odráží okolní les.

Speciální, pro člověka neviditelný filtr, pak upozorňuje a chrání ptáky, aby do zrcadel nenalétávali.

Nejlepší privátní bankovnictví v České republice 2014 Užívám si svého bohatství, moje banka se postará o to ostatní.

Služby privátního bankovnictví FWR poskytuje Raiffeisenbank a.s.

INZERCE

STRANA 42

storyboard

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Člověk prý má rád pocit, že tam shora může kdykoliv spadnout.

Free Spirit treehouse najdete v lese na ostrově vancouver v provincii Britská kolumbie. Jakkoliv příchod k němu vám může připomínat zážitky z lanového centra, uvnitř na vás čeká pozorovatelna unikátní kanadské přírody. tento dům si můžete i objednat, jeho autor tom chudleigh jich za rok prý prodá kolem patnácti.

Foto: tom chudleigh

STRANA 43

Stvořeno pro mimořádné kulinářské zážitky Neomezené kombinace, intuitivní ovládání a neuvěřitelný výkon – to jsou charakteristické znaky nové generace vestavných kuchyňských spotřebičů Miele. Ať už si je sestavíte jakkoliv, stanou se harmonickou součástí vašeho životního stylu.

www.miele.cz

STRANA 44

storyboard

proč ne?! – KVĚTEN 2014

vesmírná loď U.F.O. je také součástí švédského hotelové komplexu treehotel. Noc pro dva pozemšťany tu stojí kolem patnácti tisíc korun. Ufoni mají nocleh zdarma.

Německé architektonické studio Baumraum se na tento typ domů přímo zaměřuje. zatímco mnoho projektů zůstává nezrealizovaných, tento na farmě u Osnabrucku svého majitele již našel.

Foto: alaisdair Jardine

Ice, Daniel Libeskind pro Lasvit Architekt Daniel Libeskind patří ve svém oboru k těm nejvytíženějším – v Singapuru mimo jiné právě dokončili jeho rodinku špičatých mrakodrapů a v New Yorku, na místě bývalého Světového obchodního centra, se podle jeho vizí staví nové dominanty města. Na spolupráci s českou firmou Lasvit si ale čas našel a vytvořil světelný objekt Ice složený z ostře řezaných křišťálových prizmat, která jsou složena jedno vedle druhého jako puzzle. Při pohledu vzhůru to pak v kombinaci s LED zdrojem vytváří působivou scenerii, což bylo patrné v rámci instalace v milánské zóně Tortona, kde měl Lasvit svou hlavní prezentaci.

Inspirazione 2014 Překvapující designérské kreace, svěží fantazie a bizarní skutečnosti – David Kalista představuje přehled nejzajímavějších novinek z jarního design weeku v Miláně.

hravá jednoduchost

Swing, Jan Plecháč & Henry Wielgus pro Křehký Ve vyhlášené galerii Spazio Rossana Orlandi se návštěvníci mohli zhoupnout na nové luxusní houpačce od dvojice Jan Plecháč a Henry Wielgus, která do interiéru přináší nostalgii a lehkost dětských let. Komfortní oválný tvar je vyroben z dřevěné překližky, mosazi, laminátu, kvalitní kůže a přírodních sisalových lan.

Rival, Konstantin Grcic pro Artek Legendární finskou značku Artek vzala před pár měsíci pod křídla švýcarská firma Vitra.

Letos představená kolekce je o to zajímavější, což prokazuje i židle z kolekce Rival, kterou vytvořil Konstantin Grcic z dřevěného rámu a kulatého sedáku s bohatým polstrováním.

Stelvio, Alexander Gufler pro TON Česká firma TON se před několika lety rozhodla investovat do spolupráce s předními designéry. Zatím posledním plodem této snahy je komfortní jídelní stůl Stelvio, který klade důraz na použitý materiál, a sice dub, buk nebo americký ořech v různých povrchových úpravách.

Peg, Nendo pro Cappellini Série nábytku, kterou vytvořil Oki Sato ze studia Nendo, se letos dočkala svého rozšíření. Vedle sedačky se publiku v showroomu značky Cappellini představilo i zrcadlo.

Jeho charakteristickým prvkem je rám z dřevěné kulatiny, který je k dostání v přírodní nebo lakované povrchové úpravě.

INZERCE

2014

NOMINOVANÝ PROJEKT

Tweetie, Jake Phipps, Casamania Inspirace Jakea Phippse v případě závěsného světla Tweetie nevyžaduje zvlášť obsáhlý komentář. Tahle zlatá klícka, která ve vás probudí romantickou fantazii, je k dostání ve dvou variantách a objevila se na prezentaci značky Casamania.

Corques, Lucie Koldová pro PER/USE Ačkoli byla letos na milánském design weeku k vidění celá řada novinek, skutečnou inovaci přinášely jen některé.

Sofa Corques navržená pro belgickou značku PER/USE patří mezi ně. Základní tvar skořepiny je totiž vytvořen z klasického korku, do kterého byl usazen polstrovaný sedák s opěrkou. Výsledek je tak příjemný nejen na pohled, ale i na dotek.

Cog, Tom Dixon Nová kolekce doplňků Cog, kde nechybí ani svícen, má ryze technicistní charakter. Jednotlivé kousky jsou tak tvořeny elementy připomínajícími mechanizované ústrojí.

Designér Tom Dixon tak dále rozšiřuje své experimenty s mosazí a neotřelým tvaroslovím.

barvitá svěžest

Mia, Francesco Bettoni pro MDF Italia Návrh křesílka Mia, které doplňuje podnožka, vychází vstříc všem, kdo touží po odpočinku. Jeho forma totiž přejímá tvar k sobě sešitých polštářů, což je zdůrazněno výrazným švem po stranách.

Colour Globe, Scholten & Bajings pro Moooi Pozoruhodných detailů tahle kolekce nabízí několik.

Například zdroj světla má na sobě malé tečky odpovídající barvě objímky. Stejně zajímavý je i šedý gradient stínidla.

Značka Moooi nabízí Colour Globe v několika velikostech a různých pastelových barvách odpovídajících aktuálním trendům.

Acciaio Lounge, Max Lipsay pro Cappellini Designér Max Lipsay se nechal inspirovat tradiční výrobou rámů silničních kol zhotovených z tenkých ocelových profilů. Sedák a opěrka jsou ovšem z perforované přírodní sedlové kůže.

Tudor Buffet, Kiki van Eijk & Joost van Bleiswijk pro Moooi Svou geometrickou konstrukcí z dřevěných latí a parádním dekorem podzimního listí vzbudila na milánské Tortoně zájem i komoda z kolekce Tudor Buffet. Odráží styl, který se staví proti chladným a neosobním tendencím minimalismu.

merano family grows

www.ton.eu

přirozená elegance Dadone, Andrea Castrignano pro Riva 1920 Objekt v podobě obří hrací kostky, jež lze použít jako sedák nebo stolek.

Planophore, Barber Osgerby, Vitra Tuhle novinku Vitra představila přímo na výstavišti.

Je to sice především knihovna, ale stejně dobře poslouží i jako dělicí prvek v otevřeném prostoru. Základem Planophore jsou police z masivního dřeva, které jsou podpírány otočnými vzpěrami s profilem křídla aeroplánu. Umožňuje to vytvářet různý vzhled a také to usnadní organizaci knih a vystavených objektů.

Wabi, Setsu & Shinobu Ito, Riva 1920 Milánskou premiéru si odbyla i nová komoda se zásuvkami a skříňkou, u které se potkává surová ocel se strukturou přírodního dřeva.

Kromě tohoto kontrastu zde vyniká i mimořádná kvalita řemeslného zpracování, která je pro italskou značku Riva 1920 více než typická.

A.B.C.D., Antonio Citterio pro Flexform Veleúspěšné křeslo A.B.C. se letos dočkalo jisté inovace – zmizely područky, takže působí ještě vzdušněji než předtím.

Stále přitom platí, že je lze s pomocí skryté mechaniky roztáhnout a proměnit v pohodlný lounge element.

Piuma, Antonio Citterio pro Flexform Antonio Citterio se na výsluní interiérového designu hřeje téměř čtyřicet let – značnou část své práce přitom spojil se značkou Flexform, kde zastává pozici kreativního ředitele.

Mezi jeho poslední novinky patří tento dýhou potažený sideboard určený pro TV nebo audio sestavu.

INZERCE

DS 88, Alfredo Häberli pro de Sede Tahle solitérní lenoška je součástí kolekce pohovek, kterou letos na milánském výstavišti představila firma de Sede. Jejím dobře identifikovatelným znakem je trojúhelné prošívání potahu z extra kvalitní kůže.

fantastická realita Almora. Doshi & Levien, B&B Italia Název nového křesla v kolekci B&B Italia se odvolává na městečko Almora, které najdete v indickém Himálaji.

Díky kožešině a robustnímu tvaru tak trochu evokuje hřbet divokého jaka. Přesto vypadá elegantně a při sezení nabízí nebývalý komfort.

Orpheo, Ferrucio Laviani, Lema Postel Orpheo vypadá subtilně a křehce. Její rám má ovšem tak perfektně řešenou konstrukci, že je zároveň překvapivě stabilní.

Návrhář Laviani přitom použil trubkovou ocel se zeštíhlujícím efektem, na níž spočívá dřevěná deska s matrací.

Bum Bum, Eugeni Quitllet, Vondom Eugeni Quitllet, dlouholetý spolupracovník Philippa Starcka, se v rámci své sólové dráhy rozhodně nedrží při zemi. Jeho právě představená série Bum Bum má velmi konceptuální charakter inspirovaný zvukem, což v případě křesla a pohovky dokazuje i profil područky připomínající ucho.

Torei, Luca Nichetto, Cassina Minimalista Luca Nichetto se při svém návrhu odkládacích stolků pro firmu Cassina držel geometrie. Výsledkem toho je kruhová, obdélníková, trojúhelníková nebo čtvercová deska s příjemně zvýšeným okrajem, různou výškou a volitelným materiálem.

Koncepce přitom vybízí k vzájemné kombinaci, což při pohledu utváří krásné grafické obrazce.

Y Chair, Tom Dixon Smysl pro extravagantní a výrazné tvary Tomu Dixonovi nikdy nechyběl. Y Chair ovšem nehraje jen na efekt – při sezení totiž poskytuje výrazný komfort. Kromě toho nabízí i celou řadu krásných detailů, jako je decentní křížový spoj základny z měděné kulatiny.

