PROC NE MARCH 2013

proč ne?!

CVOKAŘ Z PAŘÍŽSKÉ Eugenio Bramerini, nejvýstřednější obyvatel nejdražší české ulice

pn_titulka_brezen.indd 1

11.3.2013 15:54:41

; :% ($ *0 : 6-: %(-+ (6 1 :<>+ : -(-+ )-360 1 %>+-36 36<)0 # + (6 1 8 6&: :<3-( :=(-+<0 $- > / 36& > - & 1 %6)%+# 1 +3- + $1-+-#1 /$ +%6%* + /2 (-+ 6 )+ $- %+(< /1- 36-: 6 ) 0

+8 (681+& ( )% 1 1 %6)%+# @! - % )+ 16% (-: += $1-+-* 61 3 / 6%) 6-8 > 18(-8 1*< 1 %6)%+#0 <3- :=(-++= $1-+-#1 3 86-* 6% (=* + 6 $ *0 8+( 8+%: 1> )+&$- 38 8*-?,8' + /2 61?%6 - &6 6 3 : :4 $ 7" 3-:= $ / 3* $ 6- &(< / 6 +6-: + *8 * $ +%3*8 3 : )*% ' +- 8 $=* 3<36 * * + 36 : +& /1-362 +% 6:&* (-18+(<0 -* -16 ) # + /1- /1:-62& +& 36-: 6 ) 0 1*< 1 %6)%+#0

pn_titulka_brezen.indd 2

11.3.2013 15:55:02

PN001256-1

-36 +& : 84) $6%) - )% + - . ( 19?-: * >) 6

3-9 obsah.indd 3

14.3.2013 18:41:04

PN001264-1

3-9 obsah.indd 4

14.3.2013 18:41:06

3-9 obsah.indd 5

14.3.2013 18:41:09

STRANA 6

editorial

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Do montérek!

Kolik znáte krásně oblékaných žen? A kolik mužů? Žen dokážete vyjmenovat jistě více.

Ale proč?

Proč mají chlapi raději montérky a ženy jsou schopné dlouhé hodiny obdivovat, zkoušet, kupovat, měnit a tak pořád dokola své „botičky a šatičky“?

Je pánská móda tak pomíjivá a nepodstatná, že nestojí za to stoupnout si před zrcadlo a zkusit se sebou něco udělat?

Nemyslíme si úplně, že by pánové měli přenechat montérky ženám a ženy své šaty mužům. Nemyslíme si ani, že je nutné chodit jen v obleku či kostýmku – protože to samo o sobě vám eleganci nezaručí.

A proto jsme pro vás do tohoto módního speciálu našli muže, který i ve městě nosí montérky a přitom má styl, který rozhodně nepřehlédnete.

proč ne?!

Eugenio Bramerini není typický Ital v tmavém obleku.

Není to ani klasický byznysmen, i když po revoluci vydělal v Praze dost peněz.

Není to ani cvok, i když cvoky (ty na oblečení) miluje.

Módní cvokař? proč ne?!

Takových potřebujeme v Česku co nejvíc, abychom se trochu inspirovali a byli si jisti, že se doba 50 odstínů české podnikatelské fialové nikdy nevrátí.

Příjemné čtení a samé elegantní muže a ženy va vašem okolí přeje Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

PN

3-9 obsah.indd 6

14.3.2013 18:41:09

" " " $ # '' &&& %

'

PN001233-3

3-9 obsah.indd 7

14.3.2013 18:41:11

obsah

STRANA 8

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Projekt: Šijeme s Denisou – 10 Ušijte si unikátní variabilní šaty podle návrhu Denisy Nové.

Rozhovor: Eugenio Bramerini – 14 Nora Grundová zpovídala nejvýstřednějšího obyvatele Pařížské ulice o jeho podnikatelských začátcích a lásce k vintage oblečení.

Proměna: Bez obleku 3x jinak – 24 Eric Halada, ředitel klenotnictví Halada, odhodil oblek a proměnil se ve fantoma Stínadel.

Úhel pohledu: Londýn – 28 10

Život v zákulisí přehlídek na londýnském týdnu módy zachytila Bet Orten.

Storyboard: Ráže 12 centimetrů – 32 k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Kurátorka muzea Fashion Institute of Technology v New Yorku prozradila, co ženy vidí na botách s vysokými podpatky.

32

Fashion Story: Vybarvi se – 42 Jarní kolekce luxusních módních domů na fotografiích Bena Renče.

Šéfredaktor Hospodářských no novin: i Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka: Nora GRUNDOVÁ Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz

Osobnost: Tak trochu jiný Hennessy – 50 Kilian Hennessy pochází ze slavné rodiny vyrábějící koňak. On sám ale propadl parfémům.

Fotostory: Co s večerem? – 56 Chvíle před usnutím – čas obklopit se krásnými věcmi, které vybrala stylistka Klára Tománková a nafotil Filip Šlapal.

Čtení: Houdiniho výzva – 60 Dostane se slavný kouzelník ze zamčeného kufru od Louise Vuittona?

Parfémy – 66 Výběr jarních novinek ze světa vůní.

42

Look – 68 Jarní detox trochu jinak.

Hodinky: Do kapsy – 70 Jak vypadají moderní kapesní hodinky.

Zoom – 72 Výběr luxusních úlovků z českých butiků.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Eugenio Bramerini na fotografii Matúše Tótha

3-9 obsah.indd 8

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

70

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

14.3.2013 18:41:11

PN001251

=&9 3, 4 ) : 2' % + )0)

+HUPqV 3DÄ&#x2013;tĂŚVNi 3UDKD 7HO +HUPHV FRP

3-9 obsah.indd 9

14.3.2013 18:41:49

projekt

STRANA 10

proč ne?! – BŘEZEN 2013

11

11 34

9

9

34

32

65

28

28

135

160

140

patent dírka RUB 4x

10-13 nova 10

patent klobouček RUB 2x

patent klobouček líc 2x

poutko na ramínka

ramínka

sešít

ohyb

celkový rozměr 295x140 cm

14.3.2013 18:42:19

STRANA 11

Šijeme s Denisou Obdélník, pár patentek a dvě šňůrky. Šaty od návrhářky Denisy Nové mají tolik podob, kolik si budete přát.

Díky speciálnímu projektu Proč ne?! si je můžete ušít i vy.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Jan GROMBIŘÍK

J

sou geniální ve své jednoduchosti a čistotě. Záleží jen na tom, kde sepnete patentky a kam zavážete ramínka. „Nikdy není mým záměrem vytvořil model, který se dá nosit na více způsobů. Vznikne to vždy nějak samovolně, podvědomě,“ říká Denisa Nová, jedna z nejúspěšnějších českých návrhářek, ve svém butiku nedaleko Betlémského náměstí v Praze. Kolik podob šaty mají? Nikdo neví. „Já to nepočítám, a s každou další zákaznicí, která je vyzkouší, se objeví nějaká nová varianta.“ Strohý design obchodu a oblečení stejně jednoduchých tvarů a střihů rozjasňuje jen svítivý zelený neon. Jeho světlo dopadá i na pruh černé látky – večerní šaty. První model vznikl na objednávku na večírek jedné společnosti prodávající šampaňské. Zadání znělo jednoduše – elegantní slavnostní model. „Večerní modely mi nejsou moc blízké, a tak jsem hledala polohu, která by mi seděla. Chtěla jsem propojit minimalismus, lehkost, smyslnost a ženskost. Představa šatů, u kterých stačí jen zatáhnout za šňůrku a žena zůstane nahá, se pro mě rovná naprostému vrcholu smyslnosti,“ popisuje Nová svým něžným, ale naléhavým hlasem. „Jakmile začnete ženu svazovat do korzetů a jinak deformovat její tělo, ztrácí pro mě veškeré kouzlo.“ Šaty z kolekce pro zimu 2012/13 se pak staly i základem pro aktuální jarní kolekci, v níž se kombinují podobně variabilní kusy oblečení s krejčovsky pečlivě vypracovanými modely. „Je to spojení klasické

10-13 nova 11

14.3.2013 18:42:20

STRANA 12

DENISA NOVÁ Módní návrhářka, milovnice minimalismu a čistých forem. Její tvorba vzniká v tichosti, ale s obdivuhodnou vytrvalostí a důsledností. Vede dvě umělecká studia – jedno v Praze a druhé v Brně.

Kromě své tvorby pod značkou DNB se věnuje i návrhům oděvních solitérů a kostýmů pro baletní a činoherní vystoupení.

projekt krejčoviny s aranžovanými věcmi. Baví mě to napětí mezi těmito dvěma polohami,“ popisuje návrhářka, pro kterou je plynulý přechod mezi jednotlivými kolekcemi typický. Jedno vychází z druhého, vše se přirozeně vyvíjí.

Právě aktuální kolekce a další nové modely si odbyly svoji veřejnou premiéru na Designblok Premier Fashion Weeku, který se koná se od 20. do 24. března. Jedná se o pokus, jak českou módní scénu „nahodit“ do rytmu běžného v zahraničí – tedy do dvou sezonních přehlídek ročně.

Kromě Denisy Nové se představují i další známá jména jako Hana Zárubová, Klára Nademlýnská či Liběna Rochová.

Organizátoři akce, kteří stojí i za úspěšnou tuzemskou přehlídkou designu, by tak rádi do českého módního prostředí vnesli nový impuls. „Chápu, že je dobré mít určité mantinely. I pro mě jako tvůrce je dobré, pokud vím, že musím v určitou dobu prezentovat svou práci. V zahraničí je ale tlak na návrháře obrovský, kromě klasických sezon se vytváří i další podkolekce a situace je podle mě dlouhodobě neudržitelná. Je otázka, zda je lepší tento model následovat, nebo jít nějakou vlastní cesto,“ zamýšlí se designérka.

JAK NA TO? Jako materiál zvolila Denisa Nová hedvábný žoržet, ale svůj účel splní i jiná látka. „Důležité je, aby byla lehká a hezky splývala,“ poznamenává autorka. Podle ní se ale vy-

proč ne?! – BŘEZEN 2013

platí zapátrat po žoržetu, který má zrnitou strukturu. „Když látku po ušití namočíte, ta zajímavá struktura ještě lépe vynikne,“ prozrazuje. Ke zhotovení šatů stačí skutečně pouze pruh látky, látka se nemusí ani stříhat. Podle Nové ji stačí jen nastřihnout a pak roztrhnout. Vzniknou tak zajímavě roztřepené okraje, které je ovšem dobré zhruba v centimetrové vzdálenosti po celé délce zajistit obyčejným rovným stehem.

Jinak by se šaty mohly roztřepit celé.

Jednoduše se přišijí i patentky, což zvládne každý, kdo někdy přišíval alespoň knoflík. Nejnáročnější z celých šatů je to, co vypadá nejjednodušeji – ramínka. „Látka na ramínka se stříhá na koso. Z malého dlouhého obdélníčku se pak musí ušít tunýlek, který se pomocí jehly s nití obrátí naruby. Pak je třeba je namočit, natáhnout a zafixované nechat uschnout například na podkladu z korku. Jedině tak se zploští a zůstanou v potřebné délce,“ popisuje návrhářka, ale dodává, že jednodušší bude najít alternativu tenkých ramínek v galanterii v podobě nějaké stužky.

Ušít se může model jen jeden, ale dají spojit i dva dohromady a tím přibudou i další varianty nošení. „Nemusí to být jen dlouhé šaty. Klidně se mohou ušít i kratší a udělat z nich koktejlky nebo ještě kratší a udělat z nich top. Ať už si ušijete cokoli, bude to nejlépe vypadat, když to na sebe hodíte a půjdete. A nejlepší je, když se na sebe předtím ani nepodíváte do zrcadla.“

FOTO: Michal UREŠ

Jak se oděv od Denisy Nové mění před očima, odhaluje video na life.ihned.cz/moda

10-13 nova 12

14.3.2013 18:42:23

FOTO: Michal UREĹ

PN001253

10-13 nova 13

14.3.2013 18:42:33

STRANA 14

rozhovor

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Rozlehlý suterénní showroom pod kanceláří naplnil Eugenio Bramerini nábytkem vyřazeným ze starých továren (stoly z ČKD a Baťových závodů) a ikonickými solitéry, jako jsou např. lehátko od Miese van der Rohe, židle od Marcela Breuera, obří lampa The Max Lamp nebo opálené křeslo a lustr od Maartena Baase.

Ale stojí tu také kolo Basso a funkční kabinka se záchodem a sprchou z dopravního letadla.

14-23 rozhovor.indd 14

14.3.2013 18:43:35

STRANA 15

Proč levisky z 50. let nebo boty pro strojvůdce nikdy neskončí v outletu, ví

Eugenio Bramerini italský podnikatel, art director a designér, jehož ocvočkované věci nosí i Lady Gaga.

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: Matúš TÓTH

14-23 rozhovor.indd 15

14.3.2013 18:44:01

STRANA 16

E

ugenio Bramerini je unikátní zjev, zosobněné charisma. Když vyslovíte jeho jméno kdekoliv na Josefově, všichni ho tam od pohledu znají, ač by se neshodli na jeho věku nebo na tom, co přesně dělá.

Vypadá na třicet, byť mu bude padesát.

Ano, to je ten Ital, co tu běhá, co tu jezdí na kole. Bydlí v Pařížské ulici, ačkoliv svými názory je její antitezí. Přes dvacet let je svědkem tohoto boulevardu a pamatuje ho bez luxusem vystlaných výloh.

Nepřišel do Prahy jako investor, ale jako majitel skomírajícího obchodu s vintage věcmi v Bologni, který dorazil otestovat porevoluční vody. Prodával v Pařížské kabelky a získával dnes ceněné kontakty.

Je majitelem obchodů s vintage zbožím Enter The Address a Rytirska The Address a restaurace Kafka Snob Food by TheAdressIdea v Široké ulici. Holínky, kabelky či bundy, které jeho lidé vylepšují kovovými cvočky, nosí nejen trendy mládež, ale i zpěvačka Lady Gaga. Ve dvoře mezi činžáky za Španělskou synagogou vlastní rozlehlou kancelář plnou ikonických designových kousků.

Uprostřed světa, kde se oblečení mění co sezonu, vyznává design a autentické vintage věci, které existují padesát, sto let a ještě dalších padesát let budou nositelné. Je to prý „unfashionable fashion“, která je ale věčná. Sám pro sebe ji doplňuje ji hodinkami Patek Philippe a telefonem Vertu. Na rozhovor dorazil v pracovních botách Red Wing, montérkách, tlusté vlněné košili Woolrich a s prošedivělým plnovousem. Vypadá jako amišský farmář. Po chvíli mi dojde, čím mě Brameriniho projev tak fascinuje. Má nápadně mladé oči a při mluvení často výrazně stříhá ušima.

Mluvíme většinou anglicky, ale Bramerini se naučil obstojně česky, takže nám občas vstoupí do řeči česká slova „splátkový kalendář“, „šmrnc“ nebo „z nouze ctnost“. Naopak v angličtině nejlépe dovede vysvětlit, jak se v Praze vlastně ocitnul. „I escaped.“ Uniknul z bezvýchodné Itálie.

V Praze je spokojený, i když prý pořád pracuje a je nervózní. „Většina času, který strávím v práci, je vyplněna fakturami, dohadováním, kontrolováním zaměstnanců, telefonáty a já zvyšuju hlas,“ vesele zastříhá ušima.

Rok po revoluci zaplavila Prahu vlna podnikavých Italů. Jste jedním z nich?

Praha nebyla moje volba. V roce 1991 se

14-23 rozhovor.indd 16

rozhovor italské ekonomice nedařilo. Já měl v té době v Itálii obchod s vintage oblečením.

Nakupoval jsem věci z Ameriky a prodával je do obchodů v Itálii. Do té doby šel byznys výborně, ale pak nám obchody přestaly platit.

Co jste prodával?

Hlavně džíny. Nakupovali jsme dva druhy vintage levisek, vyrobené během celého 20. století. Z Kalifornie a z Floridy. Jejich denim se liší podle mořské vody, v jaké lidé džíny tehdy namáčeli. V Kalifornii je denim bledě modrý, italsky celeste, zatímco floridský je tmavě modrý. Je mýtus, že to byly kalhoty pro kovboje, jejich původní určení bylo dělníkům.

Nemohl jsem v Praze prodávat vintage, protože tehdy tady v Česku všichni byli „vintage“.

Dováželi jsme také japonské džíny, věci od Katharine Hamnett z Anglie... Ale nikdo nám neplatil a nám rostly dluhy.

A pak mi jeden Ital, který každý pátek zašel do našeho obchodu, navrhl, ať se přesunu do Prahy a vybuduju tu s ním první italský butik. On totiž nevěděl o módě nic.

Já tehdy ani nevěděl, kde Praha leží. Tak jsme se sem v roce 1991 vydali společně.

Kam jste dojeli?

Dorazili jsme do ulice V Kolkovně a mysleli si, že jsme v centru Prahy. Tak jsme se rozhodli tam otevřít obchod. Ten člověk mi dal klíče a odešel. Já si ale nedokázal ani najmout uklízečku, česky jsem neuměl ani slovo. Pařížská, tak jak vypadá dnes, neexistovala. Kde je Louis Vuitton, byla samoobsluha. Prada byl nějaký divný obchod a po něm tam byla drogerie.

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Začal jsem pracovat v obchodě jménem Reporter, byl to první klasický italský obchod v centru města, prodávali jsme klasické oděvy, obleky, kravaty.

To byl od vintage docela krok jinam.

Nemohl jsem v Praze prodávat vintage, protože tehdy tady v Česku všichni byli „vintage“. I Václav Havel, kterého jsem potkával. V těch letech se totiž mohl kdokoliv setkat s kýmkoliv, ředitel banky, politik, bandita, společnost si byla úplně rovná. V zemi se taky pohyboval takový trochu nebezpečný mix národností, lidí, kteří před něčím utíkali ze svých zemí, Jugoslávci, Čečenci, Italové. Nastala chvíle, kdy šlo o to, získat a udržet si, co šlo.

