SLOVO
Marek 16,1–8
POZVÁNÍ K NOVÉMU ZAČÁTKU text ROBERT HART
ilustrace BRÁNA
A
si byste nikdy nevěřili, jak úžasné poselství v sobě může skrývat jedno jediné maličké slovo. Nemám ovšem na mysli nějaká abstraktní slova (láska, radost), ale jen obyčejnou malou spojku. V oddíle z Markova evangelia je dokonce několikrát, v celém Novém zákoně zaznamenáváme 8 947 výskytů, ale v jednom má neuvěřitelnou sílu. Je to v tom výroku anděla u prázdného hrobu, vlastně úkolu, který dává ženám, jež ke hrobu přišly. 7. verš. Zvláště Petrovi, překládá ČEP, řečtina tam má ale ještě obyčejnější spojku a/i. I Petrovi to řekněte. Proč je tu Petr zmíněn zvlášť? Respektive, proč je tu vůbec jmenován, když učedníci Ježíše jsou v NZ vlastně vždycky Petr a spol.? Abychom to zjistili a abychom odhalili i poselství té malé spojky, musíme si aspoň stručně připomenout, co se stalo pár dnů předtím.
Příběh jednoho zapření Tehdy po poslední večeři, kdy spolu s učedníky Ježíš jedl velikonočního beránka, vyšli ven na Olivovou horu. A Ježíš znovu mluví o tom, co přijde: Už záhy se naplní proroctví proroka Zachariáše, staré víc jak pět století: Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou. Všichni učedníci od Ježíše odpadnou – zkrátka proto, že jeho smrt pro ně bude znamenat konec nadějí. Pán tam sice mluví i o svém 4
duben 2022
Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.“
vzkříšení a o tom, že se s nimi opět setká v Galileji – ale tohle povzbudivé ujištění jako by nikdo neslyšel. Odpadnout od Ježíše? Hloupost, nesmysl, nemyslitelné. Petr je v tom, jako obvykle, nejvýraznější: I kdyby všichni odpadli, já ne. Ten, který zná lidská srdce, říká, všichni odpadnete, ale Petr má jasno: já ne. Všichni ostatní
možná ano, ale já obstojím. I kdybych měl umřít, nezapřu tě. Vůbec Ježíše neposlouchá, vždyť on je ten silný. Byl si jist sám sebou, byl si jist svou silou vzdorovat případnému nepřátelství, byl si jist pevností své oddanosti Ježíši. Spoléhá se na sebe, a to dokonce přesto, že mu Pán říká, že to s ním je a bude jinak: Dřív, než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš. Petrova vlastní jistota je pro něj silnější argument než Ježíšovo všepronikající slovo. O pár hodin později narazila Petrova sebedůvěra na tvrdou realitu. Ten příběh asi známe: trojí konfrontace, trojí obvinění, že jistě taky patří k Ježíšovým přátelům, a trojí zapření. Přesně tak, jak to Pán předpověděl. To, co se ještě před chvílí zdálo být zcela pevné, se najednou rozpadá, tříští na kousky. Odvaha statečného muže, který ještě v okamžiku Ježíšova zatčení chce bojovat mečem, se tam na nádvoří rozplývá tváří v tvář obyčejné služce, která odhalí, že Petr patří k zatčenému. Petr jako by narazil na svoje limity, na strop svých možností. A výsledek je strašný: selhání, zrada přítele, zrada Božího Syna. Zapření. Popření jakéhokoliv vztahu k Ježíši: Neznám toho člověka.
Zrození nového života Zažili jste někdy situaci, kdy jste si byli zcela jistí svým úspěchem, svou věrností, zkrátka tím, že věci proběhnou
