EXTRÉMISTOU SE ČLOVĚK NESTÁVÁ PŘES NOC

Radikalizace je jednou z možných odpovědí člověka na dlouhodobý stav ohrožení, nejistoty, frustrace a hněvu, na ztrátu životního smyslu a osobního významu. Součástí motivace bývá intenzivní potřeba mít věci uzavřené. Jen si vzpomeňte na radost a úlevu, kterou jste pocítili po dokončeném díle. Čím více se člověk cítí ohrožen, znejistěn a pod tlakem, tím narůstá potřeba mít věci jasné a uzavřené. Je vysilující prožívat nejistotu a rozpor, trpělivě čekat, respektovat odlišnost druhého nebo se shodnout na tom, že se neshodneme. Radikalizace je jedním ze způsobů, jak uzavření docílit. Člověk si nepřehlednou situaci ujasní jednoduchou odpovědí a stručným heslem vybuduje nepropustné hranice. Za úlevné uzavření však platí zjednodušením komplexní reality, degradací důstojnosti onálepkovaných lidských bytostí, a nakonec přichází i o schopnost vstupovat do smysluplného kontaktu s druhými a se světem.

Zdravá mysl má povahu dialogu. Podobá se setkání rodiny nebo týmu. Kdykoliv se rozhodujeme, stavíme vedle sebe argumenty pro a proti. Při přemýšlení se díváme na téma z různých stran. Vybavujeme si hlasy druhých lidí, názory rodičů, učitelů a přátel. Mysl zralého člověka si vnitřní dialog připouští, počítá s ním, využívá jeho možností a není jím paralyzovaná. Dovede

text DALIMIL STANĚK

se nakonec rozhodnout, přestože si je vědoma existence alternativních možností. Naslouchá všem hlasům, nechá je zaznít a je s nimi v kontaktu. To neznamená, že všechny musí nakonec poslechnout. Schopnost vedení užitečného vnitřního dialogu se učíme v kontaktu mezilidském. Když spolu mluvíme, sdílíme názory, myšlenky a příběhy, stává se druhý postupně naší součástí. Co se však stane s myslí ovládané strachem, která hledá rychlá uzavření? Proces radikalizace na rovině individuálního myšlení můžeme připodobnit k atrofii vnitřního mnohohlasu. Jako by z oné zdravé pestrosti hlasů povstal jeden, který začne vše tyransky řídit. Dává jednoduché odpovědi. Rozhoduje se bez přemýšlení. Neumožní dialog, nenaslouchá ostatním důrazům a umlčí protihlas. Nastaví filtr vůči okolí a umožní mu přijímat pouze hlasy totožné, ostatní k sobě nepustí. Tato strategie je vhodná ve chvíli, kdy je organismus reálně ohrožen. Ale co když je ohrožení vyvoláno virtuální zprávou na monitoru? Člověk sedí v bezpečí své kanceláře, a přitom je zaplaven strachem. Vnitřně se podřídí krizovému řízení, které však neodpovídá bezprostřednímu okolí. Není překvapivé, že se ve společnosti sociálně izolovaných jedinců denně informovaných o nejrůznějších ohroženích řada lidí radikalizuje.

Rozhovor

Nevím, jestli vlastně stojíme o to, poučit se z historie. Dnešní radikalizaci pozoruju v přehnaném aktivismu. Jeden příklad. Sice sám roky podporuju ochranu životního prostředí a sleduju aktivity spolků na ochranu přírody a klimatu, ale způsob zavádění ekonomických a politických opatření nejenže vnáší chaos, ale je poplatný zájmům těch, kteří na „šetrných“ technologiích chtějí vydělat. Když jsem vedl rozhovory s geology, kteří přes 50 let mapovali přírodní procesy na celé planetě, řada z nich potvrdila, v čem je vidět lidská stopa. Jedním dechem ale dodali, že některé změny klimatu jsou tak nezávislé a rozsáhlé, že s nimi nic nenaděláme. Jenže s těmi fakty je dnes do médií nikdo nevezme. Jsme aktivističtí a nedovedeme připustit, že něco neovliv- níme. A diskutovat o tom neznamená věc nepodporovat a složit ruce v klín! A teď si do podobných vzorců dosaďte další věci, na kterých mi záleží: práva žen, místo homosexuálů v církvi, zdravá strava, ohleduplné zacházení se zvířaty.

