PROC NE APRIL 2013

proč ne?!

PŘESTÁVKA NA HARVARDU Andrea Ferancová-Bartoňová opouští český byznys.

Aby se do něj mohla vrátit

pn_titulka_duben 2.indd 3

2.4.2013 11:02:43

PN001248

pn_titulka_duben 2.indd 4

2.4.2013 11:02:59

proč ne?! – DUBEN 2013

editorial

STRANA 3

První dámy Vážené čtenářky, vážení čtenáři, toto vydání proč ne?! rozhodně není nic pro ješitné chlapy. Nejen že je celé o ženách, ale je i o jejich odvážných myšlenkách a úspěších. To je absolutně v pořádku. Ale našel jsem v něm pár dráždivých tvrzení, tak vás, ješitové, varuji dopředu. Jedno jako příklad: Ženy jsou lepší lidé. Ha! A která žena to tvrdí? Dalajlama. Aha! Porovnáte-li jména nejbohatších Čechů, rozhodně to není mezi tzv. obyčejnými lidi a lepšími lidmi poměr fifty fifty.

proč ne?!

Po tom jsme detailně nepátrali ve snaze ubránit se nekonečným genderovým diskusím. Ale mluvili jsme s Andreou Ferancovou-Bartoňovou, první dámou středoevropských finančních trhů, která si dává pauzu a na Oravě nám se svými syny v náručí vyprávěla, jak prodala po dvaceti letech v byznysu podíl ve firmě a chystá se zpátky do školy. V Miláně jsme s první dámou české módy Lenkou Vejvalkovou navštívili showroomy italských designérů a na via Montenapoleone v posledním tradičním café debatovali u prosecca o rozpínavosti globálních módních značek. A v sedmdesáti metrech nad Prahou v unikátním hotelovém pokoji jsme zase s třemi výjimečnými ženami zjišťovali, proč pro život potřebujeme nadhled, úchvatné designové křivky a kvalitní víno.

Ať už jsme ješitové, chceme mít své první dámy. V byznysu, vědě, umění, doma, všude. Úspěšné, elegantní, ženské. Jestli o dalších takových víte, nominujte je prosím v naší anketě 25 žen českého byznysu. Najdete ji v Hospodářských novinách a na IHNED.cz.

Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

03-05 obsah.indd 3

5.4.2013 11:01:19

!

03-05 obsah.indd 4

"

" " ""

PN001247-1

5.4.2013 11:01:20

obsah

proč ne?! – DUBEN 2013

STRANA 5

Mix – 6 Lahodné doutníky, kůň jako manažerský kouč, neteř slavného obuvníka a Miss World, co točí dokumenty.

Rozhovor: Andrea Ferancová-Bartoňová – 14 Spoluzakladatelka brokerské společnosti Wood & Company odešla z velkého byznysu, aby se věnovala rodině a sama sobě.

Móda: Módní generál – 21 28

Jan Babka v Miláně zpovídal Lenku Vejvalkovou, která do Česka přivedla italskou luxusní módu.

Fashion Story: Hospodyňka – 28 Chic domácí práce v podání Filipa Šlapala, Kláry Tománkové a Lazy Eye.

Investice: Tu chci! – 36 k dostání každý měsíc jako příloha deníku

21

Utrácet za kabelky není hřích, ale promyšlená investiční strategie.

Storyboard: Noc ve věži – 42 Nora Grundová a tři ženy probírají své srdeční záležitosti v sedmdesáti metrech nad zemí. Šéfredaktor Hospodářských no novin: i Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka: Nora GRUNDOVÁ Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz

Proměna: Druhá šance – 50 Alexandra Kala, majitelka společnosti Profimed, miluje luxusní sekáče.

Tak jsme ji zavedli hned do tří z nich.

Menu: Syrový život – 56 Tereza Havrlandová podřídila svůj byznys svému životnímu hobby – kiteboardingu.

Hodinky: Právě teď... – 60 Vybrali jsme nejzajímavější novinky mezi dámskými hodinkami.

Parfémy, Look a Zoom – 62

36

Voňavé, kosmetické a módní novinky, které určitě musíte mít.

Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

62

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

PN001247-1

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Andrea Ferancová-Bartoňová na fotografii Davida Tureckého.

Vizážistka Viola Černodrinská

03-05 obsah.indd 5

5.4.2013 11:01:24

PN001252

mix

STRANA 6

proč ne?! – DUBEN 2013

DLOUHEJ KOUŘ

Vedla cigárový klub v New Yorku, pak dva založila v Praze.

Martina Peštová je přesvědčená, že bar s knihami a doutníky je nejlepší místo pro relax po těžkém dni v kanceláři.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: archiv BAR & BOOKS

J

ejí podniky v centru Prahy se jmenují Bar and Books a můžete v nich ochutnat irskou, skotskou, ale i kanadskou nebo japonskou whisky a doutníky z Kuby, Dominikánské republiky nebo Nikaraguy. „Atmosféra u nás je komornější než jinde v baru. Nehrají se otřepané hity, osvětlení je velice přítmé, chodí sem třicátníci a starší. Také doutníky dodávají místu trošku na vážnosti,“ říká spolumajitelka barů v Týnské a Mánesově ulici v Praze Martina Peštová.

V jednadvaceti vyrazila pilovat angličtinu do světa a přes Austrálii se časem dostala do New Yorku. Začínala tu pracovat v italské restauraci, později se stala manažerkou newyorského Bar and Books, který v devadesátých letech založil podnikatel Raju Mirchandani. V New Yorku se nesmí oficiálně kouřit a tři podniky Bar and Books patří mezi šest barů v New

06-13 mix.indd 6

Yorku, kde se díky speciální licenci kouřit smí. „Pánové čekají každý den ve čtyři odpoledne před Hudson Bar and Books, aby si mohli zapálit svůj doutník a pracovat na svém iPadu,“ přibližuje atmosféru. „Když vstoupíte, dostanete facku od kouře, až pak uvidíte každého s doutníkem či cigaretou.“ Newyorskou ležérnost chtěli spolu s Raju Mirchandanim přenést i do Prahy.

Začátky před devíti lety prý nebyly snadné. Spíše jsme se orientovali na zahraniční klientelu než českou. „Řekla bych, že českými hosty byl koncept Bar and Books ze začátku nepochopený, ale během let se situace změnila a dnes k nám chodí převážně Češi. Hodně lidí nás vnímá jako gentlemen`s club, což se mi líbí. Ale určitě je to i místo, kam vzít slečnu či dámu na první či druhou skleničku,“ přemítá Martina Peštová.

Jelikož jsou její bary otevřeny až od odpoledne, rozhodla se letos v Týnské otevřít Monkey Tobacco shop – místo, kde se prodávají jejich vlastní doutníky balené v New Yorku a kam lze zajít zakouřit si i přes den. Za vedení doutníkového sommeliéra Ladislava Čížka tu ostatně můžete vyzkoušet i tzv. flights – degustační menu složené z šesti druhů rumů či whisky servírované spolu s doutníky dle výběru.

Mají tu jak ty lehčí jako Toro Claro, Purito či Panatela, tak doutníky pro náročnější, jako jsou Torpedo Madura, Churchill, Double Corona Gorda nebo Toro.

Sama Martina Peštová si tu čas od času odpočine od podnikatelských starostí (právě plánuje otevřít dvoupatrový cigar club ve Varšavě) a ráda se zahalí do doutníkového kouře: „Můj oblíbený doutník je Panatela. Je velice lehký a dá se k němu krásně pít víno nebo šampaňské.“

5.4.2013 0:22:06

PN001252

=&9 , 3 : 4 ') 2 +% )0)

+HUPqV 3DĖtæVNi 3UDKD 7HO +HUPHV FRP

06-13 mix.indd 7

5.4.2013 0:22:09

mix

STRANA 8

proč ne?! – DUBEN 2013

KRÁLOVSTVÍ ZA KONĚ?

Jak kůň může manažerovi napovědět, aby lépe řídil sám sebe, své projekty, týmy a jiné nesourodé spolky, píše majitelka IT firmy Daquas Darina Vodrážková.

TEXT: Darina VODRÁŽKOVÁ

Ch

cete-li vědět, proč začínám tradovaným výkřikem zoufalství Richarda III., když k danému tématu bych z pozice manažera-generála měla spíše hrdě halasit „toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“, tak vás nebudu napínat. On totiž ze sedla je nejkrásnější pohled na svět také proto, že jste náhle nejméně o hlavu výš než ostatní – což vám pomůže získat i v kritických chvílích nutný nadhled. A že je ho potřeba!

Vztah člověka a koně je nádherným příkladem a trenažérem zralého chápání rovnováhy. Máte před sebou něco přes půl tuny živé váhy, vybavené zuby a kopyty.

A pokoušíte se dohodnout na spolupráci, která vás někam (definovaně někam) dovede (doveze) – v zadaném čase, beze ztrát, dlouhodobých škod.

Nedávno mě z práce domů vezlo auto mého syna a mně se chtělo tak moc spát, že mám podezření, zda se občas neřídilo samo. Nakonec jsem scházející noc zlehka dotáhla na jednom parkovišti a před definitivním upadnutím do mátožných mrákot (to jsou ty zvláště nezvladatelné) jsem s vděkem pomyslela na svého andělíčka strážného, jak se chudák namaká, když mě má pořád hlídat i s mým zlehka extrémním životním stylem, v němž se pokouším sloučit vrcholový byznys s pětičlennou rodinou.

Nu tedy, dojela jsem v pořádku tam i zpět a měla vážný důvod se zamyslet nad riziky manažerského povolání, která rostou přímou úměrou k tomu, jak vás ta práce baví (v mém případě tedy nade všechny meze),

06-13 mix.indd 8

ale nějak na to zamýšlení nebyl čas… Když nevolá práce, volá rodina, a že se často překřikují jedna přes druhou, je nabíledni.

Další den utekl tradičně ani nevím jak a přišla středa s pravidelnou ranní seancí na jízdárně. A tam se stal zázrak. Můj, počítám tou dobou už pěkně načuřený a uhoněný, strážníček odložil unavená křídla stranou (to aby se z něj nestal Pegas a neodbyli jsme si to ve verších) a převtělil se do starokladrubského bělouše řečeného Plašan. Na konci hodiny, kdy toho mé kancelářské tělo mělo tak akorát dost, nečekaně vyrazil do cvalu a já se nevolky katapultovala. Jedním elegantním vyhozením zadnice zařídil mi takový výprask, jaký ta moje už dlooooouho nezažila. Když jsem zjistila, že nemám žádné nové lomy (nemívám) ani potrhané svaly či šlachy (ty naopak mívám, někde to povolit musí), zdálo se mi, že to byl jen takový malý výstřelek. Do chvíle, kdy jsem asi po deseti minutách zjistila, že nemůžu chodit.

Ne, nic fatálního. Jen ta bolest. Ale jaká! Čtvrtý stupeň. (To má moravština: bolí to hodně, víc, névíc a jak ta sviňa!)

Pro někoho, kdo srostl s myšlenkou, že „nemoc je otázka vůle“, nastal skutečný souboj vůle s osudem, ale to jsem fakt nemohla vyhrát. Pár týdnů na gauči, kde jsem trpělivě (s tichým vytím) čekala, až někdo přijde do pokoje a pomůže mi se posadit/položit – podle toho –, pak změna polohy (s hlasitým vytím, dokud jsem se po způsobu indiánek nenaučila zakusovat do dřeva) a zase čas, čas, čas… To jediné, co mi předtím pořád scházelo, se teď neuvěřitelně vleklo.

Ach jo, ach jo, andělíčku. Muselo to být?

No jistě, muselo. Měl to vymyšlený – a měl to zmáknutý. Na zemi pár pomocníků. Jeden na mě valil kupu práce, aby nebyl čas propadnout lítosti. Druhý se asi stokrát kousl do jazyka, trpělivě zvedal, přenášel a ani jednou při tom neřekl: Doufám, že na toho koně už víckrát nepolezeš (a to byla VELIKÁ zkouška pro něj).

Jeden na sebe vzal podobu víly se zlatým srdcem, ale strašnýma rukama a vůlí vpravdě vílí, tedy nekonečnou – a naučil mě v slzách zase chodit, v poslední chvíli, abych mohla odložit berle aspoň na průchod bezpečnostním rámem na letišti cestou na partnerskou konferenci Microsoft v L.A. Jeden byl dosti rozverný a ukázal mi, že s půllitrem kvalitní tequily v sobě můžu odhodit berle do písku a začít tančit.

A další – obětavě vypiv druhou půlku – dokázal, že můžu tančit cokoli! Tak přece jen otázka vůle? Ne… to bylo spíš anestetikum proti strachu z bolesti. Když to shrnu: bolí to ještě dnes – to abych na tu lekci vlídnou, ač přísnou nezapomínala tak rychle.

Naučila jsem se zase spát a priority skládat malinko jinak. Na koni jezdím dál a víc.

(U nás na Moravě se říká: čím ses pokazil, tím se taky naprav. A pak: potřebuju ty zkušenosti pro projektové řízení, jak jsem psala minule.)

A mám závazek: když vidím, jakou přízní mě obdařil svatý Petr, či kdo to tam nahoře tu strážní jednotku manažuje, nezbývá než být dál hodná holka. Aby mě měli rádi, a až zase budu potřebovat výchovný pohlavek, uštědřili mi jej se stejnou něhou jako minule.

5.4.2013 0:22:09

PN001255

06-13 mix.indd 9

5.4.2013 0:22:12

mix

STRANA 10

proč ne?! – DUBEN 2013

VE STOPÁCH STRÝČKA JIMMYHO Její strýček Jimmy Choo patří k nejzbožňovanějším návrhářům dámské obuvi. Sandra Choi se vše o botách naučila od něj a ve firmě dnes působí jako kreativní ředitelka.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: archiv Jimmy CHOO

Ř

íká se, že to nejcennější, co člověk má, je jeho rodina.

V případě Sandry Choi to platí dvojnásob. Její teta se provdala za Jimmyho Chooa – obuvníka původem z Malajsie sídlícího v Londýně. Kdo by nechtěl strýčka, který své první boty vyrobil v jedenácti letech a na přelomu 80. let a 90. let svými střevíčky okouzloval i samotnou princeznu Dianu? Společně s Manolem Blahnikem a Christianem Louboutinem tvoří svatou trojici luxusní dámské obuvi. Choo se nikdy nebál výrazných barev, potisků a ozdob. Jeho boty mají v sobě hravost, rozvernost a radost z jinakosti. K ikonickým modelům značky patří zelenofialový semišový střevíček zdobený pírky, který si zahrál jednu z hlavních rolí v jedné epizodě Sexu ve městě, zebrované boty na vysokém podpatku, kterými značka oslavila svůj vstup na americké červené koberce, ale i sexy černé střevíčky, jejichž kožené řemínky obtáčejí dámský kotník jako klubko hadů.

Všemu řemeslnému umění naučil Jimmy Choo i svou neteř Sandru Choi, která kvůli práci pro značku opustila studia a vrhla se přímo do centra divokého módního byznysu. „Kdybych si měla znovu vybrat, zachovala bych se stejně,“ říká Choi přesvědčivě.

Jimmy Choo svou chráněnku vychoval dobře – právě ona je teď hlavní kreativ-

06-13 mix.indd 10

ní hnací silou globální značky, která na konci března otevřela butik v Pařížské ulici, zatímco sám Jimmy Choo ve svém studiu v Londýně tvoří již pouze ojedinělé modely na zakázku pod jménem Jimmy Choo Couture.

Pracovala jste se spoustou celebrit a filmových hvězd. Jak vypadá výroba a zkoušení bot pro červený koberec?

Ze začátku jsme měli před předáváním Oscarů v hotelovém apartmá v Los Angeles takový dočasný showroom. Právě tam si chodili herečky a stylisté, kteří si k nám chodili vybírat doplňky. Za ty roky jsme si už dokázali vybudovat dobré vztahy s vlivnými stylisty a máme loajální zákazníky.