INZERCE

Magická adresa u Karlova mostu Míšeňská 7 nabízí pět moderně řešených bytů s rozlišnými dispozicemi a výměrami od 80 do 250 m2, ve kterých nadčasové materiály dokonale fungují po boku původních barokních prvků.

Exkluzivní a ojedinělé bydlení na adrese Míšenská 7 vzniklo náročnou rekonstrukcí dvou sousedních barokních domů z roku 1708. Pro každý prostor v domě byl navržen odpovídající typ interiéru, aby byl maximálně zdůrazněn individuální charakter všech bytů. Díky tomu zde svůj vysněný domov najdou jak milovníci romantických podkrovních prostorů, typických pro Malou Stranu, tak nároční klienti hledající bydlení bez jakýchkoliv kompromisů.

www.misenska7.eu | Developed by FIM Group

Tela, Zaha Hadid pro Citico Při pohledu na organicky tvarovanou polici, kterou architektka Zaha Hadid vytvořila pro firmu Citico, se ani nechce věřit, že by byla vyrobena z kamene. Zdání ale občas klame a v případě Zahy Hadid je to zcela běžné.

Beddo, Christina Liljenberg Halstrøm, Skagerak Japonská střízlivost a severská láska ke dřevu – Christina Liljenberg Halstrøm představila své pojetí venkovního nábytku pod dánskou značkou Skakerak. Její návrh je možná trochu “přízemní”, avšak pojetí je velkorysé a mění pohled na to, jak by mělo vypadat stylové lehátko.

venku jako doma

Diatom, Ross Lovegrove, Moroso Jeden z největších designových vizionářů vytvořil venkovní, unikátním způsobem stohovatelné křesílko z nerez oceli, které díky svému tvaru při sezení nabízí úžasný komfort. A to i přesto, že sedák chvílemi připomíná buben automatické pračky.

Kaffe, Thomas Bernstrand, Blå Station Minimalistická kolekce venkovního nábytku Kaffe nabízí kromě stolků nejrůznějších velikostí a tvarů i lavici a židle. Charakteristická je v tomto případě konstrukce trubkové oceli a neutrálně zvolená škála barev – Kaffe je totiž k dostání v několika odstínech postupujících od světle šedé k černé.

Walrus, Dirk Wynants, Extremis Poslední novinka představená firmou Extremis přenáší pohodlí interiérové pohovky pod širé nebe. Základem je rám ze žárem zinkované oceli, polstrování z polyuretanové pěny a ultraodolný syntetický potah. Sezení zde zpříjemňuje hřejivý prošívaný přehoz, který je možné i vyprat.

Aston Cord, Rodolfo Dordoni, Minotti Rodolfo Dordoni, dvorní designér firmy Minotti, letos doplnil nabídku této tradiční italské značky o sérii zahradního nábytku, která působí velmi lehkým a uvolněným dojmem. Příjemným detailem je výplet opěrky, která de facto slouží jako koš na polštáře.

INZERCE

P R O S T O R N É

• SOUKROMÝ PARK • RECEPCE • PARKING • BEZPEČÍ • DOSTUPNOST • více na www.centralparkpraha.com

Island, Raw Edges pro Cerastone Pohled na to, jak by mohla vypadat kuchyň, se rozhodlo změnit londýnské studio Raw Edges v rámci své výstavy v Palazzo Crivelli, přímo v centru pulzující milánské čtvrti Brera. Základem jsou do sebe velmi jednoduchým principem vsazené desky z polosyntetického materiálu Cerastone, na které se následně navěšují další užitné moduly.

kreativní kuchyně

adresář Artek, www.artek.fi, (zastupuje Vitra) Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín B&B Italia, www.

186 00 Praha 8 – Karlín, www.egoe.cz Lasvit, Komunardů 32, www.lasvit.com Lema, www.

bebitalia.com, přes Konsepti, Komunardů 32, Praha 7 – Holešovice, www.konsepti.com

lemamobili.com, přes Stockist, Pavilon – Vinohradská 50, Praha 2 – Vinohrady, www.stockist.

Blå Station, www.blastation.com, přes Scandium, Přístavní 1446, Praha 7 – Holešovice,

cz MDF Italia, www.mdfitalia.it, přes Konsepti, Komunardů 32, Praha 7 – Holešovice, www.

www.scandium.cz Cappellini, www.cappellini.it, přes Konsepti, Komunardů 32, Praha 7

konsepti.com Minotti, www.minotti.com, přes Stopka, Klimentská 46, Praha 1, www.stopka.

– Holešovice, www.konsepti.com Casamania, www.casamania.it, přes Punto Design, Pod

cz Moooi, www.moooi.com, přes Bulb, Jankovcova 49, 170 00 Praha 7 – Holešovice, www.

Parukářkou 2760/10 Praha 3 – Žižkov, www.puntodesign.cz Cassina, www.cassina.com, přes

bulb.cz Moroso www.moroso.it, přes Konsepti, Komunardů 32, Praha 7 – Holešovice, www.

Konsepti, Komunardů 32, Praha 7 – Holešovice, www.konsepti.com Caesarstone, www.

konsepti.com PER/USE www.peruse.be Riva 1920, www.riva1920.it, přes Stopka, Klimentská

caesarstone.com Citico, www.citico.it de Sede, www.desede.ch, přes Stopka, Klimentská 46,

46, Praha 1, www.stopka.cz Skagerak www.skagerak.dk Tom Dixon www.tomdixon.net, přes

Praha 1, www.stopka.cz Extremis, www.extremis.be, přes Konsepti, Komunardů 32, Praha

Bulb Jankovcova 49, 170 00 Praha 7 – Holešovice, www.bulb.cz TON www.ton.eu Vitra,

7 – Holešovice, www.konsepti.com Flexform, www.flexform.it, Showroom Vinohradská 41,

Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín, www.vitra.com Vondom, www.vondom.com, přes Egoé,

Praha 2 www.stockist.cz Gandia Blasco, www.gandiablasco.com přes Egoé, Pobřežní 66,

Pobřežní 66, 186 00 Praha 8 – Karlín, www.egoe.cz

MODERN OUTDOOR LIVING Design Jiří Španihel

Prodává TEEK – zahradní nábytek a slunečníky tel. 212 240 825 / info@teek.cz / www.teek.cz

STRANA 58

úhel pohledu

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Vesnice TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: David TURECKÝ

Předboj je středočeská vesnice jako každá druhá. Kromě venkovských chalup a rodinných domků, které bují na okolních parcelách, v ní ale vyrostlo místo, za nímž stojí nápad vytvořit vesnické bydlení jinak.

STRANA 59

Jindřich Malý postavil ve vsi pár kilometrů od Prahy moderní bydlení, které má být ukázkou, že na vesnici nemusejí stát jen ošklivé satelitní kolonie

STRANA 60

úhel pohledu

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Že se blížíte k Předboji, poznáte docela snadno. Jedete po okresce mezi poli, na nichž se líně kymácejí klasy nezralé pšenice, když zeleň obilí naráz přejde v pěstěný koberec golfového greenu.

Přestože je všední den po poledni, na hřišti se to hemží postavami v károvaných svetrech, od nichž vzduchem létají bílé míčky. Poblíž travnaté stráně stojí několik moderních vil, které z dálky vypadají jedna jako druhá. Na terase prostřední z nich právě rodina usedá k jídlu, zatímco synek od sousedů z vedlejšího domu honí po zahradě fotbalový míč. Jako bychom přijeli na místo, kde je pořád neděle. „To je fajn, že vám to tak přijde. Člověk si musí umět vychutnat každý den,“ říká podnikatel Jindřich Malý, jehož společnost proměnila několik hektarů pšeničného pole v golfový areál a spolu s architekty Jakubem Ciglerem a Vincentem Maranim vystavěla v nenápadné vesnici za Prahou nové rodinné domy. „Kdysi jsem navštívil muzeum v Utahu a nějaká studentka na brigádě tam štětcem oprašovala kosti,“ vypráví. „Ptal jsem se jí, co to je, a ona řekla, že dinosaurus starý dvě stě třicet milionů let. V tu chvíli jsem si uvědomil, že život uplyne jako nic a člověk si musí užít každou chvíli.“ Dnes má sedmapadesátiletý otec čtyř dětí dost času na to, aby si mohl jít pětkrát týdně zaplavat, zašel s manželkou do kina, vypravil se do Dublinu na koncert Boba Dylana nebo jel s kamarády lyžovat do Colorada. Byly ale časy, kdy taková pohoda patřila právě jen nedělím.

Přes dvacet let šéfoval firmě Horizont, která na automobilové veletrhy dodávala výstavní konstrukce. Jeho běžný den vypadal tak, že z hodiny na hodinu letěl na obchodní schůzku v Šanghaji, ve městě strávil čtvrt dne a pak sedl na letadlo zpátky. To muselo být vyčerpávající, říkám. „Únavné to bylo, ale hlavní důvod, proč jsem Horizont prodal, byl ten, že už jsem v tom neviděl smysl. Jsem jako horolezec. Nejvíc mě baví cesta nahoru,“ vzpomíná Malý na dobu, kdy začal hledat novou výzvu.

Nakonec ho okouzlila malá zemědělská vesnice severně od Prahy. Před revolucí koupil restituční nárok na místní usedlost, kde půl století předtím hospodařila zemědělská jednota. Nejprve ji využíval jako skladiště Horizontu,

STRANA 61

pak se ale rozhodl z ní udělat místo, kde by se lidé mohli dobře najíst, napít, zacvičit si jógu, nechat si namasírovat záda a pustit z vodítka ratolesti, aby se vyřádily. „Nerad o sobě říkám, že jsem tu majitel. Ten statek tu stojí už osm set let, je součástí historie. Vnímám to tak, že jsem tu ve službě. Mým posláním je sloužit tomuhle místu, vytvářet tu něco, co má hodnotu, a pak to třeba předat svým dětem, “ říká a spokojeně se rozhlíží po terase, kde dřív parkovaly zemědělské traktory.