Vidíte i v historii samotného křesťanství nějakou formu radikalizace?

Se studenty církevních dějin na ETS jsme právě rozebírali, jak byla ve 4. století propagována askeze. Snaha přiblížit se Kristu a umrtvovat žádostivost. Jenže někteří asketici začali tak bezohledně prosazovat panictví a panenství, že umlčovali své kritiky. Sv. Jeroným, často zobrazovaný jako patron překladatelů, horlil pro myšlenku věčného panenství Marie Bohorodičky, že nesnesl, když mu „kolegové“ Helvidius, Vigilantius a Jovinianus oponovali. Když v Bibli ukázali, že Ježíš měl sourozence. Když hájili manželství. Když varovali před přeceňováním askeze a počítáním vlastních zásluh. Jeroným je ve svých spisech očernil, a tím téměř vymazal z historie. Minimálně je nechal vyloučit ze sboru. Až reformace na ně zase upozornila. Ale jejich díla se už nedochovala. Až půjdu do galerie, před Jeronýmovým obrazem si to připomenu. Ale přece si nebudu chystat polévku, abych poškodil práci kulturní instituce, která o obraz pečuje. ■

Sv Dectv

Extrémistou se člověk nestává přes noc. První stupeň radikalizace se odehrává na rovině emocí a myšlenek. Člověk řeší vnitřní emoční tlak a ve vnějším světě hledá jazyk ideologie, která by přinesla kýženou úlevu. Ten si pak přivlastní výrazná postava v jeho mysli. Na druhém stupni začne své názory sdílet s druhými. Často nejprve v prostředí internetu, které je jakýmsi mezistupněm mezi myšlením a mluvením, protože umožňuje sdílet rychlé teze bez okamžité tělesné zpětné vazby druhých lidí. Později začíná mluvit nahlas. Je už ovšem natolik sebejistý, že ho ani negativní zpětná vazba z okolí nezbrzdí. Pro okolí, které je vnitřně nastaveno jinak, je snášení těchto projevů náročné, protože za obsahem slov cítí nereflektovaný intenzivní hněv. Většina lidí zůstane na rovině myšlenkového a verbálního radikalismu. Teprve na třetím stupni se postoje projeví v různé míře anti-společenského chování, od poškozování majetku až k fyzickým útokům. Tato extrémní forma je závislá na specifických vnějších a skupinových podmínkách.

Zvrátit proces radikalizace je možné. Z diagnostiky obsažené v předchozích odstavcích vyplývají i postupy změny. Pokud je motivací ohrožení, je pro snížení radikalizace nezbytná zkušenost bezpečí. Bojovat proti lidem s radikálními postoji silou bývá kontraproduktivní, protože tlakem jen potvrzujeme ohrožení. Jen v bezpečném prostoru si druhý může dovolit opustit krizový režim. Někdy stačí jen zaměřit pozornost k bezpečí, které je v přítomnosti dostupné. V nově vzniklém prostoru může dojít k setkání a rozhovoru, který přirozeně podpoří i alternativní a opoziční hlasy v dialogické mysli. Je možné taky obejít obrany a posílit alternativní identitu nejen radikála, ale třeba otce. Proces obnovy zahrnuje také rozpoznání emocí stojících v pozadí postojů a přijetí zodpovědnosti za jejich zvládání. Člověk je pak schopen odhlédnout od obsahu svých názorů k jejich ideologické, rigidní struktuře a rozpoznat strach, hněv a osobní frustraci, ze kterých vyrůstá. Tak se stává opět křehkou a zranitelnou bytostí, která se může v blízkosti potkat s druhým a najít pevnou půdu pod nohama. Je velikou výzvou vidět za projevy radikalismu nejistého a křehkého člověka a nabídnout blízkost.