Líbí se mi na tom, že pomáháme herečkám vystoupit z jejich filmových rolí a projevit svůj styl. Je to také hodně napínavé, protože do poslední chvíle nevíme, jestli si herečka opravdu vzala naše věci. Takže sledování přenosu z červeného koberce je pro mě vždycky hodně vzrušující.

Je to stresující, sestavovat garderobu hereček, když víte, že je na obrazovce budou sledovat miliony lidí?

S botami a kabelkami je ten problém, že se k outfitu vybírají až jako poslední. Jenže jsou zároveň pro celý outfit klíčové – musí přesně sedět ke zvoleným šatům, takže si asi umíte představit, kolik rozhodnutí

na poslední chvíli to obnáší. Někdy jsme dělali doslova zázraky – barvili jsme doplňky tak, aby seděly k barvě šatů, nebo jsme si nechávali posílat vzorky z druhého konce planety.

Kterého z návrhářů obuvi obdivujete?

Mám slabost pro boty od Rogera Viviera, když ještě tvořil pro svou značku.

Proč jsou podle vás ženy posedlé botami?

Díky botám dostane váš outfit okamžitě nový impulz. Krásný pár lodiček váš vzhled úplně promění. Díky nim můžete lépe experimentovat s módními trendy a styly – můžete mít klasické oblečení a střídat jen boty či kabelky. Boty vám dokážou změnit náladu, naženou vám sebevědomí nebo vás uklidní.

Kolik párů bot vlastníte vy sama?

Plus minus pět set.

Kterou botu, kterou jste navrhla, máte nejraději?

To není úplně fér otázka! Mám ráda všechny, ale dokonalé jehly jako Anouk jsou asi moje nejlepší kamarádky – vždycky se na ně můžu spolehnout. Mám taky ráda boty, ke kterým mám nějakou osobní vzpomínku. Jako třeba ty, které jsem měla tu noc, kdy jsem potkala svého budoucího manžela. Ty určitě nikdy nedám pryč.

5.4.2013 0:22:13

STRANA 11

„Boty vám dokážou změnit náladu, nabudí sebevědomí nebo vás uklidní,“ říká kreativní ředitelka značky Jimmy Choo.

06-13 mix.indd 11

5.4.2013 0:22:13

mix

STRANA 12

proč ne?! – DUBEN 2013

KDYŽ SE VAŘÍ KREV Z focení v New Yorku si odskočí třeba na zabijačku do Opočna.

Taťána Kuchařová přidává do kariéry Miss World zajímavé momenty. Teď uvádí svůj dokument o nejstarších lidech světa.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: archiv

S

edm let se živí tím, že je reklamou na ideál krásy. „Kult té klasické ženy, kterou já reprezentuji, nikdy nezmizí. Na druhou stranu, jak se říká, nahoře hodně fouká. A živit se tím deset, patnáct, dvacet let je například i o tom, jak naložíte s vlastním stárnutím,“ říká v pětadvaceti letech Taťána Kuchařová.

Uvědomuje si omezenou životnost svojí profese i tváře s titulem nejkrásnější ženy světa, a tak stejně jako mnoho jiných topmodelek pokukuje například po herecké branži, zároveň má vlastní charitativní nadaci. K vítězkám soutěže krásy to patří stejně jako patetická prohlášení v živém finálovém přenosu v televizi „Přeji si lásku a mír pro celý svět“. Co víc je za tím v případě Taťány Kuchařové?

S CEJCHEM MISS Svůj perný rok pod kontraktem Miss World, kdy sama nerozhodovala, čemu se bude věnovat, a cestovala po všech akcích a koutech světa, si prožila ve svých osmnácti. „Člověk se v téhle branži musí naučit adaptovat. Já jsem si tím naštěstí prošla už o rok dřív. Vezměte si, že jsem se najednou jako obyčejná holka z třítisícového Opočna, bez zkušeností, ocitla sama jako začínající modelka v Tokiu, kde nikdo z těch mnoha milionů obyvatel nemluví moc dobře anglicky. Ale zvládla jsem to a později se mi tahle zkušenost dost hodila.“

06-13 mix.indd 12

Přiznává, že se dodnes často setkává s hodnocením typu: Je mladá a dobře vypadá, tak to nemůže mít v hlavě nic. „Bojovat jsem s tím musela. Když jsem sama byla později jako host na soutěži Miss World, měla jsem sice nostalgické pocity,

V Gruzii natočila Taťána Kuchařová dokument s nejstaršími lidmi na světě

zároveň jsem si při pohledu na mladou vítězku vždycky říkala: chudák holka, ještě neví, co ji čeká.“ STOLETÉ KRÁLOVNY KRÁSY Kuchařová je ale dostatečně pragmatická v tom, že dokáže využít kontakty po celém světě. Její Nadace Krása pomoci

se zaměřuje na pomoc seniorům u nás, proto se vloni rozhodla vydat do Gruzie a natočit krátký dokument o nejstarších lidech na světě. „Jako inspiraci pro další generace a ostatní seniory,“ říká.

Za pomoci diplomatů a přátel vyrazila do horské oblasti Mestia ve Svanetách v Gruzii. „Měla jsem tu čest udělat interview s lidmi ve věku od sto deseti až do sto dvaceti let,“ přibližuje svoji roli v dokumentu, jehož část odvysílá Česká televize v rámci nadačního koncertu 20. dubna.

Soudržnost a kult rodiny jsou v Gruzii svaté. Mladí se starají o nejstarší generace až do úplného konce. „Všichni z těch, se kterými jsme se setkali, těžce fyzicky pracovali. Až do vysokého věku žijí v těch horských oblastech, pro nás v nepředstavitelných podmínkách. Ale přesto jsou aktivní po celý život. Vždyť co si nevypěstují, nepodojí, tak nemají. Tam vidíte, jak je život jednoduchý.“ „Cestování je moje vášeň a podobné projekty také,“ říká Taťána Kuchařová. „Můj život je plný velkých protikladů, které sama vyhledávám. Přesně jako tahle cesta do Gruzie. Je důležité inspirovat se a učit se z obou stran, ať už je to vysoce postavený byznysmen, duchovní vůdce dalajlama nebo prostý starý člověk v Gruzii. Pocházím z venkova, a když si z Manhattanu z focení nebo natáčení v LA odskočím na zabijačku do Opočna, kde míchám krev, tak mi to rozhodně není vůbec cizí. Život je přece o zážitcích!“

5.4.2013 0:22:20

+

PN001286

)PN )HUN ALIYH /VKPUR` Z JOYVUVNYHMLT QZV\ a RHYm[V]tOV ศ LY]LUtOV aSH[H 3\UL[H QL VZmaLUH [VWHa` H ศ LYUรปTP ZWPULS` ว xZLSUxR aKVIx KPHTHU[ศฝ 7mZLR QL ]`YVILUรป ] RVTIPUHJP RH\ศ \R\ H [LSLJx RศฝรผL ,KPJL OVKPULR QL SPTP[V]mUH R\Z`

7HศฑxรผZRm 7YHOH PUMV'O\ISV[ Ja UXJUUFS DPN IVCMPU t

+ EO Wmix.indd 3 =13E 06-13

L GG

0:22:26

5.4.2013

STRANA 14

rozhovor

proč ne?! – DUBEN 2013

Změnit život v jeho polovině, prodat zlatonosný podíl ve firmě, soustředit se na své děti, nevědět, co bude za rok, a přitom nelitovat spočívá v jednom rozhodnutí. Spolumajitelka Wood & Company Andrea Ferancová-Bartoňová ho udělala.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: David TURECKÝ

14-21 rozhovorV2.indd 14

5.4.2013 15:52:10

STRANA 15

14-21 rozhovorV2.indd 15

5.4.2013 15:52:27

STRANA 16

J

eště zatočíte, pak ještě jednou a projedete na konec údolí, navádí nás telefonem Andrea Ferancová-Bartoňová. Jedeme za ní do západních Vysokých Tater za Čadcu, kde, ačkoliv se blíží Velikonoce, sněží jak na Nový rok. U každé zatáčky postává srna, takže jedeme krokem. A pak se jedno z údolí otevře jako dlaň a na bílé stráni se mezi sruby objeví dům z šedostříbrného dřeva. Je strohý a přitom nesmírně útulný.

Pod kola auta se nám vrhá dvojice černých voříšků, které maminka Ferancová čerstvě donesla z útulku. Matka ženy, za kterou jedeme, nás chraplavě šansonovým hlasem zve na vydatný kuřecí bujon a zapékané maso s hlívou ústřičnou. Hned celá naše výprava zapomene na práci a usedáme ke stolu pro osmnáct lidí. Maminka s dcerou jsou na sebe vyladěné, nosí na stůl a domlouvají se pohledem.

Hospodářské noviny opakovaně zařazovaly Andreu Ferancovou-Bartoňovou, spolumajitelku největší nezávislé investiční banky v Česku Wood & Company, mezi 25 nejvlivnějších žen v českém byznysu.

Před dvěma měsíci se po osmnácti letech ve firmě rozhodla prodat svůj čtvrtinový podíl zbývajícím akcionářům, soustředit se na své syny a muže, dva měsíce studovat na Harvardu, a především půl roku nepracovat. A pak se uvidí.

Nezalitovala jste od té doby?

Ne. Kdy vás poprvé napadlo odejít z firmy a začít se starat o svůj soukromý život?

Ten pocit ve mně začal narůstat po narození dětí. Když jsem nastoupila do firmy, bylo mi jednadvacet a starala jsem se o ni jako o svoje dítě. Takže když jsem skutečně měla děti, moje priority se začaly posouvat.

Rozhodnutí byla vlastně racionální úvaha, věděla jsem, že nechci dělat to samé do konce života. Ve firmě jsem už skoro vše dokázala, takže bych chtěla zkusit něco jiného.

Vybavíte si chvíli, kdy jste se definitivně rozhodla?

Ne, opravdu to ve mně nazrávalo postupně. Já se rozhodla tak před půldruhým rokem, ale jelikož na mě bylo navázaných moc lidí, nechtěla jsem a ani jsem nemohla odejít rychle. Musela jsem zajistit, že bude moje práce pokračovat beze mě.

14-21 rozhovorV2.indd 16

rozhovor Postupně jsem vybírala lidi, kteří přebírali moje odpovědnosti.

Co se dělo, když jste to řekla doma?

Maminka byla nadšená. S manželem jsme o tom samozřejmě diskutovali, ale on mi do mojí práce nezasahuje. Schvaloval to.

Ale taky se mě ptal, jestli mi to nebude chybět. Samozřejmě že bude. Pracovat s někým osmnáct let znamená mít hluboké vztahy.

proč ne?! – DUBEN 2013

Někdy mi přišlo, že zorganizovat domov je těžší než burza.

Nemění se rodinná dynamika? Najednou jste doma.

Manžel je rád, máme na sebe víc času.

Můžeme se víc bavit i o dětech, je důležité se sladit, takže rodinný život se určitě zlepšuje.

Co třetí potomek?

Kdybych věděla, že to bude holčička…

Přemýšlím nad tím, vím, že je to skoro poslední možnost, kdy to třetí dítě mít.

Jak se uprostřed rozdělané práce na vysoké pozici žena rozhoduje o těhotenství?

Dlouho jsem nad tím uvažovala, zda vůbec chci děti, nebo ne, ale pak to jednoho dne přišlo. Pracovat s jedním dítětem není tak náročné, s Tobíkem jsme hodně cestovali už od jeho čtyř měsíců a maminka jezdila všude s námi. S dvěma je to o dost náročnější. Ještě když je miminko malé, je to jednodušší. Ale pak nastala organizace rodiny a dvou dětí, kroužky, školka, jídlo pro jedno, jiné pro druhé. Někdy mi přišlo, že zorganizovat domov je těžší než burza. Všechny maminky ale začnou být hodně efektivní, já jednu dobu zahajovala každé jednání větou: nebude vám vadit, když půjdeme přímo k věci? Za půl hodiny jsem všechno zvládla, protože jsem věděla, že musím jít domů. Velkou výhodou je, že Praha není velké město, domů to trvá deset minut. V Londýně nebo New Yorku to trvá hodinu až hodinu a půl, to pak pracující maminky dítě vůbec nevidí.

Některé schůzky a jednání jsou užitečné, jiné jsou ztráta času, jako v každém byznyse. Tehdy mě začalo napadat, že můj čas je vzácný. Že ho buď strávím s dětmi, nebo ne a jaký to má smysl.

K čemu jste došla?

Obzvlášť ve financích je hledání smyslu velkou otázkou. Jsou zaměstnání, kde člověk něco vybuduje, vytvoří. Ve financích jde o přesouvání finančních toků od jedné skupiny k druhé. Je důležité se ptát po

5.4.2013 15:52:46

STRANA 17

14-21 rozhovorV2.indd 17

5.4.2013 15:52:54

STRANA 18

Ve finančním světě žijeme v bublině: všichni jsou mladí, zajištění, je to vykrásněný svět.

rozhovor smyslu, zaobírám se tím, obzvlášť proto, že ten svět je hrozně materiální. Úspěch se měří množstvím peněz, člověk je obdivovaný, když jich má hodně. Ale je to tak správně? Možná přijdu na to, že budu dál pracovat ve financích. Ale chtěla jsem vystoupit a dát si čas na rozmyšlení, co by mělo být náplní mého života. Děti začínají komunikovat, chtějí se mnou být. Teď je ta chvíle. Jsou malé, to už nikdy nebudou, a je to krásné období. A to si nemyslím, že smyslem života rodičů je strávit veškerý čas s dětmi a nějak jim intenzivně zasahovat do života. Až začnou chodit do školy, bude to zase jiné. Tohle léto ale budeme spolu, nebudu muset každou chvíli někam odbíhat a brát telefony. Jsem ve šťastné pozici, protože si můžu vybrat, co budu dělat. Je to krásné, ale na druhou stranu, když člověk má možnost široké volby, těžko si vybírá.

Půl roku nechcete nic dělat. Co pak?

Chtěla bych vybudovat něco svého. Mladší syn Oliver půjde příští rok do školky, takže potom bych se chtěla rozhodnout.

Možná bych i šla do představenstva nějaké finanční či jiné společnosti, uvidím, jestli nepřijmu nabídku tímto směrem.

Už dostáváte nabídky?

Nějací lidé mě kontaktovali. Ale nechci se hned do něčeho pustit, protože se svou maximalistickou povahou bych do toho hned začala vkládat vše.

Nenudila byste se v dozorčí radě?

Může to být zajímavé, je to jiný pohled na to, co jsem dělala. Ale není to práce na plný úvazek. Lidé při tom ještě dělají něco jiného.

Takže třeba ještě založíte galerii nebo školu?

To by byla špatná galerie, umění moc nerozumím, i když ho mám ráda. Možná aukční síň bych si mohla otevřít, kdybych se v oboru začala víc orientovat. A s tou školou... To je jeden z důvodů, proč mě zajímal kurz na Harvardu. Tahle univerzita se svými studenty spolupracuje pořád, se současnými i s absolventy. Sbírá nápady a pak se je snaží realizovat, je to pro univerzitu nakonec i zdroj příjmů. Zajímá mě, jak to funguje.

Co budete na Harvardu studovat?

Je to dvouměsíční kurz, něco jako exekutivní MBA. Na Harvard jsem vždyc-

14-21 rozhovorV2.indd 18

proč ne?! – DUBEN 2013

ky chtěla, baví mě jejich jiný pohled na byznys, z pohledu manažerského, lidského, psychologického, z pohledu morální zodpovědnosti. Tenhle program chce lidi skutečně pozměnit. A nejen v byznyse, ale i v morálních a etických hodnotách.

Musela jste projít nějakým přijímacím řízením?

