PROC NE JUNE 2013

proč ne?!

ŠIMON PÁNEK O dobru s obratem půl miliardy, kresbách od Kafky a o veselé koze

pn_titulka_cerven.indd Odd4:1

3.6.2013 16:06:02

8 TQEG WXGFNC 4+/19# PC VTJ RTXPÃ&#x2030; MWHT U PG\COøPKVGNPÃ&#x2122;OK FT½zMCOK 1F VÃ&#x2026; FQD[ UG VGPVQ MWHT UVCN MWNVQXPÃ&#x2030; \½NGzKVQUVÃ&#x2030; 1TKIKP½NPÃ&#x2030; EGUVQXPÃ&#x2030; \CXC\CFNQ 4+/19# FQFPGU WEJXCEWLG Ä´CFW \½MC\PÃ&#x2030;MÅ&#x2C6; <Å&#x2C6;UV½X½ LCUPQW XQNDQW VøEJ MFQ JNGFCLÃ&#x2030; PøEQ OKOQĴ½FPÃ&#x2026;JQ s LCMQ #NGUUCPFTC #ODTQUKQ C ,QJCPPGU *WGDN 4+/19# (NCIUJKRUVQTG 2CÄ´Ã&#x2030;zUM½ 2TCJC 2TCJC ,QUGHQX

pn_titulka_cerven.indd Odd4:2

YYY TKOQYC EQO

3.6.2013 16:06:11

3

PN001224-2

3-7 obsah.indd Odd1:3

6.6.2013 22:35:23

6LOQ¿ D Y\Y£ŀHQ¿ SR YģHFK VWU£QN£FK 2G WXŀģ¯ NDURVHULH SěLVS¯YDM¯F¯ NH VWDELOLWÝ D SHUIHNWQ¯ RGH]YÝ ě¯]HQ¯ Dŀ SR MHGLQHÏQRX NRPELQDFL Y\VRN«KR Y¿NRQX N D Q¯]N« VSRWěHE\ RG O NP '\QDPLND D OX[XV Y GRNRQDO« URYQRY£]H 1RY¿ /H[XV ,6 %XGH Q£P FW¯ 9£V VH]Q£PLW V QRY¿P ,6 RG GUXK« SRORYLQ\ ÏHUYQD ZZZ OH[XV F]

3-7 obsah.indd Odd1:4

6.6.2013 22:35:28

editorial

STRANA 5

Veteráni na cestách Vážené čtenářky, vážení čtenáři, jaký je váš nejpamátnější a nejzbytečnější suvenýr z cest?

Kousek skály z výstupu na Grossglockner? Mušle z brazilské pláže, kde zrovna nebylo ani živáčka?

Dřevěný Pinocchio z krámku u římského Pantheonu? Korek z lahve delikátního vína, které jste si vychutnali na jachtě v Antibes? Čeština má pro tyto nehodnotné, přitom pocitově tak důležité suvenýry ještě krásnější, vševyjadřující sousloví: upomínkové předměty. Ano, je v něm trocha slunečného kýče a odporně romantického sentimentu. Ale to už přece k létu patří, ne?

V tomto čísle proč ne?! cestujeme postaru. S ošklivými suvenýry, klasickými kufry-loďáky, razítky v pase a s auty, která na první nastartování rozhodně nenaskočí. Prostě veteránské cestování.

Na začátku příběhu Šimona Pánka je například bumážka ze sovětské ambasády. Cestu Člověka v tísni, kterému šéfuje, jsme se rozhodli vám přiblížit dávno před povodněmi. Aktuální rozmary přírody jen jako by nám daly za pravdu v tom, jak je dobro, které tahle organizace z Česka „rozdává”, skutečně světové.

Z celého světa byla i veteránská suita milovníků krásných oldtimerů, které jsem potkal u jezera Como na přehlídce Concorso d’ Eleganza, a světová je i naše výprava za pětihvězdičkovým cestováním: doporučujeme vám ulepit si prsty steakovou omáčkou v Charlestonu, skočit do moře v Punta Prima anebo si vypít lahev brunella v Montalcinu.

A až se budete ovínění vracet třeba do své toskánské vily či na jachtu (s kým tam budete, je čistě na vás), zkuste zapomenout na byznysové e-maily a postování na sociální sítě a prosím: pošlete nám do redakce obyčejný pohled. Ano, to je takový ten odstrčený zažloutlý kus papíru ze stánku se suvenýry. Vždyť tam přece stejně zase půjdete...

Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

3-7 obsah.indd Odd1:5

6.6.2013 22:35:31

PN001247-3

3-7 obsah.indd Odd1:6

"

6.6.2013 22:35:32

# ! !$ !! $ $ $$

obsah

STRANA 7

Mix – 8 Seznamte se s milovníkem Marilyn Monroe, doktorem se slepicemi a britskou krejčovou pomáhající válečným veteránům.

Rozhovor: Šimon Pánek – 14 Se šéfem nadace Člověk v tísni o dobrodružných výročních zprávách, důležitých razítkách a šedivých rolácích.

Cesty: Město, moře, kuře... – 26 56

Šest zcestovalých Čechů ze světa byznysu nabízí své tipy na dokonalou letní dovolenou.

Město zn. doporučeno: Tokio – 36

26

Lucie Tvarůžková pátrala po tom, jaké tajemství se skrývá za zavřenými dveřmi v japonské metropoli. k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Auto: Concorso d’Eleganza – 44 Své dojmy z prestižní přehlídky veteránů na břehu jezera Como zaznamenal Jan Babka.

Film: Všichni moji slavní – 52 Šéfredaktor Hospodářských no novin: i Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka: Nora GRUNDOVÁ Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz

Jaké finty používá fotografka Zuzana Mináčová při fotografování slavných návštěvníků festivalu v Karlových Varech?

Fotostory: Cesta kolem světa – 56 Spolehlivé společníky na dlouhé i krátké cesty vybrala dekor stylistka Klára Tománková.

Hodinky: Potápky – 60 Výběr nejzajímavějších modelů vodotěsných luxusních hodinek.

Parfémy: Pohádková lehkost – 62

36

Objevte voňavé červnové novinky.

Zoom – 64 Vyberte si z našich stylových tipů pro muže i ženy.

Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Šimon Pánek na fotografii Salima Issy a Štěpánky Stein

3-7 obsah.indd Odd1:7

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

64

6.6.2013 22:35:36

mix

STRANA 8

proč ne?! – ČERVEN 2013

PÁN MÁ RADĚJI BLONDÝNKU

Mnoho blondýnek v bílých šatech a mnoho pánů, kteří je mají rádi, se sešlo na slavnostním zahájení pražské výstavy Marilyn. Ale jen jeden, který miluje skutečnou Marilyn víc než kdokoliv jiný.

Sběratel David Gainsborough Roberts.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Martin STRAKA

M

ezi hosty slavnostní vernisáže působil jako roztodivný dědeček z mírně strašidelné dětské pohádky. Jen tenhle dědeček měl na kravatě Marilyn Monroe ve svůdné pin-up póze, na nohou dvoubarevné klasické oxfordky a na jakési polomyslivecké hazuce několik starožitných broží.

David Gainsborough Roberts vlastní obrovskou sbírku starožitností a filmových kostýmů a vůbec největší soukromou sbírku původních šatů Marilyn Monroe. Jen na pražskou výstavu zapůjčil patnáctery.

Ocitnout se několik desítek let v minulosti, možná by ho člověk na takovéhle společenské události mezi byznysmeny a velvyslanci přehlédl. Jako investiční bankéř by stejně jako ostatní přišel v zaměnitelném obleku. Když je ale člověk úspěšný, může si dovolit hezký důchod a sbírat (a také nosit) výjimečné věci.

Sedli jsme si společně v Jízdárně Pražského hradu a on rád vyprávěl svůj příběh

chlapce z bohaté rodiny britského bankéře, kterého ke sběratelství přiměla jeho babička. A to jedním velmi originálním dárkem: věnovala mu kus dřeva z lodi admirála Nelsona, se kterou bojoval u Trafalgaru v roce 1805.

David Gainsborough Roberts měl doma na očích i sbírku starožitných zbraní svých rodičů, ta jeho ale začala vznikat relativně pozdě, když si prošel svými mnoha bouřlivými obdobími: nejprve jako učeň v tatínkově bance, pak jako hudební promotér a nakonec opět jako investiční bankéř. Usadil se na důchod na Jersey, jednom z Normanských ostrovů blízko pobřeží Francie, kde pro svou sbírku stále přistavuje nové místnosti ve svém sídle. Od devadesátých let už nechal přistavět celkem čtyři.

David Gainsborough Roberts se mi nezmínil jistě o všem, co vlastní, ale těch pár věcí stačilo: dvacatero šatů Marilyn Monroe, neprůstřelná vesta Clyda Barrowa z filmu Bonnie & Clyde, klíče námořníka z Titaniku... Sir Gainsborough Roberts

totiž miluje nejen Marilyn, ale i kovbojky a gangsterky a britskou námořní historii.

Jako sběratel je pyšný, že své první kousky filmových kostýmů či šatů Marilyn koupil v devadesátých letech za slušnou cenu a dnes mají násobnou hodnotu.

Investičního bankéře v sobě nezapře. Uvádí, že svou sbírku pořídil zhruba za půl milionu dolarů a dnes má hodnotu kolem dvaceti milionů. Zároveň ale tvrdí, že sbírá, nikdy neprodává.

Miluje sbírání rarit, jako je třeba recept na prášky od lékaře Marilyn Monroe, která zemřela v 36 letech právě na předávkování léky. Sám je přesvědčený, že když lidé zemřou mladí, vytvoří to kolem nich určitý kult i pro sběratele. Sám to vidí na cenách věcí filmových hvězd, a proto jsou i pro něj některé kusy nedostupné: jako například slavné bílé šaty Marilyn, ve kterých zpívala prezidentovi Kennedymu Happy Birthday. Jejich cena se dnes počítá v milionech dolarů. Ale kdo ví, jakou hodnotu budou mít za dvacet let?

PN

8-13 mix.indd 8

6.6.2013 22:36:56

PN001332

8-13 mix.indd 9

6.6.2013 22:37:00

mix

STRANA 10

proč ne?! – ČERVEN 2013

LÍMEČKY PRO HRDINY

Pomoc může mít různé podoby. Emma Willisová se rozhodla podpořit zraněné britské vojáky netradičním způsobem: šije jim košile na míru.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: archiv Emmy WILLIS

V

oják by měl být vždy jako ze škatulky. Díky Emmě Willisové, londýnské krejčové, to platí i v případě, že se z boje vrátí s vážnými zraněními, která si vyžádají amputaci ruky či nohy. Britským vojákům zraněným v Afghánistánu se rozhodla pomoci tím, co umí nejlépe – košilemi ušitými na míru. „V roce 2007 jsem v rádiu slyšela velmi dojemný pořad o vojenském rehabilitačním centru v jižní Anglii zvaném Headley Court. Mluvili s muži a ženami, kteří byli ošklivě zraněni v Afghánistánu, hlavně při explozích nástražných výbušných zařízení.

Všichni to byli mladí lidé, kteří už nemohli sloužit v armádě a museli začít nový život se všemi handicapy, které si z bojů odnesli – ztrátou ruky, nohou, někdy i zraku. K tomu se přidává posttraumatický stres,“ vysvětluje Willisová, proč se rozhodla nabídnout vojákům v Headley Court své služby a ušít jim košile na míru, které v Jermyn Street vyrábí již přes dvacet let.

Do Headley Court v rámci svého projektu Style for Soldiers jezdí pátým rokem každé dva měsíce. Za tu dobu ušila pro zraněné britské vojáky přes osm stovek košil, dvě stovky kravat a vyrobila okolo stovky vycházkových holí z ebenového dřeva a ro-

8-13 mix.indd 10

hoviny se stříbrným odznakem, s iniciálami a označením jejich jednotky. „Pokaždé si velice užívají pocit, že budou mít kvalitní a luxusní věc, která bude vyrobena pouze pro ně. Dlouho a pečlivě si vybírají z různých druhů bavlny, manžetových knoflíčků a stylů. Je dojemné pozorovat, jak tito mladí lidé umí ocenit takovou v podstatě povrchní věc, když se musí vyrovnávat s fyzickou bolestí i emocionálními problémy. Je to pro ně i důkaz toho, že na nich lidem záleží, a to pro ně a jejich rodiny hodně znamená,“ dodává. Košile vypadá jako maličkost, ale pro muže, kterým válka poznamenala těla i duši, je to doklad toho, že život má i své světlé stránky. „Headley Court je velmi laskavé místo.

Na vojácích se mi vždy líbí to, jak dávají přednost ostatním. Voják s horšími zraněními jde vždy na řadu jako první. Dokážou celou situaci brát s humorem a dělat si ze sebe legraci.“ Dvakrát do roka se se svými klienty z Headley Court potkává na večírku. Vojáci s těžkými zraněními na nich i díky ní vypadají skvěle. Z některých veteránů se za tu dobu stali její dobří přátelé. Patří k nim například i nadporučík Alex Horsfall, jeden ze členů jednotky, kterou v roce

2009 v jednom z nejkrvavějších útoků prakticky rozmetala nastražená výbušná zařízení, Andy Reid, který přišel o tři končetiny, nebo Ricky Fergusson, který během bombového útoku v afghánském Sangínu čtyřikrát riskoval svůj život, aby zachránil své zasažené kolegy z jednotky a nakonec byl sám zraněn – výbuch mu utrhl obě nohy, přišel o oko a pět prstů a doktoři mu museli zrekonstruovat obličej. „I přesto, že utrpěl ta nejtěžší poranění, se kterými jsem se setkala, si dokázal zachovat úžasný smysl pro humor, odvahu a sílu, která pomáhá všem ostatním,“ říká Willisová a dodává, že ji i hluboce dojal mladý, původem estonský voják, který jí za věnovanou košili minulý týden poslal krabici estonské čokolády. „Přišel o obě nohy a téměř i o zrak. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tak mladý člověk má v těžkém období v sobě tolik ohleduplnosti.“ Z počátku pokrývala Emma Willisová náklady na svůj projekt z darů od svých zákazníků a přátel. Záštitu jí poskytla Nadace britských ozbrojených sil. Její projekt podporuje i veřejnost, která může přispět on-line. Letos se z původně předpokládaných deseti tisíc liber vybral skrze 88 dárců již víc než dvojnásobek potřebné částky.

