PROC NE?! March 2012

PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN

BŘEZEN/2012

NÁVRAT CHLAPA ?!

PN tit brezen 2012.indd 13

5.3.2012 16:21:14

PN001054

PN tit brezen 2012.indd 14

5.3.2012 16:21:44

* )*#

# 0 ! ) / ) , . , , %) ,-), $ # ) %! , & !$ % & %)# % , )& ,. *) ) . # # ) #. #) , . # )# " ) - %)# ,% . ,. !# / * ) # % %)

$ ) ,

%) . # # +"

#

$ ! ' #

# - #

PN brezen 03_09.indd 3

9.3.2012 3:15:35

PN001051

PN brezen 03_09.indd 4

9.3.2012 3:15:39

STRANA 5

editorial

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Mmmm...už!

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, ...už je to zase tady.

Naše pravidelné módní rendez-vous proč a v jeho středu – muž.

ne?!

A víte co je letos na jaře v módě? Prostě být chlap!

Pochváleni budiž metrosexuál, übersexuál i gastrosexuál, ale budiž jim země lehká.

Naučili jsme se díky nim nosit hezké oblečení, být na to náležitě hrdí a k tomu všemu dokonce někteří začali i vařit. Ale jedeme dál.

A kdo nás baví teď?

Vybrali jsme do tohoto čísla několik českých mužů hodných následování.

Režisér Jakub Kohák například zul své oblíbené kopačky a zapózoval v obleku a účesu tak prudce elegantním, že lepší jste nemohli vidět ani na jeho fotkách z Plesu v opeře.

Mmmm...

Obchodník a miliardář Karel Janeček zase sundal z krku svůj oblíbený zvířecí zub, pak vysvětlil Kohákovi, jak obchoduje s deriváty na chicagské burze, načež dostal úplatek v podobě sušenek a raději odešel do fotoateliéru zahrát si na agenta Bonda.

Mmmm... Řekli jsme si, že určitě budete chtít vypadat jako oni, a tak jsme pro vás připravili velký manuál stylového muže. Samozřejmě víme, že manuály nečtete. A proto máme módní průvodkyni. Nejlepší obleky, košile a boty, a k tomu nejlepší průvodkyni, co mluví několika světovými jazyky a ovládá zákony etikety.

Mmmm...

Vyrazili jsme také do Jižních Tyrol a na svahu černých sjezdovek zaskočili na voňavý špek, domácí modrý sýr a pochoutky z kaštanů. A o pár týdnů později jsme to v Praze zapili těmi nejlepšími whiskami chutnajícími po cherry, kouři, ale i jódu.

Mmmm... Čeká vás toho v tomto čísle spousta zajímavého, tak se raději hned pusťte do čtení.

Mmmm ..už!

Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

PN brezen 03_09.indd 5

9.3.2012 3:15:39

, O¹LVQV KBLÁLPMJ WFMJLPTUJ OPWÁ WÑOÄ *TTFZ .JZBLF -m&BV Em*TTFZ QPVS )PNNF 4QPSU [ÅTL¹UF TQPSUPWOÅ PTVtLV KBLP E¹SFL /BCÅELB QMBUÅ PE EP WZÀFSQ¹OÅ [¹TPC

XXX EPVHMBT D[ #SOP (BMFSJF 7BÊLPWLB 7F 7BÊLPWDF y 0MZNQJB #SOP 6 %¹MOJDF y FTLÁ #VEÄKPWJDF .FSDVSZ $FOUSVN /¹ESBxOÅ y -JCFSFD 0$ /JTB FTLÁ NM¹EFxF y .MBE¹ #PMFTMBW #POEZ $FOUSVN UÐ 7¹DMBWB ,MFNFOUB y 0TUSBWB 'PSVN /PW¹ ,BSPMJOB +BOUBSPW¹ y 0$ "WJPO 0TUSBWB 3VEO¹ y 1M[FÊ 1MB[B 3BEÀJDL¹ y 1SBIB /B 1ÐÅLPQÄ y $FOUSVN $IPEPW 3P[UZMTL¹ y "SL¹EZ 1BOLS¹D /B 1BOLS¹DJ y ;MÅO ;MBUÁ +BCMLP /¹NÄTUÅ .ÅSV PN001064

PN brezen 03_09.indd 6

9.3.2012 3:15:40

obsah

STRANA 7

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Rozhovor: Martin Dlouhý – 10 O české závisti, lapání zákazníků i stromu uprostřed silnice si s bývalým šéfem Makra povídala Lucie Tvarůžková.

Dopis – Mému staršímu já –18 Novinář a svéráz David Shorf píše o tom, co obnáší život mužů po čtyřicítce.

Fashionstory: Návrat chlapa! – 24 54

Vybrali jsme sedm pořádných chlapů, kteří mají styl, charisma a vypadají zatraceně dobře.

Průvodkyně stylem moderního muže – 32 Vše o tom, co potřebujete vědět o pánském šatníku.

Od hlavy až k patě.

Styl: Pátek Jakuba Lohniského – 48 k dostání každý měsíc jako příloha deníku

32

Co si na sebe vzít, když můžete oblek nechat ve skříni a jaké to je vrhnout se po hlavě do módního byznysu?

Knihy: Chlapské čtení – 52 Kdyby na vás toho oblečení bylo moc, máme pro vás výběr knih, které přečtete jedním dechem. Šéfredaktor Hospodář Hospodářských ký h novin: Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Tereza HORÁKOVÁ, Eliška HORKÁ Spolupracovníci Autoři: Radka HRDINOVÁ, Petra POSPĚCHOVÁ, Jan MARKOVIČ, David SHORF Fotografové: David TURECKÝ, Matúš TÓTH, Standa MERHOUT Styling: Klára TOMÁNKOVÁ Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e-maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, Head of Magazine Sales, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz

Storyboard: Hamršlicy na čepeli – 54 Magickou atmosféru kováren a výrobců nožů zachytil fotograf David Turecký.

Vášeň: Omamná chuť kouře a rašeliny – 60 Pátek večer. Čas otevřít lahev whisky. Tu pravou vybírala Radka Hrdinová.

Menu: Lanýže na černé – 66 Na lyžích nemusíte loutat tatranku. Dopřejte si speciality v michelinských chloubách Jižního Tyrolska.

ZOOM – 72 Nejžhavější novinky, které byste určitě měli mít jako první.

Milena HOUŽVIČKOVÁ, tel.: +420 233 071 638 mobil: +420 603 196 619, Fax: +420 233 072 710 milena.houzvickova@economia.cz

24

Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Šárka HAMPEISOVÁ, tel.: +420 233 071 460 mobil: +420 732 582 464, fax: +420 233 071 710 sarka.hampeisova@economia.cz Martina KRUPIČKOVÁ, tel.: +420 233 071 304, mobil: +420 731 421 400, fax: +420 233 072 700 martina.krupickova@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Režisér Jakub Kohák na fotografii Matúše Tótha

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e-mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

72 7 2

4

PN brezen 03_09.indd 7

9.3.2012 3:15:43

PN001059-1

PN brezen 03_09.indd 8

9.3.2012 3:16:41

PN brezen 03_09.indd 9

9.3.2012 3:16:43

STRANA 10

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 10

rozhovor

proč ne?! – BŘEZEN 2012

8.3.2012 23:10:57

STRANA 11

Možná ho neznáte, vaše chuťové buňky však ovlivnil v posledních dvaceti letech víc než Pohlreich a Emmanuel Ridi dohromady.

Martin Dlouhý vedl deset let McDonald’s, osm let pracoval pro velkoobchod Makro, postupně v Rusku, Česku, Indii a vídeňské centrále.

TEXT: Lucie TVARŮŽKOVÁ – FOTO: Štěpánka STEIN a Salim ISSA

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 11

8.3.2012 23:11:10

STRANA 12

L

ákalo ho po dvaceti letech alespoň na chvíli opustit velké korporace. Být na volné noze, zkusit rozjet různé projekty, které se mu dlouho honí v hlavě. Na podzim sám od sebe opustil Makro, kde ho jistě čekala dlouhá a na jeho vkus zbytečně pohodlná kariéra. Nakonec ale neodolal. Od ledna je zpátky ve vysoké hře: ve vedení britského obchodního řetězce Tesco.

V českém prostředí působí Martin Dlouhý jako živá voda. Nestydí se za svůj úspěch, nedělá si nic z pověstné české závisti, neskrývá krásnou vilu od Radana Hubičky, nestojí o pohodlnou kariéru a za nic na světě nechce dělat kompromisy.

Dlouhodobě pracujete v zahraničí – v Rusku, v Indii, v Rakousku, v Británii, dění v Česku tak vidíte z odstupu. Hýbeme se kupředu, stagnujeme, nebo jsme zařadili zpátečku?

Musíme si pořád připomínat, že je úžasné, kam jsme se dostali. Že si můžeme dělat, co se nám zamane. Cestovat, podnikat, žít tak, jak se každému z nás líbí. Na druhou stranu zažívám něco, co bych nazval zděšením nad detailem: doufám, že různé korupční skandály jsou jen krátkodobé výkyvy, že to není směr, kterým společnost jde. Podle mne je to důsledek toho, že jsme řadu věcí neudělali tak důsledně.

Třeba, že jsme si nikdy jednoznačně nevyrovnali s komunistickým obdobím.

Nikdy jsme neřekli, že se stala spousta zločinů, že byla mezi námi spousta kolaborantů. Zlé věci je třeba si pojmenovat. Protože když je nepojmenujete, dostanete se tam, kde jsme teď. Máme spoustu skandálů, o kterých všichni mluví, ale není z nich vyvozený žádný důsledek. Četl jsem rozhovor se sestrou Mašínů, a ta řekla přesnou větu: „Stala se spousta zločinů, a nepřišel žádný trest, a to je pro společnost hrozně škodlivé, protože si lidi začnou myslet, že jim levárny projdou“. Čí je to chyba? Politiků, nebo spíš nás, že to tolerujeme?

Naivně jsem si myslel, že takové to staré úsloví „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“ je dávno zapomenuté, že už neexistuje. Co jsem se vrátil z Indie a jsem Praze blíž, tak jsem to už zase hodně-

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 12

rozhovor krát slyšel. A to mi přijde úděsné. Dávám to za vinu právě naší neschopnosti jednoznačně pojmenovávat věci, našemu tradičnímu strachu z dělání jednoznačných voleb. To nám nejde. Říct jasně, co chci, znamená zároveň jasně říkat, co nechci – a riskovat, že si někoho znepřátelím, že někomu šlápnu na jeho bolístku.

Nesouvisí to s tím, že jsme malá země, kde každý každého zná, každý je na každém do určité míry závislý? S tím jste se určitě taky musel setkat.

V prvních letech se všichni vrhli na budování domů a firem.

Teď přichází čas, kdy se lidé jako já začnou víc věnovat společenskému životu.

Jasně, je těžké říct, já s tím nesouhlasím i za cenu toho, že odejdu a vystavím se riziku, že budu muset dělat něco jiného.

Jsem ale přesvědčený, a je to moje životní zkušenost, že když nepodlehnete, z dlouhodobého hlediska si pomůžete víc, než když budete dál slepě hrát hru, v níž jste se ocitli. Pokrok vzniká přeci právě tím, že se změní pravidla hry, věci se někam posunují. Vzniká tím, že člověk s něčím nesouhlasí, vidí jiné možnosti a jde za nimi.

Není ten současný stav ale i vina úspěšných byznysmenů, jako jste vy? Že se s prominutím staráte jen o sebe, vyklidili jste prostor a dopustili, aby příkladem pro ostatní byli jen politici, kterým to zas tak moc nejde?

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Jsme společnost, která se za pár let snaží dohnat věci, které byly dlouhou dobu přerušené, které nemohly normálně fungovat. Přijde mi v souladu s dobou, že v těch prvních letech se všichni vrhli na stavění domů, na budování firem.

Teď myslím logicky přichází čas, kdy nasycení tím základním úspěchem se lidé jako já začnou víc věnovat společenskému životu.

Opravdu myslíte, že úspěšní lidé překonají fobii z pověstné české závisti a začnou se najednou veřejně angažovat? Česká závist je věc, které se buď poddáme nebo nepoddáme. Je na čase dospět, přestat se bát vyčnívat a dozrát do toho, že si budeme cenit úspěchu a dovedností. A budeme chápat, že lidé, kteří něco umí a jsou úspěšní, ve finále pomáhají svým úspěchem nám všem.

Klidně jste pustil naše fotografy k vám do domu. Většina byznysmenů by se bála, že jim začnou jejich známí a obchodní partneři závidět, sousedi se s nimi přestanou bavit a někdo je brzy přijde vykrást.

Když je někdo bude chtít vykrást, tak je přijede vykrást i bez toho, aby byl vidět.

Když mu bude chtít soused závidět, tak bude i bez toho, že je v novinách. Já se nebojím přiznat k tomu, že jsem pro něco žil, v něco věřil, něco mi to přineslo, že jsem úspěšný. Na všechno, co mám, jsem si vydělal poctivě. Mám za sebou dvacet let daňových přiznání. V tomhle chci být příkladem, protože je myslím důležité, aby lidé kolem sebe viděli pozitivní příklady.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste šel do politiky?

Mnohokrát mě to napadlo. Moje žena mi na to vždy řekne, že mi zláme nohy.

Nemám to zatím domyšlené. Nemyslím si, že by mě politika udělala šťastným, ale myslím si, že je dobré mít na politické scéně nový impulz a nové tváře. Politika se ale musí umět. Je to řemeslo a člověk by se ji musel nějakou dobu učit. Já spíš inklinuju věřit politikům, kteří začali na komunální úrovni a svoje místo si vydobyli dlouholetou prací. Protože skočit do velké politiky bez znalosti jejího fungování je hloupost.

8.3.2012 23:11:23

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 13

8.3.2012 23:11:23

STRANA 14

MARTIN DLOUHÝ Vystudoval mezinárodní obchod na VŠE v Praze. Rok studoval také na Pekingském jazykovém institutu v Číně. Pracoval téměř deset let v McDonald’s. Nejprve jako Development Director a následně jako Managing Director McDonald’s ČR a SR. V roce 2003 přešel do METRO C&C Russia, kde působil jako ředitel po expanzi. Mezi roky 2005 a 2007 zastával funkci výkonného ředitele české a slovenské pobočky Makro. Následně dva roky působil na postu výkonného ředitele v Indii, poté byl viceprezidentem METRO Group. Letos nastoupil do vedení obchodního řetězce Tesco.

5 i GO\å XMHDMH] GtQD KRU VNpP kole. Zajímá se o cestování, architekturu, design a umění.

Kromě čínštiny hovoří také rusky, španělsky a anglicky.

rozhovor Svět zažívá ekonomickou krizi. Jednou z jejíchž příčin je naše obsese neustálým růstem. Dvacet let jste pracoval pro nadnárodní firmy. Myslíte si, že jsme odsouzeni k růstu? Nebo je šance to v uvažování velkých firem změnit?

Závisí to na tom, jestli jednou dojde k porozumění, že kapitálová hodnota je cennější než kvartální výsledek.

Všichni milujeme kvartální výsledky, protože se napíše číslo. Je to jasné, jednoduché, průkazné, nevyžaduje to žádné velké výklady, odpovídá to naší přirozené tendenci se poměřovat, soutěžit. Věřím, že se to změní, protože jinak by se věci na světě v dohledné době nemohly obrátit k lepšímu.

To je překvapivý názor od člověka, který léta pracoval ve firmách, které jsou orientované na rychlý růst, na otevírání nových poboček, rozšiřování počtu zákazníků... to byl přeci v McDonald‘s i v Makru váš hlavní úkol.

To ano, ale právě proto vím, že každý růst má své meze. Že během růstu se musíte nějak vyvíjet a není dobré jen slepě otevírat další pobočky, když se otevírat nemají.

Většina tiskových zpráv velkých firem je ale právě o tom: o kolik se meziročně zvýšil zisk, kolik nových poboček jsme otevřeli, kolik máme nových zákazníků....

Ba ne, všimněte si, jak málo pozornosti se v těch tiskových zprávách věnuje zákazníkům. Většinou se píše o počtu poboček, výši tržeb. Málokdo ale ztrácí čas tím, aby vysvětloval, kolik má klientů a jaký mají k jeho firmě vztah. Na zákazníky se v tom honu za růstem často zapomíná. Jako investora by mě právě tohle zajímalo úplně nejvíc – co jsou zač moji zákazníci, jak moc jsou vůči mé firmě loajální. To považuji za absolutně nejdůležitější. A investoval bych právě do těch, které mají loajální klienty.

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Existuje vůbec ještě zákaznická loajalita, není to staromódní přežitý koncept? Není to tak, že jsou loajální zrovna tomu, kdo jim dá nejlepší cenu?

Zákazník nikdy není loajální kvůli ceně. Když máte zákazníka, který k vám chodí k vůli ceně, tak toho ztratíte při prvním útoku konkurence, která se rozhodne, že mu to samé prodá o trochu níž. V mé filozofii cena není nejdůležitější. Je to podmínka nutná, ale ne dostatečná. Alespoň tak jsem vždycky postupoval v Makru. Každý váš zákazník řeší nějaký problém, na vás je pomoci mu ho vyřešit. Třeba tím, že mu zboží připravíte tak, aby s ním ztrácel co nejméně času. Když mám malý obchod, tak je pro mě lepší, než koupit deset tatranek, které budou složitě zabalené a můj člověk bude rozstříhávat pytlík, je koupit v krabici a rovnou to postavit na pult a prodávat. Když jsem kuchař, je ideální, když mám naporcované ryby nebo maso na velikost, kterou potřebuju. Je prostě nutné chápat, co řeší problém každého konkrétního člověka. A to není vždy cena.

Tohle zní hezky i funkčně. Stačí se ale rozhlédnout kolem nás, všude samá speciální akce, slevové bomby...

Myslím, že v určitém smyslu je to podobné jako s tím růstem. Je to jednoduché, je to porovnatelné, je to něco, co můžete okamžitě prokázat a co může mít krátkodobý rychlý efekt. Budovat vztahy se zákazníky je věc, která trvá dlouho. Musí se v ni věřit a investovat do ní. Když chcete dokázat krátkodobý úspěch, tak je cena jedna z nejjednodušších cest. Taky je to ale způsob, jak zákazníka nejrychleji ztratíte. Když se pustíte do velkých cenových bojů, tak nezískáte oproti konkurenci žádnou výhodu, protože je to zase věc, kterou konkurence může následovat. Pravdě-

PN001019-3

Během růstu se musíte nějak vyvíjet. Není dobré jen slepě otevírat další pobočky, když se otevírat nemají.

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 14

8.3.2012 23:11:31

1 " "-- * i ³{ Ç£ÓÎ {ä ÜÜÜ° Õ} L ÃðV "-- >V

"-- ä{ÈxÉ-

STRANA 15

PN001019-3

"-- -Ì Ài *À> > > *ĉ «ă È "-- > ÃÜi>À -Ì Ài *À> > *>ĉ âà ? £

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 15

8.3.2012 23:11:32

STRANA 16

Když v Indii staví novou silnici, najdete v ní třeba i strom. Indům je líto ho porazit, jelikož tam sídlí jeden z mnoha bůžků nebo duchů. Musíte se naučit to chápat.

rozhovor podobně zvýšíte hodnotu celého odvětví, ale ve finále dosáhnete nižší míry ziskovosti pro všechny. Jednoduše proto, že si zákazníky na ty cenové války vychováte. Přesně to se stalo v Česku.

Deset let jste stál v čele českého McDonald’s, pak pracoval pro Makro v Rusku, v Česku, v Indii a nakonec pro celou Evropu. Co bylo za tu dobu nejtěžší?

Nejtěžší bylo vždycky v pravý čas odejít.

Překonat pohodlnost, pochopit, že už nemám firmě co dát. Že už dělám jen změny pro změny a že jediné, co mně čeká, je, že si tu budu roky pohodlně krnět. Krnění naštěstí nesnáším. Jakmile se to děje, začnu být nervózní. Vůbec nejtěžší bylo po deseti letech odejít z McDonald’s a v jednom jediném okamžiku změnit práci, firmu, pozici a zemi: odjel jsem tehdy pracovat pro Makro do Ruska. První čtyři měsíce bylo nejtěžší období, které jsem kdy pracovně zažíval – pracoval jsem non stop, problémy se valily ze všech stran. Dlouho nebyly vidět žádné výsledky, byla zima a tma. A do toho ještě starosti, jestli ten přesun zvládne rodina, jestli ji to nepoloží.

V čem byl největší rozdíl oproti práci v Česku, když jste pracoval v Rusku nebo Indii? Na co jste si nejhůř zvykal?

