PROC NE?! April 2012

PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOV

d u b e n / 2 0 1 2

KONEČNĚ PŘES ČTYŘICET?!

Daniela Peštová o kariéře, třech dětech, patetických chlapech a ranním pohledu do zrcadla

PN tit duben 2012.indd Odd3:1

2.4.2012 16:20:18

PN tit duben 2012.indd Odd3:2

PN001080

2CUUKQP HQT 5V[NG

PN

2.4.2012 16:20:24

24#*# 2CĥÈŀUM¶ VGN 7 2TCīPÃ DT¶P[ VGN .'6+Ī6û 24#*# 6GTOKPCN VGN

STRANA 3

editorial

proč ne?! – DUBEN 2012

Konečně přes 40?!

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, žádné vrásky, povadlé tváře, smutné oči... ...toto je motivační vydání proč ne?! pro všechny ženy, které dříve či později zamíří k zásadní hranici 40 let nebo už ji s úspěchem pokořily. A zároveň pro všechny muže, kteří je během té strastiplné cesty budou podpírat, držet za ramena a hladit po vlasech.

Nejsem žena a ani mi není čtyřicet, a tak přiznávám, že jsem si toto téma nechal poradit.

Prý existuje kniha, která se jmenuje Konečně přes 40! Hurá, zajásal jsem. Bláznivé, vyřkl jsem po přečtení, o čem taková kniha může být. Představit si, že bychom magazín věnovali tomuto tématu? proč ne?!

Podle anotace téma vypadalo následovně: Zralé ženě patří svět. Málo žen, které překročí čtyřicítku, se ubrání strachu z blížícího se stáří. Spisovatelka Susanna Kubelka proč ne?! tento strach vyvrací jako uměle vyvolaný a zbytečný. Ukazuje silné stránky a přednosti zralé ženy v rozdílných oblastech. Kniha proč ne?! je nejen zábavně napsané, je něčím víc: ukazuje ženám cestu k novému sebevědomí, nezatíženému zbytečnými předsudky.

Stále to bylo příliš obecné.

O něco víc pomohla klíčová slova titulu : Ženy Osoby středního věku Psychologie osobnosti Sexualita Partnerské vztahy Seberealizace Stárnutí Sebevědomí Motivace Pozitivní myšlení A tak jsme doufám vybrali přesně to, co chcete. Například: Vidět topmodelku s hranolkami v ruce jak přiznává, že není dokonalá.

Donutit pár mužů, aby nahlas řekli, že existuje minimálně jedna věc, v níž jsou ženy lepší.

Přečíst si dojemný příběh top manažerky, jíž se ve čtyřiceti letech narodil první syn.

Slyšet, že chlapi, kteří si najdou mladší, jednou stejně budou litovat.

Byla to správná volba?

Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

PN duben 03_05.indd 3

6.4.2012 18:37:49

PN001073-3

PN duben 03_05.indd 4

6.4.2012 18:37:49

obsah

STRANA 5

proč ne?! – DUBEN 2012

Úhel pohledu: Muži a ženy v byznysu – 6 Čtyři muži českého byznysu si vybrali ženy, které obdivují.

V čem jsou lepší, než oni?

Osobnost: Vanda Wolfová – 14 O tom, jaký je přechod z vrcholného byznysu k dětským plenkám, si s jednou z nejvýše postavených českých manažerek povídal Jan Babka.

Esej: Jan Budař o ženách – 20 Herec Jan Budař se svěřuje s tím, co na ženách nikdy nepochopil.

A asi ani nikdy nepochopí.

6 Rozhovor: Daniela Peštová – 22 Jak vypadá život topmodelky po čtyřicítce prozradila Daniela Peštová.

Fashionstory: Viva la vita! – 30

48

Jarní móda prozářená sluncem podle Jany Kapounové a Matúše Tótha. k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Zblízka: Jak vypěstovat krásu – 38 Veronika Miškovská a Bet Orten se vydaly do Athén za trochu svérázným znalcem léčivých bylinek.

Móda: Salvatore Ferragamo – 42 Šéfredaktor Hospodářských no novin: i Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ Spolupracovníci Autoři: Jan BUDAŘ, Radka HRDINOVÁ, Jan MARKOVIČ Fotografové: David TURECKÝ, Matúš TÓTH, Filip ŠLAPAL, Marek NOVOTNÝ Styling: Klára TOMÁNKOVÁ Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e-maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, Head of Magazine Sales, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Milena HOUŽVIČKOVÁ, tel.: +420 233 071 638 mobil: +420 603 196 619, Fax: +420 233 072 710 milena.houzvickova@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Šárka HAMPEISOVÁ, tel.: +420 233 071 460 mobil: +420 732 582 464, fax: +420 233 071 710 sarka.hampeisova@economia.cz Martina KRUPIČKOVÁ, tel.: +420 233 071 304, mobil: +420 731 421 400, fax: +420 233 072 700 martina.krupickova@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Krása: Estetika a etika – 48 Majitel klinik estetické medicíny Roman Šmucler a optik Filip Žilka diskutují o tom, co všechno jsou lidé ochotni kvůli vzhledu podstoupit.

Autoview: Jak si jen vybrat... – 54 Obří Hummer, nebo malinký Mini Cooper? PR manažerka Zuzana Poláčková si vyzkoušela obojí.

Menu: Je libo steak? – 58 Po tom nejlepším hovězím pátrala Radka Hrdinová.

Hodinky: Kouzlo Cartier – 64 Nejjemnější hodinářská práce, titěrné detaily a originální design. Jak se vyrábějí skvosty od Cartier?

30

Look: Rtěnky – 68 Lesky na rty jsou out, teď je řada na rtěnkách.

Parfémy: Extra třída – 70 Tři parfémy, které vás dostanou do kolen.

Zoom – 72 Nějžhavější novinky, které byste zaručeně měli mít jako první.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište ilem. na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e-mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

72

PN001073-3

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Topmodelka Daniela Peštová (Czechoslovak Models) v oblečení Prada a se šperky Boucheron na fotografii Matúše Tótha. (více info na str. 30)

Italská značky proslavená botami patří k Florencii jako mozzarella k pizze. S dcerou jejího zakladatele se potkala Veronika Miškovská.

PN duben 03_05.indd 5

6.4.2012 18:37:52

STRANA 6

úhel pohledu

proč ne?! – DUBEN 2012

Muži a ženy byznysu Požádali jsme známé české byznysmeny, aby vybrali jednu ženu, která je v něčem lepší než oni sami.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: David TURECKÝ

Radim Dita Stejskalová PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:6

6.4.2012 17:17:43

STRANA 7

Ditu Stejskalovou, generální ředitelku agentury Ogilvy Public Relations, si vybral podnikatel Radim Jančura. Imponuje mu svojí schopností vybrat si do týmu správné lidi a umět je navíc dobře řídit.

Jaký je nejlepší recept, jak po čtyřicítce zvládnout práci, rodinu i samu sebe?

Dita Stejskalová: Pokud o něm někdo ví, sem s ním. Asi zkoušet všechno možné – nechat si, co funguje, a ostatní vyměnit za něco jiného, ideálně s nadhledem a s humorem. A co se týče věku – jak říkala Coco Chanel, do konce života mi bude 39 let.

Do dvojice si vás vybral Radim Jančura. Co z něj dělá výjimečného muže?

DS: Radim je vizionář. Jde za svou vizí, boří zavedená klišé a nebojí se překonávat překážky. Líbí se mi na něm, že lidem kolem sebe ukazuje, že i ty nejsmělejší představy se mohou povést, pokud máte chuť, odvahu a nebojíte se spoléhat na zdravý selský rozum. Svým smyslem pro detail a neustálou nespokojeností dokáže to, na co jiní nestačí. A je to férový chlap.

V čem jsou ženy v byznysu lepší než muži?

DS: Ženám jde více o harmonii celku, vztahy, praktičnost. Nepotřebují tolik ukazovat, že na to mají, a prosazovat se na úkor ostatních.

Jak by podle vás vypadal byznys bez mužů?

DS: Chyběla by armáda „tučňáků“ v černo-šedých oblecích. Ale také pestrost a adrenalin.

V čem je Dita Stejskalová lepší než vy?

Radim Jančura: Dita je skvělá manažerka. Je neustále velmi pozitivní, dokáže vše s přehledem a s úsměvem zvládnout. Oproti mně je skvěle organizovaná a disciplinovaná. Dita má určitě také lepší cit na lidi, dokáže si vybrat do týmu ty správné kolegy a dokáže je také mnohem lépe řídit. Já si o sobě například vůbec nemyslím, že jsem dobrým manažerem svých zaměstnanců. I ve Student Agency toto mé kolegyně zvládají mnohem lépe než já.

V čem jsou ženy v byznysu lepší než muži?

RJ: Mají určitě pro řadu věcí mnohem lepší cit a smysl pro detail. Dokážou do manažerské práce vetknout určitě větší míru vkusu a elegance, než my „neotesaní muži.“ Zvládnete dělat více věcí najednou, jako to umějí ženy?

RJ: Asi ano. Jsem schopen dělat x věcí naráz – je to moje přirozenost. Stejně jako se i moje firma věnuje vícero oborům současně a de facto ve všech vyniká.

Snažím se nebýt obětí své práce, nevysedávat na neproduktivních „pracovních obědech“, ale řešit vše rychle, napřímo.

To mi pak umožní zvládnout mnohem více a řadu věcí i naráz současně.

im Jančura PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:7

6.4.2012 17:18:04

STRANA 8

úhel pohledu

proč ne?! – DUBEN 2012

Majitel humpoleckého pivovaru Stanislav Bernard obdivuje fotografku Markétu Navrátilovou. Nejen za její krásné snímky, ale i za to, že se dokázala prosadit mezi špičkové fotografy profesionální cyklistiky, například i na Tour de France.

Jaký je nejlepší recept, jak po čtyřicítce zvládnout práci, rodinu i samu sebe?

Markéta Navrátilová: Myslím, že je nejen ku prospěchu věci (ale také těch, se kterými žiji a pracuji) příliš o tom nepřemýšlet. Vím, co mne čeká v několika následujících měsících, ale na roky dopředu neplánuji. Proč také? Stejně neexistuje univerzální návod jak žít. Život bude takový, jaký si ho vzhledem ke svým možnostem a schopnostem uděláte.

Do dvojice si vás vybral Stanislav Bernard.

Co z něj dělá výjimečného muže?

MN: Vnímám ho jako někoho, kdo umí na přednášce zvednout 300 mladých lidí ze židlí, stejně tak, jako si dokáže získat respekt deseti chlapů v hospodě po vesnickém fotbálku. A k tomu je samozřejmě nutná nejen velká dávka charismatu, velkorysosti, jakési vnitřní ušlechtilosti a samozřejmě především vlastního názoru, nadhledu a nadsázky, ale také dlouholetá konzistentnost v tom všem.

V čem jsou ženy v byznysu lepší než muži?

MN: Nevěnuji se byznysu v té čisté podobě, proto z vlastní zkušenosti jen vím, že je to ve většině případů otázka příležitosti a osobních preferencí více než schopností. Toho, co si vzhledem k mateřským a rodinným povinnostem mohou či chtějí dovolit a co jim ještě za to stojí, a co už ne.

Nejkrásnější dárek, jaký jste kdy dostala od muže?

MN: Jakékoli hmotné či nehmotné dary budou působit nepatřičně ve srovnání s banální pusou od tříletého syna.

PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:8

V čem je Markéta Navrátilová lepší než vy?

Stanislav Bernard: Je to excelentní fotografka, mino jiné je dvorní fotografkou našeho firemního magazínu Vlastní cestou. Mám od ní doma několik nástěnných fotografií a dělají mi opravdu velikou radost.

V čem jsou ženy v byznysu lepší než muži?

SB: Myslím si, že to není o ženách a mužích, ale o pracovitosti, nápadech, kreativitě, důslednosti, empatii a mnoha dalších vlastnostech, ale ne o pohlaví.

Jak by podle vás vypadal byznys bez žen?

SB: Byl by asi šedivější a smutnější. Přece jenom ženy, zvláště pokud jsou noblesní, jsou vždy oživením, třeba i v okamžicích, které jsou vážné a ve kterých jde o hodně peněz.

Nejkrásnější dárek, jaký jste kdy dal ženě?

SB: Vlastnoručně jsem upletl šperk a vyrobil dřevěné boty pro svoji ženu Helenu. Radost z takového dárku měla velikou a musím říci, že jsem z toho měl dobrý pocit i já.

Markéta Na 6.4.2012 17:18:19

STRANA 9

Navrรกtilovรก Stanislav Bernard PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:9

6.4.2012 17:18:27

STRANA 10

úhel pohledu

proč ne?! – DUBEN 2012

Ivana Tvrdíková

Vladimír Kov PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:10

6.4.2012 17:18:38

STRANA 11

Vladimír Kovář, majitel softwarové společnosti Unicorn, si jako výjimečnou ženu zvolil Ivanu Tvrdíkovou. Někdejší ředitelka odboru aplikací v České spořitelně byla před lety jednou z mála manažerek v oblasti IT. Pro Kováře je příkladem skvělé klientky: přísné a náročné, ale zároveň spravedlivé.

Jaký je nejlepší recept, jak po čtyřicítce zvládnout práci, rodinu i samu sebe?

Ivana Tvrdíková: Po čtyřicítce už to není takový problém! Znáte sebe i své okolí a máte své věci dobře zvládnuté. To po třicítce to bylo horší!

Do dvojice si vás vybral Vladimír Kovář. Co z něj dělá výjimečného muže?

IT: Je výjimečný vším. Vším, co se mu podařilo v profesi, v rodině. I ty spletené copánky z vlasů, které někdy nosí, jsou výjimečné (i když na mě až moc).

V čem jsou ženy v byznysu lepší než muži?

IT: Ženy jsou schopny řešit paralelně více úkolů a mají větší míru empatie (nerady tráví čas planými diskusemi). Jistě je toho víc...

Jak by podle vás vypadal byznys bez mužů?

IT: Hrůzná představa. Vždy jsem měla kolem sebe muže a drtivá většina z nich byli velmi dobří kolegové.

ovář PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:11

Nejkrásnější dárek, jaký jste kdy dostala od muže?

IT: Určitě to byl zlatý starožitný náramek od manžela za narození prvního dítěte.

V čem je Ivana Tvrdíková lepší než vy?

Vladimír Kovář: S paní ředitelkou Tvrdíkovou jsem se seznámil při práci Unicornu pro Českou spořitelnu. Potkávali jsme se pravidelně na kontrolních dnech projektů. Dodnes je pro mě perfektním příkladem profesionála mezi manažery v našem IT oboru. Vždy perfektně připravená, naprosto korektní. Nikdy nám nic neodpustila, ale na druhou stranu byla naprosto spravedlivá, a tak si s ní i ti vlastní užili. Například mi jednou řekla: „Dneska to bylo na všech projektech příkladné, jen těm svým IT manažerům sdělte, že měli ve slově rizika dvě chyby.“ Mám ji moc rád.

Zvládnete dělat více věcí najednou, jako to umějí ženy?

VK: Tak například když přemýšlím, nezapomínám dýchat.

Myslíte si, že si žena vybírá muže, nebo si muž vybírá ženu?

VK: Myslím, že se obvykle snaží oba. Snaží se všichni. Někdy si třeba vybírá žena ženu a muž muže. Táta říkával: „Lidé se mají mít rádi. Pokud to jde, tak opačného pohlaví.“ Nejkrásnější dárek, jaký jste kdy dal ženě?

VK: Písničku.

6.4.2012 17:18:49

STRANA 12

úhel pohledu

Lucie Sedliská je spolumajitelkou jazzového klubu U staré paní a koncertní lodi Jazzboat. Možná právě díky tomu umí skvěle improvizovat v krizových situacích, což na ní oceňuje i bývalý politik, nynější člen vedení skupiny PPF Vladimír Mlynář.

Jaký je nejlepší recept, jak po čtyřicítce zvládnout práci, rodinu i samu sebe?

Lucie Sedliská: Ještě mi není čtyřicet, ale asi by bylo dobře se prostě ze všeho nezbláznit. Pečlivě rozlišit důležité a nedůležité věci. Pracovat efektivně a ne pořád. To platí i pro domácnost. Miluji svoji rodinu, ale potřebuji každý den čas sama pro sebe. Alespoň chviličku.

Jeden indický guru mi radil, ať se alespoň na deset minut denně zamknu v koupelně. V jednom hektickém období jsem to dělala a ono to fungovalo. Je třeba poslouchat své tělo, a pokud vám nějak naznačí, ze už nemůže, poslechnout ho a zvolnit tempo. Další pravidlo: jeden měsíc v roce pauza – úplně, jen s rodinou. My jsme naposledy byli v Malajsii měsíc v dřevěném domečku bez teplé vody, bez internetu. K pití byla voda, k jídlu rýže a čerstvá ryba. Dlouho jsem si tak dobře neodpočinula.

V čem jsou ženy v byznysu lepší než muži?

LS: Prostě umějí dělat více věcí najednou.

Jak by podle vás vypadal byznys bez mužů?

LS: Nedokážu si to vůbec představit.

Mužská představivost, bláznivé plány do budoucna, roztomilé snění o nemožných věcech... To strašně pomáhá a žene vás to pořád dopředu.

Nejkrásnější dárek, jaký jste kdy dostala od muže?

LS: Na předměty si moc nepotrpím. Nejkrásnější dárek je, když mi můj přítel po patnácti letech přinese kytičku, jen tak.

Do dvojice si vás vybral Vladimír Mlynář. Co z něj dělá výjimečného muže?

LS: Je to chytrý, hodný, věrný chlap, který navíc dobře vypadá.

PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:12

proč ne?! – DUBEN 2012

Vladim

V čem je Lucie Sedliská lepší než vy?