6.6.2013 22:37:00

!

"

#

PN001318

Â&#x161; h[fh[p[djWj_ldÂ&#x2021; [b[]WdY[" del| Xe^Wj Â&#x2021; l XWlW W ialĹ&#x2C6;bÂ&#x192; `Â&#x2021;pZdÂ&#x2021; lbWijdeij_ Â&#x161; _dj[]helWd| dWl_]WY[ l Ĺ&#x201A;[ j_dĹ&#x2C6; i Zejoael c Z_ifb[`[c - " 8bk[jeej^ W KI8

! $ "

# ! !0 '#!,& #%! ! ! ! - ) *"33 ( ' . "" " * $ !,! #!/2 /',% $ /0 0 , $ ,/ # , ! ! 0! $ 1 2 0 %2 !% /'$

8-13 mix.indd 11

6.6.2013 22:37:06

mix

STRANA 12

proč ne?! – ČERVEN 2013

SLEPICE ANTISTRES

Doporučená denní dávka: nejméně dvakrát denně. Neaplikovat při: alergii na peří a vaječný bílek. Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání domácích vajec, zeptejte se tohoto lékaře.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Libor FOJTÍK

U

bíle omítnutého domku v pražských Dolních Počernicích stojí zaparkovaný stříbrný Mercedes. Což je asi tak jediná věc, která prozrazuje, že tu bydlí známý lékař Pavel Boček z Fakultní nemocnice v Motole. Jinak to tu vypadá trochu jako na venkovské usedlosti. Vlastně trochu hodně – ve výběhu, který zabírá větší část zahrady, se totiž promenují čtyři desítky slepic.

Lidé si často o slepicích nemyslí nic dobrého. Pavel Boček je ale miluje. „Na prázdniny jsme jezdili k babičce na Mělnicko. Ona sama měla slepice, a navíc pracovala v drůbežárně, kam jsme za ní často chodili,“ popisuje Boček těsně předtím, než se na přání fotografa vydá chytat jednu slípku na pózování. Když babička umřela, zbyly po ní Bočkovi jen tři slepice, které si odvezl do Prahy. „Nejdřív byly tři, pak osm, pak deset a teď jich je plus minus čtyřicet.“ Kvokající opeřenci jsou pro něj vzpomínkou na dětství, a když se jeho čtyřletá dcera rozběhne s klacíkem za slepicemi, podotkne, že byl úplně stejný jako ona. „Pořád jsem je honil po zahradě.

Líbilo se mi, jak křičely. Nedal jsem jim

8-13 mix.indd 12

pokoj, až se na mě dospělí zlobili, že kvůli mně nenesou,“ směje se. Že jsou slepice hloupé? „Nejsou. Když jsem odjel do Ameriky a po roce se vrátil, pořád si pamatovaly, že když vezmu do ruky rycí vidle, dostanou žížaly, a okamžitě se ke mně seběhly. Nebo jednou jsme slyšeli strašný slepičí křik. Jedna z nich stála na kraji sudu s vodou, ve kterém se topilo malé kotě. Zachránila mu tím život.

Takové zvíře nemůže být hloupé.“ Boček se v Motole věnuje hlavně dětským pacientům. Jeho specializací je onkologie, která ho přivedla i k práci v nadaci Venduly Svobodové Kapka naděje. Po několika letech ale založil nadaci vlastní.

Sdružení Sluneční paprsek vozí malé pacienty po onkologické léčbě či po jiných závažných obtížích na ozdravné pobyty k moři.

Pro Bočka představují slepice i tu nejsnazší formu odpočinku. Mezi klinicky čistým prostředím motolské onkologie a zabláceným výběhem slepic je přece jen docela rozdíl. Mezi svým hejnem tak Boček odpočívá od pracovního stresu a lidí, se kterými je v nemocnici neustále

v kontaktu. „Tak od března, když už začne být trochu teplo, si tu sednu na lavičku a dívám se na ně nebo si u nich čtu. Slepice jsou vděčná zvířata a i ta práce kolem nich mě uklidňuje. Domácí vajíčka jsou výborná, mají úplně jinou vůni a slepičí polévka vás dokáže taky z ledasčeho vytáhnout,“ vyjmenovává přednosti svých zvířecích miláčků. „Lidé chovají přece různá zvířata – krajty, pavouky, tak proč bych nemohl chovat slepice?“ Když přijde řeč na různé druhy, v Bočkovi se probudí duch chovatele. „Nejradši mám české vlašky. Dobře nesou a nejsou to geneticky šlechtěná zvířata, která chovatelé hodně vyhledávají,“ a ukazuje na ptáka se zlatavě hnědým peřím a žíhaným krkem. Pak padají slova jako „hempšírka“ nebo „tetra“. „Mám to nakombinované tak, abych měl bílá, tmavší i hnědá vajíčka,“ dodává. Pro vajíčka si k němu ostatně chodí i sousedi. Prodává za běžnou cenu, jako v krámě. Na loňské charitativní dražbě nadace Sluneční paprsek nabídl plato svých vajec. Vydražilo se za 33 tisíc.

Koupila je Tamara Kotvalová, majitelka společnosti Carollinum.

6.6.2013 22:37:06

PN001275-2

129È 981( 352 08=(

8-13 mix.indd 13

6.6.2013 22:37:29

STRANA 14

rozhovor

proč ne?! – ČERVEN 2013

Veselá koza za 900 korun je součástí projektu Člověka v tísni Skutečný dárek. Zakoupením lze získat darovací certifikát a kozu "darovat."

Peníze jdou do sbírky Skutečná pomoc, z níž jsou kupovaná domácí zvířata, školní a zdravotnické potřeby a pitná voda pro obyvatele chudších zemí světa.

14-25 rozhovor.indd 14

7.6.2013 1:49:04

STRANA 15

Vede přes 700 zaměstnanců a zodpovídá za rozpočet 600 milionů. Ředitel Člověka v tísni

Šimon Pánek si odpočinul v Indii od konání dobra, aby zjistil, že má nejlepší práci na světě.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: Štěpánka STEIN, Salim ISSA

14-25 rozhovor.indd 15

7.6.2013 1:49:16

STRANA 16

P

řed dvěma měsíci se vrátil Šimon Pánek z půlročního pobytu v Indii. Přesně po dvaceti letech existence společnosti Člověk v tísni si požádal o grant a odjel se svou rodinou do horského Darjeelingu. Četl si, nabíral energii a přemýšlel.

Takové vystoupení z každodenního rytmu u vrcholových manažerů často vede k přehodnocení dosavadního života a radikální změně. Šimon Pánek, pětačtyřicetiletý otec dvou dětí, prý rovněž bilancoval. Na nic lepšího, než je Člověk v tísni, ale nepřišel. „Jsem opravdu racionální člověk a mám srovnané, že právě tohle chci dělat. Naplňuje mě to, má to smysl, a navíc hromadění majetku a peněz evidentně k většímu štěstí nevede. Jak řekl dalajlama, když tu byl naposledy: Too much money, too much worry.“ Šimon Pánek je mediální tváří téhle společnosti, jeden ze zakladatelů a motorů, a dnes její CEO v obleku. Mediální tváří vlastně velice známou. Do jeho rohové kanceláře ve třetím patře vinohradského sídla společnosti se ze dvou stran vlévá slunce. Mluvíme o tom, jaký život prožil s Člověkem v tísni. Nikdy nikde jinde zaměstnaný nebyl a každý krok, který v životě udělal, ho vždy jen přiblížil téhle nadaci. Snad jen když hrál jednu z hlavních rolí ve filmu Corpus Delicti, ale to bylo už počátkem 90. let.

Málokdy má člověk dojem, že sedí vedle někoho, kdo hýbe světem, dělá skutečně podstatné věci. Párkrát za život. Pocit vedle Šimona Pánka takový je.

O sobě mluvit téměř odmítá, a je rozpačitý až pobouřený, zmíním-li se o jeho úspěchu a talentu. Je prý racionální, zmiňuje to v rozhovoru několikrát, a také hodně vydrží. Původně studoval přírodovědeckou fakultu, kterou nedokončil, jak se vizionářům zaměstnaným zakládáním něčeho velkého většinou stane. „Nebudeme ale mluvit o mně, že ne?“ Jeho řeč je nesmírně korektní a podvědomě i na otázky mířené na něj odpovídá v plurále. My, lidé v Člověku v tísni.

Největší nezisková a nevládní společnost ve střední Evropě, které Šimon Pánek šéfuje, se 740 zaměstnanci v Česku a zahraničí vykázala obrat 601 445 000 korun. Funguje v 28 zemích. Vedle škodovek a hokejistů je pomoc téhle organizace bezesporu to nejzajímavější, co Česká republika do světa šíří.

14-25 rozhovor.indd 16

rozhovor BUMÁŽKA Na samotném počátku příběhu nadace byl přitom vztek a razítko ze sovětské ambasády. Tehdejšímu Šimonu Pánkovi je jednadvacet let, studuje a jako každé léto i to v roce 1988 tráví v některé sovětské republice. Od Ukrajiny přes Kavkaz až po Střední Asii. Nemůže do Afriky nebo Indie, tak jezdí tam. Prázdniny procestuje s přáteli v Arménii. A v prosinci se dívá v televizi na tu samou zemi znovu: po katastrofálním zemětřesení je tam nejméně dvacet tisíc lidí mrtvých a půl milionu bez střechy nad hlavou. Šimon Pánek sedí s přáteli v karlínské hospodě a sleduje socialistické Aktuality. A rozčílí se. „Koukali jsme zděšeně na ty záběry zbídačených lidí a poslouchali, jak z Německa, USA a z Francie míří do Arménie pomoc. Dokonce z Rumunska! A z Československa nic. Tak jsme se dívali na sebe, že takhle to nejde.“ Druhý den kluci klepou na dveře sovětské ambasády. Do SSSR jezdí už tolik let, že je to pro ně přirozený krok.

Dostanou tu podporu a slib, že když pomoc seženou, Aeroflot jim ji pomůže do Arménie dopravit. „S podporou ze sovětské ambasády si v komunistickém ČSSR mohl člověk dovolit cokoliv. Takže jsme vyrazili rovnou do televize a vyhlásili sbírku.“ A Češi na výzvu slyší. Svážejí do Kotvy oblečení, obvazy i deky. Pánek s kamarády shánějí náklaďáky a rovnou za pochodu se učí metodiku organizace humanitární pomoci. „Byly to z dnešního hlediska nepoučené, až aktivistické akce.“ Byl to úspěch.

O rok později sedí Šimon Pánek mezi studentskými vůdci sametové revoluce a stává se mladou celebritou. S přáteli v prvních polistopadových měsících organizuje ještě dvě malé humanitární pomoci.

A pak už se jeho osud spojí se založením nadace. Tehdejší zpravodaj Lidových novin z Moskvy Jaromír Štětina s Petrou Procházkovou a dalšími novináři přivážejí jedno bolestné svědectví ze SSSR za druhým, až se přistihnou, že psát a tisknout články už jim přináší jen frustraci. Tehdy se jejich vektory střetnou. „Jaromír Štětina dal hlavní signál. Pohyboval se tehdy na území Sovětského svazu, jezdil z konfliktu do konfliktu. Poslal nám do Prahy jednoduchou zprávu: Už nedokážu jen psát zdrcující historky, mám taky potřebu něco udělat. A nám, čtyřem pěti lidem, se to hodně líbilo. Bylo to něco dobrodružného a úplně nového.“

proč ne?! – ČERVEN 2013

Jak řekl dalajlama, když tu byl naposledy: too much money, too much worry.

7.6.2013 1:49:28

PN001329

14-25 rozhovor.indd 17

7.6.2013 1:49:29

STRANA 18

rozhovor

proč ne?! – ČERVEN 2013

V roce 1992 zakládají Nadaci Lidových novin, jejímž prvním ředitelem se stává Štětina. Ještě téhož roku vyhlašují sbírku SOS Náhorní Karabach, následuje Týden pro Bosnu. V roce 1993 je vyhlášena sbírka SOS Sarajevo. V České televizi se opakuje emotivní znělka se záběry ruin města, které Čechům suplovalo Západ.

V dobách před internetem, sociálními sítěmi a mobilními telefony lidé pošlou na konto nadace přes 30 milionů korun.

Jde o velkolepou akci. Do Bosny a Hercegoviny míří dlouhé konvoje s potravinami a léky. Do roku 1998 nadace dopraví do Bosny pomoc za zhruba 150 milionů korun a stane se oficiálním partnerem UNICEF pro pomoc v bývalé Jugoslávii. „Když jsme se pustili do Arménie, mysleli jsme si, že je to na rok, na dva. Pak že ještě musíme pomoci Bosně, Karabachu, Čečensku, pak při povodních. Ale cokoliv jsme udělali, tak k nám přineslo další signály. Zaklepali u nás lidé z Běloruska, pak kubánští emigranti, další a další. Pak někdo přišel a řekl, že je přece strašné, že se začínají stavět zdi mezi bílými Čechy a Romy, s tím přece musíme něco dělat. Kdo, když ne my, si na to má troufnout.“ KAFKA ZA PLOTEM Prvních deset let nadace bobtná nápady, počtem lidí a množstvím spravovaných peněz. Když se v roce 1994 přesouvá zpod křídel Lidových novin pod Českou televizi, volí si současné jméno. Název Člověk v tísni je variací na Nachbar im Not, neboli Soused v tísni, jak se jmenovala tehdy úspěšná humanitární operace rakouské televizní stanice ORF. Prý během dvou minut se na poradě také shodnou na logu z návrhů, které daroval Člověku v tísni jeho autor Adam Hoffmeister.

Jasně vyhrála jednoduchá kresba Franze Kafky v černobílém kosočtverci: subtilní člověk s rukama za zády, ze tří stran obehnaný plotem. Šimon Pánek zjišťuje, že stojí uprostřed dynamicky se rozvíjející organizace, kde všichni dělají všechno, zvedají telefony a kdokoliv z vedení podepisuje smlouvy. „Kolem roku 2001 jsme začali organizaci postupně profesionalizovat, už bylo jasné, že se to nedá utáhnout na vzájemné loajalitě, férovosti a mezilidských vztazích.

