Proc ne?! June 2014

proč ne?! ČERVEN /2014

UNIKÁTNÍ Nejdůležitější české auto, renovovaná Tatra 77, na cestě mezi nejkrásnější old timery světa

ORIGINÁL – KUFR S DRÁŽKAMI V roce 1950 uvedla RIMOWA na trh první kufr s nezaměnitelnými drážkami. Od té doby se tento kufr stal kultovní záležitostí. Originální cestovní zavazadlo RIMOWA dodnes uchvacuje řadu zákazníků. Zůstává jasnou volbou těch, kdo hledají něco mimořádného – jako Alessandra Ambrosio.

RIMOWA Flagshipstore: Pařížská 26, Praha 1, 110 00 Praha, Josefov

www.rimowa.com PN001443

editorial

Letní leháro Vážené čtenářky, vážení čtenáři, k čemu se hýbat, když člověk může velkolepě cestovat vsedě na židli, ptal se již před sto dvaceti lety aristokratický hrdina v románu Naruby od J. K. Huysmanse. Co by asi říkal dnes, když by na stole u své židle měl počítač připojený na miliony webkamer, na jedno klepnutí myši dosažitelné mapy s reálnými obrazy téměř každého civilizovaného koutu zeměkoule.

A k tomu všemu ještě hyperfuturistický dron, co se dokáže povznést nad naše přízemní cestování a vidět vše pěkně z výšky.

V tomto letním čísle najdete několik návodů, jak zvládnout umění cestovat – tu nelehkou pouť za letním odpočinkem, která nás leckdy stresuje víc než zbytek roku strávený v práci. Filozof Alain de Botton doporučuje užít si už samotné těšení se na cestu. Z archivních fotografií historických kufrů se zase můžete inspirovat tak, že si do svého kufru sbalíte i věci, které by člověka nikdy nenapadlo s sebou brát. Mé oblíbené zavazadlo vidíte dole na této straně: jednoduchý kufr kolonialisty de Brazzy s rozkládací postelí. Co víc člověk potřebuje na letní leháro?

Ten nejhezčí kufr z celého magazínu má ale Tatra 77. Unikátní automobil, který vám s hrdostí představujeme, se po dvaceti letech renovace vydává na svoji první cestu mezi nejkrásnější veterány světa. Štastnou letní cestu vám všem!

Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

STRANA 3

www.cartier.com

PN001514

Ballon Bleu de Cartier

New 33 mm collection, automatic movement

Cartier Joailliers - Praha 1 - Staré Meˇ sto Paríz ˇ ská 2 - Tel. No. + 420 221 7090 00

obsah

STRANA 5

Mix: Koupání v divočině – 8 Adrenalinu ze skoku do průzračné tůně se nevyrovná sebelepší bazén. Koníček zvaný wild swimming si vyzkoušejte i na dovolené.

Mix: Prkýnkáři – 10 Ve Walesu, evropském ráji všech,surfařů, vyrábí Dave Forsyth originální prkna šetrná k životnímu prostředí.

22

Storyboard: Čistá – 12 Po dvacetileté rekonstrukci se zpátky na silnici vrací jediná a jedinečná Tatra 77. Jednorožce mezi automobily zblízka zkoumal David Kalista.

Zblízka: Prstem po mapě – 22 vychází každý měsíc jako příloha deníku

V malé dílně na severu Londýna se ručně vyrábějí glóbusy, které jsou spíš objekty touhy než kartografickou pomůckou.

28

Úhel pohledu: Spí na půdách – 28 Louis Vuitton se držel názoru, že vzít s sebou do kufru lze všechno, když to umíte zabalit. Sám dokázal do zavazadel vměstnat celou ložnici i Hemingwayovu knihovnu. Ředitel redakcí: Vladimír PISKÁČEK Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSKÝ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Produkce/fotoeditorka: Irena TESARČÍKOVÁ Spolupracovnice redakce: Kateřina HANÁČKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 180 07 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HOUŽVIČKOVÁ, Key Account Manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

TITULNÍ STRANA: Automobil Tatra 77 a jeho majitel P. Kasík na fotografii Davida Tureckého

Fotostory: Letem světem – 38 Pokud člověk zrovna necestuje, může být v cizině alespoň duchem. Svůj sen o cestě ztvárnili Klára Tománková s Filip Šlapa

Esej: O očekávání – 42 Můžeme být na dovolené šťastní, když nás na ní obtěžuje naše vlastní hlava? Nejen nad tím se zamýšlel filozof Alain de Botton.

Šperky: Koktejlky – 52

52

Letní koktejlové prsteny jsou pestrobarevnou chloubou mistrů šperkařů.

Hodinky: Pod vodou – 54 I hluboko pod hladinou je potřeba vědět, kolik je hodin, abyste neztratili pojem o čase. Představujeme potápěčské hodinky, na které je spolehnutí.

Menu: Letní gurmet akademie – 58 Oslovili jsme šéfkuchaře a manažery nejlepších českých restaurací, aby nám prozradili, v jakých evropských podnicích se nejlépe najíte.

58 Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz/procne

KRÁSA JE

V JEDNODUCHOSTI

Nová Eletta od De´Longhi snoubí luxusní design s nejnovějšími technologiemi. Vychutnejte si dokonalé espresso, krémové cappuccino a další kávové nápoje jedním dotekem tlačítka.

www.delonghi.cz PN001415-6

STRANA 12

storyboard

proč ne?! – ČERVEN 2014

STRANA 13

Čistá Spatřit Tatru 77 na vlastní oči je zážitek, který překoná jen setkání s jednorožcem. Šance na tento zázrak nyní vzrostla.

Po dvacetileté renovaci představujeme jediný exemplář v původní kondici, který lze na českých silnicích zahlédnout.

TEXT: David KALISTA – FOTO: David TURECKÝ

STRANA 14

storyboard

proč ne?! – ČERVEN 2014

S

vou první klasickou Tatru si Pavel Kasík pořídil už v patnácti. Byl to model T87, který se díky dvojici Hanzelka a Zikmund stal cestova‑ telskou ikonou. Jistou dobu měl v garáži dokonce i necelé dva tucty cenných kous‑ ků, za které by se nemuselo stydět ani kopřivnické muzeum. Po letech intenziv‑ ní práce teď stojí na zahradě svého domu a pohledem pyšného otce laská chloubu své sbírky, kterou si teprve nedávno ko‑ nečně přivezl domů. S neutuchajícím nad‑ šením nám ukazuje smělé křivky proud‑ nicové karoserie, zcela unikátní řešení podvozku, nejrůznější ryze funkcionalis‑ tické detaily, atypický motor a neopomíjí přitom ani speciální lak v rafinovaném odstínu britské zelené, jenž v šeru půso‑ bí efektem černé. Nikdy nepočítal s tím, že v případě této sedmasedmdesátky se její rekonstrukce stane „zábavou“ na dvě desetiletí. Ovšem právě díky tomuto běhu na dlouhou trať vznikl automobil s poten‑ ciálem stát se ozdobou prestižních světo‑ vých přehlídek old timerů v Pebble Beach či italské Concorso d'Eleganza.

O hodnotě vozu lze jen spekulovat, protože neexistuje adekvátní srovná‑ ní – v novodobé historii se totiž tento typ ve stavu nového auta nikdy veřejně neprodával. Loni se ale na aukci v Paříži jeden exemplář Tatry 77 objevil – a přes‑ tože se jednalo o vůz v zuboženém stavu před renovací, odhadovaná cena pořádají‑ cí aukční agentury byla 350–450 tisíc eur.

Myšlenka prodeje má však vzhledem k pu‑ pečnímu spojení pro pana Kasíka jen čistě teoretickou rovinu. Mnohem zásadnější je hodnota národně‑historická. Pokud jsme se totiž nějak zapsali do evolučního vývoje výroby aut, pak to nebylo díky Škodě, ale díky téhle Tatře, která nejprve v roce 1934 ohromila Československo nejrychleji zaje‑ tým úsekem Praha–Karlovy Vary a krátce potom celý svět na mezinárodní výstavě automobilů v Paříži. O tom, že jsme tech‑ nologicky na špici tehdy nikdo nepochy‑ boval. Před osmdesáti lety udělala Tatra 77 díru do světa.

BEZ ÁČKA Když slavný americký moderátor Jay Leno představil sedmasedmdesátku ve své au‑ toshow na kanálu NBC, způsobilo to sen‑ zaci. Jeho reportáž o Tatře patřící Johnu Longovi tehdy vyústila ve výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Model Johna Longa měl přitom za ty‑ povým číslem 77 písmeno A, což znamená,

Plynule tvarovaná zadní část s typickou „ploutví“ je bezpochyby nejvíce přitažlivým detailem. Konstruktérům se zde podařilo dokonale skloubit funkci s estetikou.

Oproti soudobým autům vypadala Tatra 77 jako stíhačka na čtyřech kolech.

že jde až o druhou generaci prapůvodní legendy vyrobené v počtu pouhých 105 kusů v letech 1934 až 1936. Tatry z této limitované série se bohužel dochovaly jen v raritním množství. O to výjimečnější je, když se najde majitel, který se rozhodne projít šílenstvím exaktní renovace a dotáh‑ ne ji do zdárného konce.

Až dosud existoval jediný vystavovatel‑ ný kus, který je k vidění v muzeu ve švý‑ carském Luzernu. Když ho v roce 1996 Rene Berger dokončil, byla to pro svět historických vozů velká událost a pro Pav‑ la Kasíka, vyhlášeného sběratele tatrovek, motivace – dva roky předtím si totiž domů přivezl model T77 ve stavu, který takovou renovaci umožňoval. „Sedmasedmdesátka byl můj sen, ale po dlouhou dobu napros‑ to nereálný,“ vzpomíná Pavel Kasík, který svou lásku k historickým automobilům zdědil po otci Václavu Kasíkovi, automo‑ bilovém designérovi. „Nebýt jeho, patrně bych se ke své vášni nedostal a už vůbec bych si nemohl dovolit si první auto po‑

STRANA 15

STRANA 16

storyboard

proč ne?! – ČERVEN 2014

Díky proudnicové karoserii vzduch při jízdě neklade téměř žádný odpor, což se projevuje na rych‑ losti i na spotřebě.

Unikátní je i magné‑ ziový motor – Tatra pana Kasíka přitom disponuje silnější verzí původního osmiválce.

Každý vůz měl šoféra speciálně školeného v Tatře, který zajišťoval běžný servis vozu.

řídit v patnácti letech. Byl to on, kdo mě naučil vnímat výjimečnost, krásu a sku‑ tečnou hodnotu klasických automobilů.“ MEZI TECHNOLOGIÍ A UMĚNÍM Ostřílení tatrovkáři jí říkají „čistá“. Tím hlavním důvodem je absence áčka v ozna‑ čení a tím druhým je absence zbytečností.

Oproti soudobým autům, která svou kon‑ strukcí stále ještě připomínala dostavník, vypadala Tatra jako stíhačka na čtyřech kolech. Popravdě řečeno i stíhací letouny tehdejší výzbroje československé armády vypadaly proti sedmasedmdesátce strnule.

První verze tatry ani neměly regulérní zadní světla. Nikdo totiž nepředpokládal, že by se k vám mohl někdo zezadu při‑ blížit. Díky proudnicové karoserii to bylo velmi rychlé a pohodlné dálniční auto, což mělo jeden háček – žádné dálnice tady ješ‑ tě nebyly. To ale hlavní konstruktéry Han‑ se Ledwinku a Ericha Übelackera vůbec ne‑ trápilo – jejich model T77 byl projektem budoucnosti, a to doslova.

I přes svůj progresivní vzhled přitom Tatra 77 vůbec nepůsobí jako monstrum.

Konstruktéři toho dosáhli promyšlenou kompozicí kulatých světlometů, klaksonu a chromovaného nárazníku. Vůz díky tomu

vypadá přátelsky a smířlivě – podobně jako stará tramvaj T3 nebo VW Brouk.

Rozhodně se ale nedá tvrdit, že by to byl sen všech bohatých, slavných a moc‑ ných tehdejší éry. Přirozeně se našli tací, již dál chtěli mít chromového „panáka“ na pří‑ di dlouhé kapoty. Tatra 77 si ale na tradice nepotrpěla, odrážela aktuální životní styl a přitahovala moderně smýšlející lidi. Když ji někdo měl, s největší pravděpodobností měl i funkcionalistickou vilu, obraz od Fily a přehled o poslední francouzské módě i výkonech letce Charlese Lindbergha.

Společnost majitelů T77 byla přesto velmi rozmanitá. Na původním seznamu byste našli průmyslníky, šlechtice i umělce. „Znám lidi, kteří sbírají auta po preziden‑ tech nebo ministrech – já ne. Moje,čistá‘ původně patřila Středomoravským elek‑ trárnám Přerov a jezdil s ní pan továrník Šich, který byl dost možná mnohem vý‑ znamnější než leckterý ministr. Zjistil jsem, že společnost, kterou vedl, byla neuvěři‑ telně dynamická, moderní a progresivní.

Mimo jiné se zasloužila o elektrifikaci podstatné části Moravy. Když jsem pak našel její původní sídlo, nejvýznamnější funkcionalistickou stavbu města Přerova, tak mi to celé dalo smysl,“ říká Kasík.

