Proc ne?! October 2014

říJEN /2014

HODINKY & ŠPERKY Proč ženy milují drahokamy a muži komplikované hodinky

Britský vkus, švýcarská dokonalost: Breitling for Bentley spojuje to nejlepší z obou světů. Styl a výkon. Luxus a špičkový výkon. Odvahu a nekonvenčnost. Sílu a vytříbenost. V chronografu Bentley B05 Unitime, který vystihuje tento výjimečný svět, tiká vlastní kalibr manufaktury Breitling, chronometr certifikovaný COSC (Švýcarskou oficiální kontrolou chronometrů), nejvyšší instancí co do přesnosti a spolehlivosti. Vyniká exkluzívním systémem, který ukazuje světový čas, velmi jednoduše nastavitelný prostřednictvím korunky. Perfektní spojení velkého umění britské automobilky a švýcarské hodinářské tradice.

Praha 1, Na Příkopě 17

PN001467-2

STRANA 3

THE ESSENCE OF BRITAIN Made in Switzerland by BREITLING

BENTLEY B05 UNITIME

STRANA 4

zoom

proč ne?! – srpen 2014

PN001491-3

STRANA 5

N

Á

S L6 STRANA

E

D

U

J

T

E

S

V

O

U

V L A zoom

S

T

N

Í

Praha 1, Na Příkopě 17 Praha 4, Arkády Pankrác www.dusak.cz

H

V

Ě Z –D U 2014 proč ne?! srpen

STRANA 7

C A P TA I N W I N S O R A N N U A L C A L E N D A R

Captain Winsor Annual Calendar Vůbec první spojení legendárního strojku El Primero s důmyslným ročním kalendářem je opravdový počin v oblasti hodinářského umění. Kombinace extrémní přesnosti automatického chronografu se sloupkovým kolem a exkluzivního kalendáře, který potřebuje pouze jediné nastavení za rok. V těchto hodinkách se snoubí klasická elegance s potěšením z každého prožitého okamžiku.

W W W . Z E N I T H - W A T C H E S . C O M PN001497

STRANA 8

zoom

KRÁSA JE

proč ne?! – srpen 2014

V JEDNODUCHOSTI

Nová Eletta ECAM 45.760.W od De´Longhi snoubí luxusní design s nejnovějšími technologiemi. Vychutnejte si dokonalé espresso, krémové cappuccino a další kávové nápoje jedním dotekem tlačítka.

www.delonghi.cz

STRANA 9

PN001415-8

Ballon Bleu de Cartier

New 33 mm collection, automatic movement PN001441_3

editorial

cartier.com

STRANA 10

Cartier Joailliers - Praha 1 - Staré Meˇsto Parízˇ ská 2 - Tel. No. + 420 221 7090 00

editorial

Budíček..!

Drrrrrrrrrrrrrrnčivý zvuk budíku už jsem neslyšel pár let.

Se svými malými dětmi vstávám posledních pět roků tak brzy, že jsem ho prostě nepotřeboval. Až nedávno.

Spím, v hluboké noci bloudím ve snu daleko mimo realitu, když v tom začne kdesi v domě poplašně pípat něco, co víc než citlivý pokus o probuzení připomíná brutální alarm, jenž by z klobouku vytáhl i lenocha králíka Bobka.

Zkouším ten zvuk chvíli ignorovat. Vím, že po nějaké době přestane.

Ale za chvíli je zpátky. Čím dál hlasitější. Neee... Nevím, kolik je hodin.

Jestli mám vstát, nebo ne. Ale musím to vypnout.

S přivřenýma očima po chvilce nacházím ten poplašný přístroj, co nás s manželkou nechce nechat odpočívat (zvláštní je, že děti vůbec nebudí!?).

Zjišťuji, že jeden z našich malých výtržníků asi mimoděk zapnul alarm na meteostanici... Dobře, pro příště si přeju, aby tenhle inteligentní „teploměr“ byl trošku víc smart, měřil si bary a metry za sekundu a nechal mě vyspat.

Nemůžu usnout. Dlouho.

V tom si vzpomenu, že jsem jednou mluvil s designérem luxusních telefonů Vertu a on mi říkal, jak sám jezdí do přírody nahrávat zvuky těch nejpříjemnějších ptáčků a do kostela zvuky zvonů, které dokážou i z hlubokého spánku vzbudit člověka tak bezbolestně. Přeju si ráno také slyšet nějaké „zvonky štěstí“. Jenže pořád nemůžu usnout.

A tak vzpomínám na hodinky se zpívajícími ptáčky, které mi ukazovali u Jaquet Droz na veletrhu v Ženevě, na libozvučnou funkci hodinek grande sonnerie, díky které dokážou odbíjet hodiny, čtvrthodiny i minuty, jako by to byla symfonie. Na tikání hodinového strojku, který člověka dokáže tak krásně uspat. Tik tak tik tak...

Konečně spím. Zdá se mi popletený sen, jak staří hodinářští mistři Breguet, Droz a Patek vyvíjejí spolu nový koncept moderního smartphonu.

Zanedlouho mě už ale budí roztomilé dětské: „Taťko vstávej! Už je ráno!“ Jenže dneska, můj malý budíčku, dneska já mám ještě noc...

Příjemný čas strávený čtením Proč ne?! (ať už ve dne či v noci) přeje Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

STRANA 11

STRANA 12

obsah

PN001479-1

obsah

STRANA 13

mix: debutantka – 20 Galeristka Kateřina Rezková má cit pro krásné formy i hledání kreativních lidí.

Ve své Debut Gallery prodává šperky s příběhem.

mix: kdo se bojí šperku – 24 V šedesátých letech stál u zrodu moderního holandského designu. Gijs Bakker nám pověděl, co si myslí o krásných ženách a jaké šperky nesnáší.

28

osobnost: 20 Richard mille – 26 Rozhovor s Francouzem, jehož hodinky nosí ty největší celebrity a ti nejbohatší lidé planety.

vychází každý měsíc jako příloha deníku

Hračky: automatony – 34 Kromě strojů časomíry vytvářeli mistři hodináři záhadné automatony – mechanické bytosti, v nichž se po natažení klíčkem probudil život.

Rozhovor: vladimír Bechyně – 44 Vladimír Bechyně sem před lety prošlapal cestu švýcarské kvalitě. Nestora českého hodinářství zpovídal Radek Navrátil. Ředitel redakcí: Vladimír PISKÁČEK Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSKÝ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafika: Zuzana BREČANOVÁ Produkce/fotoeditorka: Irena TESARČÍKOVÁ Spolupracovnice redakce: Kateřina HANÁČKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 186 00 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Úhel pohledu: Na věčnost – 50 Lidé je po staletí ctili jako světce, jejich kosti obkládali drahocennými šperky.

Zdobená těla vábila věřící vidinou bohatství, kterého se jim v nebi dostane.

Storyboard: Nová tvář Primu – 64 Co se děje ve známé české fabrice na hodinky Prim? Od nového ředitele jsme zjišťovali, jaké má záměry se značkou, která je oblíbenou dodnes.

čtení: Nemáte čas? – 96

64

Esej filozofa Jana Sokola o tom, jak správně nakládat s jednou z nejcennějších komodit našich životů, s časem.

autoview: lexus NX 300h – 108 Manažerka firmy De’Longhi Šárka Kohoutková provětrala nové SUV od Lexusu.

Vyjížďku Prahou zachytil fotograf Ondřej Hošt.

Jan SAPOŽNIKOV, key account manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HOUŽVIČKOVÁ, key account manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

DALŠÍ ČÍSLO MAGAZÍNU PROČ NE?! VYJDE 14. 11. 2014.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz, a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

TITULNÍ STRANA: Adriana Lima a Karolina Kurková na fotografii Petera Lindbergha.

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

68

autoři

STRANA 14

autorů tohoto vydání jsme se ptali: kam byste se vydali, kdybyste mohli cestovat v čase?

JaN BaBka

Kdyby mohl šéfredaktor tohoto magazínu cestovat časem, rád by se podíval do roku 1783 do dílny hodináře Abrahama Louise Bregueta: povídal by mu o digitálkách, iPhonu a Apple hodinkách a fascinovaně ho sledoval při práci.

kláRa tomáNková

Autorce stylových zátiší Proč ne?! se při přípravě poslední módní kompozice povedlo slušné eskamotérské číslo: přiměla prstýnky k levitaci. Chtěla by se vrátit do dob největší slávy vyhlášeného newyorského klubu Studio 54, mezi jehož štamgasty patřili Andy Warhol, Calvin Klein, Madonna a jiné tvůrčí osobnosti.

JaN Sokol

Známý český filozof a vysokoškolský pedagog se původně vyučil zlatníkem, pracoval ale i jako programátor a bádal v botanice. Jeho dědečkem byl astronom František Nušl, který vynalezl přístroj pro určování zeměpisných souřadnic. Autor eseje Nemáte čas? se počítá mezi šťastlivce, kteří žádný volný čas nemají, protože jim splývá s prací. Když se ale najde chvíle, rád fotografuje.

Radek NavRátil

Má slabost pro ryze mužské vášně: hodinové strojky, zbraně a rychlé motorky.

V sedle jedné takové strávil letošní léto. Po časové ose by nejraději cestoval zpátky do dob vrcholného středověku, aby viděl zblízka rozkvět českých zemí. Nejchutnější zážitek podzimu pro něj představovala omeleta připravená z výstavních domácích vajec, které mu po rozhovoru věnoval hodinář Vladimír Bechyně.

kateřiNa HaNáčková

Pro redaktorku Proč ne?! bylo zážitkem blízké setkání s legendou nizozemského designu Gijsem Bakkerem. Miluje suchozemské želvy a černobílé horory. Kdyby mohla, udělala by si výlet do roku 1889, navštívila chudého Vincenta van Gogha v jeho ateliéru v Arles a koupila všechny jeho obrazy.

ZuZaNa BRečaNová

Grafičku Proč ne?! nejvíc baví téma starodávných automatonů. O jednom takovém teď dokonce četla v románu Mlýn na mumie od Petra Stančíka. Kdyby měla stroj času, vrátila by se přesně do té Prahy, kterou v něm popisuje – na konec 19. století, kdy se dekadentní živly scházely v obskurních hospodách a spiritistických nevěstincích. Teď má na nočním stolku knihu o bioenergetice.

iReNa teSaRčíková

oNdřeJ Hošt

Před jeho objektivem obvykle stojí umělci a designéři. Jejich portréty donedávna visely i na Piazzetě Národního divadla, kde měl Ondřej výstavu. Pro Proč ne?! dokumentoval, jak to chodí v továrně na hodinky Prim. Nejvíc si ale užil focení Lexusu uprostřed babího léta. Rád by se vrátil tak daleko do minulosti, aby zjistil, jak vlastně všechno vzniklo.

Ilustrace: Maria Makeeva

Kreativní produkční Proč ne?! by chtěla žít před padesáti lety, aby mohla spoluutvářet podobu Československého pavilonu na Expo 58 v Bruselu. Je to jeden z mála okamžiků, kdy lituje, že není starší ročník. Vždycky ji potěší komunikace s Makeevou – Mariou i Dariou. Jejich ilustrace jsou pro ni balzámem na duši.

PN001555

STRANA 16

fotoeditorial

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

155 důvodů pro mechanické časomíry

J

e to jako nahlédnout pod kapotu závodního auta. Člověk ani nemusí být technický typ, ale pohled do nitra hodinového strojku se dokáže změnit ve vášeň. Tyto hodinky A. Lange & Söhne, model Datograph Up/ Down, hodináři skládají dohromady ze 405 součástek. Na fotografii jich je pro ukázku jen 155, zato jsou zobrazeny v reálné velikosti. Mnohé z nich mají v češtině poeticky znějící názvy jako rohatka, soukolí nebo pérovník. A co teprve když se celý strojek po dlouhých hodinách rozběhne, to je teprve láska. Dokážete se také zamilovat?

STRANA 17

Proč stojí mechanické hodinky tolik peněz?

Odpovědí může být i fakt, že uvnitř strojku se skrývá složitý svět stovek titěrných součástek, který ovládají jen ruce zkušených mistrů hodinářů.

TexT: Jan BABKA - fOTO: A. LANge & Söhne

mix

STRANA 18

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Revoluce č. 2 Švýcaři se hodinek od Applu bát nemusejí. Když před čtyřiceti lety začala digitální revoluce, také se přizpůsobili.

H

odinářský průmysl ve Švýcarsku bude mít problémy, pronesl nedávno jen tak mimoděk hlavní designér Applu Jonathan Ive. Jeho Apple Watch sice půjdou na trh až za několik měsíců, ale z poctivých příprav je jasné, že kalifornský gigant hodlá pořádně zatopit pod švýcarským fondue. Tradiční hodinářské firmy jsou všechno jen ne flexibilní a moderní jako Apple, mnohé z nejlepších značek hrdě píšou ke svému logu letopočty založení

v 18. nebo 19. století a zakládají si na tom, že na jejich produkt si zákazník musí počkat. Pár faktů ale hraje pro ně: mechanické hodinky si člověk nekupuje proto, aby změřil počet spálených kalorií nebo se spároval s mobilem. A za druhé: když před čtyřiceti lety přišla z Japonska éra quartzových a digitálních hodinek, i velké švýcarské značky musely rychle reagovat a některé z jejich digitálek dodnes stojí za vidění (viz fotografie). Jen aby se Jony Ive ještě nedivil, čeho všeho jsou ti hodináři z horských vesnic schopní...

Pulsar

Breitling Omega

Girard Perregaux Pulsar

STRANA 19

PN001568

mix

STRANA 20

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Debutantka Chodí s hlavou v oblacích, pořád má ale duši obchodnice. Ve své Debut Gallery prodává Kateřina Rezková šperky, které umí vyprávět – abyste se díky nim mohli zasnít i vy.

P

okaždé, když jde člověk kolem, má ta výloha jinou náladu. Jednou se v ní odehrává čarodějnická scéna, v níž na replikách zvířecích lebek obřadně visí zlaté náhrdelníky. Jindy má podobu romantického pokojíčku, kde z pootevřené zásuvky vykukuje prsten zdobený žvýkačkově růžovou bublinou, něžnou jako dech, který ji vyfoukl ze skla. „Líbí se mi atmosféra kabinetů, pokladnic a šuplíčků, v nichž jsou schovaná vyprávění, která čekají, až je někdo objeví. Je v tom tajemství, ale zároveň marnivost i ženskost,“ přibližuje Kateřina Rezková, galeristka a obchodnice s příběhy skrytými ve šperku.

Prodejní galerii Debut Gallery si na Malém náměstí v Praze otevřela před třemi lety. Původně pracovala v obchodním oddělení v mediální společnosti. „Když jsem

byla na mateřské, starala jsem se svému manželovi, jazzovému hudebníkovi, o organizaci turné nebo vydání desky. Došlo mi, jak moc by mě bavilo budovat něco vlastního,“ říká, zatímco její pohled cestuje po bílých zdech galerie, na nichž visí jeden nevšední objekt vedle druhého. „Nesnažím se tu nabízet něco divného a alternativního, pořád je to luxusní zboží zhotovené z kvalitních materiálů a s řemeslnou zručností,“ říká Kateřina Rezková. Klenoty tu nejsou schované ve vitrínách, ale vyrovnané na pultu. Odtud vysílají touhu, aby se jich někdo dotýkal, zkoušel je a zkoumal jejich texturu. „Původně jsme měli všechno za sklem, ale lidé si drželi zbytečný odstup. Chtěli jsme, aby na věci sahali, nechali je na sebe promlouvat. Jen tak mohou zjistit, jestli se jim s nimi bude dobře žít,“ říká Rezková.

Záměr podnítit zákazníkovy smysly vyšel dokonale. Dvakrát se tu stalo, že přišla klientka, pokaždé uctivá dáma v letech, vzala do rukou šperk z dílny Zdeňka Vacka a Daniela Pošty a zkoušela jej olíznout.

Aby prý zjistila, jestli krystaly, které obrůstají lano náhrdelníku, chutnají po soli. „Mám ráda šperky, které v sobě nesou emoci,“ říká, v prstech mne zlatou hlavu koníka od Janji Prokić a dodává, že ať je šperk sebeoriginálnější, musí se hlavně příjemně nosit. Proto kreace zastupovaných šperkařů testuje na vlastním těle. „Nejdůležitější je perfektně zvládnuté řemeslo. Je to stejné jako v hudbě. Až když jazzový muzikant dokonale ovládá hru na nástroj, pouští se do experimentování. Pokud ji ale zvládnutou nemá, může tu vzniklou disharmonii stokrát vydávat za free styl, a dobrá hudba to nebude.“

PN001554-1

STRANA 21

Metamorfóza, příběh Hermès

Hedvábná kravata Pařížská 12 110 00 Praha 1 Tel. 224 817 545 Hermes.com

STRANA 22

mix

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Diamantová planeta Čtyřicet světelných let od nás krouží planeta tvořená diamanty.

Jejich hodnota je sedmadvacet nonilionů. Sedmadvacet čeho, říkáte? Představte si číslo 27 a za ním třicet nul.

J

e to ta drobná, skromně se tvářící tečka na severní obloze, kterou s trochou štěstí spatříte na jaře těsně za souhvězdím Raka. Planeta 55 Cancri e je ohněm rozpálená koule svištící kolem své mateřské hvězdy takovou rychlostí, že tu rok trvá jen osmnáct hodin. Žít by na téhle pekelné centrifuze nechtěl nikdo, přesto se k ní zjara zbožně zvedají hlavy všech šéfů šperkařských domů.

Podle týmu vědců z Yaleovy univerzity představuje tenhle nenápadně světélkující bod gigantické diamantové naleziště.

Svrchní vrstvu planety tvoří pokrývka z uhlíku, který se vlivem extrémních teplot a tlaků mění v grafit a diamanty.

Uloupnout si z jejího pláště jen dvě setiny procenta by znamenalo mít prostředky na splacení dluhu všech národních vlád.

