Proc ne?! September 2012

PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN

proč ne?! z á ř í / 2 0 1 2

Aňarchie Theodoru T heod doru Pištěkovi, podzimní módě a britskému punku na počest

PN tit zari 2012.indd 19

17.9.2012 23:03:27

PN001058

PN tit zari 2012.indd 20

17.9.2012 23:03:52

STRANA 3

editorial

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Známka punku

V j Vážené čtenářky, vážení čtenáři, A

nemusíte „nosit holinky naruby“ anebo si „kohoutí hnát zapíchnout do huby“, jak zpívá legendární kapela Visací zámek ve svém songu Známka punku. Ale kdybyste tento měsíc jen trošku dokázali rebelovat proti šedi české módní uniformity, bylo by to skvělé.

Osobnosti z módního čísla našeho magazínu vám budou příkladem, že se nemusíte bát trošku zazlobit.

v

Herečka a jediná skutečná česká hvězda Aňa Geislerová vás provede svými mírně anarchistickými úvahami o světě červených koberců, luxusních rób, skandinávských tepláků a zakázaných podpatků bot své čtyřleté dcery.

v

A

Výtvarník Theodor Pištěk, držitel Oscara za kostýmy k filmu Amadeus, se brzy dožije osmdesátky, a tak jsme na jeho počest připravili sérii fotografií nezapomenutelných kostýmů z filmů jako Pan Tau, Arabela nebo Markéta Lazarová. A mistr Pištěk v rozhovoru na oplátku zavzpomínal, jaké to bylo, když nakupoval materiál na své kostýmy ve speciální prodejně pro manželky komunistických papalášů, a jak se kvůli jeho umění pořádaly v Americe divoké oslavy, zatímco doma na něj na letišti čekala jen manželka a děti.

V

A jelikož punk je srdeční záležitost Britů, zamířili jsme také do Londýna, konkrétně za designérkou Zandrou Rhodes, která navrhovala šaty jak pro princeznu Dianu, tak pro Freddieho Mercuryho. Dáma je to nepřehlédnutelná. Babička s růžovou hlavou dokazuje, že když je někdo rebelem, zůstane to v něm navždycky. Prostě punk`s not dead.

Příjemné čtení vám přeje Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

PN moda 3-9 obsah.indd 3

21.9.2012 5:07:44

PN001146-1

PN moda 3-9 obsah.indd 4

21.9.2012 5:07:46

obsah

STRANA 5

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Hvězda: Aňa Geislerová – 10 Talentovaná herečka a módní anarchistka píše o tom, jaké to bylo navrhovat vlastní kolekci i proč má někdy ráda nekvalitní věci.

Rozhovor: Theodor Pištěk – 14 Interview se slavným výtvarníkem doplňují nádherné fotografie jeho nejznámějších kostýmů od Salima Issy a Štěpánky Stein.

Styl: Power dressing – 26 62

Naučte se deset zásad oblékání, díky nimž si vám podřízení již nedovolí odmlouvat.

Úhel pohledu: Zandra Rhodes – 32 Veronika Miškovská se vypravila do Londýna za módní návrhářkou, která patří mezi nejvýraznější osobnosti britské módní scény.

Fashion story: Paranoid Android – 38 To nejlepší z podzimních kolekcí nafotila Nikola Šrajerová. k dostání každý měsíc jako příloha deníku

14

Storyboard: Jak utkat dech – 46 Jak se vyrábí ty nejjemnější látky na pánské košile?

Menu: Fenomén bistro – 52 Šéfredaktor Hospodářských no novin: i Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, Head of Magazine Sales, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Zuzana VLNASOVÁ, tel.: +420 233 071 707 mobil: +420 733 616 944 zuzana.vlnasová@economia.cz Jana HRYZÁKOVÁ, tel.: + 420 233 071 288 mobil.: + 420 731 124 686 email: jana.hryzakova@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Foodkritička Petra Pospěchová pátrala v Paříži po těch nejútulnějších bistrech s dokonalou kuchyní.

Fotostory: Podívej se... – 58 Luxusní kabelky pod vedením stylistky Kláry Tománkové.

Šperky: Kamenné slunce – 62 Jeden z nejvzácnějších diamantů na světě patří šperkařskému domu Tiffany. Jaký je jeho příběh?

Cesta: Lamu – 68 Lucie Tvarůžková odhaluje krásy malého ostrova u pobřeží Keni.

Autoview: Lexus GS – 74 Martin Kosobud, ředitel privátního bankovnictví, si vyzkoušel nový typ Lexusu.

Look, Hodinky a Zoom – 76 Kosmetická rubrika tentokrát speciálně pro pány, Hodinky pro dámy a Zoom pro všechny, kdo mají rádi krásné věci.

38

Východ očima západu: Markéta Kratochvílová – 82 Cestovatelský dotazník pro fotografku a manželku jazzmana Martina Kratochvíla.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Aňa Geislerová na fotografii Davida Tureckého v uniformě Hradní stráže podle návrhu Theodora Pištěka z roku 1990. Make-up: Eva Schwarzová

PN moda 3-9 obsah.indd 5

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

78

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

21.9.2012 5:07:49

PN001059-3

PN moda 3-9 obsah.indd 6

21.9.2012 5:08:31

PN moda 3-9 obsah.indd 7

21.9.2012 5:08:32

PN001158-2

PN moda 3-9 obsah.indd 8

21.9.2012 5:08:33

PN moda 3-9 obsah.indd 9

21.9.2012 5:08:34

STRANA 10

hvězda

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Aňarchie TEXT: Aňa GEISLEROVÁ – FOTO: David TURECKÝ

Aňa Geislerová ve vlastním velbloudím kabátu Pietro Filipi a slavnostní vojenské čepici

PN moda 10-12 anarchie.indd 10

21.9.2012 1:20:24

STRANA 11

B

ýt módním vzorem? Nevím, jestli jím mám být právě já, ale baví mě všechno, co se točí kolem módy, módní fotografie i lidí kolem módního byznysu. Nejspíš v tom bude skryt i lehký narcismus, přiznávám, protože focení a oblékání je hodně o egu.

Moje první „módní fotky“ vznikly u Tona Stana – všiml si nás se sestrou Lelou na nějaké umělecké akci. Chodily jsme tehdy hodně divně oblékané do různých starých velkých anebo pletených věcí. I když musím říct, že větším iniciátorem té originality byla sestra, já se jen svezla s ní.

Můj styl občas ovlivňovali i moji partneři. Jeden z nich například těžce nesl, že při oblékání pořád řeším intelektuální pojetí, že ze všeho, co mám na sobě, by měla vyzařovat moje osobnost. A nepokrytě mě manipuloval do stylu, kterému jsem říkala taneční skupina UNO. Oblékám se pořád nějak jinak. Pořád je v tom vývoj. Občas jsem se oblékala tak, aby si všichni mysleli, že jsem veselá.

Jindy jsem zase chtěla vypadat ženštěji, a tak jsem nosila dlouhé šaty. Asi podvědomě pracuju s tím, jaké chci v lidech okolo sebe vzbudit emoce, a někdy se podle toho oblékám. To souvisí s tím, že jsem profesí herečka.

PROČ MI DĚLAJÍ KRUHY POD OČIMA? Příležitost vzít si na sebe nádherné šaty samozřejmě může přijít i ve filmu. A já bych si docela ráda někdy střihla roli extravagantní bohaté ikony. Jenže filmy s pompézními kostýmy se mi vyhýbají. Možná už se ani netočí. Snad jedinkrát v životě jsem v seriálu hrála hodně bohatou hraběnku, to jsem měla nádherné secesní kostýmy, originální z té doby. A dál? Vzpomínám si už jen na královnu skřítků, to jsem byla obalená listím. Jinak hraju spíš samé sociální případy. Teď zrovna točím s Honzou Hřebejkem nový film Líbánky, a tak jsem šťastná, když můžu mít drdol a díky roli nevěsty dokonce i lesk na rty! Jinak je to vážně „utrpení“. Říkám si, proč zrovna mě ve filmu pořád mastí vlasy a dělají kruhy pod očima? Ale třeba ta moje „princeznovská role“ ještě někdy přijde...

S DOLAREM NA KRKU S módou se samozřejmě setkávám i na různých společenských akcích. Ano, li-

PN moda 10-12 anarchie.indd 11

dé sledují mě, v čem chodím oblečená, ale i já hodně pozoruju, co má kdo na sobě. Nedávno jsem uváděla benefiční aukci pro DOX, kam dorazil profesionální dražebník z New Yorku. Člověk by si na jeho místě představil perfektního gentlemana v kvalitním obleku. Namísto něj proti mně stál pán v obleku podzimní okrové barvy s tenkým růžovým proužkem, růžovou kravatou a hnědými koni na nohou. Vlasy sčesané dozadu, v uších dva kroužky. A k tomu všemu na krku velký řetěz s obrovským symbolem dolaru. Tyjo, říkala jsem si, to tedy není žádná konzerva... Řekl mi, že potřebuju přitáhnout pozornost lidí už před dražbou. (Zdařilo se.) Nejvíc mě pobavil, když celou aukci zahájil prohlášením, že dražba je vždycky jen o ješitnosti, která vám nedovolí nechat vyhrát ty ostatní.

Jako důkaz začal dražit dvoutisícovou bankovku. A lidi šíleli. Prodal ji po desetikorunách za šest tisíc během asi čtyř minut! Prostě mistr se vším všudy, k němuž ten výstřední oblek s obrovským dolarem na krku nakonec přesně sedl.

NĚCO PRO DLOUHÝ I TLUSTÝ Sama jsem několik sezon navrhovala oblečení pro značku Pietro Filipi. Původně mě o nějaké módní nápady požádala jiná firma, která nakonec na český trh nevstoupila. A mně zbyly skici a nápady. Bavila jsem se o tom s holkama na volejbalu, který chodím hrát s kamarádkami ze školky. A jedna z nich povídá: Můj brácha vlastní Pietro Filipi, zkus to u nich. Tak jsme to zkusili.

Všechny návrhy vždycky byly z mojí hlavy. Nechtěla jsem být jen reklamní tvář, která schvaluje cizí věci. Všechny návrhy byly moje, ale bez pomoci technoložky Moniky a šéfky Aleny Loudinové bych si ty obrázky mohla leda tak vystřihnout a nalepit do památníku.

V první kolekci pro Pietro jsem navrhla věci, které bych sama nosila. Ale postupně začali přicházet lidé, že by chtěli něco pro dlouhý nebo pro tlustý, tak jsem to musela uchopit obecněji a myslet na všechny lidi, kteří by moje věci mohli nosit.

Mít vlastní kolekci samozřejmě člověka těší. Byla jsem na sebe pyšná. Jednou jsem třeba letěla na sponzorskou akci do Liverpoolu. Měla jsem s sebou kufr plnej z Prady, akorát že bohužel nepřiletěl. Tak

Větším iniciátorem naší módní originality byla sestra, já se jen svezla s ní.

jsem celou akci absolvovala ve svém velbloudím kabátu z Pietra a džínách. A pár lidí mi řeklo, že se jim ten kabát líbí. „To jsem navrhovala já,“ říkala jsem s hrdostí.

A zároveň se studem, protože prostě nevím, jak se tvářit.

A stejně pyšná jsem byla i ve chvíli, kdy jsem v kavárně poprvé viděla paní oblečenou v „mém kabátě“. Nebo když jsem dostala posledního Českého lva za Nevinnost, měla jsem na sobě svoje šaty z Pietra. Druhý den se patery prodaly, to mě vážně moc potěšilo.

Objevila jsem ale i pocit, který jsem předtím neznala: že se mi může opravdu zkroutit žaludek. Přestože máme v rodině výtvarný talent, nejsem žádná hotová designérka. Pomáhala mi sestra Lela, která je výtvarnice, musela jsem se spoustu věcí naučit od lidí z Pietra a zvyknout si i na jiný režim. Od první skici přes vyrobení vzorků a uvedení na prodejny uplyne v módním světě půlrok. A to je, jako když člověk dlouho vaří, jenže pak už to jídlo nechce sám jíst. U filmu dotočím scénu, je hotová a v ten moment je pryč. Ale zabývat se jedním nápadem delší dobu bylo náročné. Ale na druhou stranu mě bavila ta pravidelnost normální práce. Ráno jsem dala děti do školky a jela do práce.

A špendlila jsem a stříhala.

NÁVRHÁŘKA STELLA Moje děti a móda, to je těžká disciplína.

Snažím se jim v ničem moc nebránit. Syn Bruno oblečení tolik neřeší, ale se Stellou je to každodenní boj. Sice svolí, ať jí něco na sebe vyberu, ale jakmile vezmu do ruky první tričko, začne dělat scény, že to si nevezme. Stella je módní oběť víc než

21.9.2012 1:20:35

STRANA 12

Paní učitelky zakázaly mojí čtyřleté Stelle chodit do školky v botách na podpatcích.

Za to jim děkuji!

hvězda

já. Dostala dokonce i první módní zákaz.

Pořídili jsme jí slavnostní botičky na podpatku a ona si je natolik zamilovala, že jí paní učitelky musely zakázat chodit v nich do školky. A to vše ve čtyřech letech...

Nevím, jestli vidí nějaký vzor ve mně, ale se sestřenicí se dohodly, že budou módní návrhářky. Má i svoji malou krejčovskou pannu, kam si špendlí látky, pětkrát se u toho převlékne a já jen kontroluju, jestli je jí teplo.

Taky má ode mě založenou sbírku šatů. Schraňuju pro ni všechno oblečení, co už nenosím nebo jsem někde měla jen jednou na akci. Ona už mi říká dopředu: To bude moje, až budeš stará?

Přinesu si domů novwé boty a ona už se těší, až do nich vyroste, a říká: Ty mi schovej, ty budou mít ještě moje děti!

Westwoodové – už ji mám pár let, ale udělá mi radost pokaždé, když ji znovu vytáhnu ze skříně.

Na oficiální akce, festivaly a jejich červené koberce samozřejmě oblékám slavnostní šaty, které půjčují slavné módní značky jako Prada, Christian Dior, Miu Miu nebo Louis Vuitton. I když to někteří lidé od filmu u nás nechtějí přijmout, krásné a elegantní oblečení k premiérám a festivalům prostě patří.

Vysoká móda mě baví. Měla jsem teď příležitost vidět přehlídku Christian Dior haute couture v Paříži, což je akce jednou za život. Bylo hezký, ale i legrační, že jsem tam měla židli se svým jménem a v programu byla uvedena jako „Czech movie celebrity“. Mmůj největší zážitek byla květinová výzdoba v hodnotě snad milionu korun. Něco tak nádherného a odsouzeného k zániku jsme snad nikdy neviděla. Krása...

Ale na druhou stranu se přes všechny ty luxusní značky si tak ráda vlezu do tepláčků z H&M. Máme díky Skandinávcům z H&M i Ikea takový dobrý základ, který poslouží a pak může člověk jít dál.

Samozřejmě chápu, že věci mají být kvalitní, aby vydržely, a mají svoji cenu, ale trochu anarchisticky si říkám, nebyla by to nuda mít jen kvalitní věci?

PN001149

PUNKOVÁ ODMĚNA Módu pro sebe nenakupuju nijak systematicky. Jako herečka jsem často zahrnována různými pozornostmi, lidé mi darují či půjčují věci. Když mám pak ale příležitost a čas si sama něco koupit, mám z toho doslova zážitek. Občas je potřeba se odměnit, a to si pak ráda pro sebe pořídím značkové boty, kabelku nebo jen malý doplněk. Jednou jsem se takhle odměnila i punkovou kabelkou od Vivienne

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

PN moda 10-12 anarchie.indd 12

21.9.2012 1:20:41

PN001149

PN moda 10-12 anarchie.indd 13

21.9.2012 1:21:06

STRANA 14

rozhovor

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Zásadním způsobem ovlivnil nejlepší filmy režisérů Formana a Vláčila. New York byl díky němu jednu dobu nesnesitelně zaplněný fižím. A vaše dětská fantazie Leontýnkou z Ať žijí duchové.

Theodor Pištěk má Oscara, vášeň pro automobily Porsche a od tohoto týdne také velkou výstavu ve Veletržním paláci. A to mu v říjnu bude teprve osmdesát.

TEXT: Pavel ČEJKA, VICE – FOTO: Sallim ISSA, Štěpánka STEIN

J

ako mladík miloval motory. Závodil s upraveným Saabem (přes týden s tím samým autem jezdil na nákupy nebo svážel dřevo z lesa), následně propadl značce Porsche a motocyklům. Svou lásku k motorům později dokonale přenesl na malířská plátna v hyperrealistickém pojetí. Jako absolvent AVU se ale už koncem padesátých let musel poohlédnout ještě po práci zajišťující mu obživu. Zcela náhodou se dostal k navrhování kostýmů, k jedné z mála kreativních prací, na níž tehdy mohl narazit. K návrhářství ho nasměroval velikán české kinematografie František Vláčil, který mu zadal práci na filmu Holubice (1960), následovala více jak stovka dalších filmových děl.

V říjnu oslaví Theodor Pištěk 80. narozeniny, vyfotili jsme proto některé z jeho legendárních kostýmů a moje kroky směřovaly do jeho ateliéru v Mukařově.

