SNOW 67 - březen 2012 by SNOW media

3X SKIPAS ZDARMA nebo s 50% SLEVOU

OBJEVTE

PUREBOARDING!

JDU NA SEVER A JDU NA JIH

OBRAZOVÉ PILÍŘE POLÁRNÍ HISTORIE JAK VYBRAT

POŘÁDNÉ BOTY II

NEJ LANOVKY ČESKA

PYRENEJE NEJEN V PRAŠANU

SNOW 67

březen 2012

cena: 74 Kč/3,49 €

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz

FOTO: ARCHIV

Konec zimy. Ještě v dubnu i květnu budeme se moci na lyžích prohánět po zasněžených horských temenech a těšit se již z „jarních pohledů“ s výšin; hory dosud bílé, údolí již zbarvená šťavnatou zelení luk a mladičkého obilí; stromy – růžové a bílé – ne však sněhem obaleny – ale miliony květů. Brzy uložíte lyže k letnímu spánku. Co nyní? Krásný zimní sport zpravidla v létě odpočívá. Leč, nelenošte! Jeďte opět tam, kde jste v zimě tolik krásných chvil zažili! Najdete tytéž kraje i hory – jen v jiném rouchu! Nahradíte-li sport lyžařsky příbuzným sportem – turistikou, pak tělo vaše v letním období nezchřadne a v duši můžete dále hromadit krásné dojmy a obrazy přírody v – barvách jarních, letních a podzimních. Ta doba, ve které opět sáhnete k lyžím, vrátí se co nevidět, opět a znovu budete prožívat vše to, co podává – pravý lyžařský sport. Sport na lyžích, Architekt Karel Vávra, Praha 1925

OBSAH SPORT

12 14

16 20 21 22 26 28 32 34 38 40

ZAJÍMAVÁ STRADDLEGATE Č EŠTÍ SJEZDAŘI ZKOUMALI OLYMPIJSKÝ AREÁL – LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ V SOČI LÉTA 90. – DOLŮ I NAHORU TEST AZ SPORTU ANEB VIP TEST 2012–2013 RICHTIG, GENOSSE! KONEC CARVINGU? SKIWITHME ANEB VÍCE NEŽ MALÁ FOTOŠKOLA LYŽOVÁNÍ: ZDOKONALOVACÍ CVIČENÍ CHCETE POŘÁDNÉ BOTY II? PUREBOARDING – SURF THE SNOW VELKÁ KOLA VÁLCUJÍ TERÉN OPERACE NA VLASTNÍ OKO APU JEZDÍ NA PRKNĚ

MAG

42 44 48 50

Z ARCHIVŮ HORSKÉ SLUŽBY: TRAGICKÉ ZÁVODY NA MARTINOVCE NEOCENĚNÝ SJEZD Z HŘBETU PANCÍŘE OPTICKÉ ŠÁLENÍ: DUHA – OSLNIVÁ A POMÍJIVÁ SEVERNÍ A JIŽNÍ PÓL – TAJEMNÝ, DRSNÝ A NEBEZPEČNÝ SVĚT

MOUNTAIN

58 64 70

FOTOGRAFIE SNOW – FOTOGRAFIE NEJLEPŠÍCH FOTOGRAFŮ LYŽAŘSKÉHO SVĚTA TOULKY PO ODVRÁCENÉ STRANĚ FRANCOUZSKÝCH PYRENEJÍ LAVINOVÉ NEBEZPEČÍ X. – PILÍŘE BEZPEČNOSTI NA TÚŘE

TRAVEL 78 80 82 84 86 88 92 100 106 108 109

JARO, SVÁTEK LYŽAŘŮ KAUNERTAL – KONEC ŠANCÍ NA NEJVYŠŠÍ LANOVKU? PASSO STELVIO – TENHLE SKANZEN SI NENECHTE UJÍT HOCHPUSTERTAL – MALÉ ROMANTICKÉ SAFARI GPS: KOUTY GPS: LENZERHEIDE SLOVENSKO – OD KOLIBY KE KOLIBĚ NEJZAJÍMAVĚJŠÍ LANOVKY ČESKA (3. A 4. DÍL) BYZNYS: MÁME PLNO? ANDERMATT SE PROMĚNÍ V LUXUSNÍ RESORT APRÈS-SKI: KUKUŘICE A POHANKA – KULINÁŘSKÉ STAROŽITNOSTI

110 APUL NEWS 112 ADRESÁŘ PRODEJCŮ SNOW A SLEVOVÝ PROGRAM SNOWCARD FOTO: OSPREY

ro p á len

o v I o T d í Ě n D n e 2 d A tý k É e L v Ě o d P z S e j O 2 D H hotelu u s skipasy 4 a í z ve 3 . n s e o p o l /4 č s po K 0

8 9 . 5 od 1

800 100 234 www.nev-dama.cz

DORAZ

prvý slovenský

masový zjazd 31. marec — 1. apríl 2012 tatranská lomnica — skalnaté pleso najrýchlejší lyžiari a snowboardisti prihláste sa už teraz www.redbull.sk/zjazdnadoraz kvalifikácia: 31. marec 2012, finále: 1. apríl 2012, 8:30 h

8 KR E

A DR ON TŮM

V POSLEDNÍ BRANCE SEZÓNY

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Tak už je to zase tady. Lyžařská sezóna spěje do své závěrečné fáze a zanedlouho odteče spolu s posledními zbytky sněhu do archivů historie. Přestože právě pro nás, co se podílíme na výrobě SNOW, vlastně sezóna teprve pořádně začíná – doposud nás držely u monitorů uzávěrky – mám opět neodbytný pocit, že ta dosavadní část roku, v níž vychází SNOW, utekla zase rychleji než dříve. Jako by si čas bral rok co rok rychlejší lyže. Před deseti lety si hrál a kroužil se slalomkami, zatímco dnes si to valí přinejmenším na obřačkách. Stejně dlouhý kopec projedeme mnohem rychleji, sotva se odpíchneme do prvního čísla, jsme v cíli. Právě teď projíždíme poslední branku naší desáté závodní sezóny. Za sebou jsme nechali 964 stran SNOW, vůbec nejvíc v historii časopisu. Je to pocit celkem příjemný. Snad nejčastější otázkou pokládanou v souvislosti s naší prací je „Co děláte v létě?“ Orazíme si, to určitě, ale vězte, že na dlouhou zastávku čas nezbývá, už proto, že rozhodně nechceme usnout na vavřínech. Sotva se vrátíme z nezbytných pracovních cest (které, přiznávám, lyžováním připomínají dovolenou), už se na nás sypou povinnosti spojené s následující sezónou. I naše profesní dráha tak připomíná víceméně souvislou lyžařovu stopu. SNOW je vlastně taková velká bílá plocha, kam každý ze zúčastněných přenáší svou osobní, jedinečnou a neopakovatelnou stopu, podobně jako ji synchro-lyžaři kreslí na bílý manšestr sjezdovky. U časopisu máme tu výhodu, že jeho archiv je snadno dostupný a neustále čitelný, netaje jako stopy na sjezdovkách a neupadá v zapomnění jako lidské skutky. Každý se v něm může donekonečna hrabat, objevovat šotky i radosti, které staré strany na dlouhé věky podrží. (O to snáze, že je celý archiv SNOW dostupný na internetu.) Myslím ale, že by bylo mylné myslet si, že s roztátým sněhem zmizí navěky i stopy, které jsme za sebou zanechali. Tipl bych si, že se taky někde archivují. Ostatně, ani ten sníh nezmizí, jen změní formu. Paměť světa se zjevuje na každém kroku a třeba i my sami budeme v některé z dimenzí nekonečně tajemného života schopni rozplést všechny zašmodrchance nejen lyžařských trajektorií. Každopádně nic nezkazíme tím, když se po zbytek sezóny budeme na naše oblouky a techniku jízdy maximálně soustředit, abychom za sebou zanechávali estetické a ladné linie, neřku-li abychom bezohlednou jízdou někoho neporanili. Naše stopy tu zůstanou navždy. Takže zase za několik měsíců na čtenou. Děkujeme vám, našim fanouškům, že nám svou přízní dáváte sílu a smysl znovu a znovu se stavět do startovní brány. Nejhorším osudem časopisu totiž je nemít čtenáře a vězte, že i právě váš zájem přidává časopisu na kvalitě. Pěkný zbytek zimy, jaro a léto!

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková INZERCE

Petr Havelka Markéta Karlová Hana Topolovová Šárka Vachunková VYDAVATEL DISTRIBUCE SLIM media s.r.o., distribuce@snow.cz Husitská 344/63, Praha 3 Andrea Rosenbaumová IČ 27175511 Hana Konvičková Veronika Kolářová ADRESA REDAKCE INTERNET SNOW Tomáš Roba Husitská 344/63 SLOVENSKO 130 00 Praha 3-Žižkov Rudolf Mozoláni redakce@snow.cz ( 222 780 286 Všichni výše uvedení používají Příspěvky, fotografie a názory e-mailovou adresu ve tvaru: zasílejte na adresu redakce. jmeno.prijmeni@snow.cz INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

REDAKTOŘI

Ivan Sosna Ondřej Novák Jaromír Kumestrol Lojza Michal Bulička STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Karel Hampl, Ondra Tůma, Kateřina Sochová, Kristian Hanko, Jana Vlková, Vít Moudrý, Tomáš Macek, Vítek Ludvík, Tomáš Matwikow, Petr Novotný, Michal Roba, Roman Gric, Radim Polcer, Štěpán Hrubý, Nataša Kameš JAZYKOVÁ KOREKTURA

Marie Harcubová, Zdeněk Čapek, Kateřina Sochová

Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 6. března 2012, další vyjde v říjnu 2012.

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Náklad je ověřován ABC ČR

Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

EXKLUZIVNÍ PARTNEŘI

Redakční tým používá exkluzivně vybavení těchto technologií a značek:

PANTONE :

objednávky na www.snow.cz nebo ( 775 My SNOW (775 697 669) předplatné na Slovensku ( +421 244 458 821

Všechna práva vyhrazena. Redakci podporuje Red Bull. SNOWmag je ochrannou známkou. ODBORNÍ PARTNEŘI © SLIM media s.r.o. 2012

P.S.: Jako kapitán týmu musím poděkovat i všem kolegům, kteří svými unikátními tahy přispěli ke zrodu desátého ročníku SNOW. Všem v tiráži uvedeným i neuvedeným i obchodním a jiným partnerům. Děkuji hluboce!

ROUGE 186 CVC GRIS 425 CVC PROCESS BLACK CVC

PŘEDPLATNÉ

Jan Hájek, Tereza Kožíšková COVER FOTO: Fischer PŘEKLADY

Petr Socha

SNOW, Č. 67, ROČNÍK X

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

PŘEDPLATNÉ OBJEDNÁVEJTE ZDE:

více na:

www.snow.cz/predplatne

775 MY SNOW

(775 697 669)

É V O N Í N Á V TESTO

Í Ž Y L E C KOLEK FORD 4x4 Y L E D O M S Y D ÍZ ...A ZKUŠEBNÍ J

LEDEN 2012

21.–22. HARRACHOV [KRKONOŠE] 28.–29. JANSKÉ LÁZNĚ [KRKONOŠE] ÚNOR 2012

04.–05. HERLÍKOVICE [KRKONOŠE] 11.–12. ROKYTNICE NAD JIZEROU [KRKONOŠE] 25.–26. BÍLÁ [BESKYDY] BŘEZEN 2012

03.–04. ŘÍČKY V ORLICKÝCH HORÁCH [ORLICKÉ HORY] 17.–18. PEC POD SNĚŽKOU [KRKONOŠE]

www.ford.cz www.manner.com

www.rossignoltour.cz

SPORT NA SOUČASNÝCH SAMOTOČKÁCH SE LYŽAŘI DOSTANOU NA ÚROVEŇ ÚHLEDNÝCH OBLOUČKŮ RELATIVNĚ VELMI RYCHLE. BĚŽNĚ KOLEM SEBE ALE VÍDÁME, ŽE TATO OMEZENÁ DOVEDNOST NEZNAMENÁ ODPOVÍDAJÍCÍ DOVEDNOST KOMPLEXNÍ. TAKTO NA PŘÍJEMNÉM KROTKÉM MANŽESTRU ODKOJENÝ LYŽAŘ JE JAKÝMSI TURBOSTUDENTEM S POMYSLNÝM DIPLOMEM ZA CELKEM HEZKÉ KOLEJE, ALE SE SLABINAMI V ŘADĚ DALŠÍCH PŘEDMĚTŮ. KONEC CARVINGU?, STRANA 22 NESKUTEČNÁ PODÍVANÁ. PUREBOARDING JE ZÁŽITKEM JAK PRO OKO POZOROVATELE, TAK HLAVNĚ PRO DUŠI SAMOTNÉHO JEZDCE. POCIT SLASTI, KTERÝ NÁSLEDUJE PŘI KAŽDÉM ZAKROJENÉM OBLOUKU, JE TAK SILNÝ, ŽE KDO HO JEDNOU POZNÁ A OKUSÍ, CHCE JEJ ZAŽÍVAT STÁLE. PUREBOARDING – SURF THE SNOW, STRANA 32 ... AMUNDSEN, SE KTERÝM O PRIMÁT PŘI DOBÝVÁNÍ SEVERNÍHO PÓLU ZÁVODILI, DORAZIL NA PÓL O ČTYŘI TÝDNY DŘÍVE. CESTOU ZPĚT JE ZASÁHLA SNĚHOVÁ VÁNICE. VYČERPÁNÍM A HLADEM ZAHYNULI NA KONCI BŘEZNA 1912 POUHÝCH 18 KILOMETRŮ OD VELKÉHO ZÁSOBOVACÍHO SKLADU. SEVERNÍ A JIŽNÍ PÓL, STRANA 50

FOTO: HEAD

Královna letošní sezóny, Lindsey Vonn, z ptačí perspektivy

ČAS LÉČÍ? SNAD...

Byl to jeden z největších skandálů alpského lyžování a zimních olympiád. Při Hrách 1968 v Grenoblu (pro nás jsou to ty „Raškovy”) šlo o to, zda se domácí idol Jean-Claude Killy, vítěz sjezdu i obřího slalomu, v závěrečném slalomu stane po Sailerovi z roku 1956 druhým vítězem všech disciplín. Slalom se jel v silné mlze a v ní se děly věci. Karl Schranz, hlavní Killyho soupeř, přerušil svou jízdu kvůli technikovi překážejícímu na trati. Dostal náhradní a v ní zajel nejrychleji. Jenže Francouzi podali protest, že Schranz neprojel bránu už před vyrušením pistérem a že náhradní jízda nebyla oprávněná. Příslušný brankový rozhodčí byl pochopitelně Francouz. Jury nakonec poměrem 3:2 rozhodla v neprospěch Rakušanův a Killy tak získal třetí zlato a nehynoucí slávu. Křivdu ale Rakušanům nikdo nevymluvil. O to víc, že opět Schranz, při OH 1972 v tehdy neslýchaných skoro 34 letech hlavní favorit sjezdu, byl těsně před závodem kvůli profesionalismu v pojetí senilnějícího fanatika starých časů, předsedy MOV Brundage, diskvalifikován. Mlhavý olympijský slalom 1968 nedává spát dodnes. Přesto se při testu olympijských tratí 2014 v Soči oba starší pánové (Schranz *1937, Killy *1943) nechali fotit jako kamarádi. Smířlivost v letech, kdy jejich souputníci umírají (Raška) a priority už začínají vypadat jinak? Nebo spíš fasáda velkého byznysu, jakým každá olympiáda je (pro váženého člena MOV Killyho bezpochyby), a ve stínu Putina, oblíbence mnohých západních osobností? My, kdo máme s ruskými papaláši svoje bezprostřední zkušenosti, asi budeme bývalého kágébáka a plno věcí okolo něj vnímat jinak než západní soudruzi, kteří potřebují jeho plyn a připadají si skvěle, že nevypočitatelný východní medvěd je na ně tak hodný... Chytrý Putin také ví, jak oslnit naivní chlapce, kteří sice umějí skvěle lyžovat, ale v životním rozhledu o mnoho nepřevyšují Hurvínkovy názory na válku. Jen ať se Neureuther nebo Hirscher zajíkají, že je přijal sám báťuška. Štrougal přece taky rád lezl hokejistům do šatny a soudruzi jim rozdávali i Řády práce... Neboli vsaďme se, že Putinova olympiáda 2014 bude mediálně superskvělá. Killy se už nyní rozplývá nad tím, jak úžasný tamější sjezd je. Nemá to ale „náhodou” být protiváha všech kritiků – současných závodníků a trenérů, kteří jej označili za spíš super -G? Nemá Killy vyvážit to, jak si svou obvyklou prořízlou pusu pustil na špacír Bode Miller? Francouzi se měli s Rusy rádi už za Puškina (neplést s Putinem) a do slibného byznysu s výstavbou lyžařských středisek na Kavkazu se vehementně cpali už v 70. letech. Jó Rusko, to je kšeft. A zároveň špatná zpráva pro malé pořadatele závodů. Bude Soči, bude Bansko (britský kapitál ve středisku, Chepelare včetně továrny Atomic a Salomon patřící Ameru), ale Špindl nebo Zakopane, solitéři kdesi na divokém Východě, to budou mít hodně těžké. (is)

FOTO: FISCHER

SPORT

Neuvěřitelné nájezdy

ZAJÍMAVÁ

STRADDLEGATE Už od dob slavné aféry Watergate se „gate“ používá coby označení skandálu. Taková nakonec jen bouřka ve sklenici vody – přinejmenším prozatím – se odehrála v lednu mezi slalomovými brankami. Šlo při ní o špicary, anglicky straddle, tedy o neprojetí branky oběma lyžemi. Aktéry byli tehdy dva nejlepší borci Světového poháru – Marcel Hirscher coby pachatel a Ivica Kostelić coby strážce předpisů a spravedlnosti.

Najděte toho hajzla!

Podstatou bylo několikeré obtížné posuzování, zda Hirscher správně projel určité branky ve slalomu. Skoro válku pak vyvolala „udavačská“ rakouská SMS rakouskému bulváru, že prý Hirscher správně neprojel už několikrát předtím. Kostelić, obhájce Poháru, na něhož Hirscher bodově vážně dotíral a bral korunu nejlepšího slalomáře, se emotivně rozdurdil a vytáhl dokonce historický citát, že hanba (zde rozuměj Hirscherova) přetrvává. V internetových diskuzích vybublaly staré národnostní vášně a vše vypadalo na pěkné dusno. Také proto, že Rakušané věci moc nepřidali: šéftrenér napřed některým novinářům přiznal, že Hirscher ty špicary opravdu spáchal, ale další den to

ruče popřel. A načálstvo týmu zaujalo modelový přístup „Najděte toho hajzla od nás, co to prásknul!“ Už už se zdálo, že loňský bulvár rozhádaných kamarádek Lindsey a Marie nahradí fackovačka pánská. Naštěstí pro image alpského lyžování a FIS mají oba protagonisté Straddlegate téhož osobního sponzora – Raiffeisenbank. Věří někdo, že už další den nedostali důrazné doporučení, aby neblbli a všechno srovnali? Kopfsponsor dávající za ten nevelký prostor na čele slušné miliony, není jen tak někdo, a tak se ještě tentýž večer drama smázlo omluvou za podezření a potřesením rukou. Marcel byl ze všeho zjevně hodně špatný a velmi se mu ulevilo. A my můžeme spekulovat, jestli Ivica opravdu tak znervózněl, nebo zda si zkušený lišák nezkusil trochu psychlogické války. Také Rakušané, původně hrozící rozcupovat zrádce, brzy vychladli a žádný lynč se nekonal.

SALOMON NA KONI Nedlouho poté, co se Salomon dostal zpod křídel Adidasu do mocné říše finského Ameru, aby tam doplnil portfolio Atomic, Dynamic, Volant, se začínalo zdát, že kariéra sjezdovkových lyží této značky možná skončí. Salomon měl v oblasti off-piste vždy lepší jméno než typická „race značka“ Atomic, a tak se to skoro dalo čekat. Jenže fikaní Finové rozhodli jinak. Racionálně sice skončili se dvěma oddělenými a nezávislými závodními odděleními, ale formálně ponechali v alpském lyžování značky obě. To samo o sobě žádný

Tato strkanice by sama o sobě moc zajímavá nebyla. Píšu o ní hlavně proto, že ukázala na nejnovější vývoj techniky. Nejenom nám dobře známý Hirscher (viz předloňská analýza ve SNOW) najíždí branky tak těsně a má lyže v novém směru tak brzy, že některé jeho špicary se vymykají dosavadnímu běžnému obrazu a on sám tvrdí, že to někdy nepozná. Zdálo se mi, že v okamžiku, kdy lyže už má naklopené, ale ještě ne plně zatížené, jim dokáže jakýmsi malým „narotováním“, vycházejícím snad především z boků, dodat „extra“ impuls, způsobující jak zmíněné nájezdy, tak i bezkonkurenční stopu a slalomovou převahu. Ukazuje se, že brankový rozhodčí, podle pravidel odpovědný za kontrolu průjezdu, už pouhým zrakem toto nezvládá postřehnout. Schopnosti jezdců a používaný materiál už dospěly tak daleko, že si to možná vyžádá nějaké technické řešení, v pravidlech ostatně obecně připouštěné. Pokud ovšem FIS, povzbuzená „decarvingizací“ ostatních disciplín, nezakáže také stávající slalomky. V dobách dřevěných tyčí a lyží dvěstěpětek s rádiusem 50 metrů problémy s poznáním špicarů opravdu nebyly. V každém případě je třeba takové situace řešit. Abychom se nedočkali toho, že se Světový pohár bude řešit u mezinárodní sportovní arbitráže či dokonce u soudu… (is) (Citaci pravidel najdete v diskuzi SNOW.CZ, vlákno Alpine Ski World Cup 11/12, str. 9, příspěvek 265.)

FOTO: ATOMIC

unikát není, stejně se chovají Rossignol a Dynastar (totožný majitel už od roku 1967), resp. Rossignol a Lange, a také Atomic si to už před lety vyzkoušel u Dynamiců. Dvě různé značky téhož majitele jsou osvědčenou metodou zvýšení tržního podílu, jakého by jedno jméno nebylo schopné dosáhnout (výjimkou v branži je snad jenom Fischer u běžek se svými nevídanými více než 50 %). Dost překvapivá je ale skutečnost, že si aktuálně Salomon vede v hodnocení značek SP lépe než Atomic! Přímá cílová skupina závodních lyží – jejich uživatelé – samozřejmě ví, že

oboje lyže jsou jeden produkt ve dvou podobách, ale mnohem důležitější zákazník většinový tak dostává zprávu, že Salomony jsou skvělá vítězící značka. Rakouským tradicionalistům úspěchy „francouzské“ lyže asi moc nevoní, ale v dnešním globalizovaném světě se už na tento národní sentiment stejně nehraje. A za úspěchy lyží Salomon stejně stojí i závodníci rakouští, zatímco někteří Francouzi jezdí na Fischerech. Doba, kdy Rakušané měli „cizácké” lyže zakázané, je dvacet let pryč. A jediný francouzský vítěz SP od dob Killyho (1968) – Luc Alphand roku 1997 – zase vyhrál na Atomikách… (is)

ČTYŘDISCIPLÍNOVÉ

RED BULL SKILLS

Hodně atypický závod se pojede 30.–31. března v Lenzerheide na sjezdovce Silvana Betramettiho. Na jeden zátah, tedy bez výměny lyží, budou muset závodníci absolvovat všechny čtyři alpské disciplíny. Závod je otevřený, tedy i pro amatéry. Ty čeká v pátek kvalifikace, v sobotu přibydou i hvězdy na divokou kartu. Detaily si načtěte na www.redbullskills.ch. Velmi zajímavá bude volba lyží. Padne nejspíše po seznámení s tratí, kdy se při prohlídce ukáže, kde lze nejvíce získat a naopak ztratit, a tedy jaké lyže upřednostnit. Bez znalosti vytýčení se nabízí nejspíše kompromis v podobě obřaček. Trať pro amatéry asi nebude z bezpečnostních důvodů příliš sjezdově náročná, naopak z kombinace víme, že na stejném časovém úseku se mnohem více ztratí či získá ve slalomu než ve sjezdu. Však se také proto superkombinace jezdí se slalomem jen na jedno kolo, při kolech dvou neměli ryzí sjezdaři šanci. To všechno by nahrávalo lyžím spíše kratším (dámská obřačka?), na nichž lze obě rychlostní části ještě ustát. Polozábavnou akci, nadneseně slibovanou nejenom jako „nejtěžší závod na světě“, nýbrž také coby „velkou pařbu na konci sezony” (nicht nur das schwerste Skirennen der Welt sondern auch die grosse Sause zum Ende der Saison), nebudeme v otázce materiálové brát kdovíjak směrodatně, ale zajímavé to být opravdu může. Byť největší lyžařské eso rudého býka, sladká blondýnka Lindsey Vonn, se už předem omluvila.

AND THE OSCAR GOES TO…

TINA MAZE

FOTO: MILKA

(is)

Proběhlo to všemi médii, a tak je skoro zbytečné vracet se k tomu ještě na jaře zde. Přesto si u „podprsenkové“ aféry (když máme Straddlegate, možná Bragate?) skvělé Slovinky přípodotek neodpustím. To, že se na základě podnětu zkoumá výstroj, zda splňuje příslušné předpisy (zde propustnost vzduchu), je v pořádku, podobně se policie musí zabývat trestním oznámením. Ovšem mediální nešikovnost, jakou FIS u Tinina prádla předvedla, si opravdu říkala o reakci. A musíme uznat, že ta rozepnutá bunda v cíli se sportovní podprsenkou a tlustým nápisem „Not your business“ byla naprosto skvělá. Za tento gag vejde Tina do dějin nejenom tohoto ročníku Světového poháru. Od doby Tombových eskapád a Maierova letu vzduchem na olympiádě v Naganu snad žádný lyžař nezískal takovou celosvětovou medializaci. A my můžeme ještě přemýšlet, zda šlo opravdu o konkurenční boj. Proč vlastně by si stěžovali právě Švýcaři, jejichž jediné značce lyží dělá právě Tina tu nejlepší reklamu? K níž se díky tomu nadstandardně chovají? Jež žádnou Švýcarku výsledkově neohrožuje? Uvažuju, že celá aférka by byla naprosto skvělou virální reklamou italského výrobce, který zatím do segmentu sportovního prádla teprve proniká a dosud je ani nemá v katalogu. Tím spíš, že Tinin přítel-trenér i jeho asistent jsou Italové… Ale opravdu jenom uvažuju. (is)

FOTO: ZOOM AGENCY

SPORT

TEXT: ŠTĚPÁN HRUBÝ

ČEŠTÍ SJEZDAŘI ZKOUMALI OLYMPIJSKÝ AREÁL

LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ V SOČI ROSA KHUTOR JE NOVÉ ZIMNÍ STŘEDISKO NEDALEKO RUSKÉHO MĚSTA SOČI. ZA DVA ROKY SE ZDE BUDOU KONAT OLYMPIJSKÉ SOUTĚŽE V ALPSKÉM LYŽOVÁNÍ.

Čeští sjezdaři prozkoumali areál a podmínky, které je na Hrách čekají, už při únorovém Světovém poháru. „Vzniká to tady na zelené louce. Hotel, ve kterém bydlíme, otevřeli před pěti dny,“ směje se náš nejlepší alpský reprezentant letošní sezony Kryštof Krýzl. „Je to trochu zvláštní, všechno nově postavené. Ale kopec je dobrý, težký, tak se máme na co těšit,“ dodává Ondřej Bank. Lyžařský areál Rosa Khutor se rozkládá poblíž městečka Krasnaya Polyana a leží jen asi 40 kilometrů od pobřeží Černého moře pod hřebenem Aibiga nad říčkou Mzymta. Nejnižší nadmořská výška, v jaké se tu dá lyžovat, je 940 metrů. Nejvyšším bodem je pak vrcholek Rosa Peak ve výšce 2 320 metrů. „Z horní stanice lanovky je vidět na moře,“ říká Ondřej Bank.

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

Sjezdovky Všechny sjezdovky v Rosa Khutor pocházejí z tužky Švýcara Bernharda Russiho – olympijského vítěze ve sjezdu z roku 1972 a v současnosti architekta sjezdovek FIS. „Při stavbě sjezdovky musíte počítat s tím, co vám nabízí terén hory. Můj cíl je najít nejatraktivnější profil, který nechá vyniknout ty nejlepší lyžaře. Zároveň se snažím, aby vybavení jednotlivých závodníků nemělo na výkon takový vliv. Snažím se vyvážit rychlost a technické dovednosti závodníků. Nakonec je ovšem profil trati vždy jen 50 procenty jistoty dobrého závodu. Druhou polovinu tvoří sníh a příprava pisty v konkrétní den,“ popsal své postupy Bernhard Russi pro stránky FIS.

S jeho slovy nemohou nesouhlasit po absolvování sjezdu ani čeští reprezentanti. „Snažili se tu sjezdovku vytunit tak, že je tam hodně hrbů, nerovností, skoků. Ten sjezd je relativně dlouhý. Ale hlavně technický, což by nám mohlo vyhovovat. A co se týká konkrétně mě, tak jsem moc rád, že jsem sem mohl jet a zatrénovat si tady. Protože je to opravdu těžký kopec a každá jízda je znát,“ libuje si Ondřej Bank, který sice letošní závodní sezonu ukončil kvůli zdravotním komplikacím, ale už se připravuje na tu příští. Ta totiž přinese pro lyžaře zásadní změnu v pravidlech pro parametry lyží. A Ondřej na nich na rozdíl od závodníků, kteří absolvují kolotoč závodů Světového poháru, už nyní trénuje. „Na obřačkách jsem jezdil asi pět, šest dní. Zatím jen volně a jsou takové trošku línější na konci oblouku, ale uvidíme – ještě je dáme víc do kupy. Tady jsem jezdil i na nových sjezdových lyžích, protože i pro sjezd se budou měnit pravidla. Ty lyže jsou o pět centimetrů delší

FOTO: PETR LAJKEB

Bezpečnost Areál Rosa Khutor se staví v rámci přípravy sportovních areálů na olympijské hry v Soči v roce 2014. Rusové si dávají záležet a s výstavbou začali už v roce 2003. Před rokem se zde konaly závody Evropského poháru a letos přivítal nový areál také Světový pohár. Pro české závodníky to byla první zkušenost s místními podmínkami. „Je to tady už teď taková malá olympiáda. Všude jsou security, musíme mít pořád u sebe akreditace – bez nich bychom se nikam nedostali. Všude nás kontrolují, jsou tady rámy a rentgeny. Má přijet Medveděv, tak dbají na bezpečnost, k tomu hranice s Gruzií nejsou daleko,“ popisuje okolnosti Světového poháru v Rusku Kryštof. „Ale někdy místo, kde přes den projdete jen po kontrole, večer už nikdo nehlídá a můžete tam, jakoby nic,“ směje se Ondra. Závodníky – obzvláště Kryštofa Krýzla – přivádějí občas bezpečnostní opatření do nesnází. „Nesmíme nikde nechávat žádné batohy, což je pro mě docela problém, protože pořád někde něco zapomínám. Říkali, že když někde něco

FOTO: PETR LAJKEB

a mají o pět metrů větší rádius. Takže to byl relativně dost slušný adrenalin – po roce si stoupnout na nové lyže, které ještě nikdo nevyzkoušel, k tomu na tom ledu. Jsem rád, že jsem to zvládl ve zdraví, bylo to fakt docela drsný,“ netají Ondra své pocity z nových lyží na nevyzkoušené ledové sjezdovce. „Pisty jsou tady super, středisko je bombastický. Sjezdovky jsou hodně široký a nemají tady problém s ničím,“ líčí nadšeně Kryštof Krýzl. Přesto nachází jednu chybičku. „Tratě jsou tady strašně ledovatý, mám pocit, že na takovym ledu jsem nikdy nejel ani slalom. Když to přeženu, tak skoro nejsem schopný si tu trať ani prohlídnout, natož abych na tom závodil,“ říká napůl žertem Kryštof o podložce, na které lyžaři absolvovali sjezd. „Pak samozřejmě během jízdy je to lepší, lyže se chytnou a už to jde,“ tvrdí Kryštof, který v letošní sezoně boduje nejčastěji ze všech svých reprezentačních kolegů i kolegyň. „Ze sportovní stránky jsou ty kopce fakt super. Ten sjezd je hodně těžký a hodně technický, takže ty závody budou moc hezký. Ale Kryštof má pravdu, ta pista byla strašidelně ledovatá,“ potvrzuje Ondřej Bank. O náročnosti svědčí i velké skoky před cílem. „Jsou tam takové dva skoky, jeden je fakt veliký. Je to kousek před cílem, kde už člověku docházejí síly, tak z toho mám trochu respekt. Ale ta jízda je zážitek, adrenalin,“ přiznává Kryštof. Ani Martin Vráblík si na úroveň ruského střediska Rosa Khutor nestěžuje. „Mít takový areál někde u nás doma, tak není co řešit a jsi do desítky ve Světovém poháru. Tady můžeš na jedné sjezdovce trénovat úplně všechno. Každý den si vybereš jiný typ sklonu a trénuješ, co potřebuješ,“ rozplývá se Martin Vráblík nad členitostí sjezdovek. „Není tady špatné počasí. Je to kousek od moře, tak tu není taková zima. Hodně tady sněží, a když přijde mlha, tak není vidět ani na špičku nosu,“ směje se Martin.

necháme ležet, tak vyhlásí poplach, protože může hrozit výbuch. Někdo by tu prý mohl nechat bombu. Je to tady komplikovaný,“ směje se Kryštof dalším neobvyklým bezpečnostním opatřením, se kterými se lyžaři v Soči musí vyrovnávat. „Než jsem došel z lyžárny ke sjezdovce, což je asi sto metrů, tak mě třikrát kontrolovali. Třikrát ukazuješ akreditaci, sundaváš batoh, lyže. Chápu to, ale proč nás nezkontrolují jen jednou?“ podivuje se Martin Vráblík.

Ubytování Areál má ke své konečné podobě ještě daleko a nutno dodat, že pořadatelé mají ještě dva roky času do zahájení olympijských her. „Zatím je to tady napůl staveniště, nebo spíš úplně. Hotel, ve kterém bydlíme, dostavěli pár dní před tím, než jsme přijeli. Jsou tady velké prázdné komplexy, je to trošku město duchů,“ říká Ondřej Bank. Nejzkušenější český reprezentant startoval už na třech olympijských hrách a dokáže odhadnout, jaké podmínky budou pro závodníky připraveny za dva roky. „Nahoře pod vleky se staví olympijská vesnice – v ní bychom měli bydlet my sjezdaři a asi skicrossaři. Vypadá to dobře,“ neskrývá „Bany“ optimismus. „To, co tady vyrůstá dolů pod střediskem – vesnice a hotely – to bude asi ohromné,“ očekává také Martin Vráblík, který v Soči vybojoval body do Světového poháru za třiadvacáté místo v superkombinaci. „Je to všechno ve výstavbě, funguje asi šest obrovských budov a ve vesnici jsou zatím jen kostry domů. Ale nevím, co tady s tím vším chtějí po hrách dělat,“ zámýšlí se Martin. „Je fajn, že ubytování pro nás staví hned pod areálem, takže nebudeme muset nikam jezdit autem – to je vždycky nejhorší. I lidé jsou tady zajímaví, mentalita je jiná. Někteří se hodně snaží, aby to bylo super, někteří vás ani nepozdraví. Ale určitě na tom do olympiády ještě zapracují,“ směje se Ondřej Bank dva roky před záhájením olympijských her v ruském Soči.

SPORT

90.

„Lyže a jejich značky vždycky byly předmětem vášnivých diskuzí, emocí, rozumově i citově odů-

vodněných sympatií. Vše okolo značek je vzrušující mozaikou pestrých osudů jednotlivců i firem, nadějí a velikášství, vzestupů a triumfů i pádů a krachů. Nápadů zásadních i zbytečných, pokusů a omylů…“ TEXT: IVAN SOSNA

LÉTA

DOLŮ I NAHORU

MINULE JSME DOSPĚLI DO PŘELOMU 80. A 90. LET. PODOBNĚ JAKO SE S KONCEM STARÉHO BILATERÁLNÍHO SVĚTA OTŘÁSALO MNOHÉ, VLÉTLO DO TURBULENCÍ I LYŽOVÁNÍ. NA SVOJE PROBLÉMY SI ALE Z NEJVĚTŠÍ MÍRY ZADĚLALO SAMO.

Vše nazrávalo postupně a vývoj této dekády má svou nemilosrdnou logiku. Byť, uznávám, se to tak jasně jeví ex post. Vývoj a především rozsah události největší – carvingu – mohl v první polovině 90. let sotva kdo odhadnout. Část budoucích problémů jsme si už naznačili minule. Přehledně mi vychází jejich deset hlavních důvodů.

5. přezbrojování na cap

4. nadměrné kapacity a nadvýroba

Viz minule: osudová skořepina. Módní capové lyže se sice tvářily jako ona postrádaná inovace, ale investice do nich přišly v nevhodnou dobu a neodpovídaly dosaženému efektu. Salomon bohužel perfektně zvládl marketing a z představení nových lyží s nápaditým designem a efektně zakulaceným profilem udělal velkou událost. Agresivní kampaň byla úspěšná. Inovace, ba revoluce je tady! Capová konstrukce se stala příkazem doby. Na Salomon se málokdo odvážil nereagovat. Když nic jiného, alespoň se překrývaly vnitřní vrstvy skořepinou kosmetickou, aby i takové lyže měly onen moderní zaoblený profil. Capománie měla svůj podíl na pozdějších problémech řady firem včetně těch průkopnických. O tom, jak zahubily Volant bratrů Kashiwů, jsme už psali, stejně jako o 540 milionech, které do vývoje svého Monocoque vložil v 80. letech Salomon.