Vybírají si studenty podle životopisu a podle toho, čeho v životě dosáhli. Jeden z kolegů – studentů mi říkal, že byl na čekací listině poměrně dlouho, asi rok. Já o listině ani nevěděla. Člověk by měl mít zkušenost s managementem, ještě před studiem jsem dostala knihy k přípravě. Čtvrtina lidí tam bude z Ameriky, čtvrtina z Asie, čtvrtina z Evropy a poslední čtvrtina je ze zbytku světa. Ten program probíhá více než šedesát let dvakrát ročně, proto mě překvapilo, kolik lidí se sem hlásí. Jsou tam lidé z byznysu i politici. Ve skupině se mnou budou například lidé jako manažer ropné společnosti, který cestuje od Iráku přes Afghánistán po Súdán, nebo ministr ze Singapuru.

Máte téma, kterým se tam budete zabývat?

Jedno z témat, které mě zajímá, je finanční gramotnost lidí. Od socialismu se náš finanční svět změnil od základu. Zajímá mě, jestli to je všude ve světě stejné, nebo zda jsme s finanční gramotností v nevýhodě. Většina firem a bank je orientovaná na profit. Když doporučují finanční produkty lidem, tak tomu dobře rozumějí. Ale lidé ne. Měli by rozumět tomu, co vlastně kupují. Nejen kolik je měsíční splátka, ale kolik nakonec zaplatí celkem.

Neměly by existovat téměř až auditorské firmy, které by hlídaly, jaké produkty se nabízejí? A neměla by se finanční gramotnost učit mnohem více už ve škole?

Moje maminka dodnes přesně neví, co dělám. Vinou socialismu tu je pořád spousta lidí finančně neznalých.

Co myslíte, že s Evropou bude? Bohatí Číňané o ní mluví jako o dobrém místě na stáří.

Na krizi je jen jeden recept, šetřit v dobrých časech na ty zlé. Záleží na tom, jak budou lidé uvědomělí. Stojíme na tenkém ledě, ze dne na den se může k moci dostat politická strana, která vše zboří.

Přitom máme velké štěstí, že jsme se

5.4.2013 15:53:10

STRANA 19

v Evropě narodili. Když cestujete po většině světa, vidíte, že život může vypadat mnohem hůř. Ve finančním světě navíc žijeme v takové bublině, skoro všichni jsou mladí, v dobré finanční situaci, je to vykrásněný svět. Ale zatím to vypadá, že se krizi podaří překonat, není to tak dramatické.

Jak jste se vůbec ze Západních Tater ocitla v Praze?

Když jsem byla na gymnáziu, nabízela se šance připravit se na studium v zahraničí.

Tak jsem poslední rok strávila v Banské Štiavnici, na škole se vyučovala němčina.

Když jsem odešla na VŠE do Prahy v roce 1992, byli jsme ještě jeden stát, až po Vánocích se to změnilo.

14-21 rozhovorV2.indd 19

Vy jste do Wood & Company nastoupila jako zaměstnanec?

Ano. Bylo to krátce po revoluci a já byla ještě na škole. Naše generace měla spoustu možností. Starší lidé, kteří by uměli cizí jazyky a pracovat s počítačem, neexistovali, takže jsme měli všude otevřené dveře. Dneska to mají mladí těžké, všechny zajímavé pozice jsou obsazené lidmi, co už mají zkušenosti a jsou ještě relativně mladí.

Jak jste se naučila obchodovat s akciemi?

Já si už předtím udělala makléřské zkoušky, ale tehdy jsem ještě úplně nevěděla proč, přišlo mi to prostě zajímavé. Co to obnáší, jsem se naučila až ve firmě.

Pak už jste hodlala v Praze zůstat.

Věděla jsem, že se nechci do malého města vrátit, velké město nabízí lepší pracovní možnosti i větší anonymitu. Spíš jsem přemýšlela, jestli se nepřesunout do Londýna. Ale když přišla možnost odkoupit od Richarda Wooda podíl, už jsem se nikdy neodhodlala odejít. Ani do Londýna, ani do New Yorku.

Proč se vůbec Richard Wood rozhodl odejít a firmu prodat?

On byl v Čechách od roku 1991 do roku 2000. Asi mu to stačilo a rozhodl se, že bude žít jinde, odstěhoval se do Kanady. Bylo to také po ruské krizi, v té době burzy stály a objemy obchodů klesly po roce 1998 hluboko, asi na desetinu. Ne-

5.4.2013 15:53:10

STRANA 20

rozhovor vědělo se, jak budou burzy pokračovat.

Měli jsme zodpovědnost, i já vůči klientům a kolegům. I Richard chtěl, abych pokračovala. Tak jsme od něj s kolegy v roce 2001 firmu odkoupili, nabídl nám to. Do roku 2006 se objemy ve firmě zdeseti- až zdvacetinásobily. To nikdo nečekal. Možná jsme měli více štěstí než čehokoliv jiného.

Dá se říci, že nějaká burza je lepší nebo horší?

Na začátku byl mezi burzami v Evropě velký rozdíl, Polsko a Česko dostaly systém někdy v roce 1993 zdarma z Francie, a ten byl teda hrozný. Sice fungoval, ale...

Třeba burza v Maďarsku převzala systém z burzy z Austrálie. Nejlepší je burza ve Varšavě. Oproti Česku se tam obchoduje pětinásobně víc. Má to více příčin, je to větší země, ale hlavně jsou Poláci aktivní a burze rozumějí. Podporují ji i tamní politici, privatizují na burze. Je transparentní a není zkorumpovaná.

ANDREA FERANCOVÁBARTOŇOVÁ (39) Narodila se a vyrůstala v západoslovenském městečku Námestovo na úpatí Vysokých Tater. Na VŠE v Praze studovala obor mezinárodní obchod, než zjistila, že ji více baví bankovnictví. Ještě při studiu začala pracovat nejdříve pro Bayerische Vereinsbank a posléze v roce 1996 pro investiční společnost Wood & Company. Zakladatel a majitel firmy, Angličan Richard Wood, se rozhodl v roce 2000 odejít z České republiky a o rok později firmu prodal jejim vrcholovým manažerům, včetně Andrey Ferancové-Bartoňové.

Ta od té doby šéfovala kapitálovým obchodům.

Počátkem tohoto roku Andrea Ferancová-Bartoňová prodala svůj podíl ve firmě a odešla z vedení. Svůj kariérní zlom zahajuje dvouměsíčním studiem na Harvardu. Působí ve správní radě pro Nadaci Charty 77. Má malé syny Tobiáše a Olivera.

14-21 rozhovorV2.indd 20

Jak je na tom česká burza?

Problém je, že počet podniků nebo firem je relativně malý. Musíme přesvědčit podnikatele, aby dávali část své firmy na burzu, ale tolik jich není. A mnoho českých podniků preferuje burzu v Polsku.

Vy sama něco na burze kupujete?

Já jsem trošku kovářova kobyla. On je v tom také konflikt. Když má člověk přístup k informacím, co ve velkém nakupují klienti, neměl by to kupovat sám. Za celou dobu v podniku jsem do akcií neinvestovala, vyjma jedinkrát.

To jsem koupila akcie Tobíkovi, když se narodil.

Ví Tobiáš, co děláte za práci?

Pro něj pracuje každý, kdo sedí u počítače.

Je mu divné, že může někdo pracovat bez něj. On je počítačem a iPadem fascinovaný. Hrozně ho baví YouTube, sleduje tam bagry. Ale nechci mu to moc půjčovat, YouTube je docela nebezpečný, lze tam kliknout na cokoliv.

Jakou školu pro vašeho syna hledáte?

Standardní českou, nebo mezinárodní?

V Praze je hodně možností, takže se tím zabývám. Záleží na tom, jestli zůstaneme v Praze, nebo zda budeme vědět, že odcestujeme do zahraničí. Pak bych chtěla, aby uměl cizí jazyk a byl schopen přejít na jinou školu. Když sleduji, jak na Har-

proč ne?! – DUBEN 2013

vardu dokážou i ty nejsložitější věci vysvětlit jednoduše a chytře, chápu, v čem dokáže být škola výjimečná. České školy jsou relativně dobré. Doufám tedy, že se změnily od dob, kdy jsme do nich chodili my. I když, prošli jsme socialistickým školstvím a taky dobře existujeme.

Měla jsem však možnost řídit lidi, kteří byli z Anglie a z USA a z Česka. Byl zřetelný jeden rozdíl. Angličané a Američané dokážou velmi dobře vyjádřit své myšlenky. Písemně i ústně. Čechů to umí výrazně menší procento.

V různých materiálech vás chválí jako skvělou specialistku na kontrolovaná rizika.

To o mně řekl jednou Richard Wood.

V byznyse je vždy dobré prostudovat všechny možné scénáře, i ten nejhorší.

Myslím ale, že to je vlastně ženská vlastnost, vnímat stejně kladné i záporné vlastnosti a vidět riziko. Ve finančnictví je někdy tendence riziko ignorovat, nepřipouštět si ho. Ale je dobré o riziku vědět a pak třeba jít do byznysu i s vědomím, že může nastat.

Myslíte, že se jednou vrátíte na Slovensko?

To už se mi moc nechce. Je krásné tam strávit prázdniny, Velikonoce, ale malé město už není to, co bych chtěla. Bylo by to těžké i pro rodinu, manžel by taky nebyl nadšený. I když Tobík říkal, že by tam do školy chodil rád. Ale to proto, že tam má tolik příbuzných. Ale bratr žije v Praze a maminka teď už v podstatě taky.

Máte ještě kromě dětí a práce nějaké záliby?

Na to už mi v současné době moc nezbývá čas. Ale jsem nadšená, když můžu s dětmi sáňkovat, lyžovat, bruslit. Před dětmi jsme s manželem hodně cestovali a potápěli se, to nás hodně bavilo. Ale teď nemáme to srdce odjet někam bez dětí. Tak se těšíme, až se budeme moci potápět s nimi. Až bude Oliver starší, určitě s nimi budeme cestovat, to je na otevření mysli a rozhledu nejlepší.

Když vezmu v potaz vaši rodinu, kariéru a úspěch, máte ještě nějaký sen?

Setkávám se se spoustou žen z byznysu. Jsou starší, některé už mají dospělé děti, které jsou samostatné a spokojené. Tak k tomu bych se taky chtěla dopracovat.

5.4.2013 15:53:17

PN001283

6IQL][L IHY]\ =HรปLOV QHYH /VSHUKZRm aUHJRH UV]V\ RVSLRJP Y\JUL )YVU WYLKZ[H]\QL

aWYHJV]HUรฑJO รปWLYR\ Z WYxYVKUxTP IHYL]UรฑTP RHTLU` H KPHTHU[` ]L รถS\[tT IxStT ULIV Y\รถV]tT aSH[L

^^^ OHSHKH Ja

$

14-21 rozhovorV2.indd 21

!

" !

# !

5.4.2013 15:53:19

STRANA 22

móda

proč ne?! – DUBEN 2013

Životní střih Když v Miláně prší, je výhoda být v něm s někým, kdo ho dokonale zná. Lenka Vejvalková, majitelka butiků s italskou módou, nás před deštěm schovala do míst, kde se rozhoduje o tom, co budeme nosit příští zimu.

A přitom vyprávěla nejen o Miláně, ale hlavně o sobě a o velkém kroku, který právě dělá.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: David TURECKÝ

22-27 vejvalkova.indd 22

5.4.2013 16:39:43

STRANA 23

22-27 vejvalkova.indd 23

5.4.2013 16:40:00

STRANA 24

J

e na ní pořád něco holčičího. Když baletí v botách na útlých podpatcích mezi kočičími hlavami na mokrých milánských chodnících, když se rozpustile rozpovídá s číšníkem.

Anebo když mi v mobilu ukazuje fotku svého psa Fidlíska, kterého si nedávno přivezla z útulku.

Uběhne minuta a je znát, že je v ní zároveň i něco vojensky drsného. Má ráda věci pod kontrolou. Rázně končí naše focení v dešti s tím, že „už je skutečně čas na espresso“. Nebojí se říct ostře svůj názor. Dokonce se ráda přizná k tomu, že když je to potřeba, umí zakřičet.

Je pověstná tím, že jako šéfová je velmi přísná, důsledná, důrazná, umanutá.

Módní generál. Tvrdě pracující perfekcionistka. Sama to přiznává, s údivem nad tím, že když jednou zavolala nečekaně do svého butiku, prodavačka na druhé straně strachy přestala mluvit.

Na třídě luxusu, v Pařížské ulici, nikdy nikdo neměl tolik butiků jako Lenka Vejvalková. Konkuruje i velkým zahraničním domům, které se tu v posledních letech zabydlují. Po celé Praze má třináct obchodů, roční obrat kolem půl miliardy.

Teď ji čeká životní zlom. Po patnácti letech se rozhodla větší část svého podílu ve firmě prodat. Nebýt to Lenka Vejválková, dalo by se napsat, že je z toho naměkko. Jenže ona se sentimentem nerada ztrácí čas.

Jsme v Miláně. Je začátek března a Vejvalková uzavírá objemy zboží na zimu a začne řešit léto. Ten den má za sebou už pět schůzek. U Salvatore Ferragamo to jde dobře. Před pár minutami se finálně dohodli, že Pražský hrad bude od konce května hostit výstavu Marilyn Monroe s botami i filmovými kostýmy ze sbírky a archivů italského mistra.

A Lenka Vejvalková je nadšená tím, že v jejím butiku budou k dostání ručně šité a číslované boty z limitovaných kolekcí.

Třeba jako červené lodičky, v jakých nejslavnější pin up girl hraje ve filmu Pojď, budeme se milovat.

Přestože Vejvalková výstavu přímo nepořádá, z každého jejího gesta je poznat, jak jí na akci záleží. Ferragamo je stále tradiční italská rodinná firma, rodinný vztah mají dlouhé roky i se svojí českou spojkou. „Když přijedu do Florencie, kde děti Salvatora Ferragama bydlí a kde je centrála firmy, tak už vždycky vědí, jaké moje oblíbené jídlo mi mají uvařit k obědu,“ směje se.

22-27 vejvalkova.indd 24

móda I přes krizi Italové lpí na tradici byznysu, který je založený na známosti a důvěře.

A to Vejválkové vyhovuje, je to její italská „familia nostra“. Dodnes je viditelně a slyšitelně hrdá na to, že když byl Domenico Dolce (druhý od Gabbana) v Praze loni na soukromé návštěvě, ozval se jí a pozval ji na večeři.

Na Via Montenapoleone, proslulé milánské módní ulici, míříme v dešti do domu číslo 8 – do rohové cukrárny Caffé Cova. Sídlí tu už 196 let. A tenhle rok je její poslední. Prostor koupil módní dům Prada, který sem bude rozšiřovat svůj sousedící butik. „Byly tady kolem toho prodeje petice a snad i demonstrace,“ říká Lenka

Ligurie má šmrnc. Za dvě hodiny jste v Miláně, v Alpách nebo v Římě. Tam by mě bavilo nějaký čas žít.

Vejvalková u skleničky prosecca. „Je to jedno z posledních tradičních míst, které dlouho odolávalo nabídkám investorů. Až teď to prodali,“ vypráví nám milánskou historku, která jako by tak trochu byla paralelou k jejímu současnému příběhu.

Vejvalková v těchto dnech dokončuje prodej většinového podílu ve firmě Prospekta Moda do rukou konkurenční skupiny Luxury Brand Management. Tu majoritně ovládá Michaela Maláčová, manželka Zdeňka Bakaly, vydavatele Hospodářských novin. Vejvalková si ve firmě ponechá jen minoritní podíl a bude v ní ještě nějaký čas působit.

AKADEMIČKA Přitom stačilo, aby jí na začátku 90. let jen o malinko zvýšili plat, a mohla být dneska třeba vysloužilou političkou. Po absolvování

proč ne?! – DUBEN 2013

VŠE, kde prý za celou dobu studií neměla ani jednu dvojku, nastoupila do Ekonomického ústavu Akademie věd, odkud se v té době rekrutovala řada budoucích politiků. „Pracovala jsem v oddělení rozvojových zemí, ale můj plat byl mnohem menší než stipendium, které jsem měla na škole.