Rostla kvantita, tak jsme se museli zaměřit na kvalitu. A tu jsme postavili na strukturování společnosti, pravidelných poradách a vyjasnili si, co je čí kompetence.“

14-25 rozhovor.indd 18

7.6.2013 1:49:30

STRANA 19

Šimon Pánek vypočítává lidi pro existenci ČvT zásadní. „Lukáš Laichter, dlouhá léta logistik a koordinátor, Tomáš Pojar, v letech 1997 až 2005 ředitel Člověka v tísni a poslední tři roky velvyslanec v Izraeli, Igor Blaževič, který byl ve společnosti od samého začátku a v roce 1999 založil festival Jeden svět, Jan Kamenický, finanční ředitel Člověka v tísni, a Jan Mrkvička, ředitel Humanitární a rozvojové sekce...“ Výčet pokračuje.

Ještě v 90. letech spolu lidé v nadaci tráví téměř veškerý svůj čas, mnohdy nerozlišují svůj život na soukromý a profesní, o projektech se debatuje i o víkendech. A pak, jak společnost roste, tohle období pomalu skončí. „Byli jsme si hodně blízko. Beatles se od sebe taky prvních deset let nerozdělili a pak John Lennon jednou musel vyhodit Paula McCartneyho, když k němu přišel na návštěvu v nevhodnou dobu,“ směje se Šimon Pánek a pak se honem brání, že se ale vůbec nechce srovnávat. „Určitě se tím mnoho emocí ztratilo. Na druhou stranu jsme získali odstup, lepší schopnost dívat se kriticky na vlastní práci, uvědomit si vlastní roli. Léta jsem měl obavu, že jsme vnímáni jako one man show, tak jsme se snažil dát co největší prostor lidem kolem sebe.“ Organismus Člověka v tísni se rozdělil do sekcí, z nichž jedna každá dál vyspívá do velikosti středně velké organizace.

Vlastním životem žije i mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, svého druhu jediný na světě. Každá sekce má svého manažera a svůj rytmus, pravidelně se schází výkonná rada, tedy management společnosti a jednou za čas širší vedení – Programová rada v počtu přibližně čtyřiceti lidí. Jaký je tedy Šimon Pánek manažer? Hlavně ať tam prý nepíšu, že někoho řídí. „Nemám talent na vytváření sofistikovaných technických instrumentů. Ale myslím, že mám cit na to, kdy dát člověku prostor k vlastní odpovědnosti, k rozvíjení se, umím vycítit, na jakých etických vztahových principech budovat organizaci, jak ta struktura má vypadat. Důležité je, že Člověka v tísni dnes vede spolu se mnou celá řada schopných, mnohdy schopnějších lidí, než jsem já, a rozhodně se mnou nestojí a nepadá.“ MEZI TAMILSKÝMI TYGRY Občas se ale v kanceláři stejně diskutuje, co dostane přednost. „Musí-

14-25 rozhovor.indd 19

me přijmout, že když v zemích máme dlouhodobé humanitární či rozvojové aktivity, tak často nemůžeme otevřeně jít proti tamějším vládám. Neznamená to, že nepřemýšlíme o tom, co má větší smysl. V Čečensku jsme spoustu let dělali klasickou humanitární pomoc, dováželi jídlo, opravovali domy a školy a pracovali s dětmi. Pak jsme tam několik let nebyli. Situace se mezitím v Čečensku výrazně materiálně zlepšila, ale nezlepšily se poměry v Rusku. Takže jsme před třemi lety Rusko zařadili do sekce lidských práv a podpory demokracie. Od té doby pomáháme různým lidskoprávním organizacím v Rusku materiály, školením a vybavením.“ Velkou výhodou je skutečnost, že ČvT pochází z malé středoevropské země s nedávnou socialistickou zkušeností. „Jsme na rozdíl od USA nebo Německa vnímáni jako nekonfliktní stát, který nemá valné ropné, imperiální nebo vojenské zájmy. Lidé na Kubě, v Barmě a v zemích Blízkého východu, které se zbavily různých totalitních režimů, vědí, že s Čechy mohou o diktatuře mluvit.“ Zatímco byl Šimon Pánek v Indii, jeho kolegové rozjeli misi v Sýrii. Mezi prvními pronikli hluboko do oblastí, kde se vede regulérní válka. Otevřeli kancelář s pomocí v rozbitém Aleppu. „Žene nás dopředu pořád ten samý vztek, odpovědní vyčkávají, mlží, a tam masivně umírají lidé. Cítíme povinnost pomoci, byť s rizikem, které se snažíme limitovat. Máme ve srovnání s minulými roky sofistikovaný manuál, jak se chovat v krizových situacích, v případě únosu nebo bojů. Pracují u nás lidé, kteří se nerozpakují do Aleppa jet, ačkoliv tam ještě padají dělostřelecké granáty.

Nikdy bych to nikomu nedal příkazem.

Ale přitahuje to určitý typ lidí, kteří mají odvahu.“ Dalším klíčem, podle kterého si Člověk v tísni vybírá teritoria, je najít to nejpostiženější, nejobtížnější a nejméně přitažlivé místo a pomoc namířit tam. „Když třeba tsunami zasáhlo jihovýchodní Asii, vybrali jsme si Srí Lanku. Vzali jsme mapu a řekli si, tady jsou turistické oblasti a tady se surfovalo, tam se pohrne hodně nevládek.

Ale tady na severovýchodě, kde tsunami zasáhla, jsou tamilští tygři a konfliktní prostředí, tak tam půjdeme my. A vybrali jsme si správně. Zatímco dole na jihu bylo v jednom okrese čtyřicet nevládek, na severu jsme byli čtyři. Když už máme menší zdroje, je lepší být na místě, kde

Beatles se od sebe taky prvních deset let nerozdělili a pak John Lennon jednou musel vyhodit Paula McCartneyho, když k němu přišel na návštěvu v nevhodnou dobu.

7.6.2013 1:49:42

STRANA 20

I lidé, kteří nemají problém poslat peníze na školu v Etiopii, nechtějí přispívat na programy, které zahrnují Romy.

rozhovor vás lidé přijmou, a s málem můžete hodně pomoci.“ A pak si vyprávíme o tom, jak v Česku už čtrnáct let probíhá za nezájmu médií i politiků integrační program. Hemží se to termíny jako sociální vyloučení, předlužení. Je to práce na generace a vykládat o ní politikům musí Šimon Pánek téměř nad sílu. „I lidé, kteří nemají problém poslat peníze na školu v Etiopii, nechtějí přispívat na programy, které zahrnují Romy.“ Učitelky v klubech na severu Čech i v pražském Karlíně, kde romské děti tráví volný čas a připravují se do školy, mají teorii, podle které Češi často měří znevýhodněným dvojím metrem. Ti v Africe jsou jasně oběťmi osudu, kdežto ti v Bílině, Ústí nad Labem nebo Chomutově si za to mohou sami.

VZTAHOVÁ INVESTICE Kancelář Šimona Pánka má sice krásný výhled do vinohradských ulic, vybavena je však skromným vintage stylem. Lety a sezením vyblýskané kanape, divoká sbírka sektorových židlí a křesel. Ať je práce v neziskové nevládní humanitární organizaci jakkoli sexy a napínavá, pořád má předznamenání nezisková. A to platí pro každého z 300 zaměstnanců v Česku či na misích stejně jako pro 430 lidí, které organizace v zemích, kde jsou mise, najímá. Průměrný plat je 24 tisíc korun hrubého, v případě vedoucích pracovníků 37 tisíc. V řadách lidí vyslaných na mise přitom pracuje stále více cizinců, většinou Západoevropané, Australané, Američané, Poláci, Slováci. Hm, pokyvuje Šimon Pánek. Je to zřejmě často debatované téma. „Pořád lavírujeme mezi tím, aby nám lidé neutíkali, a aby to nešlo moc nahoru. Jsme otevřené prostředí, flexibilní, používáme částečně home office, dáváme prostor ke vzdělávání, staráme se. A děti tu mohou do firemní školky. A chodit do práce se zajímavými a vzdělanými lidmi zní banálně, ale vůbec to není samozřejmost.“ Personalistika je v ČvT velké téma, a pokud jde o výběr lidí na misi, jdou na ně s pinzetou v ruce. Je to velká investice. „Ano, to máte letenky a plat na několik měsíců.

Ale je to také investice vztahová. Když na misi dorazí někdo, kdo se takzvaně nepovede, a i to se stane, tak to destabilizuje vztah místních vůči nám. A to zase může ohrozit i loajalitu místních zaměstnanců, míru férovosti i bezpečnosti. V Afghánistánu, Pákistánu nebo

14-25 rozhovor.indd 20

proč ne?! – ČERVEN 2013

v afrických zemích vědí místní lidé vždy víc než my. Takže čím loajálnější místní tým, tím bezpečnější mise.“ Sídlo Člověka v tísni je vůbec dotažené do detailu. V recepci dostali šanci dva lidé se změněnou pracovní schopností. Mají dost fofr, dveře se tu netrhnou. Za současné sídlo včetně služeb platí ČvT 0,4 procenta svého rozpočtu. „Může se to zdát hodně, ale je to skvělé sídlo se zasedačkami, servery pro celý svět a účtárnou. Myslím, že to není hodně, když to poměříte tím, co se tu udělá.“ Pocit, že se musí šetřit z principu, je v nevládní organizaci vždycky zdravý, říká Pánek.

Na robustním a silném administrativním systému si prý dali v ČvT záležet a jsou na něj pyšní. Jinak se totiž většina peněz ani zkontrolovat nedá. „Do hor středního Afghánistánu se vydá málokdo. I v Česku jde o hodiny a hodiny práce s lidmi.“ K tomu vlastní právníci a systém vnitřní kontroly. Strukturální zdroje jako evropské peníze, obzvlášť ty, které přitékají přes česká ministerstva, vyžadují hodně administrativy, a to pečlivé. Tady se také kreslí jednotlivé řezy koláčů, z kterých se 600 milionů na kontě skládá. Lehce přes 30 procent přichází z prostředků EU, ze státního rozpočtu České republiky jde 21,6 procenta a další pětinu poskytují zahraniční vlády. Člověk v tísni má svůj klub přátel. Loajální drobní čeští dárci. Lidí sdružených v klubu je více než osm a půl tisíce a 90 procent z nich má nastavenou měsíční platbu od 200 do 500 korun. Podle hrubého odhadu klub organizaci přispěl v loňském roce 23 miliony korun. Je to velice cenná a důležitá částka především proto, že je volná a Člověk v tísni ji má hned po ruce v prvních okamžicích živelních katastrof.

Seznam dárců v roce 2011 je neskutečně dlouhý. Vedle vzdálených, jako jsou velvyslanectví Japonska v Angole nebo velvyslanectví USA v Afghánistánu a na Slovensku, se tu objevují i české firmy. Šimon Pánek se korektně zdráhá je vyjmenovávat, aby nějakou neopomněl.

Ze seznamu dárců jako nejvýznamnější vycházejí Nadace Vodafone, Nadační fond AVAST, IBM Česká republika, Veolia – voda Česká republika, Zátiší Catering Group, Kovošrot Moravia nebo Nadace Crocodille, a částky se pohybují od stovek tisíc po milion korun. Na mé překvapení, že jsou firmy štědřejší, než je v českém kraji zvykem, dostanu od manažera Pánka vysvětlení: „Ale ono se v Česku pořád

7.6.2013 1:49:42

PN001333

14-25 rozhovor.indd 21

7.6.2013 1:49:43

STRANA 22

rozhovor

proč ne?! – ČERVEN 2013

relativně málo dává. My máme výhodu, že jsme hodně vidět a že jsme do jisté míry prestižní, ale hlavně profesionálně připravený partner. Dokážeme vysvětlit, jak co funguje, nenosíme tu sandály a šedivé svetry a mluvíme jazykem, kterému manažeři firem rozumí.“

ŠIMON PÁNEK (45) Pochází z Prahy. Od mládí intenzivně cestoval, na vysoké škole vyrážel na expedice zejména do sovětských republik.

Na Přírodovědecké fakultě UK studoval obor biologie, školu nedokončil. V roce 1988 organizoval s přáteli humanitární pomoc pro zemětřesením zasaženou Arménii. O rok později spoluzaložil studentské hnutí STUHA. Během sametové revoluce se stal jedním ze studentských vůdců a členem OF. V roce 1990 byl za OF kooptován do Federálního shromáždění, ale post nepřijal. Když byl znovu zvolen v řádných volbách, mandátu se vzdal. Přijal jednu z hlavních rolí ve filmu Ireny Pavláskové Corpus Delicti. S Jaromírem Štetinou a Petrou Procházkovou založil soukromou informační agenturu Epicentum a spoluzaložil Nadaci Lidových novin. Ta později přešla pod Českou televizi a změnila jméno na Člověk v tísni. Dnes je obecně prospěšná společnost Člověk v tísni největší nevládní, humanitární a rozvojovou organizací ve středoevropském regionu a Šimon Pánek je jejím ředitelem.

Je ženatý a má dvě dcery.

14-25 rozhovor.indd 22

JEDNA KANCELÁŘ, JEDEN ČLOVĚK Šimon Pánek se chystá do Haagu. Před osmi lety vstoupil Člověk v tísni do Alliance 2015. Jde o síť sdružující sedm velkých evropských nevládních organizací, další pocházejí z Německa, Nizozemska, Dánska, Irska, Francie a Itálie. Vedení Alliance 2015 rotuje a on je právě teď jejím prezidentem. Podstatou spojení je, aby se při menších a středních humanitárních katastrofách neutrácely peníze za stejné kroky, které by podnikala každá z nadací. Tedy stačí jedna kancelář a jeden člověk, přes kterého do země proudí pomoc ostatních nevládek, namísto sedmi kanceláří, sedmi lidí a sedmi aut. „Nedrobíme tak naši práci.

