SNOW 155 time - průvodce lyžařskou dovolenou 2024/25
PRŮVODCE LYŽAŘSKOU DOVOLENOU
Trendy 2024/25
CENY SKIPASŮ I POBYTŮ
NOVÉ LANOVKY
KDE SI ZALYŽOVAT V KLIDU
Z JAKUSZYC AŽ ZA POLÁRNÍ KRUH
tipy na běžecké závody
SNOW 155
TIME SPECIÁLNÍ VYDÁNÍ
CENA: 100 Kč / 4,99 EUR
Zima je tu.
pánské
Lyžařské boty »Hawx
Magna RX GW / Hawx
Magna RX W GW«
[, ]
Vhodné pro lyžaře a lyžařky se širšími chodidly, konstrukce
Prolite, vyztužení v klíčových
zónách poskytuje stabilitu.
Flex: (pánské) / (dámské).
Sjezdové lyže »Redster TR«
v setu s vázáním M GW
[, ]
Vhodné pro začátečníky až středně pokročilé, boční konstrukce Dura Cap pro vynikající přilnavost hran, lehké kompozitní jádro.
Délky: - cm
Rádius: , m ( cm)
Další akční nabídky najdete v našich letácích nebo na www.intersport.cz
8 | TRENDY 2024/25: NEJEN LYŽOVAT, ALE UŽÍVAT, POZNÁVAT I ZAŽÍT DIVOČINU
12 | BUDOUCNOST LYŽOVÁNÍ: LEPŠÍ, NEŽ SI MYSLÍME
22 | JULIAN SCHÜTTER: ZE ZÁVODNÍKA
KLIMATICKÝM AKTIVISTOU
26 | LYŽOVÁNÍ JAKO NÁSTROJ
REGIONÁLNÍHO ROZVOJE V ČR
28 | RŮST LYŽOVÁNÍ V POLSKU
29 | ZACHRÁNÍ LÉTO LYŽAŘSKÝ BYZNYS?
30 | KDE SI JEŠTĚ ZALYŽOVAT
Víra, síla mysli
Mnozí si myslí, že lyžování je závislé na sněhu. Ve skutečnosti je však závislé především na síle lidské mysli, nebo chcete-li na naší vlastní víře.
Ve své moderní podobě je lyžařskému sportu něco přes 100 let – svá objevná léta má za sebou, ale z hlediska lidské historie ještě zdaleka není ani odepsaným starcem, spíš tedy zralým organismem, který kolem sebe stvořil jedinečnou lyžařskou kulturu. Každý z nás jsme její malou součástí a přispíváme k tomu, jak se jí bude dařit v budoucnu. Nebojte, žádný těžký úkol to není. Stačí, když si lyžování budete užívat v jakékoliv z jeho rozmanitých forem – na sjezdovce, v upravené stopě i ve volném terénu. Když se nenecháte odradit špatnou předpovědí počasí ani nihilismem bulvárně zpracovaných klimatických prognóz. Zkusili jste někdy, jak skvělé lyžování je třeba v dešti? Déšť na povrchu ztuhlého (to je důležité) sněhu vytvoří parádní vodní film, podložka je přitom tolerantní, takže můžete vyšívat oblouky libovolných parametrů a v plné rychlosti (která je vám příjemná, to je také důležité). Navíc z toho nejpozději za dvě hodiny budete mokří jak žába, což vám zajistí na dlouho nezapomenutelnou vzpomínku.
Zrovna v loňské sezóně se mi takový den poštěstil – všude okolo se válela hustá mlha a drobně mžilo, což spolehlivě odradilo 99 % potenciálních spolulyžníků vyrazit na první lano. Víra v alespoň hodinku obstojného lyžování a „sendvičové“ roz-
a lyžování
ložení oblačnosti pak zajistily, že výše byla na sjezdovkách bezproblémová viditelnost, takže stačilo každou půl minutu stírat z brýlí vodu a lyžování nemělo chybu. Během dne se ochladilo a postupně se déšť změnil v husté sněžení, které tuhnoucí povrch svahů přikrylo hebkou prašanovou peřinkou. Mokré nepromokavé oblečení tuhlo též, takže spolu s parádním lyžováním se navíc ještě jako bonus zvyšovala chuť ohřát se v sauně. Chápu však, že deštné lyžování není pro každého, navíc by se tím vytratilo to největší kouzlo, jímž je naprostý klid a prostor. Lyžování ale můžete povzbudit i návštěvami míst, kde se mu úplně nedaří (a k tomu najdete v tomto speciálním vydání inspiraci). Mnohé areály totiž tíží ani ne sněhový deficit jako spíš nárazová a celkově slábnoucí návštěvnost. Lyžování může být výborné i v místech, kam se nehrnou žádné davy, a to právě proto, že se tam nehrnou. Užijete si prázdné svahy a třeba tím i drobně přispějete k jejich zachování. Kolikrát na prázdné sjezdovce v pozdním odpoledni volím trasu tak, abych pokreslil zbytky manšestru, aby rolbař nepodlehl trudomyslnosti, že jeho práce byla zbytečná. Nebo schválně jedu několikrát k opomíjenému vleku, abych u vlekaře podpořil pocit, že je zrovna o tento vlek zájem.
Není to těžké, že? Tak si přejme, ať té víry v lyžování máme společně letos co nejvíce!
Roman Gric, Tomáš Haisl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Jan Klouček, Eva Kubániová, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Michael Turek, Alena Zárybnická
JAZYKOVÁ KOREKTURA Tereza Kožíšková
PŘEKLADY Kateřina Sochová
ODBORNÍ PARTNEŘI
Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR
VYDAVATEL SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511
ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz
Lyžařské destinace již dávno nenabízejí jen lyžování. V posledních desetiletích je silným trendem co nejpohodlější, přitom zážitková zimní dovolená. Zdaleka však není trendem jediným. Co všechno se na horách děje?
Proměna středisek v zábavní a zážitkové parky v horách je sice nejvíc vidět, ale spolu s ní probíhá i reakce v opačném směru – lyžaři, milující přirozenější lyžování nebo „staré dobré“ časy, kdy byly hory klidnější a jejich návštěvníci pokorní a nezpovykaní, utíkají do volného terénu na skialpy nebo do „exotických“ dálav.
Ceny všech služeb stále rostou, navíc se zejména ceny skipasů stávají kvůli dynamické tvorbě nepřehlednějšími.
Počasí a sněhové podmínky se zdají rok od roku nevyzpytatelnější, což návštěvníky žene
do sněhově nejspolehlivějších míst. Nechtěnou novinkou je i negativní image lyžování u části veřejnosti, která jej považuje za ničení přírody pro pár zbohatlíků. To spolu s nevyzpytatelností počasí a vysokými cenami někoho od lyžování zcela odrazuje.
Tomu všemu navzdory si jako lyžaři vlastně nemáme na co stěžovat – nabídka lyžařských aktivit je tak rozmanitá, jako snad nikdy v minulosti, ať už se chceme klouzat z kopce, nebo šlapat vzhůru, relaxovat, nebo si sáhnout hluboko do svých sil. Jediným omezením jsou finanční a časové možnosti.
Velké, moderní a sněhově spolehlivé
Velké lyžařské areály nezřídka rostou a vzkvétají, malé naopak často upadají, zejména pokud mají prudké tratě, příliš zastaralé vybavení, častější nedostatek sněhu nebo jsou dopravně hůře dostupné bez dostatečné ubytovací kapacity.
Můžeme považovat za svého druhu luxus, že máme v dosahu jak nejmodernější obří alpské areály s vyhřívanými lanovkami a širokánskými sjezdovkami, tak zároveň zapadlá zákoutí se starými vleky a přirozeně členitými sjezdy. Že u nás v Česku stále existují stovky areálů, z nichž mnohé jsou v provozu jen pár týdnů v roce, v jiných se přitom spolehlivě lyžuje od listopadu až do dubna.
Gruzie je exotičtější, ale dobře dostupnou alternativou Alp především pro freeridery
Ceny skipasů jsou méně předvídatelné
Leckoho přitom překvapuje, že cena skipasu často neodráží množství dostupných sjezdovek – v malých areálech s jednou či dvěma sjezdovkami se lyžuje za polovinu či třetinu toho, co v těch největších se stovkami tratí.
Zvláště v Alpách jsou přitom k dispozici superskipasy platící v desítkách areálů s tisíci kilometry sjezdovek.
Mnohem více se v ceně skipasu projevuje úroveň vybavení areálu, ale i mnoho jiných vlivů od délky sezóny až po daňovou a byrokratickou zátěž v dané zemi či oblasti.
Cena skipasu se stále častěji tvoří flexibilně podle zájmu a podmínek v daný den, přičemž zvýhodněn bývá nákup předem.
Vedlejší sezónu nahrazuje špatné počasí
Raketově přibývá krátkých spontánních pobytů, motivovaných sněhovými podmínkami a slunečným počasím. Jakmile napadne sníh a udělá se hezky, lyžaři vyrazí, zvláště na víkend. Jsou-li naopak podmínky nic moc, i v oblíbených resortech může být překvapivě prázdno.
Důsledkem tohoto trendu je, že mizí tradiční vedlejší sezóna. Lyžaři jsou nejvíc natěšení zkraje sezóny, takže pokud se zadaří, již před Vánoci se vyráží na sjezdovky v hojnějším počtu než dřív, to samé platí i o kdysi liduprázdném lednu.
Lidé se zkrátka více koncentrují v určitém čase na určitém místě a kalendář v tom hraje čím dál menší roli.
Lyžovat, nebo se předvést?
V minulé sezóně 2023/24 se virálně šířilo video z tyrolského Ischglu, na němž se v půl páté odpoledne sesouvaly úzkou sjezdovkou do údolí tisíce lyžařů, mnozí i v jiné než vzpřímené poloze. Zkrátka masakr, jaký asi někdy zažil každý návštěvník velkokapacitních lyžařských arén od Schladmingu až po Val Thorens.
Hledáme jistotu v podobě mnoha sjezdovek a zaručeného sněhu, ale skončíme v lyžařském mraveništi. A za rok zas a znovu. Nebo je to prostě touhou strávit dovolenou na známém, osvědčeném místě?
Přitom stále existují malé areály, kde jsou poloprázdné sjezdovky po celý den. Ačkoliv právě po nich lyžaři touží, navštěvují jiné. A ty malé postupně zanikají.
Jedním z mnoha příkladů je tyrolské středisko Kelchsau – malé, retro, navíc v sousedství veleúspěšného „světa lyžování“ SkiWelt Wilder Kaiser. Ještě před jeho zánikem proběhl průzkum u místních lyžařů, jestli si přejí jeho zachování. Závěr byl jednoznačný: ano, je to srdcovka, kus dětství, rádi se tam vracíme. Kdyby každý účastník průzkumu, který se vyslovil pro zachování, přijel na jeden jediný den v sezóně, areál by finančně přežil. Ale nestalo se.
Bezpečné trasy pro skitouring mimo sjezdovky se u nás i v Alpách těší rostoucí oblibě
Turecký manšestr
Na sjezdovky se lze vypravit i jinam než do středisek v Česku, v okolních zemích nebo v Alpách. Lyžování s příchutí exotiky nabízí třeba Turecko, zejména pak tamní největší a nejmodernější středisko Erciyes nedaleko města Kayseri, kam se létá přímo z Prahy.
Za prašanem do světa
Vzdálenější destinace však lákají především freeridery, neboť teprve ježdění ve volném terénu nechá vyniknout výhody a jedinečnosti mimoalpských pohoří. Za prašanem se můžete vydat do Skandinávie, na Aljašku, do Gruzie i do Japonska – do všech objevených freeridových rájů na Zemi se pořádají zájezdy či kempy s českými průvodci.
Skitouring podél sjezdovek
Velkou oblibu si i díky covidové karanténě získal skitouring či skialpinismus, tedy túry na lehkých lyžích, vybavených stoupacími pásy. V nejbezpečnější „fitness“ podobě se jedná o výstup po značených a lavinami neohrožených cestách nebo přímo po sjezdovkách, které většinou slouží i jako návratová trasa. V Alpách je dostatek možností skitouringu hlavně v malých lyžařských areálech v okolí měst, existují však samozřejmě i trasy mimo lyžařská centra.
Skitouring láká svobodou pohybu ve volné a ztichlé přírodě, nicméně v exponovaných dnech sezóny je na oblíbených trasách samozřejmě také rušno, byť ne v tak masovém měřítku jako na sjezdovkách. Leckteré areály přitom výstup po sjezdovce omezují nebo zakazují.
Mnohem větší a svobodnější prostor si užijí skialpinisté, vyrážející do vysokohorského terénu, kde jediným zázemím bývá horská chata. To však již vyžaduje jisté zkušenosti s plánováním vhodné a lavinově bezpečné trasy.
Více sněhu na Velikonoce než na Vánoce Že bude v lednu mrznout a sněžit a v březnu proběhne opalovačka na slunci s jarními teplotami a měknoucím firnem, to je zažitá představa, jak by počasí mělo vypadat. Bez ohledu na to, jestli je to způsobené běžnými výkyvy, nebo klimatickou změnou, tak na tyto „jistoty“ nespoléhejte.
Zaručená je snad jen vánoční obleva, jejíž pravděpodobnost je opravdu impozantní. Naopak o Velikonocích, pokud nepřipadnou až na konec dubna, bývají sněhové podmínky často překvapivě dobré.
Lyžování (ne)ničí přírodu
Mizející a vzácnější sníh zejména v nižších polohách a ve městech snižuje lyžařský apetit, jemuž neprospívá ani obviňování lyžařů a celého lyžařského odvětví ze škodlivých důsledků na životní prostředí – „vadí“ zasněžování, kácení stromů pro nové sjezdovky (těch již v dnešní době vzniká naprosté minimum) i terénní úpravy v ledovcových areálech, občas se dokonce objevují dávno vyvrácené mýty, jako že umělý sníh je plný chemie. Lyžování začíná být považováno za marnotratnost bohatých snobů a destrukci přírody, což je smutné, ale hlavně až na výjimky zcela absurdní.
Radek Holub
Lyžařský nadšenec mapuje lyžařská střediska s precizností ranního manšestru. Ostatně kvůli manšestru si rád přivstane. V Česku nejspíš nenajdete nikoho, kdo by měl o lyžařských střediscích větší přehled.
S námi vždy pod vedením profesionálů, horských vůdců s licencí UIAGM a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Janka Bednaříka, Tomáše Bardase ad.
SKIALPOVÉ VÍKENDY PRO ZAČÁTEČNÍKY I POKROČILÉ V nejkrásnějších oblastech Alp (Rakousko – Vysoké Taury, Rauris, Gesäuse, Totes Gebirge; Itálie – Ortler, Sextenské Dolomity) vás v malých skupinách naučíme správně stoupat i sjíždět, plánovat túry i pracovat s lavinovými prostředky.
SKIALPOVÉ VÝSTUPY A HORSKÉ PŘECHODY
Pro fajnšmekry a účastníky našich prodloužených víkendů nabízíme další skialpové zážitky – atraktivní výstupy a horské přechody (Slovinsko – Julské Alpy; Rakousko – Silvretta, Venediger, Silvretta Haute Route) včetně krásných lyžařských sjezdů.
TERMÍNY: leden–duben
Splňte sisvé lyžařské sny!
Akce připravíme i na zakázku.
LYŽOVÁNÍ BUDOUCNOST
Lepší, než si myslíme
Sjezdovky nad 1 500 m n. m. budou mít podle klimatických prognóz dostatek sněhu i v budoucnu (Cortina d'Ampezzo)
Lyžování neohrožují klimatické změny zdaleka tolik jako naše vlastní změny chování a myšlení.
Nezmizí-li chuť lyžovat, prohánět po sjezdovkách se budeme moci v roce 2050 i 2100.
Lyžování prožívalo svá léta rozkvětu v poválečných desetiletích, kdy se z chudých horských vsí i v pustině budovala horská střediska, bagrovaly se sjezdovky, lanovky a vleky šplhaly do dříve nepřístupných horských výšin a hlavně se lyžování začaly věnovat desítky milionů Evropanů.
Od 80. let naopak přibývají problémy, jimž musí lyžařská střediska čelit – od nedostatku sněhu až po ochranu přírody, která nedovoluje bezmezné rozšiřování lyžařských terénů do míst, jež by třeba byla vhodná, ale znamenala by nežádoucí zásah do krajiny.
Stagnace, nebo apokalypsa?
TEXT: RADEK HOLUB lyžování, může zdát. Celosvětově je lyžařů v současnosti nejvíce v celé jeho moderní, zhruba stoleté historii, což je samozřejmě zásluhou tzv. nových trhů, především Číny.
V současnosti je lyžování v povědomí (zatím malé) části Evropanů téměř odsouzené k zániku, ať už jako přirozeně vynucený důsledek klimatických změn, nebo prostého politického „nařízení“, které by třeba pod záminkou ochrany přírody v podstatě znemožnilo rozvoj a provoz lyžařských areálů.
Realita je však mnohem méně temná, než se z občasné mediální smrště, namířené proti
Ani evropských lyžařů dramaticky neubývá – jde spíše o stagnaci, avšak s „rizikovou“ věkovou strukturou, což souvisí s celkovou demografickou situací, tedy se stárnutím populace, a pak i s nižší atraktivitou lyžování pro nejmladší generace, než tomu bývalo dřív.
Lyžařská infrastruktura a celková nabídka možností je snad nejrozvinutější v historii – Alpy jsou naprostý lyžařský ráj a i v Česku máme stovky lyžařských areálů, takže prakticky každý má nějakou sjezdovku „kousek“ od domu.
Lyžování není levné (a nebylo kromě dotovaných provozů a zotavovacích akcí vlastně nikdy) a někdejší budovatelské nadšení vystřídal byznys, nicméně zvyšující se životní úroveň dává většině našinců možnost vyjet na zimní dovolenou do zahraničí, typicky do Alp, ale i do mnoha exotičtějších destinací.
Lyžařský turismus je tedy na svém vrcholu, což dokládají statistiky návštěvnosti a tržeb nejvýznamnějších alpských oblastí v Rakousku nebo na severu Itálie. Kde se tedy berou apokalyptické vize?
Nízko položené příměstské areály si dokáží sníh zajistit i bez mrazů (Monínec, listopad 2024)
Zavírají se lyžařské areály?
Jestliže se o budoucnosti lyžařských středisek v posledních letech píše v médiích, tak prakticky výhradně o tom, jak zanikají.
Francouzské Alpe du Grand Serre doplatilo spíš na zaostávání než klima
Zkraje letošního podzimu se ve francouzských, švýcarských, německých i českých médiích objevila zpráva o definitivním uzavření lyžařského areálu Alpe du Grand Serre, který se nachází nedaleko Grenoblu. Nechme stranou, že areál nakonec převezme nový investor, který jej hodlá i nadále provozovat, o čemž již média mlčí. „Povinnou“ součástí podobných zpráv je připomínka, že všude ubývá sněhu, technické zasněžování jeho úbytek nenahradí nebo je příliš drahé a že se lyžování s jistotou řítí k zániku.
Nedostatek přírodního sněhu přitom nebývá rozhodující „ranou“ pro nerentabilní lyžařské areály – většinou jde o kombinaci dlouhodobě nízkých nebo žádných investic a celkově zaostalé infrastruktury, jejíž součástí musí být i dostatečně výkonné zasněžování.
Zasněžování však má své podmínky – zdroj
vody nebo aspoň umělou nádrž. Není-li zasněžování, tak se roztočí „smrtící“ spirála nespolehlivého a neúplného provozu, nižší a nižší návštěvnosti, chybějících investic a v důsledku i zániku areálu.
Dalším zanikajícím francouzským areálem je Le Grand Puy na jihu Alp, který v posledních 10 letech zaznamenal 60% propad tržeb. Obec Seyne musela areál ročně dotovat 350 000 eury, s čímž jí letos došla trpělivost, a vleky proto prodá. Za posledních 50 let údajně ve Francii zaniklo 180 nerentabilních lyžařských středisek. Není snad potřeba zvlášť připomínat, že šlo především o malé areály místního významu, mnohdy vzniklé v dobové euforii na nevhodných místech.
Lyžařská nabídka Francie je i přes tento „armagedon“ lokálních areálů s pár tratěmi nezměněně obrovská s 8 000 km sjezdovek ve stovkách velkých fungujících středisek.
Mezinárodní lyžařská a snowboardová asociace (FIS) ve spojení s OSN varuje, že lyžařské areály po celém světě čelí existenční hrozbě kvůli klimatické krizi.
Loni bylo kvůli špatným sněhovým podmínkám zrušeno na 26 Světových pohárů, asociace se tak obává o budoucnost zimních sportů.
(zdroj: Nedostatek sněhu pohřbil velký skiareál v Alpách. Nadobro zavírá: Novinky.cz, 11. 10. 2024)
Fakta a komentář:
Ze společné iniciativy lyžařské federace FIS a meteorologické organizace WMO je citována výhradně „hrozba“, ačkoliv cílem iniciativy je především výzkum a sdílení poznatků, tedy veskrze konstruktivní přístup k měnícím se klimatickým podmínkám. Zrušeno bylo 26 závodů Světového poháru (z celkem 616, což je pro představu o míře „hrozeb“ podstatné), ovšem nikoliv jen kvůli špatným sněhovým podmínkám, ale z různých důvodů souvisejících s počasím (mlha, vítr ap.). Závody jsou navíc velmi specifická součást lyžování jako takového a z historických důvodů se mnoho tratí nachází v nižších polohách. Celkově problémy a specifika závodního lyžování nelze jednoduše považovat za problémy celého lyžování.
Švýcarský retro areál Braunwald neláká
Namále má letos i švýcarské středisko Braunwald na severovýchodě Švýcarska nedaleko města Glarus – sezóna 2024/25 může být jeho poslední, nezahojí-li se alespoň průměrnými tržbami. Ačkoliv je obklopeno dvou- až třítisícovými vrcholy Alp, jeho návštěvnost a především příjmy nestačí na pokrytí zvyšujících se nákladů. V případě Braunwaldu není na vině primárně nedostatek sněhu, ale spíš neobvyklý charakter střediska, prostírajícího se nad stejnojmennou rekreační obcí, přístupnou starou pozemní lanovkou. Je to pravé „retro“ středisko s úzkými, členitými a poměrně strmými sjezdovkami, málo kapacitními a starými až archaickými lanovkami a vleky, tedy pravý opak typického alpského „Disneylandu“, který je sice nenáviděn ochránci přírody, ale lidé disneylandy rádi navštěvují. Naopak neokázalý a přírodě blízký Braunwald strádá a jeho ztráty už nikdo nechce financovat.
Malé areály ve Švýcarsku mizí
I ve Švýcarsku jinak zanikají především lokální, nízko položená střediska, sužovaná nedostatkem přírodního sněhu. Německý politolog Christoph Schuck dokonce zmapoval všech 545 tamních lyžařských středisek, z nichž údajně již přes 200 zmizelo (aniž by to mělo znatelný vliv na celkovou lyžařskou nabídku Švýcarska, doplňme pro jistotu).
Podle profesora Schucka jde o projev tzv. Matoušova efektu, kdy úspěšní a bohatí se stávající ještě úspěšnějšími a bohatšími, což platí i pro budoucnost lyžařských areálů ve Švýcarsku. Nabídka se zkrátka koncentruje do těch nejefektivnějších a nejžádanějších resortů, naopak ty malé končí.
Bavorský Jenner končí s lyžováním, protože výletníci přinesou více
V německých Alpách letos „postihl“ tento lyžařský osud tradiční lyžařský areál Jenner nedaleko Berchtesgadenu, který využívá německá lyžařská reprezentace jako své oficiální tréninkové centrum.
Areál dlouhá léta lyžařsky živořil se starožitnými lanovkami, než byl v r. 2018 velmi náklad-
ně rekonstruován – kromě páteřní 10místné kabinky přibyly i dvě luxusní 6sedačky. Jenner je však především celoroční výletní cíl pro turisty, sáňkaře či skialpinisty a lyžování na sjezdovkách zde nadále upadalo – i proto, že tratě jsou historicky úzké a členité, nevhodné a málo atraktivní pro dnešní lyžaře, navíc hned za hranicemi v Rakousku jsou stovky kilometrů prostorných sjezdovek s moderními lanovkami. Nezachránila jej tedy ani velkorysá modernizace přepravního parku, a tak již v minulé sezóně 2023/24 se nabídka pro sjezdaře významně scvrkla – upravovala se jen výuková sjezdovka a sáňkařská dráha v okolí mezistanice, což podle očekávání dokonalo „pohřeb“ Jenneru coby lyžařského areálu.
Od sezóny 2024/25 se na Jenneru již žádné sjezdovky neupravují ani nezasněžují. Hlavní kabinková lanovka samozřejmě zůstane pro výletníky v provozu, ostatní se prodají.
Tragické na lyžařském úpadku Jenneru není v podstatě nic, snad kromě toho, jak o něm referují některá média, když viní nedostatek sněhu, který nedokázala zvrátit ani nejmodernější zasněžovací technika – o ten ale v tomto případě opravdu nešlo.
Vysokohorské Weisssee v problémech kvůli národnímu parku
Koncem léta oznámil ukončení provozu také méně známý rakouský areál Weisssee, v němž se nachází i velkolepý horský hotel Rudolfshütte. Hoteliérovi a provozovateli areálu v jedné osobě jednoduše došla trpělivost s nevstřícným přístupem úřadů k jeho rozvojovým a modernizačním plánům, což přispělo k dlouhodobě nerentabilnímu provozu. I v tomto případě jde o dosti svébytný areál s naprosto komorním charakterem, který nemůže konkurovat nejmodernějším „lunaparkovým“ areálům v širokém okolí – od Kitzbühelu až po Ski amadé.
Nečekané ukončení provozu se nakonec podařilo jednáním a finanční injekcí zvrátit, takže areál bude v sezóně 2024/25 otevřen, pak ale záleží na tom, najde-li se pro něj nový investor.
Jedná se přitom o jeden z výše položených areálů v Rakousku se sjezdovkami především mezi 2 000 a 2 500 m n. m.
Na torza zrušených lanovek
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
Zasněžování je především zárukou spolehlivého provozu lyžařského areálu (Pampeago)
Ohrožuje sjezdovky nedostatek sněhu?
Nedostatek sněhu sice – možná překvapivě – nebývá rozhodujícím důvodem pro definitivní uzavření sjezdovek, ale areály s ním samozřejmě zápolí, a to malé i velké, vysoko i nízko položené.
Lyžovat lze i v nížinách
Zároveň jde o problém, který má technické řešení, takže se dá celou zimu lyžovat i ve středoevropských nížinách, jak dokládá třeba
Monínec nebo Chotouň u Prahy. Technický sníh sice nenavodí atmosféru zimní idylky se sněhem obalenými stromy, byť i bílé stužky sjezdovek v holé krajině mají pro leckoho své kouzlo.
Je otázkou, jakou část lyžařů by odradila trvalá a absolutní absence sněhu a lyžování pouze na „nastříkaném“ sněhu – právě kvůli sněhové kulise jistě mnoho lyžařů právě na hory jezdí, navíc „zimní pocit“ výrazně ovlivňuje chuť k lyžování.
Když lyžaři nevěří, nepřijedou
Bavorský Sudelfeld je něco mezi příměstským a prázdninovým střediskem v bavorském předhůří Alp nedaleko Mnichova – jezdí se sem na jednodenní lyžování i na vícedenní pobyt. V sezóně 2022/23 se v Sudelfeldu lyžovalo 100 dní od Vánoc do konce března, a ačkoliv podmínky byly po většinu sezóny slušné, často kvůli teplé zimě lyžaři z nížin nevěřili, že stojí za to sem vyrazit na lyže.
Záchranou provozu bylo každopádně včasné zasněžení sjezdovek, neboť přírodní sníh dlouho chyběl. Jeden z vleků v areálu dlouhodobě nejezdí kvůli rozporům mezi vlastníky, další jsou mimo provoz kvůli nedostatečnému zasněžování, přesto zhruba dvě třetiny areálu fungují spolehlivě. Zavřené však zůstaly některé horské chaty – z důvodu nemoci, ztráty elánu i nedostatku pracovníků. Jedno z nejbližších alpských středisek ke dvoumilionovému Mnichovu tak rozhodně nemá jistou budoucnost – v plánu je stavba nové přístupové lanovky z Bayrischzellu v údolí, která by omezila automobilový provoz na horské silnici a zajistila větší atraktivitu oblasti i v létě, ale projekt závisí na tom, jestli jej alespoň několik vydařených zim za sebou umožní realizovat.
Ve vyšších polohách Alp
o sníh
nouze nebude
Podle výzkumného projektu Future Snow Cover Evolution in Austria (FuSe-AT) se v Rakousku od 60. let snížil průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou o 42 dní – největší úbytek sněhu postihl polohy pod 1 500 m n. m. Do r. 2100 projekt předpokládá, že při oteplení o 2 °C se počet dní se sněhovou
pokrývkou ve vyšších polohách nad 2 000 m n. m. sníží jen mírně o 5 až 10 %, o něco výrazněji, a to o čtvrtinu, pak v nižších horských polohách (1 000 m n. m.), přičemž nížiny (400 m n. m.) přijdou dokonce o polovinu dní se sněhem. Při krizovém scénáři oteplení se však počet dní se sněhovou pokrývkou v 1 000 m n. m. smrskne rovnou o 70 % na 30 dní, ve 2 000 m n. m. o 25 % na 160 dní a ve 3 000 m n. m. o 10 % na 280 dní. Claudia Riedl, meteoroložka z GeoSphere Austria, předvídá, že lyžařská střediska pod 1 300 m n. m. jsou v důsledku změny klimatu odsouzena k zániku. Zasněžování v těchto polohách bude podle ní v příštích desetiletích tak náročné a neefektivní, že povede k uzavření lyžařského provozu.
Nejtvrdší dopad na malé areály
Sjezdovky do 1 500 m n. m. se v Rakousku nacházejí především v severní polovině země – v Dolním a Horním Rakousku a v severní polovině Salcburska, Tyrolska a Vorarlberska a zčásti i na jihu v Korutanech. Sněhová nejistota přitom dopadá nejtvrdším způsobem na menší střediska, která jsou zároveň nejníže položená. Z největších středisek leží podstatná část sjezdovek v nižších polohách především na pomezí Tyrolska a Salcburska, tedy například v Kitzbühelu, SkiWeltu nebo Saalbachu. Ostatní velká rakouská střediska mají podíl sjezdovek v polohách nad 1 500 m n. m. již vyšší.
Největší návštěvnost se soustředí do výše položených středisek, výjimku tvoří právě pomezí Tyrolska a Salcburska, kde zaznamenávají vysokou návštěvnost navzdory nižší poloze středisek.
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
Počet dní se sněhovou pokrývkou v Rakousku a jejich změny do r. 2100
Předpokládaná změna (%) se vztahuje k období 1971 až 2000 při oteplení o +2 °C do r. 2100.
Lyžařským střediskům v Evropě dochází sníh. Podle nové studie globální oteplování silně zasáhne lyžařský průmysl v Evropě.
(zdroj: Europas Skigebieten geht der Schnee aus: orf.at, 28. 8. 2023)
Fakta a komentář:
Citovaná studie analyzuje 2 200 evropských středisek a konstatuje, že se zasněžováním alespoň poloviny sjezdovek bude při oteplení o 2 °C ohroženo 27 % evropských středisek, při oteplení o 4 °C pak již 71 %. Počet středisek však sám o sobě nevypovídá o míře zásahu lyžařského průmyslu, protože mnoho středisek má jeden nebo několik vleků, ale „průmysl“ reprezentují především ta největší lyžařská střediska s desítkami či stovkami kilometrů sjezdovek a většinou ubytovací kapacity. Není ani jasné, za jakých podmínek je středisko již „ohroženo“. Lze však souhlasit, že možností lyžování bude lokálně ubývat, zvláště v nížinách a nižších polohách hor.
300 dní se sněhovou pokrývkou ve 3 000 m n. m. (- 5 %)
Oteplení prý ohrozí téměř třetinu evropských středisek
Studie týmu Samuela Morina z Centre National de Recherches Meteorologiques Grenoble podrobila analýze zhruba 2 200 středisek v celé Evropě, a to zejména vliv oteplení o 2 až 4 °C na jejich sněhovou jistotu.
Při oteplení o 2 °C bude podle studie polovina středisek ohrožena sněhovou nejistotou, pokud nebudou vybavené zasněžováním. Většina rakouských středisek, která mohutně do zasněžování investovala, se tak již přinejmenším proti oteplení o 2 °C dostatečně „pojistila“. Jen 3 % rakouských středisek se zasněžováním alespoň poloviny sjezdovek jsou tak ohrožená při oteplení o 2 °C, ovšem 38 % by jich bylo ohroženo při oteplení o 4 °C. V Rakousku, Švýcarsku, Francii či Skandinávii si se sněhem poradí, zatímco v italských Apeninách, ve Španělsku nebo v Británii to bude „mnohem horší“. Bude-li polovina plochy sjezdovek zasněžována, při oteplení o 2 °C bude ohroženo 27 % evropských středisek, při oteplení o 4 °C již 71 %.
Kromě tvrdých čísel studie připomíná i „měkké“ závěry, jako že zasněžování zvyšuje spotřebu energie a vody, a je proto potřeba rozmyslet, jestli je závislost některých oblastí na zimním turismu prospěšná. Studie uznává, že vliv zasněžování na životní prostředí a zejména CO2 se spíše přeceňuje, nicméně varuje,
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
ZDROJ: FUSE-AT
I technicky zasněžené sjezdovky mohou v krajině působit úhledně a malebně (Seiser Alm – Puflatsch)
že ne vždy dokáže zasněžování před nedostatkem sněhu ochránit. Podle studie je také otázka, zda je lyžování jako „intenzivní producent CO2“ vůbec slučitelné se snahami o zastavení oteplování naší planety. Jeden z recenzentů pak považuje za vhodné z ekonomického i ekologického hlediska nahrazovat lyžařský turismus jinými podobami turismu.
Mnoho obyvatel horských obcí v Salcbursku vzpomíná na své dětství a mládí, kdy se vleky a lanovky jen výjimečně rozjely před Vánocemi.
(zdroj: Früher Start in Skisaison als Auslaufmodell: orf.at, 18. 2. 2023)
Fakta a komentář:
Paměť klame a většinou lidé vzpomínají na léta svého mládí optimističtěji, než tomu bylo. Povědomí, že dříve bylo sněhu vždy hodně, je široce rozšířené (a zčásti je to samozřejmě pravda), ale zapomíná se, jak četné zimy bez sněhu byly nebo kolik dní bylo možné lyžovat. Meteorologická data jsou v omezené míře k dispozici, ale třeba podrobné údaje o provozu lyžařských areálů před 30 nebo 50 lety většinou neznáme.
Sezóna není kratší, ale posunuje se
Jednoznačně nelze odpovědět ani na otázku, zda a o kolik jsou zimní sezóny kratší než v minulosti – přírodního sněhu je sice v nižších polohách méně, více se ale zasněžuje, takže počet dní provozu lyžařských areálů je dnes leckdy vyšší než dříve.
Někdy sníh napadne již na přelomu listopadu a prosince, jindy se na něj čeká ještě během ledna. Výkyvy jsou více méně nahodilé, nicméně několik po sobě jdoucích zim podobného průběhu svádí k tomu najít spolehlivý „vzorec“ chování počasí. Pod vlivem teplého a sněhově bídného začátku zimy 2022/23 se v rakouských médiích uvažovalo, že vhodné lyžařské podmínky a s nimi sezóna se posouvají směrem k jaru, takže listopadové či prosincové openingy, často bez sněhu, možná v budoucnu zaniknou. V posledních letech opravdu byly na Velikonoce téměř vždy lepší lyžařské podmínky než na Vánoce.
Hned následující sezóna 2023/24 však předvedla obrácený výkyv – začátkem prosince ležela tlustá sněhová peřina i ve středoevropských nížinách, zatímco od konce ledna nebylo již po sněhu ani památky. Sněhově bohaté bylo naopak celé pozdní jaro, ovšem jen v nejvyšších alpských polohách. Chuť lyžovat mají lidé každopádně spíše v začátku sezóny než na jejím konci.
Franz Hörl považuje budoucnost lyžování zajištěnou na nejméně 50 let.
(zdroj: Hörl sieht Skifahren für 50 Jahre gesichert: orf.at, 19. 4. 2023)
Fakta a komentář:
Šéf tyrolské hospodářské komory Hörl je zároveň majitelem jednoho významného lyžařského střediska, ve kterém se každoročně investují desítky milionů eur. Kdyby budoucnosti svého byznysu nevěřil, nejspíš by investoval jinam. To, že budou podmínky pro lyžování s velkou pravděpodobností vhodné i v příštích desetiletích, potvrzují i četné studie.
Zimy jsou proměnlivější, ale ne katastrofické
Hlasitým oponentem katastrofických scénářů pro lyžování je šéf tyrolské hospodářské komory Franz Hörl, který věří, že lyžovat se bude i za 50 let. Sezóny budou podle Hörla nevyzpytatelnější a proměnlivější, ale odmítá katastrofické scénáře, jimiž se straší v médiích při momentálním nedostatku sněhu, jaký postihl velkou část Alp začátkem roku 2023.
Mají horská střediska v zimě alternativu k lyžování?
Mnoho lyžařských středisek v Alpách, natož mimo ně, skutečně zápolí s celou řadou problémů, jejichž důsledkem bývá ekonomická ztráta.
Jakou má lyžování budoucnost, si však musí v každé obci, v každém areálu a v každé oblasti odpovědět sami, a to zejména podle své situace. Nerozhoduje o tom ani klimatická změna a naštěstí zatím ani progresivističtí ideologové, zabývající se záchranou světa.
Zasněžování stále nejrentabilnější
Jedním z areálů „v problémech“ je švýcarský Pizol, nacházející se přímo nad dálnicí směřující od Bregenzu u Bodamského jezera do Churu. Areál byl již před covidem, kdy jej zastihly tři po sobě jdoucí nevydařené zimy, ztrátový. Šéf střediska Markus Oppliger si proto nechal vypracovat 4 scénáře.
Nejambicióznějším projektem by byla velkorysá modernizace včetně stavby luxusního hotelu, a to celkem za 150 milionů franků – pro středně velký areál jako Pizol naprosté finanční sci-fi. Omezení provozu s uzavřením části lanovek vyšlo z analýzy také jako finanční past. Varianta vše zachovat, jak je, a věřit v lepší zimy (a tržby), vyšla v propočtech jako protahovaná eutanazie. Jen čtvrtý
scénář sliboval za rozumné náklady značný ekonomický efekt – razantní posílení zasněžování včetně velké nádrže na vodu.
Jak se Pizolu bude dařit v příštích letech, teprve uvidíme, nicméně jistota sněhu, a tedy lyžařského provozu (a tedy tržeb) je pro mnoho areálů v současnosti zdaleka nejrentabilnějším projektem.
Proměna jde, pokud je přirozená
Samozřejmě investice do nádrží a děl není řešením pro všechny. Ve Švýcarsku se mnohá, původně lyžařská střediska již přeorientovala na jiný druh turismu, ať už v zimě, nebo v létě a mnohá další o tom uvažují.
V Lungernu se „proměnili“ z lyžařského střediska na výletní místo již před lety –
FOTO: RADEK
HOLUB –SNOW
Příčinou ukončení lyžařského provozu bývá mnoho jiných důvodů než nedostatek sněhu
prodali zánovní sedačkovou lanovku (shodou okolností do našich Orlických hor) a turisté po okolních vrcholcích chodí na vycházky.
Bavorské údolí Achental poblíž jezera
Chiemsee v podhůří Alp si pochvaluje, že po zrušení vleků přijíždějí v zimě turisté na naučné stezky, kurzy malování pro děti nebo vaření knedlíků.
Alpský „lunapark“ by chtěl na jiné formy turismu přeměnit i známý horolezec Reinhold Messner, který podporuje „lepší rozmístění“ návštěvníků v krajině.
Volání po nové koncepci turismu v horách
Lyžařský průmysl by se měl věnovat nové koncepci pro období klimatické katastrofy, navrhuje ve své studii Monica Nadegger z univerzity v Innsbrucku. Spíš než návrhem řešení je studie výzvou k diskuzi a hledání. Sama autorka potvrzuje, že nemá odpověď na otázku, zda by měl člověk lyžovat, odmítá však černobílé diskuze. Podle ní by se měly při úvahách o rozvoji nebo omezení lyžování více zohlednit potřeby všech přírodních aktérů, nejen lidí, ale i alpské flory a fauny. Na lyžování závislé turistické oblasti by měly mít připravený scénář i pro případ, že lyžování prostě „nepůjde“.
Oblíbené italské lyžařské centrum Monte Cimone doplatilo na důsledky globálního oteplování. Letos se tam vleky nerozjely o vánočních svátcích poprvé za více než čtyřicet let. (...) Ekologická organizace Legambiente odhaduje, že spotřeba ze strany všech italských alpských středisek se bude brzy blížit spotřebě vody příznačné pro milionová města. (...) Provozovatelé mnohých středisek každopádně stojí před důležitým rozhodnutím. Buď budou v dalších letech s následky globálního oteplování stále bojovat v naději, že jejich počínání změní technologický pokrok, anebo pozmění svůj obchodní model a budou hledat alternativní zdroje příjmů. Většina klimatologů, a dokonce i některé italské banky doporučují, aby se provozovatelé center vydali druhou cestou. (...) I když umělý sníh může snížit finanční ztráty v dobách nedostatku toho přírodního, nemůže provozovatele ochránit před dlouhodobými trendy. V této souvislosti je klíčová adaptační strategie postavená na diverzifikaci aktivit i příjmů, uvádějí odborníci z Bank of Italy ve své zprávě z prosince loňského roku. (zdroj: Lyžařská centra v Itálii stojí na rozcestí. Aby přežila, musí se adaptovat: idnes.cz, 4. 4. 2023)
Fakta a komentář:
Horlivost zachránit svět se tu mísí s mizerným překladem. Zřejmý je snad jen záměr vyvolat ve čtenáři dojem, že lyžování je škodlivé a co nevidět zanikne. Věcně: Nedostatek sněhu o Vánocích není sám o sobě důsledek globálního oteplování. Voda na zasněžování se nespotřebovává. Klimatologové nevydávají doporučení, co mají dělat provozovatelé lyžařských center, natož aby většina radila vydat se „druhou cestou“. Jinak adaptace a diverzifikace aktivit je samozřejmě správná cesta, a to vždy bez ohledu na klima, takže v tomto případě jde jen o hraběcí radu.
Nechme vleky zarůst lesem. (...) Rostoucí zájem o biopotraviny nahrává rozvoji ekologického zemědělství a chovu dobytka, nejen Krušné hory mohou hodně získat na boomu zelené energetiky, v horách se s velkým úspěchem mohou montovat třeba telefony a i ta turistika se dá dělat citlivě a udržitelně. (...) Od dob, kdy jsme příhraniční hory a lesy drancovali jako nekonečnou zásobu dřeva a nerostných surovin, jsme se totiž moc daleko nepohnuli. Stále je chápeme hlavně jako zdroj, na jehož využívání máme neomezené právo – teď se to jen místo kácení projevuje tím, že je vnímáme jako lacinou tělocvičnu nebo kulisu, která je pozadím pro běh, lyžování, cyklistiku nebo focení selfíček na Instagram. (...) Nemá smysl v horách provozovat neudržitelné a destruktivní aktivity, když se v nich dokážeme uživit i citlivějším způsobem, který nám je dokáže uchovat jako zásadní zdroj v boji s klimatickým kolapsem a ztrátou biodiverzity. Jen musíme opustit absurdní představu, že na svévolné využívání přírody máme automatický nárok a že kopce bez vleků, sjezdovek i lidí přece nemají žádný účel a jsou „nevyužité“.
(zdroj: Komentář: Nechme vleky zarůst lesem. Na horách se dá uživit i jinak: seznamzpravy.cz, 20. 2. 2021)
Fakta a komentář:
Námět pro socio-ekonomicko-environmentální experiment pochází ještě z covidové doby, kdy byl dostatek času fantazírovat. Je pravda, že hory jsou pro mnoho lidí pouhou povrchní kulisou, nicméně „hejtovat“ proto lyžování jako neudržitelnou a destruktivní aktivitu a jedním dechem z hor udělat montovnu telefonů, větrný park nebo JZD, to je opravdu bizár.
Za dobrým jídlem a pitím se jezdí na hory již dnes
Jsme na začátku konce zimních sportů v té podobě, v jaké jsme je dosud znali?
Kdybych odpověděl replikou, tak cožpak my, ale na konci zimních sportů budou brzy i Alpy. (...)
Nejsem ani ekonom, ani ekolog, ale od kolegů pochopitelně slyším, že právě třeba ekologům se umělé zasněžování vůbec nelíbí, protože vodu potřebnou na sníh odebírá z místních potoků v horských údolích, což pak ohrožuje život v nich.
Je lyžování přežitek?