F R AG R A N C E S FO R M E N PN001515

STRANA 18

Eleganci v pravém slova smyslu ztěles‑ ňuje také interiér, kde bylo v hojném množství použito masivní dřevo, kvalitní kůže i neošizený chrom. Pa‑ lubka je překvapivě z umakartu – před osmdesáti lety to ale byl vrchol techno‑ logie a luxusu. Jedním z doplňků vyšší výbavy bylo i rádio značky Philips.

Co se prostoru týče, byl dle pravidel správné limuzíny komfort soustředěn na zadní sedadla. Ani řidič si ovšem na nedostatek místa stěžovat nemohl.

Zvlášť pozoruhodné je řešení lomeného čelního skla, připomínající letecké brýle. Působivé je i řešení sklem pro‑ cházejících stěračů či větracího okénka uprostřed.

storyboard

S VĚTREM O ZÁVOD Ačkoliv byla aerodynamika nový vědní obor, konstruktérům se podařilo praktic‑ ky na první pokus nastavit těžko překona‑ telnou laťku – součinitel odporu vzduchu karoserie Cx je roven hodnotě 0,21 (namě‑ řeno u zmenšené makety, resp. modelu).

Jen pro ilustraci: aktuální model Merce‑ des‑Benz třídy S má hodnotu 0,23–0,25, a to je na tom ve srovnání se svou kon‑ kurencí nejlíp. Dokonalá aerodynamika ale není jediným rysem výjimečnosti.

Z pohledu „autoevoluce“ je zásadní i fakt, že se tvar vozu komplexně přizpůsobuje danému účelu. Zjednodušeně řečeno: je to první aplikace funkčního designu v auto‑ mobilovém průmyslu. V té době ale slovo design vůbec neexistovalo. Důkaz lze ostat‑ ně nalézt i v původní brožuře modelu T77,

proč ne?! – ČERVEN 2014

kde se v souladu s pravidly funkcionalismu poměrně svérázně píše: Toto jeden celek tvořící těleso bez rohů a koutů a hran, bez‑ účelných ozdob a nesmyslných ornamen‑ tů, bez přečnívajících hran nedává prachu a nečistotě žádnou šanci.

Pochopitelně se nepočítalo s tím, že by se majitel auta sám staral o údržbu. Ka‑ ždý vůz měl v Tatře speciálně školeného šoféra, který běžný servis zajišťoval. Přesto si mnozí majitelé řízení rádi vychutnávali osobně. Novinkou totiž bylo i nezávislé za‑ věšení kol, což na rozbitých cestách ský‑ talo nebývalý komfort. Jízda byla i velmi tichá, protože i při vyšších rychlostech vzduch krásně klouzal po kapkovité si‑ luetě karoserie. Pohodlí ale pasažérům nabízel také interiér, kde bylo mimo jiné kožené čalounění a topení umožňující

STRANA 19

jízdu v zimě. Dámy zas oceňovaly inovaci v podobě okénka, které šlo poprvé za jízdy pootevřít tak, aniž by na večírek dorazily s účesem vypovídajícím o rychlosti vozu. „Bylo to auto, které šlo používat. Když se v něm svezete, tak například zjistíte, že má řidič mnohem lepší výhled i těžiště pod‑ vozku, než měla tehdejší auta, přitom je to velmi prostorné a pohodlné auto,“ říká Pavel Kasík.

Tatra 77 zkrátka vystihovala tempo doby, byla symbolem pokroku a elegance.

Byla snem, který mnozí snili, ale málokdo si ho mohl užít. Tehdejší základní model se totiž prodával za 98 tisíc Kčs. Rádio Philips bylo za příplatek 3500 korun. Prvorepubli‑ ková vila přitom stála 250 tisíc a průměrný plat státního úředníka byl 1300 korun.

PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ Když se pan Kasík snažil získat svůj vy‑ sněný automobil od předchozího majite‑ le, byl to boj připomínající scénky z filmu Tetovaný, kde se Louis de Funès v roli vy‑ hlášeného sběratele snaží od Jeana Gabina získat kus jeho kůže na zádech s tetová‑ ním od italského modernisty Amadea Mo‑ diglianiho. Funès mu neúnavně nadbíhá, přemlouvá, prosí a předkládá nejrůznější návrhy a smlouvy. Gabin toho samozřejmě zneužívá ve svůj prospěch a klade si velmi neobvyklé podmínky, což dojde tak daleko, že Funès sám zajišťuje rekonstrukci jeho domu. Pan Kasík svého „Gabina“ nakonec

udolal. Ne proto, že by zaplatil nejvíc, ale proto, že měl největší výdrž a nejsilnější nervy. „Jakmile jsem auto naložil, nasednul a zařadil rychlost, nezastavil by mě snad ani vojenský zátaras. Prožíval jsem něco úžasného. Byl to pro mě ten nejemotivnější okamžik, protože celá ta peripetie s nejas‑ ným výsledkem se táhla dva roky. Dnes to považuji za jeden ze svých největších úspěchů,“ říká Pavel Kasík.

Nebylo zbytí. Tohle byla jediná původ‑ ní Tatra 77 s jasnou historií, která byla k mání. Stále to ale byl vůz, který bylo třeba kompletně zrenovovat, a to se vším všudy. Příběh téhle „čisté“ tak byl teprve na svém začátku.

Jednotlivé práce začínaly postupně. „Potřeboval jsem nejdřív vyrovnat dluhy a následně vůz dokompletovat. Několik dní jsem strávil přepisováním a dokumentová‑ ním všech původních výkresů a fotografií na skleněných deskách. Dokonce jsem k tomu přinutil i svou nebohou ženu.

Vzpomínám si, jak jsme spolu trávili dovo‑ lenou v Kopřivnici obkreslováním nejrůz‑ nějších výkresů a opisováním vlastnických listů a jiných dokumentů. Má žena měla výhodu v tom, že ráno mohla v hotelu spát o dvě hodiny déle. To já jsem vždy vyrážel na ranní šichtu do fabriky, jen co otevřeli bránu. Pro mě to byla ta nejlepší dovolená, ale je mi jasné, že má žena by nesouhlasila.

Její obětavosti si velmi vážím. Přece jen už léta do něčeho vrážím peníze a čas a má

STRANA 20

FENOMENÁLNÍ TATRA 77 MICHAL FRONĚK (DESIGNÉR)

Pro Čechy je Tatra 77 nejdůležitější auto 20. století. Když ho v nějaké encyklopedii aut nenajdete, tak proto, že je to špatná encyklopedie. Je to vůz představující evoluční milník – Tatra byla první značka na světě, která se nebála pracovat s aerodynamikou. Důležitá byla i obrovská velkorysost v otázkách zpracování a použitých materiálů. Je to jako vila Tugendhat na kolech – vše, co tehdejší technologie, nabízela se tu použilo. Obdivuji vědecký postup, koncepci i nadhled, se kterým pan Kasík k této rekonstrukci přistoupil. Možná, že to není nejvzácnější vůz, protože si v něm nevozil zadek žádný státník ani hvězda tehdejších stříbrných pláten, ale rozhodně je to nejunikátnější vůz, který tu momentálně máme.

MIROSLAV ZIKMUND (CESTOVATEL) Naše první Tatřička 87, tehdy se jí říkalo ministerská, koncepčně vycházela právě z tohoto krásného modelu 77. Bylo to auto, které nás nikdy nenechalo na holičkách.

Celkem jsme s ní najeli 61.357 kilometrů.

storyboard rodina z toho zatím neměla vůbec nic,“ říká Pavel Kasík.

Problémem „oživení“ jakékoli Tatry 77 je nedostatek náhradních dílů – praktic‑ ky žádné nejsou, což bylo dáno tím, jak moc experimentální byla její konstrukce.

Motor byl například z velké části vyroben z tenkostěnných slitin magnezia, takže sehnat nějaký díl je jako sehnat část rake‑ toplánu NASA. Žádný z dílů neměl běžný konstrukční charakter, všechno bylo vyro‑ beno jen pro tento typ. Pánové Ledwinka, Übelacker a spol. si totiž na začátku řekli: zapomeneme na všechno, co známe, a udě‑ láme všechno jinak. Když se tedy nějaký vůz zastavil, hned tak se nerozjel, protože nešlo použít unifikovaný díl z jiného typu.

Po válce se proto chtěl T77 každý zbavit.

Dvojice Zikmund–Hanzelka měla v tomto ohledu štěstí, jelikož své cesty podnikla s modernizovanou generací T87, která už měla mnohem praktičtější motor a racio‑ nálnější parametry.

Kompletaci panu Kasíkovi znesnad‑ ňoval také fakt, že s každým vyrobeným vozem tehdejší konstruktéři přicházeli s jistou individuální inovací. Z podrobné fotodokumentace je patrné, jak má každý další vůz jinak řešené detaily. Liší se ku‑ příkladu počtem a umístěním houkaček, tvarem pozičních lampiček, provedením lišty na kapotě, řešením přístrojové desky, provedením větračky v čelním okně, ale i individuální výbavou. Průběžně se mění i tvar nárazníku z chromovaných trubek.

Nejde tedy přesně říct: takhle vypadá Tatra 77, protože každý vyrobený kus byl svým způsobem originál.

LUXUSNÍ UMAKART „Na mezinárodních burzách mě měli za ti‑ chého blázna. Říkali mi Mr. Tatra. Ani jsem se totiž na začátku neuměl pořádně domlu‑ vit. Všechny jsem tam obcházel s dvouko‑ lečkem a fotkami hledaných dílů. Původní kola Michelin Bibendum jsem například sháněl deset let. Projezdil jsem kvůli tomu Evropu a nakonec jsem jedno kolo koupil v Německu a ostatní Francii,“ vzpomíná Pavel Kasík a přihazuje: „Celé roky jsem také například marně běhal se vzorky kůží po všech evropských veletrzích a nikde jsem tu správnou nemohl najít. Má totiž béžovožlutý odstín a velmi specifickou strukturu, až se mi podařilo nalézt ochot‑ ného výrobce, který po několika pokusech vyrobil věrnou napodobeninu.“ Kromě speciální kůže se velmi špatně sháněla i umakartová přístrojová deska.

proč ne?! – ČERVEN 2014

Z dnešního pohledu to zní trochu směšně, ale tehdy to byl opravdový hi‑tech materi‑ ál. „Nebyl to umakart, který by napodobo‑ val dřevo, má zvláštní kresbu plnou hně‑ dočervených flíčků. V muzeu se dochoval jeden původní vzorek, který profesionální fotograf nafotil, grafik napodruhé upravil a teprve pak jsem v Německu objevil vý‑ robce, který to dokázal vyrobit v původní kvalitě. Také si za to řekl nemalé peníze,“ přiznává Pavel Kasík.

V mezidobí probíhala renovace osmi‑ válcového motoru, o kterou se, stejně jako o celou kompletaci, postaral pan Lupík z Frenštátu. Převodovku pomáhal renovovat pan Míček, čalounění se dělalo v kopřivnické Eccoře a karosářské práce probíhaly nejdříve u pana Kanduse a dále v dílně pana Janoška. „Rozhodně to nejsou obyčejní mechanici a karosáři. Všichni ti lidé mají výjimečnou schopnost vnímat a vcítit se do řešeného detailu a to je pro mě důležité,“ tvrdí Pavel Kasík. Příběhem několika sezon byla také barva laku. Dle nabídky původního dochovaného vzorníku nakonec volba padla na tmavě zelenou.

S blížícím se koncem kompletní re‑ vitalizace už Pavel Kasík začínal cítit, že by to mohlo dopadnout dobře. Když motor poprvé zabrumlal, zaplavil ho po‑ cit opravdového štěstí, nemluvě o první jízdě. „Byl jsem mile překvapen tím, že se dá sedmička normálně řídit a normálně funguje. Trochu hůř se s tím řadí, ale to je u starých aut normální. Moc mě potě‑ šil i tichý chod. Motor vůbec netrpí kla‑ sickým pískáním vzduchem chlazeného osmiválce, ale příjemně si přede a má dů‑ stojný hluboký hlas. Když ale razantně přidáte plyn, taky si přece jen z větráků trochu foukne a prozradí, že je to vzdu‑ cháč. Člověk si v tom připadá spíš jako v nemoderním, ale současném autě než jako v klasickém veteránu. Je to nesku‑ tečný zážitek, bez ohledu na to, co jsem kvůli tomu musel podstoupit. Přirozeně se při řízení o vůz trochu bojím, protože to auto má dnes jen těžko vyčíslitelnou hodnotu,“ vysvětluje Pavel Kasík, který si tak splnil svůj sen.

Pochopitelně to neznamená, že by snít přestal – zrovna teď přemýšlí nad tím, kam s Tatrou vyrazí na rodinný výlet.

V plánu je i velmi omezené množství vy‑ braných výstav. „Rozhodně bych nechtěl, aby z toho byla pouťová atrakce, to by nebylo důstojné. Čím méně to auto bude vidět, tím větší zážitek z toho budou lidé mít,“ říká Pavel Kasík..