Jak víme, problémy se táhly dlouho. Nyní eskalovaly, také kvůli krizi v Japonsku, do začátku 90. let takřka nenasytného trhu. Lyžařské Japonsko jsme ostatně také už probrali.

Vystřízlivění z bot se zadním nástupem, tzv. šuplíků (viz minule: lákavá, ale slepá ulička),

1. pokles popularity Jak jsme si vylíčili minule, popularita lyžování klesla. Trochu ji až od roku 1996 oživil carving. Sláva 60. a 70. let se ale už nikdy nevrátila.

2. špatné zimy v nevhodnou dobu Opět jsme popsali posledně. Zimy bez sněhu navíc vždy nejvíce postihují prodej běžeckého vybavení.

3. minimum inovací Lyže se 40 let tvarově neměnily. Předchozí inovační pokusy v podobě kratších lyží kompaktních či MID neuspěly. Slibné boty se zadním nástupem prozradily svoje slabiny. Lyžař díky civilizačním vymoženostem zpohodlněl, zdlouhavá cesta ke slušivému ovládnutí dlouhých lyží ho přestávala bavit, zatímco zábava čili fun – stále dostupnější a instantnější – se ve šťastnější části světa pomalu stala příkazem doby, takřka v duchu Postmanovy knihy Ubavit se k smrti (1985).

6. neúspěch „šuplíků“

Salomon přišel s revolučním řešení konstrukce lyže zvaným cap bylo kruté. Snadno a rychle se sice obouvaly, ale chyběl dostatečný počet strategicky umístěných přezek, které by skelet pořádně stáhly. Odpomoc sofistikovanými systémy utahovacích lanek vytvářela boty mechanicky složité, těžké, a přesto funkčně problematické. To vedlo jednak k návratu ke klasické botě čtyřpřezkové, jednak k hledání cesty hybridní v podobě bot se středním nástupem (MID). Šuplíky ale ještě

Elan s řadou Parabolic byl jedním z nejvýznamnějších průkopníků carvingu dlouho zůstávaly jako levné boty rekreační, takže výrobci vlastně vedli dvě linie. Nacpat lyžaře zhýčkané dobou i pohodlím šuplíků opět do tvrdých „mučidel“ už nebylo možné. Jenže úspěšně zkombinovat funkčnost a uživatelskou příjemnost je olbřímí úkol, skutečně dobře nezvládnutý dodnes. Pustit se do něj souběžně se všemi dalšími nákladnými změnami bylo děsivé, byť vlastně nutné. Peníze polykaly formy na skelety, ovládnutí vícemateriálového vstřikování (spojení plastů dvou i tří tvrdostí) i vývoj výplní botiček (klasická PU pěna, silikon, EVA) se snahou o tepelné tvarování. Ale také různé nastavovací mechanismy, ne vždy dostatečně rozšířené nebo úspěšné. S nástupem carvingových lyží a dokonce „šortek“ jen 90–130 cm krátkých, se zdálo, že stačit by mohla bota ještě znatelně měkčí, trochu podobná snowboardovým. Rozjela se příprava další „revoluce“ bot – tzv. softů.

7. koncentrace a systemizace Velcí výrobci zatoužili zkompletovat své portfolio a mít pod svou značkou všechny části výzbroje, tedy lyže, boty a vázání. Kombinace si říká o sladění, nejprve estetické, později i funkční. Jak už víme, kdysi to měl krátce Lange, poté trend razil opět Salomon, přidala se Tyrolia a další. I když některé akvizice neúspěšných firem byly za symbolický 1 šilink apod. (např. r. 1989 Koflach pod Atomic, r. 1990 Dynafit pod Raichle), rozjet boty

nebo vázání pod vlastní značkou zadarmo není. Své o tom ví Rossignol, tehdy bezkonkurenční světová jednička. Roku 1990 představil své boty a dost se trápil s vývojem vázání. Nakonec koupil tradičního Looka a sekci vázání od německé Gretsch & Co. neboli Geze. Vzal její špičku, patu Look a roku 1994 vázání konečně měl. Mezitím ale otevřel novou továrnu převážně na capové „rovné“ lyže 4SV (83-64-73) – které byly do dvou let morálně mrtvé. Salomon zase chrlil nové monokokové lyže a učil se dělat klasické boty čtyřpřezkové. Oba nesmírně náročné programy i v dobách idylických – natož nyní, kdy navíc udeřil carving. Oba velcí rivalové tak propásli první hromadnější vlnu carvingových lyží a horkotěžko doháněli trend za pochodu. Původní vlastníky obou tohle všechno vyšťavilo tak, že nakonec oba giganti museli pod nové majitele. Salomon to stihl už roku 1997. Mocný Adidas si tehdy liboval a netušil, že po sedmi letech bude ještě rád prodávat dál. Nelyžařští majitelé mívají s lyžařskými firmami často potíže. Je to byznys sezonní, různorodý a i jinak specifický. Kdysi se o tom přesvědčil třeba Spalding s lyžemi Persenico a botami Caber, poté Benetton s Kästlemi a Nordicou, zmíněný Adidas nebo Quiksilver s Rossignolem.

8. carving Kapitola snad dostatečně známá. Všeobecně se má za to, že lyžování když ne zachránil, tak významně oživil. Něco pravdy na tom ve výsledku a z dlouhodobého hlediska je. Začátky v roce 1991 (Elan, Kneissl) ale moc nefungovaly. Firmy se na carvingové lyže houfně vrhly až od roku 1995. Přezbrojení je stálo velké peníze a ty sotva stačily – a leckdy nestačily – kompenzovat všechno to, co stála ostatní vyjmenovaná témata. Původně se předpokládalo, že lyže „klasické“ a „carvingové“ budou existovat souběžně. Takže když se na samém konci dekády ukázalo, že klasika je mrtvá, prášilo se ve skladech na miliony prakticky neprodejných lyží – de facto celá světová roční produkce (odhad r. 1998). Továrny byly plné nepoužitelných forem. Capová konstrukce nebyla pro nové lyže, měkčí v ohybu, moc vhodná, výhodnější byla vrstvená sendvičová, kde se poměrně snadno daly obměňovat tloušťky a složení vrstev. Také všechny nesjezdovkové lyže zatím peníze polykaly ve vývoji a experimentech, neboť doba popularity allmountainů a freeskis nadešla až později. V době velkého rozjezdu carvingu, r. 1997, se prodaly jen 4 miliony párů lyží. Na vrcholu jeho novosti, r. 2002, 4,85 milionu párů. Pořád o polovinu méně než ještě v 80. letech. A od té doby už vždy méně.

9. nástup snowboardingu Ještě koncem 80. let německý SkiMagazin nafoukaně hrozil „taky bychom vás na těch prknech mohli zakázat a šmytec!“ O deset let později rostl snowboarding tak drtivě (logicky, vždyť ze skromných začátků), že někteří nekriticky předpovídali do pár let více prknařů než lyžařů. Ze skromných počátků alternativního otloukánka se v této době etabloval coby zimní alternativa skateboardingu a surfingu. Jeho popularita zabrzdila příliv mladé lyžařské krve, v příslušné komunitě začaly být lyže coby tradiční „nářadí fotrů“ out a prkna těžce in. Výrobci lyží z toho nakonec přece jenom vytěžili, protože měli volné kapacity a zkušenosti a postupně začali vyrábět většinu prken – zpočátku takřka tajně, postupně se nakonec se střídavými úspěchy pustili do prken vlastních. V době, o které hovoříme, ale nový sport lyžování jednoznačně kanibalizoval. Současně ale ohromně inspiroval – jak carving, tak ještě více freeskiing. Třeba roku 1996 se odjel první závod ve snowboardcrossu.

10. další inovace Ovlivněné, iniciované nebo vynucené jak carvingem, tak snowboardingem. U lyží to znamenalo vývoj lyží širších do terénu (crosscarver, freeride) a twintipových do terénu i snowparků (freestyle). Carving si vyžádal desky a podložky, ale také třeba vyprovokoval slepou uličku – Salomonův systém Pilot. Z kombinovaných důvodů se začal připravovat další průšvih – měkčí „soft“ boty. To všechno stálo peníze – vymýšlení, vývoj, testování, nezbytné patentování, poté marketing, reklama, podpora prodeje.

Zánik starých bariér Skibyznys musel naopak potěšit pád železné opony. Zánik starých bariér přinesl nové zákazníky, natěšené návštěvníky Alp, ale

Éra bot se zadním nástupem nebyla nijak dlouhá, byť je v rekreačních patrech kolekcí spatříme i dnes

SPORT STORY

také nové zdroje pracovních sil. Otevřel nové trhy a umožnil netušený rozvoj už dříve započaté výroby v zemích s nízkými náklady. Výroba lyžařského vybavení v duchu rozvíjející globalizace pronikala do nových míst. Zároveň ale postupně mizela z původních historických lokalit a zemí původu. Okamžitý efekt nalezení zlaté žíly to ale také nemělo. Kupní síla nových zákazníků byla zpočátku slaboučká (dobře pamatujeme) a skutečné stěhování produkce potřebovalo čas a nebylo zadarmo. Objednat si výrobu u levného dodavatele sice bylo výhodné, ale kolik takových vůbec bylo a vyhovovalo kvalitou? Jak víme, jedním z prvních úspěšných byl i náš zprivatizovaný Sporten. Samozřejmě také Elan, ale ten byl „skorozápadní“. Naopak nepřežila východoněmecká Germina – ještě na ZOH 1992 s biatlonovým stříbrem, rok nato na lopatkách. Bilance 90. let, navenek carvingově rozjásaných, tedy byla jasně minusová. Takřka všechny firmy spadly do červených čísel. Končili původní vlastníci i těch největších firem a koncentrace, započatá už v 60. a 70. letech, dosáhla svého vrcholu. Právě v této dekádě jsme pohřbili i některá velmi známá jména, především výrobců bot (Dynafit, Raichle, Dachstein – pohlcené Kneisslem,

Koflach převzatý Rohrmoserem). Někdy vidíme potrestané furiantství – trochu jsme to nakousli už u Franze Kneissla. O své „dítě“ přišel zakladatel Blizzardu Arnsteiner (1995) a přechodný vlastník Scott dokonce chtěl značku v roce 1998 zrušit. Kästle pod Benettonem tak dopadly doopravdy. Jindy čteme smutný příběh jako u Aloise Rohrmosera, zakladatele Atomicu. Způsob, jímž přišel o firmu (1994), by rozhodně nezapadl ani v moderním mafiánskému kapitalismu, jaký nyní u nás považujeme za bezpříkladný. Kdepak, ne nadarmo máme s Rakouskem tolik společného. Jeden dobový komentář: banky do roku 1990 ochotně financovaly i přemrštěné kapacity, potom za ně začaly trestat. Atomic byl už pod Amerem až do roku 1998 silně ztrátový. „Maier pravděpodobně jásá s lyžemi Atomic naposledy,“ psalo se tehdy. Rok nato ale už byl na nule. Jeden z nemnoha. K barvitému dění této doby a k některým zajímavým kauzám se dostaneme v příští sezoně. Obyčejný lyžař ale nemůže a nebude dekádu, století a tisíciletí opouštět s chmurami. Užívali jsme si fascinaci novými lyžemi. Byly rok co rok lepší. Třicet let, od nástupu plastových přezkáčů, jsme nic tak vzrušujícího nezažili.

SALOMON ALLIUM NÁZEV ALLIUM PŘEDSTAVUJE ÚPLNĚ NOVOU KONSTRUKCI PŘILBY, KTERÁ KOMBINUJE SYSTÉM REGULACE TEPLOTY A VĚTRÁNÍ SALOMON THERMO CONTROL SYSTEMTM S TECHNOLOGIÍ CUSTOM AIRTM FIT, TEDY SE SYSTÉMEM PRO PŘESNÉ A POHODLNÉ OBEPNUTÍ HLAVY.

Thermo Control System Thermo Control System je nový systém pro regulaci teploty přilby. Když je potřeba izolovat, například v chladných dnech na začátku sezóny, tepelný komfort obstará TCS podšívka z materiálu, který zároveň odvádí vlhkost pryč prostřednictvím TCS odvodních kanálků. V teplém počasí a při lyžování na jaře pak jen otevřete TCS ventilátory, a tím díky maximálnímu přísunu chladného vzduchu do přilby umožníte optimální chlazení.

tvaru hlavy. U přilby Allium je tento systém ještě dokonalejší – přilba má nový oválný tvar a novou konstrukci vzduchových komor, které jsou zdvojené – díky dvěma výše zmíněným faktorům sedí ještě lépe než loňské modely.

V devadesátých letech vyráběla Tyrolia nejenom tradiční vázání, ale i boty a lyže

2 roky vývoje „Inovace na helmách Salomon si vyžádaly 2 roky práce,“ vysvětluje Gilles Renaud-Goud, produktový manažer pro helmy Salomon.„Naším cílem bylo vybrat nejlepší nápady a upravit je do úžasného designu. Myslíme si, že nová helma Allium bude díky TCS Thermo Control a Custom Air v průběhu sezóny pohodlnější než cokoliv jiného.“

Custom AirTM Custom AirTM Salomon je unikátní systém, který pomocí pumpičky integrované přímo v přilbě zajišťuje optimální přizpůsobení jakémukoliv tvaru hlavy tím, že si výstelku sami dofukujte – ta se pak logicky pohodlně přizpůsobí podle

www.amersports.cz

VÖLKL V-WERKS PRVNÍ PŘEDSTAVENÍ NOVINKY PRO LYŽAŘSKOU SEZÓNU 2012/2013 V-WERKS RTM – ČERSTVÝ DRŽITEL CENY ISPO AWARD WINNER PRODUCT 2012 Völkl 12/13 – modely V-WERKS nastavují laťku v sektoru na výkon zaměřených sjezdových lyží zase o notný kus výš. Díky použití těch nejmodernějších materiálů a technologií mají lyže V-WERKS velmi nízkou váhu při zachování, ne-li navýšení, dynamiky a výkonu. Proto jsou tyto modely primárně určeny pro výborné lyžaře, kteří baží po stálém zlepšování se.

Karbon, aramidová vlákna, titanal – to jsou hlavní pilíře nové konstrukce. Stejně jako v motoristickém sportu, tak i u špičkových sjezdových lyží se každý uspořený gram prokazatelně kladně promítá do snazšího ovládání a navýšení výkonu. Proto přední světový výrobce lyží Völkl použil při konstrukci lyží V-WERKS proprietární Metal-Tex hybridní technologie, které kombinují moderní kovové a kompozitní materiály. Modely vyrobené s přispěním této technologie mají, při zachování shodných mechanických vlastností, oproti běžným lyžím výrazně nižší váhu, lépe absorbují vibrace a rychleji reagují. Karbonové výztuhy plní u modelů V-WERKS úlohu jak zpevňujícího elementu, tak, díky svému umístění a tvarování, i prvku, který výrazně zlepšuje přenos lyžařových podnětů přímo na hrany lyží. Špičky a patky modelů V-WERKS jsou vyztuženy aramidovými vlákny. Přidané vrstvy z tohoto ušlechtilého materiálu poskytují vítanou pomoc při tlumení nežádoucích vibrací v těchto exponovaných částech. Směr kladení vláken u těchto výztuh navíc také zvyšuje torzní tuhost širších špiček a patek, čímž výrazně zlepšuje kontakt hran se sněhem při rychlé jízdě, zejména na velmi tvrdých podkladech. Modely Völkl V-WERKS mají kvůli úspoře hmotnosti novou verzi léty dokonale prověřeného dřevěného jádra Full Sensor Woodcore, která se nazývá xtraLIGHT. Také špičková vázání Marker, kterými jsou modely V-WERKS osazeny, prošla odtučňovací kúrou, která spočívala v drobných konstrukčních úpravách a v nahrazení běžných plastových materiálů moderními, lehčími a pevnějšími. To znamená, že pár lyží V-WERKS CODE v délce 171 cm váží i s vázáním pouhých 5,3 kg, pár V-WERKS RTM v délce 176cm pak jen 5,7 kg. Tyto hmotnosti jsou výrazně nižší než u jejich sourozenců z běžných modelových řad. Proto i tam, kde jsou již modely Völkl CODE a RTM bezkonkurenční, lyže V-WERKS ještě posunují užitné vlastnosti o řád výš. Nižší hmotnost, vyšší výkon – další krok k dokonalosti!

ŠPIČKOVÉ, LYŽAŘI VELMI CENĚNÉ MODELY SJEZDOVÝCH LYŽÍ VÖLKL CODE A RTM DOSTALY PRO SEZÓNU 12/13 VÝRAZNÝ UPGRADE VE FORMĚ POUŽITÍ ULTRALEHKÝCH HIGH TECH MATERIÁLŮ A TECHNOLOGIÍ.

Völkl V-WERKS CODE Model V-WERKS CODE bere to nejlepší z lyží CODE SPEEDWALL a díky výše zmíněným úpravám se posouvá ještě o úroveň výš. Konstrukce rocker v závodním provedení skvěle kombinuje dva rozdílné světy. Nízká váha a konstrukce tip/tail rocker (mírné opačné prohnutí v oblasti špičky a paty lyže) je kombinována s klasickým prohnutím lyže (camber) v její střední části. Výsledkem je velmi snadné ovládání a ulehčený přechod mezi oblouky, pokud lyžař nejede čistě po hranách (carving). Tento nový tvar má i další nespornou výhodu – se vzrůstajícím náklonem lyže se prodlužuje kontaktní plocha hrany se sněhem. Proto má tento model v rychlých obloucích charakteristiku srovnatelnou se závodními lyžemi, a to i na velmi tvrdých, preparovaných svazích. A právě zde naplno vynikne vynikající tuhost kompozitních materiálů. Tvar tip/tail rocker dává lyžaři možnost použít lyže o téměř 10 cm delší, než je délka běžných modelů na upravené trati. Tento tvar spolu s použitými moderními materiály (karbon, aramidová vlákna a titanal) činí lyže V-WERKS CODE stejně snadno ovladatelné jako podstatně kratší, ale klasicky tvarované lyže. A když dojde na rychlost, je model V-WERKS CODE díky technologii SPEEDWALL, kdy bočnice jsou ze stejného materiálu jako skluznice (dají se i shodně upravovat), stejně rychlý jako lyže užívané jezdci Völkl Teamu ve Světovém poháru. LYŽE V-WERKS CODE BUDOU NA TRH DODÁVÁNY V KROJENÍ 122-76-104 A V DÉLKÁCH 171, 178 A 185 CM.

Völkl V-WERKS RTM – ČERSTVÝ DRŽITEL CENY ISPO AWARD WINNER PRODUCT 2012 Model V-WERKS RTM se v jakémkoliv terénu chová srovnatelně se závodním autem na rallye, tj. s nekompromisní agresivitou špičkového sportovního náčiní. Použité nejmodernější materiály a technologie, nízká váha a all-mountain krojení (129-84-111) činí lyže V-WERKS RTM extra výkonné, stabilní, a to v jakémkoliv terénu a za všech rychlostí. Již zmiňovaná lehká konstrukce je vhodně doplněna vysoce ceněným, pro tento model modifikovaným vázáním IPT Wideride. To je navrženo speciálně pro širší modely lyží a spolu s tvarem lyže full rocker posouvá jejich ovladatelnost až za hranice lidských představ. Model V-WERKS RTM nadchne náročné terénní lyžaře, kteří v neupraveném terénu ocení jeho ovládání a stabilitu, na upravených svazích pak přesnost a jistotu při vykrajování delších oblouků za vyšších rychlostí. LYŽE V-WERKS RTM BUDOU NA TRH DODÁVÁNY V KROJENÍ 129-84-111 A V DÉLKÁCH 171, 176 A 181 CM.

SPORT

Stánek SNOW a fronta na časopisy…

Testéři SNOW jsou nejen šikovní, ale i pohlední (na obrázku Markéta Karlová)

TEST AZ SPORTU ANEB VIP TEST 2012–13 DOKÁZAT PŘIVÉST 15 ZNAČEK SJEZDOVÝCH LYŽÍ NA JEDNO MÍSTO V JEDEN DEN, NAVÍC SE SVÝMI NEJNOVĚJŠÍMI LYŽEMI NA NÁSLEDUJÍCÍ SEZONU A DOPROVODNÝM TÝMEM, NENÍ VŮBEC JEDNODUCHÁ VĚC. ABY SE TO ČLOVĚKU POVEDLO, MUSÍ MÍT UŽ NĚJAKOU AUTORITU – OBCHODNÍ I LIDSKOU.

Člověkem, který takovou akci rozhýbal a v pohybu udržuje, je Martin Rubín, spolumajitel legendární lyžařské speciálky AZ Sport. Na AZ Sport VIP SKI TESTU, jak zní jeho oficiální název, jsme mu proto položili pár otázek. Jak hodnotíte letošní VIP test? Letošní AZ Sport VIP SKI TEST na Bubákově dopadl opět o něco lépe než ročník předešlý. Především mě překvapil velký zájem a snaha lyžařů vyzkoušet co nejvíce lyží. Jak vlastně vznikla myšlenka takového testu? V dnešní době velmi rozmanité nabídky lyží vzniká pro zákazníka velký problém se v lyžích orientovat a vybrat si ke koupi ty nejvhodnější. S výběrem pomohou proškolení prodejci, ti ale nikdy nenahradí subjektivní zkušenosti konkrétních lyžařů s konkrétními lyžemi. Ani každoroční výsledky testů v odborných periodikách nemusí být pro daného zákazníka vypovídající. Na základě těchto důvodů jsem před několika lety začal pořádat pro naše zákazníky lyžařské testy s cílem zvýšení kvality jejich informací při nákupu lyží. Jelikož zájem byl více než veliký, jakožto i snaha poskytovat obdobně kvalitní a osobní

servis jako na prodejně, vznikl ve spolupráci se zimní zážitkovou agenturou VIP SNOW SCHOOL projekt VIP SKI TEST. Díky tomuto projektu mají nejen zákazníci našich prodejen možnost vyzkoušet lyže před nákupem, porovnat různé značky mezi sebou a využít asistence profi servismanů či lyžařských lektorů. Vyvrcholení každé sezóny je pak akce AZ Sport VIP SKI TEST tady na Bubákově, na které jsou zastoupeni téměř všichni výrobci sjezdových lyží s kolekcemi na nadcházející sezónu. Kolikátý to byl ročník? V takovémto rozsahu je to 3. ročník. Z výsledků testu i z praxe ve vašich obchodech máte určitě přehled o českém lyžařském trhu. O co je tedy největší zájem? Vrací se Češi k delším lyžím, méně, či více vykrojeným, zůstává v oblibě tradiční „česká” slalomka, nebo nastupuje éra allmountainů? Je pravdou, že se již delší dobu zákazníci nehoní po nejkratší a nejvykrojenější lyži. Také pomalu začínají chápat, že allmountain je velmi kvalitní a smysluplná lyže. K tomuto pochopení jim samozřejmě pomáháme i našimi akcemi včetně VIP SKI TESTU.

Muž, který za vším stojí – Martin Rubín z pražského AZ Sportu Lyže v testu byly velmi dobře připravené. Jak jste toho při tak velkém počtu firem a hlavně lyží dosáhli? Ze zkušeností z předešlých ročníků jsme si většinu lyží servisovali před lyžařským testem u nás. Uvažujete o nějakých změnách a vylepšeních ve VIP testu na příští rok? Třeba o jeho prodloužení? Řekl bych, že o test je mezi běžnou veřejností velký zájem a poptávka převyšuje nabídku. Chceme být jedineční a máme spousty nápadů, kam tuto akci posunout a jak ji vylepšit. Již teď víme, že se budeme snažit další ročník AZ Sport VIP SKI TEST udělat dvoudenní a ve druhém nebo třetím víkendu v únoru. Samozřejmostí zase bude včasná registrace na www.azsport.cz nebo www. vipskitest.cz. Uvidíme, jestli se nám to podaří… Která z novinek na příští rok vás nejvíce zaujala, že byste na ni pozval zákazníky do svého obchodu? Již teď z vyhodnocení letošního AZ Sport VIP SKI TESTU vím, že velmi kladné hodnocení u většiny účastníků měly lyže AK. Tyto lyže budeme mít nově k prodeji.

ČÍSLA: AZ SPORT VIP SKI TEST, BUBÁKOV, 18. BŘEZNA 2012 • 270 párů lyží v testu (loni 210) • 15 značek v testu (loni 11) • 229 testérů (loni 170) • Cca 70 osob zajišťujících zázemí

FOTO: ARCHIV

TEXT: IVAN SOSNA

RICHTIG,

GENOSSE

SPRÁVNĚ, SOUDRUHU, TAK JE TO SPRÁVNÉ A TAK TO MÁ BÝT. „S KAPITALISTICKÝMI LYŽEMI NESKÁČU, NEBOŤ KAPITALISTICKÉ LYŽE JSOU VYROBENÉ TAK, ABY SE RYCHLE ZLOMILY A PODNIKATELÉ TÍM VYDĚLÁVALI PLNO PENĚZ.“ TAK PRAVIL VÝCHODONĚMECKÝ SKOKAN NA LYŽÍCH HELMUT RECKNAGEL NA OLYMPIÁDĚ 1960 V LAKE PLACID. ALESPOŇ PODLE 13. ČÍSLA ČASOPISU SPIEGEL Z TÉHOŽ ROKU. HELMUT BYL SPOLEHLIVÝ SOUDRUH, VŠAK TAKÉ PO KARIÉŘE DOSTAL DŮVĚRU PRACUJÍCÍHO LIDU A MOHL SE VZDĚLAT NA VETERINÁRNÍHO LÉKAŘE. SOUČASNĚ BYL DVACET LET I ČLENEM NÁRODNÍHO OLYMPIJSKÉHO VÝBORU, OD 90. LET JE I PODNIKATELEM. Bylo by ale nefér se mu jen vysmát. Byl totiž Pan Skokan, sice staré školy, ale olympijský vítěz 1960, mistr světa 1962, vítěz na Holmenkollenu a třikrát na Turné čtyř můstků. Dovedu si představit, že jeho úspěchy tu západní polovinu Německa štvaly tak, že z něj citovaným výrokem vyrobily většího hlupáka, než jakým s vymytým mozkem snad byl. Možná říkal, co si myslel, možná to, co se od něj očekávalo. Taková byla doba… My jsme s kapitalistickými sjezdovkami tak špatné zkušenosti neudělali, i když urputnou tahanici s Drobným zbožím n.p. kvůli rozlepené lyži od západoněmeckých revanšistů bych si zopakovat nechtěl. Udolal jsem je až rafinovaně formulovanou hrozbou samotnému soudruhu řediteli, že je jako sabotéry stranických usnesení předhodím tisku a Výboru lidové kontroly. Záhadně zlomenou lyži s francouzským kohoutem jsem s klením odepsal, další s prasklou hranou mi opravili

legendární Vondráček se Střelcem v Jablonečku a pár skončil u jednoho německého soudruha. Kamarádovi se zase tvrdě mstil americký imperialista Kirschner, když mu na třech trojbarevných lyžích po sobě praskla hrana. Nevím, jestli by si býval potřetí s tím Recknagelem skoro nezanotoval. Ale nobody´s perfect, Krampol to v televizi ukazuje dodnes. Zejména takové nebyly naše tehdejší sjezdovky, plné boulí, to nemohly závodní lyže dlouhodobě vydržet. (Kromě toho bych se nedivil, kdyby byli tehdy dovezli první generaci těch K2, ještě s tvrdou nečlánkovanou hranou, která praskala notoricky.) Dneska už vesele na kapitalistických lyžích drandíme všichni. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy viděl někoho na Artiskách nebo Súlovkách. A taky jsem už žádnou, lyži ani hranu, nezlomil. Na druhé straně – lyže se už nelámou, ale výrobcům-podnikatelům jde byznys stále hůř…

Troufáte si na naši černou sjezdovku

SPORT

PROFI

UNIVERZITA

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

FOTO: HEAD

TEXT: IVAN SOSNA

KONEC

CARVINGU?

O TOM, ŽE SE NACHÁZÍME V JAKÉSI DOBĚ POSTCARVINGOVÉ, JSME UŽ NEJEDNOU PSALI. PO LETECH PLNÝCH CARVINGU NAJEDNOU NARÁŽÍME NA PLNO PRVKŮ NECARVINGOVÝCH: ŠIRŠÍ LYŽE, VŠUDYPRONIKAJÍCÍ PŘIZVEDÁNÍ ŠPIČEK, PŘÍPADNĚ I PATEK ČILI TZV. ROCKER, DŮRAZ NA „ALLMOUNTAIN“, BA PŘÍMO „OFF-PISTE“, PRODLUŽOVÁNÍ A ZMENŠOVÁNÍ VYKROJENÍ ZÁVODNÍCH LYŽÍ, (NE)NÁPADNÉ ZDŮRAZŇOVÁNÍ I JINÝCH PRVKŮ JÍZDY NEŽ JEN KLASICKÝCH OSTRÝCH BRÁZD COBY NEJVĚTŠÍ SJÍŽDĚCÍ CTNOSTI. ZDÁ SE, ŽE OSLNĚNÍ JÍZDOU PO HRANĚ JE ZA NÁMI, ČI SPÍŠE ZA VRCHOLEM OFICIÁLNÍ (TUZEMSKÉ?) POPULARITY. Jak se k tomu postavit? Jde o střídání vln, kdy se vždy po čase objeví nová „technika“? Nebo je za vším především snaha výrobců vnutit nám zase jiné lyže? Zásadní pro jízdu na sjezdovce je, že nám carving nikdo nebere. Lyže jsou a zůstávají hodně vykrojené – tak, že jsme to ještě ani před deseti lety nečekali. I ty „klasické“ ve smyslu tradičního vzpruhu jsou nejovladatelnější a nejtočivější v dějinách, současně i nejdrživější. Takové jsou i modely s mírným přizvednutím špiček. Krájet tedy pořád můžeme podle libosti.

Carvingoví turbostudenti S tou libostí a praxí je to ale poněkud komplikované. Na současných samotočkách se lyžaři dostanou na úroveň úhledných obloučků relativně velmi rychle. Běžně kolem sebe ale vídáme, že tato omezená dovednost neznamená odpovídající dovednost komplexní. Takto na příjemném krotkém manžestru odkojený lyžař je jakýmsi turbostudentem s pomyslným diplomem za celkem hezké koleje, ale se slabinami v řadě dalších předmětů.

Kdyby si takový absolvent pověsil diplom na zeď a jenom se s ním chlubil návštěvám, byl by pořád podfukářem, ale aspoň by neškodil. Podobně když bude „turbocarver“ okrasně kroužit na modrých. Jenže, jak dobře víme, mnohý takový se bez bázně a hany vrhá na svahy náročnější a do víru všeobecného sjíždění. Bohužel mu jako ideová platforma slouží i druhdy nekriticky šířené rady, že lyže stačí zahranit a ony zatočí samy. A zase se budu opakovat – jako když ocas vrtí psem, lyže vodí lyžaře. Po radiusu či spíš ještě nad něj. A mám tě, měl by teď vyskočit pamětník. Neuveřejnil jsi snad už v září 1995 článek Lyže, které zatáčejí samy, a nepoložil tak základ téhle falešné mantry? Ano, přiznávám. Jenže tehdy před skoro 17 lety tyto lyže začínaly a bylo třeba je vůbec představit a vysvětlit, co jsou zač. A naučit lyžaře využívat jejich autokinetické schopnosti. Že je nemají postaru nasmýkávat do oblouku, že mají jet v širší stopě, rozkládat váhu více na obě lyže… Vždyť víte, dneska je to látka z lyžařského slabikáře, ale tehdy to bylo novum.

Jak to bývá, věci se vyvinuly poněkud jinak, než se tehdy mělo za to. Lyže klasické „rovné“ a nové vykrojené nezůstaly jako dvě samostatné linie vedle sebe. Bezhůlkový carving se nestal normou a většina lyžařů nezačala jezdit čistě po hraně. Ani nemohla, neboť skutečně čistá ostrá rýha je z řady důvodů dosažitelná jen omezeně.

Kam zmizel starý dobrý „oblouk kamkoliv“? Přesto se pro mnohé stala cílem a metou. Vznikl tak jakýsi nový druh lyžaře, nedobrovolného rychlojezdce, jenž na prudším svahu nechtěně zvyšuje svou rychlost, protože se mu po hraně nedaří ji zregulovat. Rozevlátý jezdec kvazidlouhého oblouku – dlouhého ne volbou, nýbrž vynuceně, protože se jen pasivně veze, jak ho lyže vedou. Nanejvýš rychlost podusí jízdou do vrstevnice, tedy až napříč svahem, a vjíždí tak mnohdy neodhadnutelně do cesty jiným. Tohle všechno z praxe až příliš dobře známe. Takto „vymknutě“ vznikl způsob a dráha jízdy, které nejsou ani normální, ani rozumné a logické. Vytrácí se tak totiž historicky nejběžnější lyžařův oblouk: kontrolovaný kratší. Takový je základem pro sjíždění všude mimo příjemně skloněný manžestr. V dobách, kdy ještě strojní úprava tratí neexistovala, případně jen nedokonalá, byl dlouhý oblouk spíše bonusem v situacích, kdy se tak jet dalo. Většinou jsme se ale museli potýkat s nepravidelnostmi svahu, dnes vesměs rolbováním odstraněnými. Ne že by to byl kdovíjaký med a rozhodně to nepřivolávám zpět, ale nelze nevidět, že taková jízda učila rafinovaným dovednostem, jež dnes na uválcovaných dálnicích opomíjíme. Jestliže se v současné vlně „anticarvingu“ podaří posílit důraz na to chybějící – jemnou diferenciaci hranění oproti hrubému „nakloň se a nech je krájet“, kontrolu rychlosti vhodným driftem, nasměrování lyží do oblouku rotačním impulsem, měkká kolena s vychytáváním předozadní rovnováhy, změnu radiusu a charakteru oblouků, jezdec coby lyžař tím jednoznačně získá. Tady ve sjezdovkovém Česku s minimální nabídkou jízdy mimo tratě jsme roky velmi zdůrazňovali jízdu po hraně. Berme to tak, že ten „zbytek“ lyžování, který je vlastně mnohem rozsáhlejší než „jen“ carving, si obnovovanou pozornost zaslouží.

Nejenom čistě krájet

FOTO: FISCHER

Přenesme se konečně přes etapu nekritického oslnění čistou brázdou. Před jejím syndromem a příslušným mýtem jsem ostatně varoval už před osmi lety v samém počátku naší „universitní“ rubriky. A potom ještě vícekrát. Třeba i stoprocentně krájet ano, ale jenom tam, kde to má smysl, kde je to vhodné. Vedle toho ale pojměme mezi vysoké ctnosti i dovednosti ovlivňovat jízdu a oblouk i jinak a jindy než se zarytou hranou. Vždyť totéž nacvičují všichni závodníci postavení na nové méně točivé lyže. Hezky vyjeté a plně kontrolované oblouky, jeté tak, že jimi i na prudším svahu nezrychlujeme – to je umění přinejmenším stejně hodnotné jako zatáčky na menším sklonu krásně nařezané. I to jsme nakonec už probrali: naskládat na svah třeba dvojnásobek oblouků, než když si to pustím od kraje ke kraji. Nebo kdo nejvíc? Víc než kamarád(i). O oběd? O večerní pivo? Nápaditosti se meze nekladou. Abych ale nevypadal jako oportunista, který šestnáct sezon vzýval carving a po ofenzívě rockerů patolízalsky začne propagovat „smýkání“ (jak si to někteří pomatení přátelé ostré hrany stejně vyloží). Rozhodně ne. Jízdu po hraně budu vždycky pro příslušné situace a použití obhajovat. Už půlstoletí je logickým cílem a snem lyžařů usilujících o rychlost, tedy především závodníků. Tam, kde ji lze aplikovat, je obvykle nejrychlejší. Tam, kde není spojena s extrémními náklony a silami, je i velmi ohleduplná k lyžařovu tělu. Pro mnohé je svou plynulostí i velmi estetická. A pocity vznikajícími při takové jízdě až extatická. Na svahu, na němž dokážeme po hraně jet kontrolovaně tak rychle, jak chceme, a tam, kam chceme, není nic lepšího. V takových podmínkách to vždy bude vrcholným cí-

lem dobrého lyžaře, ať už jede na čas, nebo pro vlastní požitek. Můžeme počítat s tím, že v zesilující allmountainové a rockerové kanonádě stále více lyžařů podlehne, třeba jen ze zvědavosti a zkusmo, vábení terénu. A právě do něj musíme být vybaveni „klasickým“ krátkým/kratším obloukem, při němž nejde o hranu, rychlost či náklon, nýbrž o to dostat lyže kontrolovaně tam, kam potřebuju a chci. Takový není žádnou zradou hrany, žádnou smýkačovou slabostí, nýbrž potvrzením širokého repertoáru přizpůsobeného potřebám.

Co se změní? Uvidíme, jak se na dalším vývoji techniky podepíšou změny lyží. Umírněné rockery, vlastně spíše jen o něco dříve se rozevírající špičky, by na upravené trati neměly vyvolat žádnou větší změnu: při zachování stávající techniky „naklopit a zahranit“ by měly jít do oblouku podobně jako lyže dosavadní s plným vzpruhem. Vlastně spíš rychleji a snáz, neboť by se při razantním zakrojení oblouku neměla široká špička dramaticky zarýt a lyže by měla na hranu přejít plynuleji a klidněji. Bude zajímavé zjišťovat, zda a nakolik se tato teorie stane i skutečností. Určité obavy vyvolává malá kontaktní délka kratších lyží s rockerem oboustranným, která nedokáže zajistit pořádnou stabilitu zejména v přímé jízdě. Zejména z USA známe stížnosti na davy neškolených skorozačátečníků, kteří využívají jejich extrémně vysokou točivost a svahy sjíždějí jako neřízené střely. Budeme se moci spolehnout na vyšší lyžařskou gramotnost v našich částech Evropy? Horečně se testuje a přemýšlí u lyží závodních, zejména obřaček a superobřaček. O možných důsledcích více v následujícím článku.