V Pákistánu jsme byli jako Alliance 2015 největším partnerem Evropské komise; během dvou let jsme dostali a v konkrétní pomoc společně přeměnili asi padesát milionů eur. Taky místní jsou spokojenější, nemusí si poměřovat okres od okresu, kdo jim vybudoval jaké střechy.“ Je ticho. „Jsme už trochu jiná organizace, už to není tolik osobní dobrodružství,“ rozpovídá se Šimon Pánek po chvilce přemýšlení. „Když jsme měli objem peněz dvacet milionů za rok, byli jsme my těmi, kdo řídili kamiony a vykládali pomoc místním. Dnes jsme těmi, kteří supervizují, řídí, evidují a pověřují týmy místních lidí. Naši lidé na misích jsou skuteční manažeři. Méně romantiky a více papírování a kancelářské práce. Je to daň za velikost a mnohem větší složitost. Stali jsme se partnery velkých dárců, jako jsou vlády.“ A pak se Pánek usměje, nakrčí čelo a s rukama sepjatýma pod bradou dodá: „Jasně, že se člověku občas stýská. V každé vesnici na Balkáně mluvit s místními lidmi, mít ruku na tom, když se to děje.

Když je situace závažná, tak i já nastoupím do terénu. Třeba při zahájení mise na Haiti, v Afghánistánu nebo při přeměně v zásadě ilegální mise v Barmě k legální přítomnosti. Tam jsem byl vloni v létě.

Ale když přijmete to, že sloužíte, tak je pro vás důležitý i objem služby. Nemůžu podvazovat růst organizace tím, že bych chtěl být u všeho.“

7.6.2013 1:49:44

PN001325-1

14-25 rozhovor.indd 23

7.6.2013 1:49:49

20 let ČvT

STRANA 24

proč ne?! – ČERVEN 2013

ČvT působíl v roce 2011 ve

28

Při povodních v roce 2002 vybral ČvT a investoval

270 milionů

601 415 korun byl obrat ČvT v roce 2011

zemích

korun.

5 539 000 000 korun bylo v průběhu 20 let ČvT využito pro pomoc

Během 20 let ČvT dostalo pomoc

1000

ČvT pomohl dosud

2763

11 1800 8500 slepic darovali Češi v roce 2011

rodin politických věznů

milionům lidí ve světě

212 koz darovali Češi v roce 2011

členů Klubu přátel ČvT vybralo v roce 2012

23 000 000 korun

1500 korun stojí šicí stroj v projektu Skutečná pomoc

14-25 rozhovor.indd 24

740 zaměstnanců v roce 2011

Foto: Zdroj Člověk v tísni. Finanční data: výroční zpráva 2011.

korun stojí bioplynárna v projektu Skutečná pomoc

7.6.2013 1:49:52

INZERCE

Moldavsko Bulharsko Rumunsko Kosovo Řecko Makedonie Albánie Srbsko Černá Hora Bosna a Hercegovina Chorvatsko Slovensko Česká republika

Bělorusko Ukrajina Gaza Libanon Jordánsko Sýrie Čečensko/Ingušsko Gruzie Arménie Náhorní Karabach Irák Irán Rusko

Kuba

Severní Korea

Haiti

Indonésie

Kolumbie

Kambodža

Velká Británie

Foto: Zdroj Člověk v tísni. Finanční data: výroční zpráva 2011.

Španělsko

Sumatra Barma

Namibie

Mongolsko

D.R. Kongo

Bangladéš

Angola

Čína

Zambie

Nepál

Libye

Srí Lanka

Egypt

Indie

Etiopie

Kyrgyzstán

Somálsko

Tádžikistán Kazachstán Afghánistán Pákistán

V těchto zemích působil nebo působí Člověk v tísni od roku 1993.

PN001242-5

14-25 rozhovor.indd 25

7.6.2013 1:50:45

STRANA 26

cestování

proč ne?! – ČERVEN 2013

Město, moře, kuře... Šest profesionálních dovolenkářů doporučuje své tipy na zajímavé město, moře, ale i kuře nebo hotelové stavení.

A také detox a relax. Teď už víte, jak si užít pětihvězdičkovou dovolenou.

ZAZNAMENAL: Jan BABKA

26-35 anketa.indd 26

6.6.2013 23:18:58

STRANA 27

ILUSTRACE: Petr BAŘINKA

Město: Na Brunello do Montalcina David Eder, zakladatel cestovní kanceláře Exclusive Tours Letos na jaře jsem měl možnost strávit pár dnů v Toskánsku a jako milovník Brunella jsem si nemohl nechat uniknout návštěvu malého městečka a přilehlé oblasti Montalcina, odkud toto světoznámé víno pochází. V městečku jsem se procházel úzkými uličkami proplétajícími se mezi perfektně rekonstruovanými a udržovanými domy, ale i okolím, na které je především z pevnosti krásný výhled. Den strávený tady ve mně ani trochu nevyvolal pachuť komerce, a to i přes všudypřítomné obchůdky s místními víny. Výrobci zde ve skromných sklepech prodávají své mnohdy velmi omezené zásoby vynikajících vín za ceny pro tuto odrůdu nevídané. Pokud nechcete kupovat vína po lahvích, máte možnost zajít do některé z místních vináren, kde po sklenkách rozlévají vína i nejlepších místních producentů. Už tak skvostné červené doplněné italskými sýry

26-35 anketa.indd 27

a salámy chutná při posezení ve středověké vinárně lépe než kdekoliv jinde na světě, protože tu z každého kouta cítíte ducha Montalcina. Pro milovníky vína je potom povinností navštívit alespoň některá z několika desítek vinařství této oblasti. Najdete zde malé vinaře s roční produkcí v řádu nižších desítek tisíc lahví, ale i obřího producenta Banfi, který, ač mnohými nenáviděn, je jedním z hlavních strůjců komerčního úspěchu Brunella ve světě. U spousty vinic je možné si zajistit i ubytování a vychutnat si tak Toskánsko plnými doušky. A když už jste v Itálii, je pro dopravu ideální využít rudý italský vůz. Sám jsem měl možnost supersport na toskánských cestách vyzkoušet, a je to zážitek, který bych každému vyznavači stovek koní pod kapotou doporučil. A když nebudete chtít hned supersport, vezměte si alespoň Alfu Romeo.

6.6.2013 23:18:58

STRANA 28

cestování

proč ne?! – ČERVEN 2013

ILUSTRACE: Sasanca

Jídlo: Indické tanduri, japonské chutě a lepkavé prsty v Charlestonu Pavel Rákosník, spolumajitel Culinaria Travel Gastronomických zážitků z cest mám více, než si vlastně vůbec dokážu vybavit. Jedním z prvních byla úžasná severoindická kuchyně v restauraci Bukhara v hotelu Taj Palace v New Delhi.

Připravují tu hodně masových chodů, což je obecně pro Indii nezvyklé, hodně masa se ale objevuje právě na severu Indie, v Paňdžábu a na někdejším pohraničí s Afghánistánem (dnešní Pákistán). Typickou úpravou je pečení nebo spíš grilování masa v hliněných píckách tandúr, které připomínají velký džbán.

Na dně hoří dřevěné uhlí (běžně to bývá sušený kravský trus, ten se ale v dobrých restauracích samozřejmě už nepoužívá).

V Bukhaře bylo hitem kuře tandúri, marinované ve směsi koření a také jedlého červeného barviva, které mu dává typickou barvu. Je to takový indický „street food“, ale tady ho připravovali opravdu na úrovni. Vynikající byly i špízy Kasturi kabab, šťavnaté kostky kuřecího masa ve vláčném vaječném obalu, opět grilované v tandúru. Typicky indickým doprovodem je i tady čočková kaše dal a chlebové placky nán.

Druhým místem, kam vám doporučuji zajet za gastronomickým zážitkem, je Japonsko. Byl jsem tu ubytován v Kjótu v tradičním japonském rjókanu – hostinci, kde se podávala opět tradiční večeře o mnoha chodech, které byly především svou

26-35 anketa.indd 28

dokonalou estetickou úpravou nepřekonatelné. Některé chutě však byly nám, Středoevropanům, poněkud nesrozumitelné a těžko bych je dokázal reprodukovat. Utkvěl mi nicméně zákusek, těstem připomínající snad koblihy, ale mnohem jemnější a kypřejší.

Pro jiný zážitek doporučuji slavnou restauraci Sticky Fingers v americkém Charlestonu. Tamní žebírka na grilu se speciální omáčkou či steaky z dokonale odleženého a křehkého masa atd. jsou nezapomenutelné. Porce žebírek o délce více než půl metru se zdála nezvládnutelná. Když však člověk odhodí zábrany a pustí se do nich rukama, je sice opravdu „sticky“, ale šťastný.

Nezapomenutelný je také čerstvý humr s omáčkou z rajčat ovoněnou oreganem z taverny v malém rybářském přístavu na řeckém ostrově Skiathos. Další řeckou specialitou je velikonoční jehně, které se v této sváteční době opéká ve speciálních, často podomácku vyrobených grilech. Kousek, který se vám zalíbil, ukážete obsluze přímo na grilu, a bude vám odkrojen. Jehněčí je v Řecku nejoblíbenější maso: jehně se spotřebovává celé, droby například na polévku majiritsa. Kousky masa se také nakrájené, pevně zabalené do střívka a grilované podávají jako takzvané kokoretsi.

A to je zážitek, který si dopřejte i mimo Velikonoce.

6.6.2013 23:19:00

ĎĩĮĥğĤĮğ ĝğĦƍ ĭİƻĮ İğ ÊË ÉÉÉ ħ ĨěĞ Ĵğħſ C¼õù¼Ĥņë ſ}ƁêŒ÷ź ĉ| x¼ăê ń¼ ĉ¿÷®ź ĉ¼®¿õë ĉ| ſ¼ăêĪ ĒĤĿ¼õŒ¼ ńê ùşŹşńĉë ùĒşĉÖ¼© ńĤļ äş ĉ| Ĥ|ùş ¿ | ÷ùê®ĉ½ ăëńŒĒ ĤļĒ ļ¼ù|Ź| êĪ Z¼ſĉ|ăŒ¼ ń¼ ń ăêļ|Œ¼ń ŗÄƃ | şƁêõŒ¼ ńê %êļńŒ ù|ńń© ĉźĉë õêƁ Ē® Äō ŌƃĜ : Ī

ĝĥġĪęĬĝī~ěħĥ ěIJ pë ¼ ĉ¼Ɓ Ĝŗƃ ®¼ńŒêĉ| ë ĤĒ ¼ù½ă ńŶ¿Œ¿ <êăşſëĉ| ń ĒńĒ ĉëă Ŀê®ê ¼ă `|ļêÏ ĤĒ®ù½ä} ſŶù}ņŒĉëă ĤĒ®ăëĉ÷}ăĪ eŶ¼®¼ĉ} ¼ĉ| õ¼ Ĥù|Œĉ} ĤļĒ Ē®ù¼Œź ſ Tļ|äź Ŷ Ē ®Ē ë ĜĪ ÷Ŷ¿Œĉ| ŝƃĜŗ È ŗƃĪ ¼ļŶĉ| ŝƃĜŗ | ſ|äļĉşõ¼ Ŷ¼ņ÷¼ļ½ ĤĒĤù|Œ÷źĪ V¼ſ¼ļŶşõŒ¼ ®Ē ŗƃĪ ¼ļŶĉ| ŝƃĜŗĪ TļĒ ļ¼ſ¼ļŶ| ê ù¼Œ¼ĉ¼÷ | ®|ùņë êĉÏĒļă| ¼ ĉ|ŶņŒêŶŒ¼ ¼ăêļ|Œ¼ńĪ ĒăŎ ſ|ŗÄƃ© ŶĒù¼õŒ¼ ăêļ|Œ¼ń ĉ| ëńù¼ ŝŗĎ ƃĜō ŗŝƃ ĉ¼ Ē ÷ĒĉŒ|÷ŒşõŒ¼ ńŶĒş ¼ńŒĒŶĉë ÷|ĉ ¼ù}ĿĪ

26-35 anketa.indd 29

PN001339

6.6.2013 23:19:09

STRANA 30

cestování

proč ne?! – ČERVEN 2013

ILUSTRACE: Iva SKŘIVÁNKOVÁ

Hotel: Elies Resorts, ostrov Sifnos Inéz Cusumano, spolumajitelka resortu Chateau Mcely Hodně cestuji, a hlavně do malých hotelů po celém světě.

Nedá se říct, že mě jeden zaujal nejvíc. Ale doporučuji zážitek z řeckého ostrova Sifnos. Ostrov není dostupný letecky, žádné charterové lety se tam nedostanou, spojení trajektem po příletu z Prahy do Atén v ten samý den už nestihnete, musíte čekat až do dalšího rána. A to je asi důvod jeho zachovalého šarmu.

Před pár lety jsme ostrov na doporučení známých navštívili, ale vybrali jsme si špatné ubytování. Projížděli jsme celý ostrov několik dnů, až jsme objevili kouzelný záliv. Na obrovské ploše, kde by se dalo postavit přes sto vilek, si jistý místní nadšenec postavil malý, exkluzivní, ultramoderní, minimalis-

26-35 anketa.indd 30

tický hotel o dvaceti pokojích, s obrovským bazénem a velkou prostornou pláží – Elies Resorts. Jídlo bylo fantastické, hlavně snídaně nadpozemské… A to nejlepší: hotel je součástí malinké rybářské vesničky se spoustou malých restaurací s několika plastovými židlemi a stoly s červenobílými kostkovanými ubrusy, kde vám manželka rybáře udělá k večeři tu nejlahodnější rybu na světě. Přes den si užíváte pětihvězdičkového komfortu hotelu, a pokud se chcete, můžete se pobavit se srdečnými Řeky ze skromnější pláže hned vedle, anebo večer vyrazit za kulinářskými zážitky do autentické vesničky jen pár kroků od vašeho pokoje.