Povídali jsme si několik hodin. Na konci rozhovoru jsem byl vyprovozen se slovy, že jsem panu Pištěkovi zkazil celý den,

PN moda 14-25 pistek.indd 14

protože se mu vrátily živé vzpomínky, na které si myslel, že ve svých téměř osmdesáti letech dávno zapomněl. Věřím, že nejsem sám, kdo mu nejen za ně děkuje.

Je zajímavé, že filmy, pro které jste dělal kostýmy, se po nějaké době staly klasikami. Když se někde vysílají, stále vypadají skvěle.

To je tak… nadělal jsem jich tolik, že se tam nějaký takový film, o kterém mluvíte, určitě najde. Ale je také spousta strašlivých braků, které jsem dělal jen proto, abych měl na činži. Ale včera jsem čirou náhodou koukal na film Poklad byzantského kupce. A to je panteon českých herců a víte, to vůbec nevypadalo jako lidově demokratický biograf. Myslím tím oblečením. Ale ve své filmografii mám tolik filmů, které nechci do smrti vidět.

Jak to?

Poněvadž jsem věděl, že jsou blbý ještě předtím, než jsem podepsal smlouvu.

A většinou jsem měl dobrý čuch. A i ty kostýmy jsou pitomé…

A které filmy to jsou?

To vám neřeknu.

Dobře. Povězte mi aspoň, jak jste se stal výtvarníkem kostýmů?

Přišel jsem k tomu čistě náhodou. Já jsem na to vlastně nebyl vůbec připravený, neměl jsem na to žádné školy.

Jedinou průpravu, kterou jsem měl, byla Akademie výtvarných umění, kterou jsem vystudoval, kde člověk poznal kostýmy z dobových obrazů. No a musel jsem si s tím poradit. Pro mě to byla obživa. Tenkrát musel každý z mých souputníků mít nějakou vedlejší činnost. Například návrhy plakátů, knižní úpravu, restaurování knih. Například já se svými kamarády jsme si ze začátku vydělávali tak, že jsme pro cestovní kancelář Turista vyráběli jídelní lístky a nálepky na kufry třeba pro brněnský Interhotel Brno. Jednou se mi to vymstilo, protože jsem navrhl leták, kde bylo napsáno: Navštivte město Mariánské Lázně nebo něco takového a po

21.9.2012 14:27:38

STRANA 15

Pan Tau, 1977–8

PN moda 14-25 pistek.indd 15

21.9.2012 5:10:20

STRANA 16

Co se týče materiálu, bylo to opravdu trudné.

Zachraňovala speciální prodejna pro manželky papalášů.

THEODOR PIŠTĚK (79) Slavný čHVNêYW YD U Qt ND GU å L tel Oscara za film Amadeus je autorem kostýmůSU RYt F HQH å stovku filmů čL P X] L Ni Oů, z jeho Gt OQ\SRF Ki] tQi YU KSRU HYROX č Qt F KXQL IRU HP + U DGQt VW U i å H6 Yp QD U R] HQL Q\V ODYt U R] Vi KORX YêV W DYRX( F F H+ RPRYH 9 HOHWU å Qt P SDOiF L Y3 U D] H

PN moda 14-25 pistek.indd 16

rozhovor revoluci mi volal starosta Mariánských Lázní s tím, že tenhle leták našel a jestli bych ho mohl podepsat, že by si to uložili do městského archivu. Já mu odvětil: „Prosím vás na kolenou, spalte to, ať to nikdo nevidí“.

V čem se vám profese kostyméra nejvíce zalíbila?

Vnímal jsem to především jako tvůrčí činnost. Osobně jsem cítil, že jsem vlastně prvním člověkem, který ví, jak ten film bude vypadat. Vždy jsem byl jedním z prvních lidí, co dostali scénář a tam se dočtete, že například pán ten a ten je advokát s touto postavou a tímto společenským postavením a tak dále.

Spousta kostymérů se podívá, co se nosilo v té době, do které je příběh zasazen, a opatří postavu sakem. Ale takhle úplně jednoduché to není. Člověk musí podat ruku režisérovi a herci zároveň, přitom musíte ze scénáře pochopit, co je ta postava za člověka. Já jsem se vždycky snažil s něčím přijít. Ne jen, že nějaký pán ve filmu dostane dvouřadový sako, ale pokud jeho role je o tom, že je nervózní, tak jsem se snažil tomu pomoci. Třeba jsem mu na obleku vymyslel nějaký detail, co si pořád musel upravovat, nebo kapsičku, do které si pořád sahal. Prostě věci, které pomohly vyniknout povahovým rysům postavy. Říct jen ten dostane kalhoty a bundu, to je prostě málo.

Jak probíhala příprava kostýmů pro české sci-fi filmy? Tam jste nemohl pracovat s klasickým oblečením, ale musel jste začít úplně od píky a všechno vymyslet.

Můj první sci-fi byl film Zabil jsem Einsteina, pánové. Když jsem tenkrát přišel do Studií Barrandov, tak jsem byl úplný smrkáč. Pán Bůh přes kostýmy tam byl pan Vácha. To byla největší hvězda v oboru. On byl ale klasik na 19. století, a protože se v tomto filmu prolínalo několik období dohromady, tak mě s tímto panem Váchou dali dohromady. Já myslel, že to bude nějaký starý pán, podle toho, co všechno jsem o něm slyšel, ale on byl mladší než já.

Tedy, tento film jsme si rozdělili napůl.

Já jsem dělal tu část z budoucnosti, na což jsem dodnes pyšný. On naopak připravil kostýmy pro dobové scény. Ve sci-fi jsme ale měli obrovský handicap

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

vůči západu. Něco nechat ušít nebo vyrobit bylo nesmírně těžké.

Bylo těžké sehnat odpovídající materiály pro kostýmy? Dokážu si představit, že v minulém režimu musel být výběr velmi omezený.

Spisovatel Miloš Macourek měl obrovskou knihovnu seriálových časopisů, které do Československa dostával přes hranice nevím jakým způsobem. Tam jsem viděl spousty věcí, které mě inspirovaly.

Co se týče materiálu, to bylo opravdu trudné. Zachraňovala mě jedna věc, a to speciální prodejna pro manželky papalášů, chodila tam třeba paní Biľaková. Barrandov měl obrovskou moc, a tak mohl zařídit, že někteří kostyméři mohli pro určité filmy jít nakupovat do této prodejny, kde se daly sehnat opravdu kvalitní materiály. Tam jsem potkával všechny dámy od pánů ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vždycky jsem čekal, až budou hotový, a pak mě tam pustili. První opravdovou práci kostyméra bez těchto překážek jsem zažil až na filmu Amadeus, který točil Forman.

Miloš Forman jako emigrant ale neměl vztah s Československem moc dobrý. Když sem přijel, byl v obležení tajné policie. Jaktože natáčení Amadea v Praze dostalo zelenou?

Na Barrandově působila skupina režisérů, která byla straníky komunistické strany. A když se začalo mluvit o tom, že by měl Forman přijet do Prahy natáčet Amadea, napsali dopis ÚV KSČ, ve kterém stálo, že oni jako uvědomělí filmaři protestují proti tomu, aby tady Miloš Forman cokoliv točil. Ale protože se v 80. letech 20. století hospodářství v Československu dost potácelo, bylo pro ústředí důležitější vydělat dolary než poslouchat pár komunistů z Barrandova. Přesto si vyžádali kontakt s Formanem a s producentem a udělali s nimi dohodu o tom, jakým způsobem má natáčení probíhat.

O čem ta dohoda byla?

Fungovalo to tak, že každý z výrazných členů týmů měl svýho fízla. Praxe ale byla jiná. Třeba ten Formanův fízl přišel každý ráno za ním a za 20 dolarů mu vykecal, jaký všechny příkazy a povinnosti má a na co všechno si má dát For-

21.9.2012 5:10:32

PN001164

PN moda 14-25 pistek.indd 17

21.9.2012 5:10:47

STRANA 18

rozhovor

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Amadeus, 1984

PN moda 14-25 pistek.indd 18

21.9.2012 5:10:48

STRANA 19

Arabela, 1979

PN moda 14-25 pistek.indd 19

21.9.2012 5:10:59

STRANA 20

Já měl pořád před sebou situace, kdy Američani točí filmy v Čechách nebo Rusku. To vždycky máte rudý uši, jak se za ně stydíte.

rozhovor man pozor. Ten fízl by se pro něj úplně rozkrájel. Nicméně Forman tu dohodu s Komunistickou stranou dodržoval.

Kvůli tomu se třeba nesešel s Václavem Havlem, protože slíbil, že to neudělá.

Bylo to celý tragikomický.

Jak přesně probíhal ten proces výroby kostýmů pro vás? Pro Hollywood jste přece nemohl připravovat kostýmy v Praze.

Začalo to tak, že mě vzbudil v noci telefon a tam se ozvalo: “Tady Forman.

Hele, troufnul by sis i na nějakej velkej film?” A já jsem odpověděl: “Troufnul”.

A tím to bylo hotový. My jsme předtím spolu neměli skoro žádný kontakt. Oni ale chtěli důvěryhodně zachytit atmosféru doby Mozarta, a tak se rozhodli nic neriskovat a najmout si na to někoho z Prahy, která je s Mozartem zásadně spjata.

Ano, Hollywood má obecně problémy s tím, že neumí důvěryhodně a do detailu zpracovat historická témata odjinud než z Ameriky.

Vždycky jim tam ulítne nějaká do očí bijící trapnost.

Oni s tím mají strašlivé problémy. Když přijel ten hlavní production designer na schůzku, abychom se dohodli, pletl si románskou kulturu s římskou, prostě všechno dohromady. Pak mě poslali do Paříže, abych se podíval na divadelní představení Petera Shaffera, autora divadelního libreta Amadeus, ze kterého vznikl filmový scénář. Při té příležitosti jsem si tam ještě zašel do kina, kde dávali film Noc ve Varennes. Hrál v tom Mastroianni a další. Nebyl to nijak zvláštní velkofilm, ale byl jsem úplně unešený výpravou. Když jsem viděl, jak mají ušitý věci, tak jsem si říkal, že to není možný, jak je to skvěle udělaný.

Po filmu jsem v titulcích našel, že kostýmy ušila firma Tirelli z Říma. Proto když jsem podepisoval smlouvu s Američany, řekl jsem jim, že chci, aby se to šilo u Tirelliho.

A to se samozřejmě stalo, protože Hollywood je Hollywood.

Jistě. Miloš, producent a já jsme pak jeli navázat kontakt s Tirellim do Říma.

To byla tak fantastická figura, ten Tirelli, že prezident Itálie byl na větvi, když mohl s tímhle krejčím jít na kávu. On byl samozřejmě homosexuál, na rozdíl

PN moda 14-25 pistek.indd 20

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

od mě, který jsem byl nejpodezřelejší v oboru tím, že dělám kostýmy a nejsem homosexuál. Uvítal nás v bílém salónu s bílým nábytkem a všemi doplňky. Jen na bílých lenoškách leželi dva dalmatini. Nejdřív se s námi nechtěl vůbec bavit, byli jsme pro něj plebs, a když už jsme byli téměř na odchodu, tak mu Miloš podstrčil moje desky, kde jsem měl nakresleného celého Amadea, ať se na to aspoň podívá. On se štítil ty desky jen otevřít. Nakonec se do toho pustil a u desáté stránky řekl, že to bere. Aniž bych se chtěl nějak chlubit, tak oproti ostatním návrhářům mám výhodu, že jsem akademický malíř, což Tirellimu imponovalo, a pak jsem ještě u něho dělal další tři filmy. Tirelli byl mimořádný člověk. Po jeho smrti po něm zbylo muzeum kostýmů.

Amadeus pak získal osm Oscarů. Vy jste si odnesl jednoho z nich. Jak jste se jako Čech vypořádával s nabídkami, které jste dostával poté, co jste měl v ruce takovou trofej?

Tam se mi tenkrát otevřely takové šance… Ale nedokázal jsem si představit, že bych tam zůstal, protože jsem měl v Československu rodinu. Mohl jsem v tomto oboru udělat díru do světa módy, kdybych tam zůstal. A to nejsem žádný módní návrhář. Do mě se tam zamilovala jakási Nina Hyde, módní editorka Washington Times. Já jsem tam byl zrovna v době přehlídek jaro/léto 1984.

Představte si, že Nina Hyde mě prováděla po Fashion Avenue v New Yorku napříč nejslavnějšími salóny. Všude jsem měl vyhrazené místo v první řadě a komentoval jsem pro Washington Times každou módní přehlídku.

Film Amadeus udělal tak velkou díru do Ameriky, že si to dneska nikdo nedovede představit. Vlna Beatles to byla oproti Mozartovi nuda. Ten film měl odraz i v módě a pomohl na ulice dostat různé prvky z Mozartovy doby. Připadalo mi, jako bych na ulici potkával lidi oblečený v mých kostýmech.

Ušili si to doma nebo to byla práce módních návrhářů?

Samozřejmě, že návrhářů. Ti to začali vyrábět. Já koukal jako blázen, když jsem šel po ulici a tam chlap v bílých punčochách a fiží. Je navíc fakt zvláštní, co s vámi ta popularita Oscara udělá.

21.9.2012 5:11:12

Felix Baumgartner se pĹ™ipravuje na vĂ˝zvu Mission Red Bull Stratos. Jeho cĂ­lem je seskoÄ?it z balĂłnu ve stratosfĂŠĹ™e z výťky 36.576 metrĹŻ a provĂŠst rekordnĂ­ volnĂ˝ pĂĄd, stane se tak prvnĂ­ osobou, kterĂĄ pĹ™ekonĂĄ rychlost zvuku bez ochrany letadla. Jako obvykle ÂŤEl Primero Stratos Flyback Striking 10thÂť budou doprovĂĄzet dobrodruha, a stanou se prvnĂ­mi hodinkami, kterĂŠ prolomĂ­ rychlost zvuku v přímĂŠm kontaktu s vnÄ›jĹĄĂ­m prostĹ™edĂ­m.

43:7F 0/C;5/@B<3@ /<2 @32 0C:: AB@/B=A >@=831B

eee hS\WbV eObQVSa Q][

3: >@7;3@= AB@/B=A 4:G0/19 AB@797<5 B6

:WTS Wa W\ bVS []dS[S\b

PN001128-1

PN moda 14-25 pistek.indd 21

21.9.2012 5:11:14

rozhovor

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Za mimořádnou spolupráci při fotografování kostýmů Theodora Pištěka děkujeme Fundusu Barrandov.

STRANA 22

Markéta Lazarová, 1967

PN moda 14-25 pistek.indd 22

21.9.2012 5:11:14

Za mimořádnou spolupráci při fotografování kostýmů Theodora Pištěka děkujeme Fundusu Barrandov.

STRANA 23

Ať žijí duchové, 1977

PN moda 14-25 pistek.indd 23

21.9.2012 5:11:27

STRANA 24

Dva dny před mým odletem jsem dostal nabídku od jedné velké americké módní firmy, abych pro ně šel navrhovat příští kolekci. Zkoušel jsem si domluvit na konzulátu prodloužení víza, ale bohužel mi to nepovolili, i když za mnou stál Washington Post. Místní lidi z Hollywoodu mi říkali, že za celou historii se stalo zhruba třikrát, kdy film dokázal strhnout novou vlnu odívání. Forman vždycky říkal: ‚Vy volové, užívejte si to, netrvá to dlouho.‘ Jak to vypadalo, když jste se vrátil do Československa?

Tady se mnou nikdo nemluvil. Na letišti čekala jen manželka a děti.

Ani jste nebyl ve zprávách?

Ne. Stalo se jedině to, že moje manželka dělala režii na Barrandově a tam jednou přišel Miroslav Müller, tajemník ÚV KSČ přes kulturu. A zeptal se manželky, kolik mi to celé hodilo? To byla jediná oficiální reakce. A pak samozřejmě odmítnutí režisérů z Barrandova a odloučení od místní filmové scény.

Jak to odloučení vypadalo?

Režiséři z Barrandova zvolili systém, že se o Amadeovi a Pištěkovi nemluvilo.

Měli prostě pocit, že nejsem jejich. Velký vliv na celé dění měl ředitel celého filmu, jistý Ludvík Toman, který byl napojený na státní bezpečnost a pravděpodobně i ruskou KGB. Ten vydal jakýsi polooficiální pokyn, že režiséři mají oslovovat někoho jiného než mě.

Měl jste nějaké další problémy?

To byly takové haškovské věci. Například v Hlasu Ameriky vysílali velice kladný referát o mé výstavě v Americe a to v době, kdy v Praze byla nějaká společná výstava několika autorů. Druhý den jsem se dozvěděl, že moje obrazy byly svěšeny a postavené směrem ke zdi. Tenkrát prostě nebylo v módě, aby někdo měl úspěch. Nic horšího se nedělo. Mně nemohli jít nějak okatě po krku, protože zkasírovali několik milionů dolarů za film, který v Československu Američani natočili. Oni v tomto přemýšleli kapitalisticky – nemohli perzekuovat lidi, co jim přinášeli dolary. Navíc by si tím udělali mezinárodní nepříjemnosti.

