M názor

Věznice stále čeká na svoji proměnu

Plná aula gymnázia v Uherském Hradišti dne 25. února 2020 dobře naznačila zájem o budoucnost věznice v tomto městě. Její budova, která je nyní prázdná, se bude rekonstruovat a v areálu má kromě soudu a státního zastupitelství najít své místo památník totality. Při konferenci Věznice Uherské Hradiště jako místo paměti se tu sešli pamětníci, badatelé, novináři, muzejníci, historikové a zbylá místa zaplnili studenti gymnázia. Po jednání se všichni shromáždili znovu na nádvoří věznice, aby tam uctili památku obětí na místě bývalého popraviště. Akci pořádalo Občanské sdružení Paměť ve spolupráci s Moravským zemským muzeem a Gymnáziem Uherské Hradiště. Za gymnázium akci připravoval pedagog Jaroslav Křápek.

Kdy se začne s rekonstrukcí?

Nejvíce se účastníci zajímali o to, kdy by mohl být budoucí památník otevřen. Areál spravuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Sdělení jeho zástupce, ředitele územního pracoviště Brno Ivo Popelky, však většinu přítomných zklamalo. Uvedl, že věznice by se mohla proměnit v justiční areál a místo paměti až v roce 2028, možná i později. Především pro bývalé politické vězně, kteří ve věznici v Uherském Hradišti trpěli, to není dobrá zpráva. Je jich už velmi málo a shodou okolností krátce před konferencí zemřel další pamětník Vladimír Drábek. „Ani já už se rekonstrukce asi nedočkám,“ posteskla si Vlasta Černá, která byla vězněna jak v samotné věznici, tak také v podzemní cele – samotce ve vile Franklovka, kde byla od začátku roku 1949 úřadovna Krajského velitelství Státní bezpečnosti.

Vlasta Černá poskytla Moravskému zemskému muzeu pozoruhodné svědectví a kopie dokumentů a fotografií. Ona sama se v cele ocitla poté, co poskytla pomoc pronásledovanému knězi Felixi Maria Davídkovi a byla vyprovokována k pokusu o útěk na Západ. Vlasta Černá je současně pravděpodobně posledním pamětníkem, který měl osobní zkušenost s oběma smutnými místy v Uherském Hradišti. Její popis suterénních prostor vily, kde se nacházely cely – samotky, je velmi cenný, protože tato část budovy je dnes zásadně přestavěna pro účely střední uměleckoprůmyslové školy. I historie této vily by však měla být připomenuta v budoucí expozici.

Co památník nabídne

Ředitel Moravského zemského muzea Jiří Mitáček připomněl memorandum z roku 2016, které předpokládá vznik památníku v prostřední části areálu

Pietní akt na místě bývalého popraviště v areálu věznice. S kyticemi ředitel MZM Jiří Mitáček (vlevo) a poslanec a starosta Uherského Hradiště Stanislav Blaha.

v bloku samotek a v protější části tvořené kaplí. Informoval o tom, jak by budoucí památník mohl vypadat.

Pracovní název expozice zní: „Taková muka jsem v životě nezakusil…“ Samotná expozice by se pak skládala ze dvou částí: Příběhů slz a Cestopisu zla, které by mapovaly osudy obětí, ale i připomněly roli odpovědných osob. Jejím mottem by pak měl být výrok Jána Langoše: „Musíme najít odvahu odhalit pravdu zdokumentovanou v lidských osudech, odvahu nést odpovědnost za vlastní osud…“ Tento citát by měl naznačit filozofii celé výstavy; za důležité považuje představit především osudy vězněných osob. Právě ty umožní přiblížit se době a vcítit se do její atmosféry.

 Setkání na nádvoří věznice. Uprostřed ředitel Slováckého muzea Ivo Frolec, vpravo zpěvák a hudebník Jiří Pavlica.

Průběžné okno v bývalém bloku samotek, který bude součástí památníku totality.

Nezvyklý pohled do vězeňské kaple.

Konference. se konala v aule gymnázia v Uherském Hradišti.

