Peter Zumthor t
Muž světla, stínu, materiálů a v neposlední řadě samotné atmosféry míst. Proslulý světový architekt, tvořící prostory, jež promlouvají. Architekt, který tvoří projekty domů s předmluvou pro jejich funkčnost a především atmosféru.
Curriculum Vitae
Peter Zumthor se narodil 26.dubna v Basileji ve Švýcarsku jako syn truhláře. Od svého otce se také začal brzy učit truhlářskému řemeslu, což mu umožnilo objevovat tajemství materiálů, jejich fyzické a estetické hodnoty, struktury a zacházení s nimi, ale také nesmírný cit pro detail a poctivé řemeslo, které pak naplno rozvinul při své práci architekta.
Rád hraje tenis, má rád dobré doutníky, margaritu a jazz a od té doby co věří, že architektura by se měla žít a užívat si ji takzvaně z první ruky (tedy ne zprostředkovaně na papíře) nejsou jeho díla téměř publikována.
Poté co se zaučil truhlářem, začal studovat uměleckoprůmyslovou školu v Basileji a později v šedesátých letech na Pratt institutu v New Yorku. Na začátku své architektonické kariéry se věnoval převážně restaurátorství a historickým rekonstrukcím, když pracoval na konci šedesátých let jako konzultant a inspektor na zachování historických památek v kantonu Grisons a později v sedmdesátých letech jako lektor konzervace a dokumentace historických památek na univerzitě v Curychu. Tato zkušenost mu umožnila získat širokou znalost rustikálních materiálů, historických konstrukcí a technologií, které pak uplatnil při svých vlastních, samozřejmě již moderních projektech. Kromě tvůrčí činnosti se věnoval také akademické činnosti na řadě významných univerzit. Jako externí profesor na Southern California Institute of Architecture v Santa Monice, na technice v Mnichově nebo jako člen akademie umění v Berlíně. V současné době žije Peter Zumthor v Hadensteinu, kde také od roku 1979 vede svůj ateliér. Za své dílo získal samozřejmě mnoho ocenění, mezi nimiž například v roce 1989 cenu Heinricha Tessenowa udělenou technickou univerzitou v Hannoveru, v roce 1996 cenu Ericha Schellinga pro architekturu udělovanou v Německu, v roce 1998 Carlsberg architectural price za umělecké muzeum v Bregenzu a termální lázně ve Valsu nebo cenu nadace Thomase Jeffersona udělovanou na univerzitě ve Virginii z roku 2006. V roce 2009 získal prestižní Pritzkerovu cenu.
Bruder Klaus Field Chapel
Z vnějšku minimalistická kaple v barvě načervenalého okru připomíná spíše betonové silo. Dvanáct metrů vysoký drsný monolit spočívající na pětibokém půdorysu byl vytvořen z pohledového betonu.
Za pomocí bednění ze 120 smrkových kmenů vznikla uvnitř jediná místnost sloužící k bohoslužbám. Celý prostor se postupně zužuje a nahoře je pak zakončen průzorem otevřeným k nebi.
Že se jedná o sakrální stavbu prozrazuje pouze kříž umístěný nad trojúhelníkovým vstupem, který byl vykrojen do mohutného tělesa.
Na stavbě pracovali lidé z okolí a co nejvíce byly používány staré a osvědčené místní pracovní postupy. Každých 24 hodin přibyla jedna půlmetrová betonová vrstva. Po vytvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a nechány pozvolna vyhořet. Vnitřní stěny jsou začerněny ohněm, který zde doutnal po celé dva týdny. Když oheň dohasl, nezbylo po kládách nic více než jejich negativní otisk v betonu.
Při vstupu do dveří na návštěvníka padne z šera tíseň, ale během pár kroků po podlaze z litého olova se obavy rozplynou a kdesi nahoře objeví světlo dopadající z výšky 12 metrů.
Do otvorů po tyčích, které spojovaly bednění, jsou z vnitřní strany nasazeny skleněné baňky foukané tradičním způsobem. Výsledkem je magická černá dutina.
Vnitřní vybavení je stejně jednoduché – prostá dřevěná lavice a volně na štíhlém podstavci umístěná bronzová hlava ženy od sochaře Hanse Josphsohna.