A protože jsme měli málo peněz, poradila mi maminka kamarádky, ať zkusím provázet turisty po Praze. Pak se to na začátku devadesátých let v Akademii věd hodně měnilo, lidé jako Vladimír Dlouhý, Roman Češka, Jiří Weigl odcházeli většinou do politiky,“ vzpomíná na porevoluční dobu.

Vejvalková už v té době měla malou dceru a za muže začínajícího lékaře, takže peněz nebylo nazbyt. S kamarádkou si založila realitní agenturu. Když dlouho nemohly pronajmout jeden obchod v centru, vydala se na vlastní pěst do Itálie vybavená seznamem značek z inzerátů v zahraničních módních časopisech. Po jednáních s několika módními značkami přesvědčila jedinou: Versace.

Zdobný a barevný styl Gianniho Versace tehdy korespondoval s poptávkou po jakémkoliv luxusním zboží s jasně rozeznatelným logem. Jak se prodává dnes? „Máme u Versace věrné klienty, kteří se značkou kdysi začínali. Tehdy jim bylo třicet let a teď je jim padesát. Ale pořád si ty šaty kupují, protože jim bezvadně sedí.

Divil byste se, ale i u téhle značky můžete udělat hodně klasický výběr – a u plno věcí byste ani neřekl, že je to Versace.“ I to je důvod, proč Vejvalková nadále každý rok jezdí do Itálie a snaží se většinu kolekcí vidět osobně. Zná svoje zákazníky tak dobře, že dokáže lépe odhadnout, co se bude dobře prodávat.

Butiky otvírala postupně, až když jeden vydělal na ten další. Nejen podle skladby značek, které přibývaly, jde odhadnout, jak se postupně měnil vkus a poptávka u českých příznivců luxusu a módy. „Jsou lidé, kteří si koupí něco luxusního jen občas. A ti logicky chtějí ukázat i logo. Ale když jsou vaše příjmy dostatečně velké, dříve či později sám dospějete k tomu, že o logu to není. Jak říká slogan značky Bottega Veneta: „Když vám postačí vaše vlastní iniciály,“ vysvětluje.

RENTIÉRKA Venku pořád leje a milánské Caffé Cova se plní zmoklými byznysmeny z okolních kanceláří a lidmi z butiků. My jdeme dál. Míříme na večeři do další z ikon milánské módní čtvrti – hotelu Armani. Černý kvádr v sobě

5.4.2013 16:40:13

STRANA 25

22-27 vejvalkova.indd 25

5.4.2013 16:40:22

STRANA 26

LENKA VEJVALKOVÁ (48) V Praze vystudovaná inženýrka ekonomie Lenka Vejvalková šéfuje 13 módním butikům: Versace a Ermenegildo Zegna u Prašné brány, Bottega Veneta, Dolce & Gabbana, Salvatore Ferragamo (dámský a pánský), Ermenegildo Zegna, Diesel a další tři multibrandové butiky má v Pařížské ulici, dva na pražském letišti. Ve firmě Prospekta Moda, již se chystá prodat, zaměstnává téměř 90 lidí. Spoluvlastní mimo jiné i hotely Ventana a Central.

Miluje klasické umění, fotbal a golf. Ráda cestuje, naposledy byla v Saigonu a v Porto Cervu.

22-27 vejvalkova.indd 26

móda

skrývá nejen luxusní hotel, ale i slavnou japonskou restauraci Nobu, kam Lenka Vejvalková obvykle chodí se svými italskými obchodními partnery.

Ještě chvíli nám vydrží téma prodeje firmy a peněz, které tím Vejvalková po patnácti letech práce v módním byznysu získá. Přestože je zatím nemá, je očividné, že na nich ani nestaví svojí budoucnost. „Co s nimi budu dělat?“ jako by se ptá na radu. Třeba je dát dceři, která právě dokončila studia na lékařské fakultě, na rozjezd vlastního podnikání. „Dcera vše potřebné má,“ dál už se musí postarat sama,“ říká na oko macešsky. „Jste přece z ekonomického titulu, tak mi nemůžete říct, že to mám rozdat dětem.“ Jak je vlastně firma s obratem necelých pěti set milionů zisková? „Náš hrubý zisk byl průměrně deset procent našeho obratu bez DPH, což je adekvátní segmentu a rozsahu firmy. Na druhou stranu si člověk musí uvědomit, že u luxusního zboží je ve firmě nalito hodně kapitálu a vydělává to samozřejmě méně, než když prodáváte jogurty.“ Móda ale není jediný

proč ne?! – DUBEN 2013

byznys, který Vejvalková provozuje. Spoluvlastní ještě dva hotely v centru Prahy, z nichž pyšná je především na ten pětihvězdičkový Ventana v Celetné ulici, který i sama budovala.

Už druhou hodinu degustujeme v Nobu výborné ryby, sushi a japonské hovězí a mně se zdá, že Lenku Vejvalkovou takovýto gastronomický zážitek baví víc než si povídat o tom, co jí přinese plánovaný prodej firmy.

Když Prospekta Modu zakládala, byl jejím partnerem dnes vlivný pražský podnikatel Ivo Rittig. Ten podle Vejvalkové před zhruba dvěma roky svůj podíl prodal. Říká, že odkoupit celou firmu sama by finančně nezvládla. Naopak moc dlouho neváhala, zda podíl ve firmě novému investorovi prodat. „Nejsem nijak majetnická. Vydělávala jsem dostatečně, ale přátelé mi radili, že bych firmu stejně jednou asi prodávala. Tak proč ne teď, když přišla výhodná nabídka.“ Rentiérkou se stát nehodlá. Chce se dál radovat ze hry Milána a Realu, kterým fandí, bude cestovat (nedávno se vrátila

5.4.2013 16:40:39

CO MÁTE V ŠUPLÍKU? Vejvalkové podnikatelský úspěch je zajímavý i tím, že prozatím dokázala fungovat tak dobře, že italské značky neměly nutkání v Praze otevírat vlastní pobočky, ale důvěřují jejím franšízingovým butikům.

Ve světě je to značně neobvyklé, trendem je spíše odkup butiků do rukou samotných značek.

Při pohledu zvenku by si člověk možná mohl myslet, že když máte správné značky, luxusní zboží se prodává samo. Vejvalková vysvětluje, že naopak. I tady v Miláně má program čtyři dny nabitý schůzkami od brzkého rána do večera. „Reportujeme přesně do detailu, co se prodává a co ne. Řešíme targety, počty kusů, jako v každém jiném byznysu,“ říká. „Například do centrály Bottega Veneta posíláme každý týden vyfocené vnitřky všech šuplíků v butiku, aby viděli, že je veškeré zboží srovnané tak, jak požadují,“ dodává s úsměvem, v němž cítím sebeironii, že někdo dokáže být ještě větší puntičkář než ona.

V módní alchymii se musí vyznat už jen proto, aby měla v butiku to správné zboží ve správný čas. Italské módní domy nefungují jako masová produkce levnějších oděvních řetězců, která je schopná vyrobit cokoliv během dvou týdnů. Látky se nakupují dlouho dopředu, ruční výroba zabere dlouhý čas.

Ptám se, jestli má vysledováno, jak lidé vlastně módu nakupují. „Obecně platí, že když si kupujete zimní věc, jste ochotni víc za boty utratit – odpovídají tomu zimní materiály, které dokážeme ocenit.

Letní materiály dokážou být stejně drahé a stejně náročné, ale dokážeme je méně ocenit. Lněný oblek oceníte méně než kašmírový. Za kozačky také dáte víc než za sandály, a to se tyhle zimní boty prodávají paradoxně už v červnu a červenci. Zimní věci si lidé kupují, aniž je ještě zima, a letní módu začnou kupovat proto, že jsou z každé zimy unavení.“ Je svým způsobem pyšná na to, že se úroveň oblékání v Česku v posledních letech rapidně zvyšuje? „Určitě z toho mám radost. Máme klienty, kteří jsou u nás 15 let, šijí si obleky na míru. Někdy je mi i záhadou, proč si stále kupují nové a nové.

Třeba hlavně u obleků. Upravujeme jim střihy, zkoušejí pořád nové a nové látky.

Máme například zákazníka, který šije z té úplně nejdražší oblekové látky. Ptala jsem se ho, proč si nenechá ušít oblek z látky, která se nemačká a je o třetinu levnější.

A on mi řekl: To nedokážeš posoudit, v takovém obleku se člověk cítí jinak, já jinou látku mít nemůžu.“ Lidé dychtící po luxusu by podle ní měli vědět, že to nejexkluzivnější a nejdražší neznamená nutně, že vydrží nejdéle. Vždyť při srovnání bavlny s hedvábím je jasné, že hedvábí je dražší, ale zároveň náchylnější,“ uvádí příklad. Tak jako v devadesátých letech mohly šokovat cenovky v řádech desetitisíců korun v butiku Versace, dnes se hranice luxusu posunuje řádově ještě výš. „Máme klienty, kteří utrácejí jen za oblečení miliony ročně,“ vypočítává nahlas Lenka Vejvalková u dnešní poslední sklenky vína.

Druhý den ráno se scházíme na Piazza del Duomo, fotíme v galerii Vittorio Emanuele II., procházíme se v maličkých uličkách v okolí via Montenapoleone. Už druhý den leje tolik, že vydržíme jen chvíli a jdeme jarní chlad zapít espressem. Za pár hodin už zase zamíříme domů. Nechtěla by tu zůstat natrvalo, když ji to na jih tolik táhne? „Jsem v Česku spokojená, jen kdyby tam bylo lepší počasí. Ale v Itálii bych dokázala žít. Dřív jsem si to představovala, když to nebylo reálné, že bych byla někde blízko moře, kde je teplo. Tak uvidíme, jak to bude teď. Okolí Janova se mi moc líbí, celá Ligurie má šmrnc. Za dvě hodiny jste v Miláně nebo v Alpách, nebo naopak v Římě. Všude kolem ta malá města se svojí kulturou, možná tam by mě bavilo nějaký čas žít,“ zasní se. Ale třeba ten sen není zase tak daleko.

INZERCE

ze Saigonu, teď míří na Sardinii), hrát golf, jezdit na výstavy od Petrohradu po Madrid a číst životopisy umělců. A věnovat se butikům, jezdit do Itálie.

Jste přeci z ekonomického titulu, tak mi nemůžete říct, že to mám rozdat dětem.

PN001242-7

22-27 vejvalkova.indd 27

5.4.2013 16:41:04

STRANA 28

fashion story

proč ne?! – DUBEN 2013

Hospodyňka

FOTO: Filip ŠLAPAL STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

MODELKA: Hana NOBLE – VIZÁŽ: Kamila ZEMKOVÁ – FOOD STYLING: Cuc NGUYEN, Indulge

28-35 FS.indd 28

5.4.2013 14:57:34

STRANA 29

Modré krajkové šaty, Betty Jackson, Debenhams, 2299 Kč; hodinky Chanel Premiere, Carollinum, 225 500 Kč; šampaňské Veuve Clicquot Ponsardin, Brut, Kratochvílovci, 1400 Kč; sklenička na šampaňské Stara, Artěl, 2200 Kč; keramické misky, Wedgwood, 3056 Kč / 4 ks; nůžky Ma Maison, 195 Kč, elektrická pečicí mísa Remoska Grand Teflon, www.remoska.cz, 3250 Kč.

28-35 FS.indd 29

5.4.2013 14:57:50

STRANA 30

fashion story

proč ne?! – DUBEN 2013

Černobílé šaty Lazy Eye, 100%bavlna, Lazy Boudoir, 4800 Kč; měděné formičky na bábovičky Ruffoni, 1416 Kč / sada 3 ks, rendlík Mauviel, 4319 Kč, obojí Wedgwood; papírové košíčky 49 Kč, gumové rukavice Favorit, 29 Kč, obojí Domácí potřeby OD Kotva; dětský pudr Johnson & Johnson, DM drogerie, 48 Kč, sklenička IKEA miluje smrt, design: Patrik Illo, Dox by Qubus, 1200 Kč; na polici talíře od 245 Kč, mísa 395 Kč a skleněné dózy 165 Kč a 185 Kč, vše Ma Maison; elektrická pečicí mísa Remoska Grand Teflon, www.remoska.cz, 3250 Kč.

28-35 FS.indd 30

5.4.2013 14:57:59

STRANA 31

Zelená lněná zástěra, Ulster Weavers, Wedgwood, 554 Kč; mechanické sítko Delici Tescoma, Domácí potřeby OD Kotva, 259 Kč; mísa Mingle, Sagaform, Naoko, www.naoko.cz, 625 Kč; cup cake, Indulge, 65 Kč/ks.

28-35 FS.indd 31

5.4.2013 14:58:08

STRANA 32

fashion story

proč ne?! – DUBEN 2013

Hedvábná halenka Saint Laurent Paris, Simple Concept Store, 32 400 Kč; perly Akoya, Halada, 54 900 Kč; sukně Principles, Debenhams, 1199 Kč; prsten Ophelia Gold, design: Alexis Bittar, Artěl, 6800 Kč; váleček 178 Kč a prkénko 290 Kč, obojí Domácí potřeby OD Kotva; ručně broušené zavařovačky Crystal Jar, design: Patrik Illo, Dox by Qubus, malá 3960 Kč, velká 18 000 Kč; skleněná dóza na máslo, www.almara-shop.cz, 299 Kč.

28-35 FS.indd 32

5.4.2013 14:58:12

fashion story

STRANA 33

Bavlněný kobereček Flamant, 2000 Kč; vysavač Philips Aqua Trio FC7070, www.philips.cz, 11 799 Kč; boty YSL, Simple Concept Store, 16 250 Kč.

28-35 FS.indd 33

5.4.2013 14:58:21

STRANA 34

fashion story

proč ne?! – DUBEN 2013

PN001281

Prostírání Flamant, 200 Kč/ks, puntíkatý talíř 849 Kč a mléčenka 1149 Kč, design: Maxim Velčovský, obojí Dox by Qubus; třešňový pie (koláč) od Indulge, 700 Kč; lopatička na koláč, Ma Maison, 485 Kč/sada.

28-35 FS.indd 34

5.4.2013 14:58:26

PN001281

28-35 FS.indd 35

5.4.2013 14:58:31

investice

STRANA 36

proč ne?! – DUBEN 2013

Tu chci!

Koupě nové kabelky prospívá vašim financím. Nevěříte? Proč se vyplatí utrácet za značkové doplňky, nám prozradily odbornice z londýnských aukčních síní.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – ILUSTRACE: Maria MAKEVA

C

lare Borthwicková má krásnou práci. Svůj den v kanceláři tráví obklopena krabicemi v oranžovém odstínu, který v mozku milovníků módy spouští nekontrolovatelné pocity blaha. Oranžová barva totiž patří značce Hermès, francouzskému módnímu domu, jehož kabelky se staly stejně cenným artiklem jako šperky či jiná umělecká díla. Nikdo jiný to neví lépe než právě Clare – odbornice aukčního domu Christie’s na kabelky a oblečení. „Na kabelkách je nejlepší to, že nezáleží na jejich velikosti, sedí každému, a jsou tak přitažlivé pro všechny druhy zákazníků.

Značky jako Hermès si v sobě nesou zajímavý příběh. Lidé, kteří je vyrábějí, jsou mistry svého oboru a vy si můžete být jisti, že jakmile si takovou věc koupíte, odolá zubu času – nejsou jenom klasické a nadčasové, ale jsou to i hodnotná řemeslná díla,“ říká.

Právě kabelky francouzského módního domu platí za nejžádanější a také za ty, jejichž hodnota časem roste. Koupíte-li si místo auta určitý druh kabelky, sice budete muset chodit pěšky, ale na rozdíl od automobilu si můžete být jisti, že se vám vložené peníze zhodnotí. A to i po desítkách let.

Sázkou na jistotu jsou podle oslovených odborníků kabelky Kelly a Birkin od Hermès a model 2.55 od Chanelu.

