PROC NE MAY 2013 by Hospodarske noviny Proc ne?!

proč ne?!

RICARDO BOFILL O tom, jaké je to být hvězdným architektem, nespat šest dní v kuse a nutit oligarchy, aby neutráceli

pn_titulka_kveten.indd Odd4:1

14.5.2013 7:57:51

' ! "" ( ( ! ! #&% "

pn_titulka_kveten.indd Odd4:2

13.5.2013 16:56:16

PN001256-2

3.indd 1

18.5.2013 11:32:07

4-5.indd Odd1:4

18.5.2013 11:31:36

PN001264-2

4-5.indd Odd1:5

18.5.2013 11:31:38

PN001276-1

6-9 obsah.indd 6

18.5.2013 11:25:02

editorial

STRANA 7

Život v krabici Vážené čtenářky, vážení čtenáři, znáte ten pocit při stěhování, kdy si musíte přichystat a vytřídit věci a ze svých zabydlených skříní a poliček je vložit do anonymních stěhovacích krabic. Vybledlé fotky z dovolené. Oblečení, které vám před lety tak padlo. Zapomenuté vánoční dárky. Anebo knížky, které jste si četli, když vám bylo ouvej. Přestože se člověk většinou přesouvá do domu či prostoru lepšího a leckdy i vysněného, padne na něj těžký melancholický splín. Začne se dojímat letitými zážitky nad kupou věcí, které už roky neviděl. I nad těmi, které měl na očích každý den. A pak už je hromada věcí tak veliká, že se musí rázně rozhodnout, co všechno do krabice jeho života patří a co už ne. I nás v Proč ne?! a Hospodářských novinách čeká již brzy takový moment. Naše vydavatelství se přesouvá do jednoho z nejmodernějších multimediálních domů v Evropě v budově Karlín Hall, jejíž rekonstrukci navrhoval barcelonský architekt Ricardo Bofill. V tomto čísle plném bydlení, architektury a designu vám ukážeme nejen Bofillovu cementárnu přestavěnou na katedrálu architektury, ale i designové novinky z Milána anebo velkorysý dům jednoho z nejbohatších Čechů. Ať už se také chystáte stěhovat, stavět či modernizovat, anebo ne, bude mě těšit, pokud některé z inspirativních myšlenek a věcí z Proč ne?! obohatí i tu vaši krabici. Protože jak říká anglická fráze: Think outside the box... Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

6-9 obsah.indd 7

18.5.2013 11:25:05

PN001247-2

6-9 obsah.indd 8

18.5.2013 11:25:06

# ! !$ !! $ $ $$

obsah

proč ne?! – KVĚTEN 2013

STRANA 9

Rozhovor: Ricardo Bofill – 10 Změnil tvář Barcelony i pražského Karlína. S hvězdou postmoderní architektury v jeho unikátním sídle hovořila Nora Grundová.

Interiér: Bílá na ústupu – 22 Václav Karkoš, výrobce dřevěných podlah, nás pozval do svého domu, který hraje nezvyklými barvami.

Dům: Bez hranic – 30 Projděte se výjimečnou stavbou ze studia Olgoj Chorchoj.

Osobnost: Maxim Velčovský – 40 Jak se z rozpustilého nejznámějšího českého designéra Maxima Velčovského stal pan profesor a manažer?

Design: Salone del Mobile – 48 To nejlepší z milánské přehlídky designu vybrala Irena Tesarčíková. k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Storyboard: Odvaha z mramoru – 70

Majitelku bistra Kidó Alenu Slámovou zavedla k ručně vyráběným dlaždicím podivuhodná cesta.

Město zn. doporučeno: Ostrava – 76 Šéfredaktor Hospodářských no novin: i Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka: Nora GRUNDOVÁ Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz

Našli jsme osm lidí, kteří přetvářejí ocelové město v lepší místo pro život.

Investice: Šlapejte po nich – 84 Martin Kratochvíl, spoluzakladatel skupiny Bonton, radí, jak správně vybrat a koupit orientální koberec.

Fotostory: Vysoká hra – 90 Stylová hráčská zátiší v podání stylistky Kláry Tománkové a fotografa Filipa Šlapala.

Menu: Opera v Champagne – 96 Čím to, že bublinky šampaňského Krug umí ve skleničce rozehrát úplnou symfonii?

Autoview: Elektrobávo – 104 Raymond Kopka z UniCredit Bank vyzkoušel hybrid od BMW.

Hodinky – 104 76

Vychutnejte si detaily důmyslných novinek z přehlídky v Basileji.

Parfémy a Zoom – 110 Objevte osobité „neživé“ parfémy a květnové novinky, které určitě musíte mít.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem. TITULNÍ FOTOGRAFIE: Architekt Ricardo Bofill na fotografii Bet Orten

6-9 obsah.indd 9

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

110

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

18.5.2013 11:25:09

STRANA 10

rozhovor osobnost

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Je to jediný slavný světový architekt, který se pravidelně vrací do Prahy. Říká, že slavní architekti patří minulosti.

Ricardo Bofill je prý jako jeho vlastní dům, bývalá cementárna kousek od Barcelony. Pak se tedy o něm dá říct, že je dechberoucí.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: Bet ORTEN

10-21 bofil 2.indd 10

18.5.2013 11:16:05

STRANA 11

10-21 bofil 2.indd 11

18.5.2013 11:16:24

STRANA 12

icardo Bofill je umělec. A génius. A workoholik. O tom nemůže být po prvních deseti vteřinách pochyb. Umělec doživotně načichlý cigaretovým dýmem, pořád napůl zasněný ve svých vizích a zároveň věčně vibrující těkavou, nedočkavou energií. Se zvláštní chůzí, která působí, jako by se nad podlahou vznášel nebo se chtěl dát každou chvíli do tance. Žije z hektolitrů kávy, dýmu cigaret a téměř beze spánku. Jeho angličtina je buď zcela plynulá (to když před klientem potřebuje prosadit svou představu) nebo neexistuje – to když klient chce něco, s čím Bofill absolutně nesouhlasí. Pak přechází do dramatické katalánštiny, rozhazuje rukama, chytá se za srdce, chvílemi působí až smrtelně zraněně. Vedle něj sedí jeho pravá ruka, mladší syn Pablo, a klidným hlasem shrnuje otcovu dramatickou řeč do angličtiny. Bofill patří k nejvýznamnějším světovým architektům současnosti. Je autorem velkých, dramatických staveb. Budov, které fungují jako správný katolický kostel; v první chvíli vás svou majestátností připraví o dech a odkážou do patřičných mezí. Tvoří městské čtvrti, letiště, divadla, pětihvězdičkové hotely a firemní centrály. Čtvrti ve francouzském Montpellier a japonském Kobé, pařížské sídlo Cartier nebo barcelonskou centrálu firmy Desigual, pekingský hotel Shangri-La či ikonický barcelonský hotel W. A je také jediným slavným architektem, který se – hlavně díky osobním vazbám – pravidelně se svou prací vrací do Prahy. Nyní pracuje na Knihovně Václava Havla a v Karlíně staví nový newsroom těchto novin. Je to architekt velkých vizí a malých detailů. Zeptejte se ho na podlahu na barcelonském letišti a odvypráví vám příběh každého jejího šroubku. Nadšeně. Zapáleně. Stejně vášnivě jako ve svých sedmdesáti třech letech pořád křižuje smrtelným tempem svět a hledá nové výzvy. Ze všech Bofillových staveb je ale nejpůsobivější ta jeho srdci nejbližší: La Fabrica, jeho vlastní domov, jeho studio, jeho pohled na svět, stvořený kousek za Barcelonou z bývalé cementárny z počátku minulého století. Už z dálky nad ostatními domy v městečku Sant Just Desvern, oblíbené adrese barcelonských fotbalistů a vysloužilých politiků, vyčnívá terakotově zbarvený bytový komplex Walden 7. Důmyslné lidské termitiště s osmnácti věžemi, spoustou balkonů a chodeb, kde bydlí na tisíc

10-21 bofil 2.indd 12

rozhovor

proč ne?! – KVĚTEN 2013

lid. Bofill tenhle komunitní dům – město v prostoru – vytvořil ve spolupráci s týmem umělců, sociologů a filozofů. Za ním je schována „jeho cementárna“. Ze třiceti původních sil, kde se dříve uchovával cement, nechal stát jen osm. Vyčistil je, dodělal jim patra a okna. V nich pracuje studio Taller de Arquitectura, které má se dvěma dalšími partnery, asi šedesát spolupracovníků ze všech koutů světa a hlavně je tu už téměř čtyřicet let jeho domov. Mezi betonovými válci bují šťavnatá příroda, odevšad visí zelené liány a květiny a line se tu vůně jasmínu. Vějíře palem vše zakrývají tak důkladně, že místo na první pohled působí jako malé a intimní. Betonový kolos v sobě ukrývá rozmanité roviny spojené úzkými bílými schody. Nejvýše je položen jeho letní obývací pokoj, zvaný kostka. Lze odtud vystoupit na terasu a střešní zahradu, na které je sauna. Prostor je plný knih a fotografií. Mladý Bofill na nich vypadá jako sexyverze Micka Jaggera. Zimní obývací pokoj je vyložený růžovým mramorem z Alicante a plný originálních židlí od Gaudího. Sedíme v Bofillově kanceláři, v otevřeném prostoru tvaru čtyřlístku, vzniklém propojením čtyř bývalých zásobníků. Stejné kanceláře obývané jeho dvěma společníky a zhruba šedesátkou architektů se nacházejí ve dvou dalších patrech, ale jen tady má prostor až sakrální dimenzi. Okna jsou sice malá, ale prudké katalánské slunce se i tak prodere dovnitř. Bofill tu sedí sám. Na obrovském čtvercovém stole v jedné části čtyřlístku leží dvě hromady papírových plachet. Na jedné se vrství papíry pokreslené podivnými ornamenty, na druhé prázdné. Co Ricardo Bofill říká, to kreslí. Každá jeho myšlenka má svůj kroužek, šipku, vykřičník. Nevidím ve vaší kanceláři počítač. Nikdy na počítači nepracuji. Kreslím na papír, píšu na něj metodu projektu. Moji lidé pak na počítači pracují. Myslím si, že projekt, který vznikne rovnou na počítači, nemůže být dobrý. Také nemám moc rád vizuály. Časopisy i obchodníci raději pracují s vizuály než s fotografiemi skutečného domu. Jenže vizuály ztvárňují jen očekávání, nikoliv skutečný stav. Začínám myšlenkou o budoucnosti toho domu, o té zemi. Dobrá architektura nesmí být módní, aby z módy nevyšla. V mládí jsem udělal ke každému projektu spoustu výkresů. Dnes, když přemýšlím o problému, rovnou vidím řešení, které

18.5.2013 11:16:41

STRANA 13

nakreslím. Ale to přišlo po spoustě let zkušeností. Talent je na profesi jen dvacet procent. Zbytek je práce. Jste známý jako perfekcionista, který na stavbách hlídá každý detail. Jste spokojený s českými řemeslníky? Jsou relativně dobří. Není to nejlepší země, nejsou perfekcionisté jako třeba v Japonsku nebo v Chicagu. V Číně se zase staví neobvykle rychle. Všechno vychází z tradice. Některé země jako třeba Francie vědí lépe, jak dobře jíst, vařit, odpočívat, jinde vaří hůř, třeba v Německu. I v Maroku dobře vaří, zatímco ve vedlejším Alžírsku ne. A stejně tak to je v architektuře a při rekonstrukcích.

Historické centrum Prahy je tak malé, že se lehce může změnit v Disneyland

Jako jeden z mála velkých architektů se dlouhodobě zabýváte městským veřejným prostorem. Jak je na tom Praha? Praha má pěknou, sevřenou středověkou strukturu centra města a výborný vztah k řece. Vltava sice není tak velká, ale oba břehy jsou velmi dobře využity. Město má pěknou velikost, je tiché a lidé v něm umí žít městským životem. Přesto si myslím, že by se vedení Prahy mělo na vztah s řekou ještě více zaměřit. Ale historické centrum Prahy je tak malé, že se lehce může změnit v Disneyland. Proto se musí opatrně se vším, s městským mobiliářem i uličními lampami. Město musí odolat pokušení vybírat si módní a trendové věci. Když přijedete do Barcelony nebo kteréhokoli jiného města, kam jdete nejdřív? Chodíte po ulicích, po náměstích, pak do muzea. Jednotlivé domy by bez ulic neměly smysl.

10-21 bofil 2.indd 13

18.5.2013 11:16:56

rozhovor

STRANA 14

Kultivovat a promýšlet veřejná prostranství je hrozně důležité, vždyť tam veškerá komunikace mezi lidmi vzniká. Na tom musí pracovat kvalitní designéři, zaměstnaní městem, nikoliv soukromí investoři. Ti se starají o svoje projekty, které si vyšperkují. Veřejný prostor v Praze není tak hrozný jako v Paříži, ale je horší než v Barceloně. Problém Prahy je v tom, že centrum města je mnohem lepší a hezčí než periferie. Jak to myslíte? Předměstí by přece měla vypadat téměř lépe než historické centrum. Je to příležitost pro progresivní architekty. Praha 10 by měla být stejně zajímavá jako Praha 1, ale není. Je to selháním městského plánování a péče o veřejný prostor. Pražská předměstí neobsahují žádnou myšlenku. Proto se lidem nelíbí. Praha bez centra by vlastně neexistovala, neměla by žádnou identitu. Proč podle vás v Česku nestaví víc zahraničních architektů?

Ano, to je důležité. Před třiceti lety jsme začali modernizovat Barcelonu. Původní myšlenka byla, že budeme stavět katalánskou Barcelonu. Ale zavolali jsme nejlepší zahraniční architekty, aby se na městě podíleli. Nakonec se jich tu vystřídalo šedesát. Ti místní zpočátku vůbec nebyli nadšení, naštvala je už ta samotná představa. Ale pak na sobě začali pracovat, museli se zkrátka srovnávat s nejlepšími architekty světa. Podobná věc se stala v Paříži. Čínští architekti měli po konci kulturní revoluce dokonce zákaz, v 80. letech mohli v Číně stavět jen zahraniční architekti. Pomohlo to? Před lety jsem byl v porotě na stavbu pekingské státní opery. Celý rok jsme vedli složitou diskusi, kdo by měl Peking modernizovat. Já byl zpočátku pro to, aby město modernizovali Číňané, ale pak jsem si uvědomil, že se to musí stát prostřednictvím západních architektů. Některé kultury, evropská nebo islámská, se dokážou modernizovat skrze vlastní lidi. Ale

proč ne?! – KVĚTEN 2013

třeba čínská kultura, stará čtyři tisíce let, se bez zahraničních vlivů neobejde. Jejich architektura byla velice folkloristická, bez tradice městské zástavby. A tak lidé z pekingského magistrátu povolali mezinárodní architekty. Čínští architekti se bleskurychle naučili myslet jinak i používat nové technologie. A dnes staví oni v zahraničí. Mimochodem, právě dnes jsme vyhráli soutěž na návrh interiéru části pekingského letiště. To blahopřeji. Pro nás to je jen malý projekt, není důležitý. Chci tím jen říci, že i dnes při modernizaci letiště z Pekingu zvou do soutěží zahraniční autory. Přitom přemýšlení čínských architektů bude dnes asi globálnější než smýšlení architektů v Praze. Praha je v Evropě a Evropa spí. Vývoj se děje v Číně, Indii, Brazílii. Když jsem se vrátil z Moskvy nebo z Mumbaje, kde je vývoj až hrůzně překotný, měl jsem vždycky dojem, že jsou tu všichni na dovolené. Jako by tady už všechno bylo postavené a nikomu se nechce nic víc dělat.

V levé části bývalé cementárny je ateliér, v pravé má Ricardo Bofill svůj apartmán, který nazývá katedrála

Těžký industriál zjemňují teplé barvy a světlo, které do prostoru pouštějí vysoká okna

10-21 bofil 2.indd 14

18.5.2013 11:17:16

PN001278-1

10-21 bofil 2.indd 15

18.5.2013 11:17:21

STRANA 16

rozhovor

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Průmyslový zámek: do věží bývalých sil cementárny nechal Bofill vyvrtat historizující okenní ornamenty, střechu a okolí industriálního areálu nechal osázet zelení

Španělsko ani Barcelona si asi teď nemohou dovolit žádné velkorysé stavby. Barcelona není hlavní město, a to bude vždy cítit. Od 70. let se město tři dekády rozvíjelo velice rychle. Dost složité bylo obrátit Barcelonu k moři, spoustu předchozích staletí k němu byla otočená zády. Dnes je přístav rozdělený na dvě části, logistickou a civilní. Na sedm kilometrů dlouhou pláž přijde v létě milion lidí. Jsme hezky obklopeni kopci. Média tu hodně o urbanismu a architektuře mluvila, zabývaly se tím i politické kampaně. Mezi lety 1995 a 2007 do Španělska mířily zahraniční peníze, stavěly se tu dálnice rychleji než v ostatních evropských zemích dohromady, nové školy, nemocnice, byla tu neskutečná budovatelská euforie. A pak přišla krize, a jsme kde jsme. A tak to bude dalších deset let.

chybí plánování, vize, zatím tam uvažují krátkodobě. Také se mění klienti. Dříve jsme pracovali hlavně s profesionály, dnes jsou našimi klienty i nouveaux riches, zbohatlíci, kteří jen vydělali obrovskou spoustu peněz jako třeba v Rusku. Oligarchové nevědí zpravidla o rozvoji města vůbec nic. Cestují soukromými letouny, něco se jim líbí v Dubaji, Chicagu nebo New Yorku, a to chtějí postavit. Nerozumí nadčasovosti architektury, chtějí něco módního, chtějí se s domy předvádět. Zatímco dříve jsme klienty přesvědčovali, aby investovali více peněz, dnes děláme opačnou věc. Říkáme jim, zpomalte, víme, že máte hodně peněz. Nežijí v realitě, takže je třeba krotit jejich očekávání. Problém je, že nechtějí o stavbě diskutovat. Přitom nerozeznají dobré od špatného.

design jde našemu ateliéru dobře. A vedle toho si děláme své věci, budovy, dopravní řešení. Také navrhujeme miliony čtverečních metrů sociálního bydlení. Lidé všude ve světě mají velkou potřebu sociálního bydlení, a řada měst neví, jak je stavět.

Postihla krize nějak váš ateliér? Ne, protože my máme mezinárodní rozměr. Jen pět procent naší práce míří do Španělska.

Berete zakázky kdekoliv na světě? Ne. V některých zemích nechci stavět, například v Austrálii. Zdá se mi, že tam chybí kultura, není tam architektonická a pevná kulturní tradice. A je to taky hodně daleko. Tam už se mi nechce létat. Ani do Argentiny nebo do Jižní Afriky. Ještě doletím do Číny, Indie, Ruska, Afriky, Evropy, Severní Ameriky. Ale nejvíc mě stejně baví řešit problémy měst. Městský

Co říkala vaše žena, když jste se jí zeptal, zda chce bydlet v cementárně? Neptal jsem se. Předtím jsem žil se svou první manželkou v centru města. Pak jsem se sem přestěhoval, poznal svoji současnou ženu a řekl jí, jestli chceš, nastěhuj se ke mně, jestli ne, tak ne. Máme tu spoustu místa, mírumilovnou atmosféru, možnost se soustředit. V Barceloně je čtvrť zvaná Gracia, dříve to byla čtvrť anarchistů, poz-

Podle čeho se rozhodujete, co za zakázky přijmete a co ne? Situace se změnila. Dříve jsme stavěli domy v rozvinutých zemích, dnes hodně pracujeme v zemích rozvojových. Ale těm

10-21 bofil 2.indd 16

Měla jsem dojem, že máte vášeň hlavně pro rekonstrukce bývalých továren. Tahle budova to dokazuje. Můj dům se mi líbí nejvíc ze všech. Rekonstruoval jsem tuhle cementárnu před čtyřiceti lety a od té doby tu žiju a pracuju. Bývala to soustava sil s cementem. Museli jsme je vyprázdnit, vše vyčistit, vybourat okna. Během deseti let jsem dům měnil, jak se měnil můj architektonický jazyk. Můžete tuhle stavbu vidět jako brutalistní, surrealistickou, jako romantickou i minimalistickou.

18.5.2013 11:17:22

PN001296

10-21 bofil 2.indd 17

18.5.2013 11:17:30

STRANA 18

rozhovor

Oceanárium ve Valencii

Karlín Hall: jeden z Bofillových projektů realizovaných v Česku

RICARDO BOFILL (73) Architekt a urbanista se narodil v Barceloně, kterou kvůli Francově režimu střídavě opouštěl a vracel se do ní. Vystudoval architekturu v Ženevě a Barceloně. V roce 1963 založil ateliér Taller de Arquitectura, kam přizval kromě architektů také filosofy, sociology a filmaře. V 70. letech se podílel na řešení urbánního plánování v Alžírsku a Francii. Ve Francii pokračoval slavnou výstavbou objektů Les Arcades du Lac a Le Viaduc ve Versailles, Le Palais d’Abraxas a Le Théâtre a L’Arc v Marne-la-Vallée. Les Echelles du Baroque ve 14. okrsku Paříže a celé městské čtvrti zvané Antigone v Montpellieru. V roce 2000 se přesunul zpět do Barcelony. Seznam jeho prací je výjimečně obsáhlý a zahrnuje světové ikonické budovy, letiště, sportovní areály a kulturní centra. Pro firmy stavěl jejich sídla: pro Shiseido v Tokiu, Swift v belgickém La Hulpe, United Airlines v Chicagu či pro Desigual v Barceloně. Mezi jeho nejznámější hotely patří Shangri-la v Pekingu, Ascott Arc de Triomphe v Paříži nebo W Hotel v Barceloně. V České republice v roce 2000 rekonstruoval Ricardo Bofill průmyslovou halu v kanceláře zvané Corso a letos dokončil přestavbu Karlínské haly v multimediální dům vydavatelství Economia. Ze dvou manželství má dva syny. Mladší pracuje jako finančník, starší jako architekt. Bofillova současná manželka je designérkou interiérů.