A skoro jakýmikoliv prostředky. Dělal jsem manažera obchodu. V Bologni jsem nakupoval zboží značek, které bylo k dispozici na skladech, a dovážel ho do Prahy.

Tři roky jsem pendloval mezi Bolognou a Prahou, což znamenalo čtrnáct hodin v autě, hraniční přechody, plně naložená auta, faktury, žádné dálnice. Ve své tehdejší dodávce jsem měl jako luxus obrovský mobilní telefon.

Vintage móda už vás nelákala?

Ale ano. Po několika letech jsem s Reporterem skončil, protože jsem si uvědomil, že se pohybuji v jiné kultuře. Že tu musím prodávat „normální“ klasické věci, které bych v Itálii neprodával. A že tu japonské věci hned tak oblíbené nebudou. Když prodáváte vintage, tak se vlastně vracíte v čase, jsou pro vás důležitá období od počátku devatenáctého století. Levi’s, Red Wing Shoes, prostě všechny podstatné ikony módy vznikly dávno a od té doby je ostatní značky a designéři kopírují. Je však nutné pídit se ve světě po originálech, současné napodobeniny jsou jiné.

Nicméně, pak jsme otevřeli obchod Dolce & Gabbana a značky Cerutti a Joop v Jungmannově ulici. Mysleli jsme si, že je to v centru. Po pár letech v Jungmannově ulici jsme otevřeli outlet, protože lidé sice chtěli nakupovat módu, ale levně. Ale otevíral jsem i obchody, které byly omyl.

Naproti hotelu Intercontinental jsem měl dvě prodejny. Dále jsem měl obchody Stone Island a Alberto Guardiani tam, kde je teď butik Stefanel. V Pařížské 5 jsem otevřel také butik Francesco Biasia, kde jsem začal prodávat jeho kabelky a doplňky. Ale skončilo to, nebyla to část módy, kterou jsem ovládal. Yohji Yamamoto, Comme des Garçons, to byl můj svět.

14.3.2013 18:44:22

14-23 rozhovor.indd 17

14.3.2013 18:44:30

STRANA 18

Číně a Indii chybí ten náš historický kontext. Vintage.

A já nechci učit Čínu nebo Indii, jak být cool.

rozhovor V KRÁSNÉM MĚSTĚ S KRÁSNÝMI ŽENAMI Jaký pocit jste měl z tehdejší Prahy?

Snad mohu říci, že Praha stojí a padá se ženami. Moc se to nehodí říkat, lidé to nechtějí slyšet, ale kvůli ženám sem přišlo tolik cizinců. Italové utíkali z Itálie a zjistili, že když mají na sobě hezké sako a kravatu, mohou tu mít holku, na kterou by se v Itálii nemohli ani podívat ze sta metrů. Mezi Italy se tehdy říkalo, pojďme koupit v Praze nějakou nemovitost, ty mi dáš tři procenta a budeš žít v krásném městě s krásnými ženami. Církev tu neměla oproti Polsku žádný vliv a bylo tu jednodušší do čehokoliv investovat. To udělalo z Prahy velké lákadlo. Rusko se také otevíralo, ale tam je jiná, velmi silná posesivní mentalita.

Kdy se tedy ukázalo, že právě do Pařížské zamíří ten nejvyšší luxus?

Když jsem viděl, jak do Pařížské přichází Hermès, tak mě napadlo, že to asi bude „ta“ ulice. A když dorazil Louis Vuitton, bylo to zcela jasné. Taky jsem chtěl založit nějakou společnost, ale značky, které mě zajímaly, v té chvíli do Prahy vůbec nemohly přijít.

Kdyby tak chtěli přijít třeba Tricker’s.

Ale prodával jsem Stone Island, italskou značku z Bologni, pro kterou jsem v mládí také pracoval jako art director a znal jejího zakladatele Massima Ostiho.

Později jsem založil obchod TheAddressIdea v Pařížské, začali jsme prodávat japonské značky, Yohji Yamamoto, Mihara Yasuhiro, Shinichi Izaki, Volga Volga, ale ty značky byly na českou společnost tehdy příliš cool. Po centru se pohybovala směsice rusky mluvících lidí, ale nikoliv z Moskvy, a ti chtěli Gucci, Dolce & Gabbana a džíny Replay, ne japonský design.

Přesto jsme zákazníky měli, většinou zahraniční turisty. Pak ale Usáma bin Ládin změnil můj život.

Prosím?

Byl jsem na cestě z Itálie a zastavil na pumpě v Rakousku. Natankoval jsem, šel dovnitř zaplatit a tam stál vyděšený prodavač a s otevřenou pusou zíral na televizi. Spolu jsme viděli náraz druhého letadla...

Potom jsem si uvědomil, že vše i Praha bude jiné. Lidé přestali cestovat. A ti, co znovu začali, už létali nízkonákladově. Pochopil jsem, že jako malý podnikatel proti velkým firmám nemůžu ustát budování multibrandových obchodů. Také proto, že

14-23 rozhovor.indd 18

proč ne?! – BŘEZEN 2013

nedokážu vybírat kolekce klasického módního oblečení, jelikož je to proti mému cítění. Takže jsem svůj byznys v dalších letech v Pařížské přeorientoval.

Co jste tedy dělal?

Co jsem uměl a umím. Nabízel jsem servis, pronájem prostor a správcovské služby nebytových prostor. Vytvářel jsem a školil týmy do obchodů. Při detailním pohledu bylo totiž patrné, že kvalitní obsluha v obchodech neexistovala. Nevěděli, jak se k zákazníkovi chovat, jako by disciplinovaná pracující třída vůbec neexistovala. Prodavači a asistentky měli žvýkačky v puse, věčně psali SMS, později viseli na Facebooku. Zaměstnanci ode mě byli a jsou mezi ostatními první třída. Opakoval jsem jim na začátku něco tak základního, jako že úsměv je první a silná zbraň, která zákazníka donutí si u nás sednout.

Pak je možné, že zákazník odejde s něčím, co nepotřeboval. Protože to, co prodáváme, v podstatě nikdo nepotřebuje. Chléb si člověk koupí každý den, ale třeba celozrnný chléb už musí mít marketing, aby kupující myslel, že takový chléb je lepší.

Také se věnuji pronájmům a zprostředkování kontaktů. O prostor v Pařížské ulici, ve kterém byla drogerie Rossmann, mělo zájem více firem. Původně si tam chtěl člověk, který prostor pronajímá, otevřít vlastní obchod Armani. Ale přesvědčil jsem ho, ať to raději pronajme firmě, která se tím zabývá celý život a zároveň své zboží produkuje. A zkontaktoval jsem ho s Pradou, která tam teď je.

Teď se o Pařížskou ulici přetahují bohatí investoři.

Je to neuvěřitelná ulice. Takové existují jen dvě, tahle a Via Montenapoleone v Miláně. Krátká, vlastně malá ulice, a úplně přeplněná značkami! V Krakově nebo Budapešti taková ulice neexistuje. Vlastně ani ve Vídni ne. Znám celou porevoluční genezi téhle ulice, skoro každého, kdo tu pracoval. Pohled vysoce postavených lidí z luxusních firem je jiný. Já si prošel problémy a frustracemi člověka, který tu začínal od nuly, zakládal obchody a snažil se je udržet naživu.

Vaše nová restaurace je koneckonců nedaleko v Široké. Proč jste ji pojmenoval Kafka Snob Food?

To jméno je ironie, lidé se dnes při jídle berou příliš vážně. Držím si jiný, autentický design, jde hlavně o poctivý zážitek.

14.3.2013 18:44:44

PN001272

14-23 rozhovor.indd 19

14.3.2013 18:44:47

STRANA 20

rozhovor

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Cvoky pobité holínky pocházejí z Brameriniho dílny Enter The Address.

14-23 rozhovor.indd 20

14.3.2013 18:44:47

STRANA 21

Nic pro nouveaux riches, tedy zbohatlíky, prostě pár stolů a židlí, starý vintage nábytek, směsice pražského, pařížského, milánského. Hudba je mix klasické, popu, elektropopu, rocku, techno, tedy pro celou rodinu. Stejně tak to funguje i v Ikea.

Když tam přijdete, co uděláte jako první?

Jdete do restaurace. Levné jídlo, kvalita dobrá, kolem nábytek, který firma prodává. Zážitek, který si každý vybaví. S plným žaludkem pak uděláte po Ikea kolečko a vždycky aspoň něco koupíte. Svíčky, svícny, rámečky.

Zaměstnal jsem v Kafka Snob Food pět Italů, kteří neumějí žádným jiným jazykem skoro ani slovo, jsou asi trochu burani, ale autentičtí. Na stole není žádná dekorace, jako není ani doma u babičky.

A babička taky jídlo na talíři nearanžuje, prostě tam ty těstoviny kydne. Žádné miniporcičky, to je falešné.

NAMÁHANÁ MÓDA Jaký je podle vás rozdíl mezi vintage oblečením a módním zbožím?

Liší se už v záměru. To první má sloužit celý život, proto je z nejlepších možných materiálů do posledního detailu a vyrobené je buď ručně, nebo na poctivých strojích. Do módy vstoupily takové věci až věkem. Big E, džíny od Levi’s, byly původně pro americké dělníky, měly jim vydržet celý život, ustát fyzickou námahu. Nakonec je dělníci mohli zaměstnavateli vrátit. To samé boty Red Wing. Chránily spoustu let nohy svého majitele, který stavěl železnici nebo dům. Pro svou kvalitu vstupují takové věci do módy. Ta poctivost výroby má vysokou estetickou hodnotu. U sezonního módního zboží se nepředpokládá dlouhá životnost.

Jedinečnost vintage je také v tom, že už se prostě nevyrábí...

Ano. Čína a Indie sice staré evropské a americké věci už kopírují, ale vypadají jinak, prostě moderně, nemohou být autenticky staré. Staré americké tričko už není možné znovu vyrobit, k tomu je zapotřebí těch původních strojů. A to by stálo spoustu peněz.

Jen jedna firma na světě perfektně kopíruje staré věci do detailu, takže vypadají jako ty z třicátých, padesátých, šedesátých, sedmdesátých let. Sídlí v Japonsku a jmenuje se The Real McCoy’s. Oni naprosto věrně kopírují i sto let staré oděvy

14-23 rozhovor.indd 21

vojenské, historické, pracovní. Používají stejné stroje, stejné stehy, stejné nitě, stejné knoflíky i zipy na pilotkách. Piloti potřebovali v letadle ohýbat lokty, takže zipy na rukávech musely být pružné. My v Praze něco takového dělat nemůžeme, nikdo by od nás beraní kabát za tři tisíce eur s doživotní garancí nekoupil. To lze jen v Japonsku. Ale i tak umíme v naší dílně vyrobit unikátní bomber. Seženeme starý, opravíme ho a upravíme na vaši postavu.

Slovo móda, fashion, k tomu vůbec nepasuje.

V tom to vězí, s módou to nemá nic společného. Spíše už autentický trend. Big E od Levi’s byly kalhoty, které měly čtyřicetiletou záruku. Pak Levi’s vyměnila stroje

Itálie je kaput, té došly peníze i nápady.

a záruka byla roční. Když získáte jedinečnou věc jako Big E, je to láska na celý život. Móda podle mě autentická není. Sto let staré věci ano, Levi’s, Red Wing Shoes, Woolrich. Sto let na trhu beze změn.

Všimněte si jedné věci, sklady outletů na celém světě jsou plné módy. Plné. Ale nikdy ne vintage, autentických věcí, které jsem vám vyjmenoval.

Ve vašem obchodě Enter The Address Idea si kromě koupě různých vintage ikon lze nechat cokoliv pobít kovovými cvoky. Kde jste přišel na tohle?

Dříve než se daly tuhé materiály k sobě sešít, lidé používali cvoky. Už gladiátorské brnění bylo ocvokované, později vojenské uniformy. První cvoky měly z druhé strany ještě šroubek. Na cvokování používáme staré původní stroje. Takhle jsme ocvokovali bundu Rytmusovi asi sedmi tisíci cvoky. Tanečníci Lady Gaga mají na oblečení čtyřicet tisíc našich cvoků. Cvoky vysílají signál neohroženosti, ochrany, svobody.

Styl punk a metal používá cvoky jako vyjádření svobody, agrese, moci teritoria.

A tak cvoky pohltila móda.

Jednoho dne jsem nakoupil spoustu jezdeckých holínek. Napadla mě úžasná komerční věc. Holínky byly funkční, ale chtěl jsem je nějak ozvláštnit. Dopředu jsem nechal nabít kolmou linii cvoků.

Z kusu gumy byly rockové holínky.

A lidé si je mohou třeba vozit v autě a používat je při dešti. A pak nastala evoluce. Začali jsme „cvokovat“ kabáty, křiváky, čepice, kabelky. Myšlenka ale zůstala stejná, osázíme cvoky vintage kousky s identitou a upravíme je podle majitele. Klasický Burberry vintage kabát s cvoky vypadá jinak.

OBLEČENÍ JE VZKAZ Kam se za dvacet let posunuly ve vkusu české městské ženy?

Mají pořád tendenci se zdobit jako vánoční stromeček. Je dobré se řídit pravidlem Coco Chanel. Když odcházíte z domova na nějaké setkání nebo na nějakou slávu, zastavte se před odchodem u zrcadla a odeberte ze sebe jednu věc. A obzvlášť pokud máte hodně peněz, nenoste příliš šperků. Jeden prsten stačí. Češky jsou vedle Rusek nejhezčí ženy, mají hezké, v proporcích dokonalé tělo.

Mluvím třeba o Haně Soukupové, Karolíně Kurkové. Mediteránské ženy mají většinou krátké nohy, Skandinávky jsou příliš vysoké, v Americe je mix. Vždy, když se na české ženy dívám, říkám si, že by potřebovaly konzultaci a kurzy. Pomohly by televizní pořady, články v časopisech, samozřejmě mezinárodní. Problém je, že dnes ve vkusu tápe celý svět, lidé se místo promyšleného oblékání buď zdobí, nebo se zakrývají jak dekou. Itálie je kaput, té došly peníze i nápady. Ale třeba Berlín, Kodaň, Brusel a Stockholm jsou inspirující, i když tam zase ženy vypadají téměř stejně. Nejde přitom o počasí, zima je pro oblékání lepší než léto. Máte na sobě více věcí, více vrstev, postava ani nemusí být ideální. Jedno tričko a šortky na pláži, tam nemáte moc šanci.

Až takhle analyzujete?

Oblečení je vzkaz. Steve Jobs se oblékal pořád stejně: černý rolák, džíny Levi’s a tenisky New Balance. Tou promyšlenou uniformou vyřešil své oblékání, měl doma komíny černých roláků. Černý rolák zvýrazňuje významnost a důležitost vaší

14.3.2013 18:45:02

STRANA 22

EUGENIO BRAMERINI (49) Podnikatel, art director, designér, obchodník, rentiér a restauratér se narodil v červenci roku 1963 v jihotoskánském hornatém městečku Santa Fiora poblíž Grosseta. Na univerzitě v Bari vystudoval Bramerini politologii, poté absolvoval kurz marketingu a techniky prodeje. Vyučoval také tenis.

V Bologni otevřel svůj první obchod s vintage oblečením.

V Praze žije 21 let a od roku 2007 rozvíjí svůj koncept The Address Idea. Dnes v Praze vlastní obchod Enter The Address prodávající ikonické vintage oblečení a poskytující službu pobití oblečení a bot cvoky, obchod Rytířská The Address prodávající vlastní výrobky a upravené mezinárodní značky a restauraci Kafka Snob Food

by The Address Idea.

14-23 rozhovor.indd 22

rozhovor tváře. Džíny Levi’s jsou americká ikona a boty New Balance nejsou německé jako Adidas. I Bill Clinton je nosí.

Boty jsou vůbec nejdůležitější prvek oblečení, člověka začnu číst právě od nich.

Co kupuje, co mu stojí za to, poznám, co je asi jeho profesí. Boty jsou identita.

Oblékat se klasicky je pro muže jednoduché. Dobré tmavě šedé sako, dobrá košile, kravata, a hlavně boty. Hnědé boty přes den, po šesté hodině večerní tmavé boty.

Do práce by se měl člověk oblékat krásně.

Pokud to neudělá, pak má už jen tři hodiny ze svého dne, a to večer, kdy může vypadat hezky.

Jde ale také o poctivost vůči sobě. Nelze mít věci v nerovnováze, krásné auto a mizerné oblečení třeba. Prostě parkovat Ferrari před panelákem (nic proti panelákům). Není v tom harmonie. Člověk by měl slaďovat svůj byt se svým oblečením, se svým autem, s místy, kam chodí.

Bude mít Pařížská ulice ještě nějaký vývoj?

Kdybych byl urbanista, nechal bych vždy dva obchody a pak bar. Může být vedle sebe deset obchodů s hodinkami, ale když si bude člověk chtít koupit něco jiného, musí odtamtud odejít. V takové ulici potřebujete bary, restaurace, kavárny, nakonec kde jinde můžete ukázat své kabelky a boty? Jedině když si můžete někde sednout, dát si kávu, čaj nebo zmrzlinu. Na Via Montenapoleone nebo na Champs-Élysées to tak je. K tomu ale potřebujete vizi a jistou skromnost.

Doufám, že tam jednou bude autentický obchod, který bude prodávat ikonické věci, i když v tuhle chvíli to není reálné.

Problém je, že nájmy jsou příliš vysoké a lidé, kteří teď procházejí ulicí, kupují módu, nikoliv ikony. Další generace už bude jiná. Pochopí, že luxus není koupit si ve značkovém obchodě něco superdrahého, ale že luxus znamená, že je něco vyrobeno přímo pro vás.

Uvidíme však, jak to půjde v Evropě, protože tady obecně lidé nechtějí pracovat rukama, každý chce být manažer.

A těžko se hledá kuchař, truhlář, uklízečka. Není také dobrý nápad brát si na takové práce pořád lidi z chudších zemí.

Protože ti, když přijedou, tak se jim také nebude chtít tolik pracovat. Necháváme vydělat Čínu, takže tam časem budou jezdit evropské uklízečky. Už teď z Neapole jezdí Italky jako au-pair do čínských rodin. Ale Itálie tohle chtěla, říkala si o to.

