Proc ne?! August 2012

PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN

proč ne?! s r p e n / 2 0 1 2

POHÁDKOVÉ DĚDICTVÍ Karolína Milerová objevuje velký byznys

PN tit srpen 2012a.indd Odd2:5

13.8.2012 17:34:15

PN001145

/8;85,$ [ %-; -; ;

PČVtþQČ SĜL ]DSODFHQt Qt D DNRQWDFH NRQ RQWDF WDFH H

SR GREX VSOiFHQt PČVtFĤ QDYêãHQt NDWDORJRYi FHQD

PN tit srpen 2012a.indd Odd2:6

13.8.2012 17:34:26

STRANA 3

editorial

proč ne?! – SRPEN 2012

Pane, pojďte si hrát!

Je obvykle něco mezi pátou a šestou hodinou ranní, kdy můj syn vstane z postele a vybídne mě ke hře.

Chvíli mi trvá, než poslechnu svého dvouletého „medvěda od Kolína“ a vydám se na pomyslný výlet, kde je vše povoleno a nejbláznivější nápad je ten nejlepší. A nikdy nelituju.

V tomto čísle Proč ne?! o dětech a jejich rodičích jsme si také pořádně pohráli, utekli dospěláckému světu narýsovaných pravidel a vyjetých kolejí. I když... na železnici jsme tak trochu zůstali.

V j

S Leošem Novotný mladším, který se v sedmadvaceti letech pouští do byznysu za deset miliard korun, jsme si povídali nejen o vlacích (mimochodem, testují se také u Kolína), ale také o tom, jaké to je být synem úspěšného byznysmena, navíc stejného jména.

A

David Dvořák, principál dětského kabaretu Kašpárek v rohlíku, (který samozřejmě bydlí také v Kolíně), nám prozradil, jak se stát správným „bejbypankáčem“ a rodičem, který si s bezmeznou radostí v autě prozpěvuje song Čůrej sem a čůrej tam.

v

Tím naše kolínská linka končí.

Nevím, jestli se Krtek kamarádí s medvědy od Kolína, ale brzy se možná bude přátelit s Mickey Mousem a Medvídkem Pú.

Karolína Milerová se s ním totiž už brzy chystá do Hollywoodu.

v

A

Třeba jim to vyjde. Amerika je vůbec českým hračkám zaslíbená. Na výstavě v newyorském Muzeu moderního umění jsme například objevili úžasnou skládačku od Ladislava Sutnara. Připomněla mi, že v pět ráno si ze svých kostiček můžu postavit buď obyčejnou továrnu, nebo město plné ideálů a fantazií.

V

Jan BABKA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

3-5 obsah.indd 3

16.8.2012 19:59:32

obsah

STRANA 4

proč ne?! – SRPEN 2012

Rozhovor: Leoš Novotný – 8 Je mu sedmadvacet a rozjíždí byznys za deset miliard korun. Jaký je člověk, který touží ovládnout českou železnici?

Generace proč ne?! – 14 Vybrali jsme dvanáct zajímavých mladých lidí a zeptali se jich na to, co si myslí o rodičích, naší společnosti i trestu smrti.

Hračka: Kocour – 32 14

Petr Nikl vzpomíná na svou maminku, legendární designérku Libuši Niklovou a jejího Kocoura s pronikavě zelenýma očima.

Zábava: Hraní není jen pro děti – 34 Pryč s televizí! Děti si zaslouží lepší zábavu. Navštívili jsme lidi, kteří vstoupili do dětského světa a už v něm zůstali.

8

k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Fotostory: To je moje... – 42 Zátiší pro mrňouse v podání stylistky Kláry Tománkové a fotografa Filipa Šlapala. Šéfredaktor Hospodářských no novin: i Petr ŠABATA Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!: Lucie TVARŮŽKOVÁ Art director: Jan VYHNÁNEK Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA Grafik: Petr PUCH Redaktorka módy a kosmetiky: Veronika MIŠKOVSKÁ Produkce: Irena TESARČÍKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25 170 55 Praha 7, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: Zuzana TYLČEROVÁ, Head of Magazine Sales, mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 zuzana.tylcerova@economia.cz Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Zuzana VLNASOVÁ, tel.: +420 233 071 707 mobil: +420 733 616 944 zuzana.vlnasová@economia.cz

Storyboard: Slečna Krtek – 46 Karolína Milerová, vnučka Zdeňka Milera, hledá cestu, jak naložit se svým pohádkovým dědictvím.

Úhel pohledu: Kde spí děti – 55 Dětské pokojíčky a jejich obyvatelé ze všech koutů světa objektivem Jamese Mollisona.

Autoview: Citroe¨n DS5 – 64 Poslední počin francouzské automobilky vyzkoušel Lukáš Horčička, jednatel gynekologie GONA.

55

Mimochodem: Továrna na sny – 66 České hračky mají zvuk i ve světě, třeba skládačky od Ladislava Sutnara. Zveme vás na výstavu do MoMA v New Yorku.

Jana HRYZÁKOVÁ, tel.: + 420 233 071 288 mobil.: + 420 731 124 686 email: jana.hryzakova@economia.cz Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Karolína Milerová a Krtek v americkém Buicku ze 40. let na snímku Alexandera Dobrovodského

3-5 obsah.indd 4

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

32

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

16.8.2012 19:59:39

3-5 obsah.indd 5

16.8.2012 20:00:42

PN001158-1-levaĚ .indd 6

16.8.2012 23:29:51

PN001158-1

PN001158-1-levaĚ .indd 7

16.8.2012 23:29:53

STRANA 8

rozhovor

V 27 letech investuje 10 miliard korun. „Velký byznys je rozebraný, jen železnici někdo zapomněl zprivatizovat,“ říká

Leoš Novotný jehož vlaky LEO Express by měly už letos vyrazit na trať.

TEXT: Nikita POLJAKOV – FOTO: David TURECKÝ

06-13 rozhovor.indd 8

16.8.2012 20:23:17

STRANA 9

06-13 rozhovor.indd 9

16.8.2012 20:23:36

STRANA 10

S

Leošem Novotným se scházíme v jedné hospodě na Žižkově, kde se točí pivo Lobkowicz. „Znám majitele pivovaru, je to kamarád a je to skvělá značka,“ říká mladý podnikatel. Je to naše druhé setkání za jeden den. Dopoledne jsme se viděli v kanceláři společnosti LEO Express, třetího českého vlakového dopravce, kterého Novotný chystá letos v prosinci spustit.

Média ho příští měsíce jistě budou ukazovat jako vzor podnikatele mladé generace. On je ale v lecčem unikátní. Syn bývalého spolumajitele společnosti Hamé Leoše Novotného je až neskutečný puntíčkář, který hledá konkurenční výhodu například v nadbytečných milimetrech rozměrů vlakových sedaček. O železnici sice pragmaticky mluví jen jako o jedné z investic, na druhou stranu je pro své vlaky totálně nadšený. Nerad si stěžuje na české podnikatelské prostředí a korupci. Naopak, jsou to příležitosti, které by mladí lidé měli využít, tvrdí.

Začal jste podnikat v železniční dopravě, kde v poslední době padají stížnosti Evropské komisi, probíhají mediální války mezi dvěma dopravci, někteří lidé se tu pohybují už dvacet let. Vy sem vklouzáváte ze zahraničního prostředí, máte na to?

Je to jeden z důvodů, proč to chci dělat. Železnice je jeden z nejjednodušších oborů, na který můžete ukázat. Vyberte mi v regionu střední Evropy jiný obor, ve kterém dnes máte jednoho soukromníka.

Vy současnou situaci v dopravě popisujete spíš jako nevýhodu. Já si myslím opak. Je to správné prostředí pro soukromé podnikání, protože ještě není rozvinuté.

Rozjíždíte projekt za víc než deset miliard korun. To musíte mít značné sebevědomí. Člověk by se měl naučit používat svůj mozek, což se naučí v průběhu sebevzdělávání ve škole. Postupně zjistí, že na některé věci má, na některé ne. Já osobně na ty, na které nemám, nebudu aspirovat. Za těmi, na které mám, půjdu. Vůbec si nepřipouštím, že bychom něco neměli dělat z důvodu, že na to já osobně nemám.

Já přesně vím, co je potřeba udělat, aby se vše rozeběhlo, abychom prodali portfolia dluhů, které jsme nakoupili za developery, nebo v jiných projektech dělali to, co si myslíme, že bylo účelem našeho vstupu do těch oborů.

06-13 rozhovor.indd 10

rozhovor Může třeba někdy sebevědomí, zvlášť u tak velkých projektů, hraničit s naivitou? Částečně ano. Kdybychom nebyli trošku romantičtí a neřekli si, že se věci dají měnit, tak popíráme evoluci a vývoj.

Kolik znáte v Česku podnikatelů jako jste vy?

Znám spoustu lidí kolem sebe, kteří se vyčlenili z velkých firem a dnes mají vlastní praxe. Znám tucet takových lidí, které ohromně obdivuju, protože dávají svému okolí práci a tvoří nějakou přidanou hodnotu.

Má mladá generace Čechů, kteří se vracejí domů se zkušenostmi se zahraničí, potenciál

Nenadávám na korupci a byrokracii.

Ano, je to těžké.

Ale proto s tím bojujeme my, a ne roboti.

tu uspět se západními podnikatelskými hodnotami?

Jednoznačně. Mě vůbec udivuje, že se na to ptáte.

Protože z mezinárodních studií Česko nevychází jako nejpříjemnější prostředí pro podnikání.

Nejsem z těch, kteří by nadávali na korupci a byrokracii kolem všeho, co chceme dělat. Spíš mě irituje říkat si, jak je to těžké. Ano, je to těžké. Ale od toho to děláme my, a ne předprogramovaní roboti. Denně řeším problémy, za které bych někomu vynadal, že mě uvádí do slepých legislativních nebo obchodně vyjednávacích uliček. Ale to je přece úplně přirozené. Ve sportu se říká „no pain, no gain“. Musíte mít sen a cíl, ale zároveň musíte být nohama na zemi.

proč ne?! – SRPEN 2012

Na druhou stranu zůstává spousta Čechů například v Anglii. A jedním z důvodů je netransparentní podnikatelské prostředí v Česku.

Já jsem věděl, že vymýšlení nových projektů je pro mě přirozenější v domovině, kde ihned znám souvislosti. Takovou znalost v cizím prostředí nemám.

Možná jsem znal principy teoretické ekonomie a jak se o sebe sám postarat po stránce studia, ale to je tak všechno.

Takže to bylo racionální rozhodnutí.

Dřív jste byl poradce v investiční bance. Necháte si dnes od poradce poradit?

Zaměstnáváme poradce, a protože hodně z nás v poradenství pracovalo, tak přesně víme, jak na ně. Nenecháme se opít rohlíkem. Obecně si ale vážím lidí, kteří jsou ochotni investovat do myšlenky, se kterou za nimi přicházím.

Investovat znamená strávit se mnou čas přípravou projektu, diskusemi nad byznys plánem. A vážím si, když se poradce umí s myšlenkou ztotožnit.

Spoleháte se hodně na pomoc, nebo si do věcí nenecháváte mluvit?

Jedna z výhod a zároveň nevýhod je ta, že když je člověk mladý, může si dovolit něco nevědět. Mám selský rozum a nějakou intuici, takže vím, s kým se chci o určitých věcech bavit. Chci mít kolem sebe lidi, kteří těm kterým věcem rozumějí a pak posvěcuju jejich doporučení.

Samozřejmě se z nich snažím vyždímat co nejkvalitnější, nejpreciznější a nejprofesionálnější práci, ale pak ve valné většině případů následuju jejich doporučení. Jeden z mých společníků má na starost získávání finančních prostředků.

Je to pro mě takový guru, které ve svém mladém věku potřebuju, kdy mám možná radikálnější názory na věci. Potřebuju s ním například konzultovat to, s jakou taktikou jít do jednání s bankéři nebo investory. To je mnohdy velmi poučné.

Lidi se vás ptají na to, jestli jste měl rád vláčky. Pro vás je ale železnice čistě investiční racionální příležitost, je to tak?

Přesně tak. Každý měsíc máme takzvaný “screening committee” a “investment committee”. Na screening padají nápady, které kolem nás za rok projdou. Z nich si vybereme přibližně dvě obchodní příležitosti za rok, které analyzujeme na “investmentu”. Každý z manažerů vkládá

16.8.2012 20:23:57

STRANA 11

06-13 rozhovor.indd 11

16.8.2012 20:23:57

STRANA 12

do projektů symbolický vlastní kapitál, abych věděl, že neodflákl analýzu toho byznysu a investici dělal s vědomím, že na tom může prodělat vlastní peníze.

že být workoholik je charakterové plus.

Já si myslím, že to je hloupost. Být workoholik je nejlepší způsob na cestě k profesnímu vyhoření.

Tipoval bych, že vaším vzorem může být Richard Branson.

Nejsem tak naivní, abych si myslel, že ráno vstanu a řeknu si, že je někdo můj vzor. Je to úplně stejný princip jako s manažerskými školami. Absolutně je neuznávám i přesto, že jsem je částečně studoval. Po případových studiích, které vám prezentují, si myslíte, že je to všechno jasné, jednoduché a vy to zvládnete.

Tyto studie jsou ale unikátní příběh ve svém časoprostoru, který není opakovatelný. Když je budete replikovat, garantuju vám, že nebudete mít šanci. Úplně stejná paralela je se vzorem. Můžete mít vzor, ale asi vám nepomůže ničím jiným než třeba čtením jejich životopisů. Což rád dělám. Odreaguju se, přečtu si, jak to měli těžké, jak se bavili a trápili. Myslím ale, že každý má svoji cestu.

Říká se, že v Česku je byznys o kontaktech.

Souhlasím s tím, že je strašně důležité umět politicky hovořit s protistranou.

Souhlasím, ale ne tak černobíle, jak to zní. I když nemám kontakty, tak jsem postavil projekt, o kterém by se dalo zvenčí tipovat, že jsem musel někoho znát. A to přesně je ta mýlka. Jdu cestou, že se setkám s novým člověkem a začnu s ním diskusi. Umění politického jednání v obchodu definuju tak, že ho umíte pochopit, a aniž by to on tušil, tak mu vyhovět nebo ho někam nasměrovat.

Nejlepší politik v Česku je proto moderátor jedné polední show v televizi.

Ten člověk ve veřejném prostoru přinutí protistranu před mnoha svědky k něčemu se zavázat. Stejné je to v podnikání. Když se vám podaří, aby se vaše protistrana v diskusi k něčemu zavázala, pak je to na jejím svědomí. Kdybyste to napsal na papír, tak by možná nepodepsala. Ale když to s ní projednáváte a máte míru obchodního umu, naformulujete to tak, že s tím bude komfortní. V tom je důležité umět mluvit s lidmi a nebát se říct svůj názor. Mám zároveň strašně dobrou zkušenost s tím, říct svůj názor.

A to je výhoda mládí, protože když řeknu nějakou blbost a vidím reakci, tak to můžu vždy zahrát do autu. A když vidím, že to funguje a protistrana neodchází od stolu, tak jsem si ušetřil půl hodiny diplomatických keců a můžu jít zase o kus dál.

Co podnikatelům vaší generace nesmí chybět k tomu, aby prorazili v byznyse?