Nebo na nákup 250 milionů kabelek Hermès Birkin vyrobených z osmnáctikarátového zlata.

I kdyby však někdo objevil způsob, jak přežít tamější výheň o teplotě dvou tisíc stupňů Celsia a zkrátit dobu letu, která teď představuje asi 175 tisíc let, bylo by to nejspíš podobné jako v té povíd-

ce od Francise Scotta Fitzgeralda. „Můj otec vlastní diamant, který je větší než hotel Ritz,“ chlubí se v ní hrdina kamarádovi, když jej v limuzíně s interiérem ze zlata a hedvábí veze do rodinného sídla trůnícího na vrcholku diamantové hory.

Zmíněný otec měl dobře spočítáno, že pokud chce zůstat nejbohatším člověkem na Zemi, musí existenci hory utajit před světem. Nechával proto sestřelovat všechna letadla, která se zatoulala do oblak nad ní, a zabíjet všechny návštěvníky. Kdo by totiž stál o diamanty, kdyby jich bylo jako v obchodě rohlíků?

STRANA 23

PN001425-3

STRANA 24

mix

Kdo se bojí šperku

Pro designéra Gijse Bakkera je tvar jen krásným obalem myšlenky.

K

dyž se vyhoupne na postel a shodí z nohou plátěné kecky podobné těm, které v 70. letech nosili kalifornští skejťáci, trochu připomíná Benjamina Buttona – rošťáckého mladíka v těle pětasedmdesátiletého džentlmena. Nizozemský designér a šperkař, jeden ze zakladatelů studia Droog design a autor, který umí do krásné formy zapracovat ironickou nadsázku i provokativní myšlenku. „Já vlastně nesnáším šperky,“ tvrdí Gijs Bakker. „Mám tím na mysli opulentní kreace osázené diamanty, jejichž jediným smyslem je krášlit. Naopak miluji šperky, jimiž můžu vyjádřit myšlenku a předat ji dalším lidem,“ říká. Zhotovil řadu šperků, které si hrají s motivem falešnosti – vzal

Z brček jako symbolu plastového odpadu udělal náramek. A obalil jej ve zlatě.

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

fotografii náhrdelníku z katalogu k výstavě barokních šperků a tu pak nechal laminovat, takže si ji člověk mohl vzít na sebe.

Nebo nechal ve 3D tiskárně zhotovit repliku starožitné brože a přizval malíře, aby na ni nanesl barvy. Jindy přemýšlel, jak jinak by se dala vyjádřit láska než zásnubním kroužkem, na němž sedí briliant.

Napadlo ho vytvořit náhrdelník s fotografií milované osoby, kterou si člověk mohl zavěsit kolem krku, jako by ho objímala.

Vypráví mi, jak v jednom časopise četl, že v oceánu plavou ohromné ostrovy z odpadků, které jsou rozlohou větší než Nizozemsko s Německem dohromady. „Překvapilo mě, že je z většiny netvoří lahve a sáčky, ale plastová brčka. Něco, co používáte pět minut, je pak na téhle planetě déle než vy. Chtěl jsem lidi trochu poškádlit, tak jsem z brček udělal náramek. A samozřejmě jsem ho obalil ve zlatě, aby to bylo drahé,“ dodává šibalsky.

S podobným nápadem pracují i brože inspirované extatickými grimasami fotbalových hráčů, kteří zrovna vstřelili gól. „Fotbal jako takový mě nezajímá. Co mě ale fascinuje, jsou emoce sportovců. Tomu takový balet nemůže vůbec konkurovat.

Vzal jsem portréty Nadala, Gonzaleze a Ronalda a zkombinoval je s drahými materiály, aby vynikl kontrast mezi banalitou sportu a exkluzivitou zlata. Sport je nejrozšířenějším náboženstvím dnešní doby. Hodně dávno, když jsem byl ještě mladý, byly neděle tiché, klidné, lidé chodili do kostela. Dnes se lidi o víkendech přesouvají na stadiony,“ přemítá Bakker.

Kromě toho, že pracuje na vlastních nápadech, oslovuje ostatní designéry, aby přispěli do kolekce, kterou nazval Chi a paura…? (Kdo se bojí…?). Je v ní třeba prsten s názvem Hearring návrhářky Giny Hsu, který můžete přiložit k uchu, abyste lépe slyšeli, nebo čelenka pro celebrity od studia Formafantasma – pokud vás vyfotí nenechavý paparazzi, světlo blesku se odrazí zpátky, a na výsledném snímku bude na místě vaší tváře jen zářivá mlha. „Všiml jsem si, že čím jsou ženy krásnější, tím víc upřednostňují dekoraci, která jen podtrhne, jak vypadají. S tou se cítí jistě, protože s ní nemusejí soutěžit. Ale nakonec je dobře, že se každému líbí něco jiného,“ říká designér: „Kdyby všichni nosili to samé, bylo by to hrozné.“

STRANA 25

Elegance is an attitude Simon Baker

Conquest Classic PN001492-2

STRANA 26

osobnost

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

STRANA 27

Technohodinář Richard Mille Drahé hodinky nepatří do sejfu Jeho nejlevnější hodinky stojí kolem milionu korun.

Ty nejdražší mají pouzdro z jednoho kusu křišťálu.

Richard Mille nám poradil, jak nejlépe vyřešit dilema, zda jsou lepší hodinky propojené s mobilem, nebo ty s ozubenými kolečky.

TexT: Jan BABKA - foTo: Thomas LAVeLLe

STRANA 28

R

ichard Mille je fenomenálně úspěšný chlapík. Jeho hodinky jsou na první pohled divné, možná nejsou ani hezké. Ale podívejte se na ně pořádně. Nikdo jiný dnes nevyrábí takhle futuristické stroje.

Nikdo nenechá brousit jeden kus křišťálu tisíc hodin, aby pak celý výtvor prodal za 35 milionů korun. Tenhle francouz je bývalý byznysmen ze šperkařské firmy Mauboussin, kde zakládal divizi hodinek. A pak ho v roce 2001 napadlo, že by rád hodinky vyráběl sám. Sám si v laboratořích musel zkusit, jaké to asi bude, místo zlata nebo oceli používat třeba karbon nebo titan. Dnes hodinky s monogramem RM zdobí zápěstí celebrit i byznysmenů, od Jay Z přes golfistu Bubbu Watsona po Rafaela Nadala a Natalii Portman. A Mille dál spřádá své plány na ještě důmyslnější hodinářské „rakety“. Před svým říjnovým odletem do Hollywoodu nám po telefonu ze své kanceláře v Paříži vysvětloval, proč za jeho hodinky utrácejí nejbohatší lidé tolik peněz.

Vaše hodinky si člověk nesplete. Když jste před mnoha lety značku zakládal, chtěl jste být prostě jen jiný?

Vždy říkám, že koncept značky Richard Mille stojí na třech nohách. První ideou bylo, aby moje hodinky a značka byly extrémně kvalitní v technologiích a velmi moderní, na hraně toho, co je v hodinářském světě běžné. Miluji auta a letadla a při pohledu na mé hodinky musí být každému jasné, že se po inspiraci ohlížím právě v tomhle oboru. Začíná to tvarem pouzdra a hodinkami, které dokážou měřit přetížení ve formuli 1, to zatím končí.

Druhou ideou je vyrábět hodinky, které člověka praští do očí. Tím, že mají nějaký výraz a vizi, je prostě nepřehlédnete.

A třetím kritériem vždy je, aby hodinky dobře seděly na ruce. Byly lehké a příjemné na nošení. Proto se také snažím používat speciální letecké materiály. Mně se nikdy nelíbily takové ty masivní kovové hodinky, které už na první pohled měly vyjadřovat, jak jsou těžké, a tudíž drahé a hodnotné. Hodinky musejí něco vydržet, aby se je majitel nebál nosit, přestože jsou drahé. Myslím, že opravdu dobré hodinky nepatří do sejfu, ale na ruku.

A k tomu všemu se váže ještě jedno pravidlo, které jsem ale raději nikdy nikam nesepisoval: Nikdy nezáleží na tom, kolik bude vývoj hodinek stát – prostě

osobnost když se povede výjimečný kousek, není potřeba hned počítat bankovky.

Když se bavíme o penězích, hodí se poznamenat, že vaše hodinky patří mezi ty vůbec nejdražší na světě. A nosí je ti nejbohatší lidé, celebrity. Nekoukají na cenovku?

Víte, musím být byznysmen jako každý jiný. Ale nepředstavuji si, kolik by asi hodinky měly stát, kolik z výnosů utratím za marketing, a kolik si tedy můžu dovolit investovat do vývoje. Prostě vyrobím výjimečné hodinky a pak je za určitou, i když pro někoho třeba extrémně vysokou, cenu prodám. Vždycky.

S tou cenou je to zajímavé. Co v době krize vypadalo jako bláhová cifra, je z dnešního pohledu jedna z nejdůležitějších charakteristik značky. Lidé vědí, že mé hodinky jsou velmi drahé, a akceptují to. Dokonce bych řekl, že svým způsobem vyžadují nejenom jedinečný produkt, ale i za jedinečnou cenu. Dokonale to souzní s mojí představou extrémního luxusu.

Myslíte snad nějaký nadluxus?

Ano, vždyť se podívejte kolem sebe. Když se dnes hovoří o luxusu, je řeč o produktech, které se vyrábí v milionech kusů.

Nesou sice známou značku a nejsou levné, ale nemůžeme je zároveň v žádném případě označit za jakkoliv exkluzivní a výjimečné. A bohatí lidé chtějí pouze výjimečné a originální věci. Když je někdo miliardář, jeho cenová hranice luxusu je velmi posunutá od představy, kterou mají i třeba vysoce postavení topmanažeři v mojí nebo ve vaší zemi.

Nejste tedy příznivcem takzvaného dostupného luxusu?

Luxus pro masy? To nedává smysl. Alespoň ne mně.

Kolik kusů hodinek vlastně za rok prodáte? Ty nejexkluzivnější známé hodinářské značky prodávají v desítkách tisíc kusů.

Letos prodáme asi 2700 kusů. očekávám obrat kolem sto čtyřiceti milionů eur.

Už třetí rok se pohybujete v podobných číslech v počtu kusů, ale navyšujete obrat.

Cíleně nevyrábíme více. Zájem mezi zákazníky je větší, ale je důležité udržet kvalitu. Hodinky z titanu, karbonu nebo safíru nejsou na výrobu vůbec jednoduchá věc. Za takovou cenu člověk očekává záruku, že si kupuje vysoce sofistikovanou a funkční věc.

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Hodinky musejí něco vydržet, aby se je majitel nebál nosit, přestože jsou velmi drahé.

STRANA 29

12 GRAMŮ PRo NADALA Hodinky RM35-1 RAfA, které nosí i při svých zápasech tenista Rafael Nadal.

Díky použití hi-tech materiálů váží pouhých 12 gramů.

STRANA 30

osobnost

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Vaše hodinky nosí velmi mnoho významných lidí, kteří jsou zvyklí na individuální servis. Prodáváte některým z nich hodinky přímo vy? Vyžadují to?

Já osobně hodinky nikomu neprodávám.

Ale na jejich privátní party chodíte.

To ano. I my samozřejmě pořádáme společenské akce. A i když je mi už šedesát a manželka mi říká, abych se uklidnil, baví mě na ně chodit. Pro mě jsou všichni ti slavní lidé fanoušci mé značky. Někteří z nich dokonce velmi blízcí přátelé, třeba jako Rafael Nadal. Na kurtu je to rváč, jak má být, ale v soukromí je to naprosto fantastický člověk.

S vašimi hodinkami má ale docela smůlu.

Jedny v hodnotě 10 milionů korun mu kdysi ukradli v Torontu, další se ztratily z jeho hotelového pokoje předloni v Paříži, v den, kdy vyhrál turnaj v Rolland Garros. Média pak byla plná titulků, že si vítězstvím vlastně ani tak moc nevydělal...

Ale tyhle hodinky se v Paříži nakonec našly. Víte, on je Rafa v soukromí docela roztržitý. Když jdeme například do restaurace, musíme ho pořád hlídat, aby měl peněženku, nenechal někde ležet klíče anebo právě hodinky. Tenkrát při Rolland Garros zjistil, že mu jedny hodinky chybí. Ukázalo se, že na ně měl zálusk barman z hotelu, byl to totální blázen do mých hodinek.

Dostal se tajně do Rafova pokoje a hodinky vzal. Později je chtěl zabalené schovat pod kámen u cesty k němu domů, ale to už mu byla v patách policie.

Takovou vášeň pro hodinky Richard Mille chápete, ne?

Ale samozřejmě. Taky proto jsme odmítli tu věc dál řešit na policii.

„Rafa je mimo kurt trošku roztržitý, občas někde zapomene hodinky za pár milionů...“

Světem hodinářství nyní hýbají dvojí hodinky: ty první jsou nejkomplikovanější hodinky na světě od Patek Philippe (viz str. 98).

Co na ně říkáte?

Je to krásný kousek. I když jsou tyto hodinky vždy vyráběny jen v několika málo kusech, je to nádherná ukázka hodinářského umění.

A Apple Watch?

Takové hodinky beru jako zábavu. Já sám také nosím jedny smart hodinky.

Vy? Ano. Na levé ruce mám jedny, které komunikují s mým mobilem. A na pravé

STRANA 31

NA DRUHÉ STRANĚ ZEMĚKOULE ZA DVĚ SEKUNDY.

Grande Reverso Ultra Thin Duo. Jaeger-LeCoultre Calibre 854/1.

Dva číselníky poháněné jediným strojem: úplně poprvé odhalují ikonické hodinky Reverso svou druhou tvář v ultra tenkém pouzdře. Kombinují dva otočné číselníky a nabízejí tak svému majiteli fascinující cestu časem.

Spojení dokonale propracovaného stylu a hodinářského umění pramení ze 180 let odborných znalostí rozvíjených jejich tvůrci v údolí Vallée de Joux.

PN001526-1

ZASLOUŽÍTE SI SKUTEČNÉ HODINKY.

Pařížská 11, Praha 1, Tel.: 224 810 890 www.carollinum.cz

STRANA 32

osobnost

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

mám hodinky Richard Mille. A víte, jaký je podle mě největší problém chytrých hodinek? Abyste zjistil čas, musíte vždy zmáčknout nějaké tlačítko nebo se dotknout displeje. Kdežto na normální hodinky se prostě jen podíváte. Takže čas sleduji na mechanických hodinkách a přehled o e-mailech a hovorech mám na chytrých hodinkách. Myslím, že se to docela dobře doplňuje.

A co nějaké chytré hodinky Richard Mille?

Nic se nedá odmítnout dopředu. Musely by být unikátní. Další podmínkou by bylo, že pokud by se vybila baterie a elektronické funkce by přestaly jít, časomíra by musela fungovat dál. A třetí: chtěl bych si být jistý, že takové hodinky dokážeme opravit i za třicet čtyřicet let, a ne že za dva roky už bude jejich elektronika totálně zastaralá. Skutečné hodinky, ať už jim budeme říkat chytré, nebo ne, by měly ukazovat čas i za padesát let.

Hodinky pilota formule 1 Romaina Grosjeana mají pouzdro z vrstveného karbonu, který připomíná kresbu dřeva.

Existují nějaké hodinky Richard Mille, které máte jen vy?

Nemám. Už jen ty hodinky, které normálně vyrábíme, mi přinášejí tolik starostí, že se do žádných dalších experimentů nepouštím. občas zákazníci chtějí nějakou specialitu, ale nemáme na to teď kapacitu.

Společnost stále patří vám a vašemu společníkovi?

Ano, jsme malá soukromá firma. Dostali jsme během minulých let mnoho nabídek od těch největších skupin na trhu s luxusním zbožím, jako je například Kering a další, ale neprodali jsme. I když někdy mě tedy svrběla ruka, jaké neuvěřitelné částky ležely na stole. A to si dokážete představit, že moje vnímání obrovských částek je specifické.

Ale není důvod prodávat firmu. Jsme ziskoví, veškerý vývoj jsme schopni financovat sami. A je to stále zábava!

Tyto hodinky s tourbillonem v puse lebky vlastní například brazilský fotbalista Neymar.

Četl jsem, že existuje několik sběratelů vašich hodinek. Potkáváte se s nimi?

Ano, zrovna minulý týden jsem v Hongkongu seděl s takovým velmi nenápadným skromným mužem. Měl mé hodinky na ruce, tak jsem mu je pochválil. Líbí se vám, co dělám? ptám se ho. A on: Ano, líbí se mi to natolik, že jich mám doma čtyřicet. A až jednou zemřu, chci si je všechny vzít s sebou do rakve. Tak to tedy překvapilo i mě.

STRANA 33

PN001513-3

STRANA 34

hračky

proč ne?! – Říjen 2014

Dávno předtím, než Karel Čapek použil slovo „robot“, vytvářeli mistři hodináři podivuhodné stroje, které se chovaly jako živé bytosti. Pohyblivé automatony, v jejichž tělech bilo mechanické srdce.

TexT: Kateřina HANáČKová – FoTo: Jaquet Droz, Bowes Museum, Sotheby’s

K sestrojení automatonu, který uměl psát, STRANA 35 potřeboval Jaquet-Droz přes šest tisíc součástek.

Mechanický chlapec dá dohromady jakýkoli text o délce čtyřiceti znaků, jeho tvůrce do něj naprogramoval větu „Les automates de Jaquet Droz à neuchatel“ (Automatony Jaqueta-Droze z Neuchâtelu).

STRANA 36

hračky

STRANA 37

Š

výcarský hodinář Pierre Jaquet-Droz měl smysl pro humor.

Na konci prudérního osmnáctého století, kdy ukázat kotník znamenalo pro dámu zadělat si na špatnou pověst, vytvářel zlaté kapesní hodinky s lechtivým překvapením. Jejich zadní kryt tvořil rozkošný galantní výjev, na němž se šlechtic dvoří cudné pastýřce.