SILNÝ PARTNER PRO VÝJIMEČNÉ OBCHODY SPOJENÍ KOMERČNÍ BANKY A SOCIÉTÉ GÉNÉRALE ¡ přední finanční skupina jak na domácím, tak na zahraničních trzích ¡ ověřené zkušenosti se strukturováním a realizací unikátních transakcí

PN001472

zblízka

STRANA 22

Prstem po mapě Peter Bellerby procestoval zeměkouli, jemu samotnému však denně pod rukama vznikají celé světy.

Své glóbusy vyrábí ručně.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ FOTO: Bellerby & Co. Globemakers

proč ne?! – ČERVEN 2014

STRANA 23

STRANA 24

zblízka

proč ne?! – ČERVEN 2014

C

estování prstem po glóbusu může být prožitkem skoro smy‑ slným. Jeden z nejkrásnějších obrazů holandského malíře Jo‑ hannese Vermeera znázorňuje učence, který se v záplavě měkkého světla dotý‑ ká glóbusu se stejnou opatrností a roz‑ rušeností, jako by se poprvé dotkl těla milované osoby. Když bříško prstu hladí mapu po tmavohnědých hrotech pohoří a rozvětvených žilách vodních toků, ze‑ měkoule se pod dotykem ruky poddajně otáčí a malá černá písmena dráždí lid‑ skou představivost – Tasmánie, Severní země, Kokosové ostrovy nebo Lakadivy jsou sice místy se skutečnými zeměpis‑ nými souřadnicemi, dost dobře by ale mohly být dějišti fantastických příběhů.

Sedmačtyřicetiletý Peter Bellerby si na cestování prstem po mapě založil pod‑ nikání. V malé řemeslné dílně na severu Londýna šestým rokem vyrábí glóbusy, které jsou v jeho podání spíš objektem touhy než kartografickou pomůckou.

Za nápadem vrhnout se na netradiční řemeslo stály starosti s narozeninových dárkem pro otce. Po letech bonboniér, ponožek, knih a lahví s vínem mu chtěl Bellerby, jenž v té době provozoval pro‑ sperující bowlingovou hernu, darovat něco, co by měl otec opravdu rád. Napadl ho glóbus, dlouho ale nemohl najít žádný, který by nebyl ani plastovou reprodukcí, ani nepoužitelným starožitným modelem.

Rozhodl se proto, že si vyrobí vlastní.

Ostatně, jak těžké může být obalit kouli mapou, pomyslel si. „Dal jsem si na výrobu glóbusu tři mě‑ síce, což jsem považoval za víc než dost času. Jak jsem se ale přecenil! Bůh měl Zemi hotovu za sedm dní, z nichž jeden stihl věnovat odpočinku. Mně trvalo déle než rok, než jsem vůbec pochopil zákla‑ dy výroby takového globusu,“ vzpomíná Bellerby na bolestné začátky svého úsilí.

Na ruční výrobu modelu planety neexis‑ toval žádný kutilský manuál ani nástro‑ je, tradiční zhotovitelé kartografických objektů si svá tajemství vzali do hrobu. „Uběhlo půl roku a já jsem nikomu neřekl, co pořád dělám. Hlavně proto, že bych se styděl, kdyby to nakonec nevyšlo,“ při‑ znává. Výroba dárku pro otce nakonec zabrala dva roky, během nichž do koše putovaly desítky nepovedených kusů.

A tak dostal pan Bellerby starší zase čo‑ koládu s knížkou.

Když metoda pokusů a omylů za‑ čala stát desítky tisíc liber, rozhodl se

Glóbus Churchill má v průměru 1,25 metru a je na něj potřeba přilepit 24 proužků map.

Bůh měl Zemi hotovu za sedm dní.

Mně trvalo vyrobit glóbus déle než rok.

Bellerby nabyté know‑how zúročit a in‑ vestované peníze vydělat zpátky za‑ kázkovou výrobou. Na rozdíl od jiných výrobců se nebál ušpinit si ruce a trá‑ vit týdny lepením neposedných kous‑ ků mapy na sádrový korpus zeměkoule.

U menších modelů s průměrem do osm‑ desáti centimetrů kouli sám odlévá ve formě. V případě rozměrného glóbusu Churchill, navrženého podle toho, který britský premiér dostal darem od armád‑ ního velitele George Marshalla, si Bellerby přizval na pomoc inženýry z formule 1.

Co vypadá jako gigantický pingpon‑ gový míček nebo bílá oceánská bóje, se v hotový glóbus promění až za měsíc.

Churchilla trvá vyrobit dokonce půl roku.

Nejzrádnější část představuje tapetová‑ ní koule jednotlivými proužky s mapami, které se snadno trhají a kroutí. Nalepit jeden prý trvá hodinu a půl. Zdlouhavé je i ruční nanášení akvarelových barev, stínovaní pobřežních linií a míchání od‑ stínů, které dávají vzniknout dokonalé modři oceánů. „Několikrát se stalo, že jsem na dokončeném glóbu našel chyby, kvůli nimž jsme museli všechny klínky odlepit a začít od znova. Jednou jsem jím ze samé frustrace hodil z mezipatra do přízemí. Myslel jsem, že bude uvolňu‑ jící vidět, jak se tříští. Byl ale tak bytelný, že se jen trochu zkrabatil,“ říká Bellerby,

STRANA 25

Tvůrci v Bellerbyho dílně mají vzdělání a zkušenosti z oblasti umění, módy nebo designu, každý z nich se ale rok zaučoval, než si troufl na výrobu prvního glóbusu.

(dole) Základ map se nej‑ prve zpracuje v počítači, pak se vytiskne a nastříhá na části. Ty se pak po jednom lepí na země‑ kouli, následně se ručně se domalují akvarely.

zblízka

STRANA 26

proč ne?! – ČERVEN 2014

Kdyby se každý nalepovaný proužek mapy posunul byť jen o desetinu milimetru, vznikla by na konci nežádoucí mezera. Proto vyžaduje výroba glóbusů především trpělivost a maximální preciznost.

když se ho ptám na boj s trpělivostí. Za‑ učit nového zaměstnance trvá skoro rok.

Je to podobné, jako když do dílny rene‑ sančního mistra vstoupil učeň a měsíce jen rozmíchával barvy a napínal plátna, než mohl poprvé vzít do ruky štětec.

Bellerby se považuje za chorobné‑ ho perfekcionistu. Jinak to prý ani nejde, když člověk uvádí na trh něco, co nese jeho jméno. Pomalá práce se mu vyplácí, zakázky u něj objednáva‑ jí byznysmeni, výtvarníci i státníci, čtyři modely zeměkoule si u něj ne‑ chal zhotovit i režisér Martin Scor‑ sese jako rekvizity do filmu Hugo a jeho velký objev. Bellerby také rád vzpo‑ míná na klienta, jenž u něj koupil glóbus, aby s ním svou partnerku požádal o ruku. „Dokážeme vytvořit zákazníkovi takový svět, jaký si přeje vidět. Zrovna nedávno jsme zhotovovali glóbus pro jednoho Bra‑ zilce, který si přál mít planetu obrácenou vzhůru nohama, aby jeho země byla víc navrchu,“ říká Bellerby.

Než se sám pustil do ruční výroby, byla podle něj tradice tohoto řemesla ve svě‑

Bříško prstu hladí mapu po hnědých hrotech pohoří, zeměkoule se pod dotykem ruky poddajně otáčí…

tě mrtvá. Jeho firma je pravděpodobně první za posledních padesát let, která se mu věnuje. Nápad se ale vyplatil. Bestel‑ lerem je nejmenší glóbus s průměrem 23 centimetrů, který vyjde na 34 tisíc korun, zájem je i o gigantický model Churchill, jehož ceny začínají na tři čtvrtě milionu korun.

Konkurence digitálních map se prý nebojí. „Navigační programy jsou báječ‑ né, pokud se potřebujete dostat z místa A na místo B. To, co ale nedovedou, je nadchnout vás, abyste se na cestu vůbec chtěli vydat,“ shrnuje Bellerby. „Jeden klient nechal ve svém domě postavit místnost, v níž schraňoval díla významných malířů dvacátého století a naproti nim postavil našeho Churchilla.

Glóbus je uměním, kterému každý rozu‑ mí. Vždycky platil za symbol úspěchu a vědění, nejkrásnější je na něm ale to, že v člověku vyvolává radost z objevování.

Takovou, jakou možná naposledy zažil, když byl dítě,“ pokračuje: „A ten pocit, že držíte to své dítě ve vlastních rukách, ten nenahradí nic.“

COSMOLITE S TECHNOLOGIÍ CURV

®

NEJPEVNEJŠÍ A NEJLEHCÍ SAMSONITE VŠECH DOB

Samsonite original store: Praha Atrium Flora, Vinohradská 2828/151 Centrum Cerný Most, Chlumecká 765/8

Bratislava Aupark, Einsteinova 18 Central, Metodova 6

Další prodejce Samsonite v Ceské republice a na Slovensku naleznete na www.samsonite-nacesty.cz PN001509-2

úhel pohledu

STRANA 28

proč ne?! – ČERVEN 2013

Spí na půdách TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ – FOTO: archiv Louis Vuitton Malletier

Do kufru se vejde ledacos – čajová souprava pro mahárádžu, knihovna Ernesta Hemingwaye či šestatřicet párů bot pro prominentní sopranistku.

Nahlédněte do archivu Louise Vuittona.

C

estovat nalehko znamenalo před sto lety mít s sebou šest obleků, osmnáct košil, jeden kabát, pět párů bot, několik kravat, prádlo, rukavičky, kapesníky, klobouk, deštník, vycházkovou hůlku a jednu golfovou hůl.

Kdo na začátku století necestoval, ten o tom aspoň fantazíroval. Dámy okouzlené pohádkami o krásách Orientu chodily oblékané jako z Tisíce a jedné noci, ikonou exotické smyslnosti byla tanečnice Joséphine Bakerová v sukni z pštrosího peří a malíř Eugène Delacroix ztvárňoval severní Afriku jako místo divokých dobrodružství, intenzivní vášně a zářivých barev. I prvorepublikoví básníci blouznili o lodích, které dovážejí čaj a kávu. Éra belle époque přála dobývání divočiny, archeologickým expedicím a závodům evropských velmocí v hledání nových území, a tak k zajímavým klientům výrobců zavazadel tehdy patřili dobrodruzi

a koloniální objevitelé. Z východu pak do Evropy proudili ruští šlechtici, sultáni se svými marnivými chotěmi, faraoni a svržení vládci z dobytých kolonií, kteří v Paříži našli pohodlný exil. Když cestovali, připojili k Orient Expresu vlastní spací vagón a svá objemná zavazadla posílali na místo příjezdu o týden napřed. Egyptský princ Youssef Kamal měl ve zvyku balit do gigantických beden špinavé prádlo, jež posílal do Káhiry k vyprání, a indický mahárádža Hari Singh si v butiku objednával tempem osmatřicet zavazadel za půl roku – i proto mu zástupci firmy trpěli vrtošivé nálady i to, když je monarcha povolal k sobě a pak se celý den neukázal.

Zavazadla vyráběná v dílnách Louise Vuittona v Asnières se uměla jako kouzlem proměnit v pracovnu, ložnici, šatnu a jídelnu, jakmile se ale kufr zavřel, nebylo na něm nic zvláštního. To se líbilo rodině Cartierů, jež si u Vuittona nechávala

STRANA 29

KUFR NÁVRHÁŘE PAULA POIRETA (1911) Předtím, než obsah dámských šatníků začali určovat Christian Dior a Coco Chanel, měl v módě hlavní slovo Paul Poiret, v Paříži přezdí‑ vaný Le Magnifique. Na bok svého kufru dal návrhář namalovat rébus v barvách francouzské trikolory. Kolečko a pruhy nakreslené pod Poiretovým jménem mají symbolizovat hrášek (francouzsky pois) a paprsky (rayés). Když se obě slova vysloví za sebou, zní to podobně, jako když se řekne Poiret.

STRANA 30

úhel pohledu dělat nenápadné bezpečnostní schránky, v nichž bylo možné převážet šperky a diamanty, aniž by vzbudily pozornost nějakého fanouška díla Arsèna Lupina. Jediným ornamentem na skořápce kufru se staly barevné samolepky, které se sbíraly jako cestovatelské odznaky. Díky nim se portýři v grandhotelech stali trénovanými znalci lidských povah. Jeden pohled na rozmístění nálepek stačil k tomu, aby se i nováček dovtípil, zda obsluhuje štědrého cestovatele nebo má co do činění se škrtem, od nějž by mohl čekat dýško leda ve snu.

Vuitton razil názor, že zabalit jde všechno. V jeho zavazadlech šlo vzít

proč ne?! – ČERVEN 2013

na cesty devětadvacet dílů encyklopedie Britannica, malby od Moneta, kaligrafické pomůcky, biliárová tága, ukulele a kompletní výbavu pro panenky, se kterou jako malá cestovala britská královna Alžběta.

Některé jeho kufry, které ještě pamatují potopení Titaniku, dnes spí na půdách pod vrstvou prachu, kolem jiných chodí lidé v muzeích a další stále plní svou službu na cestách – ani ty už však nejsou jen zavazadly, nýbrž kronikami vzpomínek, v nichž se dá listovat jako ve starém albu.