6.6.2013 23:19:10

PN001331

26-35 anketa.indd 31

6.6.2013 23:19:34

STRANA 32

cestování

proč ne?! – ČERVEN 2013

ILUSTRACE: Antimultivitamin

26-35 anketa.indd 32

6.6.2013 23:19:46

INZERCE

„O ajurvédu, nejstarší léčebný systém na světě, se zajímám zhruba již deset let. Ani sám nevím, jak jsem k ní přišel. Zřejmě mi připadala jako šifrovaná zpráva z vesmíru. Celý život ale toužím po tom žít vyrovnaný život,“ říká Vyroubal, který cestuje za ajurvédskými léčebnými praktikami po celém světě, a o tom, že má k východní filozofii blízko, ho utvrdila i dvouměsíční cesta po Indii, na kterou se vydal před třemi lety. „Principem ajurvédy neboli „vědy o životě“ je harmonizace energií. Podle této nauky člověk přichází na svět jako energeticky vyrovnaná osobnost, ale nevhodnou stravou, stresem a špatnými myšlenkami se vnitřní energie vychylují. Cílem ajurvédy je dostat je zpátky do rovnováhy. Alespoň jednou ročně proto absolvuji desetidenní detoxikační proceduru zvanou panchakarma. Během ní dochází k vyčištění organismu postupně snižujícími se příděly vegetariánské stravy, olejovými masážemi, meditací, jógou a pitím přepuštěného másla na lačný žaludek, což má za následek důkladnou vnitřní očistu neboli lidově řečeno klystýr.“ „Po takovém pobytu si připadám odlehčený, zrelaxovaný a jako úplně jiný člověk,“ přesvědčuje Vyroubal, že přísný režim přináší své výsledky. „Ajurvéda ale není dogma a je velice liberální,“ dodává.

Sám jí maso i přesto, že ajurvéda tvrdí, že jeho konzumace stahuje člověka k zemi. Nevyhýbá se ani dobrému vínu. „Vyznávám střední cestu – někde mezi duchovním Buddhou a hédonistickým Zorbou,“ vysvětluje.

Přestože domovem ajurvédy je Indie, doporučuje spíše návštěvu ajurvédských center v Evropě. „V indické oblasti Kerala, kde se tento léčebný systém zrodil, jsou stovky zařízení různých úrovní.

Někde ale přesto může mít člověk zvyklý na západní standard problémy s hygienou a dalšímu může vadit daleká a dlouhá cesta.“ Podle svých zkušeností by nedal dopustit zejména na německé pětihvězdičkové centrum Parkschlösschen, kde se ajurvéda praktikuje již dvacet let a kde působí tým německých, indických i srílanských lékařů, pod jejichž dohledem je každému návštěvníkovi naordinována individuální terapie. Přepuštěné máslo tu ale nemine nikoho, byť je servírováno na stříbře. Že ta celá indická medicínská očista zní poněkud drasticky? „Ajurvéda není wellness,“ podotýká Vyroubal. „Pokud má mít detoxikační pobyt ty správné účinky, musí člověk překousnout i ty méně příjemné zážitky. Člověk by se měl soustředit jen na sebe, na své tělo a mysl. Proto se nedoporučuje na detoxikační pobyty jezdit v páru. Na pokojích není ani rádio, ani televize. Chybí připojení k internetu a nikde nehraje žádná hudba.“

26-35 anketa.indd 33

PN001342

Detox: Ajurvéda v parku Petr Vyroubal, partner advokátní kanceláře Vyroubal, Krajhanzl, Školout

6.6.2013 23:19:51

cestování

proč ne?! – ČERVEN 2013

ILUSTRACE: Kakalík

Relax: Osobní concierge Simona Svobodová, ředitelka VIP servisu Letiště Praha Troufám si tvrdit, že kvalitních nadstandardních neboli VIP služeb je dnes okolo nás relativně málo. Pokud bych měla doporučit jednu pro náročné cestovatele, kteří chtějí mít vše na míru připraveno, pak by to byla služba osobního concierge. Její náplní je splnit i nesplnitelné, vědět i to, co vědět nemůžete, zkrátka umět vyhovět všem požadavkům a přáním zákazníka. Taková služba například existuje v několika bankovních ústavech, v lokální a méně privátní verzi také v luxusních hotelích.

26-35 anketa.indd 34

6.6.2013 23:19:55

PN001282-2

STRANA 34

STRANA 35

ILUSTRACE: David BÖHM

Moře: Prima voda na Menorce Jiří Jelínek, výkonný ředitel Cestovní kanceláře FISCHER Menorku dávám jako tip na jeden z nejkrásnějších Baleárských ostrovů. Je stále méně známá a méně navštěvovaná než třeba Mallorka nebo Ibiza, ale já osobně jsem zde prožil jednu z nejkrásnějších dovolených. Především mohu doporučit jihovýchodní část ostrova,

která se jmenuje Punta Prima a kde si můžete užít menší písečné pláže. Na Menorce je úžasné také cestování, projít se kolem starobylé Citadely nebo strávit celý den v hlavním městě Mahon, které má největší přírodní přístav ve Středozemním moři.”

PN001282-2

INZERCE

26-35 anketa.indd 35

6.6.2013 23:19:59

STRANA 36

36-43 Tokyo.indd 36

město zn. doporučeno

proč ne?! – ČERVEN 2013

6.6.2013 22:57:49

STRANA 37

Za dveřmi Jarní Tokio voní jasmínem, dřevěným uhlím a dobrodružstvím. Je to město, které má spoustu srdcí, každé tepající v jiném rytmu.

A ve vzduchu je cítit ještě něco, co vás přiměje porušit vlastní dlouho vštěpovaná pravidla a ukáže vám, co všechno se dá najít za zavřenými dveřmi.

TEXT: Lucie TVARŮŽKOVÁ – FOTO: Lee CHAPMAN

36-43 Tokyo.indd 37

6.6.2013 22:58:02

STRANA 38

J

město zn. doporučeno

pochutnávat na snídani v nejlepší sushi restauraci světa.

Vlastně ani nevím, jestli je nejlepší. Jmenuje se Daiwa. V prestižních žebříčcích nefiguruje. Michelinskou hvězdu nemá. A každý hygienik by ji, při prvním pohledu do kuchyně, na místě zavřel. Přesto je před ní šest dní v týdnu v půl šesté ráno taková fronta, že lidé na konci té fronty budou čekat na místo uvnitř nejméně tři hodiny.

Přesně v šest hodin vyjde ven jediná zdejší číšnice, zavěsí do dřevěných háků praporky se jménem restaurace a odpočítá první skupinu hostů, kteří mohou dovnitř.

Pocit být mezi prvními dvanácti je z těžko popsatelných důvodů k nezaplacení. Jisté je, že vás všechno nutí zažít to znovu. „Dovnitř” je bar, dřevěná deska a nad ní regál z průhledného plastu, dvanáct

stoliček a nad nimi „vlaková” polička na odložení tašek, tři usměvaví mistři sushi a vedle nich tři sudy rýže namočené v cukru a rýžovém octu. Číšnice rozdá hrnky se zeleným čajem a misku velmi silné miso polévky. Pak to začne. Sushi mistři přímo na pult před vás položí hromádku nakládaného zázvoru a začnou servírovat to nejlepší, co jejich dodavatelé v noci sehnali na sousedním trhu.

To nejlepší je zároveň to nejlepší, co rybáři v posledních čtyřech dnech ulovili ve světových vodách po celé planetě.

Zhruba čtyři dny sem trvá cesta tuňáku ulovenému na druhém konci světa, v Nové Anglii. „Sem” znamená do Tsukiji, největšího rybího trhu na světě. Místa, kde se ročně prodá ryb a mořských plodů za šest miliPN001334

e čtvrt na šest ráno. Je zima. Táhne sem od řeky a nese s sebou vůni dlouho neodvezených odpadků. Všude kolem to rachotí, vrčí a troubí. Jako byste byli přímo uprostřed velké dopravní zácpy, jen ji nevidíte. Na zemi se válejí kusy roztrhaného polystyrenu a policisté chodící kolem, pyšní na svoje sněhobílé holínky, se tváří přísně a slavnostně zároveň.

Přede mnou i za mnou ve frontě stojí samí malí Japonci v tmavých oblecích.

Nikdo nedočkavě nepodupává nohama.

Všichni čtou noviny – redakce druhých největších na světe Asahi Shimbun je hned přes ulici – nebo na Facebook dávají svůj první ranní status. Někteří z nich se možná zrovna chlubí svým přátelům tím, že si za čtyřicet pět minut budou

proč ne?! – ČERVEN 2013

36-43 Tokyo.indd 38

6.6.2013 22:58:10

PN001334

36-43 Tokyo.indd 39

6.6.2013 22:58:26

STRANA 40

město zn. doporučeno

proč ne?! – ČERVEN 2013

Vpravo mrakodrap Mori Tower ve čtvrti Roppongi je se svými 238 metry pátou nejvyšší budovou v Tokiu.

Kromě kanceláří společností jako Allan & Overy, Goldman Sachs či Pokémon Company tu sídlí i Mori Art Museum.

Star Bar ve čtvrti Ginza ukrytý ve sklepní místnosti patří mezi nejlepší bary na světě.

Desáté narozeniny oslavuje Mori Art Museum výstavou o lásce a všech jejích podobách.

Toto je fotografie Yoshinagy Masayukiho s názvem Gothic-Lolita.

ard dolarů a odkud se vozí kluzké maso do těch nejlepších restaurací světa. Majitel Daiwa Shinichi Iro nakupuje každý den ryby od patnácti stálých dodavatelů, pět z nich se specializuje jen na tuňáky. Hlavně kvůli japonskému apetitu ryby, která je na vymření. „Lidé sem chodí hlavně na meguro toro – maso z nejtučnější části tuňáka, z břicha. Teď je to ta nejvybranější lahůdka, před takovými třiceti čtyřiceti lety by se ničeho takového ani nedotkli,” říká Shinichi Iro. V Daiwě není žadné menu, žádný jídelní lístek. Jíte to, co chtějí sushi mistři, ne co chcete vy. Rychlostí patnáct kusů za čtyřicet minut. Kuchař vyrábí další porci, až když máte snědeno.

Sushi se totiž má jíst ihned po udělání, aby z něj ještě bylo cítit teplo kuchařových rukou.

36-43 Tokyo.indd 40

BARY, KDE SE NĚCO DĚJE Tokio není jedno město. Je to město plné měst, které vás naučí, že to nejlepší se vždy skrývá na těch nejméně pravděpodobných místech a vedou k tomu často nenápadné dveře. Třeba jako do SCAI The Bathhouse, galerie vybudované z dvě stě let starých veřejných lázní, považované za jednu z nejlepších galerií současného umění v Asii. Nebo do úchvatného muzea moderního umění Mori Art Museum schovaného v 53. patře bezpohlavního mrakodrapu ve čtvrti plné hlasitě hovořících amerických expatů.

SCAI The Bathhouse najdete ve staromódní čtvrti Yanaka. Místě plném hřbitovů a chrámů, obchodů, cukráren, čajoven a restaurací, jejichž interiér naposledy někdo předělával v 60. letech. Čtvrti nabité zvláštní klidnou energií, která je nejkrás-

nější těsně před západem slunce. Zdejší hlavní obchodní třída, Ginza Yanaka, je dlouhá jen 175 metrů, ale dá se na ní utratit celé odpoledne.

Mori Art Museum žije na jiné planetě, v samém srdci ultramoderního Roppongi. Čtvrti, kde jsou nejdivočejším projevem nočního života čím dál oblíbenější „happening bars” – polosoukromé kluby, kam japonské ženy v domácnosti, páry, singles a zahraniční byznysmeni chodí na hodně divoké „hry pro dospělé”. Nejvíce jich najdete trochu víc na sever v Kabuchiko, čtvrti, kterou dřív obývaly hlavně gejši a dnes hlavně hodinové hotely. Adresu žádného happening baru vám nedám, protože jsou ilegální! Ale nevadí-li vám místa mimo zavedené turistické trasy a vydýchané prostory, kde to eroticky jiskří, zkuste najít místní odnož pařížského klubu Le Baron.

6.6.2013 22:58:27

PN001291

36-43 Tokyo.indd 41

6.6.2013 22:58:42

město zn. doporučeno Galerie SCAI The Bathhouse vybudovaná z bývalých veřejných lázní patří k nejprogresivnějším v Asii.

V současné době tu vystavuje japonská malířka Miwa Ogasawara, která na svých plátnech zachytila náladu po jaderné havárii ve Fukušimě.

Interiér butiku italské značky Prada navrhlo architektonické duo Herzog & de Meuron.

Půjdete-li z Roppongi nahoru, a já to vřele doporučuji, zastavte se na Omotesando, té nejluxusnější ulici na světě. Nemusíte tu jen nakupovat, i když všichni hlavní inzerenti v Proč ne?! by byli určitě rádi, stačí se dívat. Omotesando je megalomanská edice Kdo je kdo světové architektury: Tadao Ando (Omotesando Hills), Toyo Ito (Tod´s), Bruno Moinard (Cartier), Kaplického Future Systems (Comme de Garcons), ti všichni tu stavěli. Nejkrásnější budova, místní pobočka Prada, patří švýcarskému duu Herzog & de Meuron.

Jako jinde v Tokiu ale i tady platí, že to nejlepší – v tomto případě nesmírně talentované místní designéry – ukrývají zastrčené ulice čtvrti jménem Harujuku na jih od hlavní třídy.

PŮLNOČNÍ MICKEY MOUSE Z venku to vypadá jako obyčejná desetipatrová kancelářská budova, v níž podle oprýskané omítky sídlí firmy, kterým se zrovna moc nedaří. Je jich tu plno, na informační tabuli u hlavního vchodu je asi dvacet různých log. Na kancelářskou budovu je tu v jedenáct večer nečekaně rušno. A navíc jsme v Shinju-ku, čtvrti známé bouřlivým nočním životem, ne úředníky.

Do výtahu nastupuje asi stošedesátikilová Japonka, na sobě má jen džínové šortky, puntíkatou podprsenku od plavek a na hlavě čelenku s mickeymousíma ušima.

Mizí ve dlouhé chodbě v šestém patře, na níž je čtrnáct dveří. Za každými z nich se evidentně něco děje.

Abyste se se dozvěděli co, musíte je otevřít. Může za nimi být fantastická restaurace, hodinový hotel, karaoke bar, taneční klub, klub zaměstnávající hostesky pro bohaté byznysmeny, bar, kde se scházejí příznivci Mickey Mouse a kde Japonka z výtahu pracuje jako barmanka, anebo něco eroticky temného, kam evidentně nejste zváni, a tak se dveře ani neotevřou.