Vladimír Mlynář: Všechno, ale úplně všechno kolem svého byznysu zvládá s úsměvem a v pohodě. Ona prostě umí „jazzově improvizovat“ i v krizových situacích. A umí to určitě lépe než já.

V čem jsou ženy v byznysu lepší než muži?

VM: Jakékoliv zobecnění je zjednodušující: u většiny žen ale platí, že jsou empatičtější než muži. A platilo to i o byznysu.

A zda je to lepší? Asi jak kdy...

Zvládnete dělat více věcí najednou, jako to umějí ženy?

VM: Myslíte multitasking? Ne, to nezvládám.

Kdybyste měl být v příštím životě ženou, kým byste se chtěl stát?

VM: Zdravou a dobře provdanou ženou.

Možná bych si jen se svou manželkou prohodil role.

Myslíte si, že si žena vybírá muže, nebo si muž vybírá ženu?

VM: Jak kdo,a jak koho. V mém případě to bylo oboustranné.

Když se přete se ženou, chcete mít vždy poslední slovo?

VM: S manželkou se téměř nehádáme, neboť se oba držíme užitečné zásady: dřív než se začneš s manželkou nebo manželem hádat, popřemýšlej, zda důvod hádky bude důvodem k hádce i zítra, za týden nebo za rok.

Nejkrásnější dárek, jaký jste kdy dal ženě?

Manželce: naše děti.

6.4.2012 17:18:52

STRANA 13

imír Mlynář

Lucie Sedliská PN duben_06_13_dvojport.indd Odd1:13

6.4.2012 17:18:59

osobnost

STRANA 14

proč ne?! – DUBEN 2012

Syn je nejvděčnější práce, jakou jsem kdy měla Dvacet let dřela Vanda Wolfová od rána do večera.

Udělala hvězdnou manažerskou kariéru, vedla globální projekty.

Dnes, ve svých čtyřiceti letech, řídí zatím nejdůležitější projekt svého života, prvorozeného syna Markuse.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Ondřej KOŠÍK

J

e jednou z nejvýše postavených českých manažerek. V Praze zakládala pobočku komunikační skupiny Ogilvy a později měla přes Paříž namířeno za oceán do velkého amerického byznysu jako konzultant agentury pro společnost IBM. Na důležitém pohovoru řekla, že nerozumí novým technologiím a je ráda, že zapne počítač. Klientka si ji následně vybrala pro celosvětový projekt.

Do úvah o velké kariéře ale zasáhla nemoc jejího otce. Amerika padla, klient ale o ní i tak projevil zájem. Zůstala v Paříži a občas létala z jednoho konce světa na druhý. Později se v divizi Ogilvy One stala regionální ředitelkou pro Evropu, Afriku a Blízký Východ. Poslední roky také hodně cestovala do Bratislavy, za přítelem, zpěvákem Richardem Müllerem.

Z topmanažerky jste matkou. Jaké to je?

To se snad ani nedá popsat. Najednou mi do života vstoupilo strašně moc lásky, kterou předtím člověk neznal. Samozřejmě i povinností, odpovědnosti

PN duben_14_19_wolfova.indd 14

a strachu. Jsem za syna neskutečně vděčná a mám z něj obrovskou radost.

Pracujete?

Už dříve jsme našli cestu, jak můžu pokračovat v práci, aniž bych létala po celém světě. Řešili jsme úkoly více přes e-maily, využívali konferenční hovory.

I teď se na mě kolegové obrací, jsem s nimi ve spojení. Ale spíš formou rady než nějakou aktivní účastí.

Co konkrétně v Ogilvy děláte? Radíte klientům s globálními reklamními kampaněmi?

Je ironií, že reklamu jsem vždy dělala spíš omezeně. Věnuji se oblasti, které říkáme marketing 360 stupňů. Zaměřuje se na to, jak zákazník vnímá informace například o produktech firmy. A jak je bude vnímat za pět let. Vlastně u nás v agentuře zastupuji klienta a dbám na to, aby na jeho projektech pracovali ti nejlepší lidé: od výzkumu po reklamu, PR a lobbing až po veletrhy.

Plánovala jste, jak do budoucna rozdělíte svůj život mezi práci a rodinu?

Já neplánuji. Vím, že to zní divně v sou-

vislosti s prací, kterou dělám. Ale tyhle životní věci nechávám plynout a velmi se mi to osvědčilo. Za dvacet let nastala spousta situací, kdy bych si mohla lámat hlavu, jak to bude vypadat za měsíc, za rok, za pět let, ale nechala jsem to být.

Když jsme překročili hranici tří měsíců těhotenství, tak jsem mluvila se svou šéfovou a šéfem a hledaly se jiné kroky a jiná řešení. Neříkám, kdy se vrátím aktivně do práce, firma to po mně ani nepožaduje. Víme, že když přijde ta doba, tak se o tom budeme bavit.

Nemáte pocit, že byste někde chyběla?

Nemám ten pocit. David Ogilvy říkal, že musíme najímat lidi, kteří jsou větší než jsme my, abychom se stali společností obrů, a ne trpaslíků. Zní to hezky, ale je těžké to dělat v reálném životě, protože lidi se bojí o svoje křeslo. Ale já myslím, že mám tým, který mě teď dokáže nahradit. Když odhlédnu od mateřství, tak si myslím, že se čtyřicítkou přišlo období zkušeností, většího klidu a rozhledu. Často si říkám: Aha, tuto situaci už jsem několikrát prožila. A dnes už jí můžu ře-

6.4.2012 19:07:43

STRANA 15

PN duben_14_19_wolfova.indd 15

6.4.2012 19:07:43

STRANA 16

šit s větším odstupem. Věci, ze kterých se mi dříve bortil svět, dnes už tak důležité nejsou.

Jak vidíte z dnešního pohledu prostředí, které firmy dokážou vytvořit pro ženy matky?

V naší firmě je prostředí vůči ženám přívětivé. Když jsem v agentuře začínala, vedla ji Shelly Lazarus, jedna z nejvlivnějších žen v Americe. Mojí šéfovou v Paříži byla Dánka, moje celosvětová klientka v IBM byla také žena. Takže já jsem s diskriminací nesetkala. Vím ale, že realita je často jiná. Pociťuji to teď hodně na sobě a na starších kolegyních, které se jako já rozhodly mít děti. Existuje strop, který pro ženy nenastavuje společnost, ale příroda nebo vlastní pocity. V mojí kariéře by byl další logický krok stát se generální ředitelkou velkého regionu, ale to bych doma trávila maximálně jeden víkend v měsíci, vedla dlouhé konferenční hovory a byla neustále on-line. Donedávna to pro mě bylo v pořádku, ale teď už to nechci dělat.

Chci si užít dítěte a být s ním.

Byl to pro vás překvapivý pocit, zažít ve čtyřiceti jinou vlnu radosti, než má člověk po vyhraném globálním tendru?

Richard jednou řekl krásnou větu, že si zasloužím mít dítě, protože budu skvělá matka. Doufám, že má pravdu. Nikdy jsem zarputile neříkala, že teď musím mít dítě. Ale bylo mi jasné, že to případně v mém věku bude dar. S velkou pokorou jsem přijala těhotenství, měla jsem samozřejmě velký strach, aby to dobře dopadlo. Dnes je malý na světě a pro mě je to nejkrásnější a nejvděčnější práce, jakou jsem kdy měla.

Jste jedna z nejúspěšnějších Češek v byznysu v zahraničí. Proč si myslíte, že jste se dostala ve firemní hierarchii tak vysoko?

V práci máme každé dva roky rozsáhlé hodnocení, kde se na člověka ptají určitého počtu kolegů, nadřízených, podřízených, klientů a dodavatelů. Po těch letech si dokážu udělat obrázek, co mým kolegům na mě vyhovuje a co ne. Cení si mojí velké otevřenosti v komunikaci: řeším problémy ve chvíli, kdy nastanou a řeším je bez nějakých politických her, což hlavně ve Francii bylo velmi podstatné. Kolegové si také váží toho, že když postavím tým, snažím se

PN duben_14_19_wolfova.indd 16

osobnost ho postavit z nejlepších profíků a zároveň se za ně peru.

A co na vás nemají rádi?

Tvrdé pracovní nasazení. Ale to ve Francii nemá rádo hodně lidí. Já jsem dokonce musela jít na kobereček k šéfovi lidských zdrojů ve Francii, protože jsem nutila lidi pracovat o víkendu, což je tam nepřijatelné. Řekla jsem jim, že do nějakého dne musí být práce hotová.

Když nebyla, tak by měli pracovat i o ví-

Další logický krok by byl stát se generální ředitelkou celého regionu, ale to bych doma trávila jeden víkend v měsíci.

Chci si užít dítě a být s ním.

kendu. Samozřejmě po čase v týmu zůstali jen kolegové a podřízení, kteří byli ochotni takové tempo přijmout.

Je tempo posledních let intenzivnější?

Je rozhodně intenzivnější i v zemích s velkou sociální jistotou, jako je Francie. Samozřejmě ta první vlna prošla USA a Anglií, kdy se ve velkém propouštělo a nenahrazovaly se pozice. Klienti neměli více peněz a hledali cesty, jak efektivněji využít peníze.

Přibývalo v téhle době i vaší konzultantské práce?

Ano. Moje role byla právě sednout si s nimi a vymyslet, jak se vše dá udělat levněji a s větším dopadem. Viděla jsem, že ta rychlá vlna propouštění byla efektivnější, protože Amerika a Londýn se

proč ne?! – DUBEN 2012

sice tehdy hodně otřásly, ale teď už mají výsledky. Naopak, jiné státy, Francie, Německo, tím prošly později. Nebylo tam takové hromadné propouštění, ale lidé, co odešli, se nenahrazovali. Proto se snažíme vymyslet nové cesty, jak efektivně zvládat více práce. Krize může být pozitivní katalyzátor. Patnáct let říkáme, že musí klient investovat víc do digitálních médií a vidíme, že se to v reálu děje až teď. A to je také díky tomu ekonomickému tlaku.

Jak rychle jste sama schopná v tak vysoké manažerské pozici zachytit nové trendy, které se dějí v digitálních médiích?

Snažím se vzdělávat, jezdím na různé konference, na festival reklamy do Cannes, ale i na barcelonský veletrh mobilních technologií 3G. Já sama se zajímám o mobilní marketing. Je úžasné znát všechny ty nové trendy v předstihu. S oblibou vzpomínám na to, jak jsem byla před patnácti lety na exkurzi v domě Billa Gatese, kde se obrazy samy upravovaly podle toho, jakou měl majitel náladu. A to bylo před patnácti lety!

Stejně zajímavé je to s trendy i dnes.

S Richardem Müllerem se znáte už velmi dlouhé roky, ale partnery jste se stali až mnohem později...

My se známe asi od mých čtrnácti let.

Já jsem totiž v tom věku dělala rozhovory do brněnských novin. A protože jsem byla tak mladá, mohla jsem mluvit s lidmi. se kterými se z politických důvodů rozhovory moc nedělaly. Takže jsem dělala rozhovory s básníkem Skácelem, spisovatelem Tomečkem. Anebo taky s Richardem Müllerem. Později jsem dělala produkční během televizních hudebních přenosů. Takovou tu desátou vzadu, co měla na starosti, aby umělci chodili včas na pódium. A znovu se potkávala s Richardem a kapelou Banket.

Byl tenkrát jedním z těch, kteří si na nic nehráli, nic po mně nechtěli. Naopak, když jsme cestovali, tak mě vzali pod svá křídla, takže jsem s nimi snídala a večer mě odvedli na pokoj, aby mě všichni nechali v klidu. Stali jsme se přáteli, kteří se vidí jednou začas. Pak jsem o něm roky jen slýchávala, něco četla o jeho vystoupeních, ať už pozitivních nebo negativních. Před šesti lety jsme se potkali v New Yorku. On tam tehdy točil desku.

6.4.2012 19:07:49

PN001087

PN duben_14_19_wolfova.indd 17

6.4.2012 19:07:51

STRANA 18

osobnost

proč ne?! – DUBEN 2012

FOTO: Pavla HODKOVÁ

Prošli jsme s Richardem padesát bloků na Manhattanu.

Seděli několik hodin v Central Parku. A pořád jsme si měli co říct.

Prošli jsme padesát bloků na Manhattanu a seděli několik hodin v Central Parku a měli jsme si pořád co říct. Mnoho měsíců se ten vztah pak vyvíjel, potkávali jsme se na různých koncertech, než vypukl v plné síle.

VANDA WOLFOVÁ (40) Od dětství hrála divadlo a psala články do brněnských novin, při VW XGL Xå XU QD OLVW LN\V H Y ěnovala PR pro karlovarský filmový IH VW LYD O 9 3 U D] H ] DNO i GD OD pobočku komunikačQt DJH QWXU \ 2 JLOY\D VW DODVH MH M t řH GL W H ONRX 3 R] G ěM LGRV W DODQD EtGNX SU DFRYD W YH I U DQF RX] VNp FH QWU i OHMDNRNRQ] XO W DQWNDVH VW DU DODRYê] QD P Qp F H ORVYěW RYp NO LH QW\D JH QWXU \ MDNRQD S říklad ,% 0 QH ER% U LW LVK $ LUZ D\V 2 G U RNXM H YSR] LFLU H JLRQi OQt řH GL W H ON\GL YL ] H 2 JLOY\2 QH SU R( YU RSX $ IU LNXD % Ot] Nê 9 êF KRGH M tP SD U W QH U H P MH VORYH QV Nê] S ěvák Richard 0 •O OHU 9 ~QRU XV H MLP QD U RGLOV\Q0 DU NXV

PN duben_14_19_wolfova.indd 18

Bylo pro vás zajímavé zažít jeho životní rytmus, který není daný pracovní dobou od devíti do pěti?

Určitě, část úspěchu našeho vztahu je právě to, že ani jeden nemáme tak fixní pracovní dobu. Já jsem si nemohla v první vlně upravit pracovní nápor, protože v té době jsem byla v Paříži, vedla jsem tým 200 lidí a nemohla si najednou říct: zítra nepoletíš do New Yorku nebo dneska nebudeš mít v devět konferenční hovor, protože budeš s Richardem. On byl naštěstí flexibilní, strávil se mnou mnoho času v Paříži nebo v New Yorku na řadě služebních cest.

Ovlivňuje vás to, jak vás sledují lidé a bulvární média? Začala jste se chovat jinak?

Ano, na Slovensku nás to ovlivňuje. Richard už se obrnil, i když je to velký nápor. Kamkoli přijde, lidé očekávají, že bude veselý, bodrý člověk. On takový ve skutečnosti není. Někdy tu roli přijme a hraje. Nebo ji nepřijme a pak se píše,

že má deprese. Přitom to není pravda, protože se chová naprosto normálně.

Když s ním jdu ven v Česku nebo na Slovensku, tak se na nás všichni dívají. Jsou lidé, kteří si dají na hlavu čepici a tmavé brýle a městem v klidu projdou. Ale když máte dva metry a sto dvacet kilo, lidé si vás všimnou. Richard říká, že vnímá těch prvních padesát Müllerů, pak už ne. Lidé si nás fotí a člověk se začne kontrolovat a chová se jinak. Richard mi vždycky říká, ať se usmívám. Že to je jedna z mála fotek, kterou budou mít.

Richard Müller je v současnosti na turné.

Jaké to pro vás je, být týden s malým Markusem sama?

Je to celkem náročné. Obdivuji ženy, které jsou dlouhodobě s dětmi samy, protože je to opravdu 24 hodin práce.

Vždycky se s malým těšíme, až se Richard vrátí. Když je doma, tak opravdu pomáhá. Vstává v noci, chodí na procházky a pomáhá při koupání. Baví ho to. On očekával narození našeho syna s velkou radostí, protože doufal, že mu dodá novou sílu. Je na něm vidět, že má novou náplň života a energii, kterou vám dá jen dítě. On to věděl od svých předešlých dětí, kdežto já jsem to poznala díky němu až teď.

6.4.2012 19:07:51

PN001089

PN duben_14_19_wolfova.indd 19

6.4.2012 19:07:56

STRANA 20

esej

proč ne?! – DUBEN 2012

Co jsem na ženách nikdy nepochopil

Je jaro. Ženy si začínají po ránu oblékat krátké sukně.

Muži si pak celý den představují, jaké pod nimi asi mají kalhotky. Ti drzejší doufají, že pod nimi žádné nemají. Ženy o tom vědí, ale většinou dělají, že ne. Říká se, že člověk v životě nejčastěji myslí na smrt, sex a peníze. Ne nutně v tomto pořadí.

TEXT: Jan BUDAŘ – FOTO: Martin ŠPELDA © BUC-FILM s.r.o.

PN duben_20_21_budar.indd Odd1:20

5.4.2012 20:31:19

STRANA 21

Byl jsem osloven, abych se zamyslel nad tím, co jsem na ženách nikdy nepochopil. Nevím, proč jsem byl osloven zrovna já, možná proto, že můj první článek, který jsem kdy v životě napsal, byl o Kometě Brno, čímž jsem ukázal, že jsem schopný zamyslet se prakticky nad čímkoliv. Ale je poměrně rozdíl, a v tom mi dají za pravdu snad i ženy, zamyslet se nad Kometou Brno a nad tím, co nechápu na ženách. Trvalo mi týden a dva dny, než jsem dospěl k závěru, že kromě těch pár společných drobností, jako je strach ze smrti, sex a smích, je mi na nich vše ostatní poměrně záhadou. Když jsem si navíc pustil film „Pýcha a předsudek“, tím sexem jsem si už taky nebyl úplně jistý. Výsledkem mého poctivého přemýšlení o ženách tedy je, že je prakticky vůbec nechápu, a to i přes to, že mě to k nim přímo osudově přitahuje. Čímž se řadím

hromady je v tom poměrně zmatek. Já například zjistil mimo jiné toto: Když se ti nelíbí, co dělá manželka, rozbij talíř, případně skleničku.