10-21 bofil 2.indd 18

proč ne?! – KVĚTEN 2013

ději tam bydleli malí podnikatelé. Směrem do ulice měli obchody, vzadu měli dílny a v patru nad tím bydleli. Taková struktura se mi moc líbí. Nechci od práce odcházet daleko. Nemyslím na projekt jen od devíti do pěti, nosím ho v hlavě pořád, tak jsem rád, že zůstávám na stejném místě. Navíc tohle místo přesně koresponduje s tím, kým jsem. Ve svém domě máte obří prostor, kterému říkáte katedrála. Postavil jste nějakou religiózní stavbu? Postavili jsme synagogu i mešitu, ale jsem ateista, ostatně jako více než polovina Katalánců. Vyhrál jsem soutěž a rozpracoval státní mešitu pro Saddáma Husajna, od které jsem pak odstoupil. Na duchovních stavbách mám rád prostor. Ale ať už jde o cokoli, neomezuju se konvenčním vnímáním a očekáváním lidí, jak má vypadat kostel, jak škola, jak sociální bydlení. Jak byste popsal svůj vlastní architektonický styl? Mám rád prostor. Nechci se nikdy opakovat, radši se vyvíjím a měním. Na začátku jsme v ateliéru chtěli pořád jen vynalézat. Pak jsem začal studovat důležité současné architekty. Poté jsem stavěl cosi, co kritikové odsuzovali jako kritický regionalismus. Pak jsme asi čtyři roky stavěli postmoderně, s tím jsme měli velký úspěch v USA. Ale my se vyvíjeli dál a vstoupili do éry moderního klasicismu. Dnes si formulujeme nový vlastní styl. Když vám bylo třicet, točil jste filmy. Kdy u vás definitivně vyhrála architektura? Stavět domy jsem chtěl od svých šestnácti let. Ale silně mě zajímaly i jiné věci. Hlavně politika. Diskutovalo se tu o demokracii, účastnil jsem se prvního univerzitního hnutí a dostal zákaz ve Španělsku studovat a pracovat. Zajímala mě také psychiatrie a sociální věci, moje matka byla Židovka, můj otec Katalánec. Bavil mě film, několik jsem jich natočil, ale řekl jsem si, že k filmu se mohu vrátit kdykoliv. Tak jsem se začal věnovat architektuře. Odešel jsem studovat nejdříve do Ženevy a pak do Paříže. Po návratu jsem začal pracovat v ateliéru svého otce. Proč jste nezůstal v Paříži? Na škole v Paříži jsem měl problém s učiteli, tehdy byl oblíbený Le Corbusier, jehož práce nesnáším. Ale do Francie

18.5.2013 11:17:30

$ +0"*

! ! . !$ &# %!- / , % - &#! ,#% & ) % %) $ - ! "'$ - ) +0"*$ +0"* % % %!&$ )$

PN001274

10-21 bofil 2.indd 19

18.5.2013 11:17:34

STRANA 20

Monumentální hotel W, architektonická plachetnice v centru Barcelony

rozhovor jsem zase odešel. Chtěl jsem totiž v Barceloně vybudovat nový druh sociálního bydlení, stavět budovy, jako je třeba Walden, konstrukci, která drží na pilířích a je plná takzvaných modulů, tedy prostorů, které můžete libovolně spojovat. Během Frankova režimu však něco takového bylo zakázáno. Tak jsem odešel do Francie a Alžírska. Postupně jsem pracoval pro všechny země od severu k jihu, od Švédska po Afriku. Otevřel jsem si v Paříži ateliér. Pak jsem začal pracovat horizontálně od USA a Kanady po Čínu a Japonsko. Měl jsem ateliéry také v Chicagu a v Tokiu se spoustou pracovníků. Ale bylo to na mě příliš veliké. Kvalita práce šla dolů. Rozhodl jsem se místo managementu ateliérů raději více věnovat architektuře. Tak jsem vše zase přesunul do Barcelony. V kuchyňce vašeho ateliéru jsem potkala Indku, Kanaďana a Itala. Máme záměrně mezinárodní tým. Když pracujete například pro Peking, musíte proniknout do kontextu, systému, finančních problémů, které tam jsou. Také musíte vědět, jak vidí Číňané svět. A to samé třeba v Chicagu. Proto musíte pracovat s lidmi, kteří tyto znalosti mají. I tak narazíte.

Bofillův tým navrhl i nový terminál barcelonského letiště El Prat

Bytový komplex Walden 7, důmyslné lidské termitiště pro tisíc obyvatel

Například? Pracujeme teď na kulturním centru v Petrohradě, které má být hotovo do července. Už teď je jasné, že to nelze stihnout. V té zemi není možné vypočítat přesné datum. V rozvojových zemích neexistují cenové kalkulace, nemají zkušenosti, zvolení data dokončení je pro ně politické rozhodnutí. V Senegalu jsme budovali celou vesnici s místními dělníky, museli jsme neustále improvizovat. To by třeba v Německu bylo nemyslitelné. Tam vše musí být perfektní a předem rozhodnuté, i když se jim nemožnost improvizace prodraží. Berlínské letiště se jim takhle prodražilo třikrát. Německo je pro architekturu vůbec zvláštní zemí. Zajímá ho hledisko kvality a funkčnosti konstrukce, ale už ne hledisko estetiky. Jediné zajímavé město v Německu je Berlín. Němci nemají rádi vlastní města, vlastní architekturu, oni ji ničí. Zajímá vás práce jiných architektů? Na samém počátku se mi líbila tradiční lidová architektura. Španělská, severoafrická. Architektura bez architektury, bez definice. Pak se mi líbila modernistická

10-21 bofil 2.indd 20

proč ne?! – KVĚTEN 2013

katalánská architektura, Antonio Gaudí a jeho škola. Gaudí byl génius. Věděl jsem, že nemám takové schopnosti jako on. On byl důkladný řemeslník, každé jeho okno, každý oblouk byl jiný. Nemohl jsem dělat to, co on, byl by to falešný Gaudí. Také když mi nabídli, abych dokončil jeho katedrálu Sagrada Família, samozřejmě jsem odmítl. Naučil jsem se od něj zásadní věc, totiž že je mnohem důležitější měnit se a vyvíjet než být důležitým architektem. Líbily se mi práce Franka Lloyda Wrighta, později Alvara Aalta a Louise Kahna. A poté jsem se vrátil ke studiu klasické architektury. Hadriánova vila, italská renesance, baroko. Mockrát jsem jel do Itálie a říkal tomu výlet za Andreem Palladiem nebo za Michelangelem. Dnes se mi od nikoho nelíbí všechno, jen některé věci od Franka O. Gehryho, od Zady Hahid nebo Normana Fostera. Žádný současný Gaudí nebo Palladio není. Mluvíte často o konci architektonických hvězd. Ano, myslím, že tak vloni to definitivně skončilo. Éra velkého jména architekta se překonala, je provinční. Víte, lidé si pamatují maximálně pět jmen. Buď pět nejlepších barcelonských nebo pražských architektů nebo pět evropských architektů nebo pět světových architektů. Slavní architekti jsou dnes příliš drazí, spoustu času tráví propagací vlastní slávy. Když budete chtít projekt od Normana Fostera, zaplatíte za něj třikrát víc než za samotnou stavbu. Architekti kopírují jeden druhého, časopisy jsou toho plné. Myslím si, že je to dekadentní systém. Co ho tedy nahrazuje? Architektonická studia a firmy. Projekty často nenesou jméno jednoho člověka. Jako silné právní firmy nebo televizní seriály beze jména režiséra. Líbí se mi vaše popelníky tady všude kolem, máte k nim všude blízko. Jsem těžký kuřák. Tyhle popelníčky jsou pro mě skvělé. Jsou malé a elegantní, mám je rád. Kouřím až moc, vím to. Taky špatně spím. Hodně cestuju a stalo se mi to, co pilotům. Mám rozhozený biorytmus. Když jsem byl v Pekingu, nespal jsem celých šest dní. Volal jsem doktorovi, a když jsem se vrátil, jel jsem rovnou do nemocnice. Přitom jsem měl spoustu schůzek. Ale doktor mi dal injekci a já tam usnul na osm hodin. Pracuju moc.

18.5.2013 11:17:35

PN001275-1

129Ă&#x2C6; 981( 352 08=(

10-21 bofil 2.indd 21

18.5.2013 11:17:41

STRANA 22

22-29 barvy.indd 22

interiér

proč ne?! – KVĚTEN 2013

18.5.2013 10:59:50

STRANA 23

Bílá na ústupu Z fyzikálního hlediska to ani není barva, tak proč bílé přenechávat celý byt… Václav Karkoš, starožitník, výrobce parket a specialista na interiéry, má rád i ty barvy, kterých se ostatní bojí. Protože život má nespočet různých odstínů. TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Alexander DOBROVODSKÝ

e své vile má kus něčeho bílého možná někde ve sklepě. Václav Karkoš by nemohl žít ve vile Tugendhat, domácnosti od Applu ani ve většině moderních bytů a domů. Čistota, minimalismus a upravenost, které jedni obdivují, jemu nic neříkají. „Nemám rád fádnost a prostory, kde všechno má svoje místo. Představte si, jak se v takovém prostředí žije, když jste obklopeni jen naleštěným chromem,“ vypráví mi pohodlně usazený v křesle svého domu nedaleko Karlštejna, kde to k nablýskanému chromu má daleko. Právě barvami se podle Karkoše může nejsnáze a nejúčinněji ovlivnit nálada ce-

22-29 barvy.indd 23

lého domu či bytu. V případě jeho domu se dá jednoduše poznat již z dálky, že se jedná o majitele zastoupení výrobce barev (britské značky Farrow & Ball). Vila z počátku 20. století má béžovou barvu a je lemována černošedomodrou barvou. Stejnou, v českých končinách nezvyklou kombinací je natřena i bouda výmarského ohaře Coudyho, vstupní brána a budka na venkovní vysavač. „Odstín Railings. Hrozně se mi líbí, když prší, tak se zdá být více do modra. Někdo se nás sice ptal, jestli nebudeme otevírat pohřební ústav, ale v Británii nebo Nizozemsku jsou tmavé barvy fasád normální. Dům je z období art deco a v té době byla černá hodně ob-

líbená,“ vysvětluje svou motivaci, proč se vyhnul obvyklejším odstínům. A nezvyklá barevnost pokračuje i v interiéru. Velké dřevěné schodiště je natřeno tmavou barvou, která se tváří tmavohnědě, na denním světle se ale ukáže, že je tmavě fialová. Brinjal vznikla už v devatenáctém století. Dveře jsou zelenošedé. French Gray, původně barva používaná na tapety také v předminulém století. Toaleta, Picture Gallery Red, kterou se vymalovávaly obrazové galerie paláců, aby na nich lépe vynikly obrazy. Stěny Skimming Stone a Mouse’s Back. Procházet domem je jako procházet showroomem. Plechovky Farrow & Ball tu ostatně zabí-

18.5.2013 10:59:57

STRANA 24

interiér

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Dominantní barvou kuchyně a jídelny je nezvykle zelená. Moderní spotřebiče v retro stylu majitelé doplnili starožitným nábytkem v různých stylů.

Vzorníky tapet v obýváku nahrazují knihy. Staré francouzské dlaždice se opakují i na kuchyňské lince a obě místnosti propojují.

22-29 barvy.indd 24

rají celou jednu stěnu obývacího pokoje. Někteří zákazníci si pro ně chodí přímo sem. Bílé tu jsou akorát papíry na pracovním stole, jinak se tu mísí barvy, styly i vzory v takovém nenuceném a příjemném mixu. Něco mezi starou dobrou Anglií, galerií starožitností a retro domácností se záměrnou patinou. Na starý francouzský zelenohnědobéžový obklad s geometrickým motivem, který se opakuje i v kuchyni, navazují tapety s květinovým vzorem, každé křeslo má jiný potah, na stěně visí staré věžní hodiny a v rohu stojí barokní stolek s intarzovaným Karlštejnem. POKLADY Z PŮDY Původně se vlastník vily, která kdysi patřila majiteli okolních vápencových dolů, zabýval prodejem a opravami starožitného nábytku. Díky tomu mohl dodávat nábytek do několika belgických obchodů a restaurací. Od nábytku byl jen krok k parketám a posléze i jejich vlastní výrobě. Mezi odběratele patří rakouský Hotel Sacher

ve Vídni a v Salcburku nebo několik hotelů v německé síti Kempinski. Zakázky ale přicházejí i z Egypta či Ghany. Původně začínal sám, dnes má čtyřicet zaměstnanců a vlastní výrobu v Plzni. K barvám Farrow & Ball, které se v anglickém Dorsetu vyrábějí již od třicátých let, se dostal na jednom z veletrhů, kde vystavoval, a zamiloval se do nich, stejně jako mnoho dalších. „Architekti často říkají, že s nimi nelze nic zkazit. I když nevyberete tu ideální barvu, výsledek vypadá vždy skvěle, dušuje se Karkoš. Ve světě barev platí za „zlatý standard“. Několikrát se nám už stalo, že volali z Barrandova, kde se natáčel nějaký zahraniční film, že chtějí nějaký konkrétní odstín. Vědí přesně, co dostanou a jak barva reaguje na světlo.“ Vilu u Karlštejna opravoval z velké části sám celý jeden rok a na úpravu stále čeká rozsáhlá půda, kde Karkoš zatím schovává své poklady a starožitné kuriozity. Na stropě tu visí skládací cestovní kajak, v rohu stojí cimbál, rozkládací art deco stoleček s židlemi, na němž je váza

18.5.2013 11:00:00

! UXJUUFS DPN IVCMPU t

PN001298-1

+ EO Wbarvy.indd 3 &)6N 22-29 25 O7

.* L GG

18.5.2013 11:00:13

STRANA 26

od Zdeňka Lhotského, s nímž Karkoš spolupracoval, a na zemi leží zbytek vzorků dřevěné podlahy, kterou pro jeho společnost navrhlo studio Olgoj Chorchoj. TMAVÁ NENÍ TEMNÁ Hlavním pravidlem, kterým se Karkoš při výběru barev do interiérů řídí, je jeho vkus. „Já osobně mám rád barvy, kterých se většina lidí bojí – tmavé, přestože jsou teď v interiéru hodně moderní. Nikde ale není psáno, že takhle je to správně. Nejdůležitější je, aby se to líbilo vám,“ pokračuje Karkoš. Lidé se podle něj tmavších barev na zdech a na nábytku bojí, protože mají pocit, že interiér pak bude působit příliš ponuře a temně. „Není to pravda,“ říká. A aby mne přesvědčil, vede mě na malou toaletu vymalovanou již zmíněným červenozrzavým odstínem. „Máte tu okno, a tedy denní světlo. To je jasné, že to nebude tmavé,“ namítám. „To je pravda, ale tmavé barvy dokonce vypadají lépe, když jsou dobře nasvíceny umělým světlem,“ přesvědčuje mě. V módních trendech do koupelen a kuchyní tak například ve-

22-29 barvy.indd 26

interiér

dou tmavě šedé odstíny. A podobně jsou na tom i tapety, u nichž se prosazují výrazné tóny a vzory na celobarevných plochách. Člověk se ale v případě tmavých barev musí smířit s tím, že bude muset do ruky častěji vzít prachovku, anebo povolat odbornou pomoc. Čím tmavší odstín, tím rychleji a výrazněji jsou na něm vidět prach a nečistoty. Doba ale jako by se nabažila vydezinfikovaných bílých ploch a nenápadných vzorů. Nastal čas do toho šlápnout naplno. Když už se člověk rozhodne pro výraznější barvy, neměl by se podle Karkoše držet při zdi. Tedy lépe řečeno, ne jen při jedné zdi. „Myslím, že místnost by měla být celá vymalovaná jednou barvou. Když je barevná jen jedna stěna, vypadá to podivně, stejně jako když má každá stěna jinou barvu. Maximálně bych povolil strop v jiné barvě,“ přemýšlí. Podobná situace je i u tapet, které se nejčastěji umísťují do ložnic a jídelen. „Moc se mi líbí, když je vytapetován vnitřek příborníku. Je to působivý detail.“ V případě tapet je podle Karkoše potřeba ohlídat si dvě věci –

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Výrazným prvkem obývacího pokoje je barva s květinovým vzorem. V současné době majitelé uvažují o změně vzoru. Stále se ale ještě nerozhodli. Na stěně visí skutečné věžní hodiny.

18.5.2013 11:00:14

PN001276-2

22-29 barvy.indd 27

18.5.2013 11:00:26

STRANA 28

způsob nanesení vzoru a jeho návaznost. „Kvalitní tapeta se vyrábí tak, že se nejprve nabarví podklad a pak se na něj nanáší válečkem barva vzoru. Ty na sebe přitom musí perfektně navazovat. Nejlépe tak, aby nebylo poznat, kde jeden pruh tapety končí a kde začíná.“ Tapeta barvená touto tradiční technologií je při bližším pohledu trochu plastická, jak barva z válečku ulpívala na podkladu. Barva vzoru přitom není na všech místech stejně intenzivní, podobně jako když na papír obtisknete barevné razítko. Tapety jdou přitom podle Karkoše znovu do módy a lidé se vracejí k motivům používaným v minulých stoletích, jako je například motiv bambusových kmenů, který se hojně používal do jídelen a pracoven. SLONÍ DECH Navzdory módním trendům se ale většina zákazníků drží při zemi. „Je to zajímavé, ale v každé zemi jsou oblíbené jiné odstíny. Zatímco v Nizozemsku lidé nejčastěji sahají po hnědých odstínech, v Česku jde nejvíce na odbyt právě bílá a její odstíny. Největším trhákem je pak odstín jménem Elephant’s Breath, barva na pomezí mezi šedou a béžovou. „Hodně zákazníků přitom při výběru barvy do interiéru nemá vůbec žádnou představu. Pak se obracejí buď na nás, abychom jim něco vybrali, nebo na architekty. Často si pak vyberou i mnohem odvážnější barvu, než na kterou by si troufli sami.“ Nejúčinnější metodou pro vyzkoušení barvy v interiéru je nanesení vzorku přímo na stěnu. Na malinké ploše vzorníku člověk jen těžko odhadne, jak bude barva na větším prostoru vypadat. Že by klient doporučenou barvu nakonec vrátil, se podle Karkoše stalo jenom dvakrát. Na výmalbě by se přitom podle Karkoše rozhodně šetřit nemělo. „Proč bych měl chtít ušetřit pět tisíc na malbě, když sedačka v obýváku stojí sto tisíc,“ pokládá si řečnickou otázku. „Krásná výmalba může naopak levně pozdvihnout i skromně zařízený interiér,“ dodává. A zásadní je rovněž další pravidlo: když už si člověk jednou z nekonečné záplavy vzorů a barev vybere, nesmí přemýšlet nad tím, jak by pokoj vypadal, kdyby si býval vybral tamten a onen odstín. „Člověk o tom nesmí tak přemýšlet, jakmile už něco vyberete a objednáte, začněte se soustředit na něco jiného a nepřemýšlejte nad tím, co by vypadalo lépe,“ doporučuje. Je to prostě jenom barva.

interiér

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Hlavní schodiště Václav Karkoš natřel temně fialovým odstínem. Neobvyklá barva působí na velké ploše velmi zajímavě. V pozadí jsou vidět dveře do pokojů natřené zeleno-šedou barvou.

Další odstín fialové se objevuje v kuchyni. Barevnost místnosti určily dlaždice, které jsou položeny i na pracovní ploše.

JAK „VYBARVIT“ INTERIÉR? 1. MALÉ MÍSTNOSTI Nemusí být bílé tak, že připomínají čekárnu u doktora. Tmavší odstíny či vzorované tapety dodají malým prostorům intimní atmosféru. 2. ODSTÍNY Místo klasické bílé sáhněte po jejích jemnějších odstínech s šedými, žlutými či béžovými podtóny. Místnosti budou útulnější. 3. NÁVAZNOST POKOJŮ Barvy se mají doplňovat. Střídání tmavších a světlejších barev dodá interiéru na dramatičnosti. 4. ČELNÍ STĚNA Dlouhé chodby nebudou působit jako tunel, pokud čelní stěnu vymalujete tmavším odstínem než stěny. 5. CHODBA Pokud chodbu vymalujete tmavšími barvami, budou se další místnosti zdát mnohem větší a světlejší.

22-29 barvy.indd 28

18.5.2013 11:00:27

PN001312

22-29 barvy.indd 29

18.5.2013 11:00:40

STRANA 30

osobnost dům

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Bez hranic Lustr z bublin, plující bar nebo polštáře z mramoru. Když nechal jeden z nejbohatších Čechů designérům svého domu volnou ruku a dostatek financí, přineslo to architektům vzrušující možnosti a jemu velkorysý dům.