Když se ale člověk podíval do strojku, naskytl se mu pohled na rozpohybovanou scénu, která ukazovala, co po onom nadbíhání následovalo v soukromí komnat.

Jiný kousek se Jaquetu-Drozovi povedl, když chtěl Marii Antoinettu ohromit svým nejnovějším vynálezem – mechanickou panenkou, která dovedla kreslit.

Postava malého chlapce skrývala v útrobách komplikovanou soustavu ozubených koleček a kotoučů s nesouměrně vykousnutými okraji, po nichž se sunuly kovové ručičky. Když se strojek natáhl, chlapeček se dal do kreslení a přitom sledoval hrot uhlu očima, pohyboval hlavou, a dokonce odfoukával černý poprašek, který na kresbě nechávala tuha. Jaquet-Droz královně tvrdil, že stroj namístě zhotoví její portrét. Potom, co jej spustil, se však místo profilu Marie Antoinetty začal na papíře rýsovat psí hřbet. Přihlížející dvořani ztuhli v očekávání, jak náladová a nevypočitatelná královna zareaguje, ta se ale smála a tleskala – na obrázku totiž viděla sebe.

Automatony – kuriózní stroje, jež se uměly pohybovat a tvářit jako živé by-

tosti – představovaly vrchol dobového inženýrství, mechanický zázrak a předmět údivu. Lidé žasli nad jejich schopností imitovat život, který se v nich probudil po otočení klíčku. Pravidelné cvakání tisíců součástek evokovalo rytmus lidského tepu a osvícenští filozofové začali tělo člověka naráz popisovat jako dokonalý, Bohem sestavený automaton s přidanou duší. Jaquet-Droz svými vynálezy ohromil španělský královský dvůr do té míry, že se dvořané při jejich předvádění zděšeně křižovali a klidili ze sálu. Aby se hodinář vyhnul obvinění ze spolupráce s ďábelskými silami, sám preventivně přizval hlavu inkvizice a mechanismus svého vynálezu mu názorně vysvětlil.

Nějaký čas se automatony objevovaly hlavně na fasádách věžních hodin a orlojů, kde měly lidem připomínat postavy světců a poučovat je o ctnostech. Brzy se z nich ale stala privátní kratochvíle pro horních pár desítek – králové je sbírali do svých kabinetů kuriozit a jejich předvedení platilo za exkluzivní podívanou, jíž nesměl přihlížet nikdo ze služebnictva, natož z ulice. Salcburský palác Hellbrunn, postavený na míru rozmarným radovánkám aristokracie, dodnes skrývá v zahradách zábavné pohyblivé hračky, mechanické kanadské žertíky a také fantastické divadlo s více než dvěma sty hýbajícími se figurkami. Scéna je utopií harmonicky fungujícího města, v němž řemeslníci od zlatníků po stloukače másla spokojeně konají svou práci, zatímco

Kreslicí automaton má v repertoáru čtyři motivy: amorka ve voze taženém motýlem, obrázek psa s nápisem „Mon Toutou“ (Můj pejsek), společný portrét Ludvíka xv. a Marie Antoinetty a portrét Ludvíka xvI.

STRANA 38

hračky

proč ne?! – Říjen 2014

Zámožní čínští obchodníci bláznili po kapesních hodinkách se skrytým erotickým automatonem. v evropě patřily k oblíbeným darům, který se po svatbě dával mladým novomanželům. Církev je záhy zakázala a dávala ničit, proto dnes patří ke sběratelským raritám.

v Číně budili údiv ptáčci vyskakující z hodinek, jejichž zpěv byl k nerozeznání od slavíků.

panáčci s napudrovanými tvářemi a účesy stoupajícími do nebe postávají na balkonech a s výrazem vrcholného znudění se ovívají malovanými vějíři.

Nejvytříbenější automatony se vyráběly na zakázku pro zámožné a náročné čínské klienty. Zatímco evropané šíleli po tamním čaji, hedvábí, porcelánu – zkrátka po všem, z čeho čišely orientální dálky – Číňané nestáli o nic, co jim nabízel starý kontinent. Jedinou výjimkou byly automatony. Údiv v Číně budili miniaturní ptáčci vyskakující z kapesních hodinek, jejichž zpěv byl k nerozeznání od skutečných slavíků. K jejich zhotovení bylo zapotřebí šroubků malých jako zrnko písku, s nimiž se před vynálezem petrolejové lampy muselo po setmění pracovat za slabého mihotání svíček. Anglický stříbrotepec, obchodník a showman James Cox pak pro východní trh vytvářel monumentální hodiny nesené na hřbetech ebenových slonů, bohatě zdobené hrací skříňky i hrající krabičky na šňupací tabák. Pro pobavení indického mahárádži zhotovil bohatě zdobené mechanické divadlo přehrávající mírumilovnou venkovskou scénu, kterou si majitel mohl na přání okořenit výjevem erotických radovánek, jež se konaly na druhém jevišti skrytém pod víkem. v Londýně a Paříži stáli zámožní měšťané fronty na exhibice mechanických stvoření, která působila, že místo soustavy šroubků a koleček skrývají pod šaty

kůži, maso a kosti. Mistr Jacques de vaucanson věřil, že mezi člověkem a strojem zas tak velký rozdíl není. v touze vytvořit skutečnou dokonalou automatickou bytost brával od chirurgů lekce anatomie a po nocích pitval a studoval skutečná srdce. Jako doktor Frankenstein se snažil uměle simulovat krevní oběh, dýchání a trávení. Dlouhé hodiny pozoroval flétnistky při cvičení, aby odvodil princip pro mechanické plíce a pochopil způsob, jakým ústa a jazyk tvarují vzduch do podoby libozvučných tónů. Členové francouzské Akademie věd se v roce 1738 museli štípat do rukou, aby se ujistili, že nesní, když jim vaucanson předváděl svého hráče na flétnu – postavu pastevce v životní velikosti, který uměl zahrát dvanáct písniček, aniž by mu musel pomáhat hudební strojek skrytý v jeho těle. Aby muzikantovy prsty přirozeněji přiléhaly na otvory píšťalky, nechal ho vynálezce později od hlavy k patě potáhnout skutečnou kůží. Jaký konec vaucansonovy automatony potkal, nikdo neví. K velkému zklamání všech ředitelů muzeí se všechny jeho zázračné mechanismy ztratily. Možná padly za oběť velké francouzské revoluci. Možná se jejich součástky dodnes nepozorovaně válejí u někoho ve sklepě, jak navrhuje film Nejvyšší nabídka s Geoffreym Rushem. Anebo je to tak, jak se píše v knize Hugo a jeho velký objev, a skládá je dohromady dvanáctiletý sirotek žijící ve věži nádražních hodin,

STRANA 39

Výhradní zastoupení: NEST, spol. s r.o., tel. +420 281 913 697, www.svycarskehodinky.cz PN001573-1

STRANA 40

hračky

proč ne?! – Říjen 2014

Mechanická labuť, kterou v roce 1773 sestavil James Cox, je dodnes k vidění v britském Bowes Museu. Aby se neopotřebila, pouští se jen jednou denně.

Její čtyřicetisekundový výstup začíná každý den ve dvě odpoledne.

Labuť ladně otáčí krkem a cvaká přitom zobákem.

Pak pozře jednu z mechanických rybek.

aby mu automaton nakonec vyjevil vzkaz, který navždy změní jeho osud. Žádný jiný stroj nebudil tolik emocí a nedráždil představivost tak jako tihle mechaničtí tvorové. Jejich geniální stavitelé se brzy začali řadit ke společenským prominentům, ba celebritám. Belgický emigrant Joseph Merlin si budoval image extravagantního podivína a jeho eskapády byly soustem pro dobové bulvární sloupky. Na módních večírcích se objevoval v kostýmu dámské výčepní, v podpaží držel housle a servíroval hostům nápoje, zatímco kolem nich projížděl na kolečkových bruslích, jež patří k jeho vynálezům.

Na jedné party v Soho nezvládl brzdění a vrazil přímo do obřího zrcadla, které se v tu chvíli rozlétlo na střepy, o něž se těžce pořezal. o co nešikovnější byl ale bruslař, o to dovednější byl mechanik. v pozdním 18. století ohromil smetánku labutí vyrobenou ze stříbra, v níž se snoubila dokonalá hodinářská práce se šperkařskou invencí. Pták se kolíbal na vodních vlnkách simulovaných rotujícími skleněnými pruty, na jejichž nepra-

videlném povrchu se odráželo slunce jako na skutečné hladině. Po natažení začala labuť ladně otáčet krkem, který se kroutil stejně plynule jako tělo úhoře, a cvakala přitom zobákem. Ten naráz prudce zabořila mezi hemžící se mechanické rybky a jednu z nich pozřela. Celých čtyřicet sekund, po které výjev trval, lidé úžasem zadržovali dech. Jak se labuť napřimovala, v černých očích z ebenového dřeva se jí zalesklo odražené světlo a diváci přísahali, že v ní v tu chvíli vzplál život. I spisovatel Mark Twain ve svém cestopise líčí, s jakou graciézností se zvíře hýbalo a jak divokou inteligenci mělo v pohledu. Jako kdyby se pták nevylíhl v hodinářské dílně, ale v mokřadech zarostlých rákosím, odkud si zaletěl na světovou výstavu v Paříži a cestou se vykoupal ve stříbře.

Nadpřirozené schopnosti pak lidé přisuzovali přístrojům Wolfganga von Kempelena, jemuž se povedlo dokonale mystifikovat nejen laické davy, ale též nejmocnější muže svého století. vynálezce dbal na dramatickou prezentaci: diváci přišli do setmělého sálu osvětleného plá-

PN001574-1

STRANA 41

hračky

STRANA 42

polavou září několika svíček a na pódiu spatřili figurínu v tureckém turbanu, která držela dýmku. Ruku si přitom opírala o polštář z rudého sametu a strnulým pohledem zírala na šachovnici, jež ležela navrchu vyřezávaného kabinetu. von Kempelen přihlížející vyzval, aby se pokochali mechanickým soukolím uvnitř skříně, pak dvířka zavřel, odstranil polštář zpod Turkovy ruky a otočil klíčkem. ozvalo se rytmické klapání a stroj k ohromení všech zahájil hru. Šachový automaton absolvoval vítězné turné po celé evropě – na univerzitách, v prominentních kavárnách i na královských dvorech zahanboval vládce, vojevůdce i šachové experty. Porážku utrpěl americký diplomat a vynálezce Benjamin Franklin, a dokonce i Napoleon Bonaparte, pro něhož byla prohra dosud neznámou zkušeností.

Zkoušel na stroj dokonce vyzrát podvodným tahem, Turek ale reagoval tím, že prudkým pohybem ruky shodil všechny figurky z hrací desky. Šokované publikum se ptalo, co je tahle věc zač, že si dovolí rozlítit se na nejmocnějšího muže světa.

Nebo spíš – kdo je to? vycházely stovky pamfletů, jež čtenářům tvrdily, že odhalily Turkovo tajemství. Stroj zevnitř řídí inteligentní opice. Uvnitř sedí beznohý muž. von Kempelen se spolčil s temnými silami.

Mechanismus Turka nedal spát ani edgaru Allanu Poeovi, který přišel s celou řadou vysvětlujících teorií. Nikdo netušil, že se dovnitř kabinetu ve skutečnosti pohodlně vejde dospělá osoba, která

hru ovládá – člověk sedící uvnitř vlastně předstíral, že je strojem, který se tváří jako člověk. Právě ono znejasnění hranic mezi tím, co je člověk a co stroj, vedlo ke strachu, jaká budoucnost lidstvo čeká, až bude mechanika schopná napodobit lidský rozum a hodinový strojek nahradí živou mysl. Automatony byly proto nejen objekty úžasu a obdivu, ale také obav a zlého tušení. Spisovatel e. T. A. Hoffmann vypráví v povídce Pískař z počátku 19. století o studentovi, který si nechá podomním prodavačem vnutit dalekohled. Když ho přepadne dlouhá chvíle, bloumá pohledem po fasádě protějšího domu a spatří dokonale stavěnou dívku, jak nehybně sedí u stolu s rukama v klíně a zírá na stěnu před sebe. Mladík má z jejího nepřítomného pohledu a neživé ztuhlosti nejdřív husí kůži, postupně však jejímu topornému půvabu propadne. Zjistí, že dívka umí čarokrásně zpívat a rytmicky tančit a že je vynikající konverzační partnerkou – vydržela mu naslouchat celé hodiny, aniž se hnula, nepřerušovala jej štěbetáním o tom, kdo co kde s kým, nezívala a nehrála si s psíkem a na všechno, co jí pověděl, odpovídala nadšeným: „Ach, ach!“ Když ale hoch nakonec zjistí, že jeho ideální žena je strojem na klíček, ztratí rozum a skočí z radniční věže. všechny ty oživlé loutky s prázdným pohledem, mechaničtí hudebníci s nepřirozeně pravidelnými pohyby a klauni s koulejícíma se očima a strnulým úsměvem vyvolávaly v citlivých jedincích au-

proč ne?! – Říjen 2014

tomatonofobii – panickou hrůzu z neživých objektů, jež se vydávají za člověka.

Z téhle prazvláštní úzkosti, kterou později dopodrobna studoval i Sigmund Freud, dodnes čerpají autoři hrůzyplných příběhů, v nichž člověka terorizuje hračka ovládaná zlovolnými silami. Automatony však nepodněcovaly jen literáty, ale rovněž průmyslníky. Skupinka zámožných továrníků jednou u večeře diskutovala nad tím, jak by se dal urychlit proces ručního tkaní látek. Jeden z džentlmenů si vzpomněl, že na londýnské show viděl Turka, a ze způsobu, jakým jeho ruka hýbala figurkami na šachovnici, okoukal princip pro automatizovaný tkalcovský stroj. Kreslící automaton z dílny Pierra Jacquetta-Droze, který v soustavě disků s různě zvlněnými kraji skrýval naprogramovaný obraz, pak inspiroval vynálezce gramofonu, jehož jehla čte vinylovou desku podobně, jako čtou mechanické ručičky informace zakódované do kotoučů.

Průmyslová revoluce nahradila důvtipné mechanické hračky továrními mašinami, jež sloužily užitku spíš než kratochvíli, a automatony stvořené k ohromování se odklidily do muzejních vitrín. Ani v nich však nepřicházejí o svou sílu. I když umí moderní roboti provádět komplikované neurochirurgické zákroky, hrát fotbal, cestovat po Marsu nebo číst noviny, lidé pořád stojí fronty, aby mohli spatřit dvě stě let starou mechanickou bytost s kovovou páteří a srdcem z hodinového strojku.

A celých čtyřicet sekund, kdy její život trvá, úžasem zadržují dech.

Pohyblivé hračky dnes patří ke sběratelským pokladům. Stonožka zdobená diamanty a malovaná emailem se v Sotheby’s prodala za 230 tisíc liber, mahárádžův erotický automaton je k mání za 400 tisíc liber.

STRANA 43

Nejvyšší čas přesednout.

Ford Kuga Trend Edition S Ford technologiemi do města i do terénu V nabídce s výjimečným zvýhodněním a bohatou výbavou navíc: • Vyhřívání předních sedadel, čelního skla i trysek ostřikovačů • Multimediální systém SYNC – rádio, CD, USB a Bluetooth • Automatická dvouzónová klimatizace • 17" kola z lehkých slitin a střešní ližiny • Parkovací asistent se zadními senzory Využijte výhodného financování FORD CREDIT ford.cz

* Uvedená cena platí pro motor 1.6 EcoBoost, výkon 160 k, pohon 4 × 2. Kombinovaná spotřeba pro model Kuga: 5,3–7,7 l/100 km; emise CO2: 139–179 g/km. Platnost nabídky do vyprodání skladových zásob. Zobrazený vůz obsahuje prvky příplatkové výbavy.

Navštivte autorizované prodejce Ford, nebo volejte 800 FORD CZ (800 3673 29).

PN001549

nyní se zvýhodněním

152 950 Kč za akční cenu 529 990 Kč*

sTRaNa 44

rozhovor

proč ne?! – ŘíJeN 2014

sTRaNa 45

Mistr hodinář Dnes je centrum Prahy svou koncentrací luxusních obchodů srovnatelné s jinými velkoměsty, ale před pár desítkami let tomu bylo jinak. Jedním z lidí, kteří sem prošlapali cestu kvalitním švýcarským hodinkám, je nestor pražské hodinářské scény Vladimír Bechyně.

TexT: Radek NaVRÁTiL – iLUsTRaCe: Daria MaKeeVa

sTRaNa 46

rozhovor

H

odinařina je obor, kde má model rodinné firmy výsadní postavení. Podíváme-li se do nejvyšších pater, například stále existuje (a prosperuje) nemálo manufaktur, na jejichž chodu se různým způsobem podílí několikátá generace zakladatelů. To samé ale platí i pro menší hodinářské obchody. Tradice se ve světě mechanických hodinek cení obzvlášť.

U nás byla tato kontinuita přerušena, přesto pomalu znovu vznikají nové hodinářské dynastie. Zakladatel Hodinářství ve Štěpánské ulici Vladimír Bechyně (73) předává podnikání dceři Lence.

Do firmy však stále dvakrát týdně dojíždí a kontroluje, zda vše správně běží a soukolí se nezadrhává. Pokračovatelka rodinné firmy sice původně studovala na FF UK a později pár let operní zpěv, životaběh a okolnosti ji však pozměnily plány a udělaly z ní šéfovou známého hodinářství. „Předání toho, co člověk za desítky let vybudoval, někomu mimo rodinu, si v našem oboru neumím představit,“ říká trochu autoritativně a přitom přesvědčivě jedna z žijících legend českých hodinek, muž, který navenek proslul jako první hodinář v bývalém východním bloku, který mohl oficiálně prodávat rolexky.