Samozřejmě není žádné překvapení, že bude umělé zasněžování hodně drahé, specificky v dnešní době zvýšených cen energií. Takže si nemyslím, že by tohle byla do budoucna cesta pro to, jak zachovat zimní sporty. Dost možná nám bude bližší přístup, který praktikujeme třeba v zemích Perského zálevu, kde si na zimní sporty holt postaví halu.
(zdroj: Zima už nebude taková, jak si ji pamatujeme. Blíží se Řecku a Itálii, nastiňuje klimatolog, irozhlas.cz, 15. 2. 2024)
Fakta a komentář:
Klimatolog nejenže „bulvárně“ předpovídá brzký konec zimních sportů v Alpách, aniž by tomu odpovídaly dostupné studie a analýzy, ale přiznává, že ačkoliv zasněžování nerozumí, od kolegů ekologů slýchá, že se jim vůbec nelíbí. Odběr vody z místních potoků je regulovaný, navíc areály se snaží být soběstačné především s vlastními akumulačními nádržemi. Nápad stavět si místo zasněžování na zimní sporty halu je pak – nejen z ekologického hlediska –docela úlet.
Ať už vysloveně, nebo skrytě, připadá lyžování mnoha lidem jako přežitek a v dnešní době je podle nich nepatřičné se mu věnovat. Důvody, či lépe řečeno domnělé důvody jsou zřejmé: sněhu je málo, sněžná děla berou vodu a energii, ničí se příroda. Ještě více než u nás v Česku tyto úvahy zaplňují prostor médií i jinde v Evropě – v Rakousku, Švýcarsku, Itálii a zejména v Německu.
Lyžování není nezodpovědné, je přesvědčen šéf hospodářské komory Šíření pocitu, že lyžování je ekologicky a společensky nezodpovědné, velmi vadí již zmíněnému šéfovi tyrolské hospodářské komory Franzi Hörlovi, neboť část návštěvníků tento nezasloužený „punc“ lyžování sám o sobě odrazuje.
Že během několika málo desítek let už v zimě nebude žádný sníh, považuje Hörl za čiré vúdú. Hörl odmítá i údajnou energetickou náročnost, neboť lyžařská branže spotřebuje necelé jedno procento elektřiny celého Rakouska, přičemž spotřeba sněžných děl se v posledních 20 letech snížila v průměru na polovinu.
Nejezděte tak často, apeluje iniciativa za záchranu zim
Uvažuje-li se o „příspěvku“ lyžování ke klimatické změně, dochází se k závěru, že největší stopou CO2 je doprava do místa lyžařského pobytu a zpět domů. Moritz Nachtschatt, šéf iniciativy Protect Our Winters, proto varuje před trendem krátkodobých pobytů, které zvyšují počet jízd a jejich uhlíkovou stopu.
Odepsaný závodník Schütter Klimatické souvislosti lyžování doslova zdecimovaly rakouského závodníka, dnes již aktivisty Juliana Schüttera, který lyžování zcela odepsal – osobně i globálně. Není úplně překvapivé, že ho emočně zasáhlo mizení alpských ledovců, na kterých mohl ještě nedávno trénovat. K jeho klimatické úzkosti jistě přispělo i zběsilé cestování, při němž za sezónu vyprodukoval 11 tun CO2 jen při letech na závody a tréninky Světového poháru. Je však rozdíl vzdát se dobrovolně své profese a vydávat své rozhodnutí za jedinou možnou cestu pro celý svět.
Sabotáž vandalů
Ještě extrémnějším projevem aktivismu bylo vandalské ničení sněžných děl, které před dvěma lety probíhalo ve vícero střediscích, mj. ve švýcarském Les Diablerets. Anonymní aktivista hrozil, že sabotáže budou pokračovat, aby se ukázala nesmyslnost zasněžování. Prohlašoval, že lyžování je odsouzeno k zániku a že aktivisté jednají v zájmu přírody.
Problém lyžování tkví ve městech
Protipólem těchto destruktivních a nihilistických aktivit je projekt Zukunft Skisport rakouského konzultanta Günthera Aignera. Ten je přesvědčen, že lyžařskému průmyslu hrozí úplně jiná rizika než nedostatek sněhu. Lyžování se rozmohlo před 125 lety, kdy se mu ve velké míře začala věnovat městská smetánka. Lidé byli tehdy okouzleni třeba knihami norského polárníka Nansena, nechali si proto dovézt lyže a začali se vydávat do Alp. Obyvatelé měst, hledající vzrušení a zábavu,
FOTO: RADEK
kteří lyžování rozšířili do dnešní podoby, se však dnes na lyže nehrnou – nemají chuť nebo nevěří v jeho budoucnost. Ve Skandinávii, v německy mluvících zemích, ale i v Česku je lyžování stále masově rozšířený sport, pokud však začne trvale slábnout toto „jádro“, začne se hroutit i celý lyžařský průmysl.
Podobně zní hlasy i ze švýcarských středisek. Klima zdaleka není tím největším problémem, stejně ani vysoké náklady a z nich plynoucí vysoké ceny pro návštěvníky. Lyžování je však zároveň méně „sexy“ a nepřibývají v takové míře noví lyžaři, ať už mladí, nebo začínající.
Zasněžování má mnohem horší pověst, než by si zasloužilo (Fieberbrunn)
Má lyžování zářnou budoucnost?
Vyhlídky lyžování do příštích desetiletí jsou přes všechny problémy stále optimistické. Günther Aigner dokonce tvrdí, že „lyžování má před sebou velkou budoucnost“.
Nejvíce lyžařů v historii a stále vhodné podmínky
Lyžařů v Evropě sice nepřibývá, ale celosvětově je jich nejvíc v historii – odhaduje se 150 milionů, na nichž se s 35 miliony podílí Čína, s 25 miliony USA a s 15 miliony Německo. Nejvíce lyžařů navštíví USA (55 mil. skierdays ročně), následují Rakousko a Francie (více než 40 mil. skierdays). Nejvyhledávanější lyžařské destinace světa mají samozřejmě i nejsilnější výchozí pozici pro to být konkurenceschopnými i v budoucnosti. Důvodem k optimismu jsou i seriózní vědecké studie, které potvrzují, že i v níže položených střediscích Alp (okolo 1 500 m n. m.) budou v r. 2050 vhodné klimatické podmínky pro lyžování.
Veřejné mínění přehání
Mnohem pesimističtější je však veřejné mínění, které často i několikanásobně „přehání“ předpovědi úbytku sněhu do vyšších nadmořských výšek.
Velký potenciál má lyžování také v „očištění“ své pověsti jako údajně neekologické aktivity. Jako příklad Aigner uvádí často propírané
zasněžování – v Rakousku se v areálech z 99 % využívá elektřina z obnovitelných zdrojů a emise CO2 vzniklé při zasněžování odpovídají při přepočtu na lyžaře a den jedné jízdě autem s naftovým motorem na vzdálenost 400 m, jinými slovy jsou naprosto zanedbatelné.
Celoroční emise lyžařských areálů v Rakousku se odhadují na 8 500 tun CO2, což odpovídá třeba emisím jednoho koncertního turné zpěvačky Taylor Swift v období od ledna do července 2022.
Zatímco na spotřebě elektřiny v zemi se rakouské lyžařské areály podílejí zhruba 1 %, na emisích je to ještě stokrát méně.
Pro zasněžování se využívá pět setin procenta ročního úhrnu srážek v Rakousku, přičemž tato voda se po roztání sněhu vrací zpět do oběhu.
Na lyže bude kam ještě desítky let
Ačkoliv malá, lokální, nízko položená lyžařská střediska zanikají a budou zanikat i v budoucnu, tak horská a zejména alpská střediska budou fungovat ještě mnoho desítek let.
TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ
FOTO: GEPA/ATOMIC
JULIAN SCHÜTTER:
Ze závodníka klimatickým aktivistou
Ačkoliv vám ve SNOW představujeme nové, mladé tváře Světového poháru, tuto už nikdy na vrcholové úrovni lyžovat neuvidíte. Jeden z velkých rakouských talentů mohl být ve své zemi hvězdou nastupující generace sjezdařů. Nakonec však pověsil v pětadvaceti lyže na hřebík a bojuje za svou vizi lepšího světa po boku hnutí Poslední
odák z Ennstalu trávil dětství v regionu kolem Schladmingu. Když mu bylo devět let, vyprávěl mu kouč při jednom z tréninků na ledovci Dachstein, jak moc se zrychlilo tempo tání tohoto ledovce a že nebude trvat dlouho a zmizí docela. Pro Juliana to bylo poprvé, co se mu myšlenky o změně klimatu dostaly pod kůži, a on se o téma s přibývajícími roky začal zajímat postupně víc a víc. Svůj zájem o ochranu životního prostředí přitom vždycky popisoval coby zájem o ochranu sportu, který tolik miluje.
Mladý a nadšený
Když si v jednadvaceti letech zakládal oficiální webové stránky, sršel optimismem i humorem. „Ahoj, milí čtenáři! Moc mě těší, že to tady skutečně někdo čte. Jelikož věřím, že dokážu pozdravit vás všechny tady osobně, tak to tak taky hned udělám: Ahoj, babi. Na úvod se krátce představím a řeknu vám něco o své dosavadní cestě (promiň, babi, pro tebe to nebude nic nového),“ vtipkoval tehdy mladý Rakušan.
Dál vesele popisoval, jak již velmi záhy objevil jednu ze svých dodnes největších vášní, totiž jídlo, a jak od dětství nejraději toužil trávit všechny dny s kamarády na svahu v Reiteralmu od 8 do 16 hodin, jen kdyby ta škola nebyla proti. Později nastoupil na lyžařskou střední ve Schladmingu, odmaturoval a splnil si sen – vstoupil mezi profesionální lyžaře. Nutno podotknout, že úspěšně, jelikož hned ve své první skutečné sezóně se v roce 2019 stal juniorským vicemistrem světa ve Val di Fassa a pravidelně sbíral body v Evropském poháru. Své vyprávění Julian Schütter zakončil opět laškovnou otázkou babičce, zda může dorazit v sobotu na oběd, i vzkazem čtenářům, že už se těší, co mu přinese další rok na závodních svazích. Také ten začal lehkým vyprávěním – o cestě za tréninkem do Nakisky, kde mohl konečně vytáhnout dlouhé lyže, prvních závodech tamtéž a perfektním času, který v Kanadě strávil.
„Při zpátečním letu přes oceán jsem měl všechna tři sedadla pouze pro sebe, což mě zlobilo vzhledem k udržitelnosti. Pohodlí, které jsem díky tomu měl, mě nicméně rychle zase uklidnilo. Díky této cestě, kdy jsem poprvé v životě opustil domovský kontinent, jsem také poznal, co je jetlag. Jej,“ zapsal si na svůj blog.
V první linii
Někdy tou dobou se mu podle všeho věci víc rozležely v hlavě, jelikož další příspěvek už byl vážně laděným apelem na udržitelnost. A Julian se sám rozhodl jít příkladem. Přestěhoval se do Innsbrucku, aby byl blíže tradičním dějištím Světového poháru i tréninkovým lokacím. V nejbližším okolí Innsbrucku se přepravoval na kole a k cestě na závody v alpských zemích využíval vlaky. Změnil i svůj jídelníček, když přešel na veganskou stravu. Babiččině kuchyni odzvonilo.
„Je skutečně působivé, co vše na sebe Julian bere na cestě za svou vizí o lepším světě. Jelikož je vlakové spojení do lyžařských středisek mnohdy velmi špatné, stává se, že Julian dorazí na hotel i čtyři nebo pět hodin po svých týmových kolezích,“ komentoval počínání svého svěřence šéftrenér rakouských rychlostních specialistů Sepp Brunner.
Jenže jeho chápavý přístup nesdíleli v týmu všichni. Julian si nesmírně pochvaloval přechod na bezmasé stravování, v jehož důsledku dle vlastních slov zaznamenal i vzestup výkonnosti. A to ačkoliv se ve výjimečných případech, když na hotelu nebylo dostupné veganské menu, musel obejít s koupenou ohřátou konzervou. Po večerech se snažil o správnosti své cesty přesvědčit i parťáky z nároďáku, nicméně
narazil. „Pokud mi Schütter bude ještě někdy dělat výčitky kvůli konzumaci masa, jednu mu napálím,“ stěžoval si jeden ze sjezdařů u vedení reprezentace. Na adresu Juliana zazněl ze strany lyžařů výraz „Nestverschmutzer“, což v překladu označuje někoho, kdo si kálí do vlastního hnízda.
Přerod v aktivistu
Mladý Rakušan už se ovšem jednou dal na vojnu, a tak si šel dál za svým. Přiznával přitom, že je na poli ekologie nováčkem, který se stále učí, a že se snaží chovat ve své profesi odpovědně, jak by to rád viděl i u jiných podnikatelských subjektů. V první řadě se rozhodl zaměřit na emise oxidu uhličitého, jež vnímal jako nejpregnantnější aspekt, jak škodí lyžaři Světového poháru životnímu prostředí.
„Dokumentoval jsem všechny své emise za minulou sezónu. Pro lety do Norska a Španělska jsem využil kalkulačku emisí Atmosfair. Při počítání ujetých kilometrů v cizích autech jsem použil přibližný výpočet vycházející ze spotřeby a vzdálenosti. Jelikož jsem tuto zimu já sám vlastnil elektromobil a tankoval převážně zelenou energii, nevznikly přitom žádné další emise. Jsem si samozřejmě vědom, že při produkci elektrických vozů vznikají emise
ZÁJEM O OCHRANU ŽIVOTNÍHO
PROSTŘEDÍ
PŘITOM VŽDYCKY POPISOVAL COBY ZÁJEM O OCHRANU SPORTU, KTERÝ TOLIK MILUJE.
v tzv. šedé zóně, jejichž část jsem také kompenzoval. … Kompenzace emisí na dobrovolné bázi nicméně naše potíže nevyřeší, proto by měl stát za každou tunu CO2 požadovat 180 eur, ovšem samozřejmě přitom myslet na sociální rozdíly,“ shrnul ve svém příspěvku po konci sezóny 2022.
V létě si pak spočítal, že na cestě z Mnichova přes Houston do Santiaga de Chile na přípravný kemp sjezdařů spotřeboval přes tři tuny oxidu uhličitého. To bylo podle jeho slov o tunu více, než by měl vyprodukovat člověk za rok, pokud se má globální oteplování udržet na posunu o 1,5 stupně, zatímco současný trend jsou 3 až 4 stupně.
V nadcházejícím ročníku na sebe ještě jednou upozornil na lyžích. V Kitzbühelu se se startovním číslem 49 řítil k cíli na průběžném třetím místě. Když však upadl závodník jedoucí před ním, Juliana Schüttera zastavili na trati. Při opakovaném startu z toho bylo až 48. místo. O den později mu Hahnenkamm napodruhé štěstí nepřinesl – po pádu si přetrhl křížový vaz v koleni.
Čas se radikalizovat
Na dubnovém tradičním setkání s novináři na Stubaiském ledovci, kam dorazil autobusem, pak po boku Benjamina Raicha a dalších osobností diskutoval o změně klimatu. Zatímco „Beni“ však odsoudil jednu z četných
ČLENOVÉ PŘEDSTAVENSTEV FOSILNÍCH
KONCERNŮ JSOU ZLOČINCI, KTEŘÍ
VĚDOMĚ VEDOU NAŠI CIVILIZACI K ZÁNIKU
A VRAŽDÍ MILIARDY LIDÍ.
blokád silnice v podání aktivistů, která zamezila průjezdu sanitky, jeho mladší kolega se postavil na jejich stranu s argumenty, že záchranka měla informace, kudy protestující objet, a že jeden demonstrant vždy zůstává nepřilepený, aby v případě nouze mohl uvolnit cestu.
V té době Julian Schütter ještě nebyl členem hnutí Letzte Generation (v České republice působí partnerská Poslední generace), ovšem neváhal mu vyjadřovat své sympatie. „Cítím s nimi solidaritu. V mých očích jsou oni ti, kdo to pochopili. A jelikož se radikalizuje sama klimatická krize, nijak mě neudivuje, že se radikalizují rovněž aktivisté.“
Pomalu, ale jistě začal ztrácet sympatie Seppa Brunnera, svého dosavadního zastánce. Šéftrenérovi se nezamlouvalo, že z jeho pohledu sjezdař trávil více času na ekologických mítincích mimo jiné v Paříži než při rehabilitaci v Rakousku. Závodník oponoval, že na svém návratu do formy pracuje a jeho klimatické aktivity comeback nijak neohrožují.
„Od Juliana očekávám, že nyní své úsilí zaměří výlučně na závodní lyžování. V opačném případě bych po skončení této sezóny měl jen velmi málo argumentů pro jeho další setrvání v národním týmu,“ znělo nicméně ultimátum kouče. Jeho svěřenec tak sice zvažoval, že by k úvodním závodům v Beaver Creeku vyrazil trajektem přes Atlantik, aby minimalizoval svou uhlíkovou stopu, nakonec ale nasedl s ostatními do letadla, když si spočítal, kolik času by mu zabrala plavba.
Persona non grata
Současně se závodník setkával se stále silnější kritikou z lyžařského světa. Už v listopadu se stačil v televizním přenosu pohádat s někdejším dlouholetým předsedou rakouského lyžařského svazu Peterem Schröcksnadelem, který se mu za jeho postoje sarkasticky vysmál se slovy, že žádnou katastrofu nevidí. Günther
Aigner z hnutí Zukunft Skisport zase oponoval jeho chmurným
prognózám se slovy, že sněžná děla využívající zelenou energii jsou nakonec stejně přátelská k životnímu prostředí jako železnice a že i cestování v rámci lyžařského Světového poháru v porovnání s jinými sporty patří k tomu nejudržitelnějšímu, především když se z valné většiny odehrává v alpských zemích. Slova „Schröcksiho“ přiměla Juliana Schüttera, aby stvořil rozsáhlý příspěvek na svůj blog o aspektech přispívajících ke globálnímu oteplování: „Na tomto textu jsem pracoval řadu týdnů, nikoliv protože by to bylo tolik práce, ale jelikož je tak deprimující zabývat se všemi těmito fakty, a tak jsem občas musel práci přerušit, abych chránil sám sebe. Proto plně rozumím, že se tím mnozí nechtějí podrobněji zaobírat. Přesto všechny prosím – alespoň uznejte, že se nacházíme v akutní nouzové situaci, a nestavte se do cesty, když jiní lidé, již tu sílu mají, proti tomu chtějí něco podniknout. Mimoto jsem teď nově zaregistroval,
jakou noční můru musejí zažívat všichni klimatičtí vědci a jim podobní, kteří denně pracují s těmito deprimujícími fakty, a přitom jsou nuceni sledovat, jak si lidstvo samo kope hrob a strhává do něj se sebou své děti. Vědci, kteří prostřednictvím tvrdé výzkumné práce získali data, jimiž se snaží varovat veřejnost, a místo poděkování sklízejí jen nenávist a posměch.“
Na sjezdaři teď bylo patrné nefalšované zoufalství. Vždyť v minulosti na dotazy, jak se snese závodní kariéra s udržitelností, tak často odpovídal, že jezdí profesionálně, aby byl vidět a mohl upozornit na témata, která jsou pro něj tolik důležitá. Teď i on sám nabyl dojmu, že sklízí jen odsouzení, že káže vodu a sám pije víno, případně posměšky. Není nijak překvapivé, že mu v tomto směru nepomohlo pochopení, s nímž se vyslovil o akci aktivistů, co narušili průběh slalomového závodu v Gurglu, a naopak kritika na adresu Henrika Kristoffersena, kterého sabotáž rozzuřila.
Aktivista na plný úvazek
V únoru 2024 oznámil lyžař konec kariéry – dílem na tom měla podíl záda, s nimiž měl opakovaně problémy; čekala jej nutná operace. Pak také v Beaver Creeku, kde se do závodních kolejí vracel po zranění kolene, zjistil, že už mu lyžování nepřináší ten stejný pocit uspokojení a radosti jako dřív. K tomu si uvědomil, že už se mu na svazích nechce riskovat zdraví. Na lyžování nicméně nezanevřel – poděkoval svému sportu za všechny krásné okamžiky a zdůraznil, že jej vidí spíš jako oběť klimatické krize než její příčinu, ačkoliv nikdy nebude moct být klimaticky neutrální, dokud se společnost netransformuje.
Novinové stránky plní Julian Schütter i nyní. Zatímco dříve s hnutím Letzte Generation sympatizoval, po konci ve vrcholovém sportu se k němu rovnou připojil. A nastoupil na cestu výrazně tvrdší rétoriky i vystupování. Už za týden jej vyfotili, jak ho policisté odnášejí od budovy parlamentu ve Vídni, kam se snažil s třiceti dalšími protestujícími proniknout, když požadovali ukotvení zákona o ochraně klimatu v ústavě.
„Rád bych zestárnul. Ovšem naše demokraticky zvolená vláda nás vede s otevřenýma očima vstříc propasti. Protože nemohu nečinně přihlížet a pevně věřím v demokracii, protestuji dnes s hnutím Letzte Generation u parlamentu a požaduji své právo na přežití,“ okomentoval incident bývalý sjezdař.
Jen o pár dní později byl při blokádě čtyřproudové vídeňské ulice, následující měsíc na demonstraci před tamním kulturním areálem MuseumsQuartier. V květnu jej policie musela vyvést, když s kolegyní z Letzte Generation narušili projev hejtmana Horních Rakous Thomase Stelzera u příležitosti výstavby protipovodňových zábran v oblasti Křemže a Au na Dunaji.
Jen za pár dní jej policisté eskortovali znovu, tentokrát z meetingu ÖMV, kde protestoval spolu s učitelkou Biancou Müller. „Podílíte se na vraždách, a přitom si za to necháváte ještě vyplácet rekordní sumy. Na těchto dividendách ulpívá krev vašich vnoučat. To nemáte žádné svědomí?“ tázal se přítomných, když znenadání vyskočil na stůl. „Členové představenstev fosilních koncernů jsou zločinci, kteří vědomě vedou naši civilizaci k zániku a vraždí miliardy lidí. Jednou se na ně budeme ohlížet jako na tyrany a otrokáře,“ doplnil po vyvedení ze sálu.
Šestadvacetiletý Rakušan nepochybně své obavy myslí vážně a je přesvědčen, že jedná v nejlepším zájmu společnosti. I ve svém rodném Ennstalu a odlehlých horských údolích by rád viděl posílenou hromadnou dopravu a carsharing, jelikož poté podle něj „už žádný člověk nikdy nebude potřebovat vlastní auto“.
Nezbývá ovšem než ptát se, zda cesta, po které se vydal, není slepá. Jistě, společenská diskuze není samospásná. Ovšem tvrdý nátlak na lidi, s nimiž z jakéhokoliv důvodu nesouhlasím, obvykle nevzbudí nic než zatvrzelost a odpor. Psychologie to popisuje coby efekt probuzení vnitřního dítěte, které je pořádně vzteklé, že mu chce někdo něco nakazovat. Snad tedy Julian Schütter stále ještě ví, co dělá…
POKUD MI SCHÜTTER BUDE JEŠTĚ NĚKDY DĚLAT VÝČITKY KVŮLI KONZUMACI
MASA, JEDNU MU NAPÁLÍM.
Je lyžování skutečný ekologický problém?
Aneb několik faktů o škodlivosti
Největší zátěží lyžování je doprava do hor V Evropě lyžuje asi 70 milionů lidí a jen do Alp přijede ročně zhruba 120 milionů návštěvníků.
Je zřejmé, že většinu tohoto vlivu nemá na svědomí lyžování, ale doprava za lyžováním. Podle statistik NGO Mountain Riders z roku 2007 je v průměru 73 % emisí při lyžařské dovolené vyprodukováno samotným cestováním.
Jeden lyžař jako 20 km jízdy autem
Samotný provoz skiareálu se podílí na emisích z lyžování pouhými 2 %. Energetická náročnost v přepočtu na jednoho lyžaře a den je v Německu v průměru 16 kWh, což odpovídá dvacetikilometrové jízdě autem. Z tohoto připadá 40 % na provoz lanovek a vleků, 20 % na zasněžování a úpravu sjezdovek a 40 % na topení, gastronomii a správu areálu.
Hysterie kolem zasněžování Velmi přibližně můžeme počítat, že na hektar sjezdovky se využije okolo 2 000 m3 vody. K vypěstování kukuřice na hektaru půdy je potřeba asi 1 700 m3 vody – porovnejte si plochu sjezdovek a kukuřičných polí. Spotřeba energie pro veškerou výrobu sněhu za jednu sezónu v alpských střediscích odpovídá asi roční spotřebě 130 tisíc 4členných domácností. V letech 2017 až 2019 byla experimentálně provedena na území KRNAP souhrnná studie, z níž vyšlo, že v extrémních případech je odebíráno z vodního toku až 70 % průtoku vody – pro odběr vody ale platí úředně stanovené limity, které střediska musí dodržovat. Veškeré problémy s průtoky ale řeší retenční nádrže, které zachytávají přebytečnou vodu – tam, kde jsou, nemůže vzniknout ekologický problém. Studiem 25 vzorků sněhu na sjezdovkách a v potocích, do kterých stéká roztátý technický sníh se potvrdilo, že technické zasněžování nemá negativní vliv na čistotu vody.
TEXT: PAVEL TRČALA, CITY SKI
Měl by stát podporovat lyžařská střediska v ČR?
Lyžování jako nástroj regionálního rozvoje
Jako bývalý závodní lyžař a majitel firmy, která vozí lyžaře na hory, vidím velký potenciál lyžování i v budoucnosti. A umím si představit, jak by rozvoj lyžařských středisek pomohl především našim pohraničním regionům.
Zejména v německých médiích je možné v posledních letech zaznamenat někdy až hystericky katastrofické pořady a články silně kritizující lyžařské areály a lyžování obecně. V Rakousku se kritika objevuje také, i když samozřejmě ne tak silná, protože zimní sporty vytvářejí více než šest procent rakouského HDP. V Německu se redaktoři často předhánějí v tom, kdo ukáže více záběrů zasněžených svahů na zelené trávě. Ano, když holt není přírodní sníh a na kopci je uměle vysněžen pouze pruh sjezdovky, tak to vypadá komicky. Ale reportáže o umělém kluzišti uprostřed zeleného města se nedělají. A to jsou některá kluziště v provozu i v létě. Negativní články o vnitřních nebo venkovních bazénech vyhřívaných v zimním období z obecních peněz také nejsou na pořadu dne. Novináři
milují titulky jako Zimní sporty v klimatické krizi nebo Konec lyžování v Evropě. Chápu, že mnozí majitelé a provozovatelé lyžařských středisek toto považují za poškozující. V České republice k těmto extrémním mediálním excesům nedochází tak často. Ale jakmile bude na sjezdovkách ležet sníh a kolem bude zeleno, tak můžete vsadit vaše kameňačky, že se opět objeví články obdobného typu i mezi vydavateli od Šumavy po Beskydy. Dovolte mi nabídnout argument, proč si myslím, že je tento senzacechtivý přístup krátkozraký.
Odchod především z pohraničí
Strategie regionálního rozvoje ČR klasifikuje dvě vzájemně se prolínající skupiny problematických území. První skupinou jsou strukturálně postižené kraje, tedy kraje Kar-
lovarský, Ústecký a Moravskoslezský. Druhá skupina se nazývá Hospodářsky a sociálně ohrožená území. Podle Ministerstva pro místní rozvoj jsou v těchto oblastech obecně horší životní podmínky, což vede k odchodu především obyvatelstva v produktivním věku. Nejvyšší odchod obyvatel je přitom z pohraničí, kde může lyžování pomoci.
Česká republika je lyžařská velmoc
Jsme lyžařská velmoc. Není moc zemí na světě, kde má prakticky každý obyvatel do hodiny od baráku nějaký vlek či lanovku.
Jsem přesvědčen, že v rámci ČR naprostá většina lidí stála někdy na lyžích či na snowboardu, nebo znají někoho, kdo tuto zkušenost má. Lyžařský sport ve všech jeho formách je u nás obecně sledován a jeho hvězdy jsou celorepublikově uctívány. Vedle Rakouska, Švýcarska, Slovinska, Slovenska, Skandinávie a asi Andorry je Česká republika místem, kde je lyžování silně společensky zakořeněno. Samozřejmě například ve Spojených státech, v Japonsku či ve Francii nebo Itálii najdeme regiony, pro které je lyžování důležitým sportem, zábavou i byznysem. V Summit County v Coloradu, na japonském ostrově Hokkaido, ve francouzském Savojsku či v italském Trentinu také většina lidí už asi někdy viděla lyžařské vázání na vlastní oči. Ale neplatí to o výše zmíněných zemích celoplošně. Možná díky absenci jiných aktivit za socialismu, možná díky specifickému zimnímu klimatu je u nás lyžování oblíbenou zimní aktivitou. Zrod lyžování na území dnešní České republiky se datuje kolem roku 1880 a podle dostupných statistik tráví zimní dovolenou na českých a moravských horách více než půl milionu lyžařů ročně. Podobný počet a možná ještě více lyžařů z ČR míří do zahraničí. „Jsme pro naše lyžaře atraktivní například na prodloužený víkend, ale lyžař z Brna raději vyrazí na týdenní dovolenou do Alp,“ řekl již před více než 10 lety Jiří Rulíšek, vlastník oblíbeného lyžařského areálu Dolní Morava. Možná proto tam stále přidávají nelyžařské aktivity a daří se jim přilákat nové a nové návštěvníky.
FOTO: HORSKÝ RESORT DOLNÍ MORAVA
I na našich horách by se dalo lyžovat jako v Alpách
I když vám média budou do hlavy vtloukat názor, že naše hory jsou malé, není tomu tak. V Krkonoších by mohly být i megaresorty po vzoru alpských velikánů. V devadesátých letech se například plánovalo propojení Pece pod Sněžkou a Špindlerova Mlýna. Propojit Harrachov a Rokytnici chtěla například i francouzská společnost Sectra. K financování těchto velkých projektů měly být využity i prostředky z programu Phare, který byl připraven pro státy před vstupem do EU. Tyto záměry nebyly nikdy realizovány. Až nyní má být prvním posunem více než třicet let plánované propojení částí Svatý Petr a Medvědín v rámci areálu Špindlerův Mlýn.
Před pár lety jsem navštívil skvělé srbské středisko Kopaonik. V Srbsku jsou hory sice o trochu vyšší než u nás, zato leží jižněji a jejich oblé svahy mohou připomínat například Jeseníky, a to topograficky i klimaticky. A představte si středisko od Ramzové přes Červenohorské sedlo po Praděd jen v těch horních partiích hor, kde je sníh téměř vždy. Takové středisko by hypoteticky mohlo existovat.
Lanovky, vleky, zasněžování a ratraky vyžadují vysoké investice. Překážky v oboru však nejsou jen finanční. Nejtvrdšími odpůrci rozvoje lyžařských středisek v České republice jsou bezesporu orgány ochrany přírody. Například spojení lyžařských areálů Špindlerův Mlýn bylo řadu let sporným tématem především kvůli Krkonošskému národnímu parku. Je veřejným tajemstvím, že se do ceny lanovek občas musejí započítat milionové náklady na „bonboniéry“ pro ochránce přírody. Pokud by vše zakázali, nedostali by nic. Pokud by vše povolili, tak by neměli žádnou váhu. Omlouvám se všem poctivým ochranářům za zjednodušení, ale osobně znám majitele lyžařských areálů, kteří mají tyto zkušenosti.
Vzpruha pro zaostávající oblasti
Přitom lyžařská střediska mají prokazatelný hospodářský i sociální význam. Mohou dát práci lidem v regionech, kde je práce málo a kde potřebují cestovní ruch jako sůl. Velké resorty v zahraničí jsou často největšími zaměstnavateli regionu. V rámci České republiky by mohly být lyžařské areály ekonomickým motorem právě pro příhraniční oblasti popsané v úvodu. Dovolte mi použít slovo Sudety, dokud je to povoleno. Jsou to totiž právě Sudety, které často ani sedmdesát let po totální etnické a ekonomické změně obyvatelstva nejsou plně integrovány do domácí ekonomiky. Například Bruntálsko podle ČSÚ dlouhodobě
Hospodářsky a sociálně ohrožená území dle odboru regionální politiky MMR (šedivě označené oblasti)
vykazuje nejvyšší nezaměstnanost v ČR. Právě pro tyto regiony by úspěšné areály mohly znamenat obrovskou vzpruhu, zvlášť při celoročním provozu. Jenže například plány na super areál na severních svazích Pradědu s alpským výškovým rozdílem sedm set metrů nebyly nikdy realizovány. Takové středisko by mohlo být větší a topograficky zajímavější než Szczyrk a mohlo by být obrovským lákadlem nejen pro celou oblast mezi Katowicemi a Wroclawí. Dalším skvělým exportem našeho lyžování do Polska by mohla být Ramzová. V dětství jsme tam trénovali a už tehdy byly plány na přímou lanovku na Šerák s mnoha sjezdovkami. Nic takového však postaveno nebylo a v dnešní překontrolované a předražené době už asi nebude. Těžko soudit, zda je prioritou obživa místního obyvatelstva, nebo les.
Regionální rozvoj je pro Českou republiku velmi palčivé téma. Velká města vlastně popravdě podporu nepotřebují. Spíše by potřebovala zpomalit, protože například nedostupnost bydlení a dopravní kolony v nich kvalitu života jen zhoršují. Lidé v okrajových částech republiky, což je často právě tam, kde se dá lyžovat, potřebují motivaci, aby se nemuseli stěhovat do velkých měst.
Hojně diskutovaná bytová krize není problém celé ČR, ale pouze velkých měst a i tam je často pouze uměle vytvořená spekulací. V okrajových regionech je dost bytů, domů i stavebních pozemků. Řešením pro ČR není, aby se všichni odstěhovali do velkých měst a pohraničí bylo prázdné. Je potřeba motivovat například studenty, aby se po škole vrátili domů. Jenže na to potřebují zajímavou práci. Lyžařské středisko může být velmi atraktivním zaměstnavatelem nejen pro vlekaře a uklízečky, ale také pro manažery, kteří
mohou zůstat v regionu, odkud pocházejí, a nemusejí se za kariérou stěhovat pryč od svých rodin. Co je víc sexy? Manažer lyžařského střediska, nebo manažer no-name montovny či skladu?
Pokud pracujete pro lyžařské středisko v ČR, tak to má většinou domácího, případně slovenského majitele. Pokud pracujete pro automobilku, banku, supermarket či pojišťovnu, tak s největší pravděpodobností vytváříte zisk pro zahraniční společnosti, které jen využívají náš ekonomický potenciál. Lyžování samozřejmě není všespasitelnou odpovědí pro vymírající pohraničí, ale opravdu by to chtělo nějakého lyžaře v horních patrech politiky, který by jeho potenciál pro regionální rozvoj viděl. Žádná země v rámci EU nevybudovala svou lyžařskou infrastrukturu v pohraničních regionech bez národní či evropské podpory. Rozumně plánované investice do lyžařských středisek dávají smysl nezávisle na tom, jak sněhově štědrá či skoupá je zrovna sezóna. Obrovský nevyužitý potenciál v rámci ČR spatřuju především v propojení sousedících areálů a zlepšení příjezdové infrastruktury.
Lidé nechtějí jezdit daleko a naše pohraniční hory máme doslova za rohem. Když budou nabízet kvalitní infrastrukturu, tak budou atraktivní nejen pro nás, ale především pro polské lyžaře, pro které jsou Alpy mnohem dále než pro nás.
Pavel Trčala
Brněnský lyžař vystudoval ekonomii na univerzitě ve Washingtonu a regionální rozvoj v Brně. Jako lyžařský patriot pořádá jednodenní lyžařské zájezdy především na moravské a české hory.
TEXT: PAVEL TRČALA, CITY SKI
Růst lyžování
V POLSKU
V Polsku se v posledních letech vybudovalo mnoho nových středisek a rozšiřují se i původní areály. Znásobil se i počet sjezdovek. Růst a modernizace polských lyžařských středisek začal později než u nás, ale polské areály to v posledních letech dohnaly a často svou velikostí i kapacitou předčily areály v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Vmnoha našich severních resortech v minulosti nebyla nouze o polské zákazníky. Ještě před 10 lety se v Orlických horách nijak neobávali konkurence na polské straně hranice. V té době polští zákazníci tvořili třetinu návštěvníků našich tamních areálů a tvrdili, že na české straně hranice jsou lepší lyžařské podmínky a je tu levněji.
Nyní již naše lyžařská střediska konkurenci z polské strany hranice čelí. Velmi populární u našich lyžařů je například Szczyrk v polských Beskydech, který je neuvěřitelně oblíbený i mezi polskými lyžaři, nebo Zieleniec v Orlických horách, jehož lanovky končí přímo na hranici s ČR.
Polský lyžařský trh je jediný rostoucí v rámci EU a Česká republika může být pro polský trh nadále významnou destinací. V tom máme geografickou výhodu. Zatímco lyžař z Prahy nebo Brna se autem dostane do dobrého alpského střediska za pět hodin, polský lyžař musí do Alp podstoupit dvakrát delší cestu. Není tedy příliš reálné, aby polský lyžař odjel na víkend do Alp. Za rohem však má naše Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy a také slovenské Tatry. Podle výzkumů je ze všech zemí střední a východní Evropy předpovídán nejsilnější růst lyžování právě v Polsku. Do roku 2050 se očekává, že v Polsku bude až osm milionů lyžařů.
Mnoho provozovatelů lanovek v České republice si tuto skutečnost uvědomuje a snaží se profilovat svou nabídku pro polské zákazníky. Lyžařský areál Kouty v Jeseníkách se na hosty ze severu připravoval již ve fázi plánování. „V Polsku máme distribuční síť pro sportovní zboží a naše polské zákazníky jsme oslovili již v létě, kdy byl areál ještě ve výstavbě. Naši vlekaři, pokladní a zaměstnanci restaurace mluví polsky,“ potvrzoval strategii spolumajitel areálu Kouty Michal Kestl ještě před jeho otevřením. Navíc se často stává, že fronty postupující od Severního moře přes nížiny severního Německa a Polska ukládají své sněhové zásoby na závětrné straně hor. Na naší straně pak tedy může být více sněhu než na té polské. V tomto ohledu osobně vidím šanci ve vytvoření přeshraničních středisek. Velmi reálné by například bylo propojení Zieleniec – Šerlich. Takový resort by mohl být oboustranně výhodný a stačilo by vybudování jediné lanovky. Areál by se rozšířil a navíc by se zjednodušil přístup z české strany od Šerlišského mlýna. Lyžaři z ČR by parkovali a případně využívali ubytování na české straně. Polští lyžaři by naopak rádi zavítali i na českou stranu.
Zachrání léto
LYŽAŘSKÝ BYZNYS?
Minulá sezóna byla u nás na sníh skoupá. Ale vzpomeňme na sezóny předešlé. V roce 2021 měla střední Evropa z hlediska mrazivých a zasněžených dnů nejlepší zimu za posledních dvacet let. Ovšem v České republice však musel být kvůli absurdním vládním nařízením zastaven provoz lanovek a vleků.
Vroce 2024 mohly lanovky jezdit, jak jejich majitelé chtěli. Začátkem února ale přišel déšť, který odnesl sníh ze sjezdovek. Podle statistik hydrometeorologického ústavu šlo o nejteplejší únor od roku 1961. Velmi podobná situace byla i v březnu. V dubnu 2024 pak přišly mrazy, které umožnily zasněžování a provoz lyžařských areálů. V mnoha resortech navíc napadl čerstvý sníh. I v nížinách byly mrazy a vinaři museli například rozdělávat ohně u vinic. Lyžovat v dubnu však chce málokdo. Naprostá většina lidí dává přednost lyžování přes vánoční svátky a také v únoru nebo březnu, kdy mají děti školní prázdniny. Historicky jsou tyto prázdniny primárně určeny dětem k trávení času na horách. Lidé by klidně jezdili lyžovat již v listopadu, kdy se venku nedá nic moc dělat. Evropa je příjemným místem pro život také díky Golf-
skému proudu, jenže právě kvůli relativnímu ohřívání Evropy nám sezóna začíná později než například v Severní Americe. A je celkově mnohem teplejší a méně předvídatelná.
Listopadové lyžování v Evropě mimo ledovce nezařídíme, ale zkušenost posledních let ukazuje, jak je důležité, aby lyžařská střediska byla připravena na politické i klimatické otřesy. Zejména diverzifikací. Mnoho lyžařských areálů se již připravuje, hlavně posilují letní nabídku. V některých střediscích již letní nabídka dokonce generuje vyšší tržby než ta zimní.
Většina kritiky areálů se zaměřuje na zasněžování a letní funkce lyžařských areálů je opomíjena. Trend přeorientování se na letní provoz však nelze zastavit: „Léto nabývá na důležitosti, a proto budeme i v budoucnu hodně investovat do letní turistiky,“ vystihuje Florian Brandtner, manažer tyrolského stře -
diska Steinplatte, strategii většiny horských resortů. Letní nabídku rozšiřují i na severu Švédska ve středisku Riksgränsen daleko za polárním kruhem. „Léto nám tvoří čtyřicet procent celkových příjmů,“ říká marketingový ředitel střediska Christophe Risenius. Nabízejí turistiku, běh, jízdu na horském kole, rybaření a wellness aktivity. Podle destinačního manažera Lucy d'Angelo z italského střediska Paganella přijíždí 65 procent návštěvníků mimo lyžařskou sezónu.
Již nyní jsou během horkých letních měsíců i naše lyžařská střediska často vyhledávaným relaxem pryč z rozpálených měst. Potvrzení tohoto trendu lze vidět i v rebrandingu lyžařských areálů. V České republice, na Slovensku i v Polsku je nyní móda přejmenovávat lyžařská střediska na horská. Například lyžařské středisko Dolní Morava se již několik let prezentuje jako Horský areál Dolní Morava. Stejně tak lyžařské středisko Szczyrk je nyní prezentováno jako Szczyrk Mountain Resort. Přejmenovávání na horský resort je možná trochu úsměvné zejména u níže položených středisek, ale nebudu jmenovat, abych neurazil.
Každopádně tato místa samozřejmě zůstávají lyžařskými areály. Jejich přejmenování je ale jasným signálem, že majitelé chtějí povzbudit jejich celoroční využívání veřejností. Stále více lidí navštěvuje lyžařské areály i v létě. Lanovka je velmi ekologický dopravní prostředek a v létě není potřeba zasněžování ani strojová úprava sjezdovek. Ale popravdě se léto jen těžko vyrovná zimě, pokud středisko nenabídne nějaké wow lákadlo. Lidé totiž již dnes primárně nechtějí sport, ale zážitky. Na Dolní Moravě to dokázali, ale nemyslím si, že je to možné a žádané všude.
Relativně levnou letní atrakcí mohou být vleky na vodní lyžování a wakeboarding, které se v zahraničí staví na zasněžovacích vodních plochách. Středisko si tak přirozeně udrží lyžaře a snowboardisty při aktivitě velmi podobné klouzání po sněhu.
Pokud byste chtěli takový vlek postavit, podívejte se na www.wakelift.cz.
TEXT: PAVEL TRČALA, CITY SKI
KDE SI ZALYŽOVAT
TEXT: RADEK HOLUB
Místa, kam nevedou dálnice, ale klikaté horské cesty, kde se na sjezdovkách prohání spíš vítr než davy lyžařů, kde se jakoby zastavil čas, mívají zvláštní kouzlo. O to vzácnější, že takových míst ubývá. Buď zaniknou, nebo se třeba výměnou za své kouzlo stanou moderním resortem. Máte-li rádi svérázná, zapadlá nebo nepochopitelně opomíjená lyžařská střediska, nechte se inspirovat. Některá mohou brzy vypadat jinak.
Uttendorf – Weisssee: náročné soužití s národním parkem
Na konci dlouhého údolí, zařezávajícího se do hřebene Vysokých Taur ze severu, se nachází několik mohutných přehrad a ve výšce dvou a čtvrt tisíc metrů velký horský hotel Rudolfshütte. Okolní třítisícovky však svou mohutností vše předčí. Lyžařský areál sestává z převážně subtilních, členitých a středně strmých sjezdovek, obsloužených páteřní kabinkou, dvěma starými sedačkami a kratšími vleky. Ideální místo pro klidné lyžování v drsné krajině, třeba i v kombinaci se skitouringem. Areál viditelně stagnuje, což zčásti souvisí s národním parkem, který brzdí rozvojové i modernizační plány. A to tak, že se provozovatel rozhodl hotel i s areálem zavřít. Nakonec se tu ještě v sezóně 2024/25 lyžovat bude, pak však bude osud Weisssee a Rudolfshütte záviset na případném novém investorovi.
Heiligenblut: klid pod Grossglocknerem
Malá horská vesnička, kde v zimě končí silnice, je tak vzdálená od velkých měst, že její klid vlastně ani nepřekvapí. Vysokohorsky surové svahy s výhledem na Grossglockner jsou rozsáhlé a zdejších 55 km sjezdovek se na nich téměř ztrácí. Navíc jsou rozprostřené do dvou lokalit, propojených svéráznou tunelovou lanovkou. Přímo v Heiligenblutu je jen několik větších hotelů a mnoho ubytovací kapacity není ani v okolí, což areálu zajišťuje velmi střídmou návštěvnost.