PN moda 14-25 pistek.indd 24

rozhovor I tak to muselo být těžké se sem vrátit a žít tady.

Víte, to jsou takový šoky. To si nikdo nedokáže představit, když během pár hodin zažijete přechod z totální slávy do úplného zatracení. Po udílení Oscarů se pořádaly takzvané lobster party, kam lidi platili vstupné za to, že si se mnou mohli sednout ke stolu a jíst humry. Vrchol všeho je, když se o vaši přízeň přetahují milionáři. Já už ani nevím, jak se ta ženská jmenovala, ale pozvala mě do Dallasu. Já tam přijel a ona mě vítala jako císaře. Pak mě vzala do zahrady ve své obrovské rezidenci a tam mě vodila od jednoho keře rododendronu k dalšímu. Uvnitř nich byly skryté obrazovky, na kterých běžela smyčka s titulky z filmu Amadeus, konkrétně šlo jen o část, kde bylo napsáno Kostýmy: Theodor Pištěk a blik a začaly jet znova. A najednou 150 lidí v zahradě zatleskalo.

V Indianapollis mě přivítal na letišti starosta a hned poté se začal omlouvat, že v hotelu, kde jsem měl bydlet, je nějaký problém, a jestli tedy přijmu ubytování v soukromí. Pozor, to v praxi znamenalo u zrzavý sexbomby v nejhorších letech, co mě vozila v bílém cadillacu s otevřenou střechou, a co se zrovna rozváděla s naftovým magnátem. A to kvůli tomu, že ji přinutil, aby si nechala přifouknout prsa a pak zjistila, že za deset let bude mít vrásky, ale prsa bude mít pořád vyleštěný jak prvotřídní nádobí.

Vy jste si tam mohl žít jako král. Nenapadlo vás po pádu železné opony vrátit se do Ameriky a zůstat tam?

Mě stačilo, že jsem ještě udělal film Lid versus Larry Flint, ale v té době už jsem kostýmy nechtěl tolik dělat. Už mě táhlo jen k malování. Navíc toto byl pro mě nejtěžší film, jaký jsem kdy dělal. Děj se odehrával v rozmezí 30 až 40 let v Americe a zároveň asi v pěti státech. Já jsem z toho měl takový nervy, jako když byste vzal Američana a nechal ho točit Psohlavce. Bál jsem se, že kritici budou psát posměšně, že takhle si Ameriku představuje trouba z Prahy.

Což se ale nestalo.

Nakonec ne. Prostudoval jsem stohy módních časopisů, do hotelu mi pořád něco vozili. Já měl pořád před sebou

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Po udílení Oscarů se pořádaly party, kde lidi platili vstupné za to, že si se mnou mohli sednout ke stolu a jíst humry.

takový ty situace, kdy Američani nebo Angličani točí filmy v Čechách nebo Rusku. To vždycky máte rudý uši, jak se za ně stydíte.

A to jste ještě musel oblékat takovou ikonu jako Courtney Love.

S tou jsem si taky užil svoje. Ta byla úplně bezvadná. Každý den jsem se těšil, jak přijde do kostymérny a bude mě líbat.

Však říkám, vy jste si opravdu v Americe mohl žít jako král.

Víte, v těch okamžicích slávy jsem si vždy připadal, jako když jsem byl přítomný něčemu, co se neděje. Přitom mám to štěstí, že jsem v Americe zažil slávu, jako nikdo jiný. Ale osud mne nechal pevně stát na nohou tím, že nějakou událost vždycky shodil nebo z ní udělal tragikomedii. Třeba, když se odehrával závěrečný ceremoniál na Oscarech, stál jsem v řadě s Kirkem Douglasem, vedle Diana Ross, Burt Lancester a Kirk mi říká: ‚Hele, běž si dneska stoupnout dopředu‘.

21.9.2012 5:11:35

PN001144

PN moda 14-25 pistek.indd 25

21.9.2012 5:11:36

styl

STRANA 26

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Power!

Odmlouvají vám podřízení? Na poradách vás nikdo neposlouchá?

Chyba nemusí být ve vás, ale ve vašem oblečení. Stačí znát deset základních pravidel a všichni budou jako beránci.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: David TURECKÝ

V

byznysu dělají šaty člověka více než kde jinde. Jednou můžete vypadat jako ponížený úředníček, podruhé jako zkušený lídr, který při vyjednávání neustoupí ani o píď.

V čem je ten rozdíl? Naučte se dvě slova – power dressing. Znamenají oblékat se tak, aby vaše autorita byla na maximu a obchodní partneři z vás měli respekt. Příklad? Nesmlouvavý bankéř Gordon Gekko v podání Michaela Douglase z filmu Wall Street, Margaret Thatcherová nebo jakýkoli vysoce postavený politik či byznysmen, který je vidět v televizi a ze kterého čiší síla a který vždy vypadá, že ví, co dělá, i když to vůbec nemusí být pravda. Ovládnout pravidla power dressingu je jednoduché, výsledky jsou nedocenitelné.

1. TVRDÁ SKOŘÁPKA V rámci power dressingu musíte základní pravidla formálního oblékání dohnat k dokonalosti. Oblek musí sedět PERFEKTNĚ. Ideální je samozřejmě ten šitý na míru, ale i s konfekcí se dá kouzlit – oblek se dá snadno upravit podle postavy nositele. Správný oblek skvěle

PN moda 26-31 power dressing.indd 26

sedí v ramenou, rukávy saka končí na zápěstí, okraj kalhot sahá k podpatku bot. Pro ženy pak platí, že i jejich oděv by měl působit sevřeným, pevným dojmem. „Dámské oblečení do kanceláře se začalo vyvíjet ve 20. letech, kdy ženy často šily u pánských krejčí,“ vysvětluje Petr Lukeš, který radí s oblékáním investičním bankéřům hned několika velkých českých bank. Dámský power dressing tak stojí na kostýmech ve variaci se sukní i kalhotami a pouzdrových šatech. Žádné volány, žádné kanýrky. Tohle je vážný byznys.

2. PRYČ S NEDOSTATKY Správné oblečení schová nedostatky a vyzdvihne přednosti postavy, pro power dressing to platí dvojnásob. Pro muže je zásadní tvar ramen, od kterých se odvíjí vnímání celé postavy. Čím ostřejší je linka ramen, tím mužněji oblek působí. Pokud potřebujete zeštíhlit postavu, vyhněte se delším sakům, ve kterých byste působili menší a podsaditější.

Správná délka rukávů saka a z nich vykukující manžeta košile vám prodlouží ruce. Jemný proužek také opticky zeštíhluje. I ženy by se měly naučit pracovat

PAVEL KYSILKA Generální ředitel České spořitelny a podle Proč ne?! jeden z největších powermanů v českém byznysu je z povahy své práce odkázán na klasiku. „V moderním bankovnictví musí styl zdůrazňovat důvěru, serióznost, respekt k druhým, vnímavost.

Významná prezentace před SOQêP Vi OHP VLY\å DGXMH YtFH QH å E ěå QêSU DFRYQt GH Q A skvěOpMH NG\å člověk oblečením vystihne i svoje osobnostní charakteristiky,“ říká. Jeho tmavě šedý oblek Rå LYXMH SURXå H NNUDYDWD upoutá krásnou plnou barvou.

Oblek sedí tak, jak má. Pro Pavla Kysilku je druhou kůå t FRå MH ] Qi W ] S řirozenosti, se kterou ho nosí.

20.9.2012 23:12:45

STRANA 27

PN moda 26-31 power dressing.indd 27

20.9.2012 23:12:45

STRANA 28

PN moda 26-31 power dressing.indd 28

styl

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

20.9.2012 23:13:03

STRANA 29

LIBUĹ E Ĺ MUCLEROVĂ Ĺ ĂŠfka vydavatelstvĂ­ Ringier Axel Springer patĹ&#x2122;Ă­ mezi nejlĂŠpe oblĂŠkanĂŠ Ä?H VNpP DQD ĂĽ H U ky. UmĂ­ nosit vĂ˝raznĂŠ barvy, kterĂŠ konvenujĂ­ jejĂ­m ostĹ&#x2122;ejĹĄĂ­m rysĹŻm a potrpĂ­ si i na vĂ˝raznĂŠ ĹĄperky. PĹ&#x2122;i vĂ˝bÄ&#x203A;ru obleÄ?enĂ­ je pro ni dĹŻOHĂĽ LWĂŞNRQW H [W Ă&#x201E; ) L nanÄ?nĂ­ data na mne nebudou pĹŻsobit dĹŻvÄ&#x203A;ryhodnÄ&#x203A; od rozevlĂĄtĂŠho kreativce a nĂĄmÄ&#x203A;t na televiznĂ­ spot od osoby v naĹĄkrobenĂŠm lĂ­meÄ?ku,â&#x20AC;&#x153; Ĺ&#x2122;Ă­kĂĄ. SvĂŠ obleÄ?enĂ­ vybĂ­rĂĄ v odÄ&#x203A;vnĂ­ch Ĺ&#x2122;etÄ&#x203A;zcĂ­ch i u luxusnĂ­ch znaÄ?ek.

Na snĂ­mku mĂĄ na sobÄ&#x203A; ĹĄaty Dior a boty Jimmy Choo.

s typem svĂŠ postavy. ChlapeckĂŠ postavÄ&#x203A; sluĹĄĂ­ slim kalhoty Ä?i Ĺ&#x2122;asenĂŠ a rozĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enĂŠ suknÄ&#x203A;. DelĹĄĂ­ sako naopak pomĹŻĹže schovat ĹĄirĹĄĂ­ boky, kterĂ˝m lĂŠpe neĹž kalhoty sedĂ­ suknÄ&#x203A;.

3. VĂ?TEJTE V 21. STOLETĂ? â&#x20AC;&#x17E;Je dĹŻleĹžitĂŠ vypadat jako z 21. stoletĂ­ a dobrĂĄ firma by na staromĂłdnĂ­ ĹĄatnĂ­k mÄ&#x203A;la svĂŠ zamÄ&#x203A;stnance upozornit,â&#x20AC;&#x153; tvrdĂ­ Eva RichterovĂĄ ze salonu Richter.

SouÄ?asnĂĄ mĂłda vyĹžaduje vyĹĄtĂ­hlenou siluetu â&#x20AC;&#x201C; vypasovanĂŠ sako, uŞťí kravatu i stĹ&#x2122;ih kalhot. Ty by navĂ­c mÄ&#x203A;ly bĂ˝t bez sĂĄmkĹŻ a bez manĹžet. Sako pak s ĂşzkĂ˝mi klopami a na dva knoflĂ­ky. PĹ&#x2122;Ă­liĹĄ ĹĄirokĂĄ a volnĂĄ ramena Ä?i pĹ&#x2122;Ă­liĹĄ ĹĄirokĂŠ prĹŻramky jsou passĂŠ a nenosĂ­ se jiĹž ani vĂ˝raznÄ&#x203A; barevnĂŠ koĹĄile. NejvhodnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ je klasika â&#x20AC;&#x201C; Ä?istÄ&#x203A; bĂ­lĂĄ, odstĂ­n modrĂŠ, pĹ&#x2122;Ă­padnÄ&#x203A; jemnĂŠ prouĹžky. Ĺ˝eny majĂ­ v tomto smÄ&#x203A;ru mnohem volnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ ruku â&#x20AC;&#x201C; velice modernĂ­

jsou kalhoty cigaretovĂŠho stĹ&#x2122;ihu v 7/8 dĂŠlce, Ä?i naopak hodnÄ&#x203A; ĹĄirokĂŠ kalhoty a` la Marlene Dietrich.

4. TMAVĂ PRO MUĹ˝E, BARVY PRO Ĺ˝ENY U obleku jsou v zĂĄsadÄ&#x203A; moĹžnĂŠ jen tĹ&#x2122;i barvy â&#x20AC;&#x201C; Ä?ernĂĄ, tmavÄ&#x203A; modrĂĄ a tmavÄ&#x203A; ĹĄedĂĄ. OĹživit se mohou jemnĂ˝m prouĹžkem. U Ĺžen je to nÄ&#x203A;co jinĂŠho. Margaret ThatcherovĂĄ â&#x20AC;&#x201C; zakladatelka dĂĄmskĂŠho power dressingu â&#x20AC;&#x201C; postavila svĹŻj ĹĄatnĂ­k na barvĂĄch stejnÄ&#x203A; jako kanclĂŠĹ&#x2122;ka Angela MerkelovĂĄ. VĂ˝raznĂĄ modrĂĄ pĹŻsobĂ­ nejlĂŠpe, ale fuchsiovĂĄ, zelenĂĄ, Ä?ervenĂĄ, fialovĂĄ nebo ĹžlutĂĄ vypadajĂ­ stejnÄ&#x203A; dobĹ&#x2122;e. â&#x20AC;&#x17E;Vyhnul bych se ale pastelovĂ˝m barvĂĄm, volil bych spĂ­ĹĄe plnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ odstĂ­ny, ve kterĂ˝ch Ĺženy nebudou pĹŻsobit pĹ&#x2122;Ă­liĹĄ nÄ&#x203A;ĹžnÄ&#x203A;. Vyhnul bych se i bĂ­lĂŠ a jejĂ­m odstĂ­nĹŻm,â&#x20AC;&#x153; podotĂ˝kĂĄ LukeĹĄ. VĂ˝raznĂŠ barvy umoĹžnĂ­ ĹženĂĄm

INZERCE

!

$* ( # ! %( $! '*, '- * # +& ' &! # ' $&! $! # ! & $$ ' &! . &*0 ! +#* & # +'* # $' ** + & '*.$$ $&/ !&$/ "%'$#

" !

PN001175-2

PN moda 26-31 power dressing.indd 29

20.9.2012 23:13:23

STRANA 30

Dámský power dressing stojí na kostýmech ve variaci se sukní i kalhotami a pouzdrových šatech.

styl vyniknout v záplavě tmavých obleků a projevit svoji ženskost.

5. KOMUNIKUJTE KRAVATOU A ŠÁTKEM Pro muže je volba doplňků v podstatě jedinou možností, jak svůj tradiční oblek oživit. Nejviditelnější je samozřejmě kravata. „Čím výše je daná osoba v rámci firemní hierarchie situovaná, tím decentnější doplňky by měl člověk volit,“ myslí si Richterová. Nejlépe vypadají muži v sytě červených kravatách, které k vám snadno přitáhnou pozornost. Tuto barvu ostatně nejčastěji volí například američtí prezidenští kandidáti při pronášení důležitých projevů.

Skvěle vypadají i odstíny modré, které si oblíbil David Cameron. Chcete-li se pustit i do kapesníčku, určitě se vyhněte stejnému vzoru, jaký má kravata. Působí to směšně. Ženskou obdobou kravaty je šátek, nejlépe výraznější, pokud doplňuje tmavý outfit. Skvěle to s nimi umí šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová, která je s typickou francouzskou elegancí přehazuje okolo krku. Její autoritě to jen prospívá a navíc si ji díky tomuto prvku lidé snadněji zapamatují.

6. ZÁSADNÍ DETAILY Dokažte, že umíte ocenit kvalitu. Ta se skrývá v nenápadných detailech – třeba funkčních knoflících na rukávech saka. Nechte jeden nebo dva rozepnuté a bude jasné, že jste za oblek dali slušnou částku. Stejně tak se poznají i ručně obšívané knoflíkové dírky, perleťové knoflíčky u košil (čím tlustší, tím lepší). Nebo řekněte krejčímu, ať vám podšívku saka obšije kontrastní nití. Až si budete při neformální části jednání sundávat sako, všimne si toho každý.

Stejně efektně působí i vyšité monogramy na košili – třeba na manžetě rukávu. Drahé kapesníčky a šátky se poznají podle ručního obšití okrajů – steh je mírně nepravidelný a okraj je stočený do malé ruličky.

její směsi s luxusními materiály jako kašmír či vikuňa, pro košile bavlna, pro kravaty, kapesníčky a šátky hedvábí. V jejich případě se vyplatí investovat pár stovek navíc do skutečného hedvábí. Od polyesteru ho totiž snadno pozná i laik – lesk polyesteru je výraznější a působí umělým dojmem.

8. VŽDY JAKO ZE ŠKATULKY Je nepříjemné, pokud zasednete k jednacímu stolu s někým, kdo vypadá, jako by právě vylezl z mandlu, zatímco vy jste „vypadli krávě z huby“. Mějte v kanceláři připravenou čistou bílou košili a kravatu pro případ, že vypadáte zmuchlaně nebo jste přecenili své umění pojídání špaget. K obleku si kupte rovnou dvoje kalhoty – rychleji krabatí a vy tak můžete mít jedny pro všechny případy v kanceláři.

Místo tašky na notebook, která se nosí křížem přes hrudník a všechno pomuchlá, si pořiďte klasickou aktovku do ruky.

9. NAUČTE SE TO SE ŠPERKY Margaret Thatcherová i Madeleine Albrightová mají slabost pro šperky a zejména brože. Výrazný šperk v kombinaci s klasickým kostýmem plní podobnou funkci jako šátek – přitáhne k vám pozornost, je známkou vaší osobnosti i stylu. I s „obyčejnými“ šperky se ale dá udělat dojem. „Vždy například lépe působí, když se nositelce podaří skloubit dva tři různorodé prvky než klasický set náušnic, náhrdelníku a náramku,“ všímá si Lukeš. Mužskou obdobou šperku mohou být střízlivé manžetové knoflíčky, které budou vždy vypadat působivěji než klasické zapínání.