Každá ta země je jiná. Lidé uznávají jiné hodnoty, je tam odlišná míra citlivosti – co je v jedné zemí vnímáno jako slabost, je ve druhé bráno jako velká výhoda. Třeba v Rusku být víc direktivní není nic zvláštního, naopak je to nutnost. V Indii jsou na to lidi mnohem citlivější a mnohem víc dají na to, aby chápali podstatu problému, proč nějakou věc mají udělat. Jsou neuvěřitelně hrdí na svoje vzdělání a znalosti, takže když jim chcete prodat a vysvětlit jiný koncept, tak to oni opravdu musí intelektuálně pojmout a vzít za své, čistě direktivní přístup na vyšší úrovni řízení nefunguje. Další věc, která je v Indii hodně silná, což je často v asijských kulturách, že zaměstnanci jsou osobně hodně spojeni se svým šéfem.

Ten emocionální vztah je silnější než v jiných kulturách. Očekává se od vás, že budete více rozumět jejich osobním problémům, rodinnému zázemí a budete i ochotný pomoci, když někdo

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 16

proč ne?! – BŘEZEN 2012

bude nemocný, když se někdo bude vdávat nebo ženit. Když někdo odchází z práce nějaký zaměstnanec ve vedoucí pozici, spousta jeho podřízených má tendenci ho následovat. Daleko víc dělají pro toho člověka, než by dělali pro firmu. Myslel jsem si, že některé věci fungují opravdu všude, až v Indii jsem zjistil, že tomu tak není...

Co máte na mysli?

Indie je země, která jde hodně svojí cestou. Tamní společnost je mnohovrstevnatá a pro mě často hodně duchovní. Duchovní rozměr je hodně důležitý a lidi se ho snaží zachovat. Oni se velmi jasně snaží ze západu přejmout to, co je dobré, ale zachovat si svoji barevnou kulturu. Od toho, že všichni pořád chodí v sárí a že když staví novou silnici, tak v ní najedete strom, protože je jim líto ho porazit, protože tam sídlí jeden z mnoha bůžků nebo duchů.

Musíte se naučit chápat, co pro ně je viděno jako dobré a co je jejich vize budoucnosti. Protože to množství lidí, které tam žije, vytváří zcela novou kvalitu. My řekneme fajn, proč to neděláte takhle, proč to tak nefunguje? Ale neuvědomujeme si, že věc, která může fungovat pro desítky milionů lidí, tak je někdy těžko pochopitelná pro miliardu lidí. Uvažovat o miliardě lidí a řídit stát s miliardou lidí je trošku jiné než dělat to samé s miliony.

Rusko, Indie i Čína, se kterou taky máme pracovní zkušenost, patří společně s Brazílií do uskupení BRIC – zemí, kterým bude patřit budoucnost. Na kterou vy nejvíc sázíte? Čína jde cestou jasného nadiktování všem, co je správné, cestou plánování.

Indie jde tou kostrbatou cestou největší demokracie, kde si lidi rozhodují o detailech a nemůžete přijít a říci: tady postavíme velkou dálnici. Na jednu stranu samozřejmě trpí rozvoj infrastruktury a těch daných věcí, co by tu společnost posunul materiálně dál, na druhou stranu to šíleně pomáhá kreativitě a individuálnímu rozvoji lidí. Já Indii fandím kvůli tomu, že to je země, která se snaží utvořit budoucnost skrz vzdělávání lidí a ne skrz komplikované direktivní systémy. Myslím, že by to bylo pro dobro celého světa, aby šel indickou a ne čínskou cestou.

8.3.2012 23:11:32

(63 -6 /!;0# ) ))< << . ) $+ , 5< 555 4)< '<1 % $ & ( 6 $(3+ : 888+ 6 $(3+ (%

& (8 . + .(&( . 0 7 .3 # $&! 0*("#(6 1< ( &(7(6 . : .7(6 & 3 6+

3.(" # 9$ #(%*$ 3& 797 &63 0 03.(" & 7 % &6 #36/ 6 $(3+ ( &#9 "0(6 79.( & : &(7 6& # 3&!

0$ 3 &9 0 & :7 % & ($ + ( & # " $ % 3(7 & << #609+

PN001050

PN brezen 10_17_rozhovor.indd 17

8.3.2012 23:11:34

STRANA 18

dopis

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Když pleťovou masku, tak jen od židovské firmy a od Mrtvého moře.

PN brezen 18_23_muzi40.indd 18

8.3.2012 23:08:48

STRANA 19

Mému staršímu já Co by se stalo, kdybyste v dětství napsali dopis adresovaný sobě, uložili ho do časové schránky a otevřeli až po desítkách let?

TEXT: David SHORF – FOTO: Jan SCHEJBAL

A

le pozor, ten dopis by chlapeckým hlasem vyslovoval svoji představu o tom, kam se Váš život vyvine. Změnil by se za ta léta mužský pohled na svět, anebo by to bylo pořád totéž? Jako inspirace pro výlet do samčí hlavy pro potřeby tohoto článku posloužili Michel Houellebecq, John O’Farrell, Woody Allen a Jaromír Jágr.

OSTRAVA, ZIMA 1983 Drahý Davide, v době, kdy čteš tento dopis, se budeš pravděpodobně jmenovat trochu jinak a bydlet v nějaké smysluplnější zemi.

Předpokládám, že si dnes jako rocková hvězda, která cestuje po světě a jejíž tvář visí na každém rohu, vzpomeneš, že svoji první elektrickou kytaru Iris jsi dostal v okamžicích, kdy smolím tento dopis.

Ano, byla to veselá náhoda. Máma ti ji sice slíbila až dokončíš lidušku, ale když přišlo na lámání chleba, musela prázdné peněžence pomoci náhoda. Dnes, jako slavný a obdivovaný muzikant, si tedy můžeš dovolit s nostalgickým pousmáním poděkovat kamarádovi Honzovi Kubicovi, který ti tehdy po škole v bitce vyrazil zub. Nejdříve ses bál, že doma bude strašný průšvih. Pak jsi ale pochopil, že děda platil nějakou úrazovou pojistku

PN brezen 18_23_muzi40.indd 19

a že „placatá kytara“ z hudebnin na Leninově třídě v Porubě je na dohmat. Doufám taky, že máš jako správná rock star dlouhé a husté vlasy a že matčino varování, že budeš ve třiceti plešatý po otci a dědovi, se ukázalo být falešným proroctvím. Nepochybuji, že máš dobrý vkus a v šatně na tebe po koncertě čeká nějaká sexy blondýna v hodně krátké sukni.

To už tak nějak patří k těžkému osudu slavných a úspěšných světových ikon. Já tady v roce 1983 zatím zkouším s kapelou v síni tradic. Honzův brácha nám půjčuje bubny a dáváme dohromady koncert v tělocvičně. Budu mít na sobě nové červené triko Adidas a levisky - pětsetjedničky, co mi přivezla teta z Anglie.

Umíme už Sandokana (odposlouchal jsem slova z televize), Pink Floyd (slova jsou na obalu desky) a Alenku v říši divů (od Smokie, ale asi to budu zpívat česky od Zicha). Budou tam všechny holky z osmých tříd. I ta Hanka a Petra. Ještě nevím, na kterou se budu dívat při hraní.

Tak se zatím měj hezky ve tvé úžasné budoucnosti v Los Angeles, USA a na světových pódiích.

Tvůj David z roku 1983 P.S. Zajímalo by mě, kolik máte kamionů aparátu. Třeba AC/DC prý jich mají jednadvacet!

8.3.2012 23:08:57

STRANA 20

dopis

proč ne?! – BŘEZEN 2012

David Shorf (43) je novinář, který studoval anglickou literaturu QD + HEUHZ 8 QL YHUVLW \RI - HUXV DOHP V ORXå LOS ůl roku v izraelské armádě YSi VP X* D] \D QD = i SDGQt P E řHKX- RU GiQXE\O GHVHW OHW ] i VW XSF HP šéfredaktora Lidových novin, v současnosti je šéfredaktorem Skylink TV a vyučuje na Anglo-American University. PřHVW Rå HVHQD URGL OY2 VW UDYě, M HKRV\QKU DM HKRNH M ] D6 SDUW X3 UDKD

PRAHA, LEDEN 2012 Tak jsem objevil dopis, který psalo mé já z roku 1983 svému o mnoho let staršímu já... Ale houby, samozřejmě, že neobjevil.

S tímhle nápadem přišel ve svém románu This Is Your Life John O’Farrell. Ale součástí zkoušky integrity muže, který překročil čtyřicítku, jsou testy, kterými zkoumá sám sebe. A já právě úspěšně složil první z nich. Cítím se spokojený.

Mohl jsem machrovat, že jsem si vymyslel originální žánr, v němž konfrontuji své jinošské sny s realitou o 30 let později.

A možná by na to ani nikdo nepřišel, protože O’Farrell je pro čtenáře Proč ne?! levičák a tudíž ho vědomě ignorují.

Možná, že humoristický román ani pro čtenáře HN není dostatečně intelektuální čtivo... Ale náhoda je blbec a ta ostuda, kdyby se na to přišlo.

Tak jako tak, odpovědět chlapci z minulosti a vysvětlit mu, co se z jeho plánů povedlo a co tak úplně ne, není od věci ani ve vykradeném žánru. (Ostatně, Steve Jobs tvrdil, že kreativita nespočívá v tom, že někdo vynalezne kolo, ale že si všimne, že někdo JINÝ kolo vymyslel, a umí ho prodat masám.)

Tak tedy, milý Davide z roku 1983.

Musím přiznat, že se mnohé nepovedlo tak, jak jsi nám to naplánoval. Jako hlavní problém vidím ty vlasy. Tvářím se sice před okolím, že je mi to fuk, ale když se po sprše podívám na řídké pramínky vlasů smutně padající do vysokého čela, tak nějak nevím, co s tím. Ptal jsem se kadeřnice, jestli to nemám prostě celé ostříhat dohola a tvářit se, že jsem to tak chtěl. Ta ale k mému překvapení vyjekla, že takto REZIGNOVANĚ a NEKREATIVNĚ přistupujou ke svému plešatění všichni chlapi a že to považuje za kapitulaci. „Chcete vypadat jako ty zástupy volně zaměnitelných chlapů s holou hlavou?“ (Nechci, pomyslel jsem si, ale s přehazovačkou

PN brezen 18_23_muzi40.indd 20

na hlavě budu pro změnu nezaměnitelný debil.) Průnikem našich představ o vhodném účesu je ve výsledku tedy něco, co můj kamarád okomentoval slovy: „Á, páneček se nechal ostříhat na Hitlera“? Mimochodem, všimli jste si někdy u kadeřnice, kolik času tyto slečny věnujou stříhání zadní části lebky? Během své zadumanosti pod igelitem jsem odhadl poměr 80:20 ve prospěch stříhání vzadu.

Rozumíte? Vždycky jsem si myslel, že se lidé většinou dívají na tu část hlavy, kde je obličej. Po dvaceti minutách práce se zubatými nůžkami se mi ale pak dostane do rukou to druhé zrcátko a otázka: „Je to vzadu dobrý?“ Ač nerad, musím konstatovat, že v tomto ohledu jsem srab a nikdy jsem nahlas neřekl: „JE MI ÚPLNĚ JEDNO, CO JE VZADU, ALE PROČ TO VYPADÁ ZEPŘEDU TAK DIVNĚ?“ Místo toho vždy vyloudím křečovitý úsměv a řeknu, že se mi to líbí. Tenhle test pro změnu zase vždycky projedu.

K šedivějícím vousům mám tak nějak neutrální vztah. Ve svém mužském narcisismu si totiž uvědomuji, že je to akceptovatelná přiznávka čtyřicátnictví. A hlavně, chátrání tělesné schránky v důsledku stárnutí není až tak velká tragédie. Vlastně stačí jen přehodit životní styl: více sportu a méně restauračních zařízení. A protože zhýralý život dvacátníka a třicátníka s sebou nesl rychle fungující metabolismus a špatnou kondičku, ten čtyřicátníkův už sice tak rychle nespaluje, ale sportováním a méně večírky dosáhnete vlastně lepšího výsledku. Horší je STRACH z fotrovatění (už se mi nechce do hospody do centra, stačí přece jít za roh), stěhování na venkov (znáte ty kecy těch, kteří se usídlili v domečku za Prahou a říkají „mám to jen 17 minut na Čerňák“), seriálu Chirurgové a stanice Prima Love obecně, „praktické módy“ chození ve větrovce a goretexkách

po městě (nejlépe oba manželé ve stejné značce) nebo team buildingu.

Milý Davide z roku 1983, k té rockové síni slávy bych se taky tak neupínal.

Víš, není o co stát. Dlouhohrající desky už jsou sice zase docela v kurzu, ale živit se tím není žádný med. Škoda, že ti to nemůžu říct, ale koncert v tělocvičně byl sice dobrý, ale ani Hanka, ani Petra s tebou „chodit“ nezačaly.

JERUZALÉM, LÉTO 1993 Milý Davide, v době kdy čteš tento dopis předpokládám, že ti bude přes čtyřicet a že se nenecháš zviklat společenským tlakem, který tě bude chtít zadupat do země a rozemlít v beztvarou hmotu konformních idiotů jako ve filmu Pink Floyd: The Wall. To, že už jsi starší chlapík, přece neznamená, že musíš dělat všechno tak, jak se sluší ve tvé věkové kategorii. Přece si nepořídíš ženušku, dětičky a sekačku na trávu. Kým se pak necháš inspirovat?

Tvým sousedem u panáčka v hospůdce?

Přece snad pořád věříš, že můžeš být čímkoliv, jen se správně rozhodnout. Dobrá, přiznávám, že já už jsem tady v mé současnosti roku 1991 některé ambiciozní životní projekty odepsal. Už asi nikdy nebudu hrát hokej v NHL, na bojového pilota už jsem taky trochu přestárlý. Ale pořád zůstává poměrně slušný vějíř atraktivních možností: zvukař ve studiu, profesor angličtiny, agent tajné služby či premiér země, to jsou pořád opce nijak neodvislé od věku a fyzické kondice. A docela reálné. Jasně, že se vějíř bude s přibývajícím věkem smršťovat, ale zatím je to rokenrol, baby. Hlavně se nenech zválcovat lačností po maloměstském způsobu života a sněním o nějakých rodinných statcích symbolizujících pochybný „normální život“. Na ledničky Miele, filtry do bazénů a operu máš čas v důchodu.

8.3.2012 23:09:03

PN001063-2

PN brezen 18_23_muzi40.indd 21

8.3.2012 23:09:07

STRANA 22

9 é 5 2 . < 3 ŘÁTEL, . 7 ( 5 e 2 9 / ,9 1 ,/ < $ 8 72 5 Ů9 0 8 ä 6 . é 32 + / ( ' 1 $ 6 9 ĚT Ä . G\ å EX GHã W OXVW ê M DNR M i DVSRň VLEX GHã M LVW ê å H nemáš rakovinu.“ (Marcel Ä : RRGP DQ ³ / HVQ tNYUH stauraci Vltava v roce 1987) Ä 0 XV tã VH] EDYL W UXNVDNX YO DVW Qt ] EDEělosti.“ (Radek Pastrňák v hostinF L1 DVSRO NXYU RF H Ä -i Q HF Ki SX SURč VHEDYtã VNDå Gê P LGLRW HP ³ % R řek Slezáček ve zkušebně Y2 VW UDYě v roce 1988) Ä . GREX GHSUYQ t UR] X měW~ SOQě NDå GpP X VORYX Q D& 1 1 Y\ KUiYi EDVX ã DP SDňského.“ (Tomáš Etzler Q D] DVW i YF HW UDP YDM HY2 V travě = i Eřehu v roce 1990) Ä 1 HNDå GêNGRMHÄ IDM Q³ P XV tEêWP ůj kamarád.“ ,] UDHOVNêQRYL Qi ř Arnon Regular v Jeruzalémě v roce 1994) Ä 7Rå HNYůli frajeřině SřLã HORGYDP LOLRQ\W RXå QH Qt SXQNYå G\ ť je nám čtyřicet, Davide.“ 9 tW 5 RW W UYSUDå VNpND várně( VSUHVRURN

PN brezen 18_23_muzi40.indd 22

dopis Věřím, že jsi nepřestal kouřit, protože je to zrovna moderní, a že někde sedáváš s panem profesorem a zajímavými lidmi v evropské kavárně. Doufám, že mi připravíš lepší budoucnost, než teď žiju.

Měl jsem takový divný sen. Hráli jsme turnaj středních škol v hokeji a já nemohl hrát, protože jsem měl jen takovou malinkou dětskou hokejčičku. Kamarád Arnon mi sen zanalyzoval: Asi jde o to, že umíš hrát hokej, ale v Izraeli se žádný nehraje, takže je ti to k ničemu. Metaforicky, samozřejmě. Další dvě věci, které mám rád – science fiction a heavy metal – tu taky nemají. Sci-fi prý proto, že Izrael nemá budoucnost a Metalliky se polovina židovské i arabské populace bojí jako čert kříže. Doslova. Jo a s holkama je to tady těžké. Jako s tím hokejem.

PRAHA, BŘEZEN 2012 Milý Davide z roku 1993, těžko se to vysvětluje čtyřiadvacetiletému klukovi, který si myslí, že mu svět leží u nohou, protože zvedl svůj zadek a pár let žil někde jinde. Sekačku ani domeček s garáží a pejskem sice nemám, ale dětičky a ženuška tu jsou. Tak to bys nečekal, co? Tvoje revoluce už ale není moje revoluce. Říká se, že i největší sobec se změní, když se mu narodí dítě, protože potomek je jeho odrazem, a tak je najednou doma dvakrát. A postarat se musí ten starší, takže by výsledkem měl být o 50 procent menší sobec. To je samozřejmě jen teorie. Z vlastní praxe bych ti mohl dokázat, že rovnice nefunguje – lze se dobře postarat o děti a zároveň zůstat sobcem. A protože tvůj mužský svět roku 1993 důvěrně znám, můžu tě ubezpečit, že se snažím ochránit co největší zbytky toho, co oba nazýváme chlapskou svobodou, zatímco ženy nezodpovědným egoismem. Mojí hlavní vlajkovou lodí nadále zůstává svatá válka proti praktickým věcem. Všechno praktické je totiž vlastně hnusné. Alfa Romeo nikdy nebude praktická jako Passat Naopak je krásná, ale nakonec se jí vždycky zadře motor. No a co! Víš, můj milý, co je vrcholem „praktičnosti“? Matka na pískovišti, která si už odrodila své děti, čímž pádem automaticky rezignovala na svůj vzhled. Ostříhala se nakrátko, oblékla konopné kalhoty a trekové sandály, přehodila přes sebe větrovku North Face a vyrazila s nasra-

proč ne?! – BŘEZEN 2012

ným ksichtem ječet po svých harantech na hřiště. No jasně, je to přece praktické, dlouhé vlasy překážejí. Ale praktické a pohodlné je taky chodit na operu v teplácích a v přetopeném paneláku ve slipech. Nepraktické jsou naopak vysoké podpatky, francouzská manikura nebo dlouhý oběd.

Tvé dopisy z časové schránky by vlastně platily pořád, kdyby se nenarodily děti. A možná, že až odrostou, že zase platit začnou, jenže to už bude pozdě na velké blbiny (na malé blbiny není NIKDY pozdě).

A jestli náhodou není pozdě na děti kolem čtyřicítky? Asi by se chlap chlapovi musel podívat do očí a říct, že být pozdním otcem má stejný počet nevýhod jako být „včasným“ otcem. Kdybys to zkoušel tehdy, asi bys vyrůstání svých dětí tak nějak projel v mlžném oparu. Možná by ses cítil svázaný, že jsi třeba nemohl kdykoliv odjet do Venezuely chytat hady. To jsi přece vždycky říkal, když jsi kázal o mužském právu na svobodu, ne? Na druhou stranu, jako mladý fotr bys se svými dětmi byl schopen ještě o třicet let později šplhat na Kilimandžáro.

Můj milý mladší Davide, není třeba se bát. Po čtyřicítce startují i pozitivní chlapské změny. Třeba se vykrystalizuje a zjednoduší vztah k ženám. Prostě si jednou uvědomíš, že vlastně nenávidíš ženy. To zní strašně, ale je to tak. Samozřejmě, že jsou výjimky. V první řadě máma. Pak všechny ženy, které se smějou nevkusným chlapským vtipům, jsou samostatné a pro své okolí nesnesitelné.