Podobných budov plných překvapení jsou v Tokiu desítky. V jedné takové, ve čtvrtém patře, na nejhorším konci nejluxusnější tokijské čtvrti Ginza, těsně vedle železničních koleji, má svůj miniaturní bar i Hidetsugu Ueno. Jeho jméno se objevuje v prestižních žebříčcích pravidelně. Na seznamu nejlepších barmanů světa.

Sám to shazuje tím, že je to proto, že je jediný japonský barman, který umí pořádně anglicky. Původně totiž neměl být barmanem, ale vystudovaným manažerem s vysokoškolským titulem z Ameriky. Ze studií sběhl k barmanství a léta sbíral zku-

PN001324-1

Jedna z oblíbených tokijských atrakcí – změť přechodů pro chodce před nádražím ve čtvrti Shibuya.

proč ne?! – ČERVEN 2013

Ilustrační foto: Getty Images a Mori Art Museum

STRANA 42

36-43 Tokyo.indd 42

6.6.2013 22:58:43

STRANA 43

šenosti v legendárním tokijském podniku Star Bar pod vedením mistra oboru Hisashi Kishiho. Svůj vlastní bar, miniaturní High Five, otevřel z těžce naspořených peněz teprve před pár lety.

Je tu jen deset míst, šest okupují Uenovi čínští fanoušci, skupina barmanů z Hong Kongu, kteří si natáčejí na kameru každý jeho pohyb. Abyste to pochopili. Ueno je rocková hvězda asijské barmanské scény, takže když na pult vyndá asi deset shakerů z celého světa a začne čínským barmanům vysvětlovat drobné, ale klíčové vady každého z nich, řinčí hosté nadšením. Nejlepší shaker je samozřejmě japonský.

Můžete pochybovat o tom, jestli tenhle podivín, který se moc rád poslouchá, patří mezi nejlepší barmany světa. Můžete o tom pochybovat zhruba tak do prvního drinku. Nemají tady žádné menu, protože Ueno tvrdí, že pozná, co vám chutná. Myslím, že je to pravda. Řekněte mu jen barvu, pocit nebo vlastnost –

drink, který za pár minut přistane před vámi, bude patřit mezi ty nejlepší, které jste kdy pili.

Zatímco pobyt v baru High Five vyžaduje hlavně fantazii, v Golden Gai, šesti miniaturních barových uličkách, to chce hlavně odvahu. Většina zdejších barů (je jich tu prý přes dvě stě) je tak malých, že čtyři hosté znamenají plno a pět nacpáno k prasknutí. Zkuste Square, Plastic Model nebo Hair of the Dog. Ano, řada z nich působí, jako by vypadla z novinových textů o české metanolové aféře, a ano, z většiny zdejšího saké se vám po víc než jedné sklence bude značně motat hlava.

Jenže čím víc se motá hlava, tím snadněji se zpívá. Karaoke bar z filmu Ztraceno v překladu Karaoke Kan (konkrétně pobočka ve čtvrti Shibuya) je jen tři stanice odsud a má otevřeno až do rána. Písnička, kterou Bill Murray zpíval za dveřmi místnosti 601, se myslím jmenovala „More than This”.

Stačí nalistovat.

V Daiwě není žadné menu, žádný jídelní lístek. Jíte to, co chtějí sushi mistři, ne co chcete vy.

PN001324-1

Ilustrační foto: Getty Images a Mori Art Museum

INZERCE

36-43 Tokyo.indd 43

6.6.2013 22:59:18

STRANA 44

auta

proč ne?! – ČERVEN 2013

Stařečci na výletě Jako na školním srazu, kde se chce každý vytáhnout, jak mu to sluší a pálí. Tak vypadala stovka nablýskaných old timerů na přehlídce Concorso d`Eleganza u italského jezera Como.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: BMW AG

44-51 veterani.indd 44

7.6.2013 6:07:08

STRANA 45

44-51 veterani.indd 45

7.6.2013 6:07:17

PN

STRANA 46

C

vaká to a škytá, stařík ne a ne se pořádně nadechnout... Sedmdesátiletý americký veterán se právě pokouší nastartovat dědečka ještě o pár desítek let staršího.

Jay Moore stojí skloněný nad motorem svého Rolls Royce Phantom II Continental a přemítá, kam přesně sáhnout do motoru s koženým klínovým řemenem, aby jeho miláček přestal kuckat a konečně se už rozjel.

Poslední jarní víkend je pěkně studený, ale neměl by být. Vždyť dnes tu má proběhnout automobilová promenáda, jakých v Evropě ani na světě mnoho není.

Necelá stovka nablýskaných aut už stojí vyrovnaná v parku u vily d`Este. Od králů silnic z dvacátých let až po ultramoderní koncepty ze slavných severoitalských studií Zagato nebo Pininfarina.

Pánové si na poslední chvíli rovnají svá pestrobarevná saka, dámy v kostýmcích si na hlavách usazují klobouky.

Až vykoukne sluníčko, letošní Concorso d`Eleganza začne.

auta Lago di Como není úplně blízko Milána. Ale není ani příliš daleko, aby se už za dob koňských povozů nestalo výletním místem italských boháčů. Zasněžené Alpy vykukující zpoza strmých zelených kopců mi tolik připomínají norské fjordy.

Vrmmm. Po silnicích dnes sviští italské červené bouráky. Ale i malé fiátky a silniční cyklisté mířící na horskou túru.

Je tu v úzkých uličkách trochu těsno – jedna víkendová “casa” se na strmých svazích a podél jezera lepí na druhou.

A pak se zničehonic mezi těmi mnoha domy objeví aristokratické zahrady a paláce, jako je i opulentní hotel Villa d`Este.

Dnes tady přespává stovka milovníků automobilových veteránů, ale významní hosté sem jezdí už od šestnáctého století.

Když tu v roce 1929 vznikla přehlídka automobilů, jezdily sem vozy podobné těm, jaké vlastní Jay Moore. Mercedesy, Rolls Roycy, domácí Isotty Fraschini.

Vlastnit vůz v téhle době, to také znamenalo vlastnit auto, v němž bylo místo nejen pro majitele, ale především pro

proč ne?! – ČERVEN 2013

Jsou tu veteráni z 20. let i ultramoderní koncepty italských designérů

Automobilová přehlídka Concorso d`Eleganza se koná v hotelu Villa d`Este už od roku 1929

44-51 veterani.indd 46

7.6.2013 6:07:26

PN001301-1

" &" " * $ " ) " % " %+ "

" & " "$ " & & " &

& " & ) $ ( ) " %

& &

# $+

" & " & $ $ &+ ( " & ") "( (

'''

*

44-51 veterani.indd 47

7.6.2013 6:07:33

auta

STRANA 48

Lagonda LG 45 Rapide z roku 1937

Bentley S1 Continental z roku 1959

Aston Martin DB4 GT Zagato z roku 1961

Ferrari 212 export z roku 1951

jeho řidiče. A nejen tehdy. Zatímco se Jay Moore dohaduje s motorem svého Rolls Royce, holandský obchodník s vínem Hans Hulsbergen, stojící hned vedle, mi s hrdostí oznamuje, že dnes jeho a jeho manželku na slavnostní defilé poveze řidič nizozemské královské rodiny. Bude možná řídit nejkrásnější auto svého života, říkám si, když ho vidím nasedat do kabrioletu značky Hispano Suiza, který už v roce 1929 stál úctyhodných dvacet tisíc dolarů.

Ale pozor, Jay Moore už svého “fantoma” nastartoval. Motor si spokojeně brumlá a nadšený majitel tak má jistotu, že by jeho vůz mohl zvládnout slavnostní jízdu během dnešního odpoledne. Tedy skoro jistotu. S automobilovými staříky se vyplatí mít trpělivost. Až bude svého Rollse za pár hodin zase startovat, kdoví jak to dopadne. A to je na světě automo-

44-51 veterani.indd 48

proč ne?! – ČERVEN 2013

bilových veteránů vlastně úžasné. I ten sebevíc nablýskaný motor dokáže kdykoliv pořádně zazlobit.

Moorovo zelené kupé z roku 1933 je posledním vozem, který navrhoval ještě sám zakladatel značky Henry Royce.

Americký majitel a vášnivý sběratel aut ho nechal do Itálie přepravit jen pro dnešní dva dny prestižní přehlídky. Jenže abyste tu mohli prezentovat svůj vůz, nestačí jen vlastnit jeden z nejraritnějších automobilů na světě. Nemusí vám stačit ani to, že ho sem jako necháte na vlastní náklady přepravit v kontejneru přes půl zeměkoule. Ani že s ním vyhrajete slavnou výstavu v Pebble Beach. Když tu chcete patřit mezi stovku vyvolených majitelů old timerů, musíte za to dokonce nemálo zaplatit. Zájemců je každý rok stále více než místa v zahradách luxusního hotelu Villa d`Este.

PLNOKREVNÍCI A TROJZUBCI To přirovnání ke školnímu srazu opravdu sedí. Podle ročníků, typů a dovedností jsou auta srovnána do několika tříd. Áčko jsou králové silnic, béčko plnokrevníci, céčko jsou staronové tváře. Déčko jsou jen samé vozy Aston Martin. V éčku mezi sebou soupeří splašení koně a trojzubci, tedy rozumějte Ferrari a Maserati. Třída F se jmenuje kalifornské snění a jsou v ní samé nádherné roadstery. Speed and style, tedy rychlost a styl, to je další třída G. Háčko patří letos Lamborghini, které slaví 50 let. A v poslední třídě jsou samé nadupané závodní stroje. Nejstaršímu motor má ročník 1928, nejmladší 1965.

A pak je tu ještě mimo soutěž, jen tak pro potěchu milovníků aut, sedm zcela speciálních motorů (a také nádherných kapot kolem), z nichž většina toho zatím moc nenajezdila -

7.6.2013 6:07:33

STRANA 49

konceptuální výtvory turínských a milánských, britských i japonských mistrů karosářů: nejvíc mě baví nový dvanáctiválec BMW od Pininfariny, Mc Laren P1, výroční a také vyzývavý Aston Martin CC100 a karbonové kupé Alfa Romeo.

Na seznamu majitelů jsou národnosti z celého světa: i když je jasné, že většina z nich jsou majetní lidé, mnozí také jedni z nejvyhlášenějších sběratelů automobilových veteránů. Přes to všechno jedno jméno na seznamu vyčnívá mezi ostatními. Módní návrhář Ralph Lauren.

Není jen na seznamu. Stojí tu hrdě opřený o svoji černou bugatku. Tohle tedy je opravdu plnokrevník! Bugatti 57SC Atlantic – pýcha slavné Laurenovy sbírky aut a jeden z vůbec nejkrásnějších vozů na světě. Hodnota: 40 milionů dolarů. Takové byly vyrobeny jen čtyři.

Oblá kráska z roku 1938 je mistrovský

karosářský kousek od Jeana Bugattiho, syna zakladatele značky. Autu se říká “papež” podle jména jeho prvního majitele, tehdejšího váženého zákazníka Bugatti ve Velké Británii Richarda Popea a dnes bude v soutěži patřit k velkým favoritům.

VŠICHNI CHTĚJÍ VYHRÁT Ano, jako na každé přehlídce, i tady se odehrává prestižní soutěž. Výhra znamená nejen radost pro majitele, ale nazíráno kupeckýma očima i další zvýšení hodnoty vozu. Nakonec, je tu jeden výborný byznysmen vedle druhého. Všichni chtějí soutěžit, nikdo nechce prohrát. A všichni se přitom usmívají. Dvojice řeckých rejdařů, hedgeoví investoři z Ameriky i Evropy, majitelé farmaceutických firem, architekt anebo prostě jen rentiéři nebo profesionální sběratelé veteránů.

Áčko jsou králové silnic, béčko plnokrevníci, céčko jsou staronové tváře.

PN001335

INZERCE

44-51 veterani.indd 49

7.6.2013 6:08:00

auta

STRANA 50

Lamborghini 350 GTV z roku 1963

Lancia Sibilo z roku 1978

Bandini 750 Siluro z roku 1955

Fiat 8V z roku 1953

Zní to možná podivně, ale jediná žena, která tu dnes usedla za volant, je vdova po Bertholdu Albrechtovi, spolumajiteli německých supermarketů Aldi.

Porota od rána obchází jednoho majitele za druhým. Ten vždy stojí připravený u svého auta, vždy patřičně oblečený, náležitě době a stylu svého auta. Baví mě pozorovat ten rituál, kdy majitel ukazuje porotcům auto ze všech stran, prezentuje zachovalost interiéru, původní prvky a jako trumf vždy odhalí motor. Klíčky vsune do zapalování, nohu briskně připraví na plyn a modlí se, aby se zrovna tohle nastartování před porotou podařilo.

A pak většinou přichází ještě jeden zlatý moment, a to když majitel sáhne hluboko do kufru nebo tašky a vytáhne desky s výstřižky dobových článků svého auta. Má je tu skoro každý a každý je na ně pyšný.

Jdu si jeden takový příběh poslechnout.

44-51 veterani.indd 50

proč ne?! – ČERVEN 2013

Zelený Aston Martin DB 4 GT s bílými kruhy. Brit David Eyles ho vlastní díky své ženě Brendě. Ta ho sice koupila již svému předešlému manželovi, ale to už je smutnější část příběhu tohoto nádherného auta. Je to na svou dobu ultralehký supersport o váze 1225 kilogramů s ručně vyráběnou karoserií od Zagato, závoďák, který svého času pořádně na okruhu provětral závodník F1 Jim Clark.

Opodál od elegantních ohybů Aston Martinu mě zaujme hnědé sci-fi auto.

Otevírám katalog a listuji na pořadové číslo 76: Lancia Sibilo. Koncept budoucnosti z roku 1978 – hranaté tvary, hnědá barva, digitální nápis na zadní straně, kulatá okýnka jako v lodi. Nádhera. Vloni ho zde na aukci nakoupil milánský architekt Corrado Lopresto, sběratel rarit.

Uděluje se tu i cena pro posádku, která nejlépe ladí se svým vozem. Mými favo-

rity jsou manželé Briggsovi z Austrálie, posádka MG Magnette K3 z roku 1933.