JaK ZísKaT RoLex „Když se v devadesátých letech otevřely brány do světa, jezdili jsme do Basileje na veletrh, ale stánek Rolexu jsme okukovali jen zvenku. samozřejmě jsme jim pravidelně psali, že bychom měli zájem jejich značku u nás zastupovat, ale dlouho nepřišla vůbec žádná odpověď. až po čase zničehonic zavolali z Rolexu, že druhý den přiletí do Prahy, ať jim najdu ubytování a přijedu pro ně na letiště. Tak jsem druhý den vzal škodovku a odvezl je k Hiltonu.

Zakroutili hlavou, prý ne, takových hotelů máme u nás spoustu, my chceme bydlet v nějakém typicky českém hotelu. Co jsem měl dělat? Nakonec mě napadl hotel Villa Voyta v Krči, tak jsme tam znovu škodovkou dorazili a oni hned, jó, to se nám líbí.

Potom tam zůstali asi tři nebo čtyři noci. objeli si tenkrát celou republiku, Brno, Vary, nakonec jsme jim zbyli já a jeden pražský kolega z branže.“ „Před svým finálním rozhodnutím Švýcaři uspořádali večeři, kam pozvali jen nás dva s manželkami. spolu se svým kolegou z branže, nyní soupeřem, jsme byli požádáni, abychom pronesli něco o sobě,

Tatínek vykrmil býka a prodal ho.

Za tři tisíce korun mi koupil moje první hodinky.

proč ne?! – říjen 2014

dnes by se řeklo o svých hodinářských kompetencích. Začal jsem mluvit víceméně z nervozity o tom, že jsem vlastně původem zemědělec a že hrabání v půdě mě vždycky hrozně bavilo,“ směje se Vladimír Bechyně. „Manželka do mě kopala pod stolem, ať neplácám hlouposti. Dopověděl jsem asi dvě věty, pak řekli, že to už stačí. Následně dostal slovo kolega a mluvil, myslím, o hodně zajímavěji než já. Nakonec se hlavní ředitel Rolexu poradil s kolegou, vrátil se, plácnul dlaní do stolu přede mnou a řekl: Dáváme to vám... Tomu se skoro nedalo uvěřit.“ skutečně jsme byli dlouho jediní prodejci Rolexu v bývalém východním bloku. Jezdili za námi Maďaři, Poláci, Rusové a ptali se, jak jsme Švýcary dokázali přesvědčit. Zástupce Rolexu si mne tenkrát po večeři vzal stranou a prozradil mi, proč jsme vyhráli. Prý si o všech kandidátech už předtím zjistili všechno, co šlo, věděli, že hodinářské řemeslo děláme kvalitně.

Možná trochu rozhodla nakonec ta půda. on byl totiž také ze sedlácké rodiny.“ HoDiNKy Za BýKa Při pohledu na polínka dříví, úhledně srovnaná v dokonale lícujících komíncích, je poznat, že jsme na návštěvě u muže, který ctí přesnost. Vladimír Bechyně si už pár let užívá důchodu nejraději ve svém domě za Prahou. Vyrovnaná polínka ale nejsou jediný doklad jeho pracovitosti.

Dům obklopuje vzorně udržovaná zahrada, ve které je dalším oblíbeným místem pana Bechyněho skleník. o kus dále za plůtkem se zase spokojeně promenují slepice a křepelky. „silný vztah k půdě mám od dětství, vyrůstal jsem v Borovnici na Vlašimsku, kde měli naši hospodářství. Třeba své první pořádné hodinky jsem získal v podstatě za býka. Když jsem po vyučení nastoupil jako mladý hodinář do jednoho krámku na Malé straně, jednou mi můj mistr nabídl krásné hodinky, jen za ně chtěl 3000 korun, to byly tehdy ohromné peníze, které jsem samozřejmě neměl. Říkal jsem to otci, a ten odpověděl – počkej na jaře.

Vykrmil býka, prodal ho a daroval mi tu částku na hodinky. Z toho vidíte, že mám opravdu sedlácké kořeny.“ říká s úsměvem Vladimír Bechyně. „Půda je mou velkou vášní i dnes. ale nejenom půda, i veškeré práce kolem domu. Po těch letech, co jsem každý den nosil oblek a musel být pozitivně naladěný v každé minutě, je pro mne zahradni-

sTRaNa 47

www.ton.eu

hand-crafted chairs… for generations merano chair designed by Alex Gufler A/IT PN001537

rozhovor

sTRaNa 48

proč ne?! – říjen 2014

Zlaté hodinky Lemania, které mu jako mladému hodináři pořídil otec, vlastní Vladimír Bechyně dodnes.

čení a fyzická práce ten nejlepší relax, “ říká spokojeně pan Bechyně.

Dceři bylo zvěře líto, a tak mi zkazila parádní ránu,“ vypráví dnes už smířlivě.

Na LoVU „Vedle zahrady mám ještě dalšího velkého koníčka, který mne drží už od mládí – myslivost. Čekání na divočáka nebo na vysokou na posedu, kolem ticho a sníh, to je jeden z nejsilnějších zážitků, který se nedá popsat. Krom toho se mi moc líbí myslivecké rituály a vůbec tradiční myslivecká kultura, která se u nás zachovala.

To k tomu prostě patří. Nedaleko rodné vísky jsem členem sdružení vlastnícího honitbu. Tam většinou jezdím, nebo k přátelům na pozvání. V naší honitbě jsem si zařídil trochu lépe vybavený posed, takže to čekání není zas tak nepohodlné, jak to může vypadat. V podstatě to tam mám jako doma.“ Vladimír Bechyně si ale nesplnil všechny myslivecké sny: „Rád bych někdy lovil v Kanadě medvědy. ale nevím, jestli se mi to někdy splní. Nejsem tak dokonale jazykově vybaven, abych tam odjel sám, a žena ani dcera mou vášeň úplně nesdílí. starší dceru jsem vzal na lov jen jednou. Po dlouhém čekání jsem konečně měl na mušce divočáka, ale najednou slyším „kšáá, kšáá“.

KUKaČKy Mezi svými známými a přáteli je pan Bechyně pověstný ještě svou pozoruhodnou sbírkou kukaček. „Mám rád dřevo a z kukaček na mne dýchá ta venkovská atmosféra, kterou mám taky pořád rád.

Většinu příležitostí k rozšíření sbírky mi přinesla má profese. Každé kukačky mají svůj nádherný příběh. Jedny z mých nejcennějších kukaček pocházejí z roku 1820 a mají tak zajímavý příběh, že by to bylo na další článek,“ směje se pan Bechyně. „Jednou jsem získal zajímavé kukačky, ale vůbec se mi nelíbil korpus, tak jsem si nechal zhotovit nový, s dřevořezbami znázorňujícími zemědělský motiv, který si pamatuji z dětství,“ ukazuje pyšně monumentální kukačky s vesnickou žánrovou scénkou.

JaK To ByLo „Před revolucí se tu samozřejmě švýcarské hodinky neprodávaly. akorát v Tuzexu se občas objevilo třeba patero rolexek, úplně základních modelů, které vycházely asi na 25 000 tehdejších korun. a byly

hned pryč. U nás se prodávaly ruské hodinky, Vostoky, Poljoty a další značky, pak východoněmecké hodinky z Glashütte a Ruhly. Nejdražší stály asi 250 nebo 350 korun,“ říká pražský hodinář, který vedl hodinářství v pražské Štěpánské ulici, patřící družstvu soluna. Pak přišel rok 1989 a po něm se mi povedlo hodinářství privatizovat a rozšířit portfolio hodinek o prestižní švýcarské značky. „První značky, které jsme začali v roce 1993 zastupovat, byly Tissot, Longines a Certina. Největší úspěch bylo samozřejmě získání zastoupení Rolexu. Později jsme ještě přidali Tudor (2009) a Longines (2010). Letos jsme také otevřeli nový obchod na Václavském náměstí.

U hodinářských luxusních značek to může znít jako samozřejmost, ale vždy jsme se snažili vybírat do servisu i do obchodu ty nejlepší lidi. Těch není v téhle republice tolik. samozřejmě doufám, že jsem si do firmy vybral toho nejlepšího člověka, svou dceru. Mám radost, když mohu zákazníkům poskytnout ten nejlepší servis – ne jen prodat a dál se o zákazníka už nezajímat. Těší mne, když se pak tito zákazníci vracejí,“ shrnuje Vladimír Bechyně svou celoživotní hodinářskou filozofii.

sTRaNa 49

PN001546

sTrana 50

Na věčnost Lidé je uctívali jako světce, a proto jejich ostatky zdobili zlatem a diamanty. Ztracená nebeská sláva svatých hrdinů se teď dočkala vzkříšení.

TexT: Kateřina Hanáčková FoTo: Paul koudounaris

proč ne?! – Říjen 2014

Těla svatých se často aranžovala do póz, které měly působit živě a přirozeně. Protože kosti byly křehké a práce s nimi nesnadná, inventář poloh byl omezený, a tak světec nejčastěji ležel a rukou si podpíral hlavu. „Dnes mohou polohy působit groteskně, ve své době ale vyvolávaly přesný opak. Účelem bylo dodat jim nejvyšší možnou důstojnost, která v lidech vzbuzovala posvátnou zbožnost,“ říká historik Paul Koudounaris, který „nebeská těla“ fotografuje.

sTrana 52

v

tichém zapomnění, mezi barikádami zaprášeného harampádí, leží prosklená truhla. skrz zamazané sklo je v ní vidět postava, na níž se blýská světlo vrhané smaragdy. na sametovém polštáři tu ve věčném spánku dlí tělo, o němž si lidé kdysi mysleli, že patří světci. oděný do skvostného roucha, neztratil kostlivec nic z nádhery, kterou měl v dobách, kdy před ním ve zbožné úctě klekali věřící.

Před čtyřmi staletími se jeho ostatky s velkou pompou nesly ulicemi na nosítkách přikrytých baldachýnem. kostelní zvony, trumpety a kanony rámusily už od půl třetí ráno. v procesí kráčeli vojáci čestné gardy i panny ověnčené girlandami květin a za nimi se sunuly alegorické vozy, na nichž herci přehrávali skutky ze světcova života. Pak mniši vložili světcovo tělo za vitrínu svatyně a věřící, ochotní přečkat kilometrové fronty, k němu zvedali užaslý zrak a v slzách náboženského vytržení se modlili za svou spásu. „Ta síla víry, která kdysi kostem svatých přinášela slávu a zbožnou úctu, ve mně probouzí nesmírnou pokoru“, říká fotograf a vystudovaný historik umění Paul koudounaris, který cestuje po evropských kostelích a klášterech a pátrá v nich po osudu svatých relikvií. „dnes si to asi těžko představíme, ale nic v lidech nevyvolávalo takové zanícení jako příklad svatého mučedníka, který se raději vzdal vlastního života, než aby zapřel Boha.“ na první ostatky světce přišel náhodou. dokumentoval kostnici ve východním německu, když mu jeden z místních poradil cestu do opuštěné kaple, že prý v ní leží kostlivec zdobený drahokamy. „Myslel jsem si, že si vymýšlí, ale scéna vypadala přesně tak, jak popisoval. Považoval jsem ten nález za jednorázovou kuriozitu, brzy nato jsem však zjistil, že jde o ohromný fenomén,“ popisuje koudounaris. Během své badatelské expedice objevil v úkrytech chrámů desítky kostlivců s žebry zdobenými zlatým filigránem a prsty ovázanými šňůrami perel. jejich fotografie pak vydal v knize Heavenly Bodies. koudounaris vypátral, že všechna „nebeská těla“, jak zdobeným kostrám říká, patřila lidem z prvních století našeho letopočtu, z dob úsvitu křesťanství. stovky let ležela ukrytá v katakombách pod Římem, než je v 16. století objevili zemědělci pracující ve vinici. nikdo tehdy nemohl dokázat, že kosti patří skutečným mučed-

úhel pohledu níkům, církev ale nabídla příběh, který se skvěle ujal: pokud kosti pocházejí z éry pronásledování křesťanů, musí patřit hrdinům, kteří položili život za svou víru. draHá sláva Těla mučedníků cestovala z Říma na sever, do desítek kostelů a klášterů v Bavorsku, rakousku a Švýcarsku, kde byly svaté relikvie kvůli protestantskému řádění nedostatkovým zbožím. Hlavním úkolem chrámů pak bylo zajistit mučedníkovi výstroj, která bude odrážet slávu, jíž se mu v nebi dostalo za to, že se obětoval pro slávu Boží.

Taková sláva nevyšla zrovna levně. opatství začala po tisících objednávat diamanty, ametysty, rubíny a smaragdy.

Šperky a drahá roucha představovaly nebeské poklady, kterými se Bůh svým ovečkám odmění.

Šlechtické rodiny darovaly ze svých zásob šaty z drahocenných látek a počítalo se, že další klenoty věnují poutníci, kteří si k svatému přijdou pro přímluvu. s křehkými kostrami starými přes tisíc let bylo třeba pracovat pomalu a s velkou péčí, proto jejich dekorování často trvalo více než rok. Zdobila se lebka, končetiny i páteř, hlavní výstavní chloubu ale představoval hrudní koš. Plochý povrch žeber byl prázdným plátnem, na němž mohly zručné jeptišky z drahokamů a zlatých řetízků splétat složité ornamentální vzorce. diamantové šperky a extravagantní roucha neměly představovat rozmařilý luxus, ale záblesk nebeských pokladů, kterými Bůh zahrne ty, kdo mu oddají svůj život. Zdobená torza světců v lidech evokovala vidinu nebeského jeruzaléma.

Město nořící se z oblak bylo postavené ze zlata a drahého kamení a podle Bib-

proč ne?! – Říjen 2014

le v něm po smrti budou moci přebývat všichni, které si Bůh vyvolí. kdo chtěl jednou projít jeho branami, mohl pro to něco činit už teď – přispívat na vyšperkování světce. a pak si modlitbami naklonit jeho přízeň, aby za něj v nebi ztratil dobré slovo. nikdo se nepídil po tom, zda ostatky patří skutečným mučedníkům. Zatímco je zručné ruce jeptišek halily do drahokamů, setřásaly kosti svou anonymitu a přijímaly novou, posvátnou úlohu.

ZáZrak, kaM se PodívአPo celá tři století lidé ctili těla svatých jako mučedníky, patrony, místní ochránce a hrdiny, kteří pro Boha kdysi vytrpěli strašlivá muka. křesťanský spisovatel Tertullianus psal, že pro ty, kdo skutečně žijí vírou, nepřichází v úvahu poklidná smrt v teplé posteli, ale jen ostrá bolest umučení. věřil, že klíč k odemčení ráje má každý ve vlastní krvi, která musí téct proudem.

Farnost vedla každému světci vlastní „knihu zázraků“, do níž se zapisovaly jeho nadpřirozené skutky. První zápis většinou následoval pár dní poté, co tělo dorazilo do města, aby se stvrdil důkaz jeho svatosti. Po pár letech už jich většinou byly stovky. stačilo, aby farmář spatřil kočku, která vběhla do kostela a zanechala v něm loužičku zlaté tekutiny, jako to bylo v případě svatého Maxima ve švýcarském Bürglenu. nebo aby místní pradleně ustala horečka – to se svatý hned považoval za zázračného léčitele a v dobách epidemií se jeho tělo neslo ulicemi, aby město zbavil nákazy. jeptiška z města selingenthal jednou zachránila dusící se řádovou sestru tím, že jí dala napít oleje z lampy, jež stála pod ostatky svatého antonína. ampulky se zázračnou tekutinou se pak prodávaly místním i poutníkům jako všelék. sláva nebeských bojovníků začala opadat s tím, jak ztrácela moc katolická víra. v polovině 19. století byly kostry obalené v drahých rouchách považovány za bizarní a rozpačitou připomínku překonané minulosti. jak svatí ztráceli oporu, kterou měli v srdcích křesťanů, farnost je odklízela ze svatyní na půdy a do sklepů spolu s nepoužívaným liturgickým náčiním. „je smutné, že objekty kultu, které lidé kdysi uctívali a adorovali, teď leží někde v zapomnění,“ říká koudounaris. „svatí ztratili svoje místo a kdekdo teď na jejich zdobené kosti nahlíží jen jako na morbidní kuriozitu. rád bych jim navrátil aspoň záblesk té důstojné slávy, kterou kdysi měli.“

Svatý Valerius umístěný v kostele v německém Weyarnu svírá v dlani svazek bílých kvítků.

Představují symbol nebeského míru, který světec našel poté, co vytrpěl mučednickou smrt. Jindy se svatému kladly do rukou vavřínové ratolesti představující vítězství nad smrtí nebo pohárky s hnědým práškem – dehydrovanou krví, kterou křesťané získávali z těla umučeného hrdiny a pohřbívali spolu s ním.

sTrana 53

sTrana 54

úhel pohledu

proč ne?! – Říjen 2014

Kostry staré přes tisíc let byly křehké a bylo třeba s nimi pracovat s velkou péčí. Trvalo víc než rok, než se ošetřily, ochránily a nazdobily. Často přišly roztříštěné, proto se vytvářely jejich repliky ze dřeva či porcelánu.

Svatý Felix uložený v augustinském klášteře v německém Garsu nad Innem patřil k nejoslavovanějším světcům novověku, připisovala se mu schopnost činit zázraky a poutníci se k jeho ostatkům sbíhali z celé Evropy.

sTrana 55

sTrana 56

úhel pohledu

proč ne?! – Říjen 2014

Svatý Deodatus, jehož jméno znamená "Bohem daný", ve skutečnosti mučedníkem nebyl. Když nešlo určit, jakému světci by tělo mohlo patřit, jen se pokřtilo latinským jménem pro nějakou ctnost. Často se opakoval Klement (milost), Viktor (vítězství) nebo Felix (štěstí).

A když došly nápady, vždycky tu byla varianta Svatý Incognitus.

Svatá Caritas z Ursbergu je oděná do kostýmu, který kostelu věnovala místní šlechtická rodina.