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Lidem se nechtělo pracovat, každý chtěl dovolenou.

Jediné, co dnes Číně a Indii chybí, je ten náš historický kontext. Vintage. A já nechci učit Čínu nebo Indii, jak být cool.

Tvrdí se o vás, že zaměstnáváte spoustu Italů, ale jste na ně pes.

To si nemyslím. Zaměstnávám Italy. Měl jsem jich tu i šedesát, ale poslal jsem mnohé z nich domů kvůli jejich přístupu k práci. Italský muž má problém, chtěl by totiž pořád žít se svou mamma. Nebo jako Marcello Mastroianni v La Dolce Vita.

Ve čtyřiceti se chová a myslí jako dvacetiletý muž v Česku, Rusku nebo třeba Švédsku. Chce jezdit v kabrioletu k moři.

Hodí se jako kamarád nebo milenec, ale něco s ním vybudovat je velký problém.

Kennedy říkal, že na věc se velký člověk musí dívat jako na celek a nezabývat se detaily. Nejspíš proto ho zastřelili, unikl mu podstatný detail. Já na detaily věřím. Vždy dávám dohromady celý tým od uklízečky přes skladníka, prodavačku po manažera. Učím je disciplíně, někdy je zapotřebí i pokuta. Kdo není dobrý, musí odejít. Ale na druhé straně si moji lidé přijdou na dobré provize.

Bezpečně mě ale rozčílí jedna věc: SMS, soukromé telefonáty a Facebook v práci.

Proč v čase, který platím já, děláš svůj byznys? Nejsem přísný, jsem normální. Vždyť je to prostá úvaha. Lidé mohou krást, ale musí přijmout i riziko, že je za to zavřou do vězení. Když si nechám člověka, který si bude u mě v práci dělat svůj byznys, tak mě vlastně okrádá, a ještě musím zaměstnávat člověka, který je hlídá?! Nechávám si jen lidi, kteří chtějí pracovat. Nehledám je, oni hledají mě.

Lidé v Evropě obecně nechtějí pracovat rukama, každý chce být manažer.

14.3.2013 18:45:10

SURF QH"

, ) , $ ' # , -0 # ' $ . ") $' , )' ) , # / , / , " $' ") $ $ - ' ,# ) , *$ " ' "- $' $ , ) $ '# ) 0 ( % 11 ' ! " /% )

1 & ,% - ( ( * 22 ' & . - ( * #

$ / $ 0 $ 1 , 22 ! 22 -)(- . "#

PN001260

14-23 rozhovor.indd 23 SURF QH" [ BPDLQ LQGG

14.3.2013 18:45:12

proměna

STRANA 24

proč ne?! – BŘEZEN 2013

BEZ OBLEKU 3x JINAK TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Bet ORTEN – STYLING: Stanislav PROCHÁZKA / Denim Heads

Oblek je pracovní uniforma. Osm, deset, dvanáct hodin, pět dní v týdnu. Proměňte se z upnutého kravaťáka a zkuste ležérnější styl. Stejně jako se Eric Halada, ředitel klenotnictví Halada, změnil v pražských Stínadlech.

E

ric Halada z rodiny majitelů klenotnictví Halada se pohybuje ve světě luxusních šperků a oblek patří k jeho práci. „Pro mě je oblek něco podobného jako pro Supermana jeho plášť. Když si ho obleču, cítím se jinak a i přístup ostatních

24-27 Casual 24

je jiný,“ říká muž, který jednou rodinnou firmu převezme. Když oblek může odložit, volí nejčastěji osvědčenou kombinaci: „Džíny, mám radši volnější, nějaký svetr a tenisky. Moc to neřeším.

Když sáhnu po džínách, jsou to vždycky levisky. Ty jsou moje nejoblíbenější.“

Stanislav Procházka, milovník všeho denimového a majitel obchodu Qubus x Denim Heads, mu ukázal, že skvělé džíny vyrábějí třeba i Japonci a že kombinací k jeho oblíbeným džínám existuje mnohem víc. Stačí vždy změnit jen tři základní prvky.

14.3.2013 18:45:46

STRANA 25

Bunda Barbour, Beacon Heritage Blast Jacket, 10 000 Kč; vesta Indigofera, 6300 Kč; tričko Indigofera, 1500 Kč; džíny Indigofera, Clint Fabric No. 9, 6300 Kč; boty Red Wing, Engineer, 7800 Kč; pásek Soxisix, 4700 Kč; čepice Goorin Brothers, 1000 Kč; brýle Sunpocket II, 1200 Kč, vše Qubus x Denim Heads.

Fešák Na běžná měřítka extravagantní outfit vyžaduje značnou dávku odvahy. Přitom jednotlivé kousky patří do kategorie „klasika“. Džíny mají klasický rovný střih. „Ten se hodí hlavně pro muže se silnějšími stehny. Stejně jako ‚mrkváče‘, které jsou širší v horní části a směrem dolů se zužují,“ vysvětluje Procházka.

1. VÝRAZNÁ BUNDA Červenou bundu příliš mužů v šatníku nemá, ale je to barva, která většině mužů sluší. „Červené se pánové bojí, je na ně už

24-27 Casual 25

hodně výrazná a vyžaduje sebevědomí.“ Je to stejné jako s kravatou – v tmavém obleku vypadá nejlépe právě červená barva. K ní už úplně stačí kombinovat základní barvy – černou, tmavě modrou, hnědou či šedou.

2. DŽÍNOVÁ VESTA Dnes se málokdy vidí, ale dříve byla běžnou součástí pánského šatníku. „Je skvělá, pokud vyrazíte ven a potřebujete nějaké kapsy navíc. Džínové vesty původně nosili motorkáři přes kožené bundy. Nechali si na ně našívat jména svých gangů, a když

se blížili policisté, vestu rychle sundali.“ 3. VYSOKÉ BOTY Aby byl outfit dokonalý, obul Halada černé vysoké boty s přezkou. Připomínají trochu motorkářskou obuv, ale dříve tento typ nosili hlavně strojvůdci, které bota chránila před rozpáleným uhlím. „Pokud si vezmete takové boty, tak kalhoty patří přes ně. Nezastrkávejte je dovnitř. Nebo můžete džíny ohrnout, aby byla vidět větší část boty,“ radí Procházka. Budete vypadat jako Marlon Brando ve filmu Divoch.

14.3.2013 18:45:51

proměna

STRANA 26

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Bunda Barbour, Beacon Heritage Motorbike Jacket, 12 000 Kč; košile Indigofera, 5000 Kč; tričko Indigofera, 1500 Kč; džíny Japan Blue, 5000 Kč; taška Qwstion, Weekender, 5800 Kč; boty Red Wing, Moc-Toe Oro-Iginal, 6800 Kč; pásek Soxisix, 3400 Kč, vše Qubus x Denim Heads.

Motorkář I oblečení s ryze sportovními prvky se hodí do města. Záleží jen na tom, jakým sportem se inspirujete. V tomto případě byla volba jasná – motorky.

1. SPORTOVNÍ BUNDA Je sice černá a na první pohled vypadá obyčejně, ale na druhý odhaluje svůj původ – našikmo našitá kapsa na hrudi, kapsa na zádech a prodloužený zadní díl. To všechno prozradí, že tuhle bundu užijete i na silném stroji. „Pokud ne tuhle bundu,

24-27 Casual 26

tak bych ji klidně nahradil džínovou bundou, bomberem nebo koženou bundou,“ dodává Procházka.

2. ROBUSTNÍ BOTY Klasické Moc-Toe neboli pevné boty se svrškem prošívaným podobně jako mokasíny nosí podle Procházky všichni – od Davida Beckhama po opraváře motorek.

Pokud zvolíte džíny užšího střihu, budou k nim vypadat dobře i subtilnější tenisky.

Zvolíte-li ale volnější střih, pak sáhněte

po robustnějších botách. S teniskami by vaše nohy vypadaly nepřirozeně malé.

3. BÍLÉ TRIČKO A PÁSEK Bílé tričko a džíny jsou nesmrtelnou kombinací od té doby, co si je oblékl Marlon Brando ve filmu Tramvaj do stanice Touha. Pokud dáte vyniknout pásku, pak by podle Procházky měl ladit s botami – barevně i stylově. „K masivním botám to chce masivní pásek. Úzký patří do obleku.“

14.3.2013 18:45:58

STRANA 27

Kabát Armor Lux, 7300 Kč; svetr Armor Lux, 2700 Kč; džíny Indigofera, Ray Presidio Wash, 5000 Kč; pásek Soxisix, 3400 Kč; boty Red Wing, Chelsea Boots Oro-Iginal, 7000 Kč, vše Qubus x Denim Heads.

Tipy na zajímavé obchody: Qubus x Denim Heads, Rámová 3, Praha 1; Cartoon shop, Panská 5, Praha 1; The Room by Basmatee, Školská 7, Praha 1; Classic Shoes, Újezd 3, Praha 5; Burg & Schild, Rosa-Luxemburg-Straße 3, Berlín; 14 oz. Store Berlin Mitte, Neue Schönhauser Strasse 13, Berlín; Tenue de Nîmes, Haarlemmerstraat 92–94, Amsterdam

Námořnická klasika Prvky inspirované oblečením ošlehaných mořských vlků nikdy nevyjdou z módy.

Vše, co má Eric Halada na sobě, je čistá pánská klasika.

1. VLNĚNÝ KABÁT Temně modrý či černý vlněný kratší kabát s dvěma řadami knoflíků se nazývá pea coat a patří do základní výbavy mužského šatníku. Původně ho nosili námořníci, ale dnes se výborně hodí k ležérnímu oblečení a unosit se dá v případě potřeby i k obleku.

24-27 Casual 27

2. PRUHOVANÝ SVETR Stejně jako kabát je vyrobený z vlny, což zajišťuje, že hřeje, ale zároveň dýchá a nezadržuje vlhkost. „I když někde zmoknete, tak vás stále bude hřát,“ podotýká Procházka. Proužkovaná trička a svetry opět nosily posádky lodí, protože pokud námořník přepadl přes palubu, byl na moři snadno viditelný. A že by proužky neměli nosit pánové s bříškem? „Říká se to, ale já bych na to nedbal. Sám proužky nosím a nemám s tím problém,“ dodává s nadsázkou.

3. PERKA Chelsea boots nebo perka, tak se jmenují vyšší boty s elastickou vsadkou pro lepší nazouvání. I ty mají svůj příběh – podle Procházky byly původně navrženy pro pasáky ovcí, kteří se nechtěli zdržovat žádným šněrováním. Pokud jsou subtilnější a elegantnější, představují i vhodnou variantu k obleku v době, kdy počasí klasickým polobotkám nepřeje. U některých značek má elastická vsadka kontrastní barvu, což je detail, který oživí i zdánlivě jednoduchý outfit.

14.3.2013 18:46:04

STRANA 28

28-31 Londyn.indd 28

úhel ???????? pohledu

proč ne?! – BŘEZEN 2013

14.3.2013 18:46:52

STRANA 29

Londýn Nervozita, čekání, samota.

Zákulisí přehlídek londýnského týdne módy zachytila fotografka Bet Orten.

FOTO: Bet ORTEN

28-31 Londyn.indd 29

14.3.2013 18:47:10

STRANA 30

28-31 Londyn.indd 30

úhel pohledu

proč ne?! – BŘEZEN 2013

14.3.2013 18:47:28

STRANA 31

Za umožnění fotografování na vybraných přehlídkách děkujeme společnosti Toni&Guy.

28-31 Londyn.indd 31

14.3.2013 18:47:37

STRANA 32

storyboard

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Ráže dvanáct centimetrů Proč si ženy ničí nohy a konto kvůli vysokým podpatkům?

A jakou moc má skleněný střevíček? Odpovědi jsme hledali s kurátorkou muzea FIT v New Yorku, kde vystavují ty nejkrásnější dámské boty.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Muzeum Fashion Institute of Technology

32-39 BOTY 32

14.3.2013 18:48:20

FOTO: Andreia CHAVES

STRANA 33

32-39 BOTY 33

Andreia Chaves, Invisible, 2011 Brazilská návrhářka experimentuje s materiály, tvary i strukturou. Tvoří z papíru, zlata či umělé hmoty.

Střepy zrcadel na tomto modelu odrážejí okolní prostředí a vytvářejí tak iluzi neviditelných bot.

14.3.2013 18:48:22

K

dyž si obují boty na vysokém podpatku, cítí se prý ženy nejsilnější. Platí-li tato podmínka pro každou ženu, pak je výstavní prostor na Manhattanu, kam jsem právě vstoupila, jednou z největších zbrojnic světa. Mocný arzenál ženských zbraní. Trochu to tu ostatně nějakou armádní budovu připomíná – komplex Fashion Institute of Technology (FIT) zabírá několik majestátních betonových budov s přilehlým výukovým areálem pro budoucí módní návrháře. Je tu i muzeum, jehož výstavní prostory jsou zčásti ukryté pod zemí, stěny, strop i podlaha jsou černočerné a nesou se sem zvuky a vibrace projíždějících souprav metra. Teď jsou tu až do poloviny dubna v expozici s přiléhavým názvem Shoe Obsession vystaveny ty nejkrásnější dámské střevíčky, které vznikly za uplynulých 12 let. To nejlepší z obuvnického řemesla 21. století.

ZLATÉ ČASY BOTIČEK „Zažíváme jedno z nejlepších období pro obuvníky za posledních sto let. Skoro každý se zajímá o boty, oddělení dámské obuvi v obchodních domech se rozrůstají, vznikají nové značky a na scénu vstupují noví designéři. Podpatky jsou vyšší a vyšší, tvar boty stále zajímavější. Dámské boty jsou zkrátka na vrcholu,“ vysvětluje ředitelka muzea FIT Valerie Steeleová, proč se rozhodla věnovat takovou pozornost právě botám. Podle ní se zájem o dámskou obuv začal zvyšovat již na začátku 90. let, ale doslova šílenství způsobil až seriál Sex ve městě, který se vysílal v období let 1998 až 2003. „Do té doby znali Manola Blahnika lidé z módní branže, ale díky tomuto seriálu ho objevily ženy z celého světa.

Nebyl to samozřejmě jediný důvod, ale významně podpořil poptávku po dosud neobjevených návrhářích,“ pokračuje Steeleová. Efekt Sexu ve městě znásobilo navíc i to, že oblečení od známých značek je pro většinu žen finančně nedostupné.

Jejich pozornost se tedy přesunula na doplňky. Nejdříve to byly kabelky. Každou sezonu se objevila nová „it bag“, kterou žena zaručeně musela mít. „Kabelky jsou samozřejmě pořád populární – vzpomeňte si na tu mánii kolem kabelek Céline, které byly vidět všude –, ale k botám mají ženy zvláštní vztah. Mluví o nich jako o uměleckých dílech, vytvářejí si celé sbírky o desítkách, stovkách kusů. Některé z nich ani nenosí, vystaví si je třeba na konferenčním stolku jako dekoraci. Oblečení od

32-39 BOTY 34

storyboard známého návrháře si sundáte a najednou vypadá úplně jinak, bota je stále krásná. Ženy často tvrdí, že k nim boty v obchodě dokonce promlouvají. Říkají ,kup si mě, vezmi si mě domů‘,“ popisuje s úsměvem Valerie Steeleová.

Případ pro psychologa? Možná, ale ženská obsese krásnými střevíčky je podle Steeleové obdobou Popelčina komplexu.

Každá žena se chce proměnit ze studentky, matky či manželky v princeznu, chce mít ty krásné střevíčky, protože je nutně, ale opravdu nutně potřebuje. A protože na ně, jednohlasně s Carrie Bradshawovou, má právo.

SKLENĚNÝ POKLAD Boty pro novodobé princezny jsou mnohdy tak rafinované, že chůze v nich je téměř nemožná. Společně s hlavní kurátorkou Colleen Hillovou, která zná dopodrobna každý z vystavených modelů, se díváme na úplně obyčejný střevíček od avantgardní značky Maison Martin Margiela. Klasický tvar, celkem rozumná výška podpatku, žádné fascinující detaily. Ideální bota. Až na to, že je celá ze skla. Skutečný Popelčin střevíček. (Ve verzi pohádky od Disneyho totiž Popelka obouvá právě kouzelné boty ze skla.) „Je z limitované edice z roku 2009, kdy se hodně diskutovalo o tom, kam až se v obuvnickém designu může zajít, aby bota byla ještě nositelná.

Tohle je odpověď na tuto debatu. Je to zcela záměrně naprosto nenositelná bota,“ objasňuje mi sympatická blondýnka s výrazným nosem a nakřáplým hlasem, proč právě tomuto kousku patří čestné místo v dějinách obuvnictví 21. století.

Když procházím mezi skleněnými vitrínami ukrývajícími přes sto padesát exponátů, uvědomím si, že dámské boty jsou opravdu jedním z největších módních řemesel, jehož dokonalé zvládnutí zahrnuje i věčný boj s gravitací, materiálem a nezvratnými limity anatomie lidského těla.

Jsou tu samozřejmě známá jména jako Manolo Blahnik, Christian Louboutin a Jimmy Choo – svatá trojice vysokých podpatků. A pak je tu celá řada jmen, která se pomalu, ale jistě derou na jejich místo. Jedním z nich je i Nicholas Kirkwood, kterému je teprve lehce přes třicet, několik let spolupracoval s kloboučníkem Philipem Treacym a pak se vrhl na boty. Právě on je důkazem, jak rychle celé obuvnické odvětví roste – svou značku založil teprve v roce 2005, ale během této krátké doby se vyšvihl do světové módní

proč ne?! – BŘEZEN 2013

1. Roger Vivier, Eyelash Heel, podzim 2012/13 Bruno Frisoni vytvořil tyto lodičky pro limitovanou kolekci Rendez Vous. Zelenomodrý samet přesně koresponduje s barvou ptačích pírek.

2. Iris van Herpen x United Nude, 2010 Nizozemská avantgardní návrhářka vytvořila pro obuvnickou značku United Nude kolekci neotřelých bot. Zajímavý efekt vytváří pomocí rozřezané černé kůže se zlatým rubem.