10. NEBOJTE SE Základem je cítit se v oblečení pohodlně. Pokud budete oblek vnímat jako nutné zlo, pak v něm nikdy nebudete vypadat dobře. Byť by byl sebedražší. „Muži se k obleku chovají jako k uniformě, kterou musí nosit z donucení.

Je to stejné, jako když musíte bydlet v bytě, který se vám nelíbí. Také si ho nebudete hezky zařizovat, ale vybavíte ho jen tím nejnutnějším,“ poznamenává Lukeš. Pamatujte si, že muž vypadá v obleku vždy více sexy. Snad to pomůže.

PN001026-1

7. KVALITNÍ MATERIÁLY „Konzervativnost musí být vykoupena maximální kvalitou,“ poznamenává Lukeš. Zapomeňte tak na polyester. Pro oblek je rezervována vlna – případně

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

PN moda 26-31 power dressing.indd 30

20.9.2012 23:13:24

PN001026-1

PN moda 26-31 power dressing.indd 31

20.9.2012 23:13:25

STRANA 32

PN moda 32 37 zandra.indd 32

úhel pohledu

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

20.9.2012 23:05:34

STRANA 33

V hlavě Zandry Rhodes Oblékala Freddie Mercuryho i princeznu Dianu, pařila s Andy Warholem a naučila ženy milovat barvy. Vstoupila jsem do jejího duhového světa uprostřed Londýna, abych zjistila, kolik rebelky v ní zbylo.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Archiv Zandry RHODES

PN moda 32 37 zandra.indd 33

20.9.2012 23:05:47

STRANA 34

S

tojím před budovou s divokou růžovooranžovou fasádou. Mezi ostatními cihlovými domy v londýnské čtvrti Bermondsey Village působí poněkud nepatřičně.

Otevírá mi sedmdesátnice se zářivě růžovými vlasy a make-upem tak výrazným, že mám problém pod nánosem líčidel najít její oči. Tahle žena ví, jak na sebe strhnout pozornost.

Zandra Rhodes patří ke špičce mezi světovými módními návrháři. Ve své době byla dnešním Marcem Jacobsem – stejně divoká, provokativní, drzá. Oblékali se u ní všichni, kdo v 70. a 80. letech něco znamenali – Diana Ross, Barbra Streisand, Freddie Mercury, Elizabeth Taylor i princezna Diana.

Její ateliér v tom bláznivém domě, který nechala postavit před devíti lety a udělala z něj Muzeum oděvu a textilu i svůj byt, vypadá jako všechny ostatní návrhářské ateliéry v Londýně. Všude se válí krabice plné oblečení a vzorků látek, skici a špendlíky. Místnosti jsou jako nudle a je tu horko. Mezi tím vším pluje Zandra v hořčičně žluté košili upatlané od barev, s koženou dělnickou brašnou u pasu a obřím skleněným náhrdelníkem ve tvaru květiny a ukazuje mi originál kostýmu, který měl na sobě Freddie Mercury, šaty pro princeznu Dianu i svoje první kaftany s divokými potisky, které ji proslavily. Ale její byt pod střechou je místo, jaké jsem ještě v životě neviděla. Říká mu „rainbow land“ – duhová země, a když to vyslovila poprvé, říkala jsem si, že přehání. Nepřeháněla. Tak nějak to musí vypadat v hlavě téhle extravagantní návrhářky. Kožená pohovka s opěradlem z barevného dřeva vyřezaného do tvaru zvířecích hlav a květin, kuchyňská linka má tvar nepravidelného šestiúhelníku, ze stropu visí barevná skleněná cinkrlátka, všude jsou květiny – živé, umělé i z keramiky. Jednu stěnu tvoří jen sbírka porcelánu od britské designérky Kate Malone, o které mluví jako o „holce“, i když už jí je dávno přes padesát. Žádný kus nábytku nemá snad ani jednu hranu rovnou a všude převládá Zandřina oblíbená růžová. A nad tímhle rájem se zlověstně tyčí nedostavěná špice věže Shard, nabubřelý střep symbolizující moc peněz, nová dominanta Londýna.

Připomínka toho, že venku je to úplně jiný svět.

PN moda 32 37 zandra.indd 34

úhel pohledu ŠATY OD MIMOZEMŠŤANA Kolem oblečení se motala od dětství. Její matka pracovala pro luxusní módní dům Worth. „Doma vždycky šila oblečení, kterého bylo všude plno. Když jsem byla malá, nosila hodně extravagantní klobouky a já jsem jí říkala: „Mami nenos je, vždyť vypadáš úplně jinak, než všechny ostatní maminky.“ Ona ale tvrdila, že to je právě dobře. Byla to mimořádná dáma,“ vzpomíná. Maminka jí umřela, když jí bylo třiadvacet. Toho, že její dcera půjde studovat textilní design, se už nedožila. Její spolužáci vymýšleli vzory pro textilní tapety či závěsy, ona si přikládala kusy látek na tělo a přemýšlela o tom, jaké by z nich asi byly šaty. Látky, které navrhovala, ale byly příliš odvážné, nikdo se z materiálů s psychedelickými vzory a změtí barev neodvážil něco ušít. Tak se do toho pustila sama.

V roce 1967 si otevřela v Londýně první obchod, za dva roky už své šaty prodávala i v New Yorku. Obarvila si vlasy, kouzlila s líčidly. Na plakátech z počátku 70. let vypadá jako bytost z jiné planety – křiklavě barevné, nespoutané planety. Skutečný Ziggy Stardust. Vyžadovala tahle provokace hodně odvahy? „Nikdy jsem se nepovažovala za odvážnou. Byl to můj způsob vyjádření. Nevšímala jsem si lidí, kteří se na mě na ulici dívali. Sama o sobě jsem nikdy jako o rebelovi nepřemýšlela, i když o mně pořád mluví jako o princezně punku. Ale asi jsem byla rebel, ale nijak záměrně. Třeba jsem si barvou rozdělila obočí na tři části a doprostřed čela jsem si namalovala tečku – chodila jsem takhle ven a divila jsem se, proč na mě lidi civí.“ Vlasy, které jsou jejím poznávacím znamením, si obarvila, když jí bylo kolem třiceti. Do módy tehdy přišly barevné paruky. „Když jsem si je nasadila, byly mi hrozně těsné, a tak jsem si obarvila vlastní vlasy a ještě jsem si do nich dala peříčka.

Nejdřív jsem je měla zelené. Ale ona tak podivně zežloutne, takže jsem přešla na růžovou. Patřila jsem tehdy mezi první moderní hipíky,“ říká a ukazuje mi své fotografie, na kterých vypadá se zelenými vlasy a rozevlátými batikovanými šaty trochu jako vodník.

Bavíme se o 70. letech, kdy byla na vrcholu a oblékaly se u ní snad všechny slavné Američanky. Designérka Paloma Picasso, dcera Pabla Picassa, Lauren Bacall, Barbra Streisand nebo Cher. Divoká 70. léta. Sex, drogy a rock’n’roll... „Bylo

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

„Freddie Mercury chtěl mít na koncertě možnost volně pohybovat rukama. Proto jsme zvolili plisované saténové rukávy.“

Módní punk v praxi. Hedvábné svatební šaty od Zandry Rhodes prošpikované svíracími špendlíky, rok 1977.

20.9.2012 23:05:55

PN001162-1

PN moda 32 37 zandra.indd 35

612#5 /WNVKYJGGN

612#5 s *#0&/#&' /''65 *+)* 6'%* 1F WXGFGPÉ PC VTJ X NGVGEJ UVQNGVÉ RTQEJ½\É NGIGPF½TPÉ JNKPÉMQXÙ MWHT PGWUV½NÙO XÙXQLGO <½MNCFPÉ EJCTCMVGTKUVKM[ XwCM \ňUV½XCLÉ \CEJQX½P[ OCZKO½NPÉ MXCNKVC FQ PGLOGPwÉEJ FGVCKNň 2TQVQ LG ĴCFC OQPV½zPÉEJ MTQMň RĴK XÙTQDø OQFGNň 612#5 612#5 6+6#0+7/ êK 612#5 56'#.6* RTQX½FøPC TWêPø

YYY TKOQYC EQO

20.9.2012 23:05:59

STRANA 36

to docela zábavné, zvlášť když si vzpomenu na Spojené státy a večírky u Warhola.

Bylo to takové chic hippie období. Samozřejmě, že jsme všichni kouřili marihuanu. Zvlášť můj dobrý přítel a transvestita Divine byl pořád zhulený. Jednou mě dokonce zavřeli za to, že jsem ji tady v Londýně pěstovala. To bylo v roce 1981, byla jsem tehdy už slavná a psalo se o tom v novinách. Můj otec se o tom dozvěděl a hrozně se za mě styděl. Od té doby jsem už nikdy nekouřila.“ Dnes nekouří ani cigarety, ani nepije alkohol. Ne kvůli otci, ale kvůli tomu, že ničí mozkové buňky.

Oblékala se u ní i princezna Diana, která od ní měla asi deset modelů. „Přišla ke mně do obchodu a pak jsem za ní docházela do paláce. Byla hodně tichá a strašně nervózní. Měla okousané nehty až na krev.“ Zatímco její souputnice a bouřlivačka Vivienne Westwood na královské rodině většinou nenechá nit suchou, Zandra ji miluje. „Jsem hrdá roajalistka. Paláce, pukrlata, tradice – to všechno se mi hrozně líbí. A královna je skvělá. Hrozně se mi líbilo zahájení olympiády a ta její scénka na začátku. Když bylo jasné, že Londýn bude pořádat olympiádu, říkala jsem si, jak předčíme ty Číňany a tu jejich obrovskou show. Vždyť my jsme chudá země!

Ale tohle předčilo veškerá moje očekávání. Ale teď trápí chudáka Harryho. Nikdy neměli ty fotografie zveřejnit,“ zamračí se, když si vzpomene na nahaté fotografie prince Harryho z divokého večírku v Las Vegas, které navzdory dohodě s královnou otiskl i britský bulvár.

POŘÁD TADY Jedno ze slov, které říká nejčastěji, je „práce“. Práce, práce, práce. „Pracovala jsem tak moc, že jsem ani na nějaké velké divočení neměla čas. Bylo to vlastně dost nudné,“ zamyslí se. Litovala někdy, že kvůli tomu přišla o zábavu? „Nikdy, vždyť to oblečení je jako moje děti. Je to moje dědictví, můj odkaz.“ Pracovat nepřestává ani teď, ve dvaasedmdesáti letech. Je plná energie, pobíhá po schodech nahoru a dolů tak, že jí skoro nestačím. Finišuje se svojí další kolekcí a pendluje mezi Londýnem a San Diegem, kde žije její partner – filmový producent a bývalý ředitel Warner Brothers Salah Hassanein. Kromě svých kolekcí navrhuje i kostýmy pro americké operní domy v San Diegu a Houstonu. („Nej-

PN moda 32 37 zandra.indd 36

úhel pohledu lepší na tom je, že můžete chodit na operu zadarmo, a nejtěžší, že musíte ze zpěvačky, která nosí velikost 16, udělat éterickou princeznu, co nosí osmičku.“) Pracuje proto, že se bojí přestat. „Nemohla bych nepracovat. Ta představa mě děsí jako nic jiného. Ve stáří už se člověk na věci dívá trochu jinak a nejvíc mě mrzí, že už odešlo tolik mých přátel – Bill Gibb (módní návrhář), Gene Moore (uznávaný aranžér výloh obchodních domů), Isabella Blow (módní redaktorka) a spousta dalších,“ zarazí se tak jako všichni starší lidé, když vzpomínají na ty, které už nikdy nepotkají. A pak zničehonic řekne: „Všichni umřeli, ale já jsem pořád tady,“ a zachichotá se vysokým hláskem jako malá holčička. Ne, tuhle ženu hned tak dobrá nálada nepřejde, i když už se sama často cítí unavená a rezignovala na klasické pořádání přehlídek dvakrát ročně. „Všechny ty modelky, účesy, make-up – příliš vysilující.“ Veškerou svou sílu tak místo do přehlídek investuje do tvorby vlastních textilií, jejichž potisky sama navrhuje i vyrobí ve sklepě, kam mě vede po kovových točitých schodech. Mladá generace britských designérů reprezentovaná Mary Katrantzou nebo Christopherem Kanem znovu objevila efektní potisky. Jenže oni je dělají na počítačích a tisknou ve velkém, Zandra Rhodes vše nejprve nakreslí v ruce a pak se dlouho experimentuje s barvami a technikami, než docílí toho správného výsledku. Všechno se odehrává tady na stole dlouhém asi dvacet metrů obklopeném stovkami dřevěných rámů se staršími sítotisky. Na stole se zrovna suší kus zelené látky s tmavšími fleky připomínajícími něco mezi leopardím a zebřím potiskem. „Vyrobit můžeme, co chceme a v jakém chceme množství,“ říká a rukou něžně pohladí už suchý kus látky. „Problém dnešního módního byznysu je to, že je stále horší a horší pro malé výrobce a designéry. Teď naší branži fungují velké značky jako je Burberry. Ale já se snažím dělat to, co umím, co nejlépe a nestarat se o velké společnosti. Současná móda je rozdělena na dvě poloviny – buď velké firmy, které vyrábějí tuny oblečení, nebo malí designéři, kteří dělají oblečení pomalu, ručně.

Jako klenoty.“ Nebojí se, že by se její oblečení neprodávalo, ale je znát, že se musí ohánět, aby udržela krok se svou mladší konkurencí.

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Aktuální kolekce Zandry Rhodes pro podzim 2012. Výrazné barvy, okaté potisky - prostě hippie pro 21. století.

20.9.2012 23:06:00

STRANA 37

FOTO: ©isifa.com

INZERCE

Ostatně i sousední Muzeum oděvu a textilu založila proto, že měla pocit, že se na ni zapomnělo, a říká to bez obalu. „Kamarádi mi doporučili tuhle budovu, která byla opuštěná a zchátralá. „Musíš udělat muzeum, vždyť máš tolik oblečení,“ říkali mi. Rozhodla jsem se, že když zavřu studio, prodám dům a všechno nacpu do jedné budovy, bude to lepší.

Oslovila jsem mexického architekta Ricarda Legorreta, který se nebojí barev stejně jako já. Jak jsem koupila budovu, hned jsem dostala nabídku na operu, John Galliano udělal kolekci inspirovanou mnou... Takže to splnilo účel.“ Ostatně i s rozhovorem pro Proč ne?! souhlasila proto, že „nikdy nevíte, co z toho může vzejít“. Nerada přichází o příležitosti a rve se o své místo v módní branži, která jí kdysi ležela u nohou. „Někdy se mě lidé ptají, kdy jsem měla nejlepší období.

Mohla bych říct, že 70. léta. Ale já se snažím pořád dívat do budoucnosti. Nechci žít ve své vlastní minulosti.“

Zlaté šaty Zandry Rhodes se letos objevily v limitované sérii poštovních známek oslavující nejslavnější britské designéry.

Narodila se ve městě Chatham na jihu Anglie. Na londýnské Royal College of Art vystudovala textilní design, ale brzy se vrhla i na tvorbu oděvů.

V roce 1967 otevřela v Londýně první obchod, v roce 1969 představila svou kolekci v New Yorku. O tři roky pozděM LMLå ] tVNDODWLW XO SU RQH M OHS šího módního návrháře roku. Je zakladatelkou londýnského Muzea oděvu a textilu, kde má i svůj E\WDDW HOLpU 9 U RF HM LNU i ORYQD$ OåEěta II. udělila titul komandérky Řádu britského impéria. ä LM HVW řídavě v Londýně a San Diegu, kde bydlí se svým partnerem, bývalým ředitelem Warner Brothers, Salahem Hassaneinem. Je bezdětná.

PN moda 32 37 zandra.indd 37

PN001174

ZANDRA RHODES (72)

20.9.2012 23:06:16

PARANOID ANDROID

STRANA 38

PN moda 38-45 FS.indd 38

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Sukně, sako, obojí Dior; cylindr, Tonak, 3 600 Kč.

20.9.2012 22:50:31

STRANA 39

Kalhoty, sukně, kabát frakového střihu a saténové boty, vše Prada. Kožené křeslo Silver Lake s dřevěným dekorem a kubisticky tvarovaným profilem područky, Moroso, design Patricia Urquiola, 97 000 Kč, prodává Konsepti.

PN moda 38-45 FS.indd 39

20.9.2012 22:51:21

STRANA 40

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Vesta, kalhoty, košile se zdobeným límečkem, kabelka z lakované kůže, vše Prada.

PN moda 38-45 FS.indd 40

20.9.2012 22:52:03

STRANA 41

Saténové dvouřadé sako, kalhoty, kožešinový kabát, vše Gucci.

PN moda 38-45 FS.indd 41

20.9.2012 22:52:46

STRANA 42

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Rolák, košile, kravata, kalhotový kostým a boty, vše Miu Miu.

