Před oponou, za oponou

Od toho plány jsou, aby se měnily… Namísto dvou se nakonec v Pavilonu Anthropos sice konal křest pouze jeden, společný, ale o to slavnostnější. A na významu to neubralo žádné z křtěných publikací: ani Okouzlení Afrikou, ani výpravné monografii Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce. Kromě křtu mají obě díla ještě jednoho společného jmenovatele. Vztahují se ke stejnojmenným stěžejním výstavám Moravského zemského muzea a, i když ty skončí, zůstanou jako jejich trvalá připomínka. „V knížce je patrný můj přístup kurátorský, ale současně prezentované rozhovory se sběrateli a tvůrci inspirovanými uměním Afriky odkrývají také jejich autentický pohled na tento kontinent,“ podotkla editorka knihy a zároveň jedna z kurátorek Okouzlení Afrikou Barbora Půtová z Karlovy univerzity. Na výstavě, která se stala v Anthroposu bez nadsázky událostí podzimu loňského roku, byli zastoupeni čeští umělci, jako Josef Čapek, Emil Filla, František Tichý či Milada Marešová, ze současných se pak představila díla Františka Skály, Jana Švankmajera, Jindry Vikové či Jaroslava Róny. Posledně jmenovaný výtvarník se stal i kmotrem publikace: „Bylo mi ctí setkat se s takovými umělci, kteří se na výstavě objevili. Možná jsem z poslední generace, která se o Afriku opírá, a možná, že by budoucí umělci měli přemýšlet, zda se k těmto kořenům nevrátit,“ uvedl Jaroslav Róna.

Křest pod mamutím chobotem se stal symbolickým také pro Sekorovu monografii, i když samotná výstava je instalována v Dietrichsteinském paláci. „Dnes už málokdo ví, že právě Sekora byl jedním z ilustrátorů Lovců mamutů a že si Eduard Štorch jeho kreseb cenil stejně jako těch od Zdeňka Buriana,“ připomněl kurátor výstavy Tomáš Prokůpek z Oddělení dějin literatury MZM. Monografie autorského kolektivu pod jeho vedením je rozdělená do dvanácti tematických oddílů, které se detailně zabývají jak Sekorovou ilustrační a literární tvorbou, tak jeho méně známými aktivitami na poli tuzemského komiksu, divadla, filmu, sportu či jeho entomologickým zápalem. Knihu doprovází bohatý obrazový materiál.

Obě knihy jsou mimo jiné k dostání v prodejně MZM v Dietrichsteinském paláci. (jih)

Sekora i Afrika. Jeden křest, dvě publikace

Foto: Archív MZM

Žádné miny v Moravském zemském muzeu Shromáždění či pietní akce, plánované k letošnímu 75. výročí konce druhé světové války a osvobození Brna se kvůli koronavirové pandemii buď neuskutečnily vůbec, nebo jen v komorních rozměrech. Připomeňme si však toto důležité výročí sice opožděně, ale možná o to zajímavěji. V archívu Ústavu Anthropos se totiž dochoval zajímavý a pro svou dobu příznačný snímek. Rudoarmějec jménem Avdějev v něm vedle hlavního vchodu do Dietrich-steinského paláce, jednoho z hlavních objektů současného Moravského zemského muzea, oznamuje, že v objektu „min nět“, což vděčně zaznamenává náhodná školačka. Zajímavé

jsou stopy čerstvého nástřiku dolní části zdi a dveří – že by se jím skrývalo něco, co souviselo s předchozímu událostmi? (mo)

Foto: Archív MZM

Se svými programy muzeum „dojde“ i k nemocným dětem Za malými návštěvníky, kterým nemoc nebo zdravotní handicap nedovolí návštěvu výstav a expozic, se Moravské zemské muzeum se svými vzdělávacími programy na cesty vydává už tradičně samo. Průběžně pokračuje především spolupráce s Nadačním fondem dětské onkologie Krtek, muzejníci mimo jiné pomáhají při prázdninovém pobytovém táboru pro léčené děti a jejich blízké na Milovech na Českomoravské vrchovině.

Moravské zemské muzeum zde již druhým rokem pořádalo naučně zábavný den zaměřený na poznání přírody lokality Milovska. Velmi úspěšný program pro asi 120 účastníků, tentokrát na téma zvířata, s mnoha stanovišti, praktickými ukázkami, kvízy i malou zoologickou zahradou, připravili a realizovali kurátoři a odborní pracovníci MZM, především ze Zoologického a Entomologického oddělení, lektorky Dětského muzea, jakož i externí spolupracovníci.