Myslím, že nejdůležitější je pracovitost.

Ve Warwicku byla knihovna otevřená do dvou ráno. Ne že bych tam chtěl účelově být, ale měl jsem dost práce s tím, školu s dobrými výsledky dodělat. Třeba v pátek večer mi chodily SMS, ať jdu ven, a já jsem si až úchylně říkal, že v těchto chvílích, kdy ostatní jdou pít a já čtu teorie od Keynese, získávám náskok, který se přece někde musí projevit. Nejsem inteligentnější nebo vzdělanější než moji vrstevníci. Ale jsem určitě pracovitější. Je to o tom, být přísnější na sebe a na lidi kolem sebe. Jasně, že se někdy odměníme bonusem, uděláme si výlet... Ale když pět sedmin života trávíte prací, tak je lepší dělat něco, co bude tak trochu váš život.

To znamená, že až rozhovor dokončíme, půjdete domů pracovat?

To není o počtu odpracovaných hodin.

Nemám rád pózy lidí, kteří tvrdí, že pracují třeba 16 až 20 hodin denně. Není to o hodinách. Jde o to, že tou prací žijete a nepřepínáte.

Nehraničí to s workoholismem?

Neznám jeho definici. Ale ti, kteří o sobě říkají, že jsou workoholici, si myslí,

06-13 rozhovor.indd 12

rozhovor

Říkal jste, že nemáte kontakty. Jste ale z podnikatelské rodiny, váš otec spoluvlastnil společnost Hamé. Neříkejte mi, že vám nikdy nepomohly známosti.

Ve středoevropském prostředí strašně pomáhá, když řeknu: to je můj otec, já jsem jeho krev. Věř tomu, že máme možná něco společného. Oni vidí, že za tu dobu, co rostl ohromný úspěch jeho firmy, se nestal jediný skandál, což může říct málo lidí. A to ohromně pomáhá. Když se s někým setkám a narazíme na Hamé, tak se z neutrality stává pozitivum. Je to, jako když vám někdo doporučí dobrou restauraci.

Věříte mu víc, protože tam hraje roli

proč ne?! – SRPEN 2012

„Všiml jsem si, že spousta majitelů českých firem se začala schovávat za jméno firmy, skryté akcionáře. Já chci být tváří svojí firmy, protože si za ní stojím.“

lidský faktor. Je tam totiž předpoklad, že když můj otec dvacet let nelhal, tak nebudu lhát ani já.

Jaký máte vztah s tátou? Úplně super. V mnoha ohledech vím, že nevím. Když nevím, tak mu zavolám nebo se setkáme o víkendu na jižní Moravě. Já ho beru jako strategického poradce. Stačí říct, že tenhle člověk řekl tohle, druhý řekl něco jiného, kontext je ten a ten. Pak bych mohl začít mluvit hodinu a sám bych přijal nějaké rozhodnutí. Ale tím, že táta má tyto situace odžité tolikrát, tak mi řekne: tenhle tě chce převézt, tenhle je OK, tenhle kontext tomu dává relativitu nebo pravdu a podle toho se zachovej.

Myslíte, že bez něj byste železničního dopravce nespouštěl?

To neumím říct. Každý člověk má svůj příběh. Je super, že tady táta je a funguje jako podpora. Ale myslím, že každý má svoji cestu, a co by bylo kdyby, to se nedá říct.

16.8.2012 20:24:16

STRANA 13

LEOŠ NOVOTNÝ (27) V patnácti začínal na balicí lince kečupů v Hamé v podniku, který spoluvlastnil jeho otec. Později si tam Y\] NRXã HOLP DQD å HU VNp pozice, na rok dokonce přerušil střední školu, SU RW Rå HVHY ěnoval obchodu v Rumunsku a v Moskvě.

Vystudoval ekonomii a finance na univerzitě ve Warwicku a poté působil jako investiční bankéř v Londýně a ve Vídni.

Dnes spoluvlastní investiční společnost Aakon Capital. Má ] i OLEXYF L] tF KM D] \F tF KV QD å t se jich postupně ovládnout celkem sedm, včetně čínštiny a arabštiny. Sportovní zálibou Leoše Novotného je kitesurfing a badminton.

Mají mladí lidé dnes stejné podnikatelské možnosti jako jejich rodiče po revoluci?

Myslím, že je snazší postavit se na vlastní nohy. Je ale těžší ovládnout svůj segment nebo konsolidovat několik firem v oboru. Díky globalizaci můžeme věci replikovat snadno, protože vše vidíme kosmopolitně. Velký byznys je ale rozebraný a ovlajkovaný. Až na oblast železniční dopravy. To je obor, který někdo zapomněl zprivatizovat.

Kromě LEO Express máte společnost LEO Space. Čím se zabývá?

Podporou studentů a vědců. Je to do jisté míry kalkul, k tomu touha vracet společnosti něco zpátky a podporovat chytré lidi v projektech, které dělají.

Proč názvy vašich firem začínají na LEO? Všiml jsem si, že spousta majitelů českých firem se v devadesátých letech začala schovávat za jméno firmy. Mluvilo se tehdy o anonymních akciích a skrytých akcionářích. Řekl jsem si, že to

06-13 rozhovor.indd 13

udělám úplně jinak a budu její tváří, protože si za ní stojím. Garantuju svým jménem a reputací kvalitu služby.

Co byste na Česku změnil?

Já nejsem vůbec přítel takových úvah.

Naopak tvrdím, že teď se české prostředí čistí. Před svítáním je totiž největší tma. Jestli mi ale něco vadí, tak je to pohrobek komunismu, který jsem já sám zažil málo. Tehdy ve společnosti fungovaly principy, že kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu. I přesto, že dnes ve společnosti funguje dravý kapitalismus, tak to v lidech zůstalo.

Zaměstnanec se například buďto vědomě, nebo nevědomě, což je horší, řídí mottem, že z cizího krev neteče. Vnímám to jako špatný koncept loajality.

V tom sami sebe podkopáváme. Neumíme táhnout za jeden provaz, který nám je dán v zaměstnaneckém stavu.

Když si to sečtete, tak tímto malinkým podhrabáváním týmu podhrábáváme celou ekonomiku.

16.8.2012 20:24:32

STRANA 14

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

Mladá k Dvanáct talentovaných lidí, dvanáct názorů. Na smrt, na peníze, na vás. Tohle je generace „proč ne?!“.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ, FOTO: David TURECKÝ

14_31 10 mladych2.indd 14

16.8.2012 18:51:35

STRANA 15

krev 14_31 10 mladych2.indd 15

16.8.2012 18:52:03

STRANA 16

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

Petra Hermanová, 25 let, zpěvačka kapely Fiordmoss Její hlas trochu drhne, každou chvíli by se mohl zlomit. Přijela z Brna, unavená, s očima zastřenýma stejnou mlhou, která je cítit z písniček její kapely. Často je přirovnávají k Björk, což nesnáší. „Nemám ráda škatulky. Vždycky, když se mě někdo ptá na náš styl, tak říkám, že tam zpívám, že tam je synťák a kytara.“ Začínala v kapele s Markétou Irglovou, pak se rozešly a k hudbě ji přivedl až požár v jejím bytě, který sdílela s Romanem Přikrylem. Shořela Romanova sbírka vinylů i Petřina kytara. Pochopili to jako znamení, že by měli začít tvořit vlastní hudbu. Vydali dvě desky, ročně odehrají třicet až padesát koncertů, během dvou let se z Fiordmoss stal fenomén. Teď míří do Berlína, česká scéna je už pro ně malá.

Kde sama sebe vidím za deset let?

Petra: Doufám, že budu dělat to, co mě baví. Je jedno, co to bude, ale chtěla bych dělat jenom to.

Na jakém místě bych chtěla žít?

Petra: Dokud jsem mladá, tak v nějakém velkém městě ve světě – New Yorku, Paříži, Tokiu, to je jedno – a až budu starší, tak někde v přírodě u moře.

Co mi na naší společnosti nejvíce vadí?

Petra: Lidi si ničeho neváží, což se projevuje ve vizuálním smogu, ve kterém jsem nucená žít.

Nevadí jim pokrývat jakýkoli povrch jakkoli hnusnou grafikou nebo reklamou. Taky mi vadí, že se tu krade, ale to je asi normální.

Jak dlouho bych vydržela bez internetu?

Petra: Když jsem ve městě, tak nevidím důvod, proč bych měla být bez internetu jeden jediný den. K městu internet patří.

Co pro mě znamená luxus?

Petra: Nemuset řešit existenční problémy.

Kdo je mým životním vzorem?

Petra: Lidi, kteří se nevyčerpají, kteří vytvářejí nové hodnoty. Líbí se mi třeba, jak to dělá výtvarník Václav Stratil nebo zpěvačka PJ Harvey.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Petra: Ne. Doživotí je horší trest než trest smrti. Někoho zabít je docela oldschool.

Koho bych chtěla za prezidenta?

Petra: Vladimíra Franze.

V čem jsem jiná než moji rodiče?

Petra: Jsem radikálnější než oni, jsem hned se vším hotová. V zásadních věcech se nelišíme.

A rodiče si o mně asi myslí, že nejsem úplně normální.

Kdyby mi někdo dal deset milionů korun, co bych s nimi udělala?

Petra: Část bych rozdala lidem, které mám ráda. Část bych někde schovala na tajném místě, třeba v lese – buď by to bylo pro mě na horší časy, nebo pro toho, kdo by ten poklad našel.

A za zbytek bych koupila místo pro kapelu, kde bychom mohli zkoušet.

Věřím v...

Petra: ... v to, že když člověk něco chce, tak si najde cestu, aby se tam dostal.

V jakém uměleckém díle bych chtěla žít?

Petra: Na hřbetu lišky v obrazu Václava Stratila.

14_31 10 mladych2.indd 16

16.8.2012 18:52:34

STRANA 17

„Chtěl bych žít v Berlíně.

Je plný talentovaných lidí, umělců a sálá z něj mládí.“ (Adam)

Štěpán Malý a Adam Pelc, 22 a 21 let, majitelé Restart Skateboards a pankáči Punk, bordel a deska jsou tři jejich nejčastější slova. Dva skejťáci z Turnova se s tím nemažou. Na focení přijeli stopem a celou dobu se snaží tvářit, že jsou hodně vysoko nad věcí. Adam je ten rozumnější, Štěpán platí za toho divočejšího.

Jejich firma Restart Skateboards se specializuje na výrobu skateboardových desek, ročně jich vyrobí deset tisíc – jednu pro každého českého skejťáka. V Evropě jsou podobné firmy už jen dvě. Když jim z tváře zmizí potutelný úšklebek, dokážou se o svém byznyse bavit jako praví podnikatelé. Všechno zvládli bez půjčky, metodou pokus omyl okoukanou z internetu, sehnali odběratele z Německa a o dva roky později je už firma s přehledem živí. „Naše skateboardy jsou lepší v tom, že je děláme my dva. Od skejťáků pro skejťáky.“

14_31 10 mladych2.indd 17

16.8.2012 18:53:06

STRANA 18

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

Kde sami sebe vidíme za deset let? Štěpán: Na Seychelách.

Adam: V Thajsku, v Bangkoku se taky jezdí na skateboardu.

Na jakém místě bychom chtěli žít?

Adam: V Berlíně. Je plný talentovaných lidí, umělců a sálá z něj mládí. Štěpán: V Miami – je tam spoustu, krásnejch holek, které jezdí na skatu, a já bych mezi nimi jezdil slalom.

Co nám na naší společnosti nejvíce vadí?

Adam: Závist, všichni si tu házejí klacky pod nohy. Štěpán: Lidi tu mlčí – bojí se říkat věci na rovinu.

Jak dlouho bychom vydrželi bez internetu?

Adam: Asi půl dne, protože jsem na tom závislý kvůli firmě. Odepíšu na mail klidně i ve dvě ráno. Štěpán: Dokud bude existovat, tak se bez něj neobejdu.

Co pro nás znamená luxus? Štěpán: Být nezávislý a plout si životem podle svého. Bohužel se to ale neobejde bez peněz. Adam: Aby mě bavil život.

Kdo je naším životním vzorem? Štěpán: Robert Rosenberg. Dělá to, co ho baví, a je to úspěšný podnikatel.

Adam: Skateboardista Dustin Dollin, má nejlepší styl a je to správný pankáč.

Jsme pro obnovení trestu smrti?

Adam: Ano, smrt za smrt. Rozlišuju ale mezi úmyslnou vraždou a zabitím. Štěpán: Ne, protože bych ho mohl v budoucnu třeba dostat.

Z čeho máme největší strach? Štěpán: Že si ukopnu špičku u boty. Ukopnutá podrážka je nejhorší, zvlášť když chcete třeba tancovat.

Adam: Žiju přítomností a teď se nebojím ničeho. Ale jinak se hodně bojím sršňů.

V čem jsme jiní než naši rodiče?

Adam: Do věcí skáču po hlavě a neřeším důsledky. Štěpán: Přesně.

Kdyby nám někdo dal deset milionů korun, co bychom s nimi udělali?

Adam + Štěpán: Pořádnou party pro všechny kamarády. Asi bychom zvětšili prostory nebo bychom rozjeli vlastní klub.

Věříme v...

Adam: ... Boha, mámu, tátu a sebe. Štěpán: ... na mimozemšťany, duchy, posmrtné životy a že by si člověk měl užívat život a nesedřít se.

V jakém uměleckém díle bychom chtěli žít? Štěpán: V Rembrandtově obraze Hodina anatomie doktora Tulpa. Chtěl bych být tím člověkem, co drží ten skalpel.

Adam: V sítotiskových grafikách od Andyho Warhola. Prostě proto, že se mi líbí.

14_31 10 mladych2.indd 18

16.8.2012 18:53:43

STRANA 19

„Bezz inter netu vydržím týden, ale budu mít absťák.“

Jakub Rož, 18 let, spoluzakladatel projektu Školnísešit.cz Mluví a myslí strašně rychle, jako by si neustále chtěl držet náskok. Hlídá si svůj čas i to, jak bude na veřejnosti vypadat. Do řeči se mu připlétají slova jako „mindset“ a „exitová strategie“. Miluje všechno, co pochází od Applu, a když mluví o smrti Steva Jobse, citelně mu potemní hlas. Ve světě internetu se pohybuje od třinácti let, kdy začal dělat webové stránky pro malé firmy. Před dvěma lety spustil aplikaci Školnísešit.cz, která umožňuje sdílení studentských poznámek. Jen v Česku ji používá 25 tisíc lidí, ale Jakub má celosvětové ambice. Jako správný start-up by měl být tak za dva roky k prodeji. Cena by podle Jakuba mohla být v milionech dolarů. Pokud to vyjde. „Peníze nejsou to hlavní, hlavní je změnit svět.“

14_31 10 mladych2.indd 19

16.8.2012 18:54:11

STRANA 20

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

Kde sám sebe vidím za deset let?

Jakub: V ideálním případě budu mít firmu, která nebude vyžadovat moji každodenní přítomnost, rodinu a budu žít na nějakém hezkém místě.

Na jakém místě bych chtěl žít?

Jakub: Teď mi to vyhovuje tady, za rok třeba v Silicon Valley. A až budu mít vyděláno, tak někde, kde je teplo a sluníčko.

Co mi na naší společností nejvíc vadí?