Jenže to jsou vlastně chlapi, byť zabaleni v krásném ženském těle. No a pak samozřejmě sexuální objekty. Na posledně jmenované nejsou kladené žádné další nároky. Ano, podtrženo sečteno akceptuješ jen typ máma, typ kámoš a typ porno. Ideální je, když se druhá a třetí kategorie sloučí a vytvoří manželku. Ale to čtyřiadvacetiletému cucákovi nemá cenu vysvětlovat. Všechny ostatní ženy spadají do kategorie: nerozumím a nesnáším a navíc se určitě dívají na seriál Chirurgové a Topstar magazín.

P.S. A ještě si myslí, že ježdění na snowboardu je pro chlapy narozené v roce, kdy přistál Armstrong na Měsíci, zoufalý pokus, jak zastavit čas, a ne ohromná zábava.

8.3.2012 23:09:07

PN001031-3

PN brezen 18_23_muzi40.indd 23

8.3.2012 23:09:10

STRANA 24

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Návrat chlapa!

Režisér, který to jednou dotáhne do fotbalové reprezentace.

Byznysmen, jehož matematické vzorce prohánějí obchodníky na světových burzách. Anebo akrobatický pilot, co snese přetížení několik G. Vybrali jsme sedm statečných a opravdových mužů, oblékli je do elegantních obleků a zeptali se: Co dělá chlapa chlapem?

FOTO: Matúš TÓTH ART DIRECTOR: Petr PUCH STYLING: Lucie TOMIŠKOVÁ

PN brezen 24_31_FS.indd 24

8.3.2012 23:30:53

Jakub Kohák (37), oceňovaný režisér reklam a videoklipů, příležitostný herec (např. seriál Okresní přebor) a vášnivý fotbalista.

Oblek, 33 700 Kč; košile, 2600 Kč, obojí Canali, prodává Report's; kravata, Report's, info o ceně v obchodě; hodinky, Louis Vuitton, 150 000 Kč; pásek, 5080 Kč, klobouk, 6400 Kč, vše Ermenegildo Zegna; boty, Corneliani, 16 000 Kč.

PN brezen 24_31_FS.indd 25

ASISTENT FOTOGRAFA: DANIEL HARVAN, MAKE-UP, VLASY: ADRIANA BARTOŠOVÁ, PRODUKCE: ELIŠKA HORKÁ, TEREZA HORÁKOVÁ

Chlapa dělá schopnost čelit každé situaci, trošku páchnout a samozřejmě humor, umění rozdělat oheň a vypít pivo na ex.

8.3.2012 23:31:01

STRANA 26

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Co dělá chlapa chlapem? To nechávám na nich. Já jsem chlap nedokonalý se zalíbením v nedokonalých lidech i věcech.

Josef Achrer (29), malíř, člen malířské skupiny Obr., žák Michaela Rittsteina, letos získal Cenu kritiků pro mladé výtvarníky.

Oblek, Dior, Simple Carollinum Concept Store, 43 700 Kč; košile, Paul Smith, Obsession, 5220 kč; kravata, Dolce&Gabbana, 2050 Kč; ponožky, Zara, 199 Kč; boty, Louis Vuitton, 16 800 Kč.

PN brezen 24_31_FS.indd 26

8.3.2012 23:31:16

STRANA 27

Chlap musí mít vlastní názor a stát za ním, i když se to nevyplatí.

Karel Janeček (39), finančník a miliardář, majitel společnosti RSJ algorithmic trading, jednoho z největších obchodníků na burze v Chicagu a Londýně. Angažuje se v Nadačním fondu pro boj proti korupci.

Košile, 8000 Kč, sako, 51 000 Kč, obojí Brioni; kalhoty, pietro filipi, 2990 Kč; pásek, Tommy Hilfiger, Van Graaf, 1499 Kč; hodinky, Audemars Piguet, 34 500 eur; kapesník, Herm s, 2700 Kč.

PN brezen 24_31_FS.indd 27

8.3.2012 23:31:36

STRANA 28

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Chlapa povětšinou dělá chlapem jeho výjimečná žena...

Vít Máslo (48), architekt, jeho studio CMC Architects stojí například za projekty Holešovický pivovar nebo Korunní dvůr.

Oblek, Dolce & Gabbana, 24 680 Kč; košile, Brioni, 8000 Kč; kravata, pietro filipi, 1190 Kč; hodinky, Omega, Carollinum, 101 400 Kč; pásek, Louis Vuitton, 11 100 Kč.

PN brezen 24_31_FS.indd 28

8.3.2012 23:32:02

STRANA 29 Martin Šonka (33), profesionální akrobatický pilot, vicemistr světa ve freestyle, který létá prestižní světové závody série Red Bull Air Race.

Košile, Hugo Boss, Van Graaf, 2199 Kč; sako, Tommy Hilfiger, Van Graaf, 10 990 Kč; kapesník, Ermenegildo Zegna, 1980 Kč.

Chlap?

Opora pro blízké. Čestné chování.

Nějaký ten chlapský koníček. A ješitnost.

PN brezen 24_31_FS.indd 29

8.3.2012 23:32:21

STRANA 30

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Chlap se stává chlapem, když má svoji vizi a cestu. Není to ovšem cesta osobní ani egoistická.

Tom Rychetský (33), tanečník baletu Národního divadla v Praze a duše skupiny moderního tance Dekkadancers. svetr,2490 sako,Kč; všeDior, Louis Košile, Džíny, Corneliani, Simple Carollinum Concept Store, 40 700 Kč; kalhoty, pietro filipi, 3490 Kč; hodinky, Rolex, Carollinum, 222 200 Kč.

Vuitton, info o ceně v obchodě; brýle, Grand Optical, info o ceně v obchodě.

PN brezen 24_31_FS.indd 30

8.3.2012 23:32:42

STRANA 31

Chlap si musí přiznat ten skrytej kousek ženy v sobě.

Jinak je to malej kluk, puberťák nebo karikatura.

Robert Peňažka (39), značkový stratég a reklamní guru. Bývalý ředitel Leo Burnett a spolumajitel agentury Kaspen se nyní věnuje svému studiu Yinachi a projektu Kašpárek v rohlíku. Košile, Pink; manžetové knoflíčky, Paul Smith; kravata, Etro; sako, Jay Coleman, Report's; kalhoty, D&G; hodinky, Bell & Ross; kapesníček, The Kooples; brýle, Alain Mikli, Žilka Optik Studio; vše vlastní.

PN brezen 24_31_FS.indd 31

8.3.2012 23:32:58

STRANA 32

style guide

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Průvodkyně stylem moderního muže TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ, Jiří HOŘČICA – FOTO: Standa MERHAUT

Kravaty

Obleky PN brezen 32_47_B.indd 32

8.3.2012 23:40:32

STRANA 33

Nemůžete existovat bez skvěle padnoucího obleku. Košile.

Kravaty. Bot. A tašky. I když se ale budete snažit sebevíc, stejně nebudete vypadat líp než naše módní průvodkyně. Pardon.

Boty

Košile

Tašky

PN brezen 32_47_B.indd 33

8.3.2012 23:40:43

STRANA 34

PRAVIDLA DOKONALOSTI Uzel kravaty sedí blízko k límečku, takže neodhaluje žádnou přebytečnou látku košile.

K obleku se hodí nejlépe tmavý vlněný či kašmírový kabát.

Nemusí být nutně černý, zkuste tmavě šedý či tmavě modrý.

Spona pásku by měla ladit s hodinkami, popřípadě manžetovými knoflíčky. Barva kůže pak s botami.

style y g guide

proč ne?!! – BŘEZEN BŘEZE 2012

Hrajte si se vzory, pokud potřebujete opticky přidat pár centimetrů do výšky, proužek je ideální. Chcete-li působit „namakanějším“ dojmem, sáhněte po kostce. Pokud máte pár kilo navíc, výrazným vzorům se naopak vyhněte.

Pokud zvolíte kapesníček, pak nikdy se stejným vzorem, jako má kravata.

Tmavě modrý oblek je univerzálnější než černý.

Můžete k němu obléct hnědé i černé doplňky.

Konec kravaty by měl sahat k opasku.

Poslední knoflík u saka se nezapíná.

FOTO: David TURECKÝ Děkujeme společnosti Blažek za zapůjčení figuríny, butiku Report Report’ss za zapůjčení oděvů.

Kalhoty sedí v pase (pod pupíkem), pod páskem se nekrabatí.

PN brezen 32_47_B.indd 34

Puky na kalhotách jsou vždy ostré. Pokud je potřebujete narychlo přežehlit, chraňte látku bavlněným kapesníkem.

Jinak se bude lesknout.

Manžety na kalhotách se stále nosí, ale pozor – ubírají na výšce.

Při zkoušení naboso sahá lem kalhot přesně na zem.

JAKOU MÁM KONFEKČNÍ VELIKOST? Velikost obleku se odvíjí od obvodu vašeho hrudníku. Pokud jste vyrostli do standardní výšky, pak toto číslo vydělte dvěP D 0 X å LQ Lå ã t Q Hå 173 centimetů mají zkrácenou velikost a dělí čtyřmi. Čahouni nad 185 centimetrů naopak VDKDM t SRSURG ORX å HQ p velikosti a dělit nemusí nic. Číslování se ale X NDå G pKRYê UREFHOLã t a tak se zkoušení stejně nevyhnete.

8.3.2012 23:40:51

STRANA 35

Ušitá mužnost Není oblek jako oblek. V jednom můå HWHY\SD GD W MDNRSiQE ůKYGU XKp P MDNRSR domní prodavač. Stačt] Qi W MHQSi USUDYL GH OD Xå VHQL NGRQH RGYi å tREVDGL W YDã H REO tEHQp P tVWRY] DVHGD čce.

P

erfektní oblek na mužském těle je požehnání. Alespoň pro ženy. Jen zkuste v jeden den vyrazit do baru v džínách a tričku a druhý den v obleku. Sami uvidíte ten rozdíl. Je to stejné, jako když si vezmete v zimě místo čepice klobouk. Najednou vás začnou zdravit lidé, kteří si vás do té doby nevšímali. Oblek budí respekt.

JAK KOUPIT DOKONALÝ OBLEK Nakupování obleku nemusí být věda, i když to na první pohled tak vypadá. Stačí si pohlídat pár věcí. Stěžejní pro oblek je to, jak vám sedí v ramenou. Nic není důležitější. Pokud nechcete, aby váš oblek vyvolával vzpomínky na vašeho dědu, mělo by vám sako padnout jako ulité.

Náramenice v tom případě výrazně nepřesahují rameno. V zásadě platí, že pokud si na sebe vezmete sako a nevypadáte v něm lépe než obyčejně, pak nemá cenu si ho kupovat. Pohlídejte si i průramek, laicky řečeno – díru na ruku. Pokud vás řeže, sako nebrat. Pokud je příliš široká, pak budete vypadat jako komik z 80. let. „V Česku často muži nosí příliš velká saka. Měli by si uvědomit, že v saku nechodí cvičit,“ zdůrazňuje Jan Vančura z krejčovského salonu Delor. Pokud vám sako sedí v ramenou, ale jinak na vás plandá, není většinou problém si ho nechat za pár stovek vypasovat. Taková služba dnes patří k nabídce i v běžné konfekci.

Zásadní je i délka rukávů. Měl by vám koukat kousek manžety od košile. Pokud ale při zkoušení nemáte padnoucí košili, je vám tato rada k ničemu, a tak platí, že pokud rukáv přesahuje místo, kde se kloub palce potkává se zápěstím, pak je třeba ho zkrátit. Upravit se dá v případě potřeby i délka kalhot. Zkoušíte-li si sako naboso, sahá správně konec kalhot k zemi, v botách pak k podpatku. Pokud najdete dokonale padnoucí sako, vezměte si k němu rovnou dvoje kalhoty. Ty se opotřebují rychleji, než vršek, který stej-

PN brezen 32_47_B.indd 35

ně po příchodu do kanceláře sundáte, a oceníte je i na cestách, kdy potřebujete vypadat po příjezdu na hotel vyžehleně. Zaplatíte tak ve finále za dva obleky mnohem nižší cenu, než kdybyste si je kupovali zvlášť.

Při koupi obleku berte v potaz i svou postavu. Nevyrostli jste příliš do výšky?

Zapomeňte na manžety u kalhot, zkracují nohy. Roli hraje i počet knoflíků – čím více jich je, tím kratší je „véčko“, které zapnuté sako na hrudi tvoří. Pokud potřebujete opticky prodloužit a zeštíhlit postavu, je tak ideální jeden knoflík.

Když k tomu přidáte proužky, bude z vás rázem čahoun. Kdo naopak potřebuje pár centimetrů z výšky ubrat, zvolí raději tři knoflíky.

Pokud vaše profese vyžaduje nošení obleku každý den, měli byste mít ve skříni minimálně pět obleků.

můžete hravě dostat na trojnásobek. „Pokud si zákazník chce nechat ušít oblek, musí ale počítat s tím, že musí docházet na zkoušky a na oblek si počká minimálně dva měsíce. Pokud hodně cestuje a zkoušky nestíhá, pak trvá ušití obleku i mnohem déle,“ doplňuje Vančura. Nemusíte přitom

NA MÍRU? NA MÍRU! Je lepší mít dva perfektně padnoucí obleky, než pět obyčejných. Kromě špičkové konfence je nejvybranějším řešením šití na míru. Každý pořádný chlap by si

Obleky ho měl aspoň jednou za život dopřát.

Pokud se svěříte do rukou krejčího, nemusíte řešit, k jakému kloubu vám mají sahat rukávy a zda vám sako sedí v ramenou. Stačí jen přesně specifikovat, o jaký oblek stojíte, kam ho budete nosit a vybrat si látku ze vzorníku. Cena takto vyráběných obleků se odvíjí od toho, jaký je podíl ruční práce. Pokud se jedná o „měřenkový“ oblek, u kterého se vychází z již existujících střihů, které se jen doupraví podle vaší míry, pak se bavíme o částce kolem dvaceti tisíc korun. U obleku vyráběného převážně ručně, se střihem jen pro vaši postavu, se

8.3.2012 23:40:55

STRANA 36

hledat svého krejčího, podobné služby nabízejí i některé módní domy. Italská značka Ermenegildo Zegna vám při výběru látek rovnou doporučí vhodné kombinace látek na košili či kravatu, takže přemýšlení nad oblékáním odpadá úplně. Ušití trvá šest neděl a dvakrát do roka do pražského

butiku dojíždí přímo italský krejčí, který předem objednaným zákazníkům bere míry. Ital bere míry na obleky šité na zakázku i v pražské pobočce značky Brioni. „Přilétá na objednávku nebo třikrát do roka na setkání se stálými zákazníky,“ říká manažerka pražského salonu Helena Košařová.

JAK POZNAT KVALITNÍ OBLEK Materiál je základ. U kvalitního obleku nepřichází v úvahu polyester. Umělotina se sice nemačká, ale v takovém obleku se budete jen potit, což má na okolí většinou neblahý vliv. Pokud si vážíte sami sebe, pak jsou jedinou volbou přírodní materiály, konkrétně stoprocentní vlna.

Chcete-li si dopřát, pak může být i s příměsí kašmíru, ale na běžné denní nošení se obleky z delikátní látky příliš nehodí.

Výběr materiálů je dnes nepřeberný. Nabízí se látky, které odpuzují vodu, takže když se v letadle polejete kávou, stačí jen tekutinu setřepat. Příměs hedvábí pak zajistí, že se látka nemačká. Značka Ermenegildo Zegna má v arzenálu i speciální látky určeného do horkého počasí, které odrážejí světlo. Perfektní pro obchodní jednání v Dubaji.

Zkontrolujte knoflíky – ty pořádné nejsou z plastu, ale z rohoviny. Knoflíkové dírky jsou precizně obšité. Známkou kvality jsou i funkční knoflíky na rukávu saka. Pokud chcete dát najevo, že máte na sobě něco extra, klidně si jeden nebo dva nechte rozepnuté. Etiketa to dovoluje a obchodním partnerům vyšlete jasný signál, že rozumíte věci. Pokud z obleku čouhají nitě, kdekoli, asi to úplné terno nebude. To platí i v případě, pokud na sebe nenavazují vzory v místě, kde je látka střižená – na rukávech či kapsách. „Dalším detailem, který vypovídá o kvalitě obleku, je malá, téměř neviditelná kapsička v levé přední části kalhot.

Byla původně určená na hodinky, dneska už jde spíš jen o zajímavost,“ dodává Ondřej Volf, manažer obchodu Report’s, který prodává obleky od značek Canali a Sartorio.

PN brezen 32_47_B.indd 36

style guide Rozdíl je podle Volfa i v tom, co se nachází pod samotnou látkou. Většina obleků má výztuhu ústřední části obleku lepenou, což může vést k tomu, že se vám látka začne po nějaké době krabatit a sako můžete rovnou vyhodit. Kvalitnější saka mají výztuhu ručně přišitou na několika místech. Jak to poznat? Zkuste vzít sako do ruky a prohmatat látku. Pokud cítíte jen dvě vrstvy látky, je výztuha lepená, pokud tři, je přišitá.

JAK SE O OBLEK STARAT Životnost obleků není bohužel příliš dlouhá. Průměrný konfekční oblek vám vydrží v dobrém stavu tak dva roky. Oblek na zakázku samozřejmě několikanásobně déle. Jak dobu, kdy bude oblek vypadat dobře, prodloužit na maximum?

Stejně jako boty byste neměli oblek nosit dva dny po sobě. Sako patří zásadně na ramínko, pokud možno pořádné dřevěné a široké. Užší ramínka vám jen zničí tvar náramenice. Samozřejmostí je i před uložením do skříně vyndat všechny věci z kapes a oblek krátce vykartáčovat.

Až vás zastihne letní bouřka, je lepší sundat sako a obětovat košili. Pokud má sako lepenou výztuhu a navlhne vám, je dost pravděpodobné, že lepidlo povolí a látka se zkrabatí. Zvlášť, když ho ještě mokré mrsknete na sedadlo auta.

U ITALA NEBO V SAVILE ROW? Toužíte po obleku šitém na míru a chcete si to užít se vším všudy? V zásadě máte jen dvě možnosti – Itálii či Londýn. „Italská móda je víc chic, zdůrazňuje více mužskou postavu a ramena. Střih kalhoty je užší a kratší,“ vysvětluje Volf. V samotné Itálii jsou tři místa, která určují pánskou módu – Milán, Řím a Neapol.

Zatímco milánští krejčí, jako ti z Canali, šijí v průmyslovém srdci země hlavně pro byznysmeny, římská móda má už v sobě něco z italské frivolnosti. Nejznámějším římským výrobcem je Brioni, který si zakládá na tom, že obleky jsou šité převážně ručně. Střih od Brioniho je sevřenější a přísnější než obleky, které se šijí v Neapoli. „Co si budeme povídat, v tom městě nikdo nikdy moc nepracoval a vždycky se v něm procházeli dandyové a mafiáni, kteří měli slabost pro módu a dávali své bohatství najevo,“ přibližuje Volf. Například neapolská značka Sartorio tak šije obleky s měkkým nasazením ramen, kte-

proč ne?! – BŘEZEN 2012

ré působí ležérněji. Ne všichni Italové se ale drží italské školy – Armaniho uvolněněji střižené obleky učarovaly Američanům, kteří si vždycky potrpěli na ležérnější styl.

Oproti tomu je anglická krejčovská škola mnohem konzervativnější a jejím centrem je londýnská ulice Savile Row, kde není nic jiného, než krejčovské salony. Každý z nich má přitom svůj styl – Gieves & Hawkes má dlouhou tradici vojenských uniforem, takže jejich obleky mají „tvrdší“ střih, Huntsman si zakládá na ostrých ramenou, vypasovanějším střihu a netradičních vzorech, Anderson&Sheppard zase na výše střižených průramcích a měkčích ramenou.

Možností jsou zkrátka miliony. Ať už si ale vyberete kdekoli, správný mistr krejčí vás nenechá odejít v obleku, ve kterém nebudete vypadat perfektně. A je jedno, jestli budete šít v Praze, Miláně nebo Londýně.

Sako by vám mělo padnout jako ulité. Náramenice v tom případě výrazně nepřesahují ramena.

8.3.2012 23:40:58

PN001052-1

PN brezen 32_47_B.indd 37

8.3.2012 23:40:59

foto: Jakub Skokan

Tel.: +420 230 233 023, Pařížská 21, Praha 1, www.fashionpolice.cz

STRANA 38

style guide

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Kvalitní kravata ukrývá metry hedvábí Pro luxusní značky pracují nejen slavní návrháři, ale i speciálně odchovaní bourci morušoví. Z jejich stometrových hedvábných vláken vznikají ty nejvybranější Si QV NpNUDYDW\

T

ři a půl tisíce vzorů a látek v showroomu neapolského výrobce Marinelly je skutečným královstvím kravat. Nemusíte ale jezdit do jeho butiku v pařížském hotelu Four Seasons. Svůj oblek oživíte originální vázankou snadno i u nás. Důležité ale je zachovat formální pravidla, kdy a k čemu ji obléct. A také jak ji správně uvázat.