Když jsi prezident, nikomu neříkej, že máš milence, těch, co by to ocenilo, by nebylo dost.

Když najdeš tatínkovy pornočasopisy, nediv se, že druhý den už tam nejsou. Porno je špatné, i když sex tvých rodičů vypadá stejně.

Když vaříš ve školní jídelně, tučné maso dej dětem, to lepší vezmi domů manželovi, pochválí tě.

Když se ti nelíbí, co dělá partner, plakej, případně mu vyčítej. Je jedno, co.

Když chceš s někým spát, neřeš, jestli spí s někým jiným. S nikým bys nespal.

Mít milence či milenku je normální, jenom to nesmíš říct partnerce či partnerovi.

Mít milence či milenku je normální, i když všichni musíme dělat, že se nás to netýká.

Když budeš zlý, děvčata to bude bavit.

jeden z nich byl milenec. Ale milence mají jen prezidenti, a to ještě tajně.

Milovat dvě ženy současně nejde. Říkal to tatínek.

Milovat dvě ženy současně jde. Naopak! Jinak to nejde. Říkal to tatínek spolužáka Pavla.

Vstoupit do manželství a netušit nic o vztazích je normální, rodiče to tak taky měli.

Když tě manželka štve, můžeš hodit kompot na zeď a tvrdit, že ho hodila ona.

Když tě manžel štve, můžeš s ním nespat.

Pokud si najde milenku, je to jeho chyba.

Prožít s někým celý život a pak toho litovat je normální. Všichni děláme to nejlepší, co umíme.

Tolik a spoustu dalších užitečných informací jsem pochytil. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se nějak zorientoval, a když už to vypadalo, že to všechno začínám chápat, dozvěděl jsem se, že jediný monogamní živočich na naší planetě

Puberta muže nikdy neopustí, jen tělesná schránka se mění, až jednou zanikne i s pubertou. Ženu neopustí ani po prvním dítěti. Jen si to děvčata říkají spíš mezi sebou.

po bok většiny z tří miliard mužů žijících na této planetě bez ohledu na barvu pleti, vyznání, hmotnost, pocit sebedůležitosti a datum narození.

Takových let člověk žije vedle žen!

S nimi sedává v lavicích, tančí na plesech i diskotékách, koupe se v rybnících i vanách, opíjí se na svatbách i pohřbech, a nakonec si musí přiznat, že je nechápe. A navíc je to prý vzájemné. Ženy nechápou muže! To jsem zjistil, když jsem psal o Kometě z Brna. Takže se nejspíš snažíme vzájemně se chápat jenom proto, abychom spolu nějak vydrželi ve společných lavicích, vanách a domácnostech. A i když se tak snažíme, stejně mám pocit, že je to nějak zatraceně těžký. Ten život v páru. Ať už trvá několik sobot, nebo několik desetiletí. Bohužel se to nějak vžilo, takže všichni děláme, co umíme.

Naučili jsme se vše podstatné od našich milých dospělých, kteří se vše podstatné naučili od těch svých dospělých, a do-

PN duben_20_21_budar.indd Odd1:21

Když budeš zlá, chlapce to vzruší.

Když miluješ třídní učitelku, neříkej jí to.

Věkový rozdíl je moc velký.

Když jsi miloval spolužačku, řekni jí to na třídním srazu. Kdy taky jindy.

Puberta muže nikdy neopustí, jen tělesná schránka se mění, až jednou zanikne i s pubertou.

Puberta ženu neopustí ani po prvním dítěti. Jen si to děvčata říkají spíš mezi sebou.

Když paní učitelka nutí tvoji milovanou spolužačku dojíst tučné maso, vynes ho v kapse z jídelny. Budeš hrdina.

Když jsi prezident Ameriky, musíš být věrný! Tak jako devadesát devět procent populace. Jinak se pak nediv.

Když jsi malý, každá tatínkova milenka je hodná teta.

Když jsi dospělý, milenky jsou kamarádky.

Když jsou ženy upřímné, všechny jsou trochu kurvy.

Když jsou muži upřímní, točí porno.

Milovat dva muže současně nejde. Leda by

je jakýsi korýš, a zas jsem byl ztracen. Je to asi náš úděl být fascinovaný, milovaný i nenáviděný tou naší druhou polovinou.

Ať už jí říkáme muž, nebo žena. A celý život být svědkem zázraků s ní spojených.

Zázraků, jež nejde pochopit, jen nad nimi žasnout. Jako například: Ženy dokáží porodit nový život a muži to nikdy nezažijí. A to i přes to, že se sami narodili. Ženská kůže má tolik vůní. Ženy vyhrají jakoukoliv válku a muži jim vždy podlehnou.

Bez žen se nedá být.

Když se člověk zamiluje, zapomene, že vše jednou skončí.

Inspirace je ženou a žena je inspirací, i když alkohol taky někdy pomáhá.

Ať děláme, co děláme, Honza Werich už to řekl stokrát líp.

Přeji vám ideální partnerky, dokonalé muže, zamilované milence a osvícené učitelky.

5.4.2012 20:31:22

STRANA 22

rozhovor

proč ne?! – DUBEN 2012

Módní byznys je absurdní a nereálný svět. Takové přiznání byste od topmodelky možná nečekali.

Daniela Peštová je ale v 41 letech dávno nohama na zemi. I se třemi dětmi chce dál mít svoji kariéru. A kvůli stárnutí si vrásky nedělá.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: Matúš TOTH

PN duben_22_29_pestova.indd 22

6.4.2012 18:54:35

STRANA 23

PN duben_22_29_pestova.indd 23

6.4.2012 18:54:40

STRANA 24

A

no, v její rozesmáté tváři už v jednačtyřiceti letech určitě nějaké lehké vrásky najdete.

Vrásky vyzrálé krásy. Daniela Peštová totiž není nereálně dokonalá „holka z plakátu“ a ani se takovou nedělá. Chová se přirozeně a přiznává, že magazínové fotky modelek nejsou obrazem toho, jak ve skutečnosti vypadají.

Jediná česká topmodelka, která se natrvalo usadila v Praze, vychovává spolu se slovenským zpěvákem Paľo Haberou (50 let) tři děti: Yannicka (15), Ellu (9) a nejmladšího Paula (3). Mluví o nich přitom hezky česky jako o Janíkovi, Elišce a Pavlíkovi. A žije normální život ženy, které partner volá, jestli to jídlo připravené v lednici je navařené pro něj, a která vedle elegantních rolexek na ruce hrdě nosí barevnou dětskou samolepku s pulcem, kterou jí tam ráno nalepil nejmenší syn.

Cítíte se na těch jednačtyřicet?

Ne, vůbec. Věk je jen číslo a já se cítím mladě.

Dobře. A kdy jste si našla první šedivý vlas?

Nemám, nevím, nepamatuju... Jednak já si už dvacet let barvím vlasy, takže svoje vlasy už jsem neviděla dlouho, ale šedé vlasy možná opravdu vůbec nemám.

Máte tři děti a pořád pracujete. I když byste nemusela...

To je ženskou povahou. My ženy se chceme realizovat ještě i jinak než v rodině.

Když jsme v práci, cítíme vinu, že nejsme s dětmi. A když jsme jen s dětmi, máme pocit, že nám něco chybí.

Jaké máte teď období, co vás těší?

Prožívám hodně pohodové období, malý Pavlík nám dorůstá do legračního a pohodového věku. I pracovně jsem spokojená. Teď během měsíce mám čtyři titulky magazínů, to na můj věk není špatné.

Vnímáte, jak se mění vaše krása a vzhled?

Když jsem v modelingu začínala a bylo mi dvacet, měla jsem takový dětsky kulatý obličej. Vždycky jsem prosila, aby mi v počítači vykonturovali lícní kosti. Dneska jsem na opačné straně, potřebuji, aby mě to trošku přifoukli. Sama se po ránu v zrcadle nestuduju. Nemám proč.

PN duben_22_29_pestova.indd 24

rozhovor

proč ne?! – DUBEN 2012

Líbí se mi ženy, které jsou takové plné, šťavnaté ženské. Ale já taková od přírody nejsem.

Těstoviny? Čekal bych těžší kalibr. Dáte si hranolky, hamburger, kolu?

Maso samozřejmě jím, ale z hamburgeru bych si sundala tu housku. Už se tolik nehlídám. Dneska už nemusím zkoušet být jiná konfekční velikost, než přirozeně jsem.

Přemýšlíte o nějakém vlastním umělém vylepšení?

Nejsem úplně proti, ale žádné neplánuju. Když se podíváte na hollywoodské herečky mého věku nebo starší, většina z nich nějaké vylepšení mít bude. Je mi příjemnější vidět zachovalou šedesátnici než někoho, kdo nad svým vzhledem mávne rukou. Na druhou stranu se mi ale líbí víc někdo, kdo pro sebe neudělal nic, než někdo přefouknutý. Víte, my si barvíme vlasy a nehty a bělíme zuby, a to je běžné, ale na tyhle estetické zákroky se nevím proč díváme pořád trochu odměřeně. Myslím, že to není potřeba.

Sledujete to, co se v módě děje, jaké modelky jsou v kurzu?

Zajímá mě to tak nějak okrajově, nejsem fanatik. Móda není moje úchylka.

Chodíte cvičit s dětmi. Cvičíte i sama, abyste se udržela i v jednačtyřiceti v kondici?

Cvičím s trenérem ve fitcentru a baví mě to. Tělocvična je jediné místo, kde mi nevadí, že na mě koukají lidi. I já se samozřejmě koukám, jak cvičí ostatní.

Proč si myslíte, že si vás firmy vybírají?

Mám prostě obličej, který prodá, proto jsem mohla vydržet v modelingu tak dlouho. Modeling je byznys. Dokonce němečtí klienti jsou známí tím, že pokud modelka neprodá dané zboží, příště už zakázku nedostane. Jako kdyby ona mohla za to, že šaty, které má na sobě, jsou třeba ošklivé.

Co si myslíte o takzvaných „plus size“ modelkách, které jsou pořádné kusy ženských?

Tak jak se mi nelíbí, když jsou holky hodně vyhublé, není myslím zapotřebí ani oslavovat obezitu. Obojí je nebezpečné i pro zdraví. Zdravá normální figura, to ano.

Jste vhodný typ jen pro určité země?

Amerika mi sedla. Pravděpodobně i Německo by bylo dobrým odbytištěm, ale já jsem se nesoustředila na evropské klienty.

Nepočítala jsem s tím, že se sem vrátím.

Jste na sebe přísná, co se týká stravování?

Správné jídlo hlídám už jenom kvůli dětem. Když si dám něco kalorického, snažím se to pak vyrovnat v následujících dnech. Ale dnes jím věci, které bych před patnácti lety nejedla.

Odletěla jste na Západ hned po revoluci. Nemohla jste tušit, do čeho se v módním světě pouštíte.

Nepředstavovala jsem si nic, protože roce 1989 u nás modeling neexistoval.

Dnes mladé holky vědí, jaký je to byznys.

Já jsem byla holka z Teplic, v prvním ročníku na pedagogické fakultě a odjela vyjukaná do Paříže a pak do New Yorku, do jiného světa. V Paříži jsme bydlely s Evou Herzigovou a Jarkou Rytychovou v bytě majitelky agentury a měly štěstí, že holky z východní Evropy chtěl každý.

Udělala jsem pár testů a dostala svou první zakázku. Fotil ji slavný fotograf Patrick Demarchelier. To se dnes poštěstí jednomu procentu holek.

Například?

Těstoviny.

Když vám bylo pětadvacet, měla jste v Americe skvěle rozběhnutou kariéru. Ale vdala

Stoupáte si často na váhu?

Poslední dobou mám váhu v koupelně, ale nevážím se pravidelně. Líbí se mi ženy, které jsou takové plné, šťavnaté ženské. Ale já taková od přírody nejsem.

6.4.2012 18:54:47

9:

PN001079

9: YRONVZDJHQ&& ,03 3URF1H [ 9 LQGG PN duben_22_29_pestova.indd 25

30 6.4.2012 18:54:49

STRANA 26

jste se za Tomassa Butiho, podnikatele, který dnes vlastní značku luxusních hodinek TB Buti. Dlouho jste spolu nebyli...

Pro mě kariéra nikdy nebyla prioritou.

Když jsem měla tu příležitost modeling vyměnit za rodinu, tak jsem neváhala. S Tomassem jsme se poznali v New Yorku, poměrně brzy nato jsme se vzali a podle toho manželství také dopadlo.

Samozřejmě, máme spolu Janíka, takže náš kontakt je celoživotní. Ale tehdy byl pro mě rozvod největší šok mého života.

Moji rodiče jsou spolu přes čtyřicet let a mě by nenapadlo, že já se budu po pěti letech rozvádět.

Jak jste v sedmadvaceti přemýšlela o tom, co bude dál?

Nezbývalo mi nic jiného než se vrhnout zase víc do práce. Všechno bylo na mně, byla jsem samoživitelka. Musela jsem se postarat o nás dva s Janíkem a začít nový život. Já jsem asi nikdy nebyla sama. Byla jsem přesvědčená, že budu sama, ale dopadlo to vždycky jinak. Když jsem byla vdaná, vedli jsme takovou diskusi o manželství: že by se mělo uzavírat na dobu určitou a pak by si měl člověk sednout a říct si, jestli by se mělo pokračovat, nebo ne. Tehdy jsem z toho byla úplně v šoku, ale dnes to beru jinak. Monogamie určitě ano, ale doživotní vztah? Zůstávat ve vztahu kvůli penězům nebo dětem mi přijde mnohem horší než se rozvést. Člověk by neměl lítat z jednoho vztahu do druhého a být nezodpovědný. Ale nejsem si úplně jistá, že vztah na celý život v době, kdy se lidi dožívají sta let, je možný ke spokojenosti obou stran.

rozhovor Když to shodím do legrace, tak teď by mi to kolikrát vyhovovalo. Ale ve skutečnosti je to složité hlavně kvůli cestování. Navíc když se člověk vrátí po pětidenní práci v něčem tak ujetém, jako je showbyznys, tak se musí znovu přenastavit do života té svojí rodiny. Hodně to říkají zpěváci, když mají po turné nebo koncertu, že musí ze sebe dostat ten adrenalin.

proč ne?! – DUBEN 2012

příliš brzy, dává mi taková práce smysl.

Je to záležitost nejen výchovy, ale i pohledu společnosti na ženy. Vymýšlíme v rámci projektu knížku příběhů a fotografií, kterou bych měla editovat a psát k ní komentář. Nově také chystáme debaty s dětmi na školách. Jednu jsem již absolvovala, a byla překvapivě živá.

Umíte být při vyjednávání o ceně tvrdá? Úplně mi to nesedí. Nechci sedět tváří v tvář klientovi a říkat mu svoji cenu, což se tady v Česku běžně děje. Určitě je mi příjemnější, když to řeší spíš agent.

Nakonec ale v Česku není problém říct cenu, jako ty peníze dostat. Je tu menší trh, menší honoráře.

Ptají se vás mladí při debatách, jestli jste sama zažila nějaké násilí od svého blízkého?

Ptají, ale nestojí to tak, že když odpovím ne, debata končí. Nepasujeme se do role spasitele. Na workshopu přednášejí odborníci, psychologové, kteří se tomu problému věnují. Já jsem osobně samozřejmě mluvila s mnoha ženami, které zkušenost s domácím násilím mají, takže o tom problému něco vím. Ony samy o tom těžko mluví otevřeně, protože to trauma znovu prožívají. Na domácím násilí je nejtěžší (a pro mě nejvíc frustrující), že když už potkáte někoho, komu byste rádi pomohli, musí si on sám o tu pomoc říct. Je to běh na dlouhou trať, ale o to důležitější jsou takovéhle konkrétní debaty a workshopy.

Je už skoro zvyklostí, že se modelky věnují veřejně prospěšným projektům. Vy také. Dáváte tomu víc než jen svoji tvář?

Snažím se, abych v tom projektu nebyla jen hezká modelka se známým jménem.

Věnuji se konkrétně problému domácího násilí. Máme za sebou čtyři roky, dvě úspěšné osvětové kampaně. I když u těchto věcí je na bilancování ještě

Ženy nerady přiznávají, že když jsou vytížené, mají chůvy a nejsou se svými dětmi. Jak jste takové situace řešila vy?

Znám samozřejmě obě dvě varianty a štve mě to, když je někdo těhotný a říká, já chůvu mít nikdy nebudu. Taky jsem si nedokázala představit, že bych dávala dítě cizímu člověku, jenže nakonec jsem za to byla vděčná.

Podle čeho si vybíráte zakázky?

Jednoduše. Buď mě někdo zaměstná za finančně zajímavý honorář, anebo – zvlášť když tomu propůjčím nejen svou tvář, ale i jméno – to musí být něco, s čím se můžu ztotožnit. Nedělala bych reklamu na cigarety, když nekouřím.

S Paľem Haberou jste se poznali díky práci?

Ano, v roce 2000 v Praze. Já jsem si dělala svoji práci v Americe pro Victoria’s Secret a nepočítala jsem s tím, že bych dělala něco tady v Česku. Až přišla nabídka moderovat jednu akci, můj tatínek měl zrovna kulatiny, tak jsme to vzali při jednom. Po té akci jsme si Paľem na party sedli a bavili se. Nevěděli jsme o sobě vůbec nic – já neznala jeho jako zpěváka, on neznal mě jako modelku.

Začali jsme spolu žít a za dva roky se nám narodila dcera Eliška.

Když jste pak už byli spolu, několik let jste žila v New Yorku i s dětmi, kdežto on tady.

Jak vám to vyhovovalo?

PN duben_22_29_pestova.indd 26

6.4.2012 18:54:50

PN duben_22_29_pestova.indd 27

6.4.2012 18:54:58

STRANA 28

rozhovor

proč ne?! – DUBEN 2012

V roce 2005 jste se přestěhovala do Prahy.