Jakub: Negativní myšlení. Lidé vám přejí jen to, abyste neuspěli, a neustále přemýšlí, proč něco nejde udělat.

Jak dlouho bych vydržel bez internetu?

Jakub: Týden, ale budu mít absťák.

Co pro mě znamená luxus?

Jakub: To, že nemusím každý den chodit do práce.

Kdo je mým životním vzorem?

Jakub: Hodně mě motivuje Steve Jobs nebo Mark Zuckerberg.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Jakub: Ne. Do dnešní doby se taková věc nehodí.

Koho bych chtěl za prezidenta?

Jakub: Někoho se selským rozumem. Nejsem ale pro přímou volbu prezidenta. Mohlo by se stát, že se prezidentem stane někdo úplně nevhodný. Třeba Karel Gott.

V čem jsem jiný než moji rodiče?

Jakub: Nemám strach z nových věcí a z toho, co bude, a přemýšlím o tom, jak dosáhnout něčeho velkého.

Kdyby mi někdo dal deset milionů, co bych s nimi udělal?

Jakub: Není to zas tolik peněz, takže bych je investoval, aby z nich bylo sto milionů.

Věřím v...

Jakub: ... v sebe sama.

V jakém uměleckém díle bych chtěl žít?

Jakub: V knize Miliardáři z Facebooku.

14_31 10 mladych2.indd 20

16.8.2012 18:54:20

STRANA 21

Jana Christianová, 22 let, nejlepší česká florbalistka Do brány zaklekla hlavně proto, že se jí líbilo, že zatímco hráček běhá po hřišti pět, brankář je jen jeden. „Musím mít vždycky něco extra.“ Hrála ve Finsku i za jeden z nejlepších švýcarských týmů, i díky ní získaly české florbalistky vůbec první medaili – bronz z mistrovství světa. Má v sobě nekonečnou energii a houževnatost sportovce – kvůli florbalu odložila vysokou školu – a aby se v zahraničí vůbec uživila, dřela jako pomocná síla na baru nebo rozvážela zásilky pro kurýrní službu. Florbalistky totiž na rozdíl od mužů nedostávají za zápasy vůbec nic. „Kdybych byla muž a měla ty úspěchy, co mám teď, tak jsem sportovní celebrita.“

14_31 10 mladych2.indd 21

16.8.2012 18:54:29

STRANA 22

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

Na jakém místě bych chtěla žít?

Jana: Já jsem spokojená v Česku.

Co mi na naší společnosti nejvíc vadí?

Jana: Každý si hraje na svým písečku a moc se nestará o ostatní.

„Nebaví mě sedět doma a dívat se na televizi.“

Jak dlouho bych vydržela bez internetu?

Jana: První dva dny by se mi třásly ruce, ale asi bych si zvykla. Chyběly by mi hlavně informace, takže bych si místo toho koupila třeba noviny.

Co pro mě znamená luxus?

Jana: Žádná drahá auta nebo vily. Asi šťastný život s lidmi, které mám ráda kolem sebe. Vyrazit třeba někam na výlet s partou kamarádů, jít do hospody na pivo nebo na florbalový zápas. Někdo si takové věci třeba vůbec nemůže dovolit.

Kdo je mým životním vzorem?

Jana: Od každého kolem sebe si beru něco. Největší vliv na mě měl ale asi můj táta.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Jana: Ne, i když by si to někeří zasloužili. Vražda se nemá řešit vraždou. Pobyt ve vězení je větší utrpení.

Z čeho mám největší strach?

Jana: Že se něco stane mým přátelům nebo rodině.

Koho bych chtěla za prezidenta?

Jana: Ze současných kandidátů je mi nejsympatičtější asi Karel Schwarzenberg. Je charismatický a nejsolidnější.

V čem jsem jiná než moji rodiče?

Jana: Jsem výstřednější, víc do světa. Nebaví mě usedlý život, sedět doma a dívat se na televizi.

Kdyby mi někdo dal deset milionů, co bych s nimi udělala?

Jana: Milion bych rozdala mezi rodinu a kamarády.

Udělala bych jim třeba hezkou dovolenou. Za ten zbytek bych si koupila dům.

Věřím v...

Jana: ...v sebe sama a v to, že si člověk musí jít za svým.

V jakém uměleckém díle bych chtěla žít?

Jana: Já mám ráda katastrofické filmy, ale tam bych žít rozhodně nechtěla. Realita mi celkem vyhovuje.

14_31 10 mladych2.indd 22

16.8.2012 18:54:44

STRANA 23

Jindřich Ráftl, 25 let, architekt, scénograf a dobrodruh Ruce Jindřicha Ráftla jsou útlé, s dlouhými prsty a vystouplými žílami. Ruce intelektuála, co si na svetr připíná minimalistickou brož. Ty ruce ale postavily školy v Himálaji a v Kamerunu – místech, kam jezdí školy a vůbec cokoli stavět jen ti otrlí. Jindřich takový je, nebo by tak alespoň chtěl působit. Ten, kdo říká sousloví jako „tetrahedronová membrána“ a druhým dechem rádoby mezi řečí utrousí, že ho v Kamerunu honili zloději s mačetami po lese, musí moc dobře vědět, jaký efekt jeho slova na posluchače mají. Nikdy prý rozvojovou architekturu dělat nechtěl, ale rozčiloval ho hlavně způsob, jakým se třetímu světu obvykle pomáhá – finanční injekce a konec.

Kde sám sebe vidím za deset let?

Jindřich: Pokud se toho dožiju, tak bych se stále chtěl věnovat tomu, co dělám – scénografii, architektuře, občas nějaký projekt ve třetím světě.

Na jakém místě bych chtěl žít?

Jindřich: Chtěl bych zůstat v Česku. Máme tady spoustu příležitostí a chtěl bych se věnovat lidem, co žijí tady. Pořád je tu spousta práce.

Co mi na naší společnosti nejvíce vadí?

Jindřich: Asi ta klasická česká odevzdanost. Lidé očekávají od systému, že se o ně postará.

Sám se snažím nečekat na to, že mi práce spadne do klína, ale snažím se vytvářet si ji sám.

Jak dlouho bych vydržel bez internetu?

Jindřich: Teď jsem vydržel půl roku a bylo to v pohodě.

Co pro mě znamená luxus?

Jindřich: Když můžu žít podle svých hodnot a vymanit se z toho, co se ode mě očekává.

Kdo je mým životním vzorem?

Jindřich: Matka příroda.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Jindřich: Ne. Věřím v posmrtný život a karmu, takže trest smrti není řešením.

Koho bych chtěl za prezidenta?

Jindřich: Profesora Vladimíra Franze.

V čem jsem jiný než moji rodiče?

Jindřich: Víc si užívám života a jsem spontánnější. Nemám život nalinkovaný, a to mě baví.

Kdy by mi někdo dal deset milionů, co bych s nimi udělal?

Jindřich: Začal bych s projekty podporujícími mladé tvůrce a vizuální umění ve veřejném prostoru. Naložil bych s nimi stejně jako s desetimilionovým grantem. Sám bych si nechal jen svůj plat a možná vyřešil svoje bydlení.

V jakém uměleckém díle bych chtěl žít?

Jindřich: Chtěl bych být Černým čtvercem v bílém poli od Kazimira Maleviče.

14_31 10 mladych2.indd 23

16.8.2012 18:55:30

STRANA 24

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

Matěj Činčera, 23 let, grafický designér a cyklista tělem i duší Nerad mluví. Je radši, když za něj hovoří jeho práce.

Stačí se mu ale svěřit s tím, že máte rádi vůni papíru, a jste jeho člověk. Jeden ze zakladatelů kreativní skupiny OKOLO jako by nepatřil do 21. století – fascinuje ho práce rukama, barva tiskařské černi, obyčejný kousek papíru, který se díky němu promění v unikátní knihu o Carlu Mollinovi, za kterou byl nominován na Czech Grand Design, časopisy OKOLO nebo Pedal Project věnovaný cyklistice. Kola jsou jeho druhou láskou, stejně jako Adama a Jakuba Štěcha a Jana Klosse, kteří skupinu tvoří. „V patnácti jsem začal jezdit na BMX a potkal díky tomu Adama.

Po několika letech kamarádství jsme se rozhodli, že bychom spolu mohli spolupracovat. Nechtěli jsme ale dělat věci jen o kolech, ale i o věcech okolo nich.

Tak vzniklo OKOLO.“

Kde sám sebe vidím za deset let?

Matěj: Chtěl bych, aby se OKOLO postavilo na vlastní nohy a bylo nezávislé.

Na jakém místě bych chtěl žít?

Matěj: Zatím v Praze, do budoucna těžko říct. Asi jsem domácký typ, ale baví mě cestovat - nabírat podněty a pak je zužitkovávat a rozpohybovávat tady.

Co mi na naší společnosti nejvíc vadí?

Matěj: Lidi nejsou moc ochotní dělat něco pro jiné.

Vždy musí dostat něco za něco.

Jak dlouho bych vydržel bez internetu?

Matěj: Dlouho. Já jsem spíš na papír a knížky. Asi jsem staromódní.

Co pro mě znamená luxus?

Matěj: Svobodu.

Kdo je mým životním vzorem?

Matěj: Můj brácha. Vystudoval sice produktový design, ale nyní je jeho hlavní vášní montování starých aut a motorek. Dělá si věci po svém.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Matěj: Ne. Pro mě je to nepochopitelné.

Koho bych chtěl za prezidenta?

Matěj: Žádného profesionálního politika. Nejspíše někoho, kdo je již zajištěn ve všech ohledech a nepotřebuje se jakkoli obohacovat, má kulturní a sociální cítění. Takový Tomáš Baťa.

14_31 10 mladych2.indd 24

16.8.2012 18:55:56

STRANA 25

„Miliony bych investoval do podnikání rodičů. A možná bych si koupil od každého typu kola nějaké hezké, sběratelské.“

V čem jsem jiný než moji rodiče?

Matěj: Necítím mezi námi žádnou bariéru. Měli jsme jiné výchozí podmínky. Oni začali, já na ně navazuji.

Kdyby mi někdo dal deset milionů, co bych s nimi udělal?

Matěj: Část bych investoval do rodinné firmy, další část do OKOLO a možná bych si koupil od každého typu kola nějaké hezké, sběratelské.

V jakém uměleckém díle bych chtěl žít?

Matěj: Třeba v komedii od Jacquese Tatiho Můj strýček. Ale bral bych i Jamese Bonda.

14_31 10 mladych2.indd 25

16.8.2012 18:56:17

STRANA 26

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

„Lidi netuší, co všechno může život nabízet. Řeší jen to, zda dostanou ke guláši čtyři, nebo pět knedlíků.“

14_31 10 mladych2.indd 26

16.8.2012 18:56:41

STRANA 27

Marek Pavala, 25 let, gurmán a fotograf Jeho největší vášní je jídlo. Má ho tak rád, že si na tělo nechal vytetovat dvě prasata.

Pěkně rozporcovaná čarami, přesně jako v příručkách pro řezníky. Amatérský kuchař, pro kterého dobré jídlo znamená dobrý život. Možná nový český Jamie Oliver nebo Gordon Ramsay, kterého obdivuje a jehož televizní show ho přivedly k vaření.

Talent, charisma i obličej by na to měl. O jídle mluví tak, jako by popisoval nějaké dechberoucí umělecké dílo. Spřádá plány na otevření vlastní restaurace, koketuje s molekulární kuchyní a staročeské klasice dává moderní šmrnc. „Nebaví mě načančané talíře.“

Kde sám sebe vidím za deset let?

Marek: V ideálním případě bych mohl mít tři restaurace. Ani v jedné z nich bych nevařil, vše by skvěle fungovalo a já bych dělal food kritika – tedy jedl bych jídla ostatních a kecal jim do toho.

Na jakém místě bych chtěl žít?

Marek: Někde v malé chatičce na břehu moře s loďkou. Naučil bych se rybařit, měl malou zahrádku, prase, kozu a čerstvá rajčata.

Co mi na naší společnosti nejvíce vadí?

Marek: Úzkoprsost a hloupost. Lidé netuší, co všechno může život nabízet, a řeší jen to, zda dostanou ke guláši čtyři, nebo pět knedlíků.

Co pro mě znamená luxus?

Marek: Čistotu a vkus.

Kdo je mým životním vzorem?

Marek: Co se týče jídla, tak Gordon Ramsay nebo Fergus Henderson, a co se týče fotky, tak portrétní fotograf Arnold Newman. Byl neuvěřitelně precizní a jeho portrét Igora Stravinského je dokonalý.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Marek: Za spoustu věcí by si člověk zasloužil okamžitě umřít, ale pro trest smrti nejsem. Nevěřím ve spravedlnost justičního systému, vždycky se můžou ztratit důkazy, nebo naopak dojít k justičnímu omylu. Možná by lidé občas mohli brát spravedlnost do svých rukou.

Z čeho mám největší strach?

Marek: Z toho, že neuspěju. Že se mi nepovede to, co by se mi povést mělo, prošvihnu životní šanci a bude to moje chyba.

Koho bych chtěl za prezidenta?

Marek: Nechtěl bych prezidenta ani prezidentku, mně se líbí idea království.

V čem jsem jiný než moji rodiče?

Marek: Moji rodiče si vždy zakládali na vzdělání. Vštěpovali mi, že bez vysoké školy budu chudý a nic nedokážu. Pak jsem ale přišel na to, že na tom tak nezáleží.

Kdyby mi někdo dal deset milionů korun, co bych s nimi udělal?

Marek: Projel bych celý svět za jídlem, koupil bych si hodně bot a nožů a zbytek bych vrazil do hospody.

V jakém uměleckém díle bych chtěl žít?

Marek: V obrazu Gustava Le Graye, prvního krajinářského fotografa v 19. století.

Fotil námořní manévry a moře – rád bych se viděl na jedné z těch lodí.

14_31 10 mladych2.indd 27

16.8.2012 18:56:53

STRANA 28

generace proč ne?!

proč ne?! – SRPEN 2012

Kde sám sebe vidím za deset let?

Antonín: Chtěl bych se za deset let vracet zpátky do Česka. Venku bych načerpal zkušenosti a zužitkoval je tady. K tomu bych chtěl mít nějaké své studio nebo pracovat u nějaké uznávané značky. Třeba Comme des Garcons nebo pro Alexandra Wanga.

Na jakém místě bych chtěl žít?

Antonín: Klidně v Tokiu, Paříži, Londýně nebo New Yorku. Dokážu si sám sebe představit kdekoli.

Co mi na naší společnosti nejvíc vadí?

Antonín: Neviděl bych to tak černě. Myslím, že se věci u mladších lidí dávají do pohybu. Vrací se sebedůvěra, lidé se zajímají o prostředí kolem sebe, jsou schopní ocenit kvalitní a zajímavé věci a zaplatit za ně. Spontánně vznikají akce zaměřené na módu, umění, design.

Jak dlouho bych vydržel bez internetu?

Antonín: Jsem závislý hlavně na e-mailech. Týden určitě, ale všichni by mě stejně uháněli přes telefon.

Co pro mě znamená luxus?

Antonín: Nedosažitelnost a svobodu. Krásná auta, drahé šaty, dům na pustém ostrově, ale i svobodu osobních rozhodnutí.

Kdo je mým životním vzorem?

