leden 2023

Potřeba zlepšení v rodině

Muži 1. místo 2. místo 3. místo do 18 komunikace 33% čas pro rodinu 33 % finance 10 %

19–30 duch. život rodiny 27 % čas pro rodinu 21 % komunikace 22 %

31–40 duch. život rodiny 30 % čas pro rodinu 20 % komunikace 18 %

41–50 duch. život rodiny 30 % komunikace 23 % čas pro rodinu 17 %

51–60 komunikace 31 % duch. život rodiny 26 % čas pro rodinu 23

61–70 komunikace 40 % duch. život rodiny 28 % čas pro rodinu 15 %

71+ komunikace 39 % duch. život rodiny 35 % sexualita 13 %

Ženy 1. místo 2. místo 3. místo do 18 komunikace 31% duch. život rodiny 27 % čas pro rodinu 19 %

19–30 duch. život rodiny 34 % komunikace 22 % čas pro rodinu/sexualita 21 %

31–40 duch. život rodiny 29 % komunikace 20 % čas pro rodinu 18 %

41–50 duch. život rodiny 31 % komunikace 25 % čas pro rodinu 16 %

51–60 komunikace 32 % duch. život rodiny 31 % čas pro rodinu 17 %

61–70 duch. život rodiny 43 % komunikace 34 % čas pro rodinu 9 %

71+ komunikace 45 % duch. život rodiny 36 % čas pro rodinu 9 %

Co se dá vysledovat: Největší potřeba v rodině je v oblasti zlepšení duchovního života. Tuto potřebu více pociťují ženy, v podstatě nepřetržitě. Muži mají tuto potřebu jen o něco málo nižší. Potřebu zlepšit komunikaci pociťují v rodinách muži a ženy přibližně stejně. S přibývajícím věkem tato potřeba zesiluje. Potřebu zlepšit čas pro rodinu v produktivním věku vnímají obě skupiny jako důležitou, muži více. Potřebu zlepšit problémy ohledně sexuality vnímají více muži, nejvíce mezi 19–40 lety. Ženy ji vnímají více ve věku 19–30 let.

Prohl En Erc K V Lce Na Ukrajin

Valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR se na svém jednání 22. 11. 2022 usneslo na tomto prohlášení:

Církve sdružené v Ekumenické radě církví s velkým znepokojením a s účastí sledují situaci na Ukrajině, která v letošním roce čelí neospravedlnitelné agresi Ruské federace. Odsuzujeme tuto agresi a vyjadřujeme svou blízkost lidu Ukrajiny.

Uvědomujeme si, že Ukrajina vede boj o svou existenci, svobodu a přežití. Existenční výzva je to ale i pro hodnoty, které chceme zastávat v našem životě – pro svobodu, demokracii, právní jistotu a lidská práva. Naše zkušenost s totalitním režimem, který máme ještě v živé paměti, nás tím spíše vybízí k tomu, abychom se postavili proti novodobé totalitě putinovského režimu.

V modlitbě myslíme na všechny oběti války, na padlé a zraněné a jejich blízké. Myslíme v modlitbě také na všechny, kdo podle svých sil a možností pomáhají hledat cestu k trvale udržitelnému a spravedlivému míru.

Závěr: Potřeby zlepšení ve vlastní rodině vyjádřili muži (bez ohledu na věk):

1. komunikace, 2. duchovní život rodiny, 3. čas pro rodinu, 4. sexualita, 5. výchova dětí a 6. finance.

Ženy (bez ohledu na věk):

1. duchovní život rodiny,

2. komunikace, 3. čas pro rodinu, 4. sexualita, 5. výchova dětí a 6. finance.

Potřebu zlepšit problémy ve výchově dětí je pro ženy důležitější ve věku 31–40 let, pro muže ve věku 41–50. Finance je nejméně preferovaná problematická kategorie, jednoznačný ukazatel je, že s věkem ubývá starostí s penězi. (Je potřeba zmínit, že v době odpovědí nebyla aktuální problematika zdražování energií, dnes by pravděpodobně respondenti v otázce financí mohli odpovídat jinak.) Těšíme se na spolupráci. ■ Za tým OMARu TOMÁŠ CVEJN

I naše společenství a naši věřící jsou zasaženi ekonomickou krizí, krizí dostupnosti energií a zdražováním. Uvědomujeme si, že tyto problémy mají přímou souvislost i s ruskou agresí proti Ukrajině, za kterou morální odpovědnost nese agresor. Uvědomujeme si, že v této situaci je úkolem nás všech spolupodílet se na řešení a hledat pomoc pro všechny, kdo jsou jí existenčně zasaženi.