Majitelé velké těžařské společnosti navlečení v retro závodních kombinézách jsou v Evropě se svým autem už pár týdnů. Nedávno právě dokončili deštivý závod Mille Miglia - prestižní túru, kterou tenhle vůz s číslem 39 na dveřích vyhrál ve své třídě už před osmdesáti lety. Deštivo je i dnes, a tak co každou čtvrthodinu majitelé berou do ruky hadříky, z kapot motoristických nádher smývají kapky a znovu leští chromové značky. Blížíme se do finále, chystá se vyhlašování cen.

Je zajímavé, že ačkoliv má Concorso d`Eleganza jako přehlídka dlouhou historii, její prestiž jí vracejí až v posledních letech noví organizátoři a sponzoři - jsou to ve většině firmy z Německa – automobilka BMW nebo hodinářská firma A. Lange & Söhne. Právě v ateliéru téhle

7.6.2013 6:08:01

STRANA 51

Porsche 356 A z roku 1957

Speciální rytina znaku závodu zdobí pouzdro hodinek pro vítěze

Bugatti 57SC Atlantic z roku 1938 - vítěz přehlídky

Vítěz Ralph Lauren obdržel hodinky Lange 1 od A. Lange & Söhne

prestižní značky mechanických hodinek z Glasshütte poblíže Drážďan si jdu prohlédnout cenu pro vítěze dnešní parády, hodinky Lange 1 Timezone se speciální rytinou loga závodu. Kdo je asi oblékne na ruku?

Vozy postupně najíždějí před porotu, britský moderátor se zdraví s posádkou a ke každému autu má připravenou dojemnou historku. Je to show. A jestli je tu dnes někdo zběhlý v showbyznysu a parádění se na přehlídkách, je to módní designér Ralph Lauren. Během víkendu v Cernobbiu shrábne všechny hlavní ceny a s pokorou sobě vlastní nasedne do černé bugatky, uvolněně zamává a za symfonického zvuku vycházejícího ze čtyř výfuků se minimálně na rok zase ztratí. Aby se třeba za rok zase mohl vrátit. Jeho sbírka je totiž tak unikátní, že rozhodně stojí za to ji dávat na odiv.

44-51 veterani.indd 51

NA SKOK K JEZERU Vždy druhý den je přehlídka přístupná i veřejnosti. Majitelé se obvykle vyskytují poblíž svého auta a rádi odpovídají na dotazy fandů, kteří auta milují stejně jako oni, jen si tyto krasavce většinou mohou dovolit jen vyfotit. Anebo si třeba můžou dovolit porsche, ale jen takové, které má trošku vyšší výrobní číslo než 001. Řekl bych, že až nebudete letos vědět, jaký dárek si přát (nebo dát), výlet k jezeru Como poslední květnový víkend příští rok garantuji jako jeden z nezapomenutelných momentů. A vůbec nejlepší bude vyrazit na výlet přes hory s nějakým staříkem na čtyřech kolech. To ostatně můžete kdykoliv.

Možná si můžete dovolit Porsche nebo Ferrari, ale tady uvidíte vozy s výrobním číslem 001.

Galerii automobilů z Concorso d`Eleganza najdete na life.ihned.cz/auto

7.6.2013 6:08:22

film

STRANA 52

proč ne?! – ČERVEN 2013

Všichni moji slavní S trochou nadsázky by se dalo říct, že Zuzana Mináčová patří k inventáři filmového festivalu v Karlových Varech.

Slavné herce, režiséry a producenty zachycuje svým objektivem již 45 let. Ze svých fotografií a postřehů z Varů i jiných filmových festivalů sestavila knihu, která se bude křtít právě na festivalu na břehu říčky Teplá.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Zuzana MINÁČOVÁ

Č

ím jsou herci slavnější, tím je s nimi focení snazší. Vědí, co po nich chcete, zapózují vám nebo vám zahrají malou scénku,“ pochvaluje si slovenská fotografka, která před dvěma lety oslavila 80. narozeniny.

Z papírových obálek pak na stůl vykládá desítky a desítky fotografií, které na největší tuzemské filmové akci pořídila. Je to jedna legenda stříbrného plátna vedle druhé – Tony Curtis, Miloš Forman, Ben Kingsley, Antonio Banderas, Eli Walach, Robert Redford a zástupy dalších. „Kdo přijel, toho jsem vyfotila,“ usmívá se žena, která se na studium fotografie vrhla hned po válce, kterou částečně strávila v Osvětimi. Přežila a svůj nový život posléze zasvětila fotografii a Slovenskému filmu, pro který fotila a díky němuž také cestovala po filmových festivalech. Jejím snímkům věnoval hotel Thermal stálou fotogalerii připomínající slavné hosty mezinárodní přehlídky. Teď výběr z jejích fotografií vychází i knižně. Autobiografická kniha Život fotografky se bude slavnostně křtít právě během letošního karlovarského festivalu.

52-55 vary.indd 52

„Na fotografování na festivalech je nejdůležitější navázat kontakt s těmi slavnými lidmi, které fotíte. Dneska mají všichni teleobjektivy a fotograf s hercem se většinou ani nepotkají. Ale když se vám podaří na pár okamžiků navázat osobní kontakt, jsou snímky úplně jiné. Nikdy přitom nevíte, jak ten který člověk zareaguje, a nikdy nevíte, jak to dopadne. Ale většinou to dopadne dobře. Herci jsou na to, že je budete fotit, zvyklí a vědí, co mají dělat.“ Díky jejímu osobnímu kouzlu, snadno zapamatovatelnému obličeji a drobounké postavě si ji řada slavných filmových tvůrců okamžitě zamilovala. Woody Harelson si ji přátelsky vodil po Varech za ruku a společně s jejím synem, režisérem Matějem Mináčem, který dramatické osudy své rodiny zachytil ve snímku Všichni moji blízcí, obědvali na jednom z karlovarských mostů, John Cleese odehnal všechny fotografy a jen pro ni se vesele pitvořil, Keira Knightley jí pomáhala s fotografováním a Robert Redford si od ní nechal líbit i šťouchání do zad. Jak probíhá se slavnými herci komunikace? „Já se s každým domluvím slovensky,“ směje se.

Navíc má podle svých slov školu z moskevského festivalu, který se svého času střídal s přehlídkou v Karlových Varech. „Ten byl nejhorší. Tam byl takový bordel, to si nedokážete představit. A neveřím, že by tam dnes byl nějaký pořádek. Jenže vždycky platí, že čím větší průšvih zažijete, tím lepší pak můžete vyprávět historky.“ A tak může vzpomínat na to, jak se k americkým hercům neznalý personál choval neomaleně, i na to, jak Lino Ventura po peripetiích s ubytováním odmítl opustit svůj hotelový pokoj, nechal se Mináčovou nafotit a spěšně odjel či jak úplně náhodou potkala neohlášeného Richarda Burtona. „Oproti Moskvě tehdy jsou Karlovy Vary úplný ráj. Víte, kdy bude tiskovka, můžete si tam sednout, připravit se, nafotit vše potřebné a víte, co se bude dít pak.“ Bujarý večírek? „Ne, lidé mají hroznou představu o všech těch večírcích. Zase tak divoké to není. I když se nepředpokládá, že přijedete do Varů a půjdete si lehnout v devět hodin,“ usmívá se, ale pak přizná, že přeci jen občas došlo na „florentinská bílá rána“ – to když se v baru Florentina s proskleným stropem večírek protáhl až do brzkého rána...

6.6.2013 23:21:11

STRANA 53

Zuzana Mináčová fotografuje Olinku Schoberovou před hotelem Thermal.

Tony Curtis, 1968 „Můj vůbec první snímek z Karlových Varů. Tehdy byla taková zvláštní atmosféra, nikdo moc nevěděl, co se bude dít, a do toho sem přijela tato americká hvězda. Zaslechla jsem, že má slovenské kořeny, tak jsem na něj zkusila promluvit maďarsky. A on uměl!“

Dolores Chaplin, 1999 Vnučka Charlieho Chaplina takto zasněně zapózovala v kavárně. „Myslím, že je svému dědečkovi hodně podobná.“

Václav Vorlíček, Petra Černocká, Marie Drahokoupilová, Květa Fialová, 1980 Filmová partička vtipkuje na karlovarském golfovém hřišti. „Ta fotka je zajímavá tím, že vznikla v době, kdy byl golf skutečně exkluzivní záležitostí.“

52-55 vary.indd 53

Jiří Menzel a Salma Hayek, 1997 „Salma Hayek patřila k nejkrásnějším herečkám, které jsem na festivalu potkala, a fotografování s Jiřím Menzelem je vždy zábavné.“

6.6.2013 23:21:11

film

STRANA 54

proč ne?! – ČERVEN 2013

Bohumil Hrabal, 1984 „Hrabal mi před focením řekl, že nemusí pořád vyprávět, ale že umí i dobře naslouchat. Tak vznikla tato fotografie.“ Ben Kingsley, 2001 „Zpočátku byl velmi nepřístupný, pak ale viděl nějaké mé fotografie a k fotografování svolil.

Na domluvené focení přišel dokonale připravený i s makeupem. Připadal mi trošku ješitný.

Rozhodně to nebral na lehkou váhu.“

Keira Knightley, 2002 Herečka do Varů přijela na samém počátku své slavné kariéry – v tomtéž roce na sebe upozornila ve filmu Blafuj jako Beckham. „Říkala, že sama chtěla být fotografkou, a protože ji ještě nikdo neznal a moc si jí nikdo nevšímal, pomáhala mi s focením.“

John Cleese, 2004 Hvězda Monty Pythonů zaskočila drobounkou Mináčovou svou výškou. „Měřil asi dva metry.

Stála jsem tam mezi ostatními fotografy úplně bezradně a on si mne všiml a odvedl si mě stranou.

Všechny ostatní fotografy poslal pryč a udělali jsme celou sérii takových vtipných snímků.“

Miloš Forman, Otakar Vávra a Jiří Menzel, 1990 „Profesor a jeho žáci. Miloš Forman a Jiří Menzel na svého mentora nedali dopustit a měli i stejný smysl pro humor.“

52-55 vary.indd 54

6.6.2013 23:21:36

PN001330

u&; B GJMNPW_ [z}JULZ QBU ` L TPCx 4LVQJOB u&; HFOJzMO` QBOUFS SPvO`LV .'' ,BSMPWZ 7BSZ

52-55 vary.indd 55

6.6.2013 23:21:52

STRANA 56

fotostory

proč ne?! – KVĚTEN ČERVEN 2013

CESTA KOLEM SVĚTA FOTO: Filip ŠLAPAL – STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

NA NOC V LA Kožený kufřík Prezident Acajou, Louis Vuitton, 13 200 Kč; luxusní mafiánské podkolenky, Gallo, Reports, 700 Kč; Edt Voyage, Hermés, 30 ml, 1 675 Kč; kožené pouzdro na karty Dandy, Reports, 3 200 Kč; katalog k výstavě Marilyn, Jízdárna Pražského hradu, 1 200 Kč; hodinky Breitling, UniTime, ocel, všechna časová pásma, kožený řemínek, Carollinum, 258 200 Kč; hedvábný motýlek Dolce Gabbana, 2 580 Kč; barevná fotografie Fur, Formento + Formento, Yellow Korner, 1 490 Kč.

56-59 fotostory.indd 56

6.6.2013 23:03:43

STRANA 57

VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP Taška Neverfull Damier Canvas, Louis Vuitton, 18 600 Kč; béžový kašmírový pléd Society, Flamant; ikonické holiny Hunter, Beltissimo, 3 790 Kč; šampaňské Ice Imperial, Moet & Chandon, v prodeji ve specializovaných prodejnách jako Gurmetum nebo Kratochvílovci, 1 390 Kč; plavky La Perla, bikiny 6 800 Kč, podprsenka 5 300 Kč, kožené pouzdro na iPhone; ručně šité, www.vpokojicku.cz, 440 Kč; černobílá fotografie Swimwears, George Hoyningen-Huene, Yellow Korner, 1 690 Kč.

56-59 fotostory.indd 57

6.6.2013 23:03:57

STRANA 58

fotostory

proč ne?! – KVĚTEN ČERVEN 2013

WEEKEND V PAŘÍŽI Béžová taška Longchamp, Pliage Cuire, Beltissimo, 12 490 Kč; štětec na pudr Dior, ve vybraných parfumeriích, 1 530 Kč; cestovní pouzdro na vůně by Kilian, 1 690 Kč; náplň Eau de Parfum 50 ml, 1 990 Kč; obojí Ingredients, černá tanga s řetízkem, La Perla, 3 300 Kč; kašmírová maska na oči, Gant, 3 699 Kč (součást sady, pléd a ponožky); krajkové pouzdrové šaty Gant, 8 499 Kč; boty Saint Laurent, Simple Concept Store, 23 000 Kč; vůně Eau Moheli, Diptyque, 100 ml, Simple Concept Store, 2 350 Kč; balzám na rty Eva Lom, Ingredients, 500 Kč; e-mailové náramky, Hermés, large, 11 500 Kč, a mega large, 16 000 Kč; černobílá fotografie Jill, Gamma Agency, Yellow Korner, 1 490 Kč.

56-59 fotostory.indd 58

6.6.2013 23:04:11

STRANA 59

VÝLET NA SRÍ LANKU Cestovní taška Diesel Black Gold, Diesel, 9 060 Kč; kašmírová šála, Lezard Stole, Louis Vuitton, 16 400 Kč; klobouk Diesel Black Gold, Diesel, 3 360 Kč; plavky Gant, 1 299 Kč; kávové kapsle Decaffinato, 99 Kč, Capriccio, 99 Kč a Linizio Lungo, 104 Kč, vše Nespresso; digitální fotoaparát Leica D-Lux 6, 17 990 Kč s pouzdrem, 2 590 Kč, www.megapixel. cz; sluneční brýle Possession, Louis Vuitton, 11 600 Kč; žabky, Louis Vuitton, 8 300 Kč a barevná fotografie Monks in waterfalls, Yellow Korner, 1 390 Kč.

56-59 fotostory.indd 59

6.6.2013 23:04:24

hodinky hod

STRANA 60

proč ne?! – ČERVEN 2013

Když si troufnete na zaoceánskou výpravu, doporučujeme hodinky BREITLING Superocean 42 v limitované edici v modré barvě s vodotěsností do 1500 metrů.