Aby elegantní šaty nezastínily fakt, že je světice Kristovou bojovnicí, drží v ruce meč poskvrněný rudohnědou barvou, jež symbolizuje krev.

sTrana 57

STRANA 58

design

proč ne?! – Říjen 2014

Šperky jsou umění pro tělo Francesca Amfitheatrof, první žena na místě ředitelky designu šperkařského domu Tiffany & Co., debutuje novou kolekcí s názvem T.

TexT: red – FoTo: Martin CRooK, Tiffany & Co

STRANA 60

design

Navrhovala jste šperky pro módní domy jako Chanel a Fendi, pracovala jako kurátorka privátních i veřejných sbírek umění.

Kdy jste se prvně rozhodla navrhovat šperky a co vás k tomu přivedlo?

První šperk jsem vytvořila, když mi bylo patnáct. Ve škole nám jednou paní učitelka přivedla do třídy klenotníka, který nám vyprávěl o svém povolání, a mě to úplně fascinovalo. Teď jsem sama školená klenotnice a mám magisterský titul z Royal College of Art v Londýně. Fascinuje mne tvar a funkce šperku. Mám dojem, že díky tomu, jak je kov tvárný a měnitelný, s ním můžete dělat cokoli. Dokonce i když jsem na dovolené, věnuji návštěvám klenotnictví stejně času jako návštěvám muzeí a galerií.

Náhrdelník s citríny, tyrkysy a diamanty v 18karátovém zlatě je z kolekce vysokého šperkařství.

Jste cestovatelka a „světoobčanka“. Jací lidé, místa nebo věci vás při vaší tvorbě inspirují?

Vyrůstala jsem po celém světě a byla jsem obklopena hudbou, uměním, filmem a divadlem. Miluji zejména asijské umění a keramiku. Vyznačují se skutečným citem pro formu a velice redukovanou a čistou estetikou. Část dospívání jsem strávila také v Itálii a tam vás pořád obklopuje krása a umění. V New Yorku zase mají lidé spoustu energie a skutečně zajímavým způsobem prezentují svůj vzhled.

Navrhovat šperk je dlouhý proces s nejistým výsledkem. Co vás na něm nejvíce baví?

Vždy začínám snem. Je to něco, co vidím ve své hlavě a co nezmizí, dokud to nepřenesu na papír. Miluji tyto počáteční nákresy, kdy je možné naprosto všechno.

Ráda začínám skicou, aby proces navrhování získal lidský prvek, dotek reálna.

Ale užívám si celý ten postup, kdy začnete barvitou myšlenkou a zkoumáte ji z praktické i technické stránky, aby bylo možné daný kus krásně vytvořit.

Hodně se věnuji cizelování a pilování designu, dokud není přesně takový, jaký má být. Prostě aby v něm nic nechybělo ani nepřebývalo.

Považujete šperky za umění? Šperky jsou umění pro tělo. Je to spojnice, která se táhne světem napříč generacemi a kulturami od počátku věků. Lidé se vždycky zdobili a vždycky využívali šperky k doplnění svého já. Je to způsob, jak vyjádřit svou osobnost, někdy také dát najevo své společenské postavení a pře-

Prsten a úzké náramky z 18karátového zlata, široký náramek z 18karátového zlata s bílou keramikou

proč ne?! – Říjen 2014

STRANA 61

devším hmatatelně a půvabně zanechat stopu na tomto světě.

Máte nějaké kameny, kovy či jiné materiály, s nimiž pracujete raději než s jinými nebo které raději využíváte pro své šperky?

Miluji zlato, protože nabízí širokou škálu odstínů – od žluté přes růžovou po bílou.

Každá z těchto variant může nabývat mnoha podob. od těžkých a pevných kusů po vzdušné a pletené síťoví. Se zlatem můžete dělat cokoli. Miluji kombinaci broušených kamenů s tvary kabošonu a momentálně se mi moc líbí spojení diamantů s měsíčními kameny – je to taková studie bílé barvy se skutečnými kontrasty ve vnímání. Ráda kombinuji bílou se zlatem a černou se stříbrem.

Kolekce Tiffany T je cenově dostupná (ceny začínají na 9250 Kč za stříbrný T prsten), dražší kusy jsou zdobeny diamanty.

Když navrhujete šperky, máte v hlavě konkrétní typ ženy? Žena, pro niž je určena kolekce Tiffany & Co., je sebevědomá a spokojená. Tvoří si vlastní pravidla a nepřizpůsobuje se. Tiffany T je v první řadě moderní a necítí potřebu se za to omlouvat. Je to kolekce pro městskou dívku, která je cool, je dobře informovaná a má přehled o všem, co se děje. Je chytrá a elegantní a je si velmi jistá sama sebou a svou smyslností.

Na kolekci Tiffany T se mi líbí také to, že je demokratická. Jde o postoj, ne o věk.

Jaký je váš vlastní styl?

Mám ráda oblečení s čistými liniemi, které není přeplácané nebo příliš zdobené. Ráda kombinuji vzory a barvy neobvyklým způsobem. oceňuji kvalitu, ale vždycky se poohlížím po nějaké osobité zvláštnůstce, malém překvapení, kombinaci, která je pro mě nečekaná a jedinečná. Šperky představují skvělý způsob, jak dát jasně najevo, kdo jste a jak chcete, aby vás okolí vnímalo.

Jakou osobnost musí člověk mít, aby mohl dělat to, co děláte vy?

Upřímně, musíte být trochu houževnatá.

Musíte mít spoustu energie a zvídavosti, ale také být trochu posedlá tím, co přijde, novinkami, vším, co je na hraně. A důležité je také nadšení z toho, co všechno je možné.

Co se vám na estetice designu Tiffany & Co. nejvíc líbí?

Tiffany byla vždycky společnost velkých inovátorů, snílků, kteří neustále posouvají hranice toho, co je v oblasti designu

Široké náramky ze sterlingového stříbra

design

STRANA 62

proč ne?! – Říjen 2014

„V kolekci Tiffany T je obsaženo mnoho charakteristik New Yorku. Neúnavný pohyb, optimismus a kreativita, kterými zdejší ulice překypují,“ říká o své inspiraci designérka Francesca Amfitheatrof.

možné. Tento myšlenkový rámec je přímo spojen se zakladatelem společnosti Charlesem Lewisem Tiffanym, který byl podnikatelem dávno předtím, než lidé vůbec věděli, co tento pojem znamená.

Byl to buřič, nebál se riskovat a neustále dělal věci, které nikdo jiný neměl odvahu ani vyzkoušet. Tento smysl pro riskování a vize neseme u Tiffanyho dál. Nenecháváme se spoutat historickými styly nebo designérskými školami, ale stanovujeme si – a porušujeme – vlastní pravidla.

optimismus a kreativitu, kterými zdejší ulice překypují. Je to místo plné odvahy a invence, místo, které neustále srší kreativitou. Upřímně řečeno si nedovedu představit úžasnější místo, kde bych mohla být.

Proč jste si vybrala řadu Tiffany T jako svůj první návrh pro tuto značku a čím jste se inspirovala?

Kolekce T vzdává hold názvu značky Tiffany, ale přitom má svislé a hranaté rysy, což jsou prvky, které si spojuji s energií a intenzitou New Yorku. Tiffany T je sošná a troufalá a je velice úzce propojená s architekturou tohoto města. V řadě Tiffany T je obsažena spousta New Yorku, čímž mám na mysli neúnavný pohyb,

Existuje nějaký váš tip, jak nejlépe se má Tiffany T nosit?

Možností, jak tuto kolekci upravovat a nosit, je v podstatě nekonečně mnoho, což přináší prvek zábavy a individuality. Jsou to šperky, kterých se chcete dotýkat a s nimiž si chcete hrát. Kolekce obsahuje šperky různých velikostí, díky čemuž můžete kombinovat jednotlivé kousky všemožnými způsoby. Myslím, že nejúčinněji dáte najevo svůj styl tak, že

Jak dlouho trvalo, než řada Tiffany T vznikla?

Trvalo to asi rok. Přijela jsem do New Yorku v srpnu 2013 a kolekci Tiffany T jsme uvedli nyní, v září 2014.

si s těmito šperky budete hrát, budete je kombinovat, vytvářet kontrasty a napětí prostřednictvím různých velikostí a tvarů. Máte k dispozici drobné kousky, které skvěle vyniknou, když je spojíte s velkými masivními náramky a jemnějšími řetízky.

Kolekce je nabízena v provedení z 18karátového zlata – růžového, žlutého a bílého – a chladivého sterlingového stříbra, které jí dodává svěží nádech. Pro ty, kteří chtějí nosit drahé kameny skutečně moderním způsobem, je v nabídce spousta diamantových šperků inspirovaných skicami z 20. let minulého století, jež jsem objevila v archivu společnosti Tiffany.

Máte v rámci kolekce svůj oblíbený kousek?

Miluji hranatý Tiffany T náramek z 18karátového zlata. Není to největší kus v této kolekci, ale vypadá skvěle jak sám o sobě, tak v kombinaci s jakýmkoli jiným šperkem z této řady, s nímž vytvoří strukturovanější a vrstvený vzhled.

PN001553

STRANA 63

proč ne?! – říjen 2014

STRAnA 65

nová tvář v Primu jako každý druhý kluk, vyrůstající ještě v ČSSR, jsem dostal jako své první hodinky Prim. V manufaktuře eLTOn se udržela ruční výroba mechanických hodinek dodnes. nový ředitel tu má navíc plán, jak udělat ze silné značky i fungující byznys.

TexT: Radek nAVRáTiL - FOTO: Ondřej hOšT

STRAnA 66

n

áramkových hodinek s mechanickým strojkem vznikne v novém Městě nad Metují ročně kolem 500, jak nám prozrazuje šéf vývoje Libor hovorka, který se nás při návštěvě eLTOnU ujímá jako první. Díky slušné nabídce personalizace vznikají často jedinečné exempláře a sama manufaktura celkem pravidelně připravuje různé limitované edice. K těm nejpovedenějším nedávno patřila nejen dle mého soudu třeba ta věnovaná malíři Františku Kupkovi.

Libor hovorka nás provádí a ukazuje jednotlivé výrobní fáze, výrobu pouzder, číselníků, droboulinkých komponentů, kompletaci, leštění, individuální gravírování. nepanuje tu žádné zběsilé tempo ani klinicky dokonale čisté prostředí jako ve švýcarských nebo německých manufakturách, které jsem měl možnost navštívit, ale je vidět, že tu svému řemeslu rozumějí a mají ho rádi. Pár strojů možná pamatuje i ty mé první primky, řada je ale zjevně nových, jako třeba aparatura na testování voděodolnosti či kontrolní optika.

Vedle mechanických hodinek zde ročně vznikne také pár tisíc hodinek s quartzovými strojky, nás ale zajímá především ta mechanika. jaké nejkomplikovanější hodinky se zde vyrábějí? Libor hovorka evidentně nemá o některých exhibičních hodinářských komplikacích typu tourbillon valné mínění, ale s pýchou předvádí vrcholný model s chronografem a kalendářem Tycho Brahe ii zobrazující datum, den, měsíc a fáze měsíce. Zpracování všech hodinek, které se mi tu dostávají do ruky, je přesvědčivé. Co tedy brání většímu rozšíření? Velká část modelů má retro ladění a nějakým způsobem vychází ze starších prověřených designů. Příznivce značky to oslovuje, ale není to zase pro každého.

ZLATé ČASy PRiMU nedávno zdejší manufaktura oslavila 65 let od svého vzniku – pobočný závod národního podniku Chronotechna a předchůdce společnosti eLTOn hodinářská, a.s., vyrábějící dnes náramkové hodinky v novém Městě nad Metují, zde byl otevřen v roce 1949, s národohospodářským úkolem zahájit výrobu náramkových hodinek. Ty první v novém Městě vznikly roku 1954, pro prodej veřejnosti byly však připraveny až o čtyři roky později. Průkopnickým modelem byl Spartak, ještě se

storyboard strojkem (kalibr 50) silně inspirovaným francouzským vzorem firmy Lip. Později zde začaly vznikat už vlastními silami vyvinuté strojky a také další modely hodinek. některé si získaly slušné renomé, jako například Orlík, vyvinutý pro československou armádu – dochované kousky se dnes prodávají za desetitisíce. na tento asi nejslavnější model manufaktury navazuje i jeho současná stejnojmenná interpretace, v dnešním výrobním repertoáru ovšem najdeme i další nástupce úspěšných historických modelů, jako třeba Diplomat, Pavouk atd.

V dobách největší slávy zde vznikalo přes 400 000 hodinek ročně, určených téměř výhradně pro československý trh, a ve zdejších halách pracovalo přes 1200 zaměstnanců. Vedle náramkových hodinek v polovině hal vznikaly přístroje pro vojáky, například časovače do roznětek výbušnin. V tomto směru dnes eLTOn nepodniká, i když dokumentace původních vojenských přístrojů je stále v archivu, střežena šéfem vývoje Liborem hovorkou. Současný šéf vývoje je ve firmě od 80. let a za tu dobu zde už leccos zažil.

Letošní rok přinesl po dlouhém období relativní personální stability velké změny.

MALé LeTní ZeMěTřeSení Společnost eLTOn hodinářská už nějakou dobu nebyla v ideální kondici, a tak pozici nejsilnějšího akcionáře a zároveň předsedy představenstva opustil jiří helikar, který se ale nestahuje docela. Pro svou detailní obeznámenost s probíhajícím sporem o ochrannou známku Prim se bude touto problematikou zabývat i nadále. novým nejsilnějším akcionářem se však stala společnost e-centrum, v jejímž čele stojí mediální podnikatel Michal Voráček, a řízením společnosti eLTOn hodinářská pak byl v srpnu pověřen nový předseda představenstva Zdeněk Löffelmann. V dějinách hodinařiny najdeme několik příkladů, kdy schopný manažer vrátil skomírající značce lesk a zajímavé ekonomické výsledky. jména Rolf Schnyder v Ulysse nardin nebo jean Claude Biver, který to dokonce předvedl s několika značkami, patří v hodinářském světě k pojmům. Povede se něco podobného eLTOnU? Mužem, který má eLTOnU postavit na nohy, je sportovně vyhlížející čtyřicátník Löffelmann. Vášnivý cyklista, který se koly také posledních asi dvacet let živil – v této branži je dobře známý především

proč ne?! – říjen 2014

V dobách největší slávy vznikalo v Primu přes 400 000 hodinek ročně.

PN001485-2

STRAnA 67

WIDEN YOUR WORLD

storyboard

STRAnA 68

proč ne?! – říjen 2014

jako dovozce značky Specialized. Před pár lety firmu prodal, ale další roky pro nového vlastníka a značku Specialized v našem regionu pracoval. jakmile se tato informace v českém cyklistickém světě rozkřikla, ozval se jeden z přátel a začal ho lákat pro novou výzvu – vzkřísit tradiční českou hodinářskou manufakturu vyrábějící primky.

Spartak

Orlík

Jste tu teprve pár týdnů, už víte, čím začít?

Zdenk Löffelmann: Pořád se ještě rozkoukávám a někdy se nestačím divit. Změnit se toho musí opravdu hodně. je pěkné, že hodinky vyrábíme, ale neumíme je moc prodávat. Důležitý pražský butik je na špatném místě. Čeká nás zkvalitnění prodejní sítě a také musíme hledat aktivnější způsoby prezentace, mohou to být klidně posezení u vína s kamarády nebo jiné neformální akce. Stoprocentně musíme zabrat také v prezentaci. na našich současných webovkách se sám těžko orientuji.

Spor o prim

Diplomat

Brusel

Pavouk

Tycho de Brahe ii

Pod značkou Prim u nás prodávají náramkové hodinky dva subjekty. Společnost ELTON hodinářská, a.s., sídlící v Novém Městě nad Metují navazuje na zdejší 65letou tradici jejich výroby. Ve svých prvopočátcích po válce byla továrna pobočkou Chronotechny Šternberk, kde se za socialismu vyráběly nástěnné hodiny a budíky. Po roce 1989 byly oba podniky privatizovány a vlastnictví ochranné známky, původně používané Šternberkem a později na náramkové hodinky i Novým Městem, dlouho nikdo neřešil. Po obtížných 90. letech práva k ochranné známce nabyla společnost MPM-Quality v.o.s., která pod touto značkou začala prodávat hodinky Prim vlastní konstrukce, z větší části vyrobené v Asii. Obě společnosti o známku (a logo) vedou přes 10 let trvající spor.

STRAnA 69

Bude se nějak měnit skladba modelů, případně chystáte nějaké nové hodinky?

Snížíme počty modelů a naopak zvýšíme množství jejich variací – tím myslím různé číselníky, řemínky a tahy. nějaké nové hodinky nejsou úplně na pořadu dne, nejdříve to vidím na konec roku 2015, nebo spíše 2016. Předtím nás čeká ale řada provozních změn. Tady je třeba aktuálně jednapadesát zaměstnanců, z toho čtyři ředitelé… To je neudržitelné. Lidé zde v kraji hodně dají na funkce, takže tady na mne koukají jako na zjevení, když přijedu v outdoorových kapsáčích. Přitom nikdo mi tu nebyl schopen říct, za kolik vlastně ty hodinky vyrábíme, což nechápu. jak můžu prodávat, když nevím, za kolik vyrábím?

Pak je tu ta pracovní doba, od šesti do půl třetí. Má to být hlavně kvůli jeslím a mateřským školkám, jelikož více než polovina našich zaměstnanců jsou ženy. jenže když sem voláte někomu odpoled-

INZERCE

PN001550

ne nebo večer, tak se nikomu nedovoláte, to je samozřejmě taky úplně špatně. Pro začátek zkouším zavést dobu do pěti, ale vypadá to, že nejdříve začneme posunutím na čtvrtou hodinu.

Zajímal jste se o hodinky ještě před příchodem do branže?