Bylo to kvůli tomu, že jste se už chtěli usadit?

Když se narodila Eliška, bylo mi třicet čtyři a měla jsem méně zakázek. Paľo dostal nabídku do muzikálu a SuperStar, a tak jsme si řekli, že je ten správný moment přestěhovat se. A když jsme se přestěhovali, jako podle Murphyho zákona, jsem měla zakázek spoustu a seděla v letadle přes oceán třeba čtyřikrát za měsíc. Ale moc nám tehdy pomohli rodiče.

Jak zvládáte brát nějakou práci a zorganizovat celou rodinu?

Snažíme se to udělat tak, aby byl vždycky jeden z nás doma, buď Paľo, nebo já.

To řešení bude zajímavé příští rok, kdy budu mít tři děti na třech různých školách. To budou zajímavá rána.

Když jede váš partner s kapelou na turné, zajdete na koncert?

Já jsem byla v životě asi jen na dvou jeho koncertech. Mě ty masové akce moc nebaví. Možná, kdyby hrála Diana Krall v nějakém komornějším prostředí, dala bych si říct. Ale skákat v první řadě mě neuvidíte.

Zkusila byste jít do nějaké televizní show, jako když byl Paľo Habera porotcem v SuperStar?

Asi záleží na tom, co by to bylo. Když začínala SuperStar, tak mi taky nadhodili, jestli bych se toho projektu nějak nezúčastnila, ale s mým sluchem? Člověk musí být soudný. Já jsem v podstatě zvyklá se za foťák schovávat, nejsem to já. V televizi je člověk víc sám za sebe.

Dobíráte si partnera, že už je dědečkem?

A víte, že nemám důvod? Na svůj věk 50 let přece vypadá úplně skvěle.

DANIELA PEŠTOVÁ Patří k první vlně českých topmodelek, které odešly do zahraničí v roce 1989. Působila v Pařtå LSD NY1 HZ Yorku. Spolupracovala se slavnými módními fotografy, jako jsou Peter Lindbergh nebo Patrick Demarchelier. Její fotografie se objevily na titulních stránkách magazínů Elle, Sport’s Illustrated, Marie Claire, Cosmopolitan atd. Byla také první tváří české mutace magazínu Elle či reklamních kampaní Victoria’s Secret, Guess, Rolex, Garnier. Aktivně se zapojila do projektu Avon proti domácímu násilí v Česku a na Slovensku. Má tři děti: Yannicka, Ellu a Paula, jejím partnerem je slovenský zpěvák skupiny Team Paľo Habera.

PN duben_22_29_pestova.indd 28

Jaký máte názor na starší muže, kteří si nacházejí mladší partnerky?

Já kdybych byla chlap, udělám to asi také. Z ženského pohledu je to hrozné, ale z chlapského je to pochopitelné. Záleží na tom, jestli se šedesátiletý chlap zblázní a najde si osmnáctiletou silikonovou osobu, nebo jestli ten jeho původní vztah vyšumí a najde si k sobě rovnou ženu. Starší pánové s mladými slečnami jsou, myslím, patetičtí, ale když takovou dobrovolnici najdou, tak proč ne...

6.4.2012 18:54:59

PN001042-4

PN duben_22_29_pestova.indd 29

6.4.2012 18:55:05

PN duben_30_37_FS.indd 30

FOTO: Matúš TÓTH – STYLING: Jana KAPOUNOVÁ – MAKE-UP, VLASY: Ivana TOKÁRSKA (Sensai, Kanebo Int.; Alterna) MODELKA: Daniela PEŠTOVÁ (Czechoslovak Models)

Viva la vita!

STRANA 30

fashion story proč ne?! – DUBEN 2012

6.4.2012 13:53:53

STRANA 31

Šaty, Dolce &Gabbana, info o ceně v butiku.

PN duben_30_37_FS.indd 31

6.4.2012 13:54:07

STRANA 32

fashion story

proč ne?! – DUBEN 2012

Kabát, Prada, info o ceně v butiku.

PN duben_30_37_FS.indd 32

6.4.2012 13:54:11

STRANA 33

Kabát, Louis Vuitton, info o ceně v butiku; prsten, Boucheron, 131 700 Kč.

PN duben_30_37_FS.indd 33

6.4.2012 13:54:13

STRANA 34

fashion story

proč ne?! – DUBEN 2012

Šaty, Dolce&Gabbana, 52 400 Kč; náušnice, 485 100 Kč, prsten, 220 100 Kč, obojí Boucheron.

PN duben_30_37_FS.indd 34

6.4.2012 13:54:15

STRANA 35

Šaty, 59 350 Kč, psaníčko, 13 550 Kč, obojí Lanvin, prodává Simple Carollinum Concept Store; náramek, 9 000 Kč, prsten, 3 600 Kč, obojí Christian Dior.

PN duben_30_37_FS.indd 35

6.4.2012 13:54:32

STRANA 36

fashion story

proč ne?! – DUBEN 2012

Šaty, sukně, obojí Fendi, info o ceně v butiku.

PN duben_30_37_FS.indd 36

6.4.2012 13:54:57

STRANA 37

Šaty, 72 000 Kč, Christian Dior; prsten Nercides, 3 400 Kč, prodává Artěl; kabelka, Prada, info o ceně v butiku.

PN duben_30_37_FS.indd 37

6.4.2012 13:55:14

STRANA 38

PN duben_38_41_orestes2.indd Odd1:38

zblízka

proč ne?! – DUBEN 2012

5.4.2012 20:57:08

STRANA 39

Jak vypěstovat krásu Právě teď někde raší oční krémy, rozkvétají sprchové gely nebo pučí séra proti vráskám.

Přírodní kosmetika má své kouzlo. Kdo ji jednou vyzkouší, nechce nic jiného.

Orestes Davias, specialista na léčivé rostliny, přesně ví, které bejlí dokáže zázraky.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ ILUSTRACE: Maestrokatastrof – FOTO: Bet ORTEN

Ř

íkají mu bylinkový Indiana Jones, což nesnáší. Prý není žádný dobrodruh. Možná není, ale vypadá tak – ošuntělé kapsáče, lněná černá košile, bytelné boty. Skoro by člověk čekal, že z nich vytáhne obrovský nůž a začne si s ním čistit nehty. Pak se mu ale podíváte do světle modrých očí a veškeré obavy z drsňáka jsou pryč. Nikdy jsem nevěřila na aury, proudění energie a podobné esoterické záležitosti, ale tenhle muž je prostě zvláštní. Sednete si vedle něho a zmocní se vás klid, jako by vás ovanul proud teplého vzduchu. Možná to jsou nějaké vlny, které vyzařuje. Nebo možná jen ty bylinky, ze kterých mi namíchal čaj na bolavý žaludek zničený dryáčnickou řeckou kávou.

Orestes Davias má zvláštní práci. Cestuje po celém Řecku a na těch nejodlehlejších místech hledá ty byliny, ze kterých se pak vyrábí přírodní kosmetika a léčiva

PN duben_38_41_orestes2.indd Odd1:39

značky Korres. „Nejdříve dostanu zadání, jaké účinky by rostlina měla mít. Pak vyberu malou skupinu bylin s odpovídajícími schopnostmi. Musím sehnat jejich vzorky a podrobit je analýze. Pro bylinu, která má koncentraci účinných látek nejvyšší, musíme najít i farmáře, který ji bude schopen pěstovat ve velkém. Záleží přitom i na tom, aby rostlina rostla na stejné půdě a v podobném podnebí, které ještě podpoří její účinnost. Takže žádný Indiana,“ popisuje mi svou práci přímo v továrně firmy na okraji Atén. ŠERMOVÁNÍ S KYTKAMI Know-how řecké přírodní kosmetiky spočívá v darech, které tamní flora nabízí.

Množství ostrovů si udrželo specifické klima, a proto se tu dají najít rostliny, které nikde jinde nerostou. Takzvaných endemitů je v Řecku 1200 – různé druhy orchidejí, prvosenek, tulipánů a pivoněk. Celkem v Řecku roste na šest tisíc

5.4.2012 20:57:12

STRANA 40

Jedinou nevýhodou přírodních přípravků je to, že nezabírají hned. To příroda prostě neumí.

PN duben_38_41_orestes2.indd Odd1:40

zblízka různých rostlin, ale jen zhruba desetina z nich se dá použít k léčivým a zkrášlujícím účelům. Korres chce jejich sílu využít naplno – na výzkum rostlin tak jde vysokých šest procent ze zisku firmy a společně s řeckými univerzitami se podílí na kompletním zmapování řecké flóry, které by mělo být hotové v roce 2014.

Kosmetika Korres se prodává po celém světě, od Tokia po New York včetně Prahy, a během několika let se jí podařilo z řeckých lékáren dostat do obchodních domů vedle takových jmen, jako je Dr. Hauschka nebo Kiehl’s.

Tajemství řeckých bylin ale nespočívá jen v klimatických podmínkách. „Řecko není bohatá země a je tu hodně oblastí, kde zemědělci pracují starými postupy, kde ještě nevládne chemie. Pro naše potřeby je to ideální,“ vysvětluje Davias, který botanice propadl už v dětství, když ve škole prováděl pokusy s klíčícími semínky. „Pamatuji si, že mi bylo sedm, když jsme klíčili fazole. Chtěl jsem najít způsob, jak je pěstovat na vatě i po vyklíčení, což se mi nepovedlo.“ Biologii studoval napůl ve Vídni, odkud pochází část jeho příbuzenstva, a napůl v Aténách, kde se potkal s Georgem Korresem, pozdějším zakladatelem značky. Mezitím se ještě stihl stát řeckým šampionem v šermu.

Přírodě je naprosto věrný a možná i proto na svých osmačtyřicet let opravdu nevypadá. Je vegetarián, nejí nic, co by pocházelo z velkovýroby, žije na odlehlé usedlosti v horách na okraji vesnice Thrakomakedones, kde pěstuje léčivé rostliny, nenosí ani kožené boty. Takže si skvěle rozumí s podobně založenou fotografkou Bet Orten, se kterou v zápětí rozvine debatu na téma: Může se jíst med, nebo je to vykořisťování včel? Nakonec dojde k závěru, že sběr medu včelám nevadí a je v pohodě. Není ale zas takové neviňátko, jak možná vypadá. Napsal knihu o přírodních afrodiziakách, otevřeně přiznává, že jeho asketický život zvyšuje chuť na sex, a u večeře klidně vypráví sprosté vtipy o jeptiškách.

Po včelařské debatě se řeč stáčí zpátky k rostlinám. „Obdivuji platany, jsou to obrovské stromy staré klidně tři sta let, ale i ty úplně malé rostlinky. Krásná je šalvěj ananasová, která opravdu voní jako ananas. Pro Řecko je ale rozhodně nejdůležitější olivovník. Bez něj by žádné Řecko nebylo,“ říká Davias a téma olivo-

proč ne?! – DUBEN 2012

vého oleje ho vůbec dokáže rozvášnit. „Řecký olivový olej je bezkonkurenčně nejlepší, přitom jeho výroba je stále obtížnější. Evropská podpora řeckých pěstitelů totiž neustále klesá. A víte, co s řeckým špičkovým olejem dělají výrobci?

Smíchají ho s méně kvalitním italským nebo španělským olejem, takže ho úplně zničí. Já bych prostě jen chtěl, aby řecká flóra měla svoje uznání. Je to něco, na co musíme být pyšní a propagovat to ve světě,“ rozčiluje se. Takže žádný Indiana Jones, ale bylinkový patriot. „Bylinkový patriot? To je mnohem lepší, to budu používat.“ CO DOKÁŽE ŠAFRÁN? K jednomu z největších řeckých pokladů patří i látka jménem masticha. Je to vlastně uschlá pryskyřice, která vytéká ze stromů na ostrově Chyos. „Ty stromy (v češtině mají krásné jméno řečík lentišek) ale rostou jen v jednom údolí na severu ostrova, kde je vápenatá půda.

Některé z nich mají kořeny staré tři tisíce let.“ Pryskyřice je skvělá na problémy se žaludkem a má i antiseptické účinky, takže je prevencí proti zubnímu kazu.

V kosmetice má rozjasňující účinky a používá se i jako koření. Řekové ji přidávají prakticky do všeho – do ovoce naloženého v cukrovém nálevu, do cukrovinek, do pálenky.

Kromě mastichy je řeckým pokladem i šafrán. „Přinesli ho sem v 18. století obchodníci ze střední Evropy a ten, který roste ve zdejších podmínkách, má mnohem silnější účinky. Kvete ale jen patnáct dní a je to skvělý antioxidant. Podporuje i cirkulaci krve,“ rozplývá se Davias. Šafrán dokáže ale při nadměrném množství s lidským tělem udělat docela strašidelné věci. Musela jsem mu však odpřísáhnout, že je neprozradím, a slib je slib. „Jedinou nevýhodou přírodních přípravků je to, že nezabírají hned. Lidé v dnešní uspěchané době chtějí výsledky okamžitě. To příroda prostě neumí, a tak se častěji obracejí k chemickým prostředkům. Jenže jejich účinek vyprchá stejně rychle, jako nastoupil. Přírodní látky potřebují čas, ale jejich účinek je o to trvalejší,“ vštěpuje mi Davias do hlavy, když se loučíme. Nemám problém mu věřit. Koneckonců na můj bolavý žaludek prášky nezabraly. Vyléčil mě až jeho bylinkový čaj.

5.4.2012 20:57:13

PN001070

PN duben_38_41_orestes2.indd Odd1:41

5.4.2012 20:57:15

STRANA 42

móda

proč ne?! – DUBEN 2012

Můj otec a bosá Marilyn

Když se chtěl Salvatore Ferragamo stát ševcem, rodiče ho přemlouvali, aby si našel nějakou lepší práci. Neposlechl je a celá rodina ho za to dnes miluje. Jeho dcera Giovanna Gentile Ferragamo si se mnou ve Florencii povídala o životě s otcem, za kterým se vinuly zástupy slavných zákaznic.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ

PN duben_42_47_ferragamo.indd Odd1:42

5.4.2012 20:40:22

STRANA 43

1938

1939

Sandál na korkové platformě potažené semišem. Vyrobené pro Judy Garland.

N

apravo Ponte Vecchio bizarně obsypaný zlatnickými dílnami, pode mnou líně se převalující řeka Arno, vlevo palác Spini Feroni, napůl obchod, napůl pevnost. Florencie je nádherné město, ale neproslavily ji jen stovky patřičně omšelých kostelů, křivolakých uliček a pitoreskních náměstí. Florencie, to je móda, italská hravost, kreativita a vynalézavost – a Salvatore Ferragamo.

Italský rodinný podnik patří k Florencii stejně jako dóm Santa Maria del Fiore. Patří mu onen palác Spini Feroni i hotel Lungarno, z jehož pokoje se na něj ve večerním slunci dívám.

NÁVRAT DO MINULÉHO ŽIVOTA Schody v paláci Spini Feroni ze 13. století jsou lety sešlapané tak, že se do patra dostanete jen s vydatnou pomocí bytelného

1947 Neviditelný sandál. Ferragamo za něj získal jako první Ital a obuvník prestižní designérskou cenu Neimana Marcuse.

PN duben_42_47_ferragamo.indd Odd1:43

Botu na korkové platformě potažené kozinkou inspirovala obuv starých Etrusků.

zábradlí. Všude fresky, stovky let starý nábytek, soukromá kaple, salonky, knihovny. Skoro by se měly u vstupu fasovat pantofle jako na zámku, ale všechny ženy tu cupitají v jehlách značky Ferragamo. Na vysoký podpatek nedá dopustit ani Giovanna Gentile Ferragamo, druhá nejstarší dcera zakladatele módního domu.

Nejraději má ten typ bot, jaký nosila Marilyn Monroe, a k mému překvapení na deseticentimetrovém podpatku vydrží celý den. „Tajemství je v tom, že jsou tak pohodlné. Nikdy bych si nemohla koupit boty od jiné značky. Vždycky nějaké zkouším, ale v žádných bych nevydržela.

Jsem asi už odmalinka rozmazlená, protože otec nám vyráběl boty už od narození. Celý život chodím v jeho botách.“ Elegantní dáma, které už dávno bylo šedesát, se při rozhovoru neustále lehce usmívá a vyzařuje z ní klid a sebejistota.

Má slabost pro výrazné šperky, na krku se jí houpe záplava masivních řetězů s přívěsky. Jsou mezi nimi i velké stříbrné rybičky – rybaření a cokoli spojené s vodou je její další slabostí.

Paní Gentile má na starosti divizi preta-porter a stála u jejího vzniku. První kolekci oblečení navrhovala už jako sedmnáctiletá. „Na to nikdy nezapomenu.

První přehlídka se konala v hotelu Palace v New Yorku. Byl tam se mnou i můj otec. Byla jsem hrozně ráda, že tam byl, ale pořád mne tlačil před fotografy a novináře. Umírala jsem tehdy strachy, byla jsem hrozně plachá. Nejradši bych zalezla pod stůl, kdybych mohla. To byl rok 1958, dva roky nato otec zemřel,“ vzpomíná, a když mluví o smrti svého otce, trochu ztiší hlas.