Vnímáme potřeby ukrajinských uprchlíků, kteří k nám přišli a přicházejí. Zejména v zimním období je možné, že v důsledku ruských zločinných útoků proti civilní infrastruktuře budeme svědky další vlny příchozích. Chceme jako církve být připraveni pomáhat a vytvářet atmosféru otevřenosti a přijetí. Uvědomujeme si, že Ukrajinci, kteří v ČR pracují, jsou přínosem pro naši ekonomiku. Důrazně se ohrazujeme proti tvrzením, že by pomoc Ukrajincům byla na úkor našich občanů. ■

HISTORY MAKERS LITE:

CO DAL JSEM TI, PŘEDÁVEJ DÁL

Na velké obrazovce v rohu malého sálu, zaplněného stoly ve stylu školních lavic, je černé na bílém otázka: „Proč bych si měl/a stanovovat nějaké cíle?“ Bety Paulusová, jedna ze čtyř organizátorů celodenního setkání, tiše stojí před lavicemi a čeká. Nikdo se nehlásí, všichni jsou na mobilech. Zvláštní, lektorce to nevadí, usmívá se a – čeká. Pod otázkou se začínají v rámečkách objevovat odpovědi. Jedna, tři deset. Bez překřikování se, bez zvednutých rukou, každá odpověď, poslaná mobilem přes aplikaci, zůstává před očima všech ke společné diskuzi. „Aby měla moje cesta nějaký směr.“ „K měření výsledku.“ „Cíl je cesta.“ Lektorka navazuje na odpovědi a vede téma stanovování cílů dál, k organizaci času a dílčích úkolů projektu.

Na jednodenní setkání mladých vedoucích s názvem History makers lite hlavní organizátoři podle svých slov „přivezli to, co sami nabrali“ na týdenní naddenominační konferenci History makers, která se konala v září 2022 nedaleko Chocně. „History makers je pro mladé vedoucí, křesťany, kteří se chtějí více dozvědět o vedení a duchovních hodnotách – které bychom my, vedoucí, měli mít, pracovat s nimi a rozvíjet je. Od důvěrného vztahu s Bohem až po zvládání

JE A ROCHA KŘESŤANSKÁ?

Někdy se mě s určitou pochybností lidé ptají, jestli je A Rocha křesťanská. Odpovídám jim protiotázkou. Myslíte, že John Stott nebyl křesťan? A pak vysvětluji, že právě on

„uncle JOHN“ (strýček JOHN) – byl spolu s Peterem Harrisem duchovním spoluzakladatelem hnutí A Rocha. Stott mluvil i na našich A Rocha konferencích, spolu s ním jsme v Čechách nebo i v Portugalsku kroužkovali ptáky. Po jeho smrti britské Times psaly: „John konečně vyrazil se svatým Petrem na ptáky.“ Nu a teď k české A Rocha, jak se v ní křesťanství projevuje:

Právě máme za sebou krajskou ekologickou OLYMPIÁDU. Třicet šest studentů z dvanácti středních škol se v našem centru utkalo ve znalostech. Vypracovali projekty na podporu biodiverzity v konkrétních lokalitách vhodných k ochraně v blízkosti jejich škol. Stavěli skrýše pro hmyz, ptáky i plazy. A večer jsme s nimi seděli v horském kostele bez elektřiny se svíčkami a četli křesťanské texty církevních otců i Ježíšova slova vztahující se k environmentu. Mezitím naslouchali písním z Taizé.

Jindy při výzkumu ptáků v oblasti NATURA 2000 v Orlickém Záhoří se ráno modlíme a čteme z Písma, pak vyrážíme s dětmi a studenty do terénu za přírodou.

Houbařské výstavy u nás i v Prachaticích nám poskytují spoustu času k rozhovorům nad stovkami barevných „prašiveček“. Při jejich identifikaci hovoříme nejen o houbách, ale i o Boží šikovnosti a vynalézavosti a zájmu o nás, lidi.

