SNOW 151 - únor 2024 by SNOW media

PROČ A KDE JE JARNÍ LYŽOVÁNÍ NEJKRÁSNĚJŠÍ?

JARNÍ FIRN

LYŽOVÁNÍ

SNOW 151 ÚNOR–BŘEZEN 2024 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

FREERIDE

SKIALP

ZAPOMENUTÁ MÍSTA SKANDINÁVIE PESTROBAREVNÁ STŘEDISKA SLOVINSKA ČERNÉ DNY: MAURO CAVIEZEL – BOJ AŽ DO KONCE

KDYŽ JDE O ŽIVOT… HAVÁRIE LANOVKY NA VLASTNÍ KŮŽI

R E L G N A R PW SILNICE

JEĚEH ZAČ®ÍNÁ TAM, KDE KONČÍ PŘÍB

NOVÝ JEEP® WRANGLER JIŽ ZA 1 699 900 KČ Ovládněte každý terén s pohonem všech kol 4WD a redukční převodovkou, tuhými nápravami Dana a benzínovým motorem 2.0 Turbo s výkonem 272 koní. Objevte svět bez hranic s Jeep® Wrangler už za 1 699 900 Kč a výhodným ﬁnancováním s úrokem 0,99 %. Jeep® Wrangler Sahara 2.0 4×4 272k spotřeba a emise CO2 (WLTP cyklus): 10,4 l/100 km a 250 g/km. Cena vozu 1 699 900 Kč vč. DPH, část kupní ceny hrazená klientem: 1 019 400 Kč (60 % z poř. ceny), výše úvěru 679 600 Kč, pevná úroková sazba: 0,99 % p. a., RPSN: 10,8 % p. a., 1.–24. měsíční splátka 28 609 Kč bez pojištění, 1.–24. měsíční splátka pojištění: 2 221 Kč (měsíční splátka pojištění HAV: 2 039 Kč, POV: 182 Kč), eventuální poplatek za poskytnutí úvěru: 16 990 Kč z pořizovací ceny, celková částka k uhrazení (to znamená výše vypůjčené jistiny plus úroky a poplatek za poskytnutí úvěru, pojištění): 752 556 Kč, délka úvěru 24 měsíců. HAV = havarijní pojištění, POV = pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Sazby za pojištění jsou kalkulované jako průměrné sazby, které se mohou lišit dle jednotlivého zákazníka. *Záruka 5 let je složena ze zákonné dvouleté záruky a dodatečné tříleté smluvní záruky (do 100 000 km) Maximum Care. Smluvní záruka se nevztahuje na velkoodběratele. Více informací o zárukách u autorizovaných prodejců Jeep®. Foto je pouze ilustrativní.

jeep.cz

FOTO: HUGO MARTIN / RED BULL ILLUME (JEZDEC PIERRE CHAUMAZ, MÍSTO LES KARELLIS, FRANCIE)

NO COMMENT

#104

NOVINKA KOLEKCE NA SJEZDOVKU

Vyjezdi si skvělé chvíle s PRIMETIME! Nová revoluční technologie pro lidí, kteří chtějí lyžovat lépe. Méně námahy, více carvingu.

ELANSKIS.COM/PRIMETIME

OBSAH

NOVÝ HRDINA SE ZJEVIL A TAKŘKA Z NEBE SPADL PŘÍMO NA TRŮN. CYPRIEN SARRAZIN PROSTĚ PŘIŠEL A SEBRAL OBĚ ZLATA ZE SJEZDŮ NA LEGENDÁRNÍM HAHNENKAMMU…

UŽIJTE SI

CELÝ SVĚT NA SKIALPECH BEZPEČNĚ

120 LET OSLAVIL SVAZ LYŽAŘŮ A JEHO ODKAZ – V MNOHA SMĚRECH – STÁLE ŽIJE

S námi vždy pod vedením profesionálů, horských vůdců s licencí UIAGM a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Janka Bednaříka, Vojty Dvořáka, Ládi Petráše, Tomáše Bardase, Pavla Žo y ad. SEVER EVROPY Vychutnejte si jiskřivý prašan ve švédském Laponsku, nebo zažijte přímo z lyží nevšední pohled na mořskou hladinu na Islandu či na Lofotech v Norsku a jako bonus magické večery s polární září!

WORLD CUP

16| 18| 22| 26| 38| 46| 48| 58| 62| 66| 68|

KAVKAZ A ARARAT Objevte kouzlo středověkých kamenných vesniček spolu s neuvěřitelnou pohostinností obyvatel gruzínské Svanetie, nebo v doprovodu místních horalů pokořte vrchol bájného Araratu v Turecku.

WORLD CUP NEWS IVICA KOSTELIČ: DOBRODRUH NA SNĚHU I VODĚ ! ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU: MAURO CAVIEZEL – ! BOJOVNÍK AŽ DO KONCE VLASTNÍMA OČIMA: OLGA CHARVÁTOVÁ KŘÍŽOVÁ

V ZAJETÍ RYCHLOSTI: ŽIVOT NA (KULATÉ) HRANĚ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: ŽIVOBYTÍM LYŽAŘ DIAMANT POSTAVENÝ NA LIDECH: SPECIÁLKA M1 PROJECT RECENZE: VYHŘÍVANÁ BUNDA KILPI LENA-W SKI WITH ME: TRAMPOLÍNA VYPUŠTĚNA! APUL NEWS

! Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

KANADA A JAPONSKO Na rok 2025 chystáme dvě exkluzivní skialpové novinky! Naším prvním cílem budou kanadské hory Britské Kolumbie, druhým pak vyhlášený prašan na japonském ostrově Hokkaidó.

RESORT

72| 76| 80| 92| 94| 96| 100|

TERMÍNY: duben 2024 a leden–duben 2025

Dachstein West: nejbližší rodinné alpské safari Slovinsko: netradiční lyžařská destinace

e Splňt é v s si ké lyžařs ! y sn

Slow@Relax: Hotel Theresa Recenze: Jeep Compass S-Limited 4xe Nová 6sedačka na Bílé Evakuace z lanovky Weißsee

Lanovky u Lago di Garda Akce připravíme i na zakázku.

www.adventura.cz

SKIALP & FREERIDE

106| 110| 112| 115|

SKANDINÁVSKÉ TIPY NA JARNÍ FREERIDE R ECENZE: LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ PIEPS PRO IPS R ECENZE: NÁRAMKOVÝ POČÍTAČ SUUNTO RACE F IRN JAKO BUDOUCNOST FREERIDINGU

SNOWbiz

120| 123| 126|

Definice letního úspěchu V ÍTEJTE VENKU J AK PRODÁVAT LÉTO

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

FOTO: MASON MASHON / RED BULL ILLUME

OBSAH

Zima je tu. intersport.cz

ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

KRESBA: ONDRA TŮMA

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Freeride & skialp)

POTŘEBUJEME LYŽOVÁNÍ?

chickou (tělesnou samozřejmě) odolLyžařská sezóna se překlápí do své nost a vyrovnanost… Je to jedinečná druhé poloviny a my jsme moc rádi, relaxace. že o té první můžeme říct, že byla Mohli bychom chrlit další seznamy povedená. V Alpách většinou napadly argumentů, aspekty sociální, zdrahromady sněhu, což asi tak trochu votní, ekonomické, regionální… Podnastartovalo důvěru v náš bílý sport, statné je ale to, že lyžování coby blaa mnoho lidí se na něj zase vrhlo – honosná aktivita pevně a nerozlučně dokonce se mluví, co se návštěvnosti prorostlo za tu více než stovku let středisek týče, o historických rekornapříč společností a plní celou řadu dech. Každá akce má svou reakci, rolí, na které kolikrát ani nedokážeme takže společně s radostí jedněch se dohlédnout. Tvoří s mnoha ostatními ozvali i tací, podle kterých je normální obory funkční systém, organismus, nelyžovat. Tak jak je to? Potřebujeme který žije v symbióze a harmonii. Je to lyžování? podstatná součástka v mašinerii naší Lyžování v Česku slaví shodou okolkultury v tom nejširším slova smyslu. ností své 120. narozeniny. Do těla spoPokud by nějaký sociální anatom přilečnosti ale začalo zarůstat ještě dříve, šel a lyžování z těla společnosti chinež Josef Rössler Ořovský s kumpány rurgicky vyňal, znamenalo by to velké ustanovil první národní lyžařský svaz bolesti a těžké a dlouhé zotavování. na světě. Není náhoda, že lyžování Mimochodem, snad s každým pobyrychle nabývalo popularity a rozvíjelo tem na sněhu se mi znovu zjevuje se rychleji, než mnoho jiných oborů uvědomění, jak očistnou sílu lyžování a oblastí české společnosti. Homo má. Vsadil bych si na to, že neexistuje sapiens má tu vlastnost, že si ve své druhý sport, který člověku dokáže výbavě nechává vše, co ho činí šťastdát tolik, co lyžování. Těch krás! Hory, ným, lepším, zdravějším a odolnějším. příroda, lesy, sníh, slunce, obloha, Ať se jedná o umění krásná, technické mraky… Těch smyslů! Vůně, chlad, výtvory až po sport – oblast lidské teplo, ticho, skluz… Ta láska všude kultury specificky spojené s tělesnými kolem! výkony, přesto napevno svázaná s lidLyžování funguje jako přírodní antideským duchem a rozumem. presivum bez špetky chemie, kterého Troufnu si ale tvrdit, že lyžování přesi navíc můžeme naordinovat tolik, sahuje i hranice sportu – má v sobě kolik jsme jen schopni zkonzumovat. prvky cestovatelské, vybízí k pohybu, Lyžování k přežití nepotřebujeme. Ale potažmo k socializaci, ale i k poznábez lyžování by svět nebyl tím, čím je, vání přírodních a jiných nauk: geoa my tím, čím jsme. grafie (ty hory!), biologie (jsme v přírodě), topografie (jak daleko je to do Užívejte si ho dosyta a nasosejte nejbližší hospody?). Spoluvytváří aspoň tolik energie, aby vám vydržela v člověku vztah k přírodě, pomáhá až do další sezóny! mu najít sebe sama, klade otázky Petr Socha a SNOW a vyžaduje rozhodnutí, zvyšuje psy-

GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková

SNOW, Č. 151, ROČNÍK XXII.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

INZERCE

Petr Socha Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Andrea Rosenbaumová

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz INZERCE inzerce@snow.cz

INTERNET

Radek Holub, Lukáš Vavrda E-mailové schránky: jmeno.prijmeni@snow.cz

AUTOŘI

Ivan Balek, Roman Gric, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kurfürstová, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka, Michael Turek JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

PŘEDPLATNÉ Česko: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 8. února 2024, další vyjde v říjnu 2024.

OBÁLKA/FOTO: Atomic Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2023

K R A D W O N S VÁ Á R H Y V Ý D KAŽ SKIPAS E L T S Ä K E LYŽ LOSEM

C E N Í N O M R 2024 23. ÚNO

SINCE 2013 IN

O H É D Ž A K O R P G R E P U S Í VEČERN Z C . W O N S . K R A D A N O F N I E VÍC

FOTO: IMAGO

Čtyřiaosmdesátý ročník závodů na Hahnenkammu v Kitzbühelu je minulostí – a že bylo na co se dívat! Svůj přerod z technika v plnokrevného sjezdaře na legendárním Streifu završil Cyprien Sarrazin, když se radoval z prvenství v pátek i v sobotu. Především o jeho druhém výkonu lze říct, že složil maturitu v královské disciplíně. Jen o číslo před ním totiž startoval vedoucí muž Světového poháru

Marco Odermatt, po kvalitním výkonu se s výrazným náskokem ujal vedení a zdálo se, že je vymalováno. Jeho francouzský rival ale předvedl učebnicovou jízdu bez jediné chybičky a zvítězil s náskokem 0,91 vteřiny! Následně se oba soupeři odebrali do jednoho z kitzbühelských barů, kde své výkony jaksepatří oslavili bok po boku do půl těla a došlo i na poměrně zdařilé pěvecké vystou-

pení. Veselo bylo také v italském táboře, však se v pátek mezi výše zmíněné dokázal vklínit Florian Schieder a v sobotu duo na stupně vítězů doprovodil bronzový Dominik Paris. Naopak domácí Rakušané vyšli tentokrát naprázdno. Nejblíže medailovým pozicím byli Stefan Babinsky v druhém sjezdu a slalomář Manuel Feller, nakonec na oba však zbylo jen hořké čtvrté místo. (mk)

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

NEWS

ONDŘEJ NOVÁK redaktor SNOW

Tradičně letos začínám každé číslo příspěvky o ekologii. A teď je s ní konec. Závodí se v Evropě, nikam se nelítá, ledovce klidně dřímou pod několika metry sněhu a všechny rakouské aktivisty už zatkli. Lyžování budiž zase na několik měsíců nenápadným a neškodlivým sportem. Konečně napadlo!

A je po zábavě

FOTO: GEPA/ATOMIC

A je po ekologii

Odermatta letos bude prohánět už jen Sarazin. A jen v bitvě o glóbus za sjezd. Ten velký glóbus přišel tak trochu o soupeře. Marco Schwarz, který letos poctivě jezdil všechny disciplíny a se Švýcarem se mu dařilo jakžtakž držet krok, se úrazem kolena vyřadil ze hry už na konci prosince, Aleksander Aamodt Kilde pak při druhém

Thunderstruck!

95/95 Mikaela Shiffrin se narodila v roce 1995. A po vítězství v Jasné má na kontě 95 vítězství ve Světovém poháru. Náhoda? Nemyslím si!

Tenhle hit od AC/DC si na rozloučenou nechal zahrát Thomas Dressen. S kariérou se německý sjezdař rozloučil jak jinak než v Kitzbühelu při svém posledním sjezdu, který pojal závodně, přesto v rozlučkovém tempu, jež ho doneslo daleko za bodovanou třicítku. Poprvé naskočil do

svěťáku v roce 2015 a skončil tehdy ve sjezdu v Saalbachu třicátý devátý. Na start závodu SP se pak postavil ještě devětasedmdesátkrát a desetkrát se dostal na pódium, zejména v letech 2018 a 2020. Krásná kariéra, krásný odchod ve třiceti. Díky, Thomas!

Cyprien Sarazin. Kdo to je? Teď už to víme. Ještě loni jsme toto jméno jen tak zdálky registrovali, ale to bylo tak všechno. Francouz, který se celou svoji kariéru soustředil na technické disciplíny, ale nikdy se nedostal mezi úplnou elitu, se před dvěma lety rozhodl pro změnu a přesedlal na sjezd. Zajel několik rychlých tréninků a zjistil, že tohle mu prostě sedí líp. Ve 29 letech není co ztratit, tak proč nezkusit místo zatáček jezdit prostě rychle? A vyplatilo se. Nejdřív vyhrál sjezd v Bormiu,

Na co sáhne, to vyhraje, nebo se aspoň procpe na druhé místo. Letos pouze jednou nestál na stupních vítězů, ve Val Gardeně byl ve sjezdu sedmý. Švýcar má letos naprosto neuvěřitelnou formu a ve Wengenu se mu navíc podařilo vyhrát poprvé v kariéře i sjezd Světového poháru. A to rovnou dvakrát. Zuby si brousil logicky i na legendární Hannenkamm v Kitzbühelu, ale americká

story se tentokrát nekonala. Na obávané sjezdovce Streif dosáhl ve dvou sjezdech „jen“ na třetí a druhé místo a na svoji kabinku pro vítěze si bude muset zase rok počkat. Oslavy ale i tak pojal ve velkém. Doporučuji prošmejdit sociální sítě a youtube. Kdo chce vidět polonahé sjezdaře, kteří po sobě v baru lejou pivo a šampaňské, má jedinečnou příležitost. Rychle, než to zakážou!

potom super-G ve Wengenu a nakonec si dal jen tak mimochodem double v Kitzbühelu. Při druhém sjezdu nadělil navíc druhému Odermattovi skoro vteřinu a dorovnal rekord legendárního krajana Luca Alphanda, který si dal na Streifu double v roce 1995. Pak tedy ještě vyhrál rallye Paříž – Dakar, ale to už je jiná pohádka. Sarazin momentálně ztrácí pouhých 6 bodů v souboji o malý glóbus za sjezd na Odermatta a drahý Marco to asi nebude mít letos také „ľahké“ jako loni. FOTO: RED BULL MEDIA POOL

FOTO: RED BULL MEDIA POOL

Nebude to také ľahké, drahý

Marco Odermatt, šach mat!

sjezdu ve Wengenu. Ani jeden si už letos velmi pravděpodobně nezazávodí, a pokud ano, do hry o velkou křišťálovou kouli už nezasáhne. Podobně je na tom i legendární Alexis Pinturault, který si ve Wengenu poranil koleno, a bohužel i Petra Vlhová, které koleno nevydrželo v extrémně ledovaté domácí Jasné.

REVOLUČNÍ

NOVÁ ÉRA ALL - MOUNTAIN LYŽOVÁNÍ

Kombinace technologií „suspension blade“, unikátního spojení komínu a kokpitu lyžařské boty bez použití tradičních flexorových šroubů, který dodává botě SHADOW její charakteristický a výrazný design a „dual pivot“ umístění čepů, které prodlužuje osy komínu pro optimální zvýšení pákového efektu ukazují naši schopnost vytvořit boty, které vynesou lyžaře ze stínu na výsluní. +26% výkonu s menším fyzickým úsilím. bretton.cz

STORY

OSOBNOSTI

Ivica Kostelič

DOBRODRUH NA SNĚHU I VODĚ TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: FACEBOOK

Bývalý šampion Světového poháru se po pozoruhodné lyžařské kariéře přesunul na moře, kde se ukazuje být neméně zdatným sportovním lodivodem, cílícím opět po nejvyšších metách. „Na vodě hledám svobodu, která nám ze životů mizí,“ přemítá.

15 let na vrcholu

Po většinu Ivicovy kariéry byla jeho sestra Janica zásadní součástí jeho podpůrného týmu

ypický lyžařský šampion odchází do sportovního důchodu jako majitel nějaké provozovny v horském středisku, lyžařský trenér či televizní komentátor. Hrstka z nich však dosáhne úspěchu i mimo lyžování. Francouzský celkový vítěz SP 1997 Luc Alphand se stal skvělým jezdcem rallye a v roce 2006 vyhrál legendární závod Paříž-Dakar. Rakouské eso v super-G Christoph Gruber je nyní pilotem letecké záchranné služby Tyrolska. Profesionálním pilotem je také Dominique Gisin, švýcarský olympijský vítěz ve sjezdu z roku 2014.

Ivica Kostelič, mnohonásobný světový medailista včetně zlata z MS 2003 ve slalomu a celkového vítězství ve SP 2011, ukončil kariéru v roce 2017. Nyní je mu 44 let, je otcem čtyř dětí a vycházející hvězdou oceánských závodů na dlouhé vzdálenosti. Jako kapitán své šalupy letos v létě sbíral jen pódiová umístění a na konci sezóny vyhrál prestižní Středomořskou trofej 2023.

Ve stínu sestry

V začátcích své lyžařské kariéry byl známý především jako starší bratr fenomenální Janicy Kosteličové. O tři roky mladší sestře bylo teprve 17 let, když v lednu 1999 slavila své první vítězství ve SP poté, co ovládla kombinaci v rakouském St. Antonu am Arlberg. Její kariéra málem skončila v prosinci téhož roku, kdy si při tréninku sjezdu ve švýcarském Svatém Mořici vyhodila pravé koleno. Po roce tvrdé rehabilitace vyhrála první slalom sezóny 2001 v Park City v Utahu a následně

triumfovala v osmi slalomech v řadě a ve finále ve švédském Åre získala první ze svých tří celkových titulů ve SP. To ve Střelci narozený Ivica potřeboval více trpělivosti. Po vlastním zranění kolena v roce 1999 si den po svých 22. narozeninách, 24. listopadu 2001 v Aspenu, připsal první vítězství ve SP. Ve slalomu s číslem 64 deklasoval favority včetně italské hvězdy Giorgia Roccy a úřadujícího mistra světa Maria Matta z Rakouska, který později v neděli ovládl druhý slalom před Bode Millerem. Po zbytek sezóny 2002 Miller a Kostelič tvrdě bojovali na okruhu SP a na ZOH v Salt Lake City. Bode odjel z Utahu se dvěma stříbry, v obřím slalomu a kombinaci. Ivica olympijský slalom nedokončil, ale s Bode Millerem se utkal v nervy drásajícím souboji ve finále SP v rakouském Flachau. Tam Millera porazil o několik desetin a získal svůj první slalomový glóbus.

Během následujících 15 let a vzdor neuvěřitelným 14 zraněním kolena zůstal Kostelič světovou lyžařskou hvězdou, s níž se musí počítat. V roce 2003 získal na MS ve Svatém Mořici zlatou medaili ve slalomu, den po zlaté medaili své sestry. V roce 2006 vybojoval v italském Sestriere svou první olympijskou medaili v kombinaci za Tedem Ligetym. 5. ledna 2003 vyhrál slalom ve slovinské Kranjské Goře. (V ten den měla Janica 21. narozeniny a v Bormiu sama rovněž vyhrála.) Dokázal zvítězit jak ve slalomu, tak v super-G a čtyřikrát za sebou, v letech 2010 až 2013, vyhrál kombinační trofej na Hahnenkammu. V lednu 2011 Kostelič vyhrál velkolepý super-G, který se jel na spodní části zrádné sjezdovky Streif v rakouském Kitzbühelu. Ten měsíc dosáhl celkem sedmi vítězství ve SP na čtyřech místech, včetně paralelního slalomu v Mnichově. To je na mužské túře SP čistokrevný rekord. Tento mimořádný úspěch pomohl Ivicovi k zisku celkového vítězství ve SP v tom roce; ohromující výkon pro chorvatského specialistu na slalom. Získal také malé glóby za slalom a kombinaci, v následujících dvou letech pak zopakoval triumf v kombinaci. V únoru 2012 se SP jel v Soči v rámci předolympijského seriálu; Kostelič vyhrál kombinaci a poté si ve sjezdu zranil koleno. V té době vedl v celkovém pořadí SP o 218 bodů před Marcelem Hirscherem, ale byl na 11 závodů vyřazen ze hry a na konci sezony se musel spokojit se čtvrtou příčkou. V následujícím roce získal další dvě vítězství ve SP, v kombinaci a slalomu v Kitzbühelu a Kranjské Goře, a stříbrnou medaili v kombinaci na ZOH 2014 v Soči, než pomalu začal výkonnostně ustupovat. V únoru 2017 ukončil kariéru, aby se mohl

STORY

OSOBNOSTI V lednu 2003, po vítězství ve slalomu v Kranjské Goře, řekl novinářům, že se před závodem cítil „silný jako německý voják připravený k boji v roce 1941“

věnovat jiným cílům a lépe se starat o rodinu. Se čtyřmi stříbrnými olympijskými medailemi z let 2006 až 2014 ve slalomu a kombinaci a pěti křišťálovými glóby, stejně jako s 27 vítězstvími a 67 umístěními na stupních vítězů v několika speciálech SP patřil Ivica Kostelič k nejzvučnějším jménům v moderním lyžování.

Rodinný klan

Stejně jako švýcarský sjezdař Peter Müller a italské eso Alberto Tomba byli Janica a Ivica Kosteličovi městskými dětmi – poměrně vzácnost mezi špičkovými lyžaři. Vyrůstali v Záhřebu, hlavním městě Chorvatska, a trénovali na Sljeme, nevelkém kopci o převýšení 300 metrů kousek za městem. Tato oblast měla závodní tradici a od roku 2005 se zde konalo několik napínavých závodů SP. Papa Ante Kostelič byl házenkář světové úrovně, člen jugoslávské reprezentace a trenér v Cannes na francouzské Riviéře. Od 70. do 90. let minulého století trénoval řadu elitních házenkářských klubů. Ve své trenérské kariéře se poprvé proslavil triumfem v Poháru vítězů pohárů IHF žen 1981 jako hlavní trenér ŽRK Osijek.

Na začátku 90. let se stal trenérem alpského lyžování, začínaje v místních lyžařských klubech. Byl znám jako velmi tvrdý a náročný trenér, a tak se nezřídka dostával do konfrontací s ostatními členy klubu nebo rodiči lyžařů, kteří měli dojem, že od svých svěřenců vyžaduje příliš mnoho. Pak se ujal trénování svých dětí. Byl náruživým čtenářem knih o tělesném a duševním tréninku. O své znalosti a zkušenosti se dělil s Janicou a Ivicou, kteří se ukázali jako nadaní v oblasti koordinace, rovnováhy a odhodlání. V té době pocházela většina jugoslávských lyžařů ze Slovinska, nejsevernější provincie, kde se nacházejí Julské Alpy. Chorvatsko je známější pro své dlouhé jadranské pobřeží. Když v roce 1991 začala občanská válka, čelili Kosteličovi obřím logistickým a ekonomickým problémům.

Krušné začátky

Aby se v těžkých časech uživili, začal Ante lovit harpunou v Jaderském moři u ostrova Mljet, asi hodinu cesty lodí od Dubrovníku, kde vlastnil chatku. Ryby prodával do restaurací na nedalekém ostrově Korčula. Děti tam vodil už od útlého věku; Ivo

„S mořem se nedá nic srovnat. Moře je svoboda. A my jsme v dnešním světě o hodně svobody přišli,“ přemítá Ivica Kostelič

začal s lovem ryb harpunou už jako malý a ve dvanácti letech byl expertem. Děti se také naučily plachtit na člunu a dokázaly obeplout ostrov. V létě a na podzim jezdili s otcem trénovat lyžování na rakouské ledovce, ale bylo to pro ně neúnosně drahé. Na počátku své kariéry spali většinou ve stanu nebo v Anteho staré Ladě. Aby ušetřili, často chodili na ledovec nad Kaprunem pěšky. Provozovatelé vleků na ledovcích je někdy nechávali lyžovat zdarma. V 16 letech Janica dosáhla slibných výsledků na ZOH 1998 v Naganu. Když bývalý lyžařský závodník Vedran Pavlek skončil kariéru a stal se manažerem mladého Chorvatského lyžařského svazu, podařilo se mu sehnat skupinu významných sponzorů, včetně značky Salomon, která Kosteličovým dětem poskytla vynikající výzbroj.

V létě 2001 se Ivica vracel na sníh v Zermattu po dalším zranění, které utrpěl v lednu, pár týdnů poté, co získal své první body ve SP. Pravidelně telefonoval tátovi na chatu u moře, aby mu podal zprávu o svých fyzických a technických pokrocích, a Ante si jeho poznámky pilně zapisoval do velkých zápisníků. „Všechno si zapisuju. Ivica si vede dobře. Věřím, že v zimě konečně prorazí,“ prorokoval. A přesně to se onoho podzimu v Aspenu stalo. Ante Kostelič se stal velkým obhájcem tradice v alpském lyžování a tvrdil, že nejlepší závodníci musí závodit ve všech disciplínách. Obhajoval kombinační závod a nebál se kritizovat establishment v otázkách nastavení tratí a celkové organizace sportu. Stejně jako Bode Miller a bývalí velikáni Pirmin Zurbriggen a Marc Girardelli i Ivica Kostelič rád závodil ve všech disciplínách.

Prostořeký

V lednu 2003, po vítězství ve slalomu v Kranjské Goře, řekl Kostelič novinářům, že se před závodem cítil „silný jako německý voják připravený k boji v roce 1941“, v narážce na německou invazi do Sovětského svazu v červnu 1941. Ačkoli média tento výrok většinou ignorovala, bulvární týdeník Nacional se ho chopil a zveřejnil článek s dosud nezveřejněnými Kosteličovými výroky z rozhovoru, který plátku poskytl v květnu 2002. Podle Nacionalu Kostelič řekl, že byl fascinován rozsahem útoku Luftwaffe na Británii za druhé světové války, a vyjádřil se k rozdílům mezi národním socialismem a komunismem slovy: „Nacionalismus byl stále zdravý systém pro někoho, kdo byl ambiciózní. V komunismu nám nebylo dovoleno být ambiciózní a oba systémy byly totalitní.“ Jeho výroky byly týdeníkem interpretovány jako projev krajně pravicových politických sklonů a zpráva vzbudila pozornost mezinárodního tisku. Kostelič musel kauzu dementovat s tím,

že šlo o neformální rozhovor mimo záznam: „Mé srdce není ani levicově, ani pravicově orientované, ale na sport a v hlavě mám jen lyžování.“ Jiní novináři jeho původní výrok přehlédli jako pouhou špatně zvolenou metaforu vzhledem k tomu, že Ivica i jeho otec Ante jsou nadšenými milovníky válečné problematiky (Ante Kostelič vlastní od roku 2002 nakladatelství, které se specializuje na toto téma).

Mistři katastrof

S Ivicou ale také byla a stále je zábava. Jedním z nečekaných zážitků jeho vzrušující sezóny 2002 bylo vidět ho skákat na koncertním pódiu v cílovém prostoru

Ivica se svou krásnou rodinkou, březen 2023

ve švýcarském Adelbodenu poté, co skončil druhý ve slalomu za Bode Millerem. Půjčil si kytaru od jednoho z hudebníků a za jásotu publika vystřihl klasiku Johnny Be Good. Dodnes jezdí na turné s kapelou, v níž jako bubeník působí Jan Hudec. Rakouský Kurier o nich napsal: „Jistě, pokud jste hudebník, a to přinejlepším dobrý, můžete vyhrát nějakou tu zlatou cenu. Ale tahle kapela má v zavazadle „heavy metal“ – 36 vítězství ve Světovém poháru, sedm křišťálových glóbů, 14 medailí. Master of Disaster je název skupiny soustředěné kolem bývalých lyžařských hvězd Ivice Kosteliče a Jana Hudce, kteří nyní na Noci legend Kitz v Gasthofu Auwirt pořádně šlápli na plyn.“

Z hor k moři

Ivica vždy hledal nové výzvy a hned poté, co pověsil závodní lyže na hřebík, přejel s kamarádem na lyžích Grónsko. Trvalo jim 18 dní, než v mrazivém počasí a silném větru urazili fyzicky náročných 582 kilometrů. Stále cítil silnou touhu závodit na vrcholové úrovni, ale věděl, že potřebuje sport, který nebude zatěžovat jeho kolena. Nakonec objevil vzrušení ze závodního námořního plachtění. „Plachtění je jiný způsob, jak si užívat přírody,“ vyznává se. „Je to trochu podobné jako s lyžováním, protože jste celou dobu v přírodě a aktivně využíváte její sílu k vlastnímu pohonu. Je to neustálý dialog s větrem, který vás inspiruje mnoha různými způsoby. S mořem se nedá nic srovnat. Moře je svoboda. A my jsme v dnešním světě o hodně svobody přišli. A skutečnost, že sedíte na plovoucím objektu, zvednete kus látky a plujete kolem světa za nula dolarů, vypovídá o plachtění hodně.“

Kosteličova jachta třídy 40 je vysoce výkonná šalupa určená pro závody na moři se sólo kapitánem nebo dvoučlennou posádkou. Rok se plavil sám, dělal chyby a učil se z nich, pak začal v létě 2022 závodit. Více chyb, více učení. V listopadu téhož roku musel odstoupit z transatlantického sólo závodu poté, co mu bouře vyřadila autopilota. Ivica miluje výzvy a přirovnává je k závodům z kopce: „Streif je superobtížný svah, i když nezávodíte. Stejně tak přejezd oceánu. Ale při závodění jsou tyhle věci mnohem těžší. V lyžování třicítku nejlepších dělí jen pár vteřin, takže musíte vynaložit opravdu velké úsilí, abyste mohli dobře závodit. Na oceánu není výkonnostní úroveň tak vysoká, ale je to úplně jiné, protože poté, co dokončíte Streif, se vrátíte do hotelu, dáte si sprchu a dobrou večeři, to je vše. Když končí den na oceánu, slunce zapadne, ale pro vás nic nekončí. Pořád budete mokří a nešťastní a pořád budete závodit přes noc, přes bouři, vlny a nedostatek spánku a v tom je to jiný sport.“ Ivica není jediným lyžařem, který sklouzl z hor k moři. Francouz Luc Alphand, jeden z nejsilnějších sjezdařů devadesátých let a také vítěz jednoho celkového a čtyř malých glóbů SP, se v roce 2011 zúčastnil závodu Transat Jacques Vabre. Jeho soupeř na lyžařských svazích Kristian Ghedina, sjezdař, který jako první přivedl Itálii k účasti ve sjezdu a superobřích závodech, a Alberto Tomba, jeden z nejlepších lyžařů všech dob, se mají zúčastnit prologu závodu motorových člunů Benátky-Monte Carlo, který se uskuteční letos v červnu. To Ivica plánuje letošní sezónu vynechat: „Mám velkou chuť pokračovat v závodění, protože jsem začal dobře. Ale beru si volno, abych byl doma s rodinou. Mám velkou rodinu se čtyřmi malými dětmi. Moji rodiče stárnou. Je stále těžší opouštět domov. Takže nemám žádné větší plány do budoucna. Uvidím, jak se budou věci vyvíjet.“

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Tvůj přístup utváří tvé činy

Mauro Caviezel – bojovník až do konce

V závodním lyžování to jsou kratičké okamžiky, které dělí v cíli vítěze od poražených. auro se narodil 18. srpna 1988 Stejně prchavé chvíle na ve vesnici Tomils, která je dnes administrativní součástí Tumeglu, kopci stačí, aby se sjezdařův v největším švýcarském kantonu osud otočil o sto osmdeGraubünden jako druhý potomek v pořadí. O rok starší je jeho sestra Sandra, o čtyři roky sát stupňů... Nepovedený mladší naopak dvojčata – sestra Giannina nájezd na horizont, drobné a bratr Gino, rovněž fanouškům známý ze Světového poháru. zavrávorání, váha tam, kde právě nemá být – a pádu už Jezdí celá rodina nic nezabrání. Ve čtvrtek Na lyže se poprvé postavil, když mu byl rok a půl, na tom ostatně nebylo nic až tak pře7. ledna 2021 se chystal kvapivého, otec Markus byl totiž profesionální Mauro Caviezel na rutinní servisman a běžně míval na starosti i sedmdesát párů závodních lyží. Kromě toho založil trénink na pistě Kandahar v roce 1996 úspěšnou firmu Swissflex, která v Garmisch-Partenkirchenu. se věnuje brýlím, jež mají díky unikátnímu systému obrouček být těmi nejlehčími na Nahoře se odpíchl jako muž V dětství byli na bílých kopcích aktivní pevně kráčející za obhajobou světě. všichni čtyři sourozenci Caviezelovi – jednak měli lyžování doslova v genech a pak také malého křišťálového glóbu úspěšnému podnikání měli pro svůj za super-G a favorit blížícího díky sport nutné finanční prostředky. se mistrovství světa v CorJako tolik mladých nadějí snil i Mauro o profesionální kariéře. Ve Světovém poháru tině d’Ampezzo, ale jeho nejraději sledoval rodinného známého Siljízda skončila záhy poblíž vana Beltramettiho, jenž se stal jeho velkým vzorem. Jeho kariéru utnul těžký úraz ze Tröglhangu.

sjezdu ve Val d’Isère, nepřetrhl však pouto mezi dvěma krajany, z nichž se měli stát dobří přátelé. Ale o tom později. Zatímco Sandra v roce 2006 a posléze Giannina v roce 2009 své kariéry ukončily, Mauro a Gino postupovali stále dál. Mauro začal objíždět ve svých patnácti letech pravidelně FISové závody a juniorské šampionáty, přičemž si z mládežnického mistrovství Švýcarska dovezl řadu medailí a v roce 2005 přidal i bronz z Evropského olympijského festivalu mládeže v Monthey. Průběžně studoval obchodní školu a chvíli pracoval jako pojišťovák, než jej začal živit výhradně sport. V ročníku 2006 se 17. ledna na domácí půdě v Lenku premiérově radoval z výhry v závodě FIS v obřím slalomu a necelý měsíc nato přidal primát ve sjezdu. Přišla doba postoupit o stupeň výš a Mauro začal jezdit Evropský pohár. Úspěšnou sezónu vyšperkoval stříbrem z kombinace na juniorském mistrovství světa, které se odehrávalo v areálech Le Massif de Charlevoix a Mont Sainte-Anne v kanadské provincii Québec. Zajímavostí je, že se tehdy kombinace nejela jako samostatná disciplína, ale vítězové vzešli ze součtu výsledků ze slalomu, obřího slalomu a sjezdu. Prvního Romeda Baumanna a druhého Maura Caviezela tehdy na stupně vítězů doprovodil třetí Kryštof Krýzl.

FOTO: GEPA / ATOMIC

První rána

Další ročníky znamenaly postupné výsledkové usazení se v top 10 ve slalomu a superkombinaci v rámci Evropského poháru a pomalu nastal čas na další posun. V roce 2008 tak poprvé nahlédl v Kranjské Goře do závodu Světového poháru, první kolo slalomu tehdy sice nedokončil, ale byla tu nová motivace. Dále objížděl nižší pohár, ojediněle ale nahlížel do svěťáku, zprvu především v nejtočivější disciplíně. Sezóna 2011/12 pro švýcarského borce ovšem skončila na samém začátku. Ve druhém kole FISového obřáku v Zinalu zaznamenal škaredý pád a z rozjíždějící se kariéry zamířil na nějaký čas dokonce na invalidní vozík. Diagnóza byla nemilosrdná – luxace ramene, přetržený křížový vaz a poškozený vnější meniskus v levém koleni. Jeden z lékařů švýcarského týmu mu tehdy prorokoval, že se už do profesionálního sportu nevrátí. Jenže Mauro byl proti. Spojil své síly s terapeutem Rolfem Fischerem a pustil se ze všech sil do rehabilitace. Vyžadovalo to čas, ale v březnu 2013 stál opět na startu závodu. „Moje motto vždy bylo: Tvůj přístup utváří tvé činy. Nevzdávej se, drž se svého vytčeného cíle, i když se nedaří. Máš čas, a jestli se něco stane o rok či dva později, na tom nakonec nezáleží,“ vysvětloval po letech Mauro Caviezel, co jej drželo nad vodou a co by chtěl předat nastupující generaci. Odhodlaně krůček po krůčku pracoval na svém návratu mezi elitu. V lednu 2014 prvně ovládl závod Evropského poháru ve sjezdu, a to hned na legendárním Lauberhornu ve Wengenu. O šest dní později tamtéž vybojoval první body ve svěťáku, když finišoval dvanáctý v superkombinaci. A bezprostředně poté dojel ve stejné disciplíně pro změnu pátý na Streifu v Kitzbühelu. Těžké období dokázal nechat za zády, Mauro Caviezel byl zpět a vlastně ještě výš.

Vydřené vavříny

Starty v točivých disciplínách byly minulostí. Zatímco jeho bratr Gino se nadále držel především obřího slalomu, Mauro v sobě objevil vášeň pro rychlost a vedle kombinace se začal soustředit na super-G a sjezd. Pevně se usadil v nejlepší světové desítce závodníků, ale pódiová umístění mu nadále unikala. Chuť si spravil na mistrovství světa ve Svatém

V prosinci 2020 konečně prolomil prokletí a při super-G ve Val d’Isère vystoupal na stupeň nejvyšší

Mořici 2017, kde překvapivě získal bronz z kombinace, ale v následujícím ročníku byl ve Světovém poháru zase nejlépe čtvrtý a ani olympiáda v Pchjongčchangu mu radost nepřinesla, když zapsal dvanáctou pozici v kombinaci, třináctou ve sjezdu a v super-G vypadl. Hodně se v té době o lyžování bavil se Silvanem Beltramettim a někdejší švýcarský reprezentant se mu stal velkou oporou. „Minulou sezónu mi Silvano velice pomohl zpracovat smrtelnou nehodu mého závod-

ního kolegy, francouzského reprezentanta Davida Poissona,“ uvedl pro deník Blick. V té době začal také spolupracovat s kondičním trenérem a Silvanovým kamarádem z dětství Tomem Jägerem. „Proto vím, že do toho jde na plný plyn tak, jako jsem to kdysi dělal já,“ pochválil Maura jeho dětský vzor. A průlom už byl na dosah, přišel hned rok nato v kanadském Lake Louise, kde dokončil super-G ve třetím nejrychlejším čase. Hned na další štaci v Beaver Creeku přidal druhá místa ze sjezdu i super-G a až do konce sezóny

FOTO: GEPA / ATOMIC

WORLD CUP ČERNÉ DNY SVĚTOVÉHO POHÁRU

nebyl horší než desátý. Další ročník měl být ještě lepší – všechny závody absolvoval do sedmého místa, a když byla sezóna v březnu 2020 kvůli covidové pandemii předčasně ukončena, vévodil celkovému bodování super-G o tři body před druhým Vincentem Kriechmayrem a získal tak malý křišťálový glóbus za disciplínu.

Neústupný

Osudný svah v Ga-Pa

Tamější trať umí být zrádná, jak už v minulosti dokázala, když zde vyhasly životy několika závodníků. Garmisch-Partenkirchen je jedním z nejníže položených dějišť rychlostních disciplín, sjezdovka má ve zvyku často přes den povolit a vzápětí v noci zmrznout, bývá nepoddajná, zvlněná a mnohdy zahalená nízkou oblačností. Krátce poté, co Mauro seshora vyrazil, přišel drsný pád poblíž Tröglhangu, jenž byl do přestavby v roce 2008 nejprudším úsekem pisty.

V témže prosinci 2020 bral Mauro medaili i ve Val Gardeně, tentokrát stříbrnou

Po těžkém úrazu vyrazil do super-G na šampionátu v Cortině – jak zní pravidla disciplíny, bez jediného tréninku na nové pistě Vertigine. Neznámá trať si vybrala svou daň, do cíle nedorazil on ani dalších dvacet borců

Následoval rychlý transport do nemocnice a čekání na diagnózu. „Naštěstí je mimo ohrožení života, ale jak vážné je poškození jeho kolene, budeme vědět až po vyšetření v pátek,“ sdělil médiím mezi prvními Christian Höflehner, závodní ředitel Atomicu. Lékaři později specifikovali úraz coby poškození vazů a připojili informaci o traumatickém poškození mozku, které sjezdař utrpěl.

Nejen Švýcarsko bylo otřesené, naděje přesto neumírala. „Diagnóza traumatické poškození mozku vyznívá v Maurově případě brutálněji, než jaký je skutečný stav. Prostě utrpěl pořádný otřes mozku. A tak, jak to teď vypadá, nebude ani koleno až takový problém. Ale samozřejmě, musíme počkat na výsledky vyšetření,“ sdělil novinářům švýcarský šéftrenér Tom Stauffer. FOTO: GEPA / ATOMIC

Rakušané to nenesli vůbec snadno. Tamní tisk rozebíral, že na úkor stálice pódií Vincenta Kriechmayra získal ceněnou trofej lyžař, který ještě nikdy nedokázal ve Světovém poháru zvítězit. Mauro to neřešil, vychutnával si svůj triumf a brzy začal opět dřít, aby dokázal zaútočit na nejvyšší stupeň v nadcházející sezóně s vrcholem v podobě mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo. Jenže zkraje letní přípravy v červnu přišla studená sprcha v podobě úrazu Achillovy šlachy. S buldočí vůlí blonďatý Švýcar zase předvedl svůj tah na bránu. V prosinci 2020 byl zpět ve Světovém poháru a při super-G ve Val d’Isère konečně prolomil letitou kletbu, když nenašel přemožitele a vystoupal na stupeň nejvyšší. Ve Val Gardeně bral druhé místo, v Bormiu dvě pátá a vstup do nového roku oslavil coby lídr pořadí disciplíny a pátý muž celkového bodování Světového poháru. Kvůli pandemii ten rok odpadla zastávka ve Wengenu a rychlostní specialisté měli téměř měsíc volno. Pak je čekal Kitzbühel, Garmisch-Partenkirchen a už světový šampionát v Itálii. Trénink zavedl Maura ve čtvrtek 7. ledna právě na Kandahar v Garmisch-Partenkirchenu.