Antonín: Moji rodiče. Každý je jiný, ale dokážou spolu být šťastní.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Antonín: Ano. Pokud by byla stoprocentní jistota, tak ano. Myslím, že obecně by tresty měly být přísnější.

Antonín Šimon, 24 let, módní designér Jeho móda je jako z planety jménem Übercool – unisex i sexy, minimalistická, a hlavně chytrá. Na hranici mezi sportovní a klasickou, dámskou a pánskou. Když na papír črtá podobu nových bot či dámských šatů, dostává se do tranzu. Nejí, nespí, pracuje. Přestože působí trochu nesměle, je ochoten si jít za svým do té doby, než nedosáhne toho, co chce. Takhle se dostal i do studia Rafa Simonse, belgického módního mága, který nedávno nastoupil na pozici kreativního ředitele značky Dior. Energii vysávající kolotoč ho nevyčerpává, naopak. Jako by se pro módní rozruch narodil.

14_31 10 mladych2.indd 28

Koho bych chtěl za prezidenta?

Antonín: Já jsem si tam celou dobu představoval paní Moserovou, ale ta už se bohužel prezidentkou stát nemůže. Ze současných kandidátů asi Karla Schwarzenberga – několikrát jsem se s ním setkal a na české prostředí je to člověk výjimečný.

V čem jsem jiný než moji rodiče?

Antonín: Nemám rád fotbal.

Věřím v...

Antonín: ... v člověka a jeho schopnosti. Jsem věřící, ale nemyslím si, že musíte chodit každou neděli do kostela, abyste byl dobrý křesťan.

V jakém uměleckém díle bych chtěl žít?

Antonín: V díle Marka Rothka. Je melancholické, harmonické, drsné i něžné. Má svoji spirituální hodnotu a vyrovnanost, ale zároveň mě nikdy nenechá klidným.

16.8.2012 18:57:02

STRANA 29

„Luxus je potkat se s rodinou.“ (Boris) Boris Bošiak a František Mazuch, 22 let, zakladatelé projektu Reservio Jestli na někoho sedí definice sympaťáků, tak na tyhle dva kluky. Čecha a Slováka, co se potkali na studiích v Brně a rozjeli spolu start-up Reservio, který umožňuje malým firmám sestavit si rezervační systém podle svých potřeb. Boris, který s nápadem přišel, je spíše přes image a marketing. V nažehlené košili s kravatou obstará větší část našeho rozhovoru. František je tichá síla, machr přes počítače stojící trochu v ústraní.

Na začátku září spustí ostrou verzi svého programu i díky investorovi, který jim poskytl sedmimístnou částku. „Myslíme, že můžeme mít statisíce i miliony uživatelů,“ odhadují a tvrdí, že Reservio nevytvořili proto, aby ho jako běžný start-up za velké peníze prodali. Chtějí z něj vybudovat silnou firmu.

„Jednou bych chtěl být mentor pro lidi, jako jsme teď my.“ (František)

14_31 10 mladych2.indd 29

16.8.2012 18:57:16

generace proč ne?!

Kde sami sebe vidíme za deset let?

František: Budu mít slušně rozjetou firmu a získám zkušenosti, které budu moct vracet mladším. Třeba jako mentor pro lidi, jako jsme teď my.

Boris: Chtěl bych dosáhnout rovnováhy mezi rodinou a prací. Stejně tak bych chtěl nabídnout svoje zkušenosti začínajícím podnikatelům.

Na jakém místě bychom chtěli žít?

František: Hrozně se mi líbí Anglie, kultura i jejich styl.

Boris: Důležitější než místo je pro mě komunita lidí, kteří mě obklopují.

V tom mi teď vyhovuje Brno.

Co nám na naší společnosti vadí?

František: Zatrpklost a neochota si pomáhat.

Boris: Vzdělávací systém, který zabíjí individualitu a nevychovává lidi ke společenskému a finančnímu vzdělání. Ti pak nejsou schopni řešit ani svoje vztahy, ani svoje finance.

Jak dlouho bychom vydrželi bez internetu?

František: Máme internetovou firmu, takže se bez něj neobejdu. Chodit do knihoven a shánět informace jinak by bylo utrpení.

Boris: Asi po dobu svého spánku.

Co pro nás znamená luxus?

František: Věc, kterou si běžně nemohu dovolit – třeba tříchodová večeře v dobré restauraci nebo projížďka velorexem.

Boris: Potkat se s rodinou. Sestra žije v zahraničí a vidíme se velmi zřídka.

Kdo je naším životním vzorem?

František: Můj táta. Z garáže se vypracoval na majitele úspěšné malé firmy.

Hodně mě to motivovalo k tomu, začít také něco svého.

Boris: Velkou inspirací mi byl můj děda.

Do poslední chvíle byl aktivní a udržel si optimismus. V profesním životě obdivuji lidi, jako je Peter Thiel, který podporuje mladé talentované lidi a financuje většinu úspěšných start-upů v Silicon Valley.

proč ne?! – SRPEN 2012

Boris: Ne. Trest smrti není ani trest, je to jen odložení problému. Třeba v Norsku se soustředí hlavně na nápravu odsouzených. To je mi bližší.

Z čeho máme největší strach?

František: Z toho, že se ze mě stane workoholik a nebudu mít čas na nic jiného.

Boris: Z toho, že budu žít pod svoje schopnosti.

Koho bychom chtěli za prezidenta?

František: Já jsem měl rád Václava Havla, takže bych ho nejradši vrátil. Ale jinak je mi sympatický Jan Fischer.

Boris: Na Slovensku bych v této pozici rád viděl Ivetu Radičovou, která by byla ideální vizitkou Slovenska.

V čem jsme jiní než naši rodiče?

František: Mám větší ambice a mám odvahu zkoušet něco nového.

Boris: Nejsem moc odolný a vytrvalý v práci.

Kdyby nám někdo dal deset milionů, co bychom s nimi udělali?

František: Vzal bych si tak na rok dovolenou a procestoval celý svět. Něco bych určitě vrátil rodičům, bez jejichž podpory by to nešlo.

Boris: Použil bych je na materiální zajištění rodiny, na cestování a zbytek bych investoval do Reservia.

Věříme v...

František: ... v to, že každý člověk může dokázat to, co chce. Stačí mít jen odvahu něco zkusit. Český rapper Raego to vyjádřil slovy: Věř, běž, dokážeš.

Boris: ... v to, že by lidé měli využívat svůj potenciál.

V jakém uměleckém díle bychom chtěli žít?

Boris: V písni Starve the ego, feed the soul od skupiny The Glitch Mob. Má na mě uklidňující účinek. Nebo v některém z obrazů Marka Rothka.

František: Hrozně se mi líbí Ladovy obrazy – zasněžené vesničky, sněhuláci.

Připomíná mi to dětství u babičky.

„Za deset let budu točit filmy, hrát roller derby a mít hodně zvířat.

Nechtěla bych žít ani v Česku, ani na Slovensku.“

STRANA 30

Jsme pro obnovení trestu smrti?

František: Ne. Nic to nevyřeší. Člověk by měl být zavřený a přemýšlet nad svým životem a nad tím, proč to udělal.

14_31 10 mladych2.indd 30

16.8.2012 18:57:27

STRANA 31

Kaa Glo, 18 let, módní bloggerka Když jsem ji viděla poprvé, myslela jsem si, že si ze mě někdo dělá legraci. Měla fialové obočí, našedo obarvené vlasy a na krku zavěšenou kost. Člověka, který vypadá jako ona, potkáte nejblíž možná tak v Berlíně. Svůj blog Infitatis si založila z čiré nudy a nesleduje, kolik lidí na něj chodí. Je jí to jedno. Vypadá drsně, ale pod slupkou všech úlovků ze sekáče je to křehká dívka s hlavou v oblacích. Oblečení je pro ni jako brnění – chrání ji před drsným světem tam venku a pomáhá jí držet si od lidí odstup. Opovržlivé pohledy lidí se snaží nevnímat, ale z jejího hlasu je jasné, že ji zraňují. „Chtěla bych napořád zůstat malou holkou,“ řekla mi nad lahví nealkoholického piva. Sama cítí, že jí na takovou hru už moc času nezbývá.

Kde sama sebe vidím za deset let?

Kaa Glo: Budu točit filmy, hrát roller derby (kontaktní hra na kolečkových bruslích) a mít hodně zvířat. Nechtěla bych tou dobou žít ani v Česku, ani na Slovensku.

Na jakém místě bych chtěla žít?

Kaa Glo: Někde, kde je zima. Ta mi vůbec nevadí. Sever je příjemný a lidé tam jsou krásní.

Líbí se mi světlé vlasy a bledá pleť.

Co mi na naší společnosti nejvíc vadí?

Kaa Glo: Ignorance, sobeckost a přesvědčení lidí, že zrovna oni jsou nejlepší.

Jak dlouho bych vydržela bez internetu?

Kaa Glo: Protože se kolem mě děje spousta zajímavých věcí, tak asi celý život. Ale chvíli bych si zvykala.

Co pro mě znamená luxus?

Kaa Glo: Okamžik, kdy je vše podle tvých představ.

Kdo je můj životní vzor?

Kaa Glo: Každý, kdo se nebojí a dělá si, co chce. Nechci se podle někoho řídit.

Jsem pro obnovení trestu smrti?

Kaa Glo: Ne, mohlo by být hodně lidí odsouzených neprávem, což by bylo nefér.

Ale možná v případě týrání zvířat bych udělala výjimku.

Z čeho mám největší strach?

Kaa Glo: Z toho, že nedosáhnu seberealizace, a ze zklamání svých nadějí.

Koho bych chtěla za prezidenta?

Kaa Glo: Někoho, kdo není falešný, což z politiků není asi nikdo. Když se někdo takový objeví, tak se zase rychle zkazí.

V čem jsem jiná než moji rodiče?

Kaa Glo: Nevzdávám se tak snadno lidí, které mám ráda.

Kdyby mi někdo dal deset milionů, co bych s nimi udělala?

Kaa Glo: Zapálila bych je ... ne, radši rozdala.

Věřím v...

Kaa Glo: ... v energii, která dává a bere.

V jakém uměleckém díle bych chtěla žít?

Kaa Glo: Ve filmu Počátek od Christophera Nolana. Bavilo by mě vstupovat do snů.

14_31 10 mladych2.indd 31

16.8.2012 18:57:48

hračka

proč ne?! – SRPEN 2012

Na skříni mám Kocoura, on mou paměť vyšťourá...

STRANA 32

Za zapůjčení originálního kocoura děkujeme Zuzaně Lednické, grafické designérce, spoluautorce knihy Libuše Niklová, nejkrásnější české knihy roku 2010.

32-33 nikl.indd 32

16.8.2012 20:08:46

STRANA 33

Syn designérky Libuše Niklové, výtvarník Petr Nikl, zašťoural ve svých vzpomínkách a oživil harmonikového kocoura, který v dětství bavil i vás.

TEXT: Petr NIKL – FOTO: Libor FOJTÍK

Byly mi tři roky a on se svým narozením přesně trefil do mých sápacích snů.

To jsem ještě netušil, že jsem zkušební králík tisíců jeho budoucích dlábitelů. Byl jsem zvyklý, že se doma zjevovala čerstvě vyvržená zvířata, která přiváděla na svět moje maminka.

Mluvím o nich schválně jako o živoucích tvorech, protože pro mě dávno tito společníci překročili pouhou roli předmětu. Přeskočili z hračky --- do hry o život.

Vyšťouraná paměť je skutečnější, můžu-li si na sebe skrze ně přes půlstoletou propast sáhnout. Rozproudím si tím hmatové, čichové, vizuální i sluchové asociace souběžně, protože třeba Kocour tím, že je pružný, také vydává stlačením svůj kňouravý zvuk, který je typický jen pro něj.

Poznám ho hned zdálky mezi stovkou jiných kočičích mňauků. Přivolám jím jediným zapísknutím jejich i mou, do nich jako do mě rozpuštěnou maminku. A všichni další dlábitelé zase něco jiného, s čím nebo s kým mají Kocoura a spol. spojeného.

Popíšu vám, co se musí přihodit, aby se v roce 1963 narodil Kocour, a co s ním má společného husa, vynálezci plastických hmot, a hlavně moje maminka.

Jak se z husy stane Kocour?

Malé děti si přejí mačkat a škádlit mazlivá koťátka, aby slyšely jejich mňoukání.

Hlazením na pohled přítulných chlupáčků zůstávají na rukách po drápcích bolestivé škrábance. Měkké a omyvatelné plastické hmoty začínají nahrazovat dřevo, kůži, kov i sklo.

Tříletý syn návrhářky hraček touží po živé kočičce, ale byt v činžovním domě je příliš malý.

Nově stavěné příbytky postrádají speciální výběhy a toalety pro drobnou domácí zvěř.

Mrštná koťata se nechtějí nechat uchopit za nohy ani za ocas.

32-33 nikl.indd 33

Skupina technologů vynalézá umělou hmotu polyetylen, která je foremná a není křehká.

V hlavě tvůrkyně hraček se honí představa mňoukajícího kocourka, vytvořeného z ohybatelného plastu.

Nějaký živý kocour, asi černý s bílými fleky, z okolí Zlína, postává modelem a dost koketně se při tom culí.

Kreslířka se zaposlouchává do mňoukavých tónin, vyvolaných při stlačování měchu tahací harmonikou.

Kdosi si všímá, že husa má velmi ohebný krk, a že tím pádem může polykat sousta i zpoza rohu. Tvůrkyně hraček pozoruje housenku, která, podobně jako kočka, umí své tělo hezky stáhnout a roztáhnout.

Někdo vynalézá měchovou trubici pro splachovací nádržku na záchodě, které se začíná říkat husí krk.

Návrhářka hraček si odskakuje na porouchaný záchod.

Stvořitelku Kocoura napadá využít husího krku k vytvoření ohebného těla.

Návrhářka modeluje z hlíny pouze Kocourovu vztyčenou hlavu, nohy a rovný dlouhý ocas.

Modeláři odlévají z vymodelovaných částí Kocoura ocelové formy.

Tlakový stroj vyfukuje do forem polyetylenové díly kocouřího těla.

Tvůrkyně hraček umisťuje na konci varhánkové hadice pískátko, které při natažení i přikrčení trupu zamňouká.

Horký vzduch ožehuje čerstvě namalované oči a tlamičku.

Kocourova strůjkyně nasazuje na čumák plastové hadičky jako kocouří vousy.

Poddajná hmota polyetylenu umožňuje skládat a zase rozkládat jednotlivé díly Kocoura.

Složením dílců přichází na svět Kocour.

Mňauuu.

16.8.2012 20:08:57

STRANA 34

zábava

proč ne?! – SRPEN 2012

Principál Kašpárka v rohlíku David Dvořák s typickým „bejbypankáčským“ čírem

34-41 inteligentni.indd 34

16.8.2012 23:23:25

STRANA 35

Hraní není jen pro děti Zvídavé otázky, neposedné nohy, tahání za rukáv.

Mládež se chce hýbat, dovádět a bavit se. Přidejte se taky!