PN moda 38-45 FS.indd 42

20.9.2012 22:53:11

STRANA 43

Rolák, košile, kravata, vesta, sako, pásek a minisukně, vše Miu Miu.

PN moda 38-45 FS.indd 43

20.9.2012 22:53:53

STRANA 44

fashion story

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Top, kožený pásek a sukně, punčochy, boty, vše Fendi.

PN moda 38-45 FS.indd 44

20.9.2012 22:54:28

Kožešinová vesta, šaty, vše Louis Vuitton.

PN moda 38-45 FS.indd 45

FOTO: Nikola ŠRAJEROVÁ – ART DIRECTOR: Petr PUCH – MAKE-UP: Markéta ŠIMROVÁ (AVÉNE / REDKEN), Kateřina LORENCOVÁ STYLING: Lenka KERMES – MODELKA: Barbora S./EXIT MODEL MANAGEMENT

STRANA 45

20.9.2012 22:55:10

STRANA 46

storyboard

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

JAK UTKAT DECH Nikdo nerozumí pánskému oblékání tak jako Italové.

S Ladislavem Blažkem, králem českého pánského odívání, jsme se vydali do továrny na látky Silvia Albiniho, abychom na vlastní oči viděli, jak se chomáč bavlny mění v božíhodovou košili.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: David TURECKÝ

PN moda 46-51 albini blazek.indd 46

20.9.2012 22:45:29

STRANA 47

Silvio Albini (vlevo) a Ladislav Blažek. Jeden vyrábí látky, druhý z nich vyrábí košile. Společně oblékají české muže už přes deset let.

PN moda 46-51 albini blazek.indd 47

20.9.2012 22:45:41

STRANA 48

V

rozlehlé hale, na jejíž konec se dá stěží dohlédnout, stojí desítky impozantních strojů.

Jejich součástky se míhají tak rychle, že je lidské oko nedokáže zachytit. Jsou jako obří železní kolibříci. Až na to, že z kolibříků na druhém konci nelezou metry pestrobarevné látky. Jsme v italském městečku Albino nedaleko Milána a stojíme uprostřed hejna strojů, které pracují pro společnost Albini – jednoho z největších výrobců látek určených pouze na pánské košile. „Způsob, jakým se látka vyrábí, se v zásadě nezměnil. Je to stará tradice, jen ta technika je trochu rychlejší,“ říká člověk, kterému ty hlučné stroje patří. Silvio Albini je šarmantní muž menšího vzrůstu a středního věku, který zprvu vypadá trochu unaveně. Když se ale usměje, zajiskří mu v očích a ochotně s fotografem dovádí se špulkami bavlnných přízí. Elegán se smyslem pro humor.

Společně se mnou se na řadu hučíčích strojů dívá i Ladislav Blažek, majitel jediné české oděvní firmy oblékající výhradně muže. S Albinim se zná již přes deset let a je jedním z odběratelů Albiniho látek a jediný jeho český zákazník.

Stejně jako on u Albiniho nakupují téměř všechny významné značky – Hugo Boss, Armani, Versace nebo Ermenegildo Zegna. „Původně jsme odebírali látky od německé firmy Brennet, ale chtěli jsme něco odvážnějšího, jak to umí jen Italové,“ vypráví Blažek o tom, jak se oba muži dali dohromady. Teď u Blažka prodají šedesát tisíc košil ročně, polovina z nich má na sobě našitou cedulku Albini. Odvážnost italských vzorů Blažkovi vyhovuje. Na českém jednotvárném trhu díky nim dokáže zaujmout zákazníky. „Konzervativních věcí je v Česku k mání hrozně moc. Co nám chybí je originalita, barevnost. Nejrychleji se proto vždy prodají ty nejodvážnější věci. Je po nich hlad,“ dodává Blažek, který sám vlastní zhruba stovku košil a chtěl by české muže naučit nosit košile ušité na míru, které se dají objednat i v jeho prodejnách.

JEŠTĚ JEDNO „Já nosím jedině košile. V tričku mě nepotkáte. Jakmile na sobě nemám košili, necítím se ve své kůži,“ vysvětluje mi Albini, když je pózování u konce, v útulné zasedací místnosti, kde se ponoříme do

PN moda 46-51 albini blazek.indd 48

storyboard těžkých kožených křesel. Jeho rodina výrobu bavlněných látek vede už od roku 1876 a on sám je příslušníkem již páté generace. Kromě něj se na chodu firmy podílí i jeho bratranec Fabio, šéfdesignér, a dva bratři.

Rodina Albini je s městečkem tak srostlá, že budova, ve které sedíme, stojí v ulici pojmenované po jeho dědečkovi, který se shodou okolností také jmenoval Silvio Albini. „Bavlna je pro naši rodinu vášeň, je to jako nějaký virus, který jednou chytíte a už se ho nezbavíte,“ zdůrazňuje. Že by tedy zrovna bavlna v někom vyvolala tak silnou vášeň? „Já vím, každý

Blažek je jedním z odběratelů Albiniho látek, stejně jako Hugo Boss, Armani, Versace nebo Ermenegildo Zegna.

si říká, že bavlna je to nejobyčejnější, co existuje. Ale každý druh bavlny má svou duši, podle toho, kde vyrostla a za jakých podmínek. Bavlna z Ameriky má dlouhá, tenká vlákna, ta asijská je hrubší a více do žluta. Zajímavé jsou malé plantáže na Barbadosu. Tam se pěstuje takzvaná Sea Island bavlna, která má vlákna dlouhá téměř čtyři centimetry a jsou velmi jemná. Královnou mezi bavlnami je ale ta z Egypta.“ Právě z Egypta pochází i hvězda s názvem Giza 45 – druh bavlny s extrémně dlouhým vláknem, která byla vyšlechtěna v roce 1820 a díky níž se Egypt postavil jakž takž na vlastní nohy poté, co se jím přehnala neomalená Napoleonova vojska. Její produkce je tak malá, že tvoří jen 0,4 procenta veškeré egyptské sklizně

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

bavlny. Její vlákno je dlouhé 36 milimetrů a je extrémně tenké, ale silné, což dovoluje výrobu těch nejjemnějších látek.

Když si sáhnete na její sčesaná vlákna, jakoby se vaše prsty ničeho nedotýkaly.

Jsou jako dech, stejně jako košile, které se z nich nakonec ušijí.

Albini tak kupuje většinu bavlny z Egypta. Nitě navinuté na velkých špulkách pak putují právě sem do města Albino. Textilu se tu dařilo odjakživa. Už ve 12. století se tu usadili mniši chovající ovce, kteří spřádali jejich vlnu. Když na začátku 19. století oblast připadla Rakušanům, přidalo se i hedvábí a nakonec i bavlna. Město mělo vynikající strategickou polohu na cestě mezi rakouským dvorem, Milánem a Benátkami, přes které proudily suroviny. Z nedalekých alpských štítů sem navíc přitéká čistá voda, životně důležitý element pro textilní průmysl. Celé město se tak proměnilo v jednu velkou továrnu na látky. Dnes většina z nich zanikla, z některých zbyly jen ruiny porostlé mechem, produkce se přesunula do levnějších zemí.

Společnost Albini je největší a nejprestižnější dodavatel bavlněných látek a prakticky nemá na našem kontinentu konkurenci. Ročně se tu vyrobí 14 milionů metrů látek, většina z nich jde na export. „Po celé Evropě je výrobců jen hrstka. Většina látek se vyrábí v Asii, v Indii a Číně. Jenže ti umí jen kopírovat a nepřicházejí se žádnými inovacemi. Navíc vyrábějí jen ve velkém. Jeden vzor od nich musíte odebrat v množství minimálně na tisíc košil. Značkové módní domy ale vyrábějí malé série, aby se jejich zákazníci nepotkávali ve stejných košilích,“ vysvětluje Albini. Pod jeho společnost spadají i dva přední britští výrobci látek – Thomas Mason a David & John Anderson, které Italové koupili v roce 1992.

Blažek ale zdaleka není jediným pojítkem italské rodinné firmy s Českou republikou. Část látek pochází z tkalcovských strojů v provozech v Letohradě a ve Dvoře Králové. „Česká republika patřila v textilním průmyslu mezi světovou špičku. Před druhou světovou válkou se u vás vyráběly ty nejlepší látky na světě.

Máte know-how, takže nám stačilo jen koupit nové stroje,“ vypráví Albini. Část látek se sice utká v Česku, ale kontrolu a finální úpravy už si Italové hlídají sami. „Já do Česka jezdím hrozně rád. Zvlášť

20.9.2012 22:45:52

PN001178

PN moda 46-51 albini blazek.indd 49

20.9.2012 22:45:54

PN0

STRANA 50

před Vánocemi, kdy pořádáme pro zaměstnance takový malý večírek. Akorát je u vás zima,“ svěřuje se mi Albini už na obědě, kdy do sebe ukázkově souká špagety, a vzápětí předvádí své znalosti češtiny, které jsou ale omezené na obligátní větu „Ještě jedno pivo“.

KROCENÍ PŘÍZE Stojíme v archivu zdejšího designérského oddělení a všude na těžkých dubových policích kolem nás jsou vyrovnány staré bichle v kožených vazbách. Některé jsou časem zteřelé a rozpadají se. Otevírám tu z roku 1890. Je plná vzorků látek, které se vyráběly dříve. Jsou to všechno látky určené na pánské košile, ale vzory jsou asi tak stokrát divočejší než ty, které muži oblékají dnes. Zeleno-žluté puntíky, fialovo-růžové kytičky, červené trojúhelníčky.

Na konci 19. století měla pánská móda dost jiný šmrnc. Vzali by tohle na sebe muži i dnes? „Kdybychom měli vybírat jen ty věci, které se líbí konzervativním Čechům, tak bychom se z toho museli zbláznit,“ podotkne Blažek. „Takže by objednal i tyhle extravagantní modro-růžové slzičky?“ „Ty asi už ne.“ Aby z bavlny vůbec mohla nějaká látka s bláznivým či klasickým vzorem vzniknout, začíná se s nezpracovanou přízí navinutou na špulkách. Ta je lehce nažloutlá, což není úplně žádoucí barva pánské košile. Špulky se proto napíchnou na tyč a jako špíz se strkají do velkých nerezových kotlů. Horká pára o teplotě až 90 stupňů a vysoký tlak udělají své. Špulky vycházejí z nádob jako měkká pestrobarevná velikonoční vajíčka. Pak následuje příprava osnovy, což znamená zkrotit tisíce tenkých a různě barevných vláken, oddělit je od sebe a navinout na speciální cívky, znovu rozdělit a hezky učesat, aby každá nit byla na svém místě. Pokud je design látky náročný, může být vláken až dvacet tisíc. Připravené nitě se pak navinou na velké válce a na řadu přijde tkalcovský stroj, který je splétá všechny dohromady. Stačí, aby se jedna niť přetrhla a celý kolos se zastaví. Spoj se ještě pořád musí navazovat ručně.

Když tkalcovské stroje, v Albinu jich hučí osm desítek, udělají svou práci, ještě zdaleka není hotovo. V další továrně několik kilometrů od Lago Maggiore přijdou na řadu finální úpravy. Látka prochází žárem, který spálí přebytečné

PN moda 46-51 albini blazek.indd 50

storyboard chloupky, mechanicky se změkčuje či je jí dodán sepraný vzhled. Nakonec musí látka projít řadou povinných testů. V laboratoři se zkouší, jak je barva odolná proti otěru, jak budou pevné švy, co udělá barva, až se v košili člověk zpotí, i to, jak se vlákna mačkají. (Což se posuzuje velice sofistikovanou metodou – pohledem.) Jeden vtipný stroj nemá za úkol nic jiného, než kousek testované látky krouživě žmoulat. Kvalitní látka vydrží 16 tisíc takových pohybů. Oproti tomu látka z košile koupené v jednom z největších oděvních řetězců nevydržela ani čtyři tisíce, než se rozpadla, jak mi pohoršeně ukázala jedna z laborantek.

Když už mají látky všechno týrání v oddělení kontroly kvality za sebou, putují do velkého skladu a čekají na převoz ke svému zákazníkovi. Takových balíků jsou ve skladu zarovnaném až po strop tisíce – kára, kostičky, proužky, puntíky, všechny barvy, na které si jen vzpomenete.

Když opouštíme město Albino, odnáším si i vzorky různých druhů sčesané bavlny. Musím na ta jemná vlákna pořád sahat, až se mi v rukách promění ve zcupané klubíčko.Teď už Albinimu věřím, že bavlna vás může okouzlit na celý život.

I když je na první pohled tak obyčejná.

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Část bavlněných přízí se vyrábí v Letohradě a ve Dvoře Králové. Český původ prozrazují nápisy na špulkách.

Fabio Albini, bratranec šéfa Albini Group, je hlavním designérem firmy. Na jeho stole se zrodí velká část látek, které putují na trh.

20.9.2012 22:45:55

PN001166

PN moda 46-51 albini blazek.indd 51

20.9.2012 22:46:07

STRANA 52

PN moda 52-57 bistra.indd 52

menu

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

20.9.2012 22:38:09

STRANA 53

FENOMÉN BISTRO Říká se, že ta nejlepší pařížská bistra najdete v dvouciferných okrscích. Foodkritička Petra Pospěchová navštívila ta nejzajímavější nejen na okraji, ale i v centru francouzské metropole.

TEXT a FOTO: Petra POSPĚCHOVÁ

P

ařížské bistro je instituce. Tyto malé neformální podniky jsou základem stolování francouzské metropole. Nemají většinou žádný stálý jídelní lístek, nabídka se obměňuje denně a ta aktuální bývá vypsaná křídou na černé tabuli nad barem a u vchodu. Je-li interiér bistra členitější, bývá cedulí s nabídkou několik a číšník je přináší ke stolu místo jídelního lístku.

Protikladem bister jsou luxusní restaurace a pak také brasserie – stravovny o větší ploše, které začaly ve velkém vznikat v Paříži v druhé polovině devatenáctého století kvůli stoupajícímu množství obyvatel metropole i vzrůstajícímu cestovnímu ruchu. Zatímco brasserie otevírají brzy a zavírají pozdě, bistra mívají otevřeno na dvě etapy: několik hodin přes poledne a poté až na večeři.

Tradičně se liší také nabídka pokrmů: zatímco v brasseriích se obvykle podávají grilovaná masa, alsaské choucroute či ústřice, bistra byla vždy vyhlášená svými plats mijotés – tedy dušenými jídly, jako jsou hovězí po burgundsku nebo telecí v citronovo-smetanové omáčce.

Tím hlavním, čím se liší bistra od brasserií, je ovšem atmosféra. Zatímco brasserie jsou spíš neosobní, bistro je vždy odrazem osobnosti svého majitele,

PN moda 52-57 bistra.indd 53

případně jeho geografických kořenů.

Díky tomu a nevelké ploše jde většinou o místa se srdečnou přátelskou atmosférou, kde se rychle stanete štamgasty.

Bistro, tak jak zde bylo popsáno, je institucí trvající dlouhá desetiletí. Během posledního desetiletí se ve světě pařížských bister odehrála částečná generační i obsahová obměna. Právě takovéto neformální restaurace si totiž začali otevírat talentovaní mladí šéfkuchaři, kteří vařili ve věhlasných ohvězdičkovaných restaurantech, ale okovy velkých podniků jim začaly být těsné. A tak se z nich vyvlékli a dali vzniknout nové generaci bister: s kuchyní obvykle lehčí, než byly klasické plats mijotés, a také otevřenější vlivům exotických gastronomických tradic. Mladí šéfkuchaři svoje podniky často otevírají v okrajových čtvrtích, neboť v nejcentrálnějších okrscích by nezaplatili nájem. I když existuje řada výjimek, najdete bistra mladých talentů nejčastěji v okrscích označených číslem deset nebo vyšším.

CHŘEST Z TŘINÁCTÉHO OKRSKU Ze všech popsaných hledisek je dobrou ukázkou takového „nového“ bistra L’Ourcine, které najdete ve třináctém okrsku v zapadlé rue Broca. V čísle 92

tu vaří Sylvain Daniére, žák slavného šéfkuchaře Yvese Camdeborda, který prošel kuchyněmi Ritzu, Maxim’s a La Tour d’Argent, aby si posléze otevřel dnes věhlasnou restauraci La Régalade.

Jakmile otevřete sytě červené dveře L’Ourcine, ocitnete se v interiéru, kde převládá tmavé dřevo. Než se ale stihnete rozhlédnout, ujme se vás přátelská obsluha a nabídne stůl. Je to jeden z mála podniků, kde dostanete místo i bez rezervace. Ospalé ulice třináctého okrsku nejsou zrovna místem, kam by turisté přicházeli po houfech.

Když přijdete k Daniérovi v tuto část roku, určitě vám nabídne některou z chřestových specialit, třeba výhonky bílého šparglu zakapané vinagretou s olivovým olejem nebo některý z lehkých rybích pokrmů, jako je kambala připravená na mlynářský způsob. Pokud bude zrovna na menu, neměli byste si nechat ujít jeho vyhlášený předkrm pomazánku z tresky a z hlavních jídel potom ravioli plněné jemným masem japonského kraba a čekankou.