I my jsme zalistovali v archivních skvostech – z knihy 100 Legendary Trunks jsme vybrali ty nejzajímavější kufry z dílny slavného francouzského mistra.

✷

ALBUM SAMOLEPEK – kufr Dona Carlose de Beistegiuho (1885) Kufr, který viděl kus světa, jde od nového kousku rozeznat na první pohled – mosazné zámečky se časem zbarvují do temně zelené a kůže poznamenaná oděrkami získá patinu, jež svědčí o dobrodružném životě zavazadla i jeho majitele. Před sto lety prozradilo zces‑ tovalý kufr ještě něco – jeho povrch zdobilo množství pestrobarevných samolepek se značkami hotelů, jež na něm s věkem přibývaly jako letokruhy. Kufr pokrytý takovými trofejemi byl důvodem k pýše a závisti. Ten, který po svém otci zdědil Don Carlos de Beistegui, na sobě po letech cestování neměl volný jediný centimetr. Mexicko‑španělský syn diplomata, milovník umění a příležitostný básník vyznával kosmopolitní styl života a z Londýna do Madridu cestoval zásadně přes Irsko a Benátky. Ačkoli si de Beisteguiho přátelé i jeho četné milenky stěžovali na milionářovu nerudnost a odtažitost, byl známý pořádáním extravagantních zábav, proti kterým vy‑ padal večírek z Velkého Gatsbyho jako dýchánek u pratety. Na začátku padesátých letech uspořádal ve svém barokním paláci na la‑ guně spektakulární maškarní bál, o němž se dodnes mluví jako o party století.

PN001522

STRANA 32

úhel pohledu

proč ne?! – ČERVEN 2013

Výbava kolonialisty zahrnovala garderobu, zbraně, léky, piknikové nádobí i rozličné úplatky.

PŘENOSNÁ LOŽNICE Kufr Pierra Savorgnana de Brazzy (1905) Dobře sbalený kufr měl pro koloniálního dobyva‑ tele z přelomu století cenu života. Do zavazadla bylo nutné vměstnat celou civilizaci, aby se ob‑ jevitel ani v džungli nepřestal cítit jako člověk.

Výbava zahrnovala kompletní garderobu, zbraně, léky, piknikové nádobí i rozličné úplatky, jež usnadňovaly vyjednávání s místními vůdci. Pie‑ rre Savorgnan de Brazza byl italský aristokrat s francouzským občanstvím, který plánoval rozší‑ řit územní bohatství Francie o konžská teritoria.

De Brazzův šarm, jeho uctivé způsoby a mírumi‑ lovné založení působily na domorodce jako kouzlo, a tak na jeho počest pojmenovali své hlavní město Brazzaville.

Když de Brazza přesvědčoval náčelníka ban‑ tuského kmene, aby svou zemi svěřil pod křídla galského kohouta, seděl při tom na žíněné matraci tohoto lehátka, které mu v tropech nahrazovalo ložnici. Kromě mobilní postele si nechal zhotovit i přenosný pracovní stůl s tajnou zásuvkou. V té pak shromažďoval podklady k žalující zprávě, v níž chtěl francouzské ministerstvo upozornit na nelidské zacházení kolonialistů s místními.

Na cestě do Dakaru ale de Brazzu stihla úplavice, a tak se z africké expedice nikdy nevrátil. Jeho kufr doputoval na ministerstvo, jak měl, zásuvka se zprávou byla ale tak důmyslně skrytá, že si bezradní úředníci museli pozvat Vuittonova syna, aby jim její umístění odtajnil.

STRANA 33

ČAJOVNA PRO MAHÁRÁDŽU Kufr Sayajiraoa Gaekwady III. (1926) V jednom čísle magazínu Harper’s Bazaar vyšla na začátku dvacátých let ilustrace, na níž se před zaparkovaným luxusním vozem vyjímal rozbalený piknikový koš. Praktický a elegantní kufřík z jemně zrnité kůže v sobě skrýval čínský čajový set ze stříbra a porcelánu a na obrázku byl ztvárněný tak půvabně, že z něj člověku žízní vy‑ sychalo v hrdle. Měl ale tu nevýhodu, že ho nikdo nevyráběl. Představa dýchánku uprostřed trávy nadchla indického mahárádžu Sayajiraoa Gaek‑ wadu III. natolik, že si sadu u Vuittona objednal – prý proto, aby ji s sebou mohl brát na lov tygrů.

Osvícený monarcha, který ve své zemi zřídil ve‑ řejnou knihovnu, uměleckou školu a zlegalizoval rozvod, jen málokdy nedostal, co si zamanul. Jeho sídlo, v němž se hemžily tři tisíce zaměstnanců, bylo tak rozlehlé, že jen z kuchyně do jídelny ved‑ la trasa dlouhá tři kilometry. Když se mahárádža potřeboval dostat z ložnice do přijímacích sálů, aby přivítal návštěvu, cestoval na skútru. Hosté si však na panovníka rádi počkali, po přijetí je totiž čekalo ubytování v opulentně zařízeném kří‑ dle a na zlatých kartičkách mohli zatrhnout, jak si během svého pobytu přejí cestovat po okolí – na slonu, na koni nebo ve voze Rolls‑Royce. Těch bylo na dvoře tolik, že některé z nich sloužily jako popelářská auta.

KNIHOVNA Kufr Ernesta Hemingwaye (1923) Kdybyste se autora novely Stařec a moře zeptali, co by si s sebou vzal na opuštěný ostrov, zvolil by osmdesát těžkých svazků knih, zásobu zápisníků a per. Byla by jen otázka, jak takový náklad zabalit. V prvních desetiletích dvacátého století totiž neexistovalo nic jako brožovaný výtisk, který by se pohodlně vešel do tašky nebo do kapsy. Kdo s sebou chtěl na cestu přibalit zásobu čtiva, musel po‑ čítat s několikakilovým břemenem. Gaston‑Louis Vuitton, sám vášnivý čtenář a bibliofil, navrhl v roce 1911 zavazadlo pro převážení devětadvacetidílné encyklopedie Britannica, o třináct let později rozšířil nabídku pro knihomoly o celou přenosnou knihovnu. Kromě Hemingwaye ji využívali i další literáti a literátky, třeba spisovatelka Françoise Saganová, která v kufru převážela i psací stroj.

STRANA 34

úhel pohledu

MALÉ NEZBYTNOSTI Kosmetický kufřík Jeanne Lanvinové (1926) Nenápadné kloboučnici Lanvinové nebylo ještě ani dvacet let, když si na adrese Fau‑ burg‑Saint‑Honoré 16 otevřela butik a přes ulici si mávala s panem Hermèsem, který měl naproti obchod s jezdeckými sedly. Na konci dvacátých let už měla pod palcem několik poboček po celé Francii, v Madridu i v Buenos Aires a kromě módní tvorby se věnovala i kosmetické výrobě.

K uchovávání svých vlastních zkrášlovadel si Jeanne Lanvinová koupila u Vuittona kosmetický kufřík, původně navržený pro francouzskou oper‑ ní divu Marthe Chenal. Skříňka, kterou si dámy v hedvábných pyžamech měly postavit do svých budoárů, skrývala hřebínky a kartáče všech tvarů a velikostí, set na manikúru a bezpočet flakonů, jejichž víčka a zátky zdobil exotický mahagon, perleť, slonovina nebo amarant.

Podobnou sadu z broušeného křišťálu si u Vuittona oblíbila také Antonia Addisonová.

Zámožná newyorská dědička a nevypočitatelná dáma sbírala talismany a lahvičky všeho druhu a kvůli své excentričnosti ji kdekdo podezříval, že v nádobkách přechovává neviditelný inkoust, sérum pravdy nebo nápoj lásky. Její objednávka čítala kufříky na šestatřicet flakonů, speciální za‑ vazadlo na polštář, pouzdro na natáčky vyrobené z želvoviny a kufr z hadích kůží, které Vuittonovi sama dodala. Každý se v butiku bál zeptat, jak k nim přišla.

proč ne?! – ČERVEN 2013

PRACOVNA Kufr dirigenta Leopolda Stokowskiho (1930) Ve čtyřicátých letech toho byly plné noviny – pět‑ ašedesátiletý dirigent, který za sebou měl několik dekád ovací ve stoje, strávil romantickou dovo‑ lenou na Capri s hollywoodskou hvězdou Gretou Garbo. Lidé si nad paparazzi snímky šeptali, že se šarmantnímu svůdci podařilo okouzlit další vlivnou krásku. Už dřív byl totiž ženatý s dědič‑ kou koncernu Johnson & Johnson a prominentní newyorskou dámou Glorií Vanderbilt, podle které napsal Capote postavu Holly Golightly ze Snídaně u Tiffanyho.

Britský dirigent s polsko‑irskými kořeny byl neustále na cestách, a tak si u Vuittona nechal zhotovit přenosnou pracovnu – do kufru, jenž se uměl rozložit v kus multifunkčního nábytku, se vešly přihrádky na knihy, zásuvky na noty a par‑ titury, malá kartotéka, psací stroj a sklápěcí stůl.

Stokowski šéfoval orchestrům ve Filadelfii, Bos‑ tonu a nakonec v New Yorku, kde místo vyfoukl Igoru Stravinskému. Hudbě od Brahmse, Mahlera i Bacha dokázal přidat novou, grandiózní dimenzi a nebál se přeorganizovat dlouho zažitý zasedací pořádek hráčů na nástroje, aby napomohl lepšímu zvuku. V čele newyorského orchestru strávil celý zbytek života a do důchodu odešel až když mu bylo devadesát. Odstěhoval se do Londýna, kde nahrávací společnosti Columbia Records odmítl nabídku na dvacetiletý kontrakt. Pravděpodobně uvěřili tomu, že je Stokowski nesmrtelný.

PN001516-1

Gurmánský palác Julius Meinl nyní i v Praze!

Tři patra kulinářských zážitků z celého světa.

Ulice 28. října 377/13, přímo na Můstku.

www.meinlpraha.cz

STRANA 36

úhel pohledu

proč ne?! – ČERVEN 2013

ŠESTATŘICET PÁRŮ BOT (1925) Kufr sopranistky Lily Ponsové Na hollywoodském chodníku slávy, kousek od Nancy Sinatrové a Plácida Dominga, patří jed‑ na hvězda Lily Ponsové. Americko‑francouzská operní pěvkyně, která začínala s vystupováním v kasinech v Monte Carlu, se propracovala až na primadonu newyorské Metropolitní opery, hrála ve filmu s Henrym Fondou a vyprodávala koncerty v Covent Garden i Opéra Garnier. Ve dva‑ cátých letech psaly magazíny pro dámy o každé změně, která se udála ve zpěvaččině životě i šatní‑ ku, a její tvář se postupně objevovala v reklamách na kdeco – od aerolinek až po práškovou želatinu.

Kdyby si Lily Ponsová nechala vedle dlaždice na chodníku slávy obtisknout chodidlo, kolem‑ jdoucí by si nejspíš mysleli, že do betonu omylem šláplo dítě. O zpěvačce se říkalo, že má nejdrob‑ nější chodidla v Paříži. Byla tak drobná a úzká, že dovolovala Gastonu‑Louisi Vuittonovi, aby do zavazadla na boty, kam se běžně vešlo třicet párů, vměstnal třicet šest zpěvaččiných střevíč‑ ků. Na zažloutlých cedulkách přihrádek, do nichž si Lily Ponsová boty ukládala, se hodně gumovalo, škrtalo a přepisovalo, jak se měnil její botník.

Některé páry s ní ale cestovaly celý život – třeba černé baleríny z kůže aligátora, nízké lodičky z hnědého semiše nebo sandálky se saténovou stuhou kolem kotníku.

TRUHLÍK S KVĚTINAMI Dar bratří Vuittonů klientkám (1910) Majitelé značky Georges a Gaston‑Louis Vuitton se zapřisáhli, že své zákaznice nikdy nebudou lákat na slevy a výprodeje. O to víc si vážili dam, jež se k nim věrně vracely. Sbalit si na cesty zna‑ menalo před sto lety hotovou vědu, proto Vuitton posílal do pařížských paláců vlastní zaměstnan‑ ce, aby té nepříjemné povinnosti své klientky ušetřil. Později přišli na snazší způsob, jak odda‑ ným zákaznicím vyjádřit svůj vděk – rozhodli se poctít je pugétem květin zasazených v truhlíku zdobeném klasickým monogramem. Džentlmen‑ ské gesto, které se v módním domě drželo až do osmdesátých let, se setkávalo s překvapeným dojetím, záhy se však zvyk rozkřikl a z květinové pozornosti se stal společenský symbol, po němž zoufale toužila každá. Dámy netrpělivě vyhlížely kurýra s podlouhlým balíčkem a výraz nečekané‑ ho pohnutí nacvičovaly podobně, jako když hvěz‑ dy nominované na filmovou cenu trénují před předávací ceremonií.