Historik Pavel Portl ze Slováck ého muzea představil vizi expozice o propagadě, která bude také součástí památníku. Ukáže například roli propagandy při politických procesech. Ostatně toto téma možnosti společenské manipulace získává novou naléhavost právě v současné době… Hlavním exponátem celého památníku ovšem zůstane samotná budova, která byla svědkem utrpení politických vězňů obou totalit. Cílem je představit toto místo paměti právě tak, aby důstojně připomínalo oběti. Ale i tak, aby výsledné poselství bylo silným a srozumitelným varováním před nástupem nové totality v budoucnosti.

Co kdo od budoucího památníku očekává

Jaké cíle má splňovat úspěšný projekt muzea či památníku? Nad touto otázkou se zamýšlel historik Jakub Jareš z Ústavu pro studium totalitních režimů. Uvedl základní předpoklady, jimiž se řídí podobné záměry v zahraničí. A připomněl, že by bylo vhodné, aby expozice dokázala nabídnout globální perspektivu a zajistit jistý přesah – například v tomto případě k upozornění na pošlapávání lidských práv také jinde ve světě, v minulosti i dnes. „Věznice v Uherském Hradišti je autentický objekt, kde žáci mají možnost si uvě

domit rozsah porušování lidských práv a svobod totalitním režimem, dopad nacistické a komunistické diktatury na život konkrétních lidí a kde mohou lépe pochopit význam svobody a demokracie. Prohlídka věznice v Uherském Hradišti by měla být zařazena do výuky dějepisu, stejně jako je zařazena prohlídka koncentračního tábora Osvětim,“ uvedla Jana Jurásková, učitelka ze ZŠ Kunovice, Červená cesta. Ona sama se věnuje období totality a připomíná dějiny uherskohradišťské věznice ve výuce dějepisu. „Očekávám dřívější otevření věznice v Uherském Hradišti, ne až v roce 2028,“ dodala.

Rychlejší otevření považuje za vhodné i Ladislava Guričová z Valašských Klobouk, dcera politického vězně. „Já jako pamětnice těchto událostí a této hrozné, ale i bolestné doby mám zato, že bude velmi důležité, jak bude památník nebo muzeum uspořádáno,“ říká. Guričová stejně jako Vlasta Černá vyprávěla pro Moravské zemské muzeum svůj příběh a poskytla kopie dokumentů. „Bude důležité, jak bude expozice realizována, aby to návštěvníky zaujalo, aby si dokázali představit hrůznost doby a hlavně mladí lidé aby si uvědomili, co obnáší totalitní režim, a snažili se mu zabránit. A také, aby pochopili, jak důležitá pro lidVe sklepě Franklovky prožila tři měsíce Vlasta Černá je v současnosti posledním žijícím svědkem strašných podmínek v celách Franklovky v Uherském Hradišti. Za to, že jako sedmnáctiletá dívka pomáhala ukrývat neprávem pronásledovaného kněze Felixe Mariu Davídka a pak se pokusila s ním a dalším studentem v roce 1950 utéct do Rakouska, strávila tři měsíce v samovazbě ve sklepě. Čtvrt roku v jediné malé sklepní místnosti… „V suterénu tam bylo šest nebo osm cel. Žádné světlo, jen místo okének skleněné tvárnice, luxfery, přes které bylo vidět stíny nohou na chodníku asi tak do výše kotníků. Umýt se tam nedalo, bylo to nevětratelné. Za tři měsíce jsem se nemohla převléct. Větralo se jen tehdy, když se otevřely dveře a vedli mne k výslechu,“ popsala před časem badateli a publicistovi Luďku Navarovi z MZM. V konspirační vile nedaleko uherskohradišťské věznice mezi lety 1949 a 1960 sídlila úřadovna Krajského velitelství Státní bezpečnosti. Dole byly podle pamětníků cely, nahoře v podkroví místnost, kde se mučilo elektrickým proudem. (jih) stvo i pro každého jednotlivce je demokracie a svoboda.“ Vlastně tak shrnula totéž, co jinými slovy říkali její předřečníci. Je dobře, že se v pohledu na budoucnost věznice shodují.

Luděk Navara, badatel MZM

Foto: Archív MZM