SKI SHOP

SKI RENT

SKI SERVICE

BOOT FITTING

TEST CENTRE

Profesionální lyžařské a servisní centrum v Praze

• specializovaný maloobchod • servis MONTANA • půjčovna, testcentrum • bootttingové centrum

Kříženeckého náměstí 990 152 00 Praha 5 - Barrandov (naproti Barrandovským ateliérům) prodejna@montanasport.cz telefon: +420 222 741 430

www.montanasport.cz Naše služby v Krkonoších SKI RENT

SKI SHOP

SKI SERVICE

BOOT FITTING

Horská 117, Vrchlabí 543 02 prodejna@vanclsport telefon: +420 499 692 716

www.vanclsport.cz

ZERAT 63X242.indd 1

10.9.2010 12:33:01

SPORT

PROFI

UNIVERZITA

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

TEXT: IVAN SOSNA

ALPSKÉ ZÁVODĚNÍ:

POSTCARVINGOVÝ ROK 0 OD PŘÍŠTÍ SEZONY SE PRO NEJVYŠŠÍ ÚROVEŇ ALPSKÉHO ZÁVODĚNÍ ZÁSADNĚ MĚNÍ PARAMETRY VŠECH LYŽÍ KROMĚ SLALOMEK. V TÉ PŘESPŘÍŠTÍ BY PAK TOTÉŽ MĚLO POSTIHNOUT VEŠKERÉ DOSPĚLÉ ZÁVODĚNÍ NA ÚROVNI FIS A OFICIÁLNÍCH ZÁVODŮ NÁRODNÍCH SVAZŮ S VÝJIMKOU SOUTĚŽÍ VETERÁNSKÝCH (MASTERS). O ZMĚNÁCH JSME OSTATNĚ UŽ ZEVRUBNĚ REFEROVALI. VYUŽIJME NYNÍ POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST K ZAMYŠLENÍ, CO SE BĚHEM ROKU 2012 ZMĚNÍ. I když se firmy v rámci daných konstrukčních mantinelů vynasnaží, aby zejména nové obřačky s R min. 35 m zatáčely co nejlépe, počet bran, do nichž se závodník jakžtakž čistě dostane po hraně, se nutně sníží. Také proto, že existuje tlak FIS na stavění se vzdáleností točných terčů průměrně 25 metrů, což při nutném přesazení na prudkém plynule „carvingově“ zatočit neumožní. Úměrně tomu vzroste důležitost techniky co nejrychlejšího průjezdu takto diktovanými oblouky. Úředně úzké špičky už nebudou lyže při zahranění tak natahovat do oblouku jako ty dnešní. Bude je tedy zřejmě nutné výrazněji zatížit, ale ani to mnohdy nepostačí a bude nezbytné je při odlehčení nasměrovat (redirection). To se ostatně používá už dnes. Bude to vyžadovat více práce, odlehčení, nasměrování, rychlé zahranění a v takovém případě asi dráhu oblouku ve fázi vedení méně kulatou a přímější. Naopak se uvažuje, že úzká špička se v zahájení nazaryje, tedy ani tak nerozkmitá a nebude tak brzdit, takže při dobrém provedení výše vylíčené techniky by nové lyže nemusely být pomalejší. I proto, že budou celkově užší, tedy rychleji zahranitelné. Můžeme dále uvažovat, že s poklesem samotočivosti lyží naopak vzroste význam všech pohybů, jež mohou přispět k jejich zatáčení. Tedy nejenom nasměrování odlehčených lyží, ale také vliv točivého impulsu vycházejícího z oblasti pánve. Ten pro nás není novinkou: znají jej nejenom pilní čtenáři diskusních témat o technice na snow.cz, ale i staří čtenáři časopisu (starší článek Dotáčejte oblouky). Vůbec ale není jisté, zda všechno půjde hladce. Už samotné nasměrování odlehčených lyží nese riziko kousnutí

hran, přílišný otáčivý pohyb přenesený na kolenní kloub natažené nohy mu nesvědčí, dramatické zahranění po nasměrování je „náraz“ pro svalstvo nohou, takže bude třeba zkvalitnit především posilování hamstringů. A někteří dokonce spekulují o určité protirotaci na vrcholu oblouku, díky níž by se snad měly lépe absorbovat náhle zapůsobivší síly od razantně zaseklé lyže. Bez znalosti (budoucích) prototypů můžeme spekulovat o tom, zda se přizvednutím a změkčením „nevyřadí ze hry“ konce lyží, které by tak plnily částečně či především formální úlohu (dodat délku a povinný radius), zatímco skutečně by zabírala jen kratší část lyže s torzně velmi tuhým středem. Reálný radius prohýbané části lyže tak byl méně než 35 metrů. Můžeme spekulovat o torzním vyztužení vázání, jež dnes dávají ve špičce až příliš velké vůle. O experimentech s umístěním montážního bodu. O stranově ještě tužších botách, snad s podílem uhlíku, jak naznačily boty Dodge, případně nové Atomic Redster s uhlíkovým spojlerem. A kdovíco ještě.

Musíme také počítat s tím, že se v budoucnu může změnit i slalom. Proč by se tato jediná disciplina měla lyžemi i způsobem zatáčení tak dramaticky lišit od ostatních, tak trochu se vracejících ke klasickému nadriftovanému zahájení v duchu „getting away from that clean carve, clean carve, clean carve“, tedy „pryč od čistého řezání“, jak se sugestivně vyjádřil americký šéftrenér Rearick. Kvůli minimálním zkušenostem s prototypy je ještě méně jasný dopad užších a rovnějších lyží na superobří slalom. Naopak sjezdovky, sice znatelně užší, ale s jen malým nárůstem radiusů, by větší změny přinést nemusely. Všechno je ale zatím zahaleno nejistotami. V minulosti se sice už vyskytly zákazy některých prvků výbavy (např. plastifikované kombinézy, lyže přivádějící pod skluznici vzduch, aerodynamické helmy, vysoké desky), ale dosud nikdy nedošlo k zapuzení toho základního – lyží – proto, že byly příliš rychlé a dokonalé. Tuto historicky bezprecedentní situaci zažíváme poprvé. Poněkud trpkou perličkou posledního tažení dosavadních vyzrálých lyží je skutečnost, že po valnou část sezony – do začátku února – k žádným spektakulárním úrazům, jež byly důvodem materiálových změn, nedošlo. O to napjatější bude očekávání, zda ty nové – fyzicky náročnější, jak se jeví – budou opravdu bezpečnější. To se ovšem naplno ukáže až poté, co se začnou užívat celoplošně.

FOTO: HEAD

PROFI

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

OFF-PISTE „OFFPÍSTOVÁ KLINIKA 5“

KDEKOLIV

DNES SE KŘIŠŤÁLOVÉ KOULE SPOJÍ, CO BYLO ZAPOMENUTO, PROBUDÍ SE K ŽIVOTU, MAGIE ZBLOUDILÝCH POHYBŮ NAJDE SVÉHO ADRESÁTA A ADRESÁT S RADOSTNÝM VÝSKOTEM PUSTÍ SE STŘEMHLAV DOLŮ VSTŘÍC VŠEM PŘEKÁŽKÁM. BUDEME LYŽOVAT VE „ŠLECHŤÁKU“. „Šlechťák” Schlechtschnee neboli špatný sníh, zkomoleno do češtiny „šlechťák”. Najdete ho kdykoliv, nejvíce na jaře nebo po vydatném sněžení, kdy je už vše v okolí rozježděno a svatý Petr ještě neuvolnil ze svého království ani vločku, aby to rozježděné zapadalo. Najdete ho i na sjezdovce, v odpoledních hodinách, kdy po ranním manšestru nejsou ani památky a vy musíte čelit nepravidelným muldám střídajícím se s vymetenými plotnami. To všechno je šlechťák, špatný sníh a pro většinu z vás špatné lyžování. Já se naopak na jarní těžké šlechťáky těším, neb „hin sa hukáže!” Ve šlechťáku byste měli využít všech svých znalostí a dovedností z předešlých dílů offpísto-

vé kliniky. Přes nánosy sněhu budete pokrčovat nohy jako v boulích a snažit se kopírovat terén. K lepšímu průjezdu těžkým a někdy i mokrým sněhem vám napomůže úzká stopa jako v hlubokém sněhu. Budete muset kombinovat vertikální pohyb nahoru i dolů, podtažení i překlopení. Na řadu přijde velmi citlivá práce chodidel při otáčení lyží, stejně jako vyvážený základní postoj ani moc vpředu, ani moc vzadu. Jízdu v těžkém, rozbitém a mokrém sněhu prostě opět nejlépe charakterizuje „chůze po vajíčkách”. Jízda s citem, bez prudkých a zbytečných pohybů. ONDŘEJ NOVÁK majitel lyžařské školy a autor projektu SKIWITHME.cz

ZKUSTE SI NĚKOLIK CVIČENÍ: 1 Zkuste nejdříve dlouhé oblouky. Udržujte

užší stopu a po celou dobu jízdy se mírně pohupujte v kolenou, abyste lyže střídavě zatěžovali a odlehčovali. 2 Zkuste to samé jako v předchozím cvičení. Jen se snažte oblouky zkrátit do středního až kratšího poloměru. 3 A nakonec krátké oblouky s využitím vertikálního pohybu nahoru a dolů pro odlehčení a podsunutí lyží.

NAKONEC SI SHRŇME ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PRO JÍZDU VE ŠLECHŤÁKU: 1 Snažte se nezatěžovat lyže před spádnicí,

hlavně v obloucích o delším poloměru. 2 Vyvarujte se rotace horní poloviny těla.

Pracujte hlavně dolními končetinami. Trup je klidný a napomáhá stabilitě a kontrole jízdy. ezapomeňte na dobrý základní postoj. 3 N Práce těžiště v předozadním směru, neustálé dorovnávání překážek a různých druhů sněhu. 4 Zapíchnutí hole napomáhá udržení rytmu a stability.

BEZPEČNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ:

PŘILBY A CHRÁNIČE ATOMIC LYŽAŘI I LYŽAŘKY DNES OČEKÁVAJÍ OD BEZPEČNOSTNÍCH DOPLŇKŮ MINIMÁLNĚ STEJNĚ VYSOKÝ VÝKON JAKO OD SVÝCH LYŽÍ.

Nepodceňovat rizika úrazu na sjezdovce nebo při hravých jízdách mimo ně patří ke zodpovědnému lyžařskému přístupu. Odpovědní lyžaři nikdy nevyjdou na svah bez přilby, případně i chráničů. A proto ATOMIC vyvinul celou řadu pohodlného a spolehlivého bezpečnostního vybavení pro all-mountain lyžaře.

Live Shield Max Vest Women

Live Shield Max Vest Men

Live Shield Max BP Women

Chrániče Atomic

Bezpečnost pro ženy

Technologie Live Shield nabízí ultra lehké EPS jádro pro optimální ochranu při nárazu a úplnou volnost pohybu. Je tak pohodlný, že si ani nevšimnete, že jej máte, a to ani po celodenním lyžování. Live Shield Max je krunýř z lehkých prvků, které jsou spojeny jakýmisi panty, což zajišťuje neomezený pohyb. Nárazy jsou absorbovány tvrdým ABS krunýřem a poté rozptýleny ultra lehkým EPS jádrem.

Široké spektrum lehkých a pohodlných helem představuje různé systémy odvětrání i barevné kombinace odpovídající lyžím a dalším součástem výzbroje i výstroje lyžařek. Například přilba XEED Ritual Cloud je barevně sladěná tak, aby odpovídala sérii Cloud. ATOMIC také vyvinul velmi pohodlné chrániče, které poskytují páteřní i bederní oblasti vysokou ochranu proti úrazu, aniž by omezova-

ly svobodu pohybu při lyžování. Live Shield BP Women má v sobě lehkou vrstvu materiálu EPS, která dokáže absorbovat i ty největší nárazy, zatímco dvouplášťová konstrukce z měkkého Xeed Ritual Cloud materiálu EVA zaručuje optimální komfort. Oba modely se mohou kombinovat s odpovídajícími brýlemi Xeed.

Xeed Ritual

www.amersports.cz

SPORT

PROFI

UNIVERZITA

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

FOTO: PETR ALINA

ANEB VÍCE NEŽ MALÁ FOTOŠKOLA LYŽOVÁNÍ PROJEKT SKI WITH ME TEORIE A PRAXE – SESTRY, Z NICHŽ KAŽDÁ VLASTNÍ KLÍČ OD POKLADNICE JMÉNEM LYŽAŘSKÁ DOVEDNOST. PROJEKT SKI WITH ME TEORII S PRAXÍ PROPOJUJE A NABÍZÍ PŘEDNOSTNĚ ČTENÁŘŮM SNOW NA VLASTNÍ LYŽE VYZKOUŠET TO, O ČEM ČTOU, POD DOHLEDEM AUTORA CELÉHO PROJEKTU, PŘEDNÍHO LYŽAŘSKÉHO ODBORNÍKA NA VÝUKU LYŽOVÁNÍ ONDŘEJE NOVÁKA.

ONDŘEJ NOVÁK Instruktor lyžování s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii. Majitel lyžařské školy.

V prvním díle jsme si trochu zaplužili, řekli si, jak v pluhu zatáčet, naučili se, co je spádnice, a také si ukázali jednoduchý princip pokrčování vnitřní nohy, díky kterému dokážeme jednoduše a hlavně ekonomicky přenášet více váhy svého těla na vnější lyži a plynule na ni stupňovat tlak v průběhu oblouku. V díle druhém jsme už přes přívratné oblouky došli k vysněnému paralelnímu vedení lyží, v díle následujícím jsme ovládli kouzlo carvingové techniky, zvládli jsme krátké oblouky a dnes nám nezbývá než se trochu ve všem zdokonalit. Náš seriál je zacílen na dvě světové strany. Na jedné stojí ti nedotčení, kterým by naše malá fotoškola měla přinést jednoduchý návod, jak se naučit lyžovat, na druhé pak ti ostřílení, kteří hledají souvislosti, kladou si otázky a v návaznosti na naši rubriku nám doufám nějaké další otázky položí, nebo si nejlépe přijedou na hory vše ověřit v praxi. Skiwithme je projekt zacílený na všechny kategorie lyžařů, kteří se chtějí něco dozvědět a hlavně se zdokonalit, ať už jsou na jakékoliv úrovni. Na rozdíl od anonymity klasické lyžařské školy mají tu čest s konkrétní tváří a mohou tak tušit, co je čeká… Můj prostor je velmi omezený na to, abych sdělil vše, i to nesdělitelné. Snad se tedy brzy potkáme na kopci. Takže pojďte si se mnou zalyžovat… Ski with me.

V minulých čtyřech dílech jsme se postupně stali téměř dokonalými lyžaři. Nezbývá tedy než začít vše, co jsme se naučili, aplikovat na terén. Jenže na to nám už letos nezbývá čas a bohužel ani prostor, jelikož jízda v terénu a její technické finesy by vydaly na další samostatný se-

riál. Budiž vám útěchou alespoň krátký seriál rad zvaný Offpístová klinika, který celý rok vycházel o několik stran dále. Dnes se tedy naopak zaměříme na zdokonalování dovedností, jež jsme v průběhu sezony nabyli, a drobné technické triky, které vaše lyžování ještě o kousek vylepší. Mnohokrát jsem se zmiňoval o pohybech vnitřní nohy. S tou je neustále třeba vědomě pracovat, naučit se ji používat. Vnitřní nohu můžete v průběhu oblouku plynule pokrčovat, abyste zvětšili náklon do oblouku, a tak zvětšili zahranění a následně i tlak na lyže. Vnitřní nohu můžete zatahovat pod sebe,

DNEŠNÍ LEKCE: ZDOKONALOVACÍ CVIČENÍ

abyste měli lepší kontrolu nad oběma lyžemi a docílili i lepší polohy celého těla pro vedení lyží do oblouku. Vnitřní nohu můžete začít pokrčovat a mírně vyklánět dovnitř oblouku již při jeho zahájení, abyste špičkou vnitřní lyže oblouk podvědomě nakrojili a zároveň uvolnili místo pro práci a pohyby nohy vnější. Vnitřní nohou tedy můžete docílit mnohé a její pasivitou naopak mnohé pokazit. Zkuste si tedy „buřtíky”. Na obrázku 1 vidíte práci pouze vnitřní nohy při jízdě šikmo svahem. Traverzujte ze strany na stranu a zkuste vyklánět vnitřní koleno směrem ke svahu a zase zpět. Vaše stopa pak bude vypadat jako „buřtíky”. To samé zkuste při jízdě oblouky. Na konci oblouku vykloňte vnitřní koleno směrem ke svahu, počkejte, až se vaše stopa rozšíří, pak přeneste váhu na horní lyži a pokrčte koleno na lyži spodní. Obě lyže velmi rychle přehraní a povedou vás do oblouku. A to samé můžete zkusit i v zahájení oblouku jen s budoucí vnitřní nohou. Při zahájení

oblouku, kdy přenášíte váhu z vnější lyže na vnější novou, zkuste novou vnitřní nohu pokrčit a vyklonit směrem dolů ze svahu. Uvidíte, jak se přehranění zjednoduší a urychlí. Teď naopak zkusíme zabojovat s naší rovnováhou, zlozvyky, jízdou v záklonu a správným rozložením váhy na vnější lyži. Pojďme lyžovat jen na jedné. Nebojte se, druhou si stále ponecháme, kdyby něco, ale budeme se ji snažit překřížit a nepoužívat. Princip je jednoduchý a už jsem ho na těchto stránkách mnohokráte opakoval. Chceš doleva, stoupni si na pravou. A teď navíc levou překřižte nad pravou tak, aby lyže vzniklým zkřížením svíraly co největší úhel a mezi koleny vám zbylo více místa. Docílíte tak dostatečného zahranění vnější lyže, neb kotník, koleno, ale hlavně boky putují automaticky dovnitř tvořeného oblouku. Pokud vám lyže nezatáčí, nebo zatáčí po velmi dlouhém poloměru, vaše hmotnost je na ni rozložena špatně, váš kotník není pokrčený a ztrácíte tak cit pro vedení lyže do oblouku. Snažte se tedy udržovat neustálý kontakt s jazykem boty, pokrčit mírně kotník i koleno tak, abyste získali právě tu jemnou motoriku na chodidle a mohli vnější lyži otáčet do oblouku. Cvičení si samozřejmě můžete zkusit i při jízdě po hraně. I zde ale platí, že lyžařská bota nám poskytuje oporu, ovšem nikoliv tak, abychom v ní viseli směrem vzad ani extrémně do jazyků vpřed. Stačí jen neustálý kontakt s botou, který

vyšle krátký impuls směrem ke špičce lyže, do takzvaného sweet pointu, odkud by lyže měla začít zatáčet. Jak na to, uvidíte na obrázku 2 . No a teď už přestává opravdu veškerá legrace. S překříženou lyží to ještě šlo, ale po jedné? Jedné jediné a samotinké? Nebojte se, není to tak hrozné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vyberte si pro začátek mírný svah, ideálně s lanovkou, abyste se dostali ve zdraví zpět ke své druhé lyži, nebo alespoň s krátkým vlekem. Kilometrová kotva není pro toto cvičení ideální. Jízda na jedné lyži vás ale

TIPY pro začátečníky

nými pohyby chodidla lyži otáčet. Sebemenší zaváhání bude potrestáno pádem, stejně jako záklon. Zde opět platí, a to dvojnásob, že bez kontaktu s jazykem boty lyže nezatáčí, ale jen sesouvá šikmo svahem. Zkuste teď přidávat na rychlosti a nebojte se zapojit carvingový potenciál svých lyží. Jízda po hraně bude oproti pomalé jízdě smýkané naprostou hračkou. Vyžaduje jen trochu více odvahy, neb rychlost se rapidně zvýší a možnosti korekce rychlosti i poloměru se na jedné lyži naopak značně snižují. A nakonec zkuste kratší a krátké oblouky. Jako na obrázku 3 . Vše funguje stejně jako při krátkých obloucích v minulém díle. Vidíte pohyb těla dopředu a do směru budoucího oblouku, klidný trup i rytmické zapíchnutí holí.

posune někam úplně jinam a i ti největší mistři zjistí, že se mají ještě hodně co učit. Tam se teprve projeví, která noha je silnější, na kterou stranu zatáčíte správně a na kterou si potřebujete pomoci mácháním rukou a různými podpůrnými pohyby, na které byste si na obou lyžích ani nevzpomněli. Pro začátek zkuste jen smýkané oblouky. Na vnější lyži je to poměrně jednoduché, na vnitřní vám nezbývá nic jiného, než se vklonit do oblouku a jem-

On je tady ještě nějaký začátečník? V pátém díle naší malé fotoškoly lyžování? Tomu snad nelze ani uvěřit. Ale i kdyby snad. Nebojte se vyzkoušet i to, co na první pohled vypadá neuskutečnitelně. Možná vás u toho někdo uvidí několikrát spadnout, ale děláte to pro sebe (a samozřejmě i pro pobavení ostatních). Pokud zvolíte správný a mírný svah, můžete vyzkoušet i jízdu na jedné lyži, o buřtících nemluvě. Vězte, že každý nový prvek, který se na lyžích naučíte, každá dovednost, kterou nabudete, spojí se později s dovednostmi jinými, křišťálové koule se slepí a budete o krůček dál. A až si jednou před sezonou špatně seřídíte vázání, jízdu po jedné lyži jako byste našli.

TIPY pro pokročilé Po jedné lyži už umíte? I krátké oblouky? Zkuste tedy prudší svah, horší terén, malé boule nebo jízdu bez holí. Pokud vám ani tohle nestačilo, položte si volnou lyži na hřbety rukou, hůlky držte, jak jste zvyklí, a při jízdě krátkými oblouky je rytmicky zapichujte. Poslední cvičení s sebou nese jednu obrovskou výhodu. Na vleku budete moct jet na obou lyžích. P.S.: Díky trutnovskému řezníkovi za buřtíky, Janu Železnému za oštěpařský oblouk a Vám všem, milí čtenáři, za pozornost.

SPORT

PROFI

UNIVERZITA

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

CHCETE

POŘÁDNÉ BOTY II? TEXT: IVAN SOSNA

SNAD KAŽDÝ UŽ NEJEDNOU ČETL A SLYŠEL, ŽE HLAVNÍ CHYBOU JSOU BOTY PŘÍLIŠ VELKÉ. MINULE JSME TOTO TÉMA PROBRALI DO DETAILU. MÁME ALE JEŠTĚ JEDEN VELKÝ PROBLÉM, S NÍMŽ SE BOJUJE MNOHEM OBTÍŽNĚJI – VOLBU VHODNÉ TUHOSTI. JEDNODUCHÁ KONTROLA V PODOBĚ SKELETOVÉ METODY ZDE TOTIŽ NEEXISTUJE. TENTO PARAMETR TAKÉ NEMÁME ZMĚŘENÝ A V NELYŽAŘSKÉ TEPLOTĚ PŘI ZKOUŠENÍ BOT NEMŮŽEME TUHOST ANI OVĚŘIT. Jak to? A co flexindexy? Co je flexindex Nic. Jen číslo, které ale neznamená žádnou standardizovanou hodnotu. Žádné síla/stupeň ohybu, jak si mnozí myslí. Například číslo 130 není o nic lepší než třeba označení „dost tuhá“ nebo „medium“. Do žádné objektivizované stupnice je ani přenést nejde – to by musely existovat přesně definované podmínky, např. teplota, míra utažení přezek, pevnost obemknutí jednotné normalizované „nohy“. V laboratoři možné, ale pro praxi k ničemu: teplota kolísá, různé plasty reagují různě, každý utahuje přezky jinak, nohy jsou rozdílné tvarově, silo-

vě, pohyblivostí, lyžaři se liší jízdou, rychlostmi, uměním, tělesnými pákami atd… Flexindex obvykle chápeme jako ohebnost do nákleku, správně se ale vztahuje na celou botu a může být pro spodek skeletu i komín rozdílná. Například nám již známou „falešnou tuhostí“ vzniklou nadměrným překrytím plastů boty příliš velké nebo záměrně kombinací různých materiálů. „Tvrdost“ je nepřesný termín hovorový. Správně je to jen přesně definovaná vlastnost materiálu skeletů s hodnotami až přes 70 (Shore)D. Flexindex třeba 100 u boty A může být dost jiný než u boty B – téhož výrobce. Natož pak „stejná“ 100 firem X a Y. Lze odhadnout, že u vyšších hodnot indexu může být rozptyl až

30 „flexčísel“ neboli třeba od 85 do 115. Dvacet, +/- 10, běžně. Flexindexy se s oblibou „rozdávají“ tak, aby kolekce obsahovala úhledný vějíř obvykle používaných hodnot. Lze jim věřit ještě méně než politikům.

Hlavně ne moc tvrdé? Bot tvrdých se bojíme. Aby ne: tvrdý = nepohodlný. Otlak, bolest. Nepohodlná chůze, v mrazech obtížné obouvání a zouvání. To jsou naše tradiční asociace. Už jsme je ale probrali mockrát: tuhá bota vůbec nemusí být nepohodlná, když bude dobře sedět. Ale i ta nejměkčí rekreační bačkora drtící nárt se stane mučidlem a i ten nejměkčí plast bohatě zvládne bodově tlačit do nesnesitelna. Bota přece není polštář, aby nesměla být tvrdá. Je ale pravda, že boty včetně botiček bývaly kdysi až nepříjemné. Zejména ty nejvýkonnější. Základem plastových byla kopyta respektující menší nohy 60. let a boty kožené, jež na noze „pracovaly“. Většina produkce pocházela z Itálie, země lidí s nohama subtilnějšíma. U nás byl až do začátku 90. let prachmizerný výběr. Náš lyžař v mnohých i proto trpěl a tato historická zkušenost se zjevně s úporností starých bájí předává dál, přestože dnešní boty už jsou značně jiné.

Ohlasy z diskuze Plugy Head Raptor B3 RD: … neveril som, na čo som sa pozeral. Za náš spoločný lyžiarský život som ešte nikdy nevidel svoju priateľku prvý deň v sezóne tak dobre jazdiť. Dostávala sa do tempa, behom minút. Inokedy to trvalo tak 3–4 dni … Na otázku, ako je možné, že tak dobre zajazdila, som dostal odpoveď: „Keď ony ma tie boty poslúchali“. Atomic RT – 10letá (!) lyžařka: jsou to moc fajn boty, krásně mi v nich drží noha, výborně se v nich lyžuje, akorát se těžko obouvají a zouvají… jsou tak krásně pohodlný. Je v nich teplo, noha je v nich pevně usazená. Akorát mě pořád nutí zatáčet. Ukázalo se, že v těchle botách nemůže stát a ani lyžovat s totálně nataženýma nohama. Což byl její oblíbený „styl“, kterého jsem ji nemohl zbavit. Jsem taky rekreacni lyzarka, rozhodne zadna zavodnicka a presla jsem z bot rekreacnich (flexe 60) na botu sportovni (flexe 100). Zmena to byla, urcite k lepsimu. Noha mi rozhodne neumira, vydrzim v nich lyzovat cely den. Boty

jsem koupila na doporuceni lidi z fora snow, kdezto prvni jsem poridila na doporuceni prodavace ze Sportissima. Ty prvni boty jsem menila po roce, protoze to bylo nutny, mela jsem koupit sportovni boty hned, ale bohuzel jsem dala na rady prodavace. Ten 13letý 50kilový syn teď absolvoval školní lyžařský kurs a s botami s flexí 110 se vrátil naprosto nadšený. Předtím měl dva roky juniorské „závodní“ boty s flexí 70. Původně jsem se bál „závodních“ bot s tím, že jsou moc tvrdé a je v nich zima. Nic z toho se však neukázalo být problémem a boty mi skvěle slouží. Okamžitě jsem se v lyžování zlepšil

a mám větší jistotu v ovládání lyží. (z recenze bot Salomon, index 130) Při výběru nových lyžařských bot jsem se řídil návodem časopisu SNOW: Jak vybrat lyžařské boty. U některých rad jsem jen žasnul. I přesto jsem dal na rady odborníků a můžu říci, že mají pravdu.;-) (ze čtenářské recenze bot Salomon, index 130) Nejtvrdší bota? Myslíte, že Lange ZC = cca 160? Kdepak. Spíš tato dětská. S nízkým komínem a při představě kratičkých pák, jimiž příslušný malý lyžař disponuje, je vlastně tvrdší než závodní plug na dospělém. Všimněte si, jak se vložená lyžařská hůl – mnohem delší, než páky dětských nožek, při simulaci naklekávajícího bérce ohýbá. Hrůza!

Když před časem japonský obchod Kandahar srovnával tuhost závodních a nejvyšších sportovních bot, ohodnotili testéři na škále 1–10 (nejměkčí–nejtvrdší) rozdíly mezi stejně značenými botami (index 150) v rozmezí 10–7, u indexu 130 9–6. Nebo konstatovali, že závodní 130 = 8 a podzávodní téže značky 140 = 6. Neboli že sportovní boty navzdory vysokým „závodním“ indexům jsou oproti plugům znatelně měkčí, jakkoliv to někdy nemusí znamenat snadnější ohyb komínu. Také platí, že užší bota (lépe přilehne k noze, tenčí botička) bude obvykle tužší než bota širší se stejným indexem.

Zásadní zjištění: dnešní sjezdové boty jsou tedy znatelně měkčí v ohybu, než bývaly ty, jichž jsme se kdysi naučili bát. Tehdejší varování před botami příliš tvrdými je tak do značné míry už překonané a stalo se kontraproduktivním. Natolik, že sdružení America´s Best Bootfitters uvádí jako jednu ze tří hlavních chyb při výběru právě boty příliš měkké! Příliš měkké, zdůrazňuji!

Měkké boty Jejich výhody fungují jenom pro velmi nenáročné sjíždění. Jsou jako auto s brzdami, kdy se napřed pedál houbovitě propadne a teprve potom začne zabírat. Než se lyžařův pokyn přes vše měkké, ohebné a povolující přenese na lyži, jsme o metry dál. Buclatá botička se brzy „vyžvejká“, to víme. Ale deformuje se i skelet a pod tlakem do palcové strany (hranění vnější) kroutí komín. To zejména u ploché nohy přispívá k extrémní pronaci (vnitřní rotace) a přetěžuje koleno. Noha nesedí pevně a „kvedlá“. Bojujeme tak nejenom s nástrahami terénu a jízdy, nýbrž i s botami. A „falešnou tuhost“ už známe: minule jsme končili

„oválnou“ botou, jež nejde pořádně stáhnout. Věřili byste, že kdysi byly moje komerční Lange L10 znatelně neohebnější než velmi tvrdé závodní RL1 ZC/ZC = cca 160? Vynuceným nadměrným stahováním také snadno vznikají tlakové body, v nešikovných místech (nárt!) omezující krevní oběh, takže nohy brzy zebou. Co je ale vlastně bota „tvrdá“ a co „měkká“? Nejasnost někdy vytvářejí i sami výrobci,

když některé – asi že to lépe zní – přehnaně označují za „sportovní“, ba dokonce za „závodní“. Čtenář-recenzent pak naprosto pomýleně píše: „pánská závodní bota odpovídající standardu FIS race; flex index 90“. Zákazník se takových bojí a mnohý málo znalý prodavač mu nesmyslně nutí boty příliš měkké. Chtějí takové lyžaři proto, že jim je nabízejí, nebo jim je nabízejí proto, že je chtějí?

První plastové boty byly ještě poměrně nízké a hlezno mělo dost pohyblivosti. Už před 40 lety ale vysoké závodní Lange Comp II a Nordica Olympic ukázaly, že nutné bude spojit samostatný spodek a vršek skeletu kloubem. Boty, nejvíce závodní, musely ovládat přes 200 cm dlouhé tuhé lyže, a tak značně tuhé byly i ony. Až do 80. let se mělo za to, že rozhodující je celková páka boty, jíž se přenášejí síly na lyži. Komín se ale ohýbal hůře i proto, že mu nahoře chyběl velkropásek. Zásadní změnu náhledu na fungování bot přinesly až carvingové lyže: kratší, měkčí, se širokými špičkami, do nichž už nebylo pro zahájení oblouku třeba tolik tlačit. Krátkodobá popularita lyží-kraťásků nakonec před 11 lety dala vzniknout opačnému extrému – tzv. softboots. Sice se na tratě neosvědčily a záhy zmizely, ale i ony trochu přispěly k dalšímu změkčení bot, markantnímu nakonec u bot freestylových.

SPORT

UNIVERZITA

Proč tužší? Od určité úrovně jízdy – způsobu zatáčení, rychlosti – rostou síly, tak i momenty sil při jízdě. Boty musejí reagovat rychle a pokyny pro lyži přenášet s minimálními ztrátami. Někdy tak stačí malý impuls vycházející „odspodu“, z nohy, aby citlivá lyže zareagovala, a my nemusíme (tolik) nasazovat „horní“ partie trupu, aby pomohly. To je rychlejší i ekonomičtější. Mívají lepší průběh flexe, ohýbají se plynuleji a odpor kladou postupně. Hovoříme o tzv. pasivních odporech boty, které nás při porušení rovnováhy rychleji a lépe podpoří a „vrátí“. A třeba při nájezdu do příčné nerovnosti nepustí bérec tak dopředu, že bychom si mohli poranit kotník nebo achilovku. (Pozor, to ale neznamená pasivně nalehávat do spojlerů nebo jazyků, rovnováhu mají obstarávat primárně a aktivně lyžařovy vnitřní síly.) Dnešní „tuhé“ boty bývají měkčí než srovnatelné někdejší. Díky tomu mohou mít menší sklon komínu čili náklek (nejčastěji 14–17°, kdežto kdysi musely nižší ohebnost komínu vyvažovat náklekem až 21°). To je výhodnější, ne-

boť největší sílu v hlezenním kloubu vyvineme při dorsiflexi do 15 stupňů („silová zóna“). Lépe také zatížíme chodidlo v rámci „magického trojúhelníka chodidla“ vymezeného výběžkem patní kosti a hlavičkami 1. a 5. zánártní kosti. (Naopak povolné měkké boty, v nichž plaveme, přispívají k častému nešvaru dominantního zatěžování pat, jaké vídáme u slabších jezdců, kteří se i na lyžích chovají jako při stání „v civilu“, kdy – tam racionálně – asi 2/3 váhy připadají na patu. Lyžování je ale dynamická pohybová záležitost se svými specifiky.) Souvisí to ale i s moderní jízdou po hraně, kdy je vnější noha ve vedení oblouku mírně pokrčená pod svým „nejsilnějším“ úhlem, k němuž přispívá také náklek. Mívají tužší botičku s vyšší životností, kvalitnější jazyk a obvykle i stélku. Tvrdší přesnější bota, u níž nemá tolik co povolit, ovšem vyžaduje lepší souhru s lyžařovou osobou než kroutící se „bačkora“. Problémem se může stát obtížnější zouvání zejména v mrazech. Místo další agitace pro boty tužší si přečtěte pár citátů z diskuze na SNOW.CZ (ověřte si

přímo tam, že názory opačné se nevyskytují) a poskládejte si vše dohromady. Závěr si uděláte sami, ode mne zní stejně jako vyznění citací: mnoha lyžařům by tužší, výkonnější boty podstatně vylepšily jejich jízdu.

Sportovní lyžař – muž: zapomeňte na cokoliv pod 100! Jezdíte na tvrdé trati kontrolovaně rychleji než většina veřejnosti? Začněte někde okolo 120 a nebojte se nejvyšších komerčních 130. Rekreačně jezdící muž: hledejte mezi 80 a 110. Výborná lyžařka okolo 100, sportovní raději ne pod 90, rekreantka tak do 70. Logicky uvažujeme, že těžší a rychlejší půjde k horní hranici. Flexindexy jsou jen orientační. Sledujte nejenom ohyb komínu, ale také reakci spodku skeletu. Říkává se, že tvrdou botu jde změkčit (je pravda, do určité míry), ale měkkou nelze udělat tvrdší. Zčásti lze: vyztužit prošroubováním a přinýtováním dalšího plastu jde komín, ale spodek skeletu nezměníme. Spíš se pod tužším komínem bude víc deformovat.

Zkuste ponožkový minimalismus

FOTO: ISIFA

Rozhodně nechci nikomu rozmlouvat všechny ty nádherně sofistikované lyžařské podkolenky s jejich zónami a nárazníky. Hledáte-li ale především výkon a používáte boty rozumně co nejmenší, zejména nové, zkuste se na ně podívat trochu netradičně. Lyžařská bota je dvojitá. Vlastní funkční botou je skelet, vnitřní bota je vlastně jenom rozhraním mezi ním a nohou. Ochranným obalem s funkcí také tepelnou. Podobným, jakým je v botě nelyžařské ponožka. Když už tedy botičku-ponožku v botě máme, proč k ní přidávat na noze další? Nestačila by nanejvýš co nejtenčí hygienická šlupička? Ťukáte si na čelo při představě, jaká by bez ponožek musela být zima? Pak byste měli vědět, že boty bez ponožek jsou metodou starou. Legendární Sven Coomer, jeden z nejslavnějších vývojářů bot (Nordica) i vyhlášených botiček Zipfit, vzpomíná, jak ho to naučili zkušení lyžaři už v roce 1965. Pravda, bylo to v dobách vlněných ponožek bez inzerovaného knotového efektu a volnějších bot, v nichž mohl vzduch cirkulovat a odvádět vlhkost. Jestliže to ale proti zimě fungovalo už tehdy… Začít můžete s nějakými co nejtenčími ponožkami, jaké seženete. Ještě více hardcore jsou dámské silonky – za pár korun, na noze takřka neznatelné a přitom dodávají pocit hygieny. V nich už jste skoro naboso. Ženy přece běžně chodí jenom v punčocháčích, celoročně. Proč tedy nebýt v mnohem zateplenějším lyžáku podobně nalehko? O komunikaci mezi nohou a botou píšeme každou chvíli. Čím méně materiálu mezi nimi je, tím citlivější reakce jsou a tím bezprostřednější kontakt. Jak už jsem zmínil, není to žádný nový vynález. Na kouzlo tenkých ponožek i včetně silonek přišli mnozí chytří lyžaři už dávno, když po předchozích kožených poprvé nazuli moderní přezkáče. Jenže pak se vždy botička vytáhla a nastávalo nutné docpávání. A nakonec si nás podmanily ponožky speciální. Nikomu je neberu. Jen vybízím, abyste – teď na jaře je ideální doba k osmělení – vyzkoušeli minimalismus „naostro“. Moje zkušenosti jak se silonkami, tak naboso jsou výtečné. Třeba i vy zjistíte, že nejlepší lyžařská ponožka je žádná. Dámské silonky mohou přinést různé druhy potěšení – i to čistě lyžařské

ZIMNÍ ZÁBAVA PRO DĚTI jede na plnÉ obrÁtky!