PN001513-1

PURE ART

fotostory

proč ne?! – ČERVEN 2014

LETEM SVĚTEM

STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL

STRANA 38

FEŠNÝ GONDOLIER Ručně vyráběný rhodoidový kartáč Tek, perleť, Profimed, 1899 Kč; papírová přání, Porigami, design: Tereza Hradílková, Debut Gallery, 250 Kč; zápisník Moleskine, 269 Kč; psaníčko Dolce & Gabbana, 13 800 Kč; svíčka Fior Di Bacio, Fornasetti, praguekabinet, 3700 Kč; sklenička iIttala, design: Alfredo Haberli, Scandium, 780 Kč/2 ks; kravata E. Zegna, 3500 Kč, tělové mléko, Essence Aromatique, Bottega Veneta, 750 Kč, eau de cologne, Essence Aromatique, Bottega Veneta, 2250 Kč, dřevěná stavebnice, PlayShapes, design: Miller Goodman, www.ookidoo.com; baleríny, Dolce & Gabbana, 19 390 Kč; popelník Mano Farfalla, Fornasetti, praguekabinet, 5200 Kč; náramek zlatý, Dolce & Gabbana, 13 800 Kč, náramek Serpenti, Bulgari, 8400 Kč.

STRANA 39

SVÍTÁNÍ NAD HOROU SVĚTA Boty Onitsuka Tiger, Fresh Labels, 2990 Kč; papírová přání, Porigami, design: Tereza Hradílková, Debut Gallery, 250 Kč; kočička kasička, Muji, info o ceně v butiku; dřevěná stavebnice, PlayShapes, design: Miller Goodman, www.ookidoo.com, 2 698 Kč, sluchátka Wesc, fresh Label, info o ceně v obchodě, štětec, Japonesque, Profimed, 495 Kč, sluneční brýle Alain Mikli, Žilka Optik Studio, 14 500 Kč; kaligrafická sada, destička, 210 Kč, štětec, 65 Kč, třecí inkoust, 100 Kč, pudr Wasabi, 70 Kč, vše JAPA Shop; zubní kartáček Yumaki, Profimed, 299 Kč; ochraná tyčinka Sensai, SPF 30, Douglas, 1 450 Kč; edt L’Eau D’Issey pour Homme, Issey Miyake, Marionnaud, 1650 Kč.

STRANA 40

fotostory

KRÁLOVSKÉ LABYRINTY Černý sypaný čaj, Orange Pekoe, Wedgwood, 276 Kč; papírové přání stylistčino vlastní; slaměný klobouk, Osborne, Debenhams, 947 Kč; psaníčko Alexander McQueen, Simple Concept Stoer, 30 200 Kč; šálek s podšálkem Pale, Wedgwood, 2765 Kč, původní design; dřevěná stavebnice, PlayShapes, design: Miller Goodman, www.ookidoo.com, 2 698 Kč; mýdlo na holení, Crabtree & Evelyn, 590 Kč; manžetové knoflíčky, Wedgwood, 3483 Kč; sada na holení (štětka, holítko, stojánek), 3300 Kč a marmeláda, 190 Kč, obojí, Crabtree & Evelyn.

proč ne?! – ČERVEN 2014

STRANA 41

NA BŘEZÍCH SEINY Psaníčko YSL, Simple Carollinum Concept Store, 33 150 Kč; EdP Laine de Verre, Serge Lutens, Parfumérie Douglas, 2250 Kč; Eiffelovka, Muji; zápisník Lanvin, 1500 Kč, propiska, 990 Kč, obojí Simple Concept Store; dámské hodinky Chanel, Carollinum, 110 900 Kč; kožená peněženka, Les Must, Cartier, 11 000 Kč; náušnice, Hermés, 8100 Kč; hodinky Calibre de Cartier, 238 000 Kč; sluneční brýle Theo, Žilka Optik Studio, 13 800 Kč; papírová přání, Porigami od Terezy Hradílkové, Debut Gallery, 250 Kč; pudr Terracotta Sun Celebration, Guerlain, 1830 Kč; lodičky Saint Laurent, Simple Concept Store, 24 350 Kč, make-up Perfection Lumiere Velvet, Chanel, 1190 Kč; sprchový gel, eau narcisse bleu, Hermés, 850 Kč.

STRANA 42

esej

proč ne?! – ČERVEN 2014

O očekávání Těšení se na očekávanou cestu bývá radostnější než cestování samo, tvrdí v knize Umění cestovat švýcarský filozof Alain de Botton.

TEXT: Alain de BOTTON FOTO: Gray MALIN www.graymalin.com

STRANA 43

GRAY MALIN: TAJNÁ PLÁŽ V ST. TROPEZ

STRANA 44

V

šichni dobře víme, že realita cestování nebývá totožná s naším očekáváním. Stoupenci pesimistického směru z toho usuzují, že skutečnost nás vždycky musí zklamat. Pravdivější a užitečnější by snad bylo předpokládat, že skutečnost bude především odlišná.

Po dvou měsících očekávání jsem jednoho bezmračného únorového odpoledne – spolu se svou společnicí M. – přistál na barbadoském letišti Grantleyho Adamse. Od letadla k nízké letištní budově to byla jen krátká procházka, ale stačila na to, abych zaznamenal revoluční proměnu podnebí.

Během několika málo hodin jsem se dostal do horké a vlhké atmosféry, jaká by doma nastala nejdříve za pět měsíců, a ani pak by nikdy nedosáhla takové intenzity.

Nic tu nebylo tak, jak jsem si to představoval – což je překvapující pouze tehdy, když vezmeme v úvahu, co jsem si to vlastně představoval. V předcházejících týdnech kroužily moje myšlenky na tenhle ostrov výhradně kolem tří statických mentálních obrázků, které jsem si vytvořil při čtení brožury a leteckého řádu. Na prvním byla pláž s palmou rýsující se proti zapadajícímu slunci. Druhý zobrazoval hotelový bungalov s francouzským oknem, jímž bylo vidět do pokoje s dřevěnou podlahou a bíle povlečenou postelí.

A ten třetí byl obraz azurové oblohy.

Kdyby se mě na to byl někdo zeptal, jistě bych si uvědomil, že ostrov musí zahrnovat i další elementy, ale k vytvoření představy o něm jsem je nepotřeboval. Choval jsem se jako návštěvník divadla, který si snadno představí, že se děj na jevišti odehrává v Sherwoodském lese nebo ve starém Římě jen proto, že je na kulisách namalována jedna dubová větev nebo jeden dórský sloup.

Jakmile jsem tam však dorazil, zaútočila na mě řada věcí s naléháním, že i ony právem náleží k významu jména Barbados. Například obrovská zásobárna benzinu ozdobená žlutým a zeleným emblémem firmy British Petroleum či budka z překližky, v níž seděl pasový úředník v hnědém obleku bez poskvrnky a s výrazem soustředěného zájmu (jako badatel studující stránky rukopisů v hlubinách knihovny) beze spěchu zíral do pasů fronty turistů, která už z letištní

esej

proč ne?! – ČERVEN 2014

budovy začínala přerůstat až na okraj přistávací plochy. Nad dopravním pásem se zavazadly se vznášela reklama na rum, v chodbě k celnici visel obraz ministerského předsedy, v příletové hale byla směnárna a před letištní budovou chaotický shluk taxikářů a turistických průvodců. Tato přemíra optických vjemů měla snad jen jednu nevýhodu, totiž že přes ni bylo jaksi obtížnější vidět ten ostrov Barbados, na který jsem se sem přijel podívat.

V mých představách bylo mezi letištěm a hotelem jednoduše vakuum. Mezi posledním řádkem itineráře (krásně rytmickým „Přílet BA 2155 v 15.35“) a obrázkem hotelového pokoje neexistovalo v mé mysli zhola nic. Rozhodně jsem se předem netěšil na otřepaný gumový pás přivážející zavazadla, proti jehož zjevení jsem teď vnitřně protestoval; nikdy mi nepřišly na mysl ani dvě mouchy tančící nad přeplněným popelníkem, ani bílý taxík s palubní deskou potaženou napodobeninou tygří kůže, ani zatoulaný pes na pustém prostranství za letištěm, ani reklama na „luxusní byty“ u kruhového objezdu na křižovatce, ani továrna s názvem Bardak Electronics‚ ani řada budov se střechami z červeného a ze zeleného plechu, ani gumové držátko mezi okny taxíku s drobounkým nápisem Volkswagen, Wolfsburg, ani pestrobarevný keř, jehož jméno jsem neznal, ani hotelová recepční hala s hodinami ukazujícími čas v šesti různých místech světa, natož přání připíchnuté u recepce na zdi, které s dvouměsíčním zpožděním hlásalo „Veselé Vánoce“. Teprve několik hodin po příletu jsem se konečně shledal s pokojem, na který jsem se těšil, přestože v mých představách nevystupovala ani rozměrná klimatizační jednotka, ani – ač jsem ji uvítal – koupelna z umakartových panelů s nápisem stroze upomínajícím hosty, aby neplýtvali vodou.

Za náš sklon zapomínat, co všechno ještě na světě existuje kromě věcí, které očekáváme, snad částečně mohou umělecká díla. V nich totiž dochází ke stejnému procesu zjednodušení a výběru, s jakým pracuje naše představivost.

Literární záznamy obsahují jen drasticky zkrácenou verzi toho, čím nás skutečnost zavaluje. V cestopise se dejme tomu dočteme, že vypravěč procestoval celé odpoledne, než dospěl do horského městečka X, a po noci strávené

Z letu trvajícího devět a půl hodiny přežívá pouze jeden snímek: tác s občerstvením.

STRANA 45

GRAY MALIN: MOŘSKÝ BAZÉN WYLIES BATHS, AUSTRÁLIE

STRANA 46

v tamějším středověkém klášteře se probudil do mlhavého ranního úsvitu. Jenomže my nikdy jen tak neprocestujeme odpoledne. Sedíme ve vlaku. Oběd v našich útrobách prochází nesnadným zažívacím procesem. Sedadla mají šedé potahy. Vyhlížíme ven na pole. Vracíme se pohledem zpět dovnitř. V hlavě se nám otáčí buben plný starostí a obav.

Povšimneme si visačky na kufru v přihrádce nad protějšími sedadly. Poklepáváme prstem na rám okénka. Do zatrženého nehtu na ukazováčku se nám zachytí nitka. Začíná pršet.

Dešťová kapka si klestí blátivou cestičku dolů po zaprášeném okénku. Napadá nás otázka, kam jsme si asi dali jízdenku. Díváme se opět ven na pole. Stále ještě prší. Konečně se vlak rozjíždí. Přejíždí přes železný most a pak se z neznámého důvodu zastavuje. Na okno usedá moucha.

A to se sotva dostáváme ke konci první minuty úplného a nezkráceného líčení událostí skrývajících se za ošidnou větou „procestoval odpoledne“.

Vypravěč, který by nám poskytl takovouto záplavu podrobností, by nás jistě také velmi rychle začal dohánět k šílenství. Naneštěstí ovšem život sám často dává přednost tomuto způsobu vyprávění, unavuje nás neustálým opakováním, zavádějícím důrazem a bezvýznamnými zápletkami.

Nutí nás, abychom si povšimli nápisu Bardak Electronics, držátka v autě, zatoulaného psa, vánočního přání a mouchy, která usedá nejdříve na okraj a pak doprostřed plného popelníku. Čímž se nám vysvětluje pozoruhodný úkaz, že cenné prvky zkušenosti lze asi snáze vnímat v umění a ve stavu očekávání než ve skutečnosti. Umělecká představivost i představivost našeho očekávání totiž vynechávají a zahušťují, eliminují nudné chvíle a zaměřují naši pozornost na klíčové okamžiky, a tím – aniž by lhaly či přikrašlovaly – dodávají životu svěžesti a ostrosti, které v matoucí mlze přítomnosti život často postrádá.

Jak jsem tak během své první karibské noci ležel v posteli a myslel na cestu, která mě sem přivedla (venku v křoví bylo slyšet cvrčky a cosi tam šramotilo), zmatenost přítomného okamžiku už začínala opadat a určité události vystupovaly do popředí, neboť paměť se v tomto ohledu podobá představivosti: je nástrojem zjednodušení a výběru.

Přítomnost lze přirovnat k rozvláčnému filmu, z něhož paměť a očekávání vybírají hlavní fotografické záběry. Z letu trvajícího devět a půl hodiny si má aktivní paměť tehdy uchovala jen šest nebo sedm nehybných snímků. Dnes už z nich přežívá pouze jeden: tác s občerstvením. Ze zážitků na letišti se mi vybavovala jen fronta před pasovou kontrolou. Vrstvy mých prožitků se sesedly do kompaktního a jasně vymezeného obrazu: stal jsem se člověkem, který přiletěl z Londýna a ubytoval se v tomto hotelu.

Brzy jsem usnul a probudil se do svého prvního karibského úsvitu – i když za těmito strohými slovy se pochopitelně skrývalo mnohem víc.

esej

proč ne?! – ČERVEN 2014

STRANA 47

GRAY MALIN: PLÁŽ COOGEES, AUSTRÁLIE

STRANA 48

✷ Prvního rána jsem se probudil časně, vklouzl jsem do hotelového županu a vyšel na verandu. Obloha byla za ranního rozbřesku světlounce šedomodrá a zdálo se, že po tom nočním šramocení teď všechna boží stvoření, ba dokonce i vítr, spí hlubokým spánkem. Kolem byl klid jako v knihovně. Venku před hotelovým pokojem se rozprostírala široká pláž, jejíž nejbližší část byla porostlá kokosovými palmami a která se pak už dál volně bez překážek svažovala k moři. Přelezl jsem nízké zábradlí verandy a kráčel po písku přes pláž.