TEXT: David KALISTA – FOTO: Kristína HRABĚTOVÁ

30-39 dum.indd 30

18.5.2013 11:50:27

STRANA 31

30-39 dum.indd 31

18.5.2013 11:50:46

STRANA 32

dyž má architekt po někom převzít rozpracovaný dům, je výsledek tak trochu nejistý. Jako byste posadili Jacksona Pollocka před plátno od Marka Rothka. Oba jsou skvělí malíři, modernisté, ale každý má jiný rukopis, jiný způsob myšlení a jinou koncepci. Něco podobného se stalo v případě tohoto rodinného sídla, které vyrostlo v Praze. Jeho původní projekt zpracovala a z podstatné části realizovala architektka Eva Heyworth. V pokročilé fázi se ale s klientem ideově a komunikačně neshodla. Což se může stát, protože ve chvíli, kdy se klient rozhodne svěřit architektovi důvěru, je to partnerský vztah, kde vznikají nejrůznější třenice. U realizace v tomto rozsahu a kvalitě to platí dvojnásob. Majitele svým návrhem částečné rekonstrukce a kompletního interiéru oslovili architekti ze studia Olgoj Chorchoj. „Když jsme se k domu dostali, byla stavba v podstatě hotová. Investoři již byli z několikaletého procesu unaveni a nebyli si jisti, jestli do nového domu vůbec chtějí. V první řadě tak bylo třeba zpracovat studii, která by prokázala, jestli má vůbec smysl realizaci dotáhnout do konce. Určitě by se tam našla řada detailů, které bychom řešili jinak, ale jistá vnitřní organizační logika domu nechyběla a ani estetika nebyla špatná, takže žádný zásadní myšlenkový konflikt nenastal,“ vzpomíná Jan Němeček, který s Michalem Froňkem vedl nový tým architektů. 2500 METRŮ Zadání „hlavně žádný kompromis kvůli penězům“ znělo architektům jako rajská hudba, kterou často neslyší – přesněji řečeno, je to zcela výjimečný případ. O to víc si toho vážili. „Nijak jsme té benevolence nezneužívali, ale byl to rozhodně příjemný pocit. Když můžete smysluplně použít něco opravdu kvalitního, tak je to krása a radost,“ říká Němeček. Ale jen radost to nebyla. Dům má totiž užitnou plochu, která strčí do kapsy dva tucty stometrových bytů. To znamená tisíce detailů, které je třeba promyslet. Cílem byl vzdušný, minimalistický a reprezentativní interiér. Architekti proto maximálně otevřeli prostor, aby nic nebránilo průchodu světla a výhledům, které lokalita nabízí. Ve snaze dodat interiéru určitou dynamiku architekti mimo jiné zcela vy-

30-39 dum.indd 32

dům bourali centrální schodiště, které nahradili novým. Elegantní bílá spirála se tak rázem stala jedním z ústředních prvků přitahujících pozornost. Dalším je krb v obytné hale, obložený ručně opracovávanými bloky z mramoru. Díky zaoblení působí lehce, jako nafouknutý polštář, ačkoli jen použitý kámen váží více než pět tun. Jedním z problémů, které museli architekti řešit, byla poměrně malá výška stropu, která trochu bránila velkorysým dojmům. Řešení ovšem nabídla dřevěná podlaha z kouřové akácie. „Tmavá podlaha ve světlém prostředí opticky natáhne prostor a zároveň vždycky působí elegantně. Má trochu náročnější údržbu, ale v případě této velkorysé realizace se počítalo s tím, že praktičnost může být trochu potlačena ve prospěch estetiky,“ vysvětlují architekti. Při takovém množství místností a použitých materiálů se samozřejmě věnovalo hodně energie vizualizacím jednotlivých prostorů, aby investoři měli jasnou představu o tom, co se jim předkládá. Mohli tak lépe pochopit, co přesně architekti myslí tím, když hovoří o lustru z bublin, plujícím baru nebo barevné látkové struktuře, která se rozpíná mezi podlahou a stropem. Jedním z plánovaných prvků byla i onyxová stěna, podobná té ve vile Tugendhat. „Měli jsme už dokonce i výkresy Miese van der Rohe, abychom dodrželi původní technologii, ale Číňané teď bohužel vykupují onyx. Stojí přímo v lomech s igelitkami peněz a na trh se nic v takové kvalitě, jakou jsme potřebovali, ani nedostane,“ říká Jan Němeček. DŮM S IQ Právě kvalita a zejména komfort byly v koncepci domu stěžejní. Majitelé tak mohou dům ovládat prostřednictvím inteligentních technologií přes iPad či jiné mobilní zařízení. Mají k dispozici menší kino, golfový trenažér, fitness, vinotéku nebo prostorné wellness, kde nechybí masážní stůl, sauna, vířivka, parní lázeň, chladicí bazének, relaxační místnost, jóga místnost ani 15metrový bazén. U exteriéru se architekti rozhodli pozornost směrovat do dvou výrazných prvků. Prvním je vstupní branka, která s pomocí speciální technologie získala typicky zelenou patinu bronzu, a druhým je trubková skulpturální konstrukce, která se roztahuje v prostoru před garáží. Zatím

proč ne?! – KVĚTEN 2013

působí dost radikálně, ale co nevidět by ji měla porůst popínavá zeleň, což místu a zaparkovaným autům dodá stín. Celá zahrada byla proti původnímu projektu změněna k nepoznání. Nejprve bylo třeba kompletně upravit terén, aby se dosáhlo plynulejšího přechodu mezi interiérem a zelení. Plochy dřevěných teras pak dostaly kruhový půdorys, což pozitivním způsobem narušilo přísně pravoúhlý charakter domu. Zahradu ale ozdobilo i několik uměleckých objektů, které plní různou funkci. Nejvýrazněji působí monolitická stéla, jež funguje jako příležitostná sprcha u venkovního bazénu. Přestože architekti neměli k dispozici „čisté plátno“ a byli nuceni svůj návrh podřídit dané situaci, výsledek vůbec nepůsobí schizofrenním dojmem. Získal jednotně velkorysý charakter, který umožní rodině majitele v naprostém soukromí a komfortu trávit volné chvíle a relaxovat. Jan Němeček k tomu dodává: „Byl to vůbec nejnáročnější projekt, na kterém jsme pracovali, protože nároky na provedení byly skutečně extrémní.“

Zadání „hlavně žádný kompromis kvůli penězům“ znělo architektům jako rajská hudba, kterou slyší jen výjimečně.

18.5.2013 11:51:01

STRANA 33

Dům má západní orientaci s výhledem na údolí a protilehlé kopce. Je tvořen minimalistickou kompozicí vzájemně se překrývajících kvádrů. Jeho objemovou těžkopádnost výrazně redukuje světlá fasáda z bílého kamene Antalia. V popředí je umělecky ztvárněná sprcha v podobě stély s bronzovou patinou – doplňuje venkovní bazén.

Z příjezdové cesty poutá pozornost kubistická konstrukce, která časem poroste zelení – první výhonky už se chytly. Plotová zídka je z prefabrikovaných betonových bloků s hladkou povrchovou úpravou. Branka pak dostala bronzovou patinu, podobně jako zahradní stéla.

Chodníček k domu správce vede přes střechu, která je zároveň zahradou. Energeticky celý dům zajišťuje sestava hloubkových tepelných čerpadel, což vzhledem k velikosti stavby výrazně sníží provozní náklady.

30-39 dum.indd 33

18.5.2013 11:51:01

dům

STRANA 34

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Od jídelního stolu se rodině majitele nabízí pohled rovnou do přírody. Když ale padne tma, mohou svou pozornost zaměřit směrem vzhůru, kam byla umístěna světelná instalace z foukaného skla. Evokuje mýdlové bubliny, které poletují vzduchem. Židle Hola u jídelního stolu vyrábí firma Cassina a navrhl je švýcarský designér Hannes Wettstein.

Šatna připomínající módní butik má díky skleněným tabulím a světlíku svěží atmosféru. Jednotlivé police, zásuvky a skříňky architekti koncipovali tak, aby byly maximálně přehledné a každý bez dlouhého hledání našel, co potřebuje.

30-39 dum.indd 34

18.5.2013 11:51:25

STRANA 35

DominantnĂm prvkem obytnĂŠ haly je krb, respektive jeho obestavba obloĹženĂĄ bloky z carrarskĂŠho mramoru. AÄ?koliv jen obklad vĂĄĹžĂ vĂce neĹž pÄ&#x203A;t tun, dĂky speciĂĄlnĂ vykonzolovanĂŠ konstrukci celĂ˝ objekt vyvolĂĄvĂĄ dojem levitace. PĹŻsobivĂĄ je i hrubĂĄ struktura zaoblenĂŠho povrchu, kterou musel kamenĂk, podobnÄ&#x203A; jako sochaĹ&#x2122;, ruÄ?nÄ&#x203A; opracovat do vĂ˝slednĂŠ podoby. SedaÄ?ka Mio je od firmy Rolf Benz a lampu Tolomeo Mega vyrĂĄbĂ Artemide.

INZERCE

< %.82: -&48

0,.> ?%,%.& 4 $&84+>-) (3)58) 02/ 5% 0/(/$,* %?0%!* ''1@@@ !6-9 <!%8.& 0 2+/< .*# 4+,%0 8%2 4=

PN001254-2

proc ne 232x147 CZ indd 1 30-39 dum.indd 35

11 4 13 10:12 18.5.2013 11:52:29

STRANA 36

dům

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Autorkou původní stavby je Eva Heyworth. Na návrhu interiéru, zahrady, exteriérových prvků a částečné rekonstrukci domu se pak podíleli architekti Michal Froněk a Jan Němeček společně s Jurajem Smoleněm, Štěpánem Abtem, Kateřinou Hroncovou, Sanjou Keser-Fuchs a Janem Šrámkem (všichni ze studia Olgoj Chorchoj).

Schodiště z bílého corianu se v jemných křivkách táhne mezi patry. Shora jej přirozeně osvětluje denní světlo prostřednictvím velkého světlíku, což vytváří hru stínů, zdůrazňující jeho elegantní proporce. Tmavá podlaha je, stejně jako v ostatních částech interiéru, z tmavé kouřové akácie.

Zenový minimalismus v praxi. Obří kruhový průhled vítá majitele i hosty ve vstupním prostoru, odkud je možné pokračovat dál po schodech do reprezentativní obytné haly nebo do klidové zóny s ložnicemi – tato část se dá v případě potřeby oddělit posuvnou příčkou.

30-39 dum.indd 36

18.5.2013 11:52:54

STRANA 37

Pánský klub, který funguje i jako kino, nabízí příjemné posezení v robustních křeslech od firmy Poltrona Frau – ideální místo pro večer s přáteli, s kvalitním doutníkem a sklenkou dobrého pití. Charakteru místnosti odpovídá i volba barev a použitých materiálů.

Jeden z nejpůsobivějších momentů v domě nabízí šatna ve vstupní části. Velká prosklená tabule totiž působí jako rám obřího obrazu, jehož autorem je sama příroda. Dostatek úložného prostoru zde zajištují vestavné skříně po stranách. Jejich povrch byl upraven bílým lakem ve vysokém lesku. Pravidlo bílé ovšem dodržuje i oválný polstrovaný ostrůvek navržený stejně jako skříně na míru.

INZERCE

Období Anualizovaná výkonnost Kumulativní výkonnost

3 roky 7,2 % p. a. 23,2 %

5 let 2,4 % p. a. 12,7 %

10 let 10,9 % p. a. 181,8 %

Od vzniku 10,6 % p. a. 420,2 %

PN001284

30-39 dum.indd 37

18.5.2013 11:53:47

STRANA 38

dům

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Po sauně či parní lázni se nabízí chladicí bazének. Jako obklad zde byl zvolen hnědý labradorit z Angoly, který z matné úpravy na stěnách přechází v drásanou na podlaze. Má neobyčejnou strukturu, která pod různým úhlem odráží střídavě odlesky podle toho, jak jsou v kamenných deskách uloženy jednotlivé krystaly.

Součástí wellness zóny je i krytý patnáctimetrový bazén s pravěkým odrazovým můstkem. Specialitou je podhled, který protínají dva kulaté světlíky. Kvůli zvuku, který voda odráží, byl potažen povrchem schopným pohltit až 80 % hluku.

Relaxační místnost nabízí nejrůznější terapie – jednou z nich je třeba i takzvané zdravé světlo. Na podlaze bylo v duchu jachtařské kultury použito teakové dřevo vyspárované černým silikonem. Téměř v identickém odstínu zastávají obklad stěn olšové latě.

30-39 dum.indd 38

18.5.2013 11:54:31

PN001311

30-39 dum.indd 39

18.5.2013 11:55:02

STRANA 40

40-47 maxim.indd 40

osobnost

proč ne?! – KVĚTEN 2013

18.5.2013 10:41:07

STRANA 41

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: Antonín KRATOCHVÍL

40-47 maxim.indd 41

Maximum

V úspěšné firmě Lasvit je kreativním ředitelem a na VŠUP vede ateliér keramiky a porcelánu. Maxim Velčovský už není jen autor porcelánové holínky Waterproof.

18.5.2013 10:41:16

STRANA 42

tíhlými prsty listuje obrazovkou tabletu a na ní se střídají skvostně nasvícené tuny a tuny skla na stropech nejluxusnějších hotelů světa. „Abú Dhabi, Dillí, Šanghaj, Macao, zase Abú Dhabi…“ Obrovské skleněné instalace jako by odporovaly fyzikálním zákonům. „Tohle vypadá jako spermie ve vzduchu. Krása. A všechno je to české sklo.“ Sedí přede mnou v kalhotách od Vivienne Westwood, v ruce iPad. Kreativní ředitel firmy Lasvit. Tento designér, jehož vtipné a přesto hlubokým významem doplněné věci sbírají muzea po celém světě, pracoval většinu svého uměleckého života na volné noze. A teď nastoupil do podniku, který je známý striktní štábní kulturou. Z pozitivního naladění Maxima Velčovského je jasné, že výzvu nešlo odmítnout. Příběh Lasvitu je povznášející úspěchem, k němuž firma zamířila bez jakéhokoli prodlení. Minulý měsíc její skleněná světla a instalace v Miláně patřily k tomu nejlepšímu na veletrhu. Přitom její zakladatel Leon Jakimič svou firmu založil před šesti lety zrovna uprostřed blbé nálady v českých sklárnách, v nichž tradice spěla ke krachu. Má jednoduchý koncept: to nejkvalitnější a nejluxusnější možné vyrobím v Česku a prodám tam, kde na to mají. Dnes v Lasvitu pracuje 250 zaměstnanců a kanceláře jim fungují v Paříži, Londýně, Miláně, New Yorku, Los Angeles, Dubaji, Šanghaji, Singapuru, Hongkongu, Sao Paulu a Moskvě. Jakimič se před dvěma lety rozhlížel, kde by pro svou firmu našel kreativního ředitele. Jeho italský konzultant mu doporučil Maxima Velčovského. „On mě neznal. Sešli jsme se a já se stal jeho art directorem. Mám teď na starosti vizuální výstupy, kolekce a kreativní věci. Děláme na projektech v nejzajímavějších budovách světa, což je úžasná výzva a úspěch. Ten poznáte tak, že vás začnou lidé napodobovat a soutěžit s vámi.“ Od Leona Jakimiče bylo zaháčkování Maxima Velčovského dalším manažersky brilantním tahem. Rozeznal v člověku, který dosud až lehce autisticky svými díly komentoval chování společnosti a ve volném čase zakládal sbírky všeho, co našel v bazaru, hluboký vizionářský talent. Získal autoritu, která k sobě přitahuje nejzajímavější designéry světa. S Lasvitem v zádech už je o čem se bavit. „Spolupracujeme například s formací Nendo. Vyrábíme s nimi kolekce. Také jsme oslovili

40-47 maxim.indd 42

osobnost českou sklářskou ikonu Reného Roubíčka. Jeho lustr "A proč ne?" ze skleněných tyčí byl jedním z nejúspěšnějších kousků v Miláně. A to je mu jednadevadesát,“ vykládá Maxim Velčovský. A pokračuje ve výčtu: Maurizio Galante převedl detaily tvarů látky do skla, Arik Levy navrhl sérii Labyrint a Michael Young vymyslel fraktálovou instalaci ve tvaru mraku... Sedíme v pražské kavárně Mistral, protože to má odsud Maxim Velčovský blízko ještě do jedné práce. Oslovili ho studenti VŠUP z ateliéru keramiky a porcelánu, kterou sám vystudoval, ať se přihlásí do konkurzu o místo vedoucího katedry. Vyhrál. Takže teď pracuje od rána do rána, až mu z toho někdy hučí v hlavě. „Ale doufám, že to je pro studenty zajímavé, že pracují s člověkem, který je sám aktivní. Když se jim podaří něco perfektního, můžu jim okamžitě pomoci do galerií po celém světě. A oni si mohou ještě za studia vyzkoušet, jaké je vystavovat vedle skutečných hvězd.“ Nejezdí už s batohem a nepřespává u kamarádů, i jeho afro na hlavě je jaksi zklidněné. Po showroomu v Miláně se pohybuje v kvádru a cítí se v něm dobře. „Nevedu s tím boj. Mám hodně rád Vivienne Westwood, od které si občas kupuju věci. Mají totiž zajímavé detaily, například jako poklopec u těchhle kalhot, který je prakticky střižený šikmo. Ona je celý život pankačka a její věci nosí lidi po celém světě. Tak mám kvádro od ní.“ Že dává Lasvit práci českým sklářům, dělá Velčovskému radost, budoucnost českého sklářství řeší už řadu let. „Snažíme se podporovat lokální identitu. Myslíme si, že je to to jediné, na čem se dá stavět. Co dělá design designem, je kontext místa a času, ve kterém ta která věc vznikne. Proto existuje míšeňský porcelán nebo české sklo. Dodnes je pro mě šok, když přijdu do české porcelánky a tam vyrábějí třeba servisy, na které tisknou nápisy Made in Holland. To se fakt děje. Zahraniční firmy si to objednají tady, protože se tu vyrábí levněji. Ale podvádí tím vlastní lidi i klienty. Pro české fabriky je to ale samozřejmě výhodné, protože dávají svým lidem práci. I fenomén výroby v Číně a Asii je podle něj zvláštní. „Myslím si, že se tak dají vyrábět jen věci bez kontextu, třeba plasty, ale aplikované umění by mělo vznikat ve vztahu k místu, ze kterého pochází. Takže přesunout výrobu delftské keramiky do Číny nemá žádný smysl.“

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Lustr od Reného Roubíčka byl jedním z nejúspěšnějších kousků v Miláně. A to je autorovi jednadevadesát!

Maxim má sympaticky výraznou tvář, která se fotografům líbí. Svoje myšlenky formuluje klidným až monotónním hlasem. Je nepřehlédnutelný. Každý, kdo se rozhlédne po restauraci, na Maximovi Velčovském ulpí pohledem. Vypráví mi, jak často ani nestíhá vernisáže svých kolegů nebo prostě zajít do hospody. Na většině míst si k němu přisedne inspirace. Třeba když se nedávno dal v hospodě do řeči s kamarádem kamaráda. Vyklubal se z něj finský filmový režisér, který se stal řezníkem. „A já si s ním popovídal o skle a o své profesi tak skvěle jak už dlouho ne.“ Nad otázkou, proč vlastně angažmá na škole vzal, uvažuje nahlas. Vždycky prý ryl do věcí ve svém oboru, pořád se jím detailně zabýval. Klauzury se mu zdály bez návaznosti na realitu. „Keramika a porcelán je specifický ateliér. Myslím si, že vedle experimentování musí člověk navázat spolupráci s českými výrobci. Tak jim vtloukám do hlavy, aby po škole založili vlastní studio a zjistili, čeho jsou schopni. Mají velkou šanci a zároveň

18.5.2013 10:41:22

40-47 maxim.indd 43

18.5.2013 10:41:22

STRANA 44

Jsem poslední generace, která vystudovala bez e-mailu. Dnes může designér sám napsat do nejlepší galerie na světě.

40-47 maxim.indd 44

osobnost

odpovědnost. Musí si poctivě najít svůj výtvarný jazyk.“ Jeho ateliér přirozeně navazuje spolupráci s rozdílnými výrobci. Minulý rok se tak začal vyrábět talíř jednoho z jeho studentů. „Teď spolupracujeme s výrobcem sanitární keramiky Laufen. Tuhle zkušenost jsme my jako studenti neměli. Neměli jsme naději, že by nějaký výrobce něco od nás vzal. Bylo to kontextem doby. Museli jsme si založit první design shop, abychom vůbec měli kde prezentovat vlastní věci.“ Má na mysli původně galerii Qubus, kam po škole přinesl svou porcelánovou holínku, republiku a uřezané PET lahve, které Jakub Berdych úspěšně produkoval. Začali spolupracovat a otevřeli design shop. „Ale byli jsme pankáči, co si všechno dělali sami na koleně. Pořád jsme se někde doprošovali a dohadovali o kvalitě. Leon Jakimič z Lasvitu je byznysmen a je to dobře. Tihle lidi mají zakládat firmy, ne designéři.“ K čemu se Maxim Velčovský v hovoru opakovaně vrací, je svět informací, ve

proč ne?! – KVĚTEN 2013

kterém jeho studenti plavou. Namísto černobílých časopisů a jednoho počítače v knihovně, které měl k dispozici on, je tu internet. „Já jsem poslední generace, která vystudovala bez e-mailu. Ten se objevil v roce 1999. Na stážích jsme se ptali, co to je, ten e-mail? Dnes můžete napsat e-mail do nejlepší galerie na světě a donekonečna brouzdat po internetu.“ A Maxim Velčovský pilně brouzdá a intenzivně komunikuje na Facebooku. Je to prý jeho rádio. Sleduje, co běží hlavou Jaromíru Jágrovi, čím žijí kuchaři, právníci nebo architekti. V rámci ateliéru také založili svůj facebookový profil, který podle reakcí sledují lidé v Izraeli nebo Íránu. Maxim do profilu vkládá studentské práce. Jejich autoři si podle „lajkování“ mohou zjistit, co si o jejich věcech lidé myslí. „Nic to vlastně neznamená. Nemůžete vědět, zda na like neklikají lidé třeba se sklonem ke kýči. Ale jako vox populi je to poučné.“ Maxim Velčovský vždy byl jedinečný tvůrce. Teď vyjmenovává, které designérské

18.5.2013 10:41:38

PN001307

40-47 maxim.indd 45

18.5.2013 10:42:00

STRANA 46

hvězdy byly v Lasvitu zapojeny. Neutlumil v sobě osobnost autora? Vždyť právě firma jako Lasvit by měla být pro sklofila Velčovského to pravé hájemství. Prý ano. Trochu zpomalil, ačkoliv nápadů má pořád plno. „Nechávám působit jiné kreativní lidi kolem mě, ale moje návrhy by měly přijít na řadu letos. Mám jich hodně, ale je mi trochu blbé říkat, hele, tohle je dobré a navrhl jsem to já,“ směje se. Paradoxně ale navrhuje pro jiné firmy, třeba stůl pro Corian nebo limitované edice pro Galerii Křehký. Proslulé je také Velčovského pročesávání všech bazarů v dosahu a pravidelné nákupy nejbizarnějších vyřazených věcí. S touhle vášní neotřásla ani dvojitá kariéra, předpokládám. „No, se sbíráním skla jsem lehce ustal, ale jinak mám dál tendenci sbírat všechno. Jako pan Hanťa z Hrabala a jeho hromady levých bot. Já se zaměřuju na dětské zbraně, televizní ovladače a skládací metry. Fascinuje mě, že je každý jiný. Mají různou grafiku, jsou různě omšelé.“

40-47 maxim.indd 46

osobnost

Maxim Velčovský se při vyprávění o svých sbírkách rozdychtí. Vysvětluje, jak jeho Váza váz vznikla odlitím prostoru mezi nasbíranými vázami. „Je to odlitek minulosti, pocta designérům přede mnou.“ Není typ, který by meditoval o své příští práci v prázdném ateliéru s čistým stolem. Design je podle něj diskuse, protože vše, co lze navrhnout, už má své předchůdce. Rešerše se hodí. Tak to se, Maxime, projdete po bytě, pohrabete se ve sklepě a rešerši máte hotovou, že. Směje se. „Stejně jako v diskusích filozofů nebo mechaniků o nějakém autě, tak já beru třeba skleničku jako hozený argument, na který zareaguju vlastní věcí. Přijde mi normální, když ji třeba zdeformuju a podepíšu. Nebo na ni udělám nějaký dekor. A podepíšu ji vlastní vrstvou.“ Ale někdy prý ve sklepě objeví kufr a v něm cosi, co vůbec nechápe, proč koupil. „Tehdy si říkám, že jsem na tom uletěl příliš. Víc než na normálních věcech v životě.“

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Mám tendenci sbírat všechno. Zaměřuju se na dětské zbraně, televizní ovladače a skládací metry.