PRVNÍ ROČNÍK JEDINEČNÉ CELOSVĚTOVÉ AKCE WORLD SNOW DAY JE ÚSPĚŠNĚ ZA NÁMI. MY SE VŠAK DÁLE AKTIVNĚ PODÍLÍME NA PŘÍPRAVĚ A REALIZACI ZAJÍMAVÝCH AKCÍ SMĚŘUJÍCÍCH K PROPAGACI ZIMNÍCH AKTIVIT PRO DĚTI. ROZHODNĚ NEJZAJÍMAVĚJŠÍ LYŽAŘSKOU AKCÍ PRO ŠIROKOU VEŘEJNOST JE V POŘADÍ JIŽ 2. ROČNÍK LYŽAŘSKÉ REALITY SHOW SE ČTYŘKOU NA VRCHOL, JEJÍŽ SOUČÁSTÍ JE I TAKZVANÁ HVĚZDIČKA DNE SNOWKIDZ!

V rámci celosvětového působení projektu SnowKidz proběhlo v rámci víkendu 21.–22. ledna 2012 přes 200 dílčích akcí ve 39 zemích světa pod jednotným názvem World Snow Day. V České republice se již v pátek 20. ledna uskutečnila první akce World Snow Day ve Špindlerově Mlýně, a to prostřednictvím lyžařské školy SKOL-MAX, Sportovní akademie a dalších partnerů. Malí lyžaři dostali možnost poměřit své síly na měřené sjezdové trati a pro nejmenší byla připravena překážková dráha v dětském parku. Zásadním počinem pak byla organizace World Snow Day 22. ledna v Harrachově, kde byl pro děti připraven bohatý program plný soutěží a her. Děti dostaly možnost vyzkoušet si lyžařskou výuku, jízdu na snowtubingových kolech a matracích SnowKidz. V rámci doprovodného programu pak vystoupil např. klaun Ferda, zpěvačka Míša Nosková a proběhla také přehlíd-

ka dětského lyžařského oblečení za účasti české herečky Markéty Hrubešové. Za zmínku také stojí umožnění účasti dětem z dětských domovů na obou akcích. Záznam z harrachovského World Snow Day byl pak odvysílán 3. 2. 2012 v rámci lyžařského pořadu Bílá stopa na ČT 4 Sport. Aktuálním zásadním počinem projektu SnowKidz je pak partnerská spolupráce na 2. ročníku lyžařské reality show Se Čtyřkou na vrchol. Pro pokračování reality show v letošní zimní sezoně byla vytvořena speciální dětská sekce pod patronací projektu SnowKidz s názvem: „Hvězdička dne SnowKidz“. Každý den některá z osobností lyžařského sportu jako například Bohumír Zeman, Olga Charvátová Křížová nebo Borek Zakouřil vybere jednoho malého lyžaře, jenž obdrží drobné ceny a následně bude zařazen do finálového kola Hvězdičky SnowKidz.

V průběhu celé reality show Se Čtyřkou na vrchol můžete sledovat Hvězdičky dne SnowKidz na www.facebook.com/ snowkidz.cz, kde nám také můžete vyjádřit svoji podporu kliknutím na LIKE.

SPORT

UNIVERZITA

FOTO: ANDY MURREN

PUREBOARDING TEXT: MARKÉTA KARLOVÁ, VOLNÁ

SURF THE SNOW

PUREBOARDING JE FASCINUJÍCÍ STYL CARVINGOVÉHO SNOWBOARDINGU, KTERÝ OSLOVUJE STÁLE VÍCE SNOWBOARDISTŮ. ZAKLADATELEM A MECENÁŠEM CELÉHO KONCEPTU JE JÖRG EGLI ZE ŠVÝCARSKA, KTERÝ SNOWBOARDING OPLODŇUJE ÚPLNĚ NOVÝM ROZMĚREM. PŘIPOMÍNÁ KDYSI OSLAVOVANÝ FUNCARVING NA LYŽÍCH – HLAVNÍM PRINCIPEM JE UMĚNÍ POLOŽIT SE DO OBLOUKU TAK, ABY MEZI TĚLEM A SVAHEM NEZŮSTÁVAL ŽÁDNÝ PROSTOR A SVÝM TĚLEM KOPÍROVAT, NEBO DOSLOVA HLADIT SVAH. I JÁ SE STALA ÚČASTNICÍ JEHO POVĚSTNÉHO KURZU. Není na tom nic složitého, tvrdí Jörg a rozjíždí se dolů po svahu. První oblouk. Nakloní se, padá, leží, dotýká se sněhu oběma rukama, a dokonce celým svým tělem, plynule se zvedá a nasazuje na další a zase leží a zase se zvedá. Je to až neuvěřitelné. Níž už to položit nejde, mám pocit, že po tak absolutním zalehnutí není možné se zvednout. Každým svým obloukem mě ale Jörg přesvědčuje, že se mýlím a že je to snad tak snadné, jak říká. Neskutečná podívaná. Pureboarding je zážitkem jak pro oko pozorovatele, tak hlavně pro duši samotného jezdce. Pocit slasti, který následuje při každém zakrojeném oblouku, je tak silný, že kdo ho jednou okusí, chce jej zažívat stále. To potvrdí Jörg, jeho tým instruktorů pureboardingu a nakonec i samotní žáci. Jörg Egli začínal, stejně jako většina snowboardistů, na lyžích: deset let závodně lyžoval, byl dokonce čtyři roky členem švýcarské juniorské reprezentace, avšak lyžování ho jednoho dne přestalo naplňovat. Byl u toho, když začínaly první snowboardy, okusil jízdu po jedné hra-

ně a zamiloval se do okamžiku, kdy zakrojil hranu, naklonil se do oblouku a nechal se dovézt do dalšího. Lyžaři si můžou říct, že jim lyže tento moment umožňují taky a že požitek je stejný. Na snowboardu je ten pocit ještě okořeněn tím, že hrana je pouze jedna a vám nezbývá než neudělat chybu a doufat, že vás hrana udr-

nost holí při lyžování – překážely mu k tomu, aby mohl hladit sníh. A lyžovat bez hůlek není podle Jörga přirozené. V předvečer prvního dne kontroluje Jörg všem nováčkům nastavení vázání, velikost bot a připraví své snowboardy k zapůjčení a vyzkoušení. Samozřejmě ani já jsem se první a povinné prohlídce nevyhnula. Hned po příjezdu do hotelu mě Jörg ještě v garáži, která současně slouží jako lyžařská dílna, vítá a dává mi pokyn se vyzout. Bohužel to myslí to vážně. Ani se nenaději a už se nazouvám do skeletu svých lyžáků. Jörg mi do boty – k mé noze – strká ještě svou ruku a měří velikost. Já si v duchu říkám, že je to poměrně intimní a rychlé seznámení takhle na začátek (ještě k tomu po šestihodinové jízdě v uzavřených botách!). Uf, ale prošla jsem. Teď musím přinést svůj snowboard. Na ten už se dívá s opovržlivým pohledem, ale nechce mi prozradit proč. Prý na to sama přijdu.

Pureboarding je zážitkem jak pro oko pozorovatele, tak hlavně pro duši samotného jezdce. Pocit slasti, který následuje při každém zakrojeném oblouku, je tak silný, že kdo ho jednou okusí, chce jej zažívat stále. ží a povede dál. „Každá chyba je potrestána pádem, takže adrenalin a naopak slastný pocit, že se vám to podařilo, jsou na snowboardu mnohem silnější.“ Dalším důvodem, proč dal Jörg přednost snowboardu před lyžemi, je přítom-

A vázání je prý ještě horší. Nerozumím a trochu v rozpacích se jdu raději ubytovat. Ráno se vstává v 7 hodin a po snídani (já s nervózním pocitem) se přesouváme na sjezdovku. Máme hodinu a půl na rozježdění a pak

to všechno začíná. Jörg nás podle výkonnosti rozděluje do tří skupin po 10–15 žácích. Všem nám klade na srdce, že bezpečnost jízdy je na prvním místě a že vždy musíme mít přehled o tom, co se děje kolem nás. Mně vytýká, že jezdím moc rychle a že se nedívám při jízdě nad sebe, jestli se na mě někdo neřítí. Musím uznat, že má pravdu. Strach z toho, že mě ze shora někdo ohrozí, mě vždy nutil jet ještě rychleji a často nad mé možnosti. Čas na to dívat se jinam než dolů z kopce mi už nezbýval. Jörg nám ukazuje správné postavení těla, nohou, rukou, zkoušíme si to nanečisto ve stoje nebo vleže na sněhu. Začínáme s jízdou na složitější back side (jízda zády ke svahu). Zpočátku oblouky nenavazujeme, jezdíme pomalu, padáme, učíme se orientovat se na sjezdovce, pilujeme techniku, trénujeme tak důležitou protirotaci nebo cvičíme ve dvojicích. Začíná mě to bavit. Už nemám takový strach a díky tomu, že mi Jörg prozradil ten správný trik na správné postavení těla, se dostávám do oblouku mnohem níž než dřív. Všichni z kurzu děláme ob-

rovské pokroky, což nás motivuje brousit svah ještě víc. Odpoledne se dozvídáme, jak správně technicky zvládnout jízdu čelem ke svahu, která, ač jednodušší, je prý mnohem nebezpečnější. Postupně oblouky navazujeme. Jörg nás chválí a mně tvrdí, že až si zkusím zítra jeho snowboard, má jízda bude ještě lepší a zážitek mnohem silnější. Moje závodní obřačka je prý málo vykojená, moc tvrdá a nášlapné vázání mi nedává dostatečnou volnost pohybu nohou. No uvidíme. Moc se mi nechce věřit, že by jeho snowboardy byly tak zázračné a ještě k tomu se mi moc nelíbí jejich design. Uznávám, že v tomto ohledu se ve mně nezapře žena. Večer se promítají fotky a videa z našich tréninkových jízd a dostáváme instruktorský komentář. Všichni jsou trošku zklamaní, protože na prkně se cítí mnohem níž, než je zdokumentováno na fotkách. Následuje přednáška o údržbě a broušení snowboardu. Jörg mi seřídí jeden ze svých kousků – Black Diamond – a prý se už nemůže dočkat na zítra, co na to řeknu. Já si stále myslím své.

Druhý den po krátkém rozježdění opouštíme sjezdovku pro začátečníky a pouštíme se na červené tratě. Co můj zapůjčený snowboard? Na začátku rozhodně velký nezvyk. Jörgovy snowboardy jsou mnohem měkčí, živější, míň drží hranu a ještě k tomu mám jinak nastavený sklon vázání, než na který jsem zvyklá. Padám víc než včera. Postupně si ale začínám zvykat, snowboard mi dovolí jet pomaleji a taky mnohem víc se položit do oblouku. A hlavně si to i mnohem víc vychutnat. Nádhera. Už tuším ten slastný pocit, který znají všichni vyznavači pureboardingu. Je mnohem silnější než předešlý den. Jörg si ze mě dělá legraci, že se ze mě stává pureboardingový závislák, a já ho prosím, abych na jeho snowboardu mohla jezdit i třetí den. Poslední den hodně jezdíme a Jörg nám individuálně radí, jak se ještě víc zlepšit. Všichni už základy a teorii známe a teď už je to jenom na nás to vypilovat. Jörgovy kurzy jsou stále oblíbenější a ve všech turnusech mívá plno. Je mi jasné proč. A taky vím, proč se k němu jeho žáci stále vracejí.

více na:

Přirozenost, komfort, bezpečnost, žádná omezení, pomalá jízda a především požitek z jízdy, to jsou hlavní principy pureboardingu. Jörg v roce 1993 opustil kariéru v kanceláři a založil jednu z prvních škol snowboardingu, která se v roce 1998 přeměnila na školu pureboardingu. Protože nabídka snowboardů na trhu dlouhodobě nevyhovovala jeho požadavkům – prkna byla příliš úzká, málo vykrojená, nudná, příliš rychlá nebo málo držela hranu, bránila jezdci, aby mohl mít přirozený postoj, volnost nohou, stabilitu a zároveň dostal prkno na hranu a položil se do oblouku bez rizika pádu – nechával si od roku 2000 vyrábět snowboardy dle svých představ na míru, které následně testoval. Chtěl se bavit, nechtěl se na prkně

nudit. Nejlépe Jörgovým náročným požadavkům vyhovují snowboardy vyrobené firmou Elan, na kterých Jörg a jeho tým jezdí od roku 2004. Vyrábí se 3 pureboardingové modely – Black Diamond, Bastard a TWO – první jmenované ve velikostech 162 a 168 a TWO v délkách 152, 158 a 164 cm. Většina jeho žáků má možnost na nich během výcviku jezdit a často si je oblíbí natolik, že je po kurzu musí mít a hromadně si je objednávají. Prkna jsou širší než klasické slalomky či jiné sjezdové snowboardy, umožní tedy stabilnější postoj, mají poloměr 8,5 –10,5 m, jsou relativně měkká, takže reagují i v pomalé rychlosti, ale zároveň hezky drží hranu a vedou. Model TWO je vhodnější pro ženy a odpouští některé začátečnické chyby.

www.snow.cz/video/1408

Vázání je také velmi důležité, tzv. step-in vázání (nášlapné) pevně drží botu a znemožňuje tak přirozený volný pohyb kotníků a kolen, proto Jörg doporučuje klasické vázání s ručním zapínáním. Jörg si nechává šít i vlastní oblečení u české firmy PSI, která vyrábí primárně oděvy na motorky. Protože doslova brousí svah celým svým tělem, potřebuje velmi kvalitní a otěruvzdorné oblečení se zpevněnými koleny, boky, předloktím a zadkem. V bundě má všitý i páteřák, bez kterého prý na snowboardu nedá ani ránu, protože při srážce dvou jezdců jsou u snowboardisty nejvíce ohrožena záda a páteř. Bezpečnost je u Jörga na prvním místě. I proto má oblečení celého týmu svítivě oranžovou barvu. Jörg s úsměvem říká, že kdo ho přehlédne, ten má nejspíš nějaký problém se zrakem.

FOTO: MIRJAM BURGER

FOTO: VAUDE

SPORT

TEXT: RUDOLF HRONZA, AUTOR JE ŠÉFREDAKTOREM ČASOPISU VELO, WWW.IVELO.CZ

TRENDY HORSKÉ CYKLISTIKY V ROCE 2012

VELKÁ KOLA

VÁLCUJÍ TERÉN

PODÍVAT SE NA TO, CO JE PRO NÁS PŘIPRAVENO V HORSKÝCH KOLECH PRO NOVOU SEZONU, JAKÉ JSOU TRENDY A NOVINKY, ZNAMENÁ PŘEDEVŠÍM KONSTATOVAT, ŽE VĚTŠÍ PARAMETR KOL, TEDY 29“ OPROTI DOSAVADNÍM 26“, VÁLCUJE NABÍDKU. BYLA BY CHYBA ZŮSTAT POUZE U TOHOTO SDĚLENÍ, ZAČNĚME ALE PRÁVĚ U NĚJ.

Nástup 29“ není záležitostí této sezony, plíživě probíhá už více než deset let, ale právě poslední sezony tento trend potvrzují přírůstky dalších a dalších modelů s velkými koly v různých kategoriích MTB. Proč se jim tak daří? Horské kolo s 29“ koly má lepší prostupnost terénem, v měkkém podkladu se tolik neboří, překonávání nerovností je snazší vzhledem k menšímu nájezdovému úhlu, jízda je stabilnější a jistější (pro rekreačního jezdce se tedy dá říct, že i bezpečnější – a to i pro lepší trakci) a je tu ještě řada dalších výhod souvisejících s větším průměrem. V neposlední řadě je to větší komfort jízdy. Nevýhody? Jak se to vezme. Snad o něco línější akcelerace a v některých případech lehce horší ovladatelnost. Jenže rozdíly jsou tak malé, že je většina cyklistů nepozná, nebude řešit – zato výhody jsou citelné okamžitě. A tak zájem cyklistů roste a spolu s tím se 29“ rozšiřuje, jak co se týká kvantity, tak i kvality. Po opatrných začátcích s dostupnějšími koly jsou dnes ve větším parametru k mání i špičkové stroje. Navíc mezi koly s pevným, ale i odpruženým rámem – a zde dokonce i s vyššími zdvihy.

Kola na stezky Trail bike je dalším fenoménem současné horské cyklistiky. Doslovný překlad do angličtiny jej nevystihuje zcela, ale naznačuje. Jde o kategorii kol, která lze definovat jako velice univerzální, lehká, jezdivá a hravá. A navíc komfortní. Kategorii, která velmi dobře zaplnila mezeru mezi koly pro výkonnostní sport a těmi pro spíše sjezdové pojetí horské cyklistiky. Jedná se o celoodpružená kola se zdvihy nejčastěji okolo 120–130 mm, jsou ale i výjimky s vyšší hodnotou. Jen samotné milimetry nejsou určující. Zdvih přináší pohodlí a dobrou prostupnost i obtížnějším terénem, navýšení oproti závodním strojům se 100 mm ale nikterak nepřidává na hmotnosti, neubírá jízdě na svižnosti a lehkosti, není problém takové kolo použít i pro závod. Jeho hlavní doménou jsou ale delší výlety na kole, pohodlné a jisté brouzdání krajinou. Pokud lze nějakou kategorii označit jako nejzajímavější pro nejširší spektrum cyklistů, pak to budou právě trail biky a 29“ kola s pevným i odpruženým rámem.

Jízda s motorem Elektrokola zaznamenávají obrovské meziroční nárůsty prodejů, to ale hovoříme o kolech městských. Nicméně motory už se tlačí i do terénu a na sportovní kola. Ponechme nyní stranou úvahy o tom, jak dalece potom ještě lze hovořit o sportu, faktem je, že se tento obor usilovně rozvíjí.

FOTO: VAUDE

Sportovní elektrokolo zachovává standardní podobu horského kola, jen je doplněno motorem. Ten v různých nastavitelných stupních intenzity pomáhá jezdci při šlapání coby asistent, nehovoříme tedy o jakési obdobě motorky. Usnadňuje tak zvládání výletů v náročném terénu, prodlužuje dojezd výletníků, otevírá dveře cyklistiky v přírodě starším lidem, lidem se zdravotním handicapem, ale i těm, kteří se prostě jen nechtějí dřít. Nevýhody jsou ale zatím stále příliš zřejmé – vysoká hmotnost a z ní plynoucí jistá neohrabanost při manipulaci a ovládání, dále omezený dojezd v těžším terénu, závislost na energii. Vývoj ale teprve začíná a kdo ví, jak bude takové kolo vypadat za deset let – a s ním i celá cyklistika.

Převodová alchymie a to další Nejen koly ale žije cyklistika, je tu i vývoj komponentů. Že dnes již i na kolech nižší třídy najdete většinou jen hydraulické kotoučové brzdy, je prostě fakt – řeklo si o to komfortní ovládání i malé běžné servisní nároky. V převodových systémech horských kol se rychle zabydlelo deset pastorků na kazetě, takže kdo rád násobí, zjistí, že v současnosti máme k dispozici až 30 převodů. Jenže je tu ještě druhý trend, kterým je čím dál častější nasazování dvou převodníků na klikách namísto tří. Důvod? Usnadnění hledání převodu i řazení, snížení křížení řetězu při některých převodech, jednoduchost. Aniž by cyklista nějak trpěl nedostatkem, může s dvojpřevodníkem přemýšlet jen o dvaceti a ne o třiceti převodech. Aby nechyběl nejlehčí převod pro těžké výjezdy, jsou kazety vybavovány nejlehčím pastorkem s více zuby. To takové odpružení se ustálilo na bodu prostém zásadních změn. Ty existují, ocení je ale hlavně entuziasté a znalci, pro něž tento článek není určen. Pozitivní je, že modely, v jejichž útrobách je při pružení stlačován vzduch, již najdeme i na poměrně dostupných kolech. Vzduchová „pružina“ je totiž mnohem lépe nastavitelná než pružina ocelová, vhodná u běžných kol pro „normálně vážící“ jedince. Těžší či naopak lehčí z nás mohou při nastavování snadno narazit na limit vinuté pružiny. K nastavení odpružení přidáme ještě maličkost. Pokud nejsou vidlice či tlumič správně nastaveny, nepracují stoprocentně a dokážou zásadně negativně ovlivnit vlastnosti kola. Jinými slovy, kdo si koupí kolo s odpružením a neumí jej nastavit, utratil mnoho peněz zbytečně. Vyplatí se proto věnovat čas aspoň studiu návodu. A protože nastavení pružení nemusí být snadné pro každého, jsou tu novinky v podobě automatického nastavení.

S kolem není potřeba čekat, až sleze sníh

Nové standardy Jako každý obor, i cyklistika se vyvíjí komplexně. Hledá se každé místo, které lze vylepšit. V případě rámu to například znamená důmyslné tvarování trubek, používání ložisek hlavového složení s nestejným průměrem horního a spodního ložiska, lisovaná namísto šroubovaná ložiska středového složení atd. Mnoho detailů, jejichž součet posunuje kvalitu celku opět o kus dál.

Uhlíkový kompozit všude Velmi silným trendem posledních téměř deseti let, a přesto neutuchajícím a stále sílícím, je používání uhlíkového kompozitu u rámů, ale i takřka všech komponentů. Kompozit umožňuje nejlépe „ladit“ výsledné vlastnosti produktů, v mnohém překonává dosud nejpoužívanější hliníkové slitiny, vytlačuje je z dalších a dalších pozic, posunuje se stále více směrem k dostupným kolům.

Mimo hlavní proud Zajímavým komponentem, který se také citelněji rozšiřuje v posledních letech, je teleskopická sedlovka. Cyklista-uživatel, nikoliv vášnivec, nejspíš zná sedlovku odpruženou, která je mnohdy také teleskopická a má jediný

úkol – přinášet pohodlí. To sedlovka, o níž mluvíme, umožňuje za jízdy měnit výšku posedu. Proč? Protože pro šlapání je ideální jiná pozice sedla než pro technický prudký sjezd, kde vysoko situované sedlo překáží a znesnadňuje jezdci práci s kolem. To už ale hovoříme o mnohem užší skupině cyklistů.

Vivat, cyklistika! Nezaznělo toho ještě mnoho, nezmínili jsme například trendy v oblečení a doplňcích, a u toho, co přinesl tento článek, jsme se sklouzli spíše po povrchu. I tak je ale zřejmé, jak progresivní obor je cyklistika. A to je pozitivní, protože lepší a kvalitnější kolo a každá jeho část dokážou přinášet opět o něco lepší zážitky z jízdy.

POSED JE DŮLEŽITÝ! Nový trend v cyklistice je i optimalizace posedu na kole. Zvýší efektivitu šlapání, zlepší jízdní komfort, sníží riziko zranění z přetížení a optimalizuje aerodynamický odpor. Pomocí 3D senzoru a osmi LED diod umístěných na klíčových partiích těla cyklisty se provede záznam za jízdy, který je bezprostředně vyhodnocen pomocí speciálního softwaru. Takto získaná data nabídnou komplexní pohled na stávající posed a případné úpravy tak, aby všechny úhly a vzdálenosti klíčových segmentů odpovídaly doporučeným hodnotám.

SPORT

MARKET

NOVINKY NA LÉTO 2012 NOVÉ

SUUNTO AMBIT S GPS

Ispo představilo jako každý rok mnoho novinek, přičemž některé stojí za pozornost více a jiné méně. Mezi ty první patří nový model náramkového počítače Suunto Ambit. Mohli bychom jej nazvat hodinkami, ale to by nebylo vůbec fér. Sdružuje totiž tolik funkcí, že hodiny stojí až na jednom ze zadních míst. Nadmořská výška, GPS navigace, rychlost, tepová frekvence, indikátor počasí… Tyto a další informace jsou s nimi stále k dispozici.

Outdoorové funkce Plně vybavená GPS (SiRFIV chip), 3D kompas, barometrická výška, teplota, barometr, Waypoint – navigace s GPS, vytvoření waypointu s uložením v přístroji i na Movescount.com, lokace v širokém spektru souřadnicového systému.

Tréninkové funkce Funkce vysoce citlivého měření tempa/rychlosti a vzdálenosti z integrované GPS a měřiče zrychlení (FusedSpeedTM), Peak Training Effect a čas na zotavení, stopky, manuální a automatický po-

čet kol, graf tepové frekvence v reálném čase, limity tepové frekvence, zóny tepové frekvence na movescount.com, záznam trati a analýzy na Movescount.com.

Další vybavení Minerální krystalické sklíčko, voděodolnost do 100 m (ISO 2281), přepnutí pozitivního/negativního displeje, dobíjecí lithium-ion baterie, uživatelem nastavitelné podsvícení, robustní BuiltToLast pouzdro, nastavení přístroje a nové funkce na Movescount. com, zvýšená životnost baterie.

Obecné funkce Čas, datum, alarm, duální čas, zámek tlačítek, indikátor životnosti baterie, dvousměrný přenos dat a dobíjení s USB kabelem. Více na:

www.suunto.com

X-BIONIC® FENNEC® BIB TIGHT Místo narození: Sahara. Mateřský jazyk: výkon. Fenek (pouštní liška) byl inspirací při vývoji oblečení X-BIONIC® z řady Fennec®. V průběhu milionů let evoluce se tato liška přizpůsobila životu v poušti. Její srst odráží teplo a velké uši zvětšují přirozené schopnosti chlazení. Inženýři z týmu X-Bionic našli způsob, jak vetknout tyto vlastnosti do funkčního oblečení. Výsledkem je unikátní materiál nazvaný xitanit™, který je dále u těchto kalhot spojen s jedinečným systémem ventilačních kanálků 3D-BionicSphere® a také systémem parciální komprese. Vznikly tak špičkové cyklistické kraťasy, které umožňují podávat nejvyšší výkony dokonce i v extrémně teplých podmínkách. Toto průlomové funkční cyklistické oblečení bylo kladně přijato cyklisty a obdrželo mnoho ocenění. Parciální komprese X-BIONIC® – cyklistické šortky X-BIONIC® Fennec® Bib Tight pomocí systému parciální komprese redukují vibrace svalů a stimulují cirkulaci krve, přitom nabízejí excelentní volnost pohybu. Napomáhají prokrvování a vyživování svalů a tím vedou k vyššímu výkonu.

www.progresscycle.cz

REVOLUČNÍ

POC TRABEC MIPS Málokdo spadne z kola na hlavu kolmo. Většina vážných zranění hlavy nastává šikmým nárazem. Současné přilby však tlumí pouze čelní nárazy. Švédský POC, specialista na bezpečnost, přináší cyklistům převratnou technologií MIPS – helmu v helmě. V případě šikmého nárazu dojde k pootočení vnitřní helmy, pohlcení sil působících ze všech směrů a jejich rozložení do celého jádra přilby. Výsledná energie působící na mozek je tedy zredukovaná na minimum. V ČR poprvé na veletrhu FOR BIKE PRAHA – Letňany 30. 3.– 1. 4. 2012

www.poc-sport.cz

KJUS NAUČILA ZIMA, CO JE NEJLEPŠÍ PRO LÉTO. ˇ ALE NAŠE STANDARDY PRO ROČNÍ OBDOBÍ SE MENÍ, ŠPIČKOVÉ PRODUKTY ZUSTÁVAJÍ:

- NEJVYŠŠÍ KOMFORT - MAXIMÁLNÍ FUNKČNOST ˇ - PRVOTRÍDNÍ STYL www.kjus.cz KOLEKCE KJUS SKIWEAR 2012/2013 ˇ NA SOBEˇ - NEVÁžÍ NEJLEhČÍ BUNDA, JAKOU JSTE KDY MELI ˇˇ ANI KILO, ALE NEUVERITELNýCh 888 gRAMU. BUNDA, O KTERÉ ˇ ˇ PRESTO ˇ ˇ NEBUDETE ANI VEDET, VÁS PODRžÍ I V NEJDRSNEJŠÍCh ˇ PODMÍNKÁCh. PÁNSKÁ LYžARSKÁ BUNDA hELIUM, BOJ O KAžˇ ZVýŠENÉ FUNKČNOSTI. Dý gRAM PRI

KJUS MEN hELIUM JACKET

VODNÍ SLOUPEC: 20’000 MM PRODYŠNOST: 20’000 g/M 2 – 24 h

KOLEKCE KJUS PREMIUM OUTDOOR JAK JE MOžNÉ VYROBIT DVOUAPULVRSTVOU LÁTKU? DÁTE DOˇ PODŠÍVhROMADY VRChNÍ LÁTKU, MEMBRÁNU A 3D VNITRNÍ KU. VýSLEDKEM JE CELOROČNÍ, VÍCEúČELOVÁ, NEPROMOKAVÁ, ˇ 3D PLNEˇ STREČOVÁ, SNADNO SBALITELNÁ BUNDA S VNITRNÍ STRUKTUROU. ˇ NEPROMOKNE, NEPREKÁžÍ POhYBU A NELEPÍ SE NA KUžI.

KJUS MEN BRYCE JACKET

VODNÍ SLOUPEC: 20,000 MM PRODYŠNOST 20,000 g/M2 – 24 h

Partneři KJUS SUMMER/SPRING 2012 OUTDOOR CZ • Brno: Ski & Golf • Český Těšín: Domino sport • Harachov: David sport • Havířov: Santi sport • Hradec Králové: RM SPORT • Ostrava: Florián sport • Praha: Sport&Golf • Špindlerův Mlýn: Ski Sport Horka SK • Donovaly: Dami sport

SPORT

OPERACE NA VLASTNÍ TEXT A FOTO: PETR HAVELKA

OKO

OČI JSOU PRO LYŽOVÁNÍ ZÁSADNÍ ORGÁN. A DNEŠNÍ MEDICÍNA UMÍ I S NIMI DĚLAT DIVY – NEBO TO O SOBĚ ALESPOŇ TVRDÍ. JAK TAKOVÁ LASEROVÁ OPERACE VE SKUTEČNOSTI PROBÍHÁ A CO ČLOVĚKU MILUJÍCÍMU LYŽOVÁNÍ PŘINESE, ZJISTILA NA VLASTNÍ KŮŽI ČLENKA REDAKCE SNOW MARKÉTA KARLOVÁ.

s sebou na hory zapomněla přibalit roztok nebo krabičku na kontaktní čočky – a shánět je někde večer po horách o víkendu je docela problém. Někdy jsem pro jistotu nechala čočky doma úplně. Snažila jsem se s sebou vozit i náhradní pár pro případ, že by se čočka poškodila nebo ztratila, takže další starost navíc.

Excimerový laser v akci (operovaný pacient je ten na zádech) Markéto, kdy a proč jsi začala přemýšlet o laserové operaci očí? Přemýšlela jsem o tom už dlouho, ale nebyla jsem si jistá, jestli to není příliš riskantní a nebezpečné. Říkala jsem si, že je lepší pár dioptrií navíc než nevidět vůbec. Nejvíc jsem o tom začala přemýšlet loni v létě na dovolené, kde jsem byla s kamarádkou, která právě podobný zákrok podstoupila a velmi si to chválila. Cestovaly jsme po jihovýchodní Asii a já jsem z hygienických důvodů volila kontaktní čočky, které se nemusí na noc vyndávat z očí. V těchto čočkách oči zase pořádně nemohou dýchat, což mi působilo problémy. A co na horách, tam ti brýle nebo čočky nevadily? Jako malá jsem závodně lyžovala a nosit dioptrické pod lyžařské brýle bylo velmi nepohodlné. Jednou jsem to vyzkoušela a okamžitě jsem se bez váhání rozhodla pro kontaktní čočky.

Dvoje brýle tlačí, mlží se a člověk nevidí dobře. Při tréninku nebo na závodech je to i nebezpečné, protože při srážce se slalomovou tyčí hrozí riziko poranění očí. S čočkami to tedy bylo lepší? Určitě, kontaktní čočky jsem nosila více než deset let. Stále častěji mě však čočky nepříjemně řezaly do očí. Při mrazu a větru rohovka oka ztíženě dýchá a více osychá, a proto mě kontaktní čočky, které bránily příjmu kyslíku, více dráždily. Uprostřed jízdy ze svahu dolů se mi často stávalo, že se mi čočka posunula a přilepila pod oční víčko a já jsem najednou nic neviděla. Musela jsem zastavit, sundat lyžařské brýle a párkrát promrkat. To už jsem naštěstí ale nezávodila. A to nemluvím o tom, když jsem si ráno čočky nasadila a zůstala pod nimi nějaká malá nečistota, která mě pak celý den škrábala do oka. To znají ale všichni, nejenom lyžaři… Kromě toho se mi nejednou stalo, že jsem si

Brýle jsi tedy na horách nenosila vůbec? Když jsem si je s sebou nezapomněla přibalit, tak jsem je nosila občas večer, abych dopřála očím trošku odpočinku. Zamlženým brýlím při vstupu do rozehřáté místnosti jsem se také nevyhnula. A co víc, prý mi dioptrické brýle s čepicí na hlavě moc nesluší… Kolik dní strávíš v zimě na horách? Jako členka týmu SNOW jsem na horách celkem často – určitě kolem 40 dnů za sezónu. Takže problém s čočkami, zapomenutým roztokem nebo brýlemi jsem řešila docela často. Co jsi od operace očí očekávala? Že už se nebudu muset ráno zdržovat s nandáváním čoček nebo hledáním brýlí. Večer nebudu muset vstávat rozespalá z postele, abych si vyndala čočky, na které jsem zapomněla. Nebudu se muset bát infekce, která hrozí při nandávání a vyndávání čoček. Nebudu muset řešit neustálé strasti se zapomínáním brýlí, čoček, roztoku a podobně. A hlavně, že uvidím.

Vyšetření po operaci Co byl tedy poslední impuls pro tvé rozhodnutí? Dlouho jsem o tom přemýšlela a stále častěji jsem vnímala nepříjemnosti spojené s nošením čoček či brýlí. Mé rozhodnutí nebylo impulsivní. Poté, co jsem se vnitřně přesvědčila, že zákrok je naprosto bezrizikový, jsem zvažovala i finance. Když jsem si spočítala, kolik mě ročně stojí kontaktní čočky, roztok, nové brýle, zjistila jsem, že je to docela i výhodná investice. Cena operace s doživotní zárukou by mě stála tolik, kolik nošení brýlí a čoček deset let. Co operaci ve stručnosti předcházelo? Jedno důkladné vyšetření, kde mi změřili dioptrie, tloušťku rohovky a podobně. Vše se měří na speciálních přístrojích a výsledky pak vyhodnocuje počítač. Lékařka se mnou pak prokonzultovala průběh samotného zákroku. Bylo to nepříjemné? Při některých vyšetřeních mi trošku slzely oči. Spíš než nepříjemné to ale bylo zajímavé. A jak probíhal samotný zákrok? Před zákrokem jsem podstoupila ještě pár kontrolních měření. Potom jsem od operující lékařky dostala přesné instrukce, kam se mám dívat, co uvidím, co budu cítit, a ochotně mi ještě zodpověděla všechny otázky a zbavila mě pocitových nejistot. Samotná laserová operace trvala jen 15 minut a probíhala vleže. Při vstupu do sálu jsem dostala velkého plyšového psa, kterého jsem mohla držet a mačkat. Ze začátku mě to pobavilo, nakonec jsem za něj byla vděčná – předávala jsem mu svou nervozitu. Bylo to bolestivé? Bolestivé to nebylo, spíš nepříjemné. Nejtěžší na celém zákroku pro mě bylo se psychicky vyrovnat s tím, že mi někdo operuje oči. Všechno jsem slyšela, viděla a měla obavy z toho, abych správně spolupracovala. Oči jsem měla znecitlivělé anesteziologickými kapkami, takže v průběhu zákroku jsem cítila pouze mírný tlak na oko, jinak nic.

Říkáš spolupracovala? Nemohla jsi tedy něco pokazit, kdybys třeba mrkla nebo hýbla hlavou? Mrknout jsem nemohla, oční víčka jsem měla přidržené svorkou. Kdybych prý ucukla hlavou, tak by se laser automaticky zastavil. Je to opravdu bezpečné. Jak dlouho po operaci jsi mohla znovu do práce? Hned po zákroku jsem viděla mírně rozmazaně a oči jsem měla velmi citlivé na denní světlo. Odpoledne jsem prospala a druhý jsem den mohla již zcela normálně fungovat. Musela jsi před operací nebo po operaci něco omezit? Co sporty? Týden před operací jsem si musela kapat umělé slzy, po operaci pak antibiotické kapky. Do bazénu se nesmí měsíc. Takže nic závažného. Nejhorší omezení bylo, že jsem se nemohla týden před a 14 dnů po zákroku malovat… A jak se ti po operaci očí sportuje, lyžuje? Je to super! Nemusím nic řešit. Vidím skvěle, lyžuje se mi ještě líp. A to hlavní, co na to tvůj přítel? Ten by to určitě ocenil, kdyby nějaký byl. Aha, a jak by tedy měl vypadat tvůj ideální chlap? Po jistých zkušenostech mám již hodně umírněné představy… Měl by to být především lyžař. No a pak sympaťák se smyslem pro humor, gentleman, inteligentní, milý, hodný, vtipný, bohatý, svobodný, bezdětný, vysoký, se sportovní postavou, vlastně sportovec, věrný, aby mě měl rád, s vlastním názorem, nekuřák, společenský… Tak to už stačí, vraťme se k tématu. Co bys vzkázala těm, kteří o operaci očí přemýšlejí, ale z nějakého důvodu váhají nebo se bojí. Určitě to stojí za to. Zákrok je naprosto bez rizik a pocit probudit se ráno a okamžitě vidět je prostě nepopsatelný!