Příběh Salvatore Ferragama zní v dnešní době jako pohádka. Chudá rodina

1955 Sandál s „klecovým“ podpatkem, jedním z mnoha Ferragamových vynálezů.

5.4.2012 20:40:29

STRANA 44

Můj otec chtěl vždycky dělat boty, které nikdo před ním neudělal.

móda z vesnice Bonito na jihu Itálie, 14 dětí, kterým rodiče postupně šetřili na cestu za lepším životem do Ameriky. Koukal místnímu ševci pod ruku a chtěl dělat to, co on. Rodiče ho zrazovali – švec nebylo zrovna vážené povolání. Když ale mladší sestře v devíti letech přes noc vyrobil boty, které potřebovala k prvnímu svatému přijímání, nechali se obměkčit. Učil se rychle. „Zdálo se mi, že jsem všechny ty úkony už dávno uměl. Měl jsem pocit, že si jen oprašuji znalosti, které už jsem dávno měl. Myslím, že jsem v minulém životě musel být ševcem,“ napsal Ferragamo ve své autobiografii. Ve čtrnácti už si otevřel vlastní dílnu, v šestnácti odjel za bratry do Ameriky a právě tam začala jeho hvězdná kariéra. Rostoucí hollywoodská studia potřebovala boty, hodně bot.

Kovbojské „koně“ do westernů, sandály do historických velkofilmů a střevíčky pro hlavní hrdinky.

Své první boty na zakázku dělal pro Lottie Pickfordovou, sestru známější Marry Pickfordové, a další se hrnuly. Říkalo se mu „švec hvězd“. Aby lépe porozuměl stavbě lidského chodidla, studoval anatomii. V roce 1927 se vrátil do Itálie („Italští muži nevydrží dlouho bez svých

Vzácný snímek celé rodiny Ferragamů pohromadě. Zleva dcery Fiamma, Fulvia a Giovanna, syn Leonardo, manželka Wanda s nejstarším synem Ferrucciem, s Ferragamem nejmladší Massimo.

Všechny děti Salvatora Ferragama se na chodu firmy podílely.

PN duben_42_47_ferragamo.indd Odd1:44

proč ne?! – DUBEN 2012

matek,“ podotkla paní Gentile) a ve Florencii později koupil palác Spini Feroni.

Právě sem za ním chodily nejslavnější ženy své doby – Greta Garbo sem přišla ve starých sandálech a odešla se sedmdesáti páry bot, Audrey Hepburn, vévodkyně z Windsoru, Sophia Loren, Marilyn Monroe nebo Brigitte Bardot.

Zástupy slavných a krásných žen přeci nemohly nechat manželku žádaného obuvníka v klidu. Došlo někdy na žárlivé scény? „Moje matka strašně žárlila.

Bylo nás šest dětí, což ji stálo hodně sil.

Buď byla těhotná, nebo kojila a necítila se asi jako žena příliš přitažlivě. Jednou se na otce tak naštvala, že vzala všechny fotografie slavných zákaznic a posadila je na křesla a židle kolem jídelního stolu, který byl připraven k večeři, a odešla.

Když přišel táta domů, koukal na to dost udiveně,“ vzpomíná paní Gentile, která mohla se sourozenci nakouknout do otcovy dílny, kde přijímal slavné zákaznice, jen za dobré chování. „Takže se to nestávalo moc často,“ směje se.

SE ŠPENDLÍKY V ÚSTECH Všechny boty, které Ferragamo vyrobil, jsou dnes k vidění v rodinném muzeu v suterénu paláce. Archiv zahrnuje 14 tisíc párů. „Můj otec chtěl vždycky dělat boty, které nikdo před ním neudělal,“ vzpomíná jeho dcera a společně se díváme na „Neviditelný sandál“ – střevíček s klenutým podpatkem, který na noze drží jen díky průhledným plastovým nitím.

Ferragamo za tento model získal v roce 1947 designérskou cenu Neimana Marcuse. Stal se tak prvním Italem a prvním obuvníkem, který si prestižní cenu odnesl. Sandály tehdy stály necelých třicet dolarů, stejně jako čtyři tuny uhlí.

Nouze válečných let donutila výrobce přemýšlet nad užitím dostupnějších materiálů. Zatímco Guccio Gucci, další slavný obyvatel Florencie, montoval na kabelky ucha z bambusu, Ferragamo vyráběl boty z rybí kůže či celofánu. Díky chytrému využití korku vymyslel klínový podpatek.

S hledáním nových cest ale nepřestal ani po válce. Do samotného podpatku vetkl tenký kus kovu a zrodil se jehlový podpatek. Pro australskou zákaznici vytvořil střevíčky z osmnáctikarátového zlata. V roce 1956 stály neuvěřitelných šest tisíc dolarů a byly to tehdy nejdražší

5.4.2012 20:40:35

PN001031-2

PN duben_42_47_ferragamo.indd Odd1:45

5.4.2012 20:40:42

STRANA 46

SALVATORE FERRAGAMO Narodil se v roce 1898 v malém městečku Bonito na jihu Itálie. Ještě jako náctiletý přesídlil do Spojených států, kde se proslavil jako obuvník hollywoodských hvězd.

V roce 1927 se vrátil do Itálie, NGHVSRP RFtVYp P D Qå H ON\ a dětí budoval plnohodnotný módní dům. Jeho druhá nejstarší dcera Giovanna měla na starosti rozjezd pret-aporter. Zemřel v roce 1960. ) LUP D NW H U RX] D ORå LOMH VW i OH v rodinných rukách.

1956

boty na světě. Z ohnutých drátů vytvořil cosi jako klec, která pak sloužila místo podpatku, další patent. Celkem jich je na jméno Salvatore Ferragamo zapsaných 350. „Pamatuji si ho vlastně jen ve dvou situacích. Jak přemýšlí nad novým designem, protože to jsme na něj čekali tady v paláci, aby nás po škole odvezl domů.

Někdy se tak zabral do práce, že jsme čekali hodně dlouho. A pak, když vyráběl samotné boty. Měl v ruce dřevěná kopyta a v košíku vedle sebe kousky kůže, drobné ozdoby, provázky. Dával si špendlíky do pusy a pak je jeden po druhém vytahoval. Pamatuji si, že mě jako malou ten pohled na špendlíky v jeho puse dost děsil,“ vracíme se ke vzpomínkám na nejslavnějšího obuvníka. Naučila se paní Gentile vyrábět boty od svého otce? „Já ne, to moje starší sestra Fiamma se učila vyrábět boty. Já jsem byla vždycky vedena k oblečení. Snem mého otce bylo vybudovat skutečný módní dům. Svou práci miloval, ale nechtěl prodávat pořád jen boty.“ Právě Fiamma Ferragamo, převzala po otcově smrti dohled nad výrobou bot. Dnes již klasické boty s kulatou špičkou a na nižším podpatku jménem Vara jsou právě její dílo. Vznikly v roce 1978 a od té doby se jich prodalo přes milion párů.

PRAVIDLO TŘÍ Ferragamův sen o skutečném módním domě se podařilo splnit během několika málo let. Obuv, oblečení, kabelky, hed-

proč ne?! – DUBEN 2012

vábné šátky, parfémy – to všechno značka Salvatore Ferragamo vyrábí. Jako jedné z mála se jí podařilo zůstat mimo velké skupiny PPR a LVMH, které skupují luxusní značky jako na běžícím páse. Aby firma prosperovala platí u Ferragamů pravidlo, že ve vedení mohou pracovat jen tři členové rodiny zároveň. Kromě Giovanny Gentile sedí ve vedení společnosti ještě její bratr Ferruccio a sestra Fulvia. Jejich matka Wanda je dnes čestnou předsedkyní společnosti. Fiamma, která zdědila po otci talent na výrobu bot, zemřela v roce 1998. „Pravidlo tří“ se zatím vyplácí. Jen za loňský rok činily příjmy společnosti necelých 990 milionů eur, oproti předchozímu roku tak vzrostly téměř o třetinu.

Největší část příjmů tvoří prodej obuvi a koženého zboží. Značce se daří i v Česku. Nedávno se v Pařížské ulici v Praze otevřel nový, dvoupatrový butik značky.

Ani ty největší a nejnablýskanější butiky kdekoli na světě se nemůžou vyrovnat tomu v paláci Spini Feroni. Jen tady na vás dýchne ta pravá atmosféra. Jako kdyby si Salvatore Ferragamo jen na chvilku odskočil. Když procházím rozlehlým butikem ve florentském paláci, je krátce po otevíračce, hluchá hodina, kdy se zákazníci ještě nehrnou. V křeslech ale už sedí dvě ženy – od pohledu matka s dcerou – a ta mladší si z rozevřených krabic vybírá své možná první opravdové lodičky.

Jako by ji matka zasvěcovala do velkého ženského tajemství. Kdyby to Ferragamo viděl, určitě by byl spokojený.

1958 Lodička z hnědé krokodýlí kůže vyrobená pro Marilyn Monroe.

PN001046

Zlatý sandál z osmnáctikarátového zlata. Ve své době nejdražší bota na světě.

móda

PN duben_42_47_ferragamo.indd Odd1:46

5.4.2012 20:40:43

PN001046

PN duben_42_47_ferragamo.indd Odd1:47

5.4.2012 20:40:47

krása

STRANA 48

proč ne?! – DUBEN 2012

Muži upgradují, ženy se recyklují Vitaminový koktejl z vlastní krve, pleťová maska ze zlata, designové brýle z papíru. Pro vzhled dnes můžete udělat cokoliv.

Co je rozumné pro svou originální image podstoupit a kdy už je lepší zajít na psychiatrii vysvětlují lékař a majitel kliniky estetické medicíny Roman Šmucler a optik Filip Žilka.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: David TURECKÝ

Dokážete se s někým bavit, aniž byste jej pozorovali a hledali chyby v jeho vzhledu?

Roman Šmucler: Ode mě lidé při setkání dokonce očekávají, že jim defekty najdu a poradím. Přijdu blíž, prohlédnu si je, doporučím. Jsem jeden z mála, s kým se lidé o svém vzhledu baví rádi.

Filip Žilka: Já beru brýle také jako seznamovací prvek. Poznám, když jsou ode mě. Mají své charakteristické rysy. Brýle nemají člověka přetvořit, ale nabídnout mu adekvátní design k jeho vlastnímu životnímu příběhu. Proto je zajímavé začít se bavit o člověku skrz jeho brýle.

Jak lidé reagují na chybičky ve svém vzhledu nebo image, když na ně poukazujete? Mávnou nad tím rukou, nebo je to pro ně důležité?

Roman Šmucler: Co se týká změny vzhledu, jsou Češi konzervativní. Proto ani plastická chirurgie není nijak extrémní. Opravdu dramatické změny nejsou v módě. U nás se spíš napravují zjevné vady a pak se bojuje se stářím.

Přitom možnosti jsou díky technologiím obrovské.

PN duben_48_53_superzena.indd Odd1:48

Co je tedy dnes trendem ve světě, když my jsme konzervativní?

Roman Šmucler: V Koreji, kam často jezdím, se běžně v 3D simuluje, jak bude člověk vypadat. Jenže tam jsou radikální v léčbě. Zákazník si vybírá před zákrokem zcela konkrétní vzhled. Často uvádí nějaký vzor, třeba herečku. Mimochodem, před operací, i zkoumá, jestli se nejedná o patologický obdiv, který je spíš záležitostí psychiatrie. Pokud ne, počítač hledá, co je fyziologicky společné mezi tou konkrétní osobou a například Angelinou Jolie. Pak třeba zjistí, že touží po zvýrazněné horní čelisti. Znám například jednoho chirurga v Koreji, který změní vzhled třem tisícům pacientů za jediný rok. Doslova jim rozřeže lebku a přestaví vše do nových pozic.

Liší se snaha měnit vzhled podle národů nebo regionů?

Roman Šmucler: V Asii je patrná snaha o vlastní individualitu, naopak v Evropě je nechceme tolik vybočovat. Samozřejmě celý obor se vyvíjí. Před dvaceti lety byla slavná takzvaná texaská škola: ženy

se upravovaly, aby vypadaly jako barbíny.

Měly stejná krásná prsa, oči, pusu – ideál krásy podle tabulek. Dnes už to pacienti nechtějí. Každý chce být originál, to je pro lékaře těžší.

V Asii jsou posedlí evropským vzhledem?

Roman Šmucler: V Asii je to naopak než v Evropě, která hledá jeden ideál krásy. Často je důležité vypadat (či nevypadat) jako příslušník určitého národa. Z našeho pohledu jsou si podobní, ale oni se kastují. No a ještě se chtějí odlišit v rámci své skupiny. Chtějí se tomu davu miliard lidí vymknout. Pro tyto jemnosti nemáme cit, ale oni ano. Tak jako my Evropani vidíme rozdíly mezi Němcem a Řekem. No a často se v Asii řeší, jak udělat z Němce Řeka či naopak. A aby to nikdo nepoznal… Fascinující.

I v Česku se používají různé 3D simulace?

Jak jsou reálné?

Roman Šmucler: My máme speciální 3D přístroj, který vám ukáže, jak byste mohl vypadat. Naši lékaři se tomuto přístroji bránili, protože říkali, že se na člověka

5.4.2012 23:26:23

STRANA 49

PN duben_48_53_superzena.indd Odd1:49

5.4.2012 23:26:23

STRANA 50

podívají a vědí, co chce. Jenže realita je jiná. Ukázalo se, že řešení, která bez simulace navrhovali lékaři, nebyla vždy ta nejideálnější. Třeba taková plastika nosu má hodně variant. A lékaři mají podvědomě snahu lidem doporučit právě tu techniku, kterou mají rádi. Normálně se do těch nosů sami nějak projektují a navrhují, co se líbí jim. No a český pacient je zvyklý odpovídat takovou tou větou: Vy to víte nejlíp, pane doktore, udělejte, co myslíte. A pak už je jen krůček k tomu být z takové vnucené změny nešťastný. Simulace tuhle situaci otáčí. Někdy jsme šokovaní, jak jiný vkus lidé mají oproti lékařům, ale spokojenost klientů v naší klinice od té doby stoupla. Když si koupíte špatné nové brýle, můžete je vyměnit, ale nový nos jen tak nezměníte.

Když jsme u toho nosu, vy také simulujete, jak bude člověk s novými brýlemi vypadat?

Filip Žilka: Ano, zjišťujeme, jak by člověk chtěl a mohl vypadat. V tom je jeden takový zádrhel. Vybereme klientovi brýle, na kterých se shodneme: na co je chce používat, v jaké náladě, člověk se sám sobě líbí. A pak je důležité, co mu řekne okolí.

Stane se, že žena přijde domů a manžel řekne, co to máš na nose? A pak můžete vysvětlovat, co chcete. Že je to správná velikost, tvar a barva. Přesto ho nepřesvědčíte. Člověk sám o sobě má problém definovat, kdo je a co potřebuje.

Aby člověk pozitivně přijal nějakou svou proměnu, musí ji tedy napřed přijmout především jeho okolí?

Roman Šmucler: Ano, tyto 3D rekonstrukce nám pomáhají právě s rodinnými příslušníky, mohou se dopředu vyjádřit a je někdy zajímavé sledovat, že se pacient i s blízkými vrací a znovu hledáme a zkoušíme. Lidé se musí na změnu adaptovat. U plastické chirurgie je problém, že člověk těsně po zákroku vypadá hůř.

Je oteklý, docela naštvaný, zaplatil peníze. Zatím neví, jestli změna dopadla dobře a není připravený slyšet špatné zprávy.

Když má vizi, jak to bude vypadat, překoná to těžké období s menšími obavami.

U nás neexistuje moc pozitivních vzorů, co se týká proměny image a stylu. Lidé nechtějí být originály. Co jim pak navrhujete?

Filip Žilka: Vždycky jsou originálem.

Vždyť v čem je lidská individualita? Kaž-

krása dý ji má ve svém zjevu. A změna, kterou člověk chce prodělat, je jenom hledání nějakého nového vyjádření. Ve skutečnosti se člověk nemění, nezáleží, jestli má takový obličej nebo jiné brýle. Je to spojené s psychikou. Znám lidi, kteří si dělají legraci z toho, jak vypadají. Mají vysoké čelo, velký nos a třeba to v legraci i rádi zdůrazňují.

Chodí za vámi lidé v situacích, kdy řeší nějakou svou jednu chybu, nebo spíš chtějí postupně pracovat na svém vzhledu?

Roman Šmucler: Veškerá estetická medicína v obličeji u nás není o určování

Každý člověk by měl denně ujít rychlou chůzí 30 minut.

Kdo to nedělá, začne se mentálně rozkládat.

vzhledu, ale je to hrozně moc boj se stářím. U mladých lidí je to boj s těžkým defektem. Nějaké vytváření individualit tu nefunguje, alespoň ne v té chirurgické rovině. Převládá rovnoběžkový pocit kolektivismu, který je pro Čechy podle mě typický. Třeba Němci určitě mají dost peněz, jsou dlouho svobodní, mají tendenci spíš šetřit, nevyčnívat z řady. Oproti tomu Francouzi nebo Italové mají více tendence se předvést. Mně se líbí, že i u nás postupně začíná vznikat generace mladých lidí, kteří se snaží být individuality. My nějak směřujeme víc do Ruska.

Když k nám chodí bohatí Češi, čím dál víc vypadají jako bohatí Rusové než jako bohatí Němci.

Filip Žilka: Já s tím moc nesouhlasím. Myslím, že u nich se zvedá tenden-

proč ne?! – DUBEN 2012

ce se ukázat, pokud nemám kabelku světové značky, nepatřím do určité skupiny lidí apod. U Čechů pocit kastace nemám. Když se bavím se zákazníky o image, prezentují se vizuálně s velkým důrazem na svůj osobní pocit a zvedá se i tendence prezentovat se verbálně. Lidi rádi říkají, kam jezdí, na jaké chodí koncerty, jak tráví volný čas. V padesáti letech začínají studovat školy třetího věku.

Myslím, že to k image patří taky.

Roman Šmucler: Rád bych se zastavil u toho Ruska. Hodně s nimi spolupracuji a musím říci, že pro nás jako estetickou medicínu je Moskva totální Mekka.

V Rusku je mnoho zbohatlictví, které my vnímáme přes Rusy z té vyšší střední třídy, kteří jezdí do České republiky. Ale ti opravdu sofistikovaní bohatí Rusové už sem nejezdí. Znám osobně mnohé ruské miliardáře a myslím, že do Česka jezdí pravidelně už jen jeden. Jsou neobyčejně sofistikovaní a opravdu zaměstnávají nejlepší designéry. Snaží se odlišit od těch rychlých peněz a nákupů 90. let.