18.5.2013 10:42:00

PN001295

40-47 maxim.indd 47

18.5.2013 10:42:16

ADVERTORIAL

Futuristický lounge bar Dvanáct milionů fanoušků Heinekenu na sociálních sítích vymýšlí, jak bude vypadat bar budoucnosti.

Bar Heinekenu na Salone de Mobile

Svůj projekt Heineken Open Design Explorations značka prezentovala na milánském Salone di Mobile. Úkolem designérů ze čtyř různých měst – New Yorku, Singapuru, Varšavy a Mexico City – bylo navrhnout kompletní lounge bar. „Podobně jako automobilky vytvářejí koncepty, pomocí nichž prezentují trendy budoucnosti, i my chceme prozkoumat experimentální nápady na téma nočního života,” řekl k instalaci Mark van Iterson, globální ředitel designu v Heinekenu. Projekt je aktuálně určený talentovaným designérům z oblasti módy, videoartu, produktového i interiérového designu a grafiky, kteří své pojetí baru budoucnosti můžou ukázat světu prostřednictvím stránek www.heineken.tumblr.com. Výsledky budou prezentovány na milánské přehlídce příští rok a poté v dalších metropolích po celém světě. S designovými kousky v zelené barvě se můžete setkat i v pražských barech. V Blue Light si sednete na sofa s pivními uzávěry od designéra Jana Plecháče, u stropu visí světlo z lahví od Jakuba Berdycha (na fotografii vlevo dole). V Café-café si na stěně všimněte vizuální instalace od Vladimíra Žáka a Jakuba Vrtišky a zahrádky od Jakuba Gureckého, skryté vzkazy si pod UV světlem promítnete díky instalaci Petra Čermáka, v Sasazu je speciální bar a v Karlových lázních najdete Ice Pub od Igora Valachoviče (foto dole uprostřed), druhý největší bar z ledu v Evropě, kde je konstantní teplota -7° C.

Blue Light

Ice Pub

Čeští designéři Pasta Oner a Honza Klos se letos pustili i do ztvárnění svojí vize pivních lahví. „Otvírák k pivu patří jako jing a jang. Stoupá k výšinám, glorifikován a zbožštěn, lidská ruka ovšem nedopustí, aby nás opustil, a propíchnutím balonku ho zastaví pro potřeby dalšího otvírání nápoje.” Tak definoval svoje pojetí lahve Heineken (vpravo) český streetartový umělec Pasta Oner.

48-69 milano.indd Odd1:48

18.5.2013 9:52:11

50 krásných i krásně ošklivých, estetických i esteticky kýčovitých, zbytečných i životně důležitých objektů z posledního milánského Salone del Mobile. Očima redaktorky proč ne?! Ireny Tesarčíkové.

48-69 milano.indd Odd1:49

18.5.2013 9:52:42

Patricia Urquiola

Patricia Urquiola: Čím zase překvapí? Když se v dubnu sjedou stovky tisíc nadšenců do Milána na tamní Design Week, je Patrcia Urquiola jednou z nejsledovanějších osob ve městě. Každý chce vidět, s čím přijde tentokrát. Viděls to křeslo, co udělala pro Moroso? Tu sedačku pro B&B? Nebo ty dlaždice pro Mutinu? A ta lampa pro Flos! Debaty trendhunterů, které člověk potkává, jak přebíhají od jedné prezentace ke druhé, se v tu chvíli omezují na jediné téma. Patricia má jedinečnou schopnost pokaždé překvapit. To je pro designéra důležité – nebýt nudný. Svou hravostí neustále překonává a zároveň určuje nové trendy, aniž by to bylo jejím

48-69 milano.indd Odd1:50

cílem. Je nejvytíženější designérkou poslední dekády. Během ní získala všechna ocenění za design, která může návrhář dostat. Jméno Patricia Urquiola zkrátka táhne a seznam firem, pro které navrhuje nábytek, je závratný. A i když auto ani kabelku nikdy nenavrhla, o spolupráci už ji požádaly i značky jako BMW nebo Louis Vuitton, které se do nábytku rozhodně nehrnou. Jak se ale dokázala prosadit? A co jí pomohlo tam, kde je? Během necelé hodiny, kterou mi věnovala ve studiu Konsepti, kde měla výstavu, mi kromě jiného prozradila, že skutečný zlom v její kariéře přišel ve chvíli, kdy si otevřela vlastní stu-

18.5.2013 9:52:44

Kolekce Magnas od španělské značky Gandia Blasco kromě koberců nově nabízí i modulární systém sezení. Typickým znakem této série je ručně tkaný „patchwork“ potah. Patricia Urquiola je nejoslovovanější designérkou poslední dekády.

dio. Druhým pak bylo navázání spolupráce s jednou konkrétní italskou značkou. „S Patricií Moroso jsme si hned padly do oka. Stejně jako já i ona si už tehdy uvědomovala, že důležitou součástí funkce nábytku jsou také emoce. Vytvářejí totiž atmosféru. To, jak vnímáme prostor, jak se cítíme.“ „Nesnažím se navrhovat věci pro širokou masu. Stačí mi, když se to líbí mně a mým blízkým. V mých kolekcích se odráží můj vlastní smysl pro hravost a krásu. Z legrace proto vždycky říkám, že můj nejlepší zákazník jsem já. To jsem vždycky obdivovala na Maddaleně De Padova, která doma

48-69 milano.indd Odd1:51

sama zkoušela každý produkt, který se objevil v kolekci značky, jež nese její jméno. Nikdy by vám neprodala nic, s čím by sama nebyla spokojená.“ Patricia se tak postavila proti trendu minimalismu a navrhla řadu produktů, které se mohly pochlubit nejen výjimečným komfortem při sezení, ale také přátelským výrazem. To vyvrcholilo v roce 2006. Tehdy byly představeny sympatické a velmi pohodlné kolekce jako Fjord, Antibody nebo Bloomy. „Chci, aby věci, které navrhuji, přinášely uživatelům komfort a radost. Věc, která je jen načechraná a tváří se za každou cenu

18.5.2013 9:52:59

Patricia Urquiola

Houpací křesílko s pletenou dekorativní strukturou navrhla Patricia v rámci nedávno představené kolekce Object Nomades pro módní dům Louis Vuitton. Pro výrobu použila ocel a kůži. Židle Frilly je výsledkem spolupráce s italskou firmou Kartell, která se specializuje na výrobu plastového nábytku už padesát let. Vroubkovaný povrch dodává židli pohodlí, pružnost, ale i charakter.

zajímavě, vám většinou užitný komfort nepřinese,“ vysvětluje mi Patricia a dodává k tomu: „Snažím se své návrhy zpracovávat s maximální precizností a experimentuji, jak to jen jde. Často třeba využívám ornament v rámci funkce produktu, ale nikdy se nejedná o pouhý dekorativismus. Pokud se například podíváte na design židle Frilly, kterou jsem navrhla pro Kartell, její vlnkovaná struktura povrchu sice připomíná potah, ale zároveň zvyšuje komfort při sezení.“ Momenty, kdy se z její myšlenky stává produkt, si užívá. Nikdy neodmítne příležitost vyhrnout si rukávy, protože ře-

48-69 milano.indd Odd1:52

meslné zpracování tvoří zásadní část jejích koncepcí. „Když jsem na Sardinii, kam jezdím za jednou komunitou starších žen, které tam podle mých návrhů tkají koberce pro Moroso, jsem šťastná. Vždycky si k nim hned sednu na zem, dáme se do práce, do řeči a já se najednou cítím zas jako malá holka.“ Svou prací zaujímá jasný postoj vůči kvalitě a udržitelnosti: „Je třeba pochopit, že produkt vzniká v souvislostech. Od první myšlenky přes výrobu až po konečnou recyklaci. Trvanlivost je to nejlepší, co můžeme pro životní prostředí udělat, takže navrhuji nábytek tak, aby nás přežil.“

18.5.2013 9:53:07

Letos pĹ&#x2122;edstavenĂĄ outdoor kolekce Canasta 13 svĂ˝m tvarem navazuje na pĹŻvodnĂ veleĂşspÄ&#x203A;ĹĄnou kolekci Canasta z roku 2007. ZmÄ&#x203A;nu pĹ&#x2122;inĂĄĹĄĂ jinĂ˝ zpĹŻsob vĂ˝pletu z polyetylenovĂ˝ch vlĂĄken. StoprocentnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ĂrodnĂ Ĺžidle Mathilda ze dĹ&#x2122;eva, kĹŻĹže a rĂĄkosu - jedna z novinek firmy Moroso.

Tatou T je stolnĂ lampa ze sĂŠrie Tatou, navrĹženĂŠ pro Flos. SvÄ&#x203A;tu se pĹ&#x2122;edstavila na londĂ˝nskĂŠm Design Weeku. JejĂ ĹĄirm vychĂĄzĂ z geometrickĂŠ struktury a pĹŻsobĂ velmi dekorativnÄ&#x203A;.

INZERCE

PN001306

48-69 milano.indd Odd1:53

18.5.2013 9:53:25

emoce v barvách

Závěsná světla Spin pro firmu Lasvit navrhla Lucie Koldová. Vyrábí se ručně z foukaného skla ve sklárně Ajeto. Nejlepší efekt přináší skupinová sestava s různou barevnou kompozicí. Židle Catch Chair vás chytne za srdce – její přátelský tvar vám totiž nikdy neodmítne objetí. Pro firmu &Tradition ji navrhl věčný snílek Jamie Hayón.

O novou interpretaci pravidel modernistické školy Bauhaus se postarala Camilla Richter, která pro Capellini navrhla tento skleněný paraván. Hravá skladba jednotlivých skel přitom do prostoru vrhá barevné stíny.

48-69 milano.indd Odd1:54

Modulární systém Bikini Island od firmy Moroso navrhl německý designér Werner Aisslinger s myšlenkou ostrova, kde najdete vše, co potřebujete pro příjemně strávené chvíle – ať už s knihou, přáteli nebo při soukromé relaxaci.

18.5.2013 9:53:42

Variabilní závěsná svítidla Jar RGB vzbudila v Miláně značný ohlas. O české firmě Lasvit, pro kterou tato světla navrhl Arik Levy, si tak rázem četli milovníci designu z celého světa. Lampa Stewie s tvarem starého CRT televizoru je výsledkem spolupráce módního domu Diesel a firmy Foscarini, která se přímo specializuje na výrobu světel.

Poslední kolekcí belgického avantgardisty Maartena de Ceulaera je úložný mobiliář The Leather Collection s dobře čitelnou symbolikou naskládaných kufrů potažených jemnou kůží.

48-69 milano.indd Odd1:55

Stojací lampa Tuareg pro Foscarini díky odvážné konstrukci působí dojmem, jako by neexistovala gravitace. Samozřejmě má LED zdroje, které jsou samostatně ovladatelné a dají se otočit o 360 stupňů.

18.5.2013 9:54:37

comeback Stůl Bolero jde tak trochu na ruku asijské klientele, pro kterou jsou hranaté desky z kulturního hlediska zcela nevhodné. U kruhu jsou si všichni rovni, a tak to zamýšlel i Roberto Lazzeroni, který tento model navrhl pro značku Poltrona Frau.

Tahle slavná lampa Fortuny, jež spatřila světlo světa už v roce 1907, se nyní dočkala LED doby. S technologií přijatelnější pro 21. století ji tak nově světu ukázala italská firma Palluco.

Slavná stolička firmy Artek od legendárního architekta a designéra Alvara Aalta se letos dožila 80 let své produkce. K této příležitosti vznikla limitovaná série od známých umělců a módních návrhářů, jako je Comme des Garçons. Kompletně černý update ikonického křesla Lounge Chair, které navrhli manželé Eamesovi, letos představila švýcarská firma Vitra. Pohodlí zůstalo stejné.

48-69 milano.indd Odd1:56

18.5.2013 9:55:41

PN001302

48-69 milano.indd Odd1:57

18.5.2013 9:55:56

soulad s přírodou Premiéru v Miláně zažila i židle od rakouského designéra Thomase Feichtnera, který ji navrhl pro českou firmu TON. Díky tvaru sedáku získala jméno Tram, protože nápadně připomíná sedadla ve staré tramvaji.

Židle Montera má příjemný tvar a dokonalé zpracování – čalounění zpracovávají ti samí řemeslníci, již vyrábějí sedačky a polstrování do vozů značky Ferrari, se kterou firma Poltrona Frau úzce spolupracuje.

48-69 milano.indd Odd1:58

Elegantní dřevěné stolky Wrap jsou k dostání v různých velikostech a barvách. Vyrábí je firma Lugi, pro kterou je navrhla Lucie Koldová.

Svět podle Philippa Starcka. Variabilní pohovka MyWorld od firmy Cassina nabízí v podání slavného designéra prostor k relaxaci. Vyrábí se s potahem z přírodních látek a dřevěným rámem.

18.5.2013 9:55:58

Kolekci křesílek a židlí Mafalda navrhla Patricia Urquiola pro Moroso z plstěné látky, která je usazena do rámu z masivního dřeva, což při sezení i pohledu působí velmi příjemně.

Extravagance a humor dánského studia Front Design nezná hranic. Kůží potažený sedák Anomaly ze všeho nejvíc vypadá jako malé prasátko, které zkrátka ztratilo hlavu.

Dřevěnou vázu s bublinami z foukaného skla navrhl Matteo Zorzenoni pro Cappellini spíš jako umělecký objekt. Krásný efekt zde vytváří kombinace barevného skla a přírodní dřevěné struktury.

48-69 milano.indd Odd1:59

18.5.2013 9:56:15

pod širým nebem

Dokonale uspávací houpačka Swingrest je ve své podstatě cabrioverzí loňského modelu Nestrest. Oba modely vytvořili Daniel Pouzet a Fred Fretyh pro německou značku Dedon. Kolekce Gardenias přináší hravé tvarosloví pro vaši zahradu nebo terasu. Španělský návrhář Jamie Hayón s Ramónem Úbedou ji navrhli pro firmu BD Barcelona. Je vyrobená z matně lakovaného hliníku a kromě křesla je k dispozici i lavice.

Jak efektivně může fungovat tvar ohnuté roury, dokazuje venkovní lampa Keirei. Pro firmu Torremato ji navrhl Il Fanale.

48-69 milano.indd Odd1:60

Skulpturální objekt Totem je dílem Arika Levyho. Lze jej různě kombinovat a přestavovat, pokud nás daný tvar po chvíli omrzí. Pro firmu Bitossi už dříve podobnou skládačku navrhli i Ettore Sottsass a Karim Rashid.

18.5.2013 9:56:26

PN001317

48-69 milano.indd Odd1:61

18.5.2013 9:57:24

relaxace 5 koncertních sálů, 5 lustrů, 5 příběhů. Jan Plecháč a Henry Wielgus představili sérii skleněných světel Neverending Glory, jež ve své siluetě připomínají lustry z ikonických sálů. Nemohla tedy chybět ani La Scala.

Modulární pohovka Standard Nuvola dokáže měnit tvar i velikost. Dokáže tak uživateli nabídnout komfort v každé situaci. Firma Edra ji vyrábí v různých variantách potahové látky.

Slavná severská trojice Claesson, Koivisto, Rune stojí za návrhem taburetu Giro, jehož charakteristickým znakem je asymetrický tvar. Casamania jej dodává v různých velikostech, výškách i barvách. Klid – přesně tak si můžete přeložit jméno ušatého křesla Ro. V jemných ženských křivkách ho navrhl Jamie Hayón pro dánskou značku Fritz Hansen, která se proslavila reprodukcemi křesel od Arneho Jacobsena. Stolní lampičku, u které si intenzitu světla můžete nastavit jednoduše posunutím širmu na tyči, vytvořil Daniel Rybakken pro značku Luceplan.

48-69 milano.indd Odd1:62

18.5.2013 9:57:28

PN001300

48-69 milano.indd Odd1:63

18.5.2013 9:58:02

geometrie

Základem kolekce Gem, kterou letos ukázal Tom Dixon, je pravidelný šestiúhelník. Tvar se tak odvolává na výbrus diamantu, což záměrně devalvuje použití vizuálně surového materiálu, kterým je poniklovaný hliník. Příjemné posezení v předsíni nebo šatně nabízí lavice T 904 od Gastona Rinaldiho. Čistě funkční konstrukce si přitom uchovává maximální míru elegantní estetiky. Nově v kolekcích Poltrony Frau.

Studio Bla Station představilo židle Dent, které vypadají jako hodně špatně vyklepaný plech. Ve skutečnosti jsou ale vyrobeny z vrstveného jasanového dřeva dle 3D návrhu.

V Gispenu si pohráli s obrysovou linkou klasické lampy a vznikla z toho kolekce Outline. Autorem je kreativní ředitel Richard Hutten, který byl nedávno hostem pražského Designbloku.

Život je trojnožka, říká svým projektem brazilský designér Joaquim Tenreiro, který pro Cappellini navrhl tuto židli jako moderní, dynamickou sochu v rámci exhibice „Cappellini Next“.

48-69 milano.indd Odd1:64

18.5.2013 9:58:07

Paraván Opte, inspirovaný školou Bauhaus, představila milánskému publiku dvojice Catharina Lorenz a Steffen Kaz. Má dřevěný rám a různě perforované výplně, které si můžete objednat i v barvách. Vyrábí Colé. Židle Hell s atypickou konstrukcí zadních nohou dovádí jednoduchost k dokonalosti. Navrhlo ji studio Nendo pro Moroso.

Oki Sato aka studio Nendo se pro změnu nechal inspirovat lyžařskými hůlkami a pro švédskou značku Swedese navrhl tento věšák z lakované oceli a březového dřeva.

INZERCE

PN001310-1

48-69 milano.indd Odd1:65

18.5.2013 9:58:27

říše divů Absolutní solitér – jen tak se dá nazvat pompézní lustr Bořka Šípka ze skla a zdobných ověsků se zlatým korintským dekorem, který v Miláně představila firma Lasvit.

Bratři Campanové letos pro Edru vytvořili kolekci postelí z netradičních materiálů. Postel The Corallo Bed je z pozlaceného drátu.

V rámci stého výročí narození Piera Fornasettiho, italského malíře, ilustrátora a sochaře, připravila firma nesoucí jeho jméno limitovanou sérii objektů – jedním z nich je i tato lebka.

Inspirován mistrovskými draperiemi mramorových soch ze starého Řecka, navrhl designér Italo Rota plastové křesílko Modesty Velled pro italskou značku Driade.

48-69 milano.indd Odd1:66

18.5.2013 9:58:41

(+ % % %& " ! ' & & " * ' * & % ! % + % '# &+ &" % % ' % " ' ) (+ % " ) " %

PN001313

48-69 milano.indd Odd1:67

18.5.2013 9:59:16

říše divů

Ferruccio Laviani přizpůsobil starobylou skříň digitální současnosti – včetně chyb, které má. Výsledkem toho je, že tahle almara vypadá jako špatně vytištěná fotka. O její výrobu z dubového dřeva se s pomocí CNC stroje postarala firma Fratelli Boffi.

Na další originální postele pro Edru použili bratři Campanové například dřevěná prkýnka, plyšové polštáře, kůži připomínající šarpeje (na snímku dole) či stébla raffie.

Design adresář &TRADITION www.andtradition.com; m; ARTEK www.artek.fi, www.artek.ffi, přes Scandium, www.scandium.cz nebo ebo Křehký Gallery, www. ww ww. krehky.cz; BD BARCELONA www.bdbarcelona.com; barcelona.com; BLA S STATATA TION www.blastation.se; BOTOSSI www www.bitossiceramiche.it; bitossiceram micche h it; CAPELLINI www.cappellini.it, přes Konsepti, www.konsepti.com; CASAMANIA přes Exx, www.exx.cz; CASSINA www.cassina.com, přes Konsepti, www.konsepti.com nebo Exx, www.exx.cz; COLÉ www.coleitalia.it; DEDON www.dedon.de, přes Stopka, www. stopka.cz; DRIADE www.driade.com; EDRA www.edra.com; FOSCARINI www.foscarini.com, přes Bulb, www.bulb.cz; FORNASETTI www.fornasetti.com, přes Prague Kabinet, www. praguekabinet.com; FRATELLI BOFFI www.fratelliboffi.it;

FRIT FR ITZ IT Z HANSEN HANS HA N EN www.fritzhansen.com, NS www w ww.ff ritz rii tz t zha h ans nsen en.c .com om,, přes p es Stockist, př S Sto tock to ckist, ck k FRITZ www. ww w.st stoc st o ki oc kist stt .cc z; FRONT st.c F FRO RONT RO NT DESIGN D ES E IG IGN N www.frontdesign.se; www ww w. fr w.f f r o ntdesign.se; fro www.stockist.cz; GISPEN GISP GI SPEN EN www.gispen.nl; www ww.g .gis gis ispe pen. en.nl nl;; JAN&HENRYwww.janandhenry.com; nl JAN& JA N& N&HE &HE HEN NRYwww.janandhenry.com; R LASVIT LASV LA SV VIT www.lasvit.com; www las asvi vitt com; co om; m LUCEPLAN LUC U EPLAN přes A.M.O.S. A M O S Design, Design www.amosdesign.cz nebo Stockist, www.stockist.cz; LUGI www.lugi.cz; MAARTEN DE CEULAER; MOROSO www.moroso.it, přes Konsepti, www.konsepti.com, přes Correct Interior, www.natuzzi.cz; POLTRONA FRAU přes Urban Survival, www.urbansurvival.cz; PALLUCO www.palluco.com; SWEDESE www.swedese.se; TOM DIXON www.tomdixon.net; TON www.ton.cz; TORREMATO www.torremato.com; VITRA www. vitra.com

48-69 milano.indd Odd1:68

18.5.2013 9:59:21

" $' #

0,(/( : (GLWLRQ

YtWČ] WHVWX GREUi NYDOLWD Y WHVWX SURGXNWĤ G7HVW

%%% & PN001301-2

48-69 milano.indd Odd1:69

18.5.2013 10:00:01

STRANA 70

storyboard

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Ručně dělané dlaždice z drceného mramoru a tvrzené jen sluncem jsou výjimečné krásou i trvanlivostí. Ještě zajímavější je však cesta, jež k nim zavedla designérku, právničku a majitelku bistra Kidó Alenu Slámovou. TEXT: Nora GRUNDOVÁ FOTO: Salim ISSA a Štěpánka STEIN

70-75 dlazdice.indd 70

17.5.2013 16:26:18

STRANA 71

ODVAHA Z MRAMORU

70-75 dlazdice.indd 71

17.5.2013 16:26:29

STRANA 72

sou probarvené centimetr hluboko a jsou nezničitelné,“ shrnuje ve vteřině Alena Slámová vlastnosti tureckých mramorových dlaždic, kterými pokryla podlahy svého bistra a posléze s nimi začala i obchodovat. Majitelka pražského bistra Kidó o nich vypráví s radostí. Bereme dlaždice do rukou a prohlížíme si kousíčky polodrahokamů smísených s mramorem na jejich povrchu. Bistrem se zatím ležérně přemísťují skupinky cizinců a expatů, kteří si z kavárny udělali své zázemí. Hi Alena! je nejčastější věta, která míří k našemu stolu. Ale když začne razantní a nápadně bystrá žena v ostře řezaném černém mi-

70-75 dlazdice.indd 72

storyboard

kádu vyprávět o sobě, jde dlažba stranou. Je to příběh o odvaze, která osvobozuje. POMOC PRO UVÍZLÉ Alena Slámová věděla jasně, že vystuduje práva, tahle profese se v její rodině dědila. Devět let pak jako advokátka pracovala, ale v oblasti lidských práv. „Pracovala jsem pro Helsinský výbor a Mezinárodní organizaci pro migraci, kterou jsem v Česku založila. Byla to emočně velmi vypjatá pracoviště v době, kdy se řešilo Kosovo, Priština a vůbec celý Balkán.“ V sedmadvaceti letech vyhrála konkurz na vedení mise při Mezinárodní organizaci pro migraci a stala se diplomatem ve vlast-

proč ne?! – KVĚTEN 2013

ní zemi. „Zavedla jsem projekt na prevenci obchodu s lidmi, protože jsem byla přesvědčena, že Česká republika není jen destinací pro obchodníky s lidmi, ale také zemí, jejíž občané se sami stali obětí. To už tehdy spoustu let bylo markantní. Hodně aupairek a modelek došlo újmy a často ani nebyly vnímány jako oběti trestných činů.“ A tak Alena Slámová napsala projekt a poslala ho na úřad americké vlády. „Evropská unie mi nikdy moc neseděla, tak jsem se obracela rovnou do USA.“ Dostala grant. V tu chvíli rozjela podpůrné projekty pro takzvané uvízlé migranty. Tedy ani pro imigranty, ani pro azylanty, ale pro ty, kteří nedošli, kam chtěli a měli.