O své práci mluví Malý s téměř duchovním zanícením, jako by k nápadu vdechnout staré vsi nový život došel skrze vnuknutí shůry. Jak sám říká, prodejem Horizontu si vydělal dost na to, aby pohodlně dožil. „Ve třiceti jsme se s kamarády vsadili, že do deseti let budeme mít tolik peněz, abychom už nemuseli pracovat. Pustili jsme se do vydělávání a postupně tu hranici posouvali na pětačtyřicet let, na padesát…

Pak jsem si uvědomil, že vlastně nechci

INZERCE

přestat pracovat. Jen chci dělat něco, co mě bude bavit a naplňovat.“ Když prý začínali s výstavbou vil na jihu vsi, kam právě kráčíme, našli archeologové na místě vykopávky z období neolitu. „Kdysi mi někdo řekl, že historická místa jako Praha, Jeruzalém nebo Řím mají určitou energii, kvůli které se v nich lidé usídlovali. A já si myslím, že tahle energie je i tady,“ přemítá a pokračuje s přibližováním vize, se kterou začal resort budovat: „Nežijete v izolaci satelitu, kde není po večerech co dělat.

Bydlíte v moderním domě s městskými parametry, a když vyjdete ven, jste na venkovském vzduchu. V Praze jste za pár minut, a přesto tu můžete žít v přírodě,“ ukazuje na okolní zeleň a jeho slova přijde stvrdit kachní máma s mláďaty, která se čile prožene v potůčku podél cesty.

NE TAK ZOUFALÉ MANŽELKY Vily navržené studiem Cigler Marani jsou na první pohled docela nenápad-

Lidé chtějí bydlet v moderním domě s městskými parametry. A vyjít ven a cítit se jako na venkově.

STRANA 62

né. Něco mají společného se slavnými prérijními domy Franka Lloyda Wrighta – vypadají, jako by bez obtíží vyrůstaly z krajiny. Dům je jedno tělo s rozlehlou zahradou a jeho skořápku tvoří dřevo a kámen, které ve slunci ukazují svou strukturu. Linie domu jsou rovnoběžné s obzorem a podvědomě evokují klid.

U psychologických účincích vodorovné čáry psal na začátku století i avantgardní malíř Vasilij Kandinskij. Prý nás horizontální linka uklidňuje, protože víme, že co leží, to nemůže spadnout. Pohled na ni v nás proto automaticky vyvolává dojem jistoty a bezpečí. Jaké lepší pocity si spojovat s domovem?

I když mají vily prostou siluetu, jsou to domy s charakterem. A rozličné charaktery patří i jejich obyvatelům. Zatímco Malý jde přivítat dvě nové klientky, ujímá se mě jeho kolega Martin Vít.

Ptám se, kdopak jsou. „To jsou matka s dcerou, rentiérky z dobré rodiny. Stěhují se z města a kupují u nás dva domy, aby si užily klid,“ odpovídá. Napadá mě, zda se nebudou ve vilách o rozloze dvě stě metrů čtverečních cítit trochu samy.

Takhle vypadají dnes mnohé (středo)české vesnice. Tradiční zástavbu obklopují satelití městečka s nekvlitní architekturou, výjimečně se najde moderní projekt

úhel pohledu Proč raději nebydlí spolu? A Vít vysvětluje: „Víte, obě chovají výstavní pudly, kteří se navzájem moc nesnesou. Takže bylo jednodušší, aby si každá koupila vlastní dům.“ Jdeme po štěrkové cestě a Vít vyjmenovává obyvatele ulice: tady bydlí designér z velké automobilky, tady jeho kolega z marketingu a tamten dům patří řediteli softwarové firmy. „Dřív bydlel v Brně, ale protože pracoval v Praze, nebýval moc často doma. To ho nakonec stálo manželství. Ukázali jsme mu náš projekt a on se do dvou měsíců nastěhoval a teď s novou partnerkou zakládá rodinu,“ vypráví Vít. Nový dům, nový začátek, nový život.

Zacházíme do Vítova domu, který je tak prázdný, že odolávám pokušení zakřičet z plných plic a vyzkoušet ozvěnu.

Ta odtažitá, katalogová krása mě zaráží tolik, že během prohlídky ani nepočítám ložnice a koupelny. Nad schody visí černobílý portrét jeho dcer, ale kromě něj a adventního věnce, jenž zůstal v kuchyni z posledních Vánoc, v domě není žádná lidská stopa. „Kamarádům říkám, že to

proč ne?! – KVĚTEN 2014

tu mám nachystané na příští prosinec,“ směje se, ale je docela pravděpodobné, že se sem do té doby vážně nepodívá.

Děti chodí v Praze do školy i na kroužky, a tak se prý do vily odstěhuje až ve chvíli, kdy odrostou, aby jim mohl nechat byt v Praze. V duchu už vidím, jak děvčata stříhají metr.

To u sousedů, italsko-německého páru s malým synem, je to jedna známka života vedle druhé. Vedle funkcionalistického křesla od Marcela Breuera leží barevný nafukovací míč, u televize sedí ze zkříženýma nohama mosazný Buddha a na podlaze u okna je malý plechový traktor, který si manželé přivezli ze Stuttgartu. „Líbí se nám od každého stylu něco. Tohle je skulptura od jedné švýcarské umělkyně,“ ukazuje pán domu na abstraktní cosi v rohu místnosti, „tohle máme po dědečkovi a to, na co se díváte, jsou zlaté klikyháky na černém papyru, který jsme koupili v Itálii. Ani si nemyslím, že ty znaky něco znamenají,“ krčí rameny.

Dům si od Malého koupili proto, že je nebavilo žít v pražském podnájmu a toužili někde vybudovat domov. Na rozdíl od jiných vil v ulici, které jsou patrové, tahle připomíná bungalov. „Chtěl jsem tu mít co nejvíc volného prostoru, co nejméně dveří a žádné schody. Všimněte si, že hned naproti vchodu máme obývák. Je to úplný opak feng-šuej,“ zacvrliká žoviálně a pak odchází s Vítem řešit ovládání oken. Zatím se ptám jeho paní, jestli je ve vesnici šťastná. Ja, ja, přikyvuje neustále, i když nakonec přizná, že jí trochu chybí vzruch města.

Pokud se Malému podaří vizi tohohle místa dotáhnout do konce, nemuselo by se jí po společenském životě stýskat dlouho. „Žijeme v době, kdy je snadné cítit se osaměle, protože už nemáme ve zvyku chodit do kostela, kde se dřív lidé z okolí pravidelně setkávali. Já se tu snažím takové místo vytvořit,“ osvětluje Malý. Dům by proto neprodal každému zájemci. „Nestojíme o lidi se spoustou peněz, je potřeba mít společenský status, intelektuální výbavu, vzdělání, původ,“ vyjmenovává. Co začíná mít parametry elitářské prověrky, má docela prozaický důvod. „Chceme, aby tu lidé bydleli vedle sousedů, které budou rádi potkávat, s nimiž si budou moci vzájemně něco dát,“ říká Malý úctyhodnou ideu, kterou ale mají asi všichni lepší developeři.

STRANA 63

SLUNCE, SENO, ESMERALDA Jakmile vyjedeme z rajonu, kde vládne Jindřich Malý, ocitáme se v obyčejné vsi, jakých je v Česku bezpočet. Rozdíl je to stejně dramatický, jako byste náhle přepnuli z epizody Panství Downton na film Zdeňka Trošky.

Jádrem vesnice se vinou řady chalup starousedlíků a ze stran vsi se lepí parcely, na nichž stojí rodinné domky. Tady je meruňková vilka se sedlovou střechou a bílým plotem, tuhle někdo obložil dům pistáciově zelenými lištami, zatímco jeho soused dal přednost strohému šedivému kvádru.

Nesourodá mozaika fasád, střech a plotů musí seshora vypadat, jako když se rozsypou lentilky. „To je nešvar dnešní doby. Už nemáme umělecké slohy, a tak si každý staví takový dům, jaký se mu líbí. V Bavorsku jsou velice striktní regule pro stavění a lidé na stavebních úřadech mají odborné znalosti z architektury, která tam může mít kontinuitu.

U nás úřad povolí každou hrůzu a nezajímá ho, že ty domy vedle sebe budou

stát dalších sto let a někdo se na ně bude muset dívat. To je smutný obraz architektury českých vesnic,“ stýská si Malý.

Největší atrakce nás ale čeká v samém středu vsi. Kdepak kostel. Za branou střeženou dvěma kamennými lvy se rozpíná honosné sídlo, které vypadá jako kříženec mezi haciendou z jihoamerické telenovely a disneyovským zámkem. K domu s osmi komíny patří vinný sklípek, tenisový kurt, amfiteátr a soustava fontán, jež shora připomíná kruhy v obilí.

Od argentinských architektů si vilu nechal navrhnout bývalý spolumajitel Bílé labutě Alexandr Podrabský. Stavěl ji ale tak dlouho, že se nedožil nastěhování.

Už léta je proto na prodej.

Pro realitní makléře představuje stejnou výzvu, jakou je pro horolezce zdolání osmitisícovky. „To je veliká tragédie obce. Ten dům zeje prázdnotou a nemá žádnou perspektivu. Možná to koupí někdo, kdo má hodně peněz a stejně špatný vkus jako pan Podrabský,“ shrnuje svůj názor Malý. „Dům si umí postavit kdekdo, ale vytvořit radost z bydlení, to

INZERCE

Výjimečný projekt luxusního bydlení té nejvyšší kvality v srdci pražského Starého Města po kompletní rekon­ strukci nabízí k prodeji poslední byty, které se prodávají ve stavu Shell & Core, tzv. hrubém stavu, díky čemuž klient získává možnost ovlivnit nejen výběr materiálu, ale i interiérové řešení. Od srpna do nabídky přibudou i nově dokončené byty v různých standardech.

Komfort prvotřídního bydlení je zajištěn čtyřiadvacetiho­ dinovou recepcí se službou concierge, podzemním parkováním přímo v objektu a nákupní Gurmet Pasáží v přízemí, ve které si cestou domů můžete nakoupit kvalitní čerstvé mezinárodní i lokální potraviny.

www.palacdlouha.eu | Developed by FIM Group

je teprve umění. Naším cílem je, aby si člověk řekl: Jo, tady žiju rád,“ pokračuje.

Kdo by nežil rád na místě, kde má každý den příchuť zahálčivého nedělního odpoledne, říkám si. A mimoděk se mi vybaví příběh, který jsem kdysi četla v The New York Times.

Vyprávěl o řeckém válečném veteránovi, jemuž v Americe zjistili rakovinu plic. Místo aby podstoupil chemoterapii, odjel na rodnou Ikarii – slunný ostrov, kde nikdo nenosí hodinky, lidé spí, jak dlouho se jim chce, zahradničí na čerstvém vzduchu, klábosí s kamarády, popíjejí víno a do noci hrají domino. Říkal si, že když má zemřít, tak aspoň šťastný.