Jaké Rusy tedy potkáváme na promenádě v Karlových Varech?

Roman Šmucler: V Rusku je image hodně důležitá. Ve Varech často uvidíte slečnu v botách na vysokých jehlách, oblečenou jako nejlepší missku v Čechách – to je docela chudá Ruska, která na to šetřila, aby se takhle mohla projít po té varské kolonádě. Má šanci, že tam potká někoho relativně bohatého, jehož bude milenkou, sekretářkou nebo manželkou.

V Rusku lidé skutečně nejedí, aby měli takovouto image a dostali se do lepší společnosti. V Čechách se dávají peníze do takových míň viditelných věcí, bojí se závisti. V Německu patří k dobrému tónu movitých lidí, když nedáte peníze znát. Ruské ženy – to je umělecké dílo.

Oni leckdy nemají na starosti nic jiného než být jedinečné. A některé ženy na sobě pracují tak, že to jsou téměř umělecká díla: vystudovala nejprestižnější univerzitu, umí několik jazyků a celá je dokonale esteticky udělaná.

Přicházejí k vám často lidé v mezních situacích, kteří přišli díky takovýmto mladším a dokonalým osobám o partnera nebo práci a hledají v té své budoucí fyzické změně nějaký pozitivní obrat?

P

PN duben_48_53_superzena.indd Odd1:50

5.4.2012 23:26:28

PN001039

PN duben_48_53_superzena.indd Odd1:51

5.4.2012 23:26:29

STRANA 52

krása Roman Šmucler: Ano, lidé jako důvod uvádějí, že potřebují udělat nějaký zlom v životě. To může být problém. Neumíme někomu opatřit nového manžela, který by byl skvělý, věrný a bohatý. Snažíme se jim to vysvětlit. I my si musíme dát pozor, protože existuje asi patnáct procent pacientů, kteří chtějí změnu, ale nepotřebují ji. Potřebují spíš zajít k psychiatrovi. Takových případů přibývá.

ROMAN ŠMUCLER Je majitelem klinik estetické medicíny a plastické chirurgie Asklepion, které jsou největší ve střední Evropě. Kromě své praxe stomatologa se věnuje také výuce na Karlově univerzitě6 P D Qå H ONRX Libuší Šmuclerovou, která je ředitelkou vydavatelství Ringier/Axel Springer, má dceru Annu Justinu.

) ,/ ,3 ä ,/ . $ 3 UDå VNê RSW LNSůsobí nejen jako prodejce designových brýlových obrub, ale i jako konzultant osobního stylu. Vloni představil svou partnerku, herečku Janu Plodkovou, v reklamní kampani Nemorálně luxusní brýle Koukat budou všichni.

Co vám to říká o partnerských vztazích?

Roman Šmucler: Existuje na to takový cynický termín: muž upgraduje, žena se recykluje. V české vyšší střední třídě už začíná docházet k tomu, co probíhalo doteď u těch nejmovitějších. Pánové si v určitém věku začínají hledat mladší partnerky, tedy takzvaně upgradují, a jejich dosavadní ženy jsou nuceny začít nový život. Je to pro ženy složité. Ve čtyřiceti už těžko hledají věkově srovnatelného partnera, a proto se musejí seznamovat s muži mladšími. Tlak na ně je tudíž ještě extrémnější, mají oprávněně strach, jestli někoho vůbec najdou a na jak dlouho takový vztah vydrží.

Je tu i strach ze smrti. Takový strach z rakoviny je v pohodě, protože dost lidí se z ní vyléčí. Ale stáří člověka trápí docela dlouho. Desítky let se musíte smiřovat s tím, že to či ono už nezvládnete. Snaha s tím bojovat je mi velmi sympatická. Často se zesměšňuje, že ženy se snaží mít pevná prsa, pevný obličej, ale snaha bojovat se stářím je podobná jako snaha bojovat s tou rakovinou. Já jako doktor chci, aby žena vyhrála pokd možno kompletně.

Ve velkoměstské společnosti je nepochybně velký tlak a konkurence v tom, aby byl člověk perfektní. Kam to může v budoucnu vést?

Roman Šmucler: Vezmu příklad té Korey. Mladí lidé tam jsou v práci běžně dvanáct čtrnáct hodin denně, a když už jedou domů, v metru stejně všichni hrají nějaké 3D hry na svých mobilech. Pohybují se ve virtuálním světě a svůj osobní život vlastně nemají. Začíná to být velký problém. Nejvíce času trávíme v práci a tělo na to není stavěné. Stresy jsou velké. V Česku to u mladých začíná, problém je spíš na opačném konci. V pětapadesáti lidé přijdou o práci a bojí se, že už žádná nepřijde. Takže chtějí pomoci se stárnutím. Chtějí vylepšit vzhled, aby mohli konkurovat třicetiletým klukům,

proč ne?! – DUBEN 2012

kteří umí výborně anglicky. Přehlížíme starší a zkušené, to by se v Asii nestalo.

Chtějí muži změnit sebe především kvůli pozici v práci?

Roman Šmucler: To je zásadní důvod.

Víte, u nás nejvíce utrácejí muži. Je jich relativně málo, ale jejich útrata je mnohem větší než u žen. Ne všechno je ale pozitivní. Muži v určitém věku v posledních letech cítí potřebu “upgradovat” manželku. Pořídí si mladší osobu, na kterou už nestačí, která žije generačně jiným životem. Někdy bývá jednodušší, protože je krásná a tak si nepopovídají, kdežto on musí předstírat, že rád jezdí na snowboardu a podobně. Je to na něj velký tlak, protože se zároveň bojí, že mu ta mladá žena následně uteče s mladším chlapem.

Většinou ale jde u mužů o práci. Třeba v Německu si lidé myslí, že účetní by měl mít krásné zuby, protože když bude mít v nepořádku zuby, jaký pořádek pak může mít v účetnictví?

A český účetní?

Roman Šmucler: Víte, my jsme byli za socialismu naklonění tomu hrabalovskému vidění světa a hledání perliček na dně. Řekli jsme si, Řekli jsme si, trochu víc „pije“, malinko smrdí, ale když si s ním stoupnu k Automatu Svět a budu si s ním povídat, zjistím, že v něm je to velké dobro. Ale v dnešní rychlé společnosti na to nikdo nemá čas. Takže když někdo smrdí, nedostane tu práci. Když má někdo křivé zuby nebo vypadá unaveně, také ho nevezmou. Je to neúprosné, ale dá se s tím něco dělat.

Originální doplňky člověka dokážou na takovém pohovoru vyčlenit z davu. Myslíte si, že desingové brýle do určitých prostředí nejsou vhodné?

Filip Žilka: Působím i jako lektor image, takže když třeba školíme, jak mají vypadat bankéři nebo lidi v určitých postech managementu, bavíme se o tom, jak mají mít dlouhé kalhoty, jestli můžou nosit kšandy a podobně. Brýle hrají v té stylistice velkou roli, protože oční kontakt je první, kde se během čtyř vteřin utváří obraz osobnosti, se kterou mluvíte. Je od přírody daný filtr libosti nebo nebezpečí, smrdí – nebavím se, je to lev – zdrhám.

Když jednáte s novým dodavatelem, chcete, aby měl kancelář, všimnete si

PN

PN duben_48_53_superzena.indd Odd1:52

5.4.2012 23:26:29

STRANA 53

jeho bot, hodinek. Je to pro vás neznámý člověk, proto pak image fantasticky funguje.

Vy máte s designovými brýlemi své zkušenosti...

Roman Šmucler: Když jsem před lety uváděl v televizi pořad Tabu nebo Miss, měl jsem na výrazných brýlích postavenou image. Zároveň jsem pracoval ve fakultní nemocnici jako lékař, kde mě v decentnějších brýlích lidé naopak nepoznávali a říkali: vy jste asi bratr toho Šmuclera z televize, z něj musejí být vaši rodiče nešťastní, viďte? Speciálně starší lidi jsem hodně provokoval. Měli jsme tehdy stejného designéra s Jirkou Kornem. A co prošlo u Korna, bylo i dobré v té televizi, ale nečekalo se to od zubaře.

Bavíme se spolu o různých fyzických vylepšeních. Co ale člověk může udělat pro své mentální zdraví? Máte nějaké doporučení?

Roman Šmucler: Každý by měl denně

rychlou chůzí ujít 30 minut. Kdo to nedělá, začne se rozkládat mentálně. Pak je důležité, co jíte. Jako přemýšlíme o lécích, musíme přemýšlet o jídle.

Někteří lidé mají pocit tlaku, že musí absolvovat vysokou kulturu, ale mozek už to nestíhá. Spousta lidí mi říká, že má fyzickou potřebu hodinu denně koukat na debilní televizní program. Protože pokud jsou celý den ve velkém intelektuálním zápřahu, pak si jdou třeba zaběhat, tak si od deseti večer švédský film s titulky skutečně nepustí.

Mně osobně hodně pomohly i mentální meditační techniky z Japonska, které dávají mozku odpočinout. Někdy stačí si v autě místo zpráv pustit nenáročnou klasickou hudbu – mozek vypne a začne se obnovovat.

Filip Žilka: Mě hrozně baví endorfiny a velkou inspirací jsou pro mě děti. Mám pocit, že dospělý člověk má větší pro-

blém najít ve svém životě takové ty „aha efekty“. Když jdete s tříletým dítětem na ulici, zastaví se stokrát a ze všeho je paf.

A jeho tělo je zaplavené endorfiny, je šťastné. A v tu chvíli je jedno, jestli toho malého člověka vede chuďas, bohatý, Rus nebo Čech. Dospělý člověk a společnost s tím má problém, je pro nás těžké najít aha efekt a vytěžit z toho pocit radosti nebo štěstí.

Proto když se vracím do takové své chýše, zabývám se tím, kde takovou radost můžu najít sám. Kde mám aha efekt hledat, to, že si koupím nový auto, koupím brýle, vyměním manželku, kde to vevnitř jako je, co mi chybí? To je cesta k nalezení svého světa. Naše společnost je pořád řízená nějakými společenskými trendy, tendencemi, náladou, do které se člověk snaží dostat. A mně se líbí člověk, který může zakonzervované společenské okovy rozbořit a říct si: no tak jsem nebyl dva měsíce v opeře, no a co.

INZERCE

PN001044

PN duben_48_53_superzena.indd Odd1:53

5.4.2012 23:26:34

STRANA 54

autoview

proč ne?! – DUBEN 2012

Jak si jen vybrat... Ženské auto, to je přece malá nákupní taška do města. Tak zní alespoň zažité klišé. Kdepak! Ženy mají rády pořádná SUV, oponuje PR manažerka luxusních značek Zuzana Poláčková.

Postavili jsme ji proto před nelehký úkol. Srovnat malé retro SUV od MINI s mamutím Hummerem.

TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: Marek NOVOTNÝ – MONTÁŽ: Mr. PIXEL

PN duben_54_57 auto.indd 54

5.4.2012 21:08:53

STRANA 55

řidička: Jméno: Zuzana Poláčková Funkce: PR manažerka luxusních značek První auto: Škoda Forman Současné auto: Mercedes-Benz ML Auto snů: Bentley Continental GT Zájmy: Knihy, sportovní střelba a hlavně syn Řídí od: 18 let Jaká je řidička: Dobrá a pomalá

Děkujeme společnosti Allroadshop a Hummer Centru za zapůjčení vozu Hummer, společnosti Invelt za zapůjčení vozu Mini Cooper.

O

PN duben_54_57 auto.indd 55

brovský vůz zastaví na parkovišti pražského Hummer centra. „To je ono?“ ptá se Zuzana Poláčková a je vidět, že se v ní spojují pocity respektu, strachu a vzrušení. „Já se taky do všeho nechám přemluvit,“ povzdechne si s úsměvem a vyráží vstříc zkušenostem.

Za volantem dostane krátkou instruktáž a může vyrazit zpět do centra. Ve 12 hodin musí být na tiskové konferenci. Pracuje totiž jako PR manažerka luxusních značek. Do jejího portfolia patří například pražský hotel Buddha Bar Hotel Prague, síť Aureole group či módní a šperkařský dům Bulgari. Pomáhá ale i nadaci Kapka naděje.

Instruktor Petr Sobotka se na štíhlou brunetku za volantem vozu vážícího přes 2,9 tuny vůbec nedívá s despektem.

Naopak, dodává jí odvahu: „Nebojte se, s tímhle vozí moje žena děti do školy,“ tvrdí. A Zuzana se vážně přestává bát. Svůj podíl na tom mají i její zkušenosti. V soukromí totiž řídí Mercedes-Benz ML, se kterým je hodně spokojená. A je dokonce ráda, že si stihla pořídit minulý model.

Ten současný se jí totiž už moc nelíbí.

Než si ale vyzvedla tuhle obrovskou americkou mašinu, zkoušela malý MINI Countryman. Jde o první SUV retro značky. Navíc má pohon všech kol a poměrně úsporný naftový motor. Jistě, už svými rozměry neodpovídá názvu, na druhou stranu si stále zachovává své rozpoznávací znaky. Retro vzhled kombinovaný s moderními křivkami najdete nejen zvenčí. Palubní desce dominuje obrovský budík, který má uprostřed obrazovku multimediálního systému. Sty-

5.4.2012 21:09:00

STRANA 56

auto: MINI Countryman Cooper D Motor: 1,6litrový turbodiesel Výkon: 110 koní Maximální rychlost: 185 km/h Zrychlení 0–100 km/h: 10,9 sekundy Kombinovaná spotřeba: 4,4 l/100 km Cena: 779 125 včetně DPH

auto: Hummer H2 SUT Motor: 6,2litrový V8 Výkon: 393 koní Maximální rychlost: 8 sekund (0-96 km/h) Zrychlení 0-100 km/h: neudává se Kombinovaná spotřeba: neudává se Cena: nový už není v prodeji

PN duben_54_57 auto.indd 56

autoview lově pojatý je nejen volant, ale i ovladače na středovém panelu.

Nováčka, který ještě vůz značky MINI neřídil, to může trochu mást. Zuzana Poláčková se ale nenechala odradit. „Ano, ta tlačítka jsou trochu zvláštní.

Ale auto jsem měla na několik dní, a tak jsem se během té doby dokázala dobře orientovat. Do malých uliček v centru to navíc bylo velmi příjemné auto,“ popisuje své zážitky manažerka nad šálkem kávy poté, co obě auta bez jediného škrábance vrátila zpět.

To s Hummerm byla ale raději opatrná. Něž si na něj zvykla, jela po dálnici na Černý Most mezi kamiony rychlostí okolo 80 km/h. Tedy vlastně 50 mil za hodinu, které zobrazuje rychloměr amerického kolosu. „Měla jsem z toho strach. Ale vlastně nevím ani z čeho... Je to taková velká masa kovu, na kterou si musíte nejdřív zvyknout,“ vybavuje si své zkušenosti. Jenže když vjelo velké SUV do centra, přišly první potíže, třeba na nerovnostech: „Ono je to velké auto, ale díry jsou cítit. To tedy musím říct, že vzduchový podvozek je u mého Mercedesu lepší. A taky než to zastaví, to je doba. Ty brzy ale musí krotit hodně těžkou věc,“ hodnotí Zuzana.

Když vjela do Pařížské ulice, ocitla se okamžitě v centru pozornosti. „Za tu dobu, co jsem Hummer řídila, jsem viděla spoustu pohledů. Byly nadšené, opovržlivé i zděšené. Opravdu to auto vyvolávalo rozporuplné reakce a já byla v centru pozornosti,“ vzpomíná po testu Zuzana.

A MINI snad pozornost nevzbuzovalo? Vždyť celý image této retro značky je postaven na zajímavém vzhledu. „To máte pravdu. Také se za ním lidé otáčeli, ale přece jen jich tu už pár jezdí,“ tvrdí žena, která se dostala přes práci ve zdravotnictví a provozování vlastní televize až k mediálnímu a PR zastupování luxusních značek.

Takže na jedné straně tu stojí MINI Countryman. Sexy kompaktní SUV poháněné dieselovým motorem s výkonem 110 koní, zrychlením z nuly na stovku za 10,9 sekundy a spotřebou okolo 4,4 litru nafty na 100 km. Na té druhé stojí Hummer H2, který pohání benzinový osmiválec s výkonem přes 390 koní.

Spotřeba se ale raději nikde neudává.

Auto však zvládne s přehledem pozřít okolo 25 litrů benzinu na 100 km. Oba

proč ne?! – DUBEN 2012

jsou přitom zástupci stejného rodu, i když Hummer jsme zvolili jen jako extrémní příklad nehodný následování – což dokládá i konec jeho výroby před téměř dvěma lety.

Trend je ovšem jasný. I když se budou ženy pohybovat hlavně v centru města, čím dál častěji budou sahat právě po větších vozech. Malá kabelka na kolech už není „in“ bez ohledu na to, co se nám ekologové snaží občas vsugerovat.

Ne proto, že by neuměla být také sexy.

Většina „pro“ větších vozů je totiž hlavně pocitových. Nejde o budování ega jako v případě mužských zákazníků, spíše o bezpečnost. „Těžko budu hovořit za všechny ženy.

Mé názory na auto ale hodně posunulo narození dítěte. Začala jsem hledat takové, které je velké a bezpečné. Když jsem byla těhotná, narazilo do nás dvakrát jiné auto. Bylo štěstí, že jsme už tenkrát měli něco většího, myslím, že to bylo BMW X5,“ vzpomíná manažerka.

Dnes je jejímu synovi 5 let. Oba spolu sdílí vášeň pro velká auta. Zuzana totiž říká, že řídit Hummer bylo jejím snem.