Cyklisté mají rádi hodinky, alespoň ti, které já znám. A já sám nejsem žádná výjimka. nechci o sobě prohlašovat, že jsem sběratel, ale vlastním několikery hodinky švýcarských značek. Spoustu věcí o hodinkách samozřejmě neznám a učím se je za pochodu, například od pana hovorky z firmy.

Pro koho jsou vlastně primky určeny?

Klíčový je pro nás pochopitelně český zákazník, řekněme patrioticky založený příslušník střední třídy. Té se ovšem během krize nevedlo nejlépe a lepší se to jen pomalu. Ceny by měly zůstat dostup-

né, řekněme s průměrnou maloobchodní cenou mezi 60 a 70 tisíci za automat. Pro nás nemá smysl soupeřit o nejlevnější hodinky, to je boj, který se nedá vyhrát. A už vůbec nemůžeme soupeřit se švýcarskými manufakturami, to je nesmysl.

Chystáte něco nového v blízké budoucnosti?

Momentálně se chystá otevření prodejního místa v Ostravě, což je projekt, který jsem zdědil a je těsně před dokončením.

Nepochybně víte, že vás tu čeká spousta práce. Máte už nějakou představu, jak by to tu mělo vypadat za pár let?

To je jasné, především musíme znásobit obrat. Pak už si lze představit leccos.

V nějaké, doufejme že úspěšné, budoucnosti Primu si umím představit, že vše ve firmě bude nastaveno tak, abych to s malou nadsázkou mohl zvládnout ze sedla kola.

DEN V PORTOFINU

STRANA 70

fashion story

proč ne?! – říjen 2014

Karolína Kurková a Adriana Lima na fotografiích Petera Lindbergha v příběhu nového modelu hodinek IWC Portofino.

FOTO: Peter LINDBERGH

STRANA 71

STRANA 72

fashion story

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 73

STRANA 74

fashion story

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 75

STRANA 76

fashion story

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 77

STRANA 78

fashion story

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 79

STRANA 80

fashion story

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 81

STRANA 82

fashion story

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 83

Slavný módní a portrétní fotograf Peter Lindbergh na zákulisních snímcích, které vznikly letos v přístavním městečku Portofino. Lindbergh se sem vrací fotit každý druhý rok, když značka IWC inovuje stejnojmennou kolekci.

Italská odysea IWC Svou první lásku jsem našel v Portofinu... Tak zní slova jednoho oblíbeného šansonu, kterým se opěvuje italské přístavní městečko. Před šedesáti lety tady na ligurském pobřeží hollywoodské hvězdy jako Grace Kellyová, Elizabeth Taylorová a Humphrey Bogart objevili tu pravou italskou dolce vitu. Malá rybářská vesnička s pestrobarevnými domky pro ně byla idylickým místem, kde si v kavárně vychutnali espresso a líně pozorovali dění na místní piazzettě, večer se pak scházeli v baru luxusního hotelu Splendido v kopci nad zálivem. Nejvíce to v Portofinu žilo během šedesátých let, ve zlaté době italské kinematografie. Paparazzi tu naháněli Sophii Lorenovou a Ginu Lollobrigidu, stejně jako slavné režiséry a jiné umělce. Právě tato doba se stala inspirací pro

švýcarskou hodinářskou značku IWC ze Schaffhausenu, a tak před třiceti lety, kdy hodinkám kralovaly módní strojky poháněné baterií, přišla s modelem Portofino – hodinkami velkými v průměru přes čtyři a půl centimetru, tedy na svou dobu značný důkaz hodinářské velkorysosti. Řadu klasických hodinek Portofino rozvíjí IWC dodnes. Už nemají sklíčko z muranského skla jako dřív, ale italský šmrnc si udržují: klasickými římskými číslicemi v pozici XII a VI anebo koženým řemínkem ševců a kožedělníků ze Santoni. Letošní řada nabízí šest modelů z oceli a čtyři ze zlata v nové „midsize“ velikosti o průměru pouzdra 37 milimetrů. Jak si v Portofinu vyzkoušeli při letošním focení, padnou na ruku jak modelkám, tak hollywoodským celebritám.

Tak proč ne i vám?

STRAnA 84

fokus

proč ne?! – Říjen 2014

STRAnA 85

Těžký kalibr Cartier Krásné nové strojky byli švýcarští hodináři nuceni vyvíjet poté, co hlavní dodavatel celého průmyslu před lety oznámil, že omezí dodávky. V Cartieru jsou hrdí na svůj robustní pánský Calibre de Cartier.

TeXT: red – FoTo: Nils heRmAnn, studio Dielemann, Cartier

ORIGINÁL CALIBRE DE CARTIER 1904 MC První mechanický hodinový strojek s automatickým natahováním, který byl kompletně vyvinut ve švýcarských dílnách firmy. Jeho název 1904 MC je odkazem na rok 1904, kdy Louis Cartier, syn zakladatele značky, pro svého přítele Alberta Santose-Dumonta vynalezl vůbec první náramkové hodinky na světě. Calibre de Cartier jsou klasické hodinky s moderními prvky. Hodinky jsou k dostání v provedení z nerez oceli, z růžového zlata, popřípadě z kombinace uvedených dvou materiálů. Mají exkluzivní kožený řemínek. Můžete si vybrat ze tří různých druhů ciferníků: černý, bílý a čokoládově hnědý. Kromě základního ukazatele času je ciferník obohacen o menší ukazatele (vteřiny, datum). Skrz průhledné dno ze safírového skla na zadní straně, 42mm pláště, je vidět ručně vyrobený mechanický strojek s automatickým natahováním, který je celý sestaven z prvků ze zušlechtěných povrchů.

Cena: 167 000 Kč

STRAnA 86

fokus

proč ne?! – Říjen 2014

OCELOVÉ CALIBRE DE CARTIER Před třemi lety originální model doplnila varianta v oceli a v kombinaci oceli a zlata.

Pouzdro: ocel Průměr: 42 mm Korunka: sedmihranná ocelová se vsazeným spinelem Sklíčko: safírové Dýnko: průhledné safírové sklo Voděodolnost: 30 m Číselník: stříbřený opalínový číselník, 7 římských číslic, 4 luminiscentní ukazatele Luneta: ocelová, případně v růžovém zlatě Ručky: ručky ve tvaru čepelí mečů z černé oxidované oceli s luminiscentním povrchem Náramek: leštěná ocel, ve variantě s články z růžového zlata Strojek: manufakturní 1904 PS-MC s automatickým nátahem Cena: 182 000 Kč

SE STOPKAMI CALIBRE DE CARTIER CHRONOGRAPH Třetí generace kalibru Cartier s funkcí stopek (chronograf).

Pouzdro: 18karátové růžové zlato Průměr: 42 mm Korunka: sedmihranná zlatá korunka se vsazeným safírem Sklíčko: safírové, průhledné safírové dýnko Voděodolnost: 100 m/10 barů Číselník: stříbřený opalínový, 7 římských číslic, 5 luminiscentních ukazatelů, reliéfní číslice 12, dva číselníky (vlevo hodiny, vpravo minuty) ukazatel data na pozici 6 Luneta: zlatá, otočná Ručky: ručky ve tvaru čepelí mečů z černé oxidované oceli s luminiscentním povrchem Řemínek: tmavě hnědý z aligátoří kůže Rezerva nátahu: 48 hodin Zdobení: Ženevské pruhy Cena: 670 000 Kč

STRAnA 87

POTÁPĚČSKÉ CALIBRE DE CARTIER DIVER První potápěčské hodinky od Cartieru, uvedené na letošním Salonu vysokého hodinářství.

Pouzdro: ocel Průměr: 42 mm Tloušťka: 11 mm Korunka: ocelová s vsazeným syntetickým spinelem Sklíčko: safírové Voděodolnost: 300 m Číselník: černý, číslice XII v Superluminova provedení pro vidění ve tmě/pod vodou Luneta: ocel s oděruvzdornou uhlíkovou úpravou Ručky: ve tvaru čepelí mečů v Superluminova provedení Řemínek: kaučukový Strojek: manufaktorní 1904 CH s automatickým nátahem s ukazatelem data a vteřin Počet kamenů: 27 Rezerva nátahu: 48 hodin Cena: 185 000 Kč

INZERCE

PN001569

STRANA 88

fotostory

miluji Tě jAko zlATo Všechny princezny vědí, že sůl je nad zlato, ale zlomit tu omamnou touhu po drahocenných špercích není jen tak jednoduché.

STyliNg: Klára TomáNková – FoTo: Filip ŠlAPAl

Sůl nad zlato? Šperky Chopard: náhrdelník Imperiale, 18k růžové zlato, ametysty, 269 920 Kč; prsten Imperiale, 18k růžové zlato, ametysty, 74 000 Kč; prsten Imperiale, 18k růžové zlato, růžový křemen, 74 400 Kč; prstýnek (kroužek) Chopardissimo, 18k růžové zlato, 55 160 Kč. Slánka naoko.

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 89

STRANA 90

Panter na SafarI Šperky Cartier: Kulatý prsten, Panthère de Cartier, žluté zlato, černý smalt, tsavorit (zelený granát), 119 000 Kč; náhrdelník, Panthère de Cartier, žluté zlato, diamanty, onyxy, smaragdy, černý smalt, 1 426 000 Kč; tři panteří prsteny: Panthère de Cartier, celodiamantová hlava, žluté zlato, smaragdy, 472 000 Kč; prsten ze žlutého zlata s tsavority, 140 000 Kč; prsten ze žlutého zlata s tsavority, onyxem a diamanty, 177 000 Kč.

fotostory

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 91

Hnízdění Šperky roberto Coin: Prsten z hnědého zlata s ametystem, safíry, rubíny, tsavority a diamanty, Garden of eden, 199 800 Kč; prsten ze žlutého zlata s vážkou se zeleným ametystem, tsavority, safíry a diamanty, Garden of eden, 172 800 Kč; fialový oválný prsten z bílého zlata s ametystem, perletí, lápisem a diamanty, Cocktail, 145 500 Kč; oválný růžový prsten z bílého zlata s ametystem, perletí, lápisem a diamanty, Cocktail, 148 100 Kč; zelený prsten ze žlutého zlata se zeleným ametystem, rubíny, tsavority a diamanty, Garden of eden, 2 005 400 Kč; modrý obdélníkový prsten s vážkou ze žlutého zlata s modrým topazem, tsavority, safíry a diamanty, Garden of eden, 211 500 Kč; zelený matný oválný prsten ze žlutého zlata se zeleným prehnitem, tsavority, safíry a diamanty, také Garden of eden, 139 700 Kč.

Hnízdo a křepelčí vajíčko, Ma Maison.

STRANA 92

fotostory

proč ne?! – říjen 2014

PaSt na téčKo Šperky tiffany & Co.: náramky t wire, 18k růžové a žluté zlato, 29 100 Kč, 18k bílé zlato a diamanty, 79 000 Kč, prstýnky t wire, 18k bílé zlato a diamanty, 39 700 Kč, prsten atlas 18k růžové zlato a diamanty, 99 000 Kč, a stříbrný prsten t collection, 13 200 Kč, vše tiffany & Co.; pastička na myši, Potřeby pro kutily dlouhá ul.; parmezán, la Bottega di finestra.

STRANA 93

ŽonGlérKa Šperky Boucheron: Prsten z kolekce Quatre, bílé a černé zlato, 111 000 Kč; prsten Quatre, bílé zlato a 25 diamantů, 268 000 Kč; prsten Quatre solitair, černé a bílé zlato, 1 diamant, 142 000 Kč; prsten Quatre lumiere, bílé zlato, 33 diamantíků, 108 000 Kč; manžetový knoflíček, bílé zlato, onyx, 141 000 Kč; přívěsek na řetízku, Quatre, bílé a černé zlato, 16 diamantů, 148 000 Kč. Bota dolce & Gabbana, 17 280 Kč.

STRANA 94

fotostory

Výtečně naMraŽeno Šperky Bulgari: Řetízek Parentesi Coctail sautoir z 18k růžového zlata s modrými topazy, zeleným a citrínovým quarzem, ametysty a pave diamanty, 618 000 Kč; prsten Parentesi Coctail sautoir, 18k růžové zlato s ametystem a diamanty, 110 000 Kč; prsten Bulgari, 18k růžové zlato s diamanty, 176 000 Kč. zmrzlinový kornout Cukrárna Hájek.

proč ne?! – říjen 2014

STRANA 95

You expect it to be spacious, but it is even bigger.

You expect it to be beautiful, but it astonishes you.

You expect the future owner to be unique, and you are right.

Villa Gradini – PraGue 7 troja PricE: 170 000 000 czK

www.villagradini.cz

- official partner of Asten Property / Pařížská 1 / Praha 1 / T: +420 739 023 111 / E: info@astenproperty.com PN001576

čtení

STRANA 96

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Nemáte čas?

Umění ovládnout čas tkví ve schopnosti vybrat si pro sebe to nejlepší, míní filozof Jan Sokol.

TExT: Jan SOKOl

Č

ínští mudrci měli pro plynutí času pěkný obraz: člověk sedí na břehu řeky a pozoruje, jak teče. Dívá se ovšem po proudu dolů a vidí jen to, co už uplynulo – nahoru, proti proudu vidět nemůže. O tuhle zdánlivou idylu jsme se už dávno připravili – a je ostatně otázka, zda by nám nepřišla nudná. Rozhodně ale nemáme pocit, že bychom v životě seděli a něco pozorovali; spíš že se někam ženeme, případně že nás cosi někam žene. Je to čas?

Od starověku, biblického i řeckého, se na Západě objevil čas nového druhu: čas „k něčemu“, řecký kairos. Ten nahradil představu hladkého plynutí, které se člověka vlastně netýká. Čas k něčemu, co se blíží, naléhá, a když už je „nejvyšší čas“, může se také zmeškat. Jako kdyby se spíš člověk sám plavil po řece, a ať pádluje po proudu nebo proti němu, peřeje či jez se neodvratně blíží. Bude muset něco udělat, a to dřív, než bude pozdě.

Starý Číňan si možná nepřipouštěl, že také umře – anebo si s tím nelámal hlavu.

Nebylo to důležité, protože nebyl důležitý on sám. Přežití mu zajišťovaly děti, možná i veliká Říše, a pokud neměl hlad, mohl sedět na břehu a pozorovat, jak čas utíká. Že by to mohl být „jeho“ čas, to ho možná ani nenapadlo. Až přišly revoluce a jiné pohromy, které mu tuhle představu nakonec vzaly a nahradily západním „časem k něčemu“. Dnešní Číňan se už také kamsi žene, možná ještě usilovněji a úpor-

něji než zkušenější Evropan či Američan, který si na to přece jen už trochu zvykl.

Naučil se žít v čase lidského života, v čase k něčemu, který je omezený a jednou pro něho skončí.

Takové pozorovatele, co sedí na břehu řeky času, už by dnes na světě pohledal.

Snad se ještě najdou v odlehlých vesnicích a na samotách, v okolí Prahy možná podobně jako v západní Číně, ale jen mezi chudými lidmi, kteří nic nového nechtějí, protože se musí celý den ohánět a starat o to málo, co mají. Zemím, kde se takoví pozorovatelé času ještě ve větším počtu vyskytují, se eufemisticky říká „rozvojové“ – nejspíš proto, že se vůbec nerozvíjejí,

V práci sníme o tom, jak si užijeme.

Představujeme si, že to bude tím lepší, čím víc jsme vydělali.

neboť jejich obyvatelé nikam nechtějí, rádi by se dožili zítřejšího rána a po ničem víc netouží. Necestují a snad ani nemají doma televizi. Když přijde hladomor, teroristé nebo epidemie, umřou stejně tiše, jako tiše žili. Ale jejich „životní prostředí“, habitat, kde je to tak zvykem a kde si to mohou dovolit, ze světa rychle mizí, jak to pěkně ukázal třeba americký antropolog Clifford Geertz.

My ostatní chtě nechtě žijeme v moderním světě, jak nám jej připravili naši nepokojní předkové a naše nepokojná civilizace. Ve světě, kde čas je čas k něčemu a nesmí se promarnit, protože ho máme málo. Jen mladí romantici se občas pokoušejí z něho vyskočit. Jedni, ti nejpovrchnější, třeba televizí a jejími lstivě lákavými programy o „přírodě“ a dalekých krajinách, kde si aspoň na chvíli mohou představovat, že sedí na břehu řeky a jen pozorují, jak tiše plyne čas, který se jich vůbec netýká. Ovšem jen do příští přestávky, kdy přijdou na řadu reklamy. Jiní se svěří cestovní kanceláři, která to nabízí „v reálu“ třeba v Nepálu. Přitom si ani nevšimnou, že tím svoji nepokojnou modernu vehementně podporují. Nejen tím, jak ta odlehlá místa zaplavují televizními týmy a výletními autobusy, ale hlavně tím, jak stále něco chtějí – něco úplně jiného, než do čeho se narodili a co mají. Protože to, co máme všichni doma, to je přece nuda, jinak řečeno prázdný čas, který je potřeba něčím zabít.

STRANA 97

Dokud si moderna byla jistá sama sebou, hrdě hlásala, že „čas jsou peníze“. Proto ho potřebovala měřit, nejdřív na dny a hodiny, od renesance na minuty a pak vynalezla ještě sekundy – tolik si svého času cenila. Čas, čas našeho života, se jistě dá na peníze převádět – a všichni to také děláme, třeba když si dohadujeme hodinovou mzdu nebo platíme za parkování. Ale děláme to proto, abychom pak mohli čas života, který nám zbude, takzvaný „volný čas“, využít k utrácení toho, co jsme vydělali. Máme tedy dvojí čas: čas k něčemu, kdy vyděláváme, a ten druhý jaksi pro sebe. V práci sníme o tom, jak si potom užijeme, a naivně si představujeme, že to bude tím lepší, čím víc jsme předtím vydělali. Aby i ten volný čas byl k něčemu.