Naopak komorní předvánoční atmosféru měly adventní koncerty. Pro ty loňské například Oddělení dějin hudby s externími spolupracovníky zajistilo hudební vystoupení a povídání o hudbě s ukázkami historických nástrojů přímo na lůžkových odděleních Kliniky dětské onkologie FN Brno.

Nově zahájilo MZM spolupráci s Mateřskou a základní školou při Fakultní nemocnici Brno. V prostorách nemocniční školy se konala malými pacienty hojně navštívená velikonoční a vánoční pásma Dětského muzea, představující tradiční zvykosloví. Děti velmi uvítaly také související výtvarné dílny.

Se Zdravotním klaunem MZM na letošní léto připravovalo program z oboru mineralogie pro příměstský tábor NFDO Krtek Cirkus paciento. Pandemie koronaviru sice bohužel tyto plány zhatila, ale pro děti se chystá alespoň virtuální muzeum, soubor odkazů na muzejně vzdělávací online programy a aplikace. Doufáme, že přinesou radost i poučení těm upoutaným na lůžko.

Simona Šindlářová

Foto: Archív SiSi

Hroby skrývaly těla mladých žen a dětí Za unikátní lze označit výsledky záchranného archeologického výzkumu v místech nově budovaného objektu Slováckého muzea ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Ve dvou etapách ho letos v lednu provedli archeologové Centra slovanské archeologie a antropologové Ústavu Anthropos MZM. Vzhledem k tomu, že plocha byla archeologicky prozkoumána v letech 1949 a 1950, panovalo přesvědčení, že by se zde již neměly objevit nálezy archeologické povahy, zejména pak hroby z období Velké Moravy (9. století). Při prvotních výkopech a následné skrývce zeminy provedené na

celé ploše novostavby však přeci jen došlo k narušení kosterních pozůstatků. V průběhu výzkumu bylo objeveno a prozkoumáno 7 více či méně zachovalých hrobů. V převaze obsahovaly kosterní pozůstatky dětí a mladších jedinců ženského pohlaví, což vyplývá z průvodních nálezů. Jde hlavně o stříbrné, často pozlacené hrozníčkové a bubínkové náušnice ze skupiny honosných šperků veligradského typu, zdobené metodou granulace a filigránu. V jednom z hrobů bylo nalezeno celkem 9 takovýchto náušnic, což znamená, že s nimi pohřbená dívka náležela do rodiny významného velkomoravského velmože, žijícího

v 2. polovině 9. století na území dnešního Starého Města, tehdejšího Veligradu. Celkový počet okras ve všech hrobech dosáhl počtu 23 kusů, dohromady s dalšími předměty, jimiž byly gombíky, prsten a nůž, bylo získáno bezmála 30 nálezů. To, že hroby nebyly objeveny už na přelomu 40. a 50. let minulého věku lze vysvětlit tak, že ležely v místech rozhraní dvou výzkumných zón, mezi nimiž zůstala neprozkoumaná plocha, a také proto, že výplň jejich hrobových jam byla shodná s okolním podložím, takže splývaly.

Kosterní pozůstatky budou po ošetření uloženy v Ústavu Anthropos, šperky a další nálezy se po konzervaci ve Slováckém muzeu stanou součástí sbírky Centra slovanské archeologie MZM, jehož pracovníci provádějí výzkumy na půdě Starého Města nepřetržitě od roku 1948.

Luděk Galuška, vedoucí Centra slovanské archeologie MZM

Zámek v Jevišovích zdobí vzácný gobelín Hostinu bohů, vzácný gobelín, který po několik let zůstával skrytý v depozitáři, mohou od letošního května obdivovat návštěvníci Starého zámku v Jevišovicích MZM. Bruselská tapiserie impozantních rozměrů o šířce 520 cm a výšce 350 cm prošla

vloni rukama restaurátorů z Moravské gobelínové manufaktury a byla instalována v zámeckém sále, kde je vystaveno na padesát klávesových nástrojů. „Námětově tedy velmi dobře doplňuje tuto část expozice a ladí i prostorově. Jako kastelán jsem s radostí uvítal prezentaci této vzácné kulturní památky právě na Starém zámku, kde mají vzácné gobelíny svou tradici,“ říká Jiří Černý. „Právě z Jevišovic totiž pochází jeden z nejcennějších moravských kusů s námětem David a Abigail, avšak ten je v současné době umístěn na Státním zámku v Náměšti nad Oslavou,“ doplnil.