Jenže aby auto pořádně vypadalo musí být také patřičně drahé. Nebo to tak není? „Nebudu říkat, že mi při výběru auta nejde i o vzhled. Ale vždy bych si pořizovala vůz, ve kterém se spojuje pěkný design s praktičností. Ale to už u většiny moderních aut není problém.

Ne každý si musí koupit Mercedes,“ vysvětluje Zuzana a přitom se zamýšlí, jaké auto ji v poslední době hodně zaujalo.

Byla to kupodivu Dacia. „Ano, nesmějte se. Je to tak. Řekla jsem si, proč ne, nakonec jde v závěru jenom o pohyb z bodu A do bodu B.“ Ale to by pak Zuzana klidně mohla do práce jezdit Trabantem! „Když jsem byla malá, tak jsme žádné auto neměli a já o Trabantu snila. Než jsme si pořídili Škodu 100,“ vzpomíná na své dětství ve slovenském Martině. Na někoho zvyklého na pohodlí a komfort Mercedesu ML tedy uvažuje docela skromně.

Takže co by si Zuzana vybrala? Její snový obrovský Hummer, nebo stylové MINI? „Víte, já jsem taková konzervativní a nemám moc ráda změny. Asi bych spíš zůstala u své značky. Možná to je i další z rozhodujících faktorů při výběru auta. Když je člověk spokojený, zůstane u toho svého...“

5.4.2012 21:09:04

PN001090-1

PN duben_54_57 auto.indd 57

5.4.2012 21:09:34

STRANA 58

PN duben_58_63_maso.indd Odd1:58

menu

proč ne?! – DUBEN 2012

5.4.2012 21:11:45

STRANA 59

Je libo steak?

Jednu veverku, k tomu malou oponku. A nakonec ještě karabáček. Nákup v řeznictví může být docela zábava.

A špičkový steak nemusí být jen ze svíčkové.

TEXT: Radka HRDINOVÁ – FOTO: David TURECKÝ

C

hvála krávy. Kdyby jí nebylo, neznali bychom šťavnaté steaky ani voňavou svíčkovou. A ještě spoustu dalších zajímavých věcí. Tam, kde to s hovězím opravdu umějí, se dá třeba steak ochutnávat na desítky různých způsobů, i když je grilovaný a kořeněný stejně. Protože roštěná není svíčková, pupek není oříšek a hrudí není oponka.

Kde začít? Nejlépe od začátku. Šťavnatý steak, který se rozpadá na jazyku, by podle Vlastimila Laciny z pražské restaurace Čestr nebyl, kdyby se masu nedostalo čtyř základních věcí: „Zvíře musí mít dobrý život, dobrou smrt, dobrého řezníka a pak kuchaře, který ho nezkazí.

Jakmile je jen jedna z těch věcí špatně, nebude to fungovat.“ Zkazit maso se dá během každé z těchto čtyř fází, a jakmile se to jednou stane, cesta zpátky nevede. Třeba při porážce.

Moc horších věcí než maso z vyděšeného zvířete podle Vlastimila Laciny kuchaře potkat nemůže: „Porážkou se může všechno zkazit. Když je zvíře ve stresu, uvolní se kyselina mléčná dřív, než je potřeba. Je to podobný proces, jako když

PN duben_58_63_maso.indd Odd1:59

po cvičení bolí svaly,“ vysvětluje Vlastimil Lacina. „Ta se ale správně má uvolnit až po porážce, protože je nezbytná pro zrání masa. Když je zvíře před porážkou ve stresu, už se s masem nic dělat nedá, bude prostě tvrdé.“ Ale když se to povede... potom je z čeho vybírat.

WAGYU, CHAROLAIS, ZEBU A DOBRÝ ŽIVOT KRÁVY Vybírat se dá třeba podle konkrétního plemene nebo místa, odkud hovězí pochází. Australské či argentinské wagyu, francouzské charolais, irský nebo americký angus, brazilské zebu. Když vedle sebe položíte stejně připravený kus hovězího z různých plemen a různých světadílů, každý bude chutnat trochu jinak. Záleží na tom, kde se dobytek pásl, jestli ho dokrmovali kukuřicí nebo obilím i na genetických dispozicích, třeba k ukládání tuku.

Mimochodem, je to právě tuk, který každý dobrý kuchař považuje za nositele toho nejlepšího, co v mase je – chuti.

Podle této logiky tedy čím prorostlejší kus hovězího, tím je lepší – odborníci na

5.4.2012 21:11:51

menu

STRANA 60

ANATOMIE KRÁVY Průvodce šéfkuchaře Čestru Vlastimila Laciny po či VWH F KNU i Y\ NW H U pP Rå Qi neznáte, ale znát byste měli.

KRČNÍ FILET Z prvních dvou třetin je velmi jemný a šťavnatý. Výborný na steaky. Je to libové maso, ale plné chuti.

VYSOKÉ ŽEBRO Můj chuťový favorit. Dá se rožnit nebo grilovat. Když se maso připravuje na kosti, je chuť lepší, vysoké žebro není výjimkou.

HRUDÍ Je to ideální maso na pečení a dušení. Mám ho rád pečené v troubě pod poklicí pouze s bylinkami a šalotkou.

LOUPANÁ PLEC Výborná na vaření, zejména ke koprové nebo křenové omáčce.

Když se nechá šedesát dní stařit, dají se z ní připravit i steaky.

PLECOVÝ ŠTÍTEK Poměrně nízký, lehce problaněný sval. Budete-li s ním chtít pracovat, je dobré ho svázat do válečku. Krásné maso na rožnění.

VYSOKÝ ROŠTĚNEC Ideální na steaky. V zahraničí si ho cení více než svíčkové, ale tady ho v řeznictví nenajdete. Často ho řezníci „utápějí“ do krku.

PN duben_58_63_maso.indd Odd1:60

zdravou výživu prominou. „V ideálním případě jde o tuk uložený mezi svalovými vlákny. Při tepelné úpravě se mezi ně rozplyne a zajistí, že je maso křehké a že se rozplývá na jazyku,“ říká František Diepold, který je v Makru odpovědný za sekci masa.

Proto také právě v tuku spočívá tajemství chuti nejdražšího hovězího na světě, japonského Kóbe. Tento konkrétní druh černého plemene wagyu, které chovají v japonské prefektuře Hyogo, má maso s nádherným výrazným mramorováním a s velmi vysokým poměrem tuku ke svalovině. Znalci toto mramorování oceňují na dvanáctistupňové škále, čím je větší poměr tuku, tím lepší má maso chuť – a tím je také dražší.

Hustota tukových vláken i chuťový vjem je u masa tohoto plemene natolik intenzivní, že to pro slabší povahy může být někdy až příliš. Pravé Kóbe se sem sice nedováží (vývoz z Japonska je přísně zakázán), správně „udělané“ wagyu se ale i u nás vyzkoušet dá, především z rančů v Austrálii nebo Argentině. „Když jej chce koupit soukromník, zvlášť když je to ve větším množství, obvykle doporučuji nejprve jej vyzkoušet, opravdu ne každému tak intenzivní chuť hověziny vyhovuje,“ říká Tereza Smichovičová z Makra.

Ve srovnání s tím je maso z jihoamerických pamp, které je Mekkou českých milovníků hovězího (dováží se ho k nám spolehlivě nejvíce), trochu jiná liga. Plemeno zebu, které se tu typicky chová, je mnohem drobnější a tráví prakticky celý svůj život na pastvině a dokrmováno je maximálně těsně před cestou na jatka. „Proto není tak tučné. Je výborné, ale má jinou chuť,“ vysvětluje Vlastimil Lacina.

Jinak chutná také severoamerické hovězí, irský angus nebo francouzské charolais nebo třeba česká stračena. Severoamerickému hovězímu dává z dovozových mas přednost Vladimír Lacina: „Nese více tuku než jihoamerické maso a má čistší chuť.“ Řada dam prý pro změnu dává přednost charolais. U tohoto mohutného plemene skotu je už geneticky dáno, že spíše než „do tuku“ půjde takzvaně do svalů.„Býk plemene charolais bude mít živou váhu kolem 900 kilogramů, například severoamerický hereford bude vážit o 400 kilogramů méně. Maso z charolais je ale mnohem méně tučné, a tedy i chu-

proč ne?! – DUBEN 2012

ťově výrazné, což není moje osobní preference,“ říká František Diepold. Jak velký rozdíl v chuti to může znamenat? Zkuste a uvidíte.

ZRÁNÍ NA SUCHO, NEBO VE VAKUU? Budete-li ale různé druhy hovězího testovat na grilu, sáhněte možná pro začátek po Americe. Zvlášť když v okolí není žádné osvědčené řeznictví. Ne proto, že by maso z prérie nebo pampy bylo nutně kvalitnější než to evropské, či ještě lépe české. Jde o kombinaci různých faktorů.

Hlavně postupů při zpracování masa a praxe naprosté většiny českých řeznictví. Protože každý řezník není jako vyhlášený pražský pan Kšána, který s oblibou poklepává na půlky hovězího visící mu v řeznictví a s dobrým pocitem prodává to krásné maso dál nám smrtelníkům.

Pravděpodobnost, že z masa přepravovaného přes oceán ve vakuu vyrobíte šťavnatý steak, je prostě vyšší než sázka na to, že v náhodně vybraném českém řeznictví zakoupíte takový kus hovězího, ze kterého by se na grilu dalo vyrobit něco jiného než pověstná podrážka.

JDE O KVALITU I O ČAS, BOHUŽEL Čas. Aby bylo hovězí měkké, potřebuje nějakou dobu odpočívat, čerstvé maso rovná se tvrdé maso. Jak velkou trpělivost to chce, aby pořádně uzrálo? „My necháváme maso v půlkách viset šedesát dnů,“ říká Vlastimil Lacina. Pěkně v klidu, pověšené na háku, samozřejmě za přísně kontrolované teploty a vlhkosti.

Maso visí, „odkapává“, zraje a mění se v dokonalou surovinu.

Znalci oceňují mramorování na dvanáctistupňové škále, čím větší poměr tuku, tím lepší chuť.

5.4.2012 21:11:52

PN001084

PN duben_58_63_maso.indd Odd1:61

5.4.2012 21:12:07

STRANA 62

VEVERKA Říká se jí hanger nebo onglet.

Nachází se kousek od jater a od nich chytá silnou kořeněnou chuť. My ji grilujeme jako steak.

OPONKA Dá se využít prakticky jakkoli – z vyzrálé oponky připravujeme steaky. Na jatkách ale bývá často oddělena a semleta do salámů.

PUPEK Když člověk ví, jak a kde říznout, je to výborné maso na steaky.

Protože jde o nízký plochý sval, krájí a griluje se po vlákně.

MALÝ OŘECH Nejjemnější sval z hovězí kýty.

Mám ho rád na steak, je jemný jako svíčková, ale má plnější chuť. Ale připravuji z něj také carpaccio.

TABULOVÁ ŠPIČKA Připravuje se vařená ve vývaru se zeleninou. Když je vyzrálá, jsou z ní krásné steaky – krájí se po vlákně, steak má pak úplně jinou chuť.

KARABÁČEK Je podobný kližce, ale masitější.

Dá se péct, dusit, vařit. My ho vaříme v husím sádle. Když se s ním spojí chuť kolagenu, je to fajn.

PN duben_58_63_maso.indd Odd1:62

menu Tak dokonalou, že i z těch kusů krávy, které se běžně musí hodiny dusit pod pokličkou, se pak dá vykouzlit dokonalý steak: „Takový malý ořech v kýtě, loupaná plec nebo pupek dozrají do parádního steaku, jinak se hodí jen na vaření nebo na pečení.“ Hovězí, které si šedesát dní pěstují v Čestru, je samozřejmě svým způsobem extrém, většině „steakových“ kusů krávy bohatě stačí dva týdny na háku. Když na to ale přijde, při takzvaném suchém zrání může maso na háku odpočívat... a odpočívat... a odpočívat ještě mnohem déle než dva měsíce. Kdy přichází ta chvíle, od které už přestane získávat a začne nezadržitelně ztrácet? „To opravdu nevím.

Tak daleko jsme ještě nedošli, nejvíc jsme tomu zatím dali sto dní.“ Ono totiž takové zrání sice pomáhá chuti, ale z ekonomického hlediska to žádná velká výhra není. Čím déle zraje, tím větší jsou ztráty na váze. O tom, že maso také musíte někam pověsit, zařídit chlazení, cirkulaci vzduchu a další nezbytnosti, ani nemluvě.

A tak maso v českých řeznictvích bývá až moc čerstvé, upozorňuje Vlastimil Lacina: „Když je české hovězí dobře vykrmené, nese dost tuku, je šťavnaté a chutné. Důležité je ale také to, jak se s masem zachází po porážce. Maso se musí 24 hodin postupně zchlazovat, je chyba když se „lifruje“ dál už po šesti hodinách.

Mělo by se nechat odpočinout a pak vyvěsit, když je už den nebo dva po porážce v krámě, není to dobré.“ Minimální doba odpočinku? Deset až čtrnáct dní.

Zda je dostatečně odležené, se dá snadno zjistit nejen z doprovodného štítku, který musí mít všechno, co je v řeznictví na pultě. Vladimír Lacina radí jednoduchý trik: zabořit do masa prst.

Když se důlek rychle znovu vyplní, je maso ještě příliš tvrdé. Když zůstane, je na tom tak akorát.

Maso převážené ve velkých kontejnerech přes moře ve vakuu je z tohoto úhlu pohledu dobrým kompromisem. Není tu riziko, že bude tvrdé jako neodležená surovina, i když chuťových kvalit, jaké hovězímu dává dlouhé suché zrání, přece jen nedosahuje.

Maso zraje rychleji, protože leží hermeticky uzavřené v tekutinách, které se z něj během zrání uvolňují. Na rozdíl od vyzrávání suchou cestou má proto ten-

proč ne?! – DUBEN 2012

Malý ořech v kýtě, loupaná plec nebo pupek se běžně hodí jen na vaření nebo na pečení.

Můžou ale dozrát do parádního steaku.

denci získávat lehce mléčnou, až trochu jogurtovou chuť. Čím déle zraje, tím je to zřetelnější. „Měsíc staré vakuově balené maso má výbornou čistou chuť, ale jak zrání pokračuje, chuť je intenzivnější a také kyselejší. Ke konci životnosti, která je u těchto mas čtyři měsíce, už to pro mě osobně není moc příjemné, ale to je otázka osobní chuti,“ říká Vlastimil Lacina.

Rychlejší je také jeho destrukce, pokud člověk přesně nedodrží doporučený postup při skladování. „Ideální zrací podmínky jsou kolem 0 °C. Každý stupeň navíc znamená výrazné zkrácení záruční doby. Stačí dát maso do běžné lednice, která je nastavena na 6 °C a maso už po týdnu nemusí být v pořádku, i když do expirace zbývá ještě měsíc,“ vysvětluje Tereza Smichovičová z Makra.

Takže: maso z vakua po otevření trochu kysele „dýchne“. To není na škodu, jen se potřebuje zhruba deset až patnáct minut nechat vydýchat. Ani to, že před očima zešedne, není na závadu, to se svalovinou udělá první kontakt s kyslíkem to týdnech ve vakuu, po chvíli se mu vrátí krásná karmínová barva. Než s ním cokoli podniknete, nejprve z něj otřete zbytky takzvaného zracího média a pak jej lehce omyjte. Teprve pak je připravené do hrnce, na pekáč nebo na gril.

5.4.2012 21:12:08

PN001075

PN duben_58_63_maso.indd Odd1:63

5.4.2012 21:12:23

&$&8 W 8&34F H8(3I2 / !&H4V / W 64R# / M& Q &F 5& # ;M&SG&5 HS' F 8U >; 8 F;!8' $S;Q5&M' F&4;8HMFQ4 1# U H& 8U82 3 4; ,0/S(W$1!4;SV ;QM1CQ& ;M&5 &H;FM 5Q HM 5 62HM&6 >;/;$;S' M6;H+'FU# 4$& H1 SU /QM8 M& SV316&!8;HM W 6& 4'/; >F;HM;FQ 4F HU W$&3I2/; F&.1;8QA % " P &T45QW1S82 /1HM;F1 4' HQ1MU *

D

# J 5QTQH82 / > FM6 8R : S&54;FUHV / >F;HM;F8V / /;M&5;SV / >;4;3R

4 S F8 H F&6# F&HM QF & H 32$&58;Q > 82 W& &56 &F4 # H 32$&58;Q G&$ ;QG2 H;Q4F;6V6 H 5<84&6 & S(X1# S188V H45&> 1H4Q> 8 # Q814 M82 H 2F4 W8 !4;SV / +F 8 ;QWH4V / S28 W ; 5 HM1 ;F$& QT# >14814;SV H&FS1H % & !

SUHS( &8 >5& SA 88U# F M;G - HS MV /# RX;SV H 5;8&4 /F M W &. 5Q# 8H4V H 5;8&4 5$G1 / W 2! 8# 481/;S8 H 4F &6# 8 $S;G2 W 6& 4V > F4 $ " & & &558&HH > H& H Q8;SV6 HS(M&6# S2G1S4;Q# W'8&6 H15&8 F1&6# 6 H X&# +1M8&HH &8MFQ6 " % ! .;5+;SV MF&8 X'F# .;5+;S' F&H;FMU * &5! ?=T=)@ ;8;>1IM( ?PT=)@

S HF$ 1 & / 8 UH;!18( H SV ;F8;Q $;>F S82 $;HMQ>8;HM2" F8; 7 &F 5& " ,Y 618QM# F / 7 &F 5& " ,, 618QM# F M1H5 S 7 &F 5& " ==Y 618QM# 2$&9 7 &F 5& " =OY 618QM# Q$ >&IN 7 &F 5& " =:Y 618QM# &F528 7 &F 5& " P-Y 618QM W&62 6&W18 F;$82 / 5&M1IN" F / # F8;# F M1H5 S # 2$&9 H;QG $81 &" -:%O=E,=AYYP 6& 4' >;4;3& >F;HM;FU H1 6RX&M& >F;/5'$8;QM S1FMQ 58( 8 " ### " ! " & S H&4 1 /;M&5U 8& ; S H&4 1 W 64U

# ;QM1CQ& ;M&5 5Q &H;FM &F 5& = ,)P ,, # W& / &>Q 51 06 15" F& &>M1;8 / M& Q/&F 5& A ;6# >/;8&" B-PY ,K: KK: ===# B-PY JO- )PP K-Y ### !

