SLOVO
Jan 5,39–42
NEJVĚTŠÍ JE LÁSKA text PAVEL ČERNÝ ilustrace BRÁNA
P
án Ježíš promluvil k Židům v Jeruzalémě závažným způsobem. Jeho výtka na první pohled zarazí. „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.“ Zní to, jako kdyby jim Ježíš vytýkal, že studují Písmo. Starověké židovství bylo známé svým zaměřením na studium svatých textů. Židovští zákoníci biblické texty pečlivě opisovali. Díky tomu se nám i starozákonní texty dochovaly ve velmi přesném znění. Známý Rabi Šamaj vybízel ostatní, aby studium Písma učinili svým každodenním zvykem. To je důraz, který je blízký i křesťanům. Také my se povzbuzujeme ke čtení a zkoumání Písma, protože i v tom následujeme svého Mistra a prvotní církev. Ježíš považoval Písmo za slova od nebeského Otce, která nebudou zrušena. Pán Bůh to tak ustanovil, že své poselství oblékl do lidských slov a zpřístupnil nám ho skrze texty inspirované Duchem svatým. Židovství a křesťanství jsou označována jako náboženství knihy – Bible. Svatá Písma jsou zdůrazňována, protože nás autentickým a pravdivým způsobem vedou ke spáse a věčnému životu. Proč tedy Pán Ježíš najednou vytýká Židům, že zkoumají Písma? Jejich problém nebyl v zabývání se Písmem, ale ve výkladu Písma. Svou Bibli tenkrát nečetli správným způsobem. Mysleli si, že v Písmu najdou odpovědi na své otázky po věčném životě, ale úplně pominuli toho, kdo je středem Písma. Opisovali biblické texty, studovali Písmo, ale přehlíželi interpretační klíč
4
říjen 2021
„Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Nečekám slávu od lidí. Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.“
k němu. Co je platné mít trezor se vzácným obsahem, když k němu nemáme správný klíč? Nehledali v Písmu Mesiáše – řecky Krista. Četli Písmo špatně. Ježíš jim vytýká, že sami chtěli dosáhnout věčného života. Sami si vytvářeli náboženský systém, který by jim nahradil Mesiáše. Z jiných zmínek v Písmu víme, že na základě tohoto bizarního systému chtěli dosáhnout spásy. Vytvořili si pevná pravidla a mysleli si, že stačí, pokud jsou dodržována. A dokonce na to byli pyšní. Proto Ježíš vypráví o farizeovi v chrámu, který ve své velkohubé modlitbě vypočítává své skutky, zatímco celník se bije do prsou, ani není schopen pozvednout zrak a šeptá své „Kyrie eleison“.
Stávalo se, že plnění množství nejrůznějších pravidel bylo farizeům důvodem k povyšování se nad druhé. Tuto tendenci vidíme také v příběhu o Ježíšových učednících, kteří podle názoru špatných vykladačů Písma znesvětili den odpočinutí tím, že zaháněli hlad zrníčky obilných klasů, které si utrhli na cestě. Těmto „písmákům“ dokonce vadilo, když Ježíš někoho v den odpočinutí uzdravil. Jindy je zarazilo, když nadřadil lásku a dal novou šanci ženě, kterou chtěli kamenovat za cizoložství. Z našeho textu vyplývá, že se i lidé, kteří pilně studují Písmo a snaží se ho striktně zachovávat a dotahovat do praxe života, mohou vydat pomýlenou cestou. Mohu Písmo zkreslit, zdeformovat, a tak se minout cíle. Když chybí výkladový klíč, je možné sklouznout na scestí. Krásně to vyjádřil Martin Luther, když napsal: „Bible je kolébkou, do které je položen Kristus.“ Proto si přál, aby v každém domově byla tato kolébka Krista dostupná v místním jazyce. Překládal usilovně Bibli do němčiny, aby co nejvíce lidí mohlo mít doma tuto kolébku Krista. K čemu je ale Písmo, když kolébkou Krista není? V našem textu Pán Ježíš pokračuje výtkou: „Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“ Vy si to chcete zařídit sami, beze mě. Chcete dosáhnout věčného života svým náboženským systémem a dodržováním řady různých pravidel. Ježíš jistě nekritizuje dodržování biblické etiky. U něj je evangelium pevně spojeno se změnou života. Zjevně ale kritizuje, když dodržováním etických