3. Chanel, 2009 Karl Lagerfeld tento model pojmenoval „Miami Vice“. Podpatek ve tvaru pistole je vyřezán z plexiskla. Když tyto boty obula Madonna na premiéru svého filmu, sklidila kritiku od americké Asociace matek proti násilí.

4. Nicholas Kirkwood x Keith Haring, podzim 2012 Jeden z nejnadějnějších návrhářů obuvi využil slavných motivů malíře Keitha Harringa. Boty s jednoduchým grafickým motivem muzeu zapůjčila sběratelka Lynn Ban.

5. Christian Louboutin, Fetish Ballerine, 2007 Fascinace francouzského obuvníka světem kabaretních tanečnic se zhmotnila v tomto extrémním modelu připomínajícím baletní špičky s dvaceticentimetrovým podpatkem.

6. Conspiracy by Gianluca Tamburini, Poisonneuse, 2012 Italský designér při výrobě bot využívá těch nejmodernějších materiálů používaných ve světě F1 a letectví. Tyto sandálky, jejichž jméno v překladu znamená „jedovaté“, jsou z hliníku a zdobené olivíny a ametysty.

14.3.2013 18:48:25

FOTO: (1) Roger VIVIER/Stephane GARRIGUES; (2–5) © THE MUSEUM AT FIT; (6) Conspiracy by Gianluca TAMBURINI

STRANA 34

FOTO: (1) Roger VIVIER/Stephane GARRIGUES; (2–5) © THE MUSEUM AT FIT; (6) Conspiracy by Gianluca TAMBURINI

1 2

3 4

5

32-39 BOTY 35

6

14.3.2013 18:48:25

elity. Tady je k vidění několik jeho modelů, které vznikly ve spolupráci s Nadací Keitha Harringa. Jedna lodička tak nese výrazný černobílý grafický motiv s typickými „panďuláky“, druhá má místo podpatku Harringovu postavičku z barevného plastu, která vypadá, že celou klenbu boty podpírá vlastním tělem. „Jeho návrhy jsou většinou hodně grafické. Odvážně pracuje s barvami či optickými klamy, ale přitom se nikdy neopakuje,“ oceňuje na něm moje průvodkyně. Za pozornost podle Hillové stojí i obuvnický dům Roger Vivier. Ten nepatří mezi žádné nováčky, jeho zakladatel téhož jména do světa dámských střevíčků vplul v 50. letech, kdy si ho najal Christian Dior. Je považován rovněž za jednoho z autorů jehlového podpatku (o prvenství se přetahuje s Italem Salvatorem Ferragamem). Jeho boty obula dokonce i britská královna Alžběta II. na svou korunovaci před šedesáti lety. Nyní pozapomenutou značku oživuje svým designem Bruno Frisoni, který do ní vdechl ducha 21. století. Jeho práci tu zastupuje nesmírně jednoduchý a elegantní model – modrozelená lodička s ladně projmutým podpatkem a jemnými ptačími pírky stejného odstínu vyvěrajícími z paty. Říká se mu „eyelash heel“ a je překrásný.

ZÁCHRANA OD SBĚRATELEK Kdyby se obdobná výstava konala před sto lety, nikdo by nad ní rozhodně obdivně nevzdychal. Ještě na začátku minulého století byla práce ševců považována za nečistou a nedůstojnou. Byla to fyzicky náročná práce s nevábně vonícími materiály a klihy. Boty se do popředí dostaly až ve dvacátých letech, kdy se začaly zkracovat lemy sukní a z bot se najednou stala důležitá a hlavně viditelná součást oděvu. V současnosti jsou návrháři bot opěvováni jako novodobé celebrity, umělci svého druhu, kteří se staví na roveň těm nejlepším módním návrhářům. A jejich výtvory se vystavují se stejnou pečlivostí jako všechna vzácná umělecká díla. A každé umění má svou cenu.

Zatímco v roce 2003 stál pár bot od Manola Blahnika pod pět set dolarů (důkazem je právě jedna z epizod Sexu ve městě), dnes stojí o polovinu víc. Za loňský rok se tržby značky Jimmy Choo oproti předchozímu roku zvedly o pětinu.

Ještě na konci 90. let vlastnila průměrná Američanka zhruba deset párů bot, v současné době jich má dvojnásobek. Některé ženy si spodky svých bot natírají načer-

32-39 BOTY 36

storyboard veno, aby se přiblížily světu Christiana Louboutina, který kvůli své rudé podrážce svedl ve Spojených státech s konkurenční značkou Yves Saint Laurent zdlouhavou soudní bitvu. „Konkurence mezi návrháři obuvi sice roste, ale to hlavně kvůli tomu, že po dámských botách stále roste i poptávka. Žádná z žen, která boty miluje a sbírá, nenosí jen výtvory od jednoho designéra. Zákaznice chtějí stále nové, inovativní věci, které není jednoduché ani levné vyrobit. Produkce každého prototypu boty a každého nového kopyta je pro značky nákladná, pak se nemůžeme divit, že ceny v dolarech jsou čtyřciferné,“ podotýká Hillová.

Výjimečné modely mizí z butiků známých značek tak rychle, že se k nim pak o pár měsíců později nemohou dostat ani kurátoři obdobných výstav. Zákaznice tak-

Zatímco v roce 2003 stál pár bot od Blahnika pod pět set dolarů, dnes stojí o polovinu víc.

to doslova vykoupily například střevíčky z poslední jarní kolekce značky Prada, které byly inspirovány světem motorů a díky koženým aplikacím vypadaly, jako by z nich tryskaly plameny. Colleen se tak se svými kolegy musela obrátit na některé z největších sběratelek módy s prosbou o dočasnou výpůjčku. Nakonec je našli u návrhářky šperků Lynn Ban, která vlastní hned tři různé páry z této výjimečné kolekce. Část její sbírky je tu k vidění, stejně jako kousky z botníku členky slavné pivovarnické rodiny a módní mecenášky Daphne Guinnessové či baronky Moniky von Neumannové.

ASIJSKÉ ŠÍLENSTVÍ Velkou část expozice zabírají exponáty původem od japonských návrhářů. Je tu

proč ne?! – BŘEZEN 2013

známý Noritake Tatehana, jehož boty na vysokých platformách bez podpatku připomínají spíše kopyta, a možná právě proto si je oblíbila zpěvačka Lady Gaga nebo Daphne Guinnessová. „Tatehana patří k designérům, kteří mají velice klasické vzdělání, a přitom navrhuje takto extravagantní věci. Jeho boty jsou vyráběny pouze na zakázku. Když jsme výstavu připravovali, jeden model jsem si schválně zkusila,“ prozrazuje Hillová.

A jak to dopadlo? „Ušla jsem v nich pár metrů. Je to nezvyk, musíte mít váhu na špičkách, ale na pusu rozhodně nepřepadáváte.“ Tatehana speciálně pro Lady Gaga navrhl i nejpodivnější exponát celé expozice – botu, která vypadá jako baletní piškot, ale se špičkou téměř půl metru vysokou.

Kromě současné japonské obuvnické celebrity jsou tu zastoupeny i méně známí tvůrci, jako je Masaya Kushino, který hledá inspiraci ve světě přírody a výroba jednoho páru jeho bot zabere i půl roku. Tady se reprezentuje dvěma výtvory, připomínajícími spíše než obuv divoké nezkrocené koně, jakkoli to zní podivně. Z obou exemplářů se vine culík něčeho, co vypadá jako koňské žíně. Jeden světlý a druhý tmavý. „Jsou to pravé lidské vlasy,“ dostane se mi upřesnění.

O. K., proč ne? Do japonských návrhářů bot jako by se západní svět zbláznil. „Jsou tak populární i doma v Japonsku?“ ptám se. „Když tu Masaya Kushino byl, ptali jsme se ho na jeho postavení doma, ale on tvrdil, že v Japonsku vlastně žádný velký domácí trh s obuví neexistuje.

Všichni touží po evropských či amerických značkách a jejich práce je naopak oblíbená zase u nás.“ POPELKA 2.0 Hovoříme o dámských botách, a přitom se vlastně stále bavíme o mužích. Většina populárních designérů jsou muži. Změní se to někdy? „Určitě,“ uklidňuje mne Hillová. „Je tu celá řada designérek, které se svou prací vyrovnají svým mužským protějškům. Je tu třeba Charlotte Olympia, která má glamour styl odkazující ke 40. a 50. létům, nebo Charline de Luca, která původně studovala architekturu, ale nakonec sběhla k úplně jinému oboru, či Andreia Chaves, od níž tu máme boty polepené sklíčky, takže odrážejí okolní prostředí a vypadají téměř jako neviditelné.

Roste tu celá generace designérek, které mají určitě velkou budoucnost.“ Tyto

14.3.2013 18:48:34

FOTO: Masaya KUSHINO

STRANA 36

STRANA 37

Masaya Kushino, Lung-ta, 2008

FOTO: Masaya KUSHINO

Lung-ta je tibetský výraz označující mytického koně přinášejícího štěstí a v přeneseném smyslu ztělesňujícího lidskou duši. Japonský designér si ho představuje jako boty z bílé kůže, zlaté krajky, lidských vlasů a lakovaného cypřišového dřeva.

32-39 BOTY 37

14.3.2013 18:48:34

STRANA 38

storyboard

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Skleněný střevíček od Maison Martin Margiela je konečnou odpovědí na téma „nositelnosti“ dámských bot – je zcela záměrně vytvořen tak, aby ho nikdy nemohla nosit žádná žena. Na výstavě ho obklopovaly prototypy vytvořené technologií 3D tisku a studie vytvořené z papíru.

tvůrkyně mají jednu jedinou, ale zato zásadní výhodu – to, co si samy navrhnou, mohou samy vyzkoušet přímo na svém těle. Jejich lodičky s vysokými podpatky by tak zákonitě měly být pohodlnější než ty navržené muži. Ten, kdo neprostál celý večírek v dvanácticentimetrových podpatcích, nemůže nikdy dokonale pochopit celý princip výroby ideálních bot. Hodina praxe má vždy větší cenu než roky teorie.

A taky ho nikdy nenapadne, na rozdíl od Christiana Louboutina, vyrobit lodičky s tak vysokým podpatkem, že by se v nich při chůzi ženě zlomil kotník, a nosit se tak mohou jen do postele.

Na závěr soukromé prohlídky se dostáváme k vitríně s vysokými kozačkami z dílny Riccarda Tisciho pracujícího pro Givenchy. Tyhle boty, které sahají až ke

32-39 BOTY 38

kolenům a mají podpatek schovaný pod „rourou“ z kůže, takže vypadají jako boty zahalené do koženého návleku, loni na podzim způsobily doslova pozdvižení.

Jedni je obdivovali, druzí o nich mluvili jako o nejošklivějších botách, které kdy chodily po Zemi. „Bylo to stejné, jako když v roce 2006 Balenciaga přišla s kotníkovými zimními botami na vysoké platformě a s koženými řemínky vedoucími kolem kotníku. Většině lidí se opravdu nelíbily, ale dodnes vídám v obchodech jejich napodobeniny, stejně jako jsem nedávno viděla kopii těchto kozaček. Netradiční design, který se někomu může zdát ošklivý, se designérům vyplácí – přitahuje k nim pozornost a napodobeniny jsou důkazem, že lidé takové boty vyhledávají,“ vysvětluje mi Hillová.

A pak, těsně předtím, než tenhle bunkr plný jehel a platforem opustím, zahlédnu nezaměnitelný modrý střevíček od Blahnika. Je to přesně ten, který dostala Carrie Bradshawová od svého pana Božského místo zásnubního prstenu. Což je scéna, při které většině žen naskakuje husí kůže. Podobný efekt u mě ale má i samotná lodička. A pak mi dojde něco, co mě vlastně mělo napadnout už dávno. Celý příběh Carrie Bradshawové je vlastně pohádka o Popelce.

Příběh o tom, jak kudrnatá novinářka s prořízlou pusou ke štěstí a bohatému manželovi přišla. Můžete mít tenhle seriál rádi nebo jím opovrhovat, ale ta bota, TA bota má ve světě žen mnohem větší hodnotu než prsten s diamantem velkým jako noha.

14.3.2013 18:48:43

PN001229

32-39 BOTY 39

14.3.2013 18:48:54

PN001225

$ ! & $

! !

# # # !

" ! " ! !

% "

' ' ' ' '

40-41inz.indd 40

14.3.2013 18:50:17

+ * 0 # 2 9 / + 4 9 2 < * 2 I 2 . 0 2 E I - 2 E ; - E 0 N 4 . A 0 * 0 # 2 9 / 0 + . * 0 I < A * 0 ! " P P 3 " P " P P - 2 E ; - 0 9 2 0 + A E 9 * ; A * - 0 A 9 . * 0 # 2 9 - 2 E ; - 2 5 2 / J J J5 E ; A 9 * 5 * 0 # 2 ? N

29EA 0L .4;-2), 9 0;- ;A N-

2 9 9 . 9 ; - 2 / N * , N 9 / ( 2 9 / *

92'&.2 -0 9E O - /2:*5 29EA 0L NI2E I< (0L 0 *0;4*9E,+ + 2 , I*A .;IM49 IL 0 02I .4;-2), 9 0;- ;A N 5 ; I*0 I . 4: ; =$P -*.2/ A9H 2 I! 0M ( -29EA 0;-M ( . 2I H 4: ; .2I*0;-2 O - *A .;- /E 42 : O+ 9 0E5 4 ;A9M/* A 9 0L ) 4: ; # 0A ;A* - (29;- -9 ,*0L -A 9M/ I I2 + A:+A*;+ 2I-L 0 2 42 . A:4LA*IM ( A2-H : -5 . 0 , N 9 0 +N ,+ 2;I!O 0+ 42 . ;A ,;2E /+;A0+ (2;A*0 ;A . 4:*49 I 0L 0 ; 9I+92I A 42EA0+-H/ N ,<+ ;4 * .*AL5

29 9. 9;-2 . O+ 0 N 4 ! -2E;- I ;2E; ;AI+ ; !/ - / IM 9;- /

* (A 0<A ,0;- / ;A N 9 (L A9I EA / 4!A (2 *05

.4;-2), 9 0;- ;A N- 29EA 0L . ;;* 5 C 02 . (L ; .4;-2), 9 0;-2E . EO0* -2E 42.24 0N+ I 4 9A0 9;- / E LA2I +/ N :+N 0+ 492&9 /E AE9) -A*I) 9-5

9 -A* - 02I IM(2 L 492 ,+N E . 02I- /* I;AE4 2 4 /!A*(2 02;A+ 0 +N ,+ IM(2 0 0 .E;*I )- 9AL5 0!-A 9M ( 9 &*20 ( ,;2E ,*O N (90EAL I 0!

N E LA2I 0+5

90A 0 0#29/ A*20 *0#2 - 90A 05 A .5 6%C?%>C?CPPP JJJ5-29EA 0L5 2/

29 9. 9& 2E9*;/E; *0#2 I29 9. 9&5A9 I . .5 6%C?$$=D?C==PCC)P JJJ5I29 9. 9&5A9 I .? N

AM9;-2 , IO L N O*A- /

E9& 0. 0 ;.E0 0 2I2. 0

AM9;-2 , 0 ,92N/ 0*A!,<+ N I< ( 9 -2E;-M ( ;42.-2IM ( N /+5 +-L 492/!0.*I2;A* -9 ,*0L 4 ;A9 4:+92 ! 0 9 N+A 0 - O / -92-E 0 0! 2 02I (25

E9& 0. 0 0 +N+ 4: A .H/ N 9 I (2 42(L E 4 ;A92E <- .E -A*I*A 2 ,+N L 0 -2. 4: ; 4!<+ AE9*;A*-E 029 * J .-*0& !( O 42 , N AI+5 L-.*;A* 0 < 0 - 0 D5$PP -*.2/ A9H L-.*;A* -M ( ;A N - 2 42(2 2IM ( A9 ; I(2 0M ( 492 92 *0L O 42 0 92 0 A 9 0L 492 (29;- -2. 5

:+-9 (29;- / ;*IL , -2 , 2 (; (J 92N -. 0 I9 (2.L IL;2-M ( 42(2:+ , -2 9*//*0& 0 ; I 9E ;LA! N . 0 .2E-L 0 IM (2 ! /+90 -24 -L 0 ,*(E5 N* 0*/* ;I!O+ -:*<B .2I! 49HN9 0 (29;- , N 9 4:+, /0!