Příroda tu ukazovala svou nejlaskavější tvář. Jako by tím, že stvořila tuto malou zátoku ve tvaru podkovy, chtěla odčinit svou mrzutost a výbuchy zuřivosti v jiných částech světa a pro jednou vystavit na odiv pouze velkorysou štědrost.

Palmy poskytovaly stín a mléko, mořské dno bylo vystlané mušlemi, písek jemný jako prach měl barvu zralé pšenice a vzduch – i ve stínu prohřátý – obléval tělo hlubokým teplem, tak nepodobným prchavé hřejivosti severní Evropy, která je i uprostřed léta neustále připravena ustoupit nárokům průbojnějšího domácího chladu.

Na samém okraji moře jsem si našel lehátko. Naslouchal jsem tichému mlaskání u svých nohou, které mi znělo, jako když přátelský obr diskrétně usrkává vodu z obrovského poháru. Několik ptáků se probudilo a začalo z nadšení nad novým ránem kroužit vzduchem. Mezi stromy za mnou bylo vidět lýkové střechy nízkých bungalovů hotelu. Přede mnou se rozprostíral ten pohled z fotografie v brožurce: pláž se táhla v něžné křivce k ohbí zátoky, za ní se tyčily kopce porostlé džunglí a kokosové palmy z první řady se nepravidelně skláněly nad azurové moře, jako by některé z nich natahovaly krky, aby se lépe nastavily slunci.

Tento popis je ovšem jen velmi nedokonalým odrazem toho, co se mi toho rána odehrávalo v mysli, která byla ve skutečnosti mnohem roztěkanější a zmatenější, než by se zdálo z předchozích odstavců. Povšiml jsem si sice několika ptáků kroužících vzduchem v ranním nadšení, ale moji pozornost odváděla řada nepatřičných a nesouvisejících věcí, jako například bolení v krku, které se začalo projevovat už během cesty sem, starost o to, že jsem jednomu kolegovi v práci zapomněl říct o svém odjezdu, tlak na spáncích po obou stranách hlavy a rostoucí potřeba jít na toaletu.

A tak se tu poprvé vynořila nesmírně závažná a dosud přehlížená skutečnost: že jsem totiž mimoděk sem na ostrov s sebou přivezl i sebe sama…

✷ Knihu Umění cestovat od Alaina de Bottona, stejně jako další publikace tohoto autora, vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

esej

proč ne?! – ČERVEN 2014

STRANA 49

GRAY MALIN: NUDAPLÁŽ U SAN FRANCISKA

proč ne?! – ČERVEN 2014

Zůstaňte v obraze Poznáte je podle velkých poutačů a fronty až na chodník. Letní výstavní hity, které stojí za to vidět.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ

PAŘÍŽ Orient Expres Je to spíš legenda než vlak, ikona romantické nostalgie a dobrodružství vonícího po vzácném koření. I proto je expozice rekonstruovaného Orient Expresu víc zážitkem než výstavou. Člověk se tu cítí jako pasažér, který zrovna vystoupil z vagonu, aby si ve stanici protáhl nohy, než zase vyrazí vstříc dálkám. Interiér vozů zdobí

panely z kubánského mahagonu, kliky ze zlacené mosazi a křehké dekorace od Reného Laliqua. V kupé leží rozečtené noviny, otevřená lahev brandy či nedbale pohozená hedvábná šála a v jídelním voze je možné si objednat večeři připravenou michelinským šéfkuchařem Yannickem Allénem. Tak račte nastoupit.

Il était une fois l’Orient Express, do 31. srpna, Institut du monde arabe

LONDÝN 50 odstínů modři Než si mohli umělci začít kupovat olejové barvy v tubách, bylo míchání pigmentů řemeslem skoro alchymickým. Zářivá zlatá z gotických oltářních obrazů, dokonalá rumělkově červená, do níž se zbarvují vlasy Tizianových bohyň, nebo kobaltově modrá zdobící delfskou keramiku byly dílem specializovaných barvířů, kteří při

Foto: © 2014 STAM, Research and Production: Frans Postma Delft-NL. Photo: Fas Keuzenkamp © 2014 Mondrian/Holtzman Trust c/o HCR International USA

art

STRANA 50

STRANA 51

míchání barev kouzlili s chemickými roztoky, drcenými polodrahokamy i sušeným hmyzem. Výstava pronikající do tajů malířovy palety věnuje každé barvě samostatný sál, takže v nich vedle sebe visí díla Botticelliho, van Dycka i Degase.

Cestu barevným spektrem završuje experiment, v němž na sobě každý může vyzkoušet, jak si barvy hrají s jeho zrakem.

LIVERPOOL Mondrianovo studio Barevná mřížka, s níž se do učebnic dostal holandský malíř Piet Mondrian, nadchla svou jednoduchostí architekty i návrháře. Yves Saint Laurent přetiskl umělcovu INZERCE

Making Colour, do 7. září, Národní galerie

NEW YORK Jeff Koons Kritici mu nemohou přijít na jméno, obchodníci s uměním z něj učinili superstar první třídy a lidé se v touze vidět jeho dílo ochotně staví do fronty, která se od pokladny klikatí až k sousední ulici. Asi nejslavnější současný americký umělec Jeff Koons v létě vystavuje na šesti patrech muzea v centru New Yorku. Na přehlídce nechybí devítisetkilová socha Pepka námořníka, basketbalový míč plovoucí v akváriu, gigantická zvířátka z balonků ani porcelánový Michael Jackson s opičkou, jehož bizarní podobizna vypadá jako tisíckrát zvětšená rokoková soška.

BERLÍN David Bowie Na tričku ho dnes nosí potomci těch, kdo s jeho hudbou v osmdesátých letech dospívali. David Bowie je idolem, jehož hudba měla vliv na dobovou módu, design i myšlení jedné generace. Rozsáhlá retrospektiva je uspořádaná jako procházka šňůrou sálů, během níž člověk sleduje proměnu tichého kluka z londýnského předměstí v globální rockovou ikonu. Berlínská přehlídka o davidu Bowiem v sobě navíc spojuje výstavu, multimediální show a důvěrnou exkurzi do zpěvákova soukromého světa.

hru čtverců na látku šatů, designérka Charlotte Perriand motiv převedla do nábytku a Gerrit Rietveld podle něj postavil rovnou celý dům. Mysticky založený Mondrian však toužil do čar a přímek promítnout jasnost vesmírných zákonů, vyzrát geometrickým řádem na zmatenost života a dostat do malby synkopické rytmy jazzové hudby. Liverpoolský Tate teď nabízí možnost vnořit se do umělcova kreativního světa, kromě Mondrianových pláten je v něm totiž k vidění i přesná replika studia, které si umělec ve dvacátých letech postavil na pařížské Rue de Départ.

Museum of American Art

David Bowie Is, do 10. srpna,

Mondrian and his Studios, do 5. října, Tate

El Greco and Modern Painting, od 24. června

Martin-Gropius-Bau

Liverpool

do 5 října , Museo del Prado

Jeff Koons: Retrospective, do 19. října, Whitney

MADRID El Greco V době, kdy ideálem krásy byly jemné madony z děl renesančních mistrů, šokoval řecký malíř temnými výjevy, na nichž nazí mučedníci s nepřirozeně protáhlými bílými těly vzhlížejí k nebi s výrazem zbožné extáze. Dramatický kontrast, naléhavá atmosféra a přesvědčivost, s jakou El Greco dokázal vyjádřit vizi soudného dne, dodnes neztratily nic ze své síly. Proto vedle pláten podepsaných manýristickým malířem visí obrazy současných umělců, kteří na jeho odkaz navazují.

PN001518

INZERCE

šperky

STRANA 52

Koktejlky Letní koktejlové prsteny jsou pestrobarevnou chloubou mistrů šperkařů.

proč ne?! – ČERVEN 2014

1.

TEXT: Beauty QUEEN

2.

4.

3.

1. Tiffany Tiffany & Co, Soleste Ring zdobí centrální žlutý diamant (2.31 ct) lemovaný bílými diamanty v platině a ve zlatě 2. ALO Diamonds, bílé zlato, diamanty, prehnit,měsíční kámen 40,27 karátu 3. Christian Dior, prsten Epinosa z bílého zlata s diamanty, ametysty, citrínem, safíry, rubelitem a tsavoritem 4. Cartier, prsten s motivem papouška z kolekce vysokého šperkařství

5.

7.

6.

8.

5. Roberto Coin, prsteny z růžového matového zlata s čirými/hnědými diamanty a s tripletem z Venušiných vlasů, achátu a perleti.

6. Pomellato, prsteny Nudo z bílého zlata s centrálním kamenem (ametyst, modrý topaz a žlutý citrín)vybroušeným do čtverce, nově doplněny o bílé diamanty zasazené v zářivém pavé. Prodává Halada.

7. Chaumet, prsten Hortensia z 18ct růžového zlata s centrálním červeným turmalínem o váze 23,83 kt, doplněným rubíny a růžovými safíry v briliantovém výbrusu, prodává Carollinum.

8. Piaget, prsten Rose Passion z 18-ti kt bílého zlata se 108 brilianty, 1 smaragdem, 4 akvamaríny a 75 turmalíny, prodává Carollinum.

9. Bulgari, prsten s červeným turmalínem z kolekce vysokého šperkařství, cena na vyžádání v obchodě.

9.

hodinky

proč ne?! – ČERVEN 2014

TEXT: Radek NVRÁTIL – FOTO: archiv značek

POD VODOU

STRANA 54

AUDEMARS PIGUET ROYAL OAK OFFSHORE DIVER WHITE CERAMIC

CARTIER CALIBRE DE CARTIER DIVER

BREITLING SUPEROCEAN CHRONOGRAPH STEELFISH

Jeden z nejoblíbenějších potápěčských Uplynuly čtyři roky od debutu prvních Potápěčské hodinky dosud nebyly domémodelů Breitlingu si po nedávném faceopravdových (ocelových) potápek Offshonou Cartiera, před pár měsíci představené liftu zachovává své klasické atributy, re Diver od AP a za tu dobu přibyly do kodivery ale dost mění situaci. Novinka jako masivní otočnou lunetu, tentokrát lekce další verze: z lisovaného karbonu se pyšní přísnou „potápěčskou“ certifis pogumovanými indexy a číslicemi. a černé keramiky. Letošní přírůstek z bílé kací ISO 6425, zároveň patří s výškou Uvnitř ocelového pouzdra (44 mm) může keramiky je prý ještě tvrdší než z černé pouhých 11 mm k nejtenčím potápkám být černý, modrý nebo stříbrný číselník. a také 9x tvrdší než ocel. Ovšem stejným na trhu. Estetika číselníku je pro CarChod zajišťuje modifikovaná ETA Valjoux násobkem vzrostly i výrobní časy. Ani tier typická, byť římské indexy jsou MOJE SOUKROMÁ GALERIE 7750 s chronografem se třemi sčítači: dýnko z titanu se neopracovává snadno. u potápek poměrně neobvyklé. Na výběr 12hodinovým, 30minutovým a 60sekunVnitřní luneta se ovládá regulátorem je ze tří variant: ocelová, z růžového Sako dámského kostýmu, Maison Martin Margiela, Obsession, 46 800 Kč, plnicí pero, Ingrid dovým.

Steelfish s ním jakoBergman, všechny na pozici 10. Vodotěsnost 300 m, průměr zlata nebo kombinace obou materiálů. kolekce La 20 Donna, Mont Blanc, 19 450300 Kč,m, mořské Acoya, Halada, 18k zlato, breitlingy certifikaci přesnosti COSC. 42 mm, výška 13,9 mm, cena 700 eur Vodotěsnost průměrperly 42 mm, cena Mikimoto, briliant, 38 500 Kč, prsten 185 DNA, Christian Dior, 10 500 Kč.

Vodotěsnost 500 m, cena 137 000 Kč.

(568 008 Kč).