TEXT: Petr ŠTEFAN, Jan BABKA FOTO: Bet ORTEN

34-41 inteligentni.indd 35

16.8.2012 23:23:46

STRANA 36

KAŠPÁREK V ROHLÍKU: BEJBYPANKÁČSKÝ KABARET V autě často slýchal od dětí otázky jako: „proč v písni Vypsané fixy jede domácí motokrosař (Kdo je motokrosař?) do ložnice (Proč jezdí v bytě?). „S dětmi jsme v autě vždycky zpívali. Stalo se z toho pravidlo, takové pojízdné pódium,“ říká David Dvořák, principál hudebně-kabaretního projektu Kašpárek v rohlíku. Jeho písničky dnes zní v mnoha autech rodičů, kteří také podlehli vlně takzvaného „bejbypanku”. „Vytáhl jsem doslova z ponožky všechny písně, na které jsem si vzpomněl: od lidovek, přes žižkovské prostonárodní, Vaška Neckáře až po Ivu Bittovou,“ líčí vznik Kašpárka. Zjistil, že skrze texty se dětem skvěle vysvětlují neznámé věci.

Jako divadelní režisér vytvořil v Českých Budějovicích první kašpárkovský kabaret. Partička komiksových postaviček v něm přichází na zkoušku kapely, kterou vede ikona národní zábavy Kašpárek, ale ten se nedostaví. Vznikne panika, co si počít s publikem. „Každá bezradná postavička se odtrapní, něco zkusí a všichni se podporují a radují z výsledku, bez ohledu na to, že to někdy je programově na hranici pokleslosti. Sami se stanou Kašpárky,“ přibližuje princip svého kabaretu David Dvořák. Inspirací mu byly zážitky z divadelních festivalů v zahraničí. „Je jedno kolik je vám let, když sledujete, jak se do telefonní budky neuvěřitelně vtipně snaží vecpat dva chůdaři nebo když žonglérka žongluje se zeleninou a nechává si jezdit po těle rozklepnuté syrové vajíčko.“ Kašpárek je dnes mezi dětmi úspěšná značka, písničky jako Čůrej sem a čůrej tam jsou mezi dětmi hity, koncerty jsou vyprodané. Je to i dobrý byznys? „Víme, že Kašpárka zná jen šest procent lidí, které by mohl zajímat,“ říká David Dvořák, „takže naše přesmyčka masová alternativa je zatím pouze vtipný příměr.“ Jelikož oslovuje aktivní lidi, tedy děti, jejichž oranžová bejbypankáčská číra „jsou vidět”, vypadá podle něj vše možná velkolepěji, než jaká je realita.

Velkých koncertů Kašpárek odehraje zhruba dvacet do roka, divadelních představení asi čtyřicet. Některé jsou navíc speciální akce s dílnami a dašími atrakcemi, které mají statisícové nákla-

34-41 inteligentni.indd 36

zábava Je jedno, kolik je vám let, když sledujete, jak si žonglérka nechává jezdit po těle rozklepnuté syrové vajíčko.

proč ne?! – SRPEN 2012

dy. „Nestojí za námi kouzelná bytost.

Dost makáme, docela se radujeme, a doufáme, že často bejbypankáče těšíme. Je to každodenní práce stálého neviditelného týmu pěti lidí, kteří mají neuvěřitelnou produktivitu, a velkého počtu kamarádů a spolupracovníků,“ komentuje David Dvořák projekt, který se těší oblibě také u umělců, jako jsou Lenka Dusilová, David Koller, Milan Cais ze skupiny Tata Bojs nebo Mardi z kapely Vypsaná fixa, kteří v něm často hostují.

Letos Kašpárek vydal třetí CD s názvem Ten Halywůd. „Jestli jsme někoho inspirovali, třeba tím, že jsme do bookletu zařadili noty a akordy, či jinak, pak je to pro mě velká čest,“ říká Dvořák na adresu všech bejbypankáčů, kteří si prozpěvují kašpárkovské songy a po svém originálním způsobu vzdává hold i spřízněným bejbypankáčským rodičům: „Myslím, že jde o aktivní ro-

Babeta Ondrová a Jan Slovák ze studia Lavmi a mezi nimi jejich syn Bruno, podle kterého se jmenuje i dětský tapetový vzor s autíčky

16.8.2012 23:24:03

STRANA 37

diče, kteří chtějí dobrovolně zachytit a prožít kousek dětství svých dětí spolu s nimi a zároveň nepřijít o zdravý rozum. Takoví rodiče klidně uspořádají s dětmi nedělní pohřeb pro Barbínu s ulomenou hlavou se spouštěním rakvičky, hudbou, věncem, smuteční řečí,“ směje se Dvořák.

LAVMI: DESIGN PLNÝ NÁPADŮ “Nebyli jsme vychováni ke kráse,“ tvrdí grafická designérka Babeta Ondrová, která se svým partnerem Janem Slovákem založila kreativní prostor Lavmi.

Jejich studio v pražské v Truhlářské ulici není jen zázemím pro jejich reklamní a designérskou práci. Je i showroomem pro autorské tapety a interiérové doplňky, které můžou právě to naše nevychované vnímání krásy napravovat k lepšímu. Pojmenování kreativní prostor je tu na místě. Vždyť právě jejich originální tapety s barevnými auty nebo

zvířaty dokážou ponouknout k hrám plným fantazie. K čistě grafickým liniím tapet Lavmi postupně přidali i dětské vzory. A kromě tapet nabízejí například i tématické samolepky na zeď.

Babeta, která pracuje většinou v noci při zvukové kulise televizní obrazovky, si u každého vzoru si pamatuje, jaký program v té době dávali. Její návrhy jsou naštěstí mnohem hravější, než bývá noční televizní produkce. Klasické puntíky či proužky, linie roztodivných tvarů, anebo tvary inspirované světem květin či mystikou lesa. Nejpůvabnější je ale přeci jen dětská linie - jmenuje se Kiss for Kids.

DIVADLO MINOR: KDYŽ MATKY TANCUJOU K dětským projektům se jejich tvůrci dostávají různými oklikami, ředitel pražského divadla Minor Zdeněk Pecháček má ale ve svém životě něco, za co ho musí náctileté děti neskutečně obdivovat. Za dob tuhého socialismu byl totiž jedním z prvních skateboardistů na U-rampě v Čechách. Ředitelem vyhlášeného pražského divadla je už téměř čtrnáct let. S označením dětské divadlo ale Zdeněk Pecháček úplně nesouhlasí: „Snažíme se v Minoru dělat zábavu pro celou rodinu. Nemám rád, když rodiče přistupují k dítěti jako k nějaké roztomilé plyšové hračce. Je přece pěkné, když se v divadle pobaví nejen děti ale i dospělí.“ Na některá představení se v Minoru vyndavají sedadla. Diváci sedí přímo na schodech a herci hrají přímo mezi nimi. V Minoru hrají pro děti již od 3 let.

Můžete tu vidět Broučky, Klabzubovu jedenáctku od bratří Formanů anebo cirkusové představení od ansámblu La Putyka. „Naším největším úspěchem je asi představení Bruncvík a lev, které před lety vyhrálo na festivalu Skupova Plzeň všechny ceny.“ Sám si nejraději vzpomene na muzikál Sněhurka, kde zněly songy z 80. a 90. let. „Matky spontánně vstávaly během představení a tančily s dcerami.“ VOŇAVÉ KNÍŽKY OD BAOBABU Vydali nejkrásnější knihu světa a spoustu dalších stejně pozoruhodných. Zkuste si je schválně sami najít v dobrých knihkupectvích. Jestli je

34-41 inteligentni.indd 37

Zdeněk Pecháček se syny Slávou a Frantou a dcerou Marianou v zákulisí divadla Minor

16.8.2012 23:24:20

STRANA 38

zábava

proč ne?! – SRPEN 2012

Juraj a Tereza Horváthovi vydávají nejen spoustu krásných knížek, ale mají i sedm krásných dětí (poznámka pro počtáře: jedno bylo v době focení na táboře)

34-41 inteligentni.indd 38

16.8.2012 23:25:06

34-41 inteligentni.indd 39

16.8.2012 23:25:19

STRANA 40

zábava

Firma Marie Růžičkové pořádá školní kroužky a stará se o Kroužky na Vltavě, největší dětské hřiště v republice

proč ne?! – SRPEN 2012

neznáte, budete překvapeni. Výpravné publikace z nakladatelství Baobab Terezy a Juraje Horváthových jsou totiž úžasnou alternativou proti knihám, jež jsou vnímané jako spotřební zboží a proti knihám-kýčům.

Když se svým malým nakladatelstvím před lety začínali, pustili se do vydávání původních českých textů. Nezapomněli ale ani na autorské knížky výtvarníků.

Vznikla tak například Šmalcova abeceda, Horváthových Modrý tygr nebo Vánoční knížka Terezy Říčanové a další tituly, z nichž mnohé se vyprodaly a zůstávají svým způsobem unikátní sběratelskou raritou. Dnes mají několik edic, kromě české literatury vydávají i zahraniční autory a k tomu ještě vyučují mladé umělce.

Se sedmi dětmi jsou ale Horváthovi skutečně početná rodina, která snad jednou bude rozvětvená jako koruna velkého Baobabu. Ačkoliv jsou úspěšní i na knižních salonech v zahraničí, zůstává rodinným, malým nakladatelstvím. Asi nejlépe to vystihuje text, který o rodinné firmě napsal Horváthových syn Max: Baobab je velký strom, ale také nakladatelství. A to je, na rozdíl od toho afrického stromu, úplně maličké. Vejde se na jeden stůl. Nevěříte? U toho stolu stojí židle. Z okna je vidět stará kamenná zeď v zahradě. A na té židli sedí táta.

Jana a David Mašátovi dřív oba pracovali v nadnárodních korporacích v zahraničí. Po návratu do Čech si otevřeli tělocvičnu pro děti The Little Gym.

34-41 inteligentni.indd 40

16.8.2012 23:25:31

STRANA 41

Nejdřív nakreslí obrázky, nebo mu je někdo pošle v obálce, potom kouká do počítače a dává všechno dohromady. (Tak to alespoň říká.) Jak to dělá, to vám nepovím, ještě jsem na to moc malej. Někdy si k němu přisedne máma a něco spolu kujou. A pak tam zase sedí ona a táta nás hlídá, abysme nezlobili. A máma sedí a dívá se na tu kamennou zeď venku. My ji v tu chvíli nesmíme rušit. Samozřejmě že to není jen tak, nerušit ji, když se se Sašou a Rozinkou pořád pereme. A u praní člověk občas musí křičet… Ale je fakt, že když to zvládneme, za pár dní nám pak přivezou z tiskárny knížky.

Jsou celé voňavé, je v nich spoustu obrázků a my si je prohlížíme a čteme pořád dokolečka…“ KROUŽKY NEJEN NA VLTAVĚ Dětské kroužky začala Marie Růžičková organizovat už v 18 letech. Byla učitelkou a hudebními a divadelními aktivitami si jen přivydělávala. Dnes její firma Kroužky spolupracuje s více než 300 školami, její lektoři učí přes 8000 dětí přímo v mateřských a základních školách. „Děti tak nejsou limitovány, jestli budou mít rodiče čas děti někam vodit,“ říká, když popisuje činnost firmy, o níž na začátku v takových číslech nikdy nepřemýšlela. „I s narůstajícím počtem našich kroužků ale pořád tvrdím, že a na každém malém „žáčkovi“ záleží.“ I když jsou „kroužky“ její obor, snaží se to s nimi nepřehánět. „Děti by měly mít dostatek času na volnou hru, kdy si neorganizovaně dělají to, co je právě baví! Ale prosím nezaměňovat volnou hru s nudou.”

Když se sama stala matkou, poznala, že v Praze nebyl adekvátní prostor, kde by rodiče mohli trávit volný čas dohromady společně se svými dětmi. „Jsou zde velmi dobrá mateřská centra, ale někteří rodiče jsou zvyklí na větší kvalitu zařízení.“ S konceptem areálu Kroužky na Vltavě, kde je velké dětské hřiště, prostor pro sportovní a umělecké kroužky, a také restaurace pro rodiny s dětmi už od narození oslovila pražský magistrát. „Měla jsem štěstí, že byla před dokončením revitalizace původní vodárny v Braníku. Jsem šťastná, že se ten nápad úředníkům líbil a původní prostory od architekta Kotěry

34-41 inteligentni.indd 41

slouží dětem i dospělým. Určitě je to lepší, než kdyby tu byl VIP klub pro pár vyvolených,“ říká. V přízemní části zde najdete velký hrací koutek pro děti od 3 let, v loftové restauraci zase posezení rodiče s miminky i batolátky. Venku je v blízkosti oblíbené cyklostezky u Vltavy největší dětské hřiště v republice, jehož dominantou je obrovské lanové centrum se třemi tobogány.

THE LITTLE GYM: KDYŽ TO SVIŠTÍ NA CVIČIŠTI Broučci, svišti, dráčata, šikulové anebo kamarádi. Tak říkají dětem od 3 měsíců do 6 let v barevné tělocvičně The Little Gym. Její provozovatelé Jana a David Mašátovi dřív oba pracovali v nadnárodních korporacích. Jana ve farmacii, její muž jako obchodní a marketingový topmanažer. „Žili jsme šest let v Holandsku, kde se obě naše děti narodily a začaly chodit do The Little Gym. Tam jsme koncept tělocvičny poznali.“ Před dvěma lety pak po návratu do Česka udělali velké rodinné rozhodnutí a začali podnikat. Jako rodiče věděli, že podobný koncept na Čechách chybí, neměli ale velké cíle. „Chtěli jsme po letech dělat něco jiného než ve velké firmě,“ říká David Mašát s tím, že by dnes neměnil.

Při cvičení dětí bývá asi nejkrásnějším momentem okamžik, kdy malý sportovec poprvé udělá kotrmelec, poprvé se odváží přejít kladinu bez maminky. „Takovéhle momenty zažijí děti a jejich rodiče jak v Sokole, tak v různých sportovních kroužcích. Náš program je ale zaměřen speciálně na děti, máme kvalitní lektory a fungujeme v průběhu celého týdne,“ říká Jana Mašátová. Do jejich pobočky na pražském Smíchově chodí víc jak šest set dětí, další franšízy

by Mašátovi rádi rozšířili i do dalších krajských měst.

Nejvíc je potěší, když od rodičů slyší, že se jejich „svištík“ ráno probudí a hned se zeptá „Jdeme dneska do Gymu?“ Práci s dětmi podle nich musíte upřímně milovat. „Oni totiž jakoukoli přetvářku okamžitě rozpoznají. Chodí k nám většinou po celý školní rok, a tak nemůžeme ani na chvilku polevit.

Každý týden musí být jinak zábavný, ale i jinak motivující.”

Broučci, svišti, dráčata, šikulové anebo kamarádi.

Tak říkají dětem v barevné tělocvičně The Little Gym.

16.8.2012 23:26:41

fotostory

proč ne?! – SRPEN 2012

To je moje...

STRANA 42

Riviera – Pruhované bavlněné šatičky Junior Gaultier, 3099 Kč, kabelka 1590 Kč a klobouk 1649 Kč, vše Au pays des mimis;, dřevěná houpačka, 1500 Kč, Devoto; medvěd Bukowski, největší klasika, 499 Kč, Au pays des mimis. A jablíčka.