Déjà vu

Tehdy byl platný ještě systém, kdy nejlepší závodníci obdrželi v losování lichá startovní čísla mezi jedničkou a devatenáctkou. Mauro měl jet jako třetí v pořadí. Lyžařům v cestě za cennými kovy stála neznámá nová sjezdovka Vertigine. Ještě nikdy na ní nesoutěžili, vždyť plánované finále svěťáku rok předtím bylo kvůli koronaviru zrušeno. A to si vybralo svou daň. Záludná pista vyřadila kompletně první trio, do cíle dojel až čtvrtý James Crawford. Na konci dne třípísmenná zkratka DNF svítila u jednadvaceti borců. Sjezdaři nešetřili kritikou, avšak medaile již byly rozdány. Myšlenky fanoušků, že by si snad mohl Mauro spravit chuť ve sjezdu, vzápětí Švýcar utnul. Oznámil, že potřebuje čas, z Cortiny odjíždí a do tréninku nenastoupí. Další pokus o návrat zkusil zkraje března v Saalbachu-Hinterglemmu, po prvním sjezdovém tréninku, kde skončil 29., se ale stáhl. Přes všechno odhodlání bylo zranění závažnější, než všichni doufali – hlava jej nepřestávala zlobit, při sjezdu měl potíže s odhadem vzdálenosti a správným viděním. Vzdát to nepřipadalo v úvahu. Na celý následující rok Mauro zdánlivě zmizel, on ovšem jen dělal to, co už tolikrát v minulosti. Rehabilitoval, postupně zvyšoval tréninkové dávky a napnul všechny síly k tomu, aby se dokázal znovu dotáhnout na světovou špičku. A tak se na sklonku listopadu 2022 už po tolikáté opět objevil na startu Světového poháru při tradiční štaci v Lake Louise. V prvním sjezdovém tréninku dojel 22., ve druhém 33., závod samotný však nedokončil. Druhý den seděl Marco Odermatt po své jízdě dole v křesle pro vedoucího závodníka super-G. Mauro se blížil k cíli, nejprudší úsek sjezdovky nechal zdárně za sebou a trať se pomalu rovnala, když přišel pád.

Jindy klidného Marca Odermatta, který sledoval svého týmového kolegu na velkoplošné obrazovce, se zmocní obavy, frustrace a vztek. „Proč?“ skrývá slzy v očích. Je cítit, jak silná rána to pro švýcarský tým je, jak moc mu přáli, podporovali jej v comebacku, doufali… Čtyři dlouhé minuty ležel Mauro na sjezdovce v bezvědomí. Poté, co jej zdravotníci přivedli k vědomí, následoval transport do nemocnice a nemilosrdná diagnóza – traumatické poškození mozku.

Nový začátek

Často se říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Když Mauro absentoval na alpských svazích a léčil achillovku, poznal ošetřovatelku Ninu Bienz a zamiloval se. Právě s ní si po pádu v Lake Louise sedl a přemýšlel, co dál. Sepsali si seznam pro a proti – pozitiv bylo víc, ale negativa byla vážnějšího rázu. Tak nakonec v lednu 2023 oznámil konec kariéry.

Nejprve telefonicky informoval své blízké: „Cítil jsem, jak se jim ulevilo.“ Na svém oblíbeném Lauberhornu pak ještě vyrazil na prohlídku trati pro super-G po boku svého bratra Gina a otce Markuse, který se tam podíval prvně. V cíli si přiťukl posléze Aperol Spritzem s kolegy z bílého cirkusu a uzavřel jednu kapitolu. Na vrcholový sport přitom nezanevřel, rozhodl se dál pokračovat jako trenér bratra Gina a spolupracovat s televizí. Na nový start se postavil i v osobním životě. V létě 2023 si řekli ano s přítelkyní Ninou, na pohádkové svatbě nechyběli ani někdejší přátelé z reprezentace. Teď před sebou podle vlastních slov má Mauro novou výzvu: Čas mu totiž vyplňuje rekonstrukce domu, kam se chce co nejdříve se svou manželkou nastěhovat. A konečně má čas na své oblíbené grilování, setkávání s přáteli a fotbal. FOTO: © IMAGO

„Mauro je neuvěřitelný sportovec, který se tento podzim po tak těžkém zranění dokázal vrátit silnější než kdy předtím. Proto: Pokud někdo zvládne vážně rychlý comeback, tak to není nikdo jiný než Mauro!“ držel se naděje Christian Höflehner. A zdálo se, že má pravdu – 11. února 2021 se postavil Mauro Caviezel na start super-G na vysněném mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo, shodou náhod místo svého bratra Gina, jenž figuroval v nominaci coby náhradník. Mezi sourozenci ovšem nepanovala hořkost – i mladší z nich věřil, že to bratr dokáže.

Lake Louise, Kanada, 27. listopadu 2022 – poslední závod Maura Caviezela

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ARCHIV OLGY KŘÍŽOVÉ

OLGA CHARVÁTOVÁ KŘÍŽOVÁ

Když jsem zde naposledy zpovídanou Janu Gantnerovou požádal, aby podle tradice této rubriky označila svého následovníka, měla velmi rychle jasno: „Náš trenér Pavel Šťastný už tu byl, takže to musí být Olina, vždyť ta z nás byla nejlepší!“ Jak by ne – první československá olympijská medailistka zůstane první navždy a těžko by se hledal nějaký opravdový lyžař, který by její jméno neznal. Možná však nemusel znát celý její životní příběh – tedy až do této chvíle. Olga Charvátová, vlastníma očima.

Sokolkou odmala

arodila jsem se 11. června 1962 do sportující rodiny vášnivých sokolů. Vyrůstala jsem ve velké rodině v jedné zlínské vile spolu s prarodiči, tetou, strýcem a bratranci. Oba mí rodiče i prarodiče byli agilními členy Sokola, kde se věnovali různým sportům a především pak lyžování. Maminka začala při studiu zlínského gymnázia závodit na lyžích a stala se postupně i členkou reprezentačního družstva. Tatínek pocházel ze Vsetína, kde ho můj dědeček vedl ke sportu a také k lyžování. Závodil jen do 23 let a následně začal trénovat ženskou lyžařskou reprezentaci. Když jsem byla malá, tatínek stále někam cestoval na závody nebo na tréninky; jinak učil tělesnou výchovu na vysoké škole. Měla jsem o tři roky staršího bratra. Rodiče nás oba od mala zasvěcovali do mnoha různých sportů, zejména plavání, jízdy na kole, vodních sportů, lyžování, gymnastiky, bruslení, tenisu, atletiky a dalších. Protože jsem byla od malička velmi živá a chtěla jsem všechno zkoušet, rodiče mě přihlásili od 3 let na cvičení do Sokola. Tam mi to za chvíli nestačilo, chtěla jsem cvičit na nářadí. V pěti letech mě chtěli přihlásit do sportovní gymnastiky; zkontaktovali manžele Pařízkovy, kteří byli v té době ve Zlíně vyhlášení úspěšní trenéři. Bohužel brali děti až od šesti let. Další tehdy začínající trenérka Miluše Blahová tatínkovi nabídla, že si mě vyzkouší, a vyšlo to, vzala si mě do družstva. Od té doby jsem každý den trénovala gymnastiku a v zimě o víkendech jsme jezdili s rodiči lyžovat. Závody na sebe nenechaly dlouho čekat; soutěžila jsem v obou sportech. Často jsem jako malá jezdila s rodiči na Vsetínsko za druhými prarodiči, rovněž velkými vyznavači Sokola. V létě jsme často jezdili k vodě, kde jsem už

asi jako tříletá začala skákat po vzoru starších dětí a dospělých ze splavu. Tatínek nám spolu s bratrem skoro všechno dovolil, ale vše pod dohledem, a vždy nám vysvětlil i všechna rizika, do kterých se pouštíme. Učil nás, že čím je výzva náročnější, o to víc musí být člověk bdělý, soustředěný a zaměřený na to, co dělá, aby se vyhnul nehodám a zraněním. Jeho instruktáž pro mě měla velký význam i směrem do mé budoucí kariéry v závodním lyžování, během níž jsem otcovy rady nosila v hlavě, nebývala jsem zbrklá, a třebaže jsem se tím možná sem-tam připravila o nějaký lepší výsledek, rozvážnost byla ve mně hluboko zakořeněná a jsem za to tatínkovi vděčná. Sama jsem se snažila svým dětem vštěpovat to samé.

S rodiči 1963

Lyžařské začátky

Základní školu jsem navštěvovala ve Zlíně od roku 1968. Hned od začátku školy jsem se postupně přihlašovala do všech různých kroužků – klavír, zpěv, kreslení, plavání, atletika, tenis, moderní gymnastika. Naši mě pak museli postupně odhlašovat, abych všechno vůbec stíhala. Nakonec mi zůstala gymnastika a lyže. Rodiče se v té době začali věnovat lyžování po organizační stránce. Maminka, přesto, že byla dětská zubní lékařka, měla ve svém volném čase na starost závodní činnost lyžařského oddílu ve Zlíně. Oddíl měl lyžařské zázemí na Javorníkách s chatou a vleky. Tam jsem trávila své lyžařské začátky a tam jsem se také každé Vánoce vracela na trénink i během celé závodní kariéry. Tatínek byl mnoho let vedoucí trenér tehdy sjezdových disciplín Svazu lyžování. Podílel se na tvorbě systému vrcholového sportu v lyžování. Díky nadšené generací rodičů – poválečných lyžařů závodníků – se začaly pořádat počátkem sedmdesátých let první republikové i mezinárodní závody pro

S tatínkem 5 let 1967

STORY CUP WORLD

VLASTNÍMA OČIMA

Přebor ČSR 1972

kategorii předžáků (10- a 11leté) a žáků (12- až 15leté). Díky možnosti věkového postaršení jsem se mohla zúčastňovat jako předžačka žákovských závodů a jezdila jsem mnohdy rychleji než ti starší. Československo začalo jako jedna z prvních zemí pořádat pod záštitou federace FIS mezinárodní závody žáků v Říčkách a ve Vrátné dolině. To byla pro nás mladé nejvyšší meta, kam jsme všichni mířili. Mně se tam poprvé podařilo startovat ještě jako předžačce. V Říčkách jsem vyhrála a nominovala jsem se na neoficiální mistrovství Evropy žáků Trofeo Topolino v Itálii. Už samotná cesta vlakem do Itálie přes Rakousko, kam jsme jeli společně se slovenským výběrem, byla pro nás děti silným, celoživotním zážitkem. Protože jsem byla o rok mladší, než připouštěla pravidla, pořadatelé mě pustili až na konec startovního pole; přesto se mi dařilo. Celkem jsem v Itálii startovala pětkrát a postupně získala bronz, stříbro i zlato. Mé dětské sportování znamenalo pro rodiče zápřah na plný úvazek: například v gymnastice jsem startovala na žákovských přeborech republiky a tam už rodiče čekali s připraveným autem s lyžemi na střeše a jeli jsme do Říček. Nakonec jsem přece jen měla lepší výsledky v lyžování a to rozhodlo. Gymnastice jsem však byla vděčná celou svou sportovní kariéru. Dala mi úžasný pohybový základ pro všechny sportovní aktivity.

Průlom pod Pavlem Šťastným

Závody 1972

Žákovské závody odstartovaly mou další závodní kariéru. Už ve 12 letech mě vybrali díky generační výměně v reprezentaci žen do juniorského družstva ČSSR. Šanci dostalo asi 12 mladých děvčat. Dostaly jsme možnost společných kondičních tréninků i tréninků na ledovcích a prvních mezinárodních závodů. Musela jsem vše skloubit se školou, takže

už na ZŠ jsem se záhy naučila učit se sama, plnit úkoly, hlásit se o zkoušení, což z hlediska věku nebylo vůbec běžné, pro mě to však byla neocenitelná životní škola. Zkusila jsem první závody dospělých v necelých 13 letech a získala první FIS body. Díky nim jsem mohla začít startovat na závodech EP i SP. Musela jsem však počkat, až mi bude 15 let. Od roku 1976 jsem již byla v reprezentaci žen. Měly jsme dobrý dívčí kolektiv, který se chtěl dostat do světového lyžování, a hnalo nás to dopředu; trénovaly jsme jako divé a líbilo se nám to. Nastala i chvíle, kdy jsme měly problém s trenérem, protože se stávající trenéři ženské reprezentace spolu rozhádali, psali na sebe udání. Hledal se tedy nový trenér ženského družstva a vystřídala se jich u nás řada; v roce 1975 pan Šoltýs, následoval Pavel Zelenka, pak Jan Vedral a od roku 1978 nás trénoval Pavel Šťastný do konce mé závodní kariéry. Ženská reprezentace byla velmi malý kolektiv mladých závodnic s obrovskou motivací. Chtěly jsme se všechny prosadit ve Světovém poháru a na nejvyšších soutěžích. Nejdříve to byla Dagmar Kuzmanová, která první bodovala ve SP do první desítky v roce 1975, pak Jana Šoltýsová ve stejném roce. Hned v prosinci 1978 jsem v závodě SP v disciplíně GS v Piancavallu ze zadních startovních pozic zabodovala 10. místem se ziskem prvních bodů. Na 12. místě pak skončila Lenka Vlčková. Byla to zlomová sezóna, kdy jsme jako tým začaly konkurovat alpským zemím. Během sezóny byla na stupních vítězů několikrát Jana Šoltýsová. Na konci sezóny jsem skončila na 17. místě v celkovém hodnocení SP a 11. v obřím slalomu.

Strasti cestování

Naše urputná snaha konkurovat světu vypadala navenek v mnoha ohledech až komicky, protože jsme neměli na tréninky potřebné

zázemí; jezdilo nás typicky 6 děvčat + 2 trenéři, obvykle v nějakém autě vypůjčeném z Pragocaru, na střeše spoustu balíků lyží a tyčí, přičemž tyče jsme si vyráběli doma dřevěné – vyspělé lyžařské státy z nás byly na větvi, protože když jsme zanedlouho začaly ve SP bodovat, nikdo tomu nechtěl věřit. Hlavně však nikdo netušil, že všemu předcházely na svou dobu propracované fyzické tréninky, protože co jsme nemohly získat na sněhu, to jsme musely zvládnout v kondiční přípravě. V tomto jsme měly velký, neviditelný náskok oproti alpským státům. Cestování na ledovce je dnes a i tehdy pro nás bylo nedílnou součástí našeho sportu a vždycky tak trochu utrpení – odjížděli jsme od Svazu lyžařů, který sídlil v ČSTV Na Poříčí, běžně nějakým mikrobusem zapůjčeným od lyžařských značek. Do Prahy jsme se všichni sjížděli z celé republiky vlaky, každý s kufrem, batohem a velkým vakem se šesti páry lyží, který jsme my nejmladší nemohli ani unést. Všichni jsme museli mít vyřízené pasy a výjezdní doložky, ale ne vždycky jsme měli možnosti jet na ledovce tou nejkratší cestou – například když jsme nedostali víza do Německa, kterým jsme potřebovali jen krátce projet a pokračovat do Rakouska, museli jsme trasu nepřirozeně objíždět. Při návratu nás opět vysadili v Praze Na Poříčí pozdě v noci, přičemž bylo na nás samotných mladistvých, dopravit se i s těžkou bagáží na Hlavní nádraží a odtud nočními nebo ranními spoji cestovat komplikovaně domů s tím, že objemné vaky lyží jsme museli posílat v nákladním vagónu jako nadměrná zavazadla. Po takovém úmorném trmácení nám trvalo několik dní, než jsme se z únavy dostali zpět do normálu. Dnes si nedovedu představit, že by současná generace závodníků takto byla ochotná cestovat – nemluvě o tom, zda by je rodiče tímto způsobem vůbec pustili.

Až vojenský režim

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nebyla úprava lyžařských sjezdovek ani zdaleka podobná dnešní úrovni – lyžovali jsme vesměs na přírodním sněhu, který byl hrubě stlačen ratrakem, jednoduchou první verzí dnešních sněžných roleb. Občas svahy ještě sešlapávaly čety vojáků. Někdy se závodní tratě i prolévaly vodou, ale opět velmi amatérským způsobem bez dnešní propracované injektážní technologie, případně se nechal povrch zmrznout v přírodní led, se kterým se nedalo nic dalšího dělat. Musely jsme být schopni závodit ve skutečně velmi různorodých podmínkách a museli jsme se umět přizpůsobit. Někomu to šlo líp, někomu hůř; někomu vyhovovaly měkčí sněhové podmínky, v nichž se tvořila hluboká koryta, jiní preferovali tvrdé povrchy. Mně vyhovovaly spíš tvrdé a ledovaté podmínky, s lyžováním v korytech jsem mívala potíže. Nebylo to nic snadného, zvládat ledovaté sjezdy i rozbité tratě plné koryt při startu ze zadních pozic, na nichž jsem v patnácti ve SP začínala. V roce 1978 nás začal trénovat Pavel Šťastný. V té době jsme se konečně ukázaly světu jako tým, když jsme začaly vystrkovat růžky a bodovat ve SP. Nejvýraznější výsledky měla Jana Šoltýsová, která se právě přerodila ze slalomářky ve sjezdařku a následujících několik sezón jezdila v úzké sjezdařské špičce. Její výkonnostní skok pomohl i mně, která jsem začínala v té době bodovat v točivých disciplínách. Uvnitř každého zdravého družstva, včetně našeho tehdejšího, bývá určitá rivalita, která ostatní posouvá výš. Jana byla o tři roky starší a já jsem chtěla také takové výsledky, které zajížděla ona. A nejen já – myslím si, že Jana byla tehdy hnacím motorem k lepším výkonům pro celé družstvo. Navzdory nesrovnatelně horším podmínkám v přípravě jsme se světa nebály – měly jsme o to větší vůli a hlad po výsledcích.

Skiinterkritérium Vrátná 1973

Jako gymnastka 1973

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

Přebor ČSSR 1974

S kamarádkami z lyžařského oddílu 1974

Sezónu jsme skončily velmi úspěšně a tam také nastal zlom v naší spolupráci s trenérem. Zpětně si myslím, že Pavel Šťastný dostal trochu strach, že mu přerosteme přes hlavu – v prvním roce jsme mu všechno akceptovaly a plnily, co řekl; postupem času jsme začínaly mít stále víc své vlastní názory a vlastní hlavu, a to i na některé tréninkové metody. On se toho trochu zalekl a v reakci na nás nastoupil ještě tvrději a nastolil nám až tak trochu vojenský režim. Na druhou stranu jsme mu zpětně všechny vděčné, protože jsme řeholi vydržely a výsledky přišly. V té době se nám také částečně rozdělil program, protože v družstvu jsme trénovaly především slalomy a obří slalomy (disciplína Super-G se ještě nejezdila) a Jana nás občas opouštěla, když vyjížděla na speciální sjezdařské tréninky s Němkami. Mně to začalo také chybět, protože jsem chtěla sjezd rovněž jezdit, ale nedalo se zpočátku nic dělat. Zanedlouho se však začalo ukazovat, že já na sjezdy mám – v době, kdy Jana v Altenmarku vyhrála sjezd SP, i já jsem v něm skončila v desítce. Tehdy za mnou přišel šéf závodního oddělení z Rossignolu, aby se

podíval, na jakých lyžích jsem jela – značka se o mě do té doby nějak zvlášť nestarala a závodila jsem na sériových závodních lyžích. Od té doby se o mě začali starat lépe. Týkalo se to nejen lepšího výběru lyží, ale i špičkového servisu, kdy jsme byly s Janou přiděleny k firemním servismanům starajícím se o elitní německé závodnice. (O několik let později, na ZOH v Sarajevu, z toho málem vznikl interní problém, kdy Marina Kiehl a já jsme jezdily na stejných lyžích v trénincích srovnatelně dobře, a německý tým začal na servis tlačit, že mi nesmí připravit lyže tak dobře jako Marině. Můj servisman byl však natolik čestný, že nic takového nedopustil a vybral a připravil mi jako vždy perfektní lyže.)

První velké rozčarování

Na americkou olympiádu v Lake Placid 1980 jsme se celé ženské družstvo agilně připravovaly. Byly jsme mladé, začaly jsme bodovat ve SP a veškerou přípravu jsme v týmu zaměřily tak, aby naše výkonnost kulminovala na ZOH. Dostali jsme vcelku tvrdé nominační podmínky – každý kandidát se musel umístit v první patnáctce SP. To jsme prakticky všechny do

Materiálová evoluce V průběhu mojí kariéry šel mnohý materiálový vývoj rázně dopředu. Začalo se technicky zasněžovat, s čímž jsme se prvně setkali v Americe, a pochopitelně jsme na novém povrchu neuměli lyžovat, protože takový sníh se choval jinak; byli jsme z toho náležitě vyplašení. Následně se objevily kloubové tyče pro slalom, nastoupil superobří slalom coby nová disciplína; hledaly se pro něj speciální lyže, které tehdy vypadaly zcela jinak než dnes – dnes se podobají sjezdovým lyžím, dříve to byla spíše širší obřačka, ale jezdilo

se mi na takových lyžích velmi dobře. Pochopitelně jsme se museli přizpůsobovat technice jízdy, zejména ve slalomu, kdy pro nás největší změnu představoval přestup z techniky objíždění pevných tyčí uhýbáním vrškem těla do kloubových tyčí. I na té cestě jsme však zažívali vývoj – nejdříve jsme neměli dostatečné chrániče, tak jsem si strkala pod šponovky na kolena běžné fotbalové chrániče. Začali jsme mít od tyčí otlučené ruce, tak jsme vymýšleli různé náhradní chrániče přes rukavice. Zpočátku se jezdilo

tělem přímo na tyč s tím, že ta se srážela vnitřní rukou; dnes se jezdí zcela jinak – nyní jde celé tělo včetně kolen dovnitř oblouku mimo tyč, která se sráží koleny a vnější rukou. Závodní technika zkrátka v naší éře zaznamenala překotný vývoj, a když jsem po letech já učila své malé děti slalomové technice, učila jsem je něco, co jsem už sama nezažila. Za našich časů jsme jezdili slalom ještě na dlouhých, necarvingových lyžích s nutností odšlapovaných zatáček a zvedání vnitřní nohy; tento pohybový návyk naší generaci

zůstal vtisknut v podvědomí zřejmě nastálo. Když mě dnes mé děti pozorují, smějí se mi, že při jakémkoli rychlejším slalomovém lyžování mám stále tendenci zvedat nohu. Pochopitelně jsme si na nové carvingové lyže všichni zvykli a lyžuje se na nich mnohem snáz a lépe.

Naše výstroj a výzbroj

V průběhu své desetileté kariéry jsem zažila poměrně překotný vývoj závodní výbavy. Sjezdy a obří slalom se jezdily v kombinézách, slalom speciál jsem do konce své kariéry jezdila ve šponovkách a ve svetrech.

Vánoc splnily – Jana Šoltýsová, já i Lenka Vlčková (Dáša Kuzmanová už skončila kariéru) – a tak jsme se těšily, že všechny tři budeme na olympiádě. Jenže vedení svazu dále zpřísnilo kritéria a nakonec byla k účasti vybrána jen jedna závodnice a jeden mužský závodník – Jana Šoltýsová a Bohumír Zeman. Toto rozhodnutí jsem nesla natolik těžce, že jsem ve vší vážnosti posuzovala, že se závodním lyžováním okamžitě skončím. V té době jsem končila gymnázium a chtěla jsem jít studovat medicínu – stomatologii, tak jako moje maminka, což byl od dětství můj profesní sen. Tehdy mí rodiče zasáhli a vysvětlili mi, že je to nesmysl takhle emotivně končit, že jsem hodně mladá a že 4 roky do další olympiády utečou velmi rychle a ať se zaměřím na další ZOH. Sezonu 1980 jsme tedy s Lenkou Vlčkovou dojezdily v EP, kde jsme vyhrávaly nebo sbíraly čelní umístění. Já jsem tu sezónu vyhrála EP a vysoce jsem bodovala ve SP a byla odhodlaná napřít vše k následujícím hrám. Myslím si však, že se to děje stále – že nominovat se na ZOH je pro sportovce stále stejná nejistá situace, kdy se

závodníci na ZOH těší a zasvětí jim veškerý svůj momentální život, a nakonec někdo shůry rozhodne „Nemáme dost peněz, nominace zkrátíme“ – stává se to dodnes a je to pro sportovce silně demotivující. Jana Šoltýsová byla světovou špičkou ve sjezdu a ostatní děvčata jezdila především slalomové disciplíny. U mě zůstávalo stále nerozhodnuto, co mi jde vlastně nejlépe, tak jsem jezdila všechno. Bodované výsledky se mi střídaly ve všech třech disciplínách. Poprvé jsem v prosinci 1980 bodovala i ve sjezdu 9. místem, kde Jana vyhrála. Konečná bilance byla 15. místo v celkovém hodnocení SP. První pódiové umístění jsem dosáhla 3. místem ve slalomu v Mariboru v sezóně 1981/82. Pokračovala jsem v závodění, odmaturovala jsem, na medicínu jsem se nakonec nedostala, začala jsem studovat FTVS. V průběhu studia jsem začala hloub pronikat do tematiky sportovní přípravy, začala jsem více diskutovat se svým trenérem, více a z nových úhlů o sobě a svém sportování přemýšlet, a než jsem se nadála, octla jsem se před novou olympiádou 1984 v Sarajevu.

Žákovské závody 1974

Kombinézy jsme zpočátku měli silné, ty však nasávaly hodně vzduchu. Výrobci proto vymysleli zevnitř pogumovaný materiál, jenže s takovými kombinézami se začaly stávat velké úrazy – při pádu závodník nekontrolovatelně klouzal svahem. Zanedlouho proto byly tyto kombinézy zakázány. Další rok jsme se před prvními závody nedočkali objednaných nových kombinéz, a tak nám nezbylo než sáhnout po starých zakázaných a vnitřní pogumování ručně vytrhat. V závěru mé kariéry se už i slalom začal jezdit v nových kombinézách se

speciálními chrániči na nohách a rukou, já však už vydržela u šponovek, svetru a čepice bez chrániče brady. Velké změny zaznamenaly i lyžařské hole – zpočátku jsme používali pro sjezd běžné rovné hole, pak výrobci začali experimentovat s jejich aerodynamickým ohýbáním. Každý závodník však měl hole jinak ohnuté – pamatuji si, že Jana měla své hole agresivně ohnuté jak preclík, a vyhovovalo jí to; mně podobně naohýbané hole mohly doslova utrhnout ruce, nemohla jsem si na ně zvyknout. Nakonec jsem jezdila sjezdy s holemi

pro superobří slalom, jen mírně zahnutými, to bylo pro mě ono. Ani dnešní chrániče rukojetí slalomových holí v naší éře ještě neexistovaly. Na lyžích jsme vozily tehdy módní parabloky proti překřížení a já musela mít přilepené zahnuté slalomové špičky proti zavlečení vnitřní lyže o branku, což mi v závodech dost psychicky pomáhalo dokončovat slalom bez špicara. Mým osobním zdravotním specifikem byl astigmatismus, snížení zrakové ostrosti, což mi při difuzním světle způsobovalo potíže dobře vidět. Moje oči nesnesly žádné čočky (dnešní

měkké gelové čočky ještě nebyly k dispozici), takže jsem nakonec jezdila v dioptrických brýlích, přes něž jsem natáhla lyžařské brýle. Ty jsem musela mít běžné turistické, aby se mi pod ně mé dioptrické obroučky vešly, a do poslední chvíle před startem jsem jimi musela třepat, aby se mi spodní skla nemlžila. Na ZOH v Sarajevu jsem při obřím slalomu v prvním kole hlavou narazila do tyče a jedno sklíčko mi z dioptrických brýlí vypadlo, takže jsem polovinu tratě dojížděla vidouc na jedno oko. Přesto jsem po prvním kole byla šestá, nakonec jsem skončila osmá.

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

Už v předcházejícím roce jsem stabilně závodila ve všech disciplínách, díky Janě jsem začala jezdit i sjezdy a už před ZOH jsem se jednou umístila ve SP ve sjezdu třetí, ve Verbier.

Slavné Sarajevo

EC – 1978

Finále EC – 1980

Přesto jsem do Sarajeva odjížděla s medailovými ambicemi ve slalomu. Tamní počasí nám však veškerý program obrátilo vzhůru nohama – pořád sněžilo, tréninky se stále odkládaly. V tréninku sjezdu jsem zajížděla dobré časy, jezdila jsem do třetího místa, Jana taktéž jezdila velmi dobře, byly jsme napnuté, jak to celé dopadne. V závodní den byl sjezd zrušen, následující den nám zařadili do programu předtím zrušený závod v obřím slalomu. Závod v obřáku se mi povedl, navzdory kolizi s prasklými brýlemi jsem skončila osmá, s čímž jsem byla velmi spokojená – jakékoli umístění v desítce pro mě v obřáku znamenalo vysoký standard, byl to v té době nejlepší výsledek československé závodnice na ZOH. Následoval závod ve sjezdu. Jana startovala s číslem 15, já jela za ní se šestnáctkou jako první závodnice za losovanou červenou skupinou. Po této skupině se měnil startovní interval, takže já jsem startovala rychle za Janou, zatímco ona ještě byla na trati. Ze své jízdy jsem měla velmi dobrý pocit, zatáčky mi bezvadně vycházely až na jediný úsek s hlubokým sněhem, který mi jízdu zpomalil, a já nabyla dojmu, že mám po nadějích. O to větší radost jsem měla v cíli, když jsem viděla, že jsem třetí. Až s odstupem jsem zjistila, že jsem větší část sjezdu vedla. Janu jsem odsunula na páté místo, pro ni jako sjezdovou specialistku to bylo zklamání. Byly jsme však dvě Čechoslovačky v první pětce mezi třemi Švýcarkami, takže šlo o neskutečný úspěch, který už asi naše lyžování těžko kdy zažije.

Jediným mínusem bylo, že jsem během ZOH neměla možnost trénovat slalom, a hned další den po sjezdu zařadili slalomový závod, mou hlavní disciplínu, na kterou jsem se zaměřovala celé přípravné období. Dojela jsem desátá, což obecně bylo stále pěkné umístění, pro mě osobně však velké zklamání. Světový pohár 1984 skončil pro mě celkově sedmým místem a třetí příčkou v kombinacích.

Nejvyšší ambice … nenaplněny

V roce 1985 jsem začala mít problémy s lyžařským svazem poté, co mě nechtěli pustit na poslední část SP do Ameriky. Argumentovali slabými výsledky v sezóně a tím, že si s trenérem nerozumím a že bychom tam neměli cestovat spolu. Na Mistrovství ČSSR jsem vystoupila na svazové schůzi a byla jsem rezolutní: mám rozjetý SP do šestého místa, a pokud mám jet do Ameriky, pojedu jen se svým trenérem a s nikým jiným. Podařilo se mi postoj prosadit, odjeli jsme, poslední část SP byla úspěšná a já skončila na celkovém šestém místě. Já však už v té době chtěla víc, myslela jsem na medailová pódia a dobře jsem věděla, že mi k tomu chybí adekvátní podmínky, zejména pro trénink sjezdových disciplín. Jana Šoltýsová už nezávodila a já měla v týmu nové mladé kolegyně, jež byly zaměřené na točivé disciplíny, a já jsem měla tréninku na sněhu nedostatečně vzhledem k tomu, že jsem chtěla jezdit všechny disciplíny. Po skončení sezóny jsem proto oznámila trenérovi Pavlu Šťastnému, že buďto mi zařídí dostatek výjezdů na sníh, abych měla podmínky srovnatelné se světovou špičkou, do níž jsem patřila, abych mohla SP vyhrát – a pokud ne, bude to moje poslední sezóna. Protože jsem předpokládala, že žádné vylepšení podmínek nenastane, absolvovala jsem

sezónu s tím, že bude skutečně má poslední. Bohužel se v té situaci nic nezměnilo a já opět doháněla nedostatek tréninkových dnů v klouzavých disciplínách do poloviny sezóny. Přesto, že jsem vyhrála závod slalomu a několikrát stála v závodech SP na pódiu, jsem nakonec skončila celkově na 4. místě. Před závěrečnou americkou štací jsem byla na čtvrtém místě s tím, že jsem stále ještě měla šanci SP vyhrát. Při přeletu z Japonska do Ameriky jsem však onemocněla, za mořem bojovala s horečkami a několik závodů v Kanadě jsem musela vynechat, čímž jsem se připravila o šanci na medailové umístění v celkovém SP. Vnitřně jsem se se všemi rozloučila a skončila jsem takto celou svou závodní kariéru.

Nevděčné odcházení

Moje prohlášení o ukončení mé závodní kariéry nebylo bráno nikým pozitivně a ani příliš vážně; nikdo nevěřil, že to udělám, ani trenér Pavel Šťastný. Všichni si mysleli, že jen tak čeřím vodu, ale já jsem věděla, že mám končit studia na FTVS a že už mám předjednané místo na tehdejší gottwaldovské technologické VŠ. Zkrátka jsem se rozhodla a už na tom nikdo nic nezměnil; nastoupila jsem do práce a začala zcela nový civilní život. Během sezóny mě však kontaktoval trenér, a protože bylo v tom roce juniorské MS na Slovensku, navrhl mi, abych se zúčastnila coby předjezdec, na což jsem přistoupila. Tam se ukázalo, že jako předjezdec dosahuji ve sjezdu nejrychlejších časů; Pavel mě začal znovu přesvědčovat, abych to se závoděním ještě zkusila a připravila se ještě na další olympiádu. Přesvědčovat mě začal i manžel a já nakonec svolila a začala jsem po roční pauze opět trénovat. Záhy ke mně dorazila informace, že musím požádat o znovuzařazení do reprezentačního družstva. Příliš jsem nechápala,

proč to mám udělat já, když za mnou chodil trenér a přemlouval mě, že mě reprezentace potřebuje; vysvětlil mi, že je třeba to takto formálně provést – když jsem já požádala o ukončení, musím sama požádat o znovuzařazení. Udělala jsem to, a nic se nedělo – ani po měsíci, po dvou. Poté mi přišel z ČSTV dopis, jak jsem se našemu vrcholovému sportu nevyplatila, jak do mě republika nainvestovala spousty peněz a já to svými výsledky neodvedla. Což udělalo definitivní nahořklou tečku za mou kariérou.

Nový život, nové výzvy

Rozhodli jsme se založit rodinu, otěhotněla jsem a v roce 1989 přišla na svět naše první dcera Klára. V době po revoluci se měnily podmínky ve fungování vrcholového sportu, všichni měli problém zachovat činnost pro lyžařské oddíly a závodníky. My jsme s manželem v tu dobu začali podnikat, dováželi jsme značky Rossignol a Asics. Tehdy za mnou přišli lyžařští kamarádi – rodiče mladých závodníků, jestli bychom nepomohli nastartovat mládežnické lyžování na Moravě. Ta myšlenka se mi líbila, manžel se přizpůsobil a v roce 1994 jsme začali podporovat skupinku moravských dětských závodníků, z kterých nakonec vyrostli naši reprezentanti jako Lucie Hrstková, Ondřej Bank, Martin Vráblík a další. Myslím si, že jsme tak trochu ukázali směr oddílům, jak by se měly o své svěřence starat. Na jednu stranu nás taková pomoc těšila, na druhou stranu nás to stálo hodně firemních financí, kterých se potom nedostávalo mé neteři Zuzce Charvátové a dceři Kláře Křížové, když to ve svých kariérách potřebovaly ony. My jsme se s firmou dostali do finančních problémů, protože jsme ve velkoobchodě a v té nové obchodní mašinérii neuměli chodit, a nakonec jsme o firmu přišli. Byla to velká zkušenost do života.

Sjezd 1982

Po OH sjezdu Sarajevo 1984

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

WC SL PIancavallo 1986

Poslední závod kariery WC GS Bromont 1986

Trénink na svahu ve Zlíně 2000

Olgo, můžete tuto zkušenost blíže popsat? Nepochybně pro vás šlo o neméně důležitou životní etapu jako předešlá závodní léta, do níž jste se napřela s podobným úsilím. Dovážet tradiční značku lyží do tradiční lyžařské země, na její tehdejší hladový trh, může znít jako podnikatelský sen. Jaká byla realita? Podnikat jsme začali hned po revoluci ve velkoobchodu se sportovním zbožím a víceméně jsme se do všeho pustili nahodile – manžel se chtěl věnovat servisu a opravě lyží, v čemž jsme tehdy u nás byli jacísi pionýři; pořádali jsme řadu školení, na která jsem já zvala mého bývalého závodního servismana z Německa. Myslím, že i na základě tohoto a samozřejmě i skutečnosti, že mě osobně znali, nám později bylo nabídnuto zastoupení značky v Československu. S manželem jsme zpočátku příliš netušili, jak bychom to měli dělat, protože jsme samozřejmě nedisponovali žádnými financemi na naskladnění obrovského kvanta lyží, ale tehdejší doba začátkem devadesátých let byla podnikání otevřená a nakonec jsme obchod s pomocí několika lidí rozjeli. Začalo se nám dařit a my jsme měli pocit, že musíme primárně stále vycházet vstříc našim zákazníkům – tedy maloobchodním prodejnám – a postupně jsme přestávali myslet na zadní vrátka. Náš růst se ukázal být příliš rychlým, my jsme ho nedokázali ubrzdit a stávali jsme se stále závislejší na bankovních úvěrech. Náš byznys byl velmi rizikový v tom ohledu, že jsme se zabývali striktně sezónním artiklem a každoročně to byl takový mnohonásobný vabank – nejprve jestli se nám podaří vyřídit u banky finance, potom jestli máme dostatek předsezónních objednávek (obvykle bylo objednávek vždy víc, než jsme měli od bank půjčeno peněz, takže jsme zdroje na nákup museli různě lepit),

a nakonec jsme čekali, zda vůbec napadne sníh. A úplně nakonec, zda nám zákazníci zaplatí. V devadesátých letech se velmi často platilo pozdě nebo vůbec, a náš obor v tom nebyl výjimkou. Neustále jsme museli honit nějaké platby, stále řešit financování našeho podnikání a to nám začalo ničit veškerou naši práci. Nakonec jsme na celé naše podnikání doplatili poté, co nám banky navzdory nasmlouvaným objednávkám zařízly úvěrování, svezla se po nás spousta právníků a my jsme za velmi nepříjemných okolností museli s firmou skončit. Znovu opakuji, byla to obrovská zkušenost do života.

Sněhomilné děti

Moje prvorozená dcera Klára měla zpočátku své závodní lyžařské kariéry dobře našlápnuto, v průběhu středoškolských studií jsme ji poslali na dvě sezóny do Ameriky za Pavlem Šťastným, působícím v té době jako šéftrenér proslulé lyžařské akademie ve Strattonu. To jí velmi lyžařsky pomohlo, hned si vyjela dobré FIS body a čichla si ke sjezdovým disciplínám, na něž se začala zaměřovat. Po dvou letech se vrátila domů a její další sjezdařskou kariéru jsme museli organizovat ve vlastní režii a to byl problém. Sjezd se nedá trénovat individuálně, musí se dělat v dobře organizovaném a zabezpečeném týmu. Stále jsme strastiplně hledali, ke komu by se mohla přidat, stálo to všechno samozřejmě hodně peněz. Klára ukázala, že na vrcholové lyžování má, začala bodovat ve SP a před ZOH 2010 ve Vancouveru měla velké ambice; v trénincích jezdila dobře, v závodě bohužel spadla. V té době jsme už neměli firmu a všechna tíha shánění sponzorských prostředků a veškerého zařizování spadla na ni a sezonu nebo dvě po ZOH 2014 v Soči z finančních důvodů skončila s kariérou. V civilním životě se začala věnovat kondičnímu

trénování lyžařů a lektorování jógy. Nyní je jí 34 let a má ročního syna. Kromě dcery Kláry mám ještě syna Dušana Kříže, který si jako svou disciplínu vybral freestylový snowboard, jemuž se věnoval závodně až do doby, kdy neměl možnost se nominovat na ZOH v Soči – poté, co zjistil, že nemá šanci se nominovat, začal natáčet o své disciplíně filmy. Dodnes jezdí po světě a natáčí snowboardové filmy a věnuje se sportovnímu koučingu. Čerstvě si ho Rakušané vybrali za šéftrenéra freestylového snowboardingu tamní reprezentace. Máme ještě druhou dceru Ivu, o deset let mladší od Kláry. V průběhu jejího dětství jsme se odstěhovali do Špindlerova Mlýna, kde mi byla nabídnuta práce ředitelky tamní sportovní akademie. Iva od mala soutěžně lyžovala a ve svých mládežnických kategoriích úspěšně, ale na jakoukoli pokročilejší závodní kariéru nám chyběly prostředky. Po maturitě se tak soustředila na studia fyzioterapie. Dnes spolu se mnou vede sportovní oddíl pro malé děti ve Strážném v Krkonoších, kde bydlíme. Jako lyžařka a posléze tamní rezidentka znáte důvěrně Špindl od sedmdesátých let až dodnes. Jak vnímáte jeho proměnu do jeho současného stavu – ptám se nejen na tu lyžařskou, ale i na obecní podobu a poměry. Do Špindlerova Mlýna jsem s rodiči začala jezdit už od mala, od mých asi tří let, kdy jsme doprovázeli tatínka, který tam míval jako trenér soustředění. Později jsem tam často jezdila na závody a musím říct, že jsem do Špindlu nejezdila ráda, protože tam bylo všechno komplikované – špatné parkování, všude se chodilo daleko pěšky, všude se stály dlouhé fronty, jako závodníci jsme neměli přednosti na lanovky, všechno tam strašně dlouho

trvalo. Špindl jsem zkrátka neměla nikdy moc ráda a zamlada jsem mívala pocit, že jsou tamní lidi zlí. Často jsem si tehdy v duchu říkala, že bych nikdy nechtěla ve Špindlu bydlet. A jak to nakonec život nezařídil? Dnes nedaleko Špindlu bydlím, začala jsem poznávat zdejší okolí i v létě a získala jsem k této oblasti úplně jiný vztah – miluju zdejší hory, miluju zdejší lidi a musím říct, že se Špindlerův Mlýn zásadně změnil. Udělala se tu spousta práce při budování všech sportovišť, a ať se zdá být Špindl zprofanovaným místem, je to naše nejlepší lyžařské středisko s nejlepší úpravou tratí a vedou to tu skuteční profesionálové. Skutečnost, že si Špindl oblíbili i různí lidé z Prahy a rádoby společenská smetánka, to je pro mě podružná věc – když tyto lidi nechci vyhledávat, nemusím je nikdy nikde potkávat a budu si vychutnávat krásu zdejších hor a svahů. Je pravda, že tu v zimě bývá mnohem víc cizinců než v jiných našich střediscích, ale to podle mě svědčí o tom, že to ve Špindlu dělají dobře. Protože jsem ve Špindlu roky působila jako ředitelka sportovní akademie, chodila jsem z té pozice i na zdejší zastupitelstva a vím, s čím vším nelehkým se tady místní potýkají. Je něco, co byste s výhodou zpětného pohledu udělala na své dosavadní životní pouti vědomě jinak? Podělíte se s čtenáři o své životní krédo? Myslím, že neudělala. Věřím, že můj život běžel tak, jak měl. Splnila jsem si řadu snů, hodně věcí se mi podařilo. Jsem vděčná rodičům, že mě vedli správným směrem a že mi vštěpovali to, co můžu za své krédo směle považovat: je jedno, co člověk dělá, pokud to dělá naplno, poctivě, ze všech svých sil a nikdy to nevzdává. Ke stejnému se celý život snažím vést své dnes již dospělé děti a řekla bych, že se to snad všem daří.