FOTO: JINDRA PAVLÍČEK

SPORT

FAMILY

R PA TN ER RU BR IKY

TEXT: MGR. SIMONA SKOČDOPOLOVÁ – DLS APUL

APU JEZDÍ NA PRKNĚ V MINULÝCH DÍLECH JSME SE VĚNOVALI VÝUCE LYŽOVÁNÍ DĚTÍ – APU NÁS POSTUPNĚ PROVEDL OD JEJICH PRVNÍCH KRŮČKŮ NA LYŽÍCH AŽ PO ZÁKLADY ZÁVODNÍHO LYŽOVÁNÍ. A CO TEĎ, KAM DÁL? Principem celé Dětské zimní ligy APUL je vychovávat nejen lyžaře, ale všeobecně zdatné malé sportovce, kterým není cizí žádný ze zimních sportů. Pojďme se tedy podívat v tomto díle seriálu na další, extrémně populární zimní sport – snowboarding. Tento článek by měl předložit jakýsi univerzální návrh, jak s tímto sportem v podání vaší ratolesti začít, na co si dát pozor, a přinést pár metodických tipů do začátku. Samozřejmě vždy doporučujeme začít s výukou snowboardingu v některé lyžařské a snowboardové škole. Instruktoři nejlépe vědí, jakým způsobem se vašemu dítěti věnovat a jak metodicky postupovat, aby začátky byly pro něj co nejjednodušší a pokud možno bez velkých pádů.

KDY

Oproti lyžování je snowboarding, minimálně na začátku, koordinačně náročnějším sportem. Zjednodušeně řečeno, je tomu tak hlavně proto, že prostě máme obě nohy svázány na jednom prkně. Děti předškolního věku, které nemají ještě koordinaci pohybů plně vyvinutou, mohou mít tedy logicky se začátkem snowboardování problémy. Obecně tedy doporučujeme začínat s prknem kolem šestého roku věku dítěte. Samozřejmě to neznamená, že mladší dítě se jezdit na „prkně“nenaučí.

VYBAVENÍ

Snowboard je vhodnější nejprve vypůjčit, pro případ, že se dítě s náročným začátkem nesrovná a bude nutné výuku odložit třeba o rok. Délku snowboardu volíme tak, aby prkno sahalo dítěti v rozmezí mezi prsa a bradu. Pro začátečníky je vhodný spíše měkčí a širší snowboard s oběma špičkami zdviženými. Vázání volíme tak, aby bylo jednoduché na zapínání a vešla se do něj snowboardová bota. Boty by neměly být moc velké, noha se v nich nesmí pohybovat a musí být pevně uchycena. Samozřejmostí je helma a více než vhodným je i chránič páteře.

POSTAVENÍ NA SNOWBOARDU

Každý člověk má dominantní jednu nohu, tato dominance určuje i postavení na snowboardu. Pozor, ne vždy se shoduje dominance ruky a nohy. Metod, kterými zjišťujeme postavení na snowboardu je několik, za všechny jmenujme jednu, pravděpodobně nejvíce spolehlivou. Dítě se postaví zády k vám do stoje spatného a vy do něj lehce strčíte. Noha, kterou dítě vykročí vpřed, bude na prkně nohou přední. Vázání by vám alespoň pro začátek měli správně nastavit v obchodě nebo půjčovně. Obecně platí, že postoj musí být pro dítě pohodlný. Pro začátečníky volíme postoj, kdy

špičky chodidel směřují od sebe a patky k sobě. Přední vázání nastavujeme pod úhlem 9 ° až 21 °, zadní vázání pod úhlem 0° až -15 °.

KDE

Vždy začínáme na rovině, později na mírném kopci s dojezdem do roviny. Místo by nemělo být frekventované a v jeho blízkosti by se neměly vyskytovat žádné nebezpečné překážky.

JDEME NA TO

U všech sportů platí – a u tak náročného, jako je snowboarding, především – že vždy začínáme rozehřátím, chcete-li rozcvičkou. Teprve pak přistoupíme k výuce. Nejprve vysvětlíme dítěti, co jsou jednotlivé části snowboardu (špička, patka, vázání, hrany, skluznice). Hned na začátku je třeba rozlišit, která je přední a zadní strana (u špiček, u patek chodidel). Standardně se užívají anglické názvy frontside a backside, ale u malých dětí doporučujeme označit strany jinak. Třeba „špičky“ a „patky“. Pokračujeme vysvětlením manipulace se snowboardem. Nošení snowboardu je pro děti nejjednodušší buď podél těla, kdy prkno drží pod vázáním, skluznicí k tělu, nebo děti mohou držet prkno za patku vázání a táhnou ho po sněhu za sebou.

VÁZÁNÍ

Dále dítěti vysvětlíme, jak snowboard upnout na nohy. To lze vestoje (na rovině), nebo vsedě (ve svahu). U začátečníků upínáme prkno spíše vsedě i na rovině – kvůli bezpečnosti. Jako první upínáme vždy přední nohu a vrchní přezku vázání.

PÁDY

Dříve, než začneme se samotným cvičením, vysvětlíme a bez snowboardu zkusíme padání. Nácvik správného padání je nezbytnou prevencí úrazů. Padáme-li „přes špičky“, jako „žížala“ sevřeme ruce v pěst, paže ohneme v loktech a dáme je před tělo. Nejprve dopadneme na kolena, pak na předloktí, hlavu odkloníme stranou, následuje dopadnutí trupu a ohnutí nohou v kolenou. Při pádu dozadu padáme jako „kočička“, tzn. nejprve padneme na zadek, pak se zhoupneme přes ohnutá záda („kočičí hřbet“), bradu tiskneme na prsa. Pád přitlumíme předloktím. Nikdy nestrkáme ruce pod zadek.

MEDVĚD

Pokračujeme ukázkou a nácvikem „medvědího postoje“ bez snowboardu. Medvěd stojí na celých tlapách, rozkročený, a protože je v pohodě a uvolněný, má všechny klouby mírně pokrčené. Postoj také nazýváme „kovbojským postojem“ – s kolty u pasu, rozkročené nohy, pokrčená kolena a kotníky a pánev je podsazená. Teď můžeme upnout snowboard, nejprve pouze přední nohu. Zkusíme překročit prkno, zároveň ho postavit „na špičky“ a „na patky“. Dále se otáčíme jako medvěd kolem stromu – kolem zadní nohy dopředu a dozadu, hranou prkna můžeme zkusit nakreslit ve sněhu paprsky. Pokračujeme s oběma nohama upnutýma do vázání. Znovu vyzkoušíme postoj „medvěda“. Dále provádíme podřepy v kolenou, zkoušíme, jestli se medvěd přes nacpané břicho ohne a dotkne se přední a zadní boty a ještě dál, patky a špičky snowboardu. Zkoušíme zvednout špičku a patku, kloužeme se doprava a doleva. Dále vyzkoušíme, zda medvěd dokáže povyskočit a jestli dokonce dokáže vyskákat do sněhu hvězdičku. Nakonec si vyzkoušíme ve dvojici pozici „na špičkách“ a „na patkách“ (zahranění snowboardu na backside a fronside). No a jdeme na cvičení v pohybu. Opět odepneme zadní nohu z vázání a zkoušíme chůzi, postupně se více odrážíme, jako když medvěd jede na koloběžce. Zkusíme malou překážkovou dráhu nebo závod – kdo dříve oběhne kolem hůlky a přes muldu, otočí se a „dokoloběžkuje“ zpátky.

V AKCI

Nakonec jdeme na kopec. Najdeme mírný svah s dojezdem do roviny nebo protisvahu. Vyzkoušíme stoupání do kopce a otočení ve svahu. Prkno opíráme „na špičky“ nebo „na patky“ a otáčíme se kolem volné nohy. Dále pokračujeme prvním sjezdem. Připravíme prkno směrem dolů z kopce, lehce se odrazíme a položíme zadní nohu volně na prkno před zadní vázání a sjedeme po spádnici. První pokusy je vhodnější absolvovat s dopomocí – přidržíme prkno botou v pozici ve spádnici a dítě se může pohodlně postavit na snowboard. Jízdu po spádnici opakujeme několikrát a můžeme přidat několik zdokonalovacích cvičení. Zkuste podřepy v kolenou, nadzvedávat zadní nohu, dotýkat se bot. Dále se můžeme střídavě dotýkat oběma rukama předního kolene a dávat ruce nad hlavu. To samé můžete vyzkoušet s pomůckami, třeba s šátkem nebo rukavicí, kterou si můžete během jízdy pohazovat. Nácvik jízdy po spádnici zakončíme půl obloučkem do zastavení, ke změně směru využijeme rotaci trupu. Zkuste zapíchnout hůlku ve směru, kam má dítě zatočit, a naveďte ho, aby si na ni nataženou paží ukázalo. V této fázi učíme dítě i další důležitou dovednost – zabrzdit zadní nohou do sněhu na stranu „špiček“.

dámský lyžařský set AXANA X CT - geometrie: 116-70-100 - rádius: 16 m/168 cm - jádro: dřevěné

ušetříte

3 000,místo 8 999 , -

5 999, -

lyžařský set SPORTMACHINE 70 X CT - geometrie: 116-70-100 - rádius: 13 m /152 cm - jádro: dřevěné

ušetříte

4 000,místo 9 999 , -

5 999, -

pánská lyžařská obuv SPORTMACHINE X - flex index: 80 / 70 - šíře skeletu: 104 mm - botička ThermoFit

ušetříte

2 500,místo 4 999 , -

2 499, -

Po zvládnutí základních cvičení na místě a jízdy po spádnici pokračujeme už na sjezdovce, ale to až někdy příště… Hlavně si pamatujte, že snowboarding je především v začátcích fyzicky náročným sportem. Dělejte tedy během výuky přestávky, dítě zbytečně nepřepínejte. Jako všechny sporty na sněhu musí být i jízda na „prkně“ hlavně zábavou.

nakupujte ON-LINE! | 62 prodejen v ČR

MAG

RETRO

Z archívů krkonošské Horské služby

TRAGICKÉ ZÁVODY

NA MARTINOVCE Vyjádření ředitele závodu Ing. Vladimíra Mráze, nar. 4. 5. 1931, bytem Praha 10 – Strašnice, U kombinátu 5: „Z pověření VSL MV ČSTV Praha byl lyžařský od díl TJ Konstruktiva, jehož jsem předsedou, organizátorem závodů 5. a 6. kola Krajské soutěže smíšených družstev skup. A ve dnech 10. a 11. 4. 1976. Podrobný rozpis závodů je přiložen. Závod byl organizován na základě řádných přihlášek zaslaných jednotlivými od díly, soutěžícími v této skupině. Losování pořadí závodníků bylo provedeno dne 7. 4. 1976 v Praze. K vlastnímu průběhu závodu: Po prezentaci závodníků jednotlivých družstev na Martinově boudě dne 10. 4. 1976 v době od 8:30 do 9:00 hod. byla vyhlášena prohlídka trati 1. kola slalomu. Po prohlídce trati závodníky a po odzkoušení elektrické měřící aparatury a spojení vysílačkami byl závod odstartován. Jako první jeli 3 předjezdci – dorostenci pořádajícího od dílu. Poté byl odstartován vlastní závod v kategorii žen. Po ukončení této části závodu byla odstartována kategorie mužů. Přibližně po odstartování prvního závodníka byla z horní části volána lékařská pomoc. Viděl jsem, že lékař závodů nejrychlejším možným způsobem stoupá po trati vzhůru, aby tuto pomoc poskytl. Po zjištění, že jde o vážný úraz, jsem okamžitě telefonoval nejdříve na Labskou boudu, kde je středisko HS. Jelikož člen HS na Labské boudě byl momentálně v terénu, informoval jsem okamžitě středisko HS ve Špindlerově Mlýně. Po dohodě se službukonajícím členem HS o tom, že okamžitě vyšle do Medvědího kolena sanitní vůz, jsem telefonicky přivolat rolbu z Medvědí boudy. Zraněný byl během této doby svážen na kanadských saních před Martinovu boudu. Sledoval jsem další lékařské ošetření zraněného, při němž dojela rolba a zajistil jsem jeho doprovod lékařem závodů, velitelem trati a závodníkem družstva, jehož členem byl zraněný. Okamžitě po odvozu zraněného jsem se vrátil do prostoru cíle závodu, kde jsem zjišťoval skutečný děj, při kterém ke zranění došlo, a svědky úrazu. Výpovědi těchto svědků jsou přiloženy. Na základě těchto výpovědí mohu uvést následující: K úrazu došlo mimo vytyčenou závodní trať tím, že závodník David Rys spolu s Tomášem Němcem projížděli po svahu a cvičili oblouky mezi náhradními slalomovými tyčemi, které byly napíchány asi 30 m od slalomové trati v počtu asi 4 nebo 5 kusů. Protože se nejednalo o úraz, který by se stal v závodní trati, nechal jsem v závodě pokračovat. Nadále jsem se zdržoval v prosto-

1976 ru cíle závodů. K cíli se po určité době dostavil Ing. Pitra, který mně oznámil, že dostal telefonickou zprávu z HS Špindl. Mlýn o úmrtí zraněného závodníka v nemocnici Vrchlabí. Bylo to v době, kdy končilo druhé kolo slalomu žen. Závod jsem okamžitě přerušil a po domluvě se soutěžním výborem jsem vzhledem k této tragické události celý závod ukončil. Po tomto ukončení jsem sezval svědky úrazu a zajistil napsání předběžných protokolů o úraze.“ --------------------------------------------------Vyjádření svědka Daniela Fajfra, bytem Ústí n. Labem, V zahrádkách 33, nar. 8. 3. 1952, přech. bydl. Podbabská kolej D42, Praha4 – Podolí: Svědek stál asi 15 m pod místem pádu. Děj popisuje takto: „Viděl jsem, jak jel podél slalomové trati v boční vzdálenosti asi 30 m, chtěl pokračovat dále mezi rezervními slalomovými tyčemi, ze kterých byl napíchaný krátký slalom, v první nebo druhé zatáčce mezi tyčemi najel na tyč tak, že se mu dostala mezi nohy, tyč se zlomila, pravděpodobně spodní ulomená část se vzpříčila a zapíchla se proti Davidu Rysovi. Poté ujel asi 10–15m a upadl. V krátkém časovém odstupu za ním jel svědek Tomáš Němec a zastavil se u něj. Viděl jsem, že se nad ním Němec sklání, a po chvíli volal směrem dolů po trati, že je Rysovi špatně a že krvácí. Pak jsem viděl, že k němu přijel nějaký ze závodníků, kterého neznám, a zabalil ho do své větrovky. Za chvíli se k němu dostavil svědek Zdeněk Vacek, který mu poskytoval první pomoc.“ Vyjádření Zděnka Vacka, posluchače IV. roč. FVL UK Praha, bytem Praha 1, Jungmannova 5, nar. 11. 12. 1952: „Na volání lékařské pomoci jsem se okamžitě dostavil na místo úrazu; vlastní pád jsem neviděl. Nalezl jsem raněného v tratolišti krve z levé stehenní žíly. Místo jsem komprimoval a vyčkal příchodu blížícího se lékaře. Spolu s lékařem jsme místo krvácení zatáhli. Zhotovili jsme improvizované sáně a vyjeli jsme naproti

S&D, Nakladatelství a vydavatelství, s r.o. Bělohorská 237/1374, 169 00 Praha 6 tel.: 235 090 090, tel./fax: 235 090 091 obchod@soukup-david.cz

www.soukup-david.cz

// Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku // Cestovní knihy // Vstupenky a poukázky // E-shop //

blížícím se kanadským saním. Po necelých 100 m jsme zraněného přeložili na kanadské saně. Nalezený raněný pacient byl celou dobu v bezvědomí a v šokovém stavu.“ Vyjádření lékaře závodu MuDr Richarda Fryče, bytem Praha 4, Novodvorská 1084, nar. 16. 8. 1937, zam. ÚNZ – NV Praha, Fakultní nemocnice v Praze 5, Motol, II. Interní klinika: „Na poradě organizačních pracovníků závodů dne 9. 4. 1976 na Medvědí boudě bylo dohodnuto, že stanoviště lékaře bude nad cílem, v místě, kde končí největší sklon trati. Na tomto místě jsem v průběhu závodu byl, když bylo voláno o lékařskou pomoc. S maximálním úsilím jsem se dostal ke zraněnému, přibližně do horní čtvrtiny trati. Nalezl jsem zraněného v šokovém stavu po značném krvácení, které zatím do mého příchodu komprimoval student IV. roč. lékařské fakulty Z. Vacek. Zraněný reagoval jen na nociceptivní podněty, měl nitkovitý puls, obluzený, později střídavě v eretické a útlumové fázi šoku. Viděl jsem, že záchrana raněného spočívá v urychleném převozu do nemocnice. Přiložil jsem kompresivní obvaz. S pomocí improvizovaných saní a kanadských saní byl zraněný převezen před Martinovu boudu. Před přeložením na rolbu jsem zkontroloval krvácení, které ustalo. Se zraněným jsem v rolbě dojel do Medvědího kolena na silnici Špindlerův Mlýn – Špindlerova bouda, kde byl již připraven sanitní vůz a zraněného jsem předal. Vrátil jsem se zpět do prostoru závodů. K vlastnímu zdravotnickému zajištění závodů bych chtěl uvést: zdravotnický materiál na místě závodů byl v dostatečném množství a v rozsahu odpovídajícímu první lékařské pomoci. Doprava, event. převoz raněných byl až do prostoru Špindlerova Mlýna dostatečně zajištěn pořádajícím od dílem.“

Vyjádření Ing. Zdeňka Pitry, nar. 6. 10. 1922, bytem Praha 6, na Petřinách 1896: „Byl jsem požádán v pátek 9. 4. v dopoledních hodinách trenérem družstva TJ Sokol Krč, Aloisem Šílou, abych pomohl zajistit dopravu závodníků této jednoty na závody na Vysokém kole. Jelikož jsem nebyl přímým účastníkem závodu, pomáhal jsem jim k zabezpečení organizačních záležitostí /oprava, ubytování, vyzvednutí star. čísel/. V době úrazu jsem byl v prostoru cíle závodu a slyšel jsem volání pro lékařskou pomoc. Sjel jsem na chatu Martinova bouda, aby se připravili další závodníci ke startu. Při návratu zpět k cíli jsem zjistil, že na kanadských saních převážený zraněný závodník je David Rys. Vrátil jsem se se saněmi před Martinovu boudu, viděl jsem, že krvácení již bylo zastaveno, pomohl jsem zajistit věci zraněného a naložit s kanadskými saněmi na přijíždějící rolbu. Souhlasil jsem, aby jako doprovod zraněného kromě lékaře jel ještě závodník TJ Sokol Krč Tomáš Němec.“

VZPOMÍNKA PAMĚTNÍKOVA Měl to být báječný dubnový víkend 1976. Z vojny už zbývaly jenom dva a půl měsíce, jaro se vehementně hlásilo, děvčata odkládala kabáty a na poslední krajské závody sezony ve Špindlu, kvůli sněhu přeložené až pod sedlo Vysokého kola nad Martinovkou, jsem dokonce měl regulérní opušťák na celé tři dny. Těšil jsem se na pohodu. Ne jako v lednu, kdy jsem tam zažíval nervy. Na závodech ve sjezdu jsem byl tajně, ale moje inkognito odstřelili vzorní pořadatelé svými hlášeními o „Ivanu Sosnovi z Dukly Jaroměř” – ausgerechnet ve dny, kdy tam byl na dovolené náš obávaný major Hnídek. Ze tří krásných nezelených dnů se ale stala akce samých kiksů včetně cesty tam i zpět a prasklých hran na obou lyžích. To nejhorší ale přišlo v sobotu: „závody byly poznamenány zatím nejtragičtější událostí lyžařských závodů, které jsem byl svědkem – mladý kluk z Krče, ročník 58, v tréninkových klackách si napíchl ulomeným pahýlem žílu, embolie, zdlouhavé shánění lékaře a saní a při převozu zemřel. Okamžitě konec závodů, průser. Dost mě to poznamenalo.” Cituju doslova ze svého dobového lyžařského deníku. Byla to nešťastná kombinace – stále ještě dřevěných tyčí, některých pořádně tlustých, a odlehlého nevhodného svahu. Jenže my jsme byli vděční za to, že se pořadatel tolik snažil ještě takto pozdě a s nepohodlím závody uspořádat. Dnes jsme s bezpečností úplně jinde a mimo homologovaný svah oficiální závody být nemohou. Dva roky poté, 9. dubna 1978, se čtrnáct pozvaných sešlo v nádherném jarním počasí nahoře na medvědínské červené na první neoficiální memoriál Davida Ryse. Jako první odstartoval Aleš Krýzl, otec našeho letos nejúspěšnějšího sjezdaře Kryštofa. Později se z memoriálu stal regulérní závod. Bohužel jsem tehdy netušil, že necelý rok poté – v lednu 1979 – zažiju ještě jeden smrtelný úraz – Petra Kintzla při sjezdech ve Špindlu. Tím naštěstí černá čtyřsérie – Jan Seiler r. 1972 (trénink sjezdu rovněž ve Špindlu, tehdy jsem jen náhodou byl na vedlejší sjezdovce), jeden spolubydlící, který rovněž r. 1972 nezvládl silvestrovskou „spanilou jízdu” ze Špindlu do Pece a jehož zhroucenou přítelkyni jsem další den dva kilometry podpíral cestou k identifikaci mrtvého, David Rys r. 1976 a Petr Kintzl r. 1979 – skončila. Ale vždycky jsem si už dobře pamatoval, že od nádherného lyžování může být k tragédii jen kousek. Ivan Sosna

ZNAČKOVÁ PRODEJNA PRINC SPORT Milady Horákové 96, Praha 7 tel. 233 371 597, e-mail: prodejna@voelkl.cz

www.voelkl.cz

MAG

RETRO

TEXT: KAREL HAMPL FOTO: Z PUBLIKACE BÍLÉ STOPY NA ČESKÉM ZÁPADĚ, AUTORKA GABRIELA ŠPALKOVÁ

NEDOCENĚNÝ SJEZD

Z HŘBETU PANCÍŘE NA SAMÉM KONCI ROKU 2011 NEBYLA POD ŠUMAVSKÝM PANCÍŘEM PŘÍZNIVÁ SNĚHOVÁ SITUACE, ALE LYŽAŘI ZE SPORTOVNÍHO KLUBU ŠPIČÁK A Z OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ OTEVŘENÁ ŠUMAVA PŘESTO ZORGANIZOVALI 30. PROSINCE VEŘEJNÝ ZÁVOD VE SJEZDU Z PANCÍŘE NA WEISSOVU LOUKU.

Jediná podmínka účasti: dřevěné lyže bez kovových hran s vázáním typu Huitfeldt, dřevěné hole a kožené šněrovací boty. Odpovídající retro ustrojení bylo samozřejmostí. K volbě termínu, bez ohledu na nepříznivé podmínky, vedl závažný důvod, nepřipouštějící odklad. Západočeští lyžaři touto akcí připomněli sté výročí pozoruhodného závodu ve sjezdu, který byl poprvé součástí tzv. Seveřanských her šumavských, uspořádaných na Weissově louce pod Špičáckým sedlem v r. 1911.

v běhu, skoku, v krasojízdě a v jízdě s překážkami. Zatímco při volbě soutěžních disciplín vycházeli organizátoři ze zkušeností svých pražských přátel a rádců, nad zdůvodněním volby neobvyklého názvu pro lyžařské závody konané uprostřed zemí Koruny české se odborníci rozchází. Nejpravděpodobnější vysvětlení zní následovně: Plzeňští si vzali příklad ze závodů konaných od roku 1893 ve štýrském Mürzzuschlagu (tehdy to byly první závody uspořádané ve Střední Evropě). Tamní „Nordische Spiele“ se postupně sta-

Na počátku 20. století byl rozvoj lyžování ve střední Evropě silně ovlivňován podněty přicházejícími ze Skandinávie, především z Norska. První impuls dali Pražané Vůbec první lyžaři na Železnorudsku byli na konci 19. století synové místního hoteliéra Františka Prokopa. Ti přivedli do otcova hotelu průkopníky a propagátory lyžování organizované v Českém Ski Klubu (ČSK) Praha a z jejich iniciativy proběhl již v roce 1902 v sousedství hotelu Prokop na Weissově louce exhibiční lyžařský závod v běhu a ve skoku. Zdařilý podnik zaujal několik přítomných plzeňských sportovních nadšenců, kteří se přičinili o to, aby neupadl v zapomnění. Jmenovitě pánové Juránek a Kabát si opatřili lyže, postupně se je naučili ovládat a spolu s dalšími založili v roce 1907 Kroužek plzeňských lyžařů. Hlavní náplní činnosti byla organizace veřejných lyžařských kurzů a přednášek a společné výlety na Šumavu. Logickým vyústěním těchto aktivit bylo uspořádání prvního klubového lyžařského závodu.

Proč Seveřanské hry? Rušná atmosféra atraktivních závodů se na Weissovu louku vrátila sice až po sedmi letech, ale zato s válečnou přestávkou natrvalo. Premiérou tradičních závodů byl I. ročník Seveřanských her uspořádaný plzeňskými lyžaři 28. února 1909. Několik desítek startujících soutěžilo

ly významnou sportovní událostí komentovanou nejen vídeňským tiskem. Např. v roce 1904 jim přihlíželo 10 tisíc diváků a české lyžaře zde v krasojízdě úspěšně reprezentovali manželé Vávro-

vi, kteří o tom v Plzni přednášeli a o 5 let později na Weissově louce v krasojízdě vítězili. Další lyžařská klání pod Špičáckým sedlem rychle ztratila provinční punc. Již II. ročník Seveřanských her uspořádaný 2. února 1910 byl označen jako mezinárodní závod, neboť se na jeho startu sešli závodníci nejen z dvaceti českých klubů, ale i z Německa a z Norska. V cíli jim aplaudovali početní diváci.

Pozoruhodný sjezd z Pancíře Třetí dějství Seveřanských her se odehrálo v režii čerstvě ustaveného Českého Ski Klubu Plzeň 5. února 1911. Dochované propozice jsou dokladem mimořádné péče, s jakou byl závod při-

pravován. V čestném předsednictvu zasedalo 13 významných osobností včetně předsedy Českého olympijského výboru prof. Gutha a předsedy Svazu lyžařů v Království českém J. R. Ořovského. 24 soudců a časoměřičů dbalo o regulérní průběh soutěží, o zdraví závodníků pečovali tři lékaři. Dokonalé personální zajištění však není to hlavní, čím k sobě poutá i po sto letech tehdy největší lyžařský podnik na Šumavě pozornost. O tu se zasluhuje především premiéra lyžařské disciplíny, pro jejíž zařazení do soutěžního programu a pro technické provedení budeme těžko hledat srovnání, a to nejen v domácím prostředí. Originální závod je ve zmíněných propozicích zařazen za běh na 10 km a krasojízdu. Uveden je jako Sjezd dam na 1 500 m a Sjezd seniorů na 2 500 m. Senioři startovali z vrcholu hory Pancíř (1 214 m n. m.), dámy níže na turistické cestě mířící z Pancíře zalesněným svahem s vyústěním na Weissově louce (970 m n. m.), kde byla postavena vysoká cílová brána ozdobená klubovými vlajkami. Jak vyplyne z dalšího, provedením tohoto závodu předběhli plzeňští lyžaři dobu více jak o jedno desetiletí.

Sjezd, nebo freeride? Na počátku 20. století byl rozvoj lyžování ve Střední Evropě silně ovlivňován podněty přicházejícími ze Skandinávie, především z Norska. Spolu se špatnou ovladatelností lyží opatřených primitivním vázáním to byla jedna z hlavních příčin, proč měly lyžařské soutěže i v alpských zemích na programu převážně jen „klasické“ disciplíny – skok a běh v různých obměnách. Zprávy z té doby, zmiňující se o závodech ve sjezdu, jsou ojedinělé a velice kusé. Počet takových závodů, především v Alpách, vzrostl až před I. světovou válkou a v poválečných le-

tech, ale z dochovaných pramenů je zřejmé, že v té době to byly vesměs závody značně vzdálené současnému pojetí. V řadě případů účastníci před závodem absolvovali celodenní výstup na horskou chatu, kde přenocovali, aby druhý den společně odstartovali a sjeli volným, neznámým terénem do cíle hluboko v údolí. Konstatování příbuznosti s dnes populárním freeridem je zcela na místě. Jiným častým „prohřeškem“ byla volba sjezdových tras s dlouhými rovinami, případně s výstupy do kopce.

Tak jsou jako první regulérní označovány až sjezdové závody anglických a švýcarských studentů, organizované ve druhé polovině dvacátých let neúnavným propagátorem sjezdového lyžování Angličanem A. Lunnem ve švýcarském Mürrenu. Staly se předehrou významných „Arlberg – Kandahar Rennen“, které uspořádal Lunn spolu s Rakušanem H. Schneiderem v r. 1928 ve Sv. Antonu podle daných regulí: Souvisle klesající trať sjezdu byla vyznačena praporky, závodníci byli s tratí před závodem seznámeni, startovali samostatně a těm, kteří by jeli obkročmo na spojených holích, hrozila diskvalifikace.

Prvních sjezdařů bylo jedenáct Na rozdíl od jiných závodů uspořádaných před sto lety není velký problém utvořit si bližší představu o prvních sjezdech z Pancíře. Usnadňují to dochované archivní materiály i fakt, že ani po tolika letech nedošlo k závažné změně trasy turistické cesty vedoucí podél Weissovy louky vzhůru lesem k vrcholu Pancíře. Ze zmíněných pramenů je zřejmé, že v roce 1911 se zde vydaly na trať sjezdového závodu v půlminutových intervalech tři mladé lyžařky a následně z vrcholu osm mužů – členů lyžařských oddílů z Jilemnice, Plzně a z Prahy. I dnes je možné sjíždět po cestě, která nejprve prudce klesá a přechází do roviny, na níž navazuje plynulý sjezd téměř po spádnici až na horní okraj Weissovy louky. Délka této „sjezdovky“je přibližně 2 200 m, výškový rozdíl 250 metrů.

MAG

RETRO

PRVNÍ SJEZDOVÉ ZÁVODY ORGANIZOVANÉ ŽIVELNĚ 1894 – Norští studenti vedení kapitánem v. v. Vorwergem absolvovali sjezdový závod z Pasek n. J. s cílem na břehu řeky Jizery 1906 – Sjezd z Kitzbüheler Hornu do Kitzbühelu. Zvítězil poručík Bilgeri – propagátor lyžování v rakouské armádě 1909 – Do programu 8. Arlbergrennen ve Sv. Antonu byl poprvé zařazen závod ve sjezdu 1910 – 6 závodníků absolvovalo sjezd z Lauberhornu do Wengenu 1911 – Závod O pohár Roberta z Kandaharu v Crans Montaně (Švýcarsko). Převýšení 1600 m, čas vítěze 61 min 1911 – Do programu III. Seveřanských her šumavských byl poprvé zařazen závod ve sjezdu z Pancíře 1913 – Ski Club Davos uspořádal závod z hřebenu Parsenn do Klosters. Délka 10 km, převýšení 1200 m 1920 – Závod O pohár armády, námořnictva a letectva z Kleine Scheidegg do Wengenu. Zúčastnili se důstojníci britských ozbrojených sil 1921 – Mistrovství Ski Club of Great Britain v krasojízdě a sjezdu ze Salzeggu do Wengenu 1921 – I. ročník závodu Golden Ski von Wengen. Z Felboden odstartovalo 6 dam a 16 mužů 1922 – Závod pětičlenných teamů studentů univerzit v Cambridge a v Oxfordu uspořádaný ve Wengenu

SJEZDOVÉ ZÁVODY ŘÍZENÉ A. LUNNEM, OD R. 1930 ORGANIZOVANÉ PODLE PRAVIDEL FIS 1924 – I. ročník Anglo – Swiss University Race. V Mürren (Švýcarsko) soutěžila šestičlenná družstva studentů z Anglie a Švýcarska ve sjezdu a slalomu 1924 – I. ročník Parsenn – Derby Rennen v Davosu 1925 – I. Akademické mistrovství Švýcarska ve sjezdu a slalomu v Mürren 1928 – I. ročník Inferno – Rennen. Závod pořádaný v Mürren až do současnosti, délka trati 15,8 km 1928 – I. ročník Arlberg – Kandahar Rennen. Závod ve sjezdu a slalomu ve Sv. Antonu (Rak.). 1930 – I. ročník Lauberhorn Rennen. Závod ve sjezdu a slalomu ve Wengenu 1931 – I. ročník. Hahnenkamm Rennen. Závod ve sjezdu a slalomu v Kitzbühelu 1931 – I. Mistrovství světa ve sjezdu a slalomu v Mürren 1936 – Závody ve sjezdu a slalomu byly poprvé zařazeny do programu ZOH v Ga-Pa 1937 – I. Mistrovství ČSR ve sjezdu a slalomu bylo uspořádáno v Banské Bystrici 1946 – VI. Mistrovství ČSR ve sjezdu a slalomu bylo uspořádáno v Banské Bystrici 1992 – Ve Špindlerově Mlýnu byl uspořádán poslední závod o titul Mistra ČSSR ve sjezdu. Zvítězili Bíreš a Medzihradská

Všestranný lyžař Bohumil Hanč Pátý ročník Seveřanských her v roce 1913 byl v jejich více jak desetileté historii vyvrcholením jak po sportovní, tak i společenské stránce. Protektorát nad závodem převzal „Jeho Jasnost kníže Thun-Hohenstein, místodržitel Království českého“. Do čestného závodního výboru bylo jmenováno 33 hodnostářů včetně hraběte Harracha a Kolovrat-Krakowského. Ve výčtu nechyběli ani zástupci zahraničních lyžařských svazů nebo klubů z osmi zemí včetně

cílem v čase 5:56,2 min., zatímco vítěz kategorie mužů, J. Zátka z ČSK Praha, dosáhl času 3:05,1 min. Za ním se vesměs s malými časovými ztrátami seřadila známá jména tehdy již zkušených českých lyžařů, jakými byli Scheiner a Jarolímek z Prahy, Juránek z Plzně a dnes pro mnohé překvapivě na pátém místě jilemnický Bohumil Hanč. Ten pak ještě obsadil 2. místo v „Mezinárodním závodu s překážkami o věčně putovní štít Dr. z Dieskau“ a zvítězil v běhu na 100 m. Do jeho posledního tragického startu

V řadě případů účastníci před závodem absolvovali celodenní výstup na horskou chatu, kde přenocovali, aby druhý den společně odstartovali a sjeli volným, neznámým terénem do cíle hluboko v údolí. Japonska. Propozice byly vydány i v angličtině a francouzštině. Zdravotní stav více jak padesáti závodníků sledovalo 6 lékařů. V rámci Her proběhlo tentokrát poprvé na Šumavě Mistrovství zemí Koruny české ve sdruženém závodu (běh na 12 km a skok). Závod ve sjezdu byl v prvé řadě zajímavý mimořádně početným startovním polem. Na trať se postupně vydalo 43 závodníků rozdělených do pěti kategorií. Mezi hosty startovali dva Norové. Třetím cizincem na startu byl „císařský a královský setník“ Siegel, který ovšem nereprezentoval rakouský lyžařský svaz příliš důstojně. Projel

v běhu na 50 km po hřebenech Krkonoš v okolí Labské boudy zbývalo 6 týdnů. V úvodu jsme se pokusili odpovědět na otázku, proč nesly první lyžařské závody pořádané na Šumavě a tedy uprostřed Evropy název Seveřanské hry. Bohužel je pozdě a zůstane už zřejmě navždy bez odpovědi. Podobně druhá, ještě závažnější otázka: kdo přivedl plzeňské lyžaře na myšlenku uspořádat MINIMÁLNÍ na Šumavě moVELIKOST ZNAČKY 30 mm derně koncipovaný závod ve sjezdu o více jak deset let dříve, než totéž uskutečnil v alpském prostředí legendární propagátor sjezdového lyžování a organizátor závodů Arnold Lunn?

PRO POTŘE (nap

Pobyty pro děti od 3 let s rodiči s výukou lyžování, plavání, hry Jarní prázdniny bez rodičů 8–17 let

ZÁKLADNÍ VARIANTA NA BÍLÝ PODKLAD

www.hanka.cz

Cestovní kanc

Panorama z ruky. Není potřeba obrázky skládat, prostě to jednou vyfotíte, a je to.

FOŤÁKY FUJI V TESTU DOBA LETÍ KUPŘEDU A TECHNOLOGIE NABÍZEJÍ STÁLE VÍCE A VÍCE – V PŘÍPADĚ FOŤÁKŮ VĚTŠÍ KVALITU I KOMFORT OVLÁDÁNÍ. ČÍM DÁL MÉNĚ ZÁLEŽÍ NA OSOBNOSTI FOTOGRAFA, RESPEKTIVE NA JEHO ZNALOSTECH TECHNICKÝCH A FOTOGRAFICKÝCH PRINCIPŮ – PŘÍSTROJ JE STÁLE INTELIGENTNĚJŠÍ. NÁM SE DOSTALY HNED DO RUKY TŘI MODELY ZNAČKY FUJIFILM. STŘEDNĚ VELKÝ UNIVERZÁLNÍ APARÁT, ODOLNÝ A MINIATURNÍ CESTOVNÍ FOŤÁK A VYSPĚLÝ VĚTŠÍ KOMPAKT S KVALITNÍM OBJEKTIVEM A S 30NÁSOBNÝM ZOOMEM.