Hostina bohů náležela původně do souboru tapisérií ze zámku v západočeských Horažďovicích. Datována je do 1. poloviny 18. století. Jde o velmi názornou ukázku mytologické ikonografie, užívané hojně v době barokní; můžeme zde spatřit celkem 29 postav, z toho celkem 14 bohů a polobohů, a k tomu 9 hudebních múz. Z nich 5 zpívá a 4 hrají na různé hudební nástroje za doprovodu Apollóna s lyrou. Hostině předsedá Zeus, obklopený dalšími vyvolenými Olympu (Afrodíta, Artemis, Athéna, Héra, Poseidón a další). Slavnost zpoza stromů pozorují dva satyři. Autorem je neznámý tvůrce z autorského okruhu Jodoca de Vos.

Nově instalovaný gobelín nyní patří spolu s intaktně zachovanou zámeckou kaplí sv. Ludvíka, unikátním obrazem Obřezání Páně a archeologickými sbírkami Františka Vildomce k zlatým hřebům prohlídky Starého zámku v Jevišovicích. (red)

Foto: Archív MZM

Badatelé se vracejí do časů mezi psem a vlkem Jak dlouho žije pes v blízkosti člověka? Jednu z dalších možných odpovědí na tuto otázku se pokusil dát mezinárodní týmový výzkum, v jehož rámci byla provedena mikroskopická analýza opotřebení zubů fosilních

psovitých šelem z paleolitické lokality Předmostí v České republice. Výzkumu se zúčastnila rovněž Martina Galetová z Centra kulturní antropologie Moravského zemského muzea.

Analýza zubů z doby před 28 500 lety přinesla další důkazy rozdělení pozůstatků psovitých šelem (Canidae) na dvě skupiny: jedné podobné vlkovi a druhé psovi, každé s různou potravou. „Provedli jsme analýzu mikroabrazí zubů ve fosilním vzorku psovitých z lokality Předmostí, který obsahuje jak vlku, tak psu podobné psovité šelmy," říká Martina Galetová. Badatelé identifikovali jasné typy opotřebení zubů pro každý ze dvou morfotypů psovitých. Zuby tzv. protopsů podobných vlku byly opotřebovanější pravděpodobně kvůli potravě obsahující kosti a jiné méně žádoucí kusy potravy, k nimž se dostali na lidských sídlištích, což by mohlo potvrzovat existenci dvou typů psovitých živících se různou potravou, což souhlasí s dalšími důkazy rané domestikace. Domestikace psa je prvním příkladem ochočení zvířat a jediným typem domestikace, který se objevil dávno před jednoznačným dokladem zemědělství. Probíhá však ostrá vědecká debata ohledně doby a okolností úplného počátku domestikace psů – odhady se pohybují od 40 000 do 15 000 let př. n. l. Diskutuje se rovněž o tom, proč byli jako první domestikováni vlci a stali se psy. Z antropologického hlediska je doba počátku domestikace významná pro pochopení chování a ekologie tehdejšího člověka – časného Homo sapiens.

Hlavním autorem studie je Kari Prassack, vedoucí výzkumu a sbírek v Hagerman Fossil Beds National Monument, který je součástí National Park Service (USA), a Peter Ungar, profesor na University of Arkansas (USA). Na projektu dále spolupracovali: Mietje Germonpré z Royal Belgian Institute of Natural Sciences (Belgie) a Josephine DuBois, studentka ze City School of Dentistry při University of MissouriKansas (USA). Výzkum podpořila Grantová agentura ČR, Ministerstvo kultury ČR a University of Arkansas Honors College (USA). (red)

Foto: Archív MZM

V Lanžhotě se našly relikty německého tanku V roce 75. výročí konce 2. světové války došlo na jižním okraji města Lanžhot k zajímavému nálezu. V druhé polovině dubna 2020 zde byly při hloubení kanalizace obje

veny relikty německého tanku Panzerkampfwagen VI Ausf. B „Tiger II“, přezdívaného „Königstiger“. Jednalo se o zbytky tankového pásu v souvislé délce 5,3 metru, šířce 90 cm a váze přes dvě tuny, čep k zavěšení kola a část pancíře nad místem řidiče. V kompletním stavu téměř sedmdesátitunový obrněnec patřil k 1. rotě 503. oddílu těžkých tanků pancéřové divize Feldhernhalle 2 (Panzer-Division Feldherrnhalle 2) a byl zde zničen v urputných bojích s Ruskou armádou o obec dne 11. dubna 1945. Zajímavostí je, že k téže jednotce náležel i šikovatel a německé tankové eso Kurt Knispel, jenž však do bojů o Lanžhot nezasáhl. Po válce byl tank rozřezán a odtažen do šrotu, některé jeho části však zřejmě skončily v zemi. K nálezu byli dne 24. 4. 2020 pozváni pracovníci Historického oddělení MZM, kteří provedli dodatečné měření magnetometrem v místě nálezu, určili a zdokumentovali již nalezené kusy Tigeru II. (JBre)