A právě nízká návštěvnost v loňské sezóně vyřadila z provozu okrajové vleky a hrozilo, že se areál ještě více „okleští“, nebo dokonce uzavře. V sezóně 2024/25 je přislíben plný provoz, následovat by měly investice do nových hotelů a modernizovat bude v blízké budoucnosti potřeba i některé z lanovek a vleků. Heiligenblut tedy čeká proměna, takže kdo si chce užít jeho genius loci, neměl by otálet. Jeho slunečné svahy jsou přívětivé v zimě i na jaře.
Heiligenblut skýtá klid, široké sjezdovky i panoramata, přesto musel loni kvůli nízké návštěvnosti omezit provoz
FOTO: KLAUS STEINER
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
Braunwald
ŠVÝCARSKO
Zams – Venet: přímo nad dálnicí jedna dlouhá sjezdovka, kterou nikdo nezná V okolí západotyrolského Landecku je mnoho populárních lyžařských středisek – Ischgl, Serfaus Fiss Ladis, jezdí se tudy i do italského Livigna nebo do švýcarského Svatého Mořice. Prakticky přímo nad městem a na dohled z dálnice se na dvoutisícové hoře Krahberg rozkládá areál Venet, který však navštíví málokdo. Lyžuje se totiž v podstatě na „jedné“ široké a přehledné červené sjezdovce, kterou si lze prodloužit již užší a členitější tratí do údolí, kde se nad obcí Zams nachází nástupní stanice sedačkové lanovky.
Sjezdovka na jižní straně Krahbergu byla nedávno zrušena a uzavření permanentně hrozí i celému areálu.
Zams – Venet
RAKOUSKOUttendorf
Heiligenblut Hochkössen
ITÁLIE
Valdidentro – San Colombano:
Fageralm
Passo Rolle
Hochkössen: klid a panorama v „císařském“ Kaiserwinklu
Na pomezí Tyrolska s Bavorskem najdeme celou řadu obřích lyžařských komplexů se stovkami kilometrů sjezdovek, mezi nimiž se doslova ztrácí areál Hochkössen v oblasti Kaiserwinkl s nedalekým malebným jezerem Walchsee. Oblast je oblíbená především v létě, v zimě ji pak navštěvují spíše pěší výletníci nebo běžkaři. Ani ne dvoutisícový
Unterberghorn nabídne na svém bezlesém, severně orientovaném temeni především širokou, mírnou a panoramatickou trať, směrem do údolí pak i strmější pasáže. Kromě páteřní kabinkové lanovky výjezd zajišťují hlavně pomalé „uspávací“ dvousedačky. Náročnější lyžař se tu zabaví na půlden či den,
méně ambiciózní tu však najde klid i v exponovaných dnech sezóny.
Žádné investiční plány nejsou známy, takže tady může být klid ještě dlouho.
Fageralm: retro s výhledem na Dachstein
V sousedství známého Schladmingu se schovává malý areál Fageralm, kde se lyžuje především na mírných horských loukách podél vleků. Oproti hektické čtyřvrcholové houpačce mezi Reiteralmem a Hauser Kaiblingem je tu naprostý klid. Dvě navazující, zoufale pomalé, přístupové dvousedačky brzy nahradí repasovaná kabinková lanovka. Ne že by tím areál měl ztratit mnoho ze své komornosti, ale přeci jen už to nebude tak autentické „retro“.
Watles
Trafoi
Valdidentro – San Colombano: sjezdovky
duchů
Nenápadný areál roztažený po zalesněných svazích mezi Bormiem a Isolacciou má sice jen 20 km červených a modrých sjezdovek, zato tak spletitě poschovávaných, že si tu připadáte skoro jako na „safari“. A hlavně tu budete téměř jistě a téměř vždy téměř sami. Z jedné strany stoupá poměrně moderní kabinka, jediná zřetelná investice v posledních 20 letech, zbývající přepravu zajišťují pomalé až líné sedačky a vleky. Škoda, že ten nejvýše položený, šplhající na dvouapůltisícový pahorek Dosso Le Pone, je již mimo provoz. Zánik potenciálně hrozí areálu již dlouho, což není divu – lyžování na „sjezdovkách duchů“ je málo rentabilní byznys.
Passo Rolle: malebné Dolomity, kde se zastavil čas Průsmyk Passo Rolle je díky kulise rozeklaných skalních věží Pale di San Martino kouzelným místem, kde se lyžuje velmi skromně, zato v naprostém klidu. Několik pomalých a vrzajících sedačkových lanovek obtékají především mírné až středně strmé tratě, nechybí ale ani jedna krátká a velmi prostorná černá. Zvláště v pozdním odpoledni, kdy se skalní stěny zbarví do červena, má Passo Rolle až melancholickou atmosféru. Ve výstavbě je již propojovací lanovka z městečka San Martino di Castrozza a jeho rovněž klidnějšího areálu, která na Passo Rolle zřejmě již v přespříští sezóně přivede více „výletních“ návštěvníků.
Watles: slunečná pláň vysoko nad Vinschgau
Watles se sluní nad jihotyrolským údolím Vinschgau, západně od Merana, kde po bezlesé pláni z dvou a půl tisíc metrů roluje široká červená sjezdovka, která se později noří do lesa a v několika zatáčkách skončí u nástupní stanice poměrně moderní 4sedačky. I „horní“ lanovkou je pohodlná krytá 4sedačka, nejspíš postavená díky štědrému dotačnímu programu pro malé areály v Jižním Tyrolsku. K areálu je nutné se z údolí od městečka Mals vyšplhat serpentinami, v nejbližší vesničce Prämajur je jen minimum ubytování. Navštěvují jej tedy především místní, nicméně pokud se náhodou rozhodnete pro poznávání malých areálů mezi Reschenpassem a Ortlerem, Watles by nemělo chybět.
Trafoi: domov Gustava Thöniho s impozantním Ortlerem
Horská vesnička Trafoi leží na úpatí známého průsmyku Passo Stelvio a přímo naproti impozantnímu masivu Ortler, s téměř čtyřmi tisíci metrů nadmořské výšky nejvyšší hoře Jižního Tyrolska. Areál, který je domovem legendárního lyžaře Gustava Thöniho, vlastnícího přímo v Trafoi rodinný hotel, tvoří dvě navazující pomalé sedačky a jeden vlek, přičemž hlavní horskou kotlinu protínají sjezdovky všech obtížností. Kromě rozmanitosti areálu, rozpínajícího se mezi 1 500 a 2 400 m n. m., a jedinečného výhledu na Ortler potěší velmi slunečná orientace sjezdovek a hlavně naprosto mizivá návštěvnost, která permanentně ohrožuje životaschopnost areálu.
FOTO: RADEK
Passo Rolle má jen pár sjezdovek a pomalé lanovky, ale je tu neskutečný klid a všude kolem Dolomity
Braunwald: malebný a slunečný retro areál
Ve Švýcarsku najdete až neuvěřitelné množství retro areálů, které znají jen místní. Braunwald je mezi nimi jedinečný v tom, jakými lanovkami je vybaven, a pak také proto, že mu akutně hrozí zánik.
Braunwald je klidná rekreační osada na slunečné terase s malebným panoramatem Glarnských Alp, jimž dominuje tříapůltisícový Tödi. Z údolí sem vede pozemní lanovka, dále vzhůru pokračují netradiční lanovky – pulzační kabinka nebo sedačka se sezením bokem ke směru jízdy, doplněné o další „retro“ sedačky a vleky. Terén je členitý a proplétají se jím především úzké červené sjezdovky. Vše je roztaháno po krajině tak, že i jen projet zdejších 30 km sjezdovek zabere skoro celý den.
Ospalé lyžařské středisko má před sebou možná poslední sezónu 2024/25, po níž se podle tržeb rozhodne, co s ním bude dál.
Kde
se
již nelyžuje:
Švýcarské retro středisko Braunwald má před sebou možná poslední sezónu 2024/25
nedávno zrušené nebo pozastavené areály
Jenner: staré sjezdovky nezachránily ani nové lanovky
Jenner byl nejvýznamnějším bavorským lyžařským areálem v oblasti Berchtesgadenu, který však dlouhodobě lákal spíš skialpinisty a sáňkaře než sjezdaře, celoročně je také výletním cílem s panoramatem mohutné skalní stěny Watzmannu a malebného jezera Königsee. Navzdory velkorysé modernizaci před několika lety zůstaly sjezdovky úzké, členité a celkově málo atraktivní. V sezóně 2024/25 se již upravovat nebudou a část lanovek se zřejmě prodá.
Kelchsau: zrušené zákoutí velkého lyžařského světa
Absolutně autentické retro středisko, kde se od jeho vzniku začátkem 70. let nezměnilo snad nic až do jeho zániku v r. 2020. Na východně orientovaném svahu v postranním údolí znamého Brixentalu se lesem prosmýkaly úzké sjezdovky střední nebo lehčí náročnosti, obsloužené
drkotavou dvousedačkou a vleky. Původně byl součástí rozsáhlého SkiWeltu Wilder Kaiser, jeho odloučená poloha a zastaralá infrastruktura však přispěla k definitivnímu ukončení provozu.
Innerkrems: skitouring místo tréninkového centra
Innerkrems je nenápadný areál v jednom z postranních údolí pohoří Nockberge, který byl znám především jako místo soustředění a tréninků závodních lyžařů. Červené sjezdovky na severním svahu s převýšením 500 m, obsloužené rychlou 4sedačkou, doplňovaly členitější tratě na protilehlém jižním svahu s dvousedačkou. Insolventní areál je od covidu mimo provoz.
Dreiländereck: nejistá budoucnost trojmezí
Ve výšce zhruba 1 500 m n. m. na pomezí rakouských Korutan, italského Furlánska a Slo-
vinska se lyžovalo na mýtinách podél krátkých vleků, dlouhý sjezd skýtala jen návratová červená sjezdovka do údolí se 700m převýšením podél rychlé přístupové 3sedačky. Finance na provoz došly a budoucnost areálu je tak zatím nejistá.
Hochstein: svěťákový svah si bere pauzu Dvoutisícový vrchol Hochstein nad východotyrolským městem Lienz nabízel neobvykle dlouhý sjezd s převýšením více než 1 300 m podél jedné osy lanovek, z velké části již dost zastaralé. Moderní byla jen kombinovaná sedačko-kabinková lanovka v prvním úseku, podél níž se na černé sjezdovce ještě loni jel slalom žen Světového poháru.
Areál bude z technických důvodů v sezóně 2024/25 uzavřen a ani poté není jisté, co s opomíjeným areálem bude – zda dojde k rekonstrukci dvousedačky a vleku v horních partiích, nebo se lyžařský areál okleští či zcela zanikne.
Sázíme na vypilovanou techniku. Jdeme vám naproti s individuální obsluhou a exkluzivními službami.
Vy se tak můžete soustředit na své disciplíny. Chtějte vždy to nejlepší.
www.csobpremium.cz/zijtepremiove
CENY 2024/25 Kolik stojí den na sjezdovce
Lyžování se považuje za jeden z nejdražších masově provozovaných sportů, na druhou stranu ale skýtá mnohem intenzivnější a celodenní zážitek než jiné běžné aktivity. Není divu, že si ho desítky milonů Evropanů nenechají upřít, i když ceny prakticky neustále rostou.
Finanční náročnost sjezdového lyžování se tradičně měří cenami skipasů, zejména těch jednodenních. V Česku budí pohoršení „okénková“ cena jednodenky ve Špindlu, která je vyšší než v leckterých alpských areálech. Německá a rakouská média zase pozorně sledují, kdy cena jednodenního skipasu v Kitzbühelu, Söldenu či St. Antonu překročí 80 euro. Ve švýcarském Zermattu se platí za den lyžování okolo 100 franků již několik let. A šéf Laaxu předpovídá, že ceny v prémiových alpských resortech se do 10 let vyšplhají ještě mnohem výš – zhruba na 200 až 300 franků. Jenže uváděná cena skipasu čím dál méně vypovídá o tom, kolik nás den na sjezdovce opravdu stojí.
Dynamické ceny nebo sleva za nákup předem
V první řadě samotné skipasy pevnou cenu ztrácejí. Čím dál více areálů přechází na dynamické ceny, kdy si musíte v kalendáři e-shopu „naklikat“, kdy a na jak dlouho a s kým plánujete lyžovat, abyste se dozvěděli, kolik vás to bude stát. Nejnižší uváděné ceny se vztahují na nejméně vytížené dny sezóny a často bývají i výrazně nižší než před zavedením tohoto způsobu prodeje.
Ne všem návštěvníkům se to líbí, protože se tím ztrácí intuitivní představa o ceně, což západně od našich hranic kritizují i některá spotřebitelská sdružení. V krajním případě
pak proměnlivé ceny od návštěvy zcela odradí. Některé areály proto „experiment“ s cenami opouštějí a vrací se k pevným ceníkům. Ukazuje se, že „spekulace“ s cenami se ani jim vždycky nevyplatí a v důsledku může vést i k nižším tržbám. Letos opouští model plovoucích cen Andermatt, který ho ve Švýcarsku zavedl jako jeden z prvních. Dá se však předpokládat, že nejnavštěvovanější resorty, které mohou cenové strategii věnovat náležitou pozornost, v dynamických cenách najdou úspěch a už u nich zůstanou.
Celkově lépe přijímaná je „férová“ cena skipasu prodávaného v pokladním okénku a k tomu alternativní on-line prodej se slevou, ať už pevnou, nebo přiměřeně plovoucí. Tento model prosazuje například největší italské konsorcium Dolomiti Superski, které při nákupu alespoň dva dny předem garantuje on-line slevu ve výši 5 % bez ohledu na aktuální návštěvnost. Tyrolské ledovce Pitztaler a Kaunertaler Gletscher zase pracují v e-shopu se slevou do 30 % podle aktuálního vytížení areálu.
Kolik je férová cena skipasu
Měla by cena skipasu odrážet spíš velikost, úroveň, nebo věhlas střediska? Příznivci „velikosti“ obvykle zatracují malé areály, jejichž skipas je v přepočtu na rozsah sjezdovek nepoměrně dražší, na druhou stranu počet skutečně nalyžovaných kilometrů, který by rovněž mohl být měřítkem ceny, se samotnou velikostí areálu přímo nesouvisí.
Ačkoliv za denní skipas již v současnosti zaplatíme od několika stokorun v nejmenších a nejskromnějších domácích areálech až po dva tisíce korun v nejprominentnějších střediscích Alp, v porovnání se vstupem do zábavních parků, kin či jiných sportovišť nevycházejí skipasy zas až tak draho – v přepočtu na čas strávený na kopci je hodina lyžování cenově docela příznivá.
Navíc podíváme-li se na ceny skipasů za oceánem v USA a v Kanadě, pak jsou evropská lyžařská střediska dokonce až směšně levná. Každý trh je však jiný a doufejme, že se amerikanizace lyžování u nás v plné podobě nedočkáme.
Bez ohledu na to, jestli považujeme ta či ona střediska za levná či drahá, nám cena skipasu říká jediné – kolik nás stojí prostý vstup na sjezdovku, ať už jej využijeme jen trochu, nebo naplno.
TEXT: RADEK HOLUB
Lyžování přijde na několik tisíc na den
Kromě skipasu nás ale lyžování stojí i mnoho dalších nákladů – od dopravy přes ubytování a stravování až po náš vlastní čas, který tomu všemu věnujeme. Jednodenní lyžování v Česku tak lze pořídit okolo tisícovky na den, na vícedenní u nás i v zahraničí je potřeba
Hinterstoder
hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Kitzbühel hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Sölden hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Kronplatz
hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Paganella hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Tarvisio hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Čtyři údolí hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Scuol hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Les Menuires hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
Risoul hotel a skipas na den apartmán a skipas na den
počítat s několika tisícikorunami. Cenově nejpříznivější italská nebo francouzská střediska vyjdou při týdenním pobytu v apartmánu na 1 000 až 3 000 Kč na osobu a den, naopak na lyžování ve Švýcarsku a Francii s ubytováním v hotelích vám nebude stačit ani 5 000 Kč na den.
Kde koupit skipas nejlevněji
První možností je sledování nabídek lyžařských areálů s dynamickými cenami přímo v jejich e-shopu – při nákupu několik týdnů až měsíců předem dokážete najít neuvěřitelné ceny, a to i v našem „drahém“ Špindlu.
Existují také slevové portály zaměřené na skipasy, jako je český Skipasomat, projekt časopisu SNOW, kde jsou v nabídce malá i významná a domácí i zahraniční střediska. Slevy dosahují nejčastěji od 20 do 50 %.
V Itálii se dají levnější skipasy do mělterých středisek koupit na portálu snowit.ski. Ve Švýcarsku máte možnost pořídit skipas do vybraných méně exkluzivních areálů s 50% na portálu ticketcorner.ch – ovšem jen do vyčerpání zásob, přičemž prodej začíná 26. listopadu 2024 v 8 hodin.
cenu. Bez záruky
2O15
09:00 - 15:00 11:00
Moderovaná hudební produkce
Módní pøehlídka firmy David Sport Harrachov
Vystoupení hudební skupiny Crossband
Testování lyží PROGRAM znaèek Fischer, Blizzard, Dynastar, Rossignol Pøedstavení Harrachov Card Doprovodný program na snìhu pro s lyžaøskou školou Ploc a jejich Snowkidz Bungee Jumping z televizní vìže rozhodèích za akèní openingovou cenu (areál velkých 500,- Kè skokanských mùstkù K120 a K185)
Moderovaná hudební produkce testování lyží – Fischer, Atomic, Salomon Představení Národního sportovního centra s doprovodným programem na běžeckém stadionu (soutěže, hry, přijďte si skočit na můstku...) doprovodný zábavný program na sněhu pro děti s lyžařskými školami Classic ski School, JPK a Adventure Company testovací jízdy Jeepů Módní přehlídka značek CMP, Dynafit, Lazzzy overalů koncert skupiny KONECKONCŮ losovačka o hodnotné ceny Módní přehlídka značky O´Style Vystoupení hudební skupiny
Snowpark pro děti Adventure Company Měřený slalom u Dopliku od JPK Ski School
Přítomnost Krakonoše není výjimkou Změna programu vyhrazena!
2025
Výběr cen skipasů 2024/25 (dospělí, 1 den v hlavní sezóně)
Nej lyžařské
momenty
s Čedokem
Proč jezdit lyžovat s cestovní kanceláří? Mohli bychom vymyslet tisíc důvodů, ale ten hlavní je, že vám bez práce zprostředkuje nečekané zážitky, které často přesahují rámec obvyklé lyžařské dovolené. Objevte některá lyžařská nej s cestovní kanceláří Čedok.
Whistler Blackcomb:
Nej dovolená lyžařského života
Whistler Blackcomb je ikona proslulá i díky tomu, že se v roce 2010 stala dějištěm zimních olympijských her. Díky CK Čedok je dostupná také pro české či slovenské lyžaře.
Středisko nabízí více než 200 kilometrů sjezdovek v okolí dvou slavných hor Whistler a Blackcomb, to vše obsluhuje 37 moderních vleků. Obrovské zasněžené plochy – tamní průměrné roční srážky činí neuvěřitelných 11 metrů sněhu – garantují, že si každý najde svůj prostor, a to včetně expertů, kteří vyhledávají freeride ve volném terénu nebo parkové lyžování: v oblasti jsou k dispozici tři perfektně upravené funparky.
Stojí za to letět na lyže přes oceán?
Pro českého lyžaře může být představa cesty za lyžováním do Kanady poněkud odvážná.
Proč si ale nevybrat něco mimořádného, co zůstane v paměti na celý život? Whistler, legenda a největší středisko Severní Ameriky, je přesně tím místem, které odůvodní každou hodinu strávenou na palubě letadla. A mimochodem, od mezinárodního letiště je resort vzdálený jen asi 130 km a privátní transfer zabere pouhou hodinu a 40 minut.
Neuvěřitelné zážitky
Unikátní zážitek nabízí lanovka Peak 2 Peak, která spojuje obě hory. S nejdelším rozpětím na světě (4,4 km) a výškou až 436 metrů nad terénem je nejen praktická, ale zároveň zážitková. Během jízdy si užijete nezapomenutelné výhledy na kanadskou přírodu.
Skvělé après-ski i bydlení
Po návratu dolů vás čeká živá atmosféra vesnice plná kaváren, obchodů a barů. Whistler k nim nabízí bohatý kulturní program a vyhlášené après-ski, které nemá daleko ke slavné rakouské tradici. Luxusní hotel Pan Pacific Mountainside, v němž budou klienti Čedoku ubytováni, se nachází přímo u nástupní gondoly Excalibur a centrum horského městečka je vzdálené pouze několik minut chůze.
Bansko:
Nej
středisko na Balkáně
Plnohodnotná lyžařská dovolená v Bulharsku? Ano! Tato destinace sice nepatří mezi typicky lyžařské země, ale nabízí tradiční pohostinnost, hory i lyžování. V Bansku se totiž nabízí kvalita Alp, což potvrzuje i skutečnost, že je pravidelnou štací Světového poháru.
Bansko je historické městečko na úpatí pohoří
Pirin a zároveň největším a nejmodernějším lyžařským střediskem v Bulharsku. S celkovou délkou sjezdovek 75 km a 17 rychlými a moderními lanovkami a vleky nabízí nečekaně výborné podmínky pro lyžaře všech úrovní. Sjezdovky v Bansku jsou často široké a připomínají alpské „dálniční“ tratě, což zajišťuje bezpečné a kreativní lyžování. Díky modernímu zasněžovacímu systému je sezóna v Bansku dlouhá, trvá od prosince do poloviny dubna.
Historie, víno, jídlo…
Bansko navíc není jen o lyžování. Město si zachovalo svůj historický ráz s mechanami, tradičními vinárnami, které si obyvatelé města budovali ve sklepeních svých domů – proto jich v historickém centru najdete nespočet. Každá má svou unikátní atmosféru a snad bez výjimky i skvělou bulharskou kuchyni a lokální, výborná vína. Bansko je proto doporučeníhodnou destinací pro ty, kteří hledají moderní lyžařské středisko v kombinaci s bohatou historií a (nejen gastronomickou) kulturou. Ceny v Bansku jsou ve srovnání s alpskými destinacemi významně příznivější, výsledkem je slušná kvalita za rozumnou cenu. Dopravu pro české lyžaře zajišťuje letecká společnost Bulgaria Air, která nabízí přímé lety z Prahy do Sofie. Odtamtud je pak zajištěn privátní transfer přímo do střediska.
Kayseri: Nejmodernější lyžování v Turecku bez front
Lyžařské zájezdy do tureckého Kayseri nabízí Čedok znovu po loňském úspěchu. Koncept pro lyžaře, kteří hledají netradiční lyžařské destinace, je postavený velmi přívětivě: Za pouhé tři hodiny letu z Prahy jste v exotickém, přesto moderním zimním ráji, který spojuje atraktivní lyžařské možnosti, unikátní cestovatelské zážitky a skvělé ceny.
Erciyes Ski Resort v Kayseri leží na úpatí stejnojmenné sopky v nadmořské výšce 2 088 až 3 360 metrů – to obvykle zaručuje výborné sněhové podmínky po celou sezónu od prosince do března. Moderní lanovky a vleky jsou navržené odborníky z alpských středisek, zvládnou přepravit až 26 750 osob za hodinu, takže vzhledem k nevelké ubytovací kapacitě v okolí tu sotva narazíte na frontu. Skipas zpřístupňuje dvě kabinové a 11 sedačkových lanovek a jeden vlek k tomu. S 55 kilometry alpsky upravených sjezdovek různých obtížností (modré, červené a černé) středisko uspokojí lyžaře všech úrovní a je vhodné i pro rodiny s dětmi, které ocení mírné svahy, cvičné koberce i bobovou dráhu. Jen pozor, přilby jsou zde pro lyžaře povinné. Pokud nechcete vozit vlastní lyže, lze využít tamní půjčovny, které nabízí kvalitní lyžařské vybavení za příznivé ceny (od zhruba 200 korun na den).
Komfortní doprava a dostupnost
Transfer z letiště v Kayseri trvá pouhých 30 minut. Přestože se tedy jedná o exotickou destinaci, jste na místě dříve než leckde v Alpách. Ani formality nejsou složité – stačí cestovní pas platný alespoň šest měsíců po návratu. Středisko je vystavěné tzv. na zelené louce, nové hotely proto leží výhradně v blízkosti sjezdovek a nabízejí bohaté vyžití i po lyžování: různé lázně a procedury, sauny a samozřejmě skvělou tureckou kuchyni, jež obsahuje čerstvé a chutné pokrmy, a je tak dalším samostatným důvodem k návštěvě.
Více než jen lyžování: výlet do Kappadokie
Nedaleká Kappadokie je proslulá zvláštními skalními útvary s prastarými skalními obydlími – skvělý tip na výlet po lyžařském dni – vzhledem k tomu, že ve skipasu jich máte šest, mnozí den odpočinku uvítají. Milovníci dobrodružství mohou v Kappadokii využít možnost letu horkovzdušným balónem, ale i prostý výlet do magického světa pod záštitou UNESCO je zkušenost, na kterou nezapomenete.
České hory na jeden skipas
I když poslední zimní sezóny nebyly jednoduché, i tentokrát potvrzují česká lyžařská střediska svou schopnost kooperovat – pod patronátem Asociace horských středisek ČR opět přinášejí jeden jediný skipas do většiny největších středisek České republiky – Czech Skipass.
eho majitelé tak opět budou moci lyžovat v nadsázce kdekoli a kdykoli: 18 středisek a 147 lanovek a vleků v Česku s jedinou kartou Czech Skipass garantuje, že v zimě nezažijete nudu. Můžete se přesouvat napříč všemi nejvýznamnějšími pohořími ČR a v každém areálu nakráčet přímo k turniketu.
Desátý ročník Czech Skipass
Czech Skipass, který startuje už svůj desátý ročník, je nejen vstupenka do nejlepších středisek, ale i důkaz, že čeští podnikatelé v cestovním ruchu chtějí a dokážou adoptovat moderní marketingové formy cestovního ruchu, pozvedat jejich společnou kvalitu a stát se reálnou alternativou vyspělé alpské konkurenci.
CEP tričko Merino Base
Hřejivé spodní funkční tričko s dlouhým rukávem pro zimní sporty. Vedle štědrého podílu merino vlny, jejíž struktura ukládá tělesné teplo a poskytuje optimální ochranu před chladem, obsahuje také velmi savé, prodyšné, jemné a na pokožce příjemné vlákno modal. Do detailů propracovaný bodymapping trička s pěti různými strukturami úpletu a design s minimem švů zajistí bezkonkurenční pohodlí při nošení.
2 500 Kč
18 středisek
a 147 lanovek a vleků v Česku s jedinou kartou
Czech Skipass
INVESTICE DO AKUMULAČNÍCH
NÁDRŽÍ A TECHNICKÉHO
ZASNĚŽOVÁNÍ GARANTUJÍ SNÍH
Proč na české hory?
Jsou dostupné a kvalitní!
Do některého ze zapojených středisek se dostanete z místa bydliště v průměru do dvou hodin. To oceníte nejen vy při víkendové lyžovačce, ale zejména vaše děti, které ušetří otázky „kdy už tam budeme?“ I v obtížných letech energetické krize a inflace si české hory zachovávají velmi dobrý poměr cena / výkon a nabízejí služby na velmi vysoké úrovni. Loňská sezóna nebyla kvůli nepřízni počasí povedená, ale o to větší je odhodlání a připravenost našich středisek před touto zimou. Investice do akumulačních nádrží a technického zasněžování garantují sníh na sjezdových tratích již od začátku zimní sezóny. Není třeba podléhat lákadlům na Vánoce u moře, nebo sjezdování vzdálené stovky kilometrů – i na našich horách se bude dobře lyžovat. A s využitím Czech Skipass i pohodlně.
CEP
lyžařské podkolenky Merino
Špičkové lyžařské kompresky zajistí perfektní padnutí na končetině bez sklouzávání a krabatění. Integrovaná technologie medi compression navíc přispívá k lepšímu prokrvení nohou a v kombinaci s použitou směsí merino vlny a high-tech vláken garantuje optimální tepelnou rovnováhu při celodenním pobytu na svahu. Vynikající komfort při nošení podporují zesílené zóny v místech intenzivního kontaktu s lyžařskou obuví (holeň, kotníky, špička, pata).
1 350 Kč
NA SJEZDOVÝCH TRATÍCH JIŽ OD
ZAČÁTKU ZIMNÍ SEZÓNY.
Jedna karta na vše
Vyčísleno můžete v 18 střediscích využít 33 lanovek a 111 vleků, aniž byste se museli zastavit u pokladny. Czech Skipass je totiž čipová karta, která umí komunikovat se všemi odbavovacími systémy napříč středisky. Pokladnu stačí navštívit jen jednou za rok, při nákupu skipasu. Pak už můžete pokaždé rovnou k turniketu a užívat si téměř 200 km sjezdových tratí.
Skipas si mohou zájemci zakoupit od listopadu, a to v jakémkoli ze zapojených lyžařských středisek, jejichž seznam najdete na:
www.czechskipass.cz
Karta je nepřenosná a platí po celou sezónu 2024/25.
CEP bandáž na koleno
Sportovní kompresní bandáž s 3D pelotou kolem čéšky a integrovanými bočními výztuhami poskytuje stabilizaci a zmírňuje zatížení kolenního kloubu. Díky strečové pletenině, anatomickému designu a protiskluzovým prvkům Smart Silicone perfektně padne. Technologie medi compression stimuluje propriocepci, což zlepšuje koordinaci během sportovních aktivit. Bandáž je lehká a prodyšná a nabízí vysokou míru flexibility při zachování stabilizačních vlastností.
1 750 Kč
FISCHER RC4 lyžařská bunda
Špičkové funkční materiály a detaily v podobě silikonové výztuže na ramenou a revoluční 3D konstrukce kapuce.
Cena: k doptání v obchodě
SPYDER TITAN lyžařská bunda
Bunda vyrobená z materiálu, který je strečový do všech stran (360stupňový strečový nylon) s povrchovou úpravou DWR, značkové zipy YKK.
Cena: k doptání v obchodě
MOON BOOT Icon Glance
Ne všechno, co se třpytí, je zlato... někdy je to lesklý saténový Moon Boot. Inspirovány přistáním na Měsíci v roce 1969, boty Icon Glance čerpají inspiraci z pokročilé technologie astronautské výbavy. Obsahují všechny charakteristické prvky původního stylu: jsou izolované, mají lehkou středovou podrážku a přísavky na gumové podrážce, které zajišťují skvělou stabilitu. Oboustranné (pro levou i pravou nohu) | 100% voděodolné | panel s logem | PVC podpatek a lemování | kovová očka ve stříbrné barvě | estetické trubičkové šněrování (není určeno k utažení bot) | stahovací šňůrka nahoře | termoplastická středová podrážka | gumová podrážka s dezénem | vícevelikostní pěnová podšívka | nazouvací design
MOON BOOT LTrack Monaco
4 899 Kč
SENSOR
MERINO BOLD dámské
triko roll neck dl.rukáv cool blue
Funkční prádlo z extra jemné australské merino vlny o tloušťce 16,5 mikronu zaručuje velmi příjemné nošení podobné bavlněnému oblečení. Barvení příze, pletení úpletu a šití probíhá v České republice, takže máme 100% kontrolu nad tím, jaké vlastnosti bude mít finální produkt. Úplet Merino Bold je díky své plošné hmotnosti 220 g/m2 a vyšší elasticitě použitelný jako první nebo druhá vrstva. Samozřejmostí jsou přirozené a stálé antibakteriální, termoregulační a izolační vlastnosti. Etickou, ekologickou a udržitelnou výrobu Merino Bold dokládají certifikáty jako WOOLMARK, RWS (Responsible Wool Standard) nebo OEKOTEX.
2 699 Kč
SENSOR
Ať už se chystáte na život na Marsu, nebo se jen procházíte městem, boty Ltrack Monaco jsou připraveny splnit svůj účel. Tato verze je vybavena kontrastním jemným umělým kožíškem a obsahuje všechny futuristické prvky, které činí Moon Boots tak ikonickými: šněrování s trubičkovým vzorem, měkkou středovou podrážku a přilnavé přísavky na spodní části. 100% voděodolné | kontrastní umělý kožíšek | panel s logem | logo na boku | logo na patě | kovová očka ve stříbrné barvě | trubičkové šněrování | termoplastická středová podrážka | termoplastická gumová podrážka s dezénem
5 899 Kč
TEDDY pánská bunda fleece celozip černá
Bunda Teddy v sobě snoubí hřejivost a prodyšnost s plyšovou hebkostí, na kterou jste byli zvyklí u svých plyšových medvídků. Materiál vzniká recyklací z PET lahví, takže kromě toho, že budete jako v bavlnce, pomůžete i naší planetě. Díky propracovanému módnímu střihu budete vypadat skvěle při jakékoliv venkovní aktivitě. K dispozici i jako vesta.
2 599 Kč
Projekt SALOMON ADAPTIVE:
protézy pro běhání, lyžování a snowboarding
Síla designu mění vnímání postižení.
Společnost Salomon představila projekt Adaptive zaměřený na to, aby si horské sporty mohli užívat i lidé s postižením. Právě pro ně navrhla v oblasti handisportu novinky včetně protetik pro běh, lyžování a snowboarding, stejně jako oblečení a tašky.
Příběh projektu začal, když Jérôme Bernard, sportovec se třemi amputacemi, oslovil Airbus s nápadem na výrobu cenově dostupné protézy z karbonových odřezků vznikajících při výrobě Airbusu A350. Nápad byl představen deseti studentům z IMT Mines Albi, kteří se po roce prací obrátili na Salomon s žádostí o pomoc při vývoji podrážky. Patrick Leick, manažer produktů pro běžce, ucítil příležitost zpřístupnit turistiku a běhání amputovaným sportovcům. Díky biomechanickým znalostem a technologii Contagrip vznikla odolná podrážka pro trailový běh sportovců s protézou.
Od běhu k zimním sportům
V roce 2022 Salomon zprostředkoval v rámci projektu Hopper 3000 šesti sportovcům s amputací (Luca, Sarah, Christophe, Boris, Jérôme a Michel) výstup na 3 000 metrů vysoký vrchol ve francouzských Alpách. O rok později založil para-team – tým sportovců s postižením. I díky poznatkům z tohoto pole se projekt Adaptive mohl rozšířit k vývoji lyžařských a snowboardových protéz, a také speciálního oblečení a tašek. V květnu 2023 byl vytvořen první prototyp protézy a dále se na projektu podílí tým 50 lidí včetně Sylvaina Merlina, vedoucího návrháře pro zimní sportovní vybavení. Protéza pro snowboardisty využívá části běžecké protézy, zatímco lyžařská protéza je navržena tak, aby napodobovala pohyb kotníku při sjezdovém lyžování i skialpinismu. Nové protézy byly testovány v reálných podmínkách lyžařských středisek – a sportovci byli s výsledky velmi spokojeni.
Pokračující rozvoj a podpora
Tým Adaptive stále pracuje na vylepšení prototypů a přispívá k rozvoji para-teamu ve prospěch milionů lidí po celém světě, kteří čelí různým formám postižení. Kromě technických inovací, jako jsou sportovní protézy a oblečení, projekt podporuje i finančně prostřednictvím nadace Salomon Foundation, která podporuje organizace podporují postižené sportovce, jako je třeba Level'Up, jež pomáhá konkrétně amputovaným sportovcům (znovu) se začít věnovat sportu.
Salomon je francouzská značka zaměřená na horské sporty, která vyvíjí inovativní produkty nejen pro zimní sporty, ale v oblasti obuvi, oblečení a dalšího sportovního vybavení. Sídlí ve francouzských Alpách, kde se v Design centru Annecy se setkávají designéři, inženýři i sportovci, kteří společně formují budoucnost sportovní kultury – cílem je pomáhat všem, i postiženým lidem dosahovat nejen nejlepších výkonů, ale i nejsilnějších zážitků.
Poručíme větru, dešti... sněhu?
Nová
kolekce od Sensoru krotí všechny živly.
Léto sotva skončilo a člověk aby se chystal, až mu zmrzne úsměv na rtech. Už z kraje podzimu může při ranním běhu nebo odpolední vyjížďce na kole mrazík pěkně hryznout. Není ovšem třeba vidět to tak černě. Ještě před sněhovou nadílkou dorazila totiž i ta s novinkami od Sensoru, která před běsnícím počasím spolehlivě ochrání.
eský výrobce sportovního a volnočasového oblečení zkrátka ví, jak zahřát nejen srdce, ale především těla všech, kdo se rádi hýbou. Za poslední více než dvě dekády toho pro ně našil tolik, že by koloběh sportování nezastavil snad ani příchod doby ledové. A co je nejlepší, rok co rok se z Bystřice pod Hostýnem dostane do světa i halda udržitelných novinek.
Zbrusu nová kolekce nenechá ani centimetr čtvereční kůže na pospas proměnlivým živlům, naopak je ochrání před fujavicí i chladem. S dlouhým rukávem pro novinkovou řadu Merino Lite a Merino Blend ruce zábst určitě nebudou.
Vesta Teddy z recyklovaných PET lahví
Ve volnočasové sekci v boji proti chladnějším dnům přispěchaly na pomoc stylová a hřejivá vesta a bunda Teddy. Ani plyšový medvídek nepohladí tak příjemně jako ony a už vůbec tak nezahřeje. Použitý materiál je vyroben recyklací z PET lahví!
Funkční prádlo z extra jemné australské merino vlny o tloušťce 16,5 mikronu zaručuje velmi příjemné nošení podobné bavlněnému oblečení. Úplet Merino Bold je díky své plošné hmotnosti 220 g/m2 a vyšší elasticitě použitelný jako první nebo druhá vrstva
Pochopitelně se najde i něco pro „dolňáky“. Zateplené legíny
Infinity Eco jsou nekonečně šetrné k přírodě a všechno teplo, co nevypustí při výrobě do atmosféry, mohou ušetřit pro své majitele. Kdo by přitom zapomněl na chodidla, ten špatně poslouchal babičku – rýma přece chodí na návštěvu zásadně k bosým lidem. Stačí pár párů ponožek s označením Power Merino a po jízdě v bílé stopě nebude potřeba ani hrnek svařáku na zahřátí
Z některých kousků přitom člověk roztaje, aniž by je vůbec vzal na sebe. Nové potisky a barvy (namátkou třeba Mystic Violet v Merinu DF nebo Cool Blue v Merinu Bold) září tak, že vynahradí i s koncem roku čím dál slabší paprsky sluníčka. Skoro až škoda nechávat je schované v šatní skříni. Takže šup ven, ať už je předpověď jakkoli nepříznivá!
Výjimečné funkční prádlo beroucí si to nejlepší z přírodních a syntetických materiálů: na jedné straně vlna, na druhé polyester. I tenhle úplet se chlubí univerzálností, stálostí a perfektní kombinací funkčnosti a udržitelnosti. Jen je celý ještě mnohem hladší. Jako když si loknete něčeho opravdu chutného a cítíte, jak vás to hladí v puse, krku a nakonec i žaludku. Přesně tak vám bude po celém těle
Jak dostat
Údržba, servis a půjčování lyžařského vybavení z lyží maximum?
Lyžování je jedním z nejoblíbenějších zimních sportů, stejně jako každá outdoorová aktivita však může mít dopad na životní prostředí. Existuje mnoho způsobů, jak přispět svou troškou do mlýna a postarat se o to, abychom jej aspoň trochu snížili. Budete-li svému vybavení věnovat potřebnou péči, prodloužíte jeho životnost a navíc ušetříte.
Správná péče o lyže má mnohem větší význam, než se na první pohled může zdát. Poctivá údržba prodlužuje jejich životnost, ale také zvyšuje vaši bezpečnost. Časté nakupování nových modelů a likvidace starého vybavení navíc představují zátěž, kterou je možné pravidelnou údržbou a kvalitním servisem výrazně snížit. Aby vám lyže sloužily co nejdéle a nejlépe, můžete se o ně sami snadno starat. Tady je několik tipů na to, jak o lyže pečovat doma, a informace o tom, proč se vyplatí svěřit je čas od času na servis odborníkům.
Čištění lyží po každém použití
Po každém lyžování je důležité odstranit z lyží sníh, špínu a sůl, které by mohly poškodit skluznici nebo vázání. Stačí lyže otřít a důkladně osušit, čímž předejdete vzniku koroze na hranách i dalšímu poškození skluznice.
Voskování a broušení hran
Voskování má většina z nás spojené s běžkami, nezapomínejte ale, že pravidelná péče o skluznici
patří také sjezdovým lyžím, skialpům a dalším typům lyží. Kromě skluznice je třeba pečovat také o hrany. Jejich pravidelné broušení zajistí, že budou lyže skvěle držet i na zledovatělém povrchu a nebudou podklouzávat nebo se nepříjemně zasekávat.
Kontrola vázání
Vázání musí vždy správně fungovat. Aby tomu tak bylo, je nutné jej kontrolovat a každý rok jej seřídit podle aktuální hmotnosti uživatele. S kontrolou a seřízením vázání si nechejte poradit v profesionálním servisu lyží, díky speciálním strojům a zkušenostem servisních techniků to pro ně totiž bude hračka. Doporučujeme vám s vázáním nijak nemanipulovat doma.
Tak jako firmy po celém světě, i Decathlon se snaží podporovat zodpovědnější přístup k lyžování prostřednictvím služeb, které prodlužují životní cyklus lyžařského vybavení, udržují vybavení co nejdéle v oběhu a podporují princip sdílení, a to pomocí servisních míst a služeb Decathlon Rent a Buy back.
Kompletní lyžařskou výbavu (lyže, lyžařské boty, hole, helma) včetně seřízení se službou Decathlon Rent můžete mít už od 400 Kč na den
Decathlon Rent
Díky službě Decathlon Rent si můžete lyže zapůjčit na pár dní a v případě, že nakonec nevyjde podmínka, rezervaci zdarma zrušit i den předem. Kromě lyží je možné půjčit si také běžky, snowboardy, lední brusle, sněžnice nebo skialpy. Pronájem ocení nejen příležitostní lyžaři, ale také nadšenci, kteří každou sezónu rádi testují novinky, aniž by si museli kupovat další a další vybavení.
Buy back
Služba Buy back umožňuje zákazníkům prodat své staré lyže zpět Decathlonu. Tento způsob „druhého života“ pro vybavení přináší možnost, jak lyže udržet v oběhu, aniž by zůstávaly nevyužité. Zákazníci mohou odprodat lyže různých značek a částku vyplacenou na dárkovou kartu okamžitě použít na nákup nového vybavení.
Díky pečlivé údržbě, půjčování a možnosti zpětného odkupu vybavení si můžete naplno užívat každý oblouk a podporovat udržitelnější přístup k lyžování.
Ortovox Punta Berrino
Minimalistický softshellový komplet
Punta Berrino je malá špice velkého významu.
Je na ni výhled z nejvyšší hory Dolomit pod proslulými Tofanami a její kolmá galerie, protkaná tunely, byla dějištěm zdlouhavých bitev první světové války. Tunely pod Punta Berrino spolu s dalšími v okolí masivu Lagazuoi chránily před útoky nepřátel a nepřízní počasí asi 140 mužů. Snad pro vysokou míru ochrany před vnějšími vlivy pojmenoval Ortovox promyšlený skialpový komplet ze softshellu právě Punta Berrino.
Velmi lehké konstrukce je dosaženo díky materiálu
Merino Airsolation, který je zvlášť lehký a pružný. Díky tomu umožňuje obrovskou svobodu pohybu, osobně si většinou nedovolím vybírat oblečení na skialpy příliš upnuté, ale tento materiál by mi to i umožnil (má 10 % elastanu), ostatně střih bundy i vesty je atletický, takže při správném výběru velikosti padne, neomezuje pohyb a můžete si dovolit i upnutější fit. Merino Airsolation je z vnější strany tvořen vrstvou polyamidu, podšívka je z tasmánské merino vlny – pohodlná, teplá a lehká, odolná vůči větru a oděru, do značné míry i vodě (DWR vnější úprava).
Design celého setu je minimalistický, čistý. V jeho prostotě je multifunkčnost a v kvalitě zpracování odolnost, především bunda a kalhoty se dobře překrývají, pružné paspule pasují přes boty a guma kalhot je subtilní a nekoliduje se sedákem ani bederním popruhem. Kapes není příliš, ale jsou akorát velké, a větrací otvory na kalhotách mi vůbec nechybí, protože materiál je tenký a tak velmi dobře prodyšný, že větrací otvory nejsou třeba. Kapuci lze převléci i přes helmu.