17.5.2013 16:26:41

STRANA 73

GROUND ZERO Jenže ve třiceti přišla únava a strach, že ji příběhy nešťastných lidí převálcují. Poslala si tedy přihlášku na výtvarnou školu do New Yorku. Byla v šoku, když se skutečně ozvali, a třikrát šla na konkurz. „Chtěli po mně portfolio. To jsem do té doby vůbec neměla, protože do šuplíku jsem netvořila.“ Vzali ji a Alena Slámová se z vlastní vůle sama stala imigrantkou v New Yorku. Docházela na New York School of Interior Design a Parsons The New School for Design. Když mluvíme o New Yorku a USA, Aleně Slámové chybí nadšení, které se obvykle absolventů čehokoli v americké kulturní metropoli dlouho drží. Ona se tam navíc šťastně vdala a měla spoustu přátel. Pak ale přišlo 11. září 2001. „Můj manžel, který pracoval jako finančník, ztratil toho dne ve Dvojčatech spoustu svých přátel. My jsme bydleli velmi blízko. Pomáhali jsme dobrovolníkům a profesionálům,

kteří odklízeli sutinu na Ground Zero za pomoci Červeného kříže a Armády spásy. Já vydržela týden, pak už to pro mě bylo příliš drastické. Můj muž o něco déle, ale následkem toho psychicky onemocněl. Takže nemám na USA jen pozitivní vzpomínky. Nejsem z těch traumatických zážitků venku dodnes a vlastně tam už asi nikdy nechci jet.“ Pak Aleně Slámové zemřel otec a ona musela zpátky do Česka uzavřít jeho advokátní kancelář. Dědické řízení trvalo dlouho. „Když z New Yorku odejdete na měsíc, musíte po návratu začít znovu. A já byla pryč skoro tři roky. Takže jsem se pak rozhodla, že zůstanu tady a dožiju svůj život někde na Šumavě s kočkami a se psem.“ A bez manžela, který zůstal v USA.

V bistru Kidó se vaří, prodávají rukodělné výrobky, vyučuje jazykům i moderní výšivce.

Z VLASTNÍHO HRNCE V New Yorku si navykla na kvalitní, téměř vegetariánskou, organickou stravu. A protože ji v Praze nenašla, vařila si doma.

INZERCE

PN001250

70-75 dlazdice.indd 73

17.5.2013 16:26:55

STRANA 74

storyboard

proč ne?! – KVĚTEN 2013

V bistru se dnes vaří, prodávají rukodělné výrobky, vyučuje se tu jazykům i moderní výšivce. Název Kidó v sobě obsahuje anglický výraz pro dítě a hravost a japonský pro inspiraci a úlevu. Proto si ho Alena Slámová vybrala. Prý by se to tu ale klidně mohlo jmenovat Klubovna. „A teď k mé srdeční záležitosti, tedy k dlaždicím!“

Denně, hodně a pořád. Nad dalším talířem plným zeleniny přišla na to, že si otevře bistro a bude tam prodávat to samé, co si vaří na vlastním sporáku. „Viděla jsem, jak se téměř všude snažili zákazníka obalamutit, jak se šidí potraviny. Když peču koláč, tak přece bude z másla a ne z nějaké náhražky. A zelenina přece má být místní a ne třeba španělská. V 90. letech jsme si měli uvědomit, že budováním velkých obchodních center likvidujeme místní živnostníky,“ říká. „Teď cestujeme po celé Praze i mimo Prahu, abychom si koupili dobrý chléb a zeleninu.“ A tak

70-75 dlazdice.indd 74

přísně vybírá lokální potraviny. Kromě cizrny, lilku, kuskusu a olivového oleje. „Ale stejně vím, od koho v Řecku ten olej kupuju a jak ho vyrábí.“ Ve dvoře bloku, kam ústí její bistro, je zahrada, kde Alena Slámová pěstuje byliny a květiny. Ta zahrada prý také rozhodla o tom, že celá multižánrová restaurace bude právě na pražské Letné. „Když už jsem si myslela, že prostor nenajdu, vstoupila jsem sem a bylo rozhodnuto. A takhle to fungovalo i s mužem. Přestala jsem si myslet, že někoho potkám, a potkala ho,“ usměje se podnikatelka a oči jí zabloudí k člověku za pultem.

MODRÁ JE DRAHÁ Mramorové sušené dlaždice objevila majitelka Kidó na svých cestách za textiliemi do Istanbulu. V jeho asijské části natrefila na umělce, starého pána, který výrobou dlaždic jen pokračuje v rodinné tradici. Výroba je ruční. Na betonový základ řemeslník postaví tenkou plechovou nebo měděnou raznici se vzorem a do ní vlije směs mletého mramoru, pigmentů a pryskyřice. Hydraulický lis hmotu stlačí a pak už stačí dlaždici nechat usušit na slunci po dobu dvou až čtyř týdnů. „Tím, že vyrábíme na zakázku, si může člověk vybrat jakoukoli barevnou kombinaci. Změnou barevnosti můžete úplně proměnit pocit z té které dlaždice. U každé raznice si můžete zvolit dvě až pět barev.“ Na stěně bistra Kidó skutečně visí řady dlaždic, jejichž motiv se opakuje v různých barevných variacích. Vzory jsou geometrické nebo arabesky, tedy s květinovým motivem. Pigmenty jsou přírodní, tím je volitelnost barev omezena. Nejdražší je přitom modrá, která se míchá s kobaltem. Proto ani není možné dopředu znát přesnou cenu. „Mohu ji jen rámcově vypočítat. Od 1600 korun za metr čtvereční bez daně, k tomu doprava z Turecka a stovka eur za celní řízení.“ Dlaždice se vyrábějí v několika formátech, lze je dávat na zdi i podlahy, brousit a leštit a mýt jen jarovou vodou a třeba žlučovým mýdlem. Hlavně nic kyselého, jde o mramor. Alena Slámová také doporučuje podlahu zafixovat penetračním nátěrem. „Máte pak vystaráno, když se vylije káva nebo červené víno, nezůstane žádná stopa.“ Metr čtvereční poctivé dlažby váží téměř 50 kilogramů. Znovu spolu detailně prohlížíme silnou vrstvu probarveného mramoru. „Nejde o levnou dlažbu z nějakého kutilského centra. Tyhle dlaždice jsou perfektní. Ale nemusíte jich kupovat spoustu. Stačí vám jich pár, vymyslíte si vlastní barevnost a nepřestanou vás nikdy bavit. A kromě toho je nikdy neochodíte.“

17.5.2013 16:26:55

PN001290

/ * 1 * " / " $* " /0 / 1. / $ -* 2

"/ $ ' * , 333 1 " ! " - * 1 1 / " *! ,!3( $ *# 3 ,(& 3( , ( 33 $ , ' ( % +!3( $ *# 3 (& ,( ' ( 33 $ , ,,' ( !

70-75 dlazdice.indd 75

17.5.2013 16:27:09

STRANA 76

76-83 ostrava.indd 76

město m ěsto zn. zn. doporučeno dopor učeno

proč ne?! – KVĚTEN 201 2013 0113

18.5.2013 11:45:08

STRANA 77

Tentokrát vám nedoporučujeme ani výlet do Paříže, ani do módních čtvrtí v New Yorku. Tentokrát vám říkáme:

upte si lístek na Pendolino, Jančuru nebo Leo Express a jeďte do Ostravy. Ostrava je totiž město, které bychom, bylo-li by proč ne?! britským časopisem, označili za „up and coming“. Protože jsme českým časopisem, říkáme jen, že se tam začíná dít něco mimořádného. Začíná to doutnat. Začíná to šimrat. Začíná se to probouzet. Samozřejmě, je to pořád ta stará dobrá Ostrava, kde se nedá pořádně najíst a kde do nejlepšího hotelu ve městě musí jít každý znalec designu – začátečník se zavázanýma očima. Ano, je to město, kde je občas (spíš častěji) trochu mrtvo. Jenže to je součást jeho kouzla. Když teď pojedete do Ostravy, můžete být u toho, jak se tohle podceňované a dlouho zapomenuté město mění v místo, kde se letos koná jeden z nejlépe obsazených hudebních festivalů v Evropě. Kde v oblasti Dolních Vítkovic vzniká kulturně-industriální komplex, kvůli kterému sem brzo začnou jezdit lidi z větší dálky, než je Praha. A kde žijí lidé, kteří se rozhodli, že než aby se stěhovali do nějakého vysněného mytického města, udělají si ho z toho svého. Tady je osm z nich.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: David TURECKÝ

76-83 ostrava.indd 77

18.5.2013 11:45:17

STRANA 78

město zn. doporučeno

JAN SVĚTLÍK A PETR KOUDELA: HYBATEL A SPRÁVCE OCELOVÉ DŽUNGLE Je to velkolepý fenomén. A nakažlivý. Tuny důmyslně sešroubovaného železa se rozbíhají v místě, odkud se počátkem minulého století vyváželo nejvíc surové oceli na světě. Každý druhý Ostravák tu pracoval. Teď se mezi vysokými pecemi pořádají koncerty, majáles a naučné exkurze. Dolní oblast Vítkovice. To všechno se mohlo stát jen díky úsilí jednoho muže, který výrazně přispívá k proměně celého města – Jana Světlíka, majitele společnosti Vítkovice Holding a jednoho z nejbohatších Čechů. „Za posledních osmdesát let Ostrava dostala moc ran. Každá změna byla vždycky k horšímu. Teď se začíná něco dít, ale za pár let se to nedá všechno stihnout. Máme koncept nové Ostravy a chceme ji změnit,“ říká Světlík, který pochází z nedalekého Jistebníku a do Ostravy přišel ve svých dvaceti letech. Dnes žije přímo v centru města. „Je tam ticho, pohoda, pohodlné parkování, do galerií, do muzea nebo do Stodolní se dá všude pěšky. Je tam paradoxně čistý vzduch, takže spím při otevřeném okně.“ Jeho odhodlání proměnit Ostravu k lepšímu obdivují i jeho spolupracovníci. „Přišel jsem do Sdružení Dolní oblast Vítkovice před třemi lety a poprvé spatřil onoho velkého manažera, kterého jsem do té doby znal jen z novin. Odvedl mě do té ocelové džungle a začal vykládat, jak se tu vše změní, vyprávěl mi o architektu Pleskotovi. Říkal jsem si, co to má znamenat, vždyť on musí každý měsíc dát výplatu osmi a půl tisícům zaměstnanců. Kde ještě bere čas a sílu dělat něco z těch trubek? O dva a půl roku později to tady skutečně je. Máme už návštěvnost více než půl milionu lidí, usídlil se tu největší festival v Česku. Sami se divíme,“ neskrývá nadšení šéf sdružení Petr Koudela. A také ujišťuje, že nepropadl Světlíkově kultu osobnosti. Ale entuziasmus průmyslníka strhl prý všechny včetně architekta Josefa Pleskota. „Jemu se sem zpočátku ani nechtělo. Až když prý pochopil, že to majitel myslí vážně a poctivě, do Dolní oblasti vstoupil.“ Tzv. Dolní oblast Vítkovice v sobě zahrnuje soubor vysokých pecí a koksovnu bývalých Vítkovických železáren a důl Hlubina. Na jedné z pecí se tyčí turistická vyhlídka. Z bývalé VI. energetické ústředny, je interaktivní muzeum, kde je možné

76-83 ostrava.indd 78

Město dostalo moc ran. Teď máme koncept nové Ostravy a chceme ji změnit.

proč ne?! – KVĚTEN 2013

si vyzkoušet kout železo nebo vyčerpat vodu z dolu žentourem. Co ovšem bere dech, je obrovský multifunkční sál Gong, který pojme 1500 lidí. Jan Světlík je vizionář, který obnovu a proměnu industriálu táhne silou své vůle, ale do projektu také přicházejí stovky milionů evropských dotací, vysvětluje Petr Koudela. „Jan Světlík tomu věnuje veškerý svůj volný čas a energii a také prostředky a je autorem řady myšlenek.“ Rozpracovaným projektem je také revitalizace bývalého černouhelného dolu Hlubina. V prostorách do dvou let vzniknou zkušebny, ateliéry, nahrávací studia a koncertní sály.

18.5.2013 11:45:23

PN001294

76-83 ostrava.indd 79

18.5.2013 11:45:38

STRANA 80

město zn. doporučeno

ŠÁRKA HRDÁ: MILOVNICE PRVNÍ REPUBLIKY „Otevřeli jsme loni v lednu. Chtěla jsem si splnit svůj sen, tedy mít prvorepublikovou kavárnu a galerii. První republika je pro mě důkazem, že čeští lidé uměli být profesionály,“ říká majitelka kavárny Industrial Café Šárka Hrdá. Předtím pracovala v managementu velkých firem, ale v domě, který patří její rodině, byly nevyužité sklepní prostory a ty ji zlákaly. Prvorepublikové jsou i recepty, podle kterých tu servírují koláče a například fialkové café latté. „Chodí sem jistý druh lidí, herci, architekti, ale i babičky na svoji kávičku.“

Hrdá pojmenovala svou kavárnu po stejnojmenném podniku, který ve 30. letech v ostravských Vítkovicích skutečně existoval. Její dnešní návrat prý visel ve vzduchu jako všudypřítomný prach, jak poeticky oznamují stránky kavárny. Nenápadně umístěná kavárna za Divadlem Myrona míří na klientelu s uměleckou duší a touhou po tradici. Majitelka proto obstarala nábytek, který je kopií prvorepublikových křesílek a stolků, a nechala navrhnout i porcelán zdobený černou linkou, jenž vzdává hold kubistovi Pavlu Janákovi. Jeho krystal je ostatně i v logu kavárny. Ke kavárně patří také galerie se souččasným uměním. Každý týden tu hraje hudba, probíhají tu literární večery, módní h přehlídky a čas od času pop-upy. Sběratep le si však Šárka Hrdá teprve vychovává. „Chci tu od září zavést kurzy umění. Chodí „C nám sem totiž i ředitelé velkých firem. Je n úsměvné, když si prohlížejí abstraktní obú rrazy a jako strojaře je zajímá, proč na obrrazech nejsou věci do pravého úhlu.“ Šárka Hrdá se v Ostravě narodila a žije tu celý život. Lásku k tomuto městu má v krvi – oba její rodiče ve Vítkovicích pracovali pětačtyřicet let a nedají na ně p dopustit. „Je tu spousta dělnických prod fesí, lidé jsou tu tvrdí, protože podmínky fe jsou takové. Ale mohu prohlásit, že za pojs ssledních dvacet let se Ostrava nesmírně zzlepšila, zezelenala. Vznikají tu mladé firmy, takže všichni absolventi technických m oborů už neutíkají do Prahy. Vstoupil sem o zzahraniční kapitál, po ulicích jezdí spoustta drahých aut.“ R RADIM BAYER: P PROPAGÁTOR DOBRÉ KÁVY Na Radima Bayera, majitele kavárenského N řetězce Ostravanka, nás navedly ostravské ře bloggerky. Svou první kavárnu v Milíčob vě ulici otevřel před třemi lety, další je v na Prokešově náměstí a třetí v obchodním n ccentru Nová Karolina. Dá se říct, že právě on naučil Ostravany pít kvalitní kávu. v „Byli jsme první kavárnou v té nové vlně. „B Rozhodli jsme se, že Ostravu prostě nauR ččíme, jak kvalitní espresso a cappuccino vypadá,“ vypráví mi v podniku v Milíčov vě ulici. Na to, že prší, je před víkendem v a na ulici nikdo, je v útulném podniku záhadně plno. U mnoha stolků posedávají h sstudenti z nedaleké filozofické fakulty. „Držíme se toho, že máme otevřeno i o ví„D kendu, i když víme, že se v tu dobu měsk tto vyprázdní. Oni si lidi musí zvyknout.“ Nápadité jsou stropy a stěny, pomalované N

76-83 ostrava.indd 80

proč ne?! – KVĚTEN 2013

ostravským grafikem Georgim Stojkovem. Za skleněným pultem se červenají dorty, muffiny, koláče a sendviče. Kávu si pan Bayer objednává u pražírny La Bohéme v častých pravidelných dávkách. Zlatým hřebem Ostravanky je espresso zvané La Bohéme. Je namícháno čistě pro tuto kavárnu z brazilské, etiopské a guatemalské arabiky. V budoucnu by kavárník rád rozšířil řetězec i mimo Ostravu. „Říkal jsem si, že bych kavárnu otevřel i v Praze, pěkně s nápisem Ostravanka, aby nad tím lidé přemýšleli.“

18.5.2013 11:45:40

STRANA 81

ru s atmosférou art-deco, nebo se odebere do ssoukromí banky v prvním patře. Divoká polistopadová minulost kavárD ny zzcela zničila původní architektonické prvky z 20. let, a tak architekt Petr Hrůša prvk obnovoval atmosféru replikami detailů. obn Jinak se o žádné velké retro nejedná. Nad Jina prostornou a světlou kavárnou s kulatýpros mi sstolky ze stropu září pětadvacet metrů dlouhý reliéf z pozlacených plátů. dlou Do kavárny také zapůjčuje obrazy sousedD ní Dům D umění, které se každých šest měsíců budou b měnit. A tak nad kávami visí díla Františka Tichého, Václava Špály a dalších. Fran „V Ostravě je potenciál úspěšných lidí ve v všech sférách. Je škoda, že kdykoliv se v Če Česku ztvárňuje hlupák, sáhne se po Ostravákovi, vybízí k tomu náš dialekt,“ přetrav mýšlí Enenkl. Sám na pražských Vinohramýš dech strávil spoustu let. „Stačilo by, kdyby se se sem z Prahy přesunulo pár úřadů, ministerstev, kdyby ožilo letiště. Mám zkušeniste nost, že z Ostravy do Prahy je to čtyři sta nost kilometrů, ale z Prahy do Ostravy asi dva kilom a půl pů tisíce kilometrů ve vnímání řady Pražanů. Když mi zavolá můj obchodní partner žanů v pra pracovní den ráno, tak mu řeknu, že sednu na v vlak a jedu. Když musí on za mnou sem, plánuje si cestu dva až tři týdny dopředu. plán Kdyby tu bylo nějaké ministerstvo, člověk Kdyb by zza ním musel přijet, strávit tu dva dny, dal b by vydělat hotelu, restauracím, mohl by zjistit, že se mu tu třeba líbí a chtěl by tu zjist podnikat.“ podn

IVO ENENKL: ZACHRÁNCE ELEKTRY Ivo Enenkl je ředitelem ostravské pobočky J&T Banky. Je ostravský rodák, kterého si tu mnozí pamatují jako nadějného basketbalistu za NHKG. On také dohlédl na celkovou rekonstrukci kdysi proslavené kavárny Elektra (později hnízda herních automatů a mexické haciendy) opět v luxusní kavárnu původního jména. Vstup do banky z rušné Nádražní ulice vede od září loňského roku právě přes ni. „Je to taková ostravská kavárna Slavia,“ vypráví mi dvoumetrový muž Ivo Enenkl a usedá do elegantního kavárenského křesílka. Říká sice Elektře banko-kavárna, ale je určena všem a podle něj si do ní ostravská elita už cestu našla. Pokud dorazí klient banky, může si vybrat, zda posedí v prosto-

76-83 ostrava.indd 81

ků. „V Ostravě jsem zůstal také proto, že tady mohu využít toho, že jsem tu jiný, že je moje kavárna jiná. Už si mě tu lidé pamatují jako toho Belgičana, co je pořád zdraví, když uklízí venku stolečky.“ Je to pravda, do kavárny přicházejí další a další lidé a David Girten je srdečně zdraví, řada z nich jsou štamgasti. Právě přišel majitel Baníku, po chvíli budoucí ředitel ČT v Ostravě. Také Jan Světlík sem prý zajde. Girten pokračuje ve výuce fitness i francouzštiny, sám už mluví velice dobře česky. Občas v Dobrém ránu ČT vaří pro diváky. Když srovnává Lutych a Ostravu, zdůrazňuje zdejší krásné hory a levnější pivo. Naopak servis v restauracích ho prý při příchodu do Česka nepříjemně překvapil. „Ale už je to lepší, vím, kam jít, kde se ke mně budou chovat dobře – a těm tam nechám peníze.“

DAVID GIRTEN: DAV BEL BELGIČAN V OSTRAVĚ Dva a půl roku David Girten vede v ulici Che Chelčického kavárničku a sandwicherii a srd srdce ostravských frankofilů plesají. Ač se kavárna jmenuje La Petite Conversation, mluví se tu hodně a často. Majitel pravidelně pořádá hodiny konverzace s ochutnávkou belgického piva, večery, na kterých se podávají mušle s hranolky, a občas tu hraje živě jazz. „Jsem velký suvenýr. Přítelkyně z Ostravy studovala v Lutychu a mě si odtamtud před téměř čtyřmi roky přivezla,“ uculuje se Girten. Rozhodl se tu zůstat, učil sebe česky a děti francouzsky a začal pracovat jako trenér ve fitnessu. Rok chodil po ostravských ulicích a přemýšlel o vlastním byznysu. Připravil si plán, otevřel La Petite Conversation a od té chvíle je prý velmi spokojený. „Lidé sem chodí za atmosférou, všechno tu máme takové domácí,“ ukazuje mi prostor plný vintage a bazarových stol-

18.5.2013 11:45:49

STRANA 82

město zn. doporučeno no o

MARTIN LINDOVSKÝ: INSPIRATIVNÍ POKEC Dvacet snímků po dvaceti vteřinách. Kulturně-společenský večer, který se nejméně čtyřikrát do roka koná v 580 městech na světě, má původ v Japonsku. Také „pečakuča“ je v japonštině citoslovcem pro pokec. Princip spočívá v tom, že lidé, kteří mají ostatním co říci, pustí divákům dvacet snímků, o kterých mluví dohromady 6 minut a 40 vteřin. Martin Lindovský, odpovědný za produkci PechaKucha Night v Ostravě, se na pořádání dohodl před třemi lety s přáteli. Zažádali si do Japonska o licenci a rozjeli sérii večerů, které se v Ostravě skvěle chytily. Nejúspěšnější byl desátý večer, na který přišlo 1600 lidí. „Po Londýně a Tel Avivu třetí největší PechaKucha night na světě.“ Pro tehdejší večer vyhledal tým co nejatraktivnější jména, a tak dorazili umělci a designéři jako Maxim Velčovský, Jaroslav Róna, Petr Hrůša nebo Milan Cais.