Rakovina se zázrakem dala na ústup a milý veterán se dožil stovky – tak jako prý každý, kdo na ostrově žije.

Moderní projekty bydlení, ať už v Praze, nebo za Prahou, mají sice do šťastného ostrova stoletých pořád daleko, ale kdyby důchod v Ikarii nevyšel, zdá se podle mé zkušenosti z téhle vesnice, že některé z nich by mohly posloužit jako docela dobrá záloha.

STRANA 64 STRANA 64

zblízka zblízka

proč ne?! – DUBEN 2014 proč ne?! – KVĚTEN 2014

Minulé životy

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: Daniel Marbaix @ Odin’s Raven Photography Ltd.

Pod vrstvou spadané omítky leží v opuštěných sídlech zapomenuté vzpomínky. Jejich zašlý lesk zvěčňuje fotograf Daniel Marbaix.

STRANA 65 STRANA 65

https://www.facebook.com/odinsravenphotography, https://www.flickr.com/photos/odins_raven/

V opuštěném sídle německého lékaře to vypadá, jako by rodina odjela na dovolenou, která se protáhla na celý život. Piano z dílny Grotrian-Steinweg stálo svého majitele před lety tolik co luxusní vůz. Kromě starožitného nábytku jsou v domě k nalezení rekvizity jako ze strašidelného filmu: na půdě stojí staré kočárky s panenkami a ve sklepě je plně vybavená ordinace s operačními nástroji a půlkami ledvin zatavenými mezi skleněné tabulky.

STRANA 66

zblízka

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Doktorova pracovna je plná záhadných vodítek: na stole leží stará korespondence, kytara beze strun a boxerské rukavice, u okna je položený dřevěný vánoční kolotoč a fotka neznámého džentlmena. Kus opodál stojí psací stůl s vloženým papírem, na který už nikdo nestihl napsat vzkaz na rozloučenou.

Trním zarostlá vila, která kdysi patřila lékaři, zeje prázdnotou už dvacet let. Přesto to v ní vypadá, jako by si pán domu jen narychlo vyběhl zařídit pár pochůzek a měl se co nevidět vrátit. Všechno zůstalo tak, jak to nechal. Ebenově černý klavír pořád drží noty k sonátě od Richarda Strausse, v pokojích se válejí neuklizené dětské hračky a telefonní záznamník v předsíni věrně čeká na zprávy, jež nikdy nepřijdou. „Stává se, že když si majitelé nemohou dovolit renovaci pompézního sídla, přestěhují se do skromnějšího. A místo toho, aby vilu prodali, nechávají ji rozpadnout,“ spekuluje o osudech doktorovy rodiny Daniel Marbaix, čtyřiatřicetiletý fotograf z Londýna, který už pět let cestuje za opuštěnými zámky, hotely, továrnami a léčebnami, aby zachytil jejich poslední chvíle.

Zpustlá stavení ho lákala už od dětství, kdy si s kamarády hrál ve starém bunkru z druhé světové války. Než se z něj stal dobrodruh, který po světě loví příběhy zaniklých míst, studoval zoologii a patnáct let prodával počítačové antiviry. Na obchodní cesty s sebou brával fotoaparát, a když měl chvíli čas, pátral po okolí a fotil. Nejdřív pro zábavu, dnes ho prodej vlastních prací živí. Honosné rezidence z jeho snímků, kde pod peřinou prachu odpočívají zlacené svícny a starožitný nábytek z vyřezávaného dřeva, často připomínají zakleté zámky z pohádek, v nichž se spí stovky let. Jen tu není koho políbit.

Tipy na zajímavé lokality sbírá Marbaix od ostatních objevitelů na internetových fórech a v novinách číhá na zprávy o zavíraných školách, továrnách a nemocnicích.

Tak jako ostatní příznivci urban exploration, jak se prozkoumávání opuštěných

staveb říká, i on se řídí heslem: Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy. „Snažíme se na místě pohybovat, jako bychom tam vůbec nebyli. Nic si nebereme, s ničím nehýbeme. Lidé si často myslí, že používám rekvizity. Jednou mě někdo nařkl, že jsem do opuštěné rezidence nechal přivézt klavír, protože na fotkách vypadal moc nově. Nic takového ale nemám zapotřebí – tak jak místo najdu, tak ho nafotím,“ utvrzuje mě. Hledání míst prý spolyká spoustu času a není vůbec samozřejmé, že z toho nakonec něco bude: „Vlastně je to malý zázrak. Často se stává, že vážím cestu na vzdálené místo, a když dorazím, vidím, že není co fotit, protože z domu už zbyly jen trosky. Nebo hůř – že ho zrekonstruovali.“ Na internetu si fotograf nechává říkat Odin’s Raven. Anonymní přezdívky jsou u příznivců tohoto koníčku běžné. Pronikání do soukromých

STRANA 67

Kde to jde, snaží se Marbaix vypátrat historii původních majitelů a sbírá indicie rozházené po domě. Angličtí šlechtici opustili své sídlo poté, co se jim začalo rozpadat nad hlavou, protože si nemohli dovolit jeho údržbu. Ať se přestěhovali kamkoli, zarámované portréty předků s sebou nevzali.

INZERCE

STRANA 68 STRANA 68

V osamocené chatě v Belgii Marbaix zakopával o lahve na každém kroku. Na zdi obývacího pokoje pořád visí lovecké trofeje a v kredencích leží konzervy a sušenky s expirační dobou v roce 1970.

zblízka zblízka

proč ne?! – DUBEN 2014 proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 69 STRANA 69

STRANA 70

V opuštěné části psychiatrické léčebny ve Spojených státech našel Marbaix plně funkční bowlingovou dráhu. Protože nemocnice stále fungovala, musel se proplížit přes strážné a nenechat se spatřit pacienty. Na místě našel všechno, co je ke hře potřeba: kuželky, boty i trofeje. / Na belgickém venkově se ukrývá rozlehlý zámek, u nějž fotograf napočítal tři sta oken.

Přestože byl postavený před více než stoletím, jeho interiér zůstal dokonale zachovalý.

K sídlu se Marbaix musel proklestit přes neprostupný les, který stavbu chrání před nevítanými návštěvníky.

Aby nehrozilo, že si místo vyhlédnou vandalové, nechává si jeho lokaci pro sebe.

zblízka

proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 71

Na belgickém venkově se ukrývá rozlehlý objektů totiž není tak docela v souladu se zámek, u nějž fotograf napočítal tři sta oken. zákonem. svůj život podnikl Přestože byl„Za postavený předjsem více než stole- na tím, interiér zůstal čtyřijeho stovky výprav, z dokonale toho mě zachovalý. dvacetkrát K sídlu seodpovídá, Marbaix musel přes jestchytili,“ kdyžproklestit se ho ptám, neprostupný les, který stavbu chrání před li někdy zažil opletačky s policií. „Kdysi nevítanými návštěvníky. Aby nehrozilo, že si jsme fotili na jednom opuštěném místo vyhlédnou vandalové, nechávázámečku si jeho lokalitu pro sebe. v Itálii a dovnitř se přiřítili strážníci vy-

zbrojení samopaly. Venku už na nás čekala armádní jednotka a polovina místních v čele se starostou. Jakmile ale zjistili, že jen fotíme, nechali nás jít. Dokonce nám prozradili lokality jiných opuštěných domů,“ vypráví.

Pronikání do budovy má pak často rozměr akční operace z Dannyho parťáků. Pečlivý plán zahrnuje plížení, přelézání, obcházení ostrahy a přelstění zabezpečovacích systémů. Podobné výzvy má ale Marbaix rád. „Jednou jsme fotili v opuštěné léčebně a z okna jsme zahlédli dvacet policejních aut s blikajícími majáčky. Začali jsme se rychle balit a plížit ven jako lupiči. Ještě než jsme stihli vyjít

INZERCE

z budovy, proběhl kolem nás muž, který na sobě neměl nic jiného než paruku a boty na podpatku. Za ním pálila skupina policistů a nás si vůbec nevšimli. Připadali jsme si jako v nějakém surreálném skeči Bennyho Hilla,“ směje se.

K opuštěným stavením ho to ale bude táhnout vždycky. „Líbí se mi jejich prázdnota, ticho a taky pocit výjimečnosti, že vidím něco, co je ostatním skryté. Když se procházím po místech, která kdysi tvořila něčí domov, jsem v naprostém úžasu z toho, co lidé dokázali vybudovat,“ líčí Marbaix pocity, kdy ho v pokojích a salonech obklopují soukromé vzpomínky cizích rodin. I proto mu prý často připadá, že na místě není tak úplně sám. Že zpoza dveří najednou vyjde džentlmen v hedvábném županu a půjde si do křesílka u krbu vypít skleničku whisky. Marbaix na duchy naštěstí nevěří. Ale spiklenecky dodává: „Kdybych nějakého viděl, určitě ho pro vás vyfotím.“

V pokojích jsou soukromé vzpomínky cizích rodin a stopy jejich životů.

fotostory

STRANA 72 STRANA 72

MARINGOTKA STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL

„Hledali jsme komfortní bydlení na víkend, v přírodě, a tak jsem si postavila domek, právě zde, který je navíc mobilní,“ říká o maringotce Monika Lněničková ze studia Miramari Design. Původně to podle ní byla jistá investice s nejistou myšlenkou do budoucnosti. „Teď už víme, že se nám zde líbí za každého počasí, snažíme se části místní krajiny vrátit původní tvar.“ Luxusní maringotka je pilotním projektem pro ty, kteří hledají odpočinek v přírodě a komfortní bydlení na víkend. Její cena se pohybuje od 600 tisíc do 1,2 milionu korun. Na fotografii vlevo: nová generace MINI Cooper, cena od 502 500 Kč.

proč ne?! – KVĚTEN 2014 proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 73 STRANA 73

STRANA 74

Kuchařka Culina Mundi, H. F. Ullman, BenDox, 590 Kč; robot KitchenAid Artisan, kobaltový, Potten & Pannen Staněk, 17 290 Kč; sypané čaje Mariage Frères, Flamant, 750 Kč; lampička Binic Design, design: Ionna Vautrin, Foscarini, Bulb, 3960 Kč; citrony, Wine Food, 129 Kč/kg, miska Dropp, Menu, Superstore 5. patro, 1236 Kč.

fotostory

proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 75

Modrý mlýnek na pepř, Menu, design: Norm, 1374 Kč; slánka a pepřenka, černý a bílý mlýnek, Menu, design: Norm, 1649 Kč/sada; skleněná konvice na čaj se sítkem, 1,5 l, Menu, design: Norm, 1786 Kč; šálek s dřevěným podšálkem, Kinto, 520 Kč; keramická miska, Arena, 414 Kč; vše Superstore 5. patro.