I. ( A 9/ .0+ 49 / 0L I<E 4.02 ;A92/H5

, I2I A ;A . 0! 2 02I (2 / N* 2 /;-M/ , N 9 / (29 /* A - N0+ ( ;.2 A A2 4:+, /0! 4: (. 0 N /!5 4:+;E0 0 9&* ; 42;A 9 ,+ 492&9 /L 492 -A*I0+ 2I2. 02E I 4:+92 ! 492 .2E 92 *0E5 2 (. ; /2AE N /.EI+ ;* 02 I *I -E5 2O*A- :* N-2/ *0E,+ 4!<+ AF9E ; / 0E 2 C (2 (5 . K * N IE ;.* E,+ 0 I<A!IL 0 -2E4 .*<A+ (5

92 42O*A- : 0 +N+ AM9;-2 /02O;AI+ 9 &*20 .0+ ( ;4 * .*A 2 2. , N M12IM ( ; /+0 - 4: ; <E0-2I .*- A ;L O 42 . (2 0 I+0 A2 I< , I N . 0 / ;9 * -2E;- - 0 . N 0+5

NI. <A0+ 2 .* ! ; A!<+ 3C" -*.2/ A9H .2E( L-.2;A N- -2. /

N* 9;- (2 , N 9 0 I02 49242, 0 72 , I*A .;-2E A9 ;2E8 ; E0 ,;-2E L-.2;A N-2E5 :+N0*I * /2E0A *0 *-*0&E ; 2;LA IL: + 0 ;A9/M ( ;A N- ( 2; .* 0 ; (9* 0;A *0E I *; 0 9&E5 -9EO0+ A9 ;L 492 . -A92-2. ; A!<+ I E9& 0. 0 E N0 0 2 .* ! ;A ,0! , -2 AF9L 0 9 N+0! 0 2 IL,+O -L 0 AL:-2. * &J L*5

A * 9/ 9- 2E9*;/E; *0#2 ;A * 9/ 9-5 2/ .5 6%C?C3>?%PPC)P JJJ5;A * 9/ 9-5 2/? ;

E9& 0. 0 2E9*;/E; *0#2 E9& 0. 0 5*0#2 .5 6%C?D>"D?>CC"%P JJJ5 E9& 0. 0 5*0#2? N

PN001226

40-41inz.indd 41

14.3.2013 18:50:23

STRANA 42

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Vybarvi se Jaro, barvy a čerstvý vítr do šatníku. Toto jsou trendy z aktuálních kolekcí luxusních značek

FOTO: Benedikt RENČ – STYLING: Maria KOHUTIK

42-49 FS.indd 42

14.3.2013 18:52:01

STRANA 43

Sako, tričko a kalhoty HUGO BOSS

42-49 FS.indd 43

14.3.2013 18:52:36

STRANA 44

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Pouzdrové šaty Louis Vuitton

42-49 FS.indd 44

14.3.2013 18:53:08

STRANA 45

Pánský oblek, dámské šaty a boty, vše Bottega Veneta

42-49 FS.indd 45

14.3.2013 18:53:22

STRANA 46

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Dámský plášť, pásek a boty, pánský oblek, triko a sandály, vše Burberry

42-49 FS.indd 46

14.3.2013 18:53:30

STRANA 47

Ĺ aty a boty, Christian Dior

42-49 FS.indd 47

14.3.2013 18:53:50

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2012

KVĚTINY: MÁRIO WILD FLOWERS – MAKE-UP A VLASY: HRISTINA GEORGIEVSKA / LABEL.M / TONI&GUY MODELKA: VIKTORIA H. (ELITE) MODEL: VOJTĚCH M. (PH MODELS)

STRANA 48

Vesta, košile, kalhoty a sandály a dámský top a sukně, boty na platformě, vše Prada.

42-49 FS.indd 48

14.3.2013 18:54:02

PN001221-1

42-49 FS.indd 49

14.3.2013 18:54:08

STRANA 50

50-55 hennessy.indd 50

osobnost

proč ne?! – BŘEZEN 2013

14.3.2013 19:24:05

STRANA 51

Tak trochu jiný Hennessy Jeho děda stál u zrodu nejmocnější skupiny ve světě luxusu, on vytvořil malou nezávislou značku. Jeho rodina po generace vyrábí koňak, on nade vše miluje parfémy. Pařížský romantik Kilian Hennessy je důkazem, že důležitější než jméno je vášeň.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Thomas KOSZUL

N

a přelomu února a března má nebe v Paříži ocelovou barvu, fouká studený vítr a teplota se povaluje lehce nad bodem mrazu. V předsálí Muzea Baccarat ale sálá teplo z dvou krbů a na stropě se proplétají malá něžná háďátka – odrazy ze stovek sklíček z majestátního křišťálového lustru ponořeného do obřího akvária.

A pak je tu ještě jedna věc, která dává zapomenout na sibérii venku. Hořkosladká vůně parfému Kiliana Hennessyho, člena slavné francouzské rodiny vyrábějící koňak. Kilian Hennessy ale v rodinné tradici nepokračuje, i když také propadl alkoholu. Jenže nikoli tomu v krásně projmutých lahvích, ale tomu nasycenému vzácnými vonnými esencemi a stáčenému do subtilních flakonů. Mladý Hennessy miluje parfémy a jeho výtvory patří k těm nejúspěšnějším na trhu.

Je to právě toto místo, muzeum francouzského mistra křišťálu, které Hen-

50-55 hennessy.indd 51

nessyho inspirovalo k tomu, aby založil vlastní značku. Právě sem zamířil, když v březnu roku 2006 dal výpověď u jedné velké kosmetické společnosti, kde se podílel na vývoji nových parfémů. „Šel jsem na večeři do místní restaurace a náhodou jsem se zatoulal do zdejší stálé expozice.

Mezi spoustou křišťálu tu jsou vystaveny i některé flakony, které Baccarat vytvořil,“ říká čtyřicetiletý Francouz s pronikavě temnýma očima, které upře na lahvičku od parfému připomínající poklad egyptské královny. „Podíval jsem se na ně pozorněji a viděl jsem, jak vypadal skutečný luxus. Ohromilo mě to množství propracovaných detailů a promyšlený nadčasový design. Je to na hony vzdálené tomu, co dnes vidíte v parfumeriích.

A právě tehdy jsem si řekl, že bych chtěl znovu toto umění oživit.“ Hned jak opustil kancelář nadnárodní společnosti, skočili po něm headhunteři.

Kdyby chtěl, mohl pracovat pro ty nej-

známější módní značky. Místo toho se ale pustil do odvážného podniku a založil vlastní parfumerský dům By Kilian.

Jeho vůně se prodávají ve 180 vybraných obchodech po celém světě včetně Prahy.

V nabídce je má od začátku února pražská parfumerie Ingredients.

NA ŠPIČCE JAZYKA Rodinný byznys s koňakem ho nikdy nezajímal. Instinktivně ho to táhlo do světa vůní. Na univerzitě svou diplomovou práci psal na téma sémantiky vůní. „Zaujalo mne, že neexistuje žádný obecný jazyk, jakým popsat vůni. Například v hudbě je dur prostě dur, ať jste v Evropě, nebo v Asii, u barev platí to samé. Když řeknete černá, lidé si vybaví totožnou barvu. V případě vůní ale můžete použít jen zástupný popis, řeknete jednoduše, že vám připomíná něco jiného. Když si přičichnu třeba k citronovému dortu, řeknu, že voní po citronech.

Jiný zase řekne, že voní sladce. A třetí člo-

14.3.2013 19:24:12

osobnost

proč ne?! – BŘEZEN 2013

FOTO: isifa/Getty Images/Premium Archive

STRANA 52

Fotografie z roku 1982 zachycuje Kiliana Hennessyho staršího, který zemřel v roce 2010 v úctyhodném věku 103 let. Vedle něj nestojí jeho vnuk, byť by tomu podoba napovídala, ale jeho syn Gilles Hennessy. Ten ve firmě pracuje jako viceprezident pro obchod.

50-55 hennessy.indd 52

věk může namítnout, že citron přeci není sladký, že je kyselý.“ Protože chtěl světu parfémů porozumět do hloubky, zapsal se do parfumerského kurzu v pařížské škole Cinquiéme Sens. V první okamžik první hodiny se do světa parfémů zamiloval.

Absence srozumitelného jazyka je podle Hennessyho příčinou problémů celého současného parfémového průmyslu. „Na světě jsou tři tisíce různých ingrediencí. Trvá třeba i deset let, než se všechny naučíte, a nemusíte znát jen je, ale i jejich kombinace – akordy. Ty jsou právě nositeli celé melodie parfému – některé vám evokují Shalimar od Guerlainu, jiné „pětku“ od Chanelu. Musíte znát všechny možnosti a všechny kombinace, které už vznikly, abyste nekopírovali již existující věc.“ A většina velkých producentů parfémů na podobné hluboké studium nemá čas ani lidi. „Místo toho, aby se spolehli na umění a znalosti svých nosů (tvůrců parfémů), dělají testy. Zeptají se pěti set žen v Německu, pěti set žen ve Francii a pěti set žen třeba ve Spojených státech na to, jak se jim ten určitý parfém líbí. Nemůžete

ale přeci vytvářet jen věci, které zákazník chce, musíte vytvářet věci, o kterých ještě neví, že je bude chtít,“ vypráví a z jeho hlasu a pozdviženého obočí je znát, že ho toto téma rozčiluje, a cituje Henryho Forda. „Ten jednou řekl: ‚Kdybych se zeptal zákazníka, co chce on, chtěl by po mně rychlejšího koně.‘ Lidé taky nevěděli, že chtějí iPad, dokud ho někdo nevymyslel a nevyrobil,“ dodá a během rozhovoru se o Applu zmíní ještě několikrát. Další oddaný obdivovatel Steva Jobse.

POKLAD V ČERNÉ SKŘÍŇCE Jeho parfémy mají přitom k sanitární strohosti iVěcí dost daleko. Jeho kompozice, které vytváří většinou ve spolupráci s parfumerkou Calice Becker, jsou košaté a mnohovrstevnaté přesně v duchu dlouhé francouzské tradice. Jsou nasládlé a těžší tak, jak to mají Pařížanky a Pařížané rádi.

Neutečete jim, vloudí se vám do nosu a už ho neopustí.

Jeho první řadu parfémů s názvem L’Oeuvre noir tvoří celkem deset vůní, které popisují proměnu romantického

14.3.2013 19:24:12

P Proc_ne_23

%$ $ ) & &

$ % * &) %$ $ ) & &

0-(0- (

)% 5 '%1 5 &$ " &) & &

%'

* ! $ ) !$ ! $ $

! $ & $ ! ! !!

)

% & $$

$

"

$ $(

$ + ) + & * %$ ) * + $

''1 #% # " +/ + "

1 %2 #5 "!5#

2 , ! 4 +') ++ * 2 '!% # #%1 # , ! 4

333( !%# ( 6

PN001273

Proc_ne_232x297mm_ETAM36.365M.indd Proc ne 232x297mm ETAM36 365M indd 1 50-55 hennessy.indd 53

8.3.13 8 3 13 14:27 14.3.2013 19:24:19

osobnost

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Za umožnění fotografování ve výstavních prostorách děkujeme Musée Baccarat.

STRANA 54

Stálá expozice Muzea Baccarat je místem, které Kiliana Hennessyho inspirovalo k založení jeho vlastní značky. Jsou tu vystaveny pečlivě propracované flakony parfémů, jako například lahvička značky Burberry, do níž je typický kostkovaný vzor ručně vybroušen.

vztahu a všechny podoby lásky od prvotní zamilovanosti po hořkou úlevu z jejího konce. Mají dlouhá a provokativní jména jako Liaisons Dangereuses, A Taste of Heaven, Straight to Heaven nebo Sweet Redemption. Jsou plné sexu, smyslnosti a živočišnosti. Uzamykají se na klíček do černých krabiček lesklých jako zrcadlo, podobně jako vzácné šperky. Propracovanost parfému musí podle Hennessyho odpovídat i řemeslnému zpracování jeho flakonu. „Luxus není něco, co můžete zahodit,“ myslí si a jeho flakony z ručně broušeného skla se tak dají opakovaně plnit. Eco-luxe tomu říká.

CO JE PO JMÉNĚ?

Jenže tenhle chlapík s rozhalenkou by mohl dělat ty nejlepší parfémy na světě, ale vždycky vám přijdou na mysl generace a generace před ním, které zasvětily své životy koňaku. Pomohlo mu slavné jméno, nebo ho naopak tíží? „Lidé se mě na to často ptají, ale upřímně řečeno nevím. Jméno Hennessy se nikde na parfému neobjevuje, takže to pro zákazní-

50-55 hennessy.indd 54

ka není evidentní. A ti, kteří o tom vědí, snad kupují ty parfémy proto, že se jim líbí, a ne kvůli slavnému jménu. Alespoň v to doufám. Před pár lety jsem viděl parfém od jedné jiné společnosti vyrábějící koňak, ale nevím, jestli chce někdo vonět jako lahev alkoholu. Možná to funguje jenom na lidi, kteří dají na značku a dají se jí snadno ovlivnit,“ vypráví a krčí při tom rameny.

Sám Kilian má jméno po dědečkovi, který stál v roce 1971 u toho, když se společnost Hennessy spojila se značkou šampaňského Moët et Chandon. Vznikl tak základ pro vytvoření skupiny LVMH Moët Hennessy Louis Vuitton, jedné z největších a nejmocnějších společností na trhu s luxusním zbožím. Jak to jde dohromady s malou nezávislou značkou? „Můj děda mě vždycky podporoval. Když on převzal po druhé světové válce rodinnou firmu, začínal od nuly. Obchod s koňakem se v podstatě zastavil, zaměstnance vzala válka, distribuční síť se rozpadla, někdy třeba za den neprodal jedinou lahev. Věděl, jak je těžké vybudovat firmu. Proto

14.3.2013 19:24:19

PN001242-8

Parfém Liaisons Dangereuses, Typical Me nezapře inspiraci románem Nebezpečné známosti, který je psaný ve formě dopisů.

Voní po švestce, růžích a santalovém dřevu a zamilovala si ho i autorka článku.

INZERCE

Jméno parfému je pro Kiliana Hennessyho základem. Nejdříve vymyslí název, pak se tvoří parfém, který by k němu dokonale seděl. Vůně Straight to Heaven, White Cristal je Kilianovou nejoblíbenější a je složena z esencí pačuli, muškátového oříšku, cedrového a růžového dřeva. Zavede vás prý rovnou do ráje jako jeden nejmenovaný bílý prášek.

mi na začátku třeba každý den volal a ptal se: ‚Kolik lahví jsme dnes prodali?‘ Říkal my, asi si myslel, že je Kilian jako Kilian,“ směje se vnuk úspěšného podnikatele, který zemřel před třemi lety v úctyhodném věku 103 let a sám nosil jeden z Kilianových parfémů A Taste of Heaven vonící po absinthu.

Nikdy ho nikdo nenutil pracovat pro rodinnou firmu? „Nikdy a já jsem to ani nikdy nechtěl. Dědovi stačilo, že pro Hennessy pracuje můj otec Gilles Hennessy.

Svou kariéru jsem budoval mimo skupinu LVMH a děda mne v tom vždy podporoval.“ Pro muže ze sedmé generace rodiny Hennessy je to ideální stav. Kdyby jeho značka patřila do portfolia některé z velkých skupin, nikdy by podle jeho slov nemohl vytvořit to, co v současnosti vzniká. „Vůbec by to nešlo. Balení, jména, složení.

Nic z toho by mi neprošlo. Byly by to pro ně příliš veliká investice a příliš veliké riziko,“ tvrdí Hennessy.

Ne všechny jeho parfémy jsou nutně komerčně úspěšné a nemá žádné problémy s tím, přiznat to. Jeho Sweet Redemption, načervenalý parfém vonící po pomerančových květech, myrze a kadidlu, je podle něj propadák. Sám nedokáže říct proč. „To je na parfémech to nejzajímavější, vzrušující a děsivé. Nikdy nedokážete říct, zda se chytí, nebo ne.“ Největší úspěchy slaví se svými parfémy v Rusku. „V každém obchodě jsme tam od začátku číslo jedna a za těch pět let se náš byznys v Rusku zdvojnásobil.“ Vysvětluje si to tak, že tamní lidé touží po luxusu a smyslných parfémech. Moje vysvětlení je takové, že je přitahuje poměrně vysoká cena, francouzská značka a sladké alkoholové tóny. Možná máme pravdu oba.

A pak se ještě jednou bavíme o jeho rodině. Tentokrát o jeho potomcích. Zdědili po tatínkovi slabost pro ušlechtilé vůně? „Hodně se zajímají o to, co dělám. Sami moje parfémy nosí, moje dcera nosí Rose Oud, jeden z parfémů z řady Arabic nights, a úplně ho zbožňuje a můj syn to, co nosím já.“ Trochu mě překvapuje, že děti v předpubertálním věku mají porozumění pro poměrně komplikované parfémy. „Myslím, že to nosí hlavně proto, že jim to dávám zadarmo,“ rozesměje se. Další generace rodiny Hennessy tak možná ani tentokrát nebude vyrábět koňak, ale trochu jiné „eaux de vie“, které ale mnohdy mají stejně opojný účinek na lidskou mysl jako ten nejvybranější alkohol.

50-55 hennessy.indd 55

14.3.2013 19:24:22

STRANA 56

fotostory

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Co s večerem?

FOTO: Filip ŠLAPAL – STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ

Dvojsocha On a Ona, design: Šárka Radová, Dox by Qubus, 7000 Kč; kniha Dějiny architektury, BenDox, 400 Kč; čtecí brýle Cartier, Optika Exklusiv, 13 900 Kč; čaj Darjeeling Himalaya, Mariage Fréres, Flamant, 490 Kč; zubní pasta Whitening Mint, Marvis, Profimed, 230 Kč; zubní kartáček Swissdent Profi, Profimed, 79 Kč; vonná svíčka Cashmere, Meadows, 1490 Kč/sada 3 ks; sušenky Sable au Thé, Mariage Fréres, Flamant, 290 Kč; přenosné rádio, Lexon, Dox by Qubus, 1210 Kč; semišové papuče, Gallo, Reports, 1200 Kč; dřevěná kostička, Flamat, součást hry, 790 Kč

56-58 fotostory.indd 56

14.3.2013 18:56:21

STRANA 57

Porcelánová soška srnečka, Artěl, 6840 Kč; prsten Serpent Bohème, Boucheron, 76 800 Kč; mýdlo s mléčnými proteiny, 115 Kč, mýdlo s parfemací pivoňky, 115 Kč, obojí Korres, Profimed; krém, La Prairie, FAnn, 8590 Kč; lžička Spermie, Dox by Qubus, 600 Kč; poklop, Flamant, 750 Kč; svíčka Diptyque, Simple Carollinum Concept Store, 1250 Kč; korál, Květinářství, 426 Kč; sérum Power Charge Night, La Prairie, FAnn, 11 290 Kč; hodiny, Baccarat, 6000 Kč; kalhotky, La Perla, info o ceně v butiku; šálek, Wedgwood, 1611 Kč; sklenice, Baccarat, 26 000 Kč/set; mýdlo s jemnou mléčnou parfemací „milk cream“, Institut Karité Paris, Profimed, 89 Kč; EdT, eau Légére, 50 ml, Bottega Veneta, 1690 Kč, náhrdelník, Boucheron, 163 940 Kč

56-58 fotostory.indd 57

14.3.2013 18:56:36

STRANA 58

fotostory

proč ne?! – BŘEZEN 2012

Kabelka Alma BB, Olive, Louis Vuitton, 29 000 Kč; foťák Lomo, Dox by Qubus, 1225 Kč; šátek Hermès, 6300 Kč; lodičky Christian Louboutin, Simple Concept Store, 18 100 Kč; řetízek s přívěškem, Swarovski, 3090 Kč; náramek Infinit, Olive, Louis Vuitton, 10 600 Kč; krajková maska, La Perla; dámské náramkové hodinky Gondolo, Patek Philippe, Carollinum, 650 400 Kč; hodinky Excalibur 36, Roger Dubuis, Carollinum, 660 000 Kč; sklenička Vega, Baccarat, 2400 Kč, náhrdelník Over Rainbow, Rose, Louis Vuitton, 30 000 Kč; šampaňské Dom Perignon, 2003, 4000 Kč

56-58 fotostory.indd 58

14.3.2013 18:56:53

STRANA 59

Dřevěný model koně, Výtvarné potřeby Zlatá loď, 1899 Kč; smartphone Vertu Ti s Androidem, s koženým pouzdrem, Vertu, 230 000 Kč; tužka, Hermès, 1800 Kč; porcelánový talíř Equstria, Wedgwood England, Wedgwood, 1504 Kč; hodinky Jules Audemars, Extra-Thin, extra tenké, 18karátové růžové zlato, ručně šitý černý řemínek z kůže aligátora, Audemars Piguet, 20 500 eur (522 750 Kč); hrací karty, Louis Vuitton, info o ceně v butiku; sklenice na koňak, Flamant, 750 Kč; doutník, koňak Hennessy X.O, Kratochvílovci, 4200 Kč; hedvábný šátek, Reports, 2500 Kč

56-58 fotostory.indd 59

14.3.2013 18:57:10

STRANA 60

čtení

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Houdiniho výzva V roce 1905 navštívil Paříž eskamotér Harry Houdini a Gaston-Louis Vuitton se za ním vypravil, aby poměřili síly. Nedobytný kufr z dílny jeho dědy proti umělci, který dokázal uniknout odkudkoliv.