KDE BYL ŠTAMGASTEM COCTEAU Trochu severněji, ale stále ještě na levém břehu Seiny se nachází další pozoruhodné bistro Au Pied de Fouet. Levý břeh ře-

20.9.2012 22:38:17

STRANA 54

menu

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Na rue Benoit je jedno bistro vedle druhého. Jejich řada začíná slavným Café de Flore a pokračuje až na konec ulice, k Au Pied de Fouet, kam rád chodíval Jean Cocteau.

ky je historicky považovaný za bohémštější část Paříže, než je břeh pravý. Právě sem se stahovali filozofové, básníci či spisovatelé včetně Pabla Picassa, Arthura Rimbauda, Paula Verlaina či Jeana-Paula Sartra.

Samotné bistro Au Pied de Fouet bylo svého času oblíbeným místem básníka Jeana Cocteaua. Už existence tohoto dávného slavného štamgasta naznačuje, že Au Pied de Fouet není podnikem z nejmladších – tradice tohoto místa přesahuje sto padesát let.

Bistro sice není v dvouciferném okrsku, ale v centrálním sedmém, na hlavní třídě jej však nenajdete. Pokud se do něj vydáte od metra Saint Germain des Prés, minete nejprve na hlavní ulici kavárnu Deux Magots, tedy U dvou mandarínů, kde jste na začátku minulého století kromě jmenovaného Jeana-Paula Sartra a jeho partnerky Simone de Beauvoir mohli potkat třeba také Erne-

PN moda 52-57 bistra.indd 54

sta Hemingwaye. O pár kroků dál je pak Café de Flore, kam všichni jmenovaní také s oblibou chodili. Právě zde zahnete ostře doprava, do rue Saint-Benoit.

Až skoro na konci ulice, v čísle 3, je červenobíle pruhovaná markýza a pod ní stolky s kostkovanými ubrusy.

V miniaturní uličce mezi stolky se proplétají dvě číšnice, které hostům roznášejí vyhlášený salát z kachních žaludků, čočkový salát nebo jednu ze zdejších specialit: jehněčí připravené podle aktuální sezony. Na přelomu jara a léta to může být třeba neskutečně křehká dlouho dušená kližka s bylinkovým pestem.

Bistro Au Pied de Fouet na rozdíl od většiny konkurentů nenabízí jen několikachodové menu (menu prix fix), ale i jednotlivá jídla. Když nemáte hlad, ale jen chuť na něco malého, můžete se tu stavit na některý z předkrmů za pár eur, třeba svěží gratinovaný fenykl s lososem.

VŮNĚ MENTONSKÝCH CITRONŮ O pár ulic dál od bistra Au Pied de Fouet, blízko metra Odeon, najdete hned tři další pozoruhodná francouzská bistra: Le Polidor, La Ferrandaise a Christophe.

O Polidoru na začátku rue Monsieur de Prince vím od svého kamaráda Daniela, který žil v Paříži léta, a tohle místo patřilo vždy mezi jeho oblíbená. Není divu: polední menu za dvanáct eur patří k tomu nejzajímavějšímu, co můžete v širokém okolí ochutnat. I díky tomu tu často potkáte univerzitní profesory z blízkých i vzdálenějších škol. Na zdejším menu mají všechny klasické pokrmy, které k bistru patří: pomalu dušené hovězí na víně, telecí ve smetanové omáčce nebo vyhlášené aromatické klobásky andouillette.

O pár ulic dál, nedaleko Lucemburské zahrady, je další ze skrytých skvostů rušného centrálního okrsku, La Ferran-

20.9.2012 22:38:17

PN001152-1

' $$ $($$ $$ $(# %& % ' $($ !#$(!

PN moda 52-57 bistra.indd 55

20.9.2012 22:38:23

STRANA 56

Kousek od Lucemburské zahrady je La Ferrandaise, jejíž zdi zdobí obrázky krav stejnojmenného plemene

daisse. Podnik v čísle popisném 8 na ulici Vaugirard patří Auvergnanovi Gillesi Lamiotovi. Jeho zdi zdobí fotografie hnědobílých krav plemene Ferrandaisse, které pochází z oblasti Puy-de-Dôme v Auvergne. Právě maso tohoto skotu je jednou z věcí, které na zdejším jídelníčku najdete vždy. Aktuálně tu mají třeba telecí líčka s jarní zeleninou nebo lehce opečené maso z mléčných telat s fenyklem či s chřestem.

V blízkosti Lucemburské zahrady je také třetí z vybraných podniků, pojmenovaný Christophe po zdejším šéfkuchaři: Christophe Philippe dříve pracoval u Anne-Sophie Pic, excelentní šéfkuchařky, která v roce 2007 dostala jako první žena po půl století tři michelinské hvězdičky.

Musím poznamenat, že Philippe má nepřehlédnutelný talent, který můžete vychutnat třeba v podobě raviol plněných masem z kachních stehýnek nebo u plátků divokého, lehce vyuzeného lososa s křenovým krémem. Šéfkuchař si také sám připravuje dezerty, nádherně nakyslá náplň křehkého millefeuille v sobě nese nepřehlédnutelnou stopu citronů z Mentonu, což je Philippův rodný region.

DVA RYBÍ MISTŘI Myslet si, že gastronomicky zajímavý je pouze bohémský levý břeh Seiny, je samozřejmě bláhové. Stejně tolik dobrých bister najdete i na severním břehu.

Na jeho západním cípu, v sedmnáctém okrsku, v pěší vzdálenosti od Buloňského lesíka, se ve změti uliček skrývá L’Entredegeu. Můj známý, foodkritik Alec Lobrano tohle místo pro ospalou, ale proto znepokojivou atmosféru popisuje jako dokonalé dějiště pro Simenonovy detektivky z padesátých let.

Jediná detektivka, kterou jsem tu zažila, však bylo hledání rue Laugier, jež jako jedna z mnoha vede z členitého prostranství na Porte Camperret. Jakmile ji najdete, máte vyhráno, bistro uvidíte už od jejího ústí. Interiér L’Entredegeu je spíše starosvětský, okna zdobí krajkové záclonky a staré časy připomíná i dřevěné ostění. Šéfkuchař a majitel Phillipe Tredgeu je mistrem, pokud jde o úpravu ryb. Rád svým hostům nabízí třeba jemné filety pilobřicha se sezonní zeleninou – neváhejte, pokud je uvidíte v denní nabídce. To ovšem neznamená, že jiné druhy masa by tu nestály za to. Osobně

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

nemůžu zapomenout na roládu ze zajíce a slaniny, kterou podával na lůžku z nádherně šťavnatých kuliček hrášku.

O něco blíž k centru je místo, jehož kuchyní Philippe Tredgeu v minulosti prošel a které patří mezi pařížskými bistry k těm skutečně etablovaným. Chez Michel Thierryho Bretona je u nádraží Gare du Norde, ruch této dopravní tepny tu však neuslyšíte. Podnik v sousedství kostela sv. Vincenta je kromě ryb vyhlášený i díky bretaňským specialitám. A že jich region, odkud šéfkuchař pochází, nenabízí málo. Breton je znám jako člověk, který dokáže dokonale ladit detaily.

Což v praxi znamená, že pokud si objednáte sulc s vepřovými nožkami a oušky, dostane vás nejen dokonalost samotného jídla, ale taky na milimetr přesně vyladěná chuť vinagrety. Tohle jídlo by prostě lépe udělat nešlo. Mezi další ze zdejších specialit patří také Kig-ha-farz de pigeon, tedy holoubek dělaný ve vývaru, a potom samozřejmě dezert Paris-Brest-Paris, věneček pojmenovaný na paměť slavného cyklistického závodu z roku 1891.

BUŘINKA Z BELLEVILLE Mojí nejmilejší pařížskou čtvrtí je Belleville. Není to jen kvůli tomu, že zde bydlí většina mých přátel. Zdejší neformální atmosféra je jako stvořená, aby tu vyrůstala dobrá bistra. A také vyrůstají. Ať už je to Le Baratine, kam chodí ve svém volnu nejslavnější šéfkuchaři města, nebo nedaleký Chapeau Melon a La Boulangerie.

V Baratine je i z výše popsaného důvodu skoro pořád plno, můžete tedy místo něj zamířit přes hlavní ulici na rue Rebeval do Chapeau Melon čili do Buřinky. Tatarský biftek z červeného tuňáka tu mají skoro tak dobrý jako v Baratine a umí tu také úžasné artyčoky po provensálsku. Pozoruhodná je taktéž zdejší nabídka vín.

Pokud chcete v okolí Belleville vyzkoušet něco starosvětštějšího, jděte do La Boulangerie v čísle 13 na rue Panoyaux.

Filety z ropušnice tu dostanete jednoduše udělané na másle s trochou sušených rajčat a bylinek, skvělé je zdejší jehněčí a určitě nevynechejte dezerty. Místní čokoládové makronky s rebarborou totiž stojí za to, stejně jako poučený výběr sýrů.

Přehledný adresář pařížských bister najdete na webu jidlo.ihned.cz.

PN001042-3

Le Polidor je oblíbený mezi univerzitními profesory z nedalekých fakult

menu

PN moda 52-57 bistra.indd 56

20.9.2012 22:38:23

3

PN001042-3

3 1 bistra.indd L GG PN moda 52-57 57

20.9.2012 22:38:34

STRANA 58

fotostory

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Funny girl

VELKÝ OČI

Béžová kabelka Miss Dior, Christian Dior, 73 000 Kč; top Intimissimi, 799 Kč; náramek, bižuterie, 19 500 Kč a prsten 9 000 Kč, Camille Miceli pro Christian Dior.

PN moda 58-61 fotostory1.indd 58

20.9.2012 22:35:51

STRANA 59

HADÍ ŽENA

Černý kožený pásek Serpenti, Bulgari, 10 800 Kč; top Icone, 3 500 Kč; fialový náramek Dune, Hermés, lakované dřevo, 5000 Kč; černé hedvábné psaníčko se zdobeným držátkem ve tvaru náramku, Serpenti, Bulgari, 45 900 Kč.

PN moda 58-61 fotostory1.indd 59

20.9.2012 22:36:06

STRANA 60

fotostory

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

MICKEY MOUSE IN THE HOUSE

Kabelka Infinity Dots, Yayoi Kusama pro Louis Vuitton, 23 500 Kč; balerínka Monogram Nylon dots, Yayoi Kusama pro Louis Vuitton, 15 200 Kč; náhrdelník, puntíkovaný límec Infinity Dots, Louis Vuitton, 29 400 Kč; tělové body, Marks & Spencer, 799 Kč, červená hedvábná kravata, Bulgari, 4 800 Kč.

PN moda 58-61 fotostory1.indd 60

20.9.2012 22:36:20

STRANA 61

STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Benikt RENČ MODELKA: Zuzana STRÁSKÁ / ELITE MODEL MANAGEMENT – MAKE UP A VLASY: Tomáš MOUČKA

HONEY BUNNY

Pánská kabela Prada, kůže spazzolato, peněženka Prada, info o ceně v butiku; hedvábná vázanka Lourde au Carreau, Hermés, 3 000 Kč; body La Perla, 5 600 Kč; brýle Cartier, Optica Exclusiv Praha, 12 900 Kč.

PN moda 58-61 fotostory1.indd 61

20.9.2012 22:36:34

šperky

STRANA 62

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Kamenné slunce J

e veliký jako kaštan a září jako malý plamen. Jeden z největších a nejkvalitnějších žlutých diamantů na světě. Chlouba slavného amerického klenotnictví nese i jeho jméno – Tiffany Diamond.

V dole Kimberley v Jižní Africe jej našli v roce 1877. Charles Lewis Tiffany kámen vážící 287,42 karátu koupil za 18 tisíc dolarů. Surový diamant přivezl do Paříže, kde Tiffanyho hlavní gemolog Geore Frederick Kunz kámen celý rok studoval, než se ho rozhodl vybrousit do jeho současného

PN moda 62-67 tiffany.indd 62

tvaru a 128,54 karátu. Místo tradičního brusu s 58 fazetami přidal ještě dalších 24, aby jím světlo lépe procházelo, a vynikla tak jeho unikátní barva.

Drahokam tak spíše než svou velikostí ohromuje svou září. Jako by vydechoval měkké žluté světlo. Vzácný kámen se stal hlavní Tiffanyho atrakcí. Na Vánoce roku 1955 slavný aranžér Gene Moore umístil kámen do rukou drátěného anděla vznášejícího se ve výloze vlajkového obchodu na newyorské Páté Avenue. Jeho lesk byl vidět až z druhé strany ulice.

DRAHOKAM K SNÍDANI Jeho hodnota se dá jen těžko odhadnout a na prodej byl jen jednou. V roce 1972 ho v inzerátu v listu New York Times klenotnictví nabízelo za tehdejších pět milionů dolarů, což by v dnešních penězích bylo více než pětkrát tolik. Nikdo ale na nabídku trvající jen 24 hodin neodpověděl.

Jen dvě ženy ho měly na sobě. Poprvé ho do společnosti vynesla Mary Whitehouseová, britská bojovnice za korektnost televizního vysílání, na Tiffanyho ples v roce 1957. Tou druhou nebyl ni-

20.9.2012 22:34:06

STRANA 63

Jestli kameny nemají duši, tak tento je výjimka.

Je velký, je žlutý, je vzácný a je symbolem šperkařství Tiffany, které v září otevřelo svůj butik i v Praze.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: archiv Tiffany

kdo jiný než Audrey Hepburnová, která ho do společnosti vynesla zasazený v náhrdelníku navrženém Jeanem Schlumbergerem v rámci propagace snímku Snídaně u Tiffanyho.

K letošnímu 175. výročí domu Tiffany se žlutý diamant dočkal nového zasazení. Na rozdíl od Schlumbergerova náhrdelníku, ve kterém diamant obklopoval složitý diamantový propletenec připomínající uvázané stužky, nové zasazení je ve svém designu mnohem čistší a jednodušší. Společnost mu dělá celkem 78 bílých diamantů a samotné jeho

PN moda 62-67 tiffany.indd 63

upevnění je zdobeno 481 kameny. „Klenotníci pracovali na novém šperku přes rok. Věděli jsme, že krása tohoto drahého kamene musí naplno vyniknout.

Zavěsili jsme ho proto na jednoduchý náhrdelník z platiny a bílých diamantů, které mají dohromady víc než sto dvacet karátů,“ řekl viceprezident Tiffany Jon King. Jak dlouho vzácný kámen zůtane v této podobě, podle něj není předem dané. „V rámci oslav 175. výročí Tiffany Diamond procestuje svět – Tokio, Peking, Dubaj a skončí na Páté avenue v New Yorku, kde bude vystaven.“

Nákres Tiffanyho diamantu z roku 1886 z archivů klenotnického domu.

20.9.2012 22:34:14

STRANA 64

Nové zasazení žlutého diamantu ke 175. výročí od založení Tiffany. Bílé diamanty mají dohromady přes 120 karátů.

JEDEN Z 10 000 Žluté diamanty jsou specialitou šperkařství Tiffany. Zabarvení má jen jeden z deseti tisíců vytěžených diamantů a vysokými kvalitativními standardy Tiffany jich projde jen pár – zhruba dvě procenta. „Pro diamanty jsou hlavními kritérii kvality tzv. Čtyři C – barva, čistota, brus a váha v karátech (tedy colour, quality, cut a carat weight),“ poznamenává King. „U Tiffanyho ale k nim ještě přidáváme další kritéria, jako jsou přesnost brusu, symetrie a lesk.“ Žlutá barva je způsobena přítomností dusíku či dalších plynů, které se nacházejí okolo 100 až 160 kilometrů pod povrchem. Všechny diamanty, ať už žluté, bílé či jinak barevné, vznikly podle geologů zhruba před 400 miliony let a před dvaceti miliony let je vulkanické erupce vynesly blíže k zemskému povrchu. Krásy diamantů si lidé všimli již před třemi tisíci lety. „Žluté diamanty mají, kromě toho, že jsou vzácnější, ještě další výhody – jejich barevná záře a zvláštní charisma přitahuje všechny, kdo hledají univerzální a unikátní šperk,“ dodává King. Pro jejich unikátnost zasazuje Tiffany žluté diamanty jen do patiny či 18karátového zlata.

I když jsou žluté diamanty raritou, ty v sytějších odstínech jsou ještě vzácnější. Naprostá většina, zhruba 93 procent vytěžených barevných diamantů, je buď tak světlá, že jsou spíše béžové než žluté, nebo naopak tak tmavá, že jsou zbarveny do hněda.

Těch opravdu sytě, slunečnivě žlutých je jen hrstka a jejich cena je nepoměrně vyšší než u bílých diamantů. Šperkařství Tiffany má v těžbě žlutých diamantů oproti jiným klenotníkům významnou výhodu – exkluzivní pří-

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

stup k vytěženým kamenům z dolu Ellendale v severozápadní Austrálii, který je jedním z nejkvalitnějších zdrojů zbarvených diamantů. Ročně se tu vytěží 20 700 karátů žlutých diamantů. Mimo Austrálii jsou žluté diamanty k nalezení i na území Afriky – kromě Jižní Afriky, odkud pochází Tiffany Diamond, i na území států Lesotho a Botswana. Ellendale se rozkládá na 47 hektarech a sahá do hloubky 167 metrů pod hladinou moře. Kvůli každým 600 karátům žlutých diamantů musí dělníci rozbít téměř patnáct tun kamene a země.