STRANA 76

fotostory

Cestovní taška Neo Kendall, Taica, Louis Vuitton, 65 500 Kč; taška na víkend se vzorem kamufláže, Zegna Sport, 19 830 Kč; zástěra Potten & Pannen Staněk, 609 Kč, měděná konvice z bazaru; litinová konvička Oxalis, smetáček s lopatkou, Normann Copenhagen, Superstore 5. patro, 618 Kč.

proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 77

STRANA 78

Znovunalezené holiny, vázy, dekorační předmět, porcelán, design: Maxim Velčovský, kobalt, DOX by Qubus, 7758 Kč.

fotostory

proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 79

TO JSOU SKRYTÉ ZÁRUBNĚ XINNIX

• PRECIZNÍ A NADČASOVÉ PROVEDENÍ • ŠPIČKOVÁ TECHNOLOGIE S DLOUHOLETOU ŽIVOTNOSTÍ • VHODNÉ PRO DVEŘE OTEVÍRANÉ VEN I DOVNITŘ STĚNY • POUŽITÍ PRO STĚNY LIBOVOLNÉ TLOUŠŤKY A TYPU: SADROKARTONOVÉ I ZDĚNÉ • K DISPOZICI PRO VŠECHNY STANDARDNÍ VELIKOSTI DVEŘÍ

www.skrytezarubne.info

menu

STRANA 80

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Poselství Doma Ruinarta TEXT: Libor BUDINSKÝ FOTO: archiv Ruinart

Je zlaté a lahodné, svůdně voní a podmanivě chutná. Je nazdobené v luxusním šatu, jaký nosí nejkrásnější modelky. Je věčně mladé a plné energie, přestože má na rodném listě zapsán letopočet 1729.

R

ok 1729. V květnu se narodila pozdější ruská carevna Kateřina Veliká, zatímco naše Marie Terezie oslavila v ten samý měsíc již druhé narozeniny. A stalo se ještě cosi důležitého, i když v té době to za důležité nejspíše nikdo nepovažoval.

Ve francouzské Remeši se zrodil první šampaňský dům s názvem Ruinart. Jen málokterý brand má tak dlouhou historii. A jen málokdo se může pochlubit tím, že na začátku jeho příběhu stál ctihodný mnich. V Champagni to byl ovšem už druhý mnich. Podobně jako jeho vrstevník Dom Pérignon, který „vymyslel“ či přesněji řečeno narýsoval cestu k technologii šampaňského, byl Dom Ruinart benediktinem, jejichž krédo „modli se a pracuj“ vybízelo k aktivitě i mimo zdi klauzury. Dom Ruinart pocházel z bohaté rodiny obchodníků v Champagni, ale jako mladík odešel do kláštera St. Ger-

main, kde se věnoval primárně duchovním záležitostem. Svůj obchodní talent ovšem nezapřel, stejně jako jistý dar vizionářství. A právě díky jeho vizím se rodina Ruinartů nakonec pustila do byznysu s bublinkami. Což o to, zavedení obchodníci s látkami sídlící v Remeši si dělali víno už od 15. století, ale protože kvalita bílého či červeného vína z Champagne neměla bůhvíjakou pověst, nikoho ani nenapadlo, že by jejich víno mělo obchodní potenciál.

ODBOČKA K LUXUSU Champagne. Nádherná krajina s úžasným křídovým podložím, malebná, dnes by se řeklo fotogenická. Ale vyrábět zde víno, to byl v dřívějších dobách tak trochu očistec.

Kdo ochutnal normální, tedy tiché víno ze zdejších vinic, ví, o čem je řeč. Víno je sice svěží a díky křídě také nádherně minerální, ale réva má velké problémy do-

STRANA 81

STRANA 82

menu

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Umělkyně Georgia Russellová kupuje u slavných prodavačů starých knih antikvární výtisky, knihy rozstříhá a vytvoří z nich působivé umělecké artefakty

zrát. Cukrů je málo, zato kyselin hodně.

A není se čemu divit, vždyť s výjimkou několika míst v Lotrinsku jde o nejsevernější vinařskou oblast celé Francie, která nemůže konkurovat Burgundsku či Bordeaux. Jenže Dom Pérignon přišel s několika triky, které zásadně zamíchaly kartami a předurčily víno z Champagne k zářivé budoucnosti. Od míchání odrůd Pinot Noir a Chardonnay, kdy bílé hrozny dají vínu eleganci a modré zase plné

tělo, až po druhotné kvašení, byť sám Dom Pérignon s bublinkami v konečném produktu bojoval, neboť se mu zdálo, že jeho víno kazí. Paradoxně však nastolil cestu, na jejímž konci stojí nejelegantnější a nejluxusnější víno světa. Budoucí kariéře šampaňského ovšem značně napomohl úspěch bublinek u královského dvora. A také důležitá změna zákona, která v roce 1728 umožnila přepravu vína v lahvích. Do té doby se víno ve Francii

smělo vozit jen v sudech, což u šampaňského jaksi nejde.

ODVÁŽNÝ SYNOVEC Tenkrát samozřejmě nikdo netušil, kam se jednou šampaňské dostane, nicméně vzdělaný mnich Thierry Ruinart vytušil obchodní potenciál a přesvědčoval zbytek rodiny, aby se vrhla na výrobu bublinek.

Neposlechli ho sice hned, mnich Ruinart zemřel ještě šest let před Domem Périgno-

STRANA 83

Artefakt Georgie Russellové připomínající jakési bájné zvíře

nem v roce 1709, nicméně jeho synovec Nicolas o dvacet let později založil první a nejstarší šampaňský dům Ruinart. Nejprve ovšem začal víno s bublinkami rozdávat svým obchodním partnerům jako dar.

A protože mělo velmi příznivou odezvu, rychle rozpoznal obchodní potenciál nového produktu, za pět let zavřel obchod s látkami a naplno se vrhl na výrobu a obchodování se šampaňským. Šlo to téměř samo. Zatímco v roce 1731 prodal tři tisíce lahví, o třicet let později už prodával 36 tisíc lahví.

SKLEPY JAKO CHRÁM Ale vraťme se zpátky na okraj Remeše, kde mnich Dom Ruinart shlíží ze svého kamenného pomníku. Šampaňská sídla svou atmosférou připomínají noblesní zámky skryté uprostřed zahrad, kde vládne ticho a klid. Než se špičkové šampaňské dostane na trh, musí několik let zrát ve zdejších křídových sklepích. U těch nejlepších značek až deset let. A právě sklepy Ruinartu patří mezi ty nejkrásnější. Osm kilometrů dlouhé sklepy, které vedou až do hloubky 38 metrů, získala rodina už ve druhé polovině 18. století.

Pocházejí z římských dob, neboť vznikly ve 4. století při těžbě kamene, ze kterého se stavěly domy v Remeši. A dodnes působí magickým dojmem. Jakmile člověk vstoupí, ocitne se v jiném světě. Vládne zde majestátní klid, posvátnou atmosféru

INZERCE

prohlubují zaprášené klenoty ležící v tmavých kójích. Tady jsou uložené stovky milionů. A právě tady našla jeden ze zdrojů inspirace skotská sochařka Georgia Russellová, která pro letošní rok oblékla lahve lahodného Blanc de Blancs do subtilního sochařského hávu, jenž posouvá konzumaci nádherného vína do sféry uměleckého zážitku. Rodina Ruinartů si vždycky potrpěla na umění, ostatně už v roce 1895 oslovil André Ruinart tehdy populárního malíře a ilustrátora Alfonse Muchu (jak Francouzi vtipně říkají Mišu), aby jim vyrobil jeden z prvních reklamních plakátů, který se později stal jedním z nejslavnějších a nejcennějších sběratelských artiklů.

BÍLÉ Z BÍLÝCH Ve sklepě čas téměř neběží, můžete sem vstoupit v kterékoli roční období a vždycky je tu stejně. V zimě i v létě zde panuje teplota kolem deseti stupňů, důležitá je také ideální vlhkost, která napomáhá dlouhému procesu zrání, kdy se „obyčejné“ víno pozvolna mění v křehký a jiskřivý klenot. Ceněný Blanc de Blancs, připravený ve sklepě Ruinartu stoprocentně z odrůdy Chardonnay, mezi podobné klenoty patří. Jistě není tak rafinovaný, jako je třeba Salon, určitě nebude tak opulentní jako Krug či aristokratický jako vyzrálý Dom Pérignon z řady Enotheque, ale nabízí krystalicky čisté Blanc de Blancs (výraz znamená bílé z bílých, neboť drtivá větši-

STRANA 84

menu

PERLA ŠPIČKOVÉ GASTRONOMIE Blanc de Blancs potěší ve všech směrech.

Cvičené nosy ve vůni odhalí bílé květy s nádechem jasmínu i lehké citrusy.

V bohaté chuti jsou cítit tropické plody, jako je ananas či mučenka, víno má pevnou strukturu a velmi dlouhou dochuť. „Proto ho znalci také nenalévají do sklenek typu flétny, které se hodí pro sekt, ale do širších, klidně vinných sklenek, kde se krásně otevře a rozvoní. A také se zbytečně nepřechlazuje. To je velká chyba, kterou konzumenti dělají. Běžné šampaňské by se mělo pít vychlazené na 8 až 10 stupňů, ročníkové šampaňské může být ještě o pár stupňů teplejší,“ vysvětluje sommeliérka a vypočítává nejzajímavější chuťové kombinace. Její bublinky dokonale doprovodí ústřice, krevety, sashimi z mušle sv. Jakuba či mořský jazyk na grilu. A během chvíle se v praxi přesvědčíme, že měla naprostou pravdu. Ruinart se nikdy netajil svou vášní pro Chardonnay, pro čisté a elegantní Blanc de Blancs, a i když samozřejmě vyrábí také klasické champagne, často je označován jako „Champagne house Chardonnay“. A právě jedinečné Blanc de Blancs bylo vybráno pro spolupráci s Georgií Russellovou.