Jestli se Houdinimu podařilo z kufru dostat, napsal ve své povídce francouzský spisovatel David Foenkinos.

TEXT: David FOENKINOS – FOTO: David FOENKINOS na fotografii z archivu LOUIS VUITTON

60-65 houdini.indd 60

14.3.2013 19:32:31

STRANA 61

Plakát „Výzva Vuitton vs. Houdini“, 6. března 1905 Pane Houdini, troufám si tvrdit, že truhla určená pro Vaše experimenty je vyrobená speciálně pro Vaše vystoupení, a dovoluji si Vás vyzvat, abyste se dostal z kufru, který sám vyrábím, který osobně uzavřou moji lidé, jakmile budete uvnitř, a navíc bude převázán provazem. Pokud nechcete tento experiment podstoupit veřejně, nabízím Vám možnost pokusit se o to v soukromí. Kufr se přitom samozřejmě nesmí zničit.

Těším se na Vaši odpověď.

Srdečně Váš Louis Vuitton.

Jelikož pan Houdini tuto výzvu přijal, zveme Vás 9. března večer do Barrasford’s Alhambra.

Kufr vyrobený panem Vuittonem bude vystaven od pondělí 6. března v jídelním sále Alhambry.

Kdokoli může na vystoupení přijít s kladivem a hřebíky, aby mohl kufr na místě zatlouci.

1 Houdinimu je teprve jednatřicet, ale toho rána se probudí s pocitem, že prožil již mnoho staletí. Je v elegantním pařížském hotelu a vedle něj spí mladá žena. Již dopředu zná rozhovor, který spolu povedou, až se probudí. On, artista proslavený neuvěřitelnými úniky, by se rád dostal z této malátnosti. Tak dlouho snil o úspěchu, teď jej má. Je světoznámý. Lidé si o něm šeptají, když jde kolem nich. Někdy dokonce obdivují, že má špatnou náladu. Kouří cigaretu u okna svého pokoje a dokáže si dokonce připustit, že nedávno uvažoval o sebevraždě. Myslel na to, že by mohl zůstat zamčený uvnitř kufru. Každý by to považoval jen za nezdařené poslední číslo: tak dlouho posouval hranice kouzelnických kousků, až to přineslo tomuto největšímu současnému umělci smrt. Tleskají mu, a jeho to ohlušuje. On, okázalec, tak závislý na bláznivých výzvách, touží po odpočinku. Vypouští obláčky dýmu a ty vyvolají vzpomínku. Dětskou vzpomínku na mladého přistěhovalce z Uher, který dorazil do Spojených států. Maličká rodina skrytá ve stínu a s ne příliš nadějnými vyhlídkami. Uprostřed dýmu ze stále hořící cigarety (nebo si zcela podvědomě zapálil už další?) se vydává zpět do svého prázdného dětství.

Vypadá to, že prázdnota kryje skutečné city jeho rodičů a jeho bratra z těch časů, kdy byla prázdnota překvapivě krásná. Bojoval, aby z toho všeho unikl. Dokonce se proslavil svým instinktem uniknout ze všeho. Ale teď nechce myslet na své pozoruhodné výkony.

Stále se ještě prokousává horečnatou atmosférou Paříže roku 1905.

První léta století jsou stejně protivná jako první dny lásky. Každý spí s každým. Každý žije nevinností úpadku. Naštěstí přijdou dvě světové války, které za tuto bezstarostnost vystaví účet. Houdinimu se Paříž nikdy nelíbila. Má raději vyprahlou Arizonu. Včera večer si myslel, že ta dívka je vrcholem stvoření; i když vlastně neznal

60-65 houdini.indd 61

ani její křestní jméno, byl pro ni ochoten vše opustit. Pokud bude zticha. Ale to nejde. Prohlásila, že se jí říká Aurora, což bylo podle něj ideální jméno pro romanci na jednu noc. Je vtělením erotické tragédie pomíjivosti. Po jeho včerejším vystoupení přišla a řekla mu: „Moc se mi líbí, co děláte s těmi pouty.“ Vstala z postele celkem svižně. Houdini nemá rád ženy, které vstávají moc rychle. Má rád ženy, které zdůrazňují přechod mezi svými pohyby. Asi by se mu líbilo, kdyby se zabalila do pokrývky, pod níž ještě před chvílí spala. Ale to ne, Aurora se ráno prochází ráda nahá. A Houdini by se jindy určitě na tuhle ukázku ranní nemravnosti rád podíval, ale ne dnes ráno, protože tohle ráno nebylo jako jiná rána. Něco uvnitř něj se lámalo, bušilo mu do lebky, bylo mu málem na zvracení, ne však z úst; měl pocit, že bude zvracet očima. „Spal jsi dobře?“ zeptala se Aurora. „Ne.“ „Mám požádat, aby nám přinesli trochu kávy?“ „Ne.“ „Co chceš?“ „Abys odešla. Teď. Okamžitě.“ „Ale proč?“ „Přijede moje žena. Nevím přesně který den, ale myslím, že dneska.“ „Ale – to můžu zůstat, dokud nepřijede. Nechceš se ještě jednou pomilovat? Pořád mám čím tě potěšit, to víš sám. Jsi strašně nervózní z té výzvy, kterou jsi přijal.“ „Z jaké výzvy?“ „Vždyť sám víš.“ Náhle si připomněl včerejšek. Nevěděl, proč měl pocit, že ho ta noc odřízla od včerejška. Díval se na Auroru a vybavily se mu

14.3.2013 19:32:51

STRANA 62

čtení

podrobnosti jejich nočního milování. Vzal si ji zezadu a přitom ji bil, jen si nepamatoval, jestli se udělal v jejích ústech, nebo zda k tomu došlo v její řiti. Teď na tom vlastně nezáleželo. Uvědomil si však, že to je právě sex, který udržuje jeho ctižádost v lidských mezích. Svou anální obětí mu ta dívka umožnila vydělit trochu času z marnosti. Občas si připustil, že to bylo nezměrně nádherné. Když sbíral její věci, myslel si však, že to nemělo žádnou cenu. A požádal ji, aby odešla.

2 Zmínila nějakou výzvu, ale neměl v tom jasno. Naštěstí jsou tu noviny, aby člověku připomněly vlastní pošetilé činy, je-li takovou celebritou. Pokojská mu donesla snídani a noviny, které měly překvapivý název L’Aurore. Jen co se s Aurorou rozloučil, dorazila zpátky v tištěné formě. Na titulní straně viděl své jméno vysázené velkými písmeny: HOUDINI. Nejdřív si lokl kávy a pak se pohroužil do čtení o svém životě. Četl: Houdini přijímá neuvěřitelnou výzvu pana Vuittona Píše-li se to, musí uznat, že je to pravda. Předchozího večera tedy přišel Vuitton po vystoupení do své šatny. Houdini se podivil: „Jak se sem dostal? Mají přece pouštět dovnitř jenom ženy s výjimkou zrzek.“ Houdini neměl rád zrzky, ale to sem nepatří.

Přesněji řečeno neměl rád zrzavý rozkrok. Bylo tu však něco, co oba muže spojovalo: navzájem se vylučující a vlastně sobě odporující talent projít jednosměrnou cestu opačným směrem. Houdini se proslavil tím, že se dostal z míst, odkud se nikdo nedostal; Vuitton měl dar dostat se tam, kam se to nikomu nepodařilo. *** „Dovolil jsem si navštívit vás, protože jste neodpověděl na můj dopis.“ „Jaký dopis?“ „Ten, v němž vás vyzývám k něčemu mimořádnému.“ „Žádný dopis jsem nedostal.“ „Před týdnem byl doručen do vašeho hotelu.“ „V tom případě jsem jej neotevřel.“ „Nevadí, mám zde jeho kopii. Prosím.“ Houdini převezme dopis a nechce jej otevřít; brzy si však uvědomí, že muž před ním nepatří mezi ty, kteří něčeho jen tak nechají. Houdini tedy začal číst: „Dovoluji si tvrdit, že truhla určená pro Vaše experimenty je vyrobená speciálně pro Vaše vystoupení, a dovoluji si Vás vyzvat, abyste se dostal Z KUFRU, KTERÝ SÁM VYRÁBÍM, který osobně ZATLUČOU MOJI LIDÉ, a navíc bude převázán provazem. Pokud nechcete tento experiment podstoupit veřejně, navrhuji Vám možnost pokusit se o to v soukromí. Kufr se přitom SAMOZŘEJMĚ nesmí zničit.“ Blablabla Skoro určitě Houdini řekl, že tu výzvu přijímá, jen proto, aby schůzku rychle ukončil. Jindy by možná výzvu přijal prostě proto, že rád riskuje, ale tentokrát by souhlasil s čímkoli, jen aby už mohl opustit svou šatnu. Kdyby nebyl strop tak nízký, skákal

by Vuitton radostí, ale místo toho jeho tělo udělalo něco velmi podivného, projela jím zvláštní přerušovaná svislá křeč. Nakonec vyrazil blíž ke Králi úniků (jedna z jeho mnoha přezdívek) a vřele si s ním potřásl rukou.

60-65 houdini.indd 62

proč ne?! – BŘEZEN 2013

„Jsem potěšen, opravdu. To je skvělé. Chcete teď domluvit nějaké praktické podrobnosti?“ „Ne.“ „Tak kdy?“ „Zastavte se u mne v hotelu zítra v půl čtvrté.“ „Výborně, pane Houdini. Na shledanou zítra!“ Vuitton vystřelil z šatny jako raketa – jeho sen se právě stal skutečností. Ale hned venku ho napadla správná myšlenka: musí informovat tisk. V tom spěšném zveřejnění výzvy nebyl žádný zlý úmysl; věděl, že jakákoli dohoda s umělcem je plodem choré, nestálé a nejisté mysli. A měl pravdu. Houdini stále měnil názor – stejně často jako kód svého cestovního kufru. Hrozně se bál, že někdo najde klíč k jeho nevědomí. Měnění názorů bylo jeho způsobem, jak nezanechat stopu, jak stále zakrývat náznaky své neurózy.

3 Teď mluvíme o jiné době. O době, kdy mohl celičký život záležet na nedobytnosti kufru. Zákazníci mívali na svých cestách s sebou veškerý svůj majetek. Neexistovaly kreditní karty. Bohatí lidé cestovali se svým bohatstvím. Vuitton se specializoval na luxusní kufry; byl obchodníkem s citem pro krásu (takoví skutečně existují), ale uvědomoval si, že bezpečnost bude i nadále hlavním požadavkem jeho dnů a jeho věku (nic se opravdu nemění, vše je tak děsně neměnné) a hlavní starostí jeho zákazníků. Velcí lupiči jako Arsène Lupin, Fantomas a Pitencourt jsou každodenní skutečností – všichni jsou budoucími hrdiny filmového plátna, přestože tento umělecký žánr se teprve rodí.

Bohatí lidé se bojí; bohatí lidé potřebují nedobytné kufry. A to jsou právě kufry od Vuittona. Vypadají jako panny zasnoubené v dětství. Ale to nestačí. Právě začíná moderní doba, v níž věci, které mají existovat, musí být vidět. Musí se vystavovat. To je první krok vstříc společnosti showbyznysu. Vuitton si toho je vědom, a proto vyzývá největšího iluzionistu všech dob. Pokud se ani Houdinimu nepodaří kufr otevřít, každý bude své bohatství chtít uzamknout právě do něj. Bude to neuvěřitelná reklama, a co je ještě lepší: bude to zadarmo.

Poslední půlhodinu před schůzkou přecházel Vuitton sem a tam před hotelem. Nechtěl na schůzku s Houdinim přijít pozdě. Od včerejška nemohl ovládnout své vzrušení. Mělo až erotický nádech; jeho obsese profesním životem převažuje nad vším ostatním. Miluje svou ženu, i přes její nucené úsměvy, chronické deprese, ječivý hlas a občasný podivný pach. Ano, miluje ji, ale je to neochvějná láska, nepřináší do života vzrušení. Občas se v noci probudí a jde pohladit své kufry. Ale to nikdo neví, má dokonce sám tendenci na toto lehce trapné potěšení zapomínat.

Tento obchod by mohl změnit jeho život. Jdeme; je čas.

Vejde do foyer a oznámí recepčnímu, že je očekáván u pana Houdiniho. Recepční zkontroluje své zápisy a oznámí mu, že o žádné schůzce neví. Vuitton se nechce obtěžovat obhajobou a vysvětlováním a prostě strčí recepčnímu do kapsy saka bankovku. Ten ho pustí dál (vše může být tak snadné). *** Vuitton jemně zaklepe. Slyšel, že Houdini rád celý den prospí.

Očekává tedy, že mu otevře rozespalý muž, ale ne, najednou stojí tváří v tvář muži vzrušenému, nejistému v pohybech, který vypadá, že se každou chvíli skácí. „Dobrý den. Doufám – neruším vás?“ zeptá se Vuitton. Jeho slova zůstávají ve vzduchu prázdná, bez odpovědi, skoro ponižující ve

14.3.2013 19:32:59

STRANA 63

svém smyslu otázky. Houdini nadále přechází po pokoji, vdechuje nosem vzduch, který okamžitě vyfrkává ven. Vuitton zakašle – aristokratický způsob zopakování otázky. Houdini se najednou prudce zastaví. Nic však neříká, jen se dívá. Vuitton to tedy zkouší znovu: „Dobrý den. Doufám, že neruším.“ „…“ „My… máme domluvenou schůzku.“ „…“ „…“ „Vím o tom,“ zamumlá nakonec Houdini. „Aha.“ Pak zase začne přecházet sem a tam, stejně jako předtím. Poté, co několikrát přejde pokoj (teď si Vuitton myslí, že ten člověk je blázen nebo že bere drogy nebo že ten člověk je blázen a bere drogy), dojde Houdini k Vuittonovi, až těsně k němu, je jen pár centimetrů od jeho tváře, a zeptá se: „Necítíte něco?“ „Hm, ne.“ „Páchne to tu zrzkou.“ „Zrzkou?“ „Ano, zrzavé ženy mají takový zvláštní pach.“ „Aha. Nic necítím.“ „Od rána tady větrám, ale mám pocit, že moje žena něco ucítí. Můžete mi namítnout, že jí připadá podezřelý život, jaký vedu. Ale – zrzka…“ „…“ „Měl byste vyrábět kufry, do nichž by se mohli zamykat dospělí.“ „Aha.“ „Ale ne, je mi to úplně fuk. Manželka moc dobře ví o všech ostatních ženách.

Předstírá nevinnost – a já se chovám, jako kdybych se snažil o diskrétnost. Ale nikdo nikoho nepodvádí. Taky naštěstí, protože zrzku nelze skrýt. To prostě nejde. Blondýnky jsou nejlepší. Voní přítomností. Muž by měl spát jenom s blondýnami, nemyslíte?“ „Ehm, nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.“ „Žádné odbočky.“ „Prosím?“ „Zpátky k tématu. Přišel jste, abyste mi pověděl o svých kufrech, tak budeme mluvit o vašich kufrech. Jste posedlý svými kufry, viďte?“ „Ano, dá se to tak říct.“ „Perverzní.“ „Prosím?“ „Jste pěkně perverzní.“ „Poslyšte, pane – přišel jsem sem, abychom sjednali obchod, ne, abyste mne urážel.“ „Urážel? Jak to můžete říct? Říct nějakému muži, že je perverzní, je výrazem nejvyššího uznání. A můžu dodat: cvok, maniak, psychopat. Ve vašich očích je vidět, že to je to jediné, na čem vám záleží. Představuju si vás, jak v noci vstáváte potichu z postele a jdete pohladit své kufry.“ „…“ „Jak rád bych byl něčím tak posedlý jako vy. Být posedlý něčím jiným než lidmi.“ „…“

„Ale já vás nechtěl uvést do rozpaků. Trochu whisky?“ Vuitton neodpovídá, což znamená souhlas, mlčení lze pokládat za souhlas, pokud jde o alkohol (platí to vlastně o více neřestech).