36-41 kabelky.indd 36

HERMÈS BIRKIN Kabelka pojmenovaná po herečce Jane Birkinové, která k jejímu vytvoření inspirovala tehdejšího šéfa značky Jeana-Louise Dumase, byla do prodeje uvedena v roce 1984. Od té doby se stala ikonickým modelem. Cena nejmenšího modelu začíná na 129 tisících korun a stoupá adekvátně s vybraným materiálem. Někteří jí vytýkají, že je příliš těžká, ale to jí nezabránilo v tom, aby se stala jedničkou mezi kabelkami.

„Největší zájem je o kabelky Hermès, Chanel a v menším měřítku i o Gucci,“ potvrzuje Kerry Taylorová, ředitelka aukčního domu Kerry Taylor Auctions, který se specializuje na módu a doplňky.

Byla to právě ona, kdo v druhé polovině března zorganizoval aukci šatů patřících princezně Dianě, která vynesla přes 860 tisíc liber.

CENA ZA STATUS Abychom hovořili v řeči čísel – v roce 2010 se v Christie’s prodala červená „birkinka“ z krokodýlí kůže z roku 1998 za 49 250 liber (přepočteno dnešním kurzem zhruba 1,5 milionu korun). Odhadní cena přitom začínala na 28 tisících liber, tedy někde kolem 900 tisíc. „Cenu vyhnala tak vysoko neobvyklá barva aligátoří kůže, která byla asi tím hlavním tahákem,“ přemýšlí Borthwicková nad tím, proč právě za tuto kabelku byl kupec zaplatit tak vysokou částku. „Exotické kůže ve výrazné barvě jsou vzácné, a proto tolik přitahují kupce.“ Klíčovým je kromě barvy i stav kabelky. „Posuzujeme také velikost a konkrétní model podle oblíbenosti. Všeobecně platí, že výrazně barevné kabelky jsou oblíbenější než ty v tlumených, klasických barvách,“ dodává specialistka Christie's.

Komu se z nějakého důvodu příčí Hermès a Chanel, může podle Taylorové

CHANEL 2.55 Kabelku s řetízkem přes rameno, kterou by nemusela nosit v ruce, navrhla Coco Chanel již ve 20. letech. Později se k nápadu vrátila a původní design omladila. Kabelka byla uvedena na trh v roce 1955, proto ten název.

V Christie's se loni v listopadu prodal stříbrný model za 4375 liber (tedy zhruba 133 tisíc korun). Odhadní cena za kabelku z roku 2007 se přitom pohybovala pod dvěma tisíci liber.

5.4.2013 0:40:41

STRANA 37

36-41 kabelky.indd 37

5.4.2013 0:41:04

STRANA 38

investice

Clare Borthwicková z aukčního domu Christie's je specialistka na kabelky a oblečení.

Nejraději má kabelku Kelly od Hermès a neobvyklé barvy.

ZAJÍMAVÉ AUKCE: 18. duben – Vintage Accessories & Luggage, on-line aukce, Christie’s 28. duben – Handbags & Luxury Accessories Signature Auction, Heritage Auctions, New York 23. květen – Vintage Couture & Vintage Accessories, Christie’s, Londýn 2. červenec – Passion for fashion, Kerry Taylor Auctions, Londýn

36-41 kabelky.indd 38

proč ne?! – DUBEN 2013

sáhnout i po modelech značek Christian Dior a Bottega Veneta, které mají podle ní největší šanci stát se v budoucnu cenným módním kusem. „Kabelky, které dnes stojí přes tři tisíce liber, by se v budoucnu mohly stát vyhledávanými sběratelskými kusy,“ podotýká. Podle Borthwickové si v aukcích stále lépe vedou i stará zavazadla od Louis Vuitton Cenu značkových kabelek žene nahoru i rostoucí zájem zákazníků, kteří donedávna na trhu s luxusním zbožím stáli mimo hlavní dění. „Za posledních pět let se poptávka zdvojnásobila, a je to hlavně tím, že na trh přibylo značné množství ruských a čínských kupců,“ popisuje Kerry Taylorová a její kolegyně z Christie’s dodává: „Jen za poslední rok jsme pořádali čtyři aukce luxusních kabelek a všechny měly silné výsledky. Naše listopadová on-line dražba přilákala 600 registrovaných zájemců a více než polovinu tvořili nováčci, kteří předtím u Christie’s nic nekoupili.“ Do aukci se podle Borthwickové dostávají kabelky od soukromých vlastníků, kteří prodávají jednu či dvě kabelky nebo mají i větší sbírky. A stejně tak kupci jsou nejčastěji lidé, kteří kabelky milují a touží po konkrétním modelu či si začínají budovat své sbírky. „Sbírání kabelek se začíná docela rozmáhat, a proto si myslím, že toto odvětví dále poroste.“ Mezi takové sběratelky patří i Dita Vojířová. Podnikatelka z Prahy vlastní okolo čtyřiceti značkových kabelek. „První kabelku jsem si koupila před patnácti lety a byla od Salvatore Ferragamo. Dnes je mou oblíbenou značkou Bottega Veneta. Výjimečná je tím, že charakterizuje tichý luxus. Není na nich vidět žádné logo a díky zpracování pro mě představují malá umělecká díla,“ říká s tím, že by do své sbírky letos chtěla získat zlaté psaníčko Knot vyrobené z proplétaných zlatých vláken. „Když se mi kabelka líbí, koupím si ji. Ale zároveň pátrám i po výjimečných kabelkách z limitovaných kolekcí,“ dodává.

NAKUPUJTE S LÁSKOU Zmíníte-li kabelky jako netradiční formu investice zástupcům luxusních módních značek, vstanou jim vlasy hrůzou na hlavě. „Neznám klienty, kteří by si kupovali kabelky do zásoby s tím, že je časem prodají někde v aukci. Hodně klientů vnímá investici do kabelky jako nadčasovou hodnotu, předmět, který budou nosit a který jim bude dělat radost po mnoho

5.4.2013 0:41:14

STRANA 39

FENDI BAGUETTE Nejmladší ze všech, ale s velkým potenciálem. V roce 1997 ji navrhla Silvia Venturini Fendi a prodeje kabelky rostly raketovou rychlostí a italský módní dům vrátila tato malá kabelka zpět do první ligy. Loni při příležitosti 15. narozenin kabelky vznikla limitovaná kolekce náročně zpracovaných zdobených modelů – ryze sběratelská záležitost.

HERMÈS KELLY Původně se jmenoval Sac à dépêches, ale pak si s ní v roce 1956 Grace Kelly zakryla před novináři těhotenské bříško a nový název byl na světě. Původní návrh této kabelky pochází z roku 1935 a v porovnání s „birkinkou“ působí klasičtěji. V aukcích nedosahuje tento model tak vysokých cen jako Birkin. V aukci Christie's se dá pořídit již od 3,5 tisíce liber.

36-41 kabelky.indd 39

5.4.2013 0:41:17

investice

STRANA 40

Kabelky, které dnes stojí přes tři tisíce liber, by se v budoucnu mohly stát vyhledávanými sběratelskými kusy

let. Viděla bych to spíše jako emocionální investici do něčeho krásného,“ přemýšlí nad tématem Martina Lewis, která má na starosti komunikaci značky Louis Vuitton na českém trhu.

Sama ale připouští, že zájem o značkové kabelky je obrovský a cena stoupá s tím, jak vzácný model je. „Na limitované kolekce kabelek, které se uvádějí na přehlídce s kolekcemi oblečení pro jednotlivé sezony, se dělají pořadníky a ceny jsou o hodně vyšší než u permanentní nabídky. Takový model může v závislosti na zpracování stát i kolem sta tisíc korun,“ dodává Lewis. Podle manažerky pražského obchodu Bottega Veneta Slaveny Ivankovičové je většina kabelek italské značky vyrobena v omezeném počtu kusů a vyrobení kabelky na míru trvá čtyři až šest měsíců. Kabelky z letošní limitované kolekce jsou pak poseté ručně vyráběnými motýlky z různých druhů kůže.

proč ne?! – DUBEN 2013

Cenné jsou pak i modely, které vznikly ve spolupráci se známými umělci, jako byla v loňském roce puntíkovaná kolekce od japonské umělkyně Yaoyi Kusamy nebo dříve barevný monogram od Takashiho Murukamiho. „První umělecké spolupráce po nástupu Marka Jacobse k Louis Vuitton, kdy Stephen Sprouse pomaloval ikonický monogram graffiti, se dnes již považuje za sběratelskou záležitost,“ dodává Lewis.

Pokud toužíte prodat některou ze svých kabelek v renomované aukční síni, anebo si jen zjistit, jakou má ta kabelka po tetičce z Ameriky hodnotu, stačí odborníkům z aukčních síní poslat fotografie a podrobný popis doplňku. Odhadní cenu vám stanoví zdarma. Pokud se naopak chystáte vrhnout do víru nakupování, pak bez ohledu na hodnotu, stáří a stav kabelky platí podle Borthwickové jedna zásadní věc: „Vždycky říkám, že nejdůležitější je kupovat věc, která se vám líbí.“

DIOR LADY DIOR Další kabelka, kterou proslavila slavná žena – tentokrát princezna Diana. Ta si ji vzala v roce 1995 na vernisáž Cézannovy výstavy v Paříži a francouzskému módnímu domu povolila, aby model kabelky pojmenoval po ní. Kromě kožených modelů jdou každý rok do prodeje i vzácné modely ze zdobeného tvídu či exotických kůží.

36-41 kabelky.indd 40

5.4.2013 0:41:47

36-41 kabelky.indd 41

5.4.2013 0:42:00

PN001222-1

STRANA 42

storyboard

proč ne?! – DUBEN 2013

Noc ve věži

Do minulého měsíce, kdykoliv jsem tu věž sledovala z dálky i zblízka, mi mimoděk tanula na mysl kniha K majáku Virginie Woolfové.

I já, říkala jsem si, k té věži jednou dojdu, jednou se do ní musím dostat.

Dominanta města a já neznám vlastně nikoho, kdo tam kdy byl.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: Alexander DOBROVODSKÝ

42-49 zizkov.indd 42

5.4.2013 0:44:10

STRANA 43

V

únoru se nad nově rekonstruovanou restaurací otevřel hotel o jednom pokoji a šesti hvězdičkách. Proudem vědomí ke mně dospěla myšlenka One Room Hotel ve věži vyzkoušet. Manažer hotelu Petr Jendrejčák byl pro. Když to bude mimo víkend, proč ne. Dáváme si schůzku v baru pod mým budoucím pokojem, abych si prohlédla, do čeho půjdu.

Věž je z bezprostřední blízkosti ještě impozantnější. Výtah mě vystřelí do nejnižší trojlisté kabiny ze tří, které na tubusech stojí. Jsem talentovaná, hned najdu bar. Pan Jendrejčák se ukáže být mužem, kterého by hotel mohl balit domů jako bonus. Nic totiž není problém. Když mi nabídne i noční prohlídku střechy, už se trochu leknu.

O týden později jsem lehce rozechvělá – měli jste někdy trému z hotelu? – odpoledne vyzvednuta hotelovým vanem u redakce a za linoucí se hudby Best of Čajkovskij dopravena až k tubusům. To je milá součást služby hotelu. V restauraci, bistru i baru, uprostřed kterých šroubovice schodů vedoucí k pokoji stojí, posedává překvapivě hodně lidí.

A pak už jsem v hotelu o jedné místnosti, v němž jedna noc přijde na 25 tisíc korun, sama. Pokoj je obložený dřevem a od prosklené koupelny jej dělí zasouvací dřevěný panel. Původní návrh na interiér je od architekta Jerryho Kozy, ale vedení hotelu ho pro přílišnou strohost pozměnilo. Na stole už se na mě těší šampaňské Möet & Chandon a ovoce.

Pootvírám automaticky všechny skřínky, zásuvnou ledničku, a nakonec stejně skončím u výhledu.

Tady je nutné podělit se o dojem. Výhled je totiž na druhou stranu, než by si člověk prvoplánově pomyslil. Za Hradčanami, Petřínem a západem slunce se tedy musí do restaurace, z pokoje je výhled na východ, tedy výseč od Vysočan přes Žižkov a vzdálenější Malešice až po Vršovice. Jak mi řekl pan Jendrejčák, je to pohled nejzelenější, což je pravda. Hm. Ale když to strávím, začnou mě ty žižkovské střechy zajímat.

Když už jste v tak výjimečném pokoji a spíše vnímáte, než slyšíte, dunění velkoměsta, chce se vám udělat něco zásadního. Například začít psát román, nebo si napsat koncept nějakého převratného byznysu. Ostatně jak říkala právě Virginia Woolfová, ženská autorka potřebuje

42-49 zizkov.indd 43

k psaní dvě věci: pět set liber ročně a pokoj pro sebe. Libry pominu.

Hlavní dominanta pokoje – tedy vedle výhledu, ehm – je postel Hästens. Jde v podstatě o obrovský čtyřhranný dort z ovčí vlny, bavlny a téměř patnácti kil koňských žíní za zhruba půl milionu korun. Švédský expert na textilie a přírodní materiály Alan Willer se už mnohokrát ve světě vyslovil, že materiály na tělech savců měly tisíce a tisíce let na zdokonalování, proto jsou na postele nejlepší.

No uvidíme, tahle v mém věžovém pokoji je na strategickém místě, takže na ní strávím většinu času. Jak si však pobyt v hotelovém pokoji skutečně a mravně užít? V luxusních hotelích mám reflex sníst darovanou čokoládku, zalehnout a šest následujících hodin strávit sledováním BBC. Ale to by reportáž zhruba tady končila.

A tak jsem si do apartmánu pozvala ženy. Podle dalajlámy jsou ženy lepší lidé.

Zvu si hned tři a pěkně jednu po druhé.

Všechny shodou okolností milují svoji práci. Během večera mám čas konzulatovat výhled s pilotkou Sabinou Měšťanovou, samotnou věž s ředitelkou Designbloku Janou Zielenski a nakonec víno z místní vinotéky se sommeliérkou Klárou Kollárovou. Ideální program.

SETKÁNÍ 1. – SABINA MĚŠŤANOVÁ Přichází veselá plavovláska s obrovským těhotenským břichem. Její příběh by vydal na seminář o kariérním zlomu. Vystudovala architekturu na VŠUP. Zhruba deset let pracovala na velkých projektech v architektonickém studiu D3A a ve volném čase navrhovala kovový nábytek a šperky.

Fajn kolegové, spousta projektů a práce v kanceláři od rána do noci. Jako hobby se začala učit létat letadlem. I zaplatila si kurs profesionálního pilota. Že to zkusí a pak se uvidí. A vidělo se. Naučila se létat s přístroji i bez, ve tmě i za špatného počasí. Pak se přihlásila do konkursu na piloty. V Německu si udělala typovou zkoušku na Boeing 737, a když se vrátila, měla připravenou smlouvu. Najednou měla jinou práci. To se stalo před pěti lety. Dnes létá pro českou společnost. „V mém životě se změnilo všechno. Mám srovnání mezi prací pilota a kanceláří. Jako pilot jdete do práce dvakrát třikrát do týdne a ostatní dny máte volno. Taková pracovní doba mi vyhovuje. A nemusím mít zrovna volnou sobotu a neděli. Trochu nevýhoda je, že se nemůžete moc dlouhodobě na něčem do-

ŽIŽKOVSKÁ VĚŽ Na žižkovský vysílač má názor každý. Každoročně se stavba umístí v elitní desítce nejošklivějších staveb na světě mezi domem zvícím čínské mince v Šen-jangu a trojzubým hotelem v Pchjongjangu.

Stavba architekta Václava Aulického a statika Jiřího Kozáka byla dokončena v roce 1992 a je 216 metrů vysokou dominantou viditelnou v Praze téměř odkudkoli. V noci je navíc osvícena barevnou trikolorou. Od roku 2000 jsou na jejích tubusech připevněna miminka, obří plastiky českého umělce Davida Černého. V minulém roce firma Towerpark Praha prostor ve věži zrekonstruovala a otevřela novou restauraci Oblaca.