„Většina věcí v Ostravě, které si tu pořádají lidé, jsou místní záležitostí. My jsme trochu otočili princip a rozhodli se přitáhnout zajímavé lidi do Ostravy. My jsme dobrý důvod, proč sem přijet.“ Oproti pražské verzi PechaKucha Night, kde se setkávají spíše odborníci, se ostravští zaměřují na širokou veřejnost. Vstup je zdarma a po každém večeru následuje afterparty, kde se lidé mohou s vystupujícími seznámit. Když kandidovala Ostrava na Evropské město kultury 2015, zburcovalo to spoustu lidí, kteří i přesto, že Ostrava titul nevyhrála, zůstali v kontaktu a dodnes ducha města povznášejí. „I když jsme nevyhráli, začali jsme si dělat věci po svém. A to bude nakonec mít větší hodnotu.“ A ještě jednu, snad až obrozeneckou věc Lindovský zmiňuje: „V Ostravě neexistuje v kulturním světě konkurenční boj. Dobře se známe, nesoutěžíme spolu, možná proto, že se potřebujeme. Pomáháme si, půjčujeme aparaturu, kontakty, lidi. V Ostravě je obrovský synergický efekt. Vím, že když budeme v PechaKucha Night potřebovat, Jan Světlík a Petr Koudela z Dolní oblasti Vítkovic nám pomůžou a Andrej Harmečko z Cooltour také. Slyšíme na sebe.“

a jeho přátelé získali dojem, že Ostrava potřebuje místo, kde by se lidé mohli realizovat. A tak ho vytvořili. Dům si půjčili od města, domluvili se na neplacení nájmu, sami si prostory zrekonstruovali. Nejdéle se dohadovali na jméně. „Nakonec tam zůstala ta cestovka,“ směje se. Dnes dramaturgie Cooltouru pořádá akci téměř každý den, přičemž v týmu zůstává osm lidí. I díky nim jsou po ostravských restauracích a školách k dispozici mapy zvané Use It - zaručené turistické tipy od Ostravanů. Anglickou verzi mapy Cooltour rozesílá do dvaceti měst Evropy. Vznikla také scéna Shakespeare Off určená mladému scénickému umění. Andrej Harmečko věří v potenciál Ostravy, jde prý jen o neuchopené publikum. Vyznává se z pocitu povinnosti své okolí vzdělávat, nutit k přemýšlení a k tvorbě. Proč to ale dělá? „Satisfakcí je nám neustále vzrůstající zájem lidí nejen ze zahraničí, ale především tady v Ostravě.“ PN001231 2

ANDREJ HARMEČKO: COOL VIZIONÁŘ Andreje Harmečka zná každý Ostravák, který v sobě někdy objevil potřebu tvořit. V domě určeném k demolici vytvořil svérázný svět v podobě multižánrového nezávislého centra Cooltour. Kulturní dům pro 21. století – profesionální, svobodný a novátorský. Stejný jako Harmečko, který absolvoval na pražské ČVUT obor jaderné a tepelné energetické řízení, takže v Ostravě je správně. Také pobyl čas v USA a Kanadě. Cooltour už půldruhého roku podporuje současné umění v Ostravě, rozvíjí místní mladé talenty a poskytuje jim vše od zázemí přes kontakty po scénu a propagaci. Fungují tu čtyři prostory, kavárna ShakespearOva, koncertní sál pro 350 lidí Nová scéna, rozlehlá dílna Coolna a galerie. „Nejdříve jsme pořádali letní Shakespearovské slavnosti v Ostravě. Pak Ostrava kandidovala na Evropské město kultury a u lidí se vzedmula velká vlna chtít dělat věci líp a jinak. Aktivita lidem zůstala. Stali jsme se členy evropské sítě shakespearovských festivalů, udržujeme kontakty s Londýnskou metropolitní univerzitou, jejíž lektoři sem jezdí vyučovat herectví,“ vypráví o začátcích platformy Cooltour Andrej Harmečko. On

76-83 ostrava.indd 82

18.5.2013 11:45:57

4( 1) ! # 0 ! 7 5 - $ 4 & ! (1 - ! ! 1& ! # 3 ' ) $

!2&!! 0 !1 !1 "8.*+ "*8 88 & * % /8 //8 8 "8 ! 0 $ 6

PN001231-2

76-83 ostrava.indd 83

18.5.2013 11:46:05

STRANA 84

84-89 koberce.indd 84

investice

proč ne?! – KVĚTEN 2013

17.5.2013 16:32:43

STRANA 85

Šlapejte po nich Koupíte jeden a už nemůžete přestat. Martin Kratochvíl, hudebník a spoluzakladatel skupiny Bonton, miluje orientální koberce. Putoval za nimi po celém světě a nechal nás nahlédnout do své rozsáhlé sbírky. TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ FOTO: Štěpánka STEIN a Salim ISSA

84-89 koberce.indd 85

17.5.2013 16:32:53

STRANA 86

investice

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Kratochvíl dává při výběru koberců před klasickou islámskou ornamentalitou přednost geometrickým vzorům. Ty jsou typické zejména pro koberce od nomádských kmenů.

dyž se žena ve Střední Asii vdává, dostává jako věno perly, drahé kameny, zlato, stříbro, pašmínu a koberec. Vázané koberce totiž představují krystalizovanou lidskou práci a ta na hodnotě neztrácí.“ S Martinem Kratochvílem, hudebníkem, spoluzakladatelem skupiny Bonton a cestovatelem tělem i duší, jsme si povídali už mockrát. Jenže tentokrát padla řeč na orientální koberce – a ty jsou pro Kratochvíla srdeční záležitostí. Sjezdil snad všechny země, kde se koberce vyrábějí, a z každé si přivezl alespoň jeden kousek. Teď jich má doma už tolik, že jsou i v garáži, ale stejně si nedá pokoj. Jakmile jednou člověk propadne jejich kráse, není cesty zpátky. „Nesbírám je proto, že bych budoval sbírku nebo s nimi spekuloval. Mám je proto, že je mám rád. Navíc je to věc, která nestárne. Mám dva koberce ještě po pradědečkovi a pořád vypadají dobře,“ říká. A ještě dlouho vypadat budou. Skrumáž ručně vázaných uzlíků totiž vydrží v dobrém stavu stovky i tisíce let. Důkaz? Nejstarší koberec, který se dochoval, byl nalezen v Rusku na Al-

84-89 koberce.indd 86

taji v údolí Pazyryk. Náhodou ho v roce 1949 našel archeolog Rudenko v zamrzlé hrobce válečníka. Je starý 2500 let a pořád vypadá k světu. Ověřit si to můžete v petrohradské Ermitáži. Výroba koberců se stala i hlavním námětem dokumentárního snímku, který Kratochvíl již několik let chystá. Jenže k dokončení mu chybí ještě jeden krůček – návštěva Íránu, jednoho z největších center kobercových manufaktur. Čeká se na povolení ke vstupu. „Míst, kde se koberce vážou, je v celé Asii nespočet. Ta nejzajímavější jsou dvě – Írán a severní Indie, oblast Kašmíru, jejímž hlavním městem je Srínagar,“ pokračuje Kratochvíl, který měl mnohokrát možnost vidět na vlastní oči, jak zdlouhavý a lopotný proces výroba koberce je. „Používají se obrovské stavy, které jsou stejně dlouhé, jak dlouhý bude koberec. Někdy jsou tak velké, že jsou i přes dvě patra a pracuje na nich třeba i osm lidí,“ popisuje své zážitky. Jeden člověk vždy vede celou skupinu a za pomoci předem daného harmonogramu udává povely ostatním – jakou barvu mají vázat, jaký počet uzlíků a jaký

druh. Je to takový živý počítačový algoritmus. Celé předříkávání má přitom podobu písně, která v sobě zahrnuje odpovídající povely. „Výsledek vypadá dost ošklivě. Uzlíky jsou chlupaté a špinavé,“ směje se Kratochvíl, který v současné době plánuje cestu do západního Nepálu. POTŘEBNÁ TORTURA Od samotné výroby, která trvá několika osobám i několik měsíců či let, čeká koberec ještě dlouhá cesta k tomu, než je připraven k prodeji. „Z rubové strany nesmí být ani jeden chloupek, proto se třeba koberce pálí autogenem. Obalují se v bahně, které vytáhne z uzlíků přebytečnou mastnotu. Ve finále je koberec vděčný za to, že může v klidu ležet u vás v obýváku. Když člověk na vlastní oči vidí, kolik lidské práce se za takovým doplňkem skrývá, váží si ho pak ještě víc.“ Vazačky koberců – jsou to většinou mladé ženy – dokážou i dokonale opravit poničený či přetržený koberec. „Umí to tak, že nepoznáte rozdíl. Je pořád levnější opravit i velmi poničený koberec než vyrábět nový,“ dodává Kratochvíl, který si svůj první koberec přivezl v roce 1993 z Nepálu.

17.5.2013 16:33:03

STRANA 87

Vázané koberce se vyrábějí pouze ze dvou materiálů – z ovčí vlny a hedvábí. Nejčastěji se jednotlivé uzlíky navazují na osnovu z bavlněné příze, výjimečně se váže i hedvábí na vlnu. Právě jeden takový kousek má Kratochvíl také doma. Hedvábné koberce jsou přitom výrazně vzácnější a dražší než ty vlněné a jsou i odolnější. „Hedvábný koberec je snad nezničitelný. Moje žena na něj vylila barvu a vyčistilo se to. Můžete na něj i nalít benzin, taky to přežil. Hedvábí na rozdíl od vlny nechutná ani molům,“ vypočítává Kratochvíl vlastnosti materiálu, který se do horských oblastí Kašmíru dostával po dlouhá staletí jen obtížně schůdnými cestami přes vysokohorská sedla. Nejlepší vlněné koberce se vyrábějí z materiálu, který pochází z krku, zad a hrudi zvířete. Čím tvrdší vlna, tím může být koberec vyšší. „Koberce z Buchary jsou tvrdé a hodně nakrátko ostříhané. Tibetské koberce jsou oproti nim měkké – uvázané z dlouhé kudrnaté vlny, protože na nich lidé spí,“ dodává Kratochvíl. Nejtypičtější

barvou pro koberce je červená – protože přírodní červené barvivo získávané z mořeny barvířské bylo nejdostupnější a nejjednodušší na výrobu. Koupě takové věci je přitom malý rituál. „Koberec se před koupí prohlíží z rubu. Jedině tam je vidět hustota uzlíků, zda jsou dobře utaženy a uvázány do roviny. Kontroluje se také, zda nejsou přílišné chyby v barvách. I když například u koberců vázaných nomádskými kmeny jsou zase barevné odlišnosti jedním z nejzajímavějších prvků,“ popisuje, jak postupovat. Stejně tak by měl zájemce o koupi posoudit i třásně a jejich zastřižení, obšití koberce i to, zda na zemi leží rovně a při přeložení nepraská – to by znamenalo, že je zpuchřelý. Jedním z důležitých kritérií je i hustota vazby. „Takový lepší průměr má hustotu zhruba 1200 uzlíků na čtvereční palec. Mám ale i koberec, který má 3600 uzlíků na čtvereční palec, a to je, jako když si na monitoru s fantastickým rozlišením pustíte HD film. Ty uzlíky skoro ani nejsou vidět,“

Koberec se před koupí prohlíží z rubu. Jedině tam je vidět hustota uzlíků.

PN001245-3

INZERCE

84-89 koberce.indd 87

17.5.2013 16:33:12

investice

proč ne?! – KVĚTEN 2013 PN001309

STRANA 88

KOBERCOVÝ SLOVNÍČEK GÖRDES – turecký neboli symetrický uzel, jinak také město v Turecku a jedno z center výroby koberců SENNE – asymetrický neboli perský uzel KILIM – označení pro tkané koberce ABRAŠ – barevná nerovnoměrnost příze, vzniká nestejnou nasákavostí barveného vlákna, někdy je vytvářena záměrně, aby koberec dostal pohyb BORDURA – pás lemující středové pole koberce DŽUFTÍ – uzly, které se vážou ne přes obvyklá dvě vlákna, ale přes tři a více, používá se k vyplnění větších barevných ploch KIZ – v turečtině slovo znamená „nevěsta“, označuje koberce, které byly původně určeny jako součást věna MIHRÁB – tvar středového pole na modlitebních kobercích TABAKI – tzv. „mrtvá vlna“, materiál nižší kvality získávaný z mrtvých ovcí

84-89 koberce.indd 88

vychvaluje ruční práci jazzman. Velmi zručná vazačka přitom za den zvládne údajně čtrnáct tisíc uzlíků. Kromě materiálu a jeho zpracování hrají hlavní roli i vzory, které na koberci jsou, a tady podle Kratochvíla vstupuje do hry místo rozumu srdce. „Nemám příliš rád islámské ornamentální vzory, raději vybírám vzory, které se vyvinuly z křížů či polokřížů, a vypadají tedy geometricky. Vzor na koberci je něco jako jeho rodný list,“ prozrazuje, odkud koberec pochází i jaký příběh vypráví. Každý motiv, který je na koberci použit, má totiž svůj význam. Kratochvíl je proto rád přirovnává k hudebním dílům složeným z not. Jsou to takové básně, jejichž jednotlivá slova již umí přečíst jen málokdo. Čím jemnější vazba je, tím detailnější přitom může ornament být. Často se používají například motivy ptáků – orel značí královskou moc, kohout zase plodnost –, beraních rohů či rostlin. Váza s kyticí a dvěma ptáky je například podobenstvím o stromu života a lásky mezi mužem a ženou. Granátovník je symbolem bohatství a svastika byla pro nomádské kmeny pravděpodobně ztvárněním otáčejícího se vesmíru. Samostatnou kapitolou jsou pak modlitební koberečky, které na sobě nesou stylizované šipky směřující k Mekce. CENA DOHODOU Neovládáte-li umění smlouvání, je celá akce jménem „nákup tepichu“ předem odsouzena k zániku. „Nejhorší, co se může stát, je, že přijdete k obchodníkovi a dáte mu ty peníze, které si řekne. Když se kupuje koberec, tak se nesmí spěchat. A nikdo vám nemá za zlé, když se roz-

mýšlíte čtrnáct dní. Neurazí se za žádnou nabídku. Moje žena je v tomto mnohem tvrdší než já. Je nemilosrdná a oni ji za to mají rádi. Nakonec se ale vždy nějak domluvíme,“ dělí se Kratochvíl o své zkušenosti z cest a dává jednu radu. „Pokud chcete koupit koberec v cizině, nikdy ho nekupujte tam, kde byl vyroben. Do manufaktur tam jezdí hodně lidí a cena bude mnohem vyšší než v jiném městě.“ A cena? Vlastně žádná pevná neexistuje. „Jak změřit hodnotu takové věci? Cena záleží jen na tom, kolik za něj chcete dát.“ Je to stejné jako s uměleckými díly: hodnota se dá objektivně jen obtížně posuzovat. Obyčejnější vlněné koberce stojí i několik tisícovek, ty kvalitnější vlněné a hedvábné i několik desítek tisíc. Ty nežádanější – hedvábné z oblastí Íránu, ale stojí i několik stovek tisíc a cena se může v závislosti na vzoru, velikosti, materiálu a hustotě vazby pohybovat i v milionech. U starožitných koberců, které si nesou již žádanou patinu či zajímavý příběh, může zájemce zaplatit i mnohonásobně více. V Evropě je podle Kratochvíla výhodné dojet si do velkých překladišť, kam putují koberce z celé Asie. Jedním takovým je například Hamburk, kde nakupují své zboží i obchodníci působící v Česku. Díky velké nabídce se ceny pak pohybují téměř na úrovni v zemích, kde byly koberce vyrobeny. A když už má koberec to všechno putování za sebou, to nejlepší, co pro něj může jeho majitel udělat, je po něm chodit. „Jakmile koberec visí na zdi nebo je snad stočený někde na půdě, jen trpí. Nejvíce mu svědčí, když po něm budete chodit a nejlépe v pořádně zablácených botách.“

Vázání koberce vždy vede jeden člověk, jenž za pomoci předem daného harmonogramu udává povely ostatním - jakou barvu mají vázat, jaký počet uzlíků a jaký druh. (foto: Markéta Kratochvílová)

17.5.2013 16:33:12

PN001309

- ( ' 1 2 8 8 ĂŚ 72 0 8 6Ă&#x152; % ĂŤ 7 + h / 6 7$

Sledujte probĂhajĂcĂ akce a naĹĄi nabĂdku na www.homestyle.cz PrĂĄvÄ&#x203A; nynĂ zaÄ?tQ i Y HO NĂŹ Y ĂŹ SUR G HM] ER Ă§ t ] H[ SR ] LF H

HOME STYLE s.r.o., showroom â&#x20AC;&#x201C; VinohradskĂĄ 34/30, 120 00 Praha 2, tel./fax: +420 224 255 146, e-mail: homestyle@homestyle.cz, www.homestyle.cz

84-89 koberce.indd 89

17.5.2013 16:33:15

90-95fotostory.indd 90

proč ne?! – KVĚTEN 2013

FOTO: Filip ŠLAPAL – STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

VYSOKÁ HRA

fotostory

17.5.2013 17:30:22

STRANA 91

DALŠÍ PÁN NA HOLENÍ Hra, stavebnice, Geomag, Svět her, 4700 Kč; štětka na holení Tweezerman His, Profimed, 439 Kč; mýdlo na holení Institut Karite, Profimed, 229 Kč; hodinový strojek Movement, Prim, info o ceně v prodejně; hrací karty Louis Vuitton, info o ceně v butik;, noční krém Quercetin a dub, unisex, Korres, 860 Kč; sklenička Chequers, Artěl, 1600 Kč; stříbrné manžetové knoflíčky, Ca Le Havre, Hermés, 11 600 Kč; pokrové žetóny 175 Kč/ 20 ks, www.edugames.cz; jasanový hřeben Tek, Profimed, 299 Kč; EdP Patchouly Boheme, LM Parfums, Ingredients store, 3400 Kč; difuzér, Diptyque 34, Simple Concept Store, 3150 Kč; kašmírový šátek Losange, 16 200 Kč; telefon Beo Com 2, Bang & Olufsen, 24 500 Kč.

90-95fotostory.indd 91

17.5.2013 17:30:43

STRANA 92

fotostory

proč ne?! – KVĚTEN 2013

ROŠTĚNKA Sklenice na Martini, Vega, Baccarat, 2700 Kč; karambolová koule, Aramith, www.ebillard.com, 2490 Kč/sada; hrací kostky, Svět her, 159 Kč/sada s koženým kalíškem; luxusní pouta na hraní, Agent Provocateur, 10 000 Kč, podšálek Flamant, 700 Kč/sada; boty Christian Louboutin, Simple Concept Store, 6 800 Kč/pár, ,hrací kostky, Svět her, 19 Kč/ks.

90-95fotostory.indd 92

17.5.2013 17:31:07

STRANA 93

ŠACH MAT Porcelánový šálek s podšálkem, Jasper Conran White, Wedgwood, 991 Kč; karty Louis Vuitton, info o ceně v butiku; náhradní pokerové žetony, 175 Kč/20 ks; ﬁgury šachy Classic Staunton K, 695 Kč/ks, obojí www.edugames.cz; sklenička Flamant, 180 Kč; domino, Svět her, 399 Kč; hedvábná kravata, Hermés, 3900 Kč; hrací kostka, Svět her, 19 Kč.

90-95fotostory.indd 93

17.5.2013 17:31:36

STRANA 94

fotostory

proč ne?! – KVĚTEN 2013

NĚKDO TO RÁD HORKÉ Kožená pánská kabela, Montblanc, 12 750 Kč; doutník Cohiba, info o ceně v obchodě, Cigars & Wine, broušené sklenice Flamant, 550 Kč/ks, kulečníkové koule Aramith, www.ebillard.com, 1290 Kč/sada 16 ks, hodinky Pavouk, design: Jiří Helikar, Prim, 93 000 Kč, popelník z malachitového skla, Retro Bazar Antik, chilli paprička.