Technika těžby se od konce 19. století zásadně změnila – vytěženou hmotu drtí speciální železné čelisti, kvůli kterým je těžba diamantů rychlejší i levnější. Jenže drtič může zničit i opravdu velké diamanty, a největší, které tak z dolu Ellendale pocházejí, mají „jen“ 14 karátů. Kameny velké jako Tiffany Diamond by tak dnes nepřežily a byly by rozdrceny na dvacet menších.

KLENOTY PRO NOVÝ SVĚT Žluté diamanty jsou dnes specialitou americké značky, ale ta začínala s podstatně skromnějším materiálem – stříbrem. Pětadvacetiletý Charles Lewis Tiffany si otevřel obchod se stříbrnými dárkovými předměty, který se brzy stal oblíbenou cílovou stanicí pro bohaté newyorské dámy, v roce 1837 díky tisícidolarové půjčce od svého otce. Nabídku těch nejkrásnějších předmětů Tiffany rozesílal v katalogu Blue Book, jehož tyrkysová barva se stala symbolem šperkařského domu stejně jako speciální usazení briliantů na zásnubních prstenech tak, aby k nim lépe pronikalo světlo.

PN001157

Herečka Audrey Hepburn s náhrdelníkem Ribbon Rosette od Jeana Schlumbergera s Tiffany diamantem, vytvořeným pro film Breakfast at Tiffany‘s (Audrey Hepburn® Trademark and Likeness Licensed by Licensing Artists LLC for Sean Ferrer and Luca Dotti)

šperky

PN moda 62-67 tiffany.indd 64

20.9.2012 22:34:22

PN001157

PN moda 62-67 tiffany.indd 65

20.9.2012 22:34:26

STRANA 66

Na novém náhrdelníku pracovali šperkařští mistři Tiffany více než rok.

TIFFANY DIAMANT

Surový Tiffany Diamond měl přes 287 karátů, po zbroušení 128,54 karátu. Místo 58 má netradičních 82 fazet, aby lépe vynikla jeho barva.

Má rozměry 27 x 28,25 x 22,2 milimetrů.

PN moda 62-67 tiffany.indd 66

šperky

O diamanty se Tiffany začal zajímat již o pár let později. V roce 1848 Evropou otřásala vlna revolucí a poslední francouzský král Ludvík-Filip byl donucen abdikovat. Šlechta prchající do Spojených států Tiffanymu ráda své skvosty prodávala. O dva roky později si již Tiffany otevřel pobočku v Paříži a na konci 80. let už Tiffany vlastnil zhruba třetinu klenotů z francouzského dvora, které našly nové majitele mezi bohatnoucími průmyslníky Nového světa. Vydavatel Joseph Pulitzer tak své manželce koupil náhrdelník se čtyřmi diamantovými přívěsky, který původně nosila francouzská císařovna Evženie. Caroline Astorová, královna newyorské společenské scény, se zase stala vášnivou sběratelkou císařovniných majestátních broží.

Kromě amerických boháčů ale Tiffanyho služby vyžadovali i američtí prezi-

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

denti. Tiffanyho syn Louis Comfort Tiffany zařizoval interiéry Bílého domu na přání Chestera Arthura, 21. prezidenta USA. Prezident Lincoln pro svou ženu zakoupil perlový komplet náhrdelníku a dvou identických náramků, které si vzala na jeho inauguraci, a mladý Franklin Roosevelt si k Tiffanymu došel pro zásnubní prsten. Ceremoniální meče pro generály americké občanské války, státní vyznamenání i státní pečeť, která se objevuje na jednodolarové bankovce, pocházejí z Tiffanyho dílny.

Stejně jako stříbrný pohár pro vítěze Super Bowlu, který Tiffany vytvořil v roce 1967.

Ke 175. narozeninám si Tiffany nadělil i krásný vlastní dárek – nový materiál jménem Rubedo, jehož složení je tajné, je stejně lesklý jako zlato, ale poddajný jako stříbro.

20.9.2012 22:34:27

0$5,1$5,1$/', &20

7HO

PN001152-2

PN moda 62-67 tiffany.indd 67

20.9.2012 22:34:33

STRANA 68

PN moda 68_73 kena.indd 68

cesta

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

20.9.2012 23:33:38

STRANA 69

Lamu klame tělem Kam jezdí na dovolenou králové? Na malý, na první pohled obyčejný keňský ostrov v Indickém oceánu.

TEXT: Lucie TVARŮŽKOVÁ – FOTO: Katarzyna CEGŁOWSKA

M

oje nejsilnější vzpomínka na Keňu je vlastně kýč. Je ráno. Slunce ještě pořádně nevstalo, jen si zkouší momentální formu tím, že se v mlžném vlhkém oparu opírá do listů palem a zkoumá, co vydrží. Kolem je tropické hlučné ranní ticho plné ptáků. Před námi dlouhá prašná a hrbolatá cesta. Dlouhá a bolavá pro každého, kdo se jí pokouší zvládnout vozem.

Všude na té cestě jsou děti. Jdou do školy. Na sobě mají uniformy zářivých barev, co vesnice, to jiná barva. Jsou bosy a jejich chůze má zvláštní keňský rytmus.

S na Evropu nepřirozeně narovnanou páteří, dlouhé krky, oválné lebky, velké oči a široký úsměv. Na hlavách nesou v igelitkách zabalené učebnice a sešity.

Jdou pomalu, nebo rychle? V Keni se to obtížně rozlišuje. V téhle zemi nejsou čas a rychlost důležité veličiny. Nejčastější odpovědí na evropské otázky „Ko-

PN moda 68_73 kena.indd 69

lik je hodin?“, „Nejdeme pozdě?“, „Stíháme to?“ bývá: „Hakuna matata“. No problem. Žádný problém.

Po pár dnech máte pocit, že jste si zvykli. Odložíte hodinky. Narovnáte páteř, vytáhnete krk, necháte hlavu volně se kinklat ze strany na stranu, změníte rytmus chůze. Dokola opakujete „hakuna matata“, protože vám to přijde ta nejlepší životní filozofie, na kterou jste narazili. Plánujete zrušit outlook, vyhodit diář a nechat se plout životem v hypnotickém keňském rytmu. A pak přijedete na Lamu. Rešerše na Wikipedii vás na tohle místo nepřipraví. Nejstarší svahilské město v Keni. Památka UNESCO. Mangrovníky, moře, osli. Mnoho důvodů, proč se na tohle souostroví nedaleko keňsko-somálských hranic vypravit, když tu nemají lvy ani gepardy a místní lidé jsou všechno možné, jen ne klasičtí Keňané, na internetu nenajdete. Právě proto stojí Lamu za cestu.

20.9.2012 23:33:51

STRANA 70

cesta

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Lamu je trochu jako Marakéš, trochu jako karibské ostrovy a trochu jako italské Benátky.

Je to místo, které klame tělem. Je v něm trochu Marakéše, trochu Karibiku, trochu italských Benátek. Tady nejste v Keni, ale na místě, které nabízí „rychlokurz“ toho nejlepšího z mnoha světových civilizací. Kdysi bývalo Lamu významným centrem obchodu s otroky a taky zastávkou pro ty, kteří se snažili doplout z Evropy do Indie a z Asie do Evropy. A z toho všeho tu kousek zůstal.

A navíc je tu neskutečně krásně.

V muzeu se chlubí sofistikovaným strojem na rozbíjení kokosových ořechů stejně jako několik set let starým přístrojem na výrobu špaget. Špagety se tu ve velkém konzumují dodnes, překvapí vás v nich nezvyklá vůně skořice a kardamonu. Místní obyvatelé patří k nejvyhlášenějším řezbářům na světě, vstupní dveře do domů i nábytek uvnitř zdobí komplikované ornamentální řezby. Moře brázdí plachetnice, které patří spíš do pobřežních vod Indie, Pákistánu, Jemenu nebo Ománu. Říká se jim dhow,

PN moda 68_73 kena.indd 70

jsou elegantní, štíhlé, a když se to s nimi umí, tak neuvěřitelně rychlé, místní je vyrábějí z dřeva mangrovníků, které hustě obklopují většinu zátok, a všudypřítomného bambusu.

Auta jsou na ostrově zakázaná, o hromadnou veřejnou dopravu se kromě plachetnic starají osli. Na ostrově jich žije kolem tří tisíc a místní oslí nemocnice a sirotčinec patří ke středobodům společenského života. Těmi nejváženějšími obyvateli Lamu jsou vítězi každoročních závodů v jízdě na oslech. Vítězství vyžaduje ohromnou sílu a sebevražednou odvahu, rychlost je závratná, blízkost soupeřů nebezpečně intenzivní a pravidla v podstatě žádná. Závodí se vášnivě taky v jízdě na plachetnicích a v plavání a potápění.

I když to tvrzení z předchozího odstavce vlastně není pravda. Nejváženějšími obyvateli ostrova jsou ti, o kterých se nemluví. Jen spiklenecky mrká. Třeba monacká princezna Caroline, jejíž dě-

ti považuje spousta místní omladiny za svoje rodinné přátele. O Carolininých milostných eskapádách ví každý zdejší obyvatel víc než evropský bulvár, prázdniny tu s ní trávili všichni.

O slavných sousedech se na Lamu nemluví. Ale když se vám podaří dát jejich seznam přece jen dohromady, začnete se na tenhle nenápadný zastrčený ostrov dívat jinýma očima.

Dřevěná oprýskaná plachetnice, která kotví na pláži v Shela Town, patří norskému králi Haraldovi. S manželkou Sonjou tu tráví každé Vánoce. Nejčastěji v nejvrchnějším patře plážového domu monacké princezny Caroline. Ten se dá, když v něm není jeho majitelka nebo její královští přátelé, pronajmout.

Na dohled přes moře bydlí rodina Kofiho Annana, o dva domy dál jeden z členů výkonného výboru FIFA. Když zjistíte, kolik pozemků a jaké domy v okolí vlastní bývalý španělský premiér José Mario Aznar, začnete se zajímat

20.9.2012 23:34:00

4( 1) ! # 0 ! 7 5 - $ 4 & ! (1 - ! ! 1& ! # 3 ' ) $

!2&!! 0 !1 !1 "8.*+ "*8 88 & * % /8 //8 8 "8 !

0 $ 6

PN001028-2

PN moda 68_73 kena.indd 71

20.9.2012 23:34:17

STRANA 72

cesta

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

KDE BYDLET Luxusního ubytování je na Lamu spousta. Chcete-li společnost, hledejte v Shela Town. Máte-li nejraději pohled na opuštěQp SOi å H a moře všude kolem, je pro vás Kipungani Beach.

1 HM Xå LWHčnější zdroj informací o ubytování na ostrově je webová stránka www.Lamu.org a Keňská turistická centrála, která má pobočku i v Praze.

SHELA HOUSES (BEACH HOUSE, SHELA HOUSE, PALM HOUSE A GARDEN HOUSE) Luxusní soukromé rezidence, které jejich majitelé anonymně pronajímají v doběNG\å jsou v Evropě. Nikdo vám to sice oficiálně nepotvrdí, ale pronajmete-li si Beach + RXVH] Då LM HWHYSUDYGě královské zacházení. www.shelahouse.com PEPONI HOTEL Nejslavnější a nejpřátelštější hotel na Lamu, přímo u moře, s milými majiteli, skvělou restaurací a spoustou aktivit. Sídlo å HOYtQD GDFH/ D0 & R7 NGH se dá domluvit sledování líhnutí mláďat. www.peponi-lamu.com KIPUNGANI EXPLORER Absolutní klid, dechberoucí scenérie, bambusové chýše s koupelnami přímo u moře a s molem vedoucím hluboko do vody určeným jenom pro vás. www.heritage-eastafrica.com

PN moda 68_73 kena.indd 72

Auta jsou na ostrově Lamu zakázaná, o hromadnou veřejnou dopravu se kromě plachetnic starají osli. V barevných dřevěných bednách jsou uloženy čerstvé ryby, ráno vylovené z moře.

o výši platů ve španělské státní správě.

Ten muž, se kterým jste právě půl hodiny společensky konverzovali na pláži, je Olav Thon, třetí nejbohatší muž v Norsku. A ano, jezdí sem i Brad Pitt a Angelina Jolie.

Jezdí sem proto, že je to tady každému jedno. Nejde o to, že by zdejší obyvatelé byli vědomě racionálně diskrétní. Ono je to prostě nezajímá. Na ostrovy ještě nedorazila evropská posedlost ve sledování stravovacích návyků slavných lidí.

Daleko ostražitěji než jejich domy a luxusní rezidence, které si pronajímají, se tu hlídají želví hnízda. Majitelka legendárního hotelu Peponi Carol Korschenová a její manžel Lars tu na počát-

ku 90. let založili nadaci LaMCoT, která postupně proměnila místní obchodníky s želvím masem, vejci a želvovinou v hrdé ochránce želv.

Na plážích tak můžete vidět důležitě se tvářící muže, jak stojí bez hnutí nad nenápadnou hroudou písku. Pod ní se schovávají želví hnízda. Když se blíží vylíhnutí, muži nejprve místo pečlivě očichají, aby odhadli, zda jsou želvy skutečně připravené na svět, a pak začnou pomalu slavnostně odhrnovat vrstvy písku. V okolí se většinou shromáždí desítky lidí, aby malé želvičky doprovodily na první cestě do moře. Budete-li toho svědky a dojme-li vás to k slzám, vězte, že podobně je na tom v tu chvíli na pláži skoro každý.

20.9.2012 23:34:17

PN001179

PN moda 68_73 kena.indd 73

20.9.2012 23:34:35

STRANA 74

autoview

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Luxus s dvojí tváří Japonský Lexus nasadil svému sedanu dravou masku a sportovní podvozek. Uvnitř ale zůstal úsporný hybridní motor. Dvojí tvář tohoto vozu zlákala k testu ředitele privátního bankovnictví ČSOB Martina Kosobuda.

TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: Ondřej HOŠT

PN moda 74-75 auto.indd 74

20.9.2012 22:32:42

STRANA 75

A

utomobily značky Lexus ještě donedávna nepatřily právě mezi výrazné vozy. Decentní přístup k luxusnímu svezení si v Česku získal jen desítky zákazníků.

Teď má být ale všechno jinak. Lexus začal mířit na silné individualisty. Řidiče, kteří chtějí vypadat reprezentativně a zároveň si užívat za volantem. Stačí se jen podívat na drzou příď vozu a je jasno – tohle už není uťápnutý kravaťák, tohle je vyzývatel.

Martin Kosobud, vášnivý sportovec, především cyklista, se chvíli brání hodnotit vzhled vozu. „Více se vyznám v silničních kolech, kde bych neváhal utratit za kvalitní stroj i velké částky. Vývoj u automobilů je tak rychlý, že nelze z pozice amatéra sledovat všechny změny u všech vozů. Jenže Lexus GS je v designu moje krevní skupina. Ladný, ohleduplný a vítězný,“ nechává se nakonec přemluvit vrcholný manažer banky.

A nebyl jediný, koho vzhled novinky zaujal. Japonský sedan podle něj přitahoval značnou pozornost všude, kde se s ním objevil. I jeho rodina to zaznamenala zřetelně. „Sportovní duch nám sedí. Kolegové mi ho hned přišli obhlédnout a mysleli si, že jsem se nově vybavil,“ směje se Martin Kosobud a dodává: „Měli jsme golfový turnaj pro klienty na Mnichu a bag do kufru pasoval jako přišitý. S kolem by to ale bylo horší, to by se do kufru nevešlo. To jediné je zmátlo.“ V manažerském sedanu by zřejmě nebylo místo pro koníčky významného manažera. Jedinou možností je snad střešní nosič.

Vzadu by bylo potřeba více místa. Náruživý cyklista má totiž dva syny, kteří by se mohli na zadních sedadlech cítit stísněně. Vždyť jeden z nich měří 195 cm. I možná proto řídí Martin Kosobud Škodu Superb, která je vzadu jedním z nejprostornějších vozů na trhu.

Pokud Lexus mírně pokulhává co se týká prostoru, nahrazuje jej v jiné oblasti dokonalým luxusem: „Vnitřek vozu je

vátního bankovnictví ČSOB v Českých Budějovicích, Plzni a Karlových Varech. O víkendu se objevil také v Praze na běžeckých závodech. Novopečený testovací jezdec si pochvaloval hlavně dynamiku motoru a akceleraci. Díky hybridnímu pohonu měl i slušnou spotřebu. Takový vůz je dobrý nejen na image, ale i kvůli správnému pocitu z ekologického cestování. „Navíc se mi

Multimediální displej zaujal.

Spolujezdci chtěli promítat filmy a dívat se na cyklistickou Vueltu.

technicky, řemeslně a prakticky naprosto skvěle funkční. Asi největším překvapením pro všechny, kterým jsem vůz představil, byl obrovský displej multimediálního systému. Spolujezdci pak chtěli promítat filmy nebo se dívat na cyklistickou Vueltu,“ směje se manažer a sportovec v jedné osobě. A kladně hodnotí i zbytek výbavy. Vše bylo skvěle po ruce, téměř jako v moderním tryskáči. Stačilo jen vzlétnout.