PN001092

PN duben_64_67_hodinky.indd Odd1:64

6.4.2012 17:27:18

hodinky

STRANA 65

O kolečko víc

Svět hodinových strojků patří tradičně spíš mužům. Výjimky existují.

Carole Forestier-Kasapi dokázala v Cartier vdechnout nový život mnoha legendárním modelům.

TEXT: Jan BABKA

V

údolí u švýcarského městečka La Chaux-de-Fonds stojí mnoho manufaktur slavných hodinářských značek, které se chtějí pyšnit značkou Swiss Made. Je tu i jedna, která původem švýcarská není – francouzský šperkařský dům Cartier.

Přitom to byl právě Louis Cartier, který dal hodinářskému řemeslu před více než sto lety jeden z největších impulzů: pro svého přítele, letce Alberta Santose Dumonta, vymyslel vůbec první náramkové hodinky na světě.

„Santos, Pasha, Tank, Roadster, Ballon Bleu... Za celé století se produkce hodinek Cartier točila převážně kolem několika málo ikonických modelů,“ říká mi Carole Forestier-Kasapi, která je zodpovědná za vývoj hodinových strojků.

Nevím, kolik je v celém jurském údolí v hodinářských manufakturách zaměstnáno žen, ale stát se hlavním hodinářem značky, to je obrovský úspěch.

Tím spíš, že Carole je Francouzka. To je ale jen malá část jejího příběhu. „Pocházím sice z Paříže, ale k hodinářství

mám přirozeně blízko. Můj otec byl hodinář a já sama jsem studovala hodinařinu už ve Švýcarsku,“ říká, aby vysvětlila, jak do převážně mužského světa hodinových strojků nakročila.

U francouzské značky působí už třináct let. Zní to jako dlouhá doba, ale ne tak úplně v pomalém světě jemných strojků. „Vytvořit jednoduchý strojek trvá dva a půl roku,“ vysvětluje mi a v rukou má velký plastový model s desítkami součástek, na kterém se prý hodinařině učí už malé děti. „Víte, švýcarské děti si

092

PN duben_64_67_hodinky.indd Odd1:65

6.4.2012 17:27:21

STRANA 66

Šperkaři u Cartier umějí do ciferníku hodinek vyskládat stovky miniaturních drahých kamenů

Model Cartier Tortue je osázený 133 brilianty

PN duben_64_67_hodinky.indd Odd1:66

hodinky mezi sebou při hraní nepovídají, říkají jen tiktak, tiktak,“ vtipkuje.

Je příznačné, že vysoké hodinářství dnes řídí žena právě u Cartier. Eleganci, fantazii a intuici zákazník této značky očekává v první řadě a možná tak trochu samozřejmě.

Jenže Carole Forestier-Kasapi dává tradici slavného šperkařského domu i něco navíc – stojí za mnoha designovými a mechanickými inovacemi, díky nimž se v buticích francouzské značky zastavují nejen dámy chtivé pestrobarevných šperkových hodinek s drahokamy, ale i pánští příznivci klasické komplikované hodinařiny.

Celých pět let například pracovala na modelu hodinek s tourbillonem, tedy součástkou, která eliminuje v hodinovém strojku působení zemské gravitace a je královskou disciplínou celé hodinařiny. Před dvěma lety se jí podařilo vytvořit astro-tourbillon. Ten má tu unikátní vlastnost, že není napevno usazen na jednom místě ve strojku.

Vývoj a výroba hodinek Cartier ale nestojí samozřejmě na jedné ženě.

V manufaktuře pracují špičkoví umělci, kteří se věnují jemné práci s drahými kameny, nejexkluzivnějšími kovy, ale i vzácným dřevem.

Cartier Santos Dumont Skeleton z růžového zlata

proč ne?! – DUBEN 2012

„Konkrétní model vyrábí až sto sedmdesát lidí,“ říká Carole, když s hrdostí ukazuje prototyp zvaný kalibr ID 1 – vrcholně hi-techový strojek, který řeší všechny negativní nástrahy nošení hodinek od gravitace, přes magnetismus až po teplotní či nárazové šoky.

Přestože poptávka po hodinkách s tzv. komplikacemi stoupá, Cartier je značka, která má abnormálně skvělý zvuk co se týká klasických šperkařských hodinek u zákazníků v Asii nebo třeba v arabském světě. Nahlížím do katalogu hodinek na zakázku, jména jejichž majitelů zůstávají zapovězena.

Podle motivů jde mnohé poznat. Číňané si rádi nechávají zdobit hodinky pandami, Skandinávci lesní zvěří. „Snoubí se tu vysoká šperkařina se špičkovým hodinářským řemeslem,“ odpovídá Carole na otázku, čím je pro ni značka výjimečná.

Dodnes si ji pamatuji jako „tu paní s blokem“. Ženskou rukou načrtnuté skici měly na první pohled neskutečnou dávku fantazie. Obsahovaly také spoustu čísel, úhlů, propočtů, linek a samozřejmě i ozubených koleček.

Speciální galerii hodinek Cartier najdete na webu: life.ihned.cz.

Nový model Tank de Cartier Folle

6.4.2012 17:27:27

,1=(5&(

PN001093

PN duben_64_67_hodinky.indd Odd1:67

6.4.2012 17:27:40

look

STRANA 68

proč ne?! – DUBEN 2012

2.

1.

4.

3.

5.

6.

7.

POKLAD NA RTU TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL – STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

Pokaždé, když ve filmu vidím, jak herečka vezme do ruky rtěnku a začne s ní psát svému milému nějaký srdceryvný vzkaz na zrcadlo, v duchu proklínám scenáristu. Scenáristu, ne scenáristku, protože takovou scénu může vymyslet jen chlap. Žádnou ženu by v životě nenapadlo patlat tak banálním způsobem svou „chanelku“. Rtěnka je totiž pro že-

ny posvátný artikl. Je jako jejich druhé, ženštější, já. Femme fatale v tubě. Jsou lesklé, chladivé, těžké do ruky a představují miniaturní jmění.

Zapomeňte na lesk na rty, který se vám tak akorát lepí do vlasů a máte pocit, že trpíte permanentní slintavkou. Ke skutečné ženě prostě patří rtěnka, basta. Takže kdo by si takovými poklady šmudlal zrcadlo?

Na fotografii: 1. Chanel, Rouge Coco, 41 Destinée, 850 Kč, 2. Givenchy, Rouge Interdit, 54 Bucolic Poppy, 790 Kč, 3. Dior, Rouge Dior, 448 Rose Tulipe, info o ceně v obchodě, 4. Helena Rubinstein, Wanted Rouge, 101 Possess, 910 Kč, 5. Giorgio Armani, Rouge d‘Armani Sheers, 502 Pink, 990 Kč, 6. Sensai, Lasting Treatment Rouge, 14 Fuji Kasane, 850 Kč, 7. Estée Lauder, Signature, 35 Rich Red, 680 Kč

P

PN duben_68_69_look.indd Odd1:68

5.4.2012 20:48:10

& !

!$$

#$ $

'&)

!$$ !&& &

"!'# !

' !

# $!# !(

# $ !$$!

! $&

( & !

" * ! % ! & ''' ) PN001088

PN duben_68_69_look.indd Odd1:69

5.4.2012 20:48:30

parfémy

STRANA 70

proč ne?! – DUBEN 2012

Extra třída Přisprostlá růže, zelená andělika a tropický gejzír - tři parfémové lahůdky pro náročné jsou pro měsíce to pravé. Stačí jen najít odvahu. p jarní j TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ

SVIŽNÁ ANDĚLIKA VŮNĚ: Guerlain Angélique Noire PARFUMÉR: Daniela Roche-Andrier HLAVA: semena anděliky, šípek, pepř SRDCE: jasmín, kmín ZÁKLAD: vanilka, kořen anděliky, cedr

RŮŽE BEZ KALHOTEK VŮNĚ: Byredo Rose Noir PARFUMÉR: Ben Gorham HLAVA: grep, frézie SRDCE: damašská růže ZÁKLAD: mech, cist, pižmo Už jste někdy čichali ke sprosté růži?

Ne? Ani se vám nedivím. Parfémy značky Byredo jsou hodně neortodoxní.

Stejně jako zakladatel švédské značky Ben Gorham potetovaný od hlavy k patě a s indickými kořeny. Rose Noir znamená „černá růže“ a růže, kterou z flakonu ucítíte, opravdu není ta něžňounká květina, na kterou jsme zvyklí. Tahle růže je svůdnou tanečnicí, zprvu nevinnou a svěží po grepu a frézii, ale po pár minutách si tahle vůně svlékne kalhotky a nacpe vám je do pusy nebo udělá něco podobně perverzního. Na mé kůži voněla při zkoušení tak živočišně, že jsem se skoro styděla s ní vyjít z domu.

Parfémy z přírodních ingrediencí ale na každém voní úplně jinak. Vám třeba jen ukáže nahé stehno nebo zůstane zahalená úplně. Vyzkoušet ji ale musíte.

PN duben_70_71_parfem.indd 70

Parfémy od značky Guerlain z řady L’Art et Métier, které nabízí jen pár desítek vybraných obchodů po celém světě, staví vždy na jedné dominantní ingredienci v nečekaných souvislostech.

Parfém s názvem Angélique Noire si hraje s bylinou jménem andělika, jejíž části se obalené v cukru ve Francii s oblibou používají jako ozdoba cukrářských výrobků. Andělika, jakou nabízí v této variantě Guerlain, má ale k přeslazenosti dortíků daleko. Ze začátku trpká a zelená, prozářená jasmínem a zjemněná vanilkou. Představte si zeleno-vanilkovodřevitou vůni, pokud tedy něco takového jde. Jemná jako samet a svižná jako kousnutí do zrníčka kmínu.

DRUHÁ KŮŽE VŮNĚ: Penhaligon’s Amaranthine PARFUMÉR: Bertrand Duchaufour HLAVA: zelený čaj, frézie, banánový list, koriandrový olej, kardamom SRDCE: růže, karafiát, hřebíček, pomerančový květ, ylang-ylang, jasmín ZÁKLAD: pižmo, vanilka, santalové dřevo, kondenzované mléko, fazole tonka Hledání parfému, který by vám dokonale seděl, je otázka několika let. Když jsem poprvé ucítila vůni Amaranthine od britské značky Penhaligon’s, věděla jsem, že moje hledání je u konce. Amaranthine je složitý parfém, u kterého jedna složka výrazně nepřebíjí druhou. Je jako gejzír, ze kterého je laický nos okouzlený i zmatený zároveň. Začátek je jako procházka tropickým zeleným pralesem, ale ne tím naslizle vlhkým, ale prozářeným od slunce a provoněným orientálním kořením, aby vás nakonec objala něžná vlna.

Kondenzované mléko Amaranthine je něco jako vaše druhá kůže, ale vylepšená o třídu výš – smyslná, hřejivá, dráždivá i uklidňující. Tak, jak by voněla krásná žena v ideálním světě.

5.4.2012 20:51:46

PN001086

PN duben_70_71_parfem.indd 71

5.4.2012 20:51:51

zoom

STRANA 72

proč ne?!! – DUBEN 2012

Péče pro hebkost a lesk melírovaných a barvených vlasů Chroma Riche od Kérastase.

Technologie Systeme Aqua-Ionic chrání, prohlubuje a oživuje barvu vlasů.

Cena 780 Kč, prodávají vybrané kadeřnické salony.

Kabelku značky Valentino zdobí decentní pruh kovových pyramid.

Cena 45 000 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 17.

Sluneční brýle z kolekce značky GANT, kterou navrhl americký návrhář Michael Bastian.

Cena 3 499 Kč, prodává Gant.

Kdo by se tahal s těžkou peněženkou, když si vystačíte s jednoduchou sponou na bankovky?

Cena 4 800 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

PN duben_72_75_zoom.indd 72

Nejnovějším modelem z kolekcí VERTU je dotykový telefon Constellation, který září letními barvami. Růžovou verzi zdobí na přední straně rubíny, zadní strana je z aligátoří kůže.

Cena 7200 eur, prodává Vertu.

5.4.2012 20:52:52

NudĂ­ vĂĄs vaĹĄe hedvĂĄbnĂŠ kravaty?

Zkuste ty pletenĂŠ, je to mĂłdnĂ­ hit.

Cena 3 500 KÄ? za kus, prodĂĄvĂĄ ERMENEGILDO ZEGNA.

Prsten You & Me zdobenĂ˝ diamanty od znaÄ?ky Piaget je z osmnĂĄctikarĂĄtovĂŠho bĂ­lĂŠho a rĹŻĹžovĂŠho zlata.

Cena 115 300 KÄ?, prodĂĄvĂĄ CAROLLINUM. Hodinky Grand Lange 1 od znaÄ?ky Lange & SĂśhne s pouzdrem z rĹŻĹžovĂŠho zlata o prĹŻmÄ&#x203A;ru 40,9 mm. To ukrĂ˝vĂĄ strojek s ruÄ?nĂ­m nĂĄtahem a rezervou chodu 72 hodin.

Cena 813 800 KÄ?, prodĂĄvĂĄ CAROLLINUM.

INZERCE

'

#

# * # ( % &

!,! ! ,,$ ! ! !!!

t ( t % #

t # t % t +

t %

t ) t # t

' ' ' #

# *

PN duben_72_75_zoom.indd 73

5.4.2012 20:53:14

zoom

STRANA 74

proč ne?! – DUBEN 2012

Dopřejte si na jaře alespoň jedny odvážnější boty. Třeba červené mokasíny od ERMENEGILDO ZEGNA. Cena 8 250 Kč, prodává Ermengildo Zegna.

Bojíte-li se výrazných barev na oblečení, zkuste alespoň drobnost v podobě manžetových knoflíčků.

Cena 3 600 kč, prodává SALVATORE FERRAGAMO.

Sérum Forever Youth Liberator od značky Yves Saint Laurent stimuluje produkci glykanů, které mají zásadní vliv na zdraví buněk, a výrazně tak omezuje projevy stárnutí pleti.

Cena 2 220 Kč za 30 ml, prodávají exkluzivně vybrané prodejny Marionnaud.

Roztomilá kabelka z jarní kolekce LOUIS VUITTON je ušita z jelení a telecí kůže.

Cena 60 000 Kč, prodává Louis Vuitton.

adr adresář ARTĚL, Celetná 29, Praha 1, tel.: 224 815 085; BELLA BRUTTA, Železná 12, Praha 1,

Na Příkopě 9, Praha 1, tel.: 224 233 562; GUERLAIN, L’Institut Guerlain, Dlouhá 704, Praha

tel.: 224 214 644; BOUCHERON, hotel Four Seasons, Křižovnická 3, Praha 1, tel.: 222 318 262;

1, tel.: 227 195 330-1; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812 774; PAŘÍŽSKÁ 17,

BYREDO, prodává Ingredients, Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 603 747 255; CAROLLINUM, Pařížská

Praha 1, tel.: 222 320 260; PENHALIGON’S, prodává Madeleine – Kosmetické delikatesy, Dlouhá

11, Praha 1, tel.: 224 810 890; DIOR, Pařížská 4, Praha 1, tel.: 222 310 134; DOLCE&GABBANA,

10, Praha 1, tel.: 721 536 566; PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; SALVATORE

Pařížská 28, Praha 1, tel.: 222 315 382; ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha 1,

FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1, tel: 224 814 779; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT

tel.: 224 210 083; FENDI, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 226 216 570; GANT, pasáž Myslbek,

STORE, Pařížská 20, Praha 1, tel.: 221 771 677; VERTU, Pařížská 4, Praha 1, tel.: 222 316 072

PN duben_72_75_zoom.indd 74

5.4.2012 20:53:18

, O¹LVQV QSPEVLUÑ [OBÀLZ 4&/4"* W IPEOPUÄ OBE ,À [ÅTL¹UF LPTNFUJDLPV UBtUJÀLV T NJOJBUVSBNJ OB DFTUZ KBLP E¹SFL /BCÅELB QMBUÅ PE EP WZÀFSQ¹OÅ [¹TPC

XXX EPVHMBT D[ #SOP (BMFSJF 7BÊLPWLB 7F 7BÊLPWDF y 0MZNQJB #SOP 6 %¹MOJDF y FTLÁ #VEÄKPWJDF .FSDVSZ $FOUSVN /¹ESBxOÅ y -JCFSFD 0$ /JTB FTLÁ NM¹EFxF y .MBE¹ #PMFTMBW #POEZ $FOUSVN UÐ 7¹DMBWB ,MFNFOUB y 0TUSBWB 'PSVN /PW¹ ,BSPMJOB +BOUBSPW¹ y 0$ "WJPO 0TUSBWB 3VEO¹ y 1M[FÊ 1MB[B 3BEÀJDL¹ y 1SBIB /B 1ÐÅLPQÄ y $FOUSVN $IPEPW 3P[UZMTL¹ y "SL¹EZ 1BOLS¹D /B 1BOLS¹DJ y ;MÅO ;MBUÁ +BCMLP /¹NÄTUÅ .ÅSV

PN001083

PN tit duben 2012.indd Odd3:3

2.4.2012 16:20:28

PN001047

PN tit duben 2012.indd Odd3:4

2.4.2012 16:20:29