Letos v únoru otevřela také One Room Hotel, luxusní apartmá na úrovni šesti hvězdiček za 25 000 korun na noc. Celkem věž pojme až 450 lidí.

5.4.2013 0:44:27

storyboard

STRANA 44

proč ne?! – DUBEN 2013

SABINA MĚŠŤANOVÁ

mluvit. Ale pořád mi to vyhovuje mnohem líp než práce v režimu pondělí až pátek.

Na to si třeba hodně pilotů a letušek stěžuje, ale myslím, že to je tím, že nemají srovnání.“ O věži přemýšlela už cestou. „Když jsem v neznámém městě, láká mě nejdříve vylézt na nejvyšší místo, třeba věž, a podívat se, jak jsou uspořádané ulice. Kdekoliv jsem, pořád vnímám, kde je východ, západ, sever, jih. Je zajímavé, že to spousta lidí nemá. Když jsem třeba hledala byt a ptala se v jednom, kam vedou okna, lidé neměli ponětí. To je ale přece základní věc.“ Stojíme u okna sedmdesát metrů nad stmívající se Prahou. „Je odsud hezky vidět, jak je Praha zvlněná. Tak takhle nízko by se létat nemělo. Z letadla není vidět,

42-49 zizkov.indd 44

jak je věž vysoká. Všechny kopečky jsou placky a navíc, Ruzyně je kousek odsud a to mám jako pilot plné ruce práce se vzlétáním nebo přistáváním, takže není čas se kochat.“ Když už si piloti něčeho na Praze všimnou, je to prý řeka. „Mosty přes ni vypadají jako krajky. Hradčanský kopec z letadla taky není moc výrazný.

Nejhezčí přistání nad Prahou je z východu přes Kbely. Když je malý provoz, tak vás mohou pustit ještě blíž k městu. To je pak ta lesklá Vltava hezky vidět.“ Jak zíráme do studeného oparu, který se kolem věže povaluje, vzpomínáme na sluníčko tam výš. „Když jsem ještě nelétala a moji kamarádi už ano, říkávala jsem jim, jak jim závidím, že dneska zase budou celý den na sluníčku. Taky mě předtím,

než jsem začala létat, nenapadlo, že ta ošklivá studená deka z mraků, kterou tu máme třeba tři čtyři měsíce, je jen slupička. Když má člověk možnost každý den létat, tak mu ani nevadí, že je vlastně ošklivo. Protože zítra zase vyletí za sluncem.

A nahoře je daleko větší, rozlehlý prostor toho krásného.“ SETKÁNÍ 2. – JANA ZIELINSKI Do apartmánu vpluje blondýnka v černých splývavých šatech. Působí křehce a étericky, a přitom právě takhle jemná žena před patnácti lety založila Designblok, je jeho ředitelkou a osciluje kolem ní nejlepší český současný design. Jana Zielinski zároveň spoluvede agenturu Profil Media.

K apartmánu se nevyjadřuje, i když ke

5.4.2013 0:44:29

STRANA 45

JANA ZIELINSKI

každému kousku nábytku si spíš pro sebe řadila jména. Hodiny od George Nelsona, lepenková stolička od Franka O. Gehryho, dřevěná plastika domácí pták od manželů Eamesových... „Toho ptáčka máme doma, mám ho moc ráda. Moje děti by si s ním nejraději pořád hrály, ale mám strach, že mu odpadnou nožičky.“ Dlouze se bavíme o věžích – Jana Zielenski má oblíbenou rozhlednu kdesi ve skalách Jizerských hor –, i o té žižkovské. „Pamatuji si, že se doma rodiče pořád dohadovali, jestli se jim ta věž líbí, nebo ne. Také si vybavuji ty až agentské historky, co ta věž vlastně je, jestli pod tím je nějaká raketa. Mně se tedy tahle věž moc líbí. Už od dítěte mi ta stavba přišla dobrodružná. Že se věž mnoha lidem nelíbí, je normální. Stejně tak

42-49 zizkov.indd 45

se jim nelíbil vysílač na Ještědu, Tančící dům nebo obchodní dům Máj, až je z něj kulturní památka. Přijde mi škoda, že už se dnes v Praze takhle progresivní stavby téměř nestaví. Teď se budují kancelářské domy s nízkými stropy, aby se do nich naštosovalo co nejvíc pater.“ Chybí podle ní velkorysost investorů, to Berlín hraje jinou hru. „Tam se snaží o nové a nové archi-

tektonické dominanty, chtějí se pyšnit, že jsou progresivní v architektuře i designu.

Berlín o takový titul usiluje. Praha ne.“ Já na to, že možná mají naši urbanisté dojem, že k Praze není co dodat. Do Janina hlasu vstoupí naléhavost. „My naopak budeme muset k městu něco dodat, jestli chceme, aby k nám lidé jezdili. Na historické stavby se sem přijedou podívat turisté tak na

Je odsud hezky vidět, jak je Praha zvlněná.

5.4.2013 0:44:38

STRANA 46

storyboard

proč ne?! – DUBEN 2013

KLÁRA KOLLÁROVÁ

den a už nebudou mít potřebu se vracet.

Město musí udržet architekturu živou. Říká se tomu Bilbao efekt. Když v Bilbau postavili muzeum, najednou tam chtěli jet všichni a tomu městu to moc pomohlo. Vývoj musí pokračovat. V každé epoše se stavěly stavby v současném slohu.“ Jak jsem z vyprávění Jany Zielinski pochopila, český design je na tom výrazně lépe. „Tak před šesti lety začaly firmy s designéry spolupracovat. Podobný fenomén už tu byl v období první republiky, kdy řada závodů a firem pracovala se současnými designéry a funkcionalismus se stal běžnou součástí českých domovů. To se netýkalo horních deseti tisíc. Skoro každá babička a prababička má doma trubkový gauč nebo křeslo od Halabaly. Nebo ho už vyhodily

42-49 zizkov.indd 46

a teď toho litují. Renesance českých značek před pár lety skutečně nastala. Před patnácti lety, když jsme s Designblokem začínali, jsme dokola odpovídali na otázky novinářů, co to vlastně je ten design.

Neexistovaly tu žádné časopisy, o designu se psalo jen aspoň vzdáleně v Elle a Moderním bytu. A dnes je design velké téma, a to i v porovnání s počtem populace. Na poslední Designblok přišlo 42 tisíc lidí.

Na 100% Design v Londýně přišlo 25 tisíc lidí. Lidé u nás jsou po designu hladoví.

A každý rok se skupina, která má o design zájem, o něco rozšíří.“ SETKÁNÍ 3. – KLÁRA KOLLÁROVÁ Je večer a dorazila sličná dívka v černých džínách a konverskách, Klára Kollárová.

Je to přední česká sommeliérka, vyhrávající soutěže, dříve zaměstnaná ve vybrané pražské restauraci La Degustation Boheme Bourgeoise, dnes hlavně činná ve svém vinném baru Vinograf. Kdo něco ví o víně, ví něco o Kláře Kollárové. Jdeme si pod můj apartmán vybrat něco dobrého. Ve skleněném 3 m2 velkém boxu vinotéky leží jedna lahvinka vedle druhé. Pro mě mají půvab všechny, Klára Kollárová ale na jejich etiketách ulpívá očima různě dlouho. Domácí sommeliér restaurace tu zrovna není a vinným lístkem s námi listuje jeho mladý zástupce. Sem tam nám nějaké víno představí. Když se později od kolegů dozví, kdo ho mlčky deset minut poslouchal, celý rozhozený se přijde vyznat z rozpaků. Klára Kollárová má v projevu

5.4.2013 0:44:43

"

PN001227

!

# # # # #

42-49 zizkov.indd 47

5.4.2013 0:44:51

STRANA 48

storyboard

proč ne?! – DUBEN 2013

Výhled z One Room Hotelu na výseč od Vysočan přes Žižkov až po Vršovice

nenápadný půvab a vláčnost. A mezitím z kapsy vytáhne otvírák a pečlivě zvolený pinot noir může začít dekantovat.

Klára Kollárová cestuje od vinice k vinici a má už v hlavě hotovou vinařskou mapu. A to se jí prý vtip může říkat pořád dokola, protože si ho nepamatuje, stejně jako jména. Zákazníky však fascinovala tím, že jim sypala z rukávu, co u ní kdy pili.

A tak si naléváme a citujeme scénky z filmu Bokovka. Právě tam totiž postava jménem Miles vyzdvihuje pinot noir a haní merloty a syrahy. „My ve Vinografu dělali takové promítací večírky. Promítali jsme zrovna Bokovku a přitom hostům otevřeli tři druhy pinot noir. Nebo při filmu Julie a Julia jsme to v půlce stopli a podávalo se zastřené vejce a hovězí bourguignon.“ Ve filmu je scénka, kdy se Miles musel účastnit svatby své bývalé přítelkyně. Se zlomeným srdcem utíká domů, popadne dlouho opatrovanou la-

42-49 zizkov.indd 48

hev a víno do sebe naleje z kelímku někde ve fast foodu. Mimochodem, co to bylo za víno? „To byl Chateau Cheval Blanc, ročník 1961. Jedno z nejlepších vín. To je víno, které by se teď prodávalo za pět tisíc eur.

Lidé si na něj pořizují speciální sklenice.

Takže dát si ho z kelímku ke kuřecím nugetám je už skoro odborný vtip. Něco jako Cimrmanův chemický vtip H2SO5.“ Klára Kollárová vystudovala kulturologii, ale teď se formálně ve víně vzdělává při mezinárodním Wine and Spirit Educational Trust, škole pro sommeliéry. Jak se může vzdělávat člověk, který prostě jen rád víno? Musím ho prý nachutnat. „Přirovnala bych to třeba k chlebu. Celý život ho jíte a dnes už bezpečně poznáte, co je v něm za mouku, jaká jsou v něm semínka, poznáte, když má jinou chuť. Je to práce, musíte se chtít učit, dělat si poznámky. Určitě choďte do vinných barů, kde si nemusíte dát celou lahev, ale můžete vína pít po sklenicích.“

Do nápoje z hroznové šťávy jsou lidé ochotni investovat i celé jmění. Pointa prý je v tom, mít hodně peněz a nakoupit si lahve pro sebe i pro uskladnění. „Existují i vína, která jsou připravována tak, že nejlepší jsou za dvacet let. Je jich pořád méně, protože lidé jsou netrpělivější a chtějí víno pít dříve. Takových vinařství je navíc jen pár a dělají to takhle sto, sto padesát let, proto je jejich kvalita ověřená. Pak si koupíte víc lahví, první otevřete po deseti letech, druhou třeba po dalších pěti a zbylé prodáte.

Protože na trhu tahle vína nebudou, vyděláte na nich. Ale já bych víno kvůli kalkulu nekupovala.“ Povídáme si, já Kláře dolévám sklenici a poleju jí pinotem zápěstí.

Když se fotograf s asistentem odporoučeli, byla už noc. Silou vůle jsem se naložila do obrovské vany a odtud sledovala, jak moje výseč Prahy pomalu zhasíná. Mám

5.4.2013 0:44:52

INZERCE

'- 5 70, .C) %C 0C , 9? * 9 -?0- 7C *- 7 (?'+ 0, 0J 7? - 29 + 9F0)' '- *0C 9H,!0-'' F *? 7 , J 2C9?'+ *08 -H + *?70-' * %C -( 9 - 8( 9 %C 28(,0 J- , -'? 5 ? F8 -( %C -(%0 'F + C9'*?% ? 7 , 0+*9$ 7? - 3115 C - BL1A4 ?0 28 9F 'F 20?F7JC) 5 '- F7029* %+ F-( , 9?0 *C+?C7H BLL/ + * * %C -( %09?'- ? - )FH::( *F +'?H (* - F '- '5 A -H=B -0 ' 9 9-( -( A --( FI%0 -0C * 7?0C '-J& 7 F ?- F9?C2C 0 ,CJ ( 20C* JC F %0 -0? 1L & - - F:? FC *0- 7?E= 'F + 9?0F -( F 8 )-0C 027 F0C 8 H +:( % 9+ F5 'K 0 /< & J 090 C F F0C+EK*0F , 20*0)' 3- ( * 2+ ?( 0 2 ?*C 0 20- +( 20 +I 70*45

SchodiĹĄtÄ&#x203A; do hotelu s nĂĄzvy nejvyĹĄĹĄĂ­ch budov svÄ&#x203A;ta

dojem dobĹ&#x2122;e vykonanĂŠ prĂĄce a taky toho, Ĺže se vÄ&#x203A;Ĺž malinko houpe, ale to mohlo bĂ˝t pinotem v krvi.

RĂĄno probĂ­hĂĄ jak ve snu vyĹ&#x2122;Ă­zenĂŠ matky malĂ˝ch dÄ&#x203A;tĂ­. BudĂ­m se sama mezi asi stovkou polĹĄtĂĄĹ&#x2122;ĹŻ. HovĂ­m si jako v sanatoriu a pozoruju ĹĄrumec na Ĺ˝iĹžkovÄ&#x203A;. Na OlĹĄanskĂŠ avenue, kterĂĄ v noci zela prĂĄzdnotou, se zaÄ?ala ĹĄtosovat a troubit prvnĂ­ auta. ProÄ?Ă­tĂĄm rannĂ­ zprĂĄvy na webu, kdyĹž se ozve decentnĂ­ zaklepĂĄnĂ­ a do pokoje vchĂĄzĂ­ stĹŻl nesenĂ˝ dvojicĂ­ pan JendrejÄ?ĂĄk a Ä?Ă­ĹĄnĂ­k. Na nÄ&#x203A;m se kupĂ­ snĂ­danÄ&#x203A; jak pro zĂĄjezd italskĂ˝ch stĹ&#x2122;edoĹĄkolĂĄkĹŻ.

A snad jako by tuĹĄili, co je mĹŻj obvyklĂ˝ tisk, vedle ĹĄĂĄlku kĂĄvy, pĹŻl litru Ä?aje, pĹŻl litru dĹžusu a litru vody leŞí HospodĂĄĹ&#x2122;skĂŠ noviny. DneĹĄnĂ­ den bude dobrĂ˝. KdyĹž se koneÄ?nÄ&#x203A; po spoustÄ&#x203A; hodin vyloudĂĄm z pokoje, zjistĂ­m, Ĺže vÄ&#x203A;Ĺž uĹž do sebe zase nasĂĄkla podivuhodnou spoustu lidĂ­. Nakonec mÄ&#x203A; pĹ&#x2122;edobrĂ˝ pan JendrejÄ?ĂĄk odveze, kam si pĹ&#x2122;eju. Tedy do prĂĄce.

0C7'9,C9F 7 - '-J ?0C7'9?5'-!0 +'-J5 ? +5 6#A=;AB=;L;L=BLL/ GGG5+'-J5 ?= 9*H

*0C9* H*+09? J*H 1L5LLL *, H*+09? J*H F *0C9*C ?0 ) 9 7CK -( 1# :2' *0FI % 7 *0C9*I % H*+'9?' *I % 9? J *5 : %-H )90C 28 %+ - J- - ) )' % 9(@ F - 28( +0C J ,( 20 + 8 * *0+ , ) J 7 ' 20 , -'FI, 9F ? , %075 F+ :?-( 0 +' 9 ? :( ?H J 7 *0C9*I % H*+09? J * *? 7 F 0C *0+ , 8 * - 28(*+ #;" *'+0, ?7E +0C% C79* H*+09? J* 5 (- F + C79*C 270 % J( ?I79* , 20*7 C) + K J %7 -' *0C9* 5 27E) J C *0C9* , 0 9 F 7C - )'% + * +29*0&) 7 -9* H*+'9?' * 9? J* J + C7*C 28 9 +2H 0 07C? - + K - '? +9* 20 8 K( 7 -C5 + C7*C 20 7 0 , 8( #1L *,5

H*+09? J*H F *0C9*C & ?0C7 - '- 9? 77 ' % '-!0 7 ?0C7 -5 ? + 6#A=;AB=BB 1L BB GGG57 ?0C7 -5 ?