000 Kč.

STRANA 55

PANERAI LUMINOR 1950 LEFT-HANDED 3 DAYS

BLANCPAIN FIFTY FATHOMS BATHYSCAPHE CHRONOGRAPH FLYBACK

OMEGA SEAMASTER 300

Officine Panerai je jednou z mála hodiNěkteří vyrábějí potápěčské hodinky už Loni Blancpain své slavné potápky Fifty nářských manufaktur nabízejících (potátak dlouho, že si mohou dovolit citovat Fathoms důkladně zmodernizoval, letos pěčské) hodinky pro leváky. Má to však sami sebe. Jako v případě Omegy, která pokračuje představením chronografu prozaický důvod: důstojníci italského uvedla vintage model vycházející s funkcí flyback, který umí začít měření námořnictva totiž často nosili hodinky ze Seamasterů z roku 1957. Uvnitř pracudalšího časového úseku bez zbytečných raději na pravé ruce, protože na levé měli je kalibr s koaxiálním krokem a rezervou prodlev. Nový Bathyscaphe je k mání už další přístroje, např. kompas a hloubchodu 60 hodin. Neschází certifikace v pouzdru buď z leštěné černé keramiky, koměr – proto je korunka s typickým COSC, a navíc jsou antimagnetické nebo z oceli. Kromě obligátního NATO JIŽNÍ SLUNCE ochranným můstkem nalevo. Ocelové (15 000 gaussů). Rozměry ocelového pouznebo obšitého textilního řemínku může pouzdro těchto hodinek Panerai s průmědra jsou na poměry současných potápek být ocelová verze doplněna ocelovým Pánské sako Dolce & Gabbana, s hedvábnou podšívkou, 40 900 Kč, parfém Embers, plnádecentní: emocí, na výběr je buď průměr rem 47 mm je vodotěsné do 100 m. Mají tahem, poprvé v historii modelu.

Průměrvůněstále santalového dřeva, (peruánský a hlavně kadidla, Rouge Bunny Rouge, manuální nátahvonodřevu a třídenní rezervu cho- balzám) 41 mm, nebo ještě subtilnější 36,25 mm.

43,6 mm, výška čistého 15,25 mm, vodotěsnost Douglas, EdP 50 Kč. 403 200 Kč. du, cena 222ml, 5002499 Kč. Kč, růženec, Dorotheum, Vodotěsnost 300 m, cena 135 300 Kč.

300990 m, cena

hodinky

IWC AQUATIMER AUTOMATIC 2000

Celá potápěčská kolekce Aquatimer se pro letošek dočkala zásadních úprav, odlišné je ovládání vnitřní lunety pomocí té vnější (dříve korunkou). IWC u této řady standardně nabízí vodotěsnost 300 metrů, včetně atraktivních edicí věnovaných Charlesi Darwinovi, J.-Y. Cousteauovi nebo Galapážským ostrovům. Model Automatic 2000 je pak určen profesionálům: titanové pouzdro o průměru 45 mm zaručuje vodotěsnost do 2000 metrů. Jeho design vychází z hodinek navržených F. A. Porschem v roce 1982. Cena 248 900 Kč.

GIRARD-PERREGAUX SEA HAWK BLUE

Poslední verze Sea Hawk nese na číselníku kobaltově modrou barvu s oranžovými akcenty, což je hlavní letošní změna.

Jinak vše při starém: jednosměrně otočná luneta, heliový ventil, robustní konstrukce, plástvová textura číselníku. Zřídka vídaná je v tomto žánru indikace rezervy nátahu (46 h) na pozici 6. Ocelové pouzdro měří v průměru 44 mm a dosahuje mimořádné vodotěsnosti 1000 metrů. Kromě kaučukového řemínku jsou nejnovější Sea Hawk k mání také s ocelovým tahem.

Cena na kaučuku 303 000 Kč.

ROLEX OYSTER PERPETUAL SEA DWELLER 4000

Číslovka v označení modelu je ve stopách, převedeno do metrické soustavy nabízí nové rolexy Sea Dweller vodotěsnost do 1220 m. 60minutová stupnice gravírovaná na lunetě je chráněna vrstvou platiny a umožňuje přesně monitorovat čas ponoru a dekompresní časy. Nastavitelný ocelový náramek se dá bez použití jakéhokoli nástroje prodloužit až o 46 mm a umožňuje pohodlné navlékání hodinek přes potápěčský oblek do tloušťky 7 mm.

Ocelové pouzdro, průměr 40 mm, cena 234 150 Kč.

ULYSSE NARDIN MARINE DIVER & LADY DIVER

Manufaktura s námořnickým rodokmenem neopomíjí ani potápěče – vedle několika pogumovaných verzí modelu Black Sea s vodotěsností 200 m najdeme v nabídce také letos modernizované Marine Diver s vlnkami na číselníku.

Jejich 44mm ocelové pouzdro je také díky šroubovací korunce vodotěsné do 300 metrů. Nechybí jednosměrně otočná luneta nebo luminiscenční indexy. Ulysse Nardin jako jedna z mála manufaktur nabízí také dámskou verzi potápek (Lady Diver) – průměr je v tomto případě 40 mm a vodotěsnost 100 m. Cena (MD/LD) 209 000 / 172 200 Kč.

INZERCE

PN001512

menu

STRANA 58

proč ne?! – ČERVEN 2014

Letní gurmet akademie Šéfkuchaři a manažeři nejlepších pražských podniků představují své oblíbené restaurace Evropy.

Ve zmrzlinovém kornoutu Majitel Bugsy’s baru Václav Vojíř doporučuje salcburskou restauraci Carpe Diem, která se proslavila kreativní přípravou finger food. „Při cestě na jih Evropy se zastavuji v Salcburku, v restauraci Carpe Diem Finest Finger Food v centru města, která nabízí prvotřídní zážitek v podobě degustačních menu sestavených z rozmanitých finger foodů. Není tajemstvím, že za tímto nevtíravě designovým skvostem stojí po Mozartovi nejúspěšnější Solnohraďan Dietrich Mateschitz, známý šéf Red Bullu,“ popisuje koncept a atmosféru podniku s michelinskou hvězdou Václav Vojíř s tím, že je neuvěřitelné, jaká jídla lze prezentovat a vybrousit do dokonalé podoby finger food. „Pro toto místo jsou signifikantní především Cones, tedy něco ve smyslu zmrzlinových kornoutů, kde těsto, ze kterého jsou vypalována, je vždy dochuceno tak, aby chuťově fungovalo s jejich náplní. Nejvíce mě v tomto provedení zaujal tataráček z mladého telecího s bramborovou kaší, kde směs koření přítomná v těstě kornoutku skvěle ladila s jeho obsahem. Rád mám také bramborové taštičky s divokým česnekem, chřestovým ragú a šafránovou pěnou. Takový soulad chutí s neuvěřitelným estetickým zážitkem je k pohledání,“ uzavírá Václav Vojíř. www.carpediemfinestfingerfood.com

STRANA 59

Zázrak na Jadranu Majitel a šéfkuchař Aromi a La Finestra Riccardo Lucque doporučuje restauraci Uliassi, která získala dvě michelinské hvězdy.

Vídeňská moderna Šéfkuchař Marek Raditsch z restaurace Kampa Park doporučuje vídeňskou restauraci Do&Co. „Restaurace sídlí ve stejnojmenném hotelu v samotném srdci Vídně, jehož moderní prosklená budova tak trochu připomíná pražský Tančící dům. V posledním patře je restaurace s fantastickým výhledem na historické centrum Vídně a také otevřená terasa, kde je možné sedět jen pár metrů od hlavní věže štěpánského dómu. Restaurace nabízí moderní kosmopolitní kuchyni s důrazem na thajská jídla, ostatně pracují zde také thajští kuchaři.

Jedním z trumfů Do&Co je zvláštní koncept jídel připravovaných ve woku, což probíhá tak, že si každý host sám vybere suroviny a kuchař mu z nich připraví jídlo, což je velmi kreativní a zábavné,“ popisuje Marek Raditsch svůj oblíbený vídeňský podnik, v němž hraje velkou roli právě atmosféra. „Obvykle si zde dávám zapečené tygří krevety podávané s bylinkovou omáčkou, které jsou v nabídce od samého začátku a po večeři se vždycky zastavím o patro níž v baru Onyx, kde připravují skvělé koktejly,“ uzavírá Marek Raditsch. www.docohotel.com

„Miluji rodinnou italskou restauraci Uliassi, která je umístěná těsně u pláže v městečku Senigallia, asi 50 kilometrů jižně od Rimini. Podnik má úžasnou atmosféru, všude dominuje modrá a bílá barva a člověk má dojem, jako by byl na elegantní lodi.

Precizní šéfkuchař Mauro Uliassi získal dvě michelinské hvězdy, ale velký podíl na úspěchu restaurace má také jeho sestra Katia, která je naprosto famózní hostitelkou, přičemž svému bratrovi před 25 lety slíbila jen několikaměsíční výpomoc, ale nakonec zde zůstala natrvalo,“ přibližuje historii své oblíbené restaurace Riccardo Lucque a rychle přechází ke kulinárním zážitkům. „Pokud chcete ochutnat to nejlepší, dejte si jeho špagety s uzenými mušlemi, tohle jídlo vám dokonale odhalí Maurův jedinečný talent. A pak, ať už si dáte cokoliv, čeká vás jedinečná výprava za gastronomickými poklady Jaderského moře. Špičková kvalita surovin, geniální šéfkuchař a nádherné aranžmá pokrmů jsou v konečném výsledku nepřekonatelné,“ neskrývá své nadšení Riccardo Lucque a na závěr přidává ještě jedno doporučení. „Posaďte se na terase k poslednímu stolu na jižní straně. Ten je nejlepší.“ www.uliassi.it

STRANA 60

menu

proč ne?! – ČERVEN 2014

Tradice v Piemontu Manažer restaurace Bellevue Tomáš Melich doporučuje vyhlášenou michelinskou restauraci La Ciau del Tornavento.

Selský zázrak Šéfkuchař Oldřich Sahajdák z michelinské restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise doporučuje belgickou „hospůdku“ In de Wulf. „Je to vlastně bývalý kravín ležící uprostřed polí. Aby se tam člověk dostal, musí jet velký kus po polní cestě, kde potkává jen traktory a na jejímž konci stojí malý hotel s restaurací. Je to krásné místo, jsou tu lesy a nedaleko je také moře. Ve stodole hoří oheň v krbu, u stropu jsou zavěšené šunky, které se tu udí. U krbu se peče maso a zelenina, podnik má prostě neuvěřitelnou domácí atmosféru. Šéfkuchař používá pouze lokální suroviny, které získává z okruhu dvaceti kilometrů, což je sen každého kuchaře,“ popisuje první dojmy z restaurace Oldřich Sahajdák a prozrazuje, jaké gastronomické klenoty zde ochutnal: „Nejvíce mě překvapil pečený celer v solné krustě, který se peče dvacet čtyři hodin u krbu, pak se nakrájí na plátky a přelije se pivní omáčkou. To bylo dokonalé. A nadchly mě také místní ústřice, které ráno vylovili z moře a podávali je s mořskou vodou dochucenou šťávou z otevřených ústřic, která se k tomu popíjí,“ popisuje nezapomenutelné zážitky pražský michelinský šéfkuchař a dodává, že poslední překvapení přišlo ráno, když mu připravili „hemenex“ z teplých vajec právě sebraných od slepic. www.indewulf.be

„V nádherné krajině italského Piemontu, na kopci s výhledem do kraje plného vinic, kde se rodí Barolo a Barbaresco, stojí tradiční stylová restaurace oceněná michelinskou hvězdou. Jezdím sem pravidelně kupovat čerstvé lanýže už osm let a ještě ani jeden rok jsem si návštěvu této restaurace nenechal ujít. Atmosféra je díky famóznímu výhledu, hořícímu krbu a příjemné obsluze přímo úchvatná, stejně tak jako sklep, který skrývá desítky tisíc lahví v hodnotě přes 2 000 000 eur. Ve sklepě si navíc můžete dát aperitiv s kanapkami, a pokud budete mít opravdu zájem, pustí vás i do bankovního sejfu, kde ukrývají ty největší poklady v podobě těch nejdražších vín na světě,“ popisuje svůj oblíbený podnik Tomáš Melich. A co zde hosté mohou ochutnat? Šéfkuchař pracuje především s lokálními surovinami, v nabídce jsou například žabí stehýnka i další místní delikatesy. „Osobně mě nadchlo vajíčko vařené se smetanou a podávané s čerstvými bílými lanýži v dřevěné bedýnce od vína, kterou obsluha otevře až před vámi přímo na stole, načež vás okamžitě omámí nezaměnitelná vůně bílého lanýže,“ popisuje kulinární zážitek Tomáš Melich a upozorňuje, že k hlavnímu jídlu by měl každý vyzkoušet nějaké zdejší Barolo i Barbaresco, kterých je na místním vinném lístku opravdu hodně. www.laciaudeltornavento.it.

parfémy

STRANA 61

Ve svém živlu Tři parfumérská esa mají na svědomí jednu pánskou a dvě unisexové novinky, které jsou zasvěceny vodě, vzduchu a zemi.