Funkčnost a jednoduchost na pohled krásná jako reliéf Dolomit
Lukáš Vavrda, autor recenze
Vesta na jarní skialp
Oblek se vždy skládal z kalhot, saka a vesty, skialpový komplet Punta Berrino lze kromě toho rozšířit o mnoho dalších doplňků včetně batohu, rukavic nebo pokrývek hlavy, přičemž tyto spolu obvykle velmi pěkně barevně ladí. Vesta samotná je skvělým doplňkem pro jarní dny, kdy je v bundě s dlouhým rukávem příliš teplo. Vysoký límec chrání před jarním fénem, je z trochu rigidnějšího materiálu, takže nepadá pod krk. Někomu může malinko vadit, že vesta nemá trochu probranější střih. Tím, že je volnější, lze převléknout i přes bundu jako druhá ochrana při větším větru nebo chladu. Vestu jako takovou oceňuji, je to rozhodně praktický a možná trochu opomíjený kus oděvu.
VÝHODY
čistá a lehká slim konstrukce zajímavý, lehký a pružný materiál se subtilní izolací
odolný oděru, vodě i větru klidný a moderní design
ČESKO a blízké okolí
domácí areály nezdražují, ale šetří
Výrazně kratší loňská sezóna ve střední Evropě nedovoluje převratné
investice do modernizace areálů, zato zůstává lyžování doma a v okolních zemích většinou cenově dostupnější než v Alpách.
České a slovenské lyžařské areály spolu s příhraničními areály v Polsku, Německu či Rakousku jsou pro našince nejbližší možností, kam vyrazit na lyže, takže je volí především pro jednodenní návštěvu nebo krátkodobé pobyty. Jejich návštěvnost tak výrazně ovlivňuje aktuální počasí a sněhové podmínky.
O čtvrtinu kratší sezóna brzdí investice Minulá zima 2023/24 pro ně jako celek nebyla moc příznivá, ačkoliv začala téměř famózně mrazy a sněžením již na přelomu listopadu a prosince. Po vánoční oblevě se ještě v lednu přechodně vrátila zimní idylka, od začátku jarních prázdnin však už jen řádila obleva, které jen několik sněhově nejlépe zásobených areálů odolalo až do konce března, vysokohorštější Tatry pak do dubna, kdy se zimní počasí do hor překvapivě vrátilo.
Délka lyžařské sezóny v českých areálech dosáhla nejčastěji mezi 50 a 130 dnů provozu, v menších a sněhově citlivějších areálech i méně. Celkové tržby byly oproti normálu nižší přibližně o čtvrtinu, ovšem s výraznými rozdíly – někde se propadly až o tři čtvrtiny, jinde byly s průměrem srovnatelné. Díky poklesu cen energií oproti předminulé sezóně areály na nákladech ušetřily okolo 10 %.
Neradostná ekonomická bilance nedovoluje převratné investice, přitom nutí areály do zajištění toho nejdůležitějšího –sněhu. Nejde přitom jen o počet a účinnost sněžných děl, ale především o zdroje vody. Areály usilují o soběstačnost a snaží se budovat vlastní vodní nádrže, ale byrokratické překážky jsou v tomto ohledu až absurdně velké.
Skipasy v Česku nezdražují, na Slovensku skokově roste DPH Ceny skipasů v Česku se přitom v sezóně 2024/25 nebudou prakticky zvyšovat anebo jen minimálně, tedy podobně jako v předchozí sezóně. Poslední skokový nárůst cen skipasů proběhl v době energetické krize před sezónou 2022/23. Ani v Polsku nebo v rakouském a německém příhraničí se ceny dramaticky nemění. Na Slovensku budou od r. 2025 skipasy přeřazeny do vyšší sazby DPH (23 %), což se může projevit jejich zdražením. Takto vysoká daň je v Evropě neobvyklá – v Německu podléhají skipasy sazbě 7 %, v Polsku 8 %, v Rakousku, ve Francii a Itálii 10 % a v Česku 12 %. V Česku se letos staví dvě nové odpojitelné sedačkové lanovky – obě repasované, dovezené z Alp. Nová moderní lanovka přibude i na Slovensku na severní straně Tater, další zbrusu novou lanovku budou mít polské Beskidy.
TEXT: RADEK HOLUB
Deštné v Orlických horách: luxus z Kronplatzu
Krytá 6sedačka Kikirikii, která letos nahrazuje starou dvousedačku vleky v areálu Marta I, svým jménem připomíná, že pochází z italského Kronplatzu, který má kohouta ve znaku. Obě páteřní lanovky v Deštném jsou tak rychlé a pohodlné, čímž se úrovní přepravního parku vyrovnávají nedalekým Říčkám i polskému Zielenci.
Filipovice: náhrada pomalé dvousedačky
Rychlou 4sedačkovou lanovkou s bublinou se v sezóně 2024/25 svezou návštěvníci Filipovic v Jeseníkách. Nahrazuje pomalou dvousedačku a obsluhuje přehledný svah, kterým roluje modrá sjezdovka s kratší červenou variantou.
Bachledka: zbrusu nová 6sedačka
Lyžařský areál na severní straně Vysokých Tater nedaleko polských hranic se po nedávné investici do 10místné kabinkové lanovky letos blýskne krytou 6sedačkou Franková, která nahrazuje dosavadní vlek, obsluhující jednu z nejširších sjezdovek v Bachledce.
Szczyrk: 6sedačka pod vrcholem
Skrzyczne
Beskidský Szczyrk nedaleko města Wisla, vzdálený zhruba hodinu od Ostravy, letos přidává do svého moderního přepravního parku další 6sedačku Doliny III. Obslouží sjezdovky pod vrcholem Skryczne namísto kotvového vleku.
Tato část areálu je provozována státní organizací COS, je však propojena s hlavní částí areálu, patřící TMR, a platí zde společný skipas.
Szczyrk je největším a nejmodernějším lyžařským areálem v oblasti s vysokou návštěvností. Rozvojové plány počítají v budoucnu s výstavbou zhruba 4 km dlouhé lanovky z údolí na vrchol Skryczne, která je blíže dálnici a ulevila by přetížené příjezdové silnici do Szczyrku. Vzhledem k předpokládaným nákladům ve výši v přepočtu téměř dvě miliardy korun je však realizace značně nejistá.
SNOW.cz/cesko
SNOW.cz/slovensko
SNOW.cz/polsko
SNOW.cz/nemecko
Idylická
ČESKÉ HORY 2024/25 dvě nové lanovky (1. díl)
I navzdory předchozí katastrofální zimní sezóně letos vyrostly na českých horách hned dvě nové lanovky –staré dvousedačky v Deštném v Orlických horách a ve Filipovicích nahradily modernější odpojitelné sedačky s bublinami.
Deštné v Orlických horách: rychlá šestisedačka s bublinou
Připomeňme, že úplně první lanovka byla v tomto známém středisku vybudována v roce 2006 – jednalo se o použitou neodpojitelnou dvousedačku s rozběhovým pásem Doppelmayr, která sloužila od roku 1980 v Malbunu, jediném lyžařském středisku s lanovkami v Lichtenštejnsku. Zajímavostí této lanovky byly příhradové podpěry, které byly v České republice u jednolanové lanovky použity vůbec poprvé.
Své druhé lanovky se Skicentrum Deštné dočkalo v roce 2017, kdy se uskutečnil již dlouho plánovaný projekt rozšíření areálu v části Marta II. Z části jako náhrada jednoho lyžařského vleku a z části v nové trase zde vyrostla 864 metrů dlouhá rychlá odpojitelná čtyřsedačka z roku 1999 výrobce Garaventa ze švýcarského střediska Lungern (toto lyžařské středisko bylo uzavřeno z důvodu nerentability provozu). Stejně jako v původním umístění je i v Deštném vybavena každá třetí sedačka oblíbenou bublinou – na laně se tak pravidelně střídají vždy sedačka s bublinou se dvěma sedačkami bez bubliny. Výstavba byla zahájena v polovině června 2017 a pravidelný provoz pak byl zahájen 20. prosince 2017.
V další etapě začala být připravována další investice, která spočívá v náhradě hned tří původních přepravních zařízení (kotva, poma a dvousedačka v areálu Marta I) odpojitelnou šestisedačkou s bublinou. Vybrána byla technologie firmy Leitner z italského Kronplatzu, kde byla šestisedačka Plateau (ve své době, tedy v roce 1996, šlo o vůbec první šestisedačku v Itálii) v letošním roce nahrazena novou osmisedačkou.
Původní lanovka je v perfektním technickém stavu, protože prošla v roce 2016 generální opravou, při níž byly například kompletně modernizovány sedačky (nově vybaveny komfortním čalouněním, individuálními opěrkami na nohy a také novými bublinami v lehce modrém tónování). Zcela nové jsou také spínací aparáty. Délka trasy vedené v levé části svahu v místě původních lyžařských vleků dosahuje 808 m při převýšení 211 metrů, celkem 54 sedaček zajistí přepravní kapacitu 3 200 osob za hodinu. Horní vratná stanice s hydraulickým napínáním leží v nadmořské výšce 878 m. Na trase nové lanovky je rozmístěno celkem 10 podpěr, z toho 2 tlačné. Obě kompaktní stanice jsou vybaveny vysokým
Téměř dokončená horní stanice
Trasa lanovky – podpěra č. 8
Dolní poháněcí stanice
TEXT A FOTO: RADIM POLCER
SVÉ DRUHÉ LANOVKY SE SKICENTRUM
DEŠTNÉ DOČKALO V ROCE 2017, KDY SE USKUTEČNIL JIŽ DLOUHO PLÁNOVANÝ
PROJEKT ROZŠÍŘENÍ AREÁLU V ČÁSTI
MARTA II.
zakrytím staničních dopravníků, pohon v podzemním provedení je umístěn v dolní stanici. V dolní stanici se nachází také depo sedaček. Pro maximální komfort a bezpečnost nastupování je dolní stanice vybavena výškově nastavitelným nástupním pásem, který dopraví lyžaře od vstupních branek až na místo nástupu na sedačku a současně si dokáže změřit výšku pasažérů a operativně přizpůsobit vzdálenost mezi pásem a sedačkou, což ocení především menší děti. Nová lanovka díky své přepravní rychlosti až 5 m/s (jízda nahoru trvá pouhé 3 minuty) a také vybavení sedaček bublinami znatelně zvýší komfort v tomto tradičním lyžařském středisku. Součástí projektu je i stavba nové provozní budovy u dolní stanice s pokladnami, sociálním zařízením, sklady a depem pro sedačky.
Výstavba byla zahájena na začátku března 2024 demontáží původních lyžařských vleků, následně od začátku června probíhala betonáž základů a pilířů obou stanic a patek podpěr (pro betonáž patek podpěr byl využit i vrtulník). V polovině července následovala montáž nových podpěr na svá místa, tentokrát však nikoliv prostřednictvím vrtulníku, ale pomocí speciálního dálkově ovládaného pásového jeřábu, který zvládne i takto prudký svah a je jediným svého druhu a velikosti v republice. V druhé polovině srpna byla zkompletována horní stanice, následována ve druhé polovině září stanicí dolní. Na konci října přišlo na řadu rozvinování a zaplétání do -
pravního lana a dokončení nové lanovky spojené s provedením zátěžových zkoušek je plánováno na druhou polovinu listopadu, tak aby mohl být v prosinci zahájen pravidelný provoz. Stavební část zajistila osvědčená stavební firma Kers.
Celková přepravní kapacita areálu nyní dosahuje hodnoty 8 200 osob za hodinu. Celková hodnota letošní investice do nové lanovky s provozní budovou dosáhla 85 milionů korun, dalších necelých 10 milionů bylo investováno do optimalizace systému technického zasněžování. Jedná se tak o největší investici v historii areálu. Obě lanovky doplňují 2 lyžařské vleky a 2 pojízdné pásy, které obsluhují 5,1 kilometrů technicky zasněžovaných sjezdových tratí všech obtížností. V příštích letech se v Deštném plánuje další investice za desítky milionů korun do vybudování centra služeb s restaurací v areálu Marta II. Tím by se měl završit několikaletý plán velké modernizace areálu.
Radim Polcer
Projektant kolejových vozidel a už od dětství nadšený průzkumník lanových drah. Od roku 2002 publikuje o lanovkách v odborných časopisech a na svém portálu www.lanove-drahy.cz.
Novinky v lyžařských střediscích sledujte na
Trasa lanovky – tlačná podpěra č. 4
Hlava tlačné podpěry připravená k montáži
Užijte si dovolenou ve Velkých Karlovicích
HAFERKY vás dostanou do kolen
Zkuste vypnout a vychutnejte si pobyt ve Velkých
Karlovicích, které leží v podhůří Javorníků a Beskyd.
Zdejší apartmány Haferky nabízejí veškerý luxus pro aktivní i odpočinkovou dovolenou. A je jedno, kolik dní zde strávíte, i během pouhého víkendu tu načerpáte potřebné síly. Budete se zde cítit jako v bavlnce.
Apartmány Haferky mají naprosto strategickou polohu, kterou ocení jak party kamarádů, tak rodiny s dětmi nebo páry. V nejbližším okolí najdete veškerou infrastrukturu, restaurace, obchody. Navíc hned v těsné blízkosti máte možnost sportovního vyžití – v zimě na lyžích či běžkách, přes rok na kolech a v létě třeba na zdejším obecním koupališti. Výhodou ale je, že komu se nebude chtít vyrazit ven, užije si parádní pobyt i přímo v apartmánu.
Ubytování v kompletně zařízených moderních apartmánech poskytuje díky uzavřenému areálu naprosté soukromí. Ve dvou chalupách jsou k dispozici dva menší a dva větší apartmány. V každém z nich je privátní finská sauna, která zahřeje i největšího „zmrzlíka“. Dva větší apartmány mají k dispozici také soukromou celoročně vyhřívanou vířivku. Díky umístění na velké terase si v ní užijete skvělou atmosféru i ve večerních hodinách, a to s výhledem na okolní krásnou valašskou přírodu.
Každý apartmán má k dispozici terasu s posezením, kde si můžete vychutnat čaj, grog či sklenku vína. Větší apartmány, Ondřej a Modřín, mají obytnou plochu 54 m² s terasou
40 m². Menší apartmány v přízemí, Smrk a Anna, mají obytnou plochu 40 m² s terasou o ploše 10 m².
Kdo bude chtít spojit pobyt s aktivním pohybem, má nepřeberné množství možností. Příznivci cyklistiky si mohou vybrat z několika typů tras, od nenáročných v rámci páteřní Cyklostezky Bečva až po hřebenové trasy určené zkušeným bikerům. Taktéž turisté si zde přijdou na své: hustá síť atraktivních turistických tras v Javorníkách a Beskydech je přístupná přímo z areálu Haferek.
Nejrušněji ale bývá ve Velkých Karlovicích v zimě. Jen v okolí se nachází téměř šest kilometrů sjezdovek. V blízkosti apartmánů Haferky je i nejdelší místní sjezdovka, a to ve ski areálu U Bambuchů, která měří přes 700 metrů. Lyžaři mají možnost pořídit si také výhodný ski pas do celého Skiregionu Valašsko a každý den si vyzkoušet jinou sjezdovku. Vybírat lze ze ski areálů Kohútka, Kyčerka, Karolinka, Bílá, Kasárna, Soláň a Jezerné. Všechny jsou vzdálené do 20 minut jízdy autem z Haferek. Přímo z apartmánů pak můžete nastoupit na upravovaný běžkařský ovál, ze kterého vedou nádherné trasy do blízkého i širokého okolí.
Haferky ale turisté vyhledávají také v létě. Součástí areálu je beachvolejbalové hřiště, hosté si ale mohou zahrát také šipky, florbal, stolní tenis nebo basketbal. Takřka naproti Haferkám je pak příjemné vyhřívané venkovní obecní koupaliště se zázemím pro děti. Pro hosty je dále k dispozici kolárna s dostatečným počtem 230V zásuvek pro nabíjení elektrokol, myčka na kola a ohniště s grilovacím roštem a posezením. Nadstandardně vybavené apartmány Haferky vám splní veškeré představy o vysněné dovolené.
Více informací a přehledný rezervační systém: www.haferky.cz
Lyžovačka v Tatrách aneb hory zážitků pod Chopkem i Lomničákem
Nejpopulárnějším lyžařským střediskům na Slovensku dominují ikonické kopce. V Jasné je to Chopok, ve Vysokých Tatrách zejména Lomnický štít.
V obou střediscích si na zimu připravili atraktivní nabídku, díky níž bude lyžovačka atraktivnější než kdykoliv předtím.
Zima v Jasné i ve Vysokých Tatrách bude plná zábavy, novinek, ale i většího bezpečí pro lyžaře.
Jasná – 50 km sjezdovek i nabitý eventový program
Jasná je známá nejen 50 km sjezdovek a freeride terény dostupnými lanovkami, ale i skvělou zábavou. Na návštěvníky bude i v této sezóně čekat nabitý eventový program plný zvučných jmen během celé zimy, který si užijí ještě víc díky rekonstrukci klubu Happy End a eventového prostoru na Priehybe.
Nejdelší osvětlená sjezdovka mimo Alpy
Největší novinkou v Jasné bude nejdelší osvětlená sjezdovka na večerní lyžování v Evropě s výjimkou Alp. Sjezdovka z Brhlisk se bude moci pochlubit úsporným ekologickým osvětlením, díky němuž lyžařům přibude na večerní lyžování 2,7 km dlouhá trať. Spolu se sjezdovkou Biela Púť a s osvětlenou spojkou tak budou mít lyžaři k dispozici 4,3 km osvětlených sjezdovek, které budou obsluhovat 2 lanovky a 2 sáňkařské vleky.
Bezpečný Chopok
Velkou pozornost věnovalo lyžařské středisko před novou sezónou bezpečnosti. Lyžaři se mohou těšit na rozšířené úseky nejexponovanějších tratí, resp. mírnější alternativní tratě místo náročnějších úseků. Doplněný kamerový systém zároveň pomůže zlepšit přehled o dění na tratích a usnadnit komunikaci s návštěvníky.
Novinky na sjezdovkách v Jasné 2024/25
nová červená sjezdovka č. 8 Von Roll – alternativa ke sjezdovce č. 1 Petry Vlhové (nové plochy kolem restaurace Von Roll a pod Funitelem nad Priehybou) nová modrá spojka č. 36a Hotelová –mírné propojení z hotelu Srdiečko do Krupové a dále do areálu rozšířená a bezpečnější sjezdovka č. 1b Vrcholová – Chopok-Západ díky zrekonstruovaným zábranám (alternativa ke sjezdovce č. 1a Vrcholová) nově zasněžovaná, rozšířená, vyrovnaná a osvětlená spojka č. 13a – komfortní propojení lokalit Otupné a Biela Púť
Budova lanovky na Biele Púti
Na Skalnatém Plese se lyžuje pod dohledem
Lomnického štítu
Vysoké Tatry – sjezdovky v objetí štítů
Sjezdovky s celkovou délkou 24 km najdete ve třech polohově i charakterově odlišných horských střediscích. Tatranská Lomnica nabízí možnost okusit kouzlo nejdelší sjezdovky na Slovensku s největším výškovým rozdílem ve střední Evropě z Lomnického sedla až do Tatranské Lomnice, pestrý après-ski program a množství nových rodinných zážitků. Zimní atmosféra na Skalnatém Plese vás okouzlí, ať přijedete s lyžemi nebo jen na kávu na sluncem zalité terase pod Lomnickým štítem. Štrbské Pleso si vás získá dokonale upravenými tratěmi na sjezd, slalom či běžecké lyžování. Vyzkoušet si můžete i jedinečný Fresh Track, který v sobě spojuje ranní lyžovačku s perfektně upravenými svahy a výjimečnou snídani. V Tatrách si na své přijdou lyžaři začátečníci i pokročilí či milovníci freeride ježdění. Pro nejmenší děti bude bezpečným přístavem lyžařská škola Tatry Motion s vlastním výukovým areálem Maxiland a skvělými instruktory.
V ledovém království aneb když odložíte lyže Nejpopulárnější zimní tatranská atrakce vyroste i tuto zimu na Hrebienku. Tatranský ledový dóm vytvořený ze stovek tun ledu má každý rok jinou podobu inspirovanou symbolikou a známými stavbami z celého světa. Právě Hrebienok nabízí rodinám kromě návštěvy Tatranského ledového dómu ještě jednu skvělou atrakci – sáňkovačku. V případě dobrých sněhových podmínek je jízda na saních na 2,5km dlouhé trati skvělým zážitkem pro malé i velké. A když k tomu připočteme i možnost večerní sáňkovačky na osvětlené trati, slova o zimní romantice padnou na Tatry jako ulitá. Novinkou budou vánoční trhy přímo u ledového dómu.
Na Hrebienku můžete sáňkovat na 2,5 km dlouhé dráze i po setmění
Skipasy a dokonce i vstupy do vodních parků v ceně ubytování
Dovolená v Jasné nebo ve Vysokých Tatrách znamená, že k ubytování v hotelech TMR dostanete i balíček dalších skvělých služeb. Každý ubytovaný host dostane v ceně i skipasy nebo lístky na lanovky a také vstupy do vodních parků Tatralandia a Bešeňová. Takže po celodenní lyžovačce si můžete oddychnout nejen v hotelovém wellness, ale můžete vyrazit i do vodních parků, kde si užijete nejen relaxaci v desítkách bazénů, ale i tobogany či fantastické saunové rituály.
Nezapomeňte si svůj Gopass
Gopass je místo, kde nakoupíte ubytování, skipasy a vstupy do mnoha středisek v několika zemích za nejvýhodnější ceny. Je to zároveň mobilní aplikace, která vám v reálném čase zprostředkuje všechny důležité informace o dění ve středisku včetně přehledu vašich lyžařských statistik. A stejně tak věrnostní program, kde vás za každý nákup odměníme cashbackem do programu goX.
Nové sezónky, Gopass Cashback a platidlo goX
Lyžaři ve střediscích TMR se mohou v nové sezóně těšit i na další novinky:
Gopass Flexi Sezónka: Lyžujete, kolik chcete a kdy chcete, za každý den lyžovačky vám z hodnoty sezónky odpočítáme nejnižší cenu skipasu v daný den, pokud hodnotu sezónky nevylyžujete, zůstatek vám vrátíme do goX cashbacku. Pokud hodnotu sezónky prolyžujete, lyžujete dál až do konce sezóny zdarma a se všemi benefity.
Gopass SKI sezónka s účtem od 365.bank: cenově nejvýhodnější sezónní skipas
Nový věrnostní systém: Gopass body nahradí Gopass Cashback s interním platidlem goX.
RAKOUSKO mistrovství světa jako reklama na lyžování
Rakousko v nadcházející zimní sezóně 2024/25 pořádá mistrovství světa v alpském lyžování a jako nejambicióznější
lyžařská země světa události přikládá značný význam. Je to reklama na Rakousko a země bude chtít ukázat, že pro lyžování udělá vše.
TEXT: RADEK HOLUB
Ideální lednový den na sjezdovkách Zillertal Areny
VRakousku má lyžování velmi silnou tradici a podporu, byť zdaleka ne bezmeznou, a Němci, Holanďané, Češi, Poláci a mnozí další mají rádi nejen vysokou úroveň lyžařských středisek, ale také atmosféru, k níž samozřejmě patří i svérázné après-ski. Jestli je někde výkladní skříň lyžařských technologií, je to v největších rakouských areálech, kde jsou téměř všechny sedačky polstrované a vyhřívané. Lyžování v nich je sice rušné, zato v malebných kulisách s pečlivě vyzdobenými horskými chatami. Návštěvnost se celkově drží okolo nejvyšších hodnot v historii, ovšem výkyvy počasí přeci jen zlobí především níže položená horská střediska.
Axamer Lizum: skipas v mobilu Mezi několik málo areálů, které již zavedly možnost nahrát si skipas do telefonu, se letos zařadí Axamer Lizum, nacházející se poblíž Innsbrucku. Využít telefon jako nosič skipasu místo obvyklé čipové karty umožňuje bezkontaktní a energeticky úsporná technologie Bluetooth Low Energy (BLE). Skipas se uloží do aplikace (v tomto případě Axess SkiWallet App), která se při průchodu turniketem automaticky aktivuje.
FOTO: RADEK HOLUB
Fieberbrunn: kabinka místo „nervní“ pulzační lanovky
Tyrolské středisko Fieberbrunn je součástí obří lyžařské arény kolem Saalbachu a je zároveň i jedním z nástupních míst.
Hlavní lanovkou ve Fieberbrunnu byla do letoška poměrně neobvyklá pulzační lanovka, sestávající z několika skupin nepohodlných 15místných kabinek. Tyto kabinky se pohybují spolu s celou lanovkou jako na „kolotoči“ a vždy, když některá ze skupinek dorazí do stanice, celá lanovka se zastaví. Během výjezdu vzhůru tak lyžaři musí vytrpět několik těchto zastávek.
Její náhradou je pohodlná 10místná kabinka nejmodernějšího typu, a to s průjezdní mezistanicí. Kromě zkrácení jízdní doby se také zdvojnásobí přepravní kapacita na 2 500 os./h.
Loser: futuristická lanovka v Solné komoře
Novou přístupovou lanovku má od letoška malý lyžařský areál Loser v Solné komoře nedaleko jezera Altaussee. Futuristická kabinková lanovka v designu Porsche spojí
parkoviště přes mezistanici přímo s Loser Almem, čímž nahradí obě dosavadní sedačkové lanovky – jak poměrně moderní Loser-Jet 1, tak zastaralou Loser 2.
Nassfeld: velkokapacitní 6sedačka Krytá, samozřejmě i vyhřívaná 6sedačka Trögl letos nahrazuje starší 4sedačku v Nassfeldu. Přepravní kapacita se tak zvýší na 3 000 os./h a při rychlosti 6 m/s se zkrátí doba výjezdu na 5 minut.
Saalbach | Hinterglemm: prostorná 10místná kabinka na vrchol
Zwölferkogel
Saalbach je pořadatelem nadcházejícího mistrovství světa v lyžování, což doprovází výrazné investice. Největší z nich je nová 10místná kabinka 12er Nord, která nahradí starou kabinku na severní straně Zwölferkogelu, která neumožňovala pohodlné sezení cestujících. Její nástupní stanice se oproti předchůdkyni posune blíže k lanovce, směřující na protilehlý Hochalm. Součástí přestavby bude také nové a prostornější lyžařské přemostění silnice.
Jedna z páteřních lanovek v Saalbachu –Schönleiten – bude od nové sezóny zrychlena na 6,2 m/s a 7 dodatečných kabinek zvýší přepravní kapacitu.
I v době probíhajícího mistrovství světa v polovině února 2025 bude zachován 100% provoz lanovek, navíc lyžaři budou moci na vlastní oči sledovat světové hvězdy lyžování, aniž by si museli kupovat extra vstupenku. Všechny disciplíny se přitom konají na jednom místě – na sjezdovkách Zwölferkogelu, kde se prolínají závodní trasy mužů i žen.
Schladming: čtyřvrcholová houpačka bez „hrkaček“
Lyžařská houpačka kolem Schladmingu propojuje 4 sousední vrcholy, mezi nimiž je možné přejíždět na lyžích. Město Schladming a areál Planai byly dosud se sousedním Hochwurzenem, kde se nachází mnoho ski-in a ski-out hotelů v lokalitě Rohrmoos, propojeny drkotavou 2sedačkou. Tu střídá moderní 10místná kabinka, která jízdní čas zkrátí téměř na polovinu (4 min).
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
Typickou rakouskou lanovkou je 6- nebo 8sedačka s bublinou a vyhříváním (Leogang)
Moderní kabinka Flying Mozart ve Wagrainu vyváží lyžaře na svah rychlostí 7 m/s
SkiWelt Wilder Kaiser: energeticky téměř soběstačná 8sedačka
Jednu z nejvytíženějších tranzitních lyžařských tras v Scheffau zajišťovala v posledních 30 letech dvojice neodpojitelných 4sedaček se společnými sloupy, která ročně přepravila milion a čtvrt lyžařů. Nyní tyto již nepohodlné nekryté a pomalé lanovky nahradí nejmodernější 8sedačka. Trasa zůstane nezměněná, přičemž přepravní kapacita se bude průběžně přizpůsobovat nárokům provozu, a to od 1 700 až po 4 570 osob za hodinu. Solární panely, které budou instalované na střechách staničních budov, pak zajistí zhruba 50 % celoroční spotřeby energie nové lanovky. Stará lanovka přitom nepůjde do šrotu, ale bude znovu postavena v zámoří.
Zillertal Arena: propojení areálů již jen rychlými lanovkami
Poslední pomalou lanovkou na tranzitní trase mezi areály Zell am Ziller a Gerlos byla 4sedačka Teufeltal. Tu v sezóně 2024/25 nahradí krytá a vyhřívaná 8sedačka.
V areálu Hochkrimml starou lanovku Duxeralm nahradí krytá 6sedačka.
Uzavírky na všech cestách
na jih
Nepříjemnější novinkou budou v sezóně 2024/25 a částečně i v dalších letech uzavírky na všech hlavních tranzitních trasách na jih.
Již od loňska se opravují tunely na dálnici ze Salcburku do Villachu, v zimní sezóně je kvůli tomu provoz pouze v jednom pruhu v každém směru. Obávaný kolaps nenastal, nicméně se zdržením a případnými komplikacemi je potřeba počítat.
Jedna z alternativních tras autovlakem z Gasteinertalu do Mallnitzu bude uzavřena kompletně až do léta 2025.
Opravuje se také most Luegbrücke na severní straně Brennerského průsmyku –od ledna 2025 bude provoz na Brennerské dálnici rovněž sveden do jednoho pruhu v každém směru. Operativně a v nejexponovanějších dnech by měl být přidán ještě jeden „doplňkový“ pruh.
Na západě Tyrolska se kvůli padajícímu kamení staví ochranné galerie na horské silnici do Nauders a průsmyku Reschenpass. Od Vánoc do začátku března 2025 bude provoz bez omezení, mimo tuto dobu se však úsek
Novinky v Rakousku 2024/25
Hauser Kaibling
Krytá 8sedačka Kaiblinggrat místo 4sedačky Quattralpina
Loser
10místná kabinka Panorama 1+2 místo dvou sedaček
Nassfeld
Krytá 6sedačka Trögl místo 4sedačky
Ranggerköpfl
Kombi lanovka (8místná kabinka a 6sedačka) Peter Anich III místo vleku Ranggerköpfl
Saalbach | Hinterglemm | Leogang | Fieberbrunn
10místná kabinka Streuböden 1+2 místo pulzační lanovky
10místná kabinka 12er Nord místo staré kabinky Zwölfer Nord
Schladming – Planai | Hochwurzen
10místná kabinka Rohrmoos I místo 2sedačky
SkiWelt Wilder Kaiser Brixental
Krytá 8sedačka Eiberg místo dvou 4sedaček
Zillertal Arena
Krytá 8sedačka Teufeltal místo 4sedačky (Gerlos)
Krytá 6sedačka Duxeralm místo 4sedačky (Hochkrimml)
bude objíždět přes Švýcarsko. Zajížďka zabere zhruba 20 minut, nákladní doprava bude mít objížďku ještě mnohem větší. Rekonstrukce probíhá i na dálnici mezi Linzem a Grazem.
TEXT: TOM ŘEPÍK
St. Anton, kolébka rakouského lyžování
Pod hvězdnou oblohou se pět lyžařů pomalu spouští po strmém svahu na dřevěných lyžích, ve šněrovacích kožených botách a s bambusovými holemi v rukou. Oblečeni ve vlněných blejzrech s knoflíky, kalhotách v tyrolském stylu a plstěných čepicích s péry používají k manévrování na dlouhých lyžích bez hran arlberskou techniku místního slavného rodáka Hannese Schneidera…
ádný výlet bájným strojem času: tato vkusně okázalá reminiscence sto let staré místní historie se odehrála vloni v lednu během slavnostního zahájení juniorského mistrovství světa v alpském lyžování ve Svatém Antonu na Arlbergu.
Staré časy
Do dnešní lyžařské podoby se Svatý Anton vyvíjel 600 let od momentu, kdy zdejší pasák vepřů Heinrich Findelkind založil Hospiz St. Christoph poskytující útočiště cestovatelům, jež zastihla sněhová bouře při pokusu překonat Arlberský průsmyk. Tehdy se každodenní život Svatého Antonu opíral o zemědělství a přepravu strategických surovin, jako je sůl a stříbro.
„Život tu byl tehdy opravdu, ale opravdu těžký,“ zdůrazňuje Yannick Rumler, tiskový mluvčí regionu Arlberg a milovník historie, který příležitostně provází návštěvy městským muzeem St. Anton am Arlberg. Muzeum bylo otevřeno v roce 1980 a sídlí v někdejší vile Trier, elegantní secesní chatě postavené kolem roku 1910 jako sezónní sídlo německého průmyslníka a podnikatele Bernharda Triera. Jedna z dřevem obložených místností je věnována lyžařskému vybavení v průběhu věků, od dlouhých dřevěných lyží s vázáním Huitfeldt z roku 1905 přes závodní lyže
Kneissl rakouského šampiona Karla Schranze z roku 1962 až po krátké, tvarované lyže Salomon Equipe 10 3V, na kterých zde Mario Matt vyhrál v roce 2001 mistrovství světa ve slalomu. Matt je známý jako „der Arlberg Adler“, tedy orel Arlbergu, a nyní vlastní Krazy Kanguruh, legendární après-ski podnik ve Svatém Antonu. Jinde v muzeu jsou expozice, jež popisují dráhu Svatého Antona od chudé zemědělské vesnice až po vzkvétající mezinárodní lyžařské středisko.
Prvním člověkem, který zde lyžoval, byl možná norský stavební inženýr, který sem v 80. letech 19. století přijel pracovat na Arlberském tunelu. Většina pramenů však jako prvního uvádí Johanna Müllera, kněze
Lyžování ve Svatém Antonu v poválečných letech
z Warthu. Ten si objednal lyže ze Švédska a dojížděl s nimi na Lech. V roce 1901 byl založen Ski-Club Arlberg a první lyžařské lekce v Zürsu vedl v roce 1906 Viktor Sohm z Bregenzu. Tehdy se tomuto sportu učili převážně místní obyvatelé.
V roce 1907 začal Hannes Schneider, nejslavnější lyžařská legenda Svatého Antona, učit hosty v hotelu Post (postaveném v roce 1896 Carlem Schulerem) a v roce 1920 založil lyžařskou školu Arlberg. Svou arlberskou techniku vyučoval po celém světě, od Japonska až po New Hampshire. Na začátku 20. let 20. století jezdili lidé ze všech koutů Evropy cíleně do Arlbergu, aby se naučili lyžovat. Až do roku 1937, kdy byl v Zürsu instalován první rakouský povrchový vlek, si mnozí z těchto prvních lyžařů své oblouky museli odpracovat pěším výstupem nahoru (i když někteří využívali kombinaci motoru a saní, které táhly lyžaře do kopce).
Centrum historického středu města v šedesátých letech
Schneiderova arlbergská technika byla v módě až do roku 1953, kdy jiný místní lyžařský instruktor, profesor Stefan Kruckenhauser, zavedl nový krátký oblouk ve Svatém Kryštofu (jenž je součástí Svatého Antona): šlo o takzvaný Wedeln, dynamický způsob zatáčení s nohama slepenýma k sobě a s výrazným smýkáním patkami lyží. Stopy hluboké historie jsou k nalezení na řadě míst i ve městě: uvnitř Velké Vallugy, obchodu s lyžařskými potřebami, který byl ve Svatém Antonu otevřen v roce 2020,
jsou stěny obloženy starými holemi, jež kdysi zemědělci používali k sušení sklizeného sena, přičemž každá z nich je označena iniciálami rodiny. „Chceme dát starým věcem nový život jako uměleckým designovým prvkům,“ říká vedoucí obchodu Philipp Traxl, jehož rodina žije ve Svatém Antonu již po čtyři generace. Ústředním prvkem obchodu je další historické umělecké dílo – prodejní pult vyrobený ze 175 let starého místního smrku o průměru kmene téměř čtyři metry.
Zpět v městském muzeu pak staré černobílé fotografie podrobně dokumentují mnohé milníky, jež změnily tvář Svatého Antona. Nejstarší? V roce 1880 si rakouský císař František Josef představoval, že jeho říši propojí železnice, včetně zdejšího nejdelšího tunelu v Rakousku. Arlberský železniční tunel se začal stavět ještě v témže roce a s využitím pracovní síly přibližně 5 000 dělníků stavba trvala pouhé čtyři roky.
Po první světové válce zůstalo Rakousko ve zbídačeném stavu. Svatý Anton dostal svou lanovku Galzigbahn v roce 1937, tři roky poté, co se podobné kabinové lanovky rozjely ve Francii a Švýcarsku. „Byl to ve své době nevídaný technologický úspěch, protože tehdy neměli žádné laserové zaměřování ani technologii GPS,“ vysvětluje Yannick Rumler z městského muzea. Svatý Anton byl hlavní zastávkou na východozápadní trase železnice z Innsbrucku do Curychu a koleje vedly přímo středem města. Do Arlbergu se začali sjíždět horolezci a lyžaři; bylo to místo, kde dobrodruzi chtěli být, jakmile se o něm dozvěděli. V průběhu následujících dekád popularita Svatého Antona strmě rostla, příliv návštěvníků houstnul, vlaky se prodlužovaly. V 80. letech 20. století museli návštěvníci v autech mířící na lyže často čekat 20 minut, než vůbec přejeli koleje. Když středisko získalo nabídku na pořádání mistrovství světa v alpském lyžování v roce 2001, organizátoři věděli, že jejich železniční trať představuje palčivý logistický problém. Trať, která vedla městem po celé
Letos v dubnu se konal už 25. ročník místního kultovního závodu Der Weisse Rausch
století, byla přesměrována na jih podél úpatí hor a získala zbrusu novou stanici. Přeložka monumentálně změnila tvář Svatého Antona. Bývalá železniční trať byla přeměněna na volné prostranství zvané Kunstmeile (umělecká míle) – vycházkovou cestu lemovanou sochami. Přestěhování také uvolnilo místo pro novou cílovou arénu a WellCom, nejmodernější wellness a rekreační centrum s bazény, saunami, solankovou párou a prostorem pro pořádání akcí. Ze starého kamenného nádraží je nyní soukromý dům.
Sv. Anton na plátně
Celá jedna sekce místního muzea je věnována expozici filmů natočených ve zdejším středisku. Nebylo jich nijak málo: ve filmu Der Schwarze Blitz (1958) se objevily lyžařské výkony trojnásobného zlatého olympijského vítěze Toniho Sailera. Název filmu je Sailerova přezdívka, Černý blesk. (Název je však záhodno vysvětlit: Původně měl znít „Blitz z Kitzu“, ale místní soupeř Anderl Molterer měl stejný nárok, takže černovlasý Sailer se stal Schwarze Blitz a bělovlasý Molterer Weisse Blitz.) Ve špionážním thrilleru z období studené války Dvojník z roku 1967 pronásleduje Britt Eklandová v bundě s kožešinovým lemem Yula Brynnera po svazích Svatého Antona. Pravděpodobně nejlepší film o lyžařských závodech všech dob,
Letní pohled na Svatý Anton s nově přeloženou železnicí při pravém – jižním – okraji města
SJEZDAŘ S ROBERTEM
REDFORDEM (1969), VYUŽIL DOBOVÉ ZÁBĚRY
ZE SKUTEČNÝCH ZÁVODŮ, VČETNĚ SCHRANZE VE SVATÉM ANTONU.
Sjezdař s Robertem Redfordem (1969), využil dobové záběry ze skutečných závodů, včetně Schranze ve Svatém Antonu. Film zachycuje (mimo jiné) závod Arlberg-Kandahar ve Svatém Antonu, který se poprvé jel v roce 1928. Trierova vila proměněná v muzeum posloužila také jako chata ve filmu Chalet Girl z roku 2011 s Felicity Jonesovou v hlavní roli.
Scény lyžařské honičky ve filmu Der Weisse Rausch z roku 1931 s Hannesem Schneiderem, Leni Riefenstahlovou a Rudim Mattem v hlavních rolích jsou inspirací pro jednu z nejnapínavějších novodobých tradic střediska. Závod s tímto názvem začíná každý rok v dubnu hromadným startem na vrcholu 2 811 metrů vysoké hory Valluga, kde 555 lyžařů a snowboardistů závodí na
9 km dlouhé trati, která zahrnuje brutální stoupání do kopce o délce 150 metrů a sjezd o délce 1 350 výškových metrů. Rekordní čas je sedm minut a devět vteřin, ale můžete si dát i klidnější půlhodinku, pokud například lyžujete v plesových šatech. Je to nová kultovní klasika.
Propojenost všeho
Moderní architekti resortu měli ambiciózní vizi, že Arlberg se stane největším propojeným lyžařským střediskem v Rakousku. Umožnilo jim to přidání lanovky Flexenbahn v prosinci 2016. Dnes můžete lyžovat ze Svatého Antona do Zürsu, z Lechu do Warthu a zpět. Do Lechu a zpět se dá dojet za den, ale musíte začít brzy a lyžovat jako o život.
Zimní scenérie nad městem
Mnoho střediskových štamgastů naopak doporučuje začít pohodlně pozdě, pak si užít après-ski v Lechu a zpět do Svatého Antona dojet skibusem: „Zpátky na lyžích nejezdíme – zpáteční sjezd je nad Lechem hrozná nuda.“ Doporučují absolvovat vyhlášený Sjezd slávy, 85kilometrový lyžařský okruh se zastávkami po cestě věnovanými průkopníkům lyžování a filmovým hvězdám Arlbergu, z nichž mnohé připomíná muzeum v horní stanici lanovky Flexenbahn. Jde o scénický lyžařský cirkus kolem St.Christophu, Stubenu a Zürsu, se zastávkou na grilovací stanici Trittkopf. Budova, která byla původně postavena v roce 1962 jako konečná stanice lanovky, má dnes moderní estetiku, i když architekti do ní zakomponovali původní prvky, jako jsou masivní podpěry a točny lanovek. Konzolová okna od podlahy ke stropu rámují výhledy na štíty Alp, jež se táhnou až k obzoru.
Když dojedete do Lechu, můžete si dát poslední oslavnou sklenku prosecca na venkovní terase hotelu Krone, jehož kulisy možná poznáte z filmu Renée Zellwegerové Bridget Jonesová z roku 2004. Připít si můžete na princeznu Dianu, která sem na začátku 90. let přivážela syny Williama a Harryho na každoroční lyžařskou dovolenou. Pak nezapomeňte nasednout na zmíněný skibus a vrátit se do Svatého Antona.
V místním muzeu si můžete prohlédnout 12kilogramový křišťálový glóbus, který v roce 1969 vyhrála místní lyžařská šampiónka Gertrud Gablová. Karl Schranz získal v tom
je
roce (i v následujícím) mužský titul, ale abyste mohli spatřit jeho trofeje, musíte pro to navštívit stejnojmenný hotel: jeho dva glóby ze Světového poháru jsou ozdobou masivní vitríny v hotelovém baru. Stěny v hale jsou polepeny fotografiemi slavného závodníka, na nichž pózuje s celebritami a hodnostáři, jako jsou herečka Audrey Hepburnová, lyžařský velmistr Jean-Claude Killy a královna Alžběta II. Dnes hotel řídí Schranzova manželka Evelyn a dcery Anna, Christiane a Kathi. Můžete je najít, jak vedou registrační přepážku, restauraci nebo se baví s hosty v baru.
Haute Moments
Dalším doporučeným lyžařským výletem je pouť na vrchol zdejší monumentální hory Valluga, kde se Tyrolsko setkává s Vorarlberskem. Nastoupíte na lanovku Galzigbahn, jež byla postavena v roce 2006 a má design
ruského kola: kabiny gondoly Arlberger přijíždí z horní části obřího skleněného terminálu, pak se otáčejí proti směru hodinových ručiček a nabírají pasažéry v přízemí stanice. Nahoře přestoupíte na Vallugabahn I, lanovku pro 45 osob postavenou v roce 1954, která vás dopraví na Vallugabahn II, kde jsou kabiny jen pro pět cestujících. S trochou té fantazie je to jako jízda telefonní budkou po obloze. Z vrcholu se vám naskytne nádherný 360stupňový výhled na čistokrevný alpský ráj. Půjde doslova i obrazně o vrchol vaší cesty.
Po lyžování Yannick z muzea doporučuje dopřát si večeři o sedmi chodech ve zdejší restauraci Alpin Gourmet Stube, pyšnící se třemi Gault Millau Haubeny (kuchařskými čepicemi), nacházející se v hotelu Gletscherblick (Výhled na ledovec). Když její zakladatelé Paula a Robert Kathreinovi v roce 1966 otevřeli původní penzion, byl ještě vidět jazyk ledovce Hohe Riffler. Dnes tento čtyřhvězdičkový hotel provozují už tři generace jejich rodiny. Dcera Sandra spolu se svým manželem Christianem vede hotel za pomoci vnuček – Sophia je mistrovskou cukrářkou a Johanna pracuje na recepci a v restauracích. Podnik sice ctí svou historii – všechny tři generace žen nosí při večeři dirndly a klíče od pokoje jsou obrovské kusy kovu –, ale rodina se rovněž snaží o smysluplnou modernizaci. Zrenovovali apartmány s elegantními moderními prvky a přidali luxusní wellness centrum se saunami, parní lázní, solnou jeskyní a třpytivě modrým vnitřním bazénem.