SEDMINÁSOBNĚ SKLÁDANÁ Kvalitní kravaty jsou vyrobeny vždy z hedvábí, ne z polyesteru. Mají buď tkaný, anebo tištěný vzor. Rolls-Roycem jsou tzv. seven-fold-ties, šité výlučně z hedvábí, které jsou k dostání i ve značkových buticích v Praze či Brně. Název poukazuje na metodu jejich výroby – metr čtvereční hedvábí se sedmi sklady zlomí na formát kravaty. Na takovouto kravatu je použito dvojnásobné množství hedvábné látky, což se odráží v jejich ceně – pořídíte je zhruba od tří tisíc korun výše. „Vrcholem naší nabídky jsou tkané kravaty naté,“ ří-

Kravaty ká Ivana Rudičová z butiku Hermés, která zdůrazňuje, že tato slavná značka „má i své vlastní bource morušové“.

Kromě kravat tkaných značkovými bourci morušovými můžete svůj oblek doplnit také vlněnými, úpletovými či kašmírovými vázankami. Žádná z těchto látek ale není vhodná pro skutečně formální oděv.

VYBÍREJTE OČIMA I HMATEM Kravaty se vyrábějí v různých silách látky, hmotnostech podšívky a šířkách.

Na hmotnější a širší kravatě logicky uvážete i mohutnější uzel. Při výběru kravaty

PN brezen 32_47_B.indd 38

se tak nedívejte jen na její barvu a vzor, ale kravatu si potěžkejte a promněte v ruce. Barvu a vzor kravaty vybírejte vždy podle barvy a eventuálního vzoru obleku a košile. Většina mužů se v této oblasti zrovna necítí být jistá v kramflecích, proto není žádná ostuda spolehnout se na jednoduché pravidlo: k proužkované košili nevolíme proužkovanou, ale puntíkovanou či jednobarevnou kravatu.

Nemusíte nutně rezignovat a spokojit se s jednobarevnými kravatami, zvolte si klidně jednoduché pruhy a puntíky. Ale pozor na překročení hranice vkusu. Koupě kravaty s motivy vašich oblíbených komiksových hrdinů je sice humorná, ale co se stylu týká, velmi riskantní záležitost.

ALTERNATIVY TADY JSOU Kravata je velmi formálním kusem oděvu, a pokud ji má muž na sobě, nesmí si ji povolit ani rozepnout límeček u košile.

Muži, kteří touží po originalitě, a jejich zaměstnání jim to umožňuje, mohou kravatu nahradit motýlkem nebo tzv. šitými vázankami – nařaseným šátkem, kterému se říká plastrón, šitou kravatou jménem regata nebo askotem – naširoko přeloženou hladkou vázankou. Všechny představují vítané zpestření pánského šatníku, ale působí poněkud staromilským dojmem.

DÁME KRAVATĚ SBOHEM? Celosvětový prodej kravat kulminoval v roce 1995, od té doby pozvolna klesá.

I na koláži nedávno publikované v Hospodářských novinách vidíme Petra Kellnera, Karla Komárka a Marka Dospivu.

Co mají – kromě toho, že jsou to movití podnikatelé – společného? Ani jeden z nich nemá kravatu. „Kravatu si kupujete především pro sebe. Děláte si radost, protože i při formálnějším stylu oblékání chcete mít na sobě každý den něco jiného,“ dává kravatám šanci Ondřej Volf.

JAK PEČOVAT O KRAVATU 1) Kravaty se namáhají vázáním a rozvazováním uzlů. Kravatu W HG\QH Yiå HP HQi VLOtP 2) Pokud kravatu rozvazujeme SRNDåGp P QRã HQt YêU D] Q ě tak SURGOXå XMHP HMHM tå LYRWQRVW 3) Pomačkanou kravatu uchopíme ] DX å ã tNRQH FRP RW i P HNRO HP zápěstí. Svinutou necháme odpočívat přHVQRF GRGU XKp KRGQH E\ záhyby měly být pryč.

4) Kravatu nikdy nepereme ani chemicky nečLVWtP H 6 NYUQ \ VHRG straňují jednotlivě. Kravatu nikdy Q Hå HKOtP H SRX ] HQ DSDřujeme.

K proužkované košili nevolíme proužkovanou, ale puntíkovanou či jednobarevnou kravatu.

8.3.2012 23:41:00

STRANA 39

FOUR-IN-HAND Nejjednodušší a lehce asymetrický uzel. Jeho protáhlý tvar prodlužuje krční partie. Hodí se hlavně pro uzavřenější límce.

POLOVIČNÍ WINDSOR Středně velký uzel vhodný pro téměř všechny druhy límečků i společenské události.

WINDSORSKÝ UZEL Široký uzel, který se nosí do otevřených límců typu cutaway. Je lepší vázat ho jen na užších kravatách, aby nepůsobil příliš mohutně.

KRAVATOVÝ ŠÁTEK Máte kravat plné zuby?

Zkuste kravatový šátek.

Působí ležérně a hodí se spíše na méně formální události.

PN brezen 32_47_B.indd 39

8.3.2012 23:41:03

STRANA 40

style guide

proč ne?! – BŘEZEN 2012

10 kroků ke správné košili . ODVLFNiEt OiNRã LOHMH] i NO DG1 Då i GQp XGi ORVWLVQt QH XG ěláte faux pas.

Jak ale perfektně padnoucí košili, ten dokonalý kousek šatníku, najít?

1. KAM S NÍ?

Před nákupem košile si dobře rozmyslete, kam ji budete nosit, a podle toho volte vzor. Obyčejných bílých košil není nikdy dost, ale na slavnostní příležitosti se hodí ty s vyšším leskem. Pokud sháníte novou společnici k byznys obleku, volte decentnější vzory. Pokud v ní plánujete zazářit v džínách na víkendu s přáteli, pusťte se do odvážnějších barev a vzorů.

Košile S výraznějšími košilemi to ale nepřehánějte. Stačí, když si ji vezmete jednou za dva týdny. Lidem se pak tak rychle neokouká. Skutečně elegantní muž také nikdy, ale opravdu nikdy neobléká košili s krátkým rukávem. A už vůbec ne do obleku. Absolutní zákaz!

2. NAKUPUJTE PROMYŠLENĚ Stavte si svůj šatník promyšleně. Máte-li zásobu proužkovaných a kostkovaných obleků, musíte mít i arzenál jednobarevných košil. Pokud mají vaše obleky většinou modrou či šedou barvu, osvěžte je kostkovanými či proužkovanými košilemi. Bílé a modré košile jsou základ šatníku, ale nebojte se ani jiných barev – šedá vypadá výborně v tmavě modrých oblecích. Velice moderní je i kontrastní barva límečku, většinou bílá. To pokud si chcete připadat jako Gordon Gekko z Wall Streetu. Zapomeňte ale na džínové košile, tedy pokud nejste rocker nebo se vám za barákem nepasou tučná stáda.

3. PRAVIDLO STŘIHU Snažte se velikost košile přizpůsobit možnostem své postavy. Pokud máte štíhlou postavu, nebojte se slim-fit košilí, které mají užší střih. Pro zavalitější postavy je pak dobré zvolit košili se sklady na zádech, košile vám umožní více pohybu.

PN brezen 32_47_B.indd 40

4. VELIKOST JE KLÍČ Nevěřte číslování průmyslově vyráběných košil a vždy si je před nákupem vyzkoušejte. Je sice otrava vyndavat všechny ty špendlíky, ale stojí to za to. Správně padnoucí košile po zasunutí do kalhot nedělá nikde „balony“, sedí v ramenou na deltových svalech, látka mezi knoflíky se nerozevírá. Dobře padnoucí košile nevylézá vsedě z kalhot, rukávy košile sahají k ohbí, kde končí kloub palce a začíná zápěstí, a neměli byste být schopni si košili sundat, dokud si nerozepnete knoflíčky na manžetě. Zlaté pravidlo pro kontrolu správné velikosti obvodu kolem krku zní: Měli byste být schopni pod zapnutý límec strčit dva prsty. Ani víc, ani míň.

5. POZOR NA LÍMEC Určujícím prvkem košile není jen vzor, ale i tvar límce. Klasický límec můžete nosit s kravatou i jen jako rozhalenku. Široce rozevřený límec, tzv. Windsor nebo také „cutaway“ si žádá kravatu a nejlépe s širokým uzlem. Pokud ale sháníte košili do byznys obleku vyhněte se tolik oblíbeným košilím s knoflíčky na límci. „Button-down“ límec je totiž vymezen neformálním příležitostem, a pokud nejste student univerzity Yale, která tento styl košil proslavila, na kravatu zapomeňte. Tvar límce by měl rovněž odpovídat tvaru vašeho obličeje. Obecně platí, že čím užší obličej máte, tím širší límec si můžete dovolit a naopak. Dlouhý krk pak snese i límeček se dvěma knoflíčky. Pokud se nebojíte módních trendů, vyzkoušejte kulatý límec – „club collar“.

6. CO S MANŽETOU? Manžeta košile by měla zpod rukávů saka vyčuhovat tak na dva centimetry. Nejuniverzálnější košile mají na manžetě jen

8.3.2012 23:41:16

STRANA 41

CO ŘÍKAJÍ LÍMEČKY? 40 mm m

jeden knoflíček, dvouknoflíčkové manžety působí o něco formálněji. Vybrat si můžete i z nabídek košil s ohrnutými manžetami, které proslavil Sean Connery v prvním filmu o Jamesi Bondovi Dr. No. Pokud ale v sobě nemáte kus dandyho, raději se jim vyhněte. Pro fajnšmekry jsou pak určené košile se zapínáním na manžetové knoflíčky. Stříbrné knoflíčky nebo hedvábné knoflíčky v podobě malých barevných uzlíků vykukující ze saka jsou veliká frajeřina a v Česku stále nepříliš obvyklá.

80 mm

CUTAWAY (WINDSOR) Otevřený límeček si žádá široký uzel kravaty, nejlépe dvojitý Windsor.

90°

7. NA MÍRU Nejen oblek, ale i košili si můžete nechat ušít. Existují v zásadě dva druhy šití košil – měřenky, tedy košile, na které vám vezmou míru v obchodě či salonu a podle nich se košile šije, či skutečné šití na míru.

V druhém případě platí, že košile se nejprve ušije ze zkušebního materiálu a pak se doupravuje přímo na těle. Až když perfektně padne, ušije se z požadovaného materiálu. Měřenka vás dnes vyjde i na necelé dva tisíce, luxusní košile na míru minimálně na čtyřnásobek.

33 mm

BUTTON DOWN Límeček s knoflíčky se nosí rozepnutý a bez kravaty.

75 mm

40 mm

65°

8. ĎÁBELSKÉ DETAILY Pořádná košile má knoflíčky z perleti. Čím tlustší, tím lépe. Sesazené vzory na ramenou jsou také důkazem kvalitní práce. Symbolem kvalitní košile je i spodní knoflíková dírka šitá horizontálně. Původně se totiž košile vespod připínaly ke kalhotám a někteří výrobci tuto tradici zachovali. Všímejte si i šířky stehů. Čím je steh kratší, tím je košile kvalitnější i dražší. Vrcholem je perličkové prošívání, při kterém na jeden centimetr švu připadne patnáct stehů.

55 mm

CLUB COLLAR Kulatý límeček je módní záležitost určená pro neformální příležitosti.

85° 5°°

40 mm

75 mm

KENT Klasický límeček, límeček, se s kterým nic nezkazíte.

Nosí se s kravatou krav i jako rozhalenka.

75°

JAK SE POZNÁ KVALITNÍ MATERIÁL? U pánských košil v podstatě H[ LVWX M HM HQ M HG Q DP Rå Q RVW ± EDYOQ D 3RNX G FKFHWH DE\ Yi P NRã LOHG pOHY\ G Uå HOD Vi KQ ěW HSRW p ] G YRM P RW NDQ p přt] H W DN] YDQ p SO\ 3R] Q i W HM LVQ DG Q R VWDčí vzít do ruky jedno vlákno D] DNURX W LW VQ tP UR] ORå t VHSDN Q DG Yě VDP RVWDWQ p Q LWě.

PN brezen 32_47_B.indd 41

9. SCHOVEJTE TO, CO NEMÁ BÝT VIDĚT Chlupy z vaší mužné hrudi deroucí se ven z košile, mohou mít na vaše okolí různý efekt. Pořiďte si proto podvlíkací trička.

Oblíbená jsou ta s kulatým výstřihem. Ten je ale z rozhalenky vidět. Dejte proto raději přednost tričkům s výstřihem do véčka.

Pokud se vám nelíbí, že tričko pod košilí prosvítá, prodávají se i speciální bavlněná trička tělové barvy.

10. ČÍM VÍC KAPES...

Sháníte-li košili na formální příležitosti, pořiďte si tu, co nemá žádnou kapsu. Formální košile prostě žádnou kapsu nemá.

Tečka. Na saku jich máte dost.

8.3.2012 23:41:21

od hlavy až k patě

STRANA 42

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Raději bos nežli v laciných botách = DQH GED Qp H Q ERODFLQp ERW \QD Yi VSUR] UDGt YěFLNW HUpE\V W HVLUDG ěji nechali pro VHEHä HQH P i W HYNXV1 HERSHQt ] H $ W RSřece máte.

Boty

J

e lepší jít životem bos nebo v ponožkách a omlouvat to náboženskými důvody než si obout levné boty, tvrdí vtipně ve své jinak poněkud suchopárné knize „Opravdový gentleman“ německý autor Bernard Roetzel.

Radí dokonce, že muž, který má na nákup oblečení na rok tisíc eur, by si měl polovinu této částky vyčlenit na nákup bot. Nebo raději rovnou celou tu tisícovku. Tak totiž bude mít dva kvalitní páry, které bude moci střídat.

BRITSKÁ KLASIKA Stejně jako vše ostatní, co souvisí se stylem v oblékání, i klasické boty mají ve svém rodném listě napsáno „England“. Dvěma základními modely společensky akceptovatelné obuvi jsou střihy Oxford a Derby, které se zde

PN brezen 32_47_B.indd 42

na scéně objevily již na konci 18. století.

Boty Oxford mají uzavřené šněrování.

To znamená, že svršek boty tvoří jeden celek a jazyk je všit zespodu pod svršek – a jsou považovány za tu nejspolečenštější, nejformálnější a tedy nejdistingovanější obuv, jakou můžete nosit. Jde o maximálně čistou a současně velmi elegantní konstrukci.

Boty typu Derby mají „otevřené“ šněrování, u kterého je jazyk součástí svršku a boční díly jsou přišity svrchu k přednímu dílu. Jsou vhodné do zaměstnání i do společnosti, ale méně než klasické Oxfordy. Nosí se k neformálnímu oblečení – tvíd či manšestrové sako a manšestrové a flanelové kalhoty.

Oba typy mohou být zdobeny „krajkovou“ perforací kůže Brogue, jejíž inspirací byla v 19. století tradiční skotská obuv. I přes svůj rurální původ

jsou „Brogues“ sice dnes již plně akceptovány i v londýnské City, nejsou to však boty společenské večerní či dokonce plesové.

Dobře oblečený muž může nosit i mokasíny. Na mysli máme kvalitní prošívané mokasíny anglické či americké provenience. Prošívané „loafers“ s koženými látkovými střapci jsou považovány – zejména v New Yorku – za perfektní střevíce k obleku do zaměstnání.

Ve volném čase kráčí dobře oblečený muž v zimě a na podzim v botách Chelsea, tedy v kotníkových „perkách“, které mají namísto šněrování na bocích elastický materiál – kdo je jednou zkusil nosit, nedá na ně dopustit. V létě pak obouvá lehké mokasíny italského typu.

Jsou šité jinak než formálnější anglické a americké loafers a zejména v jejich semišové verzi se dobře nosí i naboso.

8.3.2012 23:41:39

STRANA 43

JAK O BOTY PEČOVAT . ] i NODG X Spče o boty patří kartáč NUpP ± černý pro čHUQ p DKQ ědý čLEH] EDUYê SURRVWDWQ t ERW \ ± DNDU táč či klůcek na leštění, napínáky, Q HM OpSHG řevěQ p DG HVLQ IHNční a osvěå X M tFt VSUHMG RERW 2) Boty si potřebují po celodenním nošení odpočLQ RX W 1 HM P pQ ě tak dlouho, jak byly nošeny. %RW \ VNRå HQ ê P LSRG Hã YHP LVL zásadně Q HG i YHM W HSRG Ui å HW J X P RX

LADÍME PODLE BARVY A STRUKTURY Základní pravidla, jak sladit boty s oblečením, nejsou složitá. Společenské a „pracovní“ business boty se nosí především v černé barvě. Hnědá je zde spíš pro méně formální příležitosti. Černé boty nosíme především k tmavému obleku – tmavě šedému, modrému či prostě černému. Ovšem ke světle šedému obleku si nemůžeme vzít černé boty – jejich barva by byla příliš kontrastní – volíme tedy raději boty hnědé. Béžové a šedé boty řešit nemusíme. Béžová obuv je letní a neformální záležitost, zatímco šedé boty jsou považovány za záležitost pomýleného vkusu.

Druhým kritériem je volba bot podle struktury látky obleku. K hrubším, „rustikálním“ typům látek – jako je

PN brezen 32_47_B.indd 43

Pokud chcete boty ručně šité, zaplatíte minimálně sedm tisíc korun.

8.3.2012 23:41:44

STRANA 44

tvíd nebo manšestr – jsou vhodné boty typu Derby, pravděpodobně hnědé, velmi často se vzorem Brogue. Také semišové boty, které se vyrábějí téměř výlučně v hnědé barvě, se nosí k oblekům z těchto materiálů v adekvátních barvách – hnědé, zelené či šedé a také k oblíbené kombinaci sako – džíny.

PONOŽKY? PODKOLENKY! S botami musí samozřejmě ladit ponožky, přičemž by měly být spíš tmavší a neměly by působit kontrastně. Bílé ponožky jsou jasné: v těch se může maximálně tak sportovat. Barevné, či dokonce křiklavě barevné jsou však možné. Společně s volbou kravaty a kapesníčku jsou jedním z nemnoha tolerovaných projevů individuality v jinak konzervativním světě pánské módy. Rozepisovat se o správné délce ponožek je snad zbytečné. Nejenže musí být dostatečně dlouhé, co víc, skuteční muži stylu nosí podkolenky. Dají se pořídit v dobrých obchodech s pánskou módou, bývají i překvapivě barevné, jsou elegantní a vysoce jemné.

KVALITA MÁ SVOU CENU Ručně šité boty na míru přitom bývají samozřejmě dražší. Boty Radka Zachariáše, jediného ševce v Česku, který se živí výhradně výrobou špičkové ručně šité pánské obuvi, začínají na 20 tisících korun.

Pokud chcete boty ručně šité, ale ne speciálně pro vás, počítete s investicí na spodní hranici kolem sedmi tisíc korun. Boty výrazně dražší než dvanáct tisíc korun však kromě lepší kvality kůže nemohou nabídnout o mnoho více. To potvrzuje i Ondřej Volf, ředitel obchodu Report’s na pražském Starém Městě: „Existuje jakási psychologická cenová hranice. U nás jsme zjistili, že je to 12 tisíc korun. Dražší boty se již hůře prodávají.“ Mezi nejrenomovanější klasická jména obuvnického světa bezesporu patří Church’s, Allen-Edmonds, Alden, Tricker’s, Foster & Son, John Lobb, Crockett & Jones, Gucci, Moreschi, Ferragamo, Fratelli Rosetti, J. P. Tod’s nebo Fiorentini Baker. Všimněte si, že všechny tyto značky jsou z Anglie, USA nebo Itálie. To jsou totiž země s dlouholetou tradicí obuvnického řemesla. Kvalit-

PN brezen 32_47_B.indd 44

style guide

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Z ČEHO JE KVALITNÍ BOTA

ŠITÍ DO RÁMU Šití do rámu neboli Goodyear welting bylo vynalezeno Charlesem Goodyearem v roce 1872.

Nic lepšího už od té doby v této kategorii vymyšleno nebylo.

Míra strojového či ručního šití má velký vliv na výslednou kvalitu a samozřejmě i cenu boty.

SVRŠEK Na svršek čili svrchní díl boty, který je vlastně „tváří“ střevíce, se nejčastěji používá tzv. Box Calf neboli teletina.