S dětmi 2001

Klára a L.Vonn 2015

#KEEPON SKIING

#KEEPON CYCLING

SIDAS.CZ

#KEEPON RUNNING

#KEEPON HIKING

WORLD CUP

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

V ZAJETÍ RYCHLOSTI

Život na (kulaté) hraně

Radim Palán – 248,227 km/h (nejrychlejší Čech, rozhovor vyšel ve SNOW 145) Jaroslav Janda – 174,757 km/h (rozhovor vyšel ve SNOW 147) František Münster – 179,416 km/h (rozhovor vyšel ve SNOW 147) Petr Kakeš – 223,325 km/h Michal Bekeš – 248,550 km/h Radek Čermák – 243,570 km/h Jan Farrell – 231,660 km/h (rozhovor vyjde ve SNOW 152, říjen 2024) Jan Lesák, Martin Bauer (tandem) – 195,65 km/h (připravujeme)

Petr Kakeš:

jediný český olympionik Patřil k absolutní špičce českého závodního lyžování ve stejné generaci jako Bohumír Zeman. A pak se rozhodl zůstat při jednom ze soustředění za čárou a zamířil následně do Německa a USA, kde žije od roku 1986. Milovník adrenalinu je jediným z aktérů letošního seriálu SNOW, který měl šanci reprezentovat ve speedski pod pěti kruhy.

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

České osobnosti speedskiingu

FOTO: IMAGO

Co závodník, to osobnost. V dalším dílu série vzniklé u příležitosti šedesátého výročí speedskiingu ve zdejší krajině se představí hned trojice borců – Petr Kakeš, Michal Bekeš a Radek Čermák. Jejich příběhy jsou o překonávání sama sebe, adrenalinu i třeba o tom, jak zvládnout strach.

FOTO: PETR SOCHA

Petr Kakeš, *1959 Osobní maximum: 223,325 km/h

ak ses po své emigraci dostal právě k rychlostnímu lyžování? Na to je jednoduchá odpověď, může za to Fanda Münster. Byl nejrychlejší sjezdař v roce 1972, když utekl, a já byl jeden z nejrychlejších sjezdařů v Česku, když jsem utekl v následující dekádě. Přišel jsem do Mnichova, kde tou dobou žil. Takže jsme se sešli a on mi povídá: „Takhle tě žádná neopíchá.“ Protože já byl pivař, chodil jsem k Pinkasům a tam jsem dal večer třináct, patnáct plzní, takže jsem měl solidní mišelinky. „Jak to vypadáš?“ žasnul Fanda. A tak jsme spolu začali trénovat, abych se dal do formy, a chodili jezdit, kdo bude lepší. Já zaperlil tehdy na Geisbergu u Tegernsee, spadnul jsem tam do takové strže a lidi mysleli, že jsem mrtvej. Ovšem naštěstí mě zbrzdily při pádu větve stromu. Dole jsem těžce lapal po dechu, ale Fanda viděl, že dýchám, tak že je dobře. Takhle jsme spolu blbli, až pak jsme byli na Hintertuxu a tam mě představil Franzi Weberovi, který byl jedním z prvních, kdo udělali 200 km/h. Byl tam i Hansi Hinterseer, s tím se znali taky a ten mě dostal do ProTour. Takže jsem jezdil profesionálně a k tomu ještě přibral rychlostní lyžování. Jak jsi ve své době sháněl vybavení? Předpokládám, že to vše bylo ještě hodně na tobě... Jezdil jsem na Atomicu a byl jsem vždycky sponzorovaný. V Oregonu jsem měl a stále mám svůj sportovní obchod s mašinami, takže jsem si dělal třeba struktury na lyžích. Když to viděli servismani z Atomicu, vůbec nechápali, odkud to je, protože takové struktury nikdy na svých strojích neviděli. Já měl italskou mašinu, která umožňovala dělat struktury, jaké z Wintersteigera nebo Montany neznali. Tyhle lyže jsem třeba nejdřív dal Karlovi Netolickému, co také jezdil, a ten je pak předal Radkovi Čermákovi. To byly lyže, u kterých chtěli předělat vrchní strukturu pro olympiádu a já je ukryl a neposlal jim je do továrny nazpět. Když se totiž měl předělá-

vat vršek, tak nikdy nebyla jistota, že ti je úplně nezabaví. Tyhle měly natolik zvláštní charakteristiku, že jsem se bál, abych je neztratil, tak jsem je schoval. Tenkrát jsem se ocitl pod palbou kritiky, že jsem na hry 1992 nenechal předělat vršek, ale já si jen bránil svoje know-how, protože jsem měl a stále mám mašiny jako nikdo jiný. Jaký rozdíl dovede struktura při závodu udělat? Významný. Celý náš sport je vlastně o struktuře – struktuře skluznice zespoda, její chemické struktuře, struktuře brusného kamene, který do toho vyřeže různé formace drážek. Pak už o spojení lyží a těla – pocit, sníh, oči, reakce, síla. K tomu máme různé vosky a urychlovače, ale to je krátká záležitost. Základ je v tom, jak se materiál skluznice a struktura z mašiny shodne se sněhem. Jaký je to pocit, odrazit se z kopce, řítit se dolů a za pár chvil dosáhnout rychlosti přes 200 km/h? Popsal bych to asi tak, že to je lepší než průměrný sex. Musím říct, že jsem ve svém životě nad sebou vždycky měl anděla strážného, ale stejně jsem se dostal na hranu – auta, divoká voda, hory... Taková krizová situace se dá srovnat s tím, co se děje během jízdy ve tvém mozku. Tam je hrozná koncentrace myšlenek, a když si ten proces, který proběhne během těch pár vteřin, co se ten strašně krátký závod odehrává, pak zpětně promítneš ve své hlavě, tak to trvá několik dlouhých minut. Veškeré myšlenky se najednou rozloží do detailů třeba do pěti minut. Já jsem zažil něco podobného, jedině když jsem se topil v podvodním tunelu a procházel jsem poslepu pod vodou skalami. Adrenalin je zkrátka neskutečný urychlovač. Jak na tvůj dobrodružný život na rychlých lyžích reagovaly partnerky? S Luckou teď chodím patnáct let, a když jsme se dali dohromady, tak už jsem speedski nedělal, ví tedy jen

o Arctic Manovi, což je na Aljašce takový závod na skútru nahoru, z kopce dolů. Má to devět kilometrů a jedeš to čtyři minuty, byl tam za mnou i Radek si to zkusit. A děvče, se kterým jsem chodil tehdy během olympiády v roce 1992, to byla druhá nejrychlejší ženská na světě, takže tam bylo z její strany hodně velké pochopení. Měl jsi to štěstí, že ses dostal na olympiádu, když tam bylo rychlostní lyžování poprvé a naposledy jako ukázkový sport. Myslíš, že by se tam mělo vrátit? Rychlostní lyžování bylo vždy profesionální. Důvod, proč se dostalo na olympiádu, byl ten, že když byl Jean-Claude Killy zvolen prezidentem pro Albertville, tak nepřidělil žádný sport do Les Arcs, protože neměl rád skupinu pařížských investorů, která za tímto střediskem stála. Les Arcs tedy přemluvilo francouzský lyžařský svaz, aby přemluvil Mezinárodní lyžařskou federaci, a ta rozhodla, že tedy bude na olympiádě rychlostní lyžování. Otázkou proto je, jakou to má perspektivu – když uděláš první

olympiádu v nejrychlejším středisku na světě a pak se pojede někam třeba do Japonska a místo 230 km/h se tam pojede 180 km/h… Nepřišlo mi to tedy úplně logické. No a dnes měním svůj názor, protože v rámci olympiády v Paříži bude surfování, a to se odjede na Tahiti. Takže dneska už je možné to zařídit ledasjak. Jak zpětně na olympijské hry 1992 v Albertville vzpomínáš? Měl jsi vůbec čas si je užít? Pro mě speciálně, že jsem byl emigrant a mohl jsem jet znovu za Česko, to bylo krásné. Sice jsem si to musel financovat sám, rok a půl předtím jezdit nějaké závody, abych dokázal výkonnost a to, že tam patřím, ale stálo to za to. Velkou zásluhu na všem samozřejmě má Pavel Zelenka, který tam byl také, a dokonce nám dokázal zařídit nálepku, která nám umožnila cestovat autem mezi jednotlivými dějišti olympiády a kouknout se i na ostatní sporty. Fanda ani ne měsíc před olympiádou taky říkal, že pojede se mnou, a Pavel mu dokázal na poslední chvíli vyřídit akreditaci, tak jsme tam byli spolu a bylo to skvělé.

FOTO: RADOVAN ŠUBIN

WORLD CUP

Michal Bekeš:

srdce jako symbol Vyrůstal ve Ždiaru ve stínu tatranských štítů, a tak není divu, že byl Michal Bekeš na lyžích odmala. Začínal s běžkami, postupně se přidaly další disciplíny a bylo vymalováno. Sice se na kariéru ve vrcholovém sportu nadřel, ale nakonec si splnil svůj sen a stal se prvním slovenským speedskierem.

Máš kolem sebe nějaký tým, nebo objíždíš závody sám? Náš tým je složený ze dvou lidí – mě jako závodníka a mé manželky Veroniky coby trenérky, to je celý slovenský tým speedski. Hodně jsme tedy propojení s Čechy a snažíme se vzájemně si pomáhat, což už se mnohdy ukázalo být pro obě strany užitečné. Materiál si připravuji sám, snažím se tomu věnovat maximum času, abych se propracoval k nejlepším lyžím, jako mají profíci z top týmů. Lyže samotné mám od Atomicu, ty jsou obecně nejrychlejší, ale jestli ten nejrychlejší pár mám zrovna já, to těžko říct. Celkově si to totiž velmoci hodně hlídají. Jaký status má rychlostní lyžování na Slovensku? Daří se ho dostávat do povědomí, zajímají se o něj lidi? Osobně si myslím, že díky zapojení Red Bullu se popularizace daří. Snažíme se pořádat závody v Tatrách, jezdili jsme z Lomnického sedla a dorazili Radim Palán, Petr Urban, Eda Foldyna… Byla to zábava. Já mám partnerství s firmou TMR, která tam má všechny lanovky, a tím mám možnost trénovat v Lomnickém sedle sám ráno od 7 do 9 hodin. Rychlostně se to tam pohybuje kolem 170 km/h.

FOTO: RADOVAN ŠUBIN

voje kariéra je o ohromné síle vůle. Jak k tomu došlo, že ses nakonec rozhodl právě pro rychlostní lyžování? S manželkou Veronikou jsme nad tím zrovna uvažovali. Myslím si, že prioritou byla touha vůbec startovat ve Světovém poháru. Já byl odmalička lyžař a měl jsem rád všechny sporty. Když jsem byl dítě, tak jsme ale neměli finance, abych mohl pokračovat ve sportu, tak jsem v určitém věku zůstal jen u běhu. Ve třinácti letech jsem si začal sám vydělávat na svoje živobytí a v patnácti jsem se rozhodl, že bych se rád vrátil k lyžím. Tím, že je to finančně velmi náročný sport, jsme stále řešili, jak to udělat. Začal jsem proto jezdit extrémní sjezdy, jež organizovala firma Red Bull, a v Evropě jsem jich vyhrál 19 od roku 2009 do roku 2020. Díky tomu mě oslovili závodníci z Polska, co tam byli se mnou, jestli bych nechtěl zkusit rychlostní lyžování. Já tehdy vlastně ani nevěděl, co to znamená. A víš, co je zpětně vzato ten největší paradox? Já jsem shodou okolností už v osmnácti založil lyžařskou školu, co se jmenovala SpeedSki, to nevymyslíš. Vše do sebe zapadlo, a já tak začal jako první Slovák s rychlostním lyžováním.

Když se sbalíš do sjezdového postoje, odrazíš se a řítíš se z kopce dolů… Co přitom vnímáš? Každou jízdu si užívám naplno, a to z jednoho důvodu. Jsem po těžké operaci srdce, konkrétně aorty. Profesor Jan Pirk s profesorem Františkem Sabolem mě operovali, já vůbec netušil, co vše už je v medicíně možné. Tak jsem si pak řekl, že když jsem v životě dostal v roce 2020 druhou šanci, tak že se vrátím k rychlostnímu lyžování, ke kterému mám vztah. Proto si každou jízdu užívám naplno, jelikož vím, jak těžké je dostat se z úplného dna, kdy je člověk v těžkých zdravotních problémech. Každá jízda je pro mě tedy výjimečná.

Jak pracuješ na aerodynamice a na tom, abys dokázal být stále rychlejší? Před rokem jsme podepsali smlouvu s Technickou univerzitou v Košicích, konkrétně strojní fakultou, s níž děláme výzkum rychlostního lyžování na Slovensku. Momentálně jsme předloni vyrobili unikátní spoiler, jenž je vyrobený speciálně na moji nohu. Obtékání vzduchu je velmi důležité, hrajeme si s drobnostmi, vždyť rozdíl mezi mnou a Radimem ve Vars byl pár tisícin. Díky výzkumu s univerzitou a spolupráci s TMR můžeme rozvíjet rychlostní lyžování na Slovensku. Pracujeme teď i na kompletní přestavbě přilby, díky čemuž věřím,

že se přiblížíme rychlosti 255 km/h. Cíl je jednoduchý a já jsem strašně tvrdohlavý, takže dokud nepadne 260 km/h, tak nepřestanu. Máme komunitu, co drží při sobě a pomáhá si, a spoustu zajímavých příhod. Jak už jsem zmiňoval, pro mě je důležité se spojovat, a ne

rozdělovat, křivě na sebe koukat a závidět si. I díky tomu, že jsem po operaci, myslím, že mám trochu jiný pohled. Všem přeji, aby bezpečně lyžovali a neměli strach z vysoké rychlosti. Speedski je bezpečné, není třeba z něj mít strach.

FOTO: RADOVAN ŠUBIN

Tvoje helma se hodně vymyká speciálním designem. Jak ses k ní dopracoval? Helmu jsem si objednal ze Švýcarska, odkud přišla v surovém stavu. Následně si povrchové úpravy i polstrování vnitřní přilby děláme každý sám podle své hlavy a jak nám to sedí. Design jsme řešili společně s manželkou, máme známého, který to umí nastříkat. Je tam zahrnuté prakticky vše,

co je pro mě důležité – Lomnické sedlo s naší sjezdovkou v Tatrách, Lomnický štít, moje srdce kvůli operaci a samozřejmě slovenská vlajka, což je pro nás srdcovka. Já jsem zpod Tater a jsem rád, že jsem Slovák a mohu hrdě reprezentovat svou zem. Třeba to jednou bude i na olympiádě. Tím, že je náš sport extrémní, lidé jej vyhledávají, si myslím, že tam patří. Vůbec bych neváhal, vždyť je to bezpečnější než sjezd.

FOTO: RADOVAN ŠUBIN

Michal Bekeš, *1989 Osobní maximum: 248,550 km/h

FOTO: MARTINA FOLDYNOVÁ

WORLD CUP

Radek Čermák: pokračovatel rodu

Jak sám říká: „Když máš ve jméně Čermák, jsou ti sport a zima předurčené.“ Když tedy po uzavření skikrosové kariéry přemýšlel, jak zůstat u lyží dál, vzpomněl si, že jeho táta byl s legendární generací u prvních českých mezníků v rychlostním lyžování, tehdy v Cervinii. Nápad byl na světě, a tak si to šel Radek Čermák prvně zkusit.

o rozhodlo, že nezůstalo u pokusu a pořádně ses do toho opřel? První impulz vlastně byl, že jsem chtěl tátovi sebrat rodinný rekord. Pak tě to chytne a jedeš zas, protože v našem závodě je úplně jedno, jak se umístíš. Pořadí jsem tedy nikdy moc neřešil, ale ta rychlost… Chceš prostě víc. Dostávat se přes 200 km/h, pak přes 220 km/h a pak seš lapenej a už tě to nepustí. Ty jsi proslul svým tréninkem, kdy jsi jako asi první u nás začal jezdit na autě, jestli se nepletu? V Harrachově samozřejmě chodím jezdit ráno na fresh track, když tam jsem sám. Záleží hodně na podmínkách, ale zajedu tam třeba 120 km/h, 140 km/h, nebo vzadu na černé maximálně skoro 160 km/h. Ale uvažoval jsem, jak trénovat v létě... Viděl jsem tehdy fotky jiných kluků, co jezdili na střeše, třeba i na Velkém solném jezeře v Americe, tak jsme to zkusili taky. A ono se ukázalo, že jako trénink je to fakt nejlepší. Jak jsem pevně spojený s karoserií, ta dělá nějaké pohyby, vyhýbá se výmolům nebo nějaký naopak trefí, to všechno se přes kastli přenese přímo do mě. Ve výsledku to pak je podobné realitě, jak se

odehrává ostrá jízda v závodě. Takže na jednu stranu je to takové hezké, zábavné, mediálně vděčné… Ale pro trénink fakt nejlepší. Domluvili jsme se na letišti v Panenském Týnci – kterému tímto moc děkuju – a jezdili tam. Jedinkrát jsem dělal nějaké záběry pro televizi v Harrachově a pak jsem měl oplétačky s policií. Viděli to v televizi a byl trochu průšvih, že jsem jezdil v provozu, tak jsem dostal pětistovku pokutu za to, že byl živý tvor mimo kabinu vozu, nota bene kabinu vozu vpředu i vzadu přečuhovaly ostré předměty. Takže kluci vážně pomáhají a chrání a neunikl jsem. Ale zas mi to trochu udělalo reklamu a bylo to vtipné. Jak se cítíš, když jedeš závod? Strašně bych si přál vrátit se ke svým začátkům. Tehdy se ve mně odehrávaly velké věci, budoval jsem nové mezníky, které jsem neznal, něco jsem čekal, něco se dělo, hrozně věcí jsem si uvědomoval a strašně jsem to řešil. Dneska už to vůbec nemám, prostě jedu dolů. Ale první roky byly prostupováním neznámou branou. Mlelo to, házelo se mnou, vítr mnou cloumal, ten boční se umí pěkně opřít… A hlavně jsem řešil kopec, protože naše svahy jsou prudké a já jsem ještě neměl v hlavě přepnuté, že ten úhel je

vlastně rovina. Já se s tím tak pral, a proto moje tělo cítilo, že jedu prudce dolů. V současnosti mám v hlavě nastaveno, že tím, jak jsem převrácený dopředu, jedu vlastně po rovině. Takže dnes už to pro mě je bohužel mnohem nudnější. Rád bych se vrátil do časů, kdy jsem postupně po pěti, deseti kilometrech překračoval své rekordy a intenzivně to vnímal. Nyní je to pro mě taková samozřejmost, což je malinko škoda. A přesto jsem loni v tom rekordním dni ve Varsu dole dvakrát chyboval. Už jsem si byl jistý, že mě nic nemůže zaskočit, a ejhle, dostal jsem dole pěkně nafackováno. Na jakých lyžích jezdíš? Své nejrychlejší mám Atomiky, ale pak jsem šel ke Sportenu, protože mi vyšli vstříc a já jsem samozřejmě navíc jako hrdý vlastenec chtěl mít českou značku. Ve Sportenu se dělají super lyže, navíc mi je vyrobili přesně tak, jak jsem si řekl – několik typů s různým průhybem, tvrdostí a tak dále. Teď jsou relativně nově

v barvách Kästle, mám je taky a jezdí velice rychle. Ale když jdu na rekordní den nahoru, tak si vezmu Atomiky. Ony už jsou bohužel pokopané, poškrábané, poslepované, špičky mají opravované, všechno… Ovšem asi jsem srab na to, vzít si jiné lyže, a sáhnu po těchto, nejspíš z nějaké nostalgie. Nicméně je pravda, že s těmi chybami, co jsem udělal loni, tak je jedno, na čem jsem jel. Co ti pomáhá se koncentrovat před jízdou? Jinak mám spíš své rituály, že si to chce pustit muziku před startem, dát si kafe… Bohužel ve svých letech jsem furt nervóza, takže hledám toalety před startem, lítám a plaším z ničeho úplně zbytečně. Už vím, že potřebuju být v klidu a těsně před startem, třeba když mám jít za dva, za tři lidi na řadu, tak fotím. Je podstatné, abych na závod předem nemyslel. Nechci se koukat na kluky před sebou, jak jedou, nechci to nějak moc řešit, nechci z toho být celý pryč.

Radek Čermák, *1980 Osobní maximum: 243,572 km/h (na běžkách 156,182 km/h – jde o světový rekord!) ramena do helmy v povoleném průměru nějakých čtyřicet centimetrů prostě neschovám. Takže oproti mně mají výhodu subtilnější kluci, kteří ramena dostanou do helmy.

8.–12. 2. 2024 15.–19. 2. 2024 22.–26. 2. 2024

Ve vašem sportu je zrovna odpor vzduchu extrémně limitující... Každá taková věc má vliv. Mám třeba velká lýtka, takže byť to stahujeme izolepou, jak můžeme, tak v našich rychlostech je odpor vzduchu rozhodující. Právě za ramena mě to loni ve Varsu pěkně natáhlo a já jsem tam vyplaval jako

29. 2.–3. 3. 2024 7.–11. 3. 2024 14.–17. 3. 2024

www.kouty.cz

FOTO: JAN FARRELL MEDIA

Máš nějakou svou vychytávku pro vyšší rychlost? Co se týče materiálu, tak nic. Míval jsem dříve, než to začali trochu víc kontrolovat, asi tři kila závaží v helmě, takže mi to pomáhalo převracet hlavu směrem dopředu. Dnes už koukají na všechno – průměr kroužku na hůlce, délku hrotu, co kouká z toho kroužku, a je to jen správně. Každý se samozřejmě dál snaží upravit v rámci pravidel helmu, spoilery, avšak už jsme si hodně podobní, akorát rozhoduje, kdo je jaký. Já jsem lyžař, co má ramena, kratší nohy, velkej zadek. A ta

TESTOVÁNÍ LYŽÍ NORDICA V AREÁLU KOUTY

DOBERMANN MULTIGARA DC RACE

DOUBLE CORE: Dva dřevěné segmenty propojuje v jedno funkční jádro elastomerová vložka, která pohlcuje vibrace a optimalizuje průhyb lyže. Jízdní projev je tak nezvykle hladký a harmonický.

Široký výběr lyží s technologií double core naleznete na

www.heliasport.cz

FOTO: JAN FARRELL MEDIA

WORLD CUP

školák. O to bych měl mít silnější břicho, které to podrží a nepustí. Naštěstí, i když jsem jel 238 km/h po jedné lyži a byl skoro na zádech, tak to dobře dopadlo, mám z toho na druhou stranu hezká videa. Sice jsem nepostoupil, avšak stejně mě poslali nahoru jako předjezdce: „O tobě víme, že si nelehneš.“ Takže pořád za těch čtrnáct let nemám pád, byť to bylo blízko, a zase teď vím, že to ustojím. Je fajn si sáhnout i na druhou stranu, aby člověk viděl, kde jsou limity. Já je furt neměl, až jsem dostal políček. Změnilo tvůj přístup k rychlostnímu lyžování nějak, že jsi založil rodinu? Kdepak, všechno při starém. Každý mi prorokoval – hele, až budeš mít dítě, budeš zpomalovat. Já to mám naopak. Spíš vidím, že klasičtí sjezdaři jako

Didier Cuche byli dobří v pětatřiceti, kdy už byli vyklidněnější, měli rodinu, za sebou x závodů ve svěťáku a v hlavě hlavně pohodu. Speedski je přitom hlavně o hlavě. Není potřeba trénovat extra věci v posilovně, řešit výživu nebo být vytrvalostní sportovec. Zato palice hraje roli a mě rodina totálně vyklidnila. Dělám tak furt dál bláznivé věci a užívám si to. Dceři teď bude sedm a já bych rád, kdyby už se mnou na nějaké závody jela, protože je skvělé, když se na vás dole potomek dívá a vy jste zároveň pro něj vzorem. Já tedy nemám ambice mít doma sportovní dítě a být takový ten táta-trenér, co huláká na kopci. To jsem často vídal, vím, jak to zvenčí vypadá. Já to doma naštěstí neměl a moc děkuji tátovi, že jsme byli vždy v pohodě. Totéž chci i pro svoje potomky.

Na závěr se zeptám – co ty a speedski na olympiádě? To téma u nás hodně rezonuje celých čtrnáct let, co jezdím. Ze začátku bych si to možná i přál, spíš ve smyslu být na olympiádě, zažít to. Ale tenhle sport podle mě na olympiádu fakt nepatří. Jelikož je adrenalinový, viděl bych ho spíš na X Games. Podle současných pravidel olympiáda může být pouze v jedné zemi, ne jako mistrovství světa ve fotbale, které už se hraje klidně ve více státech. A každý pořadatelský stát by nebyl schopný udělat trať nad 200 km/h. To vidíš i v našem kolotoči. Někdo objíždí všechny závody, protože usiluje o křišťálový glóbus. Ovšem někde dojedeš třetí a stačí ti k tomu 160 km/h… Přitom speedski, to je přece v první řadě o rychlosti. Proto se vždy nejvíc lidí, co třeba svěťák ani nejezdí, sjede do Vars,

protože tam je nejrychlejší trať. Nebaví je závody, kde se jezdí pomaleji, nechtějí sbírat body. Olympiádě by nepomohlo, kdyby byl závod někde v Asii, kde by se jelo 160 km/h. Jasně, smysl by to mělo pro medailisty, ovšem vlastně by to bylo v zásadním rozporu s naším sportem, který je o rekordních rychlostech. Navíc kopec, který potřebujeme, je jen pro nás, nemohl by se tam odehrát žádný jiný závod, tudíž i pořadatelsky by to bylo drahé. Ano, olympiáda pomohla řadě sportů se zviditelnit, pak se to zase mění, některé disciplíny končí, jiné přibývají, s tím souhlasím. Ale speedski prostě ne. Jedině by byla výjimka, což se trochu proslýchá, že by to bylo možné uskutečnit jako přeshraniční závody a třeba by se jelo ve Vars, pak by to bylo něco jiného.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

120 LET ČESKÉHO LYŽOVÁNÍ

Lyžařské pohlednice z dílny SL v KČ, vydané jako série 12 kousků v roce 1912, navrhl František Karel Hron, člen ČSK Praha, mistr zemí Koruny české na distanci 1 000 m v Dolních Štěpanicích v únoru 1897, 126 sezón nazpět

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV AUTORA

Nostalgie

sto dvaceti sezón Plynoucí bílé časy, toť napěchovaná krosna příběhů, událostí, výsledků a vzpomínek. Turistika, výcvik, závody, extrémy. Vše je za námi, ale i před námi. Ťukněme zlehka na vrátka historek průkopníků… a vychutnejme si je.

astává tichý soumrak, nestor zimní turistiky, znalec hor a brilantní jezdec na ski, Josef Aleš – lyžec vypráví: „Čím dříve jsem se blížil k holinám Lysé hory, na jejímž úpatí rozloženy jsou Dvorské boudy, ustupovalo ticho v úžlabí bystřiny šumění lesa stále mocnějšímu a mocnějšímu. To prudký vítr výšin se ohlašoval, zároveň překážel silnějšímu tání a umožňoval mi lyžení. Jen zvolna ubývalo mi cesty. Z mýtiny u prvních dvou bud otevřela se malebná vyhlídka ke Kumburku a lomnickému Táboru. Vysoko nade mnou, nad neširokým pruhem lesa mlhavým závojem prohlédají ostatní chaty; nedbám čarovné vyhlídky a mířím k nim, abych se pod střechou lépe opatřil proti vznikajícímu chladu. Již jsem dojel k jedné z nich, až

po střechu zaváté, a zhostiv se rychle dřev, vcházím do velké místnosti se třemi tkalcovskými stavy. Podlaha z většího dílu hliněná, okna jednoduchá, venku bouří studený vichr a ve světnici je příjemné teplo. A jak tu živo a útulno! Asi tucet dětí prohlíží si mé lyže, starší vyzvídají, kam mířím, a když slyší, že přes Kotelný k Labské boudě, varují mne jízdy mlhou…“ Ve stejném roce, který popisuje Aleš lyžec, udála se společná jízda zakladatelů Svazu lyžařů v Království českém, členů ČSK Praha, ČKSS Jilemnice a s nimi túru čile provázel vysocký Josef Ďoubalík. Dvacátého šestého prosince 1904, rok po ustavení Svazu, kdy čas se jaksi zadrhl, si třináctka skistů šupajdila přes Dvoračky a Krakonoš do Míseček, tedy stejným směrem jako Aleš.

Výprava jela za příšerné bouře sněhové; u nájemce Rennera byla na staré Mísečné bujná štěpánská tancovačka při orchestrionu. Lyžci českých klubů odešli do patra k odpočinku. V sále za výčepem zapomněl Rössler pověšenou štrycli salámu. Snad kvůli němu se strhla rvačka, kdy němečtí dřevaři, zpití kořalkou, kterou z půllitrů pili, hodlali dostat se na svazové jezdce do pokojů. Hostinský Franz Renner, chlap jako hora, křičel z šenku na turisty nahoru o pomoc. Zasáhl řídící Buchar, čerstvě zvolený předseda svazu lyžařů, a zakázal jít na pomoc hostinskému. Nařídil zabarikádovat dveře v každém z pokojů. Boty, kabáty, batohy, lyže turistů – vše zůstalo dole v přízemí, kde se výstroj sušila. Dole v sále hostince zatím dřevaři s výkřiky, že nás musí

zabít, vrhali se na schodiště, které bránil Renner, aby se do nás, Čechů, nepustili. Byla to strašlivá noc a účastníkům výletu jistě z paměti do smrti nevymizí. Ráno byla hostinská místnost vymlácena, Renner měl ruku v obvazu. Řada nejzběsilejších rváčů pak byla soudně potrestána. Už s úlevou si Rössler Ořovský s přáteli na Labské událost připomněli a s odstupem pěkné řádky sezón zapsali do staniční knihy boudy výstižný slogan:

Piješ-li, umřeš. Nepiješ-li nic, umřeš taky… Tak si dej ještě jeden rum!

JEDNY LYŽE DO VŠECH SNĚHOVÝCH PODMÍNEK CLOUD Q14 REVOSHOCK S A DALŠÍ P R O D U K T Y ATO M I C K D O S TÁ N Í U AUTORIZOVANÝCH PRODEJCŮ

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: WPST

Živobytím lyžař Od šedesátých do devadesátých let minulého století se v USA vystřídala řada podnikatelů, kteří se snažili prosadit ryze profesionální soutěž coby přímou konkurenci Světovému poháru. Jeden z nich, Ed Rogers, se svými sedmi křížky na krku před nedávnem kdysi slavnou lyžařskou Pro Tour oživil.

očítáme-li pouze prize money, vydělala v uplynulé sezóně nejvýše postavená závodnice v alpském lyžování – Američanka Mikaela Shiffrinová s 13 vítězstvími ve Světovém poháru přes 964 tisíc švýcarských franků, tedy asi 1,04 milionu dolarů. Tím skoro trojnásobně překonala výdělky druhé lyžařky v pořadí vyjetých odměn, italské sjezdařky Sofie Goggiaové, jež si přišla na asi 365 tisíc dolarů. Mužem číslo jedna byl v uplynulé sezóně Švýcar Marco Odermatt s 1,01 milionem dolarů, následovaný Mikaeliným norským klukem Aleksandrem Aamodt Kildem s 673 tisíci dolary.

Letos šlo o třicátou zimní sezónu od doby, kdy Mezinárodní lyžařská federace (FIS) začala poprvé povolovat peněžní odměny, a na okruhu Světového poháru v alpském lyžování bylo rozděleno vysoko přes 10 milionů dolarů. V této částce nejsou zahrnuty peníze, které sportovci získávají z jiných zdrojů, jako je například podpora produktů: podle zákulisních odhadů si Shiffrinová vloni přišla na 4 až 5 milionů dolarů. Co se týče výdělků, profesionální lyžaři zaostávají za superhvězdami jiných sportů – roční příjmy Shiffrinové a Odermatta jsou sotva dvacetinou toho, co vydělávají třeba golfové špičky.

Úspěšná lyžařská kariéra však stále může být relativně lukrativním živobytím; částečně i díky hnutí profesionálních závodníků, které se v 60. letech minulého století postavilo politice amatérismu a ovlivnilo lyžařské závodění na věky věků.

Střet o amatérismus

Již v roce 1936 se Mezinárodní olympijský výbor (MOV) a Mezinárodní lyžařská federace (FIS) střetly kvůli roli peněz v lyžařských závodech. Toho roku MOV oznámil, že lyžařští instruktoři mají být považováni za profesionály, a proto nemají nárok na účast na zimních olympijských hrách v německém Garmisch-

-Partenkirchenu. Rakousko a Švýcarsko na protest stáhly své nejlepší alpské závodníky. V roce 1952, kdy se do čela MOV postavil chicagský milionář Avery Brundage, se připravovala půda pro roztržku. Boháč Brundage byl pokrytecky posedlý myšlenkou čistého amatérismu a považoval závodníky v alpském lyžování podle vlastních slov za rakovinu olympijských her kvůli penězům, které jim platily firmy vyrábějící vybavení za používání jejich výrobků. Mezitím našli alpští závodníci upřímného zastánce v prezidentovi FIS Marcu Hodlerovi, který tvrdil, že by jim mělo být umožněno vydělávat peníze

Tehdejší šéf WPST Bob Beattie s jednou z největších hvězd okruhu, Billym Kiddem, zkraje sedmdesátých let na závodech ve Vailu

na pokrytí vysokých nákladů na trénink a závodění, které daleko převyšovaly výdaje například plavců nebo atletů. Ve FIS tehdy vysoko postavený anglický lyžařský průkopník a královnin rytíř Sir Arnold Lunn s ním souhlasil a prohlásil, že falešný amatérismus podporuje křivou přísahu, protože sportovci přísahají, že jsou amatéry, aby se mohli zúčastnit olympijských her. Dlouholetý boj mezi Brundagem a Hodlerem se rozhořel, když Brundage veřejně požadoval, aby závodníci z olympijských her v Grenoblu 1968 – včetně trojnásobného držitele zlaté medaile Jeana-Clauda Killyho – vrátili své medaile. Požadoval také, aby byla řada závodníků vyloučena z účasti na hrách v japonském Sapporu 1972. Nakonec byl zakázán pouze skvělý rakouský slalomář Karl Schranz, trojnásobný mistr světa a celkový vítěz Světového poháru z let 1969 a 70. Schranz, který byl považován za favorita ZOH 1972, byl vyloučen s odůvodněním, že jeho konzultantský status

u výrobců vybavení, především u firmy Kneissl, zkalil jeho amatérský status. Jeho vyloučení vyvolalo pobouření v Rakousku (kde byl Brundage proklet) i po celém světě. Šlo o přelomovou událost v historii her, která se nakonec ukázala být pohřbem amatérského ideálu na olympijských hrách. Brundage ještě téhož roku odstoupil.

Friedl Pfeifer a profesionální závody v Americe

Zatímco se MOV a FIS přetahovaly o zimní hry, v USA se prosazoval profesionální závodní okruh. V jeho čele stál Friedl Pfeifer, jeden ze zakladatelů společnosti Aspen Skiing Company, který po druhé světové válce pomáhal budovat kultovní coloradské středisko. Jako lyžařský instruktor v rodném Rakousku byl Pfeifer kvůli svému profesionálnímu statusu z her v roce 1936 vyloučen. Proto byl jistě nadšený, když v roce 1960 založil Mezinárodní asociaci profesionálních lyžařských závodníků

V osmdesátých letech profi soutěž přilákala i končící amatéry ověnčené olympijskými vavříny ze Sarajeva, dvojčata Mahreovy

(IPSRA) a vtiskl jí rezonující pečeť. „Chci, aby lyžařští závodníci měli možnost získat odměnu za to, co tomuto sportu dali. S tímto vědomím jsem se rozhodl založit profesionální závodní organizaci,“ prohlásil. Lyžařský svět si toho všiml, protože Pfeifer zorganizoval kádr nejzvučnějších jmen lyžařského sportu. Pfeifer rozhodl, kdo se bude podílet na organizaci závodů: Minnie Dole, Sigi Engl a Willy Schaeffler v administrativě, Howard Head jako počáteční sponzor a závodníci jako Toni Spiess, Anderl Molterer, Stein Eriksen, Pepi Gramshammer a Othmar Schneider. První závody se konaly v Buttermilku v roce 1960.

„FIS se o mém projektu dozvěděla,“ napsal Pfeifer ve své biografii Nice Goin', „a vyzvala Americkou lyžařskou asociaci, aby střediska informovala o důsledcích pořádání závodu IPSRA. Střediska byla varována, že pokud budou jakýmkoli způsobem podporovat nebo sponzorovat profesionální lyžařské závody, budou jako budoucí hostitelé mistrovských závodů FIS diskvalifikována.“ Navzdory tomuto varování přežila rodící se profesionální lyžařská tour šest poměrně živých sezón, než Pfeifer předal tour samotným závodníkům, kteří založili Asociaci profesionálních lyžařských závodníků, v jejímž čele stál Karl Pfeiffer

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

pory produktů a televizní termíny zaplňují kalendář sezóny. Nadšení však toho roku opadlo, když se Tour zvrtla a v úvodních závodech zvítězili dva relativně neznámí rakouští závodníci Hugo Nindl a Harald Stuefer. Nakonec Killy získal celkový titul v sezóně, čímž obměkčil sponzory i vedení televize. Potenciální slabina profesionálního lyžování se však projevila v plné nahotě: bez velkých jmen brzy utichne rozruch a s ním divácký zájem. V roce 1974 získal Nindl titul a rekordní částku 93 230 dolarů, jež pak vévodila v pořadí po mnoho let. Ale když neznámí lyžaři jako nováček Josef Odermatt (opět, žádná příbuznost se soudobou mužskou hvězdou) vytlačili známější lyžaře, Beattie věděl, že musí vymyslet plán. Mezitím se z lyžařských závodů

V tom roce se na Tour prosadil francouzský lyžař Henri Duvillard, který vyhrál tři ze čtyř závodů v Aspenu a přidal dalších 13 vítězství, čímž ovládl celou sezónu. Ta se zdála být poměrně úspěšná až do března, kdy byl Sabich zastřelen. Jeho přítelkyně, herečka Claudine Longetová, byla zatčena za neúmyslné zabití a odsouzena ke krátkému trestu vězení. Na konci desetiletí Tour stále trpěla známým démonem – neznámými lyžařskými závodníky – a tak Beattie vymyslel plán na změnu systému nasazování, který měl zaručit, že se některá špičková jména dostanou alespoň do kvalifikačních kol. Tento manévr trochu pomohl a v závěru sezóny byli vidět dva přeci jen známí veteráni, Hans Hinterseer a Lanny Vanatta, kteří urputně, ale nakonec neúspěšně dotírali na vítězného Rakušana Arnolda.

Dva hlavní muži současné WPST, zleva vlastník Ed Rogers a výkonný šéf Jon Franklin

z Killingtonu (nebyli příbuzní). Po mistrovských závodech v Japonsku v následující sezóně uspořádal Pfeiffer schůzi, na které závodníkům oznámil, že nemá čas shánět nové sponzory. V roce 1969, napsal Friedl Pfeifer, „byla pochodeň opět předána, tentokrát Bobu Beattiemu“.

Bob Beattie přebírá vedení

Sedmdesátá léta začala pro Beattieho turné dobře, protože se v něm objevili významní američtí závodníci jako Billy Kidd, Tyler Palmer, Hank Kashiwa, Scott Pyles a oslnivý blonďák z Aspenu Vladimir Spider Sabich, který získal 18 umístění v první desítce SP (psali jsme o něm vloni, SNOW 138). Sabich vyhrál první dva profesionální závody, kterých se zúčastnil, a odnesl si výhru 21 189 dolarů. Charismatický závodník, jenž byl inspirací

Soutěž se od svých počátků jezdí formou vyřazovacích jízd dvojic v obřím slalomu a slalomu speciál

pro postavu Roberta Redforda ve filmu Sjezdař, měl však také sponzorské smlouvy, které mu vynesly výdělek 100 000 dolarů. Brzy si vysloužil přezdívku „pan profík“. Když se k němu Killy na začátku sezony 1973 připojil, zdálo se, že profesionální závody jsou startující raketou lyžařského světa, že se silně prosazují pod-

stáhl hlavní sponzor Tour, tabáková společnost Benson & Hedges. V roce 1975 si program vynutil pětitýdenní přestávku uprostřed sezóny a zdálo se, že Tour upadá. V roce 1976 se v Aspenu konal čtyřzávod Aspen Pro Spree v době, kdy se domácí hrdina Sabich na sjezdovkách trápil.

V následující sezóně se Beattieho finanční situace zhoršila a jeho závodní turné se rozpadlo. Arnold na začátku sezóny stále dominoval a Tour pokračovala až do dubna, kdy hrstka závodníků – včetně Hinterseera a Richieho Woodwortha z Bostonu – bojkotovala závod s tím, že kvůli sněhové bouři byly podmínky na

V loňském ročníku slalomové části se umístil celkově druhý našinec Filip Forejtek (v kšiltovce), bývalý svěřenec Richarda Rokose z Coloradské university. V osmdesátých letech své štěstí ve WPST zkoušelo i několik československých emigrantů, z nichž v magazínu jsme psali o Milanu Trnkovi a Petru Kakešovi

trati proměnlivé a nespravedlivé. Bojkot byl pro Beattieho, který o několik týdnů později celý podnik rozpustil, katastrofální, protože se finální závod chystala vysílat celostátní televize.

Éra Eda Rogerse

Když nezůstala žádná hlavní soutěž, regionální druholigové závody částečně zaplnily prázdné místo, včetně American Pro Ski Tour sponzorované společností Coors z Colorada a skupiny závodníků organizované restauratérem z Maine Edem Rogersem a jeho partnerem Mikem Collinsem, kteří podepsali sponzorskou smlouvu s francouzskou automobilkou Peugeot. Po úspěšném víkendu na Mt. Snow ve Vermontu byly obě regionální tour opět spojeny do národní tour. Rogers, který vlastnil proslulý hotel Red Stallion Inn ve středisku Sugarloaf v Maine, vzpomíná: „Měli jsme B tour, ale když Beattie vypadl, spousta jeho lyžařů přešla k nám.“ V polovině 80. let přišel útok Vikingů v podobě norských bratrů Jarleho a Edvina Halsnesových a jejich kamaráda Reidara Wahla, kteří v roce 1984 Tour vyhráli. Jarle vyhrál titul v roce 1985 a Edvin ho o rok později

porazil. Jarle se vrátil v roce 1987, než Švéd Joakim Wallner v roce 1988, kdy Jarle, kterého trápila bolavá záda, oznámil odchod do lyžařského důchodu, přerušil spolupráci bratrů. Jarle si za své vítězství v roce 1987 připsal 103 750 dolarů a konečně překonal Nindlovu výdělkovou hranici, která trvala od roku 1974. V říjnu 1988 Rogers oznámil, že podepsal smlouvu se dvěma nejúspěšnějšími amatérskými závodníky v zemi, dvojčaty Philem a Stevem Mahreovými, kteří v roce 1984 získali zlatou a stříbrnou medaili na ZOH v Sarajevu. Phil vysvětloval, že potřebují peníze na závodní auto, a přitom pomlouval profesionální turné jako skupinu „zkrachovalců a neúspěšných, včetně mě“. Když pomineme Mahreho názor, v tom roce byla tour plná hvězd, včetně dvou rakouských es, Rolanda Pfeifera a Bernharda Knausse, který kvůli nemoci přišel o místo v rakouském národním týmu. V roce 1989 se Phil Mahre umístil na druhém místě, ale i tak si za sezónu přišel na 82 000 dolarů. Mezitím se automobilce Chrysler-Plymouth zalíbilo, co viděla, a stala se hlavním sponzorem soutěže. Mahre, který peskoval příliš snadnou Tour, přesto

tvrdě pracoval, aby zvládl formát dvojího vyřazování, a v roce 1990 skončil na 3. místě. Prosazovat se ale začal Knauss. Zpočátku se Knaussovi nedařilo předstihnout Pfeifera, který v roce 1990 inkasoval rekordní výdělek poté, co vyhrál Tour i šampionát Plymouth Super Series s rekordním ziskem 221 816 dolarů. V následující sezóně Knauss vyhrál 356 256 dolarů a o rok později výhru ještě zvýšil na 364 038 dolarů, čímž překonal starý rekord Arnolda se 46 vítězstvími v kariéře. V následující sezóně překročil hranici milionových výdělků v kariéře. Do konce Tour v závěru devadesátých let vyhrál 76 závodů a jeho kariérní výdělky se pohybovaly kolem 1,5 milionu dolarů. V roce 1996 Rogers a jeho nový partner Bill Flavin prodali Tour společnosti Del Wilber & Associates z McLeanu ve Virginii (v té době i s přidruženou ženskou částí, od svého založení v roce 1978 fungující samostatně do roku 1990, kdy zanikla). Pod názvem World Pro Ski Tour (WPST) Del Wilber brzy celou soutěž opět nabídl k prodeji. Jeden z potenciálních kupců, ESPN, se jí vzdal, aby místo ní mohl začít pořádat X-Games,

a další, Mark McCormacův IMG, ji také pustil a přenechal pole působnosti rodinnému televiznímu kanálu Fox, který během dvou let zrušil všechny své sportovní programy. Rogers: „Když Chrysler coby hlavní sponzor z Pro Tour odešel, nemohli jsme najít náhradu. Ani Fox nedokázal sehnat dostatek sponzorů, a o to v profesionálním sportu jde.“ Smutnou ironií podle Rogerse bylo, že profesionální závody, které se v USA nepřetržitě jezdily téměř 40 let, se rozpadly na vrcholu, s vysoce postavenými závodníky a rekordními výhrami.

