KULTURA
CÍRKEV JE SVATÁ, ALE LIDÉ JSOU HŘÍŠNÍ text ANNA DUCHKOVÁ foto ČSFD
Klér Filmové drama, Polsko 2018, 132 min
K
ontroverzní, buřičský, oceňovaný kritiky a vyzdvihovaný diváky. Držitel ceny diváků na Festivalu polského filmu v Gdyni a čtyř polských filmových Orlů. Údajně třetí nejnavštěvovanější polský film od roku 1989. Na serveru ČSFD mu čeští diváci udělují hodnocení 82 %. Snímek Klér polského režiséra Wojciecha Smarzowského vyvolává mnohá očekávání, a to ani nemusíte předem číst recenze. Stejně jako jsem je před zhlédnutím víc než dvouhodinového filmu nečetla já. A naložila jsem si pořádně. Děj začíná pitkou tří přátel v kněžském rouchu, tří mužů s pomyslnou duchovní svatozáří, kterou ovšem režisér hned prvními záběry nekompromisně strhne na zem, aby ji během následujících dvou hodin s každou další scénou ještě víc zadupal do prachu. Nezbude z ní vlastně nic. Smarzowski divákovi postupně v nekompromisním kolotoči naservíruje snad všechny představitelné církevní zlořády, které si jen jde představit – zbabělostí, lží, pokrytectvím a hamižností počínaje a touhou po moci, smilstvem a pedofilií konče. Předkládá příběh, který je vyčerpávajícím výčtem toho, čím vším by církev být neměla.
30
říjen 2021
Tři „hrdinové“ filmu jsou zároveň vykonavateli i oběťmi všech nepravostí. První z nich, vesnický farář, je notorický alkoholik, který své kněžství bere především jako užitečný zdroj peněz od farníků. Spí se svou hospodyní a přivede ji až na potratovou kliniku. Druhý kněz usiluje o kariéru ve Vatikánu a je ochoten jít kvůli tomu přes mrtvoly. Špicluje, korumpuje, donáší a vydírá. Třetí je z hlediska zjevného hříchu v největším společenském podezření. Je obviněn ze zneužití ministranta a vyobcován z farnosti. Církevní vrchnost chce ovšem jeho obvinění především zamést pod koberec, ne skutečně zjistit, kdo se na chlapci dopustil násilí. Nic lidského jim není cizí, tvrdí podtitul filmu o svých anti-hrdinech a odvolává se i na časté klišé, kterým bývají provinění duchovních zlehčována: Církev je svatá, lidé jsou hříšní. Český divák bez větší obeznámenosti s polským státem podporovaným klerikalismem může těžko odkrýt, jak přínosné je podobné karikující demaskování „svaté církve“ pro věřící, ale i nevěřící Poláky. Režisér ukazuje prstem na církev jako na prohnilou instituci, která Boha k ničemu nepotřebuje. Bůh v ní nebydlí. Stala se kulisou, užitečným maňáskem, vodítkem pro jedny a bičem na druhé. Bylo by ale neužitečné využít Smarzowského film jen jako střelivo proti církevnímu pokrytectví. Kde tedy bydlí Bůh – ten polský, katolický i ten protestantský? Ten můj? A k čemu církev, je-li tvořená hřešícími lidmi? A taková přeci skutečně je – nejen v Polsku, nejen u katolíků. Církev, kterou Klér ostřeluje svojí vyhrocenou kritikou, definují
→