42-45 fotostory.indd 42

16.8.2012 20:16:28

STRANA 43

Bon voyage Paris – Metalické letadlo, sedák nebo dekorace, 100x100x30 cm, 3 106 Kč, vpokojicku.cz; zlatostříbrné botičky, Miss Grant 3650 Kč a puntíkovatá sukně Miss Grant, 2800 Kč, obojí Baby Luxury; obraz, 6000 Kč, Flamant ; květ z papíru, Party Poms, dekorace, v různých barvách a třech velikostech, vpokojicku.cz, od 113 Kč; Háčkovaná konvička a hrnky, 1999 Kč/sada, Au pays des mimis.

42-45 fotostory.indd 43

16.8.2012 20:16:46

STRANA 44

fotostory

proč ne?! – SRPEN 2012

Dělání, dělání – Dětské kolečko, ideální na pískoviště, Sibis Franz, Sirch, 3315 Kč, ookidoo.com; látkový medvídek, 580 Kč, Flamant, plechovka s barvou, Cotton Grey, 3950 Kč, Flamant, štětec, Hornbach, plastové talířky obdélník malý, 240 Kč, větší 640 kč, kulatý 150 kč, vše Space 4 Kids;, jablíčka.

42-45 fotostory.indd 44

16.8.2012 20:17:04

42-45 fotostory.indd 45

AU PAYS DES MIMIS, Obchodní dům Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, www.mimis.cz; BABY LUXURY, Slovanský dům, Na Příkopě 22, Praha 1, www.babyluxury.cz; DEVOTO, Areál Šroubáren 40, Libčice nad Vltavou, www.devoto.cz; FLAMANT, Slovanský dům, Na příkopě 22, Praha 1, www.flamant.com; OIKIDOO, www.oikidoo.com; SPACE4KIDS, Zborovská 10, Praha 5, www.space4kids.cz; V POKOJÍČKU, www.vpokojicku.cz

STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL

STRANA 45

Cesta kolem světa – Lýková žirafa, ručně dělaná, 180 cm, 1890 Kč, lampion, 390 Kč, obojí Space 4 Kids; barevný plakát, 490 Kč, Space 4 Kids, chlapecká košilka Paul Smith, 2690 Kč, Au pays des mimis.

16.8.2012 20:17:21

STRANA 46

storyboard

proč ne?! – SRPEN 2012

SLEČNA KRTEK Před dvěma měsíci stála po boku Livie Klausové a místopředsedkyně čínského parlamentu.

A za pár týdnů se chystá do Hollywoodu.

Karolína Milerová (23) se rozhodla, že Krtek zamíří do světa.

TEXT: Jiří HOLUBEC, Jan BABKA – FOTO: Alexander Dobrovodský

46-53 krteckova.indd 46

16.8.2012 20:25:47

STRANA 47

46-53 krteckova.indd 47

16.8.2012 20:25:57

S

tůl má plný šanonů, přes opěradlo zavěšenou kabelku od Chanelu a Staroměstský orloj za zády. Třiadvacetiletá Karolína Milerová právě přišla do práce. Na papíry si tiskne pečlivě připravené body na poradu a dopředu nás upozorňuje, že tohle je první setkání s celým týmem od jejího návratu z Číny. Snad abychom předem nesoudili, jak se mladá slečna dokáže či nedokáže vypořádat s agendou kolem postavičky Krtka, kterou si vzala za svou po smrti svého dědy. ČÍNSKÁ ATRAKCE Rozesmáté tvářičky čínských dětí, Livia Klausová představující Krtka jako symbol inspirující k dialogu. Projev místopředsedy Čínské diplomatické asociace, vystoupení tanečníků v blýskavých overalech a mezi nimi natřásající se Krtek v nadživotní velikosti. Stůl obsypaný první ligou českých byznysmenů v čele s Jiřím Šmejcem (v té době z PPF, nyní z Home Creditu), zástupci Škoda Auto, generálním ředitelem České televize a samozřejmě i zástupci lobbistické Česko-čínské komory. Tak byl Krtečkův návrat na čínské televizní obrazovky vidět v reportáži ČT. V Pekingu to byla veliká sláva, Karolína Milerová z ní ale dnes nadšená není. „Do Číny jsem jela řešit byznys.

Nakonec tam ze mě dělali maskota. Atrakci,“ krčí rameny a nesnaží se skrývat rozmrzelost. „O Krtkovi se mluvilo jako o velvyslanci přátelství mezi Českem a Čínou. Byla z něj politická postava. Já si ale myslím, že by Krtek neměl být spojovaný s takovýmto velkým byznysem. To mi k němu nesedí.“ Říká to s autoritou, kterou by jí člověk na první pohled nepřisuzoval.

Vnučka malíře Zdeňka Milera vlastní licenční práva na nakládání se světově známou postavičkou. Jakkoliv dědické řízení stále ještě není vyřešené a ona sama mluví o několika závětích, jejichž platnost je třeba ověřit, mladá žena na nic nečeká. Již za dědova života dostala svolení, že bude pokračovat v aktivitách s Krtkem, a to jak pod hlavičkou Nadace Zdeňka Milera, tak pod hlavičkou firmy, kterou v obchodním rejstříku najdete pod názvem Little Mole s.r.o. Svět velkého byznysu s dětskými

46-53 krteckova.indd 48

storyboard emocemi, ve kterém se ocitla, vnímá velmi realisticky: „Když Krtka do světa nedostanu já, neudělá to nikdo.“ JEDINÁ VNUČKA Krtkův pohádkový život běžel do loňského prosince, kdy jeho autor zemřel, víceméně samospádem. Zatímco o všechny právní a distributorské záležitosti se starala Milerova právnička, on sám seděl od sedmi od rána do deseti do večera za pracovním stolem.

Přes šedesát kreslených epizod, knihy, ilustrace, hračky, skládačky a nesčetně dalších produktů je dnes známo ve více než osmdesáti zemích světa.

Jen knih se prodalo přes pět milionů a byly přeloženy do dvaceti jazyků. Život mu vlastně vyplňovala práce. A jediná vnučka. „Moji rodiče spolu byli asi do mého jednoho roku, pak jsem vyrůstala jen s mámou. Měla to těžké, protože se mnou jako s miminem zůstala sama, a to pro ženu není nikdy jednoduché zvládnout. Jak jsem vyrůstala, vycházely jsme spolu bohužel čím dál hůř. Od svých čtrnácti let jsem proto žila s dědou a babičkou,“ líčí svoje dětství Karolína, která tak vyrůstala v „pohádkovém“ domě svých prarodičů. „Vlastně ani nemůžu říct, jaké to bylo, vyrůstat s Krtkem, protože pro mě byli děda a Krtek jedna a tatáž osoba,“ usmívá se. „Děda mi pořád připravoval program a dokázal ho naplnit příběhy. Nevyprávěl mi je, nekreslil. My jsme je spolu prožívali. Byl hrozně pozorný, vlídný...,“ vzpomíná. „Řekla bych, že celou naši rodinu dost rozmazloval, přestože sám žil velmi skromně.“ Když Zdeněk Miler po kousnutí klíštětem těžce onemocněl a následně vloni v prosinci v 90 letech zemřel na následky boreliózy, třiadvacetileté studentce tím skončilo dětství.

Zdeněk Miler poskytl veškerá práva spojená s postavou Krtka Karolíně. Ta ale vysvětluje, že právní řešení pozůstalosti je samozřejmě daleko složitější a může zasáhnout i do jejích plánů. „Já chci dát všem – jak obchodním partnerům, tak i všem lidem, kteří mají Krtka rádi –, jistotu, že se teď o něj někdo stará.“ Řešit obchodní vztahy v osmdesáti zemích světa není určitě jednoduchý úkol pro slečnu, která ještě před

proč ne?! – SRPEN 2012

Dědův velký sen byl uspět s Krtkem v Americe.

Obchodních věcí se vždycky bál a asi by teď měl strach i o mě.

ů

STRANA 48

16.8.2012 20:26:07

Děkujeme společnosti Barrandov Studios za umožnění fotografování a firmě Sparkys za zapůjčení obřího Krtka

STRANA 49

46-53 krteckova.indd 49

16.8.2012 20:26:07

PN001156

STRANA 50

Má se Krtek vypravit do světa 3D? Zůstat nevinným miminkem, nebo začít mluvit a potkat slečnu Krtkovou?

storyboard rokem seděla v lavici soukromé Angloamerické univerzity. Karolína si ovšem stojí za tím, že je jediný člověk, který může zabránit tomu, aby se dědečkův svět časem zhroutil: „U nás v rodině jsou jednak všichni umělci a za druhé je všem už kolem padesáti let. Dědově právničce paní Fischerové je pětašedesát. Nikomu se nebude chtít pouštět se do nekonečné práce, která se kolem Krtka točí,“ vykládá. Ať už dopadne jednání o pozůstalosti jakkoliv, nechce, aby na ni příbuzní zanevřeli a říkali si, že jako dvacetiletá ze sebe dělá velkou byznyswoman. „Budu fér a budu jim odvádět peníze. Je to moje rodina a samozřejmě chci, aby se měli dobře.“ Na to, čím teď denně prochází, ji škola prý úplně nepřipravila. „Můžete studovat statistiku, ekonomii, marketing. Pak do toho vpadnete jako já a zjistíte, že praxe je teorii hodně vzdálená. Nezbývá vám, než si párkrát nabít. Obklopit se schopnými lidmi a doufat, že těch chyb bude co nejméně. Krtek je totiž značka. A hodnota značky se odvíjí od toho, jak se o ni staráte,“ říká jednu z pouček, kterou ji škola naučila. Je Krtek značka světová? Česká? Evropská? „Teď má velkou hodnotu. Do budoucna si dokážu představit, že bude ještě vyšší. Kolik řádově?

Když se nebudeme bavit o procentech z prodeje, ale o jednorázových licencích, tak u malých firem se to pohybuje v milionech korun, u větších v desítkách milionů a u nadnárodních obchodů jde o ještě vyšší částky.“ KRTEK S. R. O. Budovat sice zavedenou, ale stagnující značku je podle mladé ředitelky firmy Little Mole s. r. o. běh na dlouhou trať. Krtek prý v současnosti vlastně jen přežívá. Kde a jak by mohl růst, je prozatím ve hvězdách. „Jsem realistka,“ říká. „Za pět let bych chtěla mít jednotné a stabilizované smlouvy ve všech zemích, kde Krtek je. A mít kolem něj shromážděný tým lidí, kteří budou dbát na to, jak je postava Krtka prezentována. Za deset let už to bude zajímavější. Tam už vidím aktivity, které mu přinesou přidanou hodnotu.

Chceme od příštího roku budovat restaurace pro děti. Kamenné obchody.

Natáčet nové díly seriálu a na ně na-

46-53 krteckova.indd 50

proč ne?! – SRPEN 2012

vázat merchandising. Celkově rozvíjet a budovat značku Krtka, dělat kvalitní věci. Všechny naše aktivity by ve finále měly především podporovat Nadaci Zdeňka Milera, která pomáhá handicapovaným dětem. A také splnit dědův velký sen a dostat Krtka do Ameriky,“ dodává.

Krtkova cesta do USA je jedním z hlavních bodů Milerové strategického plánu, který probírá se svými kolegy. Ozývají se výrazy jako „přidaná hodnota“ a „jedinečný produkt“. Zaznívají otázky, zda se má Krtek vypravit do světa 3D. Jestli má zůstat nevinným pískajícím miminkem, nebo má dospět, začít mluvit a dostat k sobě slečnu Krtkovou. Řeší se tvorba Krtkova závazného grafického manuálu, internetové stránky Krtek.com anebo nové logo od Aleše Najbrta. Skloňují se jména jako Disney nebo Spielberg. Plány tu padají velké, doslova světové.

Ve třiadvaceti letech, s vizáží jako vystřiženou ze světa pohádek, je těžké si Karolínu zařadit jako ředitelku firmy operující se značkou v hodnotě stamilionů. Ani na jednání svého týmu, kde jsou všichni starší než ona, se nijak ředitelsky neprojevuje. Poslouchá, dělá si poznámky, ale většinu mluvení nechává na ostatních. Nepůsobí ale ani nijak zakřiknutě.

Když všichni odejdou, rozpovídá se otevřeně o tom, jak pro ni posledních šest měsíců představovalo nejtěžší čas jejího života. Musela se vyrovnat se smrtí dědečka, s problémy v rodině, s rozchodem a se spoustou práce. „Je to těžké,“ říká v jednu chvíli. „Být ženská. Blonďatá, třiadvacetiletá ženská a řídit takovouhle firmu. Lidi ve mně vidí mladou holku a hledají, jak to využít. Já jsem zase taková, že když se naštvu, tak říkám lidem věci do očí a je mi jedno, kdo přede mnou stojí, jestli je to akcionář PPF, nebo můj spolužák.

A to málokdo unese. Několik takových konfliktů už jsem absolvovala. Já to ale nemůžu dělat jinak. Reprezentuji značku. Jsem šéfová. Nemůžu dovolit, aby na mě někdo zkoušel nějaké triky.“ Sama o sobě říká, že dokáže být vznětlivá „drama queen“, a dokládá to příběhem právě z Číny. „Moc mě tam naštvalo, že mě na recepci u příležitosti uvedení Krtka český velvyslanec ani

16.8.2012 20:26:19

PN001156

46-53 krteckova.indd 51

16.8.2012 20:26:22

STRANA 52

storyboard

proč ne?! – SRPEN 2012

oficiálně neuvedl ve společnosti. Říkala jsem si, že když už tam jedu téměř propagovat mezinárodní mír, měli by mě alespoň představit. Jinak bych se na to mohla koukat v televizi.“ Dokáže se ozvat a nelituje toho. Dává si prý veliký pozor, protože slibů a nabídek slýchává za poslední měsíce hodně. Třeba tu od Jiřího Šmejce. „Měl zájem koupit majoritu v našem byznyse, ale odmítla jsem to. Prodávat teď majoritu v rodinné firmě, to přece nejde.“ Na druhou stranu dobře ví, že cizí lidé z ní mohou cítit peníze. Nakonec bydlí v malém bytě v Pařížské, řídí bílé Bentley a obléká se do značkové módy. „Samozřejmě i já se chci mít dobře a užít si peníze, ale dokážu je vydělat.“

KAROLÍNA MILEROVÁ (23) Jediná vnučka autora postavičky Krtka studovala Anglo-Americkou univerzitu v Praze. Ještě] D å LYRW D Zdeňka Milera vytvořila digitální aplikaci Krtkovo pexeso a plánovala vést Nadaci ZdeňND 0 LOHU D - H OLNRå GL VSRQXM H D XW RU VNêP LSU i Y\QD SRXå LWtVY ětoznámé postavičky, XMD ODVH SRV P U W LVYp KRG ědy v prosinci 2011 i komerčQt F K D NW LYL W D W RSRGKO D YL čkou své firmy Little Mole.