K dispozici jsou samozřejmě i jiné, dražší či na pohled efektnější materiály, teletina je však nejosvědčenější.

TUŽINKA Tužinka je výztuha, vložená mezi svršek a vnitřní podšívku, která udržuje tvar boty. Může být z kovu anebo – jako je tomu v tomto případě – z umělých vláken.

VNITŘNÍ PODŠÍVKA Na vnitřní podšívku boty, která zpevňuje svršek boty, se používá jemnější kůže, jež zaručí pohodlnější nošení obuvi.

KOŽENÁ NAPÍNACÍ STÉLKA Kožená napínací stélka musí být dostatečně pevná, aby nesla botu, současně však jemná, aby umožňovala pohodlnou chůzi a adekvátně sála pot.

KORKOVÉ PŮDOVÁNÍ dutina mezi stélkou a výstelkou se vyplňuje hmotou ze směsi přírodního korku a pryskyřice.

8.3.2012 23:41:49

STRANA 45

PODPATEK Podpatek zvyšuje a podpírá zadní část nohy. Výše koženého podpatku u klasické pánské obuvi anglické či italské výroby? Prostě přiměřená.

KLENEK Klenek zpevňuje klenkovou část obuvi. Spolu s napínací stélkou tvoří její nosnou část.

Může být syntetický či ocelový.

KOŽENÁ PODEŠEV Kožená podešev neboli spodek se vystříhává z mimořádně kvalitní kůže, které se říká kupon. Majitelům prvního páru celokožených bot se může zprvu zdát nepříliš pohodlná, jde však o zvyk. Kožené podrážky jsou absolutně nezbytnou součástí klasických a kvalitních pánských bot.

PN brezen 32_47_B.indd 45

PATNÍK I u celokožených bot proto bývá na spodní nášlapné části podpatku připevněn patník ze snadno vyměnitelné pryže. Výrobci kvalitnější obuvi si zakládají na tom, že i patník je alespoň zčásti z kůže.

KOŽENÁ PODŠÍVKA OPATKU Kožená podšívka opatku bývá naopak lehce zdrsněná, a to proto, aby v ní pata neklouzala.

OPATEK Opatek je vložen mezi zadním dílcem a podšívkou. Zpevňuje patní část boty a střevíc i díky němu lépe drží svůj tvar.

ní boty se tam již léta vyrábějí a lidé je i umějí nosit. Francouzi dokážou dobré boty ocenit, ale neumí je až tak udělat. Němci, ti jsou tu přes auta. Ve světě obuvi je to podobné, jako u hodinek – slavné značky je vyrábějí tam, kde jsou nejlepší řemeslníci. A tak například boty francouzské značky Louis Vuitton vznikají v obuvnické továrně ve Fiessu nedaleko Benátek.

Italské boty lépe ladí se současným uvolněnějším, ležérnějším, ale stále elegantním italským stylem oblékání, který ve světě nyní převládá. „Nejkvalitnější boty se dělají v Anglii, ale ty nejkrásnější mají Italové,“ domnívá se Volf. „Anglické boty jsou svým stylem klasičtější.

Mají trojitou podrážku, víc vydrží, ale jsou méně pohodlné a bývají dražší,“ specifikuje rozdíl mezi italskou a anglickou obuví Bosko Vuković z prodejny Fashion Police v Pařížské ulici. Ta se zaměřuje zejména na módní italské boty, ve svém portfoliu má však i klasickou značku Fratelli Rossetti a chystá se dovézt i značku Moreschi.

Prada v poslední době s úspěchem uvádí boty, jež v sobě spojují tradiční atributy klasické obuvi anglického typu s překvapivou barevností a futuristicky vyhlížejícími hrubými podrážkami.

Jestli jste bankéř nebo advokát, nosit je do práce nebudete, ale jako chlap jejich humor jistě oceníte.

Jediný obchod v Praze, který se v současnosti zaměřuje na prodej obuvi se značkou „Made in England“, je Le Premier. Prodávají zde boty Loake, cenově příznivější než slavná britská značka Church`s. Stejně jako jiné anglické značky z této oblasti však nabízí třeba kompletní opravu bot přímo v továrně. „Revitalizační kúra se dá absolvovat až třikrát za život jednoho páru bot a boty jsou po ní jako nové,“ zdůrazňuje majitel pražského obchodu Lohniský.

Drahé boty jsou prostě perfektní investice. Zkušené oko drahé boty v klasickém stylu neomylně pozná podle toho, že jsou elegantní. Jsou ladné. Jsou za tím léta práce, zkušeností, předávání znalostí a upřesňování si toho, co je „krásné“. „Člověk musí neustále kultivovat svůj vkus a zdokonalovat své dovednosti,” říká Radek Zachariáš a dodává: „Tvary, eleganci, finesu a detaily bot je třeba neustále vnímat a nasávat.“

8.3.2012 23:41:58

style guide

STRANA 46

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Možná s vámi bude dlouhá léta 0 Xå LMVRX] Y\NOtQRV LWVYpYěci jaksi s sebou. Proč ne. Kvalitní sako má někdy i sedm kapes.

Ale naplnit ho vším, co budeme přes den potřebovat? I proto je potřeba vybírat svou tašku, brašnu či aktovku pečlivě.

Tašky

U

přímně, výrobci notebooků v posledních letech zdarma zavalili byznysmeny tak obyčejnými batůžky a taškami, že je nezachrání ani vaše iniciály a věnování od šéfa IT. Nahrnete do nich všechno, jak ale s takovým zavazadlem budete vypadat?

I na počátku 21. století stále platí, že ideální volbou je aktovka. Někdo si vystačí s úzkou, do které vloží pár drobností a iPad, aktovka jiného připomíná skutečně školní brašnu, jiný potřebuje širokou tašku na šanony a zákoníky. Ten, kdo do práce jezdí vozem, potřebuje jiný typ tašky než ten, kdo je odkázán na prostředky hromadné dopravy a uvítá, když jeho aktovka bude mít dostatečně nízké těžiště a bude pevně stát na zemi.

NEJEN AKTOVKA? A máme snad nějaké jiné řešení než aktovku? V módě jsou i takzvané reportéry – tedy brašny, které vycházejí z tvaru tašek, s nimiž jezdívají motocykloví a cyklističtí kurýři. Jsou samozřejmě o něco menší, ale stejně tak se nosí křížem přes prsa. Jsou praktické – jejich tvar se přizpůsobí objemu převážených věcí, vypadají stylově… Jsou však zcela nevhodné pro nošení k obleku.

Muži, kteří toho nemusejí převážet mnoho, se spokojí s aktovkou bez držadla, takovou, která se nosí v ruce či v podpaží. Říká se jí portfolio či psaníčko. Může být velmi hezká. Ale mnoho se toho do ní nevleze a působí poněkud ženským dojmem, takže není vhodná pro muže, kteří mají pocit, že musí permanentně demonstrovat svou mužnost.

Stejně tak málokdy dnes již na ulici zahlédneme muže s tzv. pánskou kabelkou, taškou formátu menšího než list papíru

PN brezen 32_47_B.indd 46

A4, často s dlouhým koženým ouškem. Žensky naopak vůbec nepůsobí klasický kufřík nazývaný „diplomatka“. I ten však z ulic téměř zcela vymizel. Je to sice mužná, ale bohužel velmi „retronautí“ záležitost. Tuhá konstrukce kufříku má tu výhodu, že chrání citlivější obsah, současně však neumožňuje rozšířit prostor kufříku při eventuální potřebě. A navíc, klasický kufřík by měl být nadčasová záležitost, člověk by si s ním však dnes připadal jako zaměstnanec montypythonovského ministerstva švihlé chůze.

NA IPAD I ZÁKONÍKY Jakmile si uvědomíme, že i ta s oblibou používaná unifikovaná taška na notebook je jen provizorním řešením, stojíme před zjevnou pravdou. Jediným řešením je brašna či aktovka.

Nejčastěji používaným materiálem pro aktovky, brašny a tašky je samozřejmě kůže, konkrétně teletina. Prada používá safián, jemnou useň z teletiny, kozinky nebo skopovice. V jejím katalogu však najdeme i kufry z kůže z pštrosa.

Ta má skutečně velmi charakteristický vzor tvořený stopami po brcích těchto velkých ptáků.

I světové značky však používají nejen kůži, ale i jiné přírodní či syntetické materiály. Prada kombinuje safián se syntetickou tkaninou „tessuo“, Louis Vuitton nabízí mužům kromě výrobků z teletiny také plátno Monogram, údajně ještě odolnější než samotná kůže. Klasickou béžovou kombinaci plátno/kůže však speciálně pro muže Vuitton zaměnil za černošedou kombinaci.

I tato high-endová francouzská značka nabízí mužům do pracovního procesu tradiční náčiní – aktovky, tašky na

Unifikovaná taška na notebook je jen provizorium.

Jediné stylové řešení je brašna či aktovka.

notebooky či „diplomatické“ kufříky.

Oceníte tu zpracování a kombinaci materiálů – od pláten a jejich kombinací s kůží Monogram a Damien až po čistě kožené výrobky Epi, Taiga či Damier Infini, což je teletina, nejprve vzorovaná ražbou za horka, poté pogumovaná.

Ceny aktovky značek, jako jsou Porsche Design, Longchamp nebo Joop začínají těsně pod hranicí 20 tisíc korun. Více si za své zboží řeknou tradiční výrobci jako Armani, Fendi, Prada, Ferragamo, Hermes nebo Louis Vuitton. Za své peníze už ovšem dostanete perfektně zpracovaná a impozantní zavazadla. A pokud budete dobře vybírat, můžete si koupit takové, které vás bude skvěle reprezentovat a bude vám dělat užitečného společníka celé roky.

Klasická, nadčasová, elegantní, pečlivě zpracovaná aktovka? Co jiného by mělo stárnout pomaleji a lépe?

8.3.2012 23:42:07

STRANA 47

S KAPSAMI NA MÍRU Stejně jako u obleků či košilí si můå HWHQH FKDWXã tW QD P tUXW DNp tašku. Buď se rozhodnete pro spH KRbraš VSHFLDOL] RYD Qp KREU Dã Qi ře, anebo ] YRO tW HVOXå EX MD jakou NRXQD Et] t například v butiku Lo Louis Vuitton. zakázku mohou „Zájemci si na zakázk objednat nejen tašky čči kufry SUDNW LFN\] zM prakticky jD DN Np pNRO NRO LY YH[RW LFNp kůå H,Dale OHQRnověW Y ěW DNpQDaEt] tP Hã LWt modelů] zNRO modelů kolekce HNFHTai 7DLJDS římo oddělení či QD P tUX±V SRčtem od kapes přímo dle přání budoucího Martina Lewis majitele,“ říká Martin RXLVVuitton.

9 XL W W RQ3 Podo RGRW êNi å H z] / Louis „Vuitton Ä 9 XL W W RQMH jHXP Xå VN NêýF KNRO HNFt věUQêNOklasickým DVLFNê P EDU věrný barvYiP ± čHUQp NROkoleHNFL' DP LHU a hněGp ±QRYRX ovou Infini však v aktuální kolekci QD Et] tW DNpYDQW UDFLWoRYěã HGp čHUYHQp DVY ěW OHã ã HGp ³ červenp a světle

Dominika má na fotkách v našem stylovém průvodci na sobě sako Bottega Veneta, info o ceně v butiku, slipy Guess, 550 Kč, kravatu Karl Lagerfeld z Obsession, 3 060 Kč; hodinky Rolex z butiku Carollinum, 711 600 Kč, košili Dolce&Gabbana, info o ceně v butiku; šátek Prada, info o ceně v butiku, manžetové knoflíčky Corneliani, 8300 Kč, tašku Corneliani, 38 400 Kč, brýle, Prada, info o ceně v butiku, boty Prada, info o ceně v butiku.

Modelka: Dominika K., Exit MM, Make-up + hair: Hristina Georgievska Label.M, Toni & Guy, Asistent fotografa: Tomáš Mikule.

PN brezen 32_47_B.indd 47

8.3.2012 23:42:11

styl

STRANA 48

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Pátek Jakuba Lohniského Barevné tkaničky do bot, bekovka a polo tričko do saka. Žádný strach vystoupit z kancelářské uniformy. Jakub Lohniský, mistr módních doplňků, se to naučil poměrně rychle.

Pro něj je totiž každý den casual friday.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: David TURECKÝ

J

eho styl oblékání se pohybuje přesně na té tenké hranici mezi „přemýšlel jsem nad tím dvě hodiny“ a „hodil jsem na sebe, co mi přišlo pod ruku“. Bez úpornosti, s lehkostí. Něco mezi Londýnem a Milánem. Stačí mu k tomu málo – barevné ponožky, manžetové knoflíčky, kapesník v kapse saka. Nic, co byste nezvládli i vy.

Jmenuje se Jakub Lohniský a vlastní obchod Le Premier v pražské Pánské pasáži a píše blog Muži v Česku, který se vtipně opírá do úrovně pánského oblékání u nás.

Letos mu bude teprve třicet, ale už toho stihl docela dost. Založil agenturu Relative PR, pak ji zase opustil, aby se po hlavě vrhl na byznys s oblečením a doplňky, a teď z něj je vyhledáváný arbitr pánského stylu. „Nejsem žádný stylista. Nechci nikomu radit, jak a co má nosit. Jen si myslím, že když si zkombinujete různé věci a budete je nosit se sebedůvěrou, pak budete vypadat dobře,“ říká.

Jinak je to chlap jako každý jiný. Miluje hokej, který hraje od pěti let, i když si kvůli němu láme kosti v těle, a k pra-

PN brezen 48_51_lohnisky.indd Odd1:48

covní snídani si klidně objedná párky a dokáže si je neskrývaně vychutnat.

Prostě sympaťák.

POVINNÁ VÝBAVA Když pánové můžou jednou nechat oblek doma, tápou, co si mají vzít na sebe.

Jak to tedy napravit? „Zásada je nevyhazovat saka od obleků. Stačí mít doma nějaké černé, modré a hnědé sako a pak si k nim můžete vzít klidně džíny,“ radí Lohniský. Přitom ale nejsou džíny jako džíny. Muži si je často kupují příliš široké a schovají tak úplně celou botu. „Boty jsou přitom nejhezčí, když jsou vidět,“ podotýká Lohniský. „Buď si k těm džínám vezmete košili, ale stačí i dobré polo tričko, sako a k tomu semišové boty, pokud možno ne černé. Pak nemusíte být ani extra kreativní a jste dobře oblečení. Jen ty věci v tom šatníku musíte mít, což je právě ten problém.“ Když Lohniský bezradně stojí před šatní skříní a opravdu neví, co by si vzal na sebe, sáhne ale právě po obleku. „Je to nejjednodušší, co si na sebe můžete vzít.

Jde ale o detaily, ani v obleku nemusíte vypadat upjatě. Stačí si místo kravaty vzít

třeba jen barevný kapesníček a rázem to vypadá jinak,“ říká. „Chlap, který si chce koupit něco kvalitního, by určitě měl zamířit do Burlington Arcade v Londýně. Tam seženete krásné doplňky, které vás pozvednou o třídu výš. Od manžetových knoflíčků až po pouzdra na cigarety. V Itálii pak mám rád síť obchodů Boggi, kde mají úžasnou nabídku pánského oblečení za rozumné ceny a dokážou vám dobře poradit, co a jak zkombinovat.“ Definovat váš styl ale mohou i věci, které nejsou na první pohled vidět. „Jde i o takové maličkosti, jako je třeba parfém. Italové například skoro vůbec nekupují profláknuté značky, ale nosí vůně od malých výrobců, které jsou úplně jiné. I to je součástí oblékání.“ JAK SE NAUČIT PLAVAT „Nikdy jsem módu moc neprožíval, ale chtěl jsem vždycky vypadat trochu jinak než ostatní. Když všichni nosili v zimě bundu, chtěl jsem kabát. Občas jsem něco viděl v časopise, ale svět módy mě úplně míjel. Bylo mi to jedno,“ popisuje Lohniský. Když PR agentura, kterou

8.3.2012 23:20:24

Jakub Lohniský má na sobě košili, kravatu a bekovku značky Ermenegildo Zegna.

PN brezen 48_51_lohnisky.indd Odd1:49

8.3.2012 23:20:25

STRANA 50

styl

Stačí jen pár detailů: barevné ponožky, kapesníček, místo košile polo tričko. Kalhoty, sako, ponožky, boty, vše Lohniského vlastní; bekovka Svevo z butiku Report’s, polo tričko Hugo Boss.

spoluzakládal, začala nést nějaké peníze, objevil svět luxusu. Z této etapy mu zbyla taška Louis Vuitton, na kterou nedá dopustit. Pak si ale všiml, že v Česku neexistuje kvalitní prádelna, která by se specializovala pouze na pánské košile a zajistila i kompletní servis – odvezla špinavé košile z kanceláře a zase je přivezla třeba k zákazníkovi domů v požadovaný čas.

Zákazníci se po čase začali ptát po kravatách, manžetových knoflíčcích, kde by si košile mohli nechat ušít, a Lohniský se rozhodl pro odvážný krok. Bez jakékoli předchozí zkušenosti se vrhl na prodej pánské módy, ale s o to větším nadšením.

Nemá problém přiznat, že spoustu věcí se ještě učí. „Prvotní impulz byly nedokonalé služby jednoho pražského salonu, kde jsem se ani po roce nedočkal objednaného obleku. A vůbec mě štvalo nakupování v Česku, které nikdy nebylo moc příjemným zážitkem.“ Tak se rozhodl, že si to udělá po svém. „Vůbec jsem nevěděl, jak módní byznys funguje. Netušili jsme ani, kde zboží nakoupit. V podstatě jsme si své dodavatele vygooglovali. Italové ale moc neodpovídají na e-maily, tak jsme sedli do auta a jeli do Coma, kde se soustředí zpracovatelé hedvábí. Nějaké adresy jsme měli z internetu, něco nám poradili na recepci. Postupně jsme je objížděli a sbírali další kontakty. Netušili jsme třeba, že když si kravaty objednáme v červenci, přijdou nám až v únoru,“ popisuje své začátky. Když se obchod loni na jaře poprvé otevřel, modlil se, aby hlavně nepřišel žádný zákazník. „Nevěděl jsem, jak zboží lidem nabízet, nepamatoval jsem si ceny, nevěděl jsem, jak zboží vystavovat.

Byl to punk.“ Osobní přítup mají muži rádi. Když si u něj zákazník nechal přes Vánoce ušít košili a přišel si ji vyzvednout o šest centimetrů širší v pase, které během svátků nabral, nechal mu ji ušít znovu na svoje náklady. „Ten pán si jich pak u nás objednal dalších pět, protože to ocenil,“ dodává.

Z naivního nadšení pro věc se tak vylíhl zajímavý projekt. Místo toho, aby trčel v kanceláři a vyplňoval excelovské tabulky, se po večerech snaží na speciálních workshopech naučit skupinu chlapů, jak si mají správně vyčistit boty nebo zašněrovat tkaničky. Lohniský nabízí své zboží způsobem, jaký by se líbil jemu samému. Od chlapa pro chlapy.

PN001009-2

Děkujeme společnosti Konsepti za poskytnutí prostor k fotografování.

proč ne?! – BŘEZEN 2012

PN brezen 48_51_lohnisky.indd Odd1:50

8.3.2012 23:20:38

PN001009-2

PN brezen 48_51_lohnisky.indd Odd1:51

8.3.2012 23:20:53

knihy

STRANA 52

proč ne?! – BŘEZEN 2012

PISTOLE CELÉHO SVĚTA Sto let výroby jednoručních střelných zbraní ve stovkách ilustrací a tisících detailních informacích. Příručka Iana Hogga a Johna Weekse je zkrátka krásná. A je v ní hodně informací o nábojích.

RED MEAT Stripy Maxe Cannona baví přímočarým a přitom inteligentním humorem. K pozvednutí nálady je fanoušci obvykle hledají na webu, ale série maloformátových publikací také není k zahození.

VYHLÍDKA NA VĚČNOST Jak spolu souvisí uříznutá hlava Usámy bin Ládina, upíři, Taťána Míková, výlet do pekla v Dantových stopách a tuny krve, zlámaných kostí a vyhřeznutých vnitřností? Jiří Kulhánek i díky správné odpovědi na tuto otázku patří do desítky nejprodávanějších českých autorů.

Přečtu dvě knihy týdně a klasická beletrie to opravdu není. Prostě dobrý brak. Ženě k Vánocům tyhle knihy nedáte, ale zkuste si je přečíst sami.

TEXT: Vladimír DUBSKÝ – FOTO: Jiří KOŤÁTKO

TISÍC ZÁVODNÍCH AUTOMOBILŮ Tisíc krásných obrázků ještě krásnějších strojů. Samozřejmě od počátku věků do současnosti.