Je málo zimních víkendů, kdy by v tomto starobylém – a přesto moderním – středisku nebyla šance obdivovat um soudobých lyžařských závodníků, kteří se s využitím nejmodernějšího vybavení a v těsných rychlostních kombinézách zkušeně řítí nejčastěji po zdejší závodní trati Světového poháru, včetně proslulého padáku Eisfall. V roce 2024 je jejich technika čistě carvingová. Arlberský oblouk Hannese Schneidera? To už je hluboká historie.
Arlberg
jedním z největších propojených lyžařských cirkusů v Rakousku
FOTO: FACEBOOK
FOTO: FACEBOOK
KORUTANY
Zimní dovolená na slunečné
straně Alp
Užívejte si zimní slunce, vychutnejte si lyžování na širokých alpských sjezdovkách, relaxujte v teplé termální vodě a objevujte zasněženou zimní krajinu na běžkách, skialpech nebo sněžnicích!
Zima v Korutanech nabízí:
nadprůměrný počet hodin slunečního svitu 30 lyžařských středisek – společný Kärntner Skipass perfektně upravené sjezdovky, moderní lanovky, funparky a snowparky atraktivní paušální nabídky s mnoha zahrnutými službami
Dovolená, která vás baví...
Oblast Millstätter See | Bad Kleinkirchheim | Nockberge
5
lyžařských areálů a wellness na nejvyšší úrovni
V srdci Korutan okolo jezera Millstätter
See a v biosférickém parku Nockberge se nachází 5 lyžařských areálů, kde můžete denně objevovat nové sjezdovky.
A čeká vás tu i prvotřídní wellness.
Lyžování s legendou nebo komorník na sjezdovce
Bad Kleinkirchheim je se 103 km perfektně upravených sjezdovek největší lyžařskou oblastí v místě, odkud pochází jeden z nejúspěšnějších lyžařů všech dob Franz Klammer. Nestárnoucí lyžařská legenda se ve vybraných termínech stává průvodcem a společníkem, s nímž můžete zdolávat sjezdovky v Bad Kleinkirchheimu ještě před oficiálním otevřením areálu.
Turracher Höhe nabízí kromě 43 km sjezdovek a záruky sněhu od listopadu do dubna mnoho zábavných atrakcí na svahu – snowpark pro děti i pokročilé freestylery a rodinnou překážkovou dráhu. Komorník na sjezdovkách pak zajišťuje exkluzivní zážitek se sklenkou prosecca zdarma.
Sportberg Goldeck s 25 km sjezdovek je velmi oblíbený u rodin s dětmi, ale také u freeriderů.
Komornější areál Hochrindl s 20 km sjezdovek skýtá především poklidné lyžování.
Nejmenší lyžařský areál Falkert s 12 km sjezdovek, známý jako Heidi Alm Skipark, je ideálním místem pro výuku lyžařů. Jedná se o zcela přehledný areál s mírnými tratěmi a s hotely přímo u sjezdovek. Nechybí ani lyžařské školy a komplexní půjčovny veškerého vybavení.
Zimní svět mimo sjezdovky
Existuje mnoho alternativ, jak poznávat jedinečný alpský svět pohoří
Nockberge: běh na lyžích, výlety na sněžnicích, bruslení, sáňkování, zimní túry, lyžařské túry, romantické projížďky koňským spřežením nebo chladivá ledová koupel.
Nejlepší tipy na úspory a rodinné nabídky:
Bad Kleinkirchheim: Skipas pro děti za 1 euro
Skipas pro děti získáte za 1 euro na den v období 4. ledna až 7. března 2025, pokud se ubytujete v jednom ze 70 partnerských hotelů. Nebudete-li chtít některý den lyžovat, skipas můžete využít i pro vstup do lázní Thermal Römerbad jako 4hodinovou vstupenku do vodního světa.
Sportberg Goldeck: Děti lyžují zdarma
V areálu Sportberg Goldeck mohou děti do 14 let (roč. 2010 a mladší) od 7. ledna 2025 až do konce sezóny lyžovat zdarma, pokud si rodiče zarezervují rodinnou dovolenou v některém z partnerských ubytovacích zařízení a alespoň jeden rodič si zakoupí skipas Sportberg Goldeck.
Falkert: Volný vstup do Heidi's Schnee Alm
Se zimní kartou Winter Kärnten Card jsou dveře do parku Heidi's Schnee Alm pro děti do 6. narozenin v doprovodu platící dospělé osoby otevřené. V dětském dobrodružném areálu mohou nejmenší bezpečně zatáčet a svištět z kopce na saních nebo gumových duších. A rodiče si mohou užívat slunce z pohodlných lehátek.
Ze sjezdovek do termálních lázní a lázeňských domů
Po aktivním dni v horách biosférického parku Nockberge UNESCO si zasloužíte perfektní odpočinek. V Bad Kleinkirchheimu jsou dvoje termální lázně – St. Kathrein a Römerbad. S největší vodní plochou ze všech korutanských termálních lázní a skluzavkou dlouhou 86 metrů nabízejí termální lázně St. Kathrein
zážitek pro celou rodinu. Thermal Römerbad zase ohromí světem saun a panoramatickým výhledem na okolní hory.
Badehaus Millstatt nabízí sauny a bazény s výhledem na jezero Millstätter See. V akvaparku „drautal perle“ ve městě Spittal an der Drau si vodní zábavu užije celá rodina.
Grossglockner/Heiligenblut | Mölltalský ledovec |
Ankogel | Emberger Alm
Lyžování
mezi 3000m vrcholy
Lyžařské areály v oblasti národního parku Vysoké Taury jsou přehledné, rozmanité a nejvýše položené v celých Korutanech, díky čemuž zaručují sněhovou jistotu po celou sezónu. Celkem 28 lanovek a vleků zpřístupňuje více než 100 km sjezdovek. Lyžovat můžete s lokálním skipasem nebo s korutanským superskipasem pro všech 30 lyžařských areálů.
Mölltalský ledovec: nejkrásnější panorama
Ledovec Mölltal, jediná ledovcová lyžařská oblast v Korutanech, nabízí zaručené sněhové podmínky od poloviny října do konce května.
Díky podzemní lanovce Gletscherexpress se za pouhých 8 minut dostanete do nadmořské výšky 2 200 metrů, kde na vás čeká impozantní vysokohorský svět. Sedačková lanovka Gletscherjet vás vyveze téměř až na vrchol Scharecku ve výšce 3 122 m, kde si užijete vynikající sníh i dechberoucí panoramata.
Mölltalský ledovec je obzvláště oblíbený jako tréninková oblast pro mezinárodní národní lyžařské týmy. Široké a slunečné sjezdovky pro carvingové oblouky ale lákají i rekreační lyžaře. Náročnější jezdce čeká 7 km dlouhá trať FIS a freestylisty pak ledovcový snowpark, kde mohou pilovat své triky.
Pro děti je připraven výukový a zážitkový areál v údolí, kde se mohou vyřádit na skokáncích či skluzavkách. K dispozici je také kluziště. A nezapomeňte, že nejvýhodnější skipas koupíte na www.gopass.travel! www.moelltaler-gletscher.at
Ankogel: 1 400 výškových metrů sjezdu
V lyžařském areálu Ankogel vstoupíte do fascinujícího vysokohorského světa majestátních třítisícovek. Z horní stanice lanovky do údolí můžete zdolat 1 400 výškových metrů na jeden zátah. Široké sjezdovky a prostorné pláně nabízejí perfektní podmínky pro carvery i freeridery.
O začátečníky je postaráno ve cvičném areálu v údolí poblíž dolní stanice lanovky. Pro dopravu mezi Mölltalským ledovcem a Ankogelem můžete využít bezplatný skibus. www.moelltaler-gletscher.at
Grossglockner/Heiligenblut:
na úpatí nejvyšší hory Rakouska V lyžařské oblasti Grossglockner/Heiligenblut vás čeká 55 km sněhově zajištěných sjezdovek a dechberoucí panorama nejvyšší hory Rakouska.
Heiligenblut potěší nejen lyžaře na sjezdovkách, ale také příznivce freeridu. Šest freeridových sektorů nabízí neomezené možnosti lyžování v hlubokém sněhu na více než 1 500 hektarech. Informační checkpoint vám vždy poskytne přehled o aktuální sněhové a lavinové situaci.
Heiligenblut je perfektní destinací také pro rodiny s dětmi. Výukový park Snowland umožňuje těm nejmenším získat první lyžařské zkušenosti pod dohledem lyžařské školy. Díky tzv. Sněhulákové kartě lyžují děti do 10 let za pouhých 10 eur na den. Třetí dítě v rodině pak již neplatí vůbec, pokud si skipas zakoupí také oba rodiče.
Novinkou sezóny 2024/25 jsou dynamické ceny skipasů – čím dříve koupíte, tím levněji lyžujete.
www.gross-glockner.at
Emberger Alm: rodinný a cenově přátelský
Malý, ale přívětivý je Emberger Alm vysoko nad údolím Drautal se 3 vleky a 2 cvičnými vleky. Skipasy patří k nejlevnějším v Rakousku a četné rodinné ubytování v blízkosti sjezdovek slibuje bezstarostnou lyžařskou dovolenou na slunném balkoně údolí Drautal. Pokud se raději ubytujete v údolí, můžete využít bezplatný skibus.
www.embergeralm.info
Nedotčenou zimní přírodou se strážcem parku
Zimní přírodu můžete prozkoumávat také v klidu a tichu na sněžnicích se strážcem národního parku při pohodové túře. Oblíbenou aktivitou v Korutanech je také sáňkování s přáteli nebo rodinou. Ideální je spojit jízdu na saních s dobrou večeří na horské chatě.
4 lyžařské areály
100 km sjezdovek
40 km běžeckých tratí 70 km zimních turistických tras 10 sáňkařských drah, zčásti osvětlených
www.nationalpark-hohetauern.at/cs
Nassfeld
assfeld je jedním z top 10 lyžařských areálů v Rakousku se 110 km sjezdovek všech obtížností, které jsou navíc velmi rozmanité. Nejmodernější lanovky zajišťují rychlý a pohodlný výjezd. Novinkou sezóny 2024/25 bude luxusní 6sedačka Tröglbahn, jejíž výstavba se právě dokončuje. Díky pravidelným jadranským tlakovým nížím a 460 sněžným dělům je Nassfeld považován za sněhově zcela spolehlivý areál.
Milé překvapení
pro každého
Jednou z výhod Nassfeldu je slunce. V průměru je zde o 100 hodin slunečního svitu více než na sever od Alp. Blízkost Itálie navíc dělá z této oblasti horký tip pro každého, kdo si chce i v zimě užít kousek italského životního stylu a středomořské kuchyně. V neposlední řadě je oblast plná „milých překvapení“, ať už se jedná o závodní tratě, nejdelší sjezdovku v Alpách s umělým osvětlením, nebo odpočinkové zóny na svazích s panoramatickým výhledem. Malé radosti zkrátka dělají jeden velký zážitek.
Zimní zábavní park
Pro rodiny je Sun Ski World zimním zábavním parkem. Ti nejmenší poznávají především zdejší dětské výukové parky, pokročilejší si užijí na zábavných dráhách The Snake a The Wave, které jsou kombinací sjezdovky, funparku a crossové dráhy, takže na ně čekají vlny, skoky i prudké zatáčky. Na závodních tratích SkiMovie můžete jet naplno a pak obdivovat své video z jízdy mezi závodními brankami. Nechybí ani snowpark pro freestylisty všech úrovní. Každou neděli se můžete učit triky od profesionálů v bezplatné škole ShredSchool.
Korutanská i středomořská kuchyně
Bezprostřední blízkost Itálie zajišťuje v Nassfeldu jedinečný kulinářský zážitek: 26 útulných lyžařských chat a restaurací na svahu nabízí vzrušující směs místních jídel a středomořských lahůdek. Na rakouské straně si tak dopřejete korutanské lahůdky a o kousek dál vás čeká italská ristorante s pizzou, těstovinami nebo čerstvými rybami z Jaderského moře.
Největší slunečná terasa v Alpách
Nassfeld dostává v průměru 850 hodin slunečního svitu ročně a na jaře se promění v největší slunečnou terasu v Alpách. V lyžařských barech raší slunečníky, na terasách je rozmístěn nespočet lehátek a přímo na svazích najdete i plážová lehátka s výhledem na Julské, Karnské a Gailtalské Alpy.
Gastein:
Lyže, wellness a gurmánství v jednom údolí
Na okraji majestátního národního parku Vysoké Taury leží údolí Gastein – zimní ráj pro lyžaře, milovníky přírody i wellness. Tři města Dorfgastein, Bad Hofgastein a Bad Gastein nabízejí v údolí dlouhém 40 km dokonalý mix sportovních výzev, relaxace v termálních lázní a kulinářských specialit.
Lyžování na nejvyšší úrovni
Gastein je jednou z nejvýše položených lyžařských oblastí v Salcburku – nejvýše položený areál se nachází ve Sportgasteinu (2 686 m) a ohromuje dlouhými a širokými sjezdovkami i freeridovými trasami. S více než 200 km sjezdovek nabízí oblast Gastein rozmanité terény pro každého. Ze všech tří měst se můžete dostat na vrchol vždy jednoduše a rychle jedinou lanovkou a užít si více než 1 000 metrů nepřetržitého sjezdu.
Gastein nabízí ideální podmínky také pro rodiny s dětmi. Lyžařské školy a výukové svahy s dětskými parky zajišťují, že i ti nejmenší se bezpečně naučí pohybovat na sněhu. Tipem pro rodiny je především velký a perfektně vybavený cvičný areál v Angertalu.
Zimní zážitky mimo sjezdovky
Oblast nabízí řadu zimních aktivit i mimo sjezdovky. Celkem 40 km upravovaných tratí pro začátečníky i ambiciózní běžkaře vede malebnou zimní krajinou, a to až do výšky přes 1 500 metrů.
Zimní turisté si přijdou na své na 100 km upravených tras, na nichž mohou v klidu a pohodě prozkoumávat zasněžený horský svět. Pro milovníky adrenalinu nabízí údolí vzrušující možnosti, jako je lezení v ledu na zamrzlých vodopádech nebo sáňkování. Ve Sportgasteinu můžete sami řídit psí spřežení huskyů.
Relaxace v termálních lázních a v léčebném tunelu
Po aktivním dni v přírodě nabízejí dvoje termální lázně v údolí uklidňující relaxaci. Lázně Felsentherme v Bad Gasteinu, zabudované přímo ve skále, nabízí v nadmořské výšce 1 100 m úchvatný výhled na okolní hory. Alpentherme v Bad Hofgasteinu na druhou stranu zaujme širokou škálou aktivit pro celou rodinu včetně speciálního rodinného světa se skluzavkami a hracími plochami. Novinkou je mořské akvárium, pod nímž si návštěvníci mohou zaplavat.
Gasteinské termální lázně jsou napájeny skutečnou termální vodou, která pochází ze 17 pramenů v údolí a je známá svými léčivými účinky.
Světovým unikátem je léčebný „tunel“ Heilstollen Gastein. V této přírodní štole mohou hosté zažít bolest tišící sílu tepla, vysoké vlhkosti a přirozeně se vyskytujícího vzácného plynu radonu.
Kulinářské zajímavosti
Gasteinská kuchyně vás rozmazlí zdařilým mixem tradičních alpských jídel i jejich moderní interpretací. V útulných chatách a restauracích v údolí i na svazích se podávají regionální speciality, obvykle připravované z produktů místních farmářů.
Šest vybraných horských chat podává gurmánská jídla oceněná tzv. kuchařskou čepicí po celou zimu.
Ve Sportgasteinu si hosté mohou vychutnat vynikající pětichodové menu uprostřed zasněžených horských štítů při úplňku.
Romantickým zážitkem je výlet na sněžnicích a koňským spřežením údolím Kötschachtal, kde se na horské chatě podávají místní sezónní delikatesy.
Gastein je ráj pro aktivní lyžaře a milovníky zimy
Gasteinské údolí jedinečným způsobem spojuje sportovní aktivity, wellness a kulinářské speciality. Ať už se jedná o rodinnou, aktivní nebo wellness dovolenou – každý si zde najde prostor pro odpočinek od každodenního života v obklopení úchvatnou přírodní scenérií Národního parku Vysoké Taury.
Tipy na akce:
Advent v Gasteinu: 29. listopadu až 22. prosince 2024
Běžecký závod Ski Classics: 14. až 15. prosince 2024
Světový pohár ve snowboardingu: 4. až 15. ledna 2025
Umění na sněhu: 1. až 7. února 2025
Mezinárodní závod psích spřežení: ............ 8. a 9. března 2025
Snow Jazz Gastein: 12. až 16. března 2025
Divoký závod „Nord“: 5. dubna 2025
Obertauern
středisko s největší sněhovou jistotou v Rakousku
Jen necelou hodinu jízdy autem ze Salcburku se rozkládá lyžařské středisko, kterému jeho výjimečné sněhové poměry zajistily přezdívku Snowbertauern.
Obertauern je lyžařské středisko v horském sedle ve výšce 1 740 m n. m. Okolo něj se nachází horský kotel, tvarem přípomínající americké „bowls“, kde se lyžuje až do výšky 2 313 m n. m.
Sezóna od listopadu do května
Lyžařská sezóna 2024/25 začíná v Obertauernu 22. listopadu a poslední den lyžování připadne na 1. května 2025.
Sněhový kotel uprostřed rakouských Alp
Vzhledem ke své poloze v hlavním hřebeni Alp dostává Obertauern příděly sněhu jak ze severu, tak z jihu. Díky příhodnému tvaru terénu se tu sněhu „vysype“ opravdu hodně. A nadmořská výška a orientace svahů se postará o to, že sníh tu také neobvykle dlouho vydrží. Obertauern je tak sněhově nejbohatší obcí v Rakousku s průměrnou maximální výškou sněhu 264 cm.
Výjimečnost potvrzena vědeckou studií
To potvrzuje odborná studie Günthera
Aignera z r. 2016, která porovnala oficiální meteorologické údaje rakouských středisek za posledních 30 let a z každé spolkové země vybrala jedno sněhově nejspolehlivější. Obertauern se umístil na nejvyšší příčce ze všech. Obertauern je proto pro milovníky lyžování a sněhu ideální destinací.
Ski-in a ski-out
Obertauern má jedinečnou polohu nejen z hlediska sněhové jistoty, ale i lyžařské „ergonomie“. Všechny hotely v horském sedle jsou jen pár kroků od nástupních stanic lanovek nebo vleků. Nástupních míst do areálu je přitom hned deset, což eliminuje nežádoucí ranní fronty.
Celý den na slunci i kvalitním sněhu
Horský kotel kolem Obertauernu zároveň zajišťuje, že můžete lyžovat celý den na slunci či ve stínu – podle toho, jak máte zrovna chuť. Svahy okolo horského letoviska jsou protkané 100 km sjezdovek všech obtížností. Nejblíže ubytovacímu resortu se soustředí cvičné a lehké sjezdovky, vzdálenější a výše položené svahy pak skýtají strmější a náročnější terény.
V Obertauernu si tak perfektně zalyžuje parta kamarádů i rodina s dětmi, protože každý si najde trať podle svého gusta.
Nově skipas také on-line
V sezóně 2024/25 lze poprvé zakoupit skipasy také on-line. Po zakoupení skipasu obdržíte e-mailem QR kód, pomocí něhož si skipas jednoduše vyzvednete u pokladny.
na Obertauern od vrcholu Seekareck
Výletní okruhy pro malé i velké lyžaře
Sjezdovky v Obertauernu jsou uspořádány do okruhu, který můžete procestovat po směru i proti směru hodinových ručiček – jedinou sjezdovku tak nemusíte jet dvakrát a zároveň v podstatě žádnou nevynecháte.
Na slavnou Tauernrunde, lyžařský okruh kolem Obertauernu, se mohou vydat i malí lyžaři, pro které je vyznačena trasa Bobbyrunde – děti po ní provede maskot Boby, ukáže jim pohádkový les, překážkovou dráhu s vlnami a možná jim zařídí i setkání s „živým“ medvědem Bibo. Pro teenagery je vyznačen o něco náročnější okruh s funparkem a měřeným slalomem.
První na sjezdovce
Ve středu začíná provoz lanovek Gamsleiten I, Achenrainbahn a Zehnerkarbahn již v 8.30 hodin a můžete tak být první na sjezdovce.
Hotely v rodinných rukou
Obertauern je velmi přívetivým místem pro pobyt. Většina hotelů je v rodinných rukou, takže se můžete spolehnout na vřelou pohostinnost. Budete se tu zkrátka cítit jako doma.
Skipas od 1,5 dne platí také v areálu Grosseck Speiereck
Skipas Obertauern s platností 1,5 dne a více platí také v lyžařském areálu Grosseck Speiereck nedalekém Mauterndorfu, vzdáleném cca 15 km (50 km sjezdovek od 1 000 m do 2 400 m n. m.).
Kromě toho je v nabídce superskipas
Lungo, platný kromě Obertauernu v celé oblasti Lungau a na Katschbergu. Nejnáročnější lyžaři mohou zvolit superskipas
Salzburg Super Ski Card, platný v 89 střediscích s 2 840 km sjezdovek.
Pohled
Alprima Aparthotel Hinterstoder
Výukové parky a zážitkové tratě pro děti
V dětských lyžařských parcích Sunny Kids Park v Hinterstoderu a na Wurzeralmu se mohou děti zábavnou formou učit své první obloučky. SnowTrail, hravá zážitková sjezdovka v Hinterstoderu, zabaví malé i velké lyžaře. Také Wurzeralm, klidná rodinná oáza v romantické přírodě, nabídne hravé sjezdovky s vlnami a zatáčkami pro děti, cvičnou závodní trať nebo úsek s měřením rychlosti. Útulné horské chaty pak zvou k odpočinku a slunění a samozřejmě nabízejí místní speciality z domácích surovin.
Túry v kouzelné
kulise
Nejbližší
alpské lyžování Hinterstoder Wurzeralm
Lyžařské areály Hinterstoder a Wurzeralm v kouzelné kulise pohoří Totes
Gebirge lákají české lyžaře krátkou dojezdovou vzdáleností z České republiky a množstvím atrakcí a zážitkových tratí pro děti.
Obě střediska tvoří lyžařské srdce oblasti Pyhrn Priel na jihu Horního Rakouska. Díky pyhrnské dálnici A9 je oblast z Česka velmi snadno dostupná.
Hinterstoder dosahuje nadmořské výšky až 2 000 m, což mu spolu s výkonným zasněžováním zajišťuje dostatečnou sněhovou pokrývku. Zdejších 40 km sjezdovek má co nabídnout všem typům lyžařů od začátečníků až po nejzdatnější. Moderní kabinková lanovka z Hinterstoderu vyveze lyžaře pohodlně a rychle přímo z parkoviště do centra areálu ve 1 400 m n. m.
Wurzeralm nabízí 22 km spíš méně náročných sjezdovek s krásnými výhledy, které jsou z údolí snadno dostupné nejrychlejší pozemní lanovkou na světě. Přehlednost středisek ocení rodiny s dětmi, které tu najdou vše, nač si vzpomenou.
V Hinterstoderu se nachází praktické ubytování pro ty, kdo si chtějí vše zařídit po svém a moc zbytečně neutrácet. Hosté mohou využít vlastní kuchyňku a služby jako donášku ranního pečiva nebo rezervaci stolu na večeři ve vybrané restauraci. www.alprima.at www.hiwu.at www.urlaubsregion-pyhrn-priel.at
A zkrátka nepřijdou ani ti, kteří si zimu raději užívají mimo sjezdovky. V oblasti Pyhrn Priel najdou vynikající podmínky pro alternativní zimní aktivity – pěší vycházky, túry na sněžnicích, skitouring, běžecké lyžování anebo romantický výlet na saních s koňským spřežením.
Oblast potěší také nádhernými horskými panoramaty. A nakonec i mnoha atrakcemi a výhodnými cenami.
Dětský tarif do 18 let LIENZ
Sjezdovky nad východotyrolským městem Lienz se vypínají do nadmořské výšky až 2 278 m a servírují jeden z nejúchvatnějších výhledů na Lienzské Dolomity. Slunný lyžařský areál Zettersfeld
ležící mezi národním parkem Vysoké Taury a legendárními
Dolomity je prověřeným tipem pro nepřelidněné sjezdovky.
Lyžařský areál v Lienzu nabídne 21 km sjezdovek, kde převažují modré a červené sjezdovky, které se vyznačují přehledností a dostatečnou šířkou. Rodinné a sportovní tratě můžeme prohlásit za prosluněnou terasu, protože slunce na ně svítí od prvního lana do poslední lyžařské jízdy dne. Areál se bude velmi líbit sportovním lyžařům, kteří tu mohou na své pokládané oblouky využívat dostatečně prudké, přehledné a zároveň často poloprázdné sjezdovky, tratě Panorama nebo rodinná sjezdovka Familienabfahrt pak zvou k jízdě i méně zkušené lyžaře. Zettersfeld je ideálním areálem také pro rodiny s dětmi, které mohou bydlet přímo u sjezdovky a mít tak ratolesti na dohled prakticky z ubytování. Pro malé lyžaře jsou tu připravené logicky odstupňované zóny, kterými s nabývajícími zkušenostmi mohou postupovat. Ti nejmenší mohou zavítat do oploceného malého dětského parku s kratším pojízdným kobercem, zkušenější mohou trénovat obloučky na cvičném svahu s dětskou pomou a následně se děti mohou vyřádit ve fun aréně s množstvím lyžařských atrakcí pro děti, která je ovšem rovněž od okolního ruchu bezpečně oddělená. Fun Area je vystavěná na modré sjezdovce Idlboden a zahrnuje jízdu v brankách, jízdu
v terénních vlnách, kolem slalomových zvířat, průjezd podjezdovými brankami a dokonce i tři malé bedýnky, které simulují malé skoky. Vstup do Fun Arey je zdarma a letos se plánuje její rozšíření, včetně zmíněnéného dětského parku. Letos tu také nově vznikne permanentní trať v brankách pro veřejnost.
Díky dostupnosti lyžařských škol, půjčoven a restaurací je Zettersfeld agenturou Tirol Werbung certifikovanou rodinnou lyžařskou oblastí. Děti do 6 let v doprovodu rodičů lyžují zdarma a do 18 let tu dokonce platí dětský tarif, což je v Rakousku ojedinělé.
Kouzlo nekomerčního lyžařského střediska podtrhuje fakt, že namísto samoobslužných restaurací tu najdete rustikální chaty s východotyrolskými specialitami, jako jsou například Osttiroler Schlipfkrapfen, tedy východotyrolské pyrohy nebo tradiční tyrolská polévka s knedlíkem.
Letos se v Zettersfeldu chystá rozšíření funparku pro milovníky freestylu. Kromě klasických skoků tu nebudou chybět různá zábradlí a bedny.
Zettersfeld bude letos k návštěvě lákat také lyžaře, kteří rádi soutěží a baví se. Zúčastnit se budete moct například některého z týdenních lyžařských závodů s následnou party, nebo
pravidelné akce Summit Session, kdy vám bude přímo na slunečné terase hrát pokaždé jiná kapela a v neposlední řadě je velmi oblíbenou akcí také party při úplňku v restauraci Mecki’s přímo na sjezdovce. Děti mohou také soutěžit o nejlepší čas dne v rámci závodu Sonnseitencup a pak slavit se všemi hosty v Live by Pepo’s, dokud slunce nezapadne.
Začíná se již 8. prosince diskotékou rádia Ö3 na zahájení lyžování v Zettersfeldu.
www.lienzer-bergbahnen.at
TEXT: RADEK HOLUB
ITÁLIE velké investice před olympiádou
Itálie je srdečnou a přívětivou zemí, kde svítí slunce víc než jinde, sníh je zaručen díky supervýkonným dělům a moc dobře se tu vaří. Jen už tu není tak levně jako dříve, zvláště v prémiových střediscích. Letos a příští rok vyroste mnoho nových lanovek, a to i díky zimní olympiádě, která se bude konat v r. 2026 hned v několika lyžařských oblastech.
Všechny tři „pocovidové“ lyžařské sezóny byly v Itálii, zvláště pak v Dolomitech velmi úspěšné, leckde dokonce rekordní. Ani sněhově většina italských alpských středisek netrpěla tak jako jiné, níže položené areály v okolních zemích, takže se opět směle investuje do rozvoje a modernizace.
Nové lanovky namísto zrušené dvousedačky z centra ubytovacího resortu se naopak ani letos nedočkají návštěvníci Santa Cateriny – výstavba nové 4sedačky se totiž neustále odkládá. V provozu ještě nebude ani lokalita Val di Lei v Madesimu, kde probíhá náročná rekonstrukce.
Drahý skipas v Dolomitech, ale s novými slevami pro rodiny
Ačkoliv v Itálii stále najdeme velmi levná střediska, o těch nejrozvinutějších to již dlouho neplatí. Cenami skipasů i ubytování se vyrovnají, nebo dokonce předčí prémiové resorty v sousedních zemích. Celoplošný skipas Dolomiti Superski, který si pořizuje většina návštěvníků ubytovaných v okolí
Sella Rondy, patří k absolutně nejdražším v Alpách. Nově zavedenou úlevou pro rodiny je aspoň prodloužení juniorského tarifu až do 18 let a skipas pro třetí dítě v rodině zdarma. I nadále také lyžují ve většině italských areálů děti do 8 let s doprovodem zdarma.
3 Zinnen: nová 6sedačka a více sjezdovek na Rotwandu
Nová krytá a vyhřívaná 6sedačka nahrazuje vlek Porzen v areálu Rotwand, a to v prodloužené trase, díky níž bude lanovka dostupná nově vybudovanou propojkou od horní stanice lanovky Signaue – nebude tak nutné sjíždět ke kabince do údolního Bad Moosu. Stávající červená sjezdovka se prodlužuje směrem k nástupní stanici nové lanovky, jež je umístěna ve výšce 1 665 m n. m. Horní stanice se nachází v 1 977 m n. m. Celá oblast 3 Zinnen, sestávající z propojených areálů Helm, Rotwand, Kreuzbergpass a Padola, v posledních 10 letech horečně investuje. V současnosti jsou už nahrazeny v podstatě všechny zastaralé lanovky, brzy by měla pohodlnější a kapacitnější 10místné kabince ustoupit také často přetížená 6místná kabinka z Vierschachu. Ve střednědobém výhledu je stále také plné propojení lanovkami s Padolou nebo s rakouským Sillianem.
Arabba | Marmolada: pohodlně na Marmoladu i zpět
Nová expresní 6sedačka s názvem Antercrep, což v překladu z ladinštiny, místního prastarého jazyka, znamená „mezi skalami“, zajistí pohodlnější přejezd mezi Arabbou a Marmoladou. Lanovka nahrazuje starou drkotavou dvousedačku, která nesla označení Padon I. Méně zdatné lyžaře potěší i možnost sjezdu lanovkou dolů, čímž se vyhnou místy strmé, červeně značené sjezdovce, která zvláště později během dne při intenzivním provozu představuje poměrně náročný sjezd.
Folgarida | Marilleva: pohodlnější sedačka a více prostoru pro méně zdatné
Moderní vyhřívaná 6sedačka Ometto v Marillevě obslouží mírné sjezdovky, vhodné pro začátečníky a méně zdatné lyžaře, namísto původní stařičké 2sedačky, a to ve výrazně prodloužené trase. Horní stanice se nově nachází až na hřebeni Monte Viga, čímž se převýšení zvýší téměř na dvojnásobek na 270 m oproti dosavadním 140 m. Kromě prodloužených a rozšířených sjezdovek se od horní stanice naskytne také výhled na masiv Brenty a sousední Madonnu di Campiglio.
Celá oblast Campiglio, sahající od Folgaridy a Marillevy až po Pinzolo, je velmi oblíbená u rodin s dětmi, a to díky přívětivé skladbě sjezdovek i cenově příznivému ubytování přímo na sjezdovce. V minulých letech byla nahrazena většina zastaralých až historických lanovek moderními a těch několik málo zbývajících čeká náhrada v nejbližších letech.
Na Rotwandu v areálu 3 Zinnen přibude nová 6sedačka
V Livignu se letos modernizuje polovina lanovek na Mottolinu
Gitschberg | Jochtal: oživení okrajové sjezdovky díky nové 6sedačce
Krytá a vyhřívaná 6sedačka Steinermandl nahrazuje pomalou 4sedačku ve stávající trase, čímž zatraktivní tuto okrajovou část areálu Jochtal. Na přilehlé sjezdovce bude vybudován zbrusu nový funpark a měřený slalom s video záznamem jízdy.
Kronplatz: luxusní 8sedačka na oblíbené vrcholové pláni
Krytá 8sedačka s vyhřívanými sedáky i zádovými opěrkami nahrazuje ve stejné trase 6sedačku Plateau, která se nachází na vrcholové pláni Kronplatzu. Nová lanovka má o polovinu vyšší kapacitu, což by mělo zkrátit dosavadní fronty, které u jedné z nejoblíbenějších lanovek vznikají.
Plateau obsluhuje širokánské a poměrně mírné sjezdovky, navíc je jednou z mála sedačkových lanovek na Kronplatzu, takže ji vyhledávají všichni ti, kdo si neradi neustále zouvají lyže do kabinek. Vrcholová pláň také zajišťuje kvalitní sníh po celou sezónu a východní orientace svahu pak zase téměř celodenní sluneční svit.
Livigno: tři
nové lanovky
na Mottolinu
V Livignu se po letech výrazně obměňuje přepravní park lanovek, zejména na Mottolinu, a to v souvislosti se zimní olympiádou 2026, jejíž freestylové a snowboardové disciplíny se budou konat právě v „italském Tibetu“.
Největší změnou bude 10místná kabinka Mottolino, která nahrazuje starou kabinkovou lanovku, zajišťující přístup do areálu z města. Původní lanovka s oválnými kabinkami nabízela omezený počet míst k sezení po obvodu lanovky, zbylá místa na stání tvořil prostor uprostřed „vajíčka“. Nová kabinka bude standardní 10místná kabinka se všemi místy k sezení v řadách proti sobě. Přepravní kapacita se zvýší z 3 000 na 3 200 osob za hodinu jen mírně, bude ale vzhledem k pohodlnější dispozici kabinek lépe dosažitelná.
Nahrazována je také další páteřní lanovka na Mottolinu – červeně zbarvená 4sedačka s bublinou Monte Sponda, která má svá nejlepší léta již dlouho za sebou. Vzhledem k tomu, že obsluhuje několik červených sjezdovek, patřila také k nejvytíženějším v areálu a nezřídka se u ní tvořily fronty. Její nástupkyní bude krytá a vyhřívaná 8sedač-
ka. Přepravní kapacita naroste z původních 2 400 na 3 200 osob za hodinu.
Dále se buduje ještě krátká 4sedačka Snow Park Mottolino.
V akvaparku AquaGranda jsou letos nově rozšířené venkovní plochy a saunový svět.
Návštěvníky tak čekají termální lázně, různé druhy saun, turecké lázně a vířivky s masážními tryskami, slaný bazén, ochlazovací zóna s ledem a dva velké plavecké bazény (25 a 50 m).
Schwemmalm: nová 6sedačka v domáckém areálu
Málo známý a domácký areál Schwemmalm, který se nachází v zapadlém údolí Ultental nedaleko Merana, nahrazuje hned dvě staré lanovky jednou, ovšem v pozměněné trase. Původní pomalou 4sedačku Schwemmalm s mírnějšími sjezdovkami ve středním patře areálu plně nahrazuje moderní 6sedačka s bublinou v prodloužené trase. Zároveň se odbourává pomalá 3sedačka Asmol, která zpřístupňovala nejvýše položené sjezdovky – ty nadále zůstávají dostupné od horní stanice 4sedačky Mutegg z odvrácené strany hřebene.
Na italských sjezdovkách výborně chutná
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
Rekordní počet nových projektů pro příští sezónu 2025/26
V souvislosti s olympiádou i rozvojovým balíkem investic od italské vlády se chystá do příštího roku rekordní počet nových projektů – náhrad stávajících lanovek i zcela nových staveb.
V Arabbě by měla být dokončena kabinková lanovka Arei, která nahradí někdejší vleky v prodloužené trase, umožňující se z Malga Ciapely nechat vyvézt na Passo Padon směrem k Arabbě bez nutnosti výjezdu na Marmoladu nebo přesunu skibusem.
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
Na Kronplatzu nahradí 8místnou kabinku z Reischachu, která slouží jako hlavní přístup do areálu, výkonnější a prostornější 10místná kabinka K 1+2. Stejně jako stávající lanovka bude mít mezistanici, ovšem oproti současnosti umístěnou níže. Spolu s novou lanovkou bude vybudována také nová sjezdovka pro návrat do údolí, která propojí sjezdovku Sylvester přes novou mezistanici s dojezdem sjezdovky Hernegg. Nová trať bude červeně značená a nabídne tak o něco méně náročnou alternativu sjezdu do údolí oproti černému Sylvesteru a Herneggu.
Kromě toho se z Olangu přestěhuje již nevyužívaná kabinková lanovka Lorenzi do nového umístění, kde k ní vzniknou i nové varianty sjezdovek.
FOTO: RADEK HOLUB –SNOW
V údolí Val di Fassa se buduje nová robustní lanovka systému 3-S z Campitella na Col Rodellu, čímž nahradí již kapacitně nevyhovující kyvadlovou kabinovou lanovku.
V nově se rozvíjející oblasti Carezza se počítá s náhradou vleku Franzin a 4sedačky Paolina kabinkovými lanovkami.
Na Seiser Alm by měla vést nová přístupová lanovka z Kastelruthu – zčásti tak nahradí zrušenou dvousedačku na Marinzen, její pokračování až na vrchol Puflatsch pak zajistí nové spojení z údolí do areálu.
Stavět se bude také zcela nová dlouhá propojovací lanovka mezi San Martinem di Castrozza a průsmykem Passo Rolle.
Podobně by měla Moenu spojit nová lanovka s areálem Alpe Lusia.
Hned několik nových kabinkových lanovek se má postavit v Cortině d´Ampezzo, která bude jedním z hlavních dějišť olympijských závodů. Nové kabinkové lanovky nahradí stávající sedačky mezi lokalitou Socrepes a Duca d´Aosta, uvažuje se také o stavbě „tranzitní“ lanovky přímo z centra města do tohoto lyžařského areálu pod Tofanou.
V oblasti Campiglio se nahradí dvousedačky Brenzi (Folgarida) a Nube d´Argento (Madonna).
V Livignu by mohla vyrůst nová kabinková lanovka, která propojí oba hlavní lyžařské svahy – Carosello 3000 a Mottolino.
10místná kabinka Malga Valcigolera–Cima Tognola místo staré 2sedačky
Schwemmalm
Krytá 6sedačka Schwemmalm místo 4sedačky
Zdržení kvůli uzavírkám v Rakousku
Na všech hlavních tazích z Rakouska směrem na jih probíhají stavební práce, které mohou zkomplikovat cestu do Itálie.
Stále se opravují tunely na dálnici ze Salcburku do Villachu, hlavně však bude od ledna 2025 provoz na Brennerské dálnici sveden do jednoho pruhu v každém směru kvůli rekonstrukci mostu Luegbrücke.
Na trase přes Reschenpass se budují ochranné galerie kvůli padajícímu kamení. Od Vánoc do začátku března 2025 bude provoz bez omezení, mimo tuto dobu se však úsek bude objíždět přes Švýcarsko.
SNOW.cz/italie
Ve Val di Fassa se staví nová lanovka z Campitella, ale hotová bude až za rok
10 Seiser Alm v Dolomitech:
jedinečných atrakcí
Seiser Alm, horský ráj o rozloze 56 km² v nadmořské výšce 1 600 až 2 958 m, je největší horskou plošinou v Evropě a jednou z nejúchvatnějších alpských pastvin na světě. Dovolená na
Seiser Almu zaručeně potěší rodiny i sportovní nadšence, kterým nabídne dechberoucí výhledy na okolní dolomitské vrcholy Schlern, Langkofel a Plattkofel, 300 dní slunce a záruku sněhu.
Lyžařský areál Seiser Alm v Dolomitech je výjimečnou destinací pro zimní dovolenou, která nabízí řadu lyžařských atrakcí, úchvatné výhledy, perfektně upravené sjezdovky a rodinnou atmosféru. Jaké jsou nejlepší atrakce?
1. Sjezdovky pro všechny lyžaře
Seiser Alm nabízí 62 km sjezdovek všech obtížností – mezi nimi mnoho širokých mírných sjezdovek, ideálních pro začátečníky a děti, ale i strmější pro zkušené lyžaře. Díky výhradně 20 sedačkovým lanovkám můžete mít lyže na nohou celý den a sundat si je jen na polední přestávku.
2. Jedna lyžařská oblast s Val Gardenou
Skipas platí na 181 km sjezdovek a 79 lanovek a vleky na Seiser Almu a ve Val Gardeně, čímž tvoří největší lyžařskou oblast v Dolomitech! Celá oblast je propojená lanovkami nebo skibusem.
3. Černá sjezdovka Freccia
Většina sjezdovek na Seiser Almu je mírných, ale černá trať Freccia z vrcholu Puflatsch nabídne náročným lyžařům v délce 600 metrů sklon až 52 %. Sjezdovka navíc skýtá úchvatný výhled na celou horskou louku a okolní vrcholy Dolomit.
4.
Nejdelší sjezdovka Goldknopf–Floralpina
Milovníci dlouhých sjezdů se mohou spustit z vrcholu Goldknopf směrem k Floralpině. Trať začíná v nadmořské výšce 2 220 m a v délce 3,2 km klesá do 1 680 m n. m. Nejdelší trať na Seiser Almu je nejen rozmanitá, ale také mimořádně panoramatická, což z ní činí jeden z nejatraktivnějších sjezdů na Seiser Almu.
5. Rychlostní úsek Goldknopf
Přímá a strmá trať s radarem v délce 200 metrů dosahuje sklonu až 75 % a svým pokořitelům dovolí překonat rychlost 100 km/h. Je tak jednou z nejadrenalinovějších lyžařských atrakcí Seiser Almu.
8. Snowpark Seiser Alm
Ve Snowparku Seiser Alm si děti mohou vyzkoušet své první skoky a freestylové triky. Snowpark je dlouhý 1,5 km a nabízí kolem 40 překážek – raily, kickery a boxy, zkrátka vše, co si může freestylista přát, a to od nenáročné rodinné přes střední až po profesionální úroveň.
V horní části se nachází zóna pro začátečníky a středně pokročilé, zatímco spodní část parku s náročnými kickery je určena pro pokročilé a profesionály.
Neobvyklou atrakcí je Woodline, kde jsou všechny překážky vyrobeny ze dřeva.
10. Swing on Snow
V pořadí již 17. ročník Seiser Alm zimního hudebního festivalu pod širým nebem nabízí od 13. do 21. března 2025 mix tradiční lidové hudby s jazzem, soulem, popem a klasickou hudbou. Po šest dní v nádherném slunci se hudebníci chopí svých nástrojů a provázejí hudbou lyžaře a milovníky zimních sportů všeho druhu. Dopoledne vytvářejí kapely skvělou atmosféru na sjezdovkách, v poledne hrají v chatkách na Seiser Alm a večer lákají na koncerty ve vesnicích Kastelruth, Seis am Schlern, Völs am Schlern a Tiers am Rosengarten.
www.seiseralm.it/zimni
6. Exkluzivní ranní lyžování
5. března – 2. dubna 2025
Každou středu v březnu a první středu v dubnu můžete sjíždět čerstvě upravené a zcela prázdné sjezdovky, kdy je v provozu jedna z lanovek již od 7 hodin ráno. Po exkluzivním lyžařském zážitku se pak v 9 hodin v horské chatě podává bohatá jihotyrolská snídaně.
7. Útulné horské chaty
Podél sjezdovek najdete desítky útulných horských chat s lákavými specialitami, které se na Seiser Almu nazývají Schwaige. Pohostí vás svými tradičními specialitami, uvařenými z místních surovin. V závěru dne si na jejich terase můžete užít západ slunce se sklenkou aperitivu a obdivovat jedinečný jev enrosadira, při němž se skály v paprscích zapadajícího slunce barví do růžova.
9. Uvolněná atmosféra
Jednou z hlavních výhod Seiser Almu je jeho klidná a uvolněná atmosféra. Oblast není tak přeplněná jako některá větší lyžařská střediska, což umožňuje rodinám užít si pohodovou zimní dovolenou.
Kromě lyžování si rodiny mohou užít řadu dalších zimních aktivit na Seiser Alm, které jim dávají šanci prozkoumat zimní krajinu mimo sjezdovky.
areálu Speikboden
AHRNTAL: rodinné lyžování ve vysokohorském panoramatu
J
ihotyrolský Ahrntal zaručuje klidnou rodinnou zimní dovolenou v moderní lyžařské oblasti s absolutní jistotou sněhu. V prosinci tu můžete získat 1 den lyžování zdarma, v lednu se kochat sochami ze sněhu a později ochutnávat nejlepší sýry z oblasti v horských chatách přímo na sjezdovce.