46-53 krteckova.indd 52

POHÁDKOVÉ PROKLETÍ Než se pustila do starostí o Krtka, investovala Karolína Milerová do realit. „Kdybych dělala něco jiného, tak si vydělám víc za kratší dobu. A určitě bych to tolik neprožívala. Ale já chci. A zároveň vím, že není jiná možnost, že to dědovi dlužím.“ Bez váhání přiznává, že někdy se jí z toho kolotoče chce zmizet. „Krtek je jako prsten z Pána prstenů. Pověsíte si ho na krk, a všechno se změní. Pohltí vás úplně jiný svět. Spousta lidí mi třeba říká, že budu mít těžké najít si chlapa. Můj bývalý přítel byl úplně obyčejný kluk. Byla jsem si jistá, že má rád mě. Ukázalo se, že ho to všechno, co se kolem mě točí, semlelo. Málokdo se dokáže porovnat s úkoly a problémy, které musím řešit. O lidech v mém věku nemluvě. Musela jsem hodně rychle dospět a s mými vrstevníky si vlastně nemám moc co říct... Potkat někoho v mém věku a moct s ním sdílet moje starosti je nemožné.“ Když se ptám, co je na vedení firmy nejtěžší, zmiňuje mladá šéfová nedostatek lidí, za kterými může jít s problémy. Zaměstnancům se svěřit nemůže, před kamarády se bojí mluvit, aby se někde neprořekli. Rodinu nechce obchodem zatěžovat. „Táta se do Krtka nechce plést. Ne proto, že by mi nechtěl nebo neuměl poradit. Spíš proto, že mě má rád a chce, abych si vším prošla sama na vlastní kůži.“ Jediný, s kým Karolína problémy probírá, je

16.8.2012 20:26:23

STRANA 53

její byznys kouč. Prý je to někdo, kdo dokáže říct: Babráš se ve zbytečnostech a jinde ti uniká něco důležitého.

Díky těmto pravidelným konzultacím s člověkem mimo Krtkův vesmír si dokáže Karolína utřídit myšlenky a rozhodnout se, jak pokračovat dál.

V TEPLÁKÁCH UŽ NECHODÍM Za posledních šest měsíců tedy neprodělal razantní změnu jen Karolínin životní rytmus, ale i šatník. Džíny, tepláky a trička nahradily šaty, podpatky a kabelky. Naštěstí i v tom dokázala uplatnit kus zděděné kreativity. Jedna babička byla dámská krejčová, druhá odjakživa všechno šila sama doma. Je si vědoma, že spoluutváří obraz nejmladší generace českých manažerů? „Nejsem. Asi proto, že se tak soustředím na značku, že zapomínám na se-

be. Možná to ale tak je,“ dodává a je vidět, že jí ta myšlenka není nepříjemná. Přestože tvrdí, že sama sebe by nikdy takhle nemedializovala: „Mám ráda svůj klid a své soukromí. A obojího mám čím dál tím méně.“ Ale v hlavě má pořád ideály, že to všechno dělá pro dědu a jeho Krtečka. „Děda se obchodních věcí vždycky bál a asi by kvůli tomu měl strach i o mě,“ usměje se trochu smutně. „Taky by ale ze mě měl určitě radost, že za jeho prací nevidím jen peníze. Že na první místo stavím jeho práci pro děti. A to je přesně ten důvod, proč se každý den na práci těším. Protože jsem vlastně pořád s dědou. Pokračuji v něčem, co začal.“ Chvíli přemýšlí a pak dodá: „Myslím si, že by mi řekl, ať to nepřeháním a jdu se radši projít do lesa. Což vlastně není vůbec špatná rada.“

Krtek je jako prsten z Pána prstenů. Pověsíte si ho na krk, a všechno se změní.

PN001147

INZERCE

46-53 krteckova.indd 53

16.8.2012 20:26:34

STRANA 46

storyboard

proč ne?! – SRPEN 2012

SLEČNA KRTEK Před dvěma měsíci stála po boku Livie Klausové a místopředsedkyně čínského parlamentu.

A za pár týdnů se chystá do Hollywoodu.

Karolína Milerová (23) se rozhodla, že Krtek zamíří do světa.

TEXT: Jiří HOLUBEC, Jan BABKA – FOTO: Alexander Dobrovodský

46-53 krteckova.indd 46

16.8.2012 20:25:47

STRANA 47

46-53 krteckova.indd 47

16.8.2012 20:25:57

S

tůl má plný šanonů, přes opěradlo zavěšenou kabelku od Chanelu a Staroměstský orloj za zády. Třiadvacetiletá Karolína Milerová právě přišla do práce. Na papíry si tiskne pečlivě připravené body na poradu a dopředu nás upozorňuje, že tohle je první setkání s celým týmem od jejího návratu z Číny. Snad abychom předem nesoudili, jak se mladá slečna dokáže či nedokáže vypořádat s agendou kolem postavičky Krtka, kterou si vzala za svou po smrti svého dědy. ČÍNSKÁ ATRAKCE Rozesmáté tvářičky čínských dětí, Livia Klausová představující Krtka jako symbol inspirující k dialogu. Projev místopředsedy Čínské diplomatické asociace, vystoupení tanečníků v blýskavých overalech a mezi nimi natřásající se Krtek v nadživotní velikosti. Stůl obsypaný první ligou českých byznysmenů v čele s Jiřím Šmejcem (v té době z PPF, nyní z Home Creditu), zástupci Škoda Auto, generálním ředitelem České televize a samozřejmě i zástupci lobbistické Česko-čínské komory. Tak byl Krtečkův návrat na čínské televizní obrazovky vidět v reportáži ČT. V Pekingu to byla veliká sláva, Karolína Milerová z ní ale dnes nadšená není. „Do Číny jsem jela řešit byznys.

Nakonec tam ze mě dělali maskota. Atrakci,“ krčí rameny a nesnaží se skrývat rozmrzelost. „O Krtkovi se mluvilo jako o velvyslanci přátelství mezi Českem a Čínou. Byla z něj politická postava. Já si ale myslím, že by Krtek neměl být spojovaný s takovýmto velkým byznysem. To mi k němu nesedí.“ Říká to s autoritou, kterou by jí člověk na první pohled nepřisuzoval.

Vnučka malíře Zdeňka Milera vlastní licenční práva na nakládání se světově známou postavičkou. Jakkoliv dědické řízení stále ještě není vyřešené a ona sama mluví o několika závětích, jejichž platnost je třeba ověřit, mladá žena na nic nečeká. Již za dědova života dostala svolení, že bude pokračovat v aktivitách s Krtkem, a to jak pod hlavičkou Nadace Zdeňka Milera, tak pod hlavičkou firmy, kterou v obchodním rejstříku najdete pod názvem Little Mole s.r.o. Svět velkého byznysu s dětskými

46-53 krteckova.indd 48

storyboard emocemi, ve kterém se ocitla, vnímá velmi realisticky: „Když Krtka do světa nedostanu já, neudělá to nikdo.“ JEDINÁ VNUČKA Krtkův pohádkový život běžel do loňského prosince, kdy jeho autor zemřel, víceméně samospádem. Zatímco o všechny právní a distributorské záležitosti se starala Milerova právnička, on sám seděl od sedmi od rána do deseti do večera za pracovním stolem.

Přes šedesát kreslených epizod, knihy, ilustrace, hračky, skládačky a nesčetně dalších produktů je dnes známo ve více než osmdesáti zemích světa.

Jen knih se prodalo přes pět milionů a byly přeloženy do dvaceti jazyků. Život mu vlastně vyplňovala práce. A jediná vnučka. „Moji rodiče spolu byli asi do mého jednoho roku, pak jsem vyrůstala jen s mámou. Měla to těžké, protože se mnou jako s miminem zůstala sama, a to pro ženu není nikdy jednoduché zvládnout. Jak jsem vyrůstala, vycházely jsme spolu bohužel čím dál hůř. Od svých čtrnácti let jsem proto žila s dědou a babičkou,“ líčí svoje dětství Karolína, která tak vyrůstala v „pohádkovém“ domě svých prarodičů. „Vlastně ani nemůžu říct, jaké to bylo, vyrůstat s Krtkem, protože pro mě byli děda a Krtek jedna a tatáž osoba,“ usmívá se. „Děda mi pořád připravoval program a dokázal ho naplnit příběhy. Nevyprávěl mi je, nekreslil. My jsme je spolu prožívali. Byl hrozně pozorný, vlídný...,“ vzpomíná. „Řekla bych, že celou naši rodinu dost rozmazloval, přestože sám žil velmi skromně.“ Když Zdeněk Miler po kousnutí klíštětem těžce onemocněl a následně vloni v prosinci v 90 letech zemřel na následky boreliózy, třiadvacetileté studentce tím skončilo dětství.

Zdeněk Miler poskytl veškerá práva spojená s postavou Krtka Karolíně. Ta ale vysvětluje, že právní řešení pozůstalosti je samozřejmě daleko složitější a může zasáhnout i do jejích plánů. „Já chci dát všem – jak obchodním partnerům, tak i všem lidem, kteří mají Krtka rádi –, jistotu, že se teď o něj někdo stará.“ Řešit obchodní vztahy v osmdesáti zemích světa není určitě jednoduchý úkol pro slečnu, která ještě před

proč ne?! – SRPEN 2012

Dědův velký sen byl uspět s Krtkem v Americe.

Obchodních věcí se vždycky bál a asi by teď měl strach i o mě.

ů

STRANA 48

16.8.2012 20:26:07

Děkujeme společnosti Barrandov Studios za umožnění fotografování a firmě Sparkys za zapůjčení obřího Krtka

STRANA 49

46-53 krteckova.indd 49

16.8.2012 20:26:07

PN001156

STRANA 50

Má se Krtek vypravit do světa 3D? Zůstat nevinným miminkem, nebo začít mluvit a potkat slečnu Krtkovou?

storyboard rokem seděla v lavici soukromé Angloamerické univerzity. Karolína si ovšem stojí za tím, že je jediný člověk, který může zabránit tomu, aby se dědečkův svět časem zhroutil: „U nás v rodině jsou jednak všichni umělci a za druhé je všem už kolem padesáti let. Dědově právničce paní Fischerové je pětašedesát. Nikomu se nebude chtít pouštět se do nekonečné práce, která se kolem Krtka točí,“ vykládá. Ať už dopadne jednání o pozůstalosti jakkoliv, nechce, aby na ni příbuzní zanevřeli a říkali si, že jako dvacetiletá ze sebe dělá velkou byznyswoman. „Budu fér a budu jim odvádět peníze. Je to moje rodina a samozřejmě chci, aby se měli dobře.“ Na to, čím teď denně prochází, ji škola prý úplně nepřipravila. „Můžete studovat statistiku, ekonomii, marketing. Pak do toho vpadnete jako já a zjistíte, že praxe je teorii hodně vzdálená. Nezbývá vám, než si párkrát nabít. Obklopit se schopnými lidmi a doufat, že těch chyb bude co nejméně. Krtek je totiž značka. A hodnota značky se odvíjí od toho, jak se o ni staráte,“ říká jednu z pouček, kterou ji škola naučila. Je Krtek značka světová? Česká? Evropská? „Teď má velkou hodnotu. Do budoucna si dokážu představit, že bude ještě vyšší. Kolik řádově?

Když se nebudeme bavit o procentech z prodeje, ale o jednorázových licencích, tak u malých firem se to pohybuje v milionech korun, u větších v desítkách milionů a u nadnárodních obchodů jde o ještě vyšší částky.“ KRTEK S. R. O. Budovat sice zavedenou, ale stagnující značku je podle mladé ředitelky firmy Little Mole s. r. o. běh na dlouhou trať. Krtek prý v současnosti vlastně jen přežívá. Kde a jak by mohl růst, je prozatím ve hvězdách. „Jsem realistka,“ říká. „Za pět let bych chtěla mít jednotné a stabilizované smlouvy ve všech zemích, kde Krtek je. A mít kolem něj shromážděný tým lidí, kteří budou dbát na to, jak je postava Krtka prezentována. Za deset let už to bude zajímavější. Tam už vidím aktivity, které mu přinesou přidanou hodnotu.

Chceme od příštího roku budovat restaurace pro děti. Kamenné obchody.

Natáčet nové díly seriálu a na ně na-

46-53 krteckova.indd 50

proč ne?! – SRPEN 2012

vázat merchandising. Celkově rozvíjet a budovat značku Krtka, dělat kvalitní věci. Všechny naše aktivity by ve finále měly především podporovat Nadaci Zdeňka Milera, která pomáhá handicapovaným dětem. A také splnit dědův velký sen a dostat Krtka do Ameriky,“ dodává.

Krtkova cesta do USA je jedním z hlavních bodů Milerové strategického plánu, který probírá se svými kolegy. Ozývají se výrazy jako „přidaná hodnota“ a „jedinečný produkt“. Zaznívají otázky, zda se má Krtek vypravit do světa 3D. Jestli má zůstat nevinným pískajícím miminkem, nebo má dospět, začít mluvit a dostat k sobě slečnu Krtkovou. Řeší se tvorba Krtkova závazného grafického manuálu, internetové stránky Krtek.com anebo nové logo od Aleše Najbrta. Skloňují se jména jako Disney nebo Spielberg. Plány tu padají velké, doslova světové.

Ve třiadvaceti letech, s vizáží jako vystřiženou ze světa pohádek, je těžké si Karolínu zařadit jako ředitelku firmy operující se značkou v hodnotě stamilionů. Ani na jednání svého týmu, kde jsou všichni starší než ona, se nijak ředitelsky neprojevuje. Poslouchá, dělá si poznámky, ale většinu mluvení nechává na ostatních. Nepůsobí ale ani nijak zakřiknutě.

Když všichni odejdou, rozpovídá se otevřeně o tom, jak pro ni posledních šest měsíců představovalo nejtěžší čas jejího života. Musela se vyrovnat se smrtí dědečka, s problémy v rodině, s rozchodem a se spoustou práce. „Je to těžké,“ říká v jednu chvíli. „Být ženská. Blonďatá, třiadvacetiletá ženská a řídit takovouhle firmu. Lidi ve mně vidí mladou holku a hledají, jak to využít. Já jsem zase taková, že když se naštvu, tak říkám lidem věci do očí a je mi jedno, kdo přede mnou stojí, jestli je to akcionář PPF, nebo můj spolužák.

A to málokdo unese. Několik takových konfliktů už jsem absolvovala. Já to ale nemůžu dělat jinak. Reprezentuji značku. Jsem šéfová. Nemůžu dovolit, aby na mě někdo zkoušel nějaké triky.“ Sama o sobě říká, že dokáže být vznětlivá „drama queen“, a dokládá to příběhem právě z Číny. „Moc mě tam naštvalo, že mě na recepci u příležitosti uvedení Krtka český velvyslanec ani

16.8.2012 20:26:19

PN001156

46-53 krteckova.indd 51

16.8.2012 20:26:22

STRANA 52

storyboard

proč ne?! – SRPEN 2012

oficiálně neuvedl ve společnosti. Říkala jsem si, že když už tam jedu téměř propagovat mezinárodní mír, měli by mě alespoň představit. Jinak bych se na to mohla koukat v televizi.“ Dokáže se ozvat a nelituje toho. Dává si prý veliký pozor, protože slibů a nabídek slýchává za poslední měsíce hodně. Třeba tu od Jiřího Šmejce. „Měl zájem koupit majoritu v našem byznyse, ale odmítla jsem to. Prodávat teď majoritu v rodinné firmě, to přece nejde.“ Na druhou stranu dobře ví, že cizí lidé z ní mohou cítit peníze. Nakonec bydlí v malém bytě v Pařížské, řídí bílé Bentley a obléká se do značkové módy. „Samozřejmě i já se chci mít dobře a užít si peníze, ale dokážu je vydělat.“

KAROLÍNA MILEROVÁ (23) Jediná vnučka autora postavičky Krtka studovala Anglo-Americkou univerzitu v Praze. Ještě] D å LYRW D Zdeňka Milera vytvořila digitální aplikaci Krtkovo pexeso a plánovala vést Nadaci ZdeňND 0 LOHU D - H OLNRå GL VSRQXM H D XW RU VNêP LSU i Y\QD SRXå LWtVY ětoznámé postavičky, XMD ODVH SRV P U W LVYp KRG ědy v prosinci 2011 i komerčQt F K D NW LYL W D W RSRGKO D YL čkou své firmy Little Mole.