Pro spolupráci s Georgií Russellovou bylo vybráno jedinečné Blanc de Blancs

na champagne se připravuje jako cuvée tří odrůd, vedle bílých hroznů Chardonnay se pracuje s modrými hrozny Pinot Noir a Pinot Menier). Je plné, silné ve výrazu, má podmanivou vůni a dlouhou svěží chuť, která nepomíjí, a hlavně se nikdy nepřepije, takže po první vypité lahvi lačně voláte: „Další, další!“ Přesně jako jsme to volali my, když jsme ochutnávali, nejprve ve sklepě a později s místní sommeliérkou také u oběda, kde nám šéfkuchař dokázal, že šampaňské není jen nápojem k přípitkům a oslavám či zajímavým aperitivem, ale skvělým doprovodem k nejrůznějším gurmánským lahůdkám.

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Cvičené nosy ve vůni odhalí bílé květy s nádechem jasmínu i lehké citrusy.

ZROZENÁ V KNIHÁCH Mladá a talentovaná skotská umělkyně, která se už před lety odstěhovala do Francie, začala svou pařížskou kariéru u Seiny, u slavných prodavačů starých knih, od nichž si nakoupila četné antikvární výtisky. Ale nechtěla se v nich zdokonalovat ve francouzštině, knihy rozstříhala s vytvořila z nich působivé umělecké artefakty, překvapující svou subtilní křehkostí i silou fantazie. Starý a nudný materiál oživila, vdechla mu nový život a do svých ohnivě plápolajících tvarů vložila spoustu emocí a energie. Jako by ve starých knihách našla nové zrození.

A právě tento most mezi starým a novým, propojení tradice, křehkosti a elegance ji přivedlo k majitelům značky Ruinart, kteří si ji pro letošní rok vybrali jako svého uměleckého ambasadora.

A vůbec nevadilo, že pochází z drsného Skotska a je odkojená spíše single malt whisky, neboť šampaňské si rychle zamilovala, zvláště poté, co objevila kouzlo starobylých sklepů, v nichž našla zvláštní výzvu a inspiraci ke své práci. „Když mě Ruinart oslovil, znamenalo to pro mě obrovskou poctu, a to nejen proto, že

STRANA 85

jde o nejstarší šampaňský dům ve Francii, ale protože má ohromný příběh a já chci také dělat a dělám umění se silným příběhem,“ říká sochařka, která přišla do Francie před 14 lety a od té doby prošla velkou osobní proměnou. I díky kouzelným bublinkám.

SKLENKA PLNÁ EMOCÍ Její dílo inspirované Ruinartem je nainstalováno v opuštěném paláci v centru Paříže, který se na jeden jediný večer vrátil k životu. V místnostech se mezi našňořenými Pařížany objevily také oživlé historické osobnosti, Dom Ruinart i jeho synovec Nicolas, na zdech září obrovské fotografie z křídového sklepa a všude stojí číšníci v livrejích, kteří rozlévají lahodné Blanc de Blancs.

Do slova a do písmene lze říct, že šampaňské teče proudem. Stovky hostů obdivují jedinečný artefakt Georgie Russellové připomínající jakési bájné zvíře, které se k nám vynořilo odněkud z minulosti,

symbolicky stvořené z vnitřního koloběhu našich příběhů a osudů. „Samozřejmě že tvořím srdcem, při své práci musím vnímat emoce. Často sním, koukám do nebe.

Umělec musí umět snít, musí mít silnou imaginaci a také inspiraci, třeba takovou, jakou jsem našla ve sklepích Ruinartu, v té nádherné a tajemné katedrále hluboko pod zemí. A sklenička šampaňského?

Ta může být přece skvělým pomocníkem,“ usmívá se mladá umělkyně.

A přestože šampaňské Ruinart je v tom dobrém slova smyslu symbolem konzervativní značky, silným emocím se nikdy nebránilo.

Ostatně už nyní sklepmistři Ruinartu přemýšlejí, jak připraví Grand Cuvée pro rok 2029, které musí být velkolepou oslavou kulatého, třísetletého výročí.

A to bude v první řadě o emocích, protože takovou slávu Champagne ještě nezažila. Ale na tuto chvíli si budeme muset ještě patnáct let počkat. Zatím tu máme Blanc de Blancs.

Sklepmistři Ruinartu přemýšlejí, jak připraví Grand Cuvée pro rok 2029.

PN001457

INZERCE

STRANA 86

proustův dotazník

Barbaře Probst záleží na úhlu pohledu. Zatímco na první fotografii se za pánem v tmavě modrém obleku tyčí činžovní dům z červených cihel, na druhé míjí novogotickou katedrálu, třetí má v pozadí béžový kvádr školy a čtvrtá ukazuje americký dům s dřevěnými okenicemi. I když se to nezdá, všechny snímky vznikly v jeden okamžik a zachycují totéž místo – jen z různých stran.

proč ne?! – KVĚTEN 2014

STRANA 87

Barbara Probst Když zrovna nefotí nebo neinstaluje výstavu, jezdí do hor poslouchat ticho a medituje. Německá umělkyně nyní vystavuje v Galerii Rudolfinum.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: archiv Barbary Probst

Z čeho máte největší strach?

Z toho, že večer nebudu moci usnout.

Spánek je pro tělo a mysl stejně vyživující jako jídlo nebo láska. Život bez světa snů není život.

Na co byste chtěla mít talent?

Chtěla bych si umět zapamatovat všechno, co si přečtu. Zatím si umím uložit do paměti jen obrazy a vybavovat dojmy ze světa kolem sebe.

Jaká z vašich vlastností vám nejvíc vadí?

Netrpělivost. Přála bych si umět víc čekat – na výsledek, na ostatní i sama na sebe.

Kdo je vaším nejoblíbenějším fiktivním hrdinou? Řehoř Samsa alias brouk z Kafkovy Proměny. Je pro mě příkladem toho, jak se člověk může vyrovnat s náhlou změnou, která člověku ve vteřině převrátí život.

Jaká vlastnost vám nejvíc vadí na ostatních?

Určitě bezohlednost. Ať se projevuje v tom, co člověk udělá, nebo vysloví.

Kdo je pro vás hrdinou v reálném životě?

Mám dva. Jedním je americký herec a režisér Mel Brooks a pak jeho německý protějšek, filmař a karikaturista Loriot. Oba jsou to komici, kteří dovedou výtečně glosovat svět kolem sebe a jsou naprosto k popukání.

Pro které chyby máte největší pochopení?

Samozřejmě pro ty, které dělám sama, protože rozumím tomu, jak k nim dochází.

Který je váš nejoblíbenější hudební skladatel?

Právě teď je to Ludwig van Beethoven.

Jeho smyčcová kvarteta z pozdějšího období jsou pořád naprosto revoluční.

Kdo jsou vaši nejoblíbenější malíři?

Mám ráda italského malíře Giotta, pak Yvese Kleina, abecedu Ala Helda a Monetovy obrazy s kupkami sena.

Jakou vlastnost máte na sobě nejradši?

Dovedu soucítit s jakýmkoli živým stvořením. Tedy, pokud se to netýká agresivních nebezpečných psů.

Jaké jsou vaše nejtypičtější vlastnosti?

Křehkost a energičnost, i když se to může zdát nesmyslné.

Co vám vadí ze všeho nejvíc?

Cynismus. A taky mě hodně znepokojuje, když vidím, jak málo se politici zajímají o blaho lidí.

Kde byste nejraději žila?

Posledních patnáct let jsem strávila na cestách mezi New Yorkem a Mnichovem. Toužím po tom dát si pauzu a vím, že přijde změna, jen ještě přesně nevím jaká.

Jaká je vaše nejoblíbenější barva?

Už řadu let mám nejraději světlemodrou v kombinaci s kadmiově žlutou. Ale záleží, kde je vidím – třeba na mně by oblečení v těchto barvách vůbec nevypadalo dobře.

Jak byste chtěla zemřít?

Nepřála bych si, aby mě smrt zasáhla zničehonic. Chtěla bych mít čas na to si uvědomit, že umírám.

Kdo je váš nejoblíbenější básník?

Paul Celan. Jeho verše jsou občas trochu neproniknutelné, ale mám štěstí, že si je můžu vychutnat v německém originále, protože podle mě vůbec nejdou přeložit.

Jak si představujete dokonalé štěstí?

Tak, že přijde nečekaně a zdrží se jen na kratičkou chvíli. Štěstí, které trvá delší dobu, by mi přišlo dost podezřelé.

Čeho si nejvíce vážíte na svých přátelích? Že mě vidí takovou, jaká jsem, spíš než takovou, jakou by mě chtěli mít.

Jaké je vaše motto?

Nemám žádné, protože jsem nezažila, aby některé z nich doopravdy fungovalo.

Jaký je momentální stav vaší mysli?

Jsem docela nervózní, protože zítra cestuji pryč a špatně snáším létání.

STRANA 88

autoview

proč ne?! – KVĚTEN 2014

iBudoucnost Jako by přede mnou stálo auto ze sci-fi. Čeká, až se do něj nasoukám, aby mi mohlo předvést, jak budeme jednou jezdit všichni. Než ten čas nastane, bude si BMW i8 užívat své výjimečné postavení.

TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: archiv BMW

STRANA 89

STRANA 90

auto: BMW i8 motor: přeplňovaný benzinový tříválec + elektromotor výkon: 362 k točivý moment: 320 + 250 Nm zrychlení: 4,4 s max. rychlost: 250 km/h spotřeba 2,1 litru hmotnost: 1485 kg, kufr: 154 l cena: 3 310 000 Kč včetně DPH

autoview

U

konceptů bývá zvykem, že se jejich futuristické, ale složité tvary téměř nikdy nepodaří přenést do podoby, kterou by automobilka byla schopná vyrábět. Nebo alespoň zákazník schopen zaplatit. Proto jsem s úžasem pozoroval premiéru i8.

Když před pár měsíci BMW strhlo plachtu z její sériové podoby, bylo to, jako by na se na zemi objevil vůz z časů budoucích. Od konceptu se lišil jen detaily.

Přiznávám, že mě úžas neopustil ani ve chvíli, kdy jsem na testovací jízdě v Los Angeles přebíral klíčky od jednoho exempláře. Ten byl navíc provedený v té nejlepší barevné kombinaci, která umožní vyniknout zajímavým prvkům a detailům.