90-95fotostory.indd 94

17.5.2013 17:32:04

DÝMKA MÍRU Porcelánový talíř velký, Le Patio Lifestyle, 330 Kč; dezertní talířek, Le Patio Lifestyle, 280 Kč; kalíšky Rally 24, Hermés, 1900 Kč/ks; dřevěné dýmky, Retro Bazar Antik, 280 Kč/ks; číslice, součást hry Bingo, Flamant, 3950 Kč/hra; kolébka na vysoušení inkoustu, El Casco, Luxury Oﬀice, 5761 Kč/sada s kalamářem; barevné notýsky Let, Artěl, 50 Kč/ks, plnicí pero, A. Hitchcock, Montblanc, limitovaná edice, 67 500 Kč.

90-95fotostory.indd 95

17.5.2013 17:32:43

STRANA 96

osobnost menu

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Opera ve sklence Champagne Krug Dojem z šampaňského se násobí o to víc, když člověk stojí přímo u maličké vinice Clos d’Ambonnay se stejnojmenným vínem v ruce. Je to neočekávaný koncert zvuků, ale i chutí, vůní a charakterů.

TEXT: Jan ČEŘOVSKÝ – FOTO: Krug

96-103 reportaz.indd 96

17.5.2013 17:34:46

STRANA 97

Vinice Clos d’Ambonnay, pouhých 0,68 hektaru ohraničených zídkou, nabízí pohled na čistou odrůdu Pinot Noir. Z ní vzniká jedno z nejexkluzivnějších vín domu Krug.

96-103 reportaz.indd 97

17.5.2013 17:34:55

ačátkem dubna byla réva v okolí Remeše po dlouhé zimě očividně opožděná v růstu, vše bylo šedivé a pošmourné. Povznesenou náladu v očekávání věcí příštích však počasí nedokázalo pokazit. Společně s několika málo pozvanými šťastlivci z celého světa jsem se ubytoval v hotelu L’Assiette Champenoise – místě, kde je tak trochu hříchem pouze přespat a využít nabídky místní dvouhvězdičkové michelinské restaurace jen na snídani. Vyrazili jsme ale směrem do středu Remeše, neoficiálního centra Champagne, a společně s Épernay srdce celého regionu. Prošli velmi nenápadnými zelenými dřevěnými dveřmi a o pár momentů později v ruce svírali první sklenku vína, kvůli kterému jsme se zde všichni sešli: Champagne Krug. V domě, kde žil zakladatel vinařství a vyrůstal ještě představitel současné šesté generace Olivier Krug, nás přivítal nejen on, ale i ředitelka společnosti Margareth Henriquez a vrchní sklepmistr Eric Lebel. Čekalo nás prostředí vyloženě domácké a daleké jakékoliv upjatosti. Olivier Krug nevynechal jedinou příležitost k vtipu, historce či poťouchlé poznámce. Stal se naším průvodcem během hovorů nad vínem a jídlem, při návštěvě sklepů a vinic, při unikátní možnosti poznat přímo na místě, co se skrývá za každou lahví tohoto legendárního vína. Jen těžko se bráním sklence jakéhokoliv Champagne, ale odmítnout Krug by bylo bláznovstvím. V Remeši jsem nejen zjistil, jak chutná téměř nedostupné Clos d’Ambonnay, ale i jak znějí bublinky ve sklence šampaňského nebo co má společného opera se styly vína. SPLNĚNÝ SEN, KAŽDÝ ROK Jsou vína, která vás pobaví a zpříjemní večer, nenutí vás se jimi více zabývat. Pak taková, která vyžadují hlubší zkoumání a v určitých ohledech pro jejich vychutnání vlastně i znalosti a zkušenosti. Jsou vína, jež dokonale fungují jen tak, jiná rozkvetou až v kombinaci s jídlem. Vína, která udělají z každého momentu oslavu. Vína, která vás nutí zamýšlet se nad životem. A pak je tu Krug. Esence zábavnosti, snadné chuťové přístupnosti pro téměř každého. Víno, které chcete pít ve velkém a složitě jej nezkoumat, jež zároveň nabízí neuvěřitelnou hloubku, komplexitu, bohatost. Víno, ve kterém je vše, co jen můžete od Champagne chtít, každý rok zas a znovu, téměř nezávisle na kvalitě aktuálního

96-103 reportaz.indd 98

menu Krug je dnes jediným domem, který posledních 170 let každý rok připravil prestižní cuvée.

ročníku. Každý rok znovustvořený sen zakladatele domu. Richard Juhlin, největší světový expert na Champagne, ve své knize říká: „Pro mne je Krug více než Champagne. Jde o slovo, které vyjadřuje umění, tradici, řemeslnou dovednost a chvíle absolutní rozkoše.“ Příběh tohoto šampaňského domu začal psát v roce 1843 Johann-Joseph Krug, rodák z Mohuče. Ač dobře zajištěný zaměstnanec domu Jacquesson, v té době největší značky v Champagne, navíc přiženěný do rodiny majitele, se rozhodl pro nečekaný krok. Ve věku třiačtyřiceti let, a tedy na úrovni přibližně dnešní šedesátky, opustil zavedené místo a začal podnikat sám. Měl jasnou vizi, jaké šampaňské chce připravovat a jak toho dosáhnout. Ne každý ročník nadělí tak kvalitní hrozny, aby bylo možno připravit špičkové víno, ale to byl přesně Josephův cíl. Každý rok, nezávisle na podmínkách, nabídnout svým zákazníkům naprostou špičku. Nemít v portfoliu sérii vín různých úrovní, ale maximálně dvě srovnatelné kvality. Krug je dnes jediným domem, který posledních 170 let každý rok připravil prestižní cuvée. Ač se charakter jejich Private Cuvée, dnes zvaného Grande Cuvée, za desítky let o něco změnil a posunul více směrem k čerstvosti a finese, vždy šlo o Champagne považované za jedno z nejlepších vyjádření toho, jaké kvality může víno z tohoto regionu dosáhnout. Je tomu jen pár let, co Krug pod vedením současné ředitelky Margareth „Maggie“ Henriquez najal historiky, aby

proč ne?! – KVĚTEN 2013

prošli rodinné a další materiály a zjistili co nejvíce ze zákulisí celého tohoto počinu, aby prozkoumali motivace. Jistě budou mít hodně práce, již v roce 1848 začal Joseph sepisovat knihu, ve které shrnul ty nejdůležitější věci týkající se jeho vinařské filozofie. Hned na první straně se pak píše: „Nemůžete připravit dobré víno bez použití dobrých terroir a dalších elementů. Může se nám podařit získat zdánlivě dobré cuvée za použití obyčejných či průměrných vín, ale jde o výjimky, na které nikdy nesmíme spoléhat. Jinak je zde riziko, že se vše pokazí a naše reputace bude poškozena.“ Toto není text z marketingových materiálů Krugu, ale soukromé sdělení otce v té době šestiletému synovi. A jeden z úhelných kamenů Champagne Krug i v dnešních dnech. I přesto, že je Krug součástí impéria LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy), funguje stále dle původních hodnot a s vlivem rodiny – a to, ať už je to pouze můj dojem, či realita, poměrně autonomně. VINAŘSKÁ VÝJIMKA Vlastně se toho moc nezměnilo od dob, kdy dům vznikl. Vinařství vlastní 20 hektarů v obcích Ambonnay, Aÿ, Le Mesnil a Trépail, další hrozny nakupuje od smluvních partnerů, s některými spolupracuje již od poloviny 19. století a každý vinohradník se rád pochlubí tím, že právě jeho hrozny nakupuje Krug. Všechna tichá vína vznikají v malých dubových soudcích o objemu 205 litrů, jejich průměrné stáří je 20 let a nejstarší nyní pocházejí z roku 1964. Vína jsou minimálně přetáčena, a to vždy díky gravitaci, bez čerpadel, jen výjimečně filtrována. Vína nikdy neprocházejí malolaktickou (jablečno-mléčnou) fermentací a zachovávají si specifickou výraznou kyselinu, jeden z důvodů jejich neuvěřitelné výdrže v čase a schopnosti zrát. V sudech nikdy nenajdete směs hroznů, ale vždy jedno specifické „cru“. Krug je posedlý individualitou a jeho zásadní devízou je obrovský archiv, sklepy plné dnes nerezových tanků, často vyrobených speciálně pro jejich sklepní prostory, archivních vín rozdělených po jednotlivých odrůdách, ročnících, obcích a vinicích v nich, vlastně i něčím ve specifických částech jednotlivých vinic. Teprve spojením tohoto všeho v precizním poměru vznikne to, co známe jako Krug. Právě tento obrovský archiv, a ekonomická síla vyřadit vína, která se ukážou jako ne úplně ideální, dovoluje vinařství každý rok připravit velké víno.

17.5.2013 17:35:03

PN001282-3

STRANA 98

STRANA 99

SMĚS 198 VÍN Měli jsme možnost ochutnat, pod vedením vrchního sklepmistra Erica Lebela, sérii tichých vín z mladého ročníku 2012 a pro srovnání též ročníků jako 2008 či 1998. Stále zlomek toho, co každý den přechutnává tým Krugu, aby po několika měsících přišel s rozhodnutím, co přesně bude tvořit směs dalšího Grande Cuvée. Krug jde za běžné hranice neročníkových vín. Právě připravovanou směs tvoří z 58 % aktuální mladý ročník 2012 a 42 % vína archivní, z nich nejstarší víno pochází z ročníku 1996. Celkem je ve směsi 198 (!!!) různých vín z 10 ročníků, finální poměr odrůd je 52 % Pinot Noir, 35 % Chardonnay a 13 % Pinot Meunier. Víno, které samo o sobě působí kompletněji než jeho jednotlivé složky, ale přesto by pro většinu konzumentů bylo k pití nepřijatelné, příliš kyselé, barvou zvláštně mírně narůžovělé, poněkud divné. Tato směs však projde druhotnou fermentací v lahvích a bude v nich na kalech ležet sedm let, další rok po odstranění kalů bude čekat ve vinařství a na trh se dostane v roce 2021. Za tuto dobu se změní v něco úžasného. Musí to vyžadovat opravdový savoire-faire, zkušenosti a praxi, vidět takto dopředu. Každý ze zaměstnanců Krugu se shodne, že „trpělivost je tím prvním, co se zde naučíte“.

PN001282-3

INZERCE

96-103 reportaz.indd 99

17.5.2013 17:35:07

STRANA 100

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Umělecká projekce na historický dům rodiny Krugových

Narazíte-li na ročník 1996, neváhejte. Lepší vína vznikají v Champagne jen výjimečně.

96-103 reportaz.indd 100

Krug nikdy nebyl domem, který by nabízel široký sortiment vín různé kvality, tak jak to dělají jiní producenti, tj. od základního relativně levného neročníkového vína přes znatelně kvalitnější vína ročníková až po tzv. „prestižní cuvée“. Krug začíná tam, kde ostatní končí, jejich základní Grande Cuvée, výše popsaná sofistikovaná neročníková (Krug preferuje výraz „víceročníková“) směs, je zásadním vínem domu a bez problémů kvalitou vyrovnává špičková ročníková cuvées de prestige konkurence. Ale právě proto, že není uveden ročník a zákazník by jistě u takto velkého vína rád věděl, co směs tvoří a jaký je potenciál vína pro zrání, přišlo vinařství s Krug ID. Na každé lahvi najdete číselný kód, který vám umožní na webových stránkách získat i ty nejmenší detaily a rovnou zjistit alespoň rok degoržování (odstřelení kalů). Myslím, že podobný přístup nebo alespoň uvádění data degoržování by měla při-

jmout většina kvalitních šampaňských domů a neudržovat zákazníka v temnotě. Jako neročníkové nabízí Krug též Rosé, velké, vyzrálé, dokonale suché elegantní šampaňské, svým způsobem víno o ještě jeden rozměr bohatší než Grande Cuvée a evokující variaci na velké tiché červené burgundské. Alespoň pro mne se toto růžové řadí mezi to nejlepší, co v Champagne můžete najít. Krug ovšem nabízí i několik dalších vín, v kvalitě nejméně srovnatelné a v určitých ohledech i vyšší, respektive vína něčím vyloženě specifická. Jde především o vína ročníková, opět promyšlené směsi z mnoha poloh a desítek různých vín, ale vždy jen jednoho ročníku a připravovaná pouze tehdy, pokud tento dovolí připravit víno špičkové, vždy sestavené tak, aby plně odráželo jeho charakter. Pokud se vám podaří narazit ještě na ročník 1996, pak neváhejte, lepší vína v Champagne vznikají jen výjimečně. Starší velké

17.5.2013 17:35:17

PN001320

96-103 reportaz.indd 101

17.5.2013 17:35:22

STRANA 102

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Ve zvláštním kokonu jsme poslouchali zvuky Champagne, sledovali projekci nalévání a připadali si jako uvnitř sklenky.

Každé Champagne má svůj unikátní zvuk, další rozměr k barvě, vůni a chuti.

96-103 reportaz.indd 102

ročníky v momentě, kdy po delším zrání ve sklepích vstoupí do nové odlišné fáze projevu, Krug uvolňuje jako součást tzv. Krug Collection, nyní je to ročník 1989. A pak jsou zde dvě speciality – Clos du Mesnil a Clos d’Ambonnay. Tato vína vznikají vlastně mnohem jednodušeji než ostatní produkce Krugu. Jde totiž vždy o hrozny jednoho ročníku, jedné jediné vinice a pouze jedné odrůdy. Zdí ohrazené Clos du Mesnil, 1,84 ha vinice v srdci obce Mesnil-sur-Oger, produkuje hrozny odrůdy Chardonnay. Výsledná vína jsou neuvěřitelně svěží a přitom vyzrálá, komplexní, bohatá, možná trochu přísná, s obrovským potenciálem zrát. Clos d’Ambonnay, zde již pouhých 0,68 ha, nabízí naopak pohled na čistou odrůdu Pinot Noir. Při pohledu na maličký, zídkou ohrazený pozemek, se sklenkou Clos d’Ambonnay 1998 v ruce a s možností nechat si kdykoliv dolít, jsem se jen těžko ubránil myšlenkám na to, že existuje jen pár tisíc lahví, z nichž každá atakuje cenu čtyřiceti tisíc korun. Samotné víno, alespoň pro mne, kvalitou nějak výrazně nepřekračovalo jejich dostupnější vína, což je ale spíše důkazem netypicky vysoké kvality Grande Cuvée a „běžných“ ročníkových vín, kterou lze překonat jen těžko. Je ale téměř neuvěřitelné, jak je-

diný dokonalý terroir a moment v čase, malá vinice na perfektním místě v ideálním ročníku, dokáže nabídnout stejnou nebo větší komplexitu než měsíce složitého míchání desítek a stovek jednotlivých vín. Clos du Mesnil a Clos d’Ambonnay jsou jedny z nejdokonalejších vyjádření moci přírody, kterou v Champagne můžete najít, vždy ale s jasným dotykem umu sklepmistrů a jejich stylu, který – ač postupy jsou jasné a teoreticky napodobitelné – prakticky nikdo zkopírovat nedokázal. CUVÉE JAKO OPERA Neročníková cuvée jsou trochu jako opera. Noty a text sice zůstávají vždy stejné, ale každé představení je trochu jiné, s desítkami a stovkami jednotlivých umělců tvořících jeden monumentální celek, vždy stejný, a přece pokaždé trochu odlišný. Ročníková vína a vína z jednotlivých vinic jsou sólovým vystoupením klavíristy, vždy vyjádřením charakteru jednoho roku a místa. Aby nám Krug ještě lépe představil svou filozofii, kvalitu vín, plány do budoucna a dokonale demonstroval svá hudební přirovnání, uspořádal výjimečnou akci v pařížském Palais Garnier, slavném operním domě, který dává jméno celému devátému obvodu Paříže. Očekávali jsme,

17.5.2013 17:35:22

STRANA 103

korzujĂce ve smokinzĂch a velkĂ˝ch veÄ?ernĂch monumentĂĄlnĂm Grand Foyer, mnohĂŠ. Tak trochu ve stopĂĄch Fantoma opery jsme sestoupili do technickĂŠho podzemĂ budovy, mezi kabelĂĄĹž, vzduchotechniku a hrubĂŠ zdi, k rezervoĂĄru postavenĂŠmu k boji s podzemnĂ vodou. Zde jsme byli zatopeni, ne doslova, ale takĂŠ nejen obraznÄ&#x203A;. Ve zvlĂĄĹĄtnĂm kokonu, dĂle mladĂŠ designĂŠrky Ionny Vautrin, jsme sledovali efektnĂ projekci nalĂŠvĂĄnĂ Champagne a pĹ&#x2122;ipadali si jako uvnitĹ&#x2122; sklenky. I dĂky speciĂĄlnĂ muĹĄli, kterou kaĹždĂ˝ z nĂĄs poslouchal zesĂlenĂŠ zvuky ĹĄumÄ&#x203A;nĂ ve vlastnĂ sklence Krugu. KaĹždĂŠ Champagne mĂĄ svĹŻj unikĂĄtnĂ zvuk, dalĹĄĂ rozmÄ&#x203A;r k barvÄ&#x203A;, vĹŻni a chuti. DalĹĄĂ hudebnĂ rozmÄ&#x203A;r pĹ&#x2122;inesl Stephen Ridley, nadÄ&#x203A;jnĂ˝ britskĂ˝ pianista, kterĂ˝ ke kaĹždĂŠmu vĂnu zahrĂĄl odpovĂdajĂcĂ skladbu. SnoubenĂ vĂna, jĂdla a hudby bylo takĹ&#x2122;ka dokonalĂŠ a neuvÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;itelnÄ&#x203A; zĂĄbavnĂŠ, luxusnĂ pĹ&#x2122;Ăbory a servis v pĹ&#x2122;ĂkrĂŠm roz-

poru s prostorem, ve kterĂŠm jsme sedÄ&#x203A;li. EnergickĂŠ klavĂrnĂ sĂłlo v podobÄ&#x203A; Folsom Prison Blues Johnnyho Cashe v kombinaci s Krug 1998 pro mne zĹŻstane nezapomenutelnĂ˝m ĹživotnĂm zĂĄĹžitkem. Krug Lovers â&#x20AC;&#x201C; ti, kteĹ&#x2122;Ă milujĂ produkci tohoto ĹĄampaĹ&#x2C6;skĂŠho domu â&#x20AC;&#x201C;, majĂ na webovĂ˝ch strĂĄnkĂĄch vyhrazenu celou velkou sekci. A neustĂĄle pĹ&#x2122;ibĂ˝vajĂ novĂ. Je tak snadnĂŠ Krugu propadnout! Svou prvnĂ sklenku a moment, ve kterĂŠm jste ji s nÄ&#x203A;kĂ˝m sdĂleli, nejspĂĹĄe nikdy nezapomenete. NezapomnÄ&#x203A;la ji Ionna Vautrin, nezapomnÄ&#x203A;l ji Stephen Ridley a ani JĂŠrĂ´me Bigot, nonkonformnĂ kuchaĹ&#x2122; samouk, kterĂ˝ pro nĂĄs vaĹ&#x2122;il v rodinnĂŠ kuchyni sĂdla vinaĹ&#x2122;stvĂ. Krug se nĂĄs nesnaĹžil omĂĄmit slavnĂ˝mi jmĂŠny a kuchaĹ&#x2122;i s hvÄ&#x203A;zdami Michelin, ale pĹ&#x2122;edstavil mladĂŠ talenty a milovnĂky svĂŠ produkce. Na nekritickĂŠ omĂĄmenĂ nĂĄs vĹĄech by vĹĄak bĂ˝valo staÄ?ilo jedinĂŠ â&#x20AC;&#x201C; obsah sklenek, dotĂ˝kajĂcĂch se vinaĹ&#x2122;skĂŠ dokonalosti.

NeroÄ?nĂkovĂĄ cuvĂŠe jsou jako opera. Noty a text zĹŻstĂĄvajĂ stejnĂŠ, ale kaĹždĂŠ pĹ&#x2122;edstavenĂ je trochu jinĂŠ.

! "

! ! " " !

INZERCE

PN001285-3

96-103 reportaz.indd 103

17.5.2013 17:35:24

STRANA 104

autoview rozhovor

proč pročne?! ne?!– –KVĚTEN DUBEN 2013

Elektrobávo

Pětkové BMW řídil znovu po dvaceti letech. Své dojmy z moderního hybridu nám popsal ředitel privátního bankovnictví UniCredit Bank a špičkový vzpěrač Raymond Kopka.

104-105 auto.indd 104

voje první a zatím poslední pětkové BMW jsem dostal jako firemní vůz, když jsem pracoval v managementu jedné společnosti v Londýně. Jsem sice původem ze Slovenska, ale když mi bylo patnáct let, moje matka i s námi dětmi emigrovala v roce 1987 za svým druhým manželem do Velké Británie. V tom věku bylo těžké začínat v novém místě. Navíc jsem byl už tehdy úspěšný vzpěrač a pomýšlel víc na kariéru ve sportu než finančnictví. Ale povedlo se mi oboje. Poté, co jsem si ve vzpírání splnil svůj sen a dostal se na olympiádu do Barcelony, jsme se s ženou a dětmi odstěhovali zpět na Slovensko. Jelikož mám dnes v UniCredit Bank na starosti privátní bankovnictví jak v Česku, tak na Slovensku, strávím cestováním skutečně hodně času. Pondělí až čtvrtek jsem v Praze, v pátek v Bratislavě, o víkendu s rodinou v Nitře. Na pracovní cesty používám Hondu Legend, reprezentativní auto vyrobené v Tokiu, které jsem si nechal dovézt před dvěma lety.

Pak mám v garáži historického miláčka Mercedes CL420 a na rekreační ježdění s manželkou o volném čase využíváme čtyřdveřový Jeep Wrangler v kabrio verzi. A protože máme tři děti, jako hlavní rodinné auto nám slouží bezpečný šestilitr Cadillac Escalade. Mám prostě rád vozy, které nejsou tuctové. Když porovnávám pětkové BMW dnes a před dvaceti lety, kdy jsem ho sám řídil, je to úplně jiný vesmír, co se týká designu. Baví mě, že BMW stále nechává naklonění středního panelu k řidičovi a i některé základní ovládací prvky jsou v nové verzi stále tam, kde byly i u starého modelu. Auto jsem tak mohl testovat intuitivně a musím říct, že ergonomicky je dobře stavěné. Protože jsem v Praze jen pár měsíců, vyzkoušel jsem i navigační systém – je velmi dobrý. Bavil mě digitální displej projektovaný na předním skle. Audio už jsem slyšel lepší, ale je pravda, že jsem ho v testovaném voze nijak neladil. Bavila mě jednoduchá konektivita s iPhonem a jeho perfektní vyobrazení na středním displeji.