Údolí Ahrntal/Valle Aurina leží na severu Jižního Tyrolska/Südtirol a je obklopeno 80 třítisícovými vrcholy. V lyžařské oblasti Skiworld Ahrtal se přitom lyžuje až do výšky 2 500 m n. m. Celkem 86 km sjezdovek je rozprostřeno do dvou moderních areálů –Speikboden a Klausberg – a také do malých areálů v obcích Rein in Taufers/Riva die Tures a Weissenbach/Rio Bianco.
Speikboden i Klausberg s širokými sjezdovkami
Jak Speikboden, tak Klausberg jsou rodinné lyžařské areály se širokými sjezdovkami všech obtížností, kromě nichž tu najdete 3 funparky, kde se zabaví především děti a teenageři. Samozřejmostí jsou i cvičné svahy a výukové parky. Areály jsou rozmanité, a přitom velmi přehledné, navíc jsou vybavené těmi nejmodernějšími lanovkami.
Moderní a luxusní lanovky
V minulé sezóně byla vybudována 10místná kabinka Sonnen v areálu Klausberg, která nahradila původní sedačkovou lanovku a výjezd vzhůru zvládne za pouhých 6 minut. Její trasa
se přitom prodloužila a výrazně rozšířena byla také přilehlá sjezdovka. O rok dříve byla spuštěna luxusní 8sedačka v areálu Speikboden, která je jediná svého druhu v celém údolí a obsluhuje nejoblíbenější široké a nenáročné sjezdovky v areálu.
Noc v iglú, sochy ze snu nebo sýrový festival
Nevšední nocleh můžete vyzkoušet přímo uprostřed lyžařského areálu Speikboden, kde lze přenocovat v iglú. Abyste se mohli nejprve pořádně zahřát, k dispozici je i sauna. V polovině ledna 2025 se v Klausbergu koná soutěž ve tvorbě soch ze sněhu. Účastníci tvoří dílo ze sněhových krychlí, a to ve výšce 2 500 m n. m. Jedinečná podívaná s panoramatem Zillertalských Alp je zaručena!
Každou středu od poloviny ledna do poloviny března 2025 můžete lyžovat od chaty k chatě a ochutnávat nejlepší vybrané sýry za doprovodu místního someliéra.
Den lyžování zdarma
Od 6. do 23. prosince 2024 můžete lyžovat v rámci tzv. ski openingu 1 den zdarma. Zakoupíte-li si alespoň třídenní skipas, získáte 1 den lyžování navíc.
Slunečná terasa horské chaty v lyžařském
Horská kulisa v Klausbergu
Sjezdovky v Carezze jsou obzvlášť vhodné pro děti
OBEREGGEN A CAREZZA: všestranné a pohodové
Oblast Eggental s lyžařskými středisky Obereggen a Carezza je považována za tajný tip jihotyrolských Dolomit, přitom je však velmi dobře dostupná z města Bolzana i z brennerské dálnice. A na dosah jsou i další střediska Dolomiti Superski s celkem 1 200 km sjezdovek. Lyžařská oblast se rozkládá mezi dominantními masivy Rosengarten a Latemar, na jejichž úpatí se nachází také malé romantické jezero Carezza. V této horské kulise si můžete užívat nejen sjezdovek, jichž je ve dvou areálech celkem 90 km, ale i běžeckých stop, zimních vycházkových cest nebo sáňkařských drah. A samozřejmě také výborné jihotyrolské kuchyně.
Všestranné sjezdovky v Obereggenu včetně výzvy pro náročné V Obereggenu pod skalním masivem Latemar se lyžuje na rozmanitých a převážně lehkých nebo středně obtížných sjezdovkách, které však doplňuje také 6 náročných tratí se sklonem až 60 %, tvořících sportovní výzvu Latemar Sixpack. A kdo si během dne nezalyžuje dost, může se na osvětlené sjezdovky, ale i do snowparku vydat ještě večer. Na horské chatě Oberholz si můžete v rámci akce ApérOberholz vychutnat večerní aperitiv s výhledem na západ slunce.
Rodinná pohoda v Carezze
Carezza je naopak lyžařským areálem, kde si užijí především rodiny s dětmi. Pro nejmenší lyžaře jsou připraveny tři dětské výukové parky, v nichž nechybí ani zábavné překážkové dráhy nebo snowpark. Ani náročnější lyžaři však nepřijdou zkrátka – ti mohou zdolávat nejdelší sjezdovku v údolí Eggental, neboli König Laurin Challenge. V areálu se nachází také trať pro snowboardové závody, v nichž v minulosti uspěla i česká hvězda Ester Ledecká. Její jméno se tak skví na jedné z kabinek zdejší lanovky Hubertus. Světový pohár ve snowboardingu se v Carezze znovu jede v prosinci 2024.
Jízda kabrioletovou lanovkou Nevšední atrakci si můžete dopřát v lanovce spojující obec Tiers a lyžařský areál Carezza –jízdu na panoramatické vyhlídkové plošině na střeše kabiny.
Delikatesy z místních chovů
Horské chaty a restaurace v oblasti servírují typické jihotyrolské speciality, připravené ze surovin z místních statků. Od 8. do 30. března 2025 se koná festival Beef & Snow, který spolupráci zemědělců z Eggentalu a restaurací povýší na ještě delikatesnější úroveň.
Udržitelnost a nulové emise
Oblast dlouhodobě usiluje o udržitelnost svého provozu. Resort Obereggen je již 20 let vytápěn výhradně dřevěnými peletkami a v Carezze se zase zavázali k nulovým emisím CO2. Mimoto všichni hosté ubytovaní v partnerských hotelech obdrží kartu hosta Südtirol Guest Pass, která zajišťuje bezplatné využívání veřejné dopravy v celém Jižním Tyrolsku.
Sjezdovky v lyžařském areálu Ladurns mají sportovní i pohodový charakter
Méně známá prázdninová oblast na severu Jižního Tyrolska v Itálii nabízí široké sjezdovky v moderních lyžařských areálech s vynikající sněhovou jistotou a k tomu kulturní vyžití v malém alpském městečku Sterzing.
Na severu Jižního Tyrolska, hned za Brennerským průsmykem, čeká prázdninová oblast Sterzing-Ratschings-Gossensass. Malé alpské městečko Sterzing/Vipiteno tvoří symbiózu s horskou krajinou v údolích Ratschings/Racines, Ridnaun/Ridanna, Jaufental/Val Giovo, Pfitsch/Val di Vizze a Pflersch/Fleres, která nabízí rozmanitost i záruku sněhu díky poloze při hlavním alpském hřebeni.
Tři areály se širokými sjezdovkami
Tři lyžařské areály Ratschings-Jaufen, Rosskopf a Ladurns skýtají 66 km perfektně upravených sjezdovek, 19 horských chat a velmi moderní lanovky. Zajímavostí je, že přední světový výrobce lanovek Leitner sídlí právě v této oblasti.
Sjezdovky se rozbíhají po širokých bezlesých a přirozeně tvarovaných pláních i v lesních průsecích a ocení je nejen carvingoví nadšenci, ale i rodiny s dětmi.
První na sjezdovce a živá hudba na horských chatách
Při akci Early Bird, která se koná každý pátek od 27. prosince 2024 do 28. února 2025, můžete lyžovat na Rosskopfu již od 7 hodin ráno, a užít si tak východ slunce v horách.
V několika chatách v areálu Ratschings-Jaufen se můžete v období 11. až 26. ledna a 22. března až 5. dubna 2025 bavit s živou hudbou.
V lyžařském areálu Ladurns se 15. března 2025 pro příznivce místních tradic koná akce Lederhosen na sněhu, doprovázená bude živou hudbou.
Výhodné skipasy a den zdarma
Všechny tři areály nabízejí společný skipas, ale pořídit si lze i levnější skipasy do jednotlivých areálů, přičemž ceny do nejmenšího z nich Ladurns patří k nejpříznivějším v Alpách. Ladurns navíc nabízí po celou sezónu celou řadu zvýhodněných prázdninových balíčků.
Rosskopf nabízí v předvánočním obodbí, v lednu a na přelomu března a dubna výhodnou akci 3+1, kdy k třídennímu skipasu dostanete další den lyžování zdarma. Akci můžete využít také k zapůjčení výbavy v Outdoor Centru v údolní stanici lanovky. I lyžařský areál Ratschings-Jaufen nabízí speciální ceny skipasů a lyžařských lekcí v prvních prosincových dnech sezóny.
Zimní vyžití i pro nelyžaře
Oblast je také rájem pro další zimní sporty, jako je běžecké lyžování, sáňkování, skitouring, výlety na sněžnicích, zimní turistika a bruslení. Nezapomenutelným zážitkem je vánoční trh ve Sterzingu, nejsevernějším městě Itálie. Dovolená v prázdninové oblasti Sterzing-Ratschings-Gossensass je ideálním spojením mezi aktivní dovolenou a kulturními zážitky.
Nové horské chaty na sjezdovkách
Hned tři nové nebo zmodernizované horské restaurace čekají na hosty – Mountain Summit Club v areálu Ratschings-Jaufen, Alpin Chalet v areálu Rosskopf a Edelweiss Hütte v areálu Ladurns.
1957: První penzion rodiny Falkensteiner měl sedm lůžek a po celé mládí byl domovem jeho stávajících (spolu)majitelů, Ericha a Andrease Falkensteinerů
Velký příběh
jihotyrolského
1973: Tentýž hotel po přestavbě
byznysu:
Falkensteiner Michaeler Tourism Group
Každý hotel, podobně jako každý člověk, si nese svou jedinečnou osobnost, která odráží jeho unikátní dějinný příběh. Stejně to platí, když poprvé vkročíte do některého z hotelů skupiny Falkensteiner – byť je každý z nich obsahem někdy i zásadně odlišný, lze vycítit určité společné prvky. Možná pocit jakési důvěry, neformální a přívětivé, až rodinné atmosféry. Falkensteiner jako rodinná značka vytváří prostředí, kde se hosté mnohdy cítí jako členové jedné velké rodiny. Stal se z něj fenomén.
Za celou hotelovou značkou, která dnes zahrnuje 30 hotelů a apartmánových komplexů a 3 prémiové kempy v sedmi evropských zemích, stojí nevšední příběh. Začalo to malým penzionem v jihotyrolském Ehrenburgu, který si otevřeli Maria a Josef Falkensteinerovi v roce 1957. Ehrenburg není známý resort, ale spíš zapomenutá ves v jihotyrolském údolí Pustertal. Právě tam se táhnou kořeny nejen hotelového podnikání rodiny Falkensteinerů, ale tak trochu celého jednoho hospodářského oboru, pro Jižní Tyrolsko tak zásadního – turismu.
Hoteliér zrozený v penzionu
Ve zmíněném maličkém penzionu se Marii a Josefovi narodil nikoli Ježíšek (leč určité paralely s biblickým spasitelem v našem
příběhu najdeme), ale první syn Erich. To bylo v roce 1958. Možná i proto se pak projevovalo jeho až mateřsky silné pouto k hoteliérství, když s bratrem Andreasem převzal v 80. letech vedení firmy. Začátky ale byly mnohem přízemnější a drsnější, než jak si je dnes můžeme představovat: „Moji rodiče byli prostí lidé, kteří žili obklopeni alpskou přírodou. Začínali s velkým entuziasmem a do své práce vkládali všechno. Když mi bylo necelých dvacet let, otec náhle zemřel a já neměl čas ani přemýšlet, jestli bych chtěl dělat něco jiného. Spolu s mladším bratrem jsme museli matce pomáhat při provozu penzionu. Neměli jsme čas ani na studium,“ vzpomínal v roce 2008 v rozhovoru pro Hospodářské noviny Erich, který přitom již odmala toužil studovat medicínu.
Jižní Tyrolsko a zrod turismu
Jižní Tyrolsko v té době rozhodně nebylo tak pohodovým, poklidným, až relax navozujícím místem, jak ho známe dnes. Ještě v 60. a 70. létech se mezi Itálií a Rakouskem vedly územní boje. V roce 1972 byl přijat tzv. druhý statut autonomie, jenž definoval formu soužití obou národností, celý proces byl ale završen dokonce až v roce 1992. To, co po desetiletí působilo obrovské bolesti, se ale naštěstí díky bezprecedentní formě autonomie nakonec podařilo překlopit do mimořádně plodného vztahu, který v Jižním Tyrolsku dodnes obohacují obě zahrnuté národnosti – původní Rakušané a přistěhovalí Italové.
Nicméně pro náš příběh je podstatné, že bratři Falkensteinerovi byli jedni z prvních, kdo do oblasti, kam se ještě v 70. letech
TEXT: PETR SOCHA
Bratři Falkensteinerovi (zleva Andreas a Erich) a Otmar Michaeler jsou ve světě byznysu považováni za obry mezi manažery
2021: Zatím poslední evoluční krok proměnil někdejší penzion a hotel v možná nejmodernější rodinný resort v Evropě
20. století lidé zvenku báli, začali zvát zahraniční turisty. A vlastně tak stáli na počátku boomu turismu, který časem vynesl celé Jižní Tyrolsko do jeho dnešních výšin. Nelze přehlédnout, že značky Falkensteiner a Jižní Tyrolsko mají silně propletené a možná i trochu společné kořeny.
Rozmach díky společníkovi
Velký firemní milník se napsal roku 1995. Tehdy Erich Falkensteiner angažoval, jak sám říká „na základě své intuice“, Otmara Michaelera. „On tehdy studoval v Innsbrucku management a ekonomii. Přesvědčil jsem ho, aby po studiích přišel do mé firmy,“ vzpomínal Erich. Měl myšlenku založit poradenskou agenturu,
která by pomáhala i ostatním hotelům v regionu se vším možným od průzkumu trhu až po stavbu hotelu a jeho management. Takový druh služeb byl tehdy zcela nový. A Michaeler byl tak úspěšný, že se zanedlouho stal třetím ze společníků; celý název společnosti dnes ostatně zní Falkensteiner Michaeler Tourism Group. Od té doby už podnikatelské záměry značně přesahují samotný rámec hoteliérství. Využívají principy interdisciplinarity a vstupují do projektového managementu, finančních a developerských oblastí… V oblasti architektury spolupracují s předními architekty. Bratři Falkensteinerovi a Otmar Michaeler jsou dnes ve světě byznysu považováni za obry mezi manažery.
Lyžařské hotely
První hotel přímo u sjezdovek v lyžařském středisku ale vznikl v rakouském Katschbergu – již v roce 1985. Až rok poté mohli lyžaři zamířit do Jižního Tyrolska – do Valles u lyžařského střediska Gitschberg Jochtal. Dva roky nato následoval 4* Falkensteiner Hotel Sonnenalpe v Nassfeldu, potom 4*S hotel Cristallo opět v Katschbergu (1990)... Postupně tak začala éra mezinárodní expanze, která se nevyhnula ani České republice. Hotel v Mariánských Lázních byl přestavěn na moderní 5* hotel, který navazuje na lokální tradici slavných lázní nejen rozlehlým wellness areálem, ale také nabídkou lázeňských procedur. V Mariánských Lázních si můžete i zalyžovat, což vše dohromady za prodloužený víkend rozhodně stojí.
Abychom zkompletovali zásadní lyžařské projekty skupiny FMTG, v roce 2009 vznikl 4*S hotel v rakouském Schladmingu a v roce 2012 druhý hotel v oblasti Nassfeldu, 4*S Falkensteiner Hotel & Spa Carinzia v Hermagoru. Možná nejatraktivnějším lyžařským hotelem je hotel 5* Kronplatz (2020), v roce 2022 pak byl uveden do provozu nejmladší lyžařský hotel skupiny v Montafonu.
Hotely Jižního Tyrolska
Co do počtu se nejvíce hotelů koncentruje v domácím prostředí Jižního Tyrolska, dnes jich je jen v Pustertalu a blízkém okolí pět. Hosté si mohou vybrat nejen podle lyžařských a přírodních možností v okolí, ale i podle typu hotelu – některé jsou například určeny výhradně pro rodiny s dětmi, jiné naopak jen pro dospělé, kterým logicky může při odpočinku hluk pobíhajících dětí vadit. Pro nás jsou dále atraktivní wellness hotely a hlavně hotely v blízkosti lyžařských oblastí: V Pustertalu a okolí je v pohodlném dosahu zejména Kronplatz, ale také středisko Gitschberg Jochtal a běžecké tratě v Anterselvě.
A zpátky na začátek příběhu. Původní penzion v Ehrenburgu, v němž se Erich Falkensteiner narodil, měl původně sedm lůžek. Později byl opakovaně rekonstruován, aby držel krok s dobou, například byl prvním hotelem v Jižním Tyrolsku s vlastní koupelnou na pokoji. Dnes je z něj unikátní moderní rodinný hotel Falkensteiner Family Resort Hotel Lido (otevřen 2021), který lyžaře osloví vedle množství sportovních a wellness atrakcí zejména sjezdovkou na střeše… Právem je považován za jeden z nejmodernějších rodinných resortů v Evropě.
TechnoAlpin Jak zařízení
nastavila nové standardy při mezních teplotách
Nyní na konci podzimu začíná opět čekání na optimální teplotní okna. Hlavně na začátku zimy jsou teploty často na hranici a inverzní povětrnostní podmínky ještě více komplikují začátek zasněžování.
Analýzy společnosti TechnoAlpin ukázaly, že až do poloviny prosince probíhá více než 70 % hodin zasněžování při vlhké teplotě mezi –2 a –5 °C. Aby bylo možné splnit tyto zvláštní požadavky, věnovalo oddělení výzkumu a vývoje společnosti TechnoAlpin v posledních letech zvláštní pozornost zvyšování zasněžovacího výkonu tyčových i vrtulových sněžných děl při mezních teplotách.
Sofistikovaná řešení pro vyšší výkon V případě vrtulových sněžných děl přispívají k vynikajícímu zasněžovacímu výkonu při mezních teplotách zdokonalené chlazení stlačeného vzduchu a optimalizovaný nukleátor. Nová sněžná děla počínaje modelem TR10 mají lokální výměník tepla s optimalizovaným povrchem. Stlačený vzduch je veden kolem studené zasněžovací vody
a ochlazován je z cca 100 °C na cca 10 °C – bez jakéhokoli dalšího energetického vstupu. Toto chytré řešení může rozhodnout o tom, zda se bude zasněžování v teplotních podmínkách, které jsou absolutně na hraně, provádět, nebo ne.
U tyčových sněžných děl byl zvýšen počet regulačních stupňů a konfigurace trysek byly přizpůsobeny mezním teplotám tak, aby dokázaly fungovat s optimální účinností v celém rozsahu teplot. Tím se zvyšuje celkový zasněžovací výkon, a to zejména na začátku zasněžovací křivky, tedy tam, kde na tom opravdu záleží.
Trysky a nukleátory v celé produktové řadě jsou průběžně optimalizovány. Různé konfigurace umožňují se maximálně přizpůsobit převládajícím teplotním podmínkám. Ve střediscích s mezními teplotami v převážně mírném pásmu se pracuje se
speciálními konfiguracemi trysek, které umožňují zahájit výrobu sněhu při vyšších teplotách. Při nižších teplotách lze pomocí přepínatelných trysek optimalizovat množství sněhu a vyrábět jej ve větším množství.
Společnost TechnoAlpin používá trysky z vysoce kvalitních materiálů, jejich součástí jsou například keramické nebo rubínové vložky, které zajišťují optimální rozstřikování po celá desetiletí.
Teplota vody a okolního prostředí Dalším zásadním faktorem pro efektivní zasněžování při mezních teplotách je optimální řízení a plánování. Díky nejnovější generaci softwaru ATASSpro s integrovaným meteorologickým modulem lze s naprostou přesností určit optimální časová okna pro zasněžování na několik dní dopředu. Prognóza výroby
sněhu v systémech ATASSpro a SNOWMASTER umožňuje přesně naplánovat množství sněhu, které lze v následujících dnech vyprodukovat. Za tímto účelem pracují na pozadí nejmodernější algoritmy, jejichž výsledky si může obsluha snadno zobrazit. Plánování zdrojů se tak výrazně zjednodušuje a zlepšení podmínek pro zasněžování se detekuje včas. Okolní teploty, které jsou jen o –2 °C nižší, umožňují dosáhnout úspory více než 20 %.
Pro zasněžování při mezních teplotách hraje vedle okolních teplot rozhodující roli i teplota vody. Obecně platí, že teplota vody, která je o 4 °C nižší, odpovídá přibližně o 1 °C nižší vlhké teplotě. Jestliže se tedy voda ochladí, může zasněžování začít při adekvátně vyšších teplotách okolí. Současně se také výrazně zvyšuje účinnost systému. Úspory se pohybují kolem 15 %.
Chladicí věže od společnosti TechnoAlpin vynikají důmyslným principem fungování, kde se ochlazování vody provádí jejím rozvodem ve voštinovém systému po velké ploše. Tento princip voštinového systému udržuje nízký příkon energie a zajišťuje enormně vysoký výkon. Všechna tato důmyslná řešení společně jsou předností systémů TechnoAlpin v mezních teplotách a usnadňují práci pracovníkům v lyžařských střediscích v této klíčové části roku.
Piccolo Hotel Sciliar
Seiser Alm, Dolomity, Jižní Tyrolsko, Itálie
Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.
Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty
Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna
Z pokoje přímo na sjezdovku.
Rodiny s dětmi vítány!
Skirama Dolomiti Adamello Brenta
1 skipas – 380 km sjezdovek
Osm lyžařských areálů v jihozápadní části Trentina s celkem 380 km sjezdovek je zasazeno mezi vrcholky pohoří Dolomit di Brenta, zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO, a masivy Adamello Presanella a Ortles Cevedale. Před více než 30 lety vzniklo sdružení Skirama, které všechny areály postupně propojilo společným skipasem. Kromě tohoto superskipasu a jedinečné horské scenérie se můžete v celé oblasti spolehnout na rozmanitost terénů, sněhovou jistotu, zajištěnou výkonným zasněžováním i nadmořskou výškou až 3 000 metrů, slunečné klima jižní strany Alp a samozřejmě italský životní styl. Není divu, že lyžařská superoblast každoročně přiláká až 7 milionů návštěvníků.
Madonna di Campiglio
Lyžařské letovisko s dechberoucí kulisou
Brentských Dolomit je oblíbené pro svůj šarm, butiky i michelinské restaurace, ale také pro svou slavnou závodní sjezdovku 3-Tre. A kromě toho je v Madonně mnoho pohodových slunečných sjezdovek.
Pinzolo
Klidné letovisko v sousedství Madonny di Campiglio sdílí stejnou horskou kulisu, navíc jsou propojeny lanovkou. Ambiciózní lyžaře nenechá vydechnout zdejší černá sjezdovka Tulot.
Folgarida-Marilleva
Čistě rodinně zaměřené dvojstředisko s množstvím hotelů a apartmánových komplexů přímo pod sjezdovkami je lanovkami propojené se sousední Madonnou. Přímo zde jsou sjezdovky převážně mírné, ideální pro méně zdatné lyžaře a začátečníky.
Pejo 3000
Malé středisko v národním parku Stelvio nabízí 8 km dlouhý sjezd z výšky 3 000 m n. m. a k tomu odpočinek v termálních lázních.
Pontedilegno-Tonale
Rodinné středisko s množstvím slunečných svahů a také s ledovcem garantuje dlouhou lyžařskou sezónu. Specialitou jsou koncerty v iglú s hudebními nástroji vytvořenými z ledu.
Paganella
Pohodově laděné a rodinně orientované lyžařské středisko leží jen čtvrt hodiny jízdy z dálnice. Kromě toho, že se tu učí lyžovat tisíce dětí, však na Paganelle trénují také lyžařské elity, jako třeba norský reprezentační tým.
1 společný superskipas
150 lanovek a vleků
380 km sjezdovek
340 km zasněžování
až 3 000 m n. m.
Monte Bondone
Vrchol Monte Bondone se stejnojmenným lyžařským resortem se tyčí přímo nad městem Trento a je oblíbený zejména rodinami s dětmi. Ze všech sjezdovek je daleký rozhled. Lyžování si přitom lze zpestřit výletem za kulturou do města.
Alpe Cimbra: FolgariaLavarone
Sjezdovky proplétající se pahorkatou krajinou okolo ubytovacích městeček Folgaria a Lavarone jsou ideální pro rodiny s dětmi. Středisko je zároveň nejblíže k letištím v Pádské nížině.
Při alespoň třídenním pobytu v partnerském hotelu nebo apartmánu získáte skipas
Superskirama zdarma, a to v termínech 7. až 22. prosince 2024 a 22. března až 6. dubna 2025.
Novinky 2024/25
Nová restaurace se zázemím
Malghet Aut (Folgarida-Marilleva)
V lokalitě Malghet Aut čeká návštěvníky nová moderní budova s komplexním zázemím, kde se nachází restaurace
Chalet Malghet Aut, dvě panoramatické terasy s výhledem na masiv Brenta, půjčovna, obchod a úschovna s 800 vyhřívanými skříňkami.
Nová 6sedačka Ometto (Folgarida-Marilleva)
Nová odpojitelná 6sedačka Ometto nahrazuje starou lanovku, a to v prodloužené trase s novými úseky nenáročných sjezdovek.
FreeSki při pobytu od 3 do 8 dnů
Madonna di Campiglio je nejlepší lyžařské středisko Itálie
Za královnu středisek v italských Dolomitech ji vyhodnotil server Skiresort.info již podruhé za sebou. Češi jsou zde čtvrtými nejčastějšími
návštěvníky a pravidelně sem jezdíval i náš císař František Josef I. s manželkou Sisi. Pokud právě uvažujete o zimní dovolené, Madonna di Campiglio v provincii Trentino je pravé místo vás.
Již druhý rok v řadě byla Madonna di Campiglio potvrzena jako nejlepší v Itálii a šestá nejlepší na světě, když od předního německého portálu Skiresort.info dostala hodnocení 4,7 hvězdiček z celkových možných 5. Největší lyžařská oblast v Trentinu si vynikající bodové ohodnocení zajistila díky velikosti areálu, široké škále sjezdovek, jistotě sněhu a přípravě tratí spojené se zasněžovacími systémy rozmístěnými po celém lyžařském areálu. Přečtěte si 10 důvodů, proč vyrazit na lyže právě sem.
Na seznamu UNESCO
Celé Dolomity jsou úchvatné, ale přímo nad Madonnou stoupají k nebi vápencové skalní věže Brenta, jejichž nádhera je tak jedinečná, že je UNESCO zařadilo na seznam světového dědictví.
Oblíbená u Čechů
Madonna di Campiglio přitahuje stále více českých návštěvníků. Podle Simoneho Rivy z turistické centrály v Madonně di Campiglio byla Česká republika 4. zahraničním trhem z hlediska počtu příjezdů (2 651 lidí) a 5. trhem z hlediska počtu strávených nocí.
Celkem 156 km sjezdovek a jedinečný snowpark
Moderní lanovky vás vyvezou do výšky až 2 500 metrů, odkud se můžete vrátit přímo do centra střediska a vyzout lyže jen pár kroků od nejlepších hotelů. Středisko v nadmořské výšce 1 550 metrů je většinu zimy přikryté sněhovou peřinou a až 95 % sjezdovek je pokryto technickým zasněžováním. Od půlky listopadu až do dubna se lyžuje na 156 kilometrech sjezdovek. Vybrat si můžete ze 100 sjezdovek, z nichž je 42 pro začátečníky, 37 pro středně pokročilé a 21 pro experty. Freestyleři na lyžích i prknech mají k dispozici čtyři snowparky, včetně věhlasného Ursus Snow Parku v Grostè, který se v hodnocení objevuje mezi top 5 z celých Alp.
Nejlepší černá sjezdovka na světě
S délkou 2,4 km a převýšením 585 m je Spinale Direttissima v Madonně di Campiglio nejlepší černou sjezdovkou na světě. Tato sjezdovka, ideální pro zkušené lyžaře a freeridery, byla opět potvrzena jako jedna z nejadrenalinovějších. Náročná trať s prudkými svahy a rychlými změnami sklonu dosahuje až 70 %.
Skvělé jídlo a tři michelinské restaurace
Pro gurmány je Madonna di Campiglio pokladem – místní šéfkuchaři propojují tradici s moderní kuchyní a vytvářejí jídla, která jsou skutečným uměním. Tři restaurace si dokonce vysloužily michelinskou hvězdu: Il Gallo Cedrone, Stube Hermitage a Il Dolomieu.
Sjezdovka Světového poháru ve slalomu
Největším tahákem je ikonická sjezdovka Canalone Miramonti – místo nočního závodu Světového poháru v alpském lyžování, kde si můžete užít večerní lyžování pod hvězdami. Pamatujete italského slalomáře Alberta Tombu? Tak právě zde na přelomu 80. a 90. let kraloval.
Habsburská tradice
Pokud se budete v Madonně cítit jako doma, vzpomeňte si, že jsme jednu dobu sdíleli jednu monarchii. Madonna di Campiglio lákala hosty už v 19. století – místní přírodu a noblesu sem přijížděli obdivovat císař František Josef I. a jeho manželka Sisi. Aristokratická nálada zde ožívá každý rok v březnu, kdy se pořádají slavnosti s rekonstrukcí jejich návštěv v bohatých kostýmech.
Největší koncentrace
luxusních hotelů
Madonna není spartánským střediskem, kde se lyžuje od rána do noci jen s přestávkou na řízek z alobalu. Naopak se pyšní největší koncentrací čtyřhvězdičkových a čtyřhvězdičkových superior hotelů v Trentinu, včetně tří pětihvězdičkových hotelů a luxusního Lefay Resort & Spa Dolomiti s jedním z největších wellness center v Alpách. Pokud milujete vyšší třídu, Madonna splní víc, než v co jste si troufli doufat.
Noční skialpy, úžasné běžky a romantika pod měsícem
Skialpinisté si přijdou na své – kromě běžných tras jsou zde i méně známé cesty v Dolomitech Brenta a pohoří Adamello-Presanella. Od prosince do dubna jsou vybrané večery na sjezdovkách věnovány jen skialpinistům – oficiálně, volně a bez obav, že byste se potkali s rolbou.
Pro milovníky bílé stopy jsou v nabídce zasněžené trasy v Campo Carlo Magno i večerní lyžování na osvětlené trati v Carisolo. Madonna di Campiglio má co nabídnout i kromě lyžování. O úplňkových nocích tu zažijete Snowmoon –večerní výpravy zasněženou krajinou zakončené posezením u ohně s hudebním doprovodem a výkladem místních průvodců.
Nejlepší pro rodiny
Středisko má speciální služby a zóny navržené právě pro rodiny: tři obrovské Family Parky, kde si děti mohou zaběhat, hrát na skluzavkách, vyzkoušet snowtubing, kolotoče, projet se na kouzelném koberci při svých prvních krůčcích na sněhu pod dohledem profesionálního personálu a prožít úžasná dobrodružství s lišákem Snowym. Díky těmto prvkům byla Madonna di Campiglio označena za nejvíce přátelské středisko pro rodiny v Itálii.
Rezervujte si svůj pobyt na
TEXT: RADEK HOLUB
ŠVÝCARSKO
konzervativní i pokrokové lyžování
Švýcarsko je krajinově i lyžařsky mimořádně rozmanitá země, kde se můžete
věnovat i mnoha dalším zimním aktivitám. Má také mimořádný počet přírodních i technologických „nej“ a letos jich bude zase o něco víc.
Nejrozmanitější alpská země zůstane i v sezóně 2024/25 „drahou“ zemí vlivem neustále posilujícího kurzu švýcarského franku, to jí však samozřejmě nijak neubírá na atraktivitě. Ve Švýcarsku můžete lyžovat ve světoznámých resortech s nejluxusnějšími hotely, v arénách s nejmodernějšími technologiemi lanovek, stejně jako v naprosto zapadlých koutech hor. Kromě několika destinací, které lákají mezinárodní návštěvníky, ať už lyžaře, nebo běžné turisty, ve velkém, si většinou užijete svérázné „domácké“ švýcarské autenticity.
Flims: lanovka jako taxi
V předešlé sezóně byla v moderní lyžařské aréně Laax slavnostně uvedena do provozu lanovka nového konceptu nazvaného „rope taxi“, spočívající v provozu „na objednávku“. Letos se trasa této lanovky prodlužuje o další dvě stanice a napřesrok bude její výstavba završena. Celkem bude mít lanovka FlimsXpress šest stanic, přičemž cestující si při nástupu v kterékoliv z nich jen zvolí cílovou destinaci
– následně pro ně bude vypravena kabinka, která je do cíle dopraví již bez přestupu. V sezóně 2024/25 bude možné cestovat z Flimsu přes mezistanice Foppa, Startgels a Segnes do Nagens Sura, příští rok pak přibude ještě odbočka do stanice Cassons.
Inovativní koncept taxi lanovky by se v budoucnu měl prosadit hlavně v městském provozu.
Saas-Fee: modernizované metro i nová výletní lanovka
V Saas-Fee byly letos vyměněny vagóny nejvýše položeného metra v Alpách, které spojuje mezistanici Felskinn s ledovcem ve výšce 3 500 m n. m. Modernizace umožní rychlejší nástup i výstup cestujících, prostornější bude také interiér.
Vybudována byla také nová 10místná kabinka Hannig, nahrazující svou starou 4místnou předchůdkyni. Hannig je pouze výletním cílem, a to v létě i v zimě, žádná sjezdovka podél nové lanovky nevede.
Vizualizace nové lanovky na Schilthornu
Schilthorn: nejstrmější visutá lanovka na světě
Schilthorn je známý natáčením jedné z prvních bondovek, zároveň jde také o jeden z nejstarších a spektakulárních lyžařských areálů. Na jeho úpatí se nachází malebná horská vesnička Mürren, přístupná pouze lanovkou nebo vlakem.
Přímý výjezd z údolí Lauterbrunnental do Mürrenu od letoška zajistí nová kabinová lanovka s nejstrmějším sklonem na světě (160 %). Původní kyvadlová lanovka, jejíž trasa vede oklikou přes mezistanici Gimmelwald, zůstane také v provozu. Výjezd potrvá pouhé 4 minuty a přepravní kapacita bude činit 800 os./h.
Nově nahrazená bude i kyvadlová lanovka z Mürrenu na vrchol Birg, která je zároveň páteřní lyžařskou lanovkou.
Větruodolná kabinová lanovka systému funifor s širokým rozchodem lan zajistí vyšší přepravní kapacitu (800 místo 600 os./h), navíc obě její větve budou na sobě nezávislé, a umožní tak být v provozu samostatně.
Třetí sekce lanovky, vedoucí na vrchol Schilthorn, je rovněž rekonstruována, a z toho důvodu zůstane v sezóně 2024/25 mimo provoz.
Novinky ve Švýcarsku 2024/25
Čtyři údolí
Kombi lanovka (6sedačka | 10kabinka)
Prarion–Tracouet místo sedačky
Flims | Laax | Falera
Nová 10místná kabinka
Startgels–Segnes–Nagens
Schilthorn
Nová 85místná kabinová lanovka
Stechelberg–Mürren
100místná kabinová lanovka typu funifor
Mürren–Birg
Klosters: Davos
Fenomén pro freeridery i sjezdovkové lyžaře
Davos, živoucí město v horách, k sobě přimyká šest lyžařských areálů s bezpočtem sjezdovek, obří plochou freeridového prostoru a s moderními vleky, díky nimž je snadné rychle se dostat na kopec a dát si další sjezd.
Široké sjezdovky, strmé žlaby, obrovské U-rampy, ale i „slow skiing“ nebo bezbariérové středisko. V Davos Klosters si můžete vybrat to, co je vám nejmilejší: supersportovní, ale i rozverné lyžování s freestylovými atrakcemi na Jakobshornu, rozlehlý a vše nabízející Parsenn s 12km sjezdovkou, dvě rodinné hory Madrisa a Rinerhorn. Specialitami jsou pak unikátní lyžařský areál Schatzalp zaměřený na poklidné a relaxační lyžování na jedné a čistě freeridový areál Pischa s obřími plochami prašanu na druhé straně. Celkem to dělá 57 přepravních zařízení a na 300 km sjezdovek se zárukou sněhu.
TopCard pro tři oblasti
TopCard kombinuje tři nejlepší oblasti v jednom celoročním pasu: Arosa Lenzerheide, Laax a Davos Klosters společně nabízí 700 kilometrů sjezdovek a 116 přepravních zařízení. Jako bonus získáte tři dny v lyžařské oblasti Titlis-Engelberg a další výhody pro letní aktivity.
Madrisa: bezbariérová hora
Daleko pryč a vlakem zpět
Když je dostatek sněhu, můžete si udělat 12 km dlouhý sjezd Parsenn z vrcholu Weissfluh do Küblis, což je nejen mimořádný turistický zážitek, ale také nostalgický výlet lyžařskou historií, kterou vám cestou představují instalované informační tabule. Nazpět vás pak pohodlně doveze vláček Rhétské dráhy, který pokrývá každý tamní skipas.
Ani tělesně postižení nemusejí zimní sporty v Davos Klosters vynechat. Lanovka a horská restaurace na Madrise jsou bezbariérové, šestimístná sedačková lanovka Schaffürggli je vhodná i pro lyžaře s monoski: bezpečnostní zábrana se totiž automaticky zvedá a spouští a automaticky se nastavuje i výška sedáku. I proto na Madrisu přijíždějí každou zimu postižení váleční veteráni z Velké Británie.
Lyžařské výlety v okolí Davos Klosters
Nemáte rádi přeplněné sjezdovky a fronty u vleků? V okolí Davos Klosters s jeho bočními údolími a zejména průsmykem Flüela je ohromná plocha pro lyžařské túry.
Začátky s horským vůdcem
Pokud skitouring teprve objevujete, v areálu Pischa se můžete každé úterý a čtvrtek účastnit ochutnávkového kurzu, kde návštěvníky zasvětí do tematiky lokální horští vůdci. V téže oblasti si užije i kondiční skialpinista zaměřený třeba na rychlost. Dynafit Line je značená tréninková trasa, která lyžaře vyvede vzhůru na alpské vršky – pokud je oficiálně otevřena – se zárukou bezpečí a ochranou před nebezpečím lavin.
Průsmyk Flüela a okruh okolo Madrisy
Zejména na jaře je Flüelapass považován za ráj skialpových túr. Okolní hory Flüela-Schwarzhorn, Radüner-Rothorn, Sentischhorn, Gorihorn nebo chata Grialetsch jsou lákavé a nikoli až tak vzdálené cíle – do Tschuggenu se dá dojet autem. Klasikou v Klosters je okruh Madrisa, který výletníky zavede z Klosters do Rakouska a zpět.
Skvělé běžky. A zdarma!
Davos Klosters je významným centrem běžeckého lyžování zdaleka nejen v kantonu Graubünden. Oblast nabízí více než 100 kilometrů upravených běžeckých tratí pro klasický styl i bruslení. Trasy vedou malebnými bočními údolími, lesy nebo podél řeky Landwasser krajinou, poskytující lyžařům rozmanité terény a nádherné výhledy na okolní alpskou krajinu. Každoročně se do Davosu sjíždí i světová běžkařská špička. K dispozici je i osvětlený okruh pro večerní lyžování, ale hlavně, na rozdíl od většiny alpských běžkařských resortů, jsou tratě v Davosu a okolí zdarma.
Scuol a další: Skryté
kouty
v Dolním Engadinu
Dolní Engadin je část švýcarského kantonu Graubünden, která je nejblíže Česku – z Prahy je to něco málo přes 600 km a na místě jste ani ne za sedm hodin. Oblast, přestože mimořádně klidná, nabízí široké spektrum možností pro zimní dovolenou – od sjezdování přes běžky až třeba po klasické bruslení na lesní ledové stezce. Díky všem jeho aspektům je region vhodný jak pro sportovce, tak pro rodiny s dětmi.
Hlavním lyžařským centrem je Scuol, středisko nad stejnojmenným historickým městem, které disponuje 70 kilometry sjezdovek různých obtížností. Do hor lyžaře vyváží moderní kabinka přímo od městského nádraží. Počet a obtížnost tratí osloví plné spektrum lyžařů, a navíc nabídne jednu specialitku: sjezdovku snů. Traumpiste je považována za zážitkový vrchol tamního lyžařského areálu. Dlouhá vyhlídková sjezdovka se vine z hory Salaniva ve výšce 2710 metrů do údolní vesnice Sent ležící ve výšce 1430 m. Během sjezdu stojí za to si odpočinout v Sömmi baru, rázovité restauraci, který se nachází přibližně v polovině trasy. Ze Sentu se pak lyžaři vrací do města shuttlebusem.
Zdaleka nejen sjezdovka
Mnozí už vědí, že alpské lyžování nese největší zdravotní i zážitkové benefity v kombinaci s tím běžeckým. V okolí Scuolu najdete více než 90 kilometrů běžeckých tratí určených pro klasický styl i bruslení. Po proudu řeky můžete podniknout dlouhý výlet až do hraniční vesnice Martina a zpět se vrátit žlutým poštovním autobusem, sklouznout se můžete i v okolí dalších vesnic, například ve Ftan.
Snowpark Scuol
Pro milovníky freestyle lyžování a snowboardingu a také děti je k dispozici snowpark, rozdělený do tří zón podle úrovně dovedností: začátečnické, středně pokročilé a pokročilé. Každá část je vybavena různě velkými boxy, trubkami a skoky, což umožňuje zvolit si patřičnou úroveň obtížnosti a postupně zlepšovat techniku.
Skoro 20 km z kopce po proudu – anebo naopak, jak to má kdo rád – můžete běžkovat podél Innu mezi Scuolem a Martinou
Krajina pro skialpinisty
V horách nad Scuolem lze podnikat i parádní skialpové túry, ostatně je to tak trochu kolébka alpské lyžařské turistiky – možná si vzpomenete na jméno slavného skialpového vázání Silvretta – to je inspirováno právě horami v oblasti.
Středobodem je horská chata Chamanna Cluozza neboli Chamonna Tuoi – historická budova v srdci Švýcarského národního parku v Dolním Engadinu. Jako jedna z mála v oblasti je obsazena i v zimě, kdy zpřístupňuje okolní pohoří Silvretta, mekku skialpinistů. Z proslulé vesničky Guarda se na ni dostanete za 2,5 hodiny, takže může sloužit i jako pěkný cíl jednodenní túry. Chata byla postavena před více než 100 lety, kdy sloužila především lovcům. Poslední renovace v roce 2008 se zaměřila mimo jiné na soběstačnost budovy: Energie pochází ze solárních zdrojů, voda z pramene ve výšce 2 550 m. Dnes pojme až 74 hostů v různých režimech, od pouhého přenocování až po vícedenní programy s aktivitami a polopenzí.
Guarda je považována za nejkrásnější vesnici ve Švýcarsku. Symbolický start pro skialpovou túru
Obří, a přitom klidný Samnaun
Lyžařská vesnice Samnaun tvoří součást mezinárodní oblasti Silvretta Arena Samnaun/Ischgl s 239 km sjezdovek. Rozkládá se v nadmořské výšce 1 800 až 2 800 metrů, což i s podporou 1 150 sněhových děl zajišťuje sněhovou jistotu od konce listopadu do května. Středisko nabízí široké carvingové tratě i náročné sjezdy, například z vrcholu Greitspitz. Unikátem je tamní první dvoupatrová lanovka na světě.
Na rozdíl od divokého Ischglu, kam snadno doputujete ze Samnaun na lyžích, je vesnice na švýcarské straně hranice poměrně malá a nezvykle klidná – pokud tedy chcete bydlet v tichu, a přitom užívat živou až bláznivou lyžařskou arénu, je Samnaun jedinečná příležitost. Což neznamená, že v okolí nenajdete i klidné a opuštěné lyžařské terény.
Vedle lyžování je středisko atraktivní i proto, že leží v historické bezcelní zóně, což v praxi znamená, že návštěvníci tam mohou nakupovat zboží za ceny pokrácené o daň. Podobně levný alkohol nebo benzín koupíte málokde.
Středobod tepla a pohody
Jestli
je něco, co by mělo být samostatným důvodem k návštěvě Scuolu, pak určitě tamní lázně Bogn Engiadina. Lázeňský komplex využívá místní minerální prameny, kterých je v okolí více než dvacet, přičemž deset z nich je aktuálně v provozu a zásobuje jak pitné kúry, tak i samotné lázně.
Bazénová a saunová zóna nabízí šest vnitřních a venkovních bazénů s masážními tryskami, bublinkovými lázněmi, vodopády a „divokou řekou“. Součástí je i solný bazén. Saunový svět zase nabízí různé typy saun, včetně parní lázně, infuzní, krbové nebo panoramatické sauny.
Lázně se nacházejí v centru Scuolu a jsou snadno dostupné veřejnou dopravou. Z vlakového nádraží Scuol-Tarasp je k dispozici několik denních spojů autobusem PostAuto do zastávky Scuol, Bogn Engiadina. Pro motoristy je k dispozici placené parkování v garáži lázní.