Až tři sta metrů hluboko se můžete potopit s hodinkami AUDEMARS PIGUET Royal Oak Offshore Diver.

Letošní model je prvním vyrobeným z odolné keramiky.

Fifty Fathoms od značky BLANCPAIN je jeden z tradičních modelů potápěčských hodinek. Původní se na svět vynořil v roce 1953, ten letošní si stále drží kouzelný retro design.

Mořský orel v keramice?

To je tento nový model GIRRARD PERREGAUX Sea Hawk. Hodinky jsou vodotěsné do 300 metrů a mají odpočítávadlo doby ponoru.

V jachtařské marině se můžete slunit s novými IWC Portuguese Yacht Club na ruce. Hodinky mají integrovaný sčítač minut a hodin.

PN001340

Potápky Ať už se chystáte brázdit Jadranem na jachtě, nebo se potápět v Egyptě, tyhle časomíry vám pomohou vrátit se z mořských vln a hlubin včas.

TEXT: Jan BABKA

60-61 hodinky.indd 60

6.6.2013 23:06:24

PotĂĄpÄ&#x203A;Ä?skĂĄ italskĂĄ klasika znaÄ?ky PANERAI model Luminor Marina 1950. MajĂ­ patentovanou pĂĄkovou ochranu korunky, jsou vodotÄ&#x203A;snĂŠ do 100 metrĹŻ a majĂ­ rezervu chodu 3 dny.

STRANA 61

Hodinky odolnĂŠ proti pĹŻsobenĂ­ magnetickĂ˝ch sil o hodnotÄ&#x203A; 15 000 gaussĹŻ, tedy asi patnĂĄctkrĂĄt vĂ­ce neĹž jinĂŠ modely â&#x20AC;&#x201C; to je novinka od znaÄ?ky OMEGA z Ĺ&#x2122;ady Seamaster.

NejlepĹĄĂ­ start v regatÄ&#x203A; slibuje ROLEX Oyster Perpetual Yacht Master II dĂ­ky unikĂĄtnĂ­mu mechanickĂŠmu odpoÄ?Ă­tĂĄvadlu s pamÄ&#x203A;tĂ­. VydrŞí 300 metrĹŻ pod vodou, model Deep Sea aĹž 3900 metrĹŻ.

AvantgardnĂ­ sportovnĂ­ hodinky ULYSSE NARDIN Black Sea kombinujĂ­ ocel a keramiku s gumou, jsou vodotÄ&#x203A;snĂŠ do 200 metrĹŻ a majĂ­ rezervu chodu 42 hodin.

Hodinky ZENITH El Primero Striking Ten sice nejsou klasickĂ˝m modelem hodinek â&#x20AC;&#x17E;potĂĄpekâ&#x20AC;&#x153;, ale funkce stopek s pĹ&#x2122;esnostĂ­ na desetinu vteĹ&#x2122;iny se mĹŻĹže pĹ&#x2122;i sportu hodit.

KdyĹž vĂĄm vĂ­tr napne plachty, mĹŻĹžete na hodinkĂĄch LOUIS VUITTON Tambour Spin Time Regatte v klidu sledovat ubĂ­hajĂ­cĂ­ hodiny dĂ­ky rotujĂ­cĂ­m Ä?ervenĂ˝m kostiÄ?kĂĄm.

PN001340

INZERCE

60-61 hodinky.indd 61

6.6.2013 23:13:47

PN001289

parfémy

STRANA 62

proč ne?! – ČERVEN 2013

Pohádková lehkost Červnový mix z nejzajímavějších novinek jsme namíchali v poměru 2:1. Dva parfémy okouzlují svou lehkostí a ten třetí svou tajemnou hloubkou.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ

BEZ HAPPY ENDU?

NA OSTROVĚ VŮNĚ: Diptyque Eau Moheli PARFUMÉR: Olivier Pescheux INGREDIENCE: ylang ylang, růžový pepř, pačuli, vetiver, benzoin a fazole tonka Moheli – jeden ze tří komorských ostrovů vtěsnaných mezi africké pobřeží a Madagaskar – je místo, kde se mimořádně daří stromu jménem kananga vonná s bílými kvítky jinak známými pod jménem ylang ylang. Právě extrakt z těchto omamně vonících květů je dominantní složkou nového přírůstku do obšírné řady parfémů francouzské značky Diptyque. Ylang ylang, který je oblíbenou parfumérskou ingrediencí, tu rozeznívá naplno, protože je také jedinou květinou, která v kompozici dostala prostor. A tak má člověk výjimečnou příležitost vychutnat si ho naplno.

A výsledek je poměrně překvapivý, neboť parfém nevoní těžce a sladce, jak by člověk předpokládal, ale svěže žlutozeleně, jako by ožila šťavnatá květena ostrova prozářeného sluncem. Eau Moheli je tak příjemným letním překvapením a dopřát si ho můžete v butiku Simple Concept Store.

62-63 parfem.indd Odd1:62

VŮNĚ: Ys Uzac Pohadka PARFUMÉR: Vincent Micotti INGREDIENCE: lístky shiso, jasmín, tomka vonná, davana, labdanum, vanilka, slaměnka, šuškarda vonná, šalvěj, tabák, kůže Tuzemská síť parfumerií Fann by ráda přilákala i náročnější zákazníky, a tak spustila projekt haute parfumerie. Vlajkovou lodí nové, limitované nabídky by se měla stát švýcarská značka Ys Uzac, která vznikla teprve v roce 2011 a chce jít cestou elegance s kapkou extravagance. Je pravda, že každý z jejích parfémů rozhodně nepřipomíná nic, na co by byl zákazník zvyklý z poliček poboček Fann. Pohadka je parfém, při jehož tvorbě se parfumér nechal inspirovat stejnojmennou skladbou Leoše Janáčka.

Tady se ale jedná o melancholický příběh, u něhož není jisté, zda skončí happy endem. V internetové diskusi kdosi napsal, že se jedná o ztělesněný smutek, a považuji to za trefné přirovnání. Spíše než veškeré květiny totiž cítím převážně kouřovou vůni tabáku a kůže. Jako by člověk čichal k nějakému rituálnímu ohništi, kde se vonná kvítka a byliny proměnily v prach. Není to vůně, ze které by vám srdce plesalo, ale je to parfém pro určitou náladu.

ORANŽOVÁ VŮNĚ: Hermès Les Colognes Eau de mandarine ambrée PARFUMÉR: Jean-Claude Ellena INGREDIENCE: mandarinka, marakuja, jantar Francouzský módní dům se rozhodl, že milovníky parfémů nebude šetřit a po dámské novince Jour d’Hermès přichystal hned dvě nové pánské kolínské vody – Eau de mandarine ambrée a Eau de narcisse bleu.

V kolekci jich je tak rovných pět a značka spoléhá na to, že si je zákazníci zamilují natolik, že jim jedna nebude stačit. Oranžová novinka má v sobě opravdu něco pomilováníhodného. Je průzračně jednoduchá a přitom sofistikovaná. Základ tvoří mandarinka, ale ne ta upatlaně nasládlá, nýbrž lehce nahořklá, jako kapičky, které pouští oranžová slupka, když ovoce loupete. Komplexnost pak dodává trošku exotické marakuji a jantar vše lehce prosvítí a prohřeje svým medovým teplem. Eau de mandarine ambrée je povedeným pokusem o rehabilitaci kolínských vod v pánských koupelnách. Je dostatečně svěží, jemná a nevtíravá na to, aby nepřerazila vše okolo, ale zároveň je rozeznatelná natolik, aby svého nositele zahalila do oparu upravenosti. Skvělá volba pro ty pány, kteří si místo výrazných parfémů potrpí na klasickou mužnou eleganci.

6.6.2013 23:35:21

PN001289

& ! ! ! "%

! " ! " ! '

" " ! & ! &! ! " $

"$ %

### %

62-63 parfem.indd Odd1:63

6.6.2013 23:35:31

zoom

STRANA 64

proč ne?! – ČERVEN 2013

Ať už na chatě v Brdech, nebo na exotickém ostrově na druhé straně světa. Dovolená vašich snů může vypadat jakkoli, ale vždy musí mít styl. Vyberte si tedy z našich letních tipů.

Pánské sandály značky Prada zaujmou jednoduchým, ale působivým designem. Info o ceně v obchodě, prodává PRADA.

Každý správný muž u sebe musí mít nůž a taky skládací opékač buřtů. Bez toho bychom si léto nedokázali představit.

Cena 289 Kč, prodává VICTORINOX.

Pánská brož s námořnickými motivy z letní kolekce značky Louis Vuitton.

Cena 11 700 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

64-66 zoom.indd 64

6.6.2013 23:37:07

STRANA 65

MĂ­sto p proutÄ&#x203A;nĂŠho koĹĄĂ­ku se skvÄ&#x203A;le hodĂ­ i tato k kabelka od Salvatore Ferragamo.

Cena od 56 000 KÄ?, prodĂĄvĂĄ SALVATORE FERRAGAMO.

JednodĂ­lnĂŠ plavky jsou opÄ&#x203A;t v mĂłdÄ&#x203A;.

Tento model od Hermès navíc dokåŞe zakrýt i ťirťí boky.

Cena 15 400 KÄ?, prodĂĄvĂĄ HERMĂ&#x2C6;S.

Francis Kurkdjian vytvoĹ&#x2122;il pro Jean Paula Gaultiera novou verzi legendĂĄrnĂ­, osmnĂĄct let starĂŠ vĹŻnÄ&#x203A; Le Male. ModernÄ&#x203A;jĹĄĂ­ parfĂŠm Le Beau Male vonĂ­ po levanduli, mĂĄtÄ&#x203A; a pelyĹ&#x2C6;ku.

Cena od 1190 KÄ? za 40 ml, prodĂĄvajĂ­ vybranĂŠ parfumerie.

INZERCE

PN001341

64-66 zoom.indd 65

6.6.2013 23:37:22

STRANA 66

zoom

proč ne?! – ČERVEN 2013

Přívěsek ze žlutého a bílého zlata ve tvaru letadla s vrtulkami zdobenými diamanty vás bude provázet na všech cestách.

Cena 39 700 Kč, prodává TIFFANY & CO.

Pestrobarevné sandálky Sergio Rossi jako by vyzývaly k cestě do Mexika.

Cena 22 970 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 18.

Lehce zvlněné vlasy jako od moře dokáže vykouzlit Sea Salt Spray od Label.m.

Cena 420 Kč, prodává TONI&GUY.

adresář

64-66 zoom.indd 66

AUDEMARS PIGUET, Pařížská 5, Praha 1, tel.: 222 312 230; BELTISSIMO, Obecní dům, U

LA PERLA, Široká 15, Praha 1, tel.: 222 317 629; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812

Prašné brány, Praha 1, tel.: 222 315 803; CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890;

774; NESPRESSO, Pařížská 10, Praha 1, tel.: 222 315 182; PAŘÍŽSKÁ 18, Praha 1, tel.: 224 216 407;

DIESEL, Pařížská 28, Praha 1, tel.: 222 317 647; DIOR, Pařížská 4, Praha 1, tel.: 222 310 134;

PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; REPORT‘S, V Kolkovně 5, Praha 1, tel.: 224 813 948;

DOLCE&GABBANA, Pařížská 28, Praha 1, tel.: 222 315 382; FLAMANT, Slovanský dům, Na Příkopě

ROLEX, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

22, Praha 1, tel.: 221 451 790; GANT, pasáž Myslbek, Na Příkopě 19, Praha 1, tel.: 224 233 562;

tel.:224 814 779; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1, tel.: 221 771 677;

GIRARD-PERREGAUX, Staroměstské náměstí 16, Praha 1, tel.: 222 312 535; HERMÈS, Pařížská 12,

TIFFANY & CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; TONI&GUY, Dlouhá 13, Praha 1, tel.: 222 32

Praha 1, tel.: 224 817 545; INGREDIENTS, Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 224 239 477; KLENOTNICTVÍ

00 56-8; YELLOW KORNER, pasáž Myslbek, Ovocný 8, Praha 1, tel.: 224 829 084; VICTORINOX,

DUŠÁK, Na Příkopě 17, Praha 1, tel.: 224 213 025; KRATOCHVÍLOVCI, www.kratochvilovci.cz;

Jungmannovo náměstí 5, Praha 1, tel.: 224 282 819

6.6.2013 23:37:30

' ) " " , * $' . $ "' + $$ '") ' * ', ) * , . ' " $ " * # ) - "

" $ ', . ' , ") # " * " " ,

! (/ % / % ' ' "' -

PN001287-2

3257 3URFš1H " _ UHSUR LQGG pn_titulka_cerven.indd Odd4:3

3.6.2013 16:06:19

/

0

372 + + 9 7 # * & <71 )* &4% # )$3% &3+9 ;>&$) *% -$(+7$ '7 2% ** -+ 379-9&% -1+; &% + ; @* 3'97'= &3+9 -2$-1 ; *$ 3; 2$7 3;+9 ?- *+37 & * * &;>'+** &4%) -2%371+&:). *719 * & <71 )* &4% # )$3% 37+&% $ 1 $7($*" ; *" 1. +* *71+; * 3) 3$ * 1"$ -2 3*+37$ 9*' *+37$. + (= ; *" 1 3 ;=?* 9&% ;=3+ 71; *($;+9 '+*3719' % ;+ +7 3*+37% -+#= 9&% % 3 ; 1+?) ?% + 8AA + 8AAA ) 71:. =7+ 3'97 * -2%371+& -1+ -1+ 3$+* (= &3+9

;= ; *= 371+&'= 3 97+) 7$ '>) * 7 #+; *%) '7 1 &3+9 #1+*+) 71= 17$ '+; *>)$ * &;=44% + $ (*% $*37 * % + 3 7> 3-+( #($;+37$ -2 3*+37$. %7 &7 ; 3; 7 <71 ):. %7 &7 ; 3; 7 1 $7($*".

1 # , 2%'+- ,5 1 # ! 1' = *'1 PN001257-2

pn_titulka_cerven.indd Odd4:4

3.6.2013 16:06:20