46-53 krteckova.indd 52

POHÁDKOVÉ PROKLETÍ Než se pustila do starostí o Krtka, investovala Karolína Milerová do realit. „Kdybych dělala něco jiného, tak si vydělám víc za kratší dobu. A určitě bych to tolik neprožívala. Ale já chci. A zároveň vím, že není jiná možnost, že to dědovi dlužím.“ Bez váhání přiznává, že někdy se jí z toho kolotoče chce zmizet. „Krtek je jako prsten z Pána prstenů. Pověsíte si ho na krk, a všechno se změní. Pohltí vás úplně jiný svět. Spousta lidí mi třeba říká, že budu mít těžké najít si chlapa. Můj bývalý přítel byl úplně obyčejný kluk. Byla jsem si jistá, že má rád mě. Ukázalo se, že ho to všechno, co se kolem mě točí, semlelo. Málokdo se dokáže porovnat s úkoly a problémy, které musím řešit. O lidech v mém věku nemluvě. Musela jsem hodně rychle dospět a s mými vrstevníky si vlastně nemám moc co říct... Potkat někoho v mém věku a moct s ním sdílet moje starosti je nemožné.“ Když se ptám, co je na vedení firmy nejtěžší, zmiňuje mladá šéfová nedostatek lidí, za kterými může jít s problémy. Zaměstnancům se svěřit nemůže, před kamarády se bojí mluvit, aby se někde neprořekli. Rodinu nechce obchodem zatěžovat. „Táta se do Krtka nechce plést. Ne proto, že by mi nechtěl nebo neuměl poradit. Spíš proto, že mě má rád a chce, abych si vším prošla sama na vlastní kůži.“ Jediný, s kým Karolína problémy probírá, je

16.8.2012 20:26:23

STRANA 53

její byznys kouč. Prý je to někdo, kdo dokáže říct: Babráš se ve zbytečnostech a jinde ti uniká něco důležitého.

Díky těmto pravidelným konzultacím s člověkem mimo Krtkův vesmír si dokáže Karolína utřídit myšlenky a rozhodnout se, jak pokračovat dál.

V TEPLÁKÁCH UŽ NECHODÍM Za posledních šest měsíců tedy neprodělal razantní změnu jen Karolínin životní rytmus, ale i šatník. Džíny, tepláky a trička nahradily šaty, podpatky a kabelky. Naštěstí i v tom dokázala uplatnit kus zděděné kreativity. Jedna babička byla dámská krejčová, druhá odjakživa všechno šila sama doma. Je si vědoma, že spoluutváří obraz nejmladší generace českých manažerů? „Nejsem. Asi proto, že se tak soustředím na značku, že zapomínám na se-

be. Možná to ale tak je,“ dodává a je vidět, že jí ta myšlenka není nepříjemná. Přestože tvrdí, že sama sebe by nikdy takhle nemedializovala: „Mám ráda svůj klid a své soukromí. A obojího mám čím dál tím méně.“ Ale v hlavě má pořád ideály, že to všechno dělá pro dědu a jeho Krtečka. „Děda se obchodních věcí vždycky bál a asi by kvůli tomu měl strach i o mě,“ usměje se trochu smutně. „Taky by ale ze mě měl určitě radost, že za jeho prací nevidím jen peníze. Že na první místo stavím jeho práci pro děti. A to je přesně ten důvod, proč se každý den na práci těším. Protože jsem vlastně pořád s dědou. Pokračuji v něčem, co začal.“ Chvíli přemýšlí a pak dodá: „Myslím si, že by mi řekl, ať to nepřeháním a jdu se radši projít do lesa. Což vlastně není vůbec špatná rada.“

Krtek je jako prsten z Pána prstenů. Pověsíte si ho na krk, a všechno se změní.

PN001147

INZERCE

46-53 krteckova.indd 53

16.8.2012 20:26:34

PN001148-1

& $" % !$ & ! %

! !$

''' ! ' )

& $

!$( $

& $

) "$ $ %

% $

54-63 deti01.indd 54

16.8.2012 22:19:32

úhel pohledu

STRANA 55

KDE SPÍ DĚTI

Jako byste hráli pexeso. James Mollison dal k sobě děti z celého světa a jejich pokoje – místa snů, pohádek a her.

FOTO: James MOLLISON

54-63 deti01.indd 55

16.8.2012 22:19:33

STRANA 56

úhel pohledu

proč ne?! – SRPEN 2012

Tzvika, 9 let, Beitar Illit, Západní břeh Tzvika žije v izraelské osadě na západním břehu Jordánu, kde žije přes třicet tisíc ortodoxních Židů. Televizi ani noviny byste v osadě nanašli.

Průměrná rodina má devět dětí, ale Tzvika má jen jednu sestru a dva bratry, s nimiž sdílí pokoj.

Až bude starší, chce se stát rabínem. Nyní ale ještě chodí do školy, kde jsou hlavními předměty náboženství, hebrejština a matematika. Sport je ve škole zakázaný. Tzvika chodí každý den do knihovny, kde studuje náboženské spisy. Také si rád zahraje náboženské hry na svém počítači.

Jeho oblíbeným jídlem je řízek s hranolkami.

54-63 deti01.indd 56

16.8.2012 22:23:14

STRANA 57

54-63 deti01.indd 57

16.8.2012 22:23:51

STRANA 58

úhel pohledu

proč ne?! – SRPEN 2012

Kaya, 4 roky, Tokio, Japonsko Kayina ložnice v malém tokijském bytě je snem každé malé holčičky: od podlahy až ke stropu je plná oblečení, panenek a dalších hraček.

Všechny šaty šije Kaye její maminka – obvykle zvládne vyrobit troje do měsíce. Do školy ale malá Japonka nosí uniformu. Jejími oblíbenými jídly jsou maso, brambory, jahody a broskve.

Jednou by se chtěla stát ilustrátorkou, fascinuje ji totiž svět japonských kreseb zvaný anime.

54-63 deti01.indd 58

16.8.2012 22:24:17

STRANA 59

54-63 deti01.indd 59

16.8.2012 22:24:39

STRANA 60

úhel pohledu

proč ne?! – SRPEN 2012

Joey, 11 let, Kentucky, USA Joey chodí se svým tatínkem pravidelně na lov.

Vlastní dvě brokovnice a samostříl. Svoje první zvíře (jelena) zastřelil, když mu bylo sedm let.

Příští sezonu by chtěl lovit víc samostřílem, protože palné zbraně už ho nebaví. Miluje život v divočině a doufá, že bude lovcem nadosmrti.

Doma vždy sní maso zvířete, které buď on, nebo tatínek zastřelil. Joey si myslí, že zvířata by se neměla zabíjet jen pro zábavu. Když není na lovu, chodí do školy a baví ho i sledování televize a hraní s ještěrkou Lily.

54-63 deti01.indd 60

16.8.2012 22:25:05

STRANA 61

54-63 deti01.indd 61

16.8.2012 22:25:31

STRANA 62

úhel pohledu

proč ne?! – SRPEN 2012

Ahkohxet, 8 let, Amazonie, Brazílie Dívka Ahkohxet je jedním z devanácti set příslušníků kmene Kraho, který žije v deltě Amazonky. Lidé z kmene Kraho věří, že Slunce a Měsíc jsou stvořiteli vesmíru. Starší učí Ahkohxet ohleduplnému zacházení s přírodou a svým okolím. Amazonka jim poskytuje vodu jak k pití, tak na mytí. Členové kmene si polovinu potravin obstarají sklizní nebo lovem, druhou polovinu nakoupí za peníze, které dostanou od filmových štábů a fotografů, kteří navštíví jejich vesnici. Amazonský kmen vlastní také jedno auto.

54-63 deti01.indd 62

16.8.2012 22:25:50

STRANA 63

54-63 deti01.indd 63

16.8.2012 22:26:19

STRANA 56

autoview

proč ne?! – SRPEN 2012

Mohlo by to být kombi... Hatchback... Nebo snad něco jiného?

Citroe¨n láká na svou luxusní řadu DS výstředním designem a nově i hybridním pohonem.

TEXT: Jan MARKOVIČ – FOTO: Alexander Dobrovodský

64-65 auto.indd 56

16.8.2012 20:11:52

Děkujeme Botanické zahradě Praha za umožnění fotografování v jejích prostorách.

V kosmickém kokpitu

STRANA 57

Děkujeme Botanické zahradě Praha za umožnění fotografování v jejích prostorách.

U

nejnovějšího modelu Citroe¨nu DS5 těžko určíte, o jaký druh automobilu se jedná.

Luxusní série Citroe¨nu má stylově navazovat na dávné a velmi známé modely řady DS. Francouzská automobilka přes ni chce nabídnout víc, než najdete u jejích základních modelů.

Předně se soustředí na design, který na první pohled zaujme svými futuristickými liniemi. „Auto mě každopádně zaujalo.

Hlavně tím, že vypadá tak kosmicky. A je fakt, že oproti předchozím modelům Citroe¨nu působí výstředně,“ hodnotí vzhled auta Lukáš Horčička, kterého jsme jako testujícího jezdce do našeho speciálu o dětech vybrali záměrně – je totiž profesí gynekolog. S nejnovějším Citroe¨nem si užíval i pozornosti okolí, protože auto se právě objevuje na billboardech. „Vždycky, když jsem někde zastavil, našel se nějaký zvědavec a přišel se kouknout,“ směje se spolumajitel pražského gynekologického centra.

Designové orgie, které si hrají s tvary exteriéru, se v případě modelu DS5 posunuly i dovnitř. Jen málokterý vůz se může pochlubit tak odvážným tvarováním palubní desky. Budíky připomínající spíše přístroje vyňaté z kosmické lodi doplňuje série tlačítek nejrůznějších tvarů na středu palubní desky. Lukáši Horčičkovi vadil široký středový tunel, na kterém je další řada nejrůznějších ovládacích prvků včetně páky automatické převodovky. „Překvapením byl velký volant s plochou spodní částí. Dá se na něj zvyknout a usnadňuje i nastupování do auta. Při přehmatávání je ale spodek volantu zvláštní,“ popisuje muž, který v testovaném autě svezl i několik svých přátel. Všichni se nakonec shodli na jednom: Auto působí zvenčí jako velké, interiér ale není tak prostorný.

Reputaci designového výstřelku ovšem zachraňují luxusní kožené sedačky, ve kterých se podle Horčičky skvěle sedí.

A také výbava. V autě nechybí snad nic! „Ta plná výbava mě překvapila. Ani jsem během testování nestačil využít všechny funkce a chvilkami jsem i ztrácel přehled. Kdybych si tohle auto pořídil, určitě bych pečlivě pročetl manuál,“ říká lékař s trochou nadsázky. Atmosféru kokpitu ve voze vytváří head-up displej – malá skleněná plocha, která se po nastartování vozu automaticky vysune před řidiče a začne mu ukazovat rychlost. Ovládá se

64-65 auto.indd 57

na stropním panelu, což ještě přidá na atmosféře ne nepodobné kokpitu kosmické lodi.

Citroe¨n DS5 používá jako správné futuristické auto hybridní pohon. Jde ale o zvláštní kombinaci naftového a elektrického motoru, většinou se totiž používá benzin. Zvláštní je i rozložení pohonu – zatímco nafta posílá sílu na přední kola, elektromotor roztáčí zadní. Z DS5 je tak najednou ještě čtyřkolka. Jak se s ní jezdí? „Hybridní varianta je o něco těžší, takže jsem měl s prudkou akcelerací trochu potíže. Pokud chce člověk opravdu svižně vystartovat, je potřeba volit režim sport u automatické převodovky. Tím ale samozřejmě ztrácíme výhodu hybridního pohonu a jeho úsporu,“ vysvětluje Horčička chování vozu. Nejdůležitější otázkou u ekologického pohonu je ovšem výsledná spotřeba. „Střídal jsem režimy jízdy, abych si auto co nejvíce vyzkoušel.“ Při sportovním režimu mělo auto samozřejmě vyšší spotřebu paliva než je tabulková hodnota – ta hybridu určuje kombinovanou spotřebu 3,8 litru na 100 kilometrů.

Francouzská novinka je tedy designově velmi výstřední, k tomu je navíc ekologická. Zůstává otázka, pro koho je vlastně určená, kdo bude ochoten zaplatit za toto auto milion korun? „Myslím si, že svůj okruh zájemců určitě najde zejména mezi designem nadšenými lidmi. A hybridní pohon navíc přitahuje i další okruh zájemců,“ uzavírá své hodnocení lékař Lukáš Horčička.

auto: Auto: Citroe¨n DS5 Hybrid4 Airdream Motor: vznětový čtyřválec + elektromotor Výkon: 163 + 37 koní Maximální rychlost: 211 km/h Zrychlení 0-100 km/h: 8,6 sekundy Kombinovaná spotřeba: 3,8 l/100 km Cena: 1 064 900 Kč včetně DPH

řidič: Jméno: Lukáš Horčička Funkce: jednatel společnosti, lékař Věk: 49 Koníčky: sport První auto: Škoda Fabia Současné auto: BMW X5 Auto snů: BMW 6 cabrio Řídím od: 18 Jaký jsem řidič: normální

16.8.2012 20:12:06

STRANA 66

mimochodem

proč ne?! – SRPEN 2012

FOTO: The Museum of Modern Art, New York

Mentální vitamín pro děti – tím měly být hračky podle česko-amerického umělce Ladislava Sutnara. Sám se jejich tvorbě věnoval už od studií na Vysoké škole umělecko-průmyslové.

Ve 20. letech pro Artěl vytvořil návrhy Skládacího a Továrního města, které měly úspěch i ve světě. A mezi to nejlepší v designu pro děti patří i po letech. Dřevěná, ručně malovaná skládačka Build The Town je aktuálně mezi nejvíc obdivovanými exponáty na výstavě Century of the Child – retrospektivě těch nejlepších hraček z celého světa, která probíhá až do začátku listopadu v Muzeu moderního umění v New Yorku.

66 mimochodem.indd 66

16.8.2012 19:32:38

PN001148-2

=&-+&9>7/ 9'80>@6, =&3& $ ) ) (D ) ) % )

) $ ) ) ) (D )

) )

) " ) ) ) $ $ ) ) " ) )

$ ) ) ) ) < ) ) ) ) ) ) $ $ ) "

4 ) % #

! )

) ! " ) $

CCC<1&>35:9C..7.9-<*E

PN tit srpen 2012a.indd Odd2:7

$809& ;=:2=&8A BD3=&E.9&<

17:34:27

13.8.2012

PN001155

PN tit srpen 2012a.indd Odd2:8

13.8.2012 17:34:27