I testovací týden byl plný pracovních povinností. Bylo tedy nutné s Lexusem GS vyrazit na cesty. Posloužil dobře jako spojka mezi třemi pobočkami pri-

zamlouvala i skvělá ovladatelnost vozu a jeho chování ve vysokých rychlostech.

Zdálo se mi, jako by auto mělo dokonalou aerodynamiku,“ konstatoval aktivní muž poté, co opět vrátil klíčky od luxusního sedanu.

Zdá se, že Lexus GS Martina Kosobuda během celého testovacího týdne velmi těšil. Jenže je to auto pro něj? „Není to auto pro manažera, ale pro vlastníka.

Našim klientům privátního bankovnictví bych ho vřele doporučil. Za tvrdou práci, schopnosti a šikovnost. Byla by to luxusní a v mnoha směrech ohleduplná odměna,“ uzavírá manažer.

auto:

řidič:

Lexus GS 450h Motor: zážehový šestiválec + elektromotor Výkon: 343 koní Maximální rychlost: 250 km/h Zrychlení 0-100 km/h: 5,9 sekundy Kombinovaná spotřeba: 6,3 l/100 km Cena: 1 399 000 Kč včetně DPH

Jméno: Martin Kosobud Funkce: výkonný ředitel privátního bankovnictví ČSOB Věk: 44 Zájmy: triatlon První auto: Škoda Favorit Současné auto: Škoda Superb Auto snů: Nemám Řídím od: 18 let Jaký jsem řidič: Bez nehod

PN moda 74-75 auto.indd 75

20.9.2012 22:32:52

look

1. Kolínská Sandalwood, Trueffit&Hill, prodává Thomas’s Barber Shop, 2690 Kč; 2. Krém na holení s pelyňkem, Korres, 620 Kč; 3. Balzám po holení s bambuckým máslem, Institut Karité, prodává Profimed, 560 Kč; 4. Břitva, Solingen, prodává 1. Národní nožířství, 2780 Kč; 5. Balzám po holení Mensonge, Fragonard, prodává Quality Fashion Point, 600 Kč; 6. Mýdlo na holení, Trueffit&Hill, prodává Thomas’s Barber Shop, 590 Kč; 7. Kolínská Cologne Grand Luxe, Fragonard, prodává Quality Fashion Point, 1 090 Kč; 8. Holící set, Mühle, prodává 1. Národní nožířství, 1 850 Kč; 9. Cestovní štětka na holení, L‘Occitane, 590 Kč; 10. Miska na mýdlo, L‘Occitane, 715 Kč; 11. Balzám po holení, L’Occitane, 685 Kč; 12. Zastřihávač chloupků v nose a uších, Tweezerman, prodává Profimed, 415 Kč

STRANA 76

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Historické rendez-vous 5.

2.

7.

9.

11.

8.

3.

6.

1.

4.

12.

10.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL – STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ Ve starém Egyptě pohřbívali faraona i s jeho holičem, aby mohl vladař jeho služeb využít i v posmrtném životě. V Mezopotámii si muži nechávali narůst dlouhou bradku, kterou si barvili henou a zlatým prachem. V Řecku si muži nesměli ostříhat vlasy, dokud jim nezačaly růst vousy. Římané chodili hladce oholení a své první vousy si uchovávali ve zlatých

PN moda 76-77 lookHodinky.indd Odd1:76

krabičkách. Příslušníci germánských kmenů se podle Tacita nesměli oholit do té doby, než zabili prvního nepřítele. Na konci 20. a začátku 21. století se muži holili vrčícími strojky a skuhrali, když je museli čistit. Muži z rodu Proč ne?! ale už tehdy dávno věděli, že nejlepší je stejně štětka z jezevce a pořádné ostří.

21.9.2012 0:22:59

hodinky

STRANA 77

Bílé krásky Elegantní, s prvotřídním leskem, na úrovni.

Dámské hodinky, jak je stvořily luxusní módní domy.

1.

3.

2.

3. FENDI CRAZY CARATS Hodinky Fendi Crazy Carats s unikátním systémem rotujících drahých kamenů (tento model s růžovými topazy), který připomíná měnící se barvy kaleidoskopu. Info o ceně v butiku Fendi.

1. CHANEL J12 WHITE Hodinky z bílé keramiky s pouzdrem o průměru 33 mm pohání švýcarský quartzový strojek. Lunetu zdobí 53 diamantů (1 ct), bílý číselník dalších 8 diamantů na místě indexů.

Cena: 313.100 Kč, prodává Carollinum.

4. DIOR VIII GRAN BAL HAUTE COUTURE Jantarový rotor modelu č. 5 elitní řady diorovských hodinek z bílé keramiky částečně zakrývá číselník zdobený diamanty a smaragdy. Lunetu zdobí 60 safírů z Nigérie, zatímco diamant na korunce je již starou známou finesou. Info o ceně v butiku Dior.

2. LOUIS VUITTON TAMBOUR FOREVER CERAMIC Limitovaná edice 250 kusů hodinek s kvítky Monogram Flower, quartzovým strojkem v průměru 34 mm a s okolkem s diamanty.

Info o ceně v butiku Louis Vuitton.

4.

PN moda 76-77 lookHodinky.indd Odd1:77

21.9.2012 0:23:19

zoom

STRANA 78

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Dětem v září nový penál, rodičům něco lepšího. Vybrali jsme ty nejzajímavější kousky z podzimních kolekcí, díky kterým vám již nebude líto, že léto je pryč.

Pánská brož LOUIS VUITTON s peříčkem pro vášnivé cestovatele.

Cena 10 800 Kč, prodává Louis Vuitton.

Náramek FREY WILLE z nové kolekce Spirit of Africa.

Cena 20 190 Kč, prodává Frey Wille.

Pánské boty s pogumovanou špičkou a asymetrickou podrážkou. obchodě prodává PRADA. PRADA Info o ceně v obchodě,

PN moda 78-81 zoom.indd 78

20.9.2012 23:27:47

STRANA 79

Ä&#x152;ervenĂ˝ klobouk z kolekce znaÄ?ky MARELLA. IInfo f o cenÄ&#x203A;Ä&#x203A; v obchodÄ&#x203A;, b h dÄ&#x203A; prodĂĄvĂĄ Marella.

OblĂ­benĂĄ kabelka Ali znaÄ?ky MAX MARA dostala pro podzimnĂ­ sezonu novou podobu â&#x20AC;&#x17E;tĂłn v tĂłnuâ&#x20AC;&#x153;.

Cena 27 300 KÄ?, prodĂĄvĂĄ Max Mara.

Prsten z kolekce Parentesi z osmnåctikaråtovÊho bílÊho zlata s modrým topazem a diamanty.

Cena 182 000 KÄ?, prodĂĄvĂĄ BVLGARI.

INZERCE

Acilit aliqui blam ate el ute doloreet augiatiniam, volore veliquat nullam, sit endigna consent nonsecte delessenim velit, quam nonsequis do consed mod exeril ut prat augiam iriure consectem quatum dolore con utpatum verci er sim ipis eu facing et la aut

PN001077-3

PN moda 78-81 zoom.indd 79

20.9.2012 23:28:49

STRANA 80

zoom

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Žluto-bílé dámské boty FENDI zdobí graficky vyvedený podpatek.

Info o ceně v obchodě, prodává Fendi.

Hydratační sérum Biotherm Blue Therapy proti známkám stárnutí s výtažky z podmořských řas.

Cena 1 850 Kč, prodávají vybrané parfumerie.

Klasickou aktovku ozvláštňují barevné přechody přímo na kůži.

Cena 43 300 Kč, prodává ERMENEGILDO ZEGNA.

adresář 1. NÁRODNÍ NOŽÍŘSTVÍ, Národní 43, Praha 1, tel.: 224 212 469; BVLGARI, Pařížská 15, Praha

loccitane.cz/> ; LA PERLA, Široká 15, Praha 1, tel.: 222 317 629; LOUIS VUITTON, Pařížská

1, tel.: 222 310 358; CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská

13, Praha 1, tel.: 224 812 774; MAX MARA, Havířská 1, Praha 1, tel.: 224 212 454; MARELLA,

2, Praha 1, tel.: 221 709 000; DIOR, Pařížská 4, Praha 1, tel.: 222 310 134; DUSNI 3 Concept,

Železná 22, Praha 1, tel.: 224 228 203; MARINA RINALDI, Široká 10, Praha 1, tel.: 224 234 636;

Dušní 3, Praha 1, otevírá v říjnu; ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18, Praha 1, tel.: 224 210

MIU MIU, www.miumiu.com <http://www.miumiu.com/> ; PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.:

083; FENDI, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 226 216 570; FREY WILLE, Havířská 3, Praha , tel.: 272 142

221 890 380; PROFIMED, seznam obchodů na www.profimed.cz <http://www.profimed.cz/> ;

228; GUCCI, Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HERMES, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817

TIFFANY, Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; THOMAS‘S BARBER SHOP, Navrátilova 16,

545; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 266 199 452; KORRES, pasáž Myslbek, Na Příkopě

Praha 1, tel.: 776 885 835; TONAK, Palác Koruna, Václavské náměstí 1, Praha 1, tel.: 224 218 506;

19, Praha 1, tel.: 296 150 675; L‘OCCITANE, seznam obchodů na www.loccitane.cz <http://www.

QUALITY FASHION POINT, Pánská pasáž, Na Příkopě 23, Praha 1

PN moda 78-81 zoom.indd 80

20.9.2012 23:29:32

STRANA 81

V novĂŠm butiku DUSNI 3, kterĂ˝ otevĹ&#x2122;e na konci Ĺ&#x2122;Ă­jna, budou k dostĂĄnĂ­ i originĂĄlnĂ­ kabelky od britskĂŠ nĂĄvrhĂĄĹ&#x2122;ky Lulu Guinness. Tato se jmenuje Doll Face Wanda.

Cena 7 500 KÄ?, prodĂĄvĂĄ Dusni 3.

DĂĄmskĂ˝ kabĂĄt znaÄ?ky MARINA RINALDI, kterĂĄ se specializuje na obleÄ?enĂ­ pro zĂĄkaznice plnĂ˝ch tvarĹŻ.

Cena 15 800 KÄ?, prodĂĄvĂĄ Marina Rinaldi.

INZERCE

& ( *% # 666( + # !% ( 9

&( -( &:( &2 + # !% )&2

* 3 + # # + %# 3' *+03 % ! " !! +45 ' !

' #+03 % '%* %5+ 8 ' !

3+%5 2: * &

7 *#+ * &

3' *+03 % 45 4"

* " * + %# . %+0 ! +5( "%# 3 7

" +0 * #9 7 1 * &

3,# * &

# # + $& & ' 5;+/ A2; ). E0,)2 /$=A ; )G 5 0 2 8 ;8 2)D=. E E2 2 G = 8 5<" =" G ="0 AD "=-# ;"5D .+-G 5 0 +. 0 A$ ) # !' &)& #& &' ".EG=. 0" AE, +I2I"/=-#)2 -; .2E=AE, ; 0 2DI=-H +0=A+ADA E ; I" ".EG=. 0" AE, E# =- 0=A+ADA2 ";E 0A"=

A .=-# E".EG=. 0" AE, E ; I" A .=-H -D.AD;0, +0=A+ADA E ; I" -2D=-# -D.AD;0, %3;D/ ( & 02.+= ;;+=2. ,.-2E 4B ".E" ";" 2 - +2;(+2 ;/ 0+ 2=/"A+ = "+0"-"0 . ".8/ ;%D/";+" 2D(. = "=A D; " / +"0A" +5; . 5G;20 "DE" .+ :D2A 2.E2 DA2 I" ) ! (*#& () #

& ! * 2 +." I" ) "5D .+ ! ) FFF8I22A8 I

!& " # ' ; )+A"-A ;A9 0A+:D"= "=+(0 2/" 2. " +A C4 "D;2 . =) ;A 8 8 8+8 8 ;+ 00" G ."0, "=+(0 ( I+08 I "=+(0 D+ "8 I I" ) "=+(08 I 8 I +0E2(D"8 I 5;2A+=" +8 I +2 4 !

!& " A;+D/ 6=-7 0! 6 "7 "=+(0D/ 6=-7 "=+(0 22/ 6+A7 "I""0 6D-7 . =) ;A 8 8 8+8 8 6=-7 8 8 8 8 6 D )D " ;2 =.27 "

& ;2%+. " + =8;828 = 0, B& 4>J JJ ; ) > A". 9'CJ C?> 11J &'&*? FFF85;2%+./" + 8 I +0%2 5;2%+./" + 8 I8

( !& " # '

(

!& !

!

!& !

PN001169

PN moda 78-81 zoom.indd 81

20.9.2012 23:29:39

STRANA 82

východ očima západu

proč ne?! – ZÁŘÍ 2012

Ve spacáku od Rakoncaje Kde mají nejlepší kuřecí tikka masala v celé Asii a že nejlepší výhled je na východ slunce v Himálaji, ví Markéta Kratochvílová, která se svým manželem, známým podnikatelem a jazzmanem, cestuje a fotí po světě.

ILUSTRACE: Sasanca

Kam byste se chtěla ještě podívat?

Ka Do Austrálie, na Nový Zéland, do Afriky Jižní Ameriky. a Ji

Nezapomenutelné jídlo na cestách?

Chicken tikka masala v Pokhaře na ulici. Nepopsatelná harmonie chutí.

Čím si na cestách krátíte čas?

Fotografováním.

Fot

Nejbáječnější člověk, kterého jste na cestách potkala?

Nosič Ram Bahadur Jirel, věčně usměvavý, pohotový a laskavý člověk. Pomohl zachránit život kamarádce Jitce.

Raději relax, nebo zážitek?

Ra Mám ráda relax u moře a zážitky vyhleMá dávám v horách. dáv V lletadle raději u okénka, nebo v uličce?

Je mi to jedno.

Co vám utkvělo v paměti z vaší první cesty do zahraničí?

V roce 1979 jsem jela s maminkou na jednodenní autobusový zájezd do NDR, kam se jezdilo na nákupy bot. Ty, které mi tam maminka koupila, byly o tři čísla větší, takže se v nich téměř nedalo chodit.

Kdy a kde jste se během cest nejvíce bála?

V Himálaji mezi Francouzským sedlem a sedlem Dhampus ve výšce 5500 metrů nad mořem. Prudce se pokazilo počasí. Ve sněhové bouři jsme ztratili cestu i orientaci a kamarádka Jitka v důsledku výškové nemoci upadla do kómatu.

Nejúžasnější výhled, který se vám během cest naskytl?

Východ slunce nad horou Jannu v Himálaji.

PN moda 82 budhabar.indd Odd1:82

Co ve vašem kufru nikdy nechybí?

Necestuji s kufrem, cestuji s batohem a nikdy mi nechybí talisman – malý koník, dárek od mého syna Martina, a spacák od Josky Rakoncaje.

Kdybyste nežila v Budíkově, žila byste ráda...

V Itálii v Dolomitech, ve Florencii, v Benátkách.

Nejluxusnější místo, jaké jste v životě navštívila?

Vždy, když se vracím z cest po Nepálu a Indii domů, nejluxusnější místo mi připadá právě u nás doma v Čechách.

Nejlepší místo na víkendový oddych?

Jizerské hory.

Nejoblíbenější věc, kterou jste si z cest přivezla?

Stříbrná lžička od vesničana z úpatí Manaslu.

Historka z cest, kterou ráda vyprávíte?

Historek je mnoho. Jednou při natáčení televizního seriálu Prolínání světů pro ČT jsme s manželem chtěli natočit starověkou univerzitu Nálandu ve státě Bihár v Indii. Stáli jsme uprostřed malé vísky sami dva v takové kobce, kde byla cedule Prodej vstupenek. Čtyři Indové začali vyplňovat různé formuláře a zapisovat čísla pasů do různých knih. Když celá procedura trvala již hodinu, Martin začal být podrážděný, že nestihneme ranní světlo.

I já jsem značně znervózněla. Po hodině a půl vyplňování dalších formulářů se napětí stupňovalo, až mi jeden z úřadujících Indů s omluvným úsměvem na tváři pravil: „Sorry, madam, such a big group today.“ Tou velkou skupinou nemyslel nikoho jiného než nás dva.

Výstava fotografií Markéty Kratochvílové z cest po Asii nazvaná Tváře probíhá v rámci série Východ očima Západu v září a říjnu v restauraci Buddha-Bar, následně v prostorách Letiště Praha.

20.9.2012 23:24:02

! ! ! '

PN001133

PN tit zari 2012.indd 21

17.9.2012 23:03:56

///&$" / - *& $"

PN001154

( &

.0%. # ' # - )- *-* & 00+ # ) ! - " * $# ) " ) * # '&

t 4UBSPNFÂ&#x2C6;TUTLĂ? OĂ&#x2C6;NFÂ&#x2C6;TUĂ&#x201C; 1SBIB t 5FM

PN tit zari 2012.indd 22

17.9.2012 23:03:57