WPST je zpět

V roce 2018 sedmdesátník Ed Rogers přivedl po dvacetileté pauze soutěž WPST zpět na scénu, s novými sponzory a vysíláním na CBS Sports Network. Závody se jezdí ve víkendovém formátu vyřazovacích jízd dvojic v obřím slalomu a slalomu speciál další den. Staronová profi túra, řízená bývalým šéfem zimních sportů IMG Jonem Franklinem, prozatím přitahuje zejména ambiciózní severoamerické závodníky a zdá se, že ji čeká nejen boj o sponzory, ale i o zvučná jména na startovkách. Zpět na výsluní osmdesátých let to bude mít WPST přetěžké; i sám prostořeký dobrodruh Rogers je už realistou: „Doufám, že se z toho stane velké lákadlo pro fanoušky lyžování, budeme se však rozvíjet pomalu a s rozumem. Právě teď je Světový pohár jediným okruhem, o který je zájem. Bylo by skvělé mít alternativní okruh, který by se zviditelnil a přitáhl k lyžařským závodům více fanoušků!“

talská firma pochází překvapivě nikoli z Alp, ale z Apenin. Její historii začali psát Filippo Carpani a Antonio Guidi v roce 1996, když původně začal s vývojem a výrobou desek pod vázání vycházejících z potřeb pro jejich vlastní závodní lyžování. Průmyslové patenty se později přenesly i na lyže, které logicky musí tvořit s deskou jeden funkční celek. I proto na top lyžích Carpani najdete výraznou integrovanou výztuhu směřující od vázání ke špičce. Ústředním prvkem vývoje a výroby, duší společnosti, byl od počátku segment soutěžních lyží. Od sezóny 2020–2021 lyže Carpani dokonce figurují ve Světovém poháru a velmi oblíbené jsou v závodech masters. Závodní lyže se nabízejí ve vícero stupních tuhosti, pokud tak závodník objeví tu svou optimálně naladěnou lyži, může si napříště objednat zcela totožnou.

V posledních letech díky navýšení výrobních kapacit najdeme pod značkou Carpani i lyže pro náročnou sportovní veřejnost, všechny odvozené od špičkových závodních modelů. Většina modelů nese integrovanou originální desku a všechny se chlubí vysoce precizním zpracováním. Vedle toho jsou v nabídce i čtyři modely pro skitouring. Zastoupení pro Českou republiku a Slovensko drží společnost Hyra Sport.

Více informací najdete na

hyra.sport.cz

ALLROUND+

R = 18 MT SIDECUT: 124 - 75 - 109 SRP Technology

SC+

SC+ 176

Závodníci Masters z celého světa se i letos těší na Světový pohár FIS Masters Cup v Peci pod Sněžkou o druhém březnovém víkendu 9.–10. 3. 2024.

„F

HANDMADE IN ITALY

Category: RACING Model: AR1 Size: 171-176-181-185 Plate: X1 Option Plate: AP3 - AP2

Categoria: PROFESSIONAL Modello: GS MAESTRO Misure: 171-176-181-185 Plate: AP3 Option Plate: X1- AP2

176

silná skupina borců ze Slovenska a Polska. K samotným závodům neodmyslitelně patří také bohatý doprovodný program, jehož vrcholem je slavnostní vyhlášení výsledků sobotního slalomu, předávání trofejí a raut. Tento společenský večer se již pravidelně koná v hotelu Horizont, jehož zázemí, kvalitní servis a vstřícnost jsou zárukou zajištění vysoké úrovně celé akce. „Jako naprostá většina dřívějších ročníků se i letošní uskuteční pod záštitou ministra pro místní rozvoj, hejtmana Královéhradeckého kraje a starostů měst Pece a Trutnova, za podpory Nadace ČEZ a ve spolupráci s ostatními významnými partnery i zástupci celostátních i regionálních médií. „Bez této pomoci a podpory bychom tuto náročnou mezinárodní sportovní akci nemohli zorganizovat,“ doplňuje Iva Kárníková. Snad už se zima vrací, takže srdečně zveme všechny závodníky i milovníky alpského lyžování.

HANDMADE IN ITALY

Category: RACING Model: GSR Junior size: 137-147-157-167-172176 Plate: AP3

Categoria: ALLROUND+ Option Plate: AP1-AP2 Modello: SC+ Misure: 167-174-179 Plate: AP1 Option Plate: AP3-AP2

Tradice pokračuje! IS Masters Cup pořádáme v České republice každoročně již od roku 2004, od roku 2008 pak vždy v jednom z našich nejlepších lyžařských středisek v Peci pod Sněžkou na skvělých tratích na sjezdovce Javor,“ říká předsedkyně organizačního výboru Iva Kárníková. „V Peci máme podporu a úzkou spolupráci s vedením města, provozovatelem SkiResortu Černá hora – Pec a techniky z TJ Slovan Pec a Loko Trutnov.“ Nejvyšší dohled nad akcí bude mít opět mezinárodní technický delegát Olga Charvátová Křížová, medailistka ze zimních olympijských her 1984 v Sarajevu. Počty účastníků Světových pohárů Masters se pomalu vrací k dřívějším číslům, přivítat bychom měli účastníky nejen z tradičních lyžařských velmocí jako Rakousko, Německo, Francie nebo Itálie, ale i z velice vzdálených destinací: Nového Zélandu, Chile, USA či Austrálie. Chybět nesmí ani

HANDMADE IN ITALY

Italské lyže Carpani znali doposud jen fajnšmekři závodních svahů. Nyní se značka, která cílí výhradně na nejvyšší kvalitu a sportovní lyžování, dostane i k českému zákazníkovi.

HANDMADE IN ITALY

Carpani míří do Česka

HANDMADE IN ITALY

ADVERTORIAL

Více informací na

www.sjski.cz

PROFESSIONAL

R = 16 MT SIDECUT: 118 - 69 - 100 SRP Technology

MAESTRO

R = 20 mt Sidecut R&D SRP Technology

176

185

RACING

Haglöfs

L.I.M Mimic Ultra lehký, lehce sbalitelný a neuvěřitelně výkonný kousek do každého počasí. Duté vlákno Mimic Platinum, které je použito jako výplň, je obohaceno o graphenové nanočástice, které působí jako tepelný izolant, akumulují a rovnoměrně rozvádějí tělesné teplo a hřejí, i když je bunda mokrá nebo vlhká. Celoročně využitelný model, který využijete samostatně jako větruodolnou a termoizolační vrstvu nebo jako 2. vrstvu pod nepromokavou bundu.

ADVERTORIAL

2024:

Žampa Cup seriál závodů pro mladé lyžaře

V roce 2024 se odehraje série závodů pro milovníky lyžování – Žampa Cup se letos proti předešlým ročníkům odehraje na území tří států – v Česku, Polsku a na Slovensku. Akce založená bratry Žampovými v roce 2014 je jedinečnou příležitostí pro mladé lyžaře, kteří zde mohou potkat své sportovní vzory. Taková setkání mohou být katalyzátory inspirace i hnací silou pro mladé sportovce. Série závodů Žampa Cup přináší mladým lyžařům (6 až 16 let) nezapomenutelné zážitky a testuje jejich všestrannost.

rvní zastávka Žampa Cupu se odehraje v Peci pod Sněžkou. Na severu ČR se uskuteční jedinečný závod „kombi race“, jehož trať bude obsahovat prvky slalomu, obřího slalomu a SuperG. Kromě toho se na trati mohou vyskytnout další výzvy, jako skoky, terénní vlny a nerovnosti. Tento různorodý mix bude pro soutěžící obtížnou, ale zábavnou výzvou, která otestuje komplexní dovednosti každého lyžaře. Druhé kolo se uskuteční v Polsku, půjde o klasický obří slalom. Závody v této „královské disciplíně lyžování“ budou nejen technicky náročné, ale také atraktivní pro diváky. Trať totiž bude různě konfigurována podle kategorií lyžařů, což je unikum tohoto závodu.

Program seriálu Česko: Pec pod Sněžkou (27. 1. 2024) – kombi race Polsko: Białka Tatrzańska (17. 2. 2024) – obří slalom Slovensko: Štrbské Pleso (25.–26. 3. 2024) – paralelní slalom

Finále Žampa Cupu bude hostit Slovensko. Mladá lyžařská elita se zde střetne v paralelním slalomu. V sobotu proběhne jednokolová kvalifikace, nedělní hlavní závod bude živě vysílán v televizi. Hlavním cílem Žampa Cupu je dělat lyžování dostupné pro děti, proto je pro všechny mladé sportovce startovné zdarma. Finanční bariéry totiž mohou ztížit cestu ke sportu, proto Žampa Cup hradí náklady z prostředků od sponzorů, aby zážitek ze závodění byl dostupný pro všechny děti. Kromě závodů každá zastávka Žampa Cupu přináší i bohatý program doprovodných akcí a překvapení. Každý účastník si odnese medaili, startovní balíček, může se zúčastnit tomboly, otestovat nové modely lyží nebo potkat své oblíbené sportovce na autogramiádě. Žampa Cup 2024 bude nejen vzrušujícím závodem, ale také příjemnou společenskou událostí, kde se mohou setkat příznivci lyžování, mladí lyžaři a jejich rodiny.

„Chceme, aby pretekári zažili nielen súťažné vzrušenie, ale aj možnosť zdokonaliť svoje lyžiarske schopnosti a objaviť nové výzvy na každom z unikátnych tratiach.“

Hory zimních zážitků ve Vysokých Tatrách

Ve stínu dvoutisícových tatranských štítů můžete pokořit ledopád, prohlédnout si čtyřmetrový betlém ze sněhu, navštívit ledový dóm nebo kreslit světlem. Nabídka zimních zážitků ve slovenských velehorách potěší celou rodinu.

Nejstrmější slovenská sjezdovka

Garancí sněhu až do pozdního jara a 24 kilometry upravovaných sjezdovek pro lyžaře všech výkonnostních a věkových kategorií se pyšní trojice lyžařských středisek ve Vysokých Tatrách. Zkušení lyžaři určitě neodolají nejstrmější sjezdovce na Slovensku v Tatranské Lomnici, jejíchž prvních 500 metrů má sklon až 40 %. Prvotřídní carvingovou trať v hlubokém údolí o šířce až 60 metrů najdete v Lomnickém sedle (2 190 m n. m.), kde si na své přijdou i příznivci freeridu nebo skialpu. Díky visuté lanovce až na vrchol Lomnického štítu v nadmořské výšce 2 634 m si můžete dopřát šálek kávy v nejvýše položené kavárně na Slovensku. Ve středisku Štrbské Pleso zase najdete dvacetikilometrové běžecké stopy, které vás dovedou k zamrzlému horskému plesu a pohádkovým scenériím Furkotské doliny.

Ledový dóm a muzeum světla

Milovníci adrenalinu a netradičních zážitků určitě neodolají možnosti zaseknout cepíny do monumentální masy ledu a vylézt na její vrchol. Ledopády Zahrádky nebo Slnečná zákruta se nachází kousek od Hrebienku, kam vede zubačka ze Starého Smokovce. Na Hrebienku se nachází také interaktivní galerie světla Kvantárium. Tam si můžete vyzkoušet kreslit světlem, hrát na laserovou harfu nebo si hrát v pískovišti s technologií rozšířené reality. A co procházka po ledovém království? Pohled na Tatranský ledový dóm s podobou Westmisterského opatství, vysoký jedenáct metrů, vám vezme řeč. Až 1 880 bloků precizně opracovaného ledu během koncertů rozezvučí světové hity i nesmrtelná klasika. Pokud naopak toužíte po léčivém tichu, vydejte se z Hrebienku na nenáročnou túru ke kaskádovitým vodopádům Studeného potoka. Odtud je to jen kousek k „Rainerce“, nejstarší vysokohorské chatě na Slovensku, kde každou zimu stojí čtyřmetrový betlém ze sněhu. A co

pak? Šup na sáňky! Bláznivá jízda po téměř tříkilometrové osvětlené sáňkařské trati vede z Hrebienku až do Starého Smokovce, kde se nachází Tricklandia – svět optických iluzí.

Hřejivý Relax a vodní atrakce

Po mrazivém dni nabitém zážitky si můžete odpočinout ve wellness hotelu v blízkém Podbanském, kde si kromě procedur vychutnáte také výhled na majestátní Kriváň. Děti se mohou svézt okružním vláčkem, zúčastnit se hry s důlními skřety v Údolí permoníků nebo si projít kouzelné lesní cestičky s lesními zvířátky, vyřezanými ze dřeva. Pro děti i dospělé je pak připraven exotický vodní svět AquaCity Poprad plný atrakcí s léčivou termální vodou. Další inspiraci a sněhová dobrodružství na Slovensku najdete na www.slovakia.travel.

STARTOVNÉ JE ZDARMA, PŘIHLÁSIT SE MŮŽE JAKÝKOLIV JUNIORSKÝ LYŽAŘ NA

www.zampacup.com

ADVERTORIAL

SALOMON VE SKIRESORTU Značka Salomon je se Skiresortem Černá Hora – Pec neodmyslitelně spojena už několik let. Salomon zde ale nenajdete jen na billboardech a reklamních letácích, ale hlavně v půjčovnách a testcentrech.

ejvětším želízkem v ohni pro všechny, kdo chtějí zkoušet nové modely, je nově otevřené testcentrum a showroom téměř na vrcholu Černé hory v Janských Lázních. Najdete ho hned vedle horní stanice kabinové lanovky a prohlédnout či otestovat si v něm můžete téměř cokoliv. Kromě několika letošních modelů v něm najdete hlavně novinky na sezonu 2024/2025 nejen ze sjezdové, ale i z běžecké nebo skialpové kolekce francouzského výrobce. Mezi lyžemi jsou zastoupeny hlavně top modely z řady S/Race a S/Max, ale ke svezení tu jsou i široké allmountainy Stance, na které už plynule navazuje kompletní skitouringová řada MTN nebo několik freeride modelů QST. Hlavním lákadlem jsou ale boty. Novinky

Žampa Cup poprvé v ČR Salomon si lidé mohli vyzkoušet i na jiných místech ve Skiresortu Černá hora – Pec. Třeba v Peci pod Sněžkou při legendární akci Žampa Cup, kterou Salomon poprvé přivezl z domácího hřiště bratří Žampů, Štrbského Plesa, do České republiky.

Test Days Salomon 17. 2. 2024................................ Černý Důl 23. 3. 2024...................Pec pod Sněžkou

s utahováním systémem BOA tu můžete otestovat opět nejen na sjezdových, ale i na běžkových a skialpových botách. Těšit se můžete na sportovní modely Supra BOA v dámské i pánské variantě, nebo skialpové MTN.

Testcentrum Černá hora

A jak to funguje? Otevřeno je vždy v sobotu a v neděli od 8.30–16.00 a vybavení si můžete půjčit na krátké otestování zcela zdarma. Pokud byste chtěli testovat i v týdnu a rovnou s odborným výkladem, můžete si objednat lekci se Skiwithme.cz a lyže či boty Salomon vám budou k dispozici.

Lyžařské boty Wedze 900 GW Boty jsou tuhé a přesné s dobrým zpevněním pro rychlou jízdu. Spolehlivosti přispívá nastavitelná ﬂexe 110/120 a tuhý skelet s dobrou reaktivitou, který si na oplátku vyžaduje větší fyzický fond a dobrou techniku lyžaře. Pohodlí zajišťuje tvarovatelná botička a podešev GripWalk s lehce zvednutou patkou, díky níž je chůze přirozenější a pohodlnější. Přezky na holeni se utahují otáčením, abyste si je nastavili s maximální přesností a bez nářadí.

6 499 Kč

BUSINESS STORY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: M1 PROJECT

Diamant postavený na lidech Ojedinělá skialpová a lyžařská speciálka M1 Project

Kdo občas jede po frekventované Strakonické ulici v Praze na Smíchově, nemůže si nevšimnout. Novotou svítící nablýskaná prodejna M1 project stahuje pozornost všech řidičů, kteří mají nějaký vztah k lyžím nebo ke kolům. Pozoruhodná je ale nejen zvenčí. Jaký je příběh nového klenotu mezi pražskými lyžařskými a skialpovými speciálkami?

by vznikl mimořádný projekt, musí se obvykle sejít řada faktorů. Základem bývá samozřejmě láska – v našem případě láska ke sportu. Jaké by to bylo vybudovat „na zelené louce“ prostor s kolekcemi vybraných lyží nebo jízdních kol a dalšího sportovního vybavení absolutně bez kompromisů? Místo, kam by se sportující komunita ráda vracela, i když zrovna nic nepotřebuje, místo, které by bylo obchodem, servisem, půjčovnou, stejně jako komunitním centrem, kde začínají a končí vyjížďky, projekce, workshopy? Takové podobné úvahy možná probíhaly v hlavách úspěšných podnikatelů Karla Konečného a Daniela Matuly, než začali svou vizi realizovat. Chyběla jim na trhu skutečně profesionální sportovní speciálka se špičkovými

službami a individuálním servisem. Tak vznikl M1 Project – vymazlený prostor, kde si může nakoupit, půjčit nebo servisovat sportovní vybavení nebo jen tak zameditovat.

Záruka odbornosti

Idea byla na světě, ale abyste takový projekt uvedli v život, potřebujete k tomu mimořádně schopné lidi. V našem případě se výzvy chopil Petr Dejl, nadšený sportovec a zároveň zkušený profesionál, který se ve sportovním byznysu pohybuje dlouhé roky. „Po celých 25 let, co jsem v branži, jsem věděl, že to jde dělat líp, a přál jsem si mít možnost to dokázat,“ popisuje, „až jednou přijel do prodejny, kde jsem působil, zákazník pro skialpové boty. Zanedlouho se vrátil, přiznal, že přijel na doporučení a ten nákup byl jen test.“ Byl

800 m2 prodejní plochy, vybrané produkty a důkladně vyškolený personál – to je M1 project

to právě jeden z výše uvedených investorů a předestřel Petrovi svou vizi: Vybudovat specializovanou sportovní prodejnu postavenou na skutečně kvalitních službách a znalých lidech. Ve filozofii se sešli, pak šlo už jen o reálie. „Zásadní bylo najít vhodné místo se skvělou dostupností, parkovištěm pro zákazníky a dobrou visibilitou. Někdy v dubnu 2021 jsme takové místo našli a pustili se do práce.“

Start hodný sprintera

Věci pak nabraly rychlý spád. „Všechno to tady vypadalo žalostně, vedle přestavby jsme museli překonat řadu problémů včetně konkurenčních obstrukcí, ale teď tady stojí tento sportovní chrám…“ Velkorysých 800 m2 útulné prodejní plochy naplněné chytře vybranými produkty pro příznivce všech forem lyžování

s důrazem na skialpinismus. „Podle mě jsme běžnou firemní evoluci předběhli tak o 20 let,“ uvažuje Petr. „Jasně, dobré finanční zázemí je potřebná věc, my ale klademe hlavní důraz na skvělý tým a na kvalitu služeb, a to už se jen tak koupit nedá. Službu, tak, aby byla dokonalá, tu člověk musí léta vypracovávat, brousit a cizelovat tak, aby každý zákazník, ať je, jaký je, dostal stejně kvalitní službu. My jim to chceme přivézt, odvézt, rozmazlit je, dát jim špičkový servis, chceme lidem individuálně předávat osobní zkušenost, předat jim příběh. V tomhle jsme určitě velmi vepředu.“

Moderně řízená firma

Odborné zázemí a nadšení do sportu ovšem nestačí. Aby firma úspěšně fungovala v reálném prostředí 21. století, je potřeba nastavit a řídit veškeré firemní procesy od skladového hospodářství přes životní cyklus produktů až po marketing efektivně a moderně s výhledem do budoucna. Tak do personální skládačky M1 Project zanedlouho zapadl Jiří Macek. Ten přinesl nový pohled na firemní environment s důrazem na digitální technologie. „Rozvoj firmy obnáší spoustu procesů a projektů, ale nikdo nechce trávit čas administrativou. Čím více budou firemní procesy automatizované, tím víc času budeme mít na to podstatné – prozákaznický přístup, skvělé služby a... taky zbyde více času na sport,“ vysvětluje svou roli druhý ze společníků, který je společně s kolegy hlavním hybatelem budování a rozvoje e-shopu.

Vůně novoty

Být nový má i své výhody. Servis má nejmodernější vybavení, včetně stroje Wintersteiger, půjčovna je vybavena aktuálními modely, žádný vypráskaný rentál, přitom to jediné, co potřebuje čas, je v lidech, na které jsme měli v M1 Project velké štěstí. Také sortiment je vybírán s ohledem na potřeby zákazníka a není motivován potřebou zbavovat se starých skladových zásob „Při jednání s dodavateli už vnímáme, že nás respektují jako důležitého hráče. I prestižní značky nás volí jako ten správný prostor pro prezentaci svých produktů. Můžeme si vybírat a také to s velkou pečlivostí děláme,“ dodává Jirka.

Lidé jsou nejvíc

Jirka doplňuje: „Společně s Petrem jsme vystavěli skvělý tým nadšených srdcařů. Všichni jezdíme na lyže a na kolo. Není to proto, že to musíme dělat, nás to prostě baví. A každý z kolegů dokonale a z vlastní zkušenosti zná produkty, které nabízí. V týmu máme široké spektrum osobností od horských vůdců,

Součástí projektu je nejen prodejna, ale i špičkový servis a půjčovna prémiových modelů jak skialpových lyží, tak sjezdovek

závodníků, certifikovaných instruktorů, servisních mechaniků... je skvělé, že se navzájem svým know-how obohacujeme.“ Petr doplňuje: „Přátelská atmosféra se přenáší dál. Trávíme spolu čas i mimo firmu, dost často při sportovních aktivitách. K těm se postupně přidávali i naši přátelé a zákazníci, až přirozeně vznikly společné skialpové nebo cyklistické akce, které jsme otevřeli i pro veřejnost.“

Umění vychovat dobrého zaměstnance

Práce s lidmi je jedním ze zásadních pilířů filozofie M1 Project. Jak je Petr a Jirka společně motivují? „Vedle velmi kvalitního zázemí a ohodnocení mají všichni kolegové prostor testovat a využívat produkty, které prodáváme. Všichni také absolvují jakousi naši univerzitu a průběžně se vzdělávají i ve spolupráci s našimi dodavateli. Společně pak všichni vybíráme produkty, které budeme nabízet. Zákaznický feedback a osobní zkušenost každého z nás je to nejcennější a musí se do naší nabídky promítnout.. Produktová školení ale absolvuje celý tým, od kolegů na prodejně přes marketing, servis až třeba po finančního manažera, prostě proto, že nás to baví a zajímá.“

Lepší jedno dobré slovo než tisíce letáků

„Když se otevřou dveře, máme jen jednu šanci udělat první dojem. A my chceme nejen, aby se zákazník vrátil, ale aby nás také doporučil svým známým, aby řekl: ‚Ti mě překvapili, ty mohu doporučit.‘ Chceme nabízet vysoce nadstandardní služby, víme, že to tady chybí,“ vysvětluje Petr. Jirka doplňuje: „Když k nám člověk vstoupí, nevidíme bankovku, ale

Jiří Macek a Petr Dejl (na obrázku s legendární běžkařkou Terese Johaug) jsou společníky a aktivními vedoucími M1 Project. Každý je trochu jiný, ale jak je známo, protiklady se doplňují. „Co mně schází, to Petrovi přebývá,“ komentuje to stručně Jirka. V druhé polovině loňského roku spustili také e-shop m1project.cz

člověka, který chce zažít dobrodružství. A my ho v tom chceme podpořit, jak jen to půjde.“ Jak to v M1 Project skutečně vypadá, si může každý vyzkoušet sám. Je to příjemná zkušenost, něco jako návštěva chrámu sportu. A možná se podobného projektu dočkají i sportovci z dalších měst. „Pevně doufáme, že toto není poslední hezký prostor, který provozujeme, a i když víme, že to bude zase spousta práce, věříme, že je náš koncept předurčený k úspěchu, protože stojí na lidech. Máme za sebou zkušené byznysmeny a silné zázemí, než ale začneme dělat něco dalšího, musíme ještě nějaký čas společně brousit tento náš první diamant,“ končí naše povídání Petr.

TEXT: TOMÁŠ HAISL

Spolek Základní lyžování při Svazu lyžařů

FOTO: ARCHIV L. JANKŮ

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

pečuje, vychovává a vzdělává

Edukace v oblasti prevence, bezpečnosti a zásad správného chování na sjezdovkách, ale i vyhledávání nových talentů nebo pomoc s výukou zdravotně handicapovaných lyžařů je náplní činnosti nově vzniklého spolku Základní lyžování.

ůvodně odborný úsek Svazu lyžařů ČR se na konci minulého roku transformoval na samostatný pobočný spolek. Společně s transformací přišlo nové vedení v čele s Ladislavem Janků a společně s vedením pak také nové cíle. „Krom podpory našich členských oddílů se chceme více orientovat také na spolupráci s komerčními lyžařskými školami a lyžař-

SENSOR MERINO UPPER OUTDOORS Funkční mikina, která je vrcholným příkladem technologického pokroku v oblasti outdoorového oblečení. Jedná se o dvouvrstvý úplet, jehož výjimečnost tkví ve spojení dvou exkluzivních materiálů. Dlouhá vlákna z vysoce kvalitní novozélandské merino vlny se snoubí s kvalitní syntetikou. S gramáží 230 g/m2 mikina poskytuje ideální rovnováhu mezi izolací a prodyšností, což je klíčové pro aktivní použití ve změněných klimatických podmínkách. Design s kapsami dodává praktičnost. Ideální jako druhá vrstva pro nejnáročnější zimní podmínky.

2 349 Kč 60

skými areály. Tedy máme zájem pokrýt celé veřejné lyžování v jeho rekreační formě,“ říká předseda spolku. „Máme zájem poskytovat špičkové vzdělání instruktorů, což přinese i zvýšení kvality výuky v lyžařských školách, z čehož bude profitovat jak podnikatelské prostředí v ekonomickém řetězci horského cestovního ruchu, tak samozřejmě i koncový zákazník. Současně chceme více rozvinout i spolupráci se školami a podporovat a servisovat školní kurzy lyžování,“ dodává.

Bezpečnost na prvním místě

Jedním z hlavních témat je bezpečnost. „Platí zde rovnice více kvalitně vyškolených lyžařů = méně úrazů na sjezdovkách,“ potvrzuje Janků a pokračuje: „Pracujeme proto na nové

moderní metodice výuky lyžování a logicky návazně představíme novou strukturu vzdělání vycházející z modelů a standardů alpských zemí.“ Je potřeba též podporovat děti v pohybu na čerstvém vzduchu, dostat je na sjezdovky a do bílých stop, ukázat krásy lyžování a snowboardingu a podporovat i zdravý životní styl. Proto Základní lyžování organizuje řadu náborových akcí a výukových kurzů. Na konci ledna uspořádalo sérii akcí spojených s World Snow Day, tedy nadnárodním náborovým projektem pod hlavičkou FIS. „Šlo o pilotní projekt, akce probíhala současně na území šesti krajů, v osmi lyžařských areálech. Příští rok máme zájem akci opakovat v širším rozsahu,“ plánuje šéf spolku Ladislav Janků.

SENSOR MERINO BOLD Objevte spojení stylu a funkce s Merino Bold. Toto triko, vyrobené v České republice, je ideální pro chladné horské dny. Nabízí výjimečnou funkčnost super jemné 100% australské merino vlny o gramáži 220 g/m2. Jeho elegantní design v moderních barvách zaujme na první pohled. Praktický zip u krku umožňuje snadnou regulaci teploty. S technologií Heavy Weight vás udrží v teple i v nejnáročnějších podmínkách, zatímco vysoká prodyšnost materiálu zajišťuje komfort bez přehřívání. Perfektní pro lyžování nebo zimní turistiku, Merino Bold je nejen o teple, ale i o sofistikovaném vzhledu. Užijte si každé zimní dobrodružství v pohodlí, teple a se stylem.

2 799 Kč www.sensor.cz

bretton.cz

FORZA MASTER 70°+

Photo : ©Théo Ledru

P R O S T Ě C A R V I N G

FOTO: PETR SOCHA

SNOWTEST

RECENZE

Kilpi Lena-W

Budete se líbit, a když náhodou ne, pak vám aspoň bude teplo. Eva Kubániová, autorka recenze

Zahřeje nejen srdíčko

FOTO: PETR SOCHA

Lyžařská bunda Kilpi Lena-W vypadá na první pohled jako fashion lyžařská bunda pro dámy s vyššími estetickými nároky. Má efektní design s kožešinkou u kapuce, střih hezky kopíruje ženskou postavu, odvážné barvy. Pod povrchem, tedy podšívkou, se ale skrývá to nejzajímavější – vnitřní vyhřívání. Pro dámy, které stejně jako já milují zimní sporty, ale také si musí zimu odtrpět, je to možná game changer, který vrací do hry.

romě vnitřního vyhřívání, které udělá radost nejedné zmrzlé holce a které rozebereme detailněji níže, má bunda Lena-W všechno, co lyžařská bunda potřebuje. Postranní bederní kapsy, jednu vnitřní kapsu na zip a vnitřní síťku s látkou na vyčištění brýlí. Na levém rukávu má skutečně nenápadnou kapsu na skipas a zip je velmi umně zabudovaný do designu, takže je téměř neviditelný.

Po stranách má bunda strečové díly, díky kterým značně zvýrazní dámskou postavu. A tím, že je bunda přiléhavá k tělu, lépe drží teplo. Na druhou stranu, pokud jste zvyklá nosit pod bundou několik vrstev, na to rovnou zapomeňte. Ostatně to ani nebude třeba díky vyhřívání. Bunda je velmi komfortní na nošení, také disponuje kožíškem na kapuci, který je stejně jako kapuce odnímatelný. Mínusové body pro mě získávají nastavitel-

né rukávy. To, že se jejich velikost dá nastavit, je samozřejmě v pořádku, ale zip je ukončený velkým kroužkem, který se houpe, a to mne osobně hodně dráždilo. Hlavně jsem měla pocit, že se dříve nebo později tímto kroužkem někde zaseknu nebo ho utrhnu. Pokud jde o technické parametry, má Lena-W vodní sloupec 10 000 mm a rovněž tak prodyšnost 10 000 g/m² za 24 hodin, což je lyžařská klasika. Výhodou je i přijatelná cena, protože obdobné ceny mají i bundy s podobnými technickými vlastnostmi a tato má navíc integrované vyhřívání.

Umělé teplo

Vyhřívání je všito dovnitř bundy ve dvou panelech. První, větší, se nachází kolem lopatek na zádech a hezky hřeje zejména při cestě lanovkou nahoru. Druhý, menší

panel je v oblasti beder a musím říct, že při nižším nastavení teploty jsem ho přes ostatní vrstvy téměř vůbec necítila. Výhodou je, že na bundě vyhřívání sotva poznáte, takže pokud vysloveně někomu neřeknete, že máte vyhřívanou bundu, sotva to pozná. Jediný kabel je zabudovaný v levé postranní kapse, kde se napájí externí powerbankou. U levého loktu se nachází nenápadné černé tlačítko On/Off, které v modrém barevném provedení bundy hezky splyne s jejím designem. Člověk by intuitivně čekal, že zmáčknutím tlačítka se vyhřívání zapne, ale zapne se automaticky již v momentě, když se bunda připojí na externí nabíječku, tedy jejím zapnutím. Tlačítkem na rukávu pak pouze měníte režim požadované teploty. Každý režim má vlastní barvu – červe-

FOTO: PETR SOCHA

vizuálně, a řekla jsem si, že modrá připomíná led, tak to bude určitě ta nejslabší. A bylo to přesně opačně. Modrá signalizuje střední teplotu od 40–45 °C a zelená nízkou od 30 do 35 °C. Zpočátku může být barevné označení diody v ovladači trochu matoucí, ale určitě si na to během používání rychle každý zvykne. Při střední teplotě by vyhřívání mělo vydržet 5 hodin a při nejnižší teplotě dokonce 7,5 hodin. Velkou výhodou je, že i s vyhříváním lze bundu prát. Koncový konektor v levé kapse má krytku, kterou jednoduše nasadíte a kapsu zipem zapnete. Dále se bunda pere dle návodu na praní technického oblečení. Dámskou lyžařskou bundu Lena-W si oblíbí zejména ženy, které chtějí při lyžování vypadat šik a zůstat dlouho v komfortu i za horších klimatických podmínek. FOTO: PETR SOCHA

nou, zelenou a modrou. Bez toho, abych předem zjišťovala, která barva patří k jakému režimu, jsem si vyzkoušela jen tak tipnout, zda ucítím teplotní rozdíly. Červenou barvu jsem správně odhadla jako ten nejhřejivější režim. Podle tabulky od výrobce je vyhřívání nastaveno na teplotu od 50–55 °C. Na svahu jsem tento režim cítila nejvýrazněji, ale určitě bych nehádala tak vysokou teplotu. V každém případě, ve velkém mrazu je toto nastavení, které bych využívala nejvíce. V neustálém provozu by na jedno nabití externí baterie mělo vydržet krásné 3,5 hodiny, což na lyžovačku při teplotě –10 °C a méně určitě stačí. Střední a nízké vyhřívání jsem od sebe už nedokázala odlišit – určitě však záleží na tom, jaké a kolik vrstev máte na sobě pod bundou. Pak jsem to zkoušela

VÝHODY nastavitelné 3 režimy vyhřívání minimalistický design vyhřívání komfortní nošení přijatelná cena

NEVÝHODY design zipů na rukávech

ANNIVE VÝROČNÍ LUXUSNÍ KOLEKCE, KTERÁ VÁS VYSTŘELÍ NA MĚSÍC !

SIRIUS-W DÁMSKÁ ZIMNÍ ZATEPLENÁ BUNDA Už na první pohled je zřejmé, že tento model je jednoznačně nejzářivejší hvězdou v naší kolekci! Tato bunda bude skvělou volbou pro ženy, které chtějí zazářit. Vnější laminovaný materiál Siberium Silver je dostatečně voděodpudivý, chrání před větrem a chladem a také díky vnitřní stříbrné podšívce pomáha udržovat vlastní tělesné teplo. Špičková vnitřní izolace z umělého vlákna Primaloft Gold je extrémně lehká, prodyšná a hřejivá. Nejhezčím detailem na této bundě je jistě bohatý kožešinový lem kapuce, který je odepínací tak jako samotná prostorná kapuce. Voděodolný hlavní zip i zipy kapes jsou od spolehlivé značky YKK, která je zárukou vysoké kvality. Bunda navíc nabízí vnitřní protisněhové manžety v rukávech a vnitřní zipovou kapsu na cennosti. K této luxusní bundě doporučujeme lyžařské kalhoty Kilpi THEMIS-W s kterými budou tvoří přímo nadpozemský set!

SLEDUJ KILPISPORT

ERSARY ASTER-M PÁNSKÁ LUXUSNÍ LYŽAŘSKÁ BUNDA Lyžařská bunda, která okouzlí nejen svým precizním provedením, ale také praktickými vychytávkami. Vyrobena je z osvědčeného membránového materiálu Dermizax s hodnotami vodního sloupce 20.000 mm/24h/m2. Tento materiál je mimořádně pružný, odolný a ve spojení s plně podlepenými švy poskytuje vysokou ochranu proti sněhu a mrazu. Lehká, prodyšná teplá výplň Primaloft Gold zajistí pohodlí na svahu po celý den. Odnímatelná kapuce s možností utažení stahovadlem a dostatečně velká pro nasazení přes helmu. V límci s efektní mikroventilací lze skrýt bradu před mrazem. Rukávy lze utáhnout suchými zipy a uvnitř jsou elastické rukávové manžety. Spolu s vnitřním protisněhovým límcem je bunda téměř neprůstřelná vůči sněhu. Integrovaný prvek RECCO je samozřejmostí. Čtyři vnější kapsy, rukávová kapsa na skipass a vnitřní kapsička na brýle s hadříkem na čištění skel jsou praktickými detaily. Neviditelná zipová kapsa na zádech například na rukavice. Jako bonus je vnitřní podšívka vybavena skrytou obličejovou maskou, kterou si můžete snadno nasadit a schovat podle potřeby. Sportovní střih bundy je velmi pohodlný a vnitřní elastická podšívka zajišťuje komfort při sportu.

ACADEMY

SKI WITH ME Na posledním obrázku je nejvyšší čas začít uvolňovat tlak z vnější lyže a nechat se gravitací ve spolupráci se setrvačností překlápět do dalšího oblouku

Třináctý ročník seriálu Skiwithme bude o trampolínách. Lyžování je vlastně tak trochu i gymnastika a akrobacie, takže proč ne? Trampolíny nám ale letos hlavně poslouží pro jednoduché vysvětlení správného tvaru oblouku, principů střádání a uvolňování energie v obloucích a mezi nimi a zlehka dojde možná i na fyziku. A ten, kdo by si chtěl pořádné trampolíny užít „face to face“, může si se mnou přijet zalyžovat, nebo přivézt svoje potomky. Volné termíny, plánované akce, ale také starší články najdete na www.skiwithme.cz. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK FOTO: MICHAEL TUREK

Trampolína vypuštěna!

Trampolínu nemůžete vypustit jako bazén nebo vanu. Ale můžete povolit její napnutí tak, aby vás vymrštila. Což umí nakonec každá trampolína, jenže u té lyžařské je to krapet jinak.

no to totiž při lyžování není samo sebou. Na běžné trampolíně skáčete nahoru a dolů, a dokud při dopadu nepokrčíte výrazně nohy, bude vás odrážet pořád dál. Je to takové statické skákání na místě, nemění se terén ani místo, kde trampolína stojí, a skokan se pohybuje jen nahoru a dolů. Při lyžování se mění naopak všechno. Tvrdost podložky a sklon svahu nám neustále mluví do toho, jak moc budeme schopni trampolínu napnout, ale také, jak dlouho nám to bude trvat. Jiné to bude na

ledě, jiné na měkkém sněhu nebo v prašanu, jiné to bude na širokých lyžích, jiné na dlouhých nebo krátkých. Do všeho bude promlouvat rychlost, díky které budou intenzivnější i všechny síly, které na nás v oblouku působí a pomáhají nám trampolínu napnout.

Jak to funguje?

A zase tu máme otázku za všechny prachy. Ale pro všechny předplatitele bude tentokrát odpověď zdarma. Trampolína se začíná napínat ve vrcholu oblouku. Můžete si

představit, že je tam postavená zeď, do které se trefíte svými chodidly, a protože zeď vám neumožní pokračovat dál ve stejném směru, odrazí vás na druhou stranu. První polovinu oblouku – nájezd – jsme jeli ke zdi, druhou – výjezd – naopak zpět ode zdi. Čím více budou lyže u zdi zahraněné, tím více budou zatížené a tím větší bude trampolína, protože lyže se začnou od vrcholu oblouku výrazně prohýbat. Má to za následek gravitace, kterou jsme v první části oblouku využívali, aby nás nasměrovala ke zdi, a teď se jí naopak

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

bráníme, aby po nás nechtěla jízdu rovně z kopce, když chceme stále zatáčet. Trampolínu chceme napnout. To znamená, že se musíme bránit reakční síle od sněhu – dostředivé – aby nás nepřetlačila dovnitř oblouku. O zpevnění už toho víme z minulého nebo mnoha předchozích článků dost, tak si jen řekneme jeden holý fakt. Když se udržíte dobře zpevnění proti vnější lyži, a navíc ideálně na jejím středu, lyže se začne ohýbat. Tam, kde je bota, je zpevnění a tam lyže nepovolí. Ale deformuje se ve špičce a v patě. A když se deformuje, znamená to, že se ohýbá, tedy vytváří trampolínu.

Kdy trampolínu povolit?

Trampolínu byste každopádně neměli držet dlouho. Lyžování je o rychlosti a brzdit vyjížděním do protisvahu je sice cesta, ale ne ideální. Když si představíte ciferník na hodinách, nájezd do oblouku můžeme vnímat jako dráhu mezi číslicemi 12 a 3,

nejdelší osvětlená sjezdovka na Moravě (1 250 m) moderní areál nejen pro rodiny s dětmi

výjezd, kde se trampolína napíná, začíná ve 3 a končí…? Skoro by se chtělo říct, že v 6, abychom půlkruh dokonali k dokonalosti. A ono to tak vlastně je, protože lyže nám do té šestky skoro dojedou, ale neměly by být pod tlakem, a v nejlepším případě už dokonce skoro přehraněné, protože je přece čas začít nový oblouk. Rozdíl je totiž dráha lyží, které ještě částečně dojíždí po svém směru, a dráha těžiště, které už se vydalo na dráhu novou. Aby tomu tak bylo, musíte včas trampolínu uvolnit. Najít ten „sweet point“, kde je to nejlepší udělat, je trochu otázka citu, ale když se vrátíme na ciferník, mělo by to být nejlépe někde mezi 4. a 5. hodinou. Do dalšího oblouku vám totiž výrazně pomáhá setrvačnost a ta vždy působí po tečně kružnice. Její směr ve 4 a ještě i v 5 hodin vede ideálním směrem. V 6 hodin už vás pošle někam, kam vůbec nechcete.

Dává to smysl?

„Když za spádnicí neudržíte oporu o vnější lyži, trampolína se velmi rychle povolí a přesně tam, kde byste nejvíc potřebovali její vystřelení, není najednou vůbec nic. A v tu chvíli přichází na řadu únik po křídle. Vertikální pohyb, česká ‚prdelačka‘, zkrácení nájezdové fáze, malý náklon do oblouku, s ním malé zahranění, tedy i malý tlak, a tedy i malá trampolína. A dál už se jen řetězí problém za problémem,“ psal jsem v minulém díle. A teď k tomu přidávám: „Snažte se za vrcholem oblouku udržet dobrou oporu o vnější lyži, ale nedržte ji příliš dlouho. Buďte aktivní a agresivní, ale krátce. Nechte lyže dýchat, a netlačte je zbytečně pod menší poloměr, než je třeba. Nebuďte zamilováni do svého oblouku. Nemusíte ho jet dlouho a až do protisvahu. Můžete se totiž během chvíle zamilovat do dalšího. Zahýbání při lyžování neškodí, tak si ho pořádně po zbytek zimy užijte!“

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Než začne léto… musíme ještě do hor Březnové slunce svítí na první jarní kvítí. Sněženky a bledule značí zimu v čase minulém. Ne tak doslova a ne tak zhurta. Sebrat síly, náladu, nějakou tu vydělanou korunku, dovednosti přes zimu nabyté a v březnu se vidíme v Krkonoších. České hory nestačí? V pohodě, tak hurá do Rakouska, na jarní kurzy APUL. Bude to fičák, jako vždycky.