17.5.2013 17:38:56

STRANA 105

Ĺ&#x2122;idiÄ?:

auto:

Raymond Kopka Funkce: Ĺ&#x2122;editel privĂĄtnĂho bankovnictvĂ UniCredit Bank pro Ä&#x152;R a SR PrvnĂ auto: Ford Fiesta SouÄ?asnĂŠ auto: Honda Legend, Cadillac Escalade JakĂ˝ je Ĺ&#x2122;idiÄ?? RychlĂ˝ a zĂĄroveĹ&#x2C6; opatrnĂ˝, co rozmĂ˝ĹĄlĂ dvÄ&#x203A; zatĂĄÄ?ky dopĹ&#x2122;edu.

BMW ActiveHybrid 5 VĂ˝kon: 225 kW (306 konĂ) ToÄ?ivĂ˝ moment: 450 Nm ZrychlenĂ: 5,9 s MaximĂĄlnĂ rychlost: 250 km/h SpotĹ&#x2122;eba: 6.4â&#x20AC;&#x201C;7.0 l / 100 km RozmÄ&#x203A;ry: 4899 x 2094 x 1464 Cena testovanĂŠho vozu: 2 117 626 KÄ?

ParkovacĂ kamera je perfektnĂ ze vĹĄech ĂşhlĹŻ, krĂĄsnÄ&#x203A; naviguje pĹ&#x2122;i couvĂĄnĂ. MyslĂm si, Ĺže s blĂĹžĂcĂm se lĂŠtem Ä?lovÄ&#x203A;k Ä?Ăm dĂĄl vĂc ocenĂ moĹžnost zapnutĂ klimatizace nÄ&#x203A;kolik minut pĹ&#x2122;ed tĂm, neĹž do auta nastoupĂ. TakovĂĄ funkce se mi u tohoto BMW lĂbĂ. Jsem takĂŠ pozitivnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ekvapenĂ˝, Ĺže uĹž v pÄ&#x203A;tkovĂŠ Ĺ&#x2122;adÄ&#x203A; je elektricky otevĂratelnĂ˝ kufr. JedinĂŠ, co jsem chvĂli hledal, bylo otevĂrĂĄnĂ tankovacĂ nĂĄdrĹže, kterĂŠ jsem zvyklĂ˝ mĂt uvnitĹ&#x2122; auta. OÄ?ekĂĄval bych takĂŠ automatickĂŠ dovĂrĂĄnĂ dveĹ&#x2122;Ă. Z jĂzdnĂch vlastnostĂ zmĂnĂm zrychlenĂ. Z nuly na sto vĹŻz vystĹ&#x2122;elĂ za necelĂ˝ch ĹĄest vteĹ&#x2122;in. AkorĂĄt je tak ĹživĂ˝, Ĺže se mi ho podaĹ&#x2122;ilo dvakrĂĄt dostat do takovĂŠho minismyku Ă la japonskĂŠ driftovĂĄnĂ, na coĹž nejsem od svĂŠ Ä?tyĹ&#x2122;kolky zvyklĂ˝, protoĹže ta drĹžĂ na silnici jako pĹ&#x2122;ilepenĂĄ. DĂky vyuĹžĂvĂĄnĂ elektropohonu pĹ&#x2122;i menĹĄĂch rychlostech mĂĄ vĹŻz menĹĄĂ spotĹ&#x2122;ebu ve mÄ&#x203A;stÄ&#x203A; neĹž mimo mÄ&#x203A;sto. Ĺ&#x2DC;ekl bych, Ĺže proto je tato verze v hybridu pro mÄ&#x203A;stskĂŠ lidi. Pro mĹŻj styl jĂzdy a delĹĄĂ vzdĂĄlenosti je proto ideĂĄlnÄ&#x203A;jĹĄĂ nÄ&#x203A;jakĂ˝ turbo diesel. Pro manaĹžera, kterĂ˝ chce sĂĄm Ĺ&#x2122;Ădit, je BMW 5 ideĂĄlnĂ auto, zato jako ĹĄofĂŠrskĂŠ auto je jistÄ&#x203A; lepĹĄĂ sedmiÄ?kovĂĄ Ĺ&#x2122;ada, kde je vĂce mĂsta vzadu. SĂĄm jsem o nĂĄkupu BMW vĹždy pĹ&#x2122;emĂ˝ĹĄlel, ale potĹ&#x2122;ebuji Ä?tyĹ&#x2122;kolku a mĂĄm tĹ&#x2122;i dÄ&#x203A;ti, takĹže mi u nÄ&#x203A;meckĂŠ znaÄ?ky chybÄ&#x203A;lo velkĂŠ auto. Pro svoji velkou rodinu prostÄ&#x203A; potĹ&#x2122;ebuji malĂ˝ rodinnĂ˝ autobus.

INZERCE

PN001223-1

104-105 auto.indd 105

17.5.2013 17:39:02

ikona

STRANA 106

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Ostrý byznys I švýcarský nůž zažil po 11. září ohromnou krizi. Ale ta už je pryč. Carl Elsener z rodiny slavných nožířů totiž znovu nabrousil břitvu značky Victorinox.

TEXT: Petra PAŘÍKOVÁ – FOTO: Kurt REICHENBACH

ěstečko Schwyz ve středním Švýcarku se pyšní nejen tím, že dalo jméno celé alpské zemi. Pod vrcholky skalnatých monumentů se tu vyrábí i slavné švýcarské armádní nože. V továrním domku v Ibachu se stále určitá část z celkem 350 různých modelů kapesních nožíků značky Victorinox skládá ručně. Carl Elsener mladší, prapravnuk zakladatele, mluví klidně, ale důrazně. Jeho němčina má hrdelně zpěvavý švýcarský přízvuk. Když však rodák z Ibachu přejde do místní swytzerdütsch, těžko už mu člověk porozumí něco víc než tradiční švýcarský pozdrav „Grüezi“ nebo „Hoj“. „Je důležité, aby měl člověk správný nůž na správném místě,“ říká Elsener. Je podle něj zbytečné tahat do hor nůž, který má deset funkcí, když v nich potřebujete jen uříznout salám nebo chleba. „Už nejde o to, aby byly nože ostřejší nebo lehčí. Jde o to, aby přesně odpovídaly konkrétním situacím, kdy je člověk používá,“ vysvětluje majitel firmy a milovník horských túr. Proto třeba značka přišla na trh s nožem pro golfové nadšence nebo městským modelem s USB se stogigovou pamětí. Elsener sám má několik švýcaráků, s sebou neustále nosí dva z nich. Nůž se silnou bílou LED žárovkou a kuličkovým perem a model Traveller s výškoměrem, barometrem, teploměrem a s hodinkami.

106-107 noze2.indd 106

Loňský rok byl pro firmu jedním z nejlepších v historii. Dosáhla obratu více než 10 miliard korun, a téměř tak dotáhla předkrizovou úroveň. Před jedenácti lety ale její nožíkářský byznys šlapal ještě lépe. Tržby se sice pohybovaly v mnohem menších číslech, ale firma se tehdy zaměřovala výhradně na kapesní nožíky. Pak ale přišlo 11. září 2011 a bezpečnostní opatření, která nožům nepřála. Ubylo totiž firemních zákazníků, kteří kupovali nožíky jako dárky pro své klienty, kteří s nimi pak nemohli neprošli letištní kontrolou. „To bylo pro naši firmu jedno z nejtěžších období,“ vzpomíná na ne tak dávné momenty. Obrat kapesních nožíků tehdy během pár měsíců poklesl o více než 30 procent. Propouštět Elsener nechtěl – porušil by tak rodinnou filosofii, která nepřipouští propustit zaměstnance z ekonomických důvodů – a tak pro ně dočasně našel práci v okolních regionech. Výroba už dnes zas jede na plné obrátky. Zaměstnanci ibašské továrny si svou první pracovní směnu odpracovávají už od časné čtvrté hodiny. Některé modely se stále dokončují ručně. Z připravených strojem vyrobených kousků nože skládají zaměstnankyně hotové modely jako hamburgery. Plášť, šroubek, první čepel, druhá čepel, nůžky, utáhnout, plášť a je hotovo. Švýcarák je na světě.

17.5.2013 16:38:41

STRANA 107

Carl Elsener, prapravnuk zakladatele značky švýcarského nože, a jeho armáda

106-107 noze2.indd 107

17.5.2013 16:38:45

STRANA 108

hodinky

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Pro detailisty Dokonalost v detailu hledejte u novinek, které švýcarští hodináři představili na veletrhu v Basileji. TEXT: Jan BABKA

108-109 hodinky.indd 108

Hodinky Emergency II značky BREITLING jsou určeny dobrodruhům. V případě nebezpečí vás díky anténě dokážou lokalizovat kdekoliv na světě.

Inovovaná verze modelu Gondolo od PATEK PHILIPPE zaujme precizním klasickým tvarem pouzdra a modrým čísleníkem. Prodává Carollinum.

JAQUET DROZ představil umělecké modely. Tento má věčný kalendář s vlnitými retrográdními ručkami a ukazatel fáze měsíce. Prodává Klenotnictví Dušák.

Hodinky BREGUET Classique Chronométrie se vyznačují nejen přesností, ale i nádherným klasickým číselníkem a modrými ručkami. Prodává Klenotnictví Dušák.

Futuristické MP-05 LaFerrari od HUBLOT vydrží rekordních 50 dní bez ručního nátahu. Jsou sestaveny z 637 součástek, pouzdro je z černého titanu.

Hodinky Sedna z řady OMEGA Constellation v retro designu a ze speciálního Sedna zlata, které je patentovanou kombinací zlata, mědi a palladia.

18.5.2013 10:13:37

STRANA 109

Model TAG HEUER Carrera vytvoĹ&#x2122;il Jack Heuer pĹ&#x2122;ed padesĂĄti lety. K tomuto vĂ˝roÄ?Ă uvedla firma novĂŠ verze chronografĹŻ s typickĂ˝m sportovnĂm designem.

StokusovĂĄ limitovanĂĄ edice L.U.C Engine One H mĂĄ hodinovĂ˝ strojek s tourbillonem a s certifikacĂ pĹ&#x2122;esnosti COSC.

VĂ˝raznÄ&#x203A; maskulinnĂ rĂĄz dodal LOUIS VUITTON svĂ˝m modelĹŻm hodinek Tambour v Ĺ&#x2122;adÄ&#x203A; ĂŠVolution. OcelovĂŠ hodinky majĂ ukazatel Ä?asu v druhĂŠ Ä?asovĂŠ zĂłnÄ&#x203A;.

Ä&#x152;erno-modrĂŠ ROLEX Oyster Perpetual GMT-Master II z oceli jsou dostupnÄ&#x203A;jĹĄĂ variantou hodinek u tĂŠto znaÄ?ky. ProdĂĄvĂĄ Carollinum.

INZERCE PN001314

$ !

! & ! """ # %

108-109 hodinky.indd 109

18.5.2013 10:14:21

parfémy

STRANA 110

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Kvalitní materiál Kůže, kov, kameny. Svět parfémů nejsou jen kytičky a koření, ale i „neživé“ ingredience, které vás obklopují doma. Jejich charakter je přitom stejně, ne-li více, osobitý. TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ

KOVOVÝ CHLAD

KŘESLO Z PÁNSKÉHO KLUBU VŮNĚ: Christian Dior La Collection Privée Leather Oud PARFUMÉR: François Demachy INGREDIENCE: kardamom, hřebíček, dřevo oud, kůže, bříza, vetiver, včelí vosk, cibet La Collection Privée je, jak název napovídá, kolekce exkluzivních parfémů, které nenajdete nikde jinde než v buticích značky Christian Dior. Hlavní parfumér François Demachy dostal volnou ruku a vznikla desítka vůní, které jsou oproti klasickým parfémům od Diora o třídu výše. My jsme vybrali pánský parfém Leather Oud, který v sobě snoubí dvě hlavní ingredience – kůži a dřevo oud, jednu z nejtajemnějších a nejdražších ingrediencí vůbec, kterou milují v arabských zemích a postupně jejímu kouzlu propadá i západní svět. Jedná se o agarové dřevo, které je napadeno cizopasnou houbou, z jehož mízy se ingredience získává. Voní specificky – kouřově, tmavohnědě, sametově. Přidejte k tomu vůni kůže, nahořklou břízu a nasládlost medu a máte plnou, přitažlivou a přitom neuvěřitelně mužnou vůni. Jako kdybyste přičichli ke starému koženému křeslu v hodně luxusním baru s dřevěným obložením někde v Maroku, ve kterém seděl hrdina románu od Hemingwaye.

110-111 parfem.indd Odd1:110

VŮNĚ: Andrea Maack Craft PARFUMÉR: neznámý INGREDIENCE: aldehydy, elemi, kovové tóny, led, cedrové dřevo, pačuli Andrea Maack je vizuální umělkyně z islandského Reykjavíku, která věří, že parfém je stejně hodnotné umění jako krásný obraz či symfonie. A tak si vytvořila svoje vlastní, kterými původně doprovázela své výstavy. Jsou stejně minimalistické a čisté jako její černobílé obrazy. Vůně Craft je ze začátku ostrá a chladná jako vítr, který se prohání opuštěnou islandskou vesnicí. Jako by pocházel z nějaké vzdálené robotické budoucnosti. Jenže pak kovová ostrost a chlad odezní a parfém se otevře v celé své kráse. Je vřelý, ale přitom stále svěží a projasněný. Zřejmě je to zásluha pryskyřice elemi, která má lehounký citrusový nádech. Dejte mu pár minut a z chladného kusu ledu se stane krásná, plná a přitom nevtíravá vůně, ke které budete chtít neustále přičichnout. Jako když zmražený kus ledu odhalí nějaký tajemný vnitřní plamen. Seženete ho v butiku Dusni3.

VELKÁ NEZNÁMÁ VŮNĚ: Comme des Garçons Odeur 53 PARFUMÉR: neznámý INGREDIENCE: ozon, kámen, čerstvě posečená tráva, písek, kovové tóny, S touto vůní, která byla na trh uvedena už v roce 1998, by se mohla hrát zábavná společenská hra. Každý v ní totiž cítí něco úplně jiného. Ona to vlastně ani žádná vůně v tradičním slova smyslu není. Jak voní kámen? Jak voní rozpálená žárovka? A takových antiingrediencí je v celém parfému hned 53. Takže začnu první kolo oné hry a podělím se o to, co parfém připomínal mně. Trochu zaprášenou zahřátou kovovou poličku, prádlo, které zůstalo o fous déle v sušičce, a kamínek usušený v písku, na kterém ulpěla slanost mořské vody. Něco mezi tím vším. Přestože je plný takových bizarností, nečekejte žádnou intenzivní vůni, která vás praští do nosu a rozskřípe zuby. Je až překvapivě subtilní a nenápadný a musíte opravdu chtít, abyste ho ucítili. Pokud si chcete vyzkoušet onu hru doslova na vlastní kůži, zajděte do parfumerie Ingredients.

18.5.2013 11:39:14

-4

ƤFNFTMOÃ LWBMJUB [QSBDPWBOÃ EP QPTMFEOÎIP EFUBJMV

7ZTPLÊ QPTUFMF B MPßOÎ QSÃEMP SFOPNPWBOÝDI TWǇUPWÝDI [OBǁFL OBCÎ[Î -6963: 4-&&1*/( TIPXSPPN -4 ,PSVOOÎ 7JOPISBEZ m 1SBIB UFM FNBJM JOGP!QVMMNBO D[ XXX QPTUFMF MT D[ XXX QVMMNBO D[ PN001308

-4 JOEE 110-111 parfem.indd Odd1:111

18.5.2013 11:39:30

zoom

STRANA 112

proÄ? ne?! â&#x20AC;&#x201C; KVÄ&#x161;TEN 2013

Zbrusu novĂ˝ tvar kabelky navrhl pro mĂłdnĂ dĹŻm Christian Dior kreativnĂ Ĺ&#x2122;editel Raf Simons. PostrannĂ zapĂnĂĄnĂ pĹ&#x2122;ipomĂnĂĄ detail ikonickĂŠho saka Bar, po nÄ&#x203A;mĹž kabelka nese i svĂŠ jmĂŠno. Cena 77 000 KÄ?, prodĂĄvĂĄ DIOR.

InspiracĂ pro novou kolekci ĹĄperkĹŻ znaÄ?ky Cartier se stala PaĹ&#x2122;ĂĹž a jejĂ stylovĂŠ obyvatelky. Vznikl tak i tento prsten s vĂ˝raznĂ˝m grafickĂ˝m zpracovĂĄnĂm pĹ&#x2122;ipomĂnajĂcĂm obdobĂ art deca. RĹŻĹžovĂŠ zlato, ametyst, hematit, bĂlĂŠ diamanty a zĂĄhnÄ&#x203A;da se opakujĂ i na nĂĄramku a nĂĄhrdelnĂku. Cena 535 000 KÄ?, prodĂĄvĂĄ CARTIER.

ZnaÄ?ka Montblanc podporuje ĂşsilĂ UNICEF umoĹžnit dÄ&#x203A;tem nauÄ?it se Ä?Ăst a psĂĄt. Vznikla proto i speciĂĄlnĂ edice per MeisterstĂźck, vyrĂĄbÄ&#x203A;nĂ˝ch jiĹž od roku 1924. VrĹĄek vĂÄ?ka je dekorovĂĄn krouĹžkem symbolickĂ˝ch cihel, kterĂŠ pĹ&#x2122;edstavujĂ pĹ&#x2122;ĂspÄ&#x203A;vek kaĹždĂŠho jednotlivce na lepĹĄĂ budoucnost dÄ&#x203A;tĂ. KaĹždĂ˝ kus v kolekci Signature for Good je oznaÄ?en unikĂĄtnĂm sĂŠriovĂ˝m Ä?Ăslem, modrĂ˝ safĂr pak odkazuje k barvĂĄm UNICEF. Deset procent z ceny kaĹždĂŠho prodanĂŠho pera putuje na konto projektu Signature for Good. Cena 16 650 KÄ?, prodĂĄvĂĄ MONTBLANC.

PN001263

INZERCE

112-114zoom.indd 112

" # !

18.5.2013 11:36:18

STRANA 113

NĂĄvrhĂĄĹ&#x2122; Pierre Hardy vytvoĹ&#x2122;il pro francouzskou znaÄ?ku Nars kolekci tvĂĄĹ&#x2122;enek se svĂ˝m typickĂ˝m grafickĂ˝m vzorem. Cena 1190 KÄ?, prodĂĄvĂĄ exkluzivnÄ&#x203A; SEPHORA.

KvÄ&#x203A;ten je lĂĄsky Ä?as. Vyberte si tedy z naĹĄich novinek a darujte je sobÄ&#x203A; nebo svĂ˝m blĂzkĂ˝m. Jen tak, z Ä?istĂŠ lĂĄsky.

JednoduchĂŠ dĂĄmskĂŠ mokasĂny tohoto stĹ&#x2122;ihu jsou aktuĂĄlnĂm trendem v dĂĄmskĂŠ obuvi. Cena 8320 KÄ?, prodĂĄvĂĄ PAĹ&#x2DC;Ă?Ĺ˝SKĂ 13.

PĂĄnskĂ˝ koĹženĂ˝ nĂĄramek z jarnĂ kolekce znaÄ?ky Salvatore Ferragamo. Cena 3000 KÄ?, prodĂĄvĂĄ SALVATORE FERRAGAMO.

PN001322

PN001263

INZERCE

113

112-114zoom.indd

18.5.2013 11:36:47

STRANA 114

zoom

proč ne?! – KVĚTEN 2013

Gelový krém Total Perfector od značky Biotherm cílí na problémy, které trápí muže všeho věku a všech typů pleti, jako je hrubá pokožka, nejednotný odstín a viditelné póry. Cena 1260 Kč, prodávají vybrané parfumerie a drogerie.

Dámské šaty z probarvované krajky značky Valentino okamžitě přivolají jarní počasí. Cena 89 110 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 17.

adresář

112-114zoom.indd 114

Diamantová brož s ústředním žlutým diamantem je z kolekce Ziegfeld, kterou klenotníci Tiffany & Co. vytvořili ku příležitosti nové filmové adaptace americké klasiky Velký Gatsby. Motiv sedmikrásky odkazuje k hlavní hrdince Daisy, osudové Gatsbyho lásce. Cena 1 322 000 Kč, prodává TIFFANY & CO.

AGENT PROVOCATEUR, Pařížská ížská 12, Praha 1, tel.: 222 310 231; ARTĚL, Celetná 29,

Jungmannova 30, Praha 1, tel.: 224 934 402; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.:

Praha 1, tel.: 224 815 085; BACCARAT, CARAT, U Prašné brány 2, Praha 1, tel.: 734 595 685; BANG

224 812 774; LUXURY OFFICE, Pánská pasáž - Ovocný trh 12, Praha 1, tel.: 222 361 611;

& OLUFSEN, Jáchymova 1, Praha aha 1, tel.: 224 811 234; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1, tel.:

MONTBLANC, Pařížská 9, Praha 1, tel.: 221 771 670; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608;

221 709 000; CIGARS & WINES, 12, Praha 11, tel tel.:: 777 864 686; S Pánská pasáž - Ovocný trh 12

PAŘÍŽSKÁ 17, 17 Praha 1, 1 tel.: tel : 222 320 260; PRIM, PRIM Pánská pasáž - Ovocný trh 12, 12 Praha 1, 1 tel.: tel :

DIOR, Pařížská 4, Praha 1, tel.: 222 310 134; DUSNI 3 CONCEPT, Dušní 3, Praha 1, tel.: 234

774 877 090; PROFIMED, www.profimed.cz; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha

095 870/871; FLAMANT, Slovanský dům, Na Příkopě 22, Praha 1, tel.: 221 451 790; HERMES,

1, tel.:224 814 779; SEPHORA, www.sephora.cz; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE,

Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; INGREDIENTS, Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 224 239 477;

Pařížská 20, Praha 1, tel.: 221 771 677; TIFFANY & CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966;

KORRES, pasáž Myslbek, Na Příkopě 19, Praha 1, tel.: 296 150 675; LE PATIO LIFESTYLE,

WEDGWOOD, Vodičkova 28, Praha 1, tel.: 222 314 767

18.5.2013 11:37:24

" " ! ! # ! % ! ! " $ & # ! $

PN001323

pn_titulka_kveten.indd Odd4:3

13.5.2013 16:56:18

PN001241-4

pn_titulka_kveten.indd Odd4:4

13.5.2013 16:56:22