MARSOVSKÝ SKLUZ V ČASE Život na Měsíci není jednoduchý. Zvláště když manželka fetuje a souloží s cesťákem a syn je autista. Šikovný technik Jack Bohlen ale dělá, co může. Dokonce i speciální komunikátor pro syna vyrobí.

Mladý totiž vidí do budoucnosti, což by se mohlo hodit.

NADACE Ikonická série mistra sci-fi Isaaca Asimova o budoucnosti lidstva ve vesmíru.

Doporučuji proto sledovat, jak Asimov prochází od fascinace atomovou energií po poznání, že z lidstvo jako společenství svobodných individualit končí.

PN001045

REMBRANDTOVO POSELSTVÍ Daniela Silvu práce pro CNN přestala bavit, chtěl se odpoutat od tvrdé reality života válečného reportéra a psát knihy.

I stvořil tedy Izraelce Gabriela Allona, nejlepšího restaurátora starých obrazů na světě. Kromě toho má Allon na starosti hlavně likvidaci problémových Arabů.

ŽOLDÁCI, AFGÁNEC Nejslavnější nemusí nutně znamenat nejlepší. Nejlepším románem Fredericka Forsytha jsou Žoldáci – napínavý a detailní návod, jak naplánovat a provést převrat v africké zemičce bohaté na nerostné suroviny. Strhující je také Afghánec. V něm se vrací postava Mika Martina, důstojníka britských SAS. Martin je skvělý, všem Amíkům ukáže, jak infiltrovat Al-Kajdu. Pravda, má to jednodušší, než jiní. Je totiž podobný jednomu chlapíkovi z Tálibánu.

JEDEN MUSÍ Z KOLA VEN Nejlepší román klasika špionážního žánru Johna Le Carrého vyšel před více než 30 lety. Když ale román nově převede na plátno slušný režisér a do hlavní role umístí Garyho Oldmana, je to dobrý důvod sáhnout i po novém vydání knihy.

Děkujeme za zapůjčení knih obchodu Luxor.

Chlapské čtení

MATEMATIKA, 50 MYŠLENEK, KTERÉ MUSÍTE ZNÁT Tony Crilly dal dohromady užitečnou knihu. Pomůže všem, kterým slavná série příruček „Jak blufovat o...“ už k využití v duchaplné konverzaci nestačí. A navíc je to zajímavě a srozumitelně napsané.

PN brezen 52_53 knihy.indd Odd1:52

8.3.2012 23:23:24

PN001045

j

p j

!

PN brezen 52_53 knihy.indd Odd1:53

*

#!*$'!# (%++ ! %%+$%"+ ( &

&

& & & &

8.3.2012 23:23:31

storyboard

STRANA 54

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Hamršlicy na čepeli Nůž se používá více než dva miliony let. Je to nejlepší chlapský vynález v historii lidstva. A jeho výrobě se v Česku věnují tito čtyři výjimeční řemeslníci.

TEXT: Jan TURNOVEC – FOTO: David TURECKÝ

N

ožířství není mrtvé, naopak.

Jen dnes není tvořeno a rozvíjeno profesními cechy jako před staletími, ale spíše – v dobrém slova smyslu – umanutými solitéry. Navštívili jsme je v jejich dílnách a poslechli si příběhy japonských mečů, zkamenělých mamutích zubů, pazourků a škrtacích kamenů.

PAVEL BOLF – VLK Z VYSOČINY Výrobce nožů Pavel Bolf je zejména mečíř. Mečíř japonského typu – jeho doménou je výroba tradičních japonských katan. Žije na Vysočině v polorozpadlém statku, který postupně renovuje a kde má svou dílnu a kovárnu.

Cesta Pavla Bolfa k mečířství, nožířskému řemeslu a kovařině šla ruku v ruce se zálibou v japonských bojových sportech Aikido, iaido a batojutsu. „Sehnat kvalitní meč za minulého režimu byl problém, nebylo-li to prakticky nemožné“ říká Pavel. Tak se rozhodl, že nejjednodušší si bude pro tyto účely vyrobit meč vlastní. Bral a nasával informace, odkud to jen šlo. „Koukal jsem třeba na Sokola – strážce noci a podobné japonské filmy či seriály, které tu běžely před revolucí,“ vzpomíná na své začátky.

V japonské tradici je meč předmětem, u kterého je vše přesně definováno – forma, styl kalení, materiál, tvar, vzájemná tvarová souvztažnost a proporce – tam není moc prostor pro nějakou osobní invenci či kreativitu, tak jak ji chápeme a definujeme my, Evropani, říká. „Ve vý-

PN brezen 54_59_nože.indd Odd1:54

robě nožů jsem svým způsobem svobodnější, a nejsem tolik svázán pravidly.“ Při tavbě vlastní oceli, kterou výroba začíná, spotřebuje asi 150 kilo dřevěného uhlí, které během zhruba dvanácti hodin nasype do vlastní variace na Tataru – což je tradiční japonská tavicí pec, kterou na dvoře statku postavil. Na konci procesu mu tatara dá odhadem pětikilovou hrudku kovu, kterou Pavel Bolf rozbije na kusy. Ty skovává do homogennějších bloků, vytahuje z nich ploché pásy, vrství je na sebe, svařuje údery kladiva. Pak znova překládá a kove, dokud nemá homogenní bloček oceli, který je připraven pro vykování čepele.

Oheň a údery kladiva během toho procesu zbavují ocel nečistot a zjemňují její strukturu, což má ve finále pozitivní vliv na řezivost a další mechanické vlastnosti ostří budoucího nože či meče.

Pavel Bolf zkoušel tavit železnou rudu z Ruska nebo čisté oxidy železa, nejčastěji však vyrábí ocel z železa starých sto- a více letých hřebíků, o které zatím nemá nouzi. Krov starého statku, kde žije a jenž postupně opravuje, je jich plný.

Krom výroby své vlastní oceli používá i normované „nástrojovky“, které ovšem překládá a vrství, díky čemuž materiál získává daší vlastnosti, zároveň tato vrstvení dávají vyniknout i „kresbě“ materiálu, kterou Pavel umocňuje technikou kalení. A nejde jen o estetické aspekty takové kresby. „Rád používám i materiály, co dávno dosloužily – šrot.“ V koutech jeho pro-

storné kovárny jsou k vidění staré polámané pásy ze strojních pil na kov i dřevo, narezlé kotouče cirkulárek, omlácené hroty sbíječek, zlámaná pera a různé hřídele či jiné kusy a části dávno mrtvých strojů a nářadí kterým postupně Pavel vrací údery kladiva život.

Na střenky a rukojeti nožů používá Pavel dřeva tuzemská i tropická, rohovinu, mrožovinu. Po vzoru japonských mečířů své rukojeti někdy oplétá provázky či koženými proužky nebo je omotává rejnočí kůží, kterou někdy používá i na pouzdra.

Do čepele razí svou kovářskou značku. Jde o pár japonských znaků v oválném rámečku. To je mé jméno, vysvětluje. Při zpětném překladu z japonštiny „vlk se ztraceným zvonečkem.“ Poslední dobou razím už jen to vlk. „Bolf to je přeci z němčiny zkomolené Volf.“ „Vlk“ kove špičkové meče a na jeho výkovky čekají zákazníci i dva roky. Cena je odvislá od použitých materiálů a způsobu výroby. Zaplatit částku kolem 100 000 korun není pro leckterého z jeho zákazníků problém a někteří z nich si počkají až dva roky, než dostanou to, co si objednali.

JAROSLAV LETT – SELSKÉ RUSTIKO Jaroslav Lett je v čtveřici představených nožířů nejmladší. Před nedávnem se přestěhoval z východních Čech, kde si na pozemku starého mlýna vlastníma rukama postavil kovárnu, do vilové čtvrti na kraji Prahy. Se ženou a dvěma dět-

8.3.2012 23:27:48

Pavel Bolf K výrobě nožů a měčů se dostal díky zálibě v japonských bojových sportech.

Jaroslav Lett Nožíř přezdívaný Hloh tvoří nože, jejichž čepele přiznávají rány kladivem.

PN brezen 54_59_nože.indd Odd1:55

8.3.2012 23:27:48

STRANA 56

Dvěstěletou pomlácenou kovadlinu staví před boudu.

Vykřesne jiskru a uhlí zvesela žhne.

mi obývají rozlehlou, ale smutně chátrající vilu která prý původně patřila Juliu Zeyerovi. Tady zatím dílnu zařízenou nemá. Kovářský svěrák a stařičká prvorepubliková ruční vrtačka se choulí v přítmí omšelé prkenné boudy, jež dříve sloužila coby králíkárna, a soudě podle patiny, vypadá to, že poslední králíci tu žili předtím, než se Jarda narodil.

Cesta kováře Letta k řemeslu vedla oklikou přes kamenosochařství. To studoval na střední uměleckoprůmyslové škole v Krumlově, a někdy v té době se poprvé prakticky setkal s kovářskou výhní. „Po škole jsem šel na pivo, a v tý hospodě potkal kováře,“ líčí své začátky.

Nožíř přezdívaný Hloh tvoří jak pevné, tak zejména zavírací typy nožů. Nejde o žádné naleštěné krasavce. Čepele přiznávají rány kladivem, není tu snaha něco předstírat povrchovou úpravou, čepele neleští. Ostří je většinou vykováno načisto, není třeba výbrusu, jen naostřit o kámen. Rány kladivem – tzv. hamršlicy – na čepeli neretušuje, maximálně zlehka pohladí škrabákem či pilníkem, které má vlastnoručně vykované.

Dřívka střenek jeho nožů jsou občas prolezlá červotočem, dýchá z nich historie. K modernímu elektrickému nářadí Jarda nemá vztah, a pokud – tak spíše negativní. Nepoužívá ho, na rozdíl od toho starého, ručního. „Když mašinu, tak leda nějakou starou, na kliku,“ říká. Čas od času nějaký takový mechanismus, stařičkého pomocníka, objeví na šrotovišti.

Pojistky jeho nožů jsou buď modifikované ověřené systémy, anebo jde

PN brezen 54_59_nože.indd Odd1:56

storyboard o z gruntu originální mechanická konstrukční řešení. Rád kove pérovou ocel. „Brk z aut je všude spousta a je to dobrej matroš,“ říká spokojeně. Stejně tak zužitkuje stará ložiska, pilníky. „Proč vyhazovat peníze za něco, co můžu mít zadarmo.“ „Čas od času taky vyměním s někým nějakou ocel za nůž nebo směním za dřevo nebo něco jiného,“ popisuje zdroje materiálu.

To, že bývalá králíkárna zatím na nožířskou dílnu moc nevypadá, Jaroslava netrápí. V nožířské produkci mu to nebrání. Z kůže kozy si ušil kovářský měch a v bedně z hrubě tesaných prken má základní vlastnoručně vyrobené nářadí.

Kleště, kladivo, pilník, sekáče. V oddělené přihrádce truhly se skrývá křesadlo z oceli starého pilníku a pomačkaná plechová krabička s troudem a párem škrtacích kamenů. Hrubý plátěný pytel opřený opodál obsahuje dřevěné uhlí. „Zkoušel jsem dělat si svoje vlastní, ale zatím to ještě neumím, nebylo nikdy moc dobře vypálený.“ Celá tahle výbava je připravena k nesení na zádech. K putování. Stařičkou, prý více než dvěstěletou pomlácenou kovadlinu staví před boudu a ze tří cihel buduje výheň. Vykřesne jiskru a za chvíli už díky proudu vzduchu z koženého měchu dřevěné uhlí zvesela žhne. „Můžu kovat kdekoli, pak se zabalím a jdu dál“ říká. „Stačí si to rozložit u nějakého balvanu, patou vytočím důlek, nasypu uhlí, připojím měch a jedu.“ Směje se.

Oděn do kožené vesty a omšelých manšestrových kalhot, s poklopcem jištěným párem „sichrhajcek“ působí i přes svůj věk díky plnovousu na tváři starosvětsky a rustikálně. Mobilní telefon nepoužívá, zato však sleduje nožířská diskusní fóra na internetu a jezdí na nožířské výstavy. Díky tomu se dostaly jeho nože například do Švédska či do Ameriky. „Dělám tak tři kudly měsíčně,“ říká. Uživí se jen tak tak. „Z ruky do huby,“ říká, drbe se ve vousech a tváří se tak, že to nevypadá jako by mu to vadilo.

TOMÁŠ VIDOMUS – NEANDRTÁLEC Z MORAVY Tomáš Vidomus je původně vyučený řezník. Jeho nože mají kamennou čepel.

Jde tedy o nože první generace, řečeno mluvou antropologa. „Nože,“ culí se „to je jenom část, dělám toho víc.“ O stěnu

proč ne?! – BŘEZEN 2012

domku jsou opřené rámy, v nich vypnuté kožky hospodářských zvířat, ponejvíce koz. Scházíme do sklepení, které mu teď slouží jako dílna. „Já mám teď dílnu plnou kůží, mám tam cirguli a špalky a všecko možné, tak robim tu, ve sklepě.“ Cestou po schodech si nelze nevšimnout uhlem a hlinkou vyvedených „pravěkých“ kreseb zvířat na stěnách. Tomáš Vidomus je místní pračlověk, a jak sám říká, je na vesnici trochu za exota.

Jeho sklepení s nízkým stropem připomíná jeskyni, dojem časů minulých narušuje pouze kotel, který v společnosti dalších kůží, svazků šlach, hromádek parohů a kostí působí nepatřičně. „Je tu vedro, ne?“ otírá si pot z čela. Vzadu visí, podobně jako jinde, cibule, svazky močových měchýřů, čekající na zpracování. „Používám to jako pytlík pro křesadlo a troud, je to nepromokavé,“ culí se Vidomus, sedaje si na stoličku k hromadě kamení. Obsidián, pazourek, kusy achátů, štípané sklo. „Z železa dělá dneska nože kdejaký cyp,“ odpovídá na otázku, proč zrovna kámen.

Vypráví o tom, jak začal původně činit kůže, ke kterým měl jako řezník přístup, pro euroindiány. A protože ho baví staré zbraně, udělal si luk a šípy. Pak začal vyrábět kamenné hroty k šípům.

První kameny, pazourky a obsidián – tzv. sopečné sklo – mu vozili kamarádi ze svých dovolených. „Tak dá se najít aj i u nás – na Liberecku třeba, nebo v ostravských haldách, na pískovnách. Ale to není nic moc kvalita.“ Dobrý materiál na nože pochází stejně jako před tisíci lety z pobřeží Německa, Polska, Dánska, – z Rujany například.“ Dneska už kamení kupuju přes internet, anebo normálně v kamenym obchodě v Rožnově.“ Za dobu, co se štípané technologii věnuje, rozmlátil svými primitivními paličkami více než dvě tuny kamení. Říká, že odpad při zpracování na čepele a všelijaké hroty tvoří u kamene až devadesát procent. Vyštípat z kamene rovný břit – ačkoli jde o primitivní technologii – je docela oříšek. „Dělám to pět let, ale asi před třemi roky mi to teprve začalo trochu jít.“ Nože a jiné kamenné nástroje nevyrábí primárně na prodej, ale proto, že ho to zkrátka a jednoduše baví. V Česku okolo sedmdesáti lidí, kteří vlastní kamenný nůž vyrobený právě Tomášem Vidomusem.

8.3.2012 23:28:38

STRANA STR ST TR T R AN ANA N A 57 NA 57

Tomáš Vidomus Nože s kamennou čepelí vyrábí tradičním pravěkým způsobem.

Richard Tesařík Materiály na čepele si kupuje od nejlepších českých damaškových kovářů.

PN brezen 54_59_nože.indd Odd1:57

8.3.2012 23:28:38

STRANA 58

Na kamenný rybářský háček vyštípaný z achátové pecky chytil nožíř Vidomus pětikilového kapra.

storyboard Někdy nůž daruje, jindy vymění – třeba za šamanský buben.“ Občas se někdo ozve, že by chtěl nůž, nebo tak,“ popisuje – a nejčastěji jsou to lidé tvořící okruh tzv. euroindiánů, to znamená lidí, kteří se ve volném čase podobně jako Tomáš věnují indiánským, nebo lépe řečeno primitivním technologiím a přírodnímu způsobu života spjatého s kmenovými kulturami. „Indiáni anebo i čarodějové,“ odhaluje druhou skupinu zákazníků, kteří mají o kamenné nože zájem. Vyrábí jim tzv. „athame“, což je čarodějný mystický nůž, používaný při jejich rituálech. „Oni s tím kreslí snad nějaké znaky do písku, sám přesně nevím,“ odpovídá na můj dotaz, jde-li o nože obětní.

Kamenné nože jsou funkční, Tomáš se o tom přesvědčil prakticky. S jedním ze svých nožů stáhl, vyvrhl a rozporcoval kozu. „De to,“ směje se a dodává, že přeci musí vědět a zkusit, jestli jeho nůž funguje. Díky řezničině má přísun rozličného živočišného materiálu, jehož je vynalézavým recyklátorem. Z kůže, kterou si svými škrabkami zpracuje a následně tradičně vyčiní mozkem, močovinou a popelem, si šije pouzdra, řeže ji na proužky kteréžto používá místo provázků. Z kostí, rohů či parohů, které patinuje, dělá rukojeti nožů, šlachy slouží k fixaci čepele v rukojeti nebo jako omotávka.

O kvalitách materiálu je přesvědčen.

Kamenné nástroje, i když v trochu jiné formě než jako štípané čepelky, šlachou zafixované do parohu, se používají dodnes. Například jako ultra ostré skalpely s vulkanickým sklem – v oční chirurgii.

A fungují i jinak. Na kamenný rybářský háček vyštípaný z achátové pecky prý Tomáš dokonce chytil pětikilového kapra.

RICHARD TESAŘÍK – NŮŽ JAKO ŠPERK Bard gotického typu s bradkou a vlasy sepnutými v culíku nás vítá v koženém plášti. Nože vyrábí oproti ostatním nožířům jen krátce, ale jeho tvorba hned od začátku vyniká precizním zpracováním s důrazem na na provedení v detailu. „Vše musí být čisté a rovné. Co když za pár let zákazník můj nůž rozebere a všimne si, že to uvnitř není dokonalé?“ oznamuje s vážnou tváří. Specializuje se na nože zavírací. Pro bývalého bubeníka je nožířina individuální sport. „Dělám jen to, co chci já a jak chci já. Je to pro

PN brezen 54_59_nože.indd Odd1:58

proč ne?! – BŘEZEN 2012

mě hledání výtvarného prostoru, ve kterém se cítím dobře.“ Pan Tesařík není kovář, materiály na čepele si kupuje od nejlepších českých damaškových kovářů.

Kislinger, Dohnal a Ševeček – vyjmenovává esa oboru, jejichž damaškovou ocel používá. „ Damašek jsem používal hlavně ze začátku. Je takový líbivý, ty struktury...

– ale pak se oči přejedly,“ dodává. Čím dál častěji používá čistý materiál, který na sebe tak nestrhává pozornost pro svoji kresbu.

V jeho dílně stojí malá frézka, soustruh, dvě pásové brusky a pásová pila. „Tohle není jediná dílna, mám ještě další dvě místa, kde dělám. Ty jemný práce, co nešpiní, dělám doma, v podstatě u postele. Pak mám ještě takový kumbál, se spoustou zubařských mikrofrézek a pilníčků a rýtek. No a třetí místo mám tady.

Na čepele dává ty nejlepší oceli a střenky odívá do materiálů luxusních či exotických. Je totiž krom šperkaře a nožíře i sběratelem různých materiálů – a tyhle záliby umně kombinuje. Díky tomu se na střenkách jeho nožů můžeme setkat například se zfosilizovaným dřevem zvaným gagát, mamutovinou nebo zkamenělými mamutími zuby.

Pokud použije dřevo, tak favorizuje americký „iron wood“ nebo africký černý eben. Syntetické materiály rád nemá, ty k jeho práci nepatří.

Jeho nože mají ladné křivky, které se rodí na papíře. S obyčejnou tužkou v ruce skicuje a vizualizuje své představy. „Jde mi o design, linie a tvary. Vzájemné poměry tvarů a hmot, vyvážené proporce – harmonii, eleganci. Musím ale zároveň přemýšlet i nad tím, jak to pak vyrobit,“ říká. „Zavírací nůž je částečně dané a uzavřené schéma, je jasné že čepel nemůže být delší než střenky a podobně. „Kompletní výroba celého nože nikdy netrvá méně než čtyřicet hodin čistého času, ale jsou i náročnější kousky, na kterých strávím mnohem více – klidně i sto a více hodin“.