Březnové kurzy a akce v ČR: ski: Kurz Freestyle................................4.–7. března....................................Vítkovice v Krkonoších Kurz D..............................................10.–15. března................... Špindlerův Mlýn, Mladé Buky Kurz C..............................................18.–24. března.......................................... Špindlerův Mlýn Kurz Race kouč..............................17.–22. března.........................................Pec pod Sněžkou Kurz běžeckého lyžování.............18.–22. března..............................................Horní Mísečky Kurz Telemark 1............................18.–22. března...............Pec pod Sněžkou/Janské lázně

snb: Workshop snowpark.....................8. března.........................................Vítkovice v Krkonoších Kurz D..............................................10.–15. března.......................................... Špindlerův Mlýn Kurz C..............................................18.–24. března.......................................... Špindlerův Mlýn

arní várku kurzů v ČR odpálíme zostra, freestyle kurzem pod vedením toho nejpovolanějšího v oboru, Michala Peče. Následovat budou lyžařské a snowboardové kurzy D a C ve Špindlu. Nesmíme zapomenout na oblíbené druhé nástroje, kurz Telemark 1 a kurz běžeckého lyžování. Březnovou jarní nakládačku proložíme apulím sezónním highlightem – MČR APUL, letos ve středisku Šachty, pod taktovkou YellowPoint. Až na Velikonoční pondělí kluci sesekají děvčatům pozadí, pak se už jen párkrát vyspíme a můžeme zamířit do Alp na některý z jarních kurzů. Na své si přijdou samozřejmě jak lyžaři, tak snowboardisté. A letos nově i zkušenější milovníci volné paty. Prostě jaro na sněhu, jak má být. Mrkni na web, termíny kurzů jsou již vypsané a místa ubývají. Uvidíme se v Rakousku.

Mistrovství ČR APUL....................17. března..................................................................Šachty

Dubnové kurzy v Rakousku: ski: Telemark 2......................................5.–10. dubna.............................................................. Kaprun Jarní Akademie..............................5.–9. dubna................................................................ Kaprun Přípravný kemp B..........................7.–10. dubna.............................................................. Kaprun Kurz D..............................................7.–12. dubna ............................................................. Kaprun Přípravný kemp C..........................11.–13. dubna............................................................ Kaprun Kurz C..............................................13.–19. dubna............................................................ Kaprun Kurz B..............................................10.–19. dubna............................................................ Kaprun Kurz A2............................................10.–19 dubna............................................................ Kaprun

snb: Freestyle camp..............................14.–20. dubna............................................................ Kaprun Kurz C..............................................17.–23. dubna............................................................ Kaprun Kurz B..............................................14.–23. dubna............................................................ Kaprun Kurz A..............................................16.–23. dubna............................................................ Kaprun

Text sestavil Michael Turek lektor a manažer vzdělávání APUL

Beskydské rakety Kaleta v lektorských řadách Robin Začal jsem lyžovat V prosinci se zařadili do party nových lektorů aspirantů. Hned vyfasovali mundúr a šli do akce. A zvládli to skvěle. Někteří instruktoři APUL D z prosincových kurzů na Klínovci, respektive v Novém Městě na Moravě, jistě v těchto švihácích poznávají své lektory. Seznamte se s Honzou a Robinem.

Jan Šturma

S lyžováním jsem začal, když mi bylo asi 5 let. Můj taťka mě tehdy vzal na místní kopec v Palkovicích u nás v Beskydech. Nyní již nefunkční černá sjezdovka s kotvou, končící na parkovišti, nebyla úplně ideální pro začínajícího lyžaře. Tyto lehce punkové podmínky a direktivnější přístup mého otce mi však daly velmi dobrý základ, díky tati. Lyžování se od té doby u nás v rodině stalo docela tradicí a každou zimu jsme jezdili někam na hory. Kombinéza a brány mě nikdy moc nerajcovaly, zato freeride, skály, skoky, to bylo přesně to, co jsem hledal a chtěl dělat. Postupem času se z mých slalomových lyží staly twintipy a sjezdovku jsem vyměnil za snowpark a off-piste. V zimě, když nakydalo, šla škola stranou a s kámošema jsem chodil na Lysou horu jezdit freeride, případně na Bílou do snowparku. K instruktorování mě přitáhla moje přítelkyně. Před tím by mě nikdy nenapadlo, že bych si lyžováním mohl i vydělávat. První kurz Apul D+C jsme společně absolvovali na Bílé pod vedením zkušeného (dnes již mého kolegy lektora) Davida Špundy. První, druhá sezóna a pak už to jelo. Každou další sezónu jsem si zvyšoval vzdělání a instruktorování jsem se začal věnovat naplno. Přes Asii a jižní polokouli jsem našel nyní svoje aktuální působiště v rakouském Söldenu. V prosinci 2023 jsem se stal lektorem aspirantem. Moc se těším na tuto další etapu své lyžařské kariéry a nemůžu se dočkat, až budu všechny své nabyté vědomosti a zkušenosti ze světa předávat novým uchazečům o instruktorské vzdělání APUL. Těším se na vás a vidíme se na horách. počet zimních sezón: 9 praxe v SR: Bílá, Karlovice praxe ve světě: Niseko (Japonsko), Mount Buller (Austrálie), Sölden (Rakousko)

za barákem v Beskydech. Měl jsem to štěstí, že v mém dětství býval běžně celou zimu sníh, a cestovat za svahy jsem nemusel víc než 20 minut busem od domu. Permice se dala pořešit letními brigádami na vleku, a tak nebyl problém se vyjezdit a fenomenální pohyb na dvou prknech po sněhu dostat hluboko pod kůži. Beskydský naturel a lesy kolem domácí sjezdovky mě nasměrovaly mimo upravené svahy. Absolvoval jsem v průběhu deseti let mnoho freeride závodů, některé se mi docela povedly a pár let mi peníze od sponzorů vystačily na pokrytí mého lyžování. Natáčeli jsme freeride videa všude po světě, jezdil jsem na různá focení, ale současně jsem byl pod neustálým výkonnostním tlakem a často jsem šel i daleko za hranu rizika. Několik sezón jsem pro zranění ukončil předčasně. Vždycky jsem si byl vědom absence kvalitních základů lyžování a alespoň trochy závodních branek a drilu. Postupně jsem tedy zkoušel svou techniku zlepšovat. Vždycky mi totiž připadalo důležité nejen nepadat ze skal a jezdit hustý lajny, ale taky u toho nějak vypadat a vědět, jak zacházet s lyžemi. Nejdříve to bylo s kamarádem Tomášem Krausem na jejich skikrosových výjezdech před závodní sezónou, kde mi s Láďou Augustou občas dali nějakou radu. Dalším zdrojem informací a inspirace byli Stef a Silva Shildovi v rámci vzdělání na horského vůdce. No a pak už jsem skončil definitivně ve spárech APULu. A proč? Má to hlavu a patu, je tam velké množství lidí, kteří lyžováním doslova žijí, přemýšlejí o něm, a hlavně je fajn nahlížet na lyžování i jinýma očima než jen prašanovýma. Proto jsem s APULem absolvoval například i kurz telemarku, kde jsem se cítil, jako by mi někdo ukázal temnou stranu síly a já se stal konečně lepším rytířem Jedi. Nyní, když jsem byl jako aspirant pozván do lektorského sboru APUL, se dost těším na předávání zkušeností s výukou. Je to pro mě zase další způsob nahlížení na lyžování, a srovnám-li to s mými začátky a skákáním ze skal, má to jednu obrovskou výhodu – radost je tady sdílená. počet zimních sezón: 15 praxe v ČR: Beskydy praxe ve světě: Chile, Aljaška, Nový Zéland, Kanada, Špicberky, Norsko, Švédsko, Apeniny, Pyreneje, Kašmír, Japonsko, Island, …. a díky tomu všemu si o to víc cením Alp!

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Kontakty na www.apul.cz 69

FOTO: PHILIP PLATZER / RED BULL CONTENT POOL

PO SJEZDOVCE NA SANÍCH I NA KOLE

ZIMNÍ CYKLISTICKÁ SEZÓNA V MARIBORU

Extrémní rakouský sportovec Rolf Majcen začátkem prosince zdolal sjezdovku z Marmolady do Malga Ciapely v Dolomitech na saních, čímž stanovil světový sáňkařský rekord v převýšení „na jeden zátah“ – 1 815 m, přičemž dosavadní rekord byl o sto metrů nižší. Ačkoliv prý panovaly těžké podmínky, kdy některé úseky byly zledovatělé a extrémní sáňkař na nich během pár sekund nabral rychlost až 80 km/h, výkon vzbuzuje spíš otázky o jeho smyslu než obdiv. Každopádně je to zapsané v Guinnessově knize rekordů a hned tak to nikdo nezopakuje, protože pro jízdu na saních po sjezdovce bylo nutné vyjednat speciální povolení. To jiný Rakušan, extrémní biker a youtuber Fabio Wibmer, si „střihl“ na horském kole závodní sjezdovku Streif alias Hahnenkamm v Kitzbühelu. Během impozantního sjezdu po ledovaté trati stihl ještě několik salt a skoků. (rh)

Bikeři se okolo Vánoc objevili i na svazích slovinského Mariboru, který je zároveň největším tamním lyžařským střediskem. Nebyl ale sníh, a tak otevřeli bikepark a několik singltrailů, přičemž pro výjezd sloužila kabinková lanovka. Zkrátka nevyzpytatelné zimní počasí je občas vstřícné i k letním sportům. (rh)

Start sjezdu slavné závodní sjezdovky na Hahnenkammu v podání Fabia Wibmera. Místo lyží s navoskovanou skluznicí trať zdolal na horském kole s hřeby na plášti

RESORT

REPORT

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

DACHSTEIN WEST nejbližší rodinné alpské safari

Dachstein je při pohledu z Čech nejbližší alpskou třítisícovkou a zároveň pomyslnou hranicí, za níž se nacházejí již opravdu velké lyžařské areály se stovkami kilometrů sjezdovek. Těsně před Dachsteinem je však areál, který je „malý“ i „velký“ zároveň – Dachstein West.

achstein West je rozsahem skromnější, ale rozložité lyžařské území, které se rozkládá mezi vesničkami Gosau, Russbach a Annaberg na pomezí malebné Solné komory a již vysokohorsky mohutného masivu Dachsteinu. Tvoří celistvý areál, pospojovaný z 50 km sjezdovek a přejezdových cest v krotké krajině řídce zalesněných pahorků, dosahujících zhruba 1 500 m n. m. Kulisu jim pak tvoří skalnaté hřebeny Tennengebirge a především Dachstein, na nějž je odtud ještě impozantnější pohled než od jihu ze sjezdovek nad Schladmingem, k čemuž přispívá i jezero Gosausee, rozlévající se přímo na úpatí masivu. Velmi pohledný je i rozeklaný hřeben Gosaukamm, přezdívaný „salcburské Dolomity“.

Lyžařská houpačka pro větší děti

Sjezdovky jsou rozložené po několikerých svazích, takže lze v areálu podniknout přinejmenším půldenní výlet. Zároveň však má Dachstein West mnohem klidnější tep než „velké“ areály. Zčásti je tu klid díky méně ambiciózním návštěvníkům, mezi nimiž převažují rodiny s dětmi a ve všedních dnech třeba školní kurzy, hlavně je ale areál kapacitně poměrně střídmě dimenzován. Je to taková „cvičná“ lyžařská houpačka, ideální třeba pro větší děti, které si zde mohou vyzkoušet lyžařské safari, a to bez obav z rušných křižovatek a hektického provozu.

Spíš pohodové než sportovní tratě Nejvíce sjezdovek se soustředí mezi vesničky Gosau a Russbach, kam z Hornspitzu a Zwie-

selalmu stékají tři dlouhé tratě, v horních partiích je pak několik kratších sjezdovek a přejezdových cest. Areál odtud dále pokračuje přes pahorek Riedlkopf směrem do Annabergu v údolí Lammertal. Většina sjezdovek je červeně značených, přičemž jde spíš o pohodové než sportovní tratě, vysloveně mírné modré jsou hlavně objezdové cesty nebo krátké cvičné svahy. Celkově nejméně náročné a nejpřehlednější jsou sjezdovky mezi Russbachem a Gosau, které klesají širokými lesními průseky do údolí, členitější a místy obtížnější jsou tratě kolem Zwieselalmu, zejména přímo pod Donnerkogelem. Zdatnější děti mohou využít malý snowpark na Edtalmu, sestávající z vlnové dráhy a několika menších skoků či překážek, anebo

Výhled z Törlecku směrem na Edtalm

PA R T N E R

si mohou zkusit freeride na značených a lavinově zabezpečených trasách ski-route. Za příznivých sněhových podmínek láká na Edtalmu a Zwieselalmu i poměrně bezpečný volný terén v blízkosti sjezdovek, které zdaleka nevyužívají celý prostor horských luk a mýtin. U nástupních stanic v Gosau, Russbachu i Astauwinkelu jsou cvičné výukové parky.

Rychlé i pomalejší lanovky

Na svahy lyžaře vyváží věkově i konstrukčně pestrá kolekce lanovek a vleků – páteřní tahy tvoří moderní kabinky nebo sedačky

R U B R I K Y

s bublinou, ty zbývající jsou naopak vybavené převážně staršími a pomalými sedačkami nebo vleky. Místy zdlouhavější nebo méně pohodlný výjezd se však lyžařům odměňuje v podobě méně „zahuštěných“ sjezdovek. Klidné a útulné jsou i zdejší stylové dřevěné horské chaty – žádné velkokapacitní „tácovky“, ale spíš domácké a rodinné podniky s obsluhou. Kromě nich jsou na svazích i malé bufety s „okénkem“ a venkovním posezením či bary. Kuchyně je samozřejmě typicky hornorakousky hutná – kromě polévek se servírují hlavně řízky, klobásy, knedlíky či palačinkové trhance.

Lákadlem jsou i příznivé ceny, které jsou zhruba o pětinu nižší než v top areálech. Kabinová lanovka na Krippenstein stoupá od mlhou zahaleného Halštatského jezera

Krippenstein: dlouhatánská sjezdovka s panoramaty Krippenstein je dost netypický lyžařský areál umístěný přímo v masivu Dachsteinu, který je jeho parádní živou obrazovou „tapetou“. Je znám především jako místo pro freeridery, ale zaujmout umí i mnohé další návštěvníky – milovníky panoramat, nekonečných sjezdů, výletníky na sněžnicích, ale třeba i méně zdatné sváteční lyžaře. I o rušných víkendech je totiž na zdejších sjezdovkách absolutní klid. Sjezdovka je na Krippensteinu v podstatě jedna, nepočítáme-li krátkou modrou „zatáčku“ pod vrcholem. Zato je to sjezdovka opravdu pořádná – s převýšením 1 500 m. Její horní třetina je mírná, modře značená a mimořádně panoramatická. Na první pohled působí

trochu jako cesta, ale kromě plošších má i svižné úseky a je hravě točivá. Poté se trať začne schovávat do lesa, odkud ale stále problikávají výhledy směrem na Halštatské jezero a okolní vrcholy. Po ploché pasáži k osadě Krippenbrunn následuje překvapivě záživná středně strmá pasáž plná širokých zatáček. Ke konci se trať o něco zužuje a zmírňuje. Teprve úplný dojezd, zhruba poslední pětina celé tratě, je opět plochý. Mimo tuto upravenou sjezdovku lze z Krippensteinu sjíždět zhruba čtyřmi freeridovými koridory, které však nejsou v terénu značené ani zabezpečené – doporučuje se je tedy sjíždět s horským vůdcem anebo mít značné zkušenosti. Terén

Krippensteinu je silně členitý až záludný s mnoha nečekanými prohlubněmi. Na vrchol míří z údolí dvě sekce kyvadlových kabin, které jezdí zhruba po čtvrt hodině a při stání si v nich moc neodpočinete. Krátkou modrou sjezdovku pod vrcholem obsluhuje pomalá 4sedačka a v ploché části sjezdovky ještě vlek. Horní třetinu sjezdu do údolí navíc obstarává malá stařičká kyvadlová kabina, k jejíž stanici vede krátký lanový vlek. Kabinovou lanovku na vrchol využívají kromě lyžařů i freerideři a především pěší výletníci, takže bývá plně obsazená, nicméně její nízká kapacita 600 os./hod. nedovoluje zdejší sjezdovku nijak zahustit.

REPORT

Dachstein West

51 km 46 km 29 %

4 000 3 500 3 000

65 %

Zwieselalm

2 000 1 500

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

Annaberg

LISTOPAD

Astauwinkel

ŘÍJEN

Hornspitz

ZÁŘÍ

Gosau

13 12 5 3 3

Kopfberg

2 500

32 900

Riedlkopf

Edtalm

ČERVEN

DACHSTEIN WEST

Dachstein

KVĚTEN

RESORT

1 000 500 0

m n. m.

www.dachstein.at 2–3 Russbach

CENY POBYTŮ DACHSTEIN WEST hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem Dlouhé tratě z Hornspitzu do Gosau a Russbachu jsou typické přehledné červeno-modré magistrály. Po mýtině Edtalm se podél 6sedačky s bublinou spouští nenáročná červená trať s plošším středním úsekem a malým snowparkem pro děti. Z Zwieselalmu směrem do Gosau stéká další dlouhá trať – zprvu černá, poté příjemně červená a nakonec modrá, přičemž nejstrmější úsek lze objet po dlouhatánské a místy ploché cestě. Směrem k Annabergu míří tak akorát dlouhá

červená, bohužel s velmi pomalou 4sedačkou Aussichtsberg. Z pahorku Törleck nad Zwieselalmem se řítí i krátká, velmi strmá černá trať s okružní červenou variantou. Velmi pěkná „jednohubková“ červená a modrá sjezdovka obíhá vlek Riedlkopf na stejnojmenném pahorku. Dlouhý sjezd podél kabinky Donnerkogel do Astauwinkelu je spíše klikatou cestou, spíše tranzitní účel mají také osamělé červené sjezdovky na Kopfbergu přímo nad Annabergem.

Pohled z černé sjezdovky na Steinkogelu směrem k horské osadě na Feuerkogelu

Feuerkogel: klidné lyžování nad jezerem Feuerkogel není nijak zvlášť známé alpské středisko, ačkoliv je při cestě z jihu Čech dopravně úplně nejbližší. Jeho lyžařské parametry jsou totiž skromnější, ale o to víc dokáže překvapit božskými výhledy na jezera a hory Solné komory. Od horní stanice přístupové lanovky se postupně spouští tři středně dlouhé sjez-

dovky do řídkého lesa – černá a modrá k 6sedačce, červená k 8místné kabince, přičemž tato trať má ještě modře značenou serpentinovitou objízdnou variantu pro méně zdatné lyžaře. Zvláště červená sjezdovka je místy velkoryse široká, navíc skýtá neobvyklý pohled na jezero Traunsee hluboko dole v údolí a samo-

2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

Skipas i na šest areálů v okolí

Nejbližší lyžařské safari, vzdálené necelé dvě a půl hodiny od jihočeských hranic, je sympatickým malým velkým areálem se skromnějším vybavením a parádními výhledy. Na poměry Alp nižší nadmořskou výšku sněhově „pojišťuje“ výkonné zasněžování. Lákadlem jsou určitě i příznivé ceny, které jsou zhruba o pětinu nižší než v top areálech. Vícedenní skipas zároveň zahrnuje i 6 okolních lyžařských areálů, z nichž za pozornost stojí především Krippenstein a Feuerkogel. zřejmě také na celou Solnou komoru až k Dachsteinu. Nad hranicí lesa se pak zdvihají drobné pahorky, zpřístupněné třemi krátkými vleky. Jejich sjezdovky jsou sice krátké, ale rozmanité – ze Steinkogelu se řítí černá trať, obíhaná mírnou modrou, podél vleku Edeltal zase roluje přehledná a přímá červená a modrá trať. U horní stanice je dětský „dračí“ park a cvičná louka. Přístup do areálu zabezpečuje kyvadlová kabina pro cca 30 osob, jíž trvá cesta i s nástupem a výstupem zhruba 10 minut. Tím zároveň vytváří „špunt“, který nedovolí sjezdovky nahoře v areálu moc zahustit. Mnozí cestující přitom vyrážejí na skialpech nebo sněžnicích po okolních pahorcích. Okolo horní stanice lanovky je několik horských chat, které lze využít i k ubytování.

1 620 840 m

780

ÚNOR NA MONÍNCI VÝHODNÉ UBYTOVÁNÍ

RESORT

TEXT: EVA KUBÁNIOVÁ

SLOVINSKO FOTO: JOŠT GANTAR

zima s nádechem letní pohody Slovinsko je tradiční, ale zároveň pro nás poněkud neobvyklou lyžařskou destinací. Nabídka sjezdovek není tak široká jako v sousedních alpských zemích, zato si ve Slovinsku můžete užívat kultury, vína a gastronomie ve spojení s typickou slovanskou pohostinností. Tamní horská střediska přitom čím dál více lákají na „letní“ aktivity i během zimní sezóny.

lovinsko není klasickou zimní lyžařskou destinací, což vědí i samotní Slovinci, a nesnaží se proto srovnávat s Rakouskem či Itálií, pokud jde o lyžařskou atraktivitu středisek. Lyžařská střediska jsou spíše menší, zaměřená na rodiny s dětmi a méně pro pokročilé lyžaře. Lyžování však má ve Slovinsku dlouhou tradici, takže najdete i náročnější sportovní sjezdovky, na kterých se jezdí Světový pohár. Celkově jsou však velmi rozmanitá – některá nabídnou terény a atmosféru Alp, jiná se nacházejí v blízkosti zajímavých měst nebo dokonce přímo v nich. Ubytovat se můžete ve wellness hotelech i mnohem skromněji, třeba s vlastním karavanem.

Slovinsku se daří, a proto investuje Slovinsko, oblíbená země pro milovníky nejrůznějších sportů, je svou rozlohou čtyřikrát menší než Česká republika, přesto patří mezi evropské outdoorové velmoci. V roce 2023 se slovinskému cestovnímu ruchu podařilo překonat návštěvnost z předcovidového roku 2019, čímž se stal nejúspěšnějším v historii. Malinká země mezi Alpami a Jaderským mořem se zároveň rozhodla méně spoléhat na nevyzpytatelnou sněhovou pokrývku. Před zimní sezónou 2023/24 investovali téměř 80 milionů eur do

infrastruktury horských středisek. Kromě modernizace lanovek a výkonnějšího zasněžování zčásti došlo i k jejich sezónní proměně. Slovinská lyžařská střediska mají díky své poloze na jižní straně Alp mnoho slunečných dní a prakticky po celý rok nabízejí příznivé podmínky nejrůznější sporty. V původně čistě lyžařských střediscích vznikají bikeparky nebo stezky v lese, kam můžete jít v létě na vycházku a v zimě na túru se sněžnicemi.

Lyžařské středisko Golte

Muzeum lyžařské značky Elan

FOTO: NINA KURNIK

Lyžařskou kulturu Slovinska nereprezentuje snad nic průkazněji než značka Elan a její úspěchy, které ve své době prolamovaly hranice mezi východním a západním světem. Továrna leží přímo pod Alpami u vsi Begunje a lyžařské cestovatele sem dnes přitahuje zejména muzeum, které představuje jak historii, tak současnost značky i slovinského lyžování. Je to neobvyklý, ale o to zajímavější tip pro odpočinkové dny nebo i pro chvíle po lyžování – z vesničky Bled u proslulého jezera je to jen něco málo přes 10 minut jízdy autem.

Maribor: po lyžování do města na večeři lanovkou Pohorje přímo nad malebným městem Maribor je největším lyžařským střediskem ve Slovinsku, které se může pochlubit nejen sjezdovkami, ale i bikeparkem nebo večerním lyžováním. Sjezdovky, zčásti pospojované přejezdovými cestami, jsou rozprostřené po dlouhém horském hřebeni, přičemž mezi nejvzdálenějšími konci areálu jezdí skibus – cesta trvá 20 minut. Lyžuje se velmi nízko a nejatraktivnější jsou tak až výše položené sjezdovky v lokalitě Areh. V loňském roce byla dokončena mezistanice kabinkové lanovky z města, která je určena hlavně pro bikery. Bikepark je postaven vedle sjezdovky, která se momentálně nevyužívá, ale konal se na ní úplně první závod Světového poháru v Mariboru a v plánu je její znovuotevření. Nedaleko mezistanice stojí také „ski-in ski-out“ wellness hotel Pohorje Village. Lanovka jezdí až do devíti večer, což umožňuje hotelovým hostům zajít si na večeři nebo na ochutnávku vína do města. Na nově zrekonstruované promenádě v centru Mariboru se nachází Hiša Stare Trte, muzeum nejstarší plodící vinné révy na světě. Díky prohlídce a následné degustaci můžete lépe porozumět slovinskému zápalu pro vinařství.

Mariborsko Pohorje

35 km 25 km 57 %

4 000 3 500 3 000

34 %

17 600 ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

OS./HOD.

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

3 6 5 1 1 ZÁŘÍ

2 500 2 000 1 500 1 000 500

1 327 999 m

328

m n. m.

městské středisko se snadnou dostupností přívětivé červené sjezdovky kulturní a gastronomické zázemí města Maribor

Lyžařské středisko Mariborsko Pohorje

nejníže položené sjezdovky jsou sněhově nespolehlivé dlouhý přejezd skibusem mezi jednotlivými částmi střediska

FOTO: JOŠT GANTTAR

RESORT

Golte: pobyt v oblacích Pokud někdy sníte o pobytu na samotě v horách, Golte vás pravděpodobně nadchne. Do střediska, které leží ve výšce 1 400 m n. m. jen pár kilometrů od hranic s Rakouskem, vás z údolí za osm minut vyveze kabina nejdelší slovinské kyvadlové lanovky. Menší rodinné středisko sestává převážně z červených sjezdovek, nicméně jsou tu i mírnější tratě a cvičný svah. Golte je ideálním místem pro ty, kdo spíš než intenzivní lyžování hledají klid, odpočinek a relax ve wellness. Kromě hotelu hned u horní stanice lanovky a jedné chaty s après-ski v okolí naleznete jen pár domů místních obyvatel. Na hřebeni nad střediskem můžete vyzkoušet i glamping v několika domečcích ve tvaru iglú. V příbytku s postelí a koupelnou vás při výhledu na Alpy nebude rozptylovat skutečně nic.

Golte

9 km 9 km

4 000 3 500 3 000

34 %

58 %

8% 8 700

Kope: Z karavanu na party

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

OS./HOD.

2 000 1 500 1 000

1 570 420 m 1 150

500 0

m n. m.

zážitková cesta lanovkou absolutní klid v přírodě glamping

Lyžařské středisko Kope

málo kilometrů sjezdovek

Kope

8 km 8 km

4 000 3 500 3 000

35 %

40 %

20 % 10 300 ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

OS./HOD.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

1 3 4 ZÁŘÍ

Kope je lyžařským „party“ střediskem v horách. Nově postavený hotel přímo u sjezdovky disponuje barem a tanečním prostorem, který se kapacitou vyrovná nejznámějším klubům ve velkoměstech. Každý víkend zde probíhají party s DJem pro 800 lidí. Ještě větší akce pod otevřeným nebem se pak odehrávají na terase. V Kope se nachází především široké a méně náročné sjezdovky pro děti a začátečníky, ale i strmější tratě. Vyhlášený je také rodinný hotel Lukov dom s jedinečnou restaurací – pochutnat si můžete na pršutu i čerstvých rybách. Za zmínku stojí i parkoviště pro karavany přímo u sjezdovky s 60 místy. Kemp je vybaven elektřinou, toaletami, sprchami, pitnou vodou a jímkou.

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

1 1 4 1

2 500

2 500 2 000 1 500

1 542

1 000

1 010

532 m

500 0

m n. m.

párty v horách prvotřídní restaurace kemp pro karavany pod sjezdovkou málo kilometrů sjezdovek

Lyžařské středisko Golte sází na glamping s výhledem a přímo u sjezdovky

FOTO: JOŠT GANTAR

Vysněná Kranjska Gora Ski Pass. Skipas je možné koupit na 2 až 7 dní a platí kromě Slovinska ještě v sedmi střediscích v Itálii a ve čtyřech v Rakousku. Celková délka sjezdovek dosahuje 300 km a 6 z nabízených středisek je v hodinové vzdálenosti od proslulého jezera Bled.

Kranjska Gora

20 km 20 km 50 %

4 000 3 500 3 000

40 %

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

OS./HOD.

LEDEN

PROSINEC

LISTOPAD

10 % 18 300

3 6 1 5 ŘÍJEN

„Kranjska je sanjska“, v překladu Kranjska je sen, říká se v možná nejslavnějším slovinském lyžařském středisku. Kranjska Gora má bohatou historii zimních sportů a dlouhou tradici pořádání lyžařských akcí včetně mezinárodních soutěží, což přispělo k její pověsti jako jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších lyžařských středisek ve Slovinsku. Dodnes každoročně hostí Světový pohár v lyžování. Slovinci ještě více sledují závody v letech na lyžích v nedalekém centru Planica, kde se skákalo již ve 30. letech. Od té doby se Planica stala místem slovinského skokanského umění. Vedle ikonických můstků vyrostlo v Planici i nové tréninkové centrum pro skokany, ale i běžce na lyžích. Návštěvníci si mohou v umělých podmínkách vyzkoušet, co prožívají sportovci ve vzduchu. Sjezdovky v Kranjske Goře jsou určeny jak pro rodiny, tak pro pokročilé lyžaře, zejména sjezdovky v části Podkoren. Výhodnou polohu na úpatí Julských Alp a blízkost jak Rakouska, tak Itálie lze využít i ke kreativnímu plánování zimní lyžovačky. Toto středisko patří mezi čtyři resorty, ve kterých platí tzv. Julian Alps

ZÁŘÍ

FOTO: JOŠT GANTAR

Kranjska Gora leží leží na úpatí Julských Alp

2 500 2 000 1 500 1 000

1 282 475 m 807

500 0

m n. m.

nejznámější slovinské zimní středisko prominentní světové soutěže součást Julian Alps Ski Pass nízká nadmořská výška

RESORT

SLOW & RELAX

SLOW

RELAX

„Zimní dovolená je příležitostí nejen ke sportu, ale hlavně odpočinku. Zastavit se, ztišit se, ponořit do teplé lázně a obklopit se prostředím, kde zapomeneme na každodenní realitu.“

TEXT: RADEK HOLUB FOTO: HOTEL THERESA

Kulinářské wellness

Hotel Theresa

Luxusní hotely mohou mít nejrůznější podobu – některé vás doslova „zavalí“ množstvím lákavého jídla, jiné ohromí spektakulárními wellness procedurami nebo výtečně zásobeným barem. V tyrolském hotelu Theresa uprostřed údolí Zillertal má luxus překvapivě prostou a konzervativní podobu – vřelou rodinnou atmosféru. A k tomu špičkovou kuchyni, z níž vám nebude těžko.

ellness hotel Theresa se nachází v městečku Zell, přímo v centru lyžařsky nabitého údolí Zillertal, hned naproti malému nádraží, kterým projíždí místní lokálka. Budova hotelu je poměrně nevýrazná, ale zdání klame – jen co se ocitnete uvnitř, dojmy se začnou rychle zvýrazňovat.

hostitelů přeci jen silnější a snad i upřímnější, než bývá zvykem. Hotel zakládala před čtyřmi desítkami let „matka“ Theresia, z níž i v jejích osmdesáti letech tryská energie a zájem o hosty. Hotel pojmenovala po své dceři Therese, nicméně dnes je jeho hlavní postavou syn Stefan, který kromě jiného působí jako šéfkuchař.

Rodinný hotel, jehož základem je opravdu rodina

Chuťově špičkové, energeticky i dietně vyvážené

Theresa je ryze rodinný podnik. V Rakousku je samozřejmě většina hotelů v rodinných rukou, v případě Theresy je ale srdečnost

Stefan je vystudovaný dietolog, což možná nezní jako synonymum gastronomické nirvány, ale právě jeho znalosti metaboli-

Theresa, jejíž jméno hotel rodiny Egger nese, je vystudovanou someliérkou

Hotel Theresa stojí prakticky v centru městečka Zell am Ziller, přesto je jeho okolí velmi klidné

Na lyže kamkoliv do Zillertalu Díky poloze hotelu v centru Zillertalského údolí jsou z hotelu zhruba do čtvrt hodiny dosažitelné všechny tamější areály s více než 500 km sjezdovek. Nejblíže je to do Zillertal Areny, jejíž nástupní lanovky se nacházejí přímo na kraji městečka Zell a k nimž jezdí od hotelu skibus. Po domluvě je možné využít i hotelový minibus. Interiér hotelu je tradiční a rustikální

Hotelové wellness centrum má kromě saun i venkovní 25m bazén

Stefan, dnes šéf hotelu, kouzlí v kuchyni

smu a efektivní výživy jsou kouzlem, s nímž v kuchyni tvoří neskutečně chutné a přitom „lehké“ pokrmy. Večeře v Therese jsou koncertem chutí a zároveň zdravou porcí energie. Není divu, že Stefan pořádá i velmi oblíbené kuchařské semináře. Hlavně ho ale hledání kuchařské rovnováhy mezi „dobrým“ a „zdravým“ baví – ve volném čase sbírá bylinky nebo loví, obojí samozřejmě využije ve své kuchyni. V Therese vás u večeře nečeká žádný „pouťový“ bufet, kde se mezi lákavými laskominami nestíháte rozhodnout, co ještě ochutnat. Výběr salátů je střídmý, o to rafinovanější je zato servírované menu. Hlavní chod má pět rozmanitých variant – od tyrolské klasiky přes rybí a vegetariánskou až po steak.

O saunové rituály, stejně jako o „animační“ výletní program během dne se stará milý, v Rakousku zdomácnělý, Fin Hari.

Vynikající jsou i brzké odpolední teplé „svačinky“, které přijdou vhod navrátivším se lyžařům – a navzdory lákavé nabídce horských chat na svazích je oběd v Therese ještě o něco neodolatelnější, i když jde třeba jen o obyčejné kuřecí stehýnko. Uvařit a upéct i ty nejjednodušší pokrmy, které zná každý, chuťově dokonale je prostě fascinující.

Wellness uvnitř i v zahradě

V hotelu, zařízeném v tradičním či konzervativním architektonickém stylu, samozřejmě nechybí ani rozsáhlé wellness centrum, které se rozkládá na ploše 3 500 m2 – jsou tu různé druhy saun včetně venkovní s panoramatickým oknem, relaxační bazén se slanou vodou nebo venkovní sportovní 25m bazén.

Prostě vám bude dobře

V mnoha špičkových hotelech se vám snaží splnit jakékoliv přání. V Therese vám naopak důsledně splní to jedno nejdůležitější – aby vám bylo dobře. Jak to dělají, to jsou zkušenosti předchozích hoteliérských generací a elán jedné tyrolské rodiny.

Více informací o wellness hotelu Theresa najdete na:

www.theresa.at

ADVERTORIAL

650 Kč

4,5 km 3,9 km 54 %

4 000 3 500 3 000

46 %

2 500

4 000

3 1

ČERVEN

KVĚTEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

OS./HOD.

LEDEN

ZÁŘÍ

od 600 do 1 000 m, jež nebývají prakticky nikdy přeplněné. Pět z osmi zdejších tratí obslouží čtyřsedačková lanovka, ty zbývající pak tři vleky. Nejmenším je k dispozici dětský vlek, dětský koutek a hřiště s lanovou pyramidou, houpačkami, skluzavkami a trampolínou.

PROSINEC

Kunčicích se můžete spolehnout na klidné lyžování s dostatkem prostoru, příjemné a návštěvnicky promyšlené prostředí a vstřícné ceny. Moderní areál kousek za Starým Městem pod Sněžníkem nabízí prostorné, lehce členité, modré a červené sjezdovky o délkách

Kunčice

LISTOPAD

promyšlený areál pod Sněžníkem

ŘÍJEN

KUNČICE příjemně

Dospělý zaplatí v hlavní sezóně 2023/24 za jednodenní skipas 650 Kč, děti 7 až 12 let 460 Kč. V nabídce jsou také zvýhodněné skipasy na 3 a 4 hodiny. Děti do 6 let včetně a senioři od 70 let lyžují zdarma.

2 000 1 500 1 000 500 0

m n. m.

Při lyžování se můžete posilnit v hospůdce U Rumařů nebo ve skibaru Kulaťák pod výstupní stanicí lanovky. V Centru služeb u vleku Hájovna si můžete půjčit lyže nebo se občerstvit v restauraci s obsluhou, jsou tu také toalety, sprchy, teplé posezení, převlékárny a zázemí pro karavanisty, kteří jsou v areálu rovněž vítáni. Parkuje se bezplatně na parkovištích „čistá nožka“ přímo u nástupních stanic lanovky a vleků. Lyžování v Kunčicích zakořenilo před 40 lety díky nadšení a úsilí mladých studentů a v rukou „studentsky“ smýšlejících lidí je i dnes.

www.skikuncice.cz

850 200 m 650

Komplexní služby pro lyžaře prodej & servis & půjčovna testcentrum & bootfitting www.montanasport-eshop.cz KŘÍŽENECKÉHO NÁM. 990, 152 00 PRAHA 5 I WWW.PRAGUESPORT.CZ 78

ADVERTORIAL

Aqualand Moravia nejmodernější zábavní vodní centrum v Česku

Aqualand Moravia na jižní Moravě v Pasohlávkách vás uchvátí svou pohádkovou lokalitou a širokým vyžitím. Nebudete zde zkrátka vědět, co vyzkoušet dřív.

Aqualandu si to užijí i ty nejmenší potápky, které se mohou vyřádit v dětských bazénech, pokořit šplhací sítě nebo se vydovádět na skákadlech. Na starší odvážnější jedince tu pak čekají tobogány, které jim pořádně vypumpují adrenalin. A pokud jste milovníci relaxu a aktivního odpočinku, budete v ráji. Ve dvoupatrovém wellness na vás čekají vyhřáté voňavé sauny, termální vířivky, saunové ceremoniály či speciální procedury. Oslní vás také dechberoucí výhled na nedaleké Pálavské vrchy. V létě vyzkoušejte raritu mezi vodními atrakcemi, a to nejen v České republice, ale celé Evropě. Zážitkový tobogán High Five připomíná horskou dráhu a několikrát obdržel ocenění ve světovém žebříčku nejlepších atrakcí. V celém Aqualandu se nachází 40 atrakcí a 16 bazénů. Ponořeni do jednoho z bazénů spojíte příjemné s užitečným, protože většina z nich využívá termální vodu z místního vrtu MU-3G Mušov. Mezi ně patří venkovní termální bazény Romulus a Remus vyhřáté na příjemných 37 °C. V roce 2022 Aqualand Moravia zprovoznil ve svém letním areálu Nafouknutý svět s 10 atrakcemi. A v roce 2023 otevřel dětský vodní bazén Tutti Frutti se třemi tobogány a skluzavkami. Aquapark se také pyšní v průběhu roku spoustou eventů a doprovodných akcí. Součástí

běžného provozu jsou například rozmanité animace, saunové tematické dny, dámské wellness večery a Happy Days pro seniory, studenty a rodiny. Hodil by se vám po řádění na atrakcích nocleh poblíž? Žádný problém. Hotel Aqualand Inn je jen pár kroků vzdálený od areálu a nabízí nezapomenutelný pobyt plný zážitků. Tak už na nic nečekejte, sbalte plavky a celou vaši rodinku a vyrazte vše otestovat na vlastní kůži!

www.aqualand-moravia.cz

ADVERTORIAL

Dolní Morava …to jsou hory, lyže a zážitky Na Dolní Moravě si letos kromě nejdelší sjezdovky v Česku s délkou 3,7 kilometru na jedno rozjetí užijete i parádní Snow Fun ski & snb zónu, která vás vytrhne z lyžařského stereotypu. Skvěle se na ní pobaví profík i začátečník, a to díky geniálnímu stavitelskému umění, které dopřeje každému přesně to, na co si sám troufne.

a skicrossu. A stojí za zmínku, že v příštím roce aspiruje dokonce na světovou úroveň. Z pohledu návštěvníka je ale podstatné především to, že se po úspěšně odjetých závodech otevírá také široké veřejnosti. Na trati si tak užijete startovací rovinku se závodními brankami, profesionálně vytvarované zatáčky, terénní vlny i technické skoky sestavené pod taktovkou hlavního designera – českého olympijského reprezentanta Emila Nováka.

Crossovka evropských parametrů

Hop, klop, skok

okud jde o velikost, těžko byste na českých horách hledali srovnatelnou. Na Dolní Moravě je ale špičková crossová trať jako doma. O tom svědčí i fakt, že se trať poctivě modeluje s cílem naplnit přísná kritéria pro české i evropské soutěže ve snowboardcrossu

Crossovou trať protíná další z nabídky zábavných tratí. Na věku tady opravdu nezáleží. Hravě zvlněný terén totiž přináší skvělou zábavu malým lyžařům i těm dospělým. Snow fun trail láká na příjemně klopené zatáčky, houpavé terénní vlny i průjezd dvěma tunely s nadstandardní délkou

8 a 16 metrů. Stačí naskočit na lanovku U Slona a po výstupu odbočit do meandrující sjezdovky Malý Slon, která vás navede přímo tam, kam vaše lyže s nadšením míří. Nakonec tu objevíte i snowpark s řadou překážek a skoků různých velikostí, ve kterém si mohou zařádit lyžaři i snowboardisti každé pokročilosti i věku.

Nejdelší neznamená nejlepší

To ale neplatí pro nejdelší sjezdovku v Česku na Dolní Moravě. Její délka 3,7 kilometru vám při kvalitním odpichu daruje fantastickou panoramatickou jízdu, během které si s radostí přibrzdíte, abyste si mohli vychutnat nádherné výhledy na okolní vrcholky hor i dominanty místního údolí v podobě Stezky v oblacích a Sky Bridge721. Navíc sjezd v celé své délce má skutečně parametry sjezdovky bez zbytečných přejezdů, a vy si tak naservírujete zařezávání oblouků na velkoryse široké a příjemně nakloněné sjezdovce s převýšením téměř 600 metrů.

Kilometry zimních zážitků Špičkové sportovní i rodinné sjezdovky...............10 km Nejdelší sjezdovka v Česku....................................3,7 km Nejdelší bobovka ve střední Evropě........................ 3 km Osvětlená večerní sáňkařská dráha....................2,2 km Nejdelší visutý most na světě........................721 metrů

Nejlepší zábavu na sněhu hledejte na

www.dolnimorava.cz

SKIPAS

1+1 ZDARMA

ADVERTORIAL

JEDEN Z DVOJICE LYŽUJE 1x V SEZÓNĚ ZDARMA na Kupón si stáhněte Skipasomat.cz!

HINTERSTODER a WURZERALM skvělá dostupnost i sněhové podmínky

yžařské areály Hinterstoder a Wurzeralm v kouzelné kulise pohoří Totes Gebirge lákají české lyžaře krátkou dojezdovou vzdáleností z České republiky a množstvím atrakcí a zážitkových tratí pro děti. Lyžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm se rozkládají v úchvatných kulisách pohoří Totes Gebirge a jeho horského masivu Warscheneck na jihu Horního Rakouska. Do obou se lze rychle a pohodlně dostat po Pyhrnské

dálnici A9. Do lyžařského areálu se z Hinterstoderu dostanete moderní kabinkovou lanovkou, jejíž nástupní stanice se nachází přímo na hlavním parkovišti. Obě lyžařské oblasti Hinterstoder a Wurzeralm jsou se svými atraktivními svahy, komfortními a moderními lanovkami bez čekání ve frontách a zaručeným dostatkem sněhu zárukou pro radost z pohybu na čerstvém horském vzduchu, a to až do 1. dubna (Wurzeralm), nebo dokonce 7. dubna 2024 (Hinterstoder).