ZLATÝ STŘED

FUJIFILM FINEPIX F550 EXR

Díky svým rozměrům (103,5 x 62,5 x 32,6 mm) se Fine Pix 550 EXR hravě vejde do kapsy, samozřejmě ale existují i aparáty menší včetně modelů od Fuji, vždy je to ale něco za něco. Optika i ovládaní minimalizací obvykle trpí. F550 EXR je proto takový zlatý střed, který koncentruje vyspělé technologie v rozumném rozměru šasi. Základní ovládání i menu je jednoduché a v českém jazyce, a tak se v něm snadno zorientujete – to platí ovšem i pro všechny další testované foťáky. Trochu překvapí, když při zapnutí automaticky vyskočí pod prsty blesk. Nechcete-li jej využít, musíte ho zamáčknout zpět. Režim s bleskem je tak ale rychle k dispozici, aktivujete jej zase pouze opětovným celkovým vypnutím a zapnutím fotoaparátu a nemusíte hledat v menu. Přístroj nabízí celou řadu režimů plně automatických i prioritu clony, času a manuální nastavení expozice, tedy funkce pro pokročilé uživatele, které rozšiřují kreativní možnosti aparátu. Naopak režim EXR vybere fotografický režim plně za vás podle sledované scény. Na mě obvykle vykoukl symbol sněhuláka, případně horských štítů. Vždy perfektní trefa. Při focení s plně automatickým režimem se můžete spolehnout, že bude v jakékoli situaci zvolen ten pravý. Pochvalu pak sklízí samostatné tlačítko pro záznam videa – použité opět u všech testovaných foťáků –, které jedním stisknutím umožňuje rychlé nahrávání bez nutnosti otáčení ovladačem režimů či vstupu do menu. V průběhu natáčení videa fotoaparát umožňuje zoomovat. Chce to však zoom používat s citem, při rychlejším oddalování/přibližování chvíli trvá, než fotoaparát doostří. Vyznavači běžeckého lyžování, skialpinismu či telemarkových výletů ocení integrovanou navigaci GPS, díky které si snímky pamatují nejen GPS souřadnice v místě expozice, ale podle dodaného seznamu i název lokality. K tomu všemu ještě Route Logging každých 10 minut určuje polohu fotoaparátu a umožňuje tak doma poskládat celou trasu výletu. Snímání panoramat v rozsahu 360° jedním stiskem spouště nadchne nejen milovníky pa-

noramatických obrázků. Dalším bonbonkem pro zkušené fotografy je i podpora RAW formátu. Snad na jednu věc je potřeba dát pozor – nejedná se o fotoaparát z kategorie odolných, pokud ho hodláte vozit v kapse bundy, pořiďte mu nějaký slušivý futrálek, abyste předešli možnému poškození. Byla by ho škoda.

ODOLNÝ MINIFOŤÁK FUJIFILM FINEPIX XP 30

Outdoorový fotoaparát Fujifilm Finepix XP 30 samozřejmě nezapře rodinu Fuji a výhody s ní spojené, které mnohdy popisujeme už v recenzi jeho většího příbuzného. Jeho osobním specifikem je pak nadčasový design v mnoha barevných variantách a minimalistické rozměry, v nichž byste už ani nečekali integrovanou GPS s možností uložení souřadnic místa pořízení snímku. Tu samozřejmě ocení zejména běžkaři a příznivci výletů vůbec. K dispozici je i režim videa v HD rozlišení s možností zoomování během natáčení a stejně pohodlná aktivace režimu videa stiskem jediného tlačítka. A dalšími jeho trumfy jsou pak mrazuvzdornost a vodotěsnost do 5metrové hloubky. Vlastnosti, které jsou u lyžařských produktů určitě namístě.

PRO NÁROČNÉ FINEPIX HS20 EXR Nový FinePix HS20 EXR představuje nástroj pro fotografy, kteří hledají jednodušší a lehčí foťák s HD videem, ale kvalitou fotek se chtějí přiblížit snímkům ze zrcadlovky. HS20 EXR nemá ambice zrcadlovkám konkurovat, jakožto ony budou těžko konkurovat jeho flexibilitě a univerzálnosti. Díky novému snímači získáte výborné video, veliké a opticky přesné fotky, spoustu zjednodušujících funkcí jako třeba plynulé panorama, sekvenční snímání (8 snímků za vteřinu při plném rozlišení) či inteligentní expoziční režimy. Zároveň ale přístroj nabízí kreativní potenciál díky možnosti plného manuálu nebo možnost použití systémových blesků od jiných značek. A v lecčems mile překvapí – například 30násobný zoom kreslí překvapivě přesně, takže při dobrých světelných podmínkách ho můžete směle využívat.

MAG

4. 5. 2011, Ondřejov, autor: Lukáš Shrbený

ORBIS PICTUS

Mlžná duha focená ráno krátce po východu slunce cestou do práce. Jeli jsme spolu s kolegou a já na místě spolujezdce stále prosil o zastavení v místech, kde mlha byla hustší a duha výraznější.

PAR TN ER RU BRI KY

OPTICKÁ ŠÁLENÍ

DUHA

OSLNIVÁ A POMÍJIVÁ

SVOU KRÁSOU ROZNĚCOVALA PŘEDSTAVIVOST LIDÍ UŽ OD STAROVĚKU. V TÉ DOBĚ SI LIDÉ MYSLELI, ŽE VZNIKÁ, POKUD SLUNEČNÍ PAPRSKY ZAŽEHNOU HOŘLAVÉ PÁRY, KTERÉ JSOU DO OVZDUŠÍ VYTLAČOVÁNY Z PODZEMÍ VSAKUJÍCÍ SE DEŠŤOVOU VODOU. VĚDECKÉ ZDŮVODNĚNÍ PODAL AŽ V 17. STOLETÍ RENÉ DESCARTES – TO NA ZÁKLADĚ ZNALOSTI ZÁKONŮ LOMU SVĚTLA. TEHDY JEŠTĚ ALE NEVĚDĚL, JAK VZNIKAJÍ JEJÍ BARVY. To rozluštil až slavný Newton. Vzpomínáte si z hodin fyziky na pokus se skleněným hranolem a světlem procházejícím skrz něj? Láme se a vytváří spektrum barev. Podle toho faktu Isaac Newton usoudil, že bílé světlo je vlastně kombinací všech barev viditelného spektra. A vysvětlil tak princip vzniku duhy.

Podobně je to totiž v atmosféře. Dešťové kapky působí jako miliony drobounkých hranolů, které rozkládají jednotlivé barvy. Když světlo dopadne na dešťovou kapku, většina projde přímým směrem. Ale na okrajích kapky se světlo láme na spektrum barev a poté se odráží na zadní straně kapky. A znovu se pak láme, když

konec srpna 2007, Jizerské hory, autor: Tomáš Tržický

Duhový oblouk v kapkách vody na orosené pavučině – je k vidění na lukách za pozdního léta. Nemusí tedy ani pršet, stačí jen pátrat ve směru asi 42° od stínu hlavy pozorovatele. Aby barvy duhy lépe vynikly, byl při fotografování použit polarizační filtr.

opouští kapku. Světlo, které prošlo lomem, vychází z kapky pod úhlem přibližně 42 stupňů vzhledem k dopadajícím paprskům. A proč přibližně? Světlo každé barvy se vynoří pod nepatrně odlišným úhlem v závislosti na vlnové délce. Pozorovatel na zemi vidí výsledek lomu a odrazu světla na milionech kapiček v podobě barevných pruhů – na vnější straně duhy je červená barva vytvořená světlem největší vlnové délky, na vnitřní straně je barva fialová vznikající lomem a odrazem světla nejkratší vlnové délky. Nad hlavní duhou se někdy objeví i duha vedlejší. Vzniká dvojnásobným odrazem na zadní straně kapek. Duhu tedy můžeme pozorovat v případě, že svítí slunce a zároveň se vyskytují přeháňky. Abychom ji viděli, musíme stát mezi sluncem a přeháňkou. Nejzřetelnější duhy vznikají při silných přeháňkách, protože velké kapičky lépe rozkládají světlo.

TEXT: ALENA ZÁRYBNICKÁ

28. 6. 2007, Ostrava-Hrabůvka, autor: Karel Konečný

Jasná duha s výraznými podružnými duhovými oblouky, které jsou patrné na vnitřní straně oblouku hlavní duhy jako sled tenoučkých oblouků. Fotografováno odpoledne.

13. 1. 2009, Krkonoše, Herlíkovice – Žalý, autor: Milan Černý Duha nad zasněženou sjezdovkou při –13 °C. V Herlíkovicích je možné všechno!

jsem vyfotil i tu ‚divnou‘ duhu. Jednak jsem měl zrovna v ruce foťák a hlavně jsem si nejdřív myslel, že je to nějaký vzácnější halový jev, na který byly vhodné podmínky. Až po chvilce mi došlo, že je to jen duha. Ta vznikala na vodních kapičkách ze sněhového děla, které bylo právě zapnuté. Doteď mi není jasné, proč kapičky nezmrzly. Bud tam na rozběh přidávají něco ‚nemrznoucího‘ nebo vodu zahřál elektrický ohřev potrubí a trysek. Možná by to někdo z meteorologů uměl lépe vysvětlit. Nicméně to bylo moc zajímavé a zároveň neskutečná náhoda. Přeci jen lanovka se zastavit nedá, a tak jsem to musel stihnout. Povedlo se a to je důležité.“ A proč kapičky nezamrzly? Zřejmě špatně nastavené dělo, tedy přesněji řečeno vzhledem k podmínkám do něj proudilo víc vody, než jeho výkon unese, a vody skrz trysky procházelo tolik, že nestačila zmrznout. Parádní podívaná pro meteorology a zároveň signál zasněžovačům, aby rychle dělo nastavili správně. Vzpomněla jsem si na anglického básníka Williama Wordswortha: „Srdce mi poskočí, když spatřím na nebi duhu.“ Tak berme tenhle pěkný optický jev jako malé vykoupení za to, že zima pomalu končí, ostatně jen pár měsíců a bude tady zpátky. Už aby! Mé obrovské díky patří Tomáši Tržickému. Výběr fotek pro celý seriál a komunikace s jejich autory – to jsou hodiny trpělivé a mravenčí práce. Doufám, že nám, Tomáši, nedáte v příštím roce košem a seriálek Optická šálení II. čtenářům SNOW společně opět nabídneme. Díky, Alena

4. 9. 2010, Jizerské hory, autor: Tomáš Tržický

Večerní duha se klenula v údolí v Jizerských horách několik minut. Nad jasnou hlavní duhou je slabě vidět i duha vedlejší, která vzniká po dvou vnitřních odrazech slunečních paprsků uvnitř kapek.

A tvar duhy? Ten závisí na poloze slunce nad obzorem, popř. na tom, odkud ji pozorujeme. Největší oblouk duha vytvoří v případě, že je slunce blízko obzoru. Čím je slunce výš, tím je duha plošší, a vystoupá-li slunce nad 42 ° nad obzor, zmizí duha úplně. Kdyby nebylo obzoru, vytvořila by duha celou kružnici. Kromě běžné duhy můžeme někdy pozorovat i duhu mlhovou. Vzniká na vodních kapkách mlhy. Je téměř bezbarvá, protože drobné kapky nerozkládají světlo dobře.

To lze ještě pochopit, ale duha nad zasněženou sjezdovkou při –13 °C? Podívejte se na fotku Milana Černého. Optické šálení na druhou, napadá mě okamžitě. Ale i tohle pozorování má své vysvětlení. Milan Černý píše: „Počasí nasvědčovalo spíš výskytu halových jevů na diamantovém prachu, teplota kolem –13 °C, tenká vrstva inverze, vysoká vlhkost. Při první jízdě lanovkou, kolem 9. hodiny, se na jihovýchodě objevilo spodní slunce a parhelia. Tak jsem to hned začal fotit a vlastně jen díky tomu

7. 6. 2009, duha z letadla, autor: Ing. Zdeněk Junek

Snímek byl pořízen z Cessny 172 OK – AKM. Díky úhlu pozorování nevidíme jen horní půloblouk.

MAG

ORBIS PICTUS

SEVERNÍ A JIŽNÍ PÓL TEXT: ŠÁRKA JANSOVÁ

TAJEMNÝ, DRSNÝ A NEBEZPEČNÝ SVĚT

Severní magnetický pól leží na rozdíl od Jižního pólu na dně moře, v hloubce asi 4000 metrů a členové expedic se k němu dostávají obvykle po ledu. 420 let před naším letopočtem ho řecký dějepisec Herodot pojmenovává Arktidou. Řecké „arktos“ (medvěd) označuje světadíl vymezený na severní obloze souhvězdími Velkého a Malého medvěda. Arktidu by také mohla vymezit rovnoběžka, severní polární kruh. Je to místo, kde slunce v době letního slunovratu nezapadá. Historie jeho dobývání je bohatá a ukrývá nespočet silných a často již zapomenutých příběhů. Připomeňme si alespoň hlavní osobnosti, které se o poznání severního pólu přičinily nejvíce.

PRVNÍ NA SEVERNÍM PÓLU Robert Peary, americký polárník (1856–1920), se několikrát pokusil vypravit do Grónska, to se mu podařilo společně s Norem Astrupem až v letech 1891–1892. Na dalších výpravách se snažil dosáhnout severního pólu, kvůli omrzlinám přišel o osm prstů na nohou. 6. dubna 1909 zakotvil s výpravou na lodi Roosevelt pouhých devět kilomeRobert Peary

Henry Hudson (1565–1611) V roce 1610 vyplul na svoji již několikátou výpravu, tentokrát pod anglickou vlajkou. Pokusil se nalézt cestu Severozápadním průjezdem kolem Severní Ameriky a na lodi Discovery objevil dnešní Hudsonův záliv. V roce 1961 vypukla na jeho lodi vzpoura a Hudson byl spolu se svým synem a dalšími sedmi členy posádky vysazen na člun a ponechán osudu.

Legendární Hudsonova plachetnice

trů od pólu a tuto vzdálenost překonal jen na lehkých saních, se čtyřmi Eskymáky a černošským sluhou Matthew Hensonem. Podle měření se dostali až na 89° 57´ severní šířky. Tam vyvěsili americkou vlajku a zanechali plechovou krabici se zprávou. Robert Peary se tak stal prvním člověkem, který stanul na severním pólu. Frederick Albert Cook, americký lékař (1865–1940), sice zpochybnil Pearyho prvenství a tvrdil, že severního pólu společně s dvěma Inuity dosáhl už 21. dubna 1908. Svůj triumf ale ohlásil až v roce 1909, neboť byl nucen v Arktidě přezimovat. Dánská komise ale nakonec označila jako prvního člověka na severním pólu Pearyho.

„Když se na obloze vlní polární záře, to duchové zemřelých hrají kopanou s hlavami nebožtíků.“ Knud Rasmussen

FOTO: ARCHIV

Severní pól

FOTO: ARCHIV

SEVERNÍ A JIŽNÍ PÓL, DVĚ MAGICKÁ MÍSTA, KAM SHLÍŽÍ VŠICHNI, KDO MILUJÍ SNÍH, PROTOŽE PRÁVĚ SNÍH A JEŠTĚ LED TAM SPOČÍVAJÍ NAVZDORY ROČNÍM OBDOBÍM. OBA PÓLY VŽDY LÁKALY DOBRODRUHY A VĚDCE. NENÍ OD VĚCI PŘIPOMENOUT SI NĚCO O JEJICH HISTORII.

FOTO: ARCHIV

NAD PÓLEM VE VZDUCHOLODI Umberto Nobile, italský generál, konstruktér, vzduchoplavec a objevitel (1885–1978), přeletěl severní pól

FOTO: ARCHIV

ve vzducholodi. V roce 1928 při návratu jeho vzducholoď Italia se šestnáctičlennou posádkou ztroskotala severně od Špicberk. Sedm členů posádky včetně Čecha Františka Běhounka zachránil ruský ledoborec Krasin. Při největší záchranné polární akci ovšem zahynul i Roald Amundsen, muž, který jako první dosáhl jižního pólu.

V kabině vzducholodi Italia přelétl Severní pól první Čech, František Běhounek

Naomi Uemura, japonský polárník a horolezec (1941–1978) dosá-

posádky uvedené vzducholodi Italia. Běhounek, specialista na kosmické záření, byl roku 1928 jako první Čech nad severním pólem. Následné ztroskotání při návratu vzducholodi popsal v knize Trosečníci na ledové kře.

hl jako první točny po sólovém pochodu, a to pouze se psím spřežením. Čtyři metry dlouhé saně si vyrobil sám podle grónského způsobu a 6. března 1978 vyrazil na expedici se sedmnácti psy. Při cestě, kdy mu docházely zásoby, stačil odrodit i několik štěňat. Severního pólu dosáhl 29. dubna 1978. Zemřel, když sám s malou zásobou jídla vystupoval na aljašskou horu Mount McKinley. Zde později jiná expedice nalezla japonskou vlajku.

Knud Rasmussen, dánský polárník (1879–1933), nazývaný „otec eskymáků“,

FOTO: ARCHIV

Umberto Nobile

jako první překonal Severozápadní cestu se psím spřežením. Podnikl desítky expedic, ale proslavila ho především thulská výprava, kdy zdolal 18 000 kilometrů z Grónska až k Tichému oceánu. Expedice měla za úkol zjistit původ inuitské rasy. Rasmussen také sbíral inuitské mýty, které vydal ve své knize Grónské mýty a pověsti. Přeloženy byly do mnoha světových jazyků.

FOTO: ARCHIV

František Běhounek, český fyzik a profesor UK (1898–1973) byl členem

Borge Ousland

Borge Ousland, norský dobrodruh.

Knud Rasmussen při plavbě za dobrodružstvím

„Nejlépe se mi přemýšlí uprostřed ledových ker a ledních medvědů,“ to je hlavní motto norského dobrodruha, který se roce 2001 vydal na první sólový přechod Arktidy a uspěl. O pět let později absolvoval jednu ze svých nejtěžších expedic a dosáhl severního pólu během zimy.

MAG

ORBIS PICTUS

• J ermak Timofejevič (1537–1585) – ruský kozák, v letech 1581–1585 vedl ruskou vojenskou expedici na západní Sibiř • Willem Barents (1550–1597) – objevil Špicberky a souostroví Nová země. • Jean-Baptiste Charcot (1867–1936) – zkoumal východní Grónsko • William Baffin (1584–1622) – anglický mořeplavec, v letech 1615 a 1616 zkoumal Severozápadní cestu • Semjon Ivanovič Děžňov (1605–1673) – ruský průzkumník, jako první ze známých evropských mořeplavců proplul v roce 1648 Beringovou úžinou • Vitus Bering (1671–1741) – dánský mořeplavec v ruských službách prozkoumal severní pobřeží Ruska • Georg Wilhelm Steller (1709–1746) – polární biolog a účastník Velké severní expedice v roce 1743 • John Franklin (1786–1847) – pokračoval v pátrání po Severozápadní cestě • Robert McClure (1807–1893) – v roce 1851 proplul Beringovým průlivem do Beaufortova moře • Charles Francis Hall (1821–1871) – americký polárník • Julius Payer (1841–1915) a Carl Weyprecht (1838–1881) – vedli rakouskouherskou polární expedici, objevili Zemi Františka Josefa • Adolf Erik Nordenskiöld (1832–1901) – švédský polárník, který v letech 1878– 1879 jako první zdolal Severozápadní cestu • Fridtjof Nansen (1861–1930) – přešel v roce 1888 společně s Ottem Sverdrupem Grónsko. S lodí Fram se dostal do blízkosti Severního pólu. • Salomon August Andrée – v roce 1897 se pokusil neúspěšně dosáhnout pólu v balónu

PRVNÍ ČECH NA PÓLU Miroslav Jakeš, český polární cestovatel a průvodce (*1951), došel v roce 1993 jako první Čech na lyžích na severní pól. O tři roky později se sem vrátil s Oldřichem Bubákem a Vilémem Rudolfem. Nejvíce oceňovaným se stal jeho jedinečný sólový přechod Grónska z východu na západ uskutečněný v roce 1996 bez jakéhokoliv spojení a cizí pomoci. Severní pól dobyl již desetkrát.

FOTO: SPORTEN

KDO SE JEŠTĚ ZASLOUŽIL O PROZKOUMÁNÍ ARKTIDY A SEVERNÍHO PÓLU

Češi na nejvyšší hoře Špicberk V březnu roku 2008 se uskutečnila mezinárodní lyžařská výprava na norských Špicberkách vedená českým polárníkem Václavem Sůrou. Konala se k uctění památky vědce Františka Běhounka a zároveň jako vzpomínka na ztroskotání vzducholodi Italia. Pětičlenná výprava s australskou a novozélandskou účastí překonala tři zamrzlé fjordy, vnitrozemské zaledněné pohoří s nejvyšší horu Špicberk Newtontoppen (1 717 metrů) a pokračovala do Longyerbeanu.

S KYTAROU V ANTARKTIDĚ KYTAROVÝ VIRTUÓZ LUBOMÍR BRABEC ČETL V DĚTSTVÍ KNÍŽKY O POLÁRNÍCH VÝPRAVÁCH. „VYSNIL JSEM SI, ŽE JEDNOU VYRAZÍM S NIMI,“ PŘIZNÁVÁ KAJAKÁŘ, MILOVNÍK JACHTINGU A POTÁPĚNÍ, KTERÉMU SE JEHO PŘÁNÍ SPLNILO JIŽ TŘIKRÁT. Lubomíre, na svoji první výpravu jste vyrazil se zkušeným polárníkem a odborníkem na přežití v extrémních podmínkách, Jaroslavem Pavlíčkem. Kdo s tímhle nápadem přišel? Společnou expedici mi navrhl sám Jaroslav, s tím, že bych tam mohl udělat koncert. Nejdříve mi to přišlo jako neskutečně bláznivý nápad, už jsem se viděl, jak hraji v rukavicích tučňákům. Netušil jsem totiž, že je na Antarktidě tolik stálých stanic, kde žijí lidé a jejich největším problémem není zima, ale fakt, že nemají žádnou kulturu. Omezená komunikace s okolním světem funguje jen pomocí počítačů, neexistují tam mobilní telefony ani rádia. Jak jste se na tuhle drsnou krajinu připravil? S tvrdými podmínkami mám docela zkušenosti, jezdím v kajaku divoké řeky a procestoval jsem na svých dobrodružných výpravách celou Evropu. Přesto jsem si s chutí přečetl knížku Jaroslava

Pavlíčka Trosečníkem v drsné přírodě a sám jsem pár jeho specialit na sobě vyzkoušel. Přešel jsem v zimě hory způsobem „chaty vyhořely“, tedy bez noclehů! S sebou jsem měl kilo jídla, které mám rád, což byly v mém případě řízky, ale celou cestu jsem se jich nesměl dotknout. Naopak jsem se živil zdánlivě neslučitelnými míchanicemi typu, olejovky, čokoláda se špekem, abych do sebe dostal co nejvíce výživných látek. Obstál jsem a těch milovaných řízků jsem se ani nedotkl. A jak dopadl váš koncert. Co tučňáci, „zatleskali“ vám? Tučňáky, lachtany nebo třeba tuleně jsem viděl na vlastní oči, bylo to neskutečné, stál jsem jen kousek od nich. V Antarktidě žijí zvířata s lidmi v symbióze, nemají z nich strach. Nevím, zda „tleskali“, ale potlesk jsem sklidil od obyvatel stanice a můj koncert, první na tomhle kontinentu, natáčela japonská televize. Za dva roky jsem se na krátkou dobu na stanici ECO-Base Station na ostrově Nelson vrátil a vezl jsem tam zásoby paliva.

TEXT: ŠÁRKA JANSOVÁ FOTO: ARCHIV

James Cook, britský mořeplavec (1728–1779) V roce 1773 poprvé překročil jižní polární kruh. Během svého života uskutečnil tři velké plavby. V roce 1778 se dostal na Havaji do konfliktu s domorodci a při pokusu zajmout jejich náčelníka byl v únoru v zátoce Kealakekua zabit.

FOTO: ARCHIV

Antarktida, pohádková krajina na konci světa, byla ze všech kontinentů objevena poslední. Jedná se o nejchladnější kontinent na Zemi, kde se ve vnitrozemí teploty v zimě pohybují kolem -60 stupňů Celsia. Kontinent se vyznačuje nízkými srážkami s ročním úhrnem 166 mm. Časté je i nepříznivé bouřlivé počasí a silný vítr. Asi žádný kontinent nebyl svědkem takových hrdinských činů, jaké se udály při objevování a průzkumu Antarktidy.

FOTO: ARCHIV

Jižní pól

PRVNÍ NA MAGNETICKÉM PÓLU James Clark Ross (1800–1962)

Charles Wilkes (1798–1877) Americký mořeplavec, který v roce 1838 prozkoumal 2500 kilometrů antarktického pobřeží.

FOTO: ARCHIV

James Cook

Vaše třetí výprava na Antarktidu prý byla docela nebezpečná a málem jste se při ní utopil… Je to tak! Vypluli jsem z Argentiny asi 15 metrovou lodí a byli jsme první českou potápěč-

skou a jachtařskou výpravou, která pronikla nejjižněji. Při plavbě zpátky jsme se s kamarádem dostali na rozbouřené moře, a jelikož si z bílého kontinentu musíte povinně svoje odpadky odvést s sebou, měli jsme na lodi připevněný sud s tímto nákladem. Jenže právě tenhle sud nám spláchla velká vlna a plaval na provazech vedle lodi. Když ho chtěl kamarád vytáhnou, vlna spláchla i jeho, a tak jsem mu musel pomoci. Byl jsem po krk v ledové vodě a měl jsem opravdu strach. Nakonec jsem vytáhl kamaráda a pak i ty odpadky. Je to zvláštní, Antarktida je nádherné, magické místo, jako by vás přitahovala zpátky a nechtěla pustit domů. Všeobecně je známé, že cesta z Antarktidy je vždycky těžší než cesta tam. Přátelství, která Antarktida prověří, zůstávají pevná a na celý život. Jakmile se potkáme v „civilizaci“, hned nás to k sobě táhne a máme si co říct. Ta magičnost v nás zůstává a tihle kamarádi chodí i na moje koncerty do Španělské synagogy. Zima se rychle blíží. Chystáte se letos opět na freeride? Chystám a pořídil jsem si freeridové rockery, což je nová úprava lyže, která dle kvality sněhu a terénu prakticky zkracuje nebo prodlužuje oblouk lyže. Mám proježděné všechny evropské hory, ale mým nejoblíbenějším místem je francouzský „Šamonín“ (Chamonix), kde s kamarády vyrážíme na lyžích do terénů. Ly-

žování ve volné přírodě je sice o něco nebezpečnější než třeba na sjezdovce. Nemám ale rád sport pro sport a kvůli adrenalinu to nedělám. Baví mě ta úžasná čistá příroda. FOTO: ARCHIV

Charles Wilkes

Admirál a polární cestovatel stanul v roce 1831 jako první na severním magnetickém pólu. V letech 1839–1841 podnikl expedici do Antarktidy s loďmi Erebus a Terror a určil přibližně polohu jižního magnetického pólu. Objevil také „Rossovu“ ledovou bariéru a přilehlá pobřeží.

MAG

ORBIS PICTUS

FOTO: ARCHIV

TRAGÉDIE OPOŽDĚNÝCH Robert Falcon Scott, britský polárník (1868–1912), se v roce 1910 rozhodl pro postup k pólu se sibiřskými poníky, kteří se ale brodili po břicha ve sněhu. 200 mil od pólu byl nucen vydat se na další cestu sám, jen se čtyřmi druhy, sáně si museli táhnout sami. U cíle ale zjistili, že Amundsen, se kterým o primát při dobývání severního pólu závodili, dorazil na pól o čtyři týdny dříve. Cestou zpět je zasáhla sněhová vánice. Vyčerpáním a hladem zahynuli na konci března 1912 pouhých 18 kilometrů od velkého zásobovacího skladu potravin a paliva.

Robert Falcon

FOTO: ARCHIV

Vivian Fuchs

PRVNÍ NA JIŽNÍM PÓLU Roald Amundsen, norský polární badatel (1872–1928),„dobyvatel“ jižního pólu Amundsen přípravy expedice k jižnímu pólu dlouho tajil a „na souboj“ vyzval Scotta telegramem v říjnu 1910. Z Osla vyplul na své pověstné lodi Fram v červnu 1910. Základnu si postavil ve Velrybí zátoce, vsadil na dobře vycvičené na psy a na cestu k pólu vyrazil 19. října 1911. Už 14. prosince 1911 dosáhl Amundsen spolu s dalšími čtyřmi kolegy (Olavem Bjaalandem, Helmerem Hanssenem, Sverrem Hasselem, Oscarem Wistingem) jako první jižního pólu. Amundsen nakonec zahynul v roce 1928 při záchranné misi pátrající po vzducholodi Italia.

Vivian Fuchs, anglický badatel (1957–1958), uskutečnil první přechod Antarktidy přes jižní pól. Jeho expedice se zúčastnil i slavný Novozélanďan, horolezec Edmund Hillary, který došel na jižní pól z opačné strany o něco dříve než Fuchs a stal se tak třetím člověkem (po Amundsenovi a Scottovi), který dosáhl jižního pólu pozemní cestou. Fuchs a Hillary využili k přepravě po Antarktidě speciálně upravené traktory.

PO SEZÓNĚ NA LYŽE DO GRÓNSKA? AMMASSALIK BACKCOUNTRY CAMP – EAST GREENLAND 2012 SNOW SE CHYSTÁ V DUBNU DO GRÓNSKA. NEJEDNÁ SE V TOMTO PŘÍPADĚ O POLÁRNÍ TURISTIKU, ALE O SKUTEČNÉ LYŽOVÁNÍ SMĚREM DOLŮ. SJÍŽDĚNÍ HOR, KTERÉ OČ JSOU DRSNĚJŠÍ A HŮŘE DOSAŽITELNÉ, O TO JSOU ČISTŠÍ A O TO TAJEMNĚJŠÍ TERÉNY SKÝTAJÍ.

Konkrétně zamíříme do fantastické krajiny východního Grónska, kterou tvoří prastaré skalní masivy obroušené masami ledu, mladší vysoká pohoří se závratnými skalními stěnami, fjordy a členité pobřeží s bezpočtem drobných skalisek a ostrůvků. V letních měsících ji pokrývá FOTO: PETR NOVOTNÝ

Kdo by se nechtěl do takových hor podívat i v zimě?

ČEŠI NA JIŽNÍM PÓLU Josef Sekyra, český geolog a horolezec (1928–2008), byl první Čech, který dosáhnul jižního pólu s americkou expedicí pomocí vrtulníku 26. prosince 1969. Jeho cesta na pól ale byla kuriózní a neplánovaná. Při oslavách Vánoc pobýval na základně McMurdo a tam se jej ptali, zdali už byl nějaký Čech na jižním pólu. „Odpověděl jsem, že ne. Chvíli bylo ticho a pak se mě otázali, zda mám u sebe českou vlajku. Sice jsem ji neměl, ale na pól jsem stejně odletěl,“ vyprávěl Sekyra.

Česká vědecké stanice v Antarktidě

FOTO: LARS ANKER

V roce 2004 se Česká republika stala členem organizace Europen Polar Board. 20. února 2006 byla otevřena první česká polární stanice v Antarktidě, leží na ostrově Jamese Rosse u severního výběžku Antarktického poloostrova a byla pojmenována po českém vědci – zakladateli genetiky Johannu Gregoru Mendelovi. Naši polárníci zde provádějí především geologický výzkum. V poslední době pracují na projektu PolarClimate, účastní se ho zejména pracoviště Masarykovy univerzity v Brně. Předmětem jejich výzkumu je měření klimatických podmínek v systematicky neprozkoumaných

oblastech. Klimatické charakteristiky jsou sledovány v Antarktidě na ostrově Jamese Rosse i v Arktidě na souostroví Svalbard.

Jaroslav Pavlíček, český polárník (*1943) V Antarktidě existuje již od roku 1987 i sou-

kromá česká stanice. Zřídil ji polárník Jaroslav Pavlíček a nachází se na ostrově Nelson v souostroví Jižní Shetlandy. Pavlíček svou základnu označuje za mezinárodní a pojmenoval ji ECO-Base Station. Jeho výzkum je zaměřen na reakce člověka v extrémních podmínkách.

KDO SE JEŠTĚ ZASLOUŽIL O PROZKOUMÁNÍ ANTARKTIDY A JIŽNÍHO PÓLU •F aděj Fadějevič Bellingshausen (1778–1852) – vedl v letech 1819–1821 první ruskou antarktickou expedici • James Weddell (1787–1834) – v roce 1823 prozkoumal Weddellovo moře • Jules Dumont d’Urville (1790–1842) – francouzský mořeplavec, v roce 1840 poprvé uviděl východní pobřeží Antarktidy, které na počest své manželky pojmenoval Adélina země • John Biscoe (1794–1843) – objevitel Enderbyovy země, Grahamovy země a ostrovů Adelaide-Biscoe v letech 1830–1832 • Carsten Borchgrevink (1864–1934) – norský polárník, který byl v roce 1895 první, kdo v Antarktidě přezimoval • Emil Racoviţă (1868–1947) – rumunský biolog a botanik byl první, kdo v Antarktidě objevil rostliny • Otto Nordenskjöld (1869–1928) – švédský polárník vedl antarktickou expedici v letech 1901–1904 • Ernest Henry Shackleton (1874–1922) – vedl několik polárních expedic • Douglas Mawson (1882–1958) – polárník, který v rámci Shackletonovy expedice dosáhl společně s T. W. E. Davidem magnetického jižního pólu • Richard Evelyn Byrd (1888–1957) – v roce 1929 přeletěl jižní pól • Norman Vaughan (1905–2005) – uspořádal několik antarktických expedic

barevná arktická tundra, v zimě pak silná vrstva ledu a sněhu. Právě tehdy – jak více než tušíme – se tamní krajina promění v zatím neobjevený lyžařský ráj, jehož potenciál plánujeme zmapovat a představit českým lyžařům.

Jak to vše začalo? V roce 2010 připravil a uskutečnil Petr Novotný, profesionální dobrodruh a dlouholetý spolupracovník SNOW, se dvěma přáteli první českou výpravu na mořských kajacích do ledových vod při pobřeží východního Grónska – Qajaq Kalaallit Nunaat 2010. Úspěšná akce se následně shledala s mimořádným ohlasem. A právě v průběhu výpravy se o pozornost opakovaně hlásilo mohutné, strmé a členité pohoří, díky kterému získala tato část Grónska přídomek Švýcarsko grónského pobřeží. A právě do něj míří v průběhu dubna 2012 další grónská výprava Petra Novotného nazvaná Ammassalik Backcountry Camp – East Greenland 2012. Cílem cesty je nekonečné množství panenských svahů, z nichž doposud málokterý poznamenala stopa lyžaře. Team tvoří čtveřice horalů a lyžařů, dva telemarkisté a dva skialpinisté, která se nejprve po vzoru místních Inuitů přepraví prostřednictvím psího spřežení do nitra zdejších hor. Zde vybuduje několik arktických stanových kempů a iglú, které budou dočasnou základnou pro horské výstupy do okolních hor. Jen na málokterých místech planety je možné stoupat na lyžích od zamrzlé mořské hladi-

AMMASSALIK BACKCOUNTRY CAMP – EAST GREENLAND 2012 Generální partneři: letecké společnosti Iceland Air a Air Iceland Icebreaker – vlněné spodní prádlo Direct Alpine – profi outdoorové oblečení Partneři: Singing Rock – horolezecké vybavení, Telemark.cz – specializovaný obchod skialpinistickým a telemarkovým vybavením, Black Diamond – lyže, hole, stoupací pásy, telemarkové vázání a lyžařské batohy, Alpsport – specializovaný obchod skialpinistickým a telemarkovým vybavením, Scarpa – skialpinistické a telemarkové boty, Millet – lyžařské rukavice, POC – lyžařské přilby a brýle, Pieps – lavinové vyhledavače, Hannah – expediční stany, Sorel – zimní obuv, Warmpeace – expediční péřové spacáky, Sea to Summit – outdoorové vodotěsné obaly a doplňky, Esbit – termosky, Travellunch – expediční dehydrované potraviny, Gao – grafické studio a další. Mediální partneři: časopis SNOW, National Geographic Traveler, Travel Digest, radio Beat, Český rozhlas, Pohora.cz

ny až do výšky více než dvou tisíc metrů. Kromě samotných sjezdů je cílem výpravy také fotodokumentace zdejší překrásné zimní krajiny včetně sportovních momentů v ní.

MOUNTAIN AUTOMATICKÉ PROVÁDĚNÍ PO LÉTA VYZKOUŠENÝCH OPATŘENÍ MŮŽE VÝRAZNĚ SNÍŽIT RIZIKO OHROŽENÍ LAVINOU. ZAČÍNÁ TO PLÁNOVÁNÍM, KONTROLOU VYHLEDÁVÁČŮ PŘED TÚROU, POKRAČUJE VOLBOU CO NEJBEZPEČNĚJŠÍ STOPY DÍKY OPTIMÁLNÍMU VYUŽÍVÁNÍ TERÉNNÍCH TVARŮ, DODRŽOVÁNÍM ODLEHČOVACÍCH ROZESTUPŮ PŘI VÝSTUPU I SJEZDU A KONČÍ DOBROU ORGANIZACÍ A ZODPOVĚDNÝM PŘÍSTUPEM SKUPINY. PILÍŘE BEZPEČNOSTI NA TÚŘE, STRANA 70

PIC DU MIDI PATŘÍ MEZI NĚKOLIK UNIKÁTNÍCH LYŽAŘSKÝCH OBLASTÍ NA SVĚTĚ, KTERÉ DOSUD NEMAJÍ ŽÁDNÉ SJEZDOVKY. STEJNĚ JAKO LA GRAVE VE FRANCOUZSKÝCH ALPÁCH NEBO DAMMKAR V NĚMECKU JE PIC DU MIDI URČEN VÝHRADNĚ PRO HOROLEZCE. TOULKY PO ODVRÁCENÉ STRANĚ FRANCOUZSKÝCH PYRENEJÍ, STRANA 64

... STAČILO PÁR VTEŘIN PŘI POHLEDU Z OKÉNKA AUTA. HNED JSEM VĚDĚL, ŽE NA TUHLE HORU MUSÍM TYROLSKÁ K2, STRANA 74

Jon Olsson v říši prašanu

FOTO: HEAD/MATTIAS FREDRIKSSON

MOUNTAIN

FOTOGALERIE

PAR TN ER RU BRI KY

JMÉNO A PŘÍJMENÍ:

ERIC BERGER PŘEZDÍVKA:

MILK MAN VĚK: 48 LET NÁRODNOST:

KANADSKÁ

FOTOGALERIE NEJLEPŠÍCH FOTOGRAFŮ LYŽAŘSKÉHO SVĚTA Dokážeš popsat tajemství zimních sportů, to, proč je fotíš? Do lyžařského sportu jsem byl zatažen, když mi bylo 13. Moje vášeň pro lyžování mě ve 23 letech přivedla do Whistleru v Britské Kolumbii, kde působím dodnes. Fotografie lyžování a snowboardingu je pro mne způsob, jak financovat svůj životní styl a zároveň se věnovat své vášni pro zimní sporty.