Lidé, kteří si od něj nůž chtějí pořídit, si musí vážit jeho práce, není to jen otázka ceny. Když má nožíř Tesařík opačný pocit, nůž jednoduše neprodá.

Každý nůž by si nejraději nechal, nerad se s nimi loučí. „Známí si mě dobírají, že budu člověk s největší sbírkou zavíracích nožů na světě,“ bere svoji vášeň s úsměvem.

8.3.2012 23:29:23

4( 1) ! # 0 ! 7 5 - $ 4 & ! (1 - ! ! 1& ! # 3 ' ) $

!2&!! 0 !1 !1 "8.*+ "*8 88 & * % /8 //8 8 "8 !

0 $ 6

PN001027-3

PN brezen 54_59_nozĚ&#x152;e.indd Odd1:59

8.3.2012 23:29:27

STRANA 60

vášeň

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Omamná chuť kouře a rašeliny Pít skotskou je seriózní práce. Když se chce člověk stát opravdovým znalcem, potřebuje odhodlání, vytrvalost a dobrou paměť.

TEXT: Radka HRDINOVÁ – FOTO: David TURECKÝ

PN brezen 60_63_whiskey.indd 60

8.3.2012 23:34:33

STRANA 61

P

áteční večer a whisky jdou dobře dohromady, zvlášť když pijete s lidmi, kteří jí rozumějí. V pražském Bugsy’s baru se sešli hned tři. Jako první dorazil majitel Bugsy’s Václav Vojíř. Je sice známý hlavně koktejly, ale pro whisky má slabost.

Dlouhý seznam lahví ze zajímavých palíren, které má v baru na nápojovém lístku, zaručuje, že večer bude stát za to. Řadíme vybrané whisky do co nejlogičtějšího sledu, když do baru vstupuje křehká blondýnka. Kdo by na první pohled tipoval, že si dá whisky třeba i k snídani? Mirka Pokorná degustuje už šest let, aktuálně ve Whiskerii v pražské Jindřišské věži. Náš výběr přejde očima a souhlasně přikyvuje. Stejně jako Dušan Odstrčil, obchodník s whisky, znalec, který povědomí o ní kultivuje v rámci Whisky klubu i jako majitel společnosti Požitek.cz. Jsme komplet.

ZASTAVENÍ PRVNÍ: DVANÁCTILETÁ CHIVAS REGAL Míchaná neboli blended whisky je logický začátek. Jaká je tahle konkrétní? „Je to jemné, ovocné pití,“ válí první doušek na jazyku Mirka Pokorná. „Právě kvůli jemnosti bych ji doporučila člověku, který nemá s whisky zkušenost.“ To platí pro míchané whisky obecně. Jsou dělané tak, aby chutnaly co nejvíce lidem. Do zakouřeného baru je to vlastně ideální pití – na tom se shodnou všichni tři.

Nalít si na úplně první seznámení s whisky něco takového, jako máme právě před sebou, je zřejmě lepší než otevřít některou z lahví pro znalce. Výrazná single malt whisky by svou intenzitou mohla i odradit od dalších pokusů, je lepší propít se k ní přes kvalitní blendy. Pro mě pro začátek příjemné. Co na to ostatní? „Když jsem začínala, míchané whisky mi nevadily. Ale když se mě někdo zeptá na blend teď, upřímně nevím, co k němu říct,“ shrnuje kolektivní názor Mirka Pokorná. Začít „blendem“ je ale logický postup, a řada lidí u něj i skončí. „Proč ne, nejde o to, co je kvalitnější nebo dražší, ale co člověku chutná,“ komentuje poslední lok Václav Vojíř.

ZASTAVENÍ DRUHÉ: OLD PULTENEY 12 Y.O. Začíná druhé kolo. Ze zaujatých výrazů je vidět, že první sklenku brali spíš jako

PN brezen 60_63_whiskey.indd 61

rozcvičku. Teprve teď pro ně začíná degustace. Stejně jako předcházející vzorek také první single malt whisky ve výběru zrála dvanáct let. „Je z Highlands, ale palírna leží u moře a lehce navazuje na oblast Islay. Moc dobrá whisky,“ ochutnává Mirka Pokorná. „Lehké, jednodušší pití. Whisky se dají rozdělit podle toho, k jaké příležitosti se hodí – ke snídani, k obědu nebo jako tečka za večeří. Tohle je pití na celý den.“ Whisky ke snídani? ptám se. „Proč ne. Ke snídani je výborný třeba desetiletý Glengoyne, to je jemňoučké a lehké pití,“ směje se.

Ve Skotsku fungují desítky palíren, vyrábí se v nich stovky různých whisky a každá z nich je jiná. Už oblast, kde byly vyrobeny, naznačí, jakou by mohly mít chuť. (I když opravdoví znalci jdou najisto a vybírají si podle „svých“ palíren). „Například pro Speyside jsou typické jemné, květinové a medové tóny. Slavná je tím i oblast Highlands nebo Islay, kde dělají kouřové whisky, ve kterých je cítit rašelina a moře. Ale každá oblast má svoje výjimky,“ říká Dušan Odstrčil. „Je to teď dokonce celkem trend: palírny, které typicky prodávají lehké, květinové whisky, udělají extra kouřovou variantu.

Stejně v oblasti Islay, kde se dělají kouřové a jódové whisky, je pár palíren produkujících spíše pití typu Highlands.

Co konkrétně chutná účastníkům degustace? „Mám ráda whisky z Islay, třeba Bruichlladich, Blacker Still. Když se jí člověk napije, má plnou pusu sherry, zrála třikrát v sudech po sherry. To je výjimečná whisky, taková už se dělat nebude,“ pátrá v paměti Mirka Pokorná. Styl Islay má rád i Václav Vojíř: „Líbí se mi některé věci z Ardbegu, ale mám rád i experimenty s whisky, která zrála v sudech po sauternském víně. Dávají tomu takový sladký koneček, což je krásně kontrastní. Whisky, které takhle finišují, ale musí být postavené na čistém sladovém těle.“ Ve světě whisky se v posledních letech v zájmu pestrosti a zajímavosti experimentuje s ledasčím. Stále se používají sudy po americkém bourbonu, které si šetřiví Skotové vozí přes moře, ale také po bordeaux nebo po rumu. „Je to zajímavé, ale potlačilo to tradiční styl, kdy whisky zrála v sudech po bourbonu a pak finišovala po sherry. Poznání něčeho nového je fajn. Ale ono se to nakonec vrátí, když je něco vyzkouše-

BLENDED WHISKY Nápoj vyrobený ze směsi sladové whisky (míchá se dohromady produkce z desítek palíren) a obilné whisky, té bývá v láhvi mezi 60 a 70 procenty.

Blended whisky má méně výraznou chuťQH å VODGRYp whisky.

SINGLE GRAIN Whisky vyráběná z jiného GU XKXR ELOtQH å ] MHčmene, na rozdíl od Single Malt whisky se vyrábí v tzv.

Kontinuálním kotli – především podstatně rychleji.

SINGLE MALT Pochází z produkce jediné palírny. Vyrábí se z ječmenného sladu v tradičních destilačních kotlích (na rozdíl od průmyslové výroby obilné whisky v tzv. kolonách).

SUDOVÁ SÍLA Whisky má stejný obsah alkoholu jako při zrání v sudu, před lahvováním nebyla ředěna vodou.

VATTED MALT Směs single malt whisky – na rozdíl od „blendů“ neobsahuje obilnou whisky.

8.3.2012 23:34:59

vášeň

STRANA 62

proč ne?! – BŘEZEN 2012

né po staletí, není jen tak vymyslet, co by to překonalo,“ říká Václav Vojíř.

GLENGOYNE 12 LET Není prokuřovaný, přitom je výrazný, s tóny hořké čokolády.

(M. P.)

TALISKER 10 LET „Má kouř, sladkost i ovocnost. Když kouř nezachutná, je to investice jen do 1000 korun.“ (O. D.)

OLD PULTENEY 12 LET „První, co mě napadlo.

Výraznější chuť, ale přitom ne příliš.“ (M. P.)

CHUTNALO MI. CO DÁL? SPEYBURN BRADAN ORACH „Čistá sladová whisky za dobré peníze.“ (M. P.)

ANCNOC (12 LET) „Jemná, přístupná whisky s květinovými tóny, která neodradí ani dámy.“ (D. O.)

CHCI O NÍ VĚDĚT VÍC

O WHISKY VÍM -( 1 72 ä ( 6 ( PÁLÍ Z OBILÍ

BUDE PARTY! CHCI NA NÍ PÍT SKOTSKOU TO NEJLEPŠÍ, CO MAJÍ NA BARU Na začátku si to užijete.

Pak už bude jedno, co pijete.

PLATÍČKO RŮZNÝCH WHISEK „To je ideální způsob, jak se opít whisky.“ (V. V.) Začněte tou nejlepší, ať z toho něco máte.

PN brezen 60_63_whiskey.indd 62

JAK SI VYBRAT SKOTSKOU Nejlepší je nechat si doporučit - podle přtOHå LW RVW LF KXWLQH ER zkušeností. Podívejte se, co by vám poradili Mirka Pokorná a David Odstrčil.

ZASTAVENÍ TŘETÍ: BRUICHLADDICH 13 Y.O. WHISKY KLUB PRIVATE EDITION Specialitka. Whisky, kterou dva ze tří lidí u stolu ještě nikdy nepili. Z jediného sudu, stočeno bylo jen 316 lahví – víc jich není a nebude. Destilát, který má v sudové síle úctyhodných 53,7 procenta alkoholu, štípe na jazyku, ale má sílu.

Společnost u stolu na pár minut ztichne a věnuje pozornost jen chuti whisky. „Nádherná síla, komplexnost, koncentrovaná chuť,“ říká Václav Vojíř, bere do ruky karafu a lije do whisky pár kapek vody. „Je v sudové síle. Abychom měli objektivnější srovnání s předcházejícím vzorkem, chce to trochu snížit úroveň alkoholu.“ Rozkapat silný destilát je u degustace užitečnou pomůckou.

Vodou v pokojové teplotě se zředí obsah alkoholu, potom tolik neútočí na jazyk a chuť dostane větší prostor.

Rozvíjí se na jazyku s intenzivními ovocnými tóny a vydrží dlouho. „Výborná,“ potvrzuje Václav Vojíř po druhém ochutnání. „Člověk, který se whisky věnuje, v ní hledá charakter. Blendované whisky jsou komplexní, ale je v nich také určitá jednoduchost. Kdo se dostane dál, už si hledá právě takové raritky, whisky, která má nenapodobitelnou chuť.“ „Osobně mě těší najít jednosudové plnění, které se obzvlášť povedlo,“ říká Dušan Odstrčil, který tuto konkrétní láhev na degustaci přinesl. „Bohužel jen málo z těchto výjimečných sudů se dostane na trh.“ ZASTAVENÍ ČTVRTÉ A POSLEDNÍ: ALIGATOR OD ARDBEGU Že tohle bude další whisky pro znalce, je jasně vidět na úctě, s jakou všichni sledují, jak se sklenky plní posledním vzorkem. Je to Aligator z palírny Ardberg, a to v sudové síle. „Tahle značka je charakteristická hodně intenzivním kouřem, v chuti a vůni je hodně jódu,“ představuje jej Václav Vojíř směrem ke mně, protože všichni ostatní evidentně vědí, o co jde. „Nic pro začátečníky.

K takové whisky už se člověk musí propít. Za sebe můžu říct, že aby mi kouřová whisky chutnala, musí v ní být kouřovitost trochu zaobalená. Což v téhle je.“ Zaobalená? Přiblížit nos k nalité sklence

8.3.2012 23:34:59

STRANA 63

je jako přičichnout k nemocniční dezinfekci. Chuť a vůně po kouři a jódu, kterou je whisky z Islay vyhlášená, se do ní dostává ze sladu „uzeného“ nad rašelinou z mořského pobřeží. „Všimněte si, že na láhvi není uvedeno stáří,“ upozorňuje Dušan Odstrčil. Speciálně u kouřové whisky věk a chuťový zážitek nejsou ve vztahu přímé úměry vůbec. „Mladší whisky mají jiskru, ostrost, kouř, ve starších je sice cítit zralost, ale se vším respektem ke stáří, něco se také ztrácí.“ První doušek koncentrované chuti jódu s kouřem dlouho doznívá na patře, slabším povahám může snadno vyrazit dech.

Degustátoři to cítí jinak, a se zálibným výrazem válejí Aligatora po jazyku. Whisky ze sudu opalovaného tak dlouho, že je uvnitř pokrytý zuhelnatělou vrstvou.

Strukturou připomíná kůži aligátora, na druhý pokus je výrazná a osobitá. Rozhodně ji nezapomenete. „Lidé často nechápou výjimečnost takové whisky,“ rozvíjí při dalším doušku debatu o souvislosti mezi stářím a cenou whisky Mirka Pokorná. „Máme v nabídce pětiletou Octomore, což je nejkouřovější whisky na světě. Láhev stojí 9000 korun a zákazníci se ptají, jak je možné, že je tak drahá, když je tak mladá.“ Poměr mezi cenou, kvalitou a stářím whisky evidentně evidentně často řeší všichni, a to nejen u těch kouřových. „Často vysvětluji, že jakákoli whisky nad 25 let se už dá považovat za extrémně starou.

V ideálním věku je někde mezi 12 a 25 lety zrání. Ale také mladší whisky jsou zajímavé,“ míní Dušan Odstrčil.

A jejich doporučení? Soustředit se na to, co vám chutná, a ne primárně na stáří. „Obilný destilát nemá takový potenciál staření jako třeba destilát z hroznů, který může v sudu ležet sto let,“ vysvětluje Václav Vojíř. „Nejde ani tak o to, jak dlouho v sudu vydrží, ale jak dlouho v něm nabírá na kráse. Pak nastane okamžik, kdy by se kvalita whisky dalším ležením na sudu jen zhoršovala.“ V baru jsme vydrželi ještě tři hodiny.

Víte, že se z whisky dá namíchat koktejl, který staví na jejím kouřovém charakteru? Není vůbec špatný. Václav Vojíř se během té doby definitivně zamiloval do 13letého Bruichladdichu a Mirka Pokorná několikrát odložila odchod. Nebyl to špatný program na páteční večer.

Opravdu.

PN brezen 60_63_whiskey.indd 63

GLENGOYNE 21 LET „Zrála v sudech po sherry. Zaujme tmavou barvou, má šťavnatou chuť.“ (M. P.) „Výborná.“ (M. R.)

BRUICHLADDICH 1973 „Sbírková záležitost, na trhu je už jen pár lahví. Vynikající.“ (O. D.) MACALLAN 1968 „Nesmírně pitná, úžasná, jedinečná whisky.

Bohužel v Evropě je už jen pár lahví.“ (M. P.)

WHISKY KLUB „Sladká, jemná whisky, která bude chutnat všem. Se silným příběhem.“ (O. D.)

ZAJÍMÁ MĚ PLNÁ CHUŤ.

OCTOMORE 4 „Extrémně kouřová whisky v sudové síle, dál už se v kouři asi nedostanete.“ (M. P.)

2 : + ,6. < 8 ä NĚCO VÍM, CHCI SI ROZŠÍŘIT OBZORY

PORT CHARLOTTE 6 A 8 LET „Kouř je v ní znatelný, ale sudová síla ho lehce tlumí.“ (M. P.)

CHCI CÍTIT POŘÁDNÝ KOUŘ

ARDBEG UIGEADAIL „Je intenzivně kouřová a sudová síla jí dodává na plné chuti.“ (O. D.)

MACALLAN 12 SHERRY OAK „Výborně udělaná whisky, perfektní zástupce Speyside stylu.“ (M. P.)

GLENGOYNE 10 LET „Jednoduchá, jemná a dobře pitelná whisky s ovocným tónem.“ (M. P.)

CHUŤ PO OVOCI JE TO PRAVÉ

BRUICHLADDICH 21 LET „Lehounce kouřová whisky, která zrála v sudech po sherry.“ (O. D.)

8.3.2012 23:36:07

STRANA 64

autoview

proč ne?! – BŘEZEN 2012

To musíte slyšet

Legendární Porsche 911 se objevilo v nové generaci.

Rozvíjí své tvary a přidává na výkonu na 400 koní.

Předseda představenstva Allianz pojišťovny Jakub Strnad dostal klíček, aby se je pokusil zkrotit.

TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: Mr. PIXEL

auto: Porsche 911 Carrera S Motor: 3,8litrový šestiválec Výkon: 400 koní Maximální rychlost: 302 km/h Zrychlení z 0 na 100 km/h: 4,3 s Kombinovaná spotřeba: 8,7 l/100 km Cena od: 2 900 000 Kč včetně DPH

PN brezen 64_65 auto.indd 64

8.3.2012 23:44:20

STRANA 65

V

řidič: Jméno: Jakub Strnad Funkce: předseda představenstva Allianz pojišťovny Zájmy: lyžování, golf, cyklistika, divadlo Moje první auto: Škoda Octavia Moje současné auto: Volvo Auto snů: Těch by bylo víc, ale na seznamu by bylo i Porsche 911.

Jaký jsem řidič: Dynamický a proměnlivý.

PN brezen 64_65 auto.indd 65

yzkoušel jsem několik italských supersportů. „Musím říci, že na rozdíl od nich si s Porsche 911 umím představit jezdit i po Praze. Po stisknutí tlačítka Sport nebo Sport+ se s ním navíc můžete radovat stejně jako s italskými sporťáky,“ tvrdí Jakub Strnad. Řídil už řadu automobilů poháněných turbomotorem. Porsche 911, ale sází i ve své silnější variantě Carrera S na plochý atmosférický šestiválec. „Byl výborně naladěný, přestože své schopnosti předváděl až ve vyšších otáčkách. Byl to větší zážitek, než kdybych měl k dispozici Porsche 911 Turbo,“ dodává manažer.

A motor ho nepotěšil jen svým výkonem. Dostal ho i zvuk, tedy nejen jeho. „Jezdil jsem po Praze a v jejím okolí.

Porsche 911 jsem vyzkoušel na dálnici i na okresních silnicích. Svezl jsem své dva syny a ti byli nadšení. Seděli vzadu a ze zvukového projevu tohoto auta byli úplně unesení,“ popisuje způsob svého testování šéf pojišťovny. Kvůli reprezentativním účelům musí při služebních cestách využívat limuzínu. V soukromí je ale spokojený se svým vozem Volvo. Kdyby prý ale uvažoval někdy o pořízení třetího vozu, Porsche 911 by bylo podle něj zajímavou alternativou. A to i přes jeho vyšší spotřebu, která je ovšem u takových vozů běžná, zvlášť v režimu Sport+.

Právě přepínač jízdních režimů mu velmi učaroval. Nejraději jej nastavil do polohy Sport+, kde se omezí účinnost stabilizačního systému a tím dovolí řidiči více si s autem „pohrát“. „Rozdíly mezi jízdními vlastnostmi byly zřejmé.

Ať už šlo o rozdíly v řazení, které se odehrávalo při sportovním režimu ve výrazně vyšších otáčkách, nebo tuhost tlumičů. Ale mám-li být upřímný, tak v rámci režimu Sport+ jsem už používal jedině manuální řazení. A přestože na volantu nebyla klasická pádla, připadaly mi kolébkové voliče intuitivní a bezproblémové,“ hodnotí způsob řazení jezdec, kterému by nevadilo, kdyby mezi normálním režimem s režimem Sport+ neexistoval mezistupeň Sport. „Buď jsem s devětsetjedenáctkou chtěl jet usedle a konzervativně, nebo sportovně. Mezičlánek, který by se dal nazvat ‚napůl sportovně‘, už mně nepřipadal nutný,“ podotýká. Design Porsche 911 se v nové generaci opět změnil jen lehce. Novin-

S autem jako je Porsche 911 se svezete klidně a konzervativně, nebo vás vyzve k dravé a sportovní jízdě.

kou je například záď s ostrou hranou nebo upravený přední nárazník. Podle Strnada je to ovšem dobře, protože design této ikony je nadčasový. „Přestože jde o ‚starou 911‘, vypadá velmi moderně,“ schvaluje manažer. Interiér podle něj charakterizují perfektní sedačky i skvěle zpracovaná palubní deska. „Středový panel měl na můj vkus příliš ovládacích prvků. Všechny funkce, jež nabízel, jsem se ale naučil velmi rychle ovládat. Potěšil mě dotykový displej ve střední části palubní desky. Pro člověka, který není znalcem Porsche, byl trochu překvapením startér vlevo od volantu.

Je mi sympatické, že tuto tradici automobilka stále dodržuje,“ pokyvuje.