Jenže oba tyhle časy se mi musí chtě nechtě vejít do toho jediného života, který mám. A v tom je moje potíž. Do času, který mám pro sebe, by se mělo vejít všecko, co mě zajímá a o co bych sám stál. Kdyby v něm zbyl ještě kousíček

místa, je tu celý průmysl zábavy, který se o něj postará. Ale abych si to všechno mohl dovolit, musím nejdřív hodně vydělat – a to potřebuje zase čas, můj čas, kus mého života.

Vyměřený čas života, 365 dní řekněme po 16 hodinách, si racionální člověk mapuje v diáři. Když zavolá kamarád, hledám v něm volné místečko, kde ještě nic není.

Když je nenajdu, řeknu, že nemám čas.

Nemám čas pro něho, protože jsem ho už utratil na jiné věci. Žijeme v bohaté společnosti, která si svobodu představuje jako volbu z co nejvíc možností. Ve společnosti, která si zvolila tenhle způsob života, nikdo nemá čas – stejně jako nemá peníze. Není to tím, že by jich bylo málo, nebo dokonce méně než dřív; právě naopak. Je to jen proto, že se možností nabízí příliš mnoho a my si z nich nedokážeme vybrat. Ale i mezi námi žijí lidé, kteří to dovedou; poznají se podle toho, že mají čas. Rozdíl je jen v tom, že dnes to vyžaduje něco jako hr-

dinství. My ostatní, kteří si rozumně vybrat nedovedeme, hledáme, jak čas ušetřit a ještě lépe využít – stručně řečeno, jak do něj nacpat ještě víc. Když máme diáře celé popsané a od rána do večera jen nestíháme, stěžujeme si na všechno možné, dokonce i na samotný čas. Ten ale opravdu za nic nemůže.

Ale co s tím? Dnes je pro nás možností až příliš mnoho a skoro všechny jsou ke koupi, teď hned. V hypermarketech, v katalozích cestovních kanceláří, na internetu, v časopisech a televizích.

Kdo se chce aspoň k některým dostat, musí si jiné odpustit, jinak by pro samé vybírání, klikání a surfování zmeškal úplně všechno. Aby se člověk mohl s někým setkat nebo si něco užít, musí si na to „udělat čas“. To znamená smířit se s tím, že všechno nestihne, a u toho, co si vybral, také vydržet. V tomhle těžkém umění vybrat si a vydržet se všichni potřebujeme cvičit. Staří Řekové tomu říkali askésis.

INZERCE

PN001559-2

Vždy něco navíc

Registrujte se na www.eliteprogram.cz

STRAnA 98

zblízka

proč ne?! – Říjen 2014

Symfonie Vezměte do ruky telefon a přes QR kód a video si prohlédněte, jak vypadá koncert kvarteta vysokého hodinářského umění.

JAQUET DROZ Dvě pohyblivé sýkorky krmící své mládě skrývají tyto 4,7 centimetru velké hodinky s ozdobnými rytinami. Jak už jste si mohli přečíst v článku na straně 34, rodina hodináře Jaqueta Droze byla již v 18. století vizionářskou dílnou, v níž vznikaly úžasné mechanické hračky. Podívejte se, jak funguje tato:

STRAnA 99

PATEK PHILIPPE Sedm nových patentů a celkem 20 složitých funkcí (takzvaných komplikací) mají tyto nejsložitěší náramkové hodinky Grandmaster Chime od Patek Philippe. Zdobí je otočný ciferník, skládají se z 1580 součástek, jejich vývoj trval neuvěřitelných sedm let a zákazník si na ně bude muset počkat dva roky. Pusťte si video o jejich vzniku zde:

STRAnA 100

BREGUET Úžasný otevřený (skeletonový) strojek mají hodinky s tourbillonem a věčným kalendářem, které patří k finalistům letošní ankety o nejkrásnější švýcarské hodinky Zlatá ručka. Breguet 3795 Tourbillon & Perpetual Calendar jsou z řady Classique Grandes Complications a jejich krásu v pohybu si můžete prohlédnout v tomto videu:

zblízka

proč ne?! – Říjen 2014

STRAnA 101

VACHERON CONSTANTIN Platinové pouzdro v typickém tvaru pro Vacheron Constantin dává vyniknout skeletonovému strojku s tourbillonem a především krásnými, ručně vyvedenými rytinami.

Prohlédněte si nejkrásnější kousky z letošní kolekce představené na Salonu vysokého hodinářství v Ženevě zde:

STRAnA 102

sport

proč ne?! – Říjen 2014

Balet mořských veteránů

Klasické mořské krásky se utkávají v regatách, které jsou přehlídkou umu restaurátorů lodí i námořníků. jezdí se ovšem na čas, stylově odměřovaný italskou manufakturou Panerai – značkou s jedinečným námořním rodokmenem.

TexT: Radek nAvRáTil FoTo: Guido CAnTini

STRAnA 104

sport

n

enápadné městečko na italské riviéře, pár kilometrů od známějšího Sanrema, má atmosféru místa nekonečných prázdnin. jako Saint-Tropez, jen bez pozlátka. Z břehů vidím na horizontu tančící trojúhelníky plachetnic. Kde jinde by se měl konat závod historických lodí než tady, v Porto Mauriziu. Závod le vele d’epoca di imperia je mezi lidmi tradičně oblíbený. i letos tu bylo na co koukat, během pěti dní se tu otočilo na dvě stě tisíc lidí. A já byl jedním z nich.

Závod, který má co chvíli začít, patří do seriálu nazývaného Panerai Classic Yacht Challenge. Desátým rokem ho zaštiťuje hodinářská manufaktura officine Panerai. Během té doby se regaty zúčastnila řada raritních jachet. Třeba gigantický tréninkový škuner Signora del vento dlouhý 85 metrů, který byl poprvé spuštěný na vodu v roce 1962. nebo Wianno, replika 7,6m škuneru z roku 1914, na kterém se učil jachtit j. F. Kennedy. nejstarší loď, která se PCYC zúčastnila, byla victoria, spuštěná 1884 v Cornwallu.

KDo je KlASiK jak je možné, aby spolu soupeřily takhle rozdílné lodě? Závodní jachty se nejčastěji dělí do tří kategorií: vintage, Classic a Spirit of Tradition. jako vintage se může označovat jachta spuštěná před 31. prosincem 1949 a musí být ze dřeva a kovu. Do třídy Classic spadají taktéž dřevěné a kovové konstrukce spuštěné na vodu před silvestrem 1975. Do třídy Spirit of Tradition pak patří lodě postavené po 1970, ty už mohou být z moderních materiálů, pokud si zachovají klasické linie. Dál se někdy vypisují třídy Replica vintage nebo Replica Classic, kde se nehledí na rok výroby, vzhled však musí věrně respektovat dané období.

Pravidla umožňují, aby se spolu utkaly lodě s rozdílnými parametry. Každá loď dostane koeficient, který vychází z jejího věku, délky, lanoví nebo výměry plachet.

Ten se pak při hodnocení bere v potaz. eileAn, MoŘe A láSKA Ze všech mořských krásek tu má nejpůsobivějších příběh jachta eilean. ve třicátých letech ji navrhl hvězdný designér lodí William Fife a od té doby prošla rukama šesti majitelů. „Pamatuju si, když jsem ji spatřil poprvé. Byla o tolik větší, než jakákoli jachta, kterou jsem kdy viděl. jak idylické byly týdny, během nichž jsem se

Manufaktura Panerai se od počátků zaměřovala na přesné námořní přístroje.

proč ne?! – Říjen 2014

s krásnou přítelkyní nicky plavil kolem baleárských ostrovů. Žili jsme na palubě a spali pod hvězdami. eielean, moře a láska – léto, které se mladému muži navždy vryje do paměti,“ vzpomínal William Shawcross, kterému loď patřila v padesátých letech. Později se jachta proslavila, když na ní kapela Duran Duran natočila klip k hitu Rio. Hoši v něm prožívají podobnou idylu, jakou zažil mladý Shawcross, jen mají navíc v ruce saxofon a na sobě barevná saka s vyhrnutými rukávy. nedlouho na to se však eilean srazila s trajektem a zatímco čekala na opravu, tlela v mangrovníkovém háji v karibské Antigue. Třicet let rezivěla v kotvišti, než ji v roce 2006 objevil šéf hodinářské firmy Panerai, pan Angelo Bonati. jeden pohled na její štíhlý trup a neodolatelně elegantní siluetu mu prozradil, že tahle krasavice zažila zářivější dny. Z karibské džungle odtáhl zpráchnivělou bárku do Toskánska a začal ji rekonstruovat podle původních skic z námořního muzea. Každý bronzový nýt, žebro a palubní trám měl vypadat stejně jako před sedmdesáti lety. originálu odpovídal mahagonový interiér i všechny detaily – příbory, lůžkoviny s vyšívaným monogramem, a dokonce i hadříky z jelení kůže, jimiž personál kdysi leštil mosazné kliky. Hodináři z Panerai dodali na palubu měřiče tlaků, teplot a vlhkost a také veškeré hodiny. Práce trvaly dva roky. Právě díky citu pro jemnou hodinářskou práci Bonati věděl, že jen výjimečná trpělivost, dovednost a láska k řemeslu mohou eilean vrátit její původní lesk a slávu. jAK Se MěŘí RegATA Aby firma Panerai vyjádřila hrdost, se kterou se v námořnickém světě angažuje, uvádí každý rok nový model hodinek.

Ty neslouží jen pro parádu – mají pomoct kapitánům při startu regaty. Chvíle před zahájením závodu jsou pro něj i posádku obtížné: lodě musejí manévrovat tak, aby si zajistily co nejlepší pozici a zároveň nepřejely pomyslnou startovní čáru mezi bójemi. okamžik startu je pak s předstihem akusticky a vlajkami rozhodčích avizován a začíná se s odpočítáváním. v ten moment přicházejí na řadu hodinky s funkcí regata – nebo chcete-li s flyback chronografem. Takové jsou třeba nové Panerai luminor 1950 Regatta 3 Days Crono Titanio. Tlačítko s oranžovým koncem v pozici čtyři hýbe v minutových skocích oranžovou centrální minutovkou chro-

STRAnA 105

hned od počátků zaměřovala na přesné námořní přístroje. v prvních desetiletích po založení (1860) to vlastně nebyla ani manufaktura, ale jen hodinářský krámek pojmenovaný orlog

STRAnA 106

sport

proč ne?! – Říjen 2014

nografu, dokud není odpočítávání minut nastaveno správně (modrá centrální ručka je sekundová chronografu). Spuštění nebo zastavení chronografu probíhá stiskem tlačítka v pozici 10. Tlačítko v pozici 8 pak vrací ručky chronografu na nulu. v případě, že měření právě probíhá, vrátí se na nulu a bez dalšího stisku začnou další měření. všechna odměřování pomáhají kapitánovi správně odhadnout okamžik startu – tím jsme zároveň vysvětlili podstatu flyback funkce u chronografu.

Hodinkám nechybí ani další užitečná pomůcka: tachymetrická škála pro výpočet rychlosti v námořních mílích. Zkrátka dokonalé kapitánské hodinky. vedle toho uvedla firma model oslavující desetileté výročí patronace nad Panerai Classic Yacht Challenge – hodinky luminor Submersible 1950 3 Days Automatic Titanio. Sérii pouhých padesáti kusů je na dýnku zkrášlena upomínkovou rytinou. válečné oSTRuHY nA vePŘíCíCH Manufaktura officine Panerai se sice zrodila ve vnitrozemské Florencii, ale pod vedením zakladatele giovanniho Paneraie se hned od počátků zaměřovala na přesné námořní přístroje. v prvních desetiletích po založení to vlastně nebyla ani manufaktura, ale jen hodinářský krámek pojmenovaný orlogeria Swizzeria. Dodávky námořníkům ovšem narůstaly a za jeho potomka guida si společnost nechala patentovat osvětlovací zařízení na základě prvku radia, užívané v jejích námořních přístrojích. v polovině třicátých let minulého století přišla jedna ze zásadních zakázek, minimálně pro image firmy – dodávka pro speciální komando italského námořnictva, žabí muže. Ti byli známí jako Decima Flottiglia MAS a zaznamenali během druhé světové války jeden z nemnoha úspěchů italských ozbrojených sil, když svými torpédy s lidskou obsluhou potopili několik britských lodí. K nejslavnějším patří útok v Alexandrii, kde se šesti mužům povedlo potopit dvě bitevní lodě jeho veličenstva, valiant a Queen elisabeth. Dvoučlenné osádky přezdívaly svá malá plavidla, na kterých obkročmo seděly, „vepříci“.

Posádkám vepříků se povedlo potopit ještě několik obchodních lodí, většinou kotvících v gibraltaru. Při odvážných akcích ve střežených přístavech se komanda musela pohybovat v hloubkách, kde záleželo na čitelnosti a funkčnosti přístrojů – dodávaných officine Panerai.

Titanové pouzdro, průměr 47 mm, voděodolnost 100 m, rezerva nátahu 3 dny, sčítač vlevo: malé sekundy, sčítač vpravo: hodiny

Titanové pouzdro, průměr 47 mm, voděodolnost 300 m, rezerva nátahu 3 dny, kaučukový řemínek, limitovaná edice 50 kusů

Firma byla po celou dobu hodinářstvím obchodujícím se švýcarskými hodinkami včetně značek Patek Phillippe nebo Rolex, jejichž strojky využívala i ve svých časomírách. v té době se sama výrobně zaměřovala především na pouzdra a číselníky.

lodě musejí manévrovat tak, aby si zajistily nejlepší pozici a nepřejely startovní hranici.

SlY oPěT RoZHoDl Až do devadesátých let zůstávala značka až na znalce problematiky neznámá, ale po ukončení spolupráce s Marina Militare roku 1993 se vedení rozhodlo nabídnout hodinky i veřejnosti. nedlouho poté si jich během natáčení v Římě povšiml Sylvester Stallone a zakrátko si jich objednal několik pro své přátele. To způsobilo nečekaný boom. Představiteli Rockyho a Ramba Panerai vděčí za rychlý vzrůst popularity a ještě před koncem tisíciletí (1997) nadějnou značku kupuje luxusní gigant Richemont a šéf Bonati ji kormidluje stejně dobře jako jachtu eillean. většina současné produkce officine Panerai jsou totiž limitované série, u jejichž počtů se manufaktura drží prodejní strategie vždy vyrobit méně, než je poptávka.

STRAnA 107

Zbrusu nové Volvo XC90 Revoluční konstrukce platformy SPA kombinuje vysokopevnostní ocel a hliník pro dosažení maximální bezpečnosti při úspoře hmotnosti.

VÍCE NA WWW.VOLVOCARS.CZ

Očekávané údaje kombinované spotřeby a emisí CO2 (5,8–7,7 l/100 km, 152–179 g/km, platí pro motory D5 AWD a T6 AWD) jsou měřené v rámci normovaného testovacího cyklu a nezohledňují individuální režim provozu vozidla. Fotografie vozu je ilustrační a zobrazuje i prvky příplatkové výbavy. Zbrusu nové Volvo XC90 bude na českém trhu k objednání od 1. listopadu 2014 a k dodání od června 2015.

Volvo Car Czech Republic s.r.o., V Oblouku 731, 252 43 Průhonice, Česká republika, www.volvocars.cz PN001547

STRANA 108

autoview

proč ne?! – říjen 2014

Dravec Ostré tvary, hybridní pohon, prémiové vybavení. Nový SUV od Lexusu vyzkoušela manažerka De`Longhi Šárka Kohoutková.

TexT: Ondřej Běhal – FOTO: ONDřej HOŠT

F

uturistický Lexus Nx s vizáží terénního vozu spíše než v bahnech uvidíme v pražských ulicích. Nový přírůstek mezi SUV střední třídy pohání hybridní soustava sestávající z benzinového čtyřválce a jednoho, nebo dvou elektromotorů podle toho, zda máte verzi s pohonem pouze přední nápravy, nebo všech kol.

Hybrid dává nejvíce smysl v hustě obydlených aglomeracích, kde je množství úseků s omezenou rychlostí. Na dlouhé cesty po dálnicích to není ideální pohonná jednotka. Proto se také předpokládám,

že si auto budou pořizovat zejména městští nadšenci do moderních technologií.

A právě hlavně po Praze jezdila i Šárka Kohoutková, vedoucí sales týmu De`Longhi Group. V ranních kolonách ocenila automatickou převodovku.

Na okresních cestách si zase vyzkoušela, že vůz velmi dobře drží v zatáčkách a je z něj dobrý výhled.

VÝPRAVY ZA SPORTeM Manažerka běžně používá Ford Focus, hlavně na ježdění do práce a za klienty. jezdí většinou po Praze, výjimkou však

není služební cesta na Moravu nebo na Slovensko. Od auta očekává komfortní a přívětivé ovládání, pohodlné sedačky, bezpečnost a velký zavazadlový prostor.

Na otázku, zda má raději menší, či velké vozy, odpovídá Šárka Kohoutková jednoznačně: Preferuji větší vozy – cítím se v nich bezpečněji a hlavně si naložím všechny své nezbytné věci.

Mezi největší záliby Šárky Kohoutkové totiž patří cestování a triatlon, což se podle ní dá velmi dobře skloubit, jelikož cestuje kvůli závodům především po evropě. “Proto se mi hodí velký vůz. Potřebuji

STRANA 109

řidička:

auto:

Jméno: Šárka Kohoutková Funkce: Head of Sales, De`Longhi Group Moje první auto: Fiat 500 Moje současné auto: Ford Focus Auto snů: Prostorné a bezpečné s dostatečným výkonem Záliby: Cestování a triatlon

LEXUS NX 300h motor: 2,5 i a elektromotor výkon: 145 kW/ 5700 ot/min zrychlení na 100 km/h: 9,3 s max rychlost: 180 km/h (omez.) spotřeba: 5,3 l/100 km cena: od 1 079 000 Kč

do něj uložit kolo, aniž bych jej musela demontovat, a k tomu další cyklistickou a běžeckou výbavu, neopren a hodně energetické svačiny," směje se manažerka.