PN001243

42-49 zizkov.indd 49

5.4.2013 0:44:55

proměna

STRANA 50

proč ne?! – DUBEN 2013

DRUHÁ ŠANCE TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: Bet ORTEN – STYLING: Radka SIRKOVÁ

Značkové originály tentokrát s visačkou „již nošeno“.

S Alexandrou Kala, majitelkou firmy Profimed, jsme se vydali za poklady luxusních second hand butiků.

S

Alexandrou Kala je snadné pořízení. K naší pouti po obchodem s vintage oblečením si vzala několik tašek s vlastními botami a kabelkami. Měla jedinou prosbu: „Můžu s sebou vzít Raslíka?“ Z něj se vyklubal veselý a neúnavný teriér. Nebyl tam sám, druhého přivedl Alexandřin kolega.

Alexandra Kala přistoupila na hru, souká se trpělivě do dalších a dalších modelů.

Dnes takhle objedeme tři pražské obchody s luxusním vintage zbožím, The Item, Nana Vogue a The Circle. Teriéři poskakují kolem a zpoza kabinek vychází Alexandřino vyprávění. „Babička zjistila, že mě zajímá šití, tak mě přihlásila do kurzu. Naučila jsem se to včetně vyrábění střihů, takže umím vyrobit i střih třeba na košili. Troufla jsem si i na výrobu zimní bundy. Neměla jsem vycpávky, tak jsem použila i některé části babiččina županu. Na střední škole jsem jistý čas brala útokem second handy.“ Alexandra Kala se vydala za štěstím už jako hodně mladá. Po střední škole, kterou dokončila tři roky po sametové revoluci, nastoupila do své první práce – dentálního depa. První polovina 90. let znamenala pro českou stomatologii absolutní změnu. Většina zubařů rychle otevírala soukromé ordinace a na leasing nakupovala křesla a laboratoře. Byly to doby nadšení pro reklamy s pojízdnou ordinací Signal nebo zpívaného spotu na zubní trojbarevnou pastu Aquafresh.

Alexandra Kala poprvé vyjela do zahraničí na stomatologický veletrh a vrátila se s očima navrch hlavy. Zatímco její vrstev-

50-55 vintage 50

níci studovali vysoké školy, ona si půjčila trochu peněz od rodičů a rozhodla se podnikat. Náplní měl být dovoz specializované zubní kosmetiky pro lékařské ordinace.

V Českých Budějovicích si vytiskla letáčky a začala s nimi obcházet zubaře.

Ze Švýcarska, Německa a USA objednala pár věcí a nabídla jim je. Ti jí trhali ruce a Alexandra Kala se přestěhovala do Prahy. V obchůdku o dvou výlohách a s nábytkem z papírových trubek si vybudovala místo, kam za ní mířili zubaři i jejich klienti. O dva roky později si tedy otevřela větší obchod v Ječné ulici.

Z intuitivního rozvoje se rodil koncept, nápisy na obchodech Péče o zuby nahradila značka Profimed. Vznikal franšízový řetězec i další a další vlastní obchody Profimedu. Architekti pro prodejnu na Smíchově navrhli barvu: bílá se jim nezdála, vypadala moc lékárensky, modrá taky ne, až nakonec Alexandru napadla růžová, prý barva zdravých dásní. „A nebudí v našich klientech pocit, že jsou v ordinaci nebo drogerii,“ mezi oblékáním podotkne Alexandra Kala.

Pod rukama se jí rozvinula firma o osmdesáti zaměstnancích, jednadvaceti obchodech a velkoobchodu. K zubní kosmetice přibrala i jiné značky, Tweezerman, Lee Stafford nebo Korres. „Myslím, že se mi to podařilo také proto, že jsem od nikoho neobkreslovala, můj koncept vznikl vývojem.

Měla jsem štěstí, že jsem začala v těch devadesátých letech, mohla jsem si tak projít i obdobím malinkého obchůdku a papírového nábytku. Z té doby ostatně mám ještě e-mail jen s křestním jménem před zaviná-

čem.“ I dnes pracuje od rána do noci sedm dní v týdnu. Když není v kanceláři fyzicky, visí aspoň na BlackBerry.

Alexandra se pravidelně vynořuje a zanořuje v červených, béžových i černobílých šatech, a když fotografka Bet Orten vydá povel: „Alexandro, teď se opřete o závěs!“, opře se o závěs.

Nejde to nezmínit, má nápadně hezké zuby, stejně jako její kolega. A tak se teda zeptám, o čem se málo ví a přitom to dobře funguje? „Fantastická je ústní sprcha. Také úplně jednoduchý jednosvazkový kartáček je výborná věc. Čistí se jím bez pasty, dostanete se do nedostupných míst, i kolem osmiček. Do čištění se zaberete a nevíte, kdy přestat. A pak jsou skvělé enzymatické zubní pasty, ty jsou jak kvalitní prací prášky na zuby.“ Stejně dlouho jako firmu má Alexandra Kala i manžela. Vzájemně se prý doplňují, protože manžel je zubní lékař a v Curychu má léta zavedenou praxi.

Společně cestují na odborné výstavy a kongresy. „Momentálně balím kufry ho Šanghaje. Své podnikatelské aktivity ovšem máme oddělené. Až na malý rodinný hotel, který jsme nezamýšleli, nikdy nechtěli, ale shodou okolností jej máme. Ale to je zase jiný příběh.“ Teriéři se chovají celý den způsobně, i když k večeru už si z kabinek dělají boudu. Alexandra Kala si černobílý model, který jí výrazně sluší, kupuje. Psíci nakonec naskakují za Alexandrou, ověšenou taškami vlastních bot a kabelek, do taxíku. Jedou prý ještě večer otevřít další zubní butik.

5.4.2013 0:47:46

STRANA 51

Plisé „Sukně nosím ráda, nebojím se barev ani vzorů. Mám v šatníku žluté, hráškově zelené i kostkované modely. Nicméně všechny končí nad koleny a jen výjimečně lehce pod koleny. Model „Manka“ mne však zaujal, dlouhou skládanou žerzejovou sukni v odstínu „Valentino“ červené jsem musela vyzkoušet. K modelu jsem pak přidala svoji sběratelskou LV kabelku, kterou jsem před pěti lety vydražila na podporu charitativní organizace a mám z ní dodnes velkou radost. Pokud se pamatuji, tak jich bylo vyrobeno velmi málo. Náramek je také z mé sbírky, jde o bižuterii z 60. let. Do hledáčku objektivu se připletla ještě jedna modelka, Cézárek s červeným obojkem.“

Ve vintage butiku The Item v Žatecké ulici 8 v Praze: Top Lanvin 4550 Kč Sukně The Item 1550 Kč Náramek Versace 850 Kč Boty Christian Louboutin – vlastní Taška Louis Vuitton – vlastní

50-55 vintage 51

5.4.2013 0:47:50

proměna

STRANA 52

proč ne?! – DUBEN 2013

Modrá „Nikdy jsem si nemyslela, že mám ráda modrou barvu, až mne na to upozornila úsměvná příhoda. Při nákupu v butiku na letišti se mne prodavačka zeptala, zda mám ráda modrou. Zarazila jsem se a pak jsem se na sebe podívala, modrý kabát, modrá košile, modré džíny, modré boty a modrá kabelka. To vše jsem na sebe oblékla, aniž jsem o barvě přemýšlela.

Když jsem se pak doma podívala do šatníku, tak jsem zjistila, že mám sice plno barevných kousků, ale ta modrá tam nějak převládala. Takže jsem si nemohla nezkusit tyhle šaty. Vím, že mám své nákupy MODRÉ dosud pod kontrolou.“

Ve vintage a outletovém butiku Nana-Vogue v Benediktské ulici 689/8 v Praze: Šaty Moschino 8390 Kč Kabát Dolce&Gabbana 11 590 Kč Boty Prada – vlastní

50-55 vintage 52

5.4.2013 0:47:57

STRANA 53

Kohoutí stopa „Kombinace kohoutí stopy, sportovních nápletů a klasického střihu mne zaujala.

Právě díky nápletům nepůsobí model jako „šedá myš“, jak říkám oblečení, které je nenápadné a nudné. Vintage Chanel kabelka krásně nezkazí žádnou kombinaci a boty na vysokém podpatku bych považovala za „must have“. Šaty mi připadaly natolik praktické, že jsem si je i zakoupila. Kabelku ne, neb černých dvojitých „C“ běhá po Praze již docela mnoho, a proto bych volila spíše kabelku barevnou – červenou, zelenou, prostě nějaký „vykřičník“.

Na pravé ruce mám též velký fialový prsten z pryskyřice od dánských šperkařů– návrhářů Monies, model Monies resin ring mauve. V Paříži mají malý obchůdek na známé Rue Saint Honoré. Navrhují krásné šperky ze dřeva a pryskyřice. Prostě ze všeho, jen ne ze zlata a diamantů. A to je mi sympatické.“

Ve vintage a outletovém butiku Nana-Vogue v Benediktské ulici 689/8 v Praze: Šaty Strenesse 3990 Kč Kabelka Chanel 35 900 Kč Boty Jimmy Choo 3990 Kč

50-55 vintage 53

5.4.2013 0:48:08

STRANA 54

proměna

proč ne?! – DUBEN 2013

Sex ve městě „Žlutobíločerné květované šaty mi hned padly do oka. Takové ráda nosím, jsou jednoduché a veselé, pohodové na celý den.

Zkombinovala jsem je s další kabelkou ze své sbírky. Tato hrála v prvním celovečerním filmu Sex ve městě a do Prahy ji poslali jen kvůli mé silné vůli. Kabelka byla dokonce jednou i zajatcem celníků, kteří si mysleli, že jsem si ji přivezla neproclenou z Ameriky. Bižuterie – náramek a náhrdelník – je také z mé sbírky, tato pochází ze specializovaného obchůdku v Curychu, kde prodávají „bižu“ vyrobenou pro filmové ateliéry ve 30. až 60. letech. Tento set je ze 40. let, s modrými polodrahokamy.

Raslíkovi se model také zjevně líbí, na rozdíl od ostatních fotografií mne se zájmem sleduje. A navíc má na obojku oranžovou kostičku, která s modelem ladí.“

Ve vintage butiku The Item v Žatecké ulici 8 v Praze: Šaty The Item 1250 Kč Taška Louis Vuitton – vlastní Boty Prada – vlastní Šperky vintage – vlastní

50-55 vintage 54

5.4.2013 0:48:17

STRANA 55

Nadčasová „Na poslední fotografii je z dálky patrné, že už toho převlékání a focení máme dost. Raslík už jen leží a odevzdaně sleduje všechno dění, já jsem v křečovité póze.

Dlouhé červené šaty jsou nadčasové, kožešina okolo krku jim přidá šmrnc. Chtělo by to doplnit ještě další bižuterií a zajímavým psaníčkem. Bohužel jsem vintage psaníčko ani v jednom obchůdku nenašla.“

V second handu a galerii The Circle ve Vlašské ulici 15 v Praze: Šaty Jones 3500,Límec z lišky 2500 Kč Boty Prada – vlastní

50-55 vintage 55

5.4.2013 0:48:27

STRANA 56

56-59 menu.indd 56

menu

proč ne?! – DUBEN 2013

5.4.2013 0:53:45

STRANA 57

Syrový život Tereza Havrlandová intenzivně létá filipínským vzduchem na kiteboardu.

Její raw tyčinky jedí lidé sedmnácti evropských zemí, a kdo si chce vyrobit živou čokoládu z nepražených kakaových bobů, pravděpodobně sáhne právě po produktech její firmy.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: archiv Terezy Havrlandové

Z

a pár týdnů tu přestane foukat, tak se budu vracet,“ culí se Tereza Havrlandová na Skypu a chroupá u toho kukuřičný klas.

Ve chvíli, kdy spolu mluvíme, sídlí na filipínském ostrově Boracay. „Mé největší hobby je kiteboarding. Sport je pro mě život a vášeň. A tomu podřizuji, kam jedu a co dělám. Proto jsem ostatně právě tady, protože tady od prosince do konce března fouká.“ Tereza Havrlandová absolvovala práva i ekonomii a intenzivně cestovala po světě od USA po Austrálii. Až zranění ji vrátilo zpátky do Prahy. Přemýšlela, co bude dělat a kde sežene vitariánské potraviny, na které byla ze zahraničí zvyklá. „Tak jsem si řekla, že když to u nás není, budu to tu prodávat. Tenkrát moje představa byla vydělat si na normální bytí nějakých dvacet tisíc měsíčně. Začala jsem s prodejem specialit, jako je mladý ječmen, nepražené kakaové boby a mořské řasy. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, co z toho později vyroste.“

56-59 menu.indd 57

Pronajala si sklad a autem začala zboží rozvážet. Zájem o zboží rostl a firma Lifefood byla na světě. „Věděla jsem, že umím řadu vitariánských a vegetariánských dobrot připravit sama, a přišlo mi jako blbost dovážet, dejme tomu, raw tyčinky z USA. Tak jsem dostala prima nápad je začít vyrábět a prodávat. Zpětně mi to přijde jako naprosto ztřeštěná myšlenka.“ Ve dvoře mezi činžáky v centru Prahy koupila Tereza Havrlandová pekárnu a nechala upravit pece, aby se v nich daly výrobky sušit při maximálně 45 stupních Celsia. „Ustát rozjezd výroby finančně bylo docela strašné, až jsem si říkala, co jsem si to na sebe naložila. Šestnáct hodin práce denně, sedm dní v týdnu. Přes dva roky jsem nevytáhla paty z Prahy ani na den.“ Po dalším roce vstoupila firma Lifefood na zahraniční trh a situace se začala pomalu obracet. Dnes pro Lifefood pracuje téměř 70 lidí. Český trh pro firmu tvoří kolem 25 procent obratu, zbylé tři čtvrtiny je zahraničí. Firma nabízí v Česku prodej

5.4.2013 0:53:48

STRANA 58

menu

proč ne?! – DUBEN 2013

TEREZA HAVRLANDOVÁ (31) Spolumajitelka firmy Lifefood vystudovala Právnickou fakultu UK a VŠE. Během studia cestovala po Austrálii a USA, kde se dozvěděla o vitariánství.Provozuje výrobu a obchod s potravinami, které splňují kritéria vitariánskví, tedy syrové, tepelně neupravované stravy.

Zaměstnává 70 lidí.

on-line a distribuci do obchodů, v zahraničí prodej distributorům. „Hlavní zemí je pro nás Německo, pak Anglie, Dánsko, Nizozemsko. Obchodujeme celkem s asi sedmnácti zeměmi.“ Hlavním trhákem firmy Lifefood jsou podle Terezy Havrlandové tyčinky Lifebar z ovoce, oříšků a semen. Občas ji také někdo osloví, aby pro něj vyvinula tyčinku s jinou příchutí. „Například pro Dánsko vyrábíme tyčinky pod jménem Raw Bite.“ A pak jsou to speciality typu sušených krekrů, chlebů, koláčků a sušenek. „Kromě nás to tu vlastně nikdo nedělá. Asi máme na celém světě na tuto výrobu největší kapacitu.“ Pro vitariány připravuje Lifefood také čokoládu z nepražených kakaových bobů. Tereza Havrlandová objevila v Indonésii dodavatele, který vymyslel vlastní technologii, hydraulický lis, kterým dokáže dostat máslo z kakaových bobů za teploty do 45 stupňů. „Takže naše čokoláda zůstává skutečně syrová. Ale má to i spoustu nevýhod. Tím, že neupravíme boby pražením, jsme hodně závislí na různorodosti přírody, ať už je to počasí nebo zkrátka to, že každý strom plodí jinak. Každá kostka syrového kakaového másla voní a vypadá jinak, není chuťově homogenní.“ Tereza Havrlandová je vitariánkou, takže je sama sobě cílovou skupinou svého podnikání. Devět let žije na ovoci, zelenině, semínkách a oříškách. „Ne-

56-59 menu.indd 58

tvrdím, že si nikdy nedám nic vařeného, ale je to dost výjimečné a určitě to není nic živočišného původu nebo lepkového.