Hlavním odstínem je stříbrná, části vozu jsou černé a na mnoha místech se objevují modré linky. Třeba okolo typických ledvinek, jež jsou symbolem BMW po desítky let. Auto je z designového hlediska pečlivě propracované, se smyslem pro krásno i aerodynamiku zároveň. A tak se tu velmi nízká silueta mísí s množstvím nasávacích otvorů na přídi nebo nárazníku. Kapotě dominuje velký výdech z přídě

proč ne?! – KVĚTEN 2014

a nejzajímavějším prvkem celého auta je záď, kterou zdobí dva částečně otevřené aerodynamické tunely u sloupku. Těžko se shodnout na tom, zda toto auto připomíná vesmírnou stíhačku z Hvězdných válek, nebo ze Star Treku.

SCI-FI PRO EXTROVERTY Vzhled BMW i8 má vedlejší efekt – kdekoli zastaví, sbíhají se k němu lidé. Třeba i na ulicích Hollywoodu, který je zvyklý opravdu na cokoliv. A tak i když okolo právě projíždí naleštěné Lamborghini Aventador patřící určitě nějaké herecké hvězdě, všechny zraky se upírají k BMW. O to víc, když zastaví a otevře své dveře.

Podezírám designéry z prvoplánovosti. BMW je totiž vybaveno křídlovými dveřmi, které se vyklápějí boční plochou směrem vzhůru. Jsou hlavním prvkem, který vám pomůže zahájit konverzaci s okolostojícími zvědavci. Přistihl jsem se, že všude, kde jsem s autem zastavil, jsem je schválně nechával otevřené. A reakce vždy přišla okamžitě, pár majitelů současných BMW už rovnou chtělo podepisovat kupní smlouvu.

STRANA 91

Hlavní highlight celého vozu je ale zároveň kamenem úrazu, který může dokonale pošramotit vaši image. Kvůli nízce zvednutým dveřím a tlustému vysokému prahu není právě snadné do auta nasednout.

FINESA OD VUITTONA Auto zvenčí působí jako silné sci-fi, ale jasné BMW. A totéž se odehrává i v kabině.

Přestože tvar palubní desky, sedačky nebo detaily z nelakovaného uhlíkového vlákna vypadají jako z budoucnosti, všechna tlačítka a ovládací prvky okamžitě rozpozná každý, kdo už v nějakém moderním BMW seděl. Je tu i známý multimediální systém iDrive. Klasické budíky vystřídala obrazovka, která je jen simuluje. Nechybí známá páka automatu vyvedená jako joystick.

Ve sportovních autech se musí člověk smířit s minimem prostoru, BMW je toho typickým příkladem. Odkládacích míst je pár, a pokud jsou, tak jsou opravdu malá.

Auto je uspořádané jako 2+2, což znamená, že jsou tu zadní sedačky, ale použitelné tak maximálně pro děcko nebo trpaslíka.

To je mnohem lepší pořídit si k vozu speciální sadu zavazadel Louis Vuitton. Jsou vytvořena tak, aby přesně zapadla na zadní sedadla a dala se bezpečně připoutat.

Další kousek se pak vejde do miniaturního kufru pod zadním víkem.

Kouzlo ovšem nespočívá v tom, co do BMW i8 naložíte, ale jak s ním budete jezdit. Auto budoucnosti totiž není jen tak ledajakým vozem. Má osobnost, která je rozdělena na tři. Umí být elektromobilem,

který přes noc zapojíte do zásuvky, abyste pak dojeli do kanceláře bez jediné spálené kapky benzinu. Umí být hybridem, když potřebujete cestovat na delší vzdálenosti, a umí být sporťákem, který vám napumpuje adrenalin do žil, když toužíte po víkendové projížďce.

KOUZLO TROJITÉ OSOBNOSTI Je to díky tomu, že používá kombinaci vpředu uloženého elektromotoru, který pohání přední kola, a vzadu uloženého benzinového motoru, jenž se stará o ta zadní. Uprostřed je pak sada baterií.

V čistě elektrickém režimu je BMW i8 schopné ujet na jedno nabití až 37 km.

Zcela tiše a poměrně svižně. Na elektřinu jede rychlostí až 120 km/h. Stačí ho pak na parkovišti připojit do zásuvky, počkat pár hodin, a může se na ekologickou cestu vydat znovu.

Pokud šťáva v bateriích klesne na minimum, přepne se i8 do režimu Comfort.

V něm funguje jako běžný hybrid. Většinu času ho pohání maličký tříválec s objemem jen 1,5 litru. Vznikl prakticky jednoduše – rozpůlením známého řadového šestiválce. Pokud auto zastaví na světlech nebo jede dostatečně pomalu, zapojí se do práce znovu elektromotor, aby ušetřil aspoň část paliva. Díky těmto dvěma povahám se BMW podařilo dosáhnout na neuvěřitelně nízkou průměrnou spotřebu. Podle tabulky to je 2,1 litru benzinu na 100 km. Za tolik nejezdí ani maličký městský skútr!

BMW i8 je plug-in hybrid. To znamená, že jej můžete třeba doma v garáži dobít z obyčejné zásuvky.

INZERCE

PN001447-1

STRANA 92

autoview

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Dokonalé rozložení hmotnosti: Elektromotr je vpředu, spalovací motor vzadu. Baterie jsou schované uprostřed mezi sedadly.

Místo klasických budíků má i8 displej, který je simuluje.

Ve sportovním režimu zčervenají.

Mít takový plug-in hybrid určitě zahřeje duši ekologa, ale nepobaví. Proto je tu ještě jeden režim, klasicky pojmenovaný Sport. Přepněte na něj, a budíky na displeji se z modré přebarví dočervena. Motor, který jen tiše předl za zády, najednou zhrubne. To že je jen tříválec? Dramatickou proměnu mají na starosti reproduktory, které k většímu prožitku jeho zvuk zesilují. Někomu to může přijít možná příliš umělé, jiný to uvítá. Je ale jasné, že se stále zmenšujícími se motory to bude v budoucnosti nutnost.

SPORTOVNÍ NÁČINÍ Hybridy bývají kvůli komplikovanému pohonu těžké. To mohl být i případ BMW i8, nebýt konstrukce z lehkých materiálů. Šasi tvoří hliníkový modul, karoserie je vyrobena z materiálu CFRP. Jde o kompozit sklá-

dající se z moderního plastu a uhlíkového vlákna. Je tedy velmi lehký a velmi tuhý.

Celé auto díky tomu váží jen 1485 kg, tedy jako běžný sedan střední třídy. Připočítejme k tomu, že tříválec s masivním turbodmychadlem má výkon 231 koní a dalších 131 koní má elektromotor, a je jasné, že s tímhle vozem bude svezení výjimečným zážitkem.

Ve sportovním režimu je tedy z vozu 4x4, protože jsou poháněna přední i zadní kola zároveň. Sešlápněte plyn na podlahu, a prudká akcelerace nastává téměř okamžitě. Je to díky elektromotoru, který má bleskový nástup točivého momentu. Další notnou sílu pak přidá benzinová jednotka.

Neobvyklý zážitek ze zrychlení doprovází i dosud neslýchaný zvuk. Lomoz motoru za zády doplňuje silný svist elektromotoru vpředu. Symfonie, která vás donutí zkont-

rolovat datum, zda se během zrychlování nepřetočilo do budoucího století. Vždyť stovka padne za 4,4 sekundy!

Díky pohonu všech kol se auto ve vysokých rychlostech poslušně vrhá do zatáček. Najedete-li ale příliš rychle, zazní varovný jekot od předních pneumatik, který pak může následovat nedotáčivost.

Gumy jsou totiž neobvykle úzké, stavěné spíše pro úsporu paliva než grip. Přidejte příliš plynu při výjezdu ze zatáčky a BMW neposedně mrskne zádí, jako by se chtělo dostat z vaší kontroly a přetočit se do smyku. V tu chvíli ho ale zkrotí elektronika.

VÝJIMEČNÝ ZÁŽITEK Ve chvíli, kdy se rychle řítím po klikaté silnici kdesi v kaňonu severně od Malibu, bych si ale přál nižší sezení za volantem

STRANA 93

a možná i lepší výhled ven. Nízká stavba vozu totiž přichází s problémem, kterým je tlustý sloupek procházející těsně podél hlavy vyššího řidiče. A to je můj případ.

I tak je ale průlet zatáčkami zážitkem.

Navíc za něj není potřeba ani příliš platit. Spotřeba je totiž na předvedený výkon stále velmi nízká, auto jezdí za 12 litrů benzinu na 100 km. Sportovní jízda vás navíc odmění rychlejším dobitím baterií, takže jakmile se zklidníte, je možné zase jezdit ekologicky.

BMW i8 bude kvůli své ceně nejčastěji srovnávané s Porsche 911 Carrera 4S. Nezastírám, že hlavně na složitém technickém úseku nebo přímo na závodním okruhu by měl klasický sporťák ze Zuffenhausenu před BMW navrch. Jenže proti novému i8 dnes všechna auta vypadají jako ze staré školy. Mnichovské auto je nyní tím, které nastavuje laťku a určuje směr. Je výjimečné a výjimečným ještě dlouho zůstane.

Nové BMW působí trochu jako návštěvník z budoucnosti. Zejména zadní partie s futuristickými světly vyvolávají hodně pozornosti.

INZERCE

Inteligentní dům

Inteligentní dum k vašim sluzbám

SPOLEHLIVÉ BEZDRÁTOVÉ ŘEŠENÍ

Pohodlné ovládání domácnosti z telefonu odkudkoli na světě Snadná instalace do hotového interiéru.

Nevyžaduje žádné stavební úpravy!