Můj brácha radikál

text SESTRA Z CB

Narodila jsem se do věřící rodiny. Křesťany byli nejen moji rodiče, ale i celá moje široká rodina. Tatínek měl sedm sourozenců a maminka pět. Já sama jsem měla sourozence dva. Věkově jsme si byli velmi blízko, do čtyř let jsme byli všichni tři na světě. Tatínek měl truhlářskou dílnu, zaměstnával dva tovaryše. Za války nebyl totálně nasazen do Říše, celou válku mohl pracoval ve své dílně. Po válce přibývalo zakázek, takže se rozhodl dílnu rozšířit a nakoupit na hypotéku další truhlářské stroje. Začalo se nám dobře dařit. Ale druhá republika netrvala dlouho, přišel únor 1948 a politická situace se změnila. Tátovi dílnu znárodnili, hypotéku však musel platit dál, i když už neměl ani stroje, ani dílnu. Jako „vykořisťovatel“ měl samozřejmě problém sehnat práci. Maminka, která byla do té doby v domácnosti, nastoupila na noční směny do pekárny a poté našla místo v podniku, kde se vyráběla a brousila dřevěná pouzdra na sovětské hodinky. Jako děti vykořisťovatele jsme měli i v dospělosti špatný kádrový posudek. Moc nám to nevadilo, ale vztah k vládnoucí komunistické straně byl velmi negativní. Bratr se v srpnu 1968 účastnil všech protestů proti vpádu spřátelených armád, následující rok 21. srpna na vlastní kůži zažil brutalitu policistů při jejich zásahu proti demonstrantům. Proto mě strašně překvapilo, když bratr po sametové revoluci názorově úplně otočil. Naprostý názorový obrat mého bráchy!

Od malička jsme chodili s rodiči do shromáždění, do nedělní školy, do dorostu. Se sestrou jsem chodila do mládeže. Bratr už do mládeže nechodil, v 18 letech nastoupil povinnou vojenskou službu. Hned po vojně se oženil, brzy potom se jim narodil syn, později i dcera. Bratrova manželka neměla k víře žádný vztah, rodina do shromáždění nechodila. Manželství se nevydařilo a po několika letech se rozvedli. Bratr se oženil znovu a se svou druhou manželkou a jejími dvěma dětmi emigroval do Kanady, kde měla jeho žena sestru. Po 18 letech manželství se rozvedli a po sametové revoluci se bratr vrátil do České republiky. Tvrdil, že kanadská vláda je socialistická, byl s tamní politikou velmi nespokojen. Po návratu do Prahy ho devadesátá léta zbavila veškerých iluzí, viděl rozkrádání státního majetku, najednou tu byly mafie, drogy, vraždy, únosy. Odstěhoval se do Ústí nad Orlicí, kde měl přítelkyni, se kterou si již delší dobu z Kanady dopisoval. Moc jsme se nevídali, ale často jsme si telefonovali. Před jedněmi volbami jsem se ho ptala, koho bude volit. Odpověděl, že Japonce. Pak upřesnil, že myslí Okamuru. Strašně jsme se pohádali. Naše telefonické hádky se ještě párkrát opakovaly, až jsme se rozhodli, že se spolu už nikdy o politice nebudeme bavit.

Brácha úplně propadl všem možným dezinformacím. Najednou se komunistická strana zreformovala, co bylo, to bylo, už je všechno jinak. Díky Putinovi je v Evropě mír a podobně. Od rána byl na internetu a četl proruské weby. Tisku, rozhlasu a TV nevěřil.

Můj bratr zemřel ještě před covidem. Jeho žena mi řekla, že si myslí, že si infarkt přivodil tím věčným rozčilováním se nad vším možným. Měla jsem ho ráda, že jsme se v názorech na naši vládu a republiku úplně rozcházeli, mě moc mrzelo. Ale byl to můj bratr – a přes všechno, co nás rozdělovalo, jsme se měli rádi. Často si myslím, co by asi řekl tomu, co se děje nyní. Jak kvůli Putinovi není v Evropě mír, ale naopak válka.

Jsem vlastně ráda, že to nevím.