Centrum A Rocha navštěvují i školy a v létě stovky táborníků. Můžeme obohacovat jejich program zážitkovými lekcemi o motýlech, vodních breberkách, vedení – stanovování cílů, překonávání překážek, evangelizace,“ přiblížil okruh témat setkání Jiří Rohlena, hlavní vedoucí mládeže v CB Náchod. „Nejtěžší bylo rozhodnout se, co z toho, co jsme dostali, je nejdůležitější, a namačkat to do jednodenního programu,“ dodal. „Chtěli jsme to sdílet s dalšími lidmi, takže jsme naplánovali tuto akci a pozvali jsme kolektivy mládeže z jiných měst. I tady jsme v ekumenické sestavě,“ doplnila Marta Pellyová, členka týmu vedení mládeže v CB Náchod, s tím, že kromě členů CB byli mezi účastníky náchodského setkání i členové Apoštolské církve. kroužkováním barevných ledňáčků či pozorováním včelek samotářek u hmyzích hotelů.

Ve dvou z našich sedmi rybníčků plných života bylo pokřtěno během let několik desítek zejména mladých lidí, kteří se na místo „činu“ rádi vracejí se svými partnery.

Minikázáním a modlitbou jsem se zapojil při demonstracích za záchranu biotopů šumavské přírody, za ochranu spod- ních vod na Trutnovsku a v jiných výzvách. Organizátoři mi napsali: „Potřebujeme povzbuzení, že náš zápas za environment není marný, Ty nám nosíš naději. A snad Tvůj Bůh opravdu pomůže.“ Tabule u našich jezírek i před centrem nesou kromě ostatních informací také biblické verše. Ta nejhezčí se zrovna teď připravuje u rybníčku plného květin a živočichů. Tam, kde často loví černý čáp, volavka, ledňáček a proletuje na dvanáct druhů vážek, bude verš z knihy Jobovy: „Zeptej se zvířat, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě křoviska země, ryby ti vyprávět budou. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.“

I když pozvánka na akci nebyla spojena se zjišťováním motivací a pozic, které účastníci ve službě ve svých sborech zastávají, z přestávkových diskuzí vycházelo najevo, že většina přítomných už v nějaké formě do služby vedoucích nebo pomocníků zapojena je.

Den měli účastníci rozdělen na čtyři bloky, každý blok přednášel jiný organizátor – Jirka, Marta, Gábina a Bety. Účastníci se tam např. v bloku o správcovství financí dozvěděli čtyři fakta o materiálních zdrojích: Že Bůh vlastní všechno, že lidé spravují Boží zdroje, že jsme Bohu zodpovědní za to, jak se svěřenými zdroji nakládáme a že efektivní správcovství není vrozený dar, ale naučená schopnost.

A co si organizátoři od akce slibují? „Že si vedoucí budou ve vedoucích pozicích jistější, že budou vědět, jak pro vedení hledat Boží vůli. Věci, které jsme se my sami na History makers dozvěděli, se nám jeví pro službu vedoucích jako zásadní. Je povzbuzením vidět jiné lidi ve stejném věku, kteří stejně jako my hledají Boží vedení ve službě,“ podělila se o své očekávání Marta. „Bude to nový impuls pro nás pro všechny do rozvíjení služby, kterou už děláme, vidím to jako přínos,“ doplnil Jirka.

Někdy se trochu namáčíme i do světa politiky. Jednou z posledních akcí byla návštěva generála Pavla. I ta byla v křesťanském duchu. Četl jsem v závěru akce slovo o setníkovi, který poslal své SOS k Ježíšovi s prosbou o uzdravení sluhy. A pak měl Broňa Kaleta smělou, upřímnou modlitbu za budoucího prezidenta, ať jím už bude kdokoli. Mimořádná chvíle, skvělá atmosféra.

To je několik střípků z naší křesťanské služby okolí i naší zemi. Za vaši podporu jsme nesmírně vděčni. ■

Mgr. PAVEL SVĚTLÍK, ředitel AR v ČR

Misijn V Jezd Singles Na Ukrajinu

Na konci září 2022 oslovuji Pavla Turoně z CB Hrádek. Pojedeme s ním na Podkarpatskou Ukrajinu do oblasti, kde pravidelně pomáhá hlavně mnohodětným rodinám a osamoceným vdovám. Budeme rozdávat základní potraviny a dřevo na zátop a bude nás čekat i fyzická práce.

Dali jsme si limit, že nás pojedou nejvýš tři auta. Pravidelně koukám, jak se nám zaplňují místa. Nakonec se přihlásilo celkem 11 singles. Budu s sebou brát i svou 12letou dceru – a dvě místa nabízím ve vlastním je nutný ověřený souhlas rodičů a další papíry včetně překladu do ukrajinštiny. Dodává, že celníci jsou velice přísní – jsou schopni takové dítě nepustit do země a nechat ho na hranicích. K hranicím s Ukrajinou máme 100 km. Co teď? Modlíme se za Boží zázrak, aby Bůh poslal na celnici anděly a my mohli bez problémů a všichni projet. Misijní výjezd je prostě zkušenost víry a důvěry, tak to tady máme zostra.