Jakub Strnad tráví za volantem hodně času, hlavně kvůli práci. O víkendech pak vyráží na cesty s rodinou.

Nejvíce ho na cestách trápí mladí šoféři v hodně silných vozech. Kombinace jejich nezkušenosti a bezohlednosti je vražedná. V rukou zkušeného jezdce ale může Porsche ožít. I za chladného počasí si tak topmanažer Allianz pojišťovny dovolil na okamžik vypnout stabilizaci úplně. Už teď se těší, že si tento zážitek zopakuje ještě někdy v létě.

8.3.2012 23:45:17

STRANA 66

menu

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Lanýže na černé

N

a salaši Oberegger Alm dostanete skvělé špekové knedlíky, v horské útulně Comici grilovaného humra, na chatě Jimmy pečená žebra s vodnicí a jihotyrolskými jablky a v restauraci St. Hubertus zimní risotto s oříškovým máslem, kdoulemi, pěnou z květáku a plátky černých lanýžů.

Tento krátký výčet ani vzdáleně nespostihne, co všechno mohou vaše chuťové buňky v Jižních Tyrolích zažít. „Razítko“ výjimečnosti dává tomuto regionu i gurmetský bedekr Michelin. „Máme tu sedmnáct ohvězdičkovaných restaurací, tři z toho, včetně té naší, mají dokon-

PN brezen 66_71_kuchari.indd 66

ce po dvou hvězdičkách,“ vítal mě první večer v Jižních Tyrolích Norbert Niederkofler, šéfkuchař restaurace St. Hubertus v městečku Badia.

V kraji pod Dolomity se prolínají rakousko-uherská a italská kuchyně s kulinářskou historií zapomenutých původních obyvatel místních údolí – Ladinů. „Rakouská a ladinská kuchyně jsou spíše vydatné, ta druhá pak vysloveně sedlácká.

Italský vliv obě odlehčuje a dodává jim středomořský šmrnc,“ vysvětlil nám Niederkofler, co zdejší kuchyni utváří. Ve většině michelinských restauracích najdete právě střední cestu mezi hutným selským vařením a mediteránskou elegancí: v St.

Hubertus má třeba podobu risotta s lanýži a pěnou z lokálního sýra Graukäse.

I když se michelinské restaurace nacházejí v údolích pod sjezdovkami, letos můžete pokrmy s hvězdičkou ochutnat přímo na svazích. V rámci projektu „Taste for skiing“ evropští michelinští šéfkuchaři vymysleli recepty na míru ušité zdejším horským chatám. Ve dvou tisících metrech nad mořem na chatě Las Vegas tak servírují glazované vepřové kolínko s italskou čekankou a ořechy podle Španěla Joseana Aliji, pro chatu Moritzino, pod níž začíná proslulá černá sjezdovka Gran Risa, zase vymyslel michelinský Brit Hywel Jones kombinaci

8.3.2012 23:51:59

STRANA 67

Voňavý špek, domácí modrý sýr, pochoutky z kaštanů a pod kopci sedmnáct michelinských restaurací. Bylo by škoda do Jižního Tyrolska vyrazit jenom na lyže. Vybrali jsme pro vás čtyři podniky, které michelinskou hvězdičku nemají, ale dokonale vás provedou světem místních specialit. Restaurace najdete přímo na zasněžených svazích – stačí odložit lyže u vchodu a vejít.

TEXT: Petra POSPĚCHOVÁ, FOTO: David TURECKÝ,

mušlí sv. Jakuba se zdejším špekem.

Ohvězdičkované restaurace nejsou jediným důvodem, který gurmety táhne do Jižního Tyrolska. Pozoruhodné zážitky vás čekají i v podnicích, které oficiální „štempl“ od věhlasného bedekru nemají. Můžete tu ochutnat krystalickou podobu některé ze tří tradic, které jihotyrolskou kuchyni formovaly.

Na salaši Gostner Schwaige, kde vaří Franz Mulser oděný v nezbytných „lederhosen“ zemité pokrmy ochucené bylinkami, jsou to především jídla echt rakouská, na statku Maso Runch zase servírují tradiční ladinskou kuchyni.

Mezi její nejpozoruhodnější ukázky pa-

PN brezen 66_71_kuchari.indd 67

tří Schlutzkrapfen – rustikální ravioly plněné ricottou a špenátem a vepřové hnátky pečené v troubě kachlovaného sporáku. „Přidávám do těsta syrovátku, jako to dělávala babička,“ prozradila paní Naglerová, manželka majitele Maso Runch, tajemství, díky němuž má těsto raviol tak hedvábnou konzistenci.

Jihotyrolská jídla se obecně vyznačují intenzivní chutí, která svědčí o prvotřídních surovinách. Zdejší region je vyhlášený skvělými jablky, kaštany, nebývale voňavým špekem, modrým sýrem Blauhudler či víny jako Lagrein nebo Gewürztraminer. „Míváme tu víc než dvě stě padesát slunečních dní v roce. Při-

dejte k tomu chladné noci a musí vám být jasné, proč je zdejší víno tak výjimečné,“ usmívá se spokojeně Sonja Eggerová, sommeliérka restaurace Kuppelrain, když se jí na místní víno zeptáte.

Mají tedy Jižní Tyroly z hlediska jídla vůbec nějaké nevýhody? Jejich největší nevýhodou je právě jejich košatost. Kvůli ní jsou dobrým místem pro ty, kteří se dokážou smířit s tím, že neochutnají všechny lokální speciality a nevyzkouší každou vyhlášenou restauraci v regionu.

Ti ostatní jsou totiž touhle pastí hojnosti odsouzení ke značnému obžerství anebo k tomu, aby už nikdy nejezdili na prázdniny nikam jinam než do Jižních Tyrol.

8.3.2012 23:52:10

menu

STRANA 68

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Specialita: Filet z tuňáka s červenými cibulkami

Refugio Emilio Comici, Selva Gardena ŠÉFKUCHAŘ EDUARD HINTEREGGER GASTRONOMIE Na vyhlášené sjezdařské trase Sella Ronda dostanete na talíř stejné rybí delikatesy jako u tři hodiny vzdáleného moře, odkud je sem čerstvé vozí. Bílý dům se světle modrými okenicemi a dřevěnými figurkami zvířat na fasádě láká k spočinutí kousek za průsmykem Sella. Cestou z Comici vás čeká kombinace červených a černých sjezdovek.

Nabídku zdejší kuchyně si nejlépe vyzkoušíte předkrmovým talířem mořských plodů, na němž nechybí tygří krevety, chobotnice, kalamáry či svatojakubky zapečené ve škebli. Z další nabídky stojí za to nejen bavette s pořádným kusem humra, ale i denní nabídka – třeba těstoviny s krevetkami ochucené šafránem.

Po obědě můžete požádat o úctyhodnou odměrku s grappou, z níž si čerpadélkem sami čepujete do sklenek. Samy nádobky na grappu stojí také za zmínku, majitelé pro své hosty vybrali skleničky,

PN brezen 66_71_kuchari.indd 68

které bez obsahu vypadají nevinně, ale po naplnění tekutinou na jejich dnu nepřehlédnete lechtivé obrázky. Obsluha sklenky rozdává tak, aby se muži mohli na dně potěšit polosvlečenými dívkami a dámy svalnatými chasníky.

LYŽOVÁNÍ K sedmatřicet kilometrů dlouhému okruhu Sella Ronda patří nejen lyžování, ale i občerstvovací zastávky. Refugio Emilio Comici patří k těm nejvyhledávanějším. Okruh Sella se dá projet dvěma způsoby, v obou směrech je však Sella Ronda atrakcí především pro lyžaře, snowboardisté tu budou trpět v traverzovacích pasážích. Na trasu Sella Rondy se dá nastoupit v jednom ze čtyř středisek, jejichž sjezdovkami prochází – tedy ve Val di Fassa, Val Gardeně, Arabbě a Alta Badii. Sedmatřicetikilometrovou kombinaci sjezdů a na ně navazujících vleků rychlý lyžař zvládne za tři hodiny.

Zvláštnost: rybí speciality 2154 metrů nad mořem Cenová hladina: předkrmy 9,5–25 euro, hlavní jídla 22–26 eur, dezerty 4,5–11 euro www.refugiocomici.com

8.3.2012 23:52:21

STRANA 69

Specialita: Prasečí nožky s polentou a se zelím

Maso Runch, Badia ŠÉFKUCHAŘKA MARIA NAGLER GASTRONOMIE Lepší zážitek by vás čekal jenom v případě, že byste měli jihotyrolskou tetičku, která skvěle vaří. Domácí kuchyně v tom nejlepším slova smyslu. Podnik je specializovaná na kuchyni ladinských obyvatel regionu, ladinské je i jeho jméno, které se čte „Mazo rung“. Večeře tu vždy začínají úderem půl osmé, šest chodů postupně putuje ke všem stolům v místnostech tři sta let starého domu.

Menu je jednotné – kromě masitého pokrmu: v jeho případě můžete vybírat mezi schweine haxen, tedy vepřovými nožkami se zelím a polentou či gulášem. Masu předchází široká nabídka místních taštiček – smažených, vařených, plněných špenátem a ricottou, zelím nebo směsí máku a borůvkové marmelády. Skvostem mezi nimi jsou schlutzkrapfen, místní příbuzné raviol.

Paní domácí do těsta přidává krom obligátní mouky, vajíčka a vody ještě syrovát-

PN brezen 66_71_kuchari.indd 69

ku, což mu dává nebývalou hebkost.

Rodinná farma, kde se maso peče ve sporáku vytápěném dřevem, leží na úpatí přírodního parku Puez-Odle obklopena loukami a lesy. Pokud budete mít cestou k ní pocit, že jste zabloudili, jedete zřejmě správně.

LYŽOVÁNÍ Na západním svahu nad obcí Badia se klikatí cesta k Maso Runch a nedaleko odtud vyjíždějí lanovky patřící do areálu Alta Badia. Celková délka zdejších sjezdovek je 130 kilometrů, největší podíl mezi nimi mají modré, což z Alta Badie činí vhodný areál pro začátečníky a rodiny. „Sciatori esperti“, jak Italové označují zkušené lyžařské vlky, se můžou vyřádit na šestadvaceti červených sjezdovkách a na šesti černých včetně světopohárové Gran Risa nebo širší Vallon, vedoucí ze stejnojmenné kóty, která je součástí masivu Sella.

Zvláštnost: tradiční ladinská kuchyně Cenová hladina: 28 euro za šestichodové menu www.masorunch.it

8.3.2012 23:52:32

menu

STRANA 70

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Specialita: Svatojakubky s jihotyrolským špekem a květákovým salátem

Club Moritzino, La Villa ŠÉFKUCHAŘ MARCO SPINELLI GASTRONOMIE Prosklená veranda s výhledem na okolní masivy Dolomit je místem, kde se u oběda potkávají italské celebrity a zlatá mládež. Všichni se do Moritzina vracejí ještě po zavření sjezdovek, kdy tu začínají hrát oblíbení DJs. Zdejší menu staví na italské kuchyni, šéfkuchař Marco Spinelli do ní občas přimíchá i něco ze světové. Nejsnáze si zde vyberou milovníci mořských plodů a ryb, s nimiž jsou většinou kombinována i těstovinová jídla. Za vyzkoušení stojí třeba špagety s humrem.

Moritzino se letos zapojilo do kulinářské akce Taste for skiing, při níž jihotyrolské horské chaty spolupracují s vyhlášenými šéfkuchaři z celé Evropy.

Pro Moritzino připravil na míru recept Hywel Jones z restaurace The Park v anglickém hrabství Wiltshire. Zkombinoval v něm mušle svatého Jakuba s nejtradičnější jihotyrolskou surovinou – špekem.

PN brezen 66_71_kuchari.indd 70

LYŽOVÁNÍ Pár metrů za místem, kde končí zahrádka Moritzina, začíná padák do údolí k vesnicím La Villa a Badia.

Na této černé sjezdovce s klopenými zatáčkami i přímými úseky, která se jmenuje Gran Risa, se každý rok jezdí světový pohár mužů, konkrétně obří slalom.

Gran Risa je dlouhá něco přes kilometr, během něhož překonáte převýšení 448 metrů.

V nejstrmějším místě má svah 53 stupňů. Sjezdovka končí až dole v údolí u domů La Villy. Komu se úvodní pasáž Gran Risy zdá moc náročná, může z ní v první čtvrtině odbočit na červenou, zvanou Alping, která černou zprava mírněji kopíruje.

Není-li však povrch černé vysloveně ledovatý, stojí za to se vyhecovat a dvěma zatáčkami sjet Gran Risu až na širší prostranství, kde vítězové slalomu zvedají ruce nad hlavu.

Zvláštnost: vyhlášené večírky apres-ski Cenová hladina: předkrmy 16–25 euro, hlavní jídla 13–29 euro, dezerty 6–10 euro www.moritzino.it

8.3.2012 23:52:44

STRANA 71

Specialita: Heusuppe (senná polévka)

Gostner Schwaige, Seiser Alm ŠÉFKUCHAŘ: FRANZ MULSER GASTRONOMIE Už jste někdy dostali jídlo na kovové pánvi od kuchaře oblečeného v echtovních „lederhosen“ čili kožených gatích?

Právě tohle vás čeká na salaši Gostner Schwaige ve výšce skoro 2000 metrů nad mořem.

Franz Mulser vaří v kuchyni velké asi tři čtvereční metry a expeduje odtamtud zejména rakouská sedlácká jídla. Jeden sporák stojí také venku na sněhu a šéfkuchař k němu odbíhá, aby vyrobil mus – tedy zapečenou kaši z mouky, mléka, žloutků a másla nebo v oleji smažené sladkosti polévané kořalkou, které můžete máčet ve třech ovocných omáčkách.

Na Gostner Schwaige se vaří z masa z nedalekého statku, sýry si Franz Mulser dělá sám a v létě také obchází přilehlé louky a sbírá na nich bylinky. Do jeho jídel neodmyslitelně patří – v létě čerstvé a v zimě usušené.

PN brezen 66_71_kuchari.indd 71

LYŽOVÁNÍ Lyžaři na svazích nad údolím Val Gardena mají nádherný výhled na přilehlý masiv Seceda.

Na zdejších sjezdovkách se každý rok koná Gardenissima, nejdelší obří slalom v Dolomitech, jehož se mohou účastnit i amatérští sportovci. Šestikilometrový svah s více než osmdesáti brankami má víc než kilometrové převýšení. Ve Val Gardeně převažují červené sjezdovky, je jich tu přes sto kilometrů.

Mezi pětadvaceti kilometry těch černých vyniká „hang“ pod lanovkou Campioni, na protější straně údolí jí konkuruje krásná dlouhá červená, která spadá od úpatí Secedy až dolů, do obce St. Ulrich.

Oblast skýtá krom klasických sjezdovek i široké možnosti ježdění ve volném terénu či extrémního lyžování. Je také rájem běžkařů – upravováno je zde přes sto kilometrů stop.

Zvláštnost: salaš s bylinkovou kuchyní Cenová hladina: předkrmy 4,50–16,50 euro hlavní jídla 9,50–19,50 euro, dezerty 4,70–9,10 euro

8.3.2012 23:53:00

STRANA 72

zoom

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Netradiční myš LOGITECH Cube, která se po zvednutí ze stolu sama promění v prezentační zařízení pro posouvání obrázků v PowerPointu.

Cena 70 eur, prodává logitech.com.

Plnicí pero Cartier ve stylu art deco v kombinaci paládia a perleti.

Cena 23 300 Kč, prodává Cartier.

Designové pouzdro HENNESSY Very Special Flask, uvnitř pouzdra se nachází 20cl láhev koňaku Hennessy V.S. Limitovaná edice je k dispozici ve 4 různých barevných designech.

Cena je 340 Kč, prodávají specializované prodejny Gurmetum a Kratochvílovci.

Fen Fenomenální zvuk v malém balení a zároveň nej nejdostupnější reprosoustava značky BANG & OLUFSEN – to je nový systém BeoLit 12 pro zařízení od Applu s podporou technologie AirPlay.

Cena 17 449 Kč, prodává Bang & Olufsen a Apple.

Obleko ové vé hod hhodinky, hodi oddink i ky, inky y, kte kkteré kt teréé by by byl bbylo ylo ššk k da sschovávat koda kod chovávat Oblekové škoda pod manžetu košile, už kvůli úžasnému ztvárnění číselníku číselníku. Zenith El Primero Chronomaster Open Grande Date Moon & Sunphase.

Info o ceně v obchodě, prodává KLENOTNICTVÍ DUŠÁK.

PN brezen 72_74_zoom.indd 72

8.3.2012 23:55:19

STRANA 73

Pánské boty z jarní kolekce značky HUGO BOSS ocení každý elegán.

Info o ceně v obchodě, prodává Hugo Boss.

Absolutní klasika, nádherně čistý číselník ultratenkých Saxonia Thin od A. Lange & Söhne. Strojek měří na výšku 2,9 mm a celé pouzdro jen 5,9 mm. Info o ceně v obchodě, prodává Carollinum.

Kravaty z kolekce GANT, kterou navrhl Michael Bastian, zdobí vyšívané melouny. Pokud se vám nelíbí, máte na výběr ještě mezi želvičkami a hrochy.

Cena 2199 Kč, prodává Gant.

Značka GANT oživuje v limitované kolekci košile, které nosili studenti a profesoři univerzity Yale v 60. letech. Na ležérní button-down košili si můžete nechat vyšít i monogram.

Cena 2999 kč, prodává Gant.

Taška LOUIS VUITTON z kůže Nomade pojmee všechny vaše důležité dokumenty.

Info o ceně v obchodě, prodává Louis Vuitton.

PN brezen 72_74_zoom.indd 73

8.3.2012 23:55:36

STRANA 74

zoom

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Gel CLARINS Abdo Fermeté osvěžuje pokožku a pomáhá rozpouštět tuky v oblasti břicha.

Cena 860 Kč, prodávají vybrané parfumerie.

Deodoranty RALPH LAUREN se nabízejí ve čtyřech variantách – citrusové, orientální, dřevité a dřevitě-ovocné.

Cena 450 Kč, prodávají exkluzivně parfumerie Marrionaud.

Zpevňující gel Soin Fermeté Age Control z pánské řady kosmetiky značky DIOR zabraňuje ochabování pokožky a zmatňuje pleť.

Info o ceně v obchodě, prodávají vybrané parfumerie.

Ústní sprej Swissdent Extreme odstraňuje nežádoucí pachy oxidačním procesem, který má zároveň i bělící účinek.

Cena 260 Kč, prodává PROFIMED.

adresář AUDEMARS PIGUET, Pařížská 5, Praha 1, tel.: 222 312 230; BANG&OLUFSEN, Jáchymova

HUGO BOSS, Pařížská 19, Praha 1, tel.: 222 327 260; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK, Na Příkopě

4, Praha 1, tel.: 224 811 234; BRIONI, Křížovnická 3, Praha 1, tel.: 224 814 201; BOTTEGA

17, Praha 1, tel.: 224 213 025; KRATOCHVÍLOVCI, seznam obchodů na www.kratochvilovci.cz;

VENETA, Pařížská 14, Praha 1, tel.: 222 310 054; CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1,

LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812 774; OBSESSION, Široká 7, Praha 1,

tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1, tel.: 221 709 000; CORNELIANI, Široká

tel.: 224 817 318; PIETRO FILIPI, Národní 31, Praha 1, tel.: 222 365 239; PRADA, Pařížská

14, Praha 1, tel.: 224 829 472; DOLCE&GABBANA, Pařížská 28, Praha 1, tel.: 222 315 382;

16, Praha 1, tel.: 221 890 380; PROFIMED, seznam obchodů na www.profimed.cz; REPORT’S,

ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha 1, tel.: 224 210 083; GANT, pasáž Myslbek, Na

V Kolkovně 5, Praha 1, tel.: 224 813 948; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská

Příkopě 19, Praha 1, tel.: 224 233 562; HERMES, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545;

20, Praha 1, tel.: 221 771 677; VAN GRAAF, Václavské náměstí 17, Praha 1, tel.: 296 304 200

PN brezen 72_74_zoom.indd 74

8.3.2012 23:56:01

JHQHUiOQt SDUWQHĜL

KODYQt PHGLiOQt SDUWQHU

79 35,0$

ZZZ FHVNDPLVV F]

KODYQt SDUWQHĜL

KODYQt PHGLiOQt SDUWQHĜL

PHGLiOQt SDUWQHĜL

PN001053

PN tit brezen 2012.indd 15

5.3.2012 16:21:53

PN001020-1

PN tit brezen 2012.indd 16

5.3.2012 16:21:54