Není se čemu divit, že jí tak byl zavazadlový prostor Lexusu poněkud těsnější, což považuje snad za jediný nedostatek testovaného vozu.

HYBRID A DeSIGN ZAUjMe Výhodu proti soupeřům představuje nízká spotřeba hybridní technologie, pokud s ní řidič umí pracovat. Dále množství technických vychytávek, ale také prostornost interiéru auta zejména v podélném směru a design exteriéru.

Lexus Nx ma velmi ostré designové linie. Manažerce se zdá vůz vzhledově velmi povedený: "Právě tyto linie spolu s krásnou barvou jej činí na silnici nezaměnitelným. Přestože barva pro mě není u auta nejdůležitější parametr, tato bordó je nádherná a výjimečná. Moc se mi líbila." jako největší nevýhody v porovnání s ostatními SUV střední třídy lze vidět vyšší cenu, protože Lexus Nx se pasuje mezi takzvané prémiové SUV. Zatímco starší lexusy nebyly tak záživné, z novinek tryská dynamika, agresivita a jsou k nepřehlédnutí. Pro Lexus Nx to platí stoprocentně. Kromě základního provedení, jemuž rozhodně nechybí sportovní střih,

existuje ještě upravená varianta F-Sport.

Pozoruhodný je u nového Lexusu jeho světelný podpis. Pásek diod pro denní svícení ve tvaru fajfky najdeme u každého Nx ve výbavě Comfort, komplet LeD svítilny pak od verze F-Sport. exteriér se dá považovat za opravdu zdařilé dílo, v interiéru posádka sedí v luxusní voňavé ventilované kůži. Kůží potažená je i přístrojová deska vykládaná dřevem (standard nejvyšší verze Premium).

Osvětlení interiéru se spouští jen letmým dotekem prstů. Mezi touhle nádherou je ale použito i dost plastových detailůvnitřní vybavení jí přišlo jako velmi komfortní a instinktivně použitelné.

Designové linie spolu s krásnou barvou činí Lexus Nx na silnici nezaměnitelným.

Šárka Kohoutková považuje za skvělé zobrazení displeje na čelním skle, materiál interiéru je velmi příjemný na dotek a přístrojová deska poskytuje dostatečné informace o jízdě. "Co mě na autě opravdu mile překvapilo byl touchpad k ovládání displej, automatické zapínání světel při vjezdu do tmavého prostředí a tichost motoru."

Obecně má manažerka ráda spíš klidnější jízdu. "Auto je výborně odhlučněné od okolí a jízda je s ním naprosto plynulá, s dostatečnou akcelerací." S velikosti vizu kategorie SUV se vypořádala podle svých slov výborně, neboť je zvyklá řídit i takovéto větší vozy a objem auta na silnici ji tedy nepřekvapil.

A jak na ni zapůsobil hybridní pohon? Velmi jsem ocenila tiché rozjezdy na elektromotor a plynulost přepínání mezi oběma druhy motoru. Zrychlení je podle mého názoru naprosto dostatečné.

Už na první pohled bylo jasné, že tento Lexus je něco nevšedního a jízda to jen potvrdila. Zaujalo mě zamykání a odemykání vozu pouhým přiblížením se k němu, identifikace mé osoby včetně nastavení volantu při začátku jízdy. Líbily se mi také velmi pohodlné nastavovací polohy sedačky, relativně velký prostor pro ostatní členy posádky. Celkově jsem z vozu nadšená," uzavírá Šárka Kohoutková.

parfémy

STRANA 110

proč ne?! – říjen 2014

Pojmy a dojmy I když se celá řada značek při uvádění vůní bez charakteru vymlouvá, že právě tohle zákazníci chtějí, najdou se čestné výjimky plující proti proudu.

TexT: Vanda HORNÁ

BŮH OHNĚ A LÁVY

VŮNĚ: Bvlgari Man In Black PARFUMÉR: Alberto Morillas HLAVA: rum s jantarovým odstínem, pikantní tabák SRDCe: kůže, tuberóza, kosatec z Nové Kaledonie ZÁKLAD: guajakové dřevo, benzoin, fazole tonka

MÝTUS IDeÁLNÍHO MUŽe

VŮNĚ: Guerlain L’Homme Idéal PARFUMÉR: Thierry Wasser HLAVA: citrusy, rozmarýn SRDCe: mandle, fazole tonka ZÁKLAD: kůže, cedr, vetiver

„Ideální muž“, jak se vůně jmenuje, si nezaslouží rychlé soudy. A on k nim svádí, necháte-li se unést marketingovým slovíčkařením, že ideální muž neexistuje, ale jeho vůně ano. Paměť vyplivne vůni, kterou s tím svým „ideálním“ máte spojenou, takže ta nová vás, v lepším případě, nemile překvapí. To by však byla škoda.

Thierry Wasser vsadil na jednu ústřední ingredienci. Černé třešně vyměnil za neméně gurmánské mandle, kolem nichž utkal sofistikované aroma bylin, dřeva a jemného koření. První přivonění uvítá jasnými citrusy, náručím rozmarýnu a pomerančového květu. Nechte kompozici chvíli rozvinout a přivoňte si zhruba po deseti minutách. V tu chvíli totiž začne mít „Ideální muž“ správné grády.

K nosu stoupá amaretto aroma v doprovodu nót kůže, cedrového dřeva, vanilky a pižma. Je tak lahodný, vytříbený a čistý. S dlouhou výdrží a v krásném flakonu je k zamilování.

Třetí reinkarnace konceptu Bvlgari Man má přívlastek In Black. Bvlgari s novou vůní hledá v moderním muži stopu antických bohů. V černém flakonu, který vyvolává vzpomínky na vulkanické skály na Stromboli, je výjimečná, neoorientální kompozice. Na úvod nabídne přípitek jantarově se třpytícího rumu s jemným podtónem tabáku. Poté, co se s mužem v černém přivítáte, otevře vám srdce s překvapivou trojkombinací tuberózy, kosatce a kůže. Jedna ingredience je ušlechtilejší než druhá, přesto spolu harmonicky ladí a nos přímo magnetizují. Závěr se nese v hřejivém duchu s tóny benzoinu a s tvrdostí guajakového dřeva, čímž navazují na úvodní tabákové aroma. Tato vůně je trefa do černého!

UZLÍK

VŮNĚ: Bottega Veneta Knot PARFUMÉR: Daniela Andrier HLAVA: mandarinka, limeta, neroli, pomerančové květy SRDCe: levandule, bílá růže, pivoňka ZÁKLAD: pižmo, fazole tonka Tři roky po první vůni uvádí Bottega Veneta parfémovou vodu Knot. Zatímco ústřední motiv první tvořila nóta kůže, novinka je uvolněnější. Ačkoli zlatavý flakon působí opulentně, lektvar od Daniely Andrier je dramaticky jiný. I když se úvod parfémové vody nese v optimistické citrusové náladě, poměrně záhy se ke slovu dostane neroli – esenciální olej destilovaný z květů sevillských pomerančovníků, v kombinaci s květy z hořkého pomerančovníku. Obě esence, podpořeny pižmem, na kůži po chvíli vytvoří esenci čistoty. Neposkvrněnou, dětsky upřímnou. I když váš nos na chvíli zaplní mýdlové bublinky, posléze budete schopna rozeznat, jak rafinovaná je Adrienina čistota. Stejně jako se v uzlíku proplétají oba konce provázku, tančí esenciální oleje z pomerančových květů nad kůží s lehkostí víly. Jemně, a přesto vytrvale.

Budete si přát, aby nikdy nepřestaly.

STRANA 111

AdvertoriAl

Méně není více, pokud jde o vrásky Nové kvalitní dermální výplně špičkovým produktům konkurují cenou!

Vyhlazení vrásek dermálními výplněmi s kyselinou hyaluronovou je jedním z nejoblíbenějších estetických zákroků.

Nyní se na trhu objevily nové produkty, které díky kombinaci vysoké kvality a nízké ceny umožňují skutečně radikální omlazení. Konečně si dopřejete tolik výplně, kolik opravdu potřebujete!

Omlazení pomocí botulotoxinu a dermálních výplní je již několik desetiletí nejvyhledávanějším ošetřením estetické dermatologie. Vyšší cena kvalitních výplňových materiálů u nás ale stále řadu klientů tlačí k tomu, že si nechávají vyhladit jen ty vrásky, které jim vadí nejvíce. Mnoho z nich by přitom potřebovalo pro optimální výsledek mnohem větší objem spotřebované výplně. V České republice se pro jedno ošetření vesměs používá přibližně polovina až třetina objemu ve srovnání s Německem a Francií.

V současnosti se na trhu objevily levnější a přitom bezpečné výplňové materiály od spolehlivých, zpravidla evropských výrobců. S nimi mají dobrou zkušenost dermatologové kliniky Asklepion, kde používají vedle luxusních a dražších produktů nyní také značky Naturalize a Emervel. Pro vás to znamená, že dostanete za nižší cenu bezpečný materiál na úrovni nepatrně starších řad nejslavnějších značek. Velmi výhodná je také možnost kombinovat širokou škálu produktů od těch špičkových, až po levnější novinky. Pokud s nimi pracuje šikovný dermatolog, získáte vyhlazenou tvář či plnější rty za méně peněz.

Asklepion – Klinika a institut estetické medicíny Londýnská 39, Praha 2, tel. +420 234 716 000 e-mail: info@asklepion.cz www.asklepion.cz PN001420-3

zoom

STRANA 112

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Top ten hodinek pro dámy i pány jsme vybírali v nejlepších českých hodinářstvích a klenotnictvích.

Klasické elegantní dámské hodinky Cartier Ballon Bleu pojmenované podle oblého krystalu vsazeného do natahovací korunky.

Prodává Cartier a Carollinum.

DÁMSKÉ Omega Constellation Pluma s bleděmodrým perleťovým číselníkem s motivem ptačího pírka a diamanty. Prodává Omega.

Keramické hodinky Chanel J12 Blue Light s automatickým nátahem.

Prodává Carollinum.

Hermès Arceau Millefiori s číselníkem ručně a vždy jedinečně vysázeným z barevných skleněných prvků.

Klasické a jednoduché hodinky Longines Elegant v kombinaci oceli se zlacenými prvky.

STRANA 113

Nový Breitling Navitimer o průměru 46 milimetrů, reinkarnace legendárního modelu.

PÁNSKÉ Jedny z nejdostupnějších a krásných hodinek – vintage model BR126 od značky Bell & Ross.

Ocelové Zenithy s průhledem do nitra strojku El Primero. Cena cca 150 000 Kč.

Pro značku Rolex nezvyklý design, ale velmi povedený. Aktuální novinka ve zlatě

Za návštěvu butiku Bulgari jistě stojí již jen pohled na novou, ultratenkou řadu hodinek Octo Finissimo.

zoom

STRANA 114

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Výběr toho nejlepšího z podzimních kolekcí luxusních produktů podle redakce proč ne?!

Koupelnová řada kosmetických přípravků HERMÉS vychází z populárních vůní a parfémů luxusního francouzského domu. Tento sprchový gel (200 ml) stojí 850 Kč. Prodává Hermés.

Prsten Cosmos je novým osobním klenotem z klenotnictví HALADA. Tvoří jej jednotlivé planetky coby trojrozměrné protějšky kruhu. V základní variantě je dostupný v provedení z bílého, žlutého a růžového 18karátového zlata.

Cena od 39 900 Kč. Prodává Halada.

Modré psaníčko z lakované kůže z podzimní kolekce italského módního domu PRADA. Info o ceně v obchodě. Prodává Prada.

Hříšně vysoké kozačky z nejkvalitnější kůže z dílen florentské značky SALVATORE FERRAGAMO zdobí typická spona a děrované detaily pásku. Info o ceně v obchodě, prodává Salvatore Ferragamo.

STRANA 115

Aster je nový luxusní smartphone od VERTU pyšnící se sloganem „Handmade in England“. Do detailu propracovaný mobilní telefon s titanovým pláštěm zdobí navenek šest nových prémiových materiálů. Info o ceně v obchodě.

Prodává Vertu.

Prémiový rum Zacapa 23 Centenario z panenského medu cukrové třtiny najdete v těch nejpopulárnějších barech a nejluxusnějších restauracích anebo ve specializovaném obchodě Warehouse#1. Dárkový box, 1390 Kč.

Prodává Warehouse#1.

Manžetové knoflíčky s rubíny a švýcarským hodinářským zdobením od MONTBLANCU mohou být nenápadnou finesou skvěle doplňující vaše mechanické hodinky stejné značky. Cena 10 450 Kč. Prodává Montblanc.

Temně hnědé polobotky s brogue zdobením od italské značky TOD`S, které dostanete v pražském monobrandovém butiku. Info o ceně v obchodě. Prodává TOD`S.

zoom

STRANA 116

proč ne?! – ŘÍJEN 2014

Městská taška pro muže značky HUGO BOSS pojme jak notebook, tak objemné dokumenty či vybavení do fitness. Info o ceně v obchodě. Prodává HUGO BOSS.

Náramek od PANDORY je jen začátkem. Díky více než šesti stům navlékacích přívěsků ze sterlingového stříbra nebo zlata si můžete vytvořit originální šperk, na každý den jiný. Cena od 1225 Kč, prodává Pandora.

Modrý pásek z kolekce MONTBLANC Meisterstück Selection je z kvalitní Saffiano kůže. Cena 6600 Kč, prodává Montblanc.

Dámská šedá semišová perka z výběrové kolekce Best Of British od MARKS & SPENCER elegantně dozdobí vaše oblečení. Info o ceně v obchodě.

Prodává Marks & Spencer.

STRANA 117

Kosmetické štětce z kvalitních chlupů s motivem krajky. Info o ceně v obchodě. Prodává SEPHORA.

Náramek s emailovým zdobením s motivem z tvorby malíře Clauda Moneta. Info o ceně v obchodě. Prodává FREY WILLE.

Dámské sáčko s kostkou. Cena 13 299 Kč.

Prodává GANT.

adresář BOTTEGA VENETA, Pařížská 14, Praha 1, tel. 222 310 054; BELL & ROSS, Staroměstské

nebo Václavské nám. 10, 110 00 Praha 1, tel. 224 214 349; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1,

nám. 16, Praha 1; BULGARI, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358; CAROLLINUM,

tel.: 222 310 907; HUGO BOSS, Pařížská 6 a 19, Praha 1; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK, Na Příkopě

Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1, tel.: 221 709 000;

17, Praha 1; LA PERLA, Široká 15, Praha 1; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.:

CHRISTIAN DIOR, Pařížská 4, Praha 1; DOLCE & GABBANA, Pařížská 28, Praha

224 812 774; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 17, Praha 1, tel.: 222 320 260;

1, tel.: 224 216 407; DUSNI3, Dušní 3, Praha 1; ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18,

PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; ROBERTO COIN, Pařížská 1, Praha 1, tel.:

Praha 1, tel.: 224 210 083; GANT, seznam prodejen na www.gantclub.com/cs; GUCCI,

222 314 122; ROLEX, Pařížská 14, Praha 1 ; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HALADA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868;

tel.: 224 814 779; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1; TIFFANY

HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HODINÁŘSTVÍ BECHYNĚ, Štěpánská 57

& CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; VERSACE, U Prašné brány 3, Praha 1.

STRANA 118

mimochodem

proč ne?! – říjen 2014

Pozdrav slunci

T

rochu přívěsek, trochu prsten, ale především hodinky. Nepohání je baterka ani se nemusejí natahovat – jediné, co potřebují, je slunce. Čas z hodinek Sundial od značky Nomos vyčtete snadno. Stačí na rotujícím prstenci nastavit aktuální měsíc, vyjít na světlo a natočit kroužek tak, aby skrz malý otvor pronikl sluneční paprsek. Číslovka, na kterou ukáže, značí, kolik je právě hodin. Pokud v tu chvíli stojíte na místě se stejnou zeměpisnou šířkou, jakou má Glashütte (třeba v Londýně, Bruselu nebo na severu

Čech), čas bude přesný. Hodinky se ale vyrábějí i ve verzích pro Madrid a New York. Vyrábějí se ve dvou variantách: z nerezové oceli (za 3500 korun) a ze zlata v barvě champagne (5900 korun), objednat se dají na webu nomos-store.com. Kroužek je podobný těm, jaké používali už Babyloňané, Kelti i Aztéci. Nosí se na kožené šňůrce kolem krku, anebo si ho můžete navléct na prst. Jako ukazatel časomíry sice slouží jen od soumraku do úsvitu, ale je to parádní startér konverzace, když se vás někdo zeptá, kolik je hodin.

PN001481-2

TO BREAK THE RULES, YOU MUST FIRST MASTER THEM. ABYSTE MOHLI PORUŠOVAT PRAVIDLA, MUSÍTE JE NEJDŘÍVE DOKONALE OVLÁDAT. HODINKY, KTERÉ KDYSI PORUŠILY VEŠKERÁ PRAVIDLA, NYNÍ ZNOVU PŘICHÁZEJÍ NA SCÉNU. VÍCE NEŽ 130 LET HODINÁŘSKÉHO ŘEMESLA, MISTROVSTVÍ A SMYSLU PRO DETAIL SPOČÍVÁ V IKONICKÉM MODERNÍM DESIGNU. CÍLEVĚDOMÁ ARCHITEKTURA HODINEK ROYAL OAK SE NYNÍ PŘEDSTAVUJE V ROZMĚRU POUZDRA 41 MM. AUDEMARS PIGUET ROYAL OAK: OD AVANTGARDY K IKONĚ.

ROYAL OAK

UŠLECHTILÁ NEREZOVÁ OCEL. CHRONOGRAF.

AUDEMARS PIGUET BOUTIQUE, PAŘÍŽSKÁ 5, 110 00 PRAHA 1 +420 222 312 320 AUDEMARSPIGUET@JGAP.EU

PN001412-3