TEXT: Beauty QUEEN

U KORMIDLA

VŮNĚ: Nautica Voyage PARFUMÉR: Maurice Roucel HLAVA: jablko, zelené lístky SRDCE: mimóza, lotos, akord plachtoviny ZÁKLAD: cedr, bílé pižmo, ambra, mech

PÁTÝ ELEMENT

VŮNĚ: Terre d‘Hermès Eau très fraîche PARFUMÉR: Jean-Claude Ellena HLAVA: pomeranč, citrusy, vodní tóny SRDCE: muškát ZÁKLAD: dřevité tóny, pačuli, cedr Nedávno jsem tu pěla ódu na vůni Paul Smith Extreme Sport, kterou do top pětky jarních vůní pro muže pasoval britský Telegraph. Sluší se podotknout, že variaci na pánskou Terre d´Hermès s přívlastkem très fraîche v elitní hitparádě najdete také. Se vším, co Telegraph otiskl, souhlasím s jednou výhradou. Že je pro muže. Kompozice totiž prochází napříč gendery. Mistr Ellena vsadil na překypující energii hořkého pomeranče, který vede dialog s dřevitými, chcete-li až zemitými tóny, za intenzivního přizvukování aldehydů s aromatem ledovců. Jakmile hlavní debata odezní, zanechá na kůži hořce svěží stopu s ozvěnou kolínské. Nevím, zda je to jen vůní samotnou, nebo tím, že ji poznávám v době, kdy právě skáčeme do období léta, ale nemohu se jí nabažit. Stříkám ji na paže, na košili a nejraději bych se v ní koupala. K aplikaci ostatně vybízí i neokázalý bílý uzávěr, který cestu vůni připravuje elegantním pootočením. Můj velký favorit pro dovolenou u moře i bitvy v klimatizovaných kancelářích!

Modré vůně mě děsí. Je mezi nimi tolik nudných kompozic, že jen při představě, jak mi do nosu pronikají divně nasládlé nóty rádoby svěžesti, upadám do mdlob.

Podlehnout předsudkům se u Nautica Voyage nevyplácí. Když vůni od Maurice Roucela (miluji jeho dvě kreace, které stvořil pro „nakladatelství“ Frederic Malle) stříknete na zápěstí, mile vás překvapí tím, že se tentokrát žádná síla oceánu ve stromečkovém provedení nekoná. Ačkoli je tekutina modrá, voní zeleně. Poté, co odezní chladivé zelené lístky, pomalu a diskrétně vystoupá příjemná slanost, která se vpije do kůže s potěšující výdrží. Máte-li u parfému rádi srozumitelné poselství a univerzálnost pro sport i večerní procházku městem, bude Nautica Voyage dokonalým společníkem.

ŠEPOTY A VÝKŘIKY

VŮNĚ: Olfactive Studio Lumiére Blanche PARFUMÉR: Sidonie Lancesseur HLAVA: kardamom, skořice, anýz SRDCE: kosatec, kašmírové dřevo, mandlové mléko ZÁKLAD: pižmo, santalové dřevo, cedr, fazole tonka Parfumerie Fann mi udělaly ohromnou radost. Do svého Haute parfumerie projektu totiž přizvaly značku Olfactive Studio, za níž stojí Céline Verleure, nadšená tvůrkyně parfémů, která se řemeslu učila pod křídly módního domu Kenzo. Kolekce vůní je pak inspirovaná fotografiemi vybraných umělců. Pro seznámení s Olfactive Studio jsem vybrala vůni Lumiére Blanche, inspirovanou fotografií Massima Vitaliho „Pod slunečními paprsky“. Surrealistický snímek zachycuje postavy v dálce, jakési dobrovolné zajatce na bílém útesu. Vůně samotná za snímkem nezaostává a jeho náladu ilustruje jako oxymóron. Slučuje na jedné straně šepotající mléčnou hebkost, na straně druhé hlasité kořenité akordy. Je jako vichřice a bezvětří. Klid a vzrušení. Je tak skvělá, že nevím, zda ji mám vlastně chválit. Chtěla bych ji totiž jenom pro sebe.

STRANA 62

zoom

proč ne?! – ČERVEN 2014

Ať už se vydáváte v létě na jih, na západ, na východ, nebo na sever, jistě si vyberete z našich tipů a novinek.

Dámský top z letní kolekce značky Alexander McQueen s kostkovaným vzorem. Cena na vyžádání v obchodě, prodává SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE

Proužkované letní dámské šaty od návrháře Michaela Bastiana se hodí nejen na jachtu, ale i do horkého velkoměsta nebo na víkendový výlet. Cena 3799 Kč, prodává GANT.

Manikúrní set Rimowa z jemné telecí kůže s červeno-perleťovým leskem. Cena: pánská manikúra 4000 Kč, dámská manikúra 5590 Kč, prodává RIMOWA.

V několika hravých barevných variacích jsou k dostání tyto espadrilky s kotníčkovou mašlí.

Cena 3700 Kč, prodává MARELLA.

Plátěná kabelka už jenom svým tvarem vyzývá k daleké cestě za oceán, nebo alespoň k moři.

Cena 32 000 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

STRANA 63

Motivy ze zářivého italského venkova zdobí kolekci italské značky Dolce & Gabbana. .

Dámský top, 16 420 Kč, letní boty 6830 Kč.

Prodává DOLCE & GABBANA. Sluneční brýle s typickým ornamentem připomínajícím hadí kůži a kolekci Serpenti.

Cena 7000 Kč, prodává BVLGARI.

Kabelka se všeříkajícím jménem Diorificje vyrobena z ručně barvené hadí kůže.

Cena 185 000 Kč, prodává CHRISTIAN DIOR.

INZERCE

PN001460-2

zoom

STRANA 64

proč ne?! – ČERVEN 2014

Kabinový kufr z odolného žebrovaného hliníku je z řady Classic a má 360° otáčení koleček a také dva TSA zámky. Váží pouhé čtyři kilogramy. Prodává RIMOWA.

Boty od Christiana Louboutina bez podpadku?

Ano, i tyto mají typickou rudou podrážku.

Semišky s páskem prodává SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE.

Sportovní pánské šortky od Bosse můžete doplnit i sportovními botami stejné značky a barvy. Prodává HUGO BOSS.

Pánské plavky s motivem mečouna z vás možná udělají největšího dravce místní pláže.

Cena 3199 Kč, prodává GANT.

Sluneční brýle Dior Solar v barvách neonu.

Cena 8 600 Kč, prodává CHRISTIAN DIOR.

Pánská víkendová taška inspirovaná klasickým stylem Louise Cartiera, z nejjemnější telecí kůže, s ručně leštěnými kovovými detaily potaženými palladiem.

Cena 87 000 Kč, prodává CARTIER.

Voděvzdorná řasenka Inimitable Waterproof z letní kolekce francouzského domu CHANEL je od poloviny června k dostání ve fialové a oranžové barvě. Cena 930 Kč, prodávají vybrané prodejny s kosmetikou.

Plavky Mythiques Phoenix inspirované motivy z hedvábných šátků.

Cena 12 200 Kč, prodává HERMÈS.

adresář BOTTEGA VENETA, Pařížská 14, Praha 1, tel: 222 310 054; BELL & ROSS, Staroměstské

tel.: 222 310 907; HUGO BOSS, Pařížská 6 a 19, Praha 1; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK,

nám. 16, Praha 1, tel.: 222 312 535; BULGARI, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358;

Na Příkopě 17, Praha 1; LA PERLA, Široká 15, Praha 1; LOUIS VUITTON, Pařížská

CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1,

13, Praha 1, tel.: 224 812 774; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 17,

tel.: 221 709 000; CHRISTIAN DIOR, Pařížská 4, Praha 1; DOLCE & GABBANA,

Praha 1, tel.: 222 320 260; PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; ROBERTO

Pařížská 28, Praha 1, tel: 224 216 407; ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha

COIN, Pařížská 1, Praha1, tel.: 222 314 122; ROLEX, Pařížská 14, Praha 1; RIMOWA,

1, tel.: 224 210 083; GANT, seznam prodejen na www.gantclub.com/cs; GUCCI,

pařížská 26, Praha 1, tel.: 777 997 886; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HALADA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868;

tel.: 224 814 779; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1; TIFFANY &

HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1,

CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; VERSACE, U Prašné brány 3, Praha 1.

INZERCE PN001458

VÁŠ KÓD ÚSPĚCHU

www.navaho-obuv.cz

mimochodem

STRANA 66

proč ne?! – ČERVEN 2014

Krásný ztráty Lžičky, zátky, knoflíky, ale i hlavy – to všechno na plážích sbírá umělec Steve McPherson.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Steve McPHERSON (www.stevemcpherson.co.uk)

T

en obsesivní pocit nadšeného entomologa, který bere do ruky špendlík a do své kolekce připichuje nový exponát, Steve McPherson miluje. Celých čtrnáct let chodil po plážích severního Kentu ve Velké Británii a sbíral každou zapomenoutou maličkost z umělé hmoty. Víčka od lahví. Torza těl bojovníků z dětského světa. Hrací kostky, pouzdra hodinek, uzávěry od balení chleba i neidentifi-

kovatelné objekty všemožných tvarů.

A také 18 ztracených hlav, k nimž si domyslel jejich příběhy: veselou postavičku, která se zrodí vždy po slíznutí jahodové zmrzliny. Nejoblíbenější hračku, kterou ztratil velký hnědý a hladový pes (který jen chvíli před tím ukradl někomu sendvič). Anebo rozpůlenou hlavičku panenky, která asi byla velmi zlobivá.

A co jste naposledy na pláži ztratili vy?

Snad ne svoji hlavu...

mix

STRANA 8

proč ne?! – ČERVEN 2014

Koupání v divočině

Odlepte se od bazénu a zkuste si zaplavat v přírodě. Užít si to můžete nejen v Česku, ale prakticky kdekoliv: i během dovolené na Sardinii nebo ve francouzských Alpách.

TEXT: Václav MIŠKOVSKÝ – FOTO: wildswimming.co.uk

R

oger Deakin před téměř dvaceti lety skočil do vody a doslova se proplaval skrz moře, řeky, jezera i tůňky napříč celou Velkou Británií. Nadšený ekolog a spisovatel se díky své knize Waterlog stal jedním z hlavním propagátorů záliby, která se na ostrovech nazývá wild swimming a která za poslední roky nabírá mnoho příznivců nejen v anglosaských, ale i v dalších zemích.

Nakonec vždyť skočit šipku do rybníka, vykoupat se v křištálově čisté vodě v lomu nebo si v noci zaplavat v pískovně – to pro nás Čechy není zase žádný velký adrenalin. Plavání či koupání v divočině je ale disciplína nejen relaxační, nýbrž může být také dostatečně vzru-

šující. Co takhle zkusit termální koupel v Toskánsku, uplavatněkolik kilometrů smaragdovou řekou v Maritimských Alpách anebo se hrdinně každý den otužovat v jezeru Garda? Že by vás to ani nenapadlo a místo plavek byste jako dopravní prostředek radějí použili kanoe?

Pravda, během odpočinku u mořského pobřeží člověka těžko napadne sbalit se a opustit písečnou pláž anebo hotelový bazén. A když už, raději vyrazí na nějaký klasický turistický výlet podle průvodce než aby se vyptával místních, kam se to chodí koupat. Jenže co vy víte, jestli ve vás nespí nějaký přirozený a náruživý vyznavač wild swimmingu!

Právě z Británie pochází i jeden z největších propagátorů plavání a koupání

v přírodě, Daniel Start, jehož série knih Wild swimming (wildswimming.co.uk) může být i vaším nečekaně zajímavým průvodcem po dovolené.

Pokud se chystáte do Itálie nebo Francie (plavání ve Velké Británii je doporučené opravdu spíš majitelům neoprenu), pak si díky krásným fotografiím a přehledným mapám můžete vybrat právě to svoje vysněné místo pro koupání. A doufat, že tam potkáte minimum místních anebo fanoušků plavání v divočině. Pak by vám zbylo asi jediné: vrátit se na pláž anebo k hotelovému bazénu a vzít do ruky Deakinovu knihu. Anebo byste mohli odjet domů a zkusit přeplavat naši republiku. To mnoho odvážlivců zaručeně ještě nevyzkoušelo.

PN001504

mix

STRANA 10

proč ne?! – ČERVEN 2014

Prkýnkáři Mořské pobřeží nemusíte brázdit jen na palubě dřevěné Rivy, můžete naskočit na surf vyrobený z cedru a topolu.

TEXT: Václav MIŠKOVSKÝ – FOTO: Driftwood Surfboards

K

rása dřeva vyplaveného mořem na pobřeží a také alergie na chemikálie. To byly dva důvody, proč Dave Forsyth začal vyrábět surfová prkna šetrná k životnímu prostředí. Ve své dílně v evropské Kalifornii, jak sám nazývá jižní část Walesu, vznikají surfy značky Driftwood: nejsou dřevěná jen na povrchu, ale místo pěnové náplně mají dřevěné žebroví i uvnitř. Forsyth v nich vidí nejenom hold tradičním prknům surfařských průkopníků, ale i kus poctivého řezbářského řemesla a moderního designu, který navíc vydrží mnohem déle než klasické surfy.

PN001517

„OneNet akceleruje náš byznys “ Nyní se můžete soustředit jen na své podnikání.

OneNet řešení spolehlivě zabezpečí všechny telekomunikační a IT potřeby vaší firmy.

Více na vodafone.cz/onenet

Vodafone Power to you

Vysoké postele •Polohovací postele •Unikátní designové postele

��

��

5-ti hvězdičkový luxus ve Vaší ložnici

Ruční zakázková výroba • Dlouholetá tradice • Přírodní materiály • Záruka nejvyšší kvality

LUXURY SLEEPING multibrand showroom, Korunní 108/b, Vinohrady – Praha 10, tel.: 773 503 100 e-mail: info@postele-ls.cz , www.postele-ls.cz PN001523

PN001468-2