Hinterstoder – všestranná lyžařská hora Pestré lyžování na 40 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Náročná závodní sjezdovka Hannese Trinkla (Světový pohár) Höss Totale: lyžování v nadmořské výšce od 600 m do 2 000 m

Wurzeralm – romantický svět Rodinná lyžařská oblast s 22 km sjezdovek všech stupňů obtížnosti Jedna z nejrychlejších pozemních lanovek v Evropě Díky atraktivním nabídkám pro rodiny s dětmi jsou obě oblasti naprosto ideální pro rodinnou zimní dovolenou. V dětském lyžařském areálu SunnyKids Parks v Hinterstoderu a na Wurzeralmu se pak formou her malí hosté učí kroužit své první obloučky. Na mnoha zážitkových tratích pak čeká zábava i dobrodružství celou rodinu. Jarní lyžování je nezapomenutelným zážitkem pro fajnšmekry. Dopoledne jsou díky vodivému jarnímu firnu sjezdovky v perfektním stavu a odpoledne se dá příjemně strávit v útulné horské chatě, na jejíž prosluněné terase si užijete panoramatický výhled na pohoří Totes Gebirge s masivem Warschenecku. Více informací:

www.hiwu.at

ZIMNÍ RADOVÁNKY Zimní radovánky ve velkém! Zachyťte každý okamžik s akčními kamerami! VE VELKÉM! ZACHYŤTE KAŽDÝ OKAMŽIK S AKČNÍMI KAMERAMI!

FotoŠkoda – Palác Langhans, Vodičkova 37, Praha 1 | fotoskoda.cz

ADVERTORIAL

Lyžaři bez hranic Propojenému resortu Zermatt Cervinia vévodí ikonický Matterhorn

Moravský lyžař a horolezec Pavel Trčala se svou firmou Sella Nevea a Kanin CITY SKI vozí lyžaře zejména Sella Nevea se nachází v odlehlém horském údolí v severovýchodním cípu Itálie, kterému říká Furlánsko. Zejména pro lyžaře z jižní Moravy je to relativně blízká šance vyzkoušet na naše hory, ale také je inspi- se si přeshraniční lyžování, navíc s nadějí na opravdu dobré freeridy. Není to však resort pro ruje k nevšedním lyžařským každého. Pro klasické sjezdovkové lyžování je Sella Nevea dost prudká. Nabízí však na tuto část Alp úchvatné převýšení v naprosto zašité krásné horské krajině. zážitkům. Přeshraniční lyžoSlovinský Kanin orientovaný na jih uspokojí i vychutnávače lehčích sjezdovek a sluníčka, ale i tady se dají zažít úžasné volné terény s obrovským převýšením. vání ho nadchlo natolik, že se Propojený lyžařský areál nabízí 30 km sjezdovek a více než tisíc metrů převýšení. Skipasy jsou zde v porovnání s ostatními alpskými resorty stále relativně levné. Při dobré rozhodl toto téma dokonce viditelnosti můžete z lanovky vidět Jadran a blízkost moře zajišťuje vydatnou sněhovou nazkoumat i akademicky. dílku. Téměř celá cesta je po dálnici, takže sem můžete vyrazit například i na

ž jste někdy na lyžích přejeli přes státní hranici? Ano, kdo jel na běžkách hřebenovku Javorníků či Krušných hor, tak se ve stopě určitě zatoulal i za hraniční kámen. Ale jsou také lyžařská střediska, ve kterých můžete jako sjezdaři či snowboardisté přejet přes státní hranici v rámci jednoho propojeného areálu.

prašanovou předpověď. Obrázek je za tisíc slov a video za milion. Podívejte se na můj report z jednoho takového tuze tuzexového dne. Podívejte se na video report Pavla Trčaly:

Zermatt a Cervinia

Jen v Evropě

Tento fenomén je jistě zajímavý pro lyžaře i provozovatele, protože otevírá dva nezávislé příjezdy do areálu a tím také dva lyžařské trhy. V Severní Americe existují střediska například těsně u hranice Kanady a USA, ale mezi těmito zeměmi není tak jednoduché bez kontroly překročit státní hranici. Podobná situace je také například mezi Chile a Argentinou. V Asii jsou hranice taktéž střeženy, takže se pojďme podívat na naši starou dobrou Evropu. Nemáme prostor popsat všechna střediska, ale dovolte mi představit za každý pár zemí alespoň jeden areál.

Pavel Trčala ve středisku Sella Nevea

Toto je opravdový lyžařský vrchol, už proto, že zde naleznete například nejvýše položenou lanovku. Přejezd ze Švýcarska do Itálie vede přes ledovec, kde lyžujete až do výšky 3 900 m n. m. Možná jste zaregistrovali, že se zde měl konat i Světový pohár. FIS si od toho slibovala velkou sledovanost v této opravdu dechberoucí scenérii. Bohužel závody zatím neměly štěstí na počasí. Snad se zadaří v příští sezóně. Trasy na italské straně jsou mírnější a samozřejmě slunečnější. Dohromady máte k dispozici 322 km sjezdovek s převýšením více než 2 200 m.

Naše přeshraniční možnosti

Steinplatte

Steinplatte je zajímavá lyžařská oblast známá zejména obyvatelům jižního Bavorska a Salcburska. Její rakouská část se však nenachází v Salcbursku, ale nad obcí Waidring v Tyrolsku. Bavorský přístup je zajištěn od městečka Reit im Winkl. Hranici zde překročíte na kopci Scheibelberg. Lyžuje se do výšky 1 869 metrů a čeká na vás 42 km sjezdovek převážně lehké a střední úrovně. Nelyžuje se tady extrémně vysoko, avšak v horních partiích střediska vedou sjezdovky převážně po horských loukách a nabízejí nádherné výhledy na alpské štíty. Lyžování na Steinplatte je oblíbenější, než by jeho velikost napovídala. Blízkost střediska velkým městům z něj dělá atraktivní cíl pro jednodenní lyžování. Tedy hlavně pro mnichovské a salcburské lyžaře. Z Prahy i z Brna to sem úplně za rohem není. Cesta trvá asi pět hodin. Chystáme sem zájezd první týden v březnu, a to za akční cenu. Pojede se ve všední den, abyste si resort užili bez davů.

La Rosière a La Thuile

Portes du Soleil

V případě mezinárodního areálu Portes du Soleil se jedná o dvanáct švýcarských a francouzských středisek propojených v jeden mega areál. Dohromady je zde téměř 200 lanovek a vleků, 600 km sjezdovek a převýšení dosahuje téměř 1 500 m. Za jeden den je tady pro normální lyžaře nereálné lyžovat z jednoho okraje areálu na druhý a zpátky. Některé vesnice, jako například Avoriaz, jsou účelově postaveny jen pro turisty, jiné jsou tradičními horskými osadami. Resort je drahý a populární zejména mezi britskými lyžaři, a to především díky dobrému napojení na letiště v Ženevě.

Ischgl a Samnaun

Ischgl je jedním z nejznámějších a nejvíce hogofogo rakouských lyžařských středisek. Resort je populární nejen mezi německy mluvícími lyžaři, ale stal se například mekkou pro mnohé skandinávské prašanové nadšence. Středisko do toho marketingově buší a pořádají se tady například pravidelné horské koncerty s hvězdami mezinárodní i německy mluvící hudební scény. Možná jste nevěděli, že Ischgl nabízí i přeshraniční sklouznutí ve Švýcarsku. Samnaun za kopcem je totiž takovou geografickou anomálií. Obec je součástí Švýcarska, ale cesta sem vede přes Rakousko. Jedná se o bezcelní zónu. Propojený resort je na rakouské poměry opravdu obří. Dohromady nabízí 239 km sjezdovek a více než 1 300 m převýšení a chystáme sem zájezd v polovině února.

Vzhledem k tomu, že pohoří na Moravě, v Čechách i ve Slezsku často vytvářejí státní hranici, byla by Česká republika ideálním kandidátem na vybudování hned několika přeshraničních lyžařských středisek. Když jsem se začal tomuto tématu věnovat, byl jsem překvapen, kolik vleků a lanovek končí přímo na hranici, nebo těsně vedle ní. Na Šumavě, v Krušných horách, v Krkonoších, v Orlických horách, na Králickém Sněžníku, v Beskydech či Javorníkách by často stačilo postavit jednu lanovku nebo vlek a měli byste přeshraniční areál. Samozřejmě tak jednoduché to není. Bylo by nutné se domluvit na společné strategii pro zasněžování, sdílení infrastruktury, příjmů, či marketingových nákladů. Zejména na našich kopcích by jistě bylo velkým problémem povolování ze strany státního podniku Lesy ČR nebo správ chráněných krajinných oblastí či národních parků. Velmi obtížnou kapitolou by byly vlastnické vztahy. Nečekejme tedy, že nám v ČR vyroste do příští sezony deset přeshraničních areálů. Vždyť například o spojení s Hochfichtem, konkrétně s vrcholem Hraničník, z Nové Pece na Šumavě se hovoří již od devadesátých let a za lanovku lobboval i Václav Klaus. Marketingově by bylo jistě atraktivní nabídnout lyžování ve dvou státech v jeden den. Jistě uznáte, že ten cool faktor tam prostě je. Ale potenciál pro naše hory rozhodně vidím. V zahraničí se domluvili a to i v místech, kde se na každé straně kopce mluví jiným jazykem. Věřím, že jednoho dne si zalyžujeme například v moravsko-slovenském, česko-německém, či polsko-českém areálu.

Toto dvojstředisko jsem navštívil jako první přeshraniční areál ve svém životě, a to již před čtvrtstoletím. Tehdy jsme se na vysoké vydávali s kamarádem stopem objevovat Akademický výzkum velké alpské resorty. Nic jsme neplánovali, prostě jsme jeli, kam nás palec dovezl. Celá tato tematika je relativně Někdy to bylo Švýcarsko, jindy Francie a ten neprobádaná, i když se bezesporu den, spíše tu noc zrovna jel pán, který vezl jedná o atraktivní oblast pro majitele z Německa auto do Milána. Vysadil nás a provozovatele lyžařských areálů. brzy ráno v údolí Aosta. Středisko A právě proto provádím na toto téma La Thuile bylo přímo nad námi, geografický výzkum na Masarykově tak jsme neváhali a vyrazili tam. univerzitě v Brně. Cílem mého bádání Nejprve jsme jezdili na italské je jednak zjistit zkušenosti a poznatky straně, ale po obědě jsme vzali z obdobných středisek v zahraničí, baťohy a přejeli do Francie. To se ale také prozkoumat znalost tohoto nám hodilo, protože průsmyk byl tématu mezi lyžaři a snowboardisty zavřený a stopem či autem by a vyslechnout jejich názory. Pokud cesta na okolo trvala půl dne. Nábyste chtěli můj výzkum podposledně jsme totiž objevovali další řit, můžete odpovědět na otázky střediska ve Francii. v dotazníku. Jestli se vše podaří, tak Stopařský cestovatelský mód se v příští sezóně dozvíte výsledky šetv dnešní luxusní době asi volit ření včetně konkrétních nebudete, ale Espace San Bernarnávrhů na vybudování do, jak zní marketingový název přeshraničních areálů. Slunečné La Rosière těchto resortů, stále nabízí skvělé lyžování za nižší ceny než okolní slavnější střediska. Dohromady Více informací o zájezdech CITY SKI na: Dotazník si můžete otevřít na: vás zde čeká 160 km sjezdovek www.cityski.cz/rezervace www.cityski.cz/preshranicni-lyzarska-strediska a převýšení přes tisíc metrů.

ADVERTORIAL

Ventusky

počasí na horách Všichni jsme to už zažili. Lyžařský týden v Alpách se blíží a my už si představujeme, jak brousíme sjezdovku na dokonalém sněhu, na obloze je sluníčko a teplota přesně tak akorát. Středisko je vybráno pečlivě, hotel zabookovaný a lyže čerstvě po servisu. Všechno je zařízeno, co by se mohlo pokazit... Jenže právě v tu chvíli přichází na řadu faktor, který ovlivnit a zamluvit dopředu opravdu nedokážeme, a to je počasí.

očasí totiž dokáže z dovolené na horách udělat buď další nezapomenutelný zážitek nebo nepříjemnou anabázi. Itálie bez slunce, Rakousko s větrem zavřenými lanovkami, špatná viditelnost a místo sněhu déšť? I když všechny tyto podmínky k horám prostě patří, rozhodně bychom rádi, aby se právě tomu našemu termínu vyhnuly. Naše kroky tedy logicky zamíří směrem k předpovědím počasí. A že jich je! Vybrat si lze od obecných předpovědí pro celou Evropu, přes lokální meteorologické služby v dané zemi či regionu, až po stránky jednotlivých středisek s přehledy aktuálních podmínek přímo na místě. Jenže právě tady je často kámen úrazu. Předpověď pro konkrétní lokalitu se totiž dokáže u různých zdrojů lišit, a to často docela zásadně. Důvodů je mnoho, od použití různých předpovědních modelů, přes snadno přehlédnutelné nuance, jako je různá nadmořská výška, se kterou předpověď pracuje, až po prostý fakt, že počasí specificky na horách je jednoduše příliš složitý a nestabilní systém pro stoprocentní predikci. Ani zkušený lyžař se zdaleka nemusí orientovat ve všech těchto aspektech, a tak si často situaci ulehčí a vybere si jednu oblíbenou službu, které věří. Prakticky každá předpověď

ale funguje tak, že velmi komplexní data zjednodušuje do více či méně omezeného pohledu. Čím více pak počasí rozumíme, tím lépe jsme schopni celkovou situaci odhadnout sami a učinit tak dobrá rozhodnutí. Potřebujeme jen kvalitní zdroj informací. Důležité je při výběru aplikace na hory dbát na to, aby nabízela zobrazení (hlavně větru a teploty) pro různé výškové hladiny a umožnila nám co nejvíce vidět rozdíly v počasí ve středisku a na nedalekém vrcholu (a ty, jak jistě víte, jsou vždy značné).

Nástroje: aplikace Ventusky

Pro naši demonstraci použijeme českou meteorologickou aplikaci Ventusky, která přináší podrobná data pro celý svět z mnoha různých modelů (prim hrají německá DWD a americká NOAA). Funguje jako webová stránka ventusky.com, ale i jako aplikace na mobilní telefony. Zobrazuje nejen aktuální počasí, ale i historii a dvoutýdenní předpověď. Samotná mapa má pak mnoho vrstev, mezi nimiž je možné přepínat. Zobrazují velmi detailní meteorologická data, od klasické teploty, síly větru a srážek až po takové „speciality“, jako je výška vln, nebo místa s výskytem polární záře. My se podíváme právě na informace, které nám mohou posloužit na horách.

Scénář: před horami a na nich

Typické scénáře, kdy řešíme počasí na horách, jsou prakticky dva. Buď pobyt teprve plánujeme, a zajímá nás tedy výhled do budoucna, nebo jsme již na místě a jde primárně o nejbližší dny. Při plánování pobytu buď víme, kam míříme, a sledujeme tedy dlouhodobou předpověď pro tuto lokalitu, nebo máme vytipovanou oblast a konkrétní středisko vybíráme podle aktuálních podmínek. Zajímá nás samozřejmě celková předpověď, srážky a oblačnost, ale i výška sněhu. Pro dobrý pocit je dobré se podívat na webové kamery z okolí, které v aplikaci najdeme také. Je dobré vědět, že dvoutýdenní predikce už je hodně orientační, ale přece jen je mnohem lepší než nic. Zajímavá je i možnost se na webu Ventusky podívat na počasí v jakémkoliv místě na světě v uplynulých několika letech. To nám může pomoci, pokud si plánujeme dovolenou několik měsíců předem a dané místo vůbec neznáme a nevíme, jaké zde v daném měsíci bývá počasí. Jsme-li již na místě, je důležitá předpověď pro kratší časový úsek, zpravidla na zítřejší den a výhled na týden. Tady už do hry vstupuje mnohem více vrstev, na jejichž základě si dovedeme udělat docela slušný obrázek o situaci. Výhled na několik dní je samozřejmě také mnohem přesnější. Pojďme se podívat, jaké informace nám aplikace poskytne a jak je jako lyžaři můžeme využít. Zatím se zaměříme na základní přehled těch nejzajímavějších vrstev, které ocení každý. Zkušenější uživatel zajisté využije i možnosti přepínání modelů s různým rozlišením a hlavně jejich porovnávání. Ale o tom zase příště.

Teplota a pocitová teplota

Oblačnost

Je obecně známé, že teplota je závislá na nadmořské výšce. Aplikace je v tomto výborným pomocníkem, protože umožňuje ukázat teplotu v různých výškových hladinách. Jinak tedy bude v 1 000 metrech v dolní stanici lanovky a jinak na vrcholu ve 2,5 kilometrech. Vrstva mapy s pocitovou teplotou potom bere v úvahu i vítr a další podmínky. Podle těchto informací lze jednak zvolit správné oblečení na svah, ale i získat přehled o tom, jak kvalitní (a případně mokrý) bude sníh.

Světelné podmínky do značné míry určují kvalitu dne na sjezdovce. Slunečný den je ideál každého lyžaře, a naopak zatažená obloha, případně mlha může být nejen nepříjemná, ale i nebezpečná. V takových podmínkách splývají kontury terénních nerovností a charakter sjezdovky před sebou můžeme jen odhadovat. Informace o oblačnosti jsou nám tedy užitečné jednak k tomu, abychom nezapomněli opalovací krém na obličej, ale například i k volbě správného skla do brýlí. Aplikace ukazuje jak celkovou oblačnost, tak i její vrstvy v různých výškách. O tom, zda budeme lyžovat nad mraky či přímo v nich, informuje nová volba zobrazení základny oblačnosti. Pokud nám například ukáže základnu oblačnosti ve výšce 3 000 metrů a my lyžujeme maximálně ve výšce do 2 000 metrů, můžeme mít jistotu, že nebudeme v mlze.

Srážky

Tato vrstva je informacemi doslova nabitá. Ukazuje nejen, kde srážky očekávat, ale i to, zda budou sněhové, mrznoucí, či dešťové. Sníh je v tomto případě značen tečkami, mrznoucí déšť vykřičníky. Vykřičníky symbolizují právě nebezpečnou situaci a při mrznoucím dešti se nejen obtížně do střediska dostaneme, ale nelze vyloučit ani uzavření lanovek, neboť mrznoucí déšť namrzá na lanech. Zajímavé je také kombinovat vrstvu srážek s vrstvou nulové izotermy (tzv. freezing level) - ta ukazuje, kolem jaké nadmořské výšky se déšť bude měnit na sníh (sníh propadává ještě zhruba 300 metrů pod tuto hladinu, než úplně roztaje do dešťových kapek). V údolí tak může pršet, ale na kopci nezmoknete, protože tam už bude sněžit. Nejpřesnější přehled pak přináší vrstva radaru, která ukazuje živá data, ale umí i krátkodobou předpověď situace na základě AI modelu – pro rychlé rozhodování přímo na kopci je neocenitelná.

Vítr

Všechny vrstvy zobrazují i sílu a směr větru velmi příjemnou animací. V samostatných vrstvách pak najdeme tyto informace pro jednotlivé výšky. Je jasné, že na vrcholku bude vítr jiný než v údolí. Kombinujeme-li opět se sledováním síly nárazového větru, dostaneme docela přesný pohled na situaci, který samozřejmě má k dispozici i obsluha lanovek. Lze tak očekávat i případné problémy s omezením jejich provozu a potřebu přesunout se případně do lepších podmínek sousedního střediska.

Sněhová pokrývka

Kamery

Klasické zobrazení a grafy

Pro tu nejrychlejší orientaci a bleskový přehled disponuje Ventusky i klasickým tabulkovým pohledem, včetně ikon, které důvěrně známe. Intuitivně si můžeme prolétnout nadcházející dva týdny, zjistit, kdy vyjde a zapadne slunce, nebo si zkontrolovat kvalitu ovzduší v indexu AQI. Novinkou jsou užitečné grafy, ve kterých si sami vybereme, které hodnoty zobrazíme a graficky vidíme jejich souvislosti.

Nakonec ale nic nenahradí reálný pohled na situaci na místě za pomoci živých webových kamer. Hledat je ale na různých stránkách, řešit jejich funkčnost a ovládání, to nemusí být vždy zrovna příjemné. Ventusky proto přináší přímo na mapě dostupné kamery z oblasti – stačí delší podržení na ikonce a vidíme aktuální stav. Velmi užitečná funkce je i srovnání pohledu z předchozího dne. Snadno si tak uděláme představu o tom, jak se podmínky změnily, například kolik napadlo nového sněhu.

Samotný sníh je alfou a omegou, bez něj to prostě nepojede. Mapová vrstva s tímto zobrazením informuje nejen o celkové výšce sněhové pokrývky, ale především ukáže i nový sníh, který se v oblasti očekává. I když naprostá většina areálů již dnes zasněžuje uměle, nový sníh je podstatný nejen pro freeridery, ale zajímá i běžné lyžaře. Přece jen svézt se v prašanu je pořád vítaným oživením týdne stráveného na upravených sjezdovkách.

Služba Ventusky je dostupná zdarma na Ventusky.com. Na této stránce naleznete také odkazy pro stažení mobilní aplikace pro Android i Apple.

SNOWTEST

RECENZE

FOTO: PETR SOCHA

Jeep Compass S-Limited 4xe

Dostat se na hory bezpečně a v komfortu je základní požadavek lyžařů. Do redakce jsme proto dostali k testu nový Jeep, který by měl splnit všechny představitelné požadavky cestovatelů mířících za sněhem. Konkrétně plug-in hybrid nazvaný Compass S-Limited 4xe 1,3 GSE PHEV.

ohon všech kol a vysoký podvozek jsou první atributy, jež se nám asociují, slyšíme-li slovo Jeep. Námi testovaný vůz však nebyl zdaleka jen teréňák, ale moderní, elektronikou nabitý vůz, který navíc dokáže jezdit nejenom díky spalovacímu pohonu, ale i na elektriku. Pojetí tohoto hybridu je svébytné a jen tak nějaká automobilka podobný koncept nepoužívá. Vedle Jeepu prý jen BMW. Spalovací motor pohání přední nápravu, dva další elektromotory na zadních kolech se přidávají podle aktuální potřeby, nebo na základě pokynu řidiče. Díky takovému konceptu dostanete inteligentní čtyřkolku, ale i elektromobil do města.

FOTO: PETR SOCHA

Do terénu, do města i na dlouhý štreky Do sněhu a terénu!

Díky koncepci pohonu a elektronice je pohon distribuován přesně podle požadavků terénu, díky stavbě vozu zase můžete vjet bez problémů i do toho těžšího. Dokonce lze zapnout redukci převodovky, nikoli ale mechanickou, nýbrž elektronickou. Vůz má v prostředním panelu tlačítka pro volby režimu, tzv. Jeep Select-Terrain, se specifickými režimy. Samozřejmě jako první zaujme Snow určeným kam jinak než do sněhu. Režim Snow maximalizuje trakci ve složitých, kluzkých podmínkách, a ovlivňuje všechny systémy – nikoli jen distribuci sil na kola. Na podmínky jízdy ve sněhu nastaví odezvu motoru, převodovku a samozřejmě elektronic-

ké asistenty trakce a stability. Jako další jsou k dispozici ještě režimy pro bláto a prach, poté automat, který jízdní podmínky vyhodnocuje sám, nebo už silniční mód sport, který promění klidný projev robustního SUV ve hbitý sporťák. Ještě ale zpět

do terénu. Vůz zahrnuje už ve standardu i speciální systém pro zdolávání náročných sjezdů pokrytých sněhem nebo ledem. Tzv. Hill-Descent Control omezuje rychlost při jízdě z kopce inteligentní distribucí sil na jednotlivé brzdy.

FOTO: PETR SOCHA FOTO: PETR SOCHA

Jeep už není jen auto do terénu – umí být i reprezentativní všeuměl. Petr Socha, autor recenze

Hybrid do města

Milovníci hor jistě ocení i koncept chránící životní prostředí, v našem případě tedy hybridní pohon, který umožňuje jezdit i čistě elektricky. Skvělá je už jen možnost vyparkovávat bez spalin, pokud vyjíždíme třeba z podzemních garáží. Podobně jízdu ve městě zvládne Jeep v hybridní verzi také čistě na elektromotor. Výrobce udává, že na elektřinu můžete jet plnohodnotně až 50 km a maximální rychlostí 130 km/h, v praxi se nám to v mrazivém počasí zdálo méně, ale nutno dodat, že v takto komplikovaném novém voze chvilku trvá, než se člověk zorientuje v ovládání všech prvků a koná všechny potřebné kroky správně. Je tedy možné, že při vícero pokusech bychom se v dojezdu zlepšovali. Tak třeba jsme se v průběhu testu ani nestihli dostat k funkci e-Coasting, která přeměňuje pohyb kol na energii dobíjející baterii například při dlouhých sjezdech z hor.

Za volantem

Prémiový je nejen vnější vzhled vozu, ale i interiér, který je důkladně zpracovaný a prostorný. I na zadních sedadlech se

vejdou i větší dospělí pohodlně, sedačky jsou rozděleny v poměru 40:20:40, což dává prostor pro přepravu lyží, pokud nejsou ve střešním boxu – tuto variantu ale doporučujeme, protože vůz není tak dlouhý, aby vměstnal třeba dvoumetrové běžky. Řídí se velmi pohodlně, při jízdě působí robustně a je z něj výborný výhled. Obzvlášť poté, co se řidič s vozem důkladně sžije – tuto fázi prodlužuje množství asistentů a jízdních programů – lze s čistým svědomím hovořit o nové úrovni řízení s vysokou mírou autonomní podpory. Člověk už prostě neřídí mechanické zařízení, ale inteligentní stroj, který ho v lecčems sám zastoupí. Je to efektivní a návykové na dálnice, ve městě i v horách na sněhu.

Digitální paluba

Jak tradiční tachometr, tak i velký displej infotainmentu jsou přeplněné údaji, obzvlášť efektní je grafické vyobrazení průběhu pohonu, kde se zobrazují přelivy energie ze spalovacího motoru a elektromotoru do kol, ale i opačným směrem do baterie. Dnes možná už tak trochu stan-

dardem, ale vysokým vkladem do komfortu i bezpečnosti, jsou všemožní asistenti, kteří například hlídají směr vozu podle jízdních pruhů, sledují značky nebo optimalizují poloautomatickou jízdu na dálnici. Díky adaptivnímu tempomatu se řidič může uvolnit v zácpě i na dlouhých dálničních úsecích, kde zásadně zpříjemní časově náročné přejezdy. Doplníme, že na seznam standardních výbav všech modelů patří i systémy varování před čelním nárazem, sledování jízdních pruhů, elektronická kontrola stability ESC, elektronická kontrola proti převrácení ERM, jakož i čelní, boční a hlavové airbagy. A taky systém rozpoznávání dopravního značení – na displeji se neustále ukazuje aktuální rychlostní limit, v případě jeho překonání to dá vědět změnou grafiky –, inteligentní rychlostní asistent, asistent pozornosti řidiče a autonomní nouzové brzdění s detekcí chodců a cyklistů.

Tři v jednom

Po víkendovém testu můžeme konstatovat, že Jeep je vůz vícero tváří a dokáže excelovat ve zdánlivě protichůdných prostředích. Na dálnici se změní v pohodlnou limuzínu s vysokou mírou autonomie, ve městě v ekologické vozítko, v horách zase v robustní

terénní vůz, který hned tak nějaká špatná cesta nezastaví. Za tuto šíři dovedností ale platí i nějakou daň, třeba ve formě vyšší spotřeby, která společně s menší nádrží nutí k častějšímu tankování, nebo omezeným zavazadelníkem, pokud lze prostor o objemu asi 420 l takto označit. Obecně se proto dá říci, že spíš než pro lyžující rodiny s vysokými nároky na objem přepravovaných zavazadel se vůz hodí pro dvojice nebo fajnšmekry, řidiče, kteří se často pohybují v náročných podmínkách, ve sněhu, v horách, v terénu a užijí zvýšený podvozek a terénní schopnosti vozu. Zároveň je to ale stylové a reprezentativní auto i do města, kde všichni, nejen majitel a řidič, ocení jeho bezemisní elektromotor.

VÝHODY široké spektrum dovedností na bezemisní použití ve městě velké množství asistentů komfort pro posádku vepředu i vzadu vzhledem k výbavě a technice dobrá cena

NEVÝHODY omezený prostor pro zavazadla spotřeba a velikost palivové nádrže

RESORT

TECHNIKA

Dolní poháněcí stanice

Trasa lanovky, vpravo závodní sjezdovka

Nová šestisedačka na Bílé v plném provozu

TEXT A FOTO: RADIM POLCER

V loňském roce se své první šestisedačky dočkaly konečně také Beskydy – 12. prosince 2023 zahájila provoz dráha Zbojník II. na Bílé, která nahradila původní neodpojitelnou čtyřsedačku. Slavnostní otevření s bohatým programem a symbolickým přestřižením pásky se pak uskutečnilo v sobotu 16. prosince.

řipomeňme, že výstavba komfortní odpojitelné šestisedačky Doppelmayr s bublinami a sedáky s koženými potahy s vysokou opěrkou a vyhříváním byla připravována dlouhých 6 let.

Dvojice podpěr č. 11 a 10

Trasa se oproti původní lanovce nezměnila – měří 806 metrů při převýšení 229 m, zatím se nezvýšila ani přepravní kapacita lanovky, která zůstává na hodnotě 2 400 osob za hodinu (s možností budoucího navýšení

na 2 800 osob) – k přeplnění sjezdovek tedy nedošlo. Díky dvojnásobné dopravní rychlosti se však doba jízdy zkrátila na pouhé 3 minuty. Pro maximální komfort a bezpečnost nastupování je dolní stanice vybavena

Horní stanice

nástupním pásem, který dopraví lyžaře od vstupních branek až na místo nástupu na sedačku. Při výstavbě aktivně pomáhal také vrtulník. Celková hodnota investice dosáhla hodnoty 147 milionů korun, z čehož 40 milionů pokryla dotace z programu Regionální sportovní infrastruktura od Národní sportovní agentury. Technologie původní čtyřsedačkové lanovky z roku 2006 již byla převezena do nedalekého skiareálu Karolinka v Javorníkách, kde nahradí letos kotvový lyžařský vlek.

TECHNOLOGIE ČOČEK PRIZM Čočky Oakley PrizmTM Snow jsou speciálně navrženy pro specifické vlnové délky světla,které se vyskytují v zasněženém prostředí tzn. s převažující bílou barvou. Díky unikátní technologii PrizmTM zlepšují vnímání barev a zvyšují vnímání kontrastu za různých světelných a sněhových podmínek.

VÝRAZNĚ LEPŠÍ KONTRAST A VIDITELNOST V ŠIRŠÍM ROZSAHU SVĚTELNÝCH PODMÍNEK

RESORT

STORY

Záchranář zavěsil pod vrtulník dalšího cestujícího ze sousední kabinky

TEXT A FOTO: ROMAN GRIC

Zažili (a přežili) jsme havárii lanovky

Evakuace z lanovky Weißsee V rámci společné cesty po alpských lanovkách v létě 2023 Roman Gric, dopisovatel rakouského lanovkářského časopisu ISR, spolu s našim čtenářům dobře známým Radimem Polcerem navštívili oblast Weißsee Gletscherwelt nad Uttendorfem nedaleko Zell am See. Počasí jim na závěr návštěvy připravilo nečekané zážitky. Vysokohorské středisko Weißsee Gletscherwelt

ůvodním záměrem byla prohlídka staré kyvadlové lanovky Uttendorf-Weißsee, kterou v roce 1951 pro potřeby vysokohorských přehrad Tauernmoossee a Weißsee v údolí horské říčky Stubache postavily a provozovaly Rakouské spolkové dráhy (ÖBB). Vodní elektrárny skupiny Stubachtal zahrnují čtyři vyso-

kohorské přehrady, vyrábějící přibližně 20 % celkové spotřeby elektrické energie rakouských železnic. Přestože jízdy pro veřejnost této dvojúsekové elektrárenské lanovky byly po stavbě šestimístné kabinkové lanovky k Weißsee ukončeny již v 80. letech, pro potřeby vysokohorských přehrad sloužila kyvadlová lanovka i nadále. S výstavbou podzemní přečerpávací elektrárny Tauernmoos se

dvěma 85MW reverzními turbínami v letech 2020–2025 včetně tunelu, spojujícím obě přehrady s údolím, se stala historická lanovka nadbytečnou a v roce 2023 ukončila provoz. Proto bohužel ani nám už nemohla být prohlídka této lanovky umožněna. K vysokohorskému hotelu Rudolfshütte v oblasti Weißsee Gletscherwelt jsme se tedy vydali kabinkovou lanovkou z roku 1982.

Krásný letní den

18. července 2023 během prohlídky střediska vládlo pravé letní počasí a v nadmořských výškách nad 2000 m panovala i příjemná teplota. Kromě obou úseků kabinkové lanovky z roku 1982 a ještě o něco starší dvousedačkové lanovky Medelz, vedoucí na nejvyšší bod střediska do výšky 2561 m, jsme v restauraci v Rudolfshütte vedle horní stanice kabinkové lanovky

Pohled na trasu 1. úseku lanovky Weißsee dopoledne 18. 7. 2023…

… a pohled z uvízlé kabinky na stejný úsek trasy po odpolední vichřici

absolvovali informativní rozhovor s pracovnicí z oddělení marketinku střediska. Na zpáteční cestě jsme zjistili, že oba při běžném provozu propojené úseky jsou už kvůli varování před blížící se bouřkou provozovány odděleně s přestupem v mezistanici a že provoz lanovky bude zřejmě ukončen ještě před koncem provozní doby. V mezistanici jsme ještě s náčelnicí lanovky paní Claudií Huberovou absolvovali rychlou prohlídku technického zázemí a dílen a poté jsme hned nasedli jako poslední cestující do kabinky směrem k dolní stanici. Při odjezdu z mezistanice panovalo prakticky bezvětří a nepršelo.

S obavami jsme z kabinky sledovali, jak se stromy vedle lanovky lámou ve vichřici jako párátka

Vichřice přes 100 km/h

Po několika málo minutách jízdy, přibližně v půli trasy dolního úseku, jsme z kabinky viděli, jak se úzkým údolím Stubachtal rychle valí do hor tmavé mraky. Když se naše kabinka v 16.00 hod. nacházela mezi podpěrami č. 9 a 8, zaregistrovali jsme silné poryvy větru (podle pozdějších hlášení o rychlosti přes 100 km/h), kabinka se začala silně houpat a lanovka se zastavila. V té chvíli jsme se nacházeli na kladkové baterii podpěry č. 8. Současně se spustil liják a z kabinky jsme ve směru k dolní stanici i přes silný déšť viděli, jak se vzrostlé stromy naklánějí až přes lana lanovky. V tu chvíli jsme

zaregistrovali dva silné kovové nárazy spojené s otřesy kabinky, po nichž následoval po několika vteřinách třetí extrémně prudký kovový náraz. Dospěli jsme k závěru, že tyto kovové rány způsobilo vypadnutí dopravního lana na některé z podpěr pod námi a vzhledem k tomu, že lano i s naší kabinkou zůstalo na podpěře č. 8, muselo se vypadnuté dopravní lano někde v úseku pod námi zachytit na podpěře buď mezi kladkovou baterií a konstrukcí podpěry ve směru k ose trati, nebo případně v zachytávači lana vně kladkové baterie. Později, když přestal intenzivní liják, jsme viděli, že napříč přes lana mezi podpěrami č. 3 až 6 popadala spousta stromů. I přes silné výkyvy a kovové nárazy naše kabinka zůstala na laně na podpěře č. 8 viset. Přímo vedle nás mimo trať lanovky jsme zaregistrovali řadu stromů vyvrácených i s kořeny a na podpěře č. 9 nad námi se v kladkové baterii zachytil vichřicí ulomený kus větve. Starosti nám dělal vysoký modřín v bezprostřední blízkosti naší kabiny, který se ve vichřici nakláněl nad kabinou. Naštěstí modříny s mohutným kořenovým systémem zpravidla nepodléhají vývratům, a tak vichřici přežil i náš mohutný zelený soused. Také jsme zaregistrovali v kabince pod sedačkami umístěné dva betonové bloky jako dodatečné závaží. Zřejmě zde mají s větrem už svoje zkušenosti.

Hned jak se utišil déšť, z policejního vrtulníku zjišťovali celkovou situaci a počty cestujících v kabinkách

RESORT

STORY

Uvězněni na laně

Kromě policejního vrtulníku se záchranné akce zúčastnil také vrtulník Wucher Helikopter včetně servisního vozu s leteckým palivem

Záchranné akce se zúčastnilo celkem 80 záchranářů, ve žlutých holínkách starosta obce Uttendorf

Celkový obraz zkázy byl zřejmý při pohledu od dolní stanice

Silný déšť trval i nadále, ale vítr se mezitím již uklidnil. To už nám bylo jasné, že sice musí následovat záchranná akce, ale že nám bezprostřední ohrožení pádem kabinky už nehrozí. Z tlampače na podpěře se opakovaně ozývalo hlášení, kterému ale pro silný déšť bušící na plechovou střechu kabinky nebylo ani při otevření okénka rozumět. To jsme nepovažovali za nedostatek, protože jsme dobře věděli, co nyní musí následovat. Reproduktory pro komunikaci přímo v kabinkách moderních lanovek mají zjevně velký význam také pro informování cestujících při mimořádných událostech.

Příkladná evakuace

Jakmile ustal silný déšť, objevil se v bezprostřední blízkosti lanovky policejní vrtulník (pro fajnšmekry – byl to Airbus H125 Ecureil), který zjišťoval situaci a počty cestujících v kabinkách. Vzápětí tento vrtulník spolu s dalším vrtulníkem Eurocopter EC 135P2, tentokrát v majetku soukromé firmy Wucher Helikopter, zahájily evakuaci cestujících. Firma Wucher také přistavila k dolní stanici svůj servisní vůz s dostatečnou zásobou leteckého paliva. Z naší kabiny jsme pak pozorovali průběh evakuace cestujících. K sousední kabince se spustil z vrtulníku záchranář, otevřel z vnějšku dveře kabinky

Současně se spustil liják a z kabinky jsme ve směru k dolní stanici i přes silný déšť viděli, jak se vzrostlé stromy naklánějí až přes lana lanovky. V tu chvíli jsme zaregistrovali dva silné kovové nárazy spojené s otřesy kabinky, po nichž následoval po několika vteřinách třetí extrémně prudký kovový náraz. V 17.15 hod., když ještě stále silně pršelo, jsme z kabinky zavolali naši známou paní z marketingu a informovali ji o situaci, kterou vidíme z kabinky. Ta naše informace předala dál a informovala nás, že přes jedinou příjezdovou silnici k dolní stanici popadaly desítky stromů a spadlo rovněž vedení vysokého napětí, takže napřed musejí hasiči uvolnit příjezd k lanovce. Také nám sdělila, že návštěvníci byli od horní stanice u hotelu Rudolfshütte postupně evakuováni terénními auty tunelem vodních elektráren.

a každému z cestujících navlékl bezpečnostní úvazek pro evakuaci v závěsu pod vrtulníkem. Poté přiletěl vrtulník s dalším záchranářem a po jednom přepravoval cestující v závěsu pod vrtulníkem na vyhrazené místo u dolní stanice. Když nakonec spustili záchranáře se dvěma úvazky a helmami i do naší kabinky (byl to příslušník rakouské horské služby), podivil se, že místo dvou vystresovaných a ustrašených cestujících našel v kabině lidi, kteří s ním až do příletu druhého vrtulníku živě diskutovali o technických otázkách celé akce. Objasnili

Identifikační plastový sáček jsme až do odjezdu z uzavřeného prostoru u dolní stanice museli nosit viditelně na krku

záchrannou akci vyhodnotit jako úspěšnou a dokonale zvládnutou v časovém limitu. Naštěstí žádný strom nezpůsobil pád kabiny na terén. Vichřicí postižený 1. úsek lanovky Weißsee už zůstal po celý zbytek letní sezóny mimo provoz. Zřejmě i proto, že výrobce lanovky musel náhradní díly poškozených podpěr pro tuto starší lanovku vyrobit podle původní projektové dokumentace jako kusovou zakázku.

Popadané stromy u podpěry č. 3

Další nehody způsobené popadanými stromy

18. července 2023 byly silnou vichřicí a následně popadanými stromy postiženy i další lanovky v Rakousku (Grafenbergbahn ve Wagrainu – evakuace 144 cestujících, Kreuzjochbahn ve Schlicku – evakuace 42 cestujících). Obdobně postiženy byly ten den rovněž lanovky Arena Express ve švýcarském Flimsu a Laurin 1 v italském Welschnofenu. Jako skutečný zázrak lze označit fakt, že ani v jednom z těchto případů nedošlo ke zranění nebo dokonce úmrtí cestujících. Takové štěstí ovšem neměla 9. ledna 2024 čtyřčlenná rodina v kabince lanovky Acherkogelbahn ve středisku Hochötz v rakouském Ötztalu. Osmimístná kabinka po pádu stromu na trať lanovky spadla asi ze sedmimetrové výšky na zem a všichni čtyři cestující v kabince utrpěli těžká zranění. I když existují předpisy pro údržbu stromů v ochranném pásmu lanovek, je otázkou, zda je provozovatelé lanovek důsledně dodržují, a také, jestli jim tuto údržbu příslušné orgány ochrany přírody umožňují bez složitých formalit.

Na mnoha místech byla příjezdová cesta zatarasená popadanými stromy FOTO: ÖBB, POSCH

jsme mu, že se oba lanovkami celoživotně zabýváme, že jsme proto dokázali situaci vyhodnotit a věděli jsme, jaký musí následovat další postup. Nakonec jsme byli jako poslední z celkem 13 cestujících uvízlých ve čtyřech kabinkách kolem 19.10 hod. po jednom přepraveni v závěsu pod vrtulníkem na heliport u dolní stanice. Samotný let v závěsu pod vrtulníkem byl docela pohodový a jedině mne mrzelo, že jsem si musel dát do kapsy brýle, aby mi cestou nespadly, takže jsem tento jedinečný zážitek viděl trochu rozmazaně. Po přistání mne (a později také Radima) hned „zatkli“ příslušníci intervenčního týmu Rakouského červeného kříže a odtáhli nás do přilehlé budovy k provedení identifikace, ověření, zda jsme neutrpěli nějaké zranění a sepsání zápisu. Bohužel mi tím zabránili nafotit Radima, jak přistává v závěsu pod vrtulníkem. V rámci identifikace a zjišťování případných zranění jsme obdrželi identifikační kartu (viz foto) s kopií zápisu. Na záchraně 13 cestujících se podílel sehraný tým celkem 80 (!) záchranářů, složený z příslušníků horské služby, hasičů, policie a Červeného kříže. Na místo se dostavil také starosta obce Uttendorf pan Hannes Lechbaumer. Než jsme odjeli od lanovky, zašli jsme ještě asi sto metrů přímo k dolní stanici, abychom nafotili situaci na lanovce odspoda. Přitom nám kladli na srdce, abychom se při odjezdu nezapomněli s našimi kartami odhlásit, abychom nebyli považováni za ztracené. Cestou autem dolů do údolí jsme míjeli desítky stromů, které popadaly přes cestu a které musely být v neuvěřitelně krátkém čase pro zprůjezdnění silnice rozřezány a z cesty odstraněny. S ohledem na to, že záchranná akce mohla být zahájena až po zmírnění prudkého deště a po zprůjezdnění přístupové silnice cca v 17.30 hod., lze tuto

Původní kyvadlová lanovka k Weißsee (Rudolfshütte), klasický příklad lanovkářské technologie 50. let, se již odebrala do lanovkového nebe

RESORT

TECHNIKA

Kabina druhého úseku Malcesine-Monte Baldo u poslední podpěry

TEXT A FOTO: RADIM POLCER

Horní stanice kyvadlové lanovky na Monte Baldo

Lanovky

u Lago di Garda

U italského jezera Lago di Garda, které je mimořádně oblíbenou letní dovolenkovou destinací, najdeme v současnosti čtyři lanové dráhy. Další dvě se zde nacházely v minulosti.