A skutečně jsem svědkem toho, že to Bůh přikryl. Celníci na obou stranách kontrolují doklady a posádku sboru. Hned na první dobrou se hlásí 15letý Jaromír. Díky za jeho odvahu – i rodičům, že ho se mnou pustí.

Začátkem listopadu uzavíráme finanční sbírku. S sebou povezeme celkem 108.250 Kč.

Ve čtvrtek 17. 11. vyjíždím z Kladna, čeká nás cesta až do Hrádku u Jablunkova, kde se poprvé uvidíme s týmem. Poznáváme také dva Pavlovy spolupracovníky. Máme čas na krátké občerstvení, modlitbu a vyrážíme směr slovensko-ukrajinská hranice.

Cestou hovoříme o Pavlově službě a jeho povolání do ní. Zjišťuji, že je to velmi skromný člověk, vydaný a nasazený. Má dost čerstvých zkušeností s vedením Duchem svatým a vírou je to nedílná součást jeho života a jeho rozhodování. Je mi to dost sympatické a říkám si, že to v dnešní církvi docela chybí.

Na Slovensku během hovoru s Pavlem narážím na problém. Vezeme s sebou 15letého hocha bez rodičů. Od Pavla se dozvídám, že na převoz dítěte do 18 let auta. Nikdo nic neříká ani nechce papíry. Po 22. hodině jsme konečně na území Ukrajiny a vstřebáváme první zázrak.

Dojíždíme do sboru Cesta života v obci Dubrynychi kousek od hranic. Čekají tam na nás sestry s občerstvením. Před půlnocí se všichni chystáme do postele.

Po snídani se rozdělujeme na dvě skupiny – jedna bude pracovat na objektu bývalé školy, kterou obec předělává na byty pro uprchlíky z východní Ukrajiny. Součástí by měl být i humanitární obchod, kde si lidé zdarma budou moci vyzvednout potraviny a oblečení – provoz bude zajišťovat Pavel Turoň a místní církev. Druhá skupina bude rozvážet potraviny. Další den bychom se měli vyměnit.

Ve sklepní místnosti třídíme potraviny a balíme je do větších tašek. Olej, mouka, trochu cukru, sůl, čaj, kafe, toaletní papír, masová konzerva a fazole. A nějaké sladkosti pro děti.

Těsně před obědem jedeme na budovu. Cílem je otlouct omítku z čelní stěny domu, která se bude zateplovat (materiál na zateplení se kupuje z peněz, které jsme přivezli). Místní dělníci se s námi dělí o svůj oběd a ochutnávám pověstné ukrajinské golubce.

Po večeři sdílíme první dojmy. Druhá skupina líčí návštěvu v rodině, které se propadá celý strop domu a hrozí jeho sesuv. Fotky vypadají opravdu děsivě. Máme mezi sebou lidi, kteří domlouvají, jak této rodině pomoct. Oprava by vyšla na 30 tisíc českých korun. Zdá se, že se prostředky najdou a že by se mohla uskutečnit.

Druhý den jedu s Pavlem do vesnice Zaričevo. Zastavujeme u domu, ve kterém by nikdo nechtěl bydlet. Necháváme tam zásobu dřeva, základní potraviny a pro nemocnou dceru nějaké základní léky. V další vesnici potkáváme na ulici babičku. Nese si v lahvích domů vodu, nejspíš z nějaké obecní studny – vodovod do domu je tu luxus. Cestou vrávorá a je vidět, že se jí i hůř mluví. U domu jí přejeme Boží požehnání. Je dojatá, že dostala zdarma něco, co jí pomůže. Od Pavla se dozvídám, že byla zřejmě pod vlivem domácí samohonky. Stejně jako maminka v předchozí rodině. Podomácký alkoholismus je tu hojně rozšířen. Zapíjejí bídu a žal.

Jedeme dál, Pavel se modlí – vzpomněl si na jednu maminku a prosí Pána, aby její dům našel. Zažíváme praktické Boží vedení. Ve vesnici Voročevo nalézáme dům Ivanky. Má šest dětí a je samoživitelka. Obývají dvě nevelké místnosti. Všech sedm jich spí na třech polorozbitých gaučích. Na zahradě vidíme spoustu šňůr na prádlo. Chvála Bohu má alespoň automatickou pračku, kterou jí už Pavel zajistil. Dozvídám se, že v těchto vesnicích chodí děti do školy, jen když je čas a možnost.