Římsko-irské lázně
Zážitkem, na který jinde nenarazíte, jsou římsko-irské lázně. Tento rituál kombinuje římskou a irskou tradici koupání, spočívá v postupném prohřívání těla v různých typech lázní a saun, následované masáží mýdlem a kartáčem pro čištění pokožky a stimulaci krevního oběhu. Rituál končí odpočinkem v relaxační místnosti.
Lázně nabízejí širokou škálu wellness procedur, kosmetických i rehabilitačních. Jednorázové vstupné do bazénové a saunové zóny činí pro dospělé 26 CHF. K dispozici jsou také vícedenní a sezónní vstupenky. A pozor – pokud máte narozeniny, je vstup zdarma!
TEXT: RADEK HOLUB
FRANCIE
velké lyžování za překvapivě příznivé ceny
Lyžařsky největší země Alp se drží svého osvědčeného konceptu –obrovských areálů s ubytováním přímo na sjezdovce. Každoročně se nahrazují vysloužilé lanovky modernějšími a rychlejšími, přibývá i prostorných apartmánů nebo hotelů.
Francouzské Alpy jsou svým charakterem jako stvořené pro lyžování, čehož bylo náležitě využito, a tak není divu, že nejvíce sjezdovek Alp – zhruba 8 000 km – se nachází právě ve Francii. O co je vybavení lyžařských areálů méně luxusní, o to příznivější jsou ceny skipasů – patří k nejnižším v Alpách, a to zejména s ohledem na územní rozsah areálů. Nezhýčkaný lyžař si tak ve Francii může užít naprostou nirvánu.
Les 2 Alpes: expresně na ledovec
Hlavní kabinkovou lanovku v Les 2 Alpes, která spojuje ubytovací resort s ledovcem ve výšce 3 200 m n. m. a která sloužila 40 let, letos nahrazuje nová, rychlejší a kapacitnější lanovka. Výjezd dvěma sekcemi lanovky Jandri Express dosud trval 40 minut. Nová lanovka větruodolného systému 3-S s prostornými kabinkami, v nichž se pohodlně usadí 24 osob, zvládne jízdu za pouhých 17 minut. Vyšší přepravní kapacita zkrátí či zcela eliminuje také zejména ranní fronty.
Nová lanovka bude zároveň méně rušivým prvkem v krajině, neboť počet podpěr se sníží ze sedmnácti na pouhých sedm.
Les Arcs: nový páteřní Transarc
Jedna z nejvytíženějších a nejdelších lanovek, spojující ubytovací resort Arc 1 800 s ostatními částmi areálu se letos dočká náhrady – 10místné kabinky s místy k sezení nabídnou mnohem větší pohodlí oproti původní 15místné kabince, kde se dalo jen opřít nebo stát. Díky rychlosti 7 m/s se na trase dlouhé 3,5 km o třetinu zkrátí jízdní doba.
Tignes: pohodlně ke skalnímu oknu
Aiguille Percee
Známé skalní okno Aiguille Percée s přilehlými sjezdovkami v Tignes bude od letoška pohodlněji a rychleji přístupné ze strany od přehrady díky expresní 6sedačce Le Marais, která nahrazuje pomalou 3sedačku. Doba jízdy se zkrátí z dosavadních 18 na pouhých 7 minut.
Novinky ve Francii 2024/25
La Rosière [Espace San Bernardo]
Expresní 6sedačka Chardonnet místo 3sedačky
Les 2 Alpes
32místná kabinka 3-S Jandri Express 1-2 místo staré kabinky
Les Arcs
10místná kabinka Transarc místo staré kabinky
Puy St. Vincent
4sedačka L'Escapade místo 2sedačky
Risoul | Vars
Expresní 6sedačka Homme de Pierre místo staré sedačky a vleku
Tignes [Espace Killy]
Expresní 6sedačka Marais místo 3sedačky rychlejší přístup ke skalnímu oknu Aiguille Percee od přehrady v Les Boisses
Val Cenis
Expresní 4sedačka Roches Blanches místo staré sedačky
Val d'Isere [Espace Killy]
10místná kabinka Vallon d'Iseran místo staré kabinky a vleků
Val Thorens [Tři údolí]
10místná kabinka 2 Lacs místo 4sedačky
Valmeinier | Valloire
10místná kabinka Setaz místo staré kabinky
SNOW.cz/francie
JAK ČEŠI OBJEVILI SVAHY GRUZIE
Odkaz Milana Wlasáka
„Už jako osmiletý kluk měl tři sny: ten první byl přejít Grónsko, druhým snem bylo vylézt na osmitisícovku a nakonec chtěl žít na Kavkaze,“ říká o Milanu Wlasákovi, zakladateli společnosti Georgia-Trip, její nynější spolumajitel Jan Žďárský. Milan Wlasák, český horolezec a polárník, odjakživa snil o tom, že se mu jednoho dne podaří překročit Grónsko ve stopách Fridtjofa Nansena, norského vědce a diplomata. To se mu také nakonec podařilo. Expedice se dokonce během svojí výpravy střetla s ledním medvědem.
Na svých cestách se poznal s legendárním gruzínským horolezcem Bidzinou Gujabidzem, který mu poprvé otevřel oči o krásách Kavkazu. Wlasák, který byl ještě čerstvě plný zážitků z Kyrgyzstánu, sice nevěřil, že by něco mohlo překonat krásy pohoří Ťan-šan, ale přijel. A nakonec v Gruzii zůstal.
Natrvalo se odstěhoval do Bachmara, vesnice na úpatí Malého Kavkazu, a splnil si tak svůj poslední sen. Tam také založil českou zážitkovou společnost Georgia-Trip, která seznamuje s místní kulturou a bílými svahy každého, kdo k nim zavítá.
Zapomeňte na Aljašku
„Rozdílů oproti Evropě je tu hned několik. Jídlo, a ostatně všechno, co tu roste nebo teče, chutná tak, jak má, protože se to nevyrábí v nějaké továrně. Také tu máte neuvěřitelně čistý vzduch. Ale asi největší rozdíl uvidíte v té mentalitě. Gruzínci jsou neuvěřitelně pohostinní,“ popisuje Honza.
Ze všech aktivit, které Georgia-Trip nabízí, se v zimě orientuje především na freeride a catski. „To jsou činnosti, pro které u nás doma prakticky není terén ani podmínky,“ vysvětluje Jan. „Georgia-Trip jsme vybudovali především jako službu pro všechny, kteří tyhle činnosti milují a chtějí lyžovat v terénu,
který už v Evropě nenajdete. Najdete tady panenskou přírodu nezatíženou turismem, a velice málo omezení. Skialpinistické výstupy, catski, heliskiing, pro to všechno jsou tu velmi dobré podmínky.“
„Milan byl neskutečně podnikavý a vynalézavý chlap,“ říká Jan Žďárský o „otci zakladateli“ Georgia-Tripu, Milanu Wlasákovi. „Miloval Gruzii a ta si ho nakonec taky vzala. Divoká příroda umí být neskutečně nádherná, ale taky nebezpečná. Bachmaro je odlehlé místo, kde uvidíte, jak to může vypadat tam, kam ještě nedosáhla ruka civilizace,“ popisuje Honza a dodává, že Bachmaro leží opravdu v samotném srdci gruzínských hor, kam je obtížné se dostat po zemi i pro moderní techniku. Samotný zážitek však stojí za to: „Místo, kam se nejdál dostanete s autem, je od naší základny v Bachmaru vzdálené ještě hodinu cesty rolbou. Dál už jsou jenom pláně, hory a hrstka vesnic. Říká se, že jsou místa, kam byste měli vyrazit, než je zničí civilizace. A o Gruzii to platí dvojnásob,“ dodává.
Také vás někdy napadlo zúčastnit se běžkařského závodu, ale myšlenku jste pro jistotu zase zahnali?
Připadá vám třeba Jizerská 50 jako výzva, jejíž existence lechtá vaše nervová zakončení?
Není to právě ten svátek, kam chce vyrazit do průvodu i vaše srdce (na rozdíl od 1. máje)?
Tak do toho pojďte! Není na to potřeba nic speciálního, jen kuráž. Odměnou bude zážitek, na který nezapomenete o to spíš, o co víc se na trati natrápíte. Ale nebojte, není to tak hrozné – řekl bych, že, sice ne ihned po dojezdu, ale po nějakém čase byli všichni, koho jsem k účasti zlomil, za účast v tom martýriu rádi.
Chcete konkrétnější argumenty?
Bude o čem vyprávět, a to i když jste introvert (samomluva se tomu říká).
Je to zdravé – hlavně mentálně. Byť si trochu a snad jen dočasně poničíte tělo, budete tak dlouho sám se sebou, navíc v nekomfortní situaci, že si zaručeně odpočinete od běhu světa kolem a možná se i trochu lépe poznáte.
Užijete si ticha. Nikdo po vás kromě „stopa“ nebude nic chtít, uslyšíte jen hvizdot lyží a svůj dech…
Přibrzdíte. Byť pojedete, co to dá, protože jinak se to ve zběsilém davu ani nedá, zabrzdíte: Zažijete meditaci v pohybu. To vše na zdravém vzduchu a v krásné přírodě.
Zasmějete se. Léčivou roli tu hraje i smích, jako prvňáčci na akci se určitě zasmějete – byť možná hlavně sami sobě. Trocha černého humoru určitě neublíží.
Získáte mnoho. Do cíle určitě dorazíte, buď dříve, nebo později. Dostanete medaili, napít a najíst, ale hlavně něco, co už vám nikdy nikdo (kromě Alzheimera) nesebere – vědomí, že jste do toho šli, že jste to dali. Prožijete iniciaci lyžařským rituálem, získáte právo sdílet onen hřejivý fakt, že patříte mezi ty, kteří to dokázali.
Ať to frčí!
Petr Socha
Ne vždy to je jednoduché, obzvlášť když se sejdou nepříjemné sněhové nebo klimatické podmínky. Všechny větší závody jsou ale organizovány s důrazem na bezpečnost závodníků: Cestou můžete přimazat, občerstvit se, odpočinout si, případně odstoupit, pokud se tak rozhodnete (Red Bull Nordenskiöldsloppet 2019,
Jokkmokk, Švédsko)
TEXT: TOMÁŠ KOCANDA
Z JAKUSZYC AŽ ZA POLÁRNÍ KRUH
10 tipů na závody v blízkém i velmi vzdáleném zahraničí
Však to znáte také. Říkáte si, že do té (třeba) Skandinávie už přece konečně vyrazíte také. Jenže pak se to začne sypat. Ne sníh, důvody, a to jak ty skutečné, tak ty virtuální. Najednou si jich najdete nejméně deset, proč opět jet jen do Bedřichova. Tento článek by vám měl být tou dobrou vílou, která vám je vymluví – položí svou něžnou ruku na vaše naposilované rameno a vlídně vám řekne: „Člověče, vždyť ty si nějaký pořádný zážitek zasloužíš, vyraz třeba na Vasák nebo na Reistadløpet do Norska, to je jedno, ale tu radost si dopřej, vždyť žiješ jen jednou.“
Tím nejdůležitějším krokem k tomu, abyste zakusili jedinečnou atmosféru velkých běžkařských závodů, je zakoupení startovního čísla. Číslo totiž zavazuje. Když ho máte koupené, je jasné, že máte o motivaci postaráno. Velmi pravděpodobně si díky němu na běžky najdete trochu více času než dosud. Třeba i u vás nastane to, co je tolik podobné dětskému těšení se na Ježíška. Ve vašem případě těšení se na ten den D, nebo dokonce už cestovní horečka. Když máte své startovní číslo, určitě vás od cesty a startu neodradí nějaký pseudodůvod, typicky horší počasí nebo rýmička. Je jasné, že když už se mezi vašimi známými rozkřiklo, že jedete závod, raději na trati umřete, než abyste vzdali (čímž vás rozhodně nechci nabádat k bezhlavému kopírování mistra Hanče včetně jeho slavného, ale neblahého osudu a ke všem formám podcenění sil, oblečení nebo počasí).
Nehleďte pro jednou na to, že je něco drahé, dlouhé, vzdálené, namáhavé nebo jinak zdánlivě nedostupné. Jak říkala jedna moje skandinávská kamarádka: „Tome, proč jsi vlastně ještě neběžel Vasák? Víš o tom, že to vše, cos' mi řekl, jsou jen pouhé výmluvy? Kdo jiný než ty a teď ho jako podle tebe má běžet?“ Ženy pravdu mívají až nebezpečně často a nás muže zdobí ta moudrost se s nimi
nepřít. Takže ano, leckdy máme vlastně jen ty výmluvy. Kdo vlastně, když ne vy, má vyrazit na běžky třeba právě na Vasák? Kdy, když ne teď? Nač vlastně čekat? Až se ozve stáří a třeba klouby (a nehnete třeba kyčlí), nebo se zase připomene covid, nebo ještě více klimatická změna (a bez sněhu budou i ve Švédsku)? Ta skandinávská divoženka má naprostou pravdu: není nač (a hlavně proč) čekat, vlak už houká a průvodčí už dveře zavírá.
Když už pojedete na závod, zkuste si z toho udělat festival zážitků, vjemů, dojmů a radostí z jinakostí. Odjet třeba právě ten Vasák je jedna věc. Druhou může být úchvatná polární záře nad obzorem, poznání skandinávské krajiny ze sedadla autobusu nebo vlaku (tedy vychutnání si jí bez nutnosti řídit), návštěva interesantního Stockholmu, přečtení si nějaké dobré švédské knihy nebo objevení vám neznámé švédské kapely, potkávání nových lidí na závodě, ale i na cestách, nová přátelství nebo dokonce lásky.
Podepisuji to, co zpívá Mňága a Žďorp: I cesta může být cíl! Přeji vám, ať vás ta vaše (v dobrém) „nakopne“, užijete si ji a domů se vrátíte natolik nadšení, že kromě radosti, že jste doma, budete mít za nějaký čas chuť opět zabodnout prst do mapy či termínovky a těšit se na další závod a cestu na něj.
Jak se zrodil výběr tipů na závody
Zde představené zahraniční závody v běhu na lyžích jsou podle mého soudu zcela netuctové, něčím inspirativní, některé dokonce až kultovní, takže stojí jak za ten výdej finanční a časový, tak za ty litry vašeho potu na trati. Výběr je čistě subjektivní na základě toho, kde jsem již byl a kam se chystám.
K mnoha z uvedených závodů je zpravidla přidruženo několik kratších distancí, v našem přehledu z prostorových důvodů uvádíme jen délky hlavních závodů, případně nejdelší závody jak klasickou (CT), tak volnou technikou (FT).
Vzdálenosti a náklady jsou kalkulovány pro jednu osobu, a to z Prahy; neberte to, prosím, jako nějakou zakuklenou formu mého pragocentrismu (kterého jsem skutečně dalek), ale jako naprosto racionální volbu –každý si dovede představit, kde leží právě Praha, která je navíc umístěna celkem spravedlivě ve středu mezi českými horami a také báječně blízko letišti a hlavnímu vlakovému nádraží.
Setermoen (Norsko) Reistadløpet
Bodenmais (Německo) Skadi loppet
Bad Gastein (Rakousko) Gastein Classics
Moena (Itálie) Marcialonga
Lamoura / Les Rousses (Francie) La Transjurassienne
Sälen (Švédsko) Vasaloppet
Ylläs (Finsko) Ylläs-Levi
Otepää (Estonsko) Tartu maraton
Jakuszyce (Polsko) Bieg Piastów
Skalka (Slovensko) Biela stopa
Termínové listiny tří populárních seriálů závodů berte jako lákadlo na jakýkoli jiný, zde nepopsaný závod, protože výběr je vskutku až impozantní. Ale hlavně inspirativní!
Worldloppet je seriál společnosti Worldloppet Ski Federation založené roku 1978 ve švédské Uppsale. Seriál sdružuje lyžařské maratony napříč celým světem a z každého státu smí být jeho členem pouze jeden závod. Jde tedy o ty nejprestižnější, které se pravidelně objevují ve více seriálech. Velkým lákadlem pro účastníky Worldloppetu je titul Worldloppet Master pro ty, kteří dokončí 10 závodů s tím, že alespoň jeden musí být na jiném kontinentě. Evropské závodníky tato podmínka motivuje k návštěvě závodu v USA, Kanadě, Argentině, Číně, Japonsku, Austrálii nebo na Novém Zélandu.
Datum (hl. závod) Závod
4. 1. 2025 Vasaloppet China Čína Čchang-Čchun 50
CT 18.–19. 1. 2025 Dolomitenlauf Rakousko Obertilliach 42 km FT / CT 26. 1. 2025 Marcialonga Itálie Moena 70 km CT 1.–2. 2. 2025 König Ludwig Lauf Německo Oberammergau
2. 2. 2025 Sapporo International Ski Marathon Japonsko Sapporo
9. 2. 2025 La Transjurassienne Francie Lamoura / Les Rousses
FT /
CT 9. 2. 2025 Jizerská 50 Česko Bedřichov 50 km CT 15.–16. 2. 2025 Gatineau Loppet Kanada Gatineau (Ottawa) 50 km CT/ FT 16. 2. 2025 Tartu Maraton Estonsko Otepää 63 km CT 19.–22. 2. 2025 American Birkebeiner USA Cable (Wisconsin)
22.–23. 2. 2025 Finlandia Hiihto / Skimarathon Finsko Lahti
2. 3. 2025 Vasaloppet Švédsko Sälen
7.–8. 3. 2025 Bieg Piastów Polsko Jakuszyce
9. 3. 2025 Engadin Skimarathon Švýcarsko Maloja
14.–15. 3. 2025 Birkebeinerrennet Norsko
12. 4. 2025 Fossavatnsgangan
17. 8. 2025 Ushuaia Loppet
23. 8.
/ FT
Euroloppet je projekt společnosti Europäischer Skimarathon Verband e.V sídlící v německém Bodenmaisu (ano, skutečně jen pár kilometrů od Železné Rudy). Podmínku jen jednoho závodu z každé země (na rozdíl od Worldloppetu) nemá a díky tomu Česko má v seriálu hned dva závody, Karlův běh a Šumavský skimaraton. Euroloppet s Worldloppetem spolupracují, závody propagují ve společném kalendáři a navzájem si uznávají jejich výsledky.
Datum (hl. závod) Závod
Stát Místo startu Délka (hl. závod)
11.–12. 1. 2025 Marathon des Bessans Francie Bessans
25.–26. 1. 2025 Skadi Loppet
Německo Bodenmais
1. 2. 2025 Apkārt Alaukstam Lotyšsko Vecpiebalga
2. 2. 2025 Planica Ski Marathon
8. 2. 2025 Vuokatti Hiihto
8.–9. 2. 2025 Int. Tiroler Koasalauf
15.–16. 2. 2025 Karlův běh
15.–16. 2. 2025 Gsiesertal Lauf
Slovinsko Planica
Finsko Vuokatti
Rakousko St. Johann
Česko Boží Dar
Rakousko Gsies
22.–23. 2. 2025 International Gommerlauf Švýcarsko Goms
22.–23. 2. 2025 Šumavský skimaraton Česko Kvilda
1.–2. 3. 2025 Biela stopa Slovensko Skalka u Kremnice
1.–2. 3. 2025 International Ganghofer Lauf
8. 3. 2025 Jyväskylä Finsko Jyväskylä
15. 3. 2025 Blafjallagangan Island Bláfjöll
4.–5. 4. 2025 Ylläs – Levi Hiihto Finsko Ylläsjärvi
14. 12. 2024 Bad Gastein ITT Rakousko Sportgastein 7 km CT
15. 12. 2024 Bad Gastein Criterium Rakousko Sportgastein 36
11. 1. 2025 3 Zinnen Ski Marathon Itálie Sexten 60 km CT
12. 1. 2025 La Venosta ITT Kapron-Melago Itálie Val Venosta 12 km CT
18. 1. 2025 Engadin La Diagonela Švýcarsko Pontresina-Zuoz 55
26. 1. 2025 Marcialonga Itálie Moena 70 km CT 9. 2. 2025 Jizerská 50 Česko Bedřichov 50 km CT
15. 3. 2025 Birkebeinerrennet Norsko Rena 54 km CT
22. 3. 2025 Marcialonga Bodø Norsko Bodø 50 km CT
29. 3. 2025 Reistadløpet Norsko Setermoen 46 km CT
Ski Classics – Challengers
Ski Classics – Pro Tour
Seriál Ski Classics je projekt společnosti W Sportsmedia AB ze švédského Höganäsu, jehož první závod, kterým byla Jizerská 50, se jel v sezóně 2010/11. Seriál má dvě skupiny závodů: první Pro Tour zahrnuje jak závody přístupné i hobby závodníkům, tak ty určené jen závodníkům s licencí FIS, druhá skupina jsou závody tzv. Challengers, které jsou přístupné zcela všem. Všechny závody s dovětkem Criterium a ITT a dále závod Summit 2 Senja jsou jen pro závodníky s aktivní licencí FIS.
30. 3. 2025 Summit 2 Senja Norsko Bardufoss 60 km CT Datum (hl. závod) Závod Stát Místo
Termíny závodů jsou uvedeny dle stavu k 11. 11. 2024 (bez záruky)
2. 2. 2025 La Savoyarde Marathon Francie La Feclaz
2. 2. 2025 Wadköpingsloppet
8. 2. 2025 Botniavasan Finsko Vörå
9. 2. 2025 Zelta klasika 50 Lotyšsko
9. 2. 2025 Marcia Gran Paradiso
15.–16. 2. 2025 Gsiesertal lauf
15. 2. 2025 Ranka kartonfabric ski marathon
22. 2. 2025 Arctic Alta skimarathon
22.–23. 2. 2025 Finlandia Hiihto / Skimarathon Finsko
1. –2. 3. 2025 Ganghoferlauf
29. 3. 2025 Nordenskiöldsloppet
5.–6. 4. 2025 Sovereign 2 Silverstar ski marathon-classics
5. 4. 2025 Lofsdalen epic
12. 4. 2025 Tana-Varangerrennet
Sälen (Švédsko)
Vasaloppet
Povinná zkouška z dospělosti v disciplíně běhu na lyžích Švédskem s odměnou
v podobě vůně borůvek
Seriál Ski Classics Pro Tour, Worldloppet
Délka (hlavní závod) 90 km CT
Vzdálenost z Prahy 1 600 km
Dostupnost veřejnou dopravou
Cenově přijatelné ubytování
Poměrně dobrá – např. letecky do Stockholmu a poté 400 km přímým autobusem do Mory / Sälenu
Pouze při rezervaci dlouho předem – zvažte služby tour operátorů, kteří mají zamluvené celé domy/ chaty
Cena startovního čísla 2 340 SEK (1 SEK = cca 2 Kč)
Celkové náklady (odhad) 25 000 Kč (při cestě letadlem)
Proč jet
Nejlegendárnější závod, nelze alespoň jednou za život neabsolvovat, celý den na lyžích ve skvělé atmosféře mezi fanoušky
Vasák je samozřejmě naprosto jasnou volbou číslo jedna. A nejen proto, že jeho první ročník se jel už roku 1922. Ve Skandinávii má takové renomé, že kdo ho nedá alespoň jednou za život, je považován za podezřelou hypochondrickou bábovku a místní holky-běžkařky si o něj neopřou ani vak na lyže. Pro nás Středoevropany je „jen“ výzvou, která ale ve snu straší každého, kdo o ní jen slyšel a zatím neměl buď jen odvahu nebo čas ji zkusit. Ano, pro ty, co nejezdí laufy okolo 50 km běžně, nebo mají respekt z těch tisíců závodníků okolo (hlavní závod jezdí 15 800 lyžařů), nebo nejsou úplně osekaní v cestování do zahraničí, může být i noční můrou, ale věřte mi, že je především neopakovatelným zážitkem! Trať je vlastně téměř přímka mezi obcí Sälen a městem Mora, takže kromě jiného poznáte poctivých 90 km půvabně zvlněné krajiny švédské provincie Dalarna. Při zdolávání té nekonečné štreky si připadáte jako celebrita, protože všude na trati jste povzbuzováni, i když jste bezejmenný hobík. Když vaše jméno zaujme speakera, klidně vás povzbudí přes aparaturu. Na občerstvovačkách můžete propadnout skvělé borůvkové polévce Blåbärssoppa. Kdekoli na trati (zejména v úvodním špuntu, kde se vše na několik minut zcela zastaví) téměř jakékoli
dceři místních Vikingů, která vás se šibalským úsměvem ujistí, že si to určitě užijete, protože za tím úvodním hangem je to už jen 87 km z kopce a proč tedy vlastně mazat. A jistojistě propadnete atmosféře dojezdu do cíle, tím spíše, pokud máte tu smůlu či štěstí jako já, že ho absolvujete ve tmě za svitu svíček a loučí. Tenhle závod je prostě jen jeden, a pokud to s lyžováním myslíte vážně, nemůžete na něj přece koukat jen z gauče před televizí.
Pokud byste neměli štěstí při online registraci, je stále šance koupit startovní číslo od tour operátora (cestovní kanceláře) nebo třeba od někoho, kdo Vasák musel vzdát kvůli zranění. I kdyby se vám nepodařilo najít let kamsi blíže startu, vězte, že alespoň do Stockholmu, který rozhodně stojí za návštěvu, se dostanete určitě, a odtud jede na start do Sälenu dokonce přímý autobus. Vzhledem k počtu výprav, které jedou na Vasák z Česka, není problémem najít někoho, kdo vám vezme lyže, a vy můžete jet veřejnou dopravou nalehko. A kdybyste to celé museli jet pozemní cestou, je to překvapivě rychlé, mikrobus se mnou byl zpět v Česku za 24 hodin od vyjetí. Takže Vasák je překvapivě snadno dosažitelný i kombinací auta a trajektu mezi Trelleborgem a Rostockem, na němž se navíc pohodlně vyspíte za velmi rozumné peníze.
Bad Gastein (Rakousko)
Gastein Classics
Kdyby měl Mozart běžky, běhal by právě tady.
A nesložil tak ani notu
Seriál Ski Classics Challenger
Délka (hlavní závod) 30 km CT
Vzdálenost z Prahy 500 km
Dostupnost veřejnou dopravou
Cenově přijatelné ubytování
Cena startovního čísla
Vynikající – vlakem 7,5 h, 2 přestupy
Levné ubytování zde najít téměř nelze, pro nižší ceny je třeba sjet více do údolí, např. do Klammsteinu
Do 30. 9. 2024 69 eur, do 11. 12. 2024 79 eur, poté 89 eur
Celkové náklady (odhad) 14 000 Kč (při použití auta)
Proč jet
Ideální začátek sezóny, výlet pro celou rodinu, předvánoční Bad Gastein a Salcburk
Bad Gastein v Salcbursku je potřetí úvodní štací seriálu Ski Classics. Toto lázeňské letovisko s úchvatným pohledem do údolí a vodopádem přímo v centru města rozhodně stojí za návštěvu přímo samo o sobě, tím spíše když cesta do něj vede přes Mozartův Salcburk. Dalším velmi dobrým důvodem pro návštěvu právě tohoto závodu je nadmořská výška oblasti, kde jsou závodní trati (Sportgastein leží mezi 1 590 a 2 650 m n. m.), takže téměř naprostá jistota sněhu v období, kdy jinde je ještě zeleno, jako že zeleno umí být v prosinci i v Alpách. Na závod je skvělé spojení veřejnou dopravou. Nejlépe si cestu užijete vlakem, dál do Sportgasteinu jede bus, který mají (stejně jako všechny ostatní místní linky!) běžkaři zdarma, stačí jen ukázat běžky. Je to určitá forma kulturního šoku, neboť v Česku je to leckde naopak: jakmile ukážete běžky, řidič vás, pokud je nemáte ve futrálu, odmítne svézt vůbec, natož aby vás vezl zdarma.
Závody Bad Gastein ITT a Bad Gastein Criterium jsou sice pro hobby závodníky uzavřené, ale tu samou trať si můžete projet v rámci závodu Gastein Classics, který patří do kategorie Ski Classics Challenger. Jeho načasování (polovina prosince) a délka (aktuálně 30 km) jsou podle mě naprosto ideální pro první otestování, jak na tom po létě jsme. Osobně mám raději laufy z místa A do místa B, než (v tomto případě) čtyři
Moena (Itálie) Marcialonga
Závod připomínající italské manželství: často z rozumu, ale vášnivé a nádherné
Seriál Ski Classics Pro Tour, Worldloppet
Délka (hlavní závod) 70 km CT
Vzdálenost z Prahy 700 km
Dostupnost veřejnou dopravou Velmi dobrá – autobusem jen 1 přestup
Cenově přijatelné ubytování Jen vyšší ceny, dlouho před závodem jsou levnější noclehy plné
Cena startovního
čísla 107 eur
Celkové náklady (odhad) 15 000 Kč
Proč jet
Průjezd místy, kde mimo závod není stopa, atmosféra úzkých uliček historických obcí
stejné okruhy, ale uznávám, že v této lokalitě sevřené mezi skalami to jinak vymyslet nelze. Navíc to může mít své výhody – máte možnost snadného občerstvování, případně odložení části oblečení, můžete tu krásnou scenérii prozkoumat pořádně, můžete si zkusit každý okruh projet jiným rytmem a zjišťovat, jak na tom jste, nebo si zahrát hru na to, jestli vám nějaká lyžařská hvězda (které na challengerech občas startují) dá kolo nebo se jí ubráníte.
Závod založený roku 1971 se jede v Dolomitech, konkrétně údolími Val di Fiemme a Val di Fassa. Jde tradičně o jeden z nejnavštěvovanějších závodů a tomu odpovídá i počet startujících v hlavním závodě – v roce 2024 ho dojelo skoro 5 000 závodníků.
Jde o středně těžký závod s převýšením 1 030 m, který tu největší chuťovku má na samý závěr. Tou je Cascata, z hlediska televizního diváka vděčné, ale v realitě závodu proklínané stoupání s převýšením 160 m na 2 km.
Závod je charakteristický i tím, jak se trať proplétá úzkými uličkami obcí a v některých místech se jede jen na úzkém pruhu technického sněhu, protože jak v centrech obcí, tak bohužel čím dál častěji i mimo ně chybí přírodní sníh.
Spojení z Prahy je skvělé autobusem –z Prahy jezdí přímý spoj do Trenta a navazuje na něj spoj do Moeny.
Marcialonga v roce 2023 získala svého skandinávského bratříčka, Marcialongu Bodø, o níž se více dočtete v sekci o norských závodech. Prozradit mohu to, že norská Marcia je naprosto jiná než italská, profilem, atmosférou, vlastně úplně vším, ale za hřích stojí, stejně jako ta krásná Italka.
FOTO:
Setermoen (Norsko) Reistadløpet
Opravdové arktické šílenství. A zároveň neoficiální mistrovství světa v běhu stromečkem
Seriál Ski Classics Pro Tour
Délka (hlavní závod) 46 km CT
Vzdálenost z Prahy 2 900 km
Dostupnost veřejnou dopravou
Cenově přijatelné ubytování
Cena startovního čísla
Leteckou dopravou vynikající, pozemní je zdlouhavá, ale relativně dobrá (a nádherná)
Žádné, pouze dražší nebo daleko, ke zvážení je možnost si půjčit obytné auto
Do 12. 1. 2025 875 NOK, poté 1 100 NOK (1 NOK = cca 2 Kč)
Celkové náklady (odhad) 28 000 Kč (při použití letecké dopravy)
Proč jet
Závod za polárním kruhem s dechberoucími panoramaty a epickými výšlapy stromečkem
Když se řekne Norsko, na první dobrou by asi většina z lyžařů vypálila „Birken!“. Ano, Birkenu s tradicí od roku 1932 se Reistadløpet vzniklý „až“ v roce 1958 rovnat nemůže. Ale ve všem ostatním ano. Jde o memoriál plukovníka Oleho Reistada (1898–1949), jenž byl nejen olympijským účastníkem (na OH 1920) a mistrem Norska (1922) v pětiboji, ale dokonce olympijským vítězem (na OH 1928), a to v někdejším military sportu, což byl lyžařský závod na 30km vzdálenost. Co je ještě podstatnější, že dokázal v okolí Bardufossu doslova zbláznit lidi do sportování a budování lyžařských tras a základen.
Reistadløpet je pěkně tvrdý a kopcovitý závod, o němž platilo, že je zřejmě posledním hájemstvím, kde to na laufech soupaž prohrává s klasikou. Tento axiom (býval to dokonce slogan závodu) popřel až v roce 2024 soupažák Johan Hoel, který klasiky porazil o 0,4 vteřiny. Závod je ukrutný až natolik, že je pouze jedním ze dvou (spolu s Birkenem), který nedokázala vyhrát Britta Johansson Norgren, šestinásobná vítězka seriálu Ski Classics.
Závod se jede v nádherné liduprázdné krajině více než 400 km severně za polárním kruhem a nabízí jak ultimátní stoupání, která lze jedině vyťapat stromečkem (a těch míst není málo!), tak úchvatné nekonečné sjezdy, při nichž si velmi pravděpodobně překonáte svou maximální rychlost na běžkách. Bonusem je, že se nikde neloktujete, jde o poměr-
ně komorní záležitost, v roce 2024 hlavní závod doběhlo jen 374 závodníků. Reistadløpet je skvěle kombinovatelný s dalším norským závodem: týden před ním se 370 km od něj jede závod Marcialonga Bodø, který je v kalendáři Ski Classics Pro Tour poprvé. I jeho tratě jsou velmi náročné, i tam použijete stromeček, i tam jsou šumné rozhledy, dokonce na fjord jménem Saltdfjorden. Místní Marcialonga je navíc pokusem o udržitelnou formu závodu, start a cíl jsou záměrně blízko vlakového nádraží v Bodø. Hned následující den po Reistadløpetu přímo z jeho cíle (v Bardufossu) startuje další závod, Summit 2 Senja. Tento závod je určen jen závodníkům s licencí FIS, neexistuje v open-verzi pro hobíky. Přesto doporučuji si jeho trať projet alespoň nezávodně, protože je unikátně přenádherná. Zažijete 60 km spektakulární, místy liduprázdné krajiny, průjezdy polosamotami, výhledy na fjord Reisafjorden a mimořádný výstup a sjezd z Kistefjelletu (1 003 m n. m.) až k moři v cílovém Finnsnes.
Do všech tří míst, na start všech tří závodů (v Setermoenu, Bodø i Bardufossu) je překvapivě dobré spojení. V Bodø je letiště (přesto doporučuji cestu vlakem ikonickou tratí z Trondheimu!), do Setermoenu jezdí autobus z Bardufossu, kde je také letiště, další je v Narviku a v Tromsø, tedy jen 80 km, resp. 150 km daleko.
Krajina závodu Summit 2 Senja
Jakuszyce (Polsko) Bieg Piastów
Už naši disidenti věděli, že s Poláky jsme jedna ruka (tím spíše že jejich skvělé Jakuszyce jsme dávno kolonizovali)
Seriál Worldloppet, Ski Tour
Délka (hlavní závod) 50 km CT
Vzdálenost z Prahy 140 km
Dostupnost veřejnou dopravou Naprosto vynikající (přímý vlak z Liberce staví přímo na startu závodu)
Cenově přijatelné ubytování
Vynikající – lze se ubytovat kdekoli na trase Liberec – Tanvald –Szklarska Poręba
Cena startovního čísla
Do 30. 11. 2024 180 PLN, do 31. 12. 2024 200 PLN, do 15. 1. 2025 250 PLN, poté 350 PLN (1 PLN = cca 5,80 Kč)
Celkové náklady (odhad) 2 500 Kč
Proč jet Skvělá dostupnost, příznivé náklady, žádná jazyková bariéra, vlci
Tento závod, založený v roce 1976, už mají Češi dávno za svůj, však je kromě členství v seriálu Worldloppet součástí i českého seriálu Ski Tour. Důvodem je až hmatatelná blízkost Česka, kterému se při závodě přiblížíte na pár metrů (konkrétně harrachovskému okolí) a obliba jakuszyckých tratí. Leží v nadmořské výšce 800–1 000 m, jsou celou zimu upravované s obří láskou a stejně velkým fortelem a je k nim až senzační spojení přímým vlakem na trati Liberec – Tanvald – Szklarska Poręba (případně autem 5 km z Harrachova). Závod má díky tomu zcela pravidelně české vítěze a vítězky (v tomto závodě jsme nejčastěji vítězícím národem!), jedna z nich, Adéla Ročárková, dokonce při závodě v roce 2022 měla to štěstí pozorovat u trati vlka. Nesnědl babičku, Karkulku a naštěstí ani Adélu,
jen disciplinovaně přihlížel závodu a přesně podle pokynů přísných pořadatelů nevstupoval na trať. A tím se dostávám k meritu věci: turisticky založení Poláci to nemyslí nijak zle, ale s výjimkou závodů naprosto běžně chodí po těch nádherných manšesterech bez lyží. Vzájemná ohleduplnost a pochopení jsou tam běžné, protože tradice chodit pěšky ještě běžnější, takže pokud si chcete místní krásné tratě užít bez pěších, či pokud chcete na závod do zahraničí, a přesto ho zvládnout s naprosto minimálním finančním výdajem, Bieg Piastów je naprosto jasnou volbou.
Závod je „polomasovka“, v roce 2023, kdy se běžel jeho poslední ročník (v roce 2024 se závod pro oblevu musel zrušit), dokončilo jeho hlavní trať přes 1 300 závodníků.
Lamoura / Les Rousses (Francie) La Transjurassienne
Seriál Worldloppet
Délka (hlavní závod) 70 km FT
Vzdálenost z Prahy 1 000 km
Dostupnost veřejnou dopravou Možná, ale velice kostrbatá
Cenově přijatelné ubytování V okolí ubytování všech typů kromě velmi levného
Cena startovního čísla
Do 17. 11. 2024 75 eur, do 12. 1. 2025 90 eur, do 2. 2. 2025 100 eur, poté 120 eur
Celkové náklady (odhad) 18 000 Kč (při cestě autem)
Proč jet Náročný závod v těsné blízkosti Alp
Kdo se cítí jako Jura, ať si střihne 70 km bruslením
V roce 1979 vzniklý závod, zkracovaný na „La Transju“, se jede pohořím Jura (oficiálně Massif du Jura, správná francouzská výslovnost je [žüra]), což je cca 300 km dlouhé pohoří ve východní Francii sousedící na východě s alpským pohořím Chaîne de Belledonne, které tvoří kulisu Grenoblu a okolí.
Pohoří Jura důvěrně znají fanoušci Tour de France, protože přes něj závod pravidelně jezdí a jeho vrchol Grand Colombier (1 534 m n. m.) je jedním z ikonických stoupání závodu.
Veřejnou dopravou je cesta krkolomná, vlakem do 22 kilometrů vzdáleného Morez je to z Prahy na 3–4 přestupy. Autobusem je to stejné. Nikdy bych neřekl, že to řeknu, ale zde je zřejmě nejlepší volbou auto (přesto
to na La Transju veřejnou dopravou jednou zkusím).
Závod se jede v nadmořské výšce 934–1 257 m, má převýšení 1 100 m/70 km, tato nejdelší distance se jede volnou technikou. Trať vede přes 8 obcí (nepočítám v to startovní a cílovou), obce se rytmicky vyskytují až neuvěřitelně pravidelně po 7–10 kilometrech a v některých případech průjezd svou atmosférou trochu připomíná Marcialongu.
V roce 2024 se závod nejel kvůli oblevě. Jinak je to jakási „polomasovka“, v roce 2023 hlavní závod dokončilo necelých 2100 závodníků a mezi nimi jen jednotky Čechů, takže jde o dosud Čechy nepříliš objevený závod.
Otepää (Estonsko) Tartu maraton
Seriál Worldloppet
Délka (hlavní závod) 63 km CT
Vzdálenost z Prahy 1 500 km
Dostupnost veřejnou dopravou
Cenově přijatelné ubytování
Cena startovního čísla
Netuctový maraton v Pobaltí s bonusem zdolání estonské velehory Härimägi na lyžích
Při použití letadla dobrá (2 přestupy celkem), pozemní cestou velmi komplikovaná (4 přestupy)
V Otepää je dostatek kapacit střední cenové relace
Do 16. 12. 2024 76 eur, poté postupně až 151 eur
Celkové náklady (odhad) 23 000 Kč (při použití letadla)
Proč jet Možnost elegantně zkombinovat se závody ve Finsku nebo Lotyšsku
Otepää je estonské středisko známé svými závody v běhu na lyžích, biatlonu a skocích na lyžích. Trať maratonu se line zvlněnou krajinou a má převýšení 778 m. Nejvyšší vrchol celé trasy Härimägi leží ve výšce 211 m n. m., což je na estonské poměry velehora, protože nejvyšším vrcholem Estonska je Suur Munamägi s 318 m n. m.
Skalka (Slovensko)
Biela stopa
Hromy divo bijú, ale Slováci ožijú. Zkuste porazit Slováky v jejich prostředí!
Seriál Euroloppet
Délka (hlavní závod) 50 km FT
Vzdálenost z Prahy 500 km
Dostupnost veřejnou dopravou
Cenově přijatelné ubytování
Cena startovního
čísla
Několik možností, ale vždy minimálně 3 přestupy. Z Kremnice bus pořadatele a pravidelná linka, celkem okolo 10 hodin
Část kapacit nabízí přímo Skalka, další pak 10 km vzdálená Kremnica
Do 29. 1. 2025 45 eur, do 28. 2. 2025 55 eur, na místě 65 eur
Celkové náklady (odhad) 9 000 Kč (při použití auta)
Proč jet
Z uvedených seriálů jediný závod na Slovensku, místní nejprestižnější a výzva
Pozemní veřejnou dopravou je cestování trochu krkolomné. Z Prahy do Varšavy jezdí přímý vlak, dál do lotyšské Rigy je třeba pokračovat autobusem, přes Lotyšsko lze jet opět vlakem do Valgy (což je na hranici s Estonskem) a odtud opět autobusem. Celá štrapáce zabere veřejnou dopravou 25 hodin a autem nejméně 18. Neradi vytváříme uhlíkové stopy, ale pokud nejedete autem, zde dává smysl použít letadlo, konkrétně spojení přes Helsinky do Tartu. Z Tartu do Otepää je to už jen 50 km a jezdí mezi nimi přímý autobus.
Otepää je pouhých 220 km od Tallinnu, takže pokud vás čas netlačí, je možné si udělat poznávací výlet do této překvapivě velmi půvabné metropole (svou atmosférou trochu připomínající Prahu) a případně i do Helsinek (které naopak Prahu nepřipomínají vůbec).
Maraton, který se jel poprvé už roku 1960, je velice populární i mezi Čechy. Existují zájezdy, které kombinují Tartu maraton se závodem Finlandia Hiihto, který se koná ve finském Lahti týden po Tartu maratonu. Lahti je pouhých 105 km od Helsinek a ty jen 90 km po moři od Tallinnu.
Další možnosti, jak si výlet prodloužit, skýtá Pobaltí, protože týden před Tartu maratonem se koná závod série Ski Classics Challlengers nazvaný Zelta klasika v lotyšské Piebalze, což je jen 140 km od Otepää. Druhý lotyšský Ski Classics Challenger (maraton v Rance, která je od Otepää také jen 140 km) bohužel koliduje s Tartu maratonem (je jen den před ním). Lotyšsko je malinké, Piebalga je od Ranky jen 20 km, takže prolyžovat oblast lze snadno. Pokud byste v Pobaltí chtěli strávit ještě déle než 8–10 dnů, tak můžete oběhnout hned tři závody vždy týden po sobě: nejprve 1. 2. 2025 lotyšský závod Euroloppetu Apkārt Alaukstam, který startuje v obci Vecpiebalga, poté přejet 17 km na severovýchod do Piebalgy na Zeltu klasiku a zakončit to v Otepää Tartu maratonem. Plán je to vskutku ďábelský, ale pozor: první závod je pouze bruslením, Zelta Klasika naopak jen klasicky (a Tartu marathon sice nabízí i bruslařskou variantu, ale nikoli v plné délce 63 km jako má CT, nýbrž jen 31 km FT). Takže při této kombinaci si užijete oba styly závodění, ale musíte mít s sebou více věcí. Ale je to výzva jako hrom!
Závod v Kremnických vrších je nejstarším slovenským závodem v běhu na lyžích. Je dokonce o dva roky starší než Bieg Piastow, jeho první ročník se jel v roce 1974. Odehrává se v nadmořské výšce 884–1 221 m s brutálním převýšením 1 672 m. Jen pro srovnání: nejhornatější závod seriálu Ski Classics je Summit 2 Senja, v roce 2023 měl převýšení 1 455 m na 68 km CT. Bielu stopu jde srovnat asi nejlépe s 50km distancí pro individuály na Krkonošské 70, kde je převýšení 1 600 m/50 km FT, což bolí už zatraceně.
Biela stopa je poměrně komorní záležitostí, v roce 2023 hlavní závod (50 km FT) dokončilo jen 113 mužů a 5 žen. Závod znají a navštěvují i Češi, Maďaři, Rakušané, ale v poměrně malém počtu, Slováci výrazně dominují. Kvůli oblevě byl v březnu 2024 závod nejprve přeložen a následně zrušen (v padesátileté historii závodu šlo teprve o třetí zrušení).