Mezistanice kyvadlové lanovky na Monte Baldo s kabinou druhého úseku

Pohled z dolní stanice v Malcesine na menší kabinu prvního úseku

100

ejatraktivnější lanovku v bezprostřední blízkosti jezera Lago di Garda najdeme v Malcesine. V roce 2002 zde horní delší úsek zastaralé dvouúsekové kyvadlové lanovky z Malcesine na vrchol Monte Baldo od firmy Ceretti Tanfani z roku 1962 (s kabinami jen pro 31 osob) nahradila první lanovka s otáčejícími se kabinami v Itálii. Zvolen byl systém „Rotair“ firmy Doppelmayr s otáčejícími se celoprosklenými kabinami kruhového průřezu od firmy Swoboda (dnes Carvatech) pro 80 osob. Kabina se během sedmiminutové jízdy otočí pro cestující velmi

příjemným a téměř nepostřehnutelným tempem o 360 stupňů a nabízí tak v pravém slova smyslu panoramatický výhled na jezero Lago di Garda, což nepochybně přispělo ke znatelnému zvýšení atraktivity této lanové dráhy. Kabinou otáčí malý elektromotor napájený z baterie, která se automaticky dobíjí, když běhoun kabiny ve stanici najede na elektrické kontakty. Také dolní kratší úsek byl ve stejném roce postaven nově a je vybaven designově shodnými, avšak neotáčejícími se menšími kabinami pro 45 osob. Celková délka obou úseků přesahuje 4 300 metrů a celkově překo-

Pohled z mezistanice na přijíždějící kabinu prvního úseku

Nová košová lanovka Prada–Ortigaretta

Pohled od horní stanice na trasu košové lanovky Prada–Ortigaretta

Trasa dvousedačkové lanovky Ortigaretta–Costabella s hezkým výhledem na jezero Lago di Garda

Radim Polcer Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.

Novinky v lyžařských střediscích sledujte na www.snow.cz/novinky

FOTO: ARCHIV RADIMA POLCERA

nané převýšení činí úctyhodných 1 650 metrů. Horní stanice leží v nadmořské výšce 1 749 m. Na trase prvního úseku najdeme dvě podpěry, druhý úsek jich pak má pět. Přepravní kapacita každé dráhy dosahuje 600 osob za hodinu, a zatímco na trase kratšího prvního úseku se kabiny pohybují max. rychlostí 8 m/s, na trase druhého delšího úseku je to až 10 m/s. V roce 1968 byl o něco jižněji postaven další systém vyhlídkových lanovek. Skládal se ze dvou úseků – košová lanovka Prada-Ortigaretta a jednosedačka Ortigaretta–Costabella, obě dráhy dodala firma Graffer. Po zhruba 30 letech provozu byl jejich provoz přerušen, nicméně v roce 2005 po důkladné renovaci se ještě na krátkou dobu rozjely. V srpnu 2013 však byl provoz definitivně ukončen a od té doby byla Prada bez funkční lanovky. Teprve v letech 2020 až 2022 proběhla výměna původní technologie za nové lanovky a 14. srpna 2022 tak mohl být provoz slavnostně opět obnoven. Pro první úsek dodala firma Graffer (která mezitím pod novým investorem opět obnovila činnost) zcela novou košovou lanovku,

jedná se tak o nejnovější košovou lanovku na světě. Na trase dlouhé 1 985 metrů s převýšením 535 m je rozmístěno celkem 17 podpěr a celkem 111 dvoumístných košů je schopno za hodinu pomalou rychlostí 1,5 m/s přepravit 300 osob. Pohon se nachází v horní stanici, lano je napínáno hydraulicky ve stanicí dolní. Pro druhý kratší úsek o délce 935 metrů pak byla využita technologie zánovní repasované dvousedačky výrobce SACIF, která byla dovezena z menšího střediska Caspoggio (lanovka Dosso dei Galli z roku 2004) v Lombardii. Ještě jižněji, v zábavním parku Gardaland, se ještě donedávna nacházela okružní košová lanovka. Byla postavena v roce 1980 firmou Graffer a její trasa ve tvaru čtyřúhelníku měřila 899 metrů, okružní jízda v korunách stromů trvala čtvrt hodiny. Dráha byla uzavřena v roce 2005 a demontována o rok později. A kdysi jsme se s lanovkou mohli setkat také v Rivo di Garda v nejsevernějším výběžku jezera Lago di Garda. Šlo o jednosedačkovou lanovku z roku 1954, která spojovala město s místní pevností Bastione. V 80. letech minulého století byla nahrazena šikmým výtahem, který je v provozu dodnes.

Košová lanovka v zábavním parku Gardaland byla v provozu v letech 1980 až 2005

101

ADVERTORIAL

Nassfeld

lyžařský svět plný slunce, sněhu a radosti

ejvětší lyžařské středisko Korutan je díky 110 km sjezdovek, 30 moderním lanovkám, pravidelnému přídělu nového sněhu a 100 hodinám slunečního svitu navíc zárukou šťastné zimní dovolené. 110 km modrých, červených i černých XXL-sjezdovek zajistí prostor pro lyžařské vyžití každému. Středisko je jedním z nejrozmanitějších na slunečné straně Alp, takže rozbuší srdce milovníkům carvingu, snowboardistům i freeriderům.

102

Malé radosti přináší pocit štěstí hlavně dětem. Kromě čtyř výukových parků děti potěší hlavně zábavná sjezdovka Snake, kde si užijí ostrých zatáček, terénních vln i skoků. K pohodové zimní dovolené patří i dobré jídlo a odpočinek. V Sun Ski World Nassfeld je proto hned 25 malebných horských chat a restaurací, a to jak na rakouské, tak italské straně střediska. Kulinářské poznávací cestě tak už nic nebrání!

I mimo sjezdovky si užijete. V okolí střediska je nedotčená příroda, kterou můžete prozkoumávat na skitouringových lyžích nebo na sněžnicích. Sáňkařské dráhy se zase postarají o veselé chvíle při říznějším sjezdu.

www.nassfeld.at/cz

AQUÁÁÁ JARŇÁKY

Kam s dětmi na nejlepší jarní prázdniny?

FOTO: KATIE LOZANCICH / RED BULL ILLUME

104

STARÁ DOBRÁ FOTKA JEŠTĚ ŽIJE

MÁTE VĚK A KILA NA ZÁVODNÍ SKIALP?

Sociální sítě sice válcují videa, ale není nad pěknou fotku. Co se estetiky týče, právě fotografie ji dokáže předávat nejlépe. Což je patrné i díky soutěži Red Bull Illume, která motivuje fotografy akčních a dobrodružných sportů k tomu, aby nad svými díly víc přemýšleli a využívali nových možností jak technologických, tak sportovních. Vítězové poslední etapy soutěže byli oceněni v prosinci 2023 v Söldenu, a přestože mezi výtvory zimní fotografie nedominuje, najdeme v ní mnoho fotek, jež potěší i lyžařova ducha.

Ze současných závodních skialpinistů je asi nejznámější Španěl Kilian Jornet Burgada, hlavně díky mnoha filmům i běžeckým výkonům na Mt. Everestu. Už dlouho se při závodech špičkují se Švýcarem Rémi Bonnetem, není výjimkou, že se střídají na čele a táhnou celý závod. Kilian je určitě unikátní fenomén, ale doporučuji projet také instagram Rémiho, který se v současnosti drží v čele žebříčku ISMF. Při pohledu na věkové složení TOP 10 závodníků nevidíme nic převratného, věkový průměr se pohybuje podobně jako u sjezdového lyžování okolo třicítky. Jornet se v první desítce začal objevovat ve dvaceti, Rémi se dlouho držel těsně pod ní, vrcholnou formu jsme u Kiliana viděli okolo 25 let, kdy podával vyrovnané výkony a pravidelně vyhrával, Rémi žebříčkem stoupá pozvolna, v současnosti je v čele ve svých 28 letech. Nedávno posunul trailový rekord na Pikes Peak, takže můžeme očekávat, že jeho kondice ještě poroste, ostatně na třetím místě se nyní drží čtyřiatřicetiletý Francouz Gachet. Věk tedy skialpinisty od sjezdařů moc nerozlišuje, významně se však liší hmotností – současní TOP 3 sjezdaři váží okolo 80 kg, skialpinisté mezi 60 a 70 kg.

www.redbullillume.com

ČESKÝ BRONZ NA ME VE SKIALPINISMU Ve francouzském Flaine a Chamonix se druhý týden v lednu konal (aspoň pro Česko) asi nejzásadnější skialpový závod v sezóně – mistrovství Evropy. Čeští závodníci startovali ve všech disciplínách, individuálních i štafetových. V pondělním individual závodě se běželo asi 10 km s převýšením 820 m (U18 a dívky U20), respektive 1230 m (chlapci U20, U23 a senioři). Z našich závodníků se nejlépe umístili Eva Matějovičová (U20, 6. místo se ztrátou 4:54 min) a Marek Foltýn (U18, 13. místo se ztrátou 5:18 min). Pokračovalo se olympijskou disciplínou, sprintem. Na krátké, úderné trati s pasáží na botách obsadil 10. místo Ondra Souček a skvělé třetí místo na bedně vybojovala Eva Matějovičová. Na startu disciplíny vertical se objevilo dalších šest českých jmen, dva týmy nastoupily i do štafetového závodu, seniorská dvojice Strejc/Vašinová nedokončila závod kvůli technickým problémům v depu, ale 8. místo v kategorii U20 obsadila dvojice Matějovičová/Foltýn. Po započítání všech bodů obsadila Česká republika desáté místo. (lv)

105

POWDER

Beitostølen

TEXT A FOTO: FREDRIK SCHENHOLM

Jarní lyžování

na severu S Přicházející jaro ještě neznamená, že je nutné odložit lyže. Na severu Skandinávie je jaro ve skutečnosti tím nejlepším lyžařským obdobím. Obzvlášť norský Beitostølen a švédský Hemavan stojí za návštěvu, hlavně díky dobré dostupnosti dvoutisícových vrcholků a množství útulných horských chat.

kandinávské zimy umí být drsné, spadne během nich hodně sněhu a umí být pořádná zima. Jakmile přijde jaro, počasí se trochu zklidní a podmínky značně zvlídní. Sníh je stabilnější a slunce svítí déle. Najít dobrý jarní sníh je navíc na severu snazší než v alpách. Severské slunce nepálí do sněhu tolik jako alpské, a tak jarní firn zůstává pevný déle. Ve Skandinávii lze najít spoustu skvělých míst pro jarní lyžování, ale tato dvě vás nezklamou, tím jsem si jistý.

Norský Beitostølen Každý rok v květnu se otevírá cesta číslo 51, která vede do jihovýchodní částí národního parku Jotunheimen, a zpřístupňuje jej pro skialpinisty. Po každé straně silnice sahá vrstva sněhu vysoko nad svodidla, některé lyžařské túry vedou přímo podél silnice, některé jsou vzdáleny pár kilometrů. Auto lze jednoduše zaparkovat podél silnice a vyrazit na celodenní túru na libovolný z přilehlých dvoutisícových vrcholů. Route 51 je dlouhá téměř 170 kilometrů, ale pro lyžaře je zajímavá hlavně severozápadní část této vyhlídkové trasy, okolí vesničky Beitostølen. Přímo zde se nejvíc vyřádí běžkaři. Ti, kdo hledají skialpové trasy, musí pokračovat kousek dál, kde silnice projíždí skrz horské plató Valdresflye. To se rozkládá ve výšce 1 389 metrů nad mořem, silnice je zde tedy druhou nejvýše položenou v Norsku. Po celou zimu je toto místo neprůjezdné, sníh zde odklízí až s časným jarem.

106

Asi třicetikilometrový úsek route 51, z Beitostølenu na jihu do Gjende na severu, se nachází asi 220 kilometrů od norského hlavního města Osla. Většina lidí, kteří vyráží do těchto končin, do Beitostølenu nedoputuje, a tak zde zůstává dostatek čerstvého sněhu.

První skialpová hora

Nejvyhledávanějším v okolí Beitostølenu je Bitihorn. Je to vůbec první hora podél route 51, na kterou vede skialpová trasa, a je viditelná ze západní části vesnice – hora majestátně vévodí pohledům na okolní krajinu. Dosahuje výšky skromných 1 607 metrů, přičemž parkoviště leží ve výšce 1 060 metrů, takže túra je to poměrně krátká. Charakteristický vzhled hory inspiroval mnoho lokálních firem, aspoň tedy jejich loga tomu odpovídají. Kromě vývěsních štítů její jméno nese i místní výletní loď.

Plató Valdresflye

Trochu dál po route 51, těsně za jejím nejvyšším bodem, je několik parkovišť vhodných pro zahájení túry na okolní dvoutisícovky ve východní části jotunheimenského parku. Tato jeho část je nádherná. Oblast Valdresflye se rozprostírá na velkém, rovinatém území, které vypadá skoro jako poušť. Jen na horizontu je vidět obrysy hor, které vyrůstají nad tuto náhorní planinu. Při zdolávání blízkých dvoutisícovek tak musí skialpinista nejdřív překonat asi tříkilometrový úsek po rovině. Opatrně ale při větrném počasí, silnice bývá uzavřena a možnosti túr jsou pak velmi omezené.

První dvoutisícovka

Nepřekvapivě je Bitihorn nejpopulárnějším skialpinistickým cílem v oblasti. Nejen pro svou dostupnost, poskytuje také širokou paletu lyžařských terénů i impresivní výhledy. Hlavní trasa z vrcholu vede po severních a západních svazích. Můžete si vybírat mezi mírnějšími, asi třicetistupňovými terény až po kratší, ale prudké pasáže nad 40°. Najdou se i ještě prudší místa, zvlášť na východní straně hory. Většina této stěny je neprůstupnou změtí balvanů, ale mezi nimi vedou žlaby o sklonu až 45–50°, dlouhé asi 200 výškových metrů. Na své si tu přijdou opravdu všichni lyžaři. Ubytovat se podél route 51 lze na několika místech, pro skialpinisty se nabízí

malebná vesnička Beitostølen, která je oblíbena také mezi běžkaři. Po skončení hlavní sezóny se dá s jistotou najít levnější ubytování Airbnb. Ve vesničce nechybí základní obchody, hotely a obchody s lyžařskou výbavou, nad vesnicí jsou také dvě sjezdovky. Patnáct minut jízdy na severozápad, u route 51 a velmi blízko hoře Bitihorn, najdete Bygdin Høyfjellshotell. Tento horský hotel má vše, co má lyžařské zázemí mít. Je na krásném místě, v příjemné krajině. Dobrodružnější povahy mohou v okolí i stanovat na mnoha přívětivých místech v dosahu parkoviště a zdroje vody.

První dvoutisícovka podél route 51, když přijíždíte od jihu, je Rasletinden. Ten platí za všeobecně nejsnáze dostupný dvoutisícový vrchol v Norsku. Má výšku 2 105 metrů, z toho lze asi 1 000 výškových metrů slyžovat. Mějte ale na paměti, že přístup pod horu znamená tři kilometry chůze po rovině. V tomto ohledu je trochu vlídnějším kopcem Høgdebrotet, východiště začíná trochu severněji po route 51, ale nástup po rovině je významně kratší. Tyčí se do výše 2 226 metrů a najdete zde výrazně členitější a lyžařsky zábavnější terény než na Rasletindenu. Kromě toho se z něj otevírají také úžasné výhledy na velkou část Jotunheimenu s množstvím ledovců a prudkých skalních stěn. Túra v této oblasti se dá snadno naplánovat i s převýšením 2 000 metrů, tady se Jotunheimen ukazuje v plné své kráse.

107

POWDER

Hemavan

Švédský Hemavan O 600 kilometrů severněji, na jižní hranici s Norskem, najdete švédskou vesnici a skiareál Hemavan. Zdejší sjezdovky mají převýšení asi 700 metrů, což je ve srovnání s Alpami poměrně málo, ale ve Švédsku platí za druhý největší areál, co se převýšení týče. 108

Nejvyšší vlek končí ve výšce 1 135 metrů nad mořem, odkud lze zahájit mnoho lyžařských túr, v mírných i prudších terénech. Dá se vyrazit v podstatě jakýmkoliv směrem, ale abychom se dostali výš, je nejlepší pokračovat na severovýchod po širokém hřebeni. Z něj lze lyžovat na obě strany a sjezdy končí na obou stranách v údolí, které stéká zpět do Hemavanu. Pokud po hřebeni půjdete dost dlouho, dojdete na vrchol Södra Sytertoppen o výšce 1 609 metrů, následný sjezd má přes 1 000 výškových metrů – to je na Švédsko opravdu hodně.

Hemavan sousedí s vesnicí Tärnaby. Jde o malinkou vesničku, která vychovala lyžařské legendy, vyrůstal zde například Ingemar Stenmark a Anja Persson a dost možná zde právě teď vyrůstají legendy budoucí, díky místnímu lyžařskému gymnáziu pro juniory ve věku 15 až 18 let. V obou vesnicích je množství ubytovacích zařízení, od hotelů přes apartmány a samostatně pronajímané chatky. Většina z nich je přímo v lyžařském resortu. Je zde i pár restaurací, ale do Hemavanu se nejezdí kvůli gastronomii, většina lyžařů si vozí vlastní jídlo z nedalekých obchodů.

10 kilometrů severovýchodně od Hemavanu je útulná horská chata Viterskal, kterou provozuje Švédská asociace turistů (STF). Dá se k ní dolyžovat z horní stanice vleku nebo vystoupit na pásech po známém Královském trailu z Hemavanu, to zabere asi 2–3 hodiny. Chata Viterskal má skvělou polohu v údolí obklopeném vrcholy s ideálními terény pro skialpinismus, proto mnoho túr začíná i končí přímo na chatě. Po většinu roku se zde o návštěvníky starají dva zaměstnanci, jinak jde ale o chatu samoobslužnou, a tak si zde sami vaříte, stelete postel i štípete dřevo do kamen. Zaměstnanci spíš dohlíží na to, že vše funguje a návštěvníci se chovají zodpovědně, provozují také malý obchod s velmi omezeným sortimentem jídla a pochutin.

Přímo od dveří chaty lze vyrazit na lyžích libovolným směrem, ale během pobytu snad všichni vyrazí na západní svahy hory Måskoestjåhke. Jde o rozlehlou pláň o sklonu 35–40 stupňů s převýšením téměř 900 metrů. Většina túr v okolí chaty má převýšení 600 až 900 metrů, a tak lze v klidu stihnout každý den dvě – jednu před obědem, druhou po. Právě po obědě je Måskoestjåhke nejvytíženější, protože její západní svah trochu povolí až pod náporem slunečního svitu, a tak zde odpoledne bývají perfektní podmínky pro firnové lyžování.

109

FOTO: PETR SOCHA

SNOWTEST

RECENZE

Lavinový vyhledávač

Pieps Pro IPS Anténa je dominantním znakem nového vyhledávače Pieps. Nutnost něco vyklopit pro zapnutí není nic nového, známe to od různých modelů napříč historií, ale vyklopit anténu už novinka je. A proč ne, když už mám něco vyklápět, ať to zlepší funkci – chytré. Pevný signál s odstíněním interference

Pokročilé funkce

Režim groupcheck se provádí v polootevřené pozici antény stiskem žlutého tlačítka pod anténou, poté co je vyhledávač zapnut tlačítkem červeným. Postup je to jednoduchý a groupcheck funguje spolehlivě, velice rychle si lze navyknout na jeho provedení při každém zapnutí vyhledávače. Při aktivaci rozšířeného groupchecku v aplikaci Pieps lze navíc zkontrolovat jak vysílání, tak příjem signálu. Multiple burial je dnes běžná funkce, v případě přiblížení FOTO: PETR SOCHA

ýrobce uvádí dosah minimálně 40 metrů tak, aby mezi zigzagy vyhledávání mohl zachránce pokrýt oblast 80 metrů. Ve srovnání s běžně užívanými vyhledávači je to spíš více, ovšem důležitá je realita – dosah může být nějaký, ale při nízké stabilitě signálu docela k ničemu. Z vyhledávání s IPS to není tento případ. Sice příliš nerozumím softwaru, ale zřejmě anténu využívá naplno, IPS znamená interference protection system a ten zabraňuje vnějšímu rušení signálu – takže může být nošen přímo vedle telefonu a nedochází k rušení. Při testování jsme opakovaně ověřili, že na 60 metrů vyhledávač zachytí signál (při tom zavibruje, což je fajn indikátor), v případě zakopání vyhledávaného cca 1 metr hluboko a v čle-

nitém svahu s jistotou zachytil signál do vzdálenosti 45 metrů – šlo vždy o pevný signál, který už se neztratil. Nezaznamenali jsme, že by pípák interferoval s drobnou elektronikou. Uváděnému rozestupu až 80 metrů mezi vyhledávacími zigzagy tedy věříme.

110

Vyhledávač, který odstíní rušení signálu a umožní zcela laickou i pokročilou záchrannou aktivitu. Lukáš Vavrda, autor recenze se k zasypanému na 5 a méně metrů jej lze odfiltrovat funkcí Mark, pak lze vyhledávat další zasypané. Tato pokročilá funkce je ještě rozšířena o tlačítko Scan. Po jeho stisknutí na displeji uvidíte přibližnou situaci v laviništi – počet zasypaných a přibližných vzdáleností k nim. Backup je důležitou pojistkou, v podstatě ze všech režimů se po chvíli neaktivity vyhledávač přepne do režimu Send. Ze zachránce se totiž pádem sekundární laviny mohl stát zasypaný, a vyhledávač proto při neaktivitě začne vysílat.

Manipulace

Přepínání režimu Send a Search je klíčovou funkcí, zde probíhá pomocí vyklopení antény – lze velice snadno a asi se nelze splést

– rozdíl mezi plně a částečně vyklopenou anténou (používá se třeba pro režim groupcheck) je znatelný jednak cvaknutím, ale také intenzivním zvukovým signálem. Na vyhledávači jsou 4 tlačítka s jasnými funkcemi, které spolu s napůl vyklopenou anténou dávají slušnou kombinaci funkcí. Důležité ale je, že k běžnému ovládání vyhledávače stačí vyklopení antény a tlačítko zapínání, další funkce se uživatel postupně učí spolu s rozvojem svých záchranářských schopností. Vyhledávač má jednoduchý obal s popruhy, kromě zacvaknutí je také prakticky uchycen gumovým páskem. Včetně baterií váží 200 gramů, práce s ním je obecně ergonomická a pro základní ovládání intuitivní.

VÝHODY ergonomický tvar, intuitivní ovládání, velký display, komfortní pouzdro s jednoduchým upevněním rozšířené nastavení po propojení s mobilní aplikací jednoduchý groupcheck, funkce mark, scan a backup dosah, odstínění rušení signálu 3 ks AAA baterií, v režimu Send vydrží až 600 hodin – při použití lithiových baterií a používání na túře v běžném režimu vydrží baterie ve vyhledávači cca 60 túr, což je pro standardního uživatele celá sezóna

OTEVŘ I S I H ORY S N OVO U PR E M I U M S K I A L P OVO U KO L E K C Í

www hannah.cZ

SNOWTEST

RECENZE

Náramkový počítač Suunto Race

Monitor sportovního života Náramkové počítače, nebo také sportovní hodinky, se dynamicky vyvíjí, takže i více než jednou do roka představují nové funkce a inovativní technologické prvky. V poslední době se do centra pozornosti inovátorů a vzápětí zákazníků dostal displej typu AMOLED, který přinesl zcela novou úroveň zobrazování informací. Tentýž typ displeje má i poslední top produkt společnosti Suunto, model Race, který jsme redakčně testovali.

MOLED nebo OLED displeje fungují na bázi organických diod (Organic Light Emitting Diode), které samy emitují světlo, zatímco jiné displeje využívají podsvícení. Displeje AMOLED mají celou řadu výhod: bohaté barvy, vysoký kontrast a třeba schopnost zobrazit absolutní černou. Ovšem mají i nevýhodu ve formě vyšších nároků na zdroj energie, která se zvýrazní právě v produktech s omezeným prostorem pro baterii – což jsou právě sportovní hodinky. Dilema nejnovějších modelů tedy zní: stojí menší výdrž baterie za to, že displej zobrazuje barevněji a detailněji?

Tři týdny v pohodě

Výdrž baterie je důležitá, ovšem neplatí zde přímá úměrnost, že čím je delší, tím vyšší je hodnota produktu. Podstatné je, aby ener-

gie z baterie komfortně vydržela na naše aktivity a třeba i delší pobyt někde, kde není možnost nabití. Daleko pryč jsou doby, kdy se hodinky musely napíchnout na nabíječku každý večer, v případě našeho testování Suunto Race vycházela potřeba nabíjet baterii zhruba jednou za dva až tři týdny v závislosti na množství a délce spuštěných tréninkových aktivit. V průběhu tří týdnů si obvykle stačilo jednou vzpomenout a na hodinku umístit přístroj na nabíječku (na plné nabití od nuly stačí méně než hodina a půl). Když člověk zapomene a dojde mu to třeba při přípravě na trénink, i 10minutový nabíjecí proces postačí na dobití potřebné pro chystanou sportovní aktivitu. Sečteno a podtrženo, baterie vystačí na zcela komfortně dlouhou dobu, neprodukuje stresy z toho, že by se náhle a nečekaně mohla

Letos v lednu Suunto nově přineslo i tři barevná provedení modelu Race

vybít. Samozřejmě třeba v porovnání s modelem Vertical se Race musejí nabíjet o poznání častěji, takže kdo lpí na dlouhatánské výdrži, má alternativu. Ale…

AMOLED mění pravidla

Displej AMOLED přináší mnoho výhod. Zpočátku to člověk ani moc nevnímá, ale časem mu to při používání začne docházet. Například při výběru tréninkové aktivity zcela zřetelně rozlišíte skupiny sportů podle jemně odškálovaných barev. Na rozdíl od jiných modelů (displejů) tak nesplývají modré spoty zimní a vodní, a je tak mnohem intuitivnější vybrat požadovanou aktivitu. Displej je zásadně čitelnější, což uživatel patrně nejvíce ocení při používání map. Mimochodem to jde velmi naproti čtyřicátníkům a starším, kterým s věkem přichází těžko odložitelná presbyopie – vetchozrakost.

HRV čili variabilita srdečního tepu

112

Porovnání Suunto Race (vlevo) a Suunto Vertical – pro lidské oči se pozadí displeje modelu Vertical jeví jako tmavě šedé, na fotografii pak modré

Hodinky totiž monitorují tělesné parametry a funkce nejen v průběhu sportovní aktivity, ale i když člověk spí. Pokud se o své tělo, jeho aktuální stav a formu zajímáte, je dobré hodinky nosit nonstop (samozřejmě s výjimkou občasného nabíjení), k čemuž dopomáhá i jejich vysoká voděodolnost. Asi týden jsem si zvykal, než mě přístroj na zápěstí přestal

Svítivé barvy, ostrý obraz a nekonečno funkcí pro kvalitní (nejen) sportovní život. Petr Socha, autor recenze před spaním v posteli znervózňovat. Od té doby pak už hodinky nosím stále (často i do sprchy) a sleduji nejen kvalitu spánku, ale také třeba poměr kyslíku v krvi nebo kvalitu regenerace zjištěnou na základě měření variability srdečního tepu (HRV – Heart Rate Variability). Tato biometrika zachycuje míru proměnlivosti srdečního tepu a i díky ní víte, jaká je vaše aktuální forma. Výše uvedené poznatky samozřejmě zdaleka nepojmou obří rozsah možností přístroje (počasí, barometr, kompas, GPS, mapy, plánování tréninku, ovládání médií, tep apod.) a zaměřují se spíše na porovnání s předchozími modely značky. Zmíním proto už jen poslední specialitku – otočnou korunku, která přispívá k ergonomickému a rychlému ovládání přístroje, například mnohem rychleji listujete mezi sportovními aktivitami nebo zoomujete v mapě.

VÝHODY skvělá čitelnost displeje dostatečná výdrž baterie nové barevné varianty

NEVÝHODY automatické rozsvícení displeje nemusí vyhovovat každému a vždy

www.zazijskialpy.cz

3. ročník

POŘADATEL

POWDER

jako budoucnost freeridingu

FOTO: FREERIDECAMPS.CZ/LUDĚK ŠMERDA ,ART: JAKUB FREY

Firn

TEXT: ROBIN KALETA

O tom, že zimy už nejsou to, co bývaly, už asi nikdo nepolemizuje. Alespoň ne v našich zeměpisných šířkách a délkách. Všichni se také shodnou na tom, že důsledky oteplování se neprojevují postupným mírným ohříváním zim a dřívějším táním sněhu, ale častějšími velkými výkyvy počasí, nárazovými srážkami či zneplatňováním pranostik.

hrnuto do jednoho souvětí: Trefit dobrý prašan pořád jde, ale už to není tak snadné. Naopak dá to velkou práci, flexibilitu a konkrétně v našem případě to vyžaduje i odvahu našich kemperů. Hledáme prašan. Celou zimu od začátku do konce je to naše největší motivace, hned za šířením pozitivní energie na lidi, se kterými lyžujeme (na úkor těch, kteří nás sledují na sítích). Jak se podmínky na lyžování mění, i my jsme nuceni být čím dál flexibilnější, chceme-li jezdit hlubokým a nepopsaným sněhem.

Tato flexibilita nás donedávna tahala Alpami nahoru a dolů, doprava a doleva, podle toho, kde zrovna nasněžilo nejvíc. Posledních pár let jsme ale pochopili, že bude potřeba zvětšit náš akční rádius z dojezdové vzdálenosti autem na nějakou přiměřenou doletovou vzdálenost. Nazvali jsme tyhle kempy Powder Adventure, jejich podstatou je to, že za aktuálně nejlepšími sněhovými podmínkami si – bude-li potřeba – můžeme i doletět.

Starý příklad z Pyrenejí

Ještě před covidem nás takhle zavál vítr do Pyrenejí. Spadlo tam tehdy díky hurikánu Katrina neuvěřitelné (údajně pětadvacetileté) množství sněhu, a tak v podstatě pro nás nebyla jiná volba. Stačilo jen sehnat pro všechny letenky a mohli jsme vyrazit. Jedna posádka jela s matrošem autem a zbytek letadlem přímo do Barsičky, odkud je to do Andorry – naší první zastávky v centrálních Pyrenejích – nejblíže. Hurikán přišel z východu a nejvíce sněhu napadlo ve východní části, ale říkali jsme si, že to není potřeba hrotit hned tam. Španělská maňána se totiž z Čech špatně odhaduje, a jestli tam spadlo nejvíce sněhu za posledních 25 let, měli by s tím nejspíš problém i čeští cestáři, které jen tak něco nepřekvapí. Navíc se ta sněhová pokrývka potřebuje stabilizovat, vypadlé laviny urolbovat atd. Andorra měla nadílku přiměřenější a už několikrát v minulosti se nám vyplatilo nejet tam, kde byl sněhový blivanec největší.

115

FOTO: FREERIDECAMPS.CZ/LUDĚK ŠMERDA ,ART: JAKUB FREY

POWDER

Malý stát Andorra, kde je bezcelní zóna, několik středisek a jedna zastávka Freeride World Tour (FWT), je dopravně pěknej vopruz. Jeli jsme tam naštěstí s partou výborných lyžařů z Ostravy, takže to neřešíme. První a největší středisko, které navštěvujeme, je Grandvalira. Sice mě kamarádi ze Španělska trochu varovali, že se nám asi nebude líbit, ale tohle jsme fakt nečekali. Tak rozsáhlé středisko tak nevhodně propojené lanovkami jsem ještě neviděl. Všechno lyžování se totiž děje jen na úpatí pěkných kopců. Ani jeden vlek vás nevytáhne k ničemu kloudnému. Na všechno, co dává smysl, budete muset pěkně odspoda za svoje. Příjemné tapas na závěr nám trochu spravilo pachuť v ústech, takže co, no. Špatný první den je lepší než špatný poslední.

116

Náš druhý den dopadá výrazně lépe. Ordino Arcalis – středisko, kde se koná jedna ze zastávek FWT, je o dost lepší kafe. Kam oko dohlédne, jsou zajímavé lajny, a co nejde z vleků, tam si došlapem. Dnešní lyžařská výzbroj naštěstí umožňuje mít šlapací variantu, aniž by člověk musel dělat velké kompromisy, a to se nám velmi často výborně hodí, protože mezi „lenivými“ freeridery a na výstup zaměřenými skialpinisty je obrovský prostor, který rádi využíváme. Když nás omrzí středisko, vrhneme se na backcountry. V mobilu si detailně prohlížíme stěnu vyfocenou ráno z auta, která se nakonec ukáže jako absolutně nejzajímavější terén s nejlepším poměrem sjezd vs. šlapání a nulovou spoluúčastí jiných freeriderů. Je to až tak dobré, že sem jedem dokonat dílo zkázy ještě další den.

Poslední třetinu našeho tripu se přesouváme do absolutního ohniska Katriny. Vallter 2000 hlásil největší úhrn a my se shodli, že sníh už měl dost času na to, aby se zklidnil a silnice vyschly. A bylo to tak. Cesta z údolí nahoru do střediska byla zcela suchá. Sníh po okrajích silnic jevil i z auta známky přeměny na firn, ale to jsme ještě nízko... Vyjedeme nahoru první lanovkou, druhou a sníh vypadá pořád stejně – firn. Je ho teda všude dost, to jo, ale jižanské slunce má evidentně i v lednu jiný grády než v Alpách a nízké teploty prašan nezachrání. Začíná obligátní lov prašanu, ale po dvou jízdách je nám situace jasná. Někteří kempeři teda ještě pořád čmuchají ve stinných kapsách a nejhlubších lesích, ale my tady nejsme od toho, abychom lovili jednotlivé prašanové zatáčky, že.

FOTO: FREERIDECAMPS.CZ/LUDĚK ŠMERDA ,ART: JAKUB FREY

Firn – nedoceněný skvost mezi sněhy a pravděpodobná budoucnost freeridingu. Nádherný krystal prašanu, který se zcela zbortil, olámal a nasákl vodou, aby vytvořil nový tvar – nehezkou bramboru, po které to ale jede jako po másle. Po rundičče španělské ipy, která trochu pomůže nelpět na prašanových očekáváních, shazujeme klapky z očí a konečně vidíme celý obrázek – obrovský jižně orientovaný kotel s nádhernými lajnami beze stop a dojezdem na sjezdovku, na který si jen trochu šlápneme…

Firn – nedoceněný skvost

A je to tady: Firn – nedoceněný skvost mezi sněhy a pravděpodobná budoucnost freeridingu. Nádherný krystal prašanu, který se zcela zbortil, olámal a nasákl vodou, aby vytvořil nový tvar – nehezkou bramboru, po které to ale jede jako po másle. Co jede, ono to karvuje! V prašanu můžete surfovat, když máte odpovídající skill a šířku lyží, ale na firnu umí karvovat skoro každý, kdo má – víte co. Ani není potřeba

moc prudký svah, aby to jelo, takže ztrácíte výšku pomaleji, což se hodí, pokud jste nahoru museli po svých. Na menším sklonu svahu tolik nehrozí laviny. Prostě samá pozitiva. Ale má to jeden háček. Najít a správně načasovat jízdu firnem je zatraceně těžké. Skoro se to dá přirovnat k alchymii. Firn totiž zažijete skvělý na konkrétním svahu jen určitou, poměrně malou část dne. A poznat, kdy už je zmrzlý sníh tak akorát natátý, aby byl na povrchu pěkně měkký a mazlavý, zatímco uvnitř pevný, je sakra náročné. A právě to se nám celý zbytek dne v tomhle kotli dařilo. Jak šlo sluníčko, šli jsme i my a na konci posledního dne jsme za sebou nechali kus velmi dobře odvedené práce, kterou jsme až do západu slunce pozorovali z food trucku Vallter Freeride…. Tak už se na tu budoucnost těšíme.

ručně vyráběné lyžařské šperky ze stříbra Vyber si ten svůj na e-shopu . www.snow.cz/eshop/ A nezapomeň na svoje miláčky 

ADVERTORIAL

TEXT A FOTO: GABRIELA DOSTÁLOVÁ, ATOMIC (INSTAGRAM @DOSTALOVA_G)

Ambasadorka Atomic radí:

Co na skialpy? Většinu svého volného času v zimě tráví na skialpových túrách uprostřed hor. Ambasadorka Atomic Gabriela Dostálová otestovala skialpové vybavení z řady Backland. BACKLAND INFINIUM JACKET se hodí při stoupání na skialpech. Bunda je vyrobena z elastického materiálu, který se poddá pohybu v jakémkoliv směru, nestahuje a neomezuje. Na první dojem mě překvapilo, jak je bunda tenká, lehká a skladná. Při zachování plné funkčnosti navozuje pocit, že na sobě nic nemáte. Já ji využívám primárně při stoupání v chladném počasí, kdy pod ni oblékám jen termoprádlo. Díky Goretexu bunda dýchá, takže se v ní zbytečně nevařím a zároveň se neprochladím nebo mě neofoukne vítr. Dámská verze je navíc slušivě vypasovaná.

„Stejně jako pro každou ženu je i pro mě podstatný komfort a teplota při pohybu v horách v minusových teplotách.“ ATOMIC BACKLAND CARBON UL, to je za mě Ferrari mezi skialpovými botami. Se mnou už zvládly dvě nabité sezóny a nedám na ně dopustit. Boty, které nabízí maximální tuhost (flex 110) při zachování velmi nízké hmotnosti, pouhých 1,021g (vel. 26). Aby toho nebylo málo, tak mají karbonový komín s rozsahem pohybu 74°. Já mám verzi s BOA kolečkem (je i verze s přezkou), ale za mě žádná přezka neumožní tak rovnoměrné utažení jako právě Boa. Technologie Memory Fit umožní současné vytvarování skeletu i vnitřní botičky. A já si už druhým rokem užívám skialp bez puchýřů a otlaků, naopak se mi často nechce boty sundávat ani v autě.

118

„Hodně lyžařů považuje za nejdůležitější volbu skialpových lyží, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že klíčem k úspěchu je výběr správné skialpové obuvi. V případě, že máte nepadnoucí boty, můžete mít sebelepší lyže, ale ze skialpové túry si neužijete ani výstup ani sjezd. U skialpových holí mě zase zaujala jejich multifunkčnost.“

BACKLAND INFINIUM PANT jsou skialpové kalhoty přímo uzpůsobené pohybu v horách. Kalhoty jsou velmi pohodlné a zároveň plně funkční. Goretexová vrstva poskytuje prodyšnost, která se dá ještě podpořit otevřením větrání na stehnech. Střih s vyšším pasem zabraňuje odkrytí zad při předklonu nebo při sjezdu na lyžích. Předešlé skialpové kalhoty jsem vždy v dolní časti v oblasti kotníků poškodila či nařízla lyžemi, takže velmi oceňuji, že jsou v této oblasti zpevněny výztuhou. Super je také antibakteriální úprava, která zabraňuje zápachu a není třeba kalhoty tak často prát. BCT MOUNTAINEERING CARBON SQS jsou špičkové carbonové skialpové hole. Jsem velký fanoušek karbonu pro jeho pevnost a hmotnost pouhých 310 g. Hole jsou složeny ze tří dílů a propojeny lankem, při složení mají jen 40 cm. Složení i rozložení zabere jen pár sekund. Délku holí si můžete navolit v rozpětí 115–135 cm a zajistíte power lock přezkou. Bezpečnostní SQS poutka mě zachránila před vykloubením ramena, kdy se mi při sjezdu lesem zaháknul košík o kořen pod sněhem. Poutko se napnutím uvolnilo a zůstalo mi na ruce. Hole se nepoškodila a zůstala zaklíněná na místě.

Skier: Ben Richards Photographer: Steve Reed

Text: Tom Řepík

FOTO: FACEBOOK

snowBIZ | LETNÍ PROVOZ

Definice letního úspěchu Pokud jde o úspěšný horskostřediskový provoz – zimní nebo letní –, zisk je pouze jednou částí mozaiky.

o definuje úspěch letního provozu horského střediska? Stejně jako se v jednotlivých skiareálech liší letní aktivity, programy a akce, liší se i cíle a metriky, kterými měří svůj úspěch. Nikdo nemá stejný areál, stejnou značku nebo stejné přírodní prostředí, takže nikdo nebude mít stejnou nabídku. Ne každý bude měřit úspěch stejným způsobem. A ačkoli „zisk“ může být (a často taky bývá) okamžitou odpovědí, pod tímto samozřejmým povrchem mívá pojetí úspěšného provozu mnohem více nuancí.

Úspěch: Lidé a příroda v symbióze „Pro definici úspěchu ve skiareálu Mt. Crescent v Iowě, který je ve vlastnictví obce, je rozhodující kontext,“ říká Jeff Franco, zástupce ředitele okresní ochrany přírody. Podle Franca je Iowa v současnosti považována za nejvíce fyzicky přeměněný stát v USA, kde z původní prérie zbyla méně než desetina procenta a téměř celá zanikla kvůli zemědělskému obdělávání: „Většina zbytků prérií v Iowě se nachází u nás v okolí Mt. Crescent,“ prozrazuje. Skiareál Mt. Crescent, jejž v roce 1961 založil legendární Stein Ericksen, koupila v roce 2021 místní samospráva. Záměrem nebylo

120

zastavit lyžování, ale připojit kopec k sousednímu Hitchcock Nature Center s cílem vytvořit symbiotický vztah mezi vzdělávací a rekreační složkou. Ambicí bylo, že by se mohlo pokračovat nejen v ochraně půdy, ale také v její oslavě a sdílení s obyvateli a návštěvníky. „Úspěchu je dosaženo, když lidské a přírodní prostředí vzkvétá díky činnostem, které podporují blaho obou. Úspěchu dosáhneme také tehdy, když svými činy a slovy změníme představy návštěvníků o tom, co znamená mít zdravý vztah ke světu přírody,“ přemýšlí Franco.

Úspěch: Splnění poslání Spirit Mountain je veřejný subjekt s cílem umožňovat rozmanité možnosti rekreace v přírodě pro obyvatele a návštěvníky Minnesoty. Areál, který vlastní a provozuje město Duluth, nabízí v létě mimo jiné bobovou dráhu, zipline, downhill bike park a dětský tábor pro horská kola. Zhruba třetina jeho ročních hrubých příjmů pochází z letního provozu. „Spirit je turistickou atrakcí i komunitním zdrojem, který zvyšuje kvalitu života obyvatel města,“ říká ředitelka areálu Ann Glumacová. „Areál podporuje turisty, vyhlídkáře, pozoro-

vatele ptáků, sněžné skútry, horolezce a další, kteří neplatí poplatky. Vzhledem k těmto faktorům vyžaduje definice úspěchu našich letních aktivit různorodé ukazatele. Patří mezi ně ziskovost, návratnost investic a podpora budoucích uživatelů, stejně jako esoteričtější měřítka, jako je cool faktor.“ „Většina našich letních provozů by měla generovat významný provozní zisk, který nám pomůže v podzimní sezóně a zimních přípravách a přispěje k celkovému provoznímu zisku. V tomto případě definujeme úspěch jako generování dalšího provozního zisku.“ Ředitelka podotýká, že některé sekundární provozy, například discgolf, sice prodělávají, ale naplňují poslání střediska poskytovat více rekreačních příležitostí: „V tomto případě je úspěch definován jako přiblížení se k zisku a přilákání nové skupiny uživatelů.“ Pokud jde o podporu účastníků, úspěchem je, když si děti, které projdou cyklistickým táborem, koupí permanentku. A cool faktor? Duluth byl předním americkým časopisem Outside vyhlášen nejlepším městem všech dob. Glumacová: „Jako takoví máme příležitost posílit náš cool faktor letním programem, čímž se Spirit stane žádaným střediskem pro

FOTO: FACEBOOK

Pro Steamboat to znamená, že si musí být velmi dobře vědom své značky a svého trhu: „Steamboat začíná být velmi metodický v tom, co bude v létě dělat. S tím, jak rozšiřuje rozsah a nabídku, rozšiřuje své publikum a prodlužuje sezónnost, stejně jako zefektivňuje provoz. Dělat to způsobem, který je věrný značce a ostatním provozům, je klíčové,“ vysvětluje Hunter.