Tedy v podstatě pouze vařená nebo pečená zelenina párkrát do měsíce. Obecně tedy jím celý den ovoce a k večeři převážně salát.“ Dává přednost sladkému tropickému ovoci, je prý pro člověka nejvhodnější.

Když začala firma růst, Tereza si stanovila cíl: žít spokojený, normální život, „abych se nemusela z podnikatelského stresu zbláznit a zešedivět“, a především pravidelně trávit zimu mimo Evropu.

Letos v listopadu odletěla do Brazílie

namísto megalomanských majetkových výdobytků a podřídila tomu všechno ostatní. Lidé se s tím musí smířit. Já si svoji práci udělám, mám jí dost a dělám jí dost. Každodenní operativní chod firmy je zajištěný. Lifefood se bez mojí fyzické přítomnosti dokáže pár měsíců obejít. Musí.“ Tereza totiž ze všeho nejraději a nejčastěji sportuje. Minulý měsíc se účastnila jedné ze soutěží Kiteboard Tour Asia v Indonésii a těsně před uzávěrkou tohoto čísla další na Boracayi. Byla sedmá a měla z toho radost. „Nemohu aspirovat na velké úspěchy, většina soutěžících je o 5 až 12

Devět let žije Tereza jen na ovoci, zelenině, semínkách a oříškách.

a na Nový rok se přes Prahu přesunula na Filipíny, kde je dosud. „Často se mě ptají známí, majitelé i velkých firem, jak je možné, že nejsem tři měsíce ve firmě.

Jak si to můžu dovolit? Na to já odpovídám, že otázka nestojí, jestli si to můžu dovolit, že jsem si to stanovila jako cíl

let mladších než já. Navíc mám ze svého úrazu z doby před sedmi lety poměrně slušný handicap. Ale pro zábavu si mohu zazávodit, minimálně nekončím mezi posledními. Sponzory nehledám a moje kariéra na tom naštěstí nestojí. Spíš některé spoluzávodnice sponzoruju sama.“

5.4.2013 0:53:49

4( 1) ! # 0 ! 7 5 - $ 4 & ! (1 - ! ! 1& ! # 3 ' ) $

!2&!! 0 !1 !1 "8.*+ "*8 88 & * % /8 //8 8 "8 !

0 $ 6

56-59 menu.indd 59

5.4.2013 0:54:11

hodinky

STRANA 60

proč p rroč n ne?! e??! ?! – D DUBEN UBEN 2013

Právě teď...

Nadčasové strojky, aktuální barvy.

Ani světu dámských hodinek se nevyhnula neonová tsunami a čínský rok Hada.

4.

TEXT: Jan BABKA

5.

2.

3.

K 1.

6.

abelka má ladit k botám, ty zase k šatům. A dál? V případě mechanických hodinek může být takové jarní ladění celkem náročnou investicí. Hermés se letos inspiroval světle růžovou rtěnkou na rty (obrázek 1) a Cartier ještě výrazněji vybarvil řemínek anglických Tanků s diamanty (2). Značka Zenith zase nabízí své s ukazatelem měsíční fáze v zajímavé metalické šedé, hnědé či modré (3). Chanel (4) ctí svou klasiku a v Carollinu najdete model J12 v bílé keramice s novým minimalistickým designem. A k tomu je navíc čínský rok Hada. Což se hodí, pokud se chcete ocitnout v sevření kůže svých hodinek Reverso od Jaeger LeCoultre (5) nebo zlatého hada z kolekce Serpenti od Bulgari (6).

P

60-61 hodiny.indd 60

5.4.2013 11:26:37

Le

&"$( -/%,

*!

#

'

'

) &"$( ' .

PN001288

LeBau ProcNe 232x297 indd 1 60-61 hodiny.indd 61

4 4 13 11:50 5.4.2013 11:26:47

parfémy

STRANA 62

proč ne?! – DUBEN 2013

Něžná trojice Víme, že pro muže znamená vybírat parfém pro manželku či dceru hotové peklo. Tyto tři dámské vůně jsou proto vaše šance, jak se naopak dostat do nebe.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ

LEGENDÁRNÍ CEDR VŮNĚ: Serge Lutens Feminité du Bois PARFUMÉR: Christopher Sheldrake INGREDIENCE: broskev, ylang-ylang, růže, vanilka, pižmo, cedrové a santalové dřevo, zázvor, skořice, hřebíček, švestky, benzoin

NEVIDITELNÝ PUGÉT VŮNĚ: Hermès Jour d‘Hermès PARFUMÉR: Jean-Claude Ellena HLAVA: ovocné tóny SRDCE: bílé květy ZÁKLAD: pižmo, ambra Jean-Claude Ellena je ve světě vůní polobohem. Všichni, včetně mě, ho milují a milují i jeho sofistikované kreace, které v kombinaci se značkou Hermès vytváří dokonalé duo. Jarní novinka Jour d‘Hermès má ženám nabídnout velkorysý pugét všemožných květin prozářený sluncem a teplým vánkem z Grasse, hlavního města parfémů, kde Ellena žije. Jenže je tu malý problém – já téměř žádné květiny necítím. Kromě lehkého závanu jasmínu a konvalinek vnímám hlavně vůni citrusů. Jako když přičichnete k velmi slabému černému čaji s velkou dávkou citronu v blízkosti kvetoucího jasmínového keře. Možná se plete můj nos, nebo je to tím, že tato vůně má ambici stát se komerčním trhákem a žádnou rafinovanost nenabízí. Nenechte se mýlit, ta vůně je krásná, ale pro mne navždy zůstanou jedničkou parfémy z výběrové řady Hermessence. Jour d‘Hermès je ale perfektní pro ty, kteří do světa Hermès teprve opatrně vstupují.

62-63 parfem.indd Odd1:62

Serge Lutens je jedno z velkých jmen, které dosud na českém trhu chybělo. Od poloviny března to již není pravda. Nejvíce mě z nabídky tohoto francouzského parfuméra zaujal parfém Feminité du Bois, který původně vznikl již v roce 1992 pro značku Shiseido, ale Lutens ho v roce 2009 znovu uvedl na trh tentokrát pod svým jménem.

Na počátku 90. let, kdy parfuméři nabízeli ženám hlavně květinové vůně, působil tento parfém jako zjevení. Lutens inspirovaný svou cestou do Maroka se zamiloval do teplé sametové vůně cedrového dřeva a rozhodl se vytvořit parfém, který by mu ji připomínal. Výsledkem je tichá, ale plná vůně vonící hebce po cedrovém dřevu prozářenému sluncem, koření a horkém švestkovém kompotu se skořicí. Obalí vás průzračným hřejivým závojem, a když k ní přičichnete, máte chuť se rozplynout do té hřejivé nádhery. Tohle je ženskost ve své nejsmyslnější podobě.

FILLE FATALE VŮNĚ: Prada Candy L‘Eau PARFUMÉR: Daniela Andrier HLAVA: citrusy SRDCE: hrachor ZÁKLAD: pižmo, benzoin, karamel Přiznám to – nechala jsem se svést reklamou. Propagační video od režiséra Wese Andersona, které k této vůni od Prady natočil s Léou Seydoux v hlavní roli totiž připomíná kultovní film Jules a Jim od François Truffauta nebo Bertolucciho Snílky. Dva muži, jedna žena, o zápletku je postaráno. Takže jsem po jeho zhlédnutí propadla pocitu, že to prostě musím vyzkoušet. Jak to dopadlo? Prada Candy L‘Eau je odlehčenou verzí předloňské Prada Candy. Zatímco původní parfém připomínal ztěžklou a nasládlou vůni pařížského šantánu, Candy L‘Eau je „mládeži přístupná lehounkými citrusy a svěže sladkým hrachorem. Je stejná jako hrdinka onoho filmu – dost protřelá na to, aby věděla, co s mužem udělá jeden úsměv, ale dost mladá na to, aby si uchovala kus dětské naivity.

Odrostlejší Lolita, řekněme, ale bez dráždivé sexuální živočišnosti. Máte-li náctiletou dceru, která sní o tom, že se stane femme fatale, pak jste našli ideální dárek.

5.4.2013 15:22:27

look

STRANA 63

Lakovaný klid 1. Guerlain, 143 Nahema, 10 ml, 630 Kč / 2. Chanel, 581 Cinéma, 13 ml, 660 Kč / 3. M.A.C, Impassioned, 10 ml, 360 Kč / 4. Korres, 25 Lilac, 10 ml, 199 Kč / 5. Estée Lauder, G8 Nudité, 9 ml, 620 Kč / 6. L‘Oréal, 302 Exotic Canaries, 5 ml, 99,90 Kč / 7. Christian Dior, 355 Rosy Bow, 10 ml, info o ceně u prodejce / 8. Nails Inc., 063 Royal Botanical Gardens, 10 ml, 360 Kč / 9. Interiérová barva Tagada 408, Flamant, 290 Kč

1.

3.

2.

4.

5.

6.

9.

7.

8.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ FOTO: Filip ŠLAPAL STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

M

iluji tu chvíli, kdy si čerstvě nalakuji nehty. Z jednoho prostého důvodu – následujících několik minut nemůžu vůbec nic dělat. Nesmím, protože by ten křehký nátěr, který jsem s vyplazeným jazykem nanesla, utrpěl nějaký šrám.

Otiskla bych si do něj ručník nebo kus klávesnice. To jsou takové oblíbené malé ženské tragédie. A tak sedím a koukám se z okna. Znehybněná několika vrstvami barvy. Dívám se na kytky, jak se prodírají zmrzlou půdou, na mraky, jak plují po obloze, na sýkorky, které čekají, až ze zahrady odejde kočka. Klid, žádný spěch, žádné uzávěrky, žádné schůzky. Lakování nehtů je moje malá osobní meditace. Zen o objemu 10 mililitrů. Ten, kdo vymyslel rychleschnoucí lak, musel být pěkný misogyn. Kdo jiný by chtěl něžnému pohlaví sebrat těch pár minut klidu?

62-63 parfem.indd Odd1:63

5.4.2013 15:22:39

STRANA 64

zoom

proč ne?! – DUBEN 2013

Vyhlašujeme duben měsícem šťastného nakupování.

Protože každý kousek z našeho výběru novinek vám vykouzlí úsměv na tváři.

Saténové psaníčko z jarní kolekce značky Alexander McQueen je zdobené potiskem motýlích křídel.

Cena 10 000 Kč, prodává SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE.

Klenotnictví Frey Wille dalo na jaře svým stálicím nový kabát. Šperky z kolekce Floral Symphony jsou tak nově k dostání i v bílém zlatě.

Cena 23 820 Kč, prodává FREY WILLE.

Trojice koktejlových prstenů Roberto Coin z růžového zlata je ze zeleného nefritu, modrého achátu a perleti, kterými se protkává minerál zvaný Venušiny vlasy.

Od 120 000 Kč, prodává ROBERTO COIN.

Pánské boty z lakované zelené kůže z jarní kolekce značky Prada.

Info o ceně v obchodě, prodává PRADA.

64-66 zoom.indd 64

5.4.2013 0:58:35

STRANA 65

Říká se, že když pár milenců zamkne zámek okolo zábradlí na mostě a hodí klíč do řeky, jejich láska vydrží navždy. To byla hlavní inspirace šperků z kolekce Lock It, které mají podobu přívěsků, náramků i prstýnků.

Cena 42 500 Kč, prodává LOUIS VUITTON. Manufaktura Hublot představila první džínové hodinky na světě. Číselníky a pásky chronografu s automatickým nátahem jsou vyrobené z denimu, který pochází z italské manufaktury.

Limitovaná edice o 250 kusech.

Cena 12 300 eur, prodává HUBLOT.

Nová tvářenka Pure Color Cheek Rush od Estée Lauder obsahuje lehký, inovativní, transparentní gel, který pokryje tváře čirou barvou pro svěží vzhled.

Cena 1150 Kč, prodávají vybrané parfumerie.

Ikonický náramek ve tvaru hřebíku Juste un clou šperkařští mistři Cartier poseli bílými diamanty.

Info o ceně v obchodě, prodává CARTIER.

Náušnice z osmnáctikarátového zlata s rubelity a diamanty jsou zhotoveny podle návrhu designérky Palomy Picasso, dcery Pabla Picassa.

Cena 1 203 000 Kč, prodává TIFFANY & CO.

64-66 zoom.indd 65

5.4.2013 0:59:05

zoom

STRANA 66

proč ne?! – DUBEN 2013

Multifunkční olej na vlasy label. m s arganovou esencí se dá použít na mokré vlasy jako kondicionér, na suché pak proti krepatění či přes noc jako výživná maska.

Cena 770 Kč, prodávají kadeřnické salony TONI&GUY.

Hravé psaníčko s motivem domina od britské návrhářky Lulu Guinness.

Cena 8790 Kč, prodává DUSNI 3 CONCEPT.

Oblíbená rtěnka Rouge Coco od Chanelu dodá rtům plnou barvu, hydratuje a vydrží celý den.

Pro letošní jaro přibylo dalších osm nových odstínů.

Cena 850 Kč, prodávají vybrané parfumerie.

Prsten CHOPARD z osmnáctikarátového růžového a žlutého zlata s ústředním ametystem (20 ct) a menšími safíry a ametysty.

Cena 1 555 320 Kč, prodává Chopard.

adresář a dresář

64-66 zoom.indd 66

ARTĚL, Celetná 29, Praha 1, tel.: 224 815 085; BULGARI, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358;

tel.: 296 150 675; LAZY BOUDOIR, Dobrovského 11, Pra Praha 7, tel.: 728 630 275; L‘INSTITUT

CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1,

GUERLAIN, Dlouhá 704, 705/16, Praha 1, tel.: 227 195 330-1; LOUIS VUITTON, Pařížská 13,

tel.: 221 709 000; DEBENHAMS, Václavské náměstí 21, Praha 1, tel.: 221 015 026;

Praha 1, tel.: 224 812 774; M.A.C, Václavské náměstí 4, Praha 1, tel.: 296 325 492; MA MAISON,

DOX, Poupětova 1, Praha 7, tel.: 295 568 114; DUSNI 3 CONCEPT, Dušní 3, Praha 1,

Dlouhá 24, Praha 1 , tel.: 222 320 370; NAOKO, Revoluční 24, Praha 1, tel.: 222 312 567;

tel.: 234 095 870/871; FLAMANT, Slovanský dům, Na Příkopě 22, Praha 1, tel.: 221 451 790;

OD KOTVA, Revoluční 1/655, Praha 1, tel.: 224 801 111; PHILIPS, www.philips.cz; PRADA,

FREY WILLE, Havířská 3, Praha , tel.: 272 142 228; HALADA, Pařížská 7, Praha 1,

Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; REMOSKA, www.remoska.cz; ROBERTO COIN,

tel.: 222 311 868; HERMES, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1,

Pařížská 1, Praha 1, tel.: 222 314 122; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20,

tel.: 222 310 907; CHOPARD, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 222 310 026; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK,

Praha 1, tel.: 221 771 677; TIFFANY & Co., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; TONI&GUY,

Na Příkopě 17, Praha 1, tel.: 224 213 025; KORRES, pasáž Myslbek, Na Příkopě 19, Praha 1,

www.toniandguy.cz; WEDGWOOD, Vodičkova 28, Praha 1, tel.: 222 314 767

5.4.2013 0:59:39

v roce 2013 v ychází

proč ne?!

21. 2. zážitky 21. 3. móda

11. 4. ženy

25. 4. golf

23. 5. bydlení a design

13. 6. léto

29. 8. m uži a hi-tech

24 y . 10 k r 2 a 6 e . 9. mód . in šp a telig y entní život, hodink

21. 11. auto 5 . 12 t . luxus a rozmařilos

pn_titulka_duben 2.indd 5

2.4.2013 11:03:33

PN001279

pn_titulka_duben 2.indd 6

2.4.2013 11:04:09