Fibaro se postará o vaše pohodlí, bezpečí a zábavu.

www.mojefibaro.cz

parfémy

STRANA 94

proč ne?! – KVĚTEN 2014

NADĚJNÉ VYHLÍDKY Vůně vždy vybízejí k cestování. Do tropického ráje, na východ do Indie nebo jen ve vzpomínkách. Nasedněte, vzlétněte…

TEXT: Beauty QUEEN

ČIRÁ ROZKOŠ

VŮNĚ: Viktor & Rolf Bonbon PARFUMÉR: S. Majoullier, C. Matton HLAVA: mandarinka, pomeranč, broskve SRDCE: karamel, pomerančové květy, jasmín ZÁKLAD: guajakové dřevo, santalové dřevo, ambra, cedr

TROPICKÝ RÁJ

VŮNĚ: Guerlain Aqua Allegoria Limon Verte PARFUMÉR: Thierry Wasser HLAVA: pomeranč, citron, limetka SRDCE: Caipirinha, zelené harmonie ZÁKLAD: fíky, fazole tonka Již od roku 1999 představuje každou sezonu Guerlain nový přírůstek do kolekce Aqua Allegoria, která je ódou na svěžest, oslavuje krásy květů, ovoce a darů přírody obecně. „Vůně z kolekce Aqua Allegoria jsou pro mne jako nádherná rozkvetlá zahrada plná vůní, ve které se procházím.

Snažím se žít v souladu s přírodou a ročními obdobími. Příroda je má inspirace, plná poetiky a svobody…,“ říká o kolekci dvorní parfumér značky, Thierry Wasser, který letos vsadil na tropicky citrusovou kompozici Limon Verte. Vše, co o vůni potřebujete vědět, tak máte rovnou v jejím názvu. Jednotlivé složky v ní jsou zelené jako mužík na topole podle skal a svěží tak, až vám z toho příjemně trnou zuby. Uvolněte uzávěr s včelkou a ven vypusťte džina.

Za odměnu vás odnese do tropického ráje Latinské Ameriky a na pobřeží Amazonie, kde ve sklence jiskří koktejl Caipirinha.

Možná máte zrovna hlavu zabořenou do map či katalogů cestovních kanceláří, plnou plánů na nezapomenutelné prázdniny. S Limon Verte na zápěstí dostanou vaše představy zas o kus reálnější podobu.

Zdá se to jakoby včera, když v roce 2005 avantgardní návrhářské duo Viktor & Rolf uvedlo s ohromným úspěchem vůni Flowerbomb. Eau Mega, uvedená o pár let později, vzbudila však lehce rozpačitý dojem, co se vyklube po rozbalení této fialové mašle? Název sám leccos napovídá, jen pozor na rychlé soudy. Kdo zná alespoň okrajově tvorbu fešáků z Amsterdamu, ví, že se rádi vytasí s nečekaným překvapením.

Bonbon to dokazuje. Flakon ve tvaru mašle je symbolem značky, s foukáním domečku pro vůni luxusní karamelky museli poradit mistři legendární sklárny Pochet du Courval. Jestli je zvenčí krásný napohled, uvnitř je směs doslova k sežrání. Představte si křupavé kostičky karamelu na šťavnatém ovoci. Zatímco karamel ulpívá na pomerančích a broskvích, sladké tóny zároveň flirtují s jasmínem a pomerančovými květy. Stříkněte Bonbon za ucho a on se po kůži rozlije jako lžíce karamelu po dezertu. Připravte si plácačku, protože muži se na vás budou slétat jako vosy.

MANDARINKOVÝ GRANÁT

VŮNĚ: Bvlgari Omnia Indian Garnet PARFUMÉR: Alberto Morillas HLAVA: mandarinka, šafrán SRDCE: indická tuberóza, osmanthus ZÁKLAD: indické dřevo, ambra Po ametystu (Omnia Améthyste), korálu (Omnia Coral) a křišťálu (Omnia Crystalline) přichází v klenotnické linii vůní Bvlgari ke slovu mandarinkově zbarvený granát. Právě on se stal inspirací pro oranžovou vůni s nádechem indické magie.

Ne náhodou tento drahokam sdílí s Indií lásku k nejposvátnější barvě – oranžové.

Plné sluneční energie, otevírající magickou bránu k věčnosti s požehnáním hindských božstev. Ostřílený matador Morillas vůni sice komponoval jako pozvánku na dobrodružnou cestu objevující slavnou minulost i neméně vzrušující přítomnost Indie, zároveň ji však doslova prodchnul vitální ženskou energií. Do úvodní pasáže obsadil sicilskou mandarinku jako zdroj šťavnatého doušku kořeněného nepatrnou přítomností šafránu. Do srdce umístil procházku indickými zahradami tisíce barev a vůní, kde se osmanthus snoubí s indickou tuberózou rozkvétající s posledními paprsky zapadajícího slunce. Závěr věnoval akordům indického dřeva a ambry pro dlouhotrvající smyslnost. Dostanete chuť vymalovat si mezi obočí bindi, obléknout sárí a zatančit si za doprovodu bollywoodských zpěvů.

zoom

STRANA 95

Dámské boty na podpatku od Toma Forda vynikají zajímavou strukturou kožených pásečků a kombinací hnědé kůže a kovového podpatku. Prodává PAŘÍŽSKÁ 18.

Tenhle kávovar má jednu výhodu. Je tak kvalitní, že vám bude líto do něj dávat jinou než skvělou kávu. Espresso nebo cappuccino vám vyrobí přístroj Eletta s digitálním displejem.

Cena: cca 19 900 Kč. Značku DELONGHI prodávají vybrané obchody s dom. spotřebiči.

Je důležitější náš exteriér, nebo interiér? Ať už máte názor jakýkoliv, námi vybrané doplňky jsou výjimečné funkcí i designem.

Zapalovač od S. T. Dupont z kolekce inspirované slavným vlakem Orient Express, která zahrnuje i další pánské a módní doplňky anebo psací potřeby. Cena na vyžádání v butiku. Prodává S. T. DUPONT.

Vybraná krokodýlí kůže na této exkluzivní pánské aktovce Roberto Coin zaujme víc, než cokoliv budete mít v tu chvíli na sobě.

Cena na vyžádání v butiku.

Prodává ROBERTO COIN.

STRANA 96

zoom

Novou obří monografii čínského umělce Aj Wej-weje můžete mít na nočním stolku buď v této "železné" úpravě, anebo zabalenou do hedvábného šátku – obě speciální edice vydává nakladatelství TASCHEN. Cena: cca 20 000 Kč. Prodávají vybraná knihkupectví.

Kávovar od Nespressa pojmenovaný Inissia získal za svůj design cenu Red Dot, k dostání je celkem v šesti barevných variantách. Cena: 2 490 Kč..

Prodává Nespresso Boutigue a vybrané obchody s domácími spotřebiči.

Luxusní vysoká postel amerického typu je z kolekce značky Trump Home a je obohacena speciálním zdvojeným pružinovým systémem SmartCoil. Cena od 239 000 Kč. Prodává LUXURY SLEEPING.

Průvodce po nejkrásnějších místech na zemi a zároveň návod, jak si užít život, pokud na těchto místech zrovna nejste. Kniha od autorů magazínu Monocle.

Cena: cca 1200 Kč.

Prodávají vybraná knihkupectví.

Designová konstrukce této boty z jarní kolekce Christian Dior snoubí moderní materiály s tradiční kůží.

Cena na vyžádání v butiku.

Prodává Christian Dior.

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Sluneční brýle TOM FORD stále patří ke status symbolům rozeznatelným stejně jako jiné ikonické doplňky se slavným monogramem. Cena: od cca 7 500 Kč.

Prodávají vybrané optiky.

Pokud vás už nudí fádní manžetové knoflíčky a máte smysl pro vtipný detail, zkuste tuto kreaci od Salvatora Ferragamo.

Cena na vyžádání v butiku.

Prodává SALVATORE FERRAGAMO.

adresář BOTTEGA VENETA, Pařížská 14, Praha 1, tel: 222 310 054; BELL & ROSS, Staroměstské

Tel.: +420 224 214 349; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1, tel.: 222 310 907; INGREDIENTS,

nám. 16, Praha 1, tel.: 222 312 535; BULGARI, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358;

Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 224 239 477; LA PERLA, Široká 15, Praha 1; LOUIS VUITTON,

CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1,

Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812 774; LUXURY SLEEPING, showroom Korunní

tel.: 221 709 000;; DOLCE & GABBANA, Pařížská 28, Praha 1, tel: 224 216 407;

2569/108b, PRAHA-Vinohrady; OBSESSION, Široká 17, Praha 1, tel.: 224 817 318;

ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha 1, tel.: 224 210 083; GANT, seznam prodejen

PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 17, Praha 1, tel.: 222 320 260; PRADA,

na www.gantclub.com/cs; GUCCI, Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HALADA,

Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868; HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545;

tel.: 224 814 779; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1,

HODINÁŘSTVÍ BECHYNĚ, Štěpánská 57 nebo Václavské nám. 10, 110 00 Praha 1.

tel.: 221 771 677; TIFFANY & CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966.

INZERCE

Křehký Mikulov 4. ročník festivalu art designu 30. 5. – 1. 6. 2014 Zámek Mikulov www.krehky.cz

hlavní mediální partneři:

mediální partneři: ELLE Decoration, Designmagazin.cz, DesignGuide.cz, iconiq.cz, ihned.cz, MAUDhomme

014 oficiální dodavatelé:

Allmark Mikulov

partner:

producenti:

STRANA 98

mimochodem

proč ne?! – KVĚTEN 2014

Nezastaví se…

Atmos je úspěšný pokus o hodinářské perpetuum mobile.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: archiv Jaeger-LeCoultre

D

okážou se zpozdit o celý jeden den. Jaká hrůza?! Ale stane se tak odteď až za 3821 let. Tak jsou přesné.

Stolní hodiny Atmos od věhlasné švýcarské značky Jaeger-LeCoultre mají mechanismus zdánlivého perpetua mobile, který by býval rád vymyslel už Leonardo da Vinci.

Ale povedlo se to až v roce 1928 hodináři Jean–Leonu Reutterovi. Ten dokázal permanentně rozhýbat bez pomoci vnější energie strojek tak, že využil změny teploty. Ta má vliv na rozpínání plynu, který, nahuštěný ve speciální spirálovité trubici umístě-

né v zadní části hodin, dokáže pravidelně natahovat pružinu strojku. Jen změna teploty o pouhý stupeň stačí k tomu, aby hodiny vydržely bez další vnější pomoci jít přesně po celé dva dny. Atmos jsou hodiny tak energeticky nenáročné, že se jich šedesát milionů vyrovná spotřebě jedné patnáctiwattové žárovky. Kde by tedy mohl být háček tohoto perpetua mobile? Určitě ne v materiálu, na ten výrobce totiž dává nepsanou garanci 600 let. Jediné, co strojku hodin Atmos škodí, je znečištěné ovzduší.

Takže nic pro náruživé kuřáky.

PN001480-1

PN001412-4