Atelier Zumthor
Architektonické studio je situováno do středu vesnice Haldenstein. V jeho přízemí se nachází společenská místnost propojená se zahradou, v patře pak projekční ateliér a ve sklepě je umístěn archiv.
Interiér je řešen jako jeden velký otevřený prostor rozdělený volně stojící „pracovní stěnou“, která prostupuje všemi třemi podlažími domu. Stěna má za úkol oddělit úzký komunikační prostor na severní straně od místností orientovaných na jih. Autorem maleb na vnitřní straně obvodových stěn je umělec Matias Spescha.
Jižní fasáda je velkoryse prosklená a nabízí výhled do zahrady, která je komponována jako třešňový sad. Dřevěné laťování na osluněných stěnách domu je porostlé vinnou révou a ochraňuje dům před přehříváním, stejně jako velké plachtové markýzy.
Dům je vystavěn ze dřeva stejně jako místní tradiční stavby, ale jeho povrch je více podobný jeho textuře. Jemně členěná fasáda je sestavena z modřínových latí.
The Therme Vals
Nové termální lázně, jež od konce roku 1996 nahrazují zastaralé a nedostačující budovy z 60. let, jsou vystavěny jako samostatná budova na západním cípu hotelového areálu. K novostavbě vede podzemní chodba přímo z hotelu. Jedná se o velké, trávou porostlé, hluboko do svahu zapuštěné kamenné těleso. Jeho architektura se vymyká jakémukoliv formálnímu zařazení. Podstatnější se nám zdálo, aby stavba vyjadřovala náš záměr: uvést nové lázně do vztahu s geologickým základem horské krajiny, s jejím reliéfem, s prapůvodní silou země. Inspirovala nás myšlenka postavit budovu tak, aby vyvolávala dojem vyššího stáří než sousední stavby, dojem, že je součástí této krajiny odpradávna. Od samého počátku nás hřála radost z práce s nejrůznějšími prvky. Roli zde hrál cit pro mystično kamenného světa uvnitř hory, světlo a temnota, odraz světla ve vodě a ve vzduchu prosyceném vodní párou, škála zvuků způsobených nárazem vody na kámen.
Skála, kámen, voda - stavět v kameni, z kamene, zakomponovat do skály, vytvořit ze skály, být uvnitř skály - jak architektonicky interpretovat smysl a význam skrývající se za spojením těchto slov? Jak je přetvořit v architekturu? Tyto otázky jsme si kladli při sestavování návrhů a stavba získávala krok za krokem svůj tvar. Tvorba návrhu byla nepřetržitým procesem odhalování nového, trpělivým vyhledáváním formálních předloh.
Návštěvníci poté, co opustí uměle osvětlený systém jeskyň u vchodu a projdou tmavými převlékárnami, stojí na vyvýšeném skalním pásu a poprvé uvidí ležet před sebou prostorové kontinuum lázeňské plochy.
Velký „kámen“ je vystavěn z kamene. Vrstva takzvané valské ruly, přerušená ve zlomu na straně blíže k údolí a po tisíci metrech ve stejném sklonu znovu obnovená, určuje nárys celkové struktury. Konstrukčně jsou stěny staticky působící spojitá stavba z navrstvených kamenných desek a vyztuženého betonu, stavebníky nazývaná valská spojovací zeď.
Dokončením hrubé stavby je budova už téměř hotová - lázně vykazují jen málo primárních detailů, které je možno odvozovat z jejich funkce, jako například vodní stružky vytesané přímo z masy kamenné podlahy, ruční páky a držadla, mosazná trubka procházející zdmi, odkud prýští přírodní i upravená termální voda do nejrůznějších bazénků a nádrží.
„I work a little bit like a sculptor. When I start, my first idea for a building is with the material. I believe architecture is about that. It‘s not about paper, it‘s not about forms. It‘s about space and material.“
„I think space, architectural space, is my thing. It‘s not about facade, elevation, making image, making money. My passion is creating space.“
„There is still a real need for good quality architecture, not paper architecture, but the real stuff.“
Peter Zumthor
created by: Matěj Ondruch