Úspěch: Dosahování obchodních cílů

V KILLINGTONU SE LETNÍ OBCHODNÍ ÚSPĚCH OPÍRÁ O METODICKÝ RŮST PROVOZU, ZEJMÉNA O BUDOVÁNÍ BIKEPARKU

hosty i zaměstnance. Metriky jsou v tomto případě dlouhodobější – v ideálním případě se dočkáme letních hostů, kteří budou Spirit vnímat jako letní centrum outdoorové rekreace v Duluthu.“ To vše znamená, že Spirit plní své poslání: „Zjistit důvody, proč si návštěvníci vybírají dovolenou v Duluthu, je nad naše síly,“ přiznává Glumacová. „Návštěva Adventure Parku o rušném letním víkendu však ukazuje, že naši hosté jsou mnohem rozmanitější, a je jich vidět větší množství, než kolik jich je v populaci Duluthu, což svědčí o pulsujícím cestovním ruchu. To považujeme za subjektivní měřítko prokázaného úspěchu.“

Úspěch: Zůstat dlouhodobě ve hře Ve východoamerickém Killingtonu se letní obchodní úspěch opírá o metodický růst provozu, zejména o budování bikeparku, říká tamní prezident Mike Solimano: „Šli jsme na to pomalu s tím, že budeme rozvíjet návštěvnost, místo abychom stavěli ve velkém a doufali, že lidi přijedou. Od začátku máme pozitivní cash flow, i když jsme nepokryli veškeré investice.“ „S růstem provozu je důležité dívat se na širší souvislosti a přemýšlet o příjmech a výdajích každé atrakce, abyste skutečně definovali a sledovali své další kroky,“ dodává Mike

Solimano. „Pomalý postup se ale často snadněji říká, než dělá. Když začnete dělat něco nového, jste nadšeni návštěvností a příjmy a možná neuděláte krok zpět a neřeknete si: Dobře, a co výdajová stránka rovnice? Co všechny ty rapidně rostoucí náklady?“

Úspěch: Jedinečné zážitky hostů V coloradském Steamboatu, nyní ve vlastnictví koncernu Alterra, se blíží k dokončení několikaletého investičního vylepšení v hodnotě 200 milionů dolarů a jejich nejzřetelnějším měřítkem úspěchu zůstává vytváření jedinečných zážitků: „Hosté chtějí něco jedinečného,“ říká provozní šéf Dave Hunter. „Podnikáme v oblasti zážitků a to je velmi konkurenční oblast, takže co nabízíte jedinečného, odlišného a atraktivního pro lidi, kteří se chystají přijet do vaší oblasti?“ Poskytování takových zážitků promlouvá do všech aspektů provozu, říká Hunter. Podporovat ubytování znamená nabídnout hostům, kteří zde nocují, co dělat. Udržet si celoročně zaměstnance znamená zůstat konkurenceschopný na napjatém trhu práce. A to vše přispívá k udržení celoroční návštěvnosti, zvýšení celoročního povědomí o značce a prodloužení délky pobytu a průměrné útraty.

Východoamerické středisko Cranmore podle svého šéfa Bena Wilcoxe posuzuje úspěšnost konkrétních letních atrakcí prostřednictvím důkladného pohledu na návratnost investic: „Když jsme zkoumali, které z nich přidat, důkladně jsme vyhodnotili ROI. Většina, ne-li všechny naše atrakce vykazují návratnost 3 až 5 let, po několika sezónách se chceme dostat do černých číslech. Je však důležité se ptát: Je to módní atrakce, která nevydrží? Nebo je to drahá atrakce, která bude vyžadovat dlouhodobou návratnost? Oba scénáře se mohou vyplatit v závislosti na našich cílech.“ Důraz je kladen také na celoroční zalidnění resortu, o což Cranmore usiluje pořádáním akcí, jako je Arts Jubilee, šestitýdenní série koncertů, nebo investicemi do nemovitostí – právě se chystá otevřít 100 nových apartmánů na úpatí kopce pro přímý prodej. V Massanuttenu ve Virginii se řídí jednoduchou logikou: „Úspěch bych definoval jako splnění nebo překročení stanovených cílů," říká ředitel Kenny Hess. „To znamená poskytovat takové zážitky, kvůli kterým se hosté vracejí a kvůli kterým zde chtějí utrácet své peníze. Pokud se nám tyto věci podaří splnit, budeme při dosahování našich cílů úspěšní.“ Aby svých cílů dosáhli, nabízí řadu aktivit a zážitků – celkem více než 100 –oslovující hosty, kteří zde přespávají. „V nepeněžním smyslu je úspěchem vidět usmívajícího se hosta a slyšet ho říkat: Chci to udělat znovu,“ dodává Hess.

Úspěch: Poctivé hodnocení „Od doby, kdy se všichni snažili vyrábět atrakce – místa, která by přilákala letní hosty, se trh a užitečnost těchto míst změnily,“ poznamenává Tom Day, manažer východoamerického střediska Gunstock. „Takže před třemi lety jsme přezkoumali všechny programy, které jsme měli. Sloužily svému účelu? A co je důležitější, vydělávaly peníze?“ Po poctivé revizi, která prověřila všechny výdaje a údaje o využití, bylo několik atrakcí vyřazeno. „Tento proces nám skutečně otevřel oči, pokud jde o náš stávající provoz. Středisko uvízlo v dlouhodobém provozním plánu, aniž by pravidelně přezkoumávalo jeho efektivitu. Naše zipline, dobrodružná dráha v korunách stromů, bobová dráha a vyhlídková jízda lanovkou byly

121

v provozu sedm dní v týdnu, ale nebyly nákladově efektivní. Změnili jsme tedy rozvrh na čtyři dny v týdnu a nyní vyžadujeme rezervace předem. To nám umožnilo zvýšit poptávku, zaplnit většinu kapacit a zároveň eliminovat spoustu nákladů na pracovní sílu a řízení.“ „Hodně to vypovídá o vývoji letních provozů. Začalo to tím, že jsme si řekli: Pojďme mít co dělat, a pak bylo: Aha, ale kdybychom měli víc co dělat, mohli bychom tu lidi udržet déle. To není vždy řešení a může to odvádět pozornost od dosažení úspěchu. Každý prvek provozu musí být nějakým způsobem zodpovědný za úspěch. To se může lišit u různých činností, ale každá z nich musí být nějakým způsobem odpovědná a schopná postavit se na vlastní nohy, jinak odčerpává naše nejdůležitější a nejomezenější zdroje – lidi a čas.“

FOTO: FACEBOOK

snowBIZ | LETNÍ PROVOZ

GUNSTOCK: KAŽDÝ PRVEK PROVOZU MUSÍ BÝT NĚJAKÝM ZPŮSOBEM ZODPOVĚDNÝ ZA ÚSPĚCH

Tuzemských středisek jsem se zeptal: 1. Měli jste úspěšnou minulou letní sezónu? 2. Které atrakce byly pilířem vaší letní sezóny? 3. Co pro vás definuje úspěch letního provozu? Jaroslav Krejčí, Monínec: 1. Tak 50:50. Červenec v tržbách pokles o třetinu, srpen lepší než poslední tři srpny. 2. Bikepark – nová enduro trasa, animační programy Aktivity parku a venkovní bazén s atrakcemi. 3. Kladný HV, vracející se hosté, kladné recenze. Vlastislav Fejkl, Harrachov: 1. Ano, sezóna byla úspěšná. 2. Lanová dráha na Čertovu horu. 3. Jednoznačně příznivé počasí. René Hroneš, Špindlerův Mlýn 1. Jsme spokojeni. Nižší návštěvnost Krkonoš v uplynulých dvou covidových letech byla znát, nyní jsme v podstatě zpět na předcovidových číslech. V srpnu nám nepřálo počasí, ale v září přišlo krásné babí léto, které nám pomohlo k celkově solidní návštěvnosti. 2. Nejoblíbenější jsou naše dětská hřiště položená u horních stanic lanovek, pak naučné stezky pro rodiny s dětmi. Špindl se nachází v národním parku, proto vždy budeme více o turistice a zábavě v přírodě, než o stavbách velkolepých atrakcí. 3. Měříme samozřejmě návštěvnost na lanovkách a související tržby. Parametrem úspěchu je stabilita letní návštěvnosti, která nám umožňuje ekonomické fungování firmy během letních měsíců.

122

Josef Dlouhý, Klíny 1. Letošní letní sezónu hodnotíme jako úspěšnou. Přes obecně „blbou náladu“ je zřejmé, že si lidé cestu na hory stále najdou a pokud tam naleznou služby, které odpovídají kvalitou a cenou, tak se i vrací. Tržby nám meziročně vzrostly o 18 %, návštěvnost o 11 % a potvrzují trend posledních cca 5 let. 2. Bikepark, bobová dráha a zip-line. 3. Hlavními parametry jsou tržby a návštěvnost. Další parametr je obtížněji měřitelný, ale je pro nás důležitý – spokojenost návštěvníků.

3. Spokojenost návštěvníků s naším areálem, který se snažíme na základě dotazníkového šetření neustále vylepšovat. A pak samozřejmě tržby a počet návštěvníků.

Martin Kacíř, Bílá: 1. Z důvodu výstavby nové šestisedačky jsme letos nebyli de facto v provozu. 2. Pokud vyjdu z předešlých let, pak bikepark, pro děti dvě pěší stezky Pašerácká a Medvědí, obří dětský park. 3. Tržba lanovky a gastra + počet odbavených pasažérů na lanovce. Bez návštěvníků a tržeb se nemůžeme rozvíjet dále. Letošní investice cca 150 mil. Kč musí být rentabilní. Samozřejmě spokojenost vracejících se zákazníků je hlavní a s tím vše souvisí.

Hana Hoffmannová, Klínovec: 1. Ano, zaznamenali jsme nárůst návštěvnosti o zhruba 10 %. 2. Trail Park Klínovec. 3. Stabilní návštěvnost, kterou nám zajišťuje počet trailů a jejich délka, celkem nabízíme 30 km upravených tratí všech obtížností. Vyberou si tedy jak rodiny s dětmi, tak i expert na sjezd.

Jiří Gruntorád, Lipno: 1. Letní sezona pro nás byla výborná. Vzhledem k ekonomické situaci jsme se báli, jak se to projeví v návštěvnosti, ale je vidět, že našemu areálu jsou návštěvníci věrní, a my si toho velmi vážíme. Stezka korunami stromů, Království 2. lesa, lanový prak, sjezdové koloběžky, půjčovna kol, koloběžek, lodí, plachetnic, šlapadel, ale třeba i Aquaworld pro odpočinek a relaxaci.

Petr Voráček, Plešivec: 1. De facto ano, stále rozšiřujeme trail park, nově máme spuštěnou bobovou dráhu, tržby cca o 10 % vyšší než v loňském roce. 2. Určitě trail park. 3. Do budoucna určitě více aktivit, aby návštěvník mohl v našem areálu strávit celý den, a to nejlépe celá rodina.

Jakub Hanuš, Ještěd: 1. Ano, co do počtu pěších i cyklo návštěvníků na lanovkách byla vydařenější než předchozí rok. Kladně ji hodnotíme i z pohledu uskutečněných akcí, které přilákaly do střediska další návštěvníky. 2. Hlavní tahákem byly letošní WALK & BIKE sezónní produkty. Novinkou byla i nově vytvořená skill zóna a pumptrack pro začátečníky horské cyklistiky. 3. Počet návštěvníků a celkové tržby. Kvalita poskytnuté služby. Kalendář akcí, který do střediska přiláká dodatečné návštěvníky.

snowBIZ | LETNÍ STŘEDISKOVÝ PROVOZ

FOTO: BLUE MOUNTAIN RESORT

Text: Tom Řepík

Vítejte venku K

dyž zjara 2020 pandemie mnohým z nás dočasně pozměnila život, jak jsme jej to té doby znali, a horská střediska se snažila nejen plánovat následující zimu, ale také co nejlépe využít stávající teplou sezónu, stalo se něco zvláštního: civilní obyvatelstvo jako by objevilo pobyty v přírodě. V posledních letech alarmující trendy ukazovaly, že lidé chodí ven stále méně – v roce 2018 globální průzkumy uváděly o miliardy venkovních výletů méně než v roce 2008. V roce 2020 však celková účast na outdoorových aktivitách zaznamenala největší meziroční nárůst od doby, kdy se takový typ chování začal statisticky sledovat. Na potocích, řekách a jezerech, turistických stezkách a cyklostezkách se objevovali noví lidé veškerého druhu. Všichni toužili dostat se z tehdejšího vězení domova a být někde – na jakémkoli místě –, kde by se cítili jako na svobodě.

Soudobý zvýšený příliv nových účastníků outdoorových pobytů je příležitostí, kterou mohou horská střediska dobře využít – nyní i později.

Mnozí nacházeli svůj pravidelný únik v rozlehlých terénech horských středisek. Ačkoli pandemické restrikce mohly omezit například prodej vstupenek a přístup do vnitřních restaurací, počet návštěvníků se podle provozovatelů stále držel na nezvykle vysoké úrovni, a to dominantně díky přílivu nových tváří. I oni – noví návštěvníci – se adekvátně připravili. Plošně vyrostl prodej outdoorového vybavení. Paddleboardy, kajaky, kola a cyklistické vybavení, elektrokola, turistické a kempinkové zboží – to vše mizelo z regálů a posilovalo představu, že svět se chystá trávit pandemické léto objevováním kdejaké možné venkovní zábavy. Nárůst prodejů byl dramatický. Podle mnohých spotřebitelských průzkumů vzrostl prodej jízdních kol o zhruba polovinu běžného odbytu. Z dvaceti hlavních kategorií výrobků pro fitness a outdoorové sporty, které v roce 2020 zaznamenaly nárůst prodeje, bylo sedm segmentů jízdních kol, v čele s odpruženými

koly a elektrokoly. Dařilo se i pádlovacím sportům, kde prodeje paddleboardů vzrostly řádově o 80 %, kanoí o 40 % a rekreačních kajaků – největší kategorie pádel – o 30 %. Mnohé další kategorie ze segmentu kempování vzrostly o 20 až 30 procent a více. Ke všem těmto nárůstům došlo i přesto, že celkový prodej outdoorových produktů globálně klesl o asi 6 procent (protože prodej oblečení a obuvi zaostal). Zůstanou lidé nadále takto věrní přírodním aktivitám? Vzhledem k tomu, že – jak všichni doufají – se odvětví opět uvolní jako kdysi, je otázka pro střediska následující: Můžeme znovu získat – a zaujmout více těchto rekreantů a získat je nadobro? Otázka, na kterou není snadné odpovědět. Provozovatelé středisek přiznávají, že podivné pandemické období jim zkomplikovalo – mnohdy výrazně – plánování letního provozu. Zároveň si však uvědomují, že je to důležité,

123

protože příležitostí se otevírá všude mnoho. Letní byznys je něco, co provozovatelé musí neustále studovat, a následně odvážně jednat, aby mohli uspět. Pokud se jim to podaří, říkají, že pokračující letní (a zimní) boom návštěvnické účasti může být právě tím nejzářivějším z příslovečných pandemických požehnání v přestrojení pro horské odvětví. „Náš letní příliv byl nečekaný,“ nechávali se slyšet lídři řady horských středisek. „Velkou otázkou zůstává, zda to je jen jednorázový pandemický efekt, nebo je to udržitelné? Všichni doufáme, že se to lidem opravdu líbilo a vrátí se i v normálních časech.“

FOTO: BLUE MOUNTAIN RESORT

snowBIZ | LETNÍ STŘEDISKOVÝ PROVOZ

Nad očekávání Stejně jako v mnoha jiných střediscích, i v americkém Bogus Basin se v roce 2020 exponenciálně zvýšila návštěvnost tamního bikeparku – o 50 procent oproti roku 2019, a to navzdory vládním restrikcím, které striktně omezovaly návštěvnickou kapacitu. Stejnou zkušenost mělo i středisko Mountain Creek v americkém New Jersey, zejména ve všední dny. „Naše letní všední dny byly nezvykle silné, přijíždělo hodně rodin,“ rekapituluje střediskový viceprezident pro prodej a marketing Hugh Reynolds. „A bylo jasné, že to jsou lidé, kteří v bikeparku nikdy předtím nebyli. Viděli jsme, že spousta starých horských kol byla vytažena ze skříní a garáží a našla si cestu k naší lanovce.“ Horská kola však nebyla jedinou oblíbenou záležitostí v letních skiareálech. Ve snaze pozvat nové návštěvníky ven, aby poznali horský vzduch a krajinu, pořádal Bogus Basin společensky distanční venkovní lekce jógy na prostorném travnatém přírodním hřišti v areálu na úpatí kopce. „Doufali jsme, že se dostaví pár hrstek lidí, kteří se zúčastní a vše nasají. Místo toho se pokaždé sešlo víc než sto lidí. Byl to krásný pohled,“ vzpomíná střediskový manažer Brad Wilson. Také středisko Blue Mountain Resort v Pensylvánii zažilo nezapomenutelně hektické léto. S výjimkou svatebních obřadů se letní tržby zvýšily ve všech ostatních oblastech nabízených aktivit. Podle prezidentky resortu Barb Greenové vzrostl počet návštěvníků bikeparku o více než čtvrtinu. Ale byl to právě glamping – 25 míst s plátěnými stany, postelemi, solární energií a dalším vybavením – který šel na dračku, podle slov Greenové. „Lidé z měst, kteří nejeli na svou obvyklou dovolenou do nějakého vzdáleného resortu, přijeli raději k nám,“ říká a pokračuje: „Bylo na nich vidět, že nikdy předtím netábořili – a někteří nikdy předtím nebyli na horách. Navzdory neznalosti však přijeli a užili si to. Myslím, že z toho všeho budeme mít dlouhé, dlouhé pokračování načatého byznysu.“

124

ZÁKAZNÍCI GLAMPINGU OBVYKLE VDĚČNĚ VYUŽÍVAJÍ ŘADU DALŠÍCH LETNÍCH ATRAKCÍ STŘEDISKA

Co je to víkend?

Vzdělání a porozumění

Regina Connellová, zakladatelka společnosti Collective Work – poradenské firmy v oblasti strategií a zkušeností se značkou, která poskytuje služby v oblasti pohostinství, životního stylu a designu – spolupracuje s mnoha horskými středisky na podobných tématech. To, co viděla, že se dělo během pandemických časů, a věří, že se bude nadále vlnit celým odvětvím, nazývá několikanásobným: noví lidé zkoušeli nové věci na nových místech z nových důvodů. A v nových časech. „Myslím, že je vhodná doba podívat se na to, jak se mění svět práce a vzdělávání a co to znamená pro volný čas,“ navrhuje Connellová. Uvádí, že práce na dálku byla rostoucím trendem už před rokem 2020 a pandemie ji jen urychlila a udělala z ní mainstream. Jaký dopad může mít tento nový pracovní život a měla by se střediska podle toho plánovat? Connellová je ochotna jít se svou vizí daleko: „Pokud to vydrží, změní to vzhled týdnů,“ předpovídá. „Pokud znáte seriál Downton Abbey, víte, že vdova se ptala: Co je to víkend? To by v budoucnu mohlo platit i pro horské odvětví.“

Takže lidé přišli, viděli, zapojili se. Jak střediska přivedou tyto nedávné nováčky zpět, a to nejen v nadcházejícím létě, ale po všechna léta – a možná i v zimě? „Provozovatelé rekreačních oblastí budou muset o lidech přemýšlet ne jako o nováčcích u nich v areálu, ale spíše jako o nováčcích v přírodě,“ uvažuje Connellová. „Všichni se budou muset naučit na zákazníky nahlížet trochu jinak a mít to na paměti.“ Connellová si myslí, že lidé z měst, kteří nově začínají s rekreací v přírodě, mohou toužit po větším uživatelském pohodlí, například po lepším (nebo specificky zvoleném) jídle a nápojích. Mohou také potřebovat více praktických rad, jak si vychutnat pro ně zbrusu nové zážitky, které jim střediska v přírodě nabízejí. Greenová vzpomíná, že se to v pandemickém létě ukázalo u hostů v glampingových (i běžných kempinkových) místech: „Museli jsme se hodně vzdělávat a být připraveni doslova na kdeco. Spousta zákazníků tuto zkušenost ještě nezažila a nevěděli, co mají dělat, když jim příroda odhalila svou pravou

Zatímco některá střediska nechala své zážitkové parky během pandemie zcela nebo zčásti zavřené, provozovatelé, kteří podnikli nezbytné kroky k otevření, obecně profitovali z obrovské touhy veřejnosti dostat se ven za rekreací a zábavou. Podle oborového průzkumu, který vzápětí po pandemii otiskla publikace Adventure Park Insider, snížily vlivem nařízených restrikcí dobrodružné parky v horských střediscích svou kapacitu v průměru téměř o polovinu, ale denní návštěvnost klesla jen o 9 %. Mnohé z nich hlásily rekordní objem v druhé polovině sezóny, zvýšený provoz uprostřed týdne a zaznamenaly příliv nových návštěvníků a rozmanitější, městskou klientelu. Ziskové marže byly téměř na stejné úrovni jako v předcovidovém roce 2019.

Rostoucí rozmanitost V rámci obecného závěru, že horská střediska přitahují nové lidi, kdo přesně se v nich objevuje, záleží na umístění areálu. Mnohá střediska zaznamenala větší rozmanitost své nové letní klientely – ani ne tak kulturní nebo rasovou, nýbrž ve smyslu, odkud noví návštěvníci přicházejí. V případě Bogus Basin se tato diverzifikace týká spíše měst vs. venkova. „Nemáme tendenci vídat mnoho hostů z oblastí mimo metropolitní distrikt (hlavního města státu Idaho) Boise,“ říká střediskový manažer Wilson. Vloni v létě se jim to však podařilo, a to díky většímu

FOTO: BLUE MOUNTAIN RESORT

tvář. Například jednou večer ve 23 hodin zazvonil hlavní telefon resortu, na kterém se ozval jeden z glamperů, který chtěl dát vědět, že před jejich stanem je jelení mládě. Požadavek hosta? Aby ústředna zavolala na ochranu zvířat a pomohla mláděti najít domov.“ Rozkošné a nevinné, ano. Příběh však vypovídá o letité zkušenosti středisek, že mnoho nováčků nemusí plně rozumět outdoorovým aktivitám a přírodě. Greenová dodává, že aby tomuto sociálnímu typu sblížení pomohla, ráda by prozkoumala možnosti partnerství se známými outdoorovými značkami a obchody, kde by se ti, kdo míří kempovat k nim do střediska, mohli zastavit jako první: „Ráda bych navázala partnerství s takovými místy, která s námi mohou dělat věci jako naučit lidi tábořit. Vidím zde velkou příležitost pro smysluplnou spolupráci.“ Letos v létě také plánuje přidat ekologickou zahradu a některé další prvky, které by potěšily zvýšená očekávání nových hostů. Connellová vybízí střediska, aby vymýšlela kreativní a zábavné způsoby, jak znovu zapojit ty, kteří si něco přírodního vyzkoušeli minulé léto, i jak pozvat ty, kteří ještě nic nevyzkoušeli: „Bavte se tím. Ukažte jim, že se těšíte, až je přivítáte. Posuďte třeba nabídky typu Pozvi kamaráda, kdy v případě, že s sebou zákazník poprvé přivede svého známého, obdrží tašku s věcmi nebo nějakou zábavnou outdoorovou sadu.“

počtu hostů z širšího okolí jihozápadního Idaha, což je jejich dlouhodobým cílem: „Stále se snažíme dostat lidi z údolí, aby se nadýchali vysokohorského vzduchu a pocítili, jaké to v tomto prostředí je,“ podotýká Wilson. Aby se lidé chtěli vracet, nabízí jim nyní Bogus celoroční permanentku. Částečně k tomu vedlo překvapení, které si uvědomili, když je v pandemickém létě navštívilo tolik nových lidí. „Návštěvnické skupiny mezi zimou a létem jsou mnohem odlišnější, než jsem si představoval,“ vysvětluje Wilson. „Člověk by si myslel, že lyžaři budou cyklisté, ale není tu tolik křížení, jak by si někdo myslel.“ To samozřejmě znamená příležitost. Bogus Basin doufá, že celoroční permanentka tomu pomůže. Barb Greenová tipuje, že mnoho nových návštěvníků Blue Mountain v pandemickém létě pocházelo z řad čtyřicátníků a mladších, a jak říká: „Nemyslím si, že někam zmizí.“ Doufá, že její středisko trvale zavede nové produkty jako sportovní tréninky pro sportovce, kterým se jich nedostává ve školních sportovních zařízeních, pokračující dobře vedený dětský tábor a další věci, které osloví tento segment trhu. Horským střediskům, která chtějí znovu navázat nebo navázat první kontakt s rozmanitějšími trhy, Regina Connellová z Collective Work radí, aby tak činila velmi opatrně a s využitím rad od těch, kdo cílovou komunitu skutečně znají. Doporučuje používat takové marketingové obrázky, formulace a oslovení, které osloví různé skupiny, ale „nebudou se podbízet. Je to tenká hranice a musíte být opatrní. Je to pro nás všechny obrovská příležitost, jak zdemokratizovat přírodu. I když to může znít divně, je třeba říct, že outdoor není jen pro vegany, co chodí oblečeni v Patagonii.“ Connellová také navrhuje provozovatelům středisek, aby se podívali na jiné podobné značky a na to, jak se ony dopracovaly k diverzifikaci svých věrných. Poukazuje na spolupráci mezi Gucci a The North Face, která téměř bez problémů spojila módu, rozmanitost a outdoorovou zábavu. „To je podle mě úžasný příklad,“ říká.

Budoucnost

ZÁKAZNÍCI GLAMPINGU OBVYKLE VDĚČNĚ VYUŽÍVAJÍ ŘADU DALŠÍCH LETNÍCH ATRAKCÍ STŘEDISKA

Mohlo by to všechno znamenat další rušná léta, více nových lidí, kteří se připojí dlouhodobě, a dokonce možná i více zimních hostů? Většina se shoduje na tom, že takové vyhlídky nejsou od věci. „Horské destinace by se mohly stát standardním cílem letních dovolených. Rodina a přátelé se setkávají v rekreační oblasti, kde je co dělat pro všechny. A stane se léto vábničkou pro zimní účast?“ ptá se Conellová. „Myslím, že by se to mohlo stát. Opravdu by se to mohlo stát. A to by bylo pro celý horský obor jedno velké pozitivum.“

125

Text: Tom Řepík

snowBIZ | LETNÍ MARKETING

FOTO: KILLINGTON RESORT

Získat velký kus koláče ostatně není nutné. Jde o to získat ten správný kus. Wyomingský Jackson Hole se nachází v blízkosti národních parků Grand Teton a Yellowstone, kam se v letních měsících sjíždějí miliony lidí, a řešením, jak z těchto milionů přilákat ideální klientelu, konkrétně návštěvníky, kteří jsou schopni zaplatit nejvyšší cenu za dobrodružný zážitek, bylo vybudování via ferraty. Nejenže to bylo v souladu s brandem skalnatého střediska, ale také se zaměřili na typ návštěvníka, který se záměrně a rád vychýlí z trasy do národního parku, aby získal jedinečný zážitek v přírodě, a je ochoten za něj zaplatit, což ospravedlňuje náklady na vybudování atrakce. Samozřejmě ne všechna střediska mají tak návštěvnicky plodné okolí a mnohá považují svou zimní klientelu za primární cílovou skupinu pro léto. Přesto je na místě opatrnost při vytváření jakýchkoli nepodložených předpokladů o vašem zimním publiku. Jistě, pokud máte kmenovou skupinu zákazníků, kteří navštěvují vaše středisko kvůli lyžování, může to být snadný kanál přímého marketingu. Ale to, že k vám jezdí lyžovat, nutně neznamená, že s vámi chtějí mít něco společného i v létě.

Jak prodávat léto Zatímco zimní část své nabídky mají horská střediska tradičně dobře zpracovánu a je pro jejich zákazníky poměrně dobře srozumitelná, prodat svůj letní sortiment bývá často o poznání složitější. Jak vyniknout mimo hlavní sezónu?

rovozovatelé lyžařských středisek jsou dobří v prodávání zimy těm, kdo milují sníh. Jejich zimní zákazníci chápou, co to pro ně znamená: koupit si lístek, připnout náčiní a rozjet se. Když však dojde na léto, nemusí být nabídka pro vaše publikum tak jasná (nebo vzrušující), což může vaše prodeje komplikovat. Ať už vaši zimní hosté nevědí o zábavě, kterou lze ve vašem regionu zažít mimo sněhovou sezónu, anebo se snažíte přilákat jiný druh letních návštěvníků, je důležité vybrat svou letní nabídku moudře a jasně ji prezentovat.

Znejte své návštěvníky Ještě než začnete propagovat svou letní nabídku, musíte zvážit, kdo je váš letní zákazník, o jaké aktivity má zájem a jaká je pravděpodobnost, že k vám bude cestovat, aby se jich zúčastnil. Pro mnoho horských středisek

126

je blízkost jiných letních atrakcí impulsem k tomu, aby se pustila do hry o letní tržby, ale je důležité propracovat proveditelnost nalákání letních zákazníků do vašeho střediska. Je třeba pochopit matematiku týkající se toho, kdo může přijet a proč, zda se zastaví a proč, a pak na tom postavit soubor aktivit, programů a akcí. Například v aljašském středisku Eaglecrest si brousili zuby na část ze zhruba milionu turistů, kteří každé léto navštíví nedaleké aljašské hlavní město Juneau prostřednictvím výletních lodí. Když si to však blíže spočítali, zjistili, že dostupný kus koláče není tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát: přijede milion lidí, ale jen 40 % z nich vystoupí z výletní lodi a vydá se na výlet. Na výběr je 60 výletů a 80 % z nich si vybere určitý typ výletu. Z původně milionového koláče pro středisko nakonec zbylo asi 12 tisíc potenciálních návštěvníků.

Dnešní letní návštěvníci Jak tedy najít ty správné návštěvníky a přilákat je do vašeho skiareálu v létě? Ve většině horských středisek bude existovat specifická primární atrakce tvořící destinaci destinací. Kolem této atrakce mohou fungovat sekundární aktivity, přidávající hodnotu potenciální návštěvě střediska. V zimě bývá primární aktivitou lyžování a do sekundární kategorie patří doplňkové sněhové aktivity, v našich podmínkách obvykle sáňkování, snowtubing, sněžnice, běžky. Pokud však jde o letní provoz, je důležité si uvědomit, zda jste tahákem regionu, nebo jeho doplňkem. Z hlediska marketingu jsou to primární aktivity, jež zvyšují zájem o destinaci a proces rezervace, ale u sekundárních aktivit existuje příležitost oslovit zákazníka, když už do střediska přijel. Zásadní je rovněž zhodnotit myšlení dnešních návštěvníků a společenské dopady, které ovlivňují jejich chování při letních cestách. V minulosti byla velká část marketingu na léto zaměřena na to, jak jen někam odjet, zkrátka „vypadnout z města“. Po dvou pandemických letech, kdy byli spotřebitelé uvězněni doma, se stále více ukazuje, že nechtějí jen někam vypadnout – chtějí získat kvalitní, v nějakém pro ně důležitém ohledu transformativní zážitky. Jako by z nedávné pandemie vzešel zcela jiný typ letních výletníků. Necestují tak často, ale když už cestují, snaží se ze své cesty vytěžit maximum; chtějí víc a nevadí jim, že za to náležitě víc utratí.

Jakmile se ujistíte, jaký typ hostů se snažíte přilákat, je čas přesvědčit zákazníky, aby vás navštívili. Digitální dojem, který poskytujete svému publiku, je dnes téměř stejně důležitý jako to, s čím se setkají osobně. Vše začíná jasnými a popisnými sděleními a obrázky o vaší nabídce, často přizpůsobenými návštěvníkům, kteří vás navštíví poprvé. Pohříchu mnoho středisek ve svém marketingu vychází z předpokladu, že jejich návštěvníci přesně vědí, co jim jejich celodenní letní pass poskytne. To je chyba; je třeba udělat krok zpět a vžít se do situace návštěvníků, více je vést a trochu je držet za ruku, pokud jde o to, co mohou od takového letního zážitku očekávat. Jednou z jednoduchých praktických možností je nabídnout na letní verzi střediskového webu, aby si potenciální zákazníci mohli vybrat variantu typu „hledám zábavu a adrenalin“ nebo „hledám relax“ a získat seznam odpovídajících aktivit. Zásadní význam mají také popisy aktivit – mnoho lidí se podle popisu atrakcí rozhoduje, zda a kam pojedou. Blízkost k dalším atrakcím někde jinde je něco extra, co můžete využít ve svém marketingu. Aktivity nabízené ve vašem středisku mohou zabrat půl dne, ale ukázat zákazníkovi zvětšený mapový výsek vaší destinace i s popisem toho, co je kde k mání okolo vás, mu může pomoci při rozhodování o návštěvě. Sestavení různých aktivit dostupných ve vaší destinaci nebo v jejím okolí prostřednictvím obsahu ve stylu itineráře může návštěvníkům pomoci při plánování a rozhodování. Například: „pokud přijedete na jeden den, tady se dozvíte, co můžete očekávat“; „zde se dozvíte, čím můžete vyplnit svůj den ve středisku“ nebo „takhle by mohl vypadat itinerář pro vás a vaši rodinu“ a tak dál. Podle oborových průzkumů dochází ke zhruba 30% nárůstu času stráveného na střediskovém webu, pokud obsahuje recenze na danou aktivitu autenticky vytvořené návštěvníky. Zvýraznění recenzí a obsahu vytvořeného hosty na vašem webu může ovlivnit nákupní rozhodování a zbavit váš marketingový tým, jenž může být v letních měsících menší, stresu z tvorby nekonečného kvanta letního obsahu. Na nákupní rozhodování mívají mnohem větší vliv také fotografie a videa pořízená samotnými návštěvníky než profesionální středisková produkce.

Zefektivněte rezervace Jakmile si váš potenciální zákazník vybere letní program, který mu nabízíte, musíte mu usnadnit a zefektivnit jeho uskutečnění. Možnost

FOTO: KILLINGTON RESORT

Pracujte na své atraktivitě

online rezervace a možnost s někým živým mluvit (přes telefon nebo online chat) jsou na předních místech v žebříčku vlivu na rozhodování o uskutečnění nákupu, a to dokonce více než slevy nebo jedinečnost dané aktivity. Střediska na celém světě zaznamenávají významný posun k online a mobilním rezervacím. Jedná se o trendy, které byly v průběhu posledních 10 let v plném proudu, ale v důsledku pandemie se masivně urychlily. Přesto, celosvětově více než polovina provozovatelů aktivit stále nepoužívá rezervační systém, a to je obrovská promarněná příležitost, jak pro spotřebitele, protože nemohou aktivity najít, tak pro provozovatele kvůli dopadu na jejich podnikání. Pro střediska, která nabízejí online rezervace vlastních aktivit, ale zároveň jsou otevřená propagaci i dalších aktivit v oblasti, aby ilustrovala širší atraktivitu destinace, může být užitečné shromáždit na svých webových stránkách informace o rezervacích klíčových atrakcí v oblasti. I když je nutné mimostřediskové aktivity rezervovat jen telefonicky nebo osobně, jejich zahrnutí pomůže vašemu střediskovému webu fungovat jako klíčový zdroj informací pro plánování cesty pro vaše zákazníky.

Dostupnost podpory během procesu plánování a nákupu pomůže vašemu zákazníkovi provést rezervaci s důvěrou, ať už telefonicky, e-mailem nebo prostřednictvím chatu. I když si středisko nemůže dovolit živou nonstop podporu, mělo by posoudit možnost zařadit požadavky do fronty v centru zpráv, které lze vyřídit jako první, aby se vlak s rezervacemi rozjel. Z hlediska rezervací mohou ve vaší letní obchodní strategii hrát roli také touroperátoři. Jejich zaměstnanci se seznámí s danou oblastí a naplánují jednodenní nebo vícedenní trasy, jež mohou zahrnovat i vaše atrakce a často se stanou jednotnou rezervační platformou pro ty zákazníky, kteří nechtějí trávit čas vyhledáváním, plánováním a rezervací jednotlivých kroků svého výletu.

Promyšlený přístup Celkově vzato vyžaduje prodej letních zájezdů promyšlený a prokalkulovaný přístup. Zásadní je vzdělávání zákazníků. Určitě to neplatí univerzálně, ale pokud dokážete zjistit, jak si vaši potenciální návštěvníci mohou chtít užít hory bez sněhu, a poskytnout lákavé digitální zkušenosti před výletem, po nichž bude následovat špičkové osobní dobrodružství, zůstanete ve hře o ně.

127

FOTO: TECHNOALPIN

snowBIZ | advertorial

Vybrané instalace zasněžovacích systémů TechnoAlpin v uplynulé sezóně

128

Kromě technologických aspektů bral investor v úvahu také ekologické požadavky stavby a její celkové začlenění do okolního prostředí. Výsledkem je velkolepá stavba, která výrazně dokazuje, že i technické stavby mohou doplňovat a vytvářet krásné prostředí, aniž by narušovaly celkový vzhled krajiny. FOTO: TECHNOALPIN

yžařské středisko Ski Zadov na Šumavě je jedním z nejvýznamnějších center zimní turistiky. V posledních náročných letech se ukázalo jako nezbytné zajistit dostatečný objem vody, a tím zvýšit celkovou výkonnost a efektivitu technického zasněžování celého střediska. Pro zajištění dostatečného množství vody a potřeby nepřetržitého zasněžování byla v letošním roce realizována výstavba vodní nádrže o objemu 22 000 m3. Nová plně automatická nízkotlaká čerpací stanice se současným výkonem 74 litrů za sekundu s možností rozšíření až na dvojnásobek pomáhá přečerpávat celý objem vody z nádrže do střediska a zajišťovat vodu v dostatečném objemu pro stávající vysokotlakou část čerpací stanice a koncová sněžná děla a tyče. Vysoce kvalitní komponenty čerpacího systému, inteligentní digitální řízení provozu prostřednictvím IO-Link, potrubí z nerezové oceli, vzdálený přístup a centrální řízení prostřednictvím softwarového systému kontroly a řízení ATASSpro poskytují zasněžovacímu týmu střediska všechny nezbytné náležitosti pro efektivní zasněžování v 21. století.

Společnost Technoalpin letos dokončila již čtvrtou etapu rozšíření a rekonstrukce technologie zasněžování v Horském resortu Dolní Morava. Tím byla dokončena celková plánovaná instalace a středisko má v současné době k dispozici zásobu vody ve dvou nádržích o celkovém objemu přes 100 000 m3 vody, šest čerpacích stanic, třináct spojovacích šachet a přes sto koncových zařízení pro výrobu technického sněhu. Všechny čerpací stanice jsou schopny pracovat jako jeden celek na základě regulace tlaku a průtoku a inteligentního řídicího systému ATASSpro, čímž se výrazně zjednodušuje rozdělování energie podle potřeb koncových zařízení na trasách. Srdcem celého systému je zcela nová plně automatická čerpací stanice s kapacitou 200 litrů vody za sekundu a možností chlazení celého tohoto objemu pomocí instalovaných chladicích věží. V současné době je podstatná většina koncových zařízení fixně instalována, což zvyšuje rychlost uvedení do provozu a okamžitou reakci na případné změny potřeb výroby sněhu, stejně jako snadné ukončení zasněžování a bezpečné odkalování.

Všechny nové sjezdovky byly doplněny centrálním rozvodem vzduchu. V posledních letech se velmi osvědčila nová fixní sněžná tyčová děla, která splňují jak výkonnostní, tak i přísné hlukové a energetické parametry. V současné době lze toto zařízení pro technické zasněžování zařadit mezi světovou špičku a patří mezi nejmodernější a nejvýkonnější zařízení pro technické zasněžování v České republice. Lyžařský areál NOVAKO Jáchymov prochází po změně majitele celkovou rekonstrukcí, jejíž součástí je výměna starého poddimenzovaného systému zasněžování za nový, plně automatický. První etapa je dimenzovaná tak, aby byli schopni pokrýt technickým sněhem alespoň prioritní část areálu pro provoz během vánočních svátků Zvětšení zásoby vody na objem 15 000 m3 umožní pokrýt požadavky na výrobu sněhu v prioritních částech areálu po celou dobu zimní sezóny i při deficitu sněhu přírodního. Výkon čerpací stanice navržený na celkový průtok Q=40 l/s umožní vysněžit prioritní sjezdovky za 35 hodin. Čerpací stanice je navržena tak, abychom v budoucnu mohli její výkon zdvojnásobit. Součástí čerpací stanice je i systém chlazení vody. Technicky je celý systém čerpací stanice a chlazení řešen ve standardu Průmysl 4.0. s digitálním komunikačním systémem OI-link, kde již zcela odpadá převádění analogových výstupů jednotlivých čidel. Pro distribuci potřebného objemu sněhu bude na prioritní sjezdovce použito 8 fixních automatických vrtulových kanónů. O přívod vody k odběrným místům se postará litinové potrubí v celkové délce 1 500 m. Nedílnou součástí takto tvořeného moderního systému je i přenos dat a jejich zpracování v procesu řízení a ukládání pro potřeby budoucích analýz. O celý proces řízení a práci s daty se stará systém ATASS Pro. Samozřejmostí je funkce plnoautomatického startu systému a vzdálený přístup na něj, ať už z důvodu vlastní kontroly týmem zasněžovačů, ale i pro potřeby servisních zásahů. Lyžařský areál Klínovec patří k areálům s největším potenciálem rozvoje v České republice. Tak jako v drtivé většině našich areálů jeho zasněžovací systém prochází postupnou rekonstrukcí s cílem maximalizovat výkon a efektivitu zasněžování s důrazem na práci v teplotách jen lehce pod nulou. Za posledních 5 let se společností Technoalpin zrealizoval výměnu části stávajících rozvodů a realizaci nových linií, zejména na jižní jáchymovské straně. Společnost Technoalpin za tuto dobu dodala materiál pro více než 5 km tras rozvodů a 150 nových automatických tyčí a děl. Ruku v ruce s procesem hledání a návrhů umístění nových nádrží pro vodu běží proces zpracování celkové budoucí koncepce systémů čerpacích stanic tak, aby se objem vody, která je pod vysokým tlakem přiváděna ke koncovým zařízením, znásobil. Delikátním technickým úkolem je i sdílení tlakové vody přiváděné ze dvou protilehlých stran. Na všech rekonstruovaných úsecích jsou původní kanóny a tyče nahrazovány automatickými pod kontrolou řídícího systému ATASS Pro. K tomu neodmyslitelně patří i servisní dohled nad nimi, shromažďování dat o provozu a jejich analýza, vše s cílem využít krátká období mrazu na maximum a přitom si vystačit se zdroji elektrické energie.

BUDOUCNOST. UŽ DNES. official product partner

Naši experti pracují na průkopnických technologiích, aby pro vás našli to nejlepší řešení. Ať už sněžná děla, rídicí software nebo systémy zásobování vodou – rozhodnete se dnes pro budoucnost, abyste i zítra mohli těžit z technologického náskoku.

TT10 získal ocenení iF DESIGN AWARD 2022 Gold

W W W.T E C H N O A L P I N . C O M

2022

HAPPY END

130

POZNEJ ŠVÝCARSKO A VYHRAJ!

VYHRAJTE: pobyt v jednom z nejbližších středisek Švýcarska na dvě noci pro dva www.snow.cz/souteze

Protože vaše peníze mají vydělávat hlavně vám Nechte své peníze pracovat na největším dluhopisovém tržišti v Česku a získejte pravidelné zhodnocení až 14 % ročně.