Použití veřejné dopravy je na hraně (i)racionality, nejmenší počet přestupů, i přes poměrně krátkou vzdálenost od Česka, jsou čtyři.
Ylläs (Finsko)
Ylläs-Levi
Za polárním kruhem v Laponsku.
Začněte tam, kde královna Britta Johansson Norgren skončila
Seriál Euroloppet
Délka (hlavní závod) 70 km CT
Vzdálenost z Prahy 2 700 km
Dostupnost veřejnou dopravou Vynikající, letiště Kittilä je jen 22 km od Levi
Cenově přijatelné ubytování Většinou s nutností dojezdu z okolí
Cena startovního čísla
Do 6. 10. 2024 60 eur, do 31. 12. 80 eur, na místě 120 eur
Celkové náklady (odhad) 30 000 Kč
Proč jet
Závod za polárním kruhem, překrásná krajina NP, Laponsko –nevšední destinace
Závod Ylläs-Levi je novodobý závod, který se poprvé jel v dubnu roku 2017. Logika věci byla ta, že v seriálu Ski Classics závod naváže na Reistadløpet, který se jede sice v Nor-
Bodenmais (Německo)
Skadi loppet
Skandinávsky znějící závod co by od nás sněhovou koulí dohodil
Seriál Euroloppet
Délka (hlavní závod) 42 km CT / 42 km FT
Vzdálenost z Prahy 200 km
Dostupnost veřejnou dopravou
Cenově přijatelné ubytování
Cena startovního čísla
Ze Železné Rudy do Bodenmaisu je vlakové spojení s přestupem ve Zwieselu. Z Bodenmaisu na start závodu jezdí bus pořadatele zdarma
Na bavorské i české straně dostatek kapacit
Do 1. 1. 2025 49 eur, po 1. 1. 2025 59 eur
Celkové náklady (odhad) 4 000 Kč (na osobu při cestě autem z Prahy)
Proč jet Poznání Šumavy z druhé strany, blízkost Česka, relativně komorní podmínky
sku, ale od Ylläs je pouhých 400 km (takže týmy budou mít snadný přesun), a že právě závodem Ylläs-Levi budou končit sezóny Ski Classics. Tento ideální model proběhl v letech 2017–2019 a v roce 2022. V letech 2020 a 2021 se závod nekonal kvůli covidu a od sezóny 2022/2023 vypadl ze seriálu Ski Classics úplně, tedy nebyl ani challengerem. Nyní závod figuruje v seriálu Euroloppet a má ve Finsku těžkou konkurenci v podobě závodů seriálu Worldloppet a Ski Classics Challengers, přesto se domnívám, že má i nadále neotřesitelné postavení: je jediným finským závodem z uvedených nejprestižnějších seriálů, který se jede za polárním kruhem, jako jediný finský byl mezi závody Pro Tour seriálu Ski Classics, navíc se na něm v roce 2022 loučila královna Britta Johansson Norgren, která vítězstvím
zde rozšířila seznam závodů, které ve Ski Classics dokázala vyhrát.
Závod se z velké části jede přes národní park Pallas-Yllästunturi, který je finským nejčastěji navštěvovaným a jedním ze dvou nejstarších (založen byl roku 1938). Závod není žádnou ukrutnou loktovačkou, v roce 2022 ho dokončilo 538 mužů a žen, z toho 32 z Česka.
Spojení je naprosto luxusní letadlem, 22 km od cílového Levi je letiště Kittilä.
Ylläs-Levi je kombinovatelný (opět, jako dříve) s Reistadløpetem, jenž se jede týden před ním, a se závodem Tana-Varangerrennet, který se jede 12. 4. 2025 v norské městě Tana a který je ze všech čtyř seriálů nejseverněji položeným. Podle mě severněji v Evropě už na lyžích běhat nelze, pak už jsou jedině Špicberky…
Šumava se na bavorské straně nazývá Bavorský les. A právě zde, v nadmořské výšce 1 060–1 320 m se od roku 1990 koná závod s aktuálním převýšením okolo 900 m. Když závod vznikl, konal se v polovině února, následně se přesunul na konec března, ale po několika březnových oblevách a zralé úvaze pořadatelů byl přesunut na konec ledna, což je i aktuální termín.
Start a cíl závodu v Langlaufzentrum
Bretterschachten Bodenmais je 7 km od městečka Bodenmais a 17 km od centra Železné Rudy. Právě blízkost Železné Rudy a lyžař-
ského střediska Grosser Arber (česky Velký Javor), využívaného českými lyžaři ve velkém, ze závodu dělá téměř domácí záležitost. Do Železné Rudy jezdí z Prahy přímý vlak a poté je nutné přesednout na osobák do Zwieselu a po něm na další osobák do Bodenmaisu, nebo v Železné Rudě použít auto. Z Bodenmaisu (a po závodě zpět do něj) jezdí zdarma bus pořadatele.
Závod je Čechy velmi oblíbený, ale masovka to není, nejdelší distanci běží zpravidla okolo 200–250 závodníků.
A propos: Víte, co nebo kdo je „Skadi“? Skadi je severská bohyně zimy a lyžování
Festival na lyžích se blíží
Triky a tipy, jak si užít Jizerskou 50
Nadšenci do běhu na lyžích z celého světa mají 6.–9. února 2025 jasné plány. Do Jizerek se vydají závodníci z celého světa, aby zažili atmosféru 58. ČEZ Jizerské 50. Čekají na ně 4 dny nabité sportovním adrenalinem a okořeněné atmosférou, kterou nikde jinde nezažijí. Jak se na největší zimní akci ve střední Evropě připravit, abyste si ji skutečně naplno užili? Tady je pár tipů.
Za prvé je potřeba zmínit, že taková akce na běžkách v Čechách nemá obdoby.
Už dávno se nejedná o jeden závod, ale o celou řadu závodů a doprovodných aktivit, které dělají z Jizerské 50 lyžařský festival světové úrovně. Důkazem jsou závodníci z více než 30 zemí světa, kteří se do Bedřichova v Jizerkách každoročně vydávají. Zdolat jeden závod a zase rychle pryč by byla škoda, proto se ti nejoddanější sportovci mohou zúčastnit až 4 dní, v rámci kterých mají na výběr z 8 závodů klasikou i skejtem.
Je naprosto běžné, že se někteří závodníci rozehřívají v sobotu na Jizerské 25, aby o den později mohli podat na královské disciplíně ten nejlepší výkon. Jiní přijedou už v pátek, aby své ratolesti vypustili do stopy dětských závodů Mini Jizerská v doprovodu Veverky Jizerky. Svůj závod si zkrátka najde každý, kdo sebere odvahu postavit se na běžky.
Sport je alfou a omegou Jizerské 50, ale nouze nebude ani o jiný druh zábavy. V rámci programu se pravidelně pořádají hudební koncerty v Jablonci a Liberci a na stadionu v Bedřichově si účastníci mohou vybrat z kupy doprovodných aktivit. Pro ty největší srdcaře je pak takřka povinností zúčastnit se slavnostního zahájení, na kterém se pravidelně vzpomíná na horolezce z expedice Peru 1970.
Právě teď je ta nejvhodnější chvíle zapsat své jméno na startovní listinu. Do začátku ledna je možné pořídit startovné výhodně, všichni závodníci jsou navíc pojištěni proti nedostatku sněhu. Jizerskou 50 je možné udělat radost i na Vánoce. Pokud vedle sebe máte nějakého běžkaře, dárkový poukaz do stopy ho zaručeně potěší.
Více informací na:
Čtvrtek, 6. 2. 2025
Volkswagen Bedřichovská 30 (skate)
Jizerská 17 (skate)
Slavnostní zahájení
Závod historických lyžníků, pieta za horolezce z expedice Peru 1970
Pátek, 7. 2. 2025
Mini Jizerská
T-Mobile Jizerská firemní
ORLEN Sprint
Sobota, 8. 2. 2025
Jizerská 25
ČT Jizerská 10 – rodinný závod
Neděle, 9. 2. 2025
ČEZ Jizerská 50 www.jiz50.cz
Jak na Jizerskou?
Nechte si poradit od olympijského vítěze Martina Fuksy:
Dobrá snídaně je základ
Pokud jste Martina Fuksu donedávna ještě neznali, tak po zlatém olympijském úspěchu z Paříže už to určitě neplatí. Rychlostní kanoista se nepohybuje jako blesk jenom po vodní hladině, ale také ve sněhové stopě. Jizerské hory má v srdci odmala a ČEZ Jizerské 50 se zúčastní už po šesté, přičemž dává zabrat českým i zahraničním profíkům. Co má zlatý kanoista se slavným běžkařským závodem společného a co by doporučil každému účastníkovi?
Než se vydáme do Jizerek, pojďme na skok do Paříže. Jaký je to pocit přivézt domů zlatou olympijskou medaili? Upřímně? V tu chvíli to byl ten nejlepší pocit na světě. Za svou kariéru v rychlostní kanoistice jsem sesbíral už snad všechny možné medaile, ale ta olympijská mi pořád unikala. Před Paříží jsem cítil, že by to tentokrát mohlo vyjít. Minulý rok jsem přesně na té stejné trati vyhrál mistrovství světa, bylo jenom potřeba to o rok později zopakovat. Snažil jsem se na to nekoukat jako na olympiádu, ale jenom jako na další závod, jako na trénink, který chci zajet co nejlépe. A povedlo se!
Měli v tvém rodném Nymburku radost?
Bylo perfektní poprvé v historii přivézt do Nymburku olympijskou medaili, ale ještě lepší bylo ukázat ji tátovi, dědovi a všem lidem, kteří na ni dlouho čekali.
Pojďme k Jizerské 50. Jak jsi začal běžkovat?
Na běžky jezdím od malička, ale vždy jenom s kanoisty v rámci zimní přípravy, a to pouze na týden v roce. Upřímně, začátky mě moc nebavily, protože jsem měl špatnou techniku, vybavení, moc mi to nejelo a byla to strašná dřina. Ale pak se to díky Radimu
Nyčovi (bývalý profesionální běžec na lyžích a olympionik; pozn. red.) změnilo. V roce 2015 jsem poprvé absolvoval Jizerskou 50 a poznal jsem, že nejsem úplně nejpomalejší, že mé silné ruce z kanoistiky se hodí na soupaž, která mi vyhovuje. Tehdy jsem skončil lehce přes stovku, ale od té doby jsem byl pokaždé do stovky a vyjel jsem si tu čest startovat mezi elitou. Od té doby, když to jde, chci se Padesátky vždy účastnit.
Vnímáš ji tedy jako doplněk ke kanoistice?
V rámci vysokohorské přípravy jsme v Jizerkách trávili stále více a více času, tím pádem jsem najížděl i více kilometrů. Vím, že se pořád nemůžu srovnávat s profesionálními běžkaři, takže to beru spíše jako hobby, ale zároveň jsem také profesionální sportovec a chci vždy podat co nejlepší výkon, ať už dělám cokoliv.
Co pro tebe znamená historie Jizerské 50?
Vnímám to tak, že Jizerskou 50 jezdím na domácí půdě, a líbí se mi, že závod přináší silnou historii a přesah. Zajímá mě, že dříve se startovalo na Hrabětické louce nebo že jezdíme na počest horolezců z expedice Peru 1970, je skvělé si je takto připomínat. A hlavně jsem rád, že Jizerská 50 není jenom závod pro profesionály, ale i pro každého hobíka.
Jaký je rozdíl mezi kanoistikou a Jizerskou 50?
Já v rámci kanoistiky závodím buď kilák za zhruba 4 minuty, nebo 500 m pod 2 minuty. Přesně vím, kdy si můžu odpočinout, abych jel pořád rychle. Naopak Jizerskou 50 jedu přes 2 hodiny a upřímně, správnou taktiku moc neznám. Většinu soupeřů předjíždím až ke konci, nevydám se ze 100 % hned od začátku, neumím si to správně rozvrhnout. Jsem spíš na ty sprinty, ale Padesátka mě v rámci lyžování baví nejvíc.
A co mají naopak tyhle sporty společného?
Poměrně stejný pohyb rukama –stejně, jako když zasadím pádlo do vody, tak podobně hůlky zapíchnu do sněhu a snažím se vrchem těla posouvat kupředu. Technika samozřejmě není úplně stejná, ale podoba tam trochu je. Zároveň jsou oba sporty hodně o fyzičce, kdo má víc natrénováno, kdo lépe vyladí formu, tomu to líp pojede. Jsou to fyzické sporty, a to mají podobné.
Máš na trase nějaká zvlášť náročná místa?
Hned první táhlé, dlouhé stoupání, kdy ještě nejsem moc rozjetý. Trvá to a je to vysilující. A potom určitě kopec na Smědavě, kde se mi hned poprvé v roce 2015 utrhlo poutko u hůlky a musel jsem ji držet jenom dlaní, která mi s každým záběrem sjížděla dolů. Než jsem se vyškrábal nahoru, tak to bylo strašný a trvalo to celou věčnost. Ale od té doby si říkám: Hele, když jsi vysoupažil Smědavu s roztrhnutým poutkem, tak už ji musíš vysoupažit vždy! A po Smědavě už se jede takřka jenom z kopce, to si asi nejvíc užívám. Tam cítím tu rychlost a krásně to jede. Do finiše z Buku už je to všechno zadarmo, tyhle pasáže mám nejradši. Užívám si odměnu za ty vystoupané kopce.
s těmi nejlepšími. Zkrátka nechci myslet na tyto detaily, to mi stačí v kanoistice, chci si to primárně užít.
Přemýšlel jsi, že by ses někdy věnoval lyžování profesionálně?
Spíš jsem přemýšlel o tom, že bych někdy zimní přípravu na kanoistiku vynechal a věnoval se rok čistě běžkování, jestli bych se v tom třeba dokázal nějak trochu posunout. Ale že bych se věnoval běžkám jako hlavnímu sportu, to asi ne. Rád se zlepšuju, ale zároveň nemám neomezeně času, protože můj primární sport je kanoistika, která mě živí. Na Jizerské 50 ode mě nikdo nic moc neočekává, což je příjemné. Vždy chci zajet dobře, jsem sportovní duše a závodník, ale nepřistupuju k tomu tak jako profesionálové – před závodem se nerozběhávám jako profíci, nerozjíždím se. Ráno se probudím, dám si dobrou snídani, jdu na start a odpálím to. Možná i proto se nemůžu srovnávat
A jenom klasika, nebo i skate závody?
Paradoxně na tréninku převážně skejtuju, ale zároveň si myslím, že dokážu svoji sílu prodat hlavně soupažením, prostě to oddřu. Na skejtové závody bych potřeboval mnohem lepší techniku. Ale hlavně, trať na 50 km je královna všech závodů a nechce se mi plýtvat silami na kratších trasách. V minulosti jsem jel i štafetu a sprint, ale nejvíc mi sedí právě nejdelší závod.
Doufám, že tě v únoru uvidíme na startu.
S čím tam jdeš?
Já budu na startu na 100 %, pokud mi to zdraví dovolí. Doufám, že zase budu zařazený do elitní vlny, abych mohl změřit síly s profíky, a nepolevím z toho, abych byl do 100. místa. Hůř skončit určitě nechci.
Na co se v únoru nejvíc těšíš?
Na sněhové kulisy! Nemám moc rád, když je na trase jenom nafoukaný sníh, ale naopak když jsou celé stromy bílé, je lehce pod nulou, je to celé namrzlé – to mám nejraději. A také samozřejmě celou atmosféru Jizerské 50, na fanoušky po celé trase.
A co tvůj brácha Petr?
Petr sice nemá k běžkám takový vztah jako já, jede to spíš z hecu, ale doufám, že v únoru pojede taky. Podobně jsem na Jizerskou 50 už přilákal několik dalších kamarádů. Vždycky mi pak „děkovali“, že to bylo super těžký a náročný. Pak jdeme večer do hospody, pokecáme o společném zážitku, to se mi na tom hodně líbí. Řekneme si, jaké pasáže pro nás byly nejnáročnější, jak nám jely běžky, je to společné téma, skoro dalo by se říct –událost.
Co bys vzkázal lidem, kteří si nejsou účastí úplně jistí? Vůbec se toho nebojte! Pojměte to lehce, stačí si užít krásu Jizerek, perfektně upravené stopy, atmosféru závodu. Zastavte se na občerstvovačce, dejte si tam dobrý čaj, prohoďte pár slov s lidmi, kteří mají stejnou vášeň, a věřte mi, že až dojedete do cíle, tak budete cítit takový pocit blaha, který jste ještě nikdy v životě nezažili. Pocit, že jste to dokázali.
Máš nějaký konkrétní zážitek z trasy, na který rád vzpomínáš?
Nejvíc se vždycky bojím, že spadnu v nějaký namrzlý zatáčce. Když jedu z kopce, představuju si, co všechno by se mohlo stát. V tom sněhu mi to ale tolik nevadí –říkám si, že spadnu do měkkého. Jednou o mně mluvili v televizním vysílání, že občas jezdím běžkařské závody. Zrovna v tu chvíli jsem se poprvé za celou dobu dostal na obrazovku a v tu chvíli jsem se tam doslova rozsekal, přímo v živém přenosu. A moderátor: „Nespadl to zrovna Martin Fuksa s číslem 111, o kterém jsme se bavili?“
Pánské běžkařské legíny 500
Nová verze pohodlných běžkařských legín pro běžkování v mírném tempu. Větruodolná a vodoodpudivá membrána na hýždích a na kolenou vás udrží v suchu a teple, vytvarovaná kolena zajistí pohodlí a volnost pohybu při klasice i bruslení. Legíny s kapsou na zip jsou dostupné ve 2 barevných variantách.
849 Kč
Dámské svrchní kalhoty na běžky 150
Svrchní dámské kalhoty určené na příležitostné tréninky běhu na lyžích v rekreačním tempu nebo v chladném počasí. Díky volnějšímu střihu si pod ně můžete vzít ještě jednu vrstvu.
Mají praktické postranní zipy po celé délce, a tak lze snadno přizpůsobit odvětrávání aktuálnímu výkonu a tělesné teplotě.
999 Kč
Dámské běžkařské legíny 500
Vylepšená verze dámských legín na běžky. Skvěle izolují proti chladu, na kolenou a hýždích jsou opatřené větruodolnou a vodoodpudivou membránou, zároveň jsou však velmi prodyšné, takže zůstanete v pohodlí a suchu i při intenzivní aktivitě. Legíny se slim střihem jsou dostupné ve 2 barevných provedeních.
849 Kč
Pánská bunda na běžky 550
Hřejivá bunda s vatovou výplní určená pro všechny, kteří pravidelně vyráží na běžky. Díky přiléhavému střihu a zatepleným předním dílům bunda velmi dobře izoluje a má univerzální využití. Je ideální do velmi studeného počasí. Má 2 kapsy na zip, vnitřní náprsní kapsu a 3 kapsy na zádech, takže si s sebou na běžky můžete vzít vše potřebné.
1 399 Kč
Dámská kombinéza na běžky 900
Vodoodpudivá kombinéza na běžky má přiléhavý střih a skvěle kryje nohy i bedra. Bez problémů se pod ni vejdou běžkařské legíny, můžete ji tak nosit při velmi nízkých teplotách nebo při zahřívání před výkonem. Díky dlouhému postrannímu zipu kombinézu snadno sundáte, aniž byste si museli zouvat boty.
1 499 Kč
Dámská vesta na běžky 550
Nová barevná varianta vesty pro běžkařky na středně náročné tréninky. Díky přiléhavému střihu, větruodolnému materiálu a vatové výplni na přední straně poskytuje skvělou ochranu před větrem a zaručuje naprostou volnost pohybu. Do 3 kapes na zádech uložíte drobnosti, občerstvení nebo suché tričko.
849 Kč
S.E.T ® BASELAYER
GoHigher
Therm-ic, specialista na termoregulaci a vyhřívané rukavice, ponožky a funkční prádlo
HSundance: malé je krásné
Stárnoucí zakladatel Robert Redford před pár lety předal pochodeň, ale unikátní kultura ohleduplnosti a udržitelnosti utažského resortu Sundance žije dál.
orské středisko Sundance vždy vybočovalo z řady; daleko více než lyžařskému byznysu se věnovalo umění, přírodě a komunitě a zvyšovalo povědomí o životním prostředí desítky let předtím, než se zelená stala politicky korektní barvou celého oboru. Dlouho působilo jako rezervace stejně jako lyžařský areál, mimo jiné díky dlouholetému majiteli Robertu Redfordovi, jenž vložil 1845 z 2600 akrů do ochranného pásma a ochranných smluv.
Středisko ke své roli lyžařské destinace vždy přistupovalo nenápadně. Jak řekl herec v rozhovoru pro americký magazín SKI: „Sundance je o lyžování, které je tak nespoutané, jak je to jen možné.“
Je zjevné, že někteří návštěvníci Sundance jsou rozhodně dobře situovaní, ale středisko nikdy nebylo okázalé, ani nebylo vnímáno jako prodloužená ruka Hollywoodu, navzdory Redfordově slávě. Pomáhá tomu i skutečnost, že filmový festival Sundance, další jeho výtvor, se z velké části koná na míle daleko v Park City a Salt Lake City.
Resort Sundance měl dlouho pověst ospalé hory, místa, kde se pokresluje prašan, když všichni ostatní jezdí do profláklých utažských Alty nebo Snowbirdu. Určitě to nebylo místo pro snoby oblékané v Bogneru, připomínalo spíš menší lyžařské kopce v Nové Anglii než stále rostoucí megaresorty v Coloradu. V prosinci 2020 tehdy čtyřiaosmdesátiletý Redford zničehonic oznámil prodej resortu Sundance společnostem Broadreach Capital Partners a Cedar Capital Partners. Pro puristy, Redfordovy fanoušky a milovníky nekorporát-
ních, nespoutaných lyžařských hor se zdálo, že se blíží hořký konec. Měl se Sundance změnit v další zábavní park zimních sportů, dotovaný příjmy z horských nemovitostí?
Náhodný objev
Mladý Robert Redford na toto místo narazil náhodou, když se v 50. letech 20. století vracel na motocyklu ze svého domova v Kalifornii na vysokou školu na Coloradské univerzitě. Totemická 3 581 metrů vysoká hora Timpanogos, která dominuje celému kaňonu, v němž se nyní nachází Sundance, mu vyrazila dech; později ve své knize popsal, že mu připomínala Jungfrau ve Švýcarsku.
Redford se oženil se ženou z nedalekého utažského Provo a oba se vrátili do kaňonu, kde v roce 1961 koupil dva akry za 500 dolarů od majitelů, rodiny ovčáků Stewartových, kteří zde provozovali lyžařský areál Timp Haven. Redford si na pozemku postavil srub a žil se svou mladou rodinou jako horal, vyjížděl odsud natáčet první filmy a v roce 1969 se stal idolem ve filmech Sjezdař a Butch Cassidy a Sundance Kid, které z něj udělaly prvotřídní světovou hvězdu. Přední světový filmový kritik Roger Ebert označil film Downhill Racer za „nejlepší film, jaký byl kdy natočen o sportu –aniž by o sportu vůbec byl“.
Redfordovo načasování bylo perfektní. Koncem šedesátých let začali developeři měnit tvář Utahu a na území dnešního Sundance se plánovala výstavba malých domů áčkové konstrukce, které se měly stavět na čtvrthektarových pozemcích v kaňonu. „Byl jsem rozhodnutý to tu zachovat, ale nebylo to koupené
Pokud právě nefilmoval, Robert Redford ve svém středisku pravidelně lyžoval
za velké peníze,“ vypráví herec ve svých pamětech. „Tento rozvoj v oblasti byl důvodem, proč jsem opustil Los Angeles. Takže jsem koupil pozemek a založil Sundance Institute ještě předtím, než tu něco bylo. Bylo mi ze všech stran podsouváno, že jsem se zbláznil. Ale já jsem chtěl dokonalé spojení umění a přírody.“ Redford se snažil investovat každý dolar z příjmů z filmování a shromáždil několik dobře situovaných přátel jako investory, aby v roce 1969 koupil starý upadající skiareál Timp Haven, jehož součástí byl lanový vlek a dvojsedačka. Stalo se z něj svérázné lyžařské středisko vlastněné hollywoodským hercem, místo, které v 60. letech přirovnal k velkolepému Sugarbush. Rodící se středisko Sundance začalo koncem 80. let stavět 110 chat; většina z nich je v soukromém vlastnictví (Sundance jich vlastní méně než tucet), ale jsou spravovány v režimu pronájmu. Základna střediska,
TEXT: TOM ŘEPÍK
schovaná mezi stromy podél vyhřívaných chodníků, připomíná spíš skautský tábor nebo možná rustikální kampus, který plní funkci lyžařského střediska.
Časem bylo postaveno několik soukromých domů dále v kaňonu, zasazených na svazích mezi stromy; většina z nich je sotva viditelná a některé jsou k dispozici k pronájmu. Na vzdáleném okraji údolí na rozlehlé louce se nachází Redfordovo vlastní útočiště, soukromé a nepřístupné.
Středisko Sundance zde vybudovalo Foundry Grill – rustikální, neformální restauraci – a Tree Room, elegantní jídelnu, jejímž středem prorůstala mohutná borovice (dokud neuschla). Après ski a večery začínají a někdy i končí v Owl Baru, klasickém westernovém saloonu s dubovým barem, který si nechal postavit skutečný Butch Cassidy. Redford ho objevil ve Wyomingu, pokrytý huňatým kobercem, a nechal ho zrestaurovat.
Sundance Institute, který do Utahu přiváží scenáristy, režiséry a filmaře, dal vzniknout filmovému festivalu Sundance a později i televiznímu kanálu Sundance Channel. Před dvaceti lety se v Sundance začal pořádat cyklus autorských přednášek, v němž vystoupili tak různí řečníci jako Bob Woodward, Michael Pollan a Maureen Dowdová. Ve středisku se nachází umělecká chata a ateliér na foukání skla a návštěvníci se mohou zúčastnit různých uměleckých a řemeslných kurzů nebo navštívit představení v rámci koncertní série Bluebird Cafe. Bylo to úspěšné spojení umění, přírody a lyžování, o které Robert Redford dlouhodobě usiloval.
Přicházejí noví majitelé
V prosinci 2020 byl Sundance prodán společnostem Broadreach Capital Partners a Cedar Capital Partners, které se zabývají správou hotelů a resortů po celém světě, v lyžařském byznysu to však byli nováčci. Redford ve svém prohlášení uvedl, že „prodej je výsledkem dlouhodobého strategického plánu, jehož cílem je zachovat a rozvíjet odkaz rodiny Redfordů ve středisku, včetně pokračujícího závazku vyvážit odpovědný rozvoj a ochranu půdy.“
V souvislosti s tímto oznámením herec a jeho rodina uzavřeli smlouvu se společností Utah Open Lands, aby více než 300 akrů tamějších nedotčených zón divoké zvěře, potoků a mokřadů zůstalo trvale chráněno. Nově zřízená rezervace Redford Family Elk Meadows Preserve, která se nachází na úpatí hory Timpanogos, zahrnuje louku pod ikonickým Stewartovým vodopádem spolu s oblíbenými turistickými a běžkařskými trasami.
Součástí prodeje byl veškerý majetek střediska Sundance, včetně budov, lyžařských vleků, stravovacích zařízení v areálu a prostor pro pořádání akcí. Prodej se netýkal struktury ani Redfordovy účasti na Sundance Institute a Sundance Film Festivalu, katalogu Sundance, Sundance TV ani Redfordova centra. Středisko i nadále hostí festivalové workshopy a akce pořádané Sundance Institute a Redford Center a nadále slouží jako místo pro každoroční Sundance Film Festival.
Stejný, ale lepší
Noví majitelé začali ihned po koupi provádět změny a založili třetí společnost Storyteller, která resort fakticky provozuje. Za poslední tři roky utratili odhadem 30 milionů dolarů za vylepšení, modernizaci a přístavby. Jejich investice byly potřebné; dostat se ze střediskové základny na zadní stranu hory pomalou lanovkou Ray Lift, která měla po cestě dvě mezizastávky, trvalo celou věčnost. Noví majitelé v roce 2021 pořídili rychlou čtyřsedačku Outlaw Express, která ze základny na vrchol Mandanu vyjede za sedm minut. V roce 2022 otevřeli lanovku Wildwood Lift, která nabízí sedmiminutovou jízdu na vrchol Jake's a rozšířila lyžovatelnou plochu o 40 nových akrů, z toho 15 akrů upravovaných, s 10 novými sjezdovkami. Tento nový terén se nachází na jižní části hory, je tedy ideální pro ranní lyžování.
Robert Redford nakoupil základy svého resortu v šedesátých letech za 500 dolarů
Na obzoru je nový hotel s 63 pokoji v základně střediska; bude se skládat z nízkých dřevostaveb propojených krytým mostem. Obytné stavby nikde nesmí vyčnívat nad stromy, o to se tu Redford smluvně postaral. Hotel bude nabízet ubytování pro handicapované a byl schválen Úřadem pro rozvoj vojenských zařízení, aby poskytoval celoroční státem hrazený léčebný program pro veterány.
Rovněž bylo posíleno zasněžování, jež nyní pokrývá 90 % střediska. Letos v únoru byly otevřeny tři bazény s horkou vodou určené pro après ski za 3 miliony dolarů. Modernizaci potřebovaly také chaty postavené v 80. a 90. letech; většina z nich byla nyní zrestaurována a zachovala si svůj rustikální vzhled a kouzlo, ale přibyly v nich prvky jako sálavé vyhřívané podlahy a parní sprchy. Jsou pohodlné a luxusní, ale ne okázale.
Další změny jsou součástí měnící se tváře lyžování v Utahu, protože počet lyžařů stále roste. Nyní je například k dispozici placené parkoviště, které cenově zvýhodňuje spolujízdu. Bývá tu sice stále rušněji a během svátečních víkendů se tu tvoří fronty na vleky, ale čeká se nejvýš pět deset minut – zlomek toho, co zažívají ve stejných dnech lyžaři jinde.
Robert Redford se sice už na vedení resortu nepodílí, ale jeho otisky zůstávají všude. Když se projdete po chodbách hlavní budovy, lemovaných hercovými fotografiemi s Paulem Newmanem z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, nepoznáte, že došlo ke změně majitele. V restauraci Tree Room je stále na jídelním lístku pepřový steak a i Redfordova osobní sbírka indiánského umění tu zůstává vystavena. Stále zde stojí chata Bearclaw Cabin, pozůstatek zde natáčeného Redfordova filmu Jeremiah Johnson (jejž herec pojal jako oslavu zdejší krajiny). Ve skutečnosti se mnoho věcí, které vždy činily Sundance výjimečným, vůbec nezměnilo. Při podpisu prodeje resortu Redford prohlásil: „Jako správce tohoto jedinečného místa jsem vždy měl vizi, že horské středisko Sundance bude místem, kde se spojuje umění, příroda a rekreace, aby se svět stal lepším místem – teď i v budoucnu.“
Sundance 2.0 neztratil svůj rustikální půvab, svéráznost ani étos „malé je krásné“. Pokud něco, tak to vypadá, že Redfordova vize zůstává neměnnou.
FOTO: FACEBOOK
TEXT:
TOM ŘEPÍK
Staré dobré
Big Sky staronové
Resort Big Sky se ve vší své slávě, velkoleposti, rozlehlosti, věrné komunitě a každodenním pověstném Sturm und Drang stal metaforou postmoderní Montany. Vypěstoval si image „Posledního nejlepšího místa“ (název antologie montanské literatury), aby – svému kultu navzdory – v posledních letech nebývale narostl.
Už tak i na velkorysé americké poměry obří středisko se dál roztáhlo do šířky –avšak v čistě nelyžařských parametrech (vesměs komerční zastavěnosti). Mediánové ceny tamních domů vzrostly v celém státě od roku 1990 o 500 % a od roku 2020 o 50 %. Během pandemie zaznamenala Montana jeden z největších přírůstků populace v USA. Někteří místní obyvatelé dávají tento růst za vinu televiznímu hitu Kevina Costnera, seriálu Yellowstone uvedenému na konci roku 2018, spolu s neustálým cíleným přílivem bohatých a slavných.
Základním prokletím i požehnáním současně odjakživa bývalo, že do Big Sky je odevšad daleko. Odlehlá poloha, kterou místní obyvatelé dlouho považovali za výhodu, se stala výhodou pro lufťáky, když udeřil covid. Jakmile se to mezi movitými Američany rozkřiklo, prvotřídní kombinace rolbovaných sjezdovek ve stylu Autobahnu a divokých strmých svahů udělala z Big Sky velké téma a cíl pro každého, kdo miluje lyžování.
Mekka expertů, avšak nejen
Big Sky má plochu 5 800 lyžovatelných akrů, což mezi americkými středisky značí druhé místo po Park City, a jejich množství a kvalita jsou impozantní až do krajnosti. Z hlavního vrcholu Lone Peak se otevírá jiskřivý výhled na tři státy a sedm pohoří, od Tetonů ve Wyomingu až po široké bílé pásmo východního Idaha a velkou část západní Montany. Blíže jsou strmé rokle, mísy a žlaby tvořící expertní lyžařský terén vrcholové části střediska. Všechny jsou značené dvojitým černým diamantem, nejvyšší americkou ryskou lyžařské náročnosti, včetně legendárního Big Couloiru, spolu s barvitými, drsně znějícími padáky zvanýmy Dictator Chutes, Marx, Lenin a Castro, což jsou jména, která vymysleli lyžaři, kteří k nim museli před vybudováním gondoly v roce 1995 šlapat. Ve dnech s jasně modrou oblohou je tamní lyžování epesní, za špatné viditelnosti tu lyžaři riskují holé životy. Na zadní straně Lone Peaku leží oblast North Summit Snowfields – dlouhý, strmý off-pistový terén, nejoblíbenější část
resortu mnoha vyježděných štamgastů. Je náročný, exponovaný a izolovaný, s pravidly pro odhlášení, vyžadující sondážní hole, lopaty a lavinové vysílače.
Nad Velkým kuloárem podél zakřiveného hřebene se na A-Z žlabech nachází více vysoko položených off-pistových tras, ke kterým vede výšlap, s převážně jižní expozicí. Zadní strana oblasti je domovem volného terénu Headwaters v Moonlight Basin, severně orientovaných, bláznivých padáků se zamrzlými vodopády. Sjezdy Headwaters jsou převážně výšlapné a na oficiálních mapách byly ohodnoceny trojnásobnou černou známkou, aby odradily rádoby troufalé sjezdaře.
Dobrou zprávou je, že pokud se vám nechce riskovat krk ve zdejších černo-černých svazích, Big Sky vám nabídne vše, co potřebujete. Na kopci Andesite Mountain na východním okraji střediska se nachází jeden z nejlepších plně vyleštěných vysokorychlostních terénů, jaký kde najdete. Je tak dobrý, že na něm závodí a trénují regionální lyžařské týmy. Nutí vás to tam jezdit mnohem rychleji, než je rozumné. Tucet sjezdovek s manšestrovými dálnicemi, prašanovými polňačkami a strmými svahy obsluhují čtyři vleky, včetně první osmimístné vyhřívané vysokorychlostní sedačky v Severní Americe.
Nižší části Lone Mountain a Moonlight nabízejí spoustu širokých modrých bulvárů, které poskytují středně pokročilým přístup do celého střediska. Možnosti pro každého včetně rodin s dětmi doplňuje několik terénních parků, hřiště NASTAR a několik velkých oplocených výukových areálů s dopravními pásy. K dispozici je tu přehršel příjemného terénu pro středně pokročilé obsluhovaného vyhřívanou a krytou šestisedačkovou lanovkou Powder Seeker a vysokorychlostní dvousedačkou Challenger.
Skromné začátky
Lyžování v Montaně nebývalo vždycky takováto liga. Po většinu 70. let 20. století se ve státě nacházelo jen asi tucet lyžařských areálů. S výjimkou Big Mountain ve Whitefish, Bridger Bowl u Bozemanu a Red Lodge v Beartooths byly tyto lyžařské areály většinou vybudovány rančery pro jejich zábavu během jejich neaktivních zimních sezón. V Montaně žilo několik známých spisovatelů, sportovců a filmových hvězd a také mnohem více dobytka a losů než aut. V Montaně se pohybovali především farmáři a rančeři, indiáni, dřevařské společnosti, horníci, otrlí studenti a různí tuláci.
Většina oblastí pohoří Madison Range v jihozápadní Montaně patřila rančerům, dřevařským společnostem a americké lesní správě. V tomto shluku drsných hor, asi hodinu jízdy proti proudu řeky Gallatin mezi Bozemanem a Yellowstonským národním parkem, dominuje krajině bílý tesák Lone Mountain (3 404 m), centrální dominanta resortu Big Sky.
Právě tam se v roce 1970 rozhodl Chet Huntley, nedávno penzionovaný populární moderátor televizního zpravodajství NBC, vybudovat lyžařské středisko. Huntley pocházel z Montany a s pomocí významných finančních sponzorů se z celostátních obrazovek vrátil do svého rodného státu, aby vybudoval celoroční resort Big Sky. Nebylo to všeobecně vítáno, a když si středisko pro svůj název přivlastnilo jedno ze státních hesel z dopravních značek, vyvolalo to nelibost. Huntley byl brzy svými investory z korporace vyštípán a tři dny před otevřením střediska v březnu 1974 zemřel na rakovinu.
V roce 1976 koupil Big Sky za 8,5 milionu dolarů zakladatel a patriarcha lyžařského konglomerátu Boyne Resorts Everett Kircher. Kircher, který v roce 1947 otevřel michiganské středisko Boyne Mountain, byl pilot, jenž rád létal po celé zemi a dohlížel na rostoucí impérium středisek. Společnost Boyne, která dodnes sídlí v Michiganu, je nejdéle fungujícím multiresortem v USA a spravuje 10 lyžařských areálů, včetně Loon, Sugarloaf a Sunday River na východě.
Everettův syn Stephen, současný prezident a výkonný ředitel společnosti Boyne, vzpomíná na první roky v Montaně, kdy mělo středisko jen čtyři lanovky a spoustu prašných cest: „Big Sky bylo na hony vzdálené tomu, čím je dnes,“ říká. A stejně jako u všech středisek kdekoli jinde je to dobře i špatně.
Krajina v okolí Big Sky byla až do roku 1992 převážně divočinou, pozemky státních lesů a těžebními plochami. Tehdy, za značných kontroverzí, dřevařský miliardář Tim Blixseth a jeho partneři koupili a vyměnili s Lesní správou pozemky o rozloze téměř 100 000 akrů. Blixseth si ponechal 13 600 akrů a 2 700 z nich vytěžil v podobě lyžařských sjezdovek. V roce 1997 z nich vytvořil super exkluzivní Yellowstone Club, jednu z mála soukromých lyžařských a golfových komunit na světě. (Ve SNOW 106 v roce 2017 jsme zprostředkovali exkluzivní reportáž z YC od trenéra Pavla Šťastného.)
V roce 1992 prodal Blixseth 25 000 akrů, včetně prašanové severní strany Lone Mountain, místní společnosti Moonlight Basin. Společnost Moonlight otevřela dva vleky,
Bouřlivá vlastnická historie
Když narazím na pamětníky, kteří lyžovali v Big Sky už v sedmdesátých letech, vzácně se shodují, že na tamních sjezdovkách bývalo víc divoké zvěře než lidí. Roční počet lyžařů od té doby prudce vzrostl, ze 70 000 v 70. letech na více než půl milionu dnes, ale stále je tu dost zvířat na to, aby se jimi dal zaplnit pořad National Geographic. Patří k nim ovce tlustorohé na silnicích, sněhobílé horské kozy potulující se po hřebeni A-Z a losi a losice kdekoli a kdykoli.
které zpřístupňovaly lyžování ve středisku Big Sky, a začala prodávat nemovitosti. Zbývající rozsáhlý terén o rozloze 6 750 akrů mezi Big Sky a Yellowstone Clubem získala developerská společnost Spanish Peaks, kterou vlastní rodina Dolanů z Filadelfie. V letech 2005 až 2007 Spanish Peaks otevřela srubovou klubovnu, vleky a golfové hřiště spolu s přístupovými sjezdovkami, které ji spojují s Big Sky, a doplnila tak mapu jednoho z největších propojených středisek v Severní Americe.
Od roku 2006 to pak vypadalo, že to všechno v Big Sky půjde do kopru. Blixsethův život se změnil v bulvár, dostal se do velkých finančních problémů, v roce 2008 se rozvedl a zadlužený Yellowstone Club převedl na svou bývalou manželku Edru. Během roku stáhla investiční společnost CrossHarbor Capital Partners původní nabídku 470 milionů dolarů za klub a Edra vyhlásila bankrot. O rok později získala CrossHarbor klub za méně než čtvrtinu – za 115 milionů dolarů. Tim Blixseth skončil ve vězení za podvod a pohrdání soudem. Obvinil společnost CrossHarbor a vlády tří států ze sabotáže, jeho tvrzení byla soudem zamítnuta. Sam Byrne, miliardář a řídící generální partner společnosti CrossHarbor, údajně vlastnil nemovitosti v YC v hodnotě 200 milionů dolarů ještě předtím, než celý klub koupil.
Společnost Spanish Peaks, která již byla zasažena žalobami vlastníků nemovitostí, ochromila recese v roce 2008. Do hry vstoupily společnosti CrossHarbor a Boyne. Na konkurzní dražbě v Butte v Montaně v roce 2013, kdy CrossHarbor učinila vítěznou nabídku 26,1 milionu dolarů za Spanish Peaks, se James Dolan údajně podíval na Sama Byrnea a řekl: „No, je to nový král Big Sky. Přeju hodně štěstí.“ Téhož roku koupila společnost CrossHarbor ve spolupráci s Boyne od banky, která vlastnila směnku, i středisko Moonlight Basin.
Masivní rozvoj
Po ustálení majetkových poměrů středisko v poslední dekádě vzkvétá. Big Sky zaznamenalo rekordní čísla v době pandemie a od té doby nepolevuje. V posledních deseti letech zde každoročně vyrůstají desítky honosných soukromých rezidencí. A nová velká subdivize mezi Lone Mountain a Meadow Village získala povolení pro dalších až 1 700 bytů.
Přibyly také nové chaty, včetně masivního hotelu Montage Big Sky společnosti CrossHarbor/Montage za 400 milionů dolarů, který byl otevřen loni ve Spanish Peaks, a čtyřhvězdičkového hotelu Wilson Marriott Residence Inn v Meadow Village. Nový hotelový/rezidenční projekt velmi luxusního řetězce One & Only Resort v Moonlight Basin přinesl investice do ubytování výrazně přesahující miliardu dolarů.
Tato masivní modernizace byla výsledkem zásadní změny pozice v Big Sky, která následovala po letech stížností lyžařů na celkový nedostatek hotelů, zejména těch špičkových. Jak řekl Byrne při slavnostním otevření hotelu Montage Big Sky: „Díváme se na tento trh po-
dobně jako na trh v Jackson Hole před 25 lety, který byl obecně dramaticky nedostatečně vybaven hotely.“
Kevin Germain je jedním z ředitelů společnosti Lone Mountain Land Company, která se stará o všechny prodeje nemovitostí v CrossHarboru. „Vyspělejší komunity, jako je Jackson Hole, mají mnohem vyšší míru obsazenosti a větší lůžkovou základnu v pohostinství, než má v současnosti Big Sky,“ vysvětlil v roce 2018 novinám Lone Peak Lookout. „Jedním ze způsobů, jak vylepšit svou obsazenost, je zvýšené využívání postelí. Takže nyní máme v plánu více hotelů.“
Developerskou explozi doprovází program na zlepšení investičních podmínek v hodnotě 15 milionů dolarů nazvaný Big Sky 2025. Prezident a generální ředitel Taylor Middleton jej popsal jako „závazek k postupnému zlepšování a udržitelnému růstu v příštím desetiletí, který zahrnuje novou éru lanovkových technologií v hlavních zónách resortu“.
Současný střediskový rozmach je výrazně orientován na vyšší segment trhu. Stejně jako mnoho dalších středisek po celém světě i Big
Sky roste a daří se mu, často nad rámec představ. Část jeho komunity se děsí, že se stane dalším Jacksonem nebo Sun Valley, zatímco jiná část doufá, že přesně to se stane a že na této bonanze vydělá.
Výzvou bude dál poskytovat kvalitní zážitky a zároveň udržet cenovou dostupnost pro lyžaře střední třídy a udržet skutečnou komunitu. V Big Sky konečně zavedli dobré školy, obchody s potravinami a lékařské služby v místě; místní obyvatelé chtějí město s identitou, která by přesahovala alpský obchoďák.
Big Sky tak už není tajnou, odlehlou horou; už nikdy nebude. Kolik ze své divoké montanské duše a kouzla obětuje developerům a bankéřům, bude záležet na síle jeho obyvatel, propracovanosti jejich dlouhodobého plánování a citlivosti dvou okresních úřadů, které kontrolují územní plánování středisek a vybírají od nich daně z nemovitostí. Je to nelehký úkol, jak skloubit protichůdné zájmy, a jen málo středisek v historii oboru svedlo dosáhnout rovnováhy, jež by uspokojila všechny.