Vuitton má pocit, že mu Houdini nalil trochu moc, ale na tom ani za mák nezáleží: hlava se mu točí už od chvíle, kdy vešel do pokoje. Kromě toho mu manželka nedovoluje pít doma. Upřímně řečeno je hodně věcí, které kvůli manželce nesmí dělat doma.

Vzpomíná si, že mu jednou jeden přítel řekl: „Chápu, proč trávíš většinu času navrhováním nedobytných kufrů.“ „Opravdu, proč?“ „Protože sníš o tom, že svou ženu zamkneš jednou provždy do kufru. Haha.“ Opravdu chytré. Lze vůbec říci něco méně vtipného? Člověk by neměl mít přátele, kteří mají smysl pro humor nebo kteří si myslí, že ho mají. Člověk by neměl mít přátele, tečka. Zatímco se Vuitton potápí do svých myšlenek, vyprázdní rychle svou sklenku a nevědomě ji drží tak, jako by chtěl dostat znovu nalito.

Houdini cítí poprvé úctu ke svému zámečníku.

O deset minut později jsou oba muži pohodlně usazeni v křeslech naproti sobě. Houdini zatáhl závěsy, takže se vše odehrává ve tmě. Vuitton opakuje svůj plán, ale je přerušen: „Myslím, že tomu rozumím. Řekl jste to několikrát, dokonce i napsal – a četl jsem to i v novinách. Nejsem přece jen úplný blb a pochopil jsem podstatu vaší výzvy…“ „Dobrá. Ze své strany přesně vím, jakou reklamu mi takováto show přinese. Ale co vy? Proč byste vy podstupoval tohle riziko?“ „Pane Vuittone, vypadá to, že svým kufrům opravdu věříte. Pozor na přehnanou sebejistotu. Musím vám říct, že pokud otevřu kufr během třiceti vteřin, určitě se o vás bude hodně psát, ale ne přesně podle vašich představ.“ „Ujišťuji vás, že ten kufr neotevřete. To žádný člověk nezvládne.“ „Já nejsem člověk.“ „…“ „Musím vám připomenout, že umím nechat zmizet slona z newyorské zoo.“ „Co to má co dělat s mými kufry?“ „Nic. Jen mne tak napadlo něco z mé kariéry.“ „Znám vaši kariéru. A obdivuji ji. Trik se slonem byl příkladem mistrovského ovládání optických iluzí. Tohle je něco úplně jiného.“ „To se uvidí. V každém případě vám říkám, že riskujete vy.

Já riskuji jen selhání. Každému umělci se může stát, že se mu nepovede to, o co se snaží. Řeknou si, že jsem zrovna nebyl ve formě. Dokonce si myslím, že mi může být k prospěchu něco zpackat. Lidé mne přestanou vidět jako cirkusovou atrakci a moje další skutky budou ještě slavnější. Nic by mi neprospělo tak jako neúspěch.“ „Pak máme všechny důvody pro to, abychom to udělali.“ „Ne. Protože já nesnesu neúspěch. A opakuji: váš kufr otevřu a vaši pověst zničím. Spolu s vaší firmou. A vy pořád budete snít o tom, že až přijde rok 2012, otevřete v Paříži svůj další obchod.“

Měl byste vyrábět kufry, do nichž by se mohli zamykat dospělí.

60-65 houdini.indd 63

14.3.2013 19:32:59

STRANA 64

čtení

„Víte, že zámek má pět stavítek?“ „Ano.“ „Tak vy to víte!“ „Vy si opravdu myslíte, že jsem blázen! Znám vaše kufry. Ten poslední jsem trochu blížeji prozkoumal. Umím otevřít zámek se čtyřmi stavítky se zavřenýma očima a nevidím důvod, proč bych to neměl dokázat s tím novým.“ Po chvíli ticha, které spisovatelé označují za tíživé, se Vuitton zeptal: „Můžete mi ještě nalít?“ „Samozřejmě.“ „Můžu se vás teď na něco zeptat?“ zjišťoval Houdini, když se opět usadil v křesle. „Samozřejmě. Prosím.“ „Kdy jste začal vyrábět opevněné kufry? Co vás přivedlo k zámkům?“ „Všechno to začalo kvůli matce…“ „Vážně? To zní zajímavě.“ „Ano, moje matka měla ve zvyku zavírat na řetěz kuchyňskou kredenc, kde měla všechny marmelády.“ „To je sladké. A vy jste měl rád marmelády.“ „Ano – hlavně meruňkovou.“ „Tak sladké.“ „Nevím, proč vám to říkám. Nikomu jsem to ještě neřekl.“ „To musí být proto, že taky vím, jak otvírat mysl. Ale pro zdar naší věci doufám, že jste se dostal i k trochu senzačnějším odhalením, než že máte rád meruňky. Pokud ne, můžeme se rozloučit a těšit se na vtipný večer.“ „Dobrá… vraťme se k naší výzvě.“ „To bude lepší. A budeme struční.“ „Navrhuji, aby se vystoupení konalo za tři dny, 9. března 1905…“ „Díky, vím, jaký máme právě letopočet. Opravdu si myslíte, že jsem idiot…“ „Chci zařídit, aby se to konalo v Alhambře.“ „Skvělé, to místo miluju. Znám tam všechny nouzové východy, což je pro šarlatána mého typu praktické.“ „…“ „Mohl byste se alespoň usmát! Jste tak prudérní, Vuittone!

Jste tak toporný jako ty vaše kufry!“ „Mohu pokračovat?“ „Samozřejmě, poslužte si.“ „Navrhuji, aby byl kufr ode dneška vystaven v sále s nápisem: Kdokoli může na vystoupení přijít s kladivem a hřebíky, aby mohl kufr na místě zatlouci.“ „Máte rád senzace stejně jako já! Každý může přijít a polaskat se s tím kufrem, změřit si ho a rozhodnout se. Lidé mají rádi pocit, že na nich záleží. Ale stejně všichni vědí, že tohle je věc dvou lidí, nikoho víc. Je to něco mezi mnou a vámi.“ *** 4 Houdini poté, co osaměl, znovu začal hledat po svém pokoji ženské vlasy. Později téhož dne obdržel telegram ze Spojených států. Psala mu jeho žena a sdělovala, že zůstane v New Yorku. Omlouvala se, že mu dává vědět teprve teď, ale chtěla mu dopřát pár posledních dní, aby se na ni mohl těšit. Ano, tak to napsala: „Rozhodla jsem se neoznámit, že jsem neodjela, aby sis mohl představovat, že každou chvíli dorazím.“ Proč se jen oženil s takovým pošukem? Strávil dvě hodiny tím, že jako blázen likvidoval veškeré stopy po kurvičkách, které jej navštívily,

60-65 houdini.indd 64

proč ne?! – BŘEZEN 2013

a ona mu najednou oznámí, že to celé bylo k ničemu. Možná, že jeho žena zase takový blázen není, a možná, že chtěla přesně to, aby tu situaci – v níž se právě nacházel – musel podstoupit.

Byla odbornicí na trápení mužů. Pak si chtěl na pokoj objednat chlebíček s kozím sýrem, ale ne, nemá hlad. Neměl chuť na nic.

Nechtěl kouřit, pít, netoužil ani po ženě. Upřímně – na něco chuť měl. Ale nevěděl, na co. Jeho touha byla jako žena v davu.

Mohl zahlédnout kousek jejího ramene – a nic víc. Tuhle vyčerpanost cítil často. Pořád byl v pohybu, cestoval po celém světě, vše kolem něj bylo v pohybu, kromě toho vyčerpání; to tu bylo pořád, jeho podstata byla globální. Pak dorazil chlebíček, ale nemohl si vzpomenout, že by opravdu objednal číšníka. Byl si vědom toho, že celé úseky jeho života jej opouštějí; jeho život nahlodávaly odbočky jeho mysli, ale bylo to důležité? Chlebíček s kozím sýrem byl tu, a to je to hlavní.

Uběhlo možná pár hodin, ale je to nejisté: vědomí času se v tomto příběhu vytrácí. Houdini sedí v křesle, je rád, že slunce zapadlo, šťastný v temnotě, která jej obklopuje jako přikrývka. Po dlouhé době nemá dnes večer ani vystoupení, ani schůzku – má volno. Přemýšlí o svém dosavadním životě a vidí pouze hrozný spektákl neustávajícího běsnění. Celá staletí neměl pauzu; snad ukradl srdce dalším mužům, že toho tolik dokázal. Vzpomněl si, jak se náhle proslavil, když znemožnil chicagský policejní sbor tím, že unikl z cely pro doživotní vězně. Byl legendou od počátku – někým, koho nikde nešlo zamknout. Svobodu měl přímo v genech. A to vězení mělo přitom pověst, že z něj nelze uprchnout. Po tomhle kousku za ním chodili všichni zločinci z okolí pro radu a pomoc při vysvobození zavřeného kumpána. Ale ne, neměl jim co říct. Nic neplánoval. Géniem úniků se stával pouze v dané situaci. A přímo řečeno, nechtěl pracovat pro jakoukoli sílu temna. Byl umělcem, a ne politikem. Byl to bavič, nic víc.

Potom musel přijít s něčím novým, aby zaujal lidi. Show musí pokračovat, pořád a stále extravagantněji. K vyburcování obecenstva a tisku se proto spustil na háku z vrcholku mrakodrapu.

Nebo unikl z řetězem přepásaného kufru hozeného z mostu do vody. Nebo našel cestu ven ze slavné prosklené čínské pagody.

To však už každý zná. Když si promítá svou minulost před očima, cítí v očích vlhko. Pláče? Je to možné? Neplakal celá léta.

Naposledy ještě ve svém černobílém období. Teď si opět sedá, ze slz má skoro radost, jako by byly ohromným důkazem jeho citlivosti. Ještě není mrtvý.

Sláva sytí další slávu a film přichází v ten pravý čas. Během posledních pár měsíců natočil spoustu němých filmů se svými dechberoucími kousky. Spolupracoval s bratry Keatonovými; byl to dokonce on, kdo dal Busterovi jméno. Rozdává autogramy na ulicích a jeho příběh je zpracován v několika knihách. Někdy má pocit, že jeho aura bude růst stále, až se v pantheonu slavných lidí ocitne blízko Boha. A v takových chvílích cítí, že by mohl byť pouhou myšlenkou umlčet všechny hlupáky, kteří po něm plivou. Všechny ty malé hlupáky nezasažené slávou, kteří jsou uneseni, gestikulují, žvaní a rozechvívají hlasivky povídáním o tom, co nás čeká po smrti – o ničem. Rozebírají jeho triky a hledají chyby, zkratky a zřejmé signály. Ale ať si to zkusí sami, frustrovaní kouzelničtí bastardi. Nenávist, kterou vzbuzuje, jej sráží dolů. Může být samozřejmě hrdý na vše, čeho dosáhl, ale kritici jej zranili; jejich bláboly ničí jeho úspěch. Vzpomíná si na dlouhé hodiny práce, které změnily jeho fyzické schopnosti. Má odřenější ruce, a nikdo o tom neví. Pokračuje ve svém přemítání, dokud jej slunce nepřivede zpět do stavu přechodné přítomnosti.

14.3.2013 19:32:59

PN001245-1-1

5 V noci pĹ&#x2122;ed vystoupenĂ­m, kdyĹž vĹĄichni oÄ?ekĂĄvali jeho vystoupenĂ­ v AlhambĹ&#x2122;e, leĹžel v kajutÄ&#x203A; v podpalubĂ­ zaoceĂĄnskĂŠ lodi. MĂ­Ĺ&#x2122;il zpĂĄtky do New Yorku. Vuitton tedy vyhrĂĄl, ale bylo to hoĹ&#x2122;kĂŠ vĂ­tÄ&#x203A;zstvĂ­, vĂ­tÄ&#x203A;zstvĂ­ bez boje. Vuitton mistrovsky zvlĂĄdl propagaci celĂŠ akce, ale pochybnost zĹŻstĂĄvala: podaĹ&#x2122;ilo by se bĂ˝valo Houdinimu dostat se ven z kufru? Tato otĂĄzka bude Vuittona pronĂĄsledovat lĂŠta, a i kdyĹž bude sledovat blĂĄznivÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ekotnĂ˝ rozvoj svĂŠ luxusnĂ­ znaÄ?ky, tenhle veÄ?er bude veÄ?erem frustrace, kterou nepĹŻjde zmĂ­rnit.

KdyĹž se Houdini ocitl pĹ&#x2122;ed dveĹ&#x2122;mi svĂŠho domu v New Yorku, nemÄ&#x203A;l odvahu tam vstoupit. DlouhĂŠ dny uĹž s nikĂ˝m nemluvil.

Tenhle stav mÄ&#x203A;l rĂĄd, pocit, Ĺže je koneÄ?nÄ&#x203A; bezpeÄ?nÄ&#x203A; mimo slova.

Ale teÄ?, doma, potkĂĄ zase svou Ĺženu. PovyprĂĄvÄ&#x203A;jĂ­ si svĂŠ pĹ&#x2122;Ă­bÄ&#x203A;hy, vĹĄe, co se stalo od jejich rozlouÄ?enĂ­. Budou mluvit o pĹ&#x2122;ipravenĂŠ show a o jeho ĂştÄ&#x203A;ku. Ĺ˝ena na nÄ&#x203A;j bude laskavĂĄ, to je jasnĂŠ. Ale bude to nÄ&#x203A;ha milujĂ­cĂ­ho byrokrata. On touŞí po nÄ&#x203A;ze, kterĂĄ mĂĄ nedostatky. NÄ&#x203A;ze Ä?lovÄ&#x203A;ka postiĹženĂŠho ztrĂĄtou pamÄ&#x203A;ti. Trochu drsnĂŠ nÄ&#x203A;ze, proÄ? ne. Po psĂ­ vdÄ&#x203A;Ä?nosti. TouŞí po Ä?emkoliv, jen ne po pĹ&#x2122;edvĂ­datelnĂ˝ch minutĂĄch, kterĂŠ budou nĂĄsledovat, aĹž vejde do domu. Proto se otoÄ?Ă­ a zamĂ­Ĺ&#x2122;Ă­ na hlavnĂ­ nĂĄdraŞí. Od jeho odjezdu mu na tvĂĄĹ&#x2122;i vyrostly vousy, vnĂ­mĂĄ, Ĺže jej lidĂŠ nepoznĂĄvajĂ­.

Je z nÄ&#x203A;j jinĂ˝ Ä?lovÄ&#x203A;k, strniĹĄtÄ&#x203A; na tvĂĄĹ&#x2122;i jej chrĂĄnĂ­.

Houdini vĹždy odmĂ­tal mluvit o svĂŠm dÄ&#x203A;tstvĂ­ v arizonskĂŠ pouĹĄti.

VĹĄichni vÄ&#x203A;dĂ­, Ĺže vyrĹŻstal ve vyprahlĂŠ zemi mezi skalami. Ĺ˝il s rodiÄ?i a bratrem v malĂŠm domku na ĂşpatĂ­ hory, kterou slunce zbarvovalo do ruda. Po smrti rodiÄ?ĹŻ zĹŻstal v domÄ&#x203A; jen bratr, jako by povaĹžoval za svĹŻj Ăşkol strĂĄĹžit Houdiniho svatyni. Ĺ˝il jako poustevnĂ­k, na pokraji ĹĄĂ­lenstvĂ­. Ne, to nenĂ­ pravda. Nebyl sĂĄm. Spolu s nĂ­m tam byl jeĹĄtÄ&#x203A; pes. VelkĂ˝ Houdiniho pes. KdyĹž odchĂĄzel do New Yorku, rozhodl se psa nechat bratrovi. KvĹŻli New Yorku a kvĹŻli stĂĄlĂŠmu cestovĂĄnĂ­. Jeho pes potĹ&#x2122;eboval otevĹ&#x2122;enĂ˝ prostor, aby mohl bÄ&#x203A;hat s liĹĄkami a praĹžit se na horkĂ˝ch skalkĂĄch. VyĹĄisovanĂ˝ sluncem vypadal ten pes jako Ä?Ă­nskĂ˝ mudrc oĹĄlehanĂ˝ staletĂ­mi. TvoĹ&#x2122;il pevnĂ˝ bod. A teÄ? jej zdĂĄlky zahlĂŠdl. LeĹžel pĹ&#x2122;ed domem. OstraĹžitÄ&#x203A; pozoroval kaĹždiÄ?kĂ˝ pohyb. Pes se zvedl a zpozoroval svĂŠho pĂĄna.

Houdini najednou klesl na kolena Ăşnavou, ĹĄtÄ&#x203A;stĂ­m, vzruĹĄenĂ­m a blaĹženou radostĂ­. Pes k nÄ&#x203A;mu pĹ&#x2122;ibÄ&#x203A;hl, ĹĄiroce mĂĄval ocasem na znamenĂ­ vzruĹĄenĂŠ lĂĄsky, a zaÄ?al mu olizovat obliÄ?ej.

Gaston-Louis Vuitton, vnuk zakladatele firmy na vĂ˝robu luxusnĂ­ch zavazadel, byl vĂĄĹĄnivĂ˝m sbÄ&#x203A;ratelem novinovĂ˝ch historek, v nichĹž hlavnĂ­ roli hrĂĄly kufĹ&#x2122;Ă­ky a kufry. SbĂ­rka vĂ˝stĹ&#x2122;iĹžkĹŻ a fotografiĂ­ se stala inspiracĂ­ jedenĂĄcti francouzskĂ˝m spisovatelĹŻm, jejichĹž povĂ­dky vychĂĄzejĂ­ tento mÄ&#x203A;sĂ­c ve Francii v antologii nazvanĂŠ Kufr ve vydavatelstvĂ­ Les Editions Louis Vuitton and Les Editions Gallimard.