Odjíždíme. Pavel má další rodinu ve vesnici Turytsia. Mají pět dětí. Snažíme se k nim dobouchat tak, že se srotí pár lidí. Mezitím obdarovávám balíkem jednu paní, která sice bydlení má, ale připomíná českého bezdomovce. Nakonec se doboucháme. Rodiče nejsou doma (jsou na práci v ČR), děti hlídá babička, opět pod vlivem alkoholu. Už několik dní nic pořádného nejedli, s pomocí při- jíždíme skutečně na poslední chvíli. Když mají hlad, tak hlavně pijí a spí, tak se to dá přežít.

Pavel mě prosí, abych obdaroval ještě paní, která stojí naproti. Je z nás tak nadšená, že nás zve k sobě domů na čaj a zákusek. Je vděčná, že tu někdo takto pomáhá, jako by ji navštívili sami andělé. Lidé tu vůbec nejsou zvyklí, že by jim někdo pomohl a dal něco zadarmo.

Jedeme zpátky do sboru, kde po večeři máme shromáždění. Chválíme Pána, modlíme se, přinesu povzbuzení z Božího slova a pak už mluví ostatní. Rád poslouchám, že každý z týmu si odsud něco odváží. Slyšíme i svědectví Pavlových spolupracovníků Tomáše, Romana a Petra. Každý je z jiné denominace, přesto je tu Bůh dal dohromady. Všichni to dělají při svém zaměstnání, tři z nich mají vlastní rodiny. Dva z nich sem jezdí každých 14 dní. Uvědomuji si jejich nasazení. Spoléhají se na Boha a Bůh jim dává spoustu svědectví. Znovu si připomínám, že je to nezbytně nutné pro náš křesťanský život, abychom měli s Bohem čerstvá svědectví. Pane, dej, ať jsme také takoví.

Jedeme domů. Důkladné kontroly hlavně na slovenské straně hranice čekání prodlužují až na tři hodiny. Jsme rádi, že Jaromíra s námi pouští bez problémů i zpět a znovu si připomínáme Boží zaopatření a zázrak v této věci.

Byl to vzácný a důležitý čas. Myslím na Ukrajinu – i 500 km daleko od fronty jsme za ty dva dny ve dvou vesnicích viděli čtyři pohřby místních mužů, kteří padli ve válce.

Myslím na Pavla a jeho službu. Když na začátku prosince píšu tento článek, Pavel už od našeho výjezdu byl zase 2x na Ukrajině. Jsem rád, že šel do toho, že tam měl s sebou tak velkou bandu lidí. Věříme, že to přinese své ovoce.

Z JEDNÁNÍ RCB V PRAZE prosinec 2022

▪ Rozhovor s předsedou

Dětského odboru

Rada vedla rozhovor s předsedou

Odboru pro práci s dětmi Pavlem Férem. Odbor organizuje konference a semináře, nabízí sborům vyučování na míru. Organizuje Land projekt (dříve Lego projekt). Spolupracuje s OMARem v rámci programu konference pro rodiče a děti. Podílí se na přípravě dětské části projektu 40 dnů s Biblí. Pavel Fér požádal Radu, zda by bylo možno vyčlenit celocírkevního pracovníka pro děti na ½ úvazku. Rada doporučila nejprve vyjasnit náplň práce a konkrétní personální obsazení. Na březen odbor připravuje celostátní konferenci pro pracovníky s dětmi v Brně. Rada bratrovi vyjádřila velké poděkování za mnohaletou službu, kterou odboru jako jeho předseda věnuje. Setkání bylo zakončeno modlitbami.

▪ Rozhovor s ředitelem ETS Rada vedla rozhovor s Milošem Poborským, ředitelem ETS. V minulém roce se dařilo lépe seminář prezentovat na sociálních sítích. V listopadu při Dni otevřených dveří navštívilo školu pět lidí, což byl pokrok oproti minulosti, kdy byla účast nulová. Vedení školy hledá nové způsoby, jak oslovit mladé lidi a získat mezi nimi studenty. Ředitel ocenil možnost představit ETS na hlavním pódiu Brodfestu. Počet studentů teologie roste, avšak obor Pastorační a sociální práce je poslední dobou méně obsazen, a proto do budoucna není jisté, jestli se v konkurenci podobně zaměřených škol udrží. Řediteli se podařilo vstoupit do rozhovorů s vedením →