Nikdy nepracuji s asistentem a k pohybu v horách používám lyže. Vždy pracuji s profesionálními sportovci nebo velmi schopnými lyžaři. Společně lyžujeme a hledáme dobré fotografické příležitosti. Když na něco narazíme, vytvoříme plán a zaujmeme místa. Pokud jsme od sebe daleko, domlouváme se vysílačkami. Když jsme připravení, odpočítáváme …3, 2, 1, go! a fotím, když je lyžař ve správné pozici.

Co ještě fotíš za sporty? Jaké je fotit lyžování v porovnání s ostatními sporty? V současnosti fotím většinou lyžování, příležitostně ale fotím i snowboarding, horskou cyklistiku, rybaření a další sporty. Každý sport, který fotíte, dokážete zachytit lépe, pokud o něm máte hluboké znalosti. To vám umožní zachytit ty nejlepší okamžiky. Fotografování lyžování se v tomto směru nijak neliší, nicméně vyžaduje znalost hor a toho, jak se efektivně pohybovat a pracovat při nízkých teplotách.

Jak důležitá je souhra fotografa a jezdce? Nechtěl by sis to někdy vyměnit? Dobrá týmová práce je klíčem k dobrému výsledku. Bez toho nikdy nevíte, jak to dopadne. Fotograf musí mít dobré komunikační schopnosti a sportovec zase musí rozumět snímku, aby věděl, jak projet smluvené místo. Pro lyžaře je také důležité mít dobrý lyžařský styl. Necítím touhu vyměnit si roli s lyžařem, fotografování mne baví stejně jako sjet si dobrou lajnu.

Jaký je tvůj první zimní snímek, který ti uvízl v paměti? Můj mladší bratr na Mont Tremblant v Quebecu. Jaký je tvůj oblíbený námět a proč? Určitě big mountain lyžování. Protože miluji pořádné lyžování a rád se dívám na lyžařské fotky ve velkém terénu. Můžeš popsat „výrobní proces“ fotky? Jak se na kopci pohybuješ, máš asistenta, jak komunikuješ s jezdcem...

Z hlediska fotografa: máš nějaká oblíbená místa a proč? Miluji Aljašku, protože je tu ohromný terén, spousta stabilního sněhu a úžasné světlo. Také mám rád Britskou Kolumbii pro velkou variabilitu terénu a dobrý sníh. I Alpy jsou speciálním místem pro big mountain lyžování, jejich výhodou je rozsáhlá síť lanovek a kultura. Kolik času jsi ochoten obětovat dobré fotce? Opravdu záleží na fotce, ale já jsem znám tím, že dokážu stát na jednom místě dvě hodiny a čekat, až se pohnou mraky a slunce ozáří lajnu.

Jakou techniku používáš? Co všechno s sebou nosíš do hor? Fotím s Nikonem D3s a mám spoustu objektivů, které pokrývají rozsah od 14 mm do 400 mm. Když pracujeme v terénu, nosím také vysílačky, lavinovou výbavu, vodu a svačinu. Máš nějaké speciální fotografické know-how? Můžeš ho prozradit? Myslím, že nemám žádnou speciální technologii. To, co dělám, je jen zúročení mých mnohaletých zkušeností. Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby se z člověka stal dobrý fotograf zimních sportů? Musíte dobře rozumět fotografii a objektu zájmu, který chcete zachytit. Je také důležité být schopen dobře se pohybovat, takže musíte být dobrý lyžař nebo snowboardista. Kde čerpáš pro svou práci inspiraci? Projíždím časopisy a hledám inspiraci v horách. Je fotograf lyžování umělecká profese? Pro mne je to obojí. Uživí tě fotografování zimních sportů? Ano. Kde najdeme tvé fotky? Moje snímky jsou publikovány v mnoha lyžařských magazínech po celém světě. Whistler-Blackcomb používá také spoustu mých fotek pro svůj marketing a na webové stránky. Můj web je www.ericbergerphotography.com.

FOTO: ERIC BERGER; RIDER: DAN TREADWAY; MÍSTO: WHISTLER, KANADA

V NOCI NAPADLA ČERSTVÁ SNĚHOVÁ NADÍLKA A DAN MI BRZY RÁNO VOLAL, ABYCHOM SE STŘETLI A JELI DO HOR FOTIT. TUTO FOTKU NAVRHL ON A MĚLI JSME VELKÉ ŠTĚSTÍ, ŽE TU PŘEDTÍM JEŠTĚ NIKDO NELYŽOVAL. DAN JE NEJLEPŠÍ V TOM, JAK ROZVÍŘIT SNÍH, A TOTO JE KRÁSNÝ PŘÍKLAD JEHO PRÁCE.

FOTO: ERIC BERGER; RIDER: RICHARD PERMIN; MÍSTO: CHATTER CREEK, KANADA

RICHARD JE JEDNÍM Z NEJTALENTOVANĚJŠÍCH BIG MOUNTAIN LYŽAŘŮ, SE KTERÝMI JSEM KDY PRACOVAL. TADY JSME NA HELISKIINGU V CHATTER CREEK V BRITSKÉ KOLUMBII. SEAN PETIT A RICHARD SI VYHLÉDLI PÁR ŠÍLENÝCH HŘEBENOVÝCH LAJN. NEBYL TU ŽÁDNÝ PROSTOR PRO CHYBU. JÁ FOTIL Z HELIKOPTÉRY A RICHARD TO ZVLÁDL DOKONALE.

FOTO: ERIC BERGER; RIDER: DAN TREADWAY; MÍSTO: WHISTLER, KANADA

LYŽOVALI JSME VE WHISTLERU A UVIDĚLI TENTO PŘEVIS. TEN DEN BYLO NA OBLOZE SPOUSTA MRAKŮ NAMÍCHANÝCH S MODROU OBLOHOU. MĚLI JSME ŠTĚSTÍ, ŽE JSME PRO TUTO FOTOGRAFII ZROVNA V TOM NEJLEPŠÍM OKAMŽIKU CHYTLI DÍRU MODRA. PODLE MNE JE NA SNÍMKU NEJPŮSOBIVĚJŠÍ VŠECHEN TEN SNÍH, CO DAN POSLAL PŘI SKOKU DOLŮ, A SAMOZŘEJMĚ DANŮV STYL.

FOTO: ERIC BERGER; RIDER: CHAD HENDREN; MÍSTO: WHISTLER, KANADA

WHISTLER JE ZNÁMÝ BOHATÝMI SNĚHOVÝMI SRÁŽKAMI A TAKÉ SKVĚLÝM „LESNÍM“ LYŽOVÁNÍM. EXISTUJE MNOHO MÍST, KDE JSOU STROMY PERFEKTNĚ ROZMÍSTĚNÉ, A NAVÍC JE TO PŘÍHODNÉ MÍSTO, KDE SE DÁ JEZDIT I BĚHEM SNĚHOVÝCH BOUŘÍ. ZDE CHAD SKÁČE DO JEDNÉ ZE SVÝCH OBLÍBENÝCH TAJNÝCH SKRÝŠÍ.

63 PAR

BRI

FOTO: JIMMY PETTERSON

MOUNTAIN

GUIDE

Pyreneji

TOULKY PO ODVRÁCENÉ STRANĚ FRANCOUZSKÝCH

TEXT: JIMMY PETTERSON

FRANCOUZSKÉ PYRENEJE VŽDY VE SROVNÁNÍ S ALPAMI HRÁLY MEZI LYŽAŘI DRUHÉ HOUSLE. ALPY JSOU VĚTŠÍ, VYŠŠÍ, JE TU VÍCE LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK. ALE PYRENEJE JSOU DRSNĚJŠÍ SE ZUBATÝMI VRCHOLKY A TMAVÝMI SRÁŽKOVÝMI MRAKY. A MAJÍ VÍCE NEŽ 20 LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK.

“T

ulák zůstane vždy tulákem. Bojím se, že tahle nemoc je nevyléčitelná,“ napsal americký spisovatel John Steinbeck v knize Toulky s Charliem. Já bych to upravil: „Kdo se jednou toulal na lyžích, bude se toulat vždycky!“ A tak jsem ve věku 59 let, kdy Steinbeck napsal svou knihu, vyrazil na výlet přes francouzské Pyreneje. Na toulky jsem se nevydal s Charliem, ale s kamarádem Papim. Dali jsme dohromady itinerář lyžování v pěti různých lyžařských oblastech. Nenasedli jsme do autobusu jako Steinbeck, ale do pronajatého Renaultu s dvěma páry all-mountain lyží.

Luz-Ardien Naší první zastávkou byl Luz-Ardien, vesnice, kde se hotely z 19. století hladce mísí se starými kamennými domy a starověkými kostely. Ubytovali jsme se v jednom takovém – dvouhvězdičkovém hotelu Ardien. Tohle není Svatý Mořic nebo Davos. Tady ještě dost lidí používá dlouhé úzké lyže, boty se zadním nástupem a fronta u vleku připomíná retro módní show. Hotel Ardien nic nepředstíral. Vrzalo tu schodiště, příbory na jídelním stole nebyly všechny stejné, na starém železném radiátoru se daly dobře sušit lyžařské boty a jídlo chutnalo jako od maminky.

Ten hotel byl vlastně metaforou pro francouzské Pyreneje: přátelské a rodinné, domácké a provinční. Lyžařská střediska jsou poměrně malá a lidé se navzájem znají. Z městečka jsme vystoupali k vlekům a cestou jsme se zastavili v lyžařské škole, abychom se zeptali na pár otázek. Její ředitel Gerald nás vzal na několik hodin na lyže okolo sjezdovek. Jezdili jsme na uježděném prašanu a trochu na firnu mimo sjezdovky. Byly zde příkré průchody mezi skalami, útesy a spousta kotlů, úvozů a hřebenů, ze kterých se dalo slušně vybrat. Z vrcholu Soum des Aulheres (2 168 metrů) jsme hleděli přes hluboké údolí na sousední lyžařské středisko Cauterets, kam se dalo sjet. Jenže hrozilo velké nebezpečí lavin.

„Vraťte se sem v březnu!“ pozval nás Gerald, „tahle trasa je v tu roční dobu optimální – až si sníh sedne.“ Pak jsme následovali našeho průvodce nahoru na Col de Cloze (2 500 m), kde nám ukázal další mučivě lákavou sjezdovou trasu – 1 200 vertikálních metrů vysoký spád dolů na Plateau de Bernazaou. I tady ovšem hrozily laviny. „Pokud byste se o to přesto pokusili, měli byste použít střední trasu,“ poradil nám, „a to radši ráno, kdy je to nejbezpečnější!“ Gerald si to namířil do práce a my na francouzský oběd. Francouzi berou svoji kuchyni vážně, a tak jsme je následovali. Po salátu se sýrem, rajčaty a ořechy následovaly grilované plátky jehněčího, hovězího a kachny. To vše

V LUZ-ARDIEN JEŠTĚ SPOUSTA LIDÍ POUŽÍVÁ DLOUHÉ A ÚZKÉ LYŽE A BOTY SE ZADNÍM NÁSTUPEM, PODOBNĚ FRONTA U VLEKU PŘIPOMÍNÁ MÓDNÍ SHOW FIALOVÝCH, NEONOVĚ ZELENÝCH A ŽLUTÝCH JEDNODÍLNÝCH OBLEKŮ Z ROKU 1990.

Cauterets Příští zastávka – Cauterets. Bylo 22. února. Před deseti dny tu napadlo více než 160 cm sněhu a na některých místech sněhová vrstva dosahovala až pěti metrů. Tratě ve volném terénu z Luzu do Cauterets byly považovány za nebezpečné, sjeli jsme do údolí a vyjeli nahoru do dalšího. Cauterets bylo dalším typickým horským městečkem se starými lázněmi a nově vybudovanými vleky.

Město se nachází v příkrém údolí a z vesnice ležící v nadmořské výšce 935 metrů musí nahoru do 1 850 metrů lyžaře vyvážet kabinová lanovka. Nebo se tam dá vyjet autem a zaparkovat v Le Courbet (1 360 m), odkud stará, čtyřsedačková lanovka vystoupá na malou plošinu. Odtud už se hory opět příkře tyčí k oblakům. Z této prostřední stanice se větví pět různých vleků do různých bodů a až na hřeben, který v nejvyšším místě dosahuje výšky 2 415 metrů. Sjezdovky jsou sice označené modrou, červenou a černou, ve skutečnosti však spíše připomínají červené trasy. Čas francouzských prázdnin a neděle není rozhodně vhodným obdobím pro návštěvu Cauterets. Veliká fronta lidské masy se vinula na cestě tam i zpět, sem a tam mezi labyrintem lan.

FOTO: TO SAINT-LARY

jsme spláchli trochou růžového vína a završili kusem borůvkového koláče. Z restaurace nás museli vystrčit. Pokračovali jsme v propátrávání každého koutku, skuliny této lyžařské oblasti a v půl čtvrté odpoledne se opět ocitli na vrcholu Col de Cloze. V dálce jsme zahlédli tři lyžaře. Nemohli jsme si pomoci. Podlezli jsme provazy zábran a splužili dolů. Ocitli jsme se v gigantickém údolí s firnem na jižních a prašanem na severnějších svazích. Konečně jsme dostihli skupinu, která inspirovala náš sjezd. Byli ze Španělska z baskické oblasti a my je zdravili s mnoha díky („Muchos gracias!“) za to, že nás navedli na tak rozkošný sjezd. Dole jsme se vrátili na přístupovou cestu, kde Španělé zaparkovali své auto. A popovezli nás k našemu hotelu. Luz je lázeňské město, jehož voda se proslavila při léčbě neplodnosti. Jezdí se sem už od 15. století, v roce 1860 se sem vydal i Napoleon III. se svou ženou, která prý zanedlouho porodila potomka. Papi a já jsme netoužili po dalších dětech, ale konejšivé účinky masáží po dni lyžování nám přišly vhod. Sloupy v hlavní hale měly nostalgickou architekturu připomínající zašlou éru a my se těšili z panoramatu hor s čepicemi sněhu.

FOTO: JIMMY PETTERSON

Lanovka přepravila lidi nahoru s překvapivou rychlostí a dav se rozptýlil k horním vlekům. Po několika zahřívacích sjezdech na perfektně upravené trati Combe du Barbat jsme si uvědomili, že i Cauterets má velice malebnou scénu. Začali jsme u horní části vleku Bréche okolo poledne, letíce střemhlav dolů do Vallée d´Ilheou po povrchu perfektního jarního sněhu. Nejvyšší část nás potěšila 40° svahem. Náš sjezd „na odvrácené straně“ byl v kontrastu s davem, kterému jsme před chvílí unikli. Papi a já jsme byli sami v prostoru velkém skoro jako celá lyžařská oblast. Trať postupně přešla v široké údolí a pak opět zpříkřela, jak se údolí zúžilo v soutěsku. Sjeli jsme podél vodopádu, kolem kterého se kaňon vinul, což nám umožnilo pár kliček v prašanu na severním svahu.

Piau-Engaly Piau-Engaly není malebnou vesnicí, ale účelově vybudovaným střediskem, jehož vznik se datuje do poloviny sedmdesátých let. Ubytovali jsme se v apartmá, které bylo téměř pohřbené pod přívaly sněhu. Ke vstupním dveřím vedla tři metry vysoká bílá chodba proházená lopatou. Většina lyžařský ploch padá na sever, takže sjezdovky nabízely pevný zimní prašan. Mezi vyznačenými stezkami bylo mnoho příkrých svahů, některé s muldami a jiné tak příkré, že zůstávaly stále hladké, protože tu skoro nikdo nejezdil. Požádal jsem Gillese, místního vlekaře, zda by nám doporučil nějaká místa pro lyžování mimo sjezdovku, a hned jsme byli odvedeni do dalšího „odvráceného údolí“. V patnáctiminutovém pochodu jsme stoupali vzhůru na Pic de Piau (2 528 m), odkud se táhla dlouhá příkrá průrva dolů do dalšího odvráceného údolí francouzských hor. Bylo asi 15.30, když jsme zahájili sjezd a po chvíli našli perfektní panenský firn na Envers de Piau.

MOUNTAIN

GUIDE

FOTO: TO SAINT-LARY

jsme zahájili sjezd ze hřbetu do sféry neznáma, jsme zde byli zcela sami. Aulon je malebné horské městečko s útulným restaurantem se slunnou verandou. Místní zeleninová polévka (garbure), plátek jehněčího, několik studených piv nás znovu dobilo a krátká jízda taxíkem přivedla zpět do oblasti lyžování.

Grand Tourmalet – Bareges a Mongie

A bylo toho tam ještě více. Podle Gillese by nás levá zatáčka místo pravé zavedla do Vallée de la Gela. Tam ležela řada krásných tras, ale tento výlet by byl technicky náročnější – s několika dobrými a mnoha špatnými cestami. Útesy a laviny byly podle Gillese v tomto údolí hojné, proto doporučoval vydat se sem jen s horským vůdcem. Druhý den jsme zašli do lyžařské školy a domluvili si Guye, jednoho z nejzkušenějších průvodců. Vydali jsme se na stejný vrchol a začali na exponovaném přechodu jako kost tvrdého západního průčelí. Jakmile jsme se ocitli ve Vallée de la Gela, okusili jsme všechny možné druhy sněhu: prašan, firn, břečku i lámavé krusty. Panovala zde nádherná osamělost. Dole nás vyzvedlo auto.

St. Lary Než jsme dorazili do St. Lary, znali jsme rutinu lyžařského dne nazpaměť. Křižování okolo systému vleků, potěcha ze slunečního svitu, dobře

upravené sjezdovky a otevřené oči pro hledání odvrácených údolí. St. Lary je jednou z větších oblastí francouzských Pyrenejí s 32 lyžařskými vleky a 100 km sjezdovek, ale my jsme hledali něco jiného.

Grand Tourmalet je největší lyžařskou oblastí ve francouzských Pyrenejích a nabízí nejvíce možností lyžování mimo sjezdovky. Může se pochlubit zvláštní a unikátní horou – Pic du Midi. Její vrchol dosahuje výšky 2 872 metrů a je zdaleka nejvýše položenou lyžařskou destinací této oblasti. Tato nezvyklá hora je od roku 1878 domovem observatoře. Ta spolupracovala s měsíčními misemi NASA v šedesátých a sedmdesátých létech a je vybavena i největším teleskopickým dalekohledem ve Francii. První lanovka z Mongie na vrchol byla spuštěna v roce 1952 a je zajímavé, že lyžařské disciplíny vstoupily do historie této pozoruhodné hory mnohem později.

V PATNÁCTIMINUTOVÉM POCHODU JSME STOUPALI VZHŮRU NA PIC DE PIAU (2 528 M), ODKUD SE TÁHLA DLOUHÁ PŘÍKRÁ PRŮRVA DOLŮ DO DALŠÍHO ODVRÁCENÉHO ÚDOLÍ FRANCOUZSKÝCH HOR. Asi v 11 hodin poblíž horní části vleku na ledovec jsme našli kandidáta pro naši denní dávku. Tohle údolí nás přivede do vesnice Aulon. Načasování pro firn na východních průčelích bylo správné, severní průčelí nabízelo prašan. St. Lary je rodinné středisko. V okamžiku, kdy

Vrchol byl pro veřejnost zpřístupněn v roce 2000. Ze začátku byly freeriderům povoleny sjezdy pouze s průvodcem, od 2006 se sem může volně, ale opatrnost je na místě. Pic du Midi patří mezi několik unikátních lyžařských oblastí na světě, které dosud nema-

www.isicpoint.cz VAL DI FASSA E CAREZZA (ITÁLIE)

PUY ST. VINCENT (FRANCIE)

Chalet Mael Cena za osobu: od 7 190 Kč Cena na osobu zahrnuje: • ubytování v apartmánu dle typu a obsazenosti na až 7 nocí dle ceníku • skipas Dolomiti Superski na 3 až 6 dní dle ceníku • všechny spotřeby • delegátské služby CK

CENA

7 190 KČ

CENA

6 600 KČ

KATSCHBERG (RAKOUSKO)

Gasthof Klammer Cena za osobu: od 6 600 Kč Cena na osobu zahrnuje: • ubytování ve dvoulůžkovém pokoji dle typu na 7 nocí nebo na 1 noc, resp. v termínu 17. 12.–25. 12. na 8 nocí a v termínu 2. 1.–7. 1. na 5 nocí • rozšířená polopenze (stejný počet jako nocí) • pobytová taxa

Puy St. Vincent Priv. apartmány Puy St. Vincent Cena za osobu: od 3 690 Kč Cena na osobu zahrnuje: • ubytování v apartmánu dle typu a obsazenosti na 7 nocí • skipas Grande Galaxie na 6 dní • všechny spotřeby • delegátské služby CK • pobytovou taxu CENA

3 690 KČ

ISIC CESTOVNÍ POJIŠTĚNÍ

Pojistěte si cesty! Máte ISIC, IYTC nebo ITIC kartu? A už jste přemýšleli o cestovním pojištění, které vám kryje veškeré extrémní sporty (zahrnující i lyžování a snowboarding) již od 350 Kč, nebo základní pojištění za 200 Kč? Pojistit si můžete i odpovědnost za škodu nebo cestovní zavazadla. Navíc s platností až 16 měsíců na opakované výjezdy. Že to není možné? Přesvědčte se sami online na www.isicpoint.cz/pojisteni! A i když nevlastníte ISIC kartu, pojistit se za výhodné ceny můžete i vy.

jí žádné sjezdovky. Stejně jako La Grave ve francouzských Alpách nebo Dammkar v Německu je Pic du Midi určen výhradně pro horolezce. Je to krásné místo pro pozorování hvězd a planet, ale prostředky pro pomoc lyžařům při sjíždění této hory chybějí. Neexistuje tu žádné značení tras, žádné stroje pro úpravu terénu a žádná kontrola lavinového nebezpečí. Kromě toho skály a útesy v okolí, tuhá zima a extrémní mrazy vytvářejí podmínky pro vznik námrazy. Objednali jsme si službu místního veteránského průvodce – Clauda Etchelecoua, aby nás vedl. Byl teprve únor, Claude nás upozornil, že severní strana bude příliš zledovatělá a že sníh na jižní straně poleví až odpoledne. Asi v jednu hodinu jsme následovali našeho průvodce při sjezdu poněkud příkrého údolí, které Claude nazval „klasickou jižní trasou“. Sjíždějíce přímo pod kupolí observatoře jsme vyryli náš podpis do hladkých svahů panenského jarního sněhu. Nejpříkřejší část měla asi 40° a některé úseky sjezdu mi zanechávaly špunt v krku, protože jsem nevěděl, jestli svah pode mnou má stálou vrstvu sněhu, nebo ne. Následoval jsem Clauda a důvěřoval, že mne bude držet mimo nebezpečné oblasti. A to také udělal. Nyní jsme sjížděli dlouhým údolím La Coume du Pic, které nás nakonec dovedlo na silnici. Claude tam ráno nechal své auto, a tak jsme se svezli zpět do Mongie. Tím naše setkání s Pic du Midi ještě nekončilo. Sjeli jsme trasu „la Verte“ z Telepherique du Taoulet dolů do kotle vedle přístupové silnice s nádherným firnem a pak navečer vyrazili zpět k observatoři. Ta nabízí zajímavý „balíček“ – pozorování hvězd a večeři. Než jsme dorazili na vrcholek, vytvořilo se moře načechraných kumulů a zakrylo planiny

WWW.SNOWPULSE.CZ

FOTO: JIMMY PETTERSON

obklopující Pyreneje. Večerní slunce ozařovalo mraky, a jak se blížil večer, obloha zlátla, zrůžověla a nakonec zfialověla. Poslední paprsky slunce zasáhly vrchol a ten vrhal dlouhý stín na vrstvu mraků na východě a vytvářel vzhled skutečné hory. V jednom surrealistickém okamžiku bylo nemožné definovat, co je skutečnou skálou a kamenem, a co je stínem a iluzí. Pak slunce zapadlo. Teplota prudce klesla, ale nikdo nešel dovnitř. Uchváceni krásou západu slunce se návštěvníci choulili v extra bundách, rukavicích a čepicích na ochozu observatoře. Večer sestával z excelentní večeře o třech chodech, komentované prohlídky laboratoře, muzea a pohledů na hvězdy, planety a vzdálené galaxie.

V nejlepším je třeba přestat Ochoz observatoře Pic du Midi byl tím nejpříhodnějším místem pro zakončení našeho výletu. Byl to vůbec konec? Myslím, že ne! Skrz hvězdářský dalekohled mohl člověk vidět, kolik toho ještě zbývá k prozkoumání. A já jsem slyšel, že odvrácená strana měsíce nabízí velice drsný terén s mnoha krátery...

PRAKTICKÉ INFORMACE: Claude Etchelecou: www.horspistes.fr Luz-Ardiden Tourist: www.luz.org Saint-LaryTourist Office: direction@saintlary.com Cauterets: www.cauterets.com Hotel Ardiden: www.hotelardiden.com Piau Engaly Tourist Office: www.piau-engaly.com La Mongie Tourist Office: www.grand-tourmalet.com

„Měl to být poslední sjezd perfektního dne, nechal jsem Lorise (Falqueta) a Jérémiho (Heitze) jet přede mnou. Špatná volba… předchozím traverzem jsme porušili sněhovou pokrývku. Praskla pode mnou v prvním oblouku, lavina mě obrovskou silou táhla do údolí, myslel jsem na nejhorší. Bez váhání jsem zatáhl za spoušť mého batohu a odpálil airbag. Po několika nekonečných vteřinách plných hrůzy jsem si uvědomil, že mi můj Snowpulse pravděpodobně zachránil život. Konečně se sníh usadil, já jsem ležel na povrchu s hlavou nad sněhem a airbag, nafouknutý kolem mě, zářil v lavinovém poli.“

FOTO: TOMÁŠ MATWIKOW

KROM WARS MĚSTO KROMĚŘÍŽ JE ZNÁMÉ PŘEDEVŠÍM DÍKY PAMÁTKÁM UNESCO, A TAK BY MÁLOKOHO NAPADLO, ŽE JEDNOHO KRÁSNÉHO LETNÍHO DNE TOTO MALEBNÉ MĚSTO PŘILÁKÁ TISÍCE LIDÍ DÍKY ZÁVODU NA LYŽÍCH. TEXT: JIRKA VOLÁK Koupaliště v Kroměříži zažilo spoustu zajímavých akcí, ale lyžařské závody určitě ne. Ochota města Kroměříž podporovat nápady mladých lidí je velká, a proto se tento sen mohl stát skutečností. Sobota 3. září roku 2011 patřila freeskierům, kteří se utkali v nemilosrdném klání o krále KROM WARS. V České republice má letní skákání na lyžích velkou tradici, především díky tréninkovým centrům jako BIGAIR (Nový Hrozenkov), ACROBATPARK (Štíty), JUMPARK (Most) aj. Ve světě lákají závody ve městech spoustu lidí, proto

jsme se rozhodli uspořádat závody přímo v centru města na koupališti BAJDA. Z nevinného nápadu se začala rodit zajímavá akce, na kterou postupně začali slyšet sponzoři, bez nichž by nikdy KROM WARS nespatřily světlo světa. Všem patří obrovské poděkování, obzvlášť bych vyzdvihl Martina Nohejla z České pojišťovny a pana senátora Malého z Kroměříže. Již týden před samotnou akcí začala stavební firma Ptáček stavět obrovskou konstrukci z lešení, která posloužila jako rozjezdová rampa pro skok, přičemž bazén byl využit jako

dopadová plocha. Pozvání přijalo 16 vybraných závodníků z pěti evropských zemí. Krásné sobotní počasí vytvořilo nezapomenutelnou kulisu a diváci si mohli přímo z bazénu vychutnávat jedinečnou podívanou. Systém závodu byl nemilosrdný a spousta favoritů zůstala před branami superfinále. Vítězství si za čistě a precizně zvládnuté triky odvezl do Polska Bartek Sibiga, který za sebou nechal Čechy Marka Skálu a třetího Michala Peče.

A další ročník? Rezervujte si sobotu 1. září 2012. Vše podstatné o připravované akci se dozvíte na:

www.kromwars.cz

PIEPS VECTOR PIEPS VECTOR je plně digitální lavinový vyhledávač se 4-mi anténami a integrovanou GPS pro rychlou a účinnou pomoc při lavinovém neštěstí. ✓ ✓

✓ ✓ ✓ ✓ ✓ ✓

Jednoduché ovládání pro snadné použití GPS: vždy znáte svou přesnou polohu pro případ přivolání pomoci! GPS vám při hledání pomáhá znázorněním šířky prohledávaného pásma! GPS pomáhá vypočítat polohu zasypaných a zkracuje trasu pohybu k zasypanému! Trvalé zaznamenávání vašeho pohybu během tůry – následně pohodlné stažení do vašeho PC-Mac. Li-Ion baterie: přesné zobrazení zbývající kapacity baterie. Velký výkon i při nízkých teplotách. Bezúdržbový system díky trvalé kontrole funkcí prostřednictvím čtvrté antény Jednoduchý update firmware k dispozici online Letní provozní režim: použití jako GPS zařízení pro letní výlety – možnost vypnout funkce lavinového vysílání/hledání (457 kHz) Interaktivní návod k použití: Popis zvolené funkce lze zobrazit na displeji, návod k obsluze je vám kdykoliv k dispozici

PREMIUM ALPINE PERFORMANCE

w w w.pieps.com

Lenzerheide, Švýcarsko, 25. 3.–3 1. 3. 2012

program 2012 Freeride Coaching Lyžování ve volném terénu ve spo lečnosti lokálních horských vůdců a osobností čes kého freeskiingu. NOVINKA: Telemark Ac ademy Telemark od začátečníků po exp erty. Telemarkový program vedený profesionálním i lektory, včetně zapůjčení veškeré výbavy! Skitour&Avalanche Camp Kemp zaměřený na lavinovou prevenci, základy skitouringu a pohybu v horách. Freeski Test Testování lyží pro freeride a skitou

www .sno

Freeride First Step Freeride pro všechny: kurz zam ěřený zejména na techniku jízdy a základy poh ybu v terénu.

wfes

POŘÁDÁ

HLAVNÍ PARTNER

t.cz PARTNEŘI

FOTO: VÍTEK LUDVÍK, JEZDEC: ROBIN KALETA, MÍSTO: ALJAŠKA, USA

ring.

MOUNTAIN

PROFI

GUIDE

ODBORNOST PŘÍSPĚVKU

PAR TN ER RU BRI KY

LAVINOVÉ

NEBEZPEČÍ

TEXT: MICHAL BULIČKA FOTO: BOB STRAKOŠ

PILÍŘE BEZPEČNOSTI NA TÚŘE V POSLEDNÍM DÍLE LETOŠNÍ LAVINOVÉ METODIKY SI SHRNEME, CO VŠECHNO SE SKRÝVÁ ZA POJMEM BEZPEČNÉ A ZODPOVĚDNÉ CHOVÁNÍ NA TÚŘE.

Vždy kompletní nouzové vybavení Mít na těle pípák a v batohu lopatu a sondu, to je dnes už naštěstí standardem. Stále je ovšem řada těch, kteří si myslí, že to bez pípáku nebo lopaty nějak půjde… Takže pro připomenutí, standardní nouzové vybavení tvoří tato trojice: lavinový vyhledávací přístroj (vyhledávač, píps, beeper, pípák, LVS…), sněhová lopata a lavinová sonda. Nestačí, že vybavení máte, je také nutné umět tyto pomůcky správně a rychle používat.

Nadstandard tvoří především lavinový batoh (ABS, Snowpulse), případně systém Avalung nebo Avalanche Ball. Kdekdo si myslí, že po lokalizaci vyhledávačem snadno vyhrabe zasypaného rukama nebo lyžemi. Je to nesmysl, navíc rychlost rozhoduje o záchraně života. Platí následující rovnice: pípák + lopata + sonda = nejrychlejší záchrana. A co ještě? Lékárničku, bivakovací vak, mobilní telefon a rezervní ponožky a rukavice. Mít navigaci GPS je výhodou.

Čtěte a aplikujte lavinovou prognózu Večer nebo ráno před túrou si přečtěte aktuální lavinové zpravodajství. Lze je získat od chataře (ne vždy), stáhnout pomocí mobilu nebo dostat ve formě SMS nebo zavoláním na číslo hlasové informace. Dočtete se, jaký je stupeň nebezpečí, která místa v terénu, jaké expozice svahů i jaké zóny nadmořské výšky jsou nebezpečné. Nezapomeňte, že každý jednotlivý svah musíte posuzovat zvlášť, uvedený stupeň nebez-

pečí je průměrem pro větší oblast. Podrobnosti čtěte ve Snow 54 a 56.

Trénujte záchranu v lavině Po túře často zbyde nějaký čas, který je vhodné využít třeba tréninkem vyhledávání. Je třeba mít na mysli, že záchrana z laviny je boj s časem a občasný trénink neuškodí ani zkušenějším skialpinistům. Základem je trénink hledání jednoho zahrabaného pípáku, v různé hloubce sněhu s různou polohou pípáku. Pak otestujte hledání dvou pípáků a v ideálním případě si vyzkoušejte ve skupině i organizovanou záchranu, kterou řídí jeden z vás.

Plánování túry Před každou túrou by mělo být samozřejmostí její plánování. Spočívá ve sběru informací z několika zdrojů (lavinová prognóza, předpověď počasí, mapa, průvodce, lidé, co mají tuto túru za sebou, chatař atd.). S pomocí topografické mapy a knižního průvodce si virtuálně projdeme celou trasu, stanovíme si tzv. klíčová místa trasy, prodiskutujeme pravděpodobné metody postupu a souvislost s vybavením (cepín, mačky, haršajsny, postup

na laně…). Zohlednit se musí i fyzická kondice a dovednosti všech členů družstva. Tématu se budeme věnovat podrobně v dalších číslech.

Konfrontace podmínek během túry V průběhu túry neustále konfrontujte vaše představy z večerního plánování s reálným stavem, který sledujete na vlastní oči. Pokud se představa rozchází s realitou, je nutné pružně zareagovat a upravit plán tak, abyste se vyhnuli nebezpečí.

Průběžná orientace v terénu Stále vědět, kde se nacházím, umět najít svou polohu v mapě (bez pomoci GPS), poznat expozici svahu (tj. na kterou světovou stranu svah míří), odhadnout zhruba sklon svahu, zda je v intervalu do 30 °, 30–35 °, 35–40 °, nad 40 °. GPS, zejména mapový přístroj, usnadní stanovení polohy v mapě, uživatel navigace by měl zvládnout přenos přístrojem stanovených souřadnic a naopak zadat do přístroje z mapy odečtené souřadnice.

Standardní opatření Automatické provádění po léta vyzkoušených opatření může výrazně snížit riziko ohrožení lavinou. Začíná to plánováním, kontrolou vyhle-

dáváčů před túrou, pokračuje volbou co nejbezpečnější stopy díky optimálnímu využívání terénních tvarů, dodržováním odlehčovacích rozestupů při výstupu i sjezdu a končí dobrou organizací a zodpovědným přístupem skupiny. Více čtěte ve Snow 65.

Složité rozhodování a pocity I když je vaše příprava túry pečlivá a máte zodpovědný přístup, dostanete se občas do situace, v níž je rozhodování z různých důvodů docela obtížné. Víte, že jste vyhodnotili všechny dostupné informace a výsledkem je rozhodnutí „jedu“, a přitom máte pochybnosti či strach? Jak se rozhodnout? Rozhodovat se podle pocitu má smysl jen za předpokladu, že máte potřebné informace a jste schopni je správně analyzovat. Obecně jsem zastáncem defenzivní taktiky, takže pokud je pro vás riziko těžko snesitelné, dejte se raději na ústup. Příští sezónu se ve Snow dozvíte především o plánování túr a strategiích pohybu ve volném terénu. Přeji vám vydařenou skialpinistickou sezónu, vrcholící v březnu a v dubnu.

MOUNTAIN

GUIDE

TEXT: MICHAL BULIČKA FOTO: MICHAL BULIČKA, BOB STRAKOŠ

POSTŘEHY

KE SKIALPINISTICKÉ VÝBAVĚ II.

V PŘEDCHOZÍM ČLÁNKU JSTE SE SEZNÁMILI S NĚKTERÝMI DETAILY TÝKAJÍCÍMI SE VYBAVENÍ PRO SKIALPINISMUS. ZBYTEK „MALÝCH“, ALE DŮLEŽITÝCH DOPLŇUJÍCÍCH INFORMACÍ PŘINÁŠÍME DNES.

Proč oblékat softshell? Jako svrchní vrstvu je nejlepší zvolit oblečení typu „softshell“. Hodí se do 90 % počasí – neprofoukne, je prodyšné, pružné, odolné proti oděru, příjemně měkké i hřejivé. Skvělé vlastnosti softshellu odpovídají počasí, které vládne na túře, málokdy vyrážíme na túru ve vánici. Měla by být minimálně slušná viditelnost. Když fouká citelný vítr nebo je silný mráz, pomůže „hardshell“, tedy membránová svrchní bunda, popř. i kalhoty. Většinou máte nepromokavou vrstvu (např. Gore-Tex, Cutan, Dermizax) schovanou v batohu a použijete ji

právě až v případě zhoršení podmínek (vítr, sněžení, déšť).

Vlna versus syntetika V současnosti je k dostání skvělé vlněné prádlo, které svými vlastnosti v mnohém předčí zavedené syntetické tkaniny. Vlna je velmi prodyšná, hřeje i vlhká, má schopnost termoregulace a nepáchne ani po opakovaném propocení. Důležité jsou kvalitní podkolenky, které dobře obepínají nohu, jsou dostatečně teplé a noha se v nich potí co nejméně.

Kvalitní spodní prádlo má vždy ploché švy a ploché gumy, měli byste se v něm cítit příjemně a nesmí omezovat v pohybu.

K udržení tepla Při túrách za silných mrazů si mezi spodní prádlo a svrchní bundu oblečte vestu nebo flísovou mikinu. Pro dlouhé večery na chatách se hodí lehoučká bunda z peří nebo se syntetickou izolací. Výborné jsou teplé vlněné ponožky, protože podkolenky z lyžáků jsou po túře vždy více, či méně propocené.

Rukavice a čepice Oboje berte na túru ve verzi „light“ i „ledoborec“. Tenké, neprofukavé softshellové rukavice vyměníte za teplé a nepromokavé při zhoršení počasí. Hlavu nejlépe ochrání před chladem vlněná čepice s windstopperovou membránou, za hezkého počasí výborně poslouží univerzální pružný „rukáv“, z něhož si vytvoříte různé variace čepičky. Nezapomeňte, že povrchem hlavy vám může uniknout až 30 % tělesného tepla.

Ochrana pokožky proti slunci Nezbytný je ochranný krém proti slunci. Už tak intenzivní záření se zvyšuje svou intenzitu odrazem od sněhové pokrývky. Proto volte nejméně s faktorem 30. Moc se hodí i regenerační krém po túře, který příjemně ochladí pokožku. Pozor na první den – případné spálení kůže nejen na obličeji, ale i za krkem a na uších vám může dost znepříjemnit následující dny.

Dvoje brýle Kromě lehkých slunečních brýlí si vložte do víka batohu i brýle lyžařské. Za zhoršené odpolední viditelnosti, která může panovat i za skoro jasného počasí, vám moc pomůže dobrý prosvětlovací filtr, nejlépe polarizační. Jeho hlavním cílem je přesně rozeznat povrch sněhu. Když padne tzv. difúzní mlha, obvykle nad 2 000 m n. m., umožní dobré lyžařské brýle zlepšení „rozhozené“ prostorové orientace.

Termosku, nebo camelback? Výhodou camelbacku je snadná obsluha, a tedy lepší pitný režim, zároveň i větší objem. Nevýhodou je zamrzání tekutiny v hadičce, a proto je nutné camelback i hadičku izolovat speciálním obalem. Nevýhodou termosky je nutnost sundávat batoh a její menší objem. Výhodou je odolnost proti mrazu a nezničitelnost. Podrobnosti najdete ve SNOW 59.

Mačky a nalepování sněhu Pokud se na podešev lyžařské boty s upevněnou mačkou lepí sníh, mačka přestává být funkční, neboť sníh vyřadí hroty z provozu. Proto používejte pouze mačky, které jsou opatřeny plastovými destičkami, bránícími na-

balování sněhu. Moderní značková stoupací železa je mají automaticky integrované už od výrobce.

Bez haršajsen ani ránu Na zmrzlém sněhu nebo ledovci jsou právě „mačky na lyže“ naprosto nutnou pomůckou. Zakousnutí zubů stoupacích hřebenů, zvaných haršajsny, stabilizuje lyži na kluzkém podkladu. Více si počtete ve SNOW 63.

Lepící, nebo adhezní pásy? To je v současnosti velké dilema. Odpověď ale není jednoznačná. Konzervativci se drží lepidla, i když výhody teoreticky hovoří pro molekulárně přilnavé pásy. Ty jsou lehčí, snadno se udržují, lze je i prát, odpadá lepení pásů na fólie, fungují za jakékoli teploty. Zda vydrží opravdu déle než klasické, ukáže čas. Zatím mají stále navrch pásy lepící. Kvalitní, značkové, byť s tekutým lepidlem fungující pásy, jsou prostě léty prověřenou jistotou.

Hardware na ledovec Potřeba je alespoň pět karabin, z toho alespoň jedna HMSka hruškovitého tvaru (s pojistkou zámku), dvě menší (opět s pojistkou) a dvě karabiny stejného tvaru. Hodí se i miniaturní blokant (Tibloc nebo Duck). Pro ukotvení do tvrdého ledu je nenahraditelný šroub do ledu

(tzv. vývrtka). Sešitou plochou smyčku dlouhou 120 cm doplňují čtyři pomocné šňůry (2x 1,5 m, 3 m a 5 m) o průměru 6 mm. Tuto sestavu musí mít na úvazku každý účastník ledovcové túry a měl by znát její praktické použití.

Mapu vždy, GPS vítána! Klasickou papírovou mapu nic nenahradí, nejlepší je měřítko 1:25 000, smysl má ještě 1:50 000. Skvělým doplňkem je přístroj GPS, nejlépe s nahranou mapou. Naučte se používat GPS ve spolupráci s mapou, tedy umět přenést GPSkou naměřenou polohu do mapy a naopak zadat do GPS souřadnice bodů, odečtené z mapového listu. Komplexní pojednání o orientaci najdete ve SNOW 51, 52 a 53.

Minidílnu s sebou Pro všechny případy si rozhodně zabalte švýcarský nůž, čím tlustší, tím lépe. K tomu ještě multifunkční nástroj, obsahující kleště, sadu šroubováků, pilku apod. K tomu hmoždinky a pár náhradních šroubů.

Věci na horskou chatu Miniaturní čelovou svítilnu rozhodně s sebou. Standardně je z hygienických důvodů potřeba vložka do spacáku. K tomu nezbytné toaletní potřeby, průkaz UIAA a peníze v hotovosti, neboť málokde akceptují kartu.

MOUNTAIN

GUIDE

PAR TN ER RU BRI KY

TEXT A FOTO: MICHAL BULIČKA

TYROLSKÁ K2 LISENSER FERNERKOGEL 3 299 M

KDYŽ MI POPRVÉ SKIALPOVÝ GURU MICHAEL LARCHER UKÁZAL CESTOU AUTEM DO KÜHTAI DOMINANTNÍ BÍLOU HORU, STAČILO PÁR VTEŘIN PŘI POHLEDU Z OKÉNKA. HNED JSEM VĚDĚL, ŽE NA TUHLE HORU MUSÍM, UŽ JEN KVŮLI JEJÍ PŘEZDÍVCE. ŘÍKÁ SE JÍ K2 TYROLSKA. Trvalo dlouhých deset let, než jsem sen proměnil ve skutečnost, která splnila očekávání měrou vrchovatou. Lisenser Fernerkogel je popisován jako hora, jejíž charakter má blízko k vyšším

a zaledněnějším kopcům Západních Alp. Něco na tom je. Převýšení činí 1 700 m, vesměs se postupuje severním svahem, závěrečných 100 výškových metrů je nutné překonat bez lyží, místy dojde i na lezení. Nadprůměrná

je i délka túry (8 km vzhůru a to samé dolů), což ovšem přináší i luxusní sjezd po kvalitním sněhu, který „konzervuje“ chlad přesně severního svahu. Když jsme nedělního rána o půl osmé přijeli na obří parkoviště do Lisensu, byla volná poslední tři místa. K vidění byli v dáli stoupající „mravenci“ a vládl mráz a stín. Bez haršajsen by bylo překonání prvního, zledovatělého hangu skoro nemožné a především nebezpečné. Následný mírnější svah byl pohodový, prostě ideální aklimatizace na walliské čtyřtisícovky, ke kterým pokračovala naše další pouť. Potit jsme se začali až v dlouhém, konečně prosluněném, prudkém kuloáru, který nás dovedl na torzo ledovce Rotgratferner a následně do sedla s parádním výhledem. I ten, kdo se zřekne závěrečného výstupu na vrchol bez lyží, bude mít z této túry silný zážitek. Ale jak už to v horách bývá, od vrcholového kříže je panorama přece jen o třídu lepší.

SKIALPOVÁ SEZÓNA ZAČÍNÁ

Vzrušující je i sjezd. Dobrá je objížďka přes ledovec Lisenser Ferner, který jsme opustili na „hlavním“ svahu. Ten je široký zhruba 200 metrů, tedy dost místa pro každého. Akorát uježděný svah vydrží i zátěž stovek víkendových skialpinistů. „Prostornost“ této túry vstřebala mraky lidí z přeplněného parkoviště, rozhodně jsme cestou netrpěli stísněnými pocity. P.S. Oblast Sellrainu (Kühtai a Lisenstal) je součástí Stubaiských Alp a nabízí dostatek túr, které lze vybírat ze základny v údolí podle podmínek, protože zdejšími horami vedou dvě vysokohorské silnice. (5 je nejobtížnější)

LYŽAŘSKÁ OBTÍŽNOST:

NÁROČNOST: Kvůli převýšení, délce, prudkým stoupáním i záverečnému lezení na vrchol jde o náročnou túru. LAVINOVÁ NEBEZPEČNOST:

(5 je nejvíce nebezpečné)

EXPOZICE SVAHU: výstup i sjezd – S a V ČAS: výstup 5–6 hod, sjezd 1–2 hodiny PŘEVÝŠENÍ:

1 700 m

VYBAVENOST: Standardní vybavení na neledovcovou túru (zbytky ledovce jsou bezpečné). Nutností jsou stoupací hřebeny! TRASA: Lisens–Fernerboden–Innrauhe–Rotgratferner–sedlo pod vrcholem (3 200 m, skidepo) –vrchol. Sjezd možný buď po trase výstupu, nebo variantou po severním okraji ledovce Lisenser Ferner. CHATY: žádné OPTIMÁLNÍ OBDOBÍ: únor–duben CELKOVÝ DOJEM: parádní, ale náročná túra, které nic nechybí

PŘI NÁKUPU SKIALPOVÉHO SETU:

LYŽE, VÁZÁNÍ, PÁSY A LYŽÁKY

- 20% - 15%

LOPATA + SONDA

A DALŠÍ VÝHODNÉ SETY

MAPY: OEAV, list 31/2 Sellrain (Skirouten), 1:25 000 INTERNET: www.lawine.at (lavinová předpověď), www.zamg.ac.at (počasí) www.alpine-auskunft.at (aktuální info o podmínkách), www.snow.cz a www.transalp.cz (inspirace), www.hudy.cz (vybavení)

Více informací v prodejně nebo na www.hudy.cz

TRAVEL JARO JE ZÁKUSKEM SEZÓNY, JENŽ BY MĚL VŠECHNY JEJÍ CHUTĚ NECHAT SPLYNOUT DO SLADKÉ TEČKY. JE TO SVÁTEK FAJNŠMEKRŮ, CO SE MŮŽE JEŠTĚ NEČEKANĚ PROMĚNIT V BUJAROU HOSTINU. JARO, SVÁTEK LYŽAŘŮ, STRANA 78

BÝT TENHLE SKANZEN O TŘI STA METRŮ NÍŽ, UŽ BY SNAD ANI NEJEZDIL. JE TRAGIKOMICKÉ, ŽE STŘEDISKO, JEŽ SE ÚPLNĚ NEJMÉNĚ STARÁ, JE LYŽAŘSKY TAK SLUŠNĚ NAVŠTĚVOVANÉ. PASSO STELVIO: TENHLE SKANZEN SI NENECHTE UJÍT, STRANA 82 UŽ VŮBEC NEPLATÍ GLOSA JEDNOHO ŘEDITELE ZNÁMÉHO HORSKÉHO STŘEDISKA, KTERÝ NĚKDY KOLEM ROKU 2000 NA MŮJ POVZDECH O FRONTÁCH A ŽE MAJÍ HODNĚ PLNO, PRONESL: „ŽE MÁME PLNO? A FRONTY? TY JSOU FAJN, TY NÁM CELKEM NEVADÍ, TAM NÁM STOJÍ JIŽ VYDĚLANÉ PENÍZE!“ MÁME PLNO? , STRANA 106

PROČ TO TLAČÍ DO HLAV?

Každý rok je to stejné. „Lyžování bude zase dražší,“ hlásají titulky obligátních předsezonních článků snad v každé zemi. Z „dramatu“ se pak vyvine nárůst o 2,5 až 3 %. „Lyžování se pro mnoho rodin ve Štýrsku stále více stává těžko financovatelným luxusem,“ pokračuje přesto v navozeném duchu úvod článku. Málo platné, že se dále dostane ke slovu muž z branže a upozorní, že na celkových nákladech se u vícedenních návštěvníků jízdné podílí jen 13 až 17 procenty, jak jsme o tom ostatně psali také. (Pro úplnost, u jednodenních je samozřejmě tento podíl větší, ale celková cena dne zase výrazně nižší. A především, to podle agentury Manova a 4 988 respondentů, je u nich nepodstatná, jako důvod nezvolení cíle cesty je až na 6. místě s pouhým 1%. Vzorek ale sestával jen z lyžařů, ne z těch, kdo třeba i kvůli penězům nelyžují.) Takto sugestivně se do hlav natlačí, že „je to prostě drahá legrace“ a přispívá tak k úbytku lyžařů. V Rakousku, kde jsou pro tamější hospodářství tak důležití, je to skoro nepochopitelné. Tím spíš, že tam stále přetrvávají výhody pro domácí – z pohledu evropského práva nelegální praxe, kterou ale Rakousko vesele provozuje dál. Rakouský lanovkářský svaz má další zajímavá čísla. Uvádí, že v období 1996 až 2010 se zvedly mzdové náklady o 35,8 %, ceny energií o 49 % (stoupá i jejich spotřeba) a stavebních prací dokonce o 60,4 %. Jízdné naprosti tomu jen o 37,6 procenta. Zasazeno do širšího kontextu, zdražilo vše možné a reálné mzdy už nějakých 15 let klesají. Pak by ovšem bylo solidní uvést také tento kontext. Ale zřejmě ani rakouský novinář si takovou práci se zdroji nedá a hodí na papír pouze čísla, která i jemu natlačí do hlavy tisková zpráva nebo konference. Pak se nelze divit, že i takto lyžařská země má s lyžováním problémy. Výzkum vídeňského Institut für Freizeit- und Tourismusforschung na šestitisícovém vzorku ukázal, že 66 % Rakušanů jsou nelyžaři, 90 % si nevybírá dovolenou v zimě a 15 procent lyžařů ve věkové skupině 35–55 v uplynulých šesti letech lyžování zanechalo. Pro tři čtvrtiny respondentů je lyžování drahé, pro polovinu nebezpečné. Jen metla politické korektnosti zabraňuje dávat tato čísla – kromě jiného, samozřejmě – do souvislosti se změnami ve složení populace. (Pokud tedy tyto údaje opravdu sedí a nemají třeba za cíl ovlivnit veřejné mínění a dopomoci k vyšším dotacím…) (is)

Engadin Svatý Mořic – Corvatsch

FOTO: SWISS IMAGE

DVOJÍ CENY? ABER SICHER

Evropská legislativa hin oder her, být domorodcem se občas vyplácí. Pokud je člověk lyžař, tím tyrolským určitě. Rakouská média sice ráda hysterčí nad děsivými cenami, kvůli nimž si stále více lidí lyžování nemůže dovolit a opouští je, ale jak na tom jsou místní doopravdy? Bez ohledu na jejich mnohdy klesající reálné mzdy si stále mohou koupit tři sezonní až celoroční karty za velmi přijatelné peníze. Celoroční Regio Card pro 80 středisek přijde dospělého na 359 eur, dítě do 15 let na 48 (ano, čtyřicet osm, žádná číslice nevypadla). Freizeit Ticket stojí 349, resp. 40 eur. A konečně nejznámější a největší Tirol Snow Card, v plné ceně za 626, resp. 501, resp. 313 eur, je vychází na 466, resp. 158 eur. Tyhle ceny nikde u pokladen nebo na webu nenajdete. Zřejmě dobře vědí, proč o nich decentně mlčí i tamější média. Celý rok, tedy i turistika, kolo, ba některá koupaliště. V 80 místech za stejné peníze (359 eur), jaké za pouhou zimní sezonku jen pro Špindl zaplatí každý dospělý odkudkoliv (9 000 Kč). K tomu totéž pro dítě za 1 250 korun – co víc si vůbec ještě přát? Možná pro domorodce všechno zadarmo, ale to by museli jako v Kuvajtu narazit na ropu. Lze se vůbec vyhnout profláklé zmínce o rovných a rovnějších? (is)

TRAVEL

REPORT

JARO, SVÁTEK LYŽAŘŮ TEXT: RADEK HOLUB

JARO JE ZÁKUSKEM SEZÓNY, JENŽ BY MĚL VŠECHNY JEJÍ CHUTĚ NECHAT SPLYNOUT DO SLADKÉ TEČKY. JE TO SVÁTEK FAJNŠMEKRŮ, CO SE MŮŽE JEŠTĚ NEČEKANĚ PROMĚNIT V BUJAROU HOSTINU. CENY KLESAJÍ, LYŽAŘŮ NA SVAZÍCH UBÝVÁ A SNĚHU JE PŘITOM STÁLE DOSTATEK – STAČÍ VĚDĚT KDE… Článek s radami a tipy pro jarní lyžování čtěte na:

více na:

www.snow.cz/clanek/1731

33 32 20

19 21

36 38

13 18 14

16 15 23

24 22

8 9

ČESKO Nedoceněnými, přitom nezřídka velmi kvalitními jarními lyžařskými místy jsou i domácí střediska. Od půle března se začínají lanovky a vleky točit poloprázdné, v dubnu pak kromě víkendů jezdí už jen nadšenci. Nejdéle – až do konce dubna – se v posledních letech držívá hlavní červená sjezdovka v Harrachově 1 , do půli dubna bývají otevřeny i všechny tratě ve Svatém Petru a špindlerovskou 2 sezónu tradičně zavírá Machytka na Mísečkách. Dlouho do jara bývá v provozu s kvalitními podmínkami zejména na Javoru a Zahrádkách i Pec pod Sněžkou 3 . Kultovním místem jarního lyžování, dnes vhodným spíš pro milovníky skanzenů i za cenu značného nepohodlí, je Praděd 4 . V Krušných horách je jarní jistotou Klínovec 5 , kde sezóna rovněž před půlkou dubna nekončívá.

FRANCIE

SLOVENSKO Na Slovensku jsou dvě místa, která jsou mezi jarními lyžařskými fajnšmekry pojmem – jižní strana Chopku 6 , těžící z mocné vrstvy sněhu převáté ze severní strany hory, se svými rozsáhlými freeridovými plochami a pak jižně orientovaný kotel pod Lomnickým sedlem v Tatranské Lomnici 7 , jehož strmé, rovněž freeridové svahy protíná jediná černá trať.

Díky vysokohorskému terénu má Francie téměř plnohodnotnou lyžařskou nabídku i po Velikonocích, jen málokde končí sezóna dříve než v druhé polovině dubna. Celkově však přeci jen leží její střediska jižněji a ve srovnatelných výškách bývá tepleji než třeba na severovýchodě Alp. Za jednu z nejlepších alpských adres se dá z hlediska kvantity i kvality považovat Val Thorens 8 i Tignes 9 , obě končící sezónu až 8. května. Až do 29. dubna bude v provozu i jedno z nejjižnějších a cenově nejlákavějších středisek – Risoul 10 .

11 12

79 1 5

28 27

42 41 43

ITÁLIE V Dolomitech překvapí délkou své sezóny relativně nízko položený Kronplatz 11 , který bude zavírat až 22. dubna – nabídne hlavně typické firnové lyžování, zato ještě po velkou část dubna na celé délce svých tratí z vrcholu až do údolí. O týden dříve končí sezóna na ledovci Marmolada a v Arabbě 12 , která na svých sportovně profilovaných severních svazích nese obvykle nekvalitnější sníh v Dolomitech. Nad údolím Vinschgau je výbornou jarní adresou rozmanitý ledovcový areál Schnalstal 13 nebo romantický Sulden 14 , končící sezónu až 1. května. Třítisícový severní svah Bormia 15 se uzavře 15. dubna, Livigno 16 pak má být navzdory slabším letošním sněhovým podmínkám v provozu až do 1. května – kvalitní podmínky vydrží zejména na nejvýše položených, severně orientovaných svazích Mottolina. Dlouhou jarní sezónu má díky svému malému ledovci i Tonale 17 , jeho hlavní svahy budou ale kvůli své jižní orientaci i letošnímu nedostatku sněhu problematické.

ŠVÝCARSKO V oblasti Engadinu 18 se Svatým Mořicem a s třítisícovými vrcholy rostoucími z náhorní plošiny v 1 750 m n. m. se bude lyžovat v hlavním, nejkompaktnějším areálu Corvigilia do 15. dubna, na vysokohorském a severně orientovaném Corvatschi do 1. května a na Diavolezze dokonce do 29. května. V Davosu 19 skončí sezóna 22. dubna – nejdéle se bude jezdit na širých a svižných svazích Jakobshornu. V centrálním Švýcarsku se těší neobyčejné sněhové jistotě Engelberg 20 , kde se ještě hluboko v dubnu kromě ledovce dá sjíždět po pestrých strmějších i pohodových svazích s tisícimetrovým převýšením, a také Andermatt 21 s bezmála třítisícovým masivem, jehož strmé severní svahy jsou magnetem freeriderů. Ve Wallisu jsou spolehlivou jarní adresou ledovcové Saas-Fee 22 (do 22. dubna) i obří lyžařské areály Čtyři údolí 23 (do 29. dubna) a Zermatt 24 , kde lze počítat s provozem většiny lanovek a vleků i po celý duben.

RAKOUSKO Z nejbližších spolkových zemí vyniká množstvím a trvanlivostí sněhu Hochkar 25 , terénní mísa s převýšením sjezdovek do 400 m a sezónou až do 1. května. V Salcbursku je kromě ledovce pod Kitzsteinhornem 26 osvědčenou adresou Sportgastein 27 , vertikálně mohutný svah, kulminující v necelých 2 700 m n. m., s několika variacemi širokých červených tratí, a také Zauchensee 28 , řídce zalesněný horský kotel, přístupný snadno od Taurské dálnice z Flachauwinklu. Velmi oblíbený je i Obertauern 29 , rušná hotelová základna v 1 750 m n. m., kolem níž se dokola rozpřahá středně velká síť moderních lanovek a pestrých sjezdovek, jejichž vadou je především nižší převýšení (do 500 m). V Tyrolsku překvapuje dlouhou sezónou Kitzbühel 30 (do 1. května), přesně řečeno od něj nejvzdálenější lokalita Resterhöhe se širokými, severně orientovanými svahy ve výšce do 2 000 m n. m. nad Mittersillem. Až do 22. ubna pojedou lanovky a vleky i v zillertalské aréně Hochzillertal Hochfügen 31 . Kvantitativní tyrolskou jedničkou je samozřejmě Ischgl 32 , jehož více než dvě stovky kilometrů vysoko položených sjezdovek přetékajících do švýcarského Samnaun budou v provozu až do prvního máje. Milou malou alternativou rušného Ischglu je nedaleký Galtür 33 , který jej mocností přírodního sněhu nezřídka převyšuje. Co do kvality sněhu jsou samozřejmě nejspolehlivější ledovce – Hintertux 34 Stubai 35 , Pitztal 36 , Kaunertal 37 a Sölden 38 , který má navíc výhodu vertikálně i plošně rozsáhlého, východně orientovaného „klasického“ areálu. Na pomezí Tyrolska a Vorarlberska je nejlepší jarní adresou Arlberg 39 se St. Antonem, Lechem a Zürsem, kde letos sezóna skončí 22. dubna a mnoho z téměř pětimetrové sněhové pokrývky na svazích jistě zbyde i poté. Méně rušnou, menší a níže položenou alternativou je Warth Schröcken 40 , rakouský sněhový rekordman s průměrným ročním úhrnem 11 m sněhu, který zavírá o týden dříve – ačkoliv leží na dohled Lechu, kvůli zimní uzavírce silnice je přístupný jen ze severu z údolí Bregenzerwald. Méně známá i navštěvovaná jsou našimi lyžaři korutanská centra ve Vysokých Taurách – kromě ledovce na Mölltalu 41 zejména Heiligenblut 42 nebo Ankogel 43 . Obě jsou otočená převážně na jih, zato s většinou tratí nad 2 000 m n. m.

FOTO: KAUNERTALER GLETSCHERBAHN

TRAREPORT VEL

REPORT

KAUNERTAL:

TEXT: IVAN SOSNA

KONEC ŠANCÍ NA NEJVYŠŠÍ LANOVKU? ROZHODNUTÍM RAKOUSKÉHO NEJVYŠŠÍHO SOUDU Z ČERVNA 2011 DOST MOŽNÁ PADÁ ŠANCE NA NOVOU NEJVÝŠE POLOŽENOU LANOVKU RAKOUSKA. Soud v odvolacím řízení potvrdil, že projekt kabinové lanovky z parkoviště na ledovci Weisssee na vrchol hory Weissseespitze opravdu vyžaduje obávaný posudek vlivu na životní prostředí, EIA (německy UVP, Umweltverträglichkeitsprüfung). A to i přesto, že nejnovější osekaná verze už vousatého projektu obsahuje jenom tuto lanovku bez jediného sloupu na trase, bez vrcholové restaurace a bez lyžařského provozu na horním ledovci Gepatsch. Jeden z nejostřeji odsuzovaných plánů rakouských Alp tak nejspíš zůstane na papíře. Tím spíš, že investor stavby, Kaunertaler Gletscherbahn, nemá dostatečnou sílu jej protlačit. Navíc patří 83,66 % této GmbH neboli eseróčka provozovateli Pitztalu, Pitztaler Gletscherbahn, za níž stojí především rodiny Rubatscher a Wetscher. Výkonným ředitelem Pitztalu je vlastnicky nejsilnější společník Hans Rubatscher. Není žádné ořezávátko a v Tyrolsku je velmi dobře zapsaný – podílel se třeba na stavbě nové innsbrucké radnice. Přece jenom se ale nemůže měřit s mocnými sourozenci Marthou a Heinzem Schultzovými, suverénně největšími soukromými podnikateli v této branži, majiteli sedmi areálů (Hochzillertal, Mölltal, Sillian, Ankogel, Matrei, Kals am

Grossglockner, St. Jakob i. D.) s 504 km tratí a ročním obratem 100 milionů euro. Jejich konexe v byznysu i politice jsou celostátní: Frau Schultz je místopředsedkyní rakouské hospodářské komory a předloni se málem stala státní tajemnicí pro rodinu. Ti si mohli dovolit na Mölltalu napřed bagrovat a teprve potom řešit povolení. Možná i proto, že tam je jejich společníkem Hans Peter Haselsteiner, ředitel stavebního gigantu Bawag. Propojení Mölltalu

stejně by se k záměru Weissseespitze dostali až za roky. Tyto projekty jim také zcela určitě spolykají tolik peněz, že na větší investice na Kaunertalu nebude. Nepříliš realisticky vypadá také další plán – propojení s jihotyrolským údolím Langtauferer. Do něj lze sjet od horní stanice dlouhých vleků, vršek je ale úzký a prudký freeride. Lanovka, která by přivážela lyžaře z italské strany, zní sice zajímavě, ale také tamější údolí je odlehlý kus světa a navíc má tento cíp Jižních Tyrol ledovcovou konkurenci na Stilfserjochu/Passu Stelviu a ve Schnalstalu/Val Senales. A kdo by se tam táhl v zimě, když má v Nauders a na Reschenpassu lyžování mnohem lepší?

Jeden z nejostřeji odsuzovaných plánů rakouských Alp nejspíš zůstane na papíře. a Sportgasteinu, na něž mají zálusk, nejspíše ukáže, o co větším kalibrem Schultzovi jsou oproti běžným menším provozovatelům, jakých je v Rakousku většina. Pitztalští svádějí své vlastní boje: o odjezdovou trať z ledovce, příští rok dokončí novou lanovku Wildspitzbahn za 17 milionů na Hinterer Brunnenkogl a usilují o další na Hinterer Feuerkogel. A v záloze mají ještě „šílený“ projekt propojení se soldenským ledovcem Tiefenbach. Vyjdeme-li z toho, že je jim bližší pitztalská košile než kaunertalský kabát,

A tak se navzdory nedávné nové kabince na Karlesjoch, která je ale skoro spíš turistická než lyžařská, nejspíš budeme pořád pohybovat ve skanzenu s dvoukilometrovými vleky, kde ubývající ledovec ukusuje ze šířky tratí a pomalu ale jistě zmenšuje tamější nabídku i její lyžařskou kvalitu. Kromě vyzdvižení přístupu po vlastní ose (který naopak i mnohé odrazuje), rustikálního charakteru údolí a prázdných sjezdovek v zimě a na úplném konci sezóny ale těžko napsat něco povzbudivého. Snad jedině se těšit, že tam proběhne ještě nejedna pěkná sezóna.

STIHNU TO JEŠTĚ TUTO ZIMU? STIHNETE. STIHNETE ZAHODIT DIOPTRICKÉ BRÝLE NEBO KONTAKTNÍ ČOČKY A JEŠTĚ SI TŘEBA UŽÍT VELIKONOČNÍ LYŽOVÁNÍ

A NEBO NESTIHNETE. TUTO SEZÓNU PROSTĚ DOLYŽUJETE JAKO DOSUD. A ZAHODÍTE JE HNED POTÉ, CO ODLOŽÍTE SNOWBOARD NEBO LYŽE DO SKLEPA. Laserového zákroku, který podstoupíte, není třeba se obávat – je bezpečný: od roku 1990 bylo provedeno již více než 22 miliónů refrakčních laserových očních operací na celém světě. A když si zvolíte kvalitní pracoviště a zkušeného operatéra, tak výsledek je zaručen. Jak dokazují tisíce zveřejněných referencí na českých webech, zákrok je nebolestivý a vidíte téměř okamžitě. Návrat do zcela normálního života je opravdu od druhého dne. Rozhodněte se pro vysoce kvalitní zákrok NeoLASIK HD. Dioptrie vám budou odstraněny nejrychlejším femtosekundovým laserem na základě digitální mapy oka, která jediná umí postihnout každou drobnou nepravidelnost a tím zajistí vysokou stálost výsledku zákroku. Navíc získáte i doživotní garanci.

Někdo vám řekl, že vaše vada není vhodná pro laserovou operaci? Nezoufejte. I pro vás existuje řešení. Například nitrooční operace, při kterých lze odstranit i velmi vysoké dioptrické vady, nebo brýle na čtení či šedý zákal. Na očních klinikách DuoVize a NeoVize jsou při nitroočních operacích používány pouze vysoce kvalitní čočky renomovaných výrobců, které garantují bezpečnost a stálost výsledku operace. Na oční klinice DuoVize můžete navíc podstoupit nitrooční operaci prováděnou femtosekundovým laserem. Stačí se rozhodnout. A když se rozhodnete včas, tak můžete využít i cenově zvýhodněné nabídky ušité na míru pouze pro vyznavače zimních sportů. Vaše Oční klinika NeoVize a Oční klinika DuoVize

www.skivize.cz a také na facebooku

ROK POD KANADSKÝM

NEBEM…

AGENTUŘE STUDENT AGENCY VDĚČÍM ZA PROŽITÍ JEDNOHO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH ROKŮ SVÉHO ŽIVOTA. OTEVŘENÍ PROGRAMU WORKING HOLIDAY CANADA MI UMOŽNILO POBÝVAT A PRACOVAT V KANADĚ AŽ 12 MĚSÍCŮ. JÁ JSEM VYUŽILA 11. ZKUSTE TO I VY… Vancouver nás v listopadu vítá deštěm, což nám nevadí, za chvíli si sněhu užijeme až až. Místním metrem s názvem „skytrain“ putujeme z letiště do centra do agenturou předplaceného cestovatelského hostelu Samesun. Z aklimatizace na devítihodinový časový posun a z brzkého spaní nic není. Jdeme s partou Čechů, kterou tady potkáváme, ochutnat místní pivo. Na ranním orientation s partnerskou agenturou se dovídáme důležité informace, abychom byli připraveni na nehody a náhody, zařizujeme povinné SIN (Social Insurance Number), účet v bance a obstaráváme si autobusové jízdenky do Whistleru, kde máme na zimu zajištěnou práci. Po příjezdu nám usměvavý personál dává klíč k ubytovně pro zaměstnance a tašku s nepostradatelným proviantem do začátku (sáček ovesné kaše, toaleťák, průvodce Whistlerem a Red Bull, který v nás jen zasyčí). Zastoupení národností v budovách je opravdu pestré. Kromě Čechů jsou tu Slováci, Jihoafričané (ti většinou vidí sníh poprvé), Novozélanďané, Australané, Britové, Američané, Irové. Kanaďané jsou tentokrát menšinou. Legrace je neuvěřitelná. Každý je přátelský a za několik týdnů máme pocit, že známe celý Whistler.

Na své pracoviště převyšuji každý den lanovkou 1 200 výškových metrů a nenasytně se kochám úžasným výhledem na okolní hory a „malý“ Whistler pode mnou. A to nás za cestu do práce ještě platí! Restaurace, ve které celou sezónu pracuji, je velká a v kuchyni se rozhodně nenudíme. Blíží se Vánoce a lyžařů je stále víc. Během našich dnů volna si užíváme na svazích také. Za celou zimu nestačíme projet ani všechny nabízené sjezdovky. Ne, že bychom neměli dost času. Nabídka je neuvěřitelně pestrá. A navíc ten každodenně čerstvý prašan! Hotový ráj i pro adrenalinové typy, kterým nestačí jen sjezdovka a chtějí kličkovat a pokoušet osud mezi stromky. Vše dovoleno! Když nás přestane bavit jeden kopec, za 11 minut můžeme nejdelší visutou lanovkou na světě přejet na druhý, neméně zábavný. Sezóna 2010 se mi vryla do paměti i olympijskými a paralympijskými hrami. Fandíme usilovně přímo na místech jednotlivých disciplín, za televizní obrazovkou, ale i na ceremoniálech předávání medailí. Já jsem byla navíc šťastlivec, kterému olympijský svaz nabídl práci. Jakožto hosteska mám z olympijského stanu lyžařské závodníky jako na dlani.

Cestování je po zběsilé zimní sezóně za odměnu. Na konci dubna poznáváme Havaj, celý květen národní parky Kanady, kde se probouzejí první medvědi, a stíháme i celý západ USA. Protože jsme si Whistler zamilovali, neváháme zůstat i na léto a sháníme si práci, tentokrát už bez pomoci agentury. Většina z nás má i dvě. Někteří workoholici i tři :-). Já se přemisťuji do vysokohorské restaurace na druhý kopec, po večerech sklízím stoly v restauraci přímo v údolí a o víkendech peču v soukromé pekárně, kde bych dělala s nadšením klidně jen za čerstvý chleba. Lyže v létě střídá úžasná vysokohorská turistika, každodenní pozorování černých medvědů z vleku po cestě do práce, koupání v křišťálově čisté vodě v místních jezerech a ježdění na kole v jednom z největších bike parků. Chcete vědět, zda se vypravit na léto, nebo na zimu? Zůstaňte celý rok! Kanada vás naprosto uchvátí nejen svou nádhernou přírodou, ale i vstřícností místních obyvatel. Veronika Buryanová

www.studentagency.cz

TRAVEL

REPORT FOTO: SIFAS

ní světové válce začaly nahoře vznikat útulky pro turisty a postupně další hotely k prvnímu Ferdinandshöhe. Stavební boom vyvrcholil ve zlatých šedesátých letech. Tehdy tam v létě v několika školách působilo 250 učitelů lyžování a u více než deseti vleků (dnes čtyři) stávaly i více než stometrové fronty. Dneska s pocitem jako při prohlídce kdysi mocného hradu nebo monumentální Luční boudy obhlížíte několikapatrové kolosy pro stovky ubytovaných – některé zčásti obsazené, jiné beznadějně prázdné. Takový genius loci jinde nezažijete. Celý shluk budov okolo silnice, na vrchlíku lemované stánky s cyklopotřebami, pohledy a kýčovitými figurkami, je, řečeno realitní terminologií, v silně původním stavu. A další objekty roztroušené tu a tam po stráních okolo jsou už hodně vybydlené – aniž by v nich ale už někdo opravdu přebýval. Je si ale třeba uvědomit, že i používané domy, které jsou v krutých zimách přes půl roku ponechány na pospas sněhu, mrazu a bičovány ledovými větry, nemohou zvenčí vypadat jako novostavba z katalogu. Celý areál ma i zajímavou historii postupného zavlekování. Velmi dlouho tam vznikala, zanikala a rezivěla zařízení konkurenčních majitelů, takže donedávna figurovaly různě staré plánky vykazující už neexistující lanovky a vleky, z nichž jste nebyli moudří, jak to tam vlastně vypadá. Dnes sice funguje webová stránka (www.passostelvio. com, pouze v italštině), ale tak ubohou by v roce 2011 neměl snad ani průměrně šikovný žák základní školy. Tehdejší rozhárané poměry ilustruje počátek nejspodnější kabinky. Postavili ji roku 1980, protože ale křížila starší sedačku, nesměla jít do provozu. Majitel sedačky Sertorelli mezitím zkrachoval, její demontáž se vlekla, a tak „nová“ kabinka musela roku 1985 na pětiletou revizi, aniž byla kdy řádně v provozu.

PASSO STELVIO