60-65 houdini.indd 65

INZERCE

Je uĹž rĂĄno a za dva dny musĂ­ Ä?elit VuittonovÄ&#x203A; vĂ˝zvÄ&#x203A;. MyslĂ­ na to, jak se mu ten muĹž lĂ­bil, ten ohromnĂ˝ chlĂĄpek prostoupenĂ˝ dobrĂ˝m vychovĂĄnĂ­m. V touze toho muĹže zahlĂŠdl nÄ&#x203A;co tak zdravĂŠho; dotklo se ho to jako zĂĄvan sladce vonĂ­cĂ­ho vzduchu uprostĹ&#x2122;ed vĹĄeobklopujĂ­cĂ­ho zĂĄpachu. Bude pro nÄ&#x203A;j i tak dobrou reklamou, pokud se mu nepodaĹ&#x2122;Ă­ dostat ven z kufru. A reklama bude stejnÄ&#x203A; velkĂĄ, nepĹ&#x2122;ijde-li na to vystoupenĂ­ vĹŻbec. Ĺ&#x2DC;eknou, Ĺže se bĂĄl. Ĺ&#x2DC;eknou, Ĺže potĂŠ, co pĹ&#x2122;ekonal i ty nejvÄ&#x203A;tĹĄĂ­ vĂ˝zvy, tuhle musel vzdĂĄt. RadÄ&#x203A;ji utĂŠct neĹž riskovat selhĂĄnĂ­. Nikdo netuĹĄĂ­ pravdu: Houdiniho uĹž nebavĂ­ bĂ˝t Houdinim.

7(5$6$

GCv_

2XWGRRU LQGRRU LQIUD]iÄ&#x153;LĂž

:$50:$7&+(5Â&#x160;

NYDOLWD GHVLJQ HOHJDQFH

)/(;,%,/1Ă&#x2039; 67Ă&#x2039;1,&Ă&#x2039; /$0(/29ĂŠ 67Ä&#x203A;(â1Ă&#x2039; 6<67e0

9(5*2/$ /LYLQJ EHWWHU HYHU\ GD\ Â&#x160;

9(5*2/$Â&#x160; SURPÄ&#x152;Qt YDĂŁL WHUDVX Y GRNRQDOĂŞ PRGHUQt D KODYQÄ&#x152; IXQNĂžQt SURVWRU

$XWRUL]RYDQĂŞ GLVWULEXWRU 52*$1 6ROXWLRQV V U R -XSLWHURYD 3UDKD ZZZ YHUJROD F] ZZZ ZDUPZDWFKHU F]

14.3.2013 19:32:59

look

STRANA 66

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Blyštivá nálož Zlatá, stříbrná a jedna gentlemanská. Takové jsou březnové novinky ve světě vůní. Není ale vždy všechno zlato, co se třpytí.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ

RUKULÍBÁM VŮNĚ: Givenchy Gentlemen Only PARFUMÉR: neznámý HLAVA: mandarinka, růžový pepř, muškátový oříšek, listy břízy SRDCE: cedr, pačuli, vetiver ZÁKLAD: kadidlo, pižmo

POZLACENÁ LEGENDA VŮNĚ: Issey Miyake L’Eau d’Issey Absolue PARFUMÉR: Olivier Cresp HLAVA: lotosový květ, frézie SRDCE: tuberóza, med, květ kaktusu Cereus ZÁKLAD: vanilka, dřevité tóny Legendární L’Eau d’Issey, který kurátoři aktuální newyorské výstavy Art of Scent zařadili mezi dvanáct zásadních počinů parfumérských dějin, patřil jeden čas mezi mé oblíbené parfémy. Tu jeho průzračnou čistotu připomínající vítr vanoucí z nějakého imaginárního oceánu, ve kterém nežije žádná slizká havěť, si milovníci této vůně dokážou vybavit i po letech. Stejně tak se mi připomněla, když jsem se dobývala do zlatavého flakonu s nejnovější limitovanou verzí s přízviskem Absolue. Lehce zavoněla a pak ji přikryl hutný nános sladkých květů a medu. Ten starý dobrý Miyake je tam. Je ukrytý pod slupkou ze zlato-bílých oblých tónů, které z této limitky dělají perfektní záležitost na večer či pokud se vám opravdu hodně stýská po létě. Původní L’Eau d’Issey mi ale z hlavy rozhodně nevymaže. I když na kůži Absolue vydrží klidně i dva dny.

66-67 parfem.indd Odd1:66

Někdy je nejlepší vykašlat se na rafinovaná řešení a zvolit tu nejjednodušší cestu.

Takový je i Gentlemen Only od Givenchy. Žádnou složitost v této vůni nehledejte, je to úplně přímočará svěží, čistá pánská toaletka. Nic víc, nic míň. Možná by v sobě mohla mít ještě trochu živočišných a hlubších kořeněných tónů, protože si ji dokážu představit i na ženské kůži. To dělá ta mandarinka s tím muškátovým oříškem! Je to zkrátka vůně pro opravdové gentlemany, kteří dámě přidrží deštník, pustí do dveří, odsunou židli. Možná jsou o kapánek úslužnější, než by pro emancipovanou ženu v 21. století mohli být. Ale zato příjemně voní.

Pro všechny muže od kolébky po hrob.

Tímhle se nic nezkazí.

BEZ DUŠE VŮNĚ: Jimmy Choo Flash PARFUMÉR: Christine Nagel HLAVA: jahody, růžový pepř SRDCE: tuberóza, jasmín, lilie ZÁKLAD: bílé dřevo Stejnojmenný parfém značky Jimmy Choo patřil k nejprodávanějším parfémům loňského roku. Chtěla jsem proto dát šanci letošní novince. Řekněme si to na rovinu, tato vůně není žádný zázrak. Je to stroj na peníze, který má nalákat specifickou klientelu. Tedy všechny dívky a ženy ve věku od dvanácti do třiceti, co chtějí, aby na nich ulpěla alespoň trocha třpytu jména Jimmy Choo. Flash je stejně prostoduchý jako páteční jančení na diskotéce, kam se ostatně hodí nejvíce. Snadno zapomenutelná, lehce nasládlá vůně s dominantním jasmínem.

Ani luxusně vyhlížejí flakon, ani krabička posetá stříbrnými třpytkami to nezachrání.

Náctileté slečny razící na svůj první velký mejdan z ní ale budou nadšené.

14.3.2013 19:17:55

PN001267

66-67 parfem.indd Odd1:67

14.3.2013 19:18:02

look

STRANA 68

proč ne?! – BŘEZEN 2013

OD VIKTORA Z knížky Chucka Palahniuka Program pro přeživší si nepamatuji téměř vůbec nic.

Jenom to, že děj byl podobně úchylný jako u všech jeho ostatních knih. Výborná je ale jako praktický rádce do domácnosti.

Díky ní vím, že skvrny od třešní pustí, když je potřete rozřízlým rajčetem a vyperete, krev pustí po citronu a skvrny od potu roztokem z pěti aspirinů. Vím, jak vyčistit klapky od klavíru, stříbrné příbory a kožešinu. Znám teorii, praxe je už horší. O těchto věcech je totiž vždycky lepší si číst než je dělat. Čím čistit obličej, Palahniuk nepíše, takže si dovoluji mu fušovat do řemesla a nabízím sérii čisticích přípravků, které budou rozhodně příjemnější než citron a pět aspirinů. Jsou to takoví šetrní Viktorové Čističi, ale to je zase jiný příběh.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ FOTO: Filip ŠLAPAL STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ 8.

5.

1.

2.

7.

1. Chanel, Eau Douceur, odličuje a čistí, 150 ml, info o ceně u prodejce 2. Mcely Bouquet, Rozmarýnové čisticí máslo, 100 ml za 1090 Kč 3. Helena Rubinstein, Life Ritual, deoxidační jemná čisticí pěna, 125 ml za 1050 Kč 4. Sensai, Cleansing Balm, čisticí balzám s pomerančovým a mandlovým olejem, 125 ml za 1350 Kč 5. Eve Lom, Cleanser, aromatický odličovací a čisticí balzám, 100 ml za 1880 Kč, prodává Ingredients 6. Biotherm, čisticí krém se stabilizujícím účinkem zinku, 150 ml od 690 Kč 7. Sisley, Gel Nettoyant Gommant, čisticí gel pro mužskou pleť, 100 ml za 2169 Kč 8. Dior Homme Dermo System, čisticí gel s exfoliačními částicemi pro mužskou pleť, info o ceně u prodejce

3.

6.

4.

Maska: Neznámá ze Seiny (francouzsky L’Inconnue de la Seine) je neidentifikovaná dívka, která se patrně utopila v Seině na sklonku osmdesátých let 19. století.

68-69 look.indd 68

14.3.2013 18:59:51

PN001232

68-69 look.indd 69

14.3.2013 19:00:02

STRANA 70

hodinky

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Do kapsy...

Existovaly dřív než náramkové hodinky.

Dnes je v kapsičkách obleků nosí málokdo, stále se ale vyrábějí úžasné kousky.

TEXT: Jan BABKA

N

emusíte brouzdat po starožitnictvích. Vlastnit krásné kapesní hodinky můžete i s čerstvým gravírováním roku výroby. Jak by se vám líbily například Panerai z černé keramiky, s masivním, téměř šesticentimetrovým pouzdrem a tourbillonem? Anebo jiné: mistrovské komplikace od Breitlingu s podobiznou zakladatele Bentley, s třemi zlatými můstky od Girard Perregaux, emailové od Hermés, minimalistické z platiny od Vacheron Constantin nebo skeletony Cartier?

Poctivé „cibule“, to je prověřená esence pánského stylu. Čeští hodináři ale svorně potvrzují, že prodej nových kapesních hodinek je minimální. Proč tedy švýcarské manufaktury čas od času představí nový model hodinek do kapsy? Je to, jako když řidič formule 1 sedne do závodního veterána – dost možná ze všeho toho nadšení z krásného stroje předvede nejlepší jízdu svého života.

Novinka Panerai z letošního roku: skeletonové kapesní hodinky z keramiky, s tourbillonem a ukazatelem druhé časové zóny. Vyrobeno bude pouze 50 kusů.

70-71 hodiny.indd 70

Galerii luxusních kapesních hodinek si prohlédněte na life.IHNED.cz/moda.

14.3.2013 19:00:43

PN001269

70-71 hodiny.indd 71

14.3.2013 19:00:51

zoom

STRANA 72

Dámské boty z modré lakované kůže a se zdobeným podpatkem jsou součástí jarní kolekce značky Hugo Boss.

Info o ceně v obchodě, prodává HUGO BOSS.

Chronograf značky Hamilton Khaki X Patrol je poháněný mechanickým strojkem s automatickým nátahem a rezervou chodu 60 hodin. Hodinky nabízejí kromě chronografu a datumovky díky otočné lunetě také praktickou funkci převodníku měrných jednotek. Na zadní straně vodotěsného pouzdra o průměru 42 mm kmitá ručka chronografu ve tvaru letecké vrtule.

Cena 36 900 Kč, prodává CAROLLINUM.

72-74 zoom.indd 72

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Velikonoce jsou za dveřmi.

Předběhněte beránky a dopřejte si alespoň jednu z našich vybraných novinek.

Nová kolekce porcelánového nádobí Rallye 24 od značky Hermès je inspirovaná světem závodních automobilů.

Novou podobu talířům vtiskli designéři Benoît-Pierre Emery a Damian O’Sullivan.

Cena 2800 Kč/kus, prodává HERMÈS.

14.3.2013 19:19:46

3URF QH"

STRANA 73

Prsten znaÄ?ky Dior je pĹ&#x2122;ipomĂ­nkou zahrady Christiana Diora v Milly-la-ForĂŞt. BĂ­lĂŠ zlato, diamanty, akvamarĂ­n, ametyst, rĹŻĹžovĂ˝ a ĹžlutĂ˝ safĂ­r, tsavorit.

Info o cenÄ&#x203A; v obchodÄ&#x203A;, prodĂĄvĂĄ DIOR.

RtÄ&#x203A;nka Guerlain Rouge Automatique v novĂ˝ch jarnĂ­ch odstĂ­nech mĂĄ hydrataÄ?nĂ­ ĂşÄ?inek a pĹŻsobivĂŠ balenĂ­.

Cena 900 KÄ?, prodĂĄvajĂ­ vybranĂŠ parfumerie a Lâ&#x20AC;&#x2122;INSTITUT GUERLAIN.

MĂłdnĂ­ dĹŻm Louis Vuitton nabĂ­zĂ­ i zmenĹĄenĂŠ verze klasickĂ˝ch kabelek. NovĂĄ Monceau BB je minireplikou modelu z roku 1986 a pĹ&#x2122;ipomĂ­nĂĄ ĹĄkolnĂ­ aktovku.

Cena 28 800 KÄ?, prodĂĄvĂĄ LOUIS VUITTON.

INZERCE

!# ! #

$ ! " "

)$ &3"1 . .7(" )-!/1! ( ,( ,3<.17! 1 % # % & 7 (3 . $1(7 .19 1$ 1 #9 .19$ ;(7 &: ,(..(7 , (, 3 . & . $& (7 .1 "& )-!#$ & " #( <& (.( &! 7(;9 (, $ !#9 ,( 3.1&!%3 )( 7(;#3 . &1 $ &1&!% )( (& % 7/ #($ . .& &( )(, ! . # < :% 1 , & %* # 9< $ ;,(7& & %!-!1 ( & ;& % ( &!1 6%9.$& 1 &($( ( $! &! $(.1 - )- . $ .(7 (7$ &! (, < )( & $&! ; (19#(7 (7$ &! ) 1: 7 -!* (#3 )- " 1 # 313 . & ,3 ! )$&(3 & #3)3 & ( .)(,1(7&! ( 79 7 &! .1 ! % 7&(31 &( (3 )( ; &!% & , ;&!# % ) 1 7 - . 31(% 1 #9 (1 7-(3

( $ & &! 7/ * 2 3< . ; & ! #9 %(1(,6 79 , 1 )- 7, 1&: ; < (7: ( ((.1 & ( ( $! &: 7;& 1(7: 3, 1(,+ %6< 1 . .)($ &(31 & 79.(#: 7:#(& #3$1 7(7 &: ),(" 7 % %(- & &!;#(3 .)(1- 3* ),( 7/ &9 # ( ( '3"! .19$ 7/ .1, &&(.1 $ & )(1- 3"! " " 1 , &&! 7$ .1&(.1 " 3 # .)(; 7 " /1 4.)(,& "/! 7 , &1 . )- &!% )( (& %* ! ( &(7 % (, 3 3 & 888* (, * ;* PN001261

72-74 zoom.indd 73 3URF QH" [ BILQDO LQGG

14.3.2013 19:19:59

STRANA 74

zoom

proč ne?! – BŘEZEN 2013

Pánské tašky italské značky TOD’S zaujmou živými jarními barvami a jednoduchým designem.

Cena od 29 000 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 13.

Prsten ze žlutého zlata se 32 diamanty připomíná svým tvarem hada – zvíře, které je pro šperkařský dům Boucheron symbolem štěstí a věčnosti.

Cena 405 000 Kč, prodává BOUCHERON.

Manžetové knoflíčky z bílého zlata jsou důkazem řemeslného umění šperkařských mistrů značky Roberto Coin.

Cena 80 433 Kč, prodává ROBERTO COIN.

Nejnovější kreace Diptyque byla inspirována tajemnou odrůdou růže Duet, známou pro své charakteristické okvětní lístky, jež jsou z jedné strany světlé a z druhé tmavé.

Cena 1390 Kč, prodává SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE.

72-74 zoom.indd 74

adresář sář

ARTĚL, Celetná 29, Praha 1, tel.: 224 815 085; AUDEMARS PIGUET, Pařížská 5, Praha 1,

Praha ha 1, tel.: 224 239 477; KORRES, pasáž Myslbek, Na Příkopě 19, Praha 1, tel.: 296 150 675;

tel.: 222 312 230; BACCARAT, U Prašné brány 2, Praha 1, tel.: 734 595 685; BENDOX, Dox

KRATOCHVÍLOVCI, ATOCHVÍLOVCI, www.kratochvilovci.cz; LA PERLA, Široká 15, Praha 1, tel.: 222 317 629;

Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7, tel.: 774 145 434; BOTTEGA VENETA,

L’INSTITUT STITUT GUERLAIN, Dlouhá 704, 705/16, Praha 1, tel.: 227 195 330-1; LOUIS VUITTON,

Pařížská 14, Praha 1, tel.: 222 310 054; BOUCHERON, hotel Four Seasons, Křižovnická 3,

Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812 774; MEADOWS, www.meadows.cz; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1,

Praha 1, tel.: 222 318 262; BURBERRY, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 222 317 445; CAROLLINUM,

tel.: 222 313 608; PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; PROFIMED, www.profimed.cz; QUBUS

Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; DIOR, Pařížská 4, Praha 1, tel.: 222 310 134; DOX BY

x DENIM HEADS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 777 179 297; REPORT’S, V Kolkovně 5, Praha 1,

QUBUS, Dox Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7, tel.: 774 145 434; Exklusiv

tel.: 224 813 948; ROBERTO COIN, Pařížská 1, Praha 1, tel.: 222 314 122; SIMPLE CAROLLINUM

OPTIKA, Kostečná 3, Praha 1, tel: 222 313 129; FLAMANT, Design interior, Slovanský dům,

CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1, tel.: 221 771 677; SWAROVSKI, Celetná 7,

Na Příkopě 22, Praha 1, tel.: 221 451 790; HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545;

Praha 1, tel.: 222 315 585; VERTU, Pařížská 8, Praha 1, tel.: 222 316 072; WEDGWOOD,

HUGO BOSS, Pařížská 6 a 19, Praha 1, tel.: 222 327 260; INGREDIENTS, Jáchymova 2,

Vodičkova 28, Praha 1, tel.: 222 314 767.

14.3.2013 19:20:15

v roce 2013 v ychĂĄzĂ­

proÄ? ne?!

21. 2. zĂĄĹžitky 21. 3. mĂłda

11. 4. Ĺženy

25. 4. golf

23. 5. bydlenĂ­ a design

13. 6. lĂŠto

29. 8. m uĹži a hi-tech

24 y . 10 k r 2 a 6 e . 9. mĂłd . in ĹĄp a telig y entnĂ­ Ĺživot, hodink

21. 11. auto 5 . 12 t . luxus a rozmaĹ&#x2122;ilos

pn_titulka_brezen.indd 3

11.3.2013 15:55:36

PN001241

pn_titulka_brezen.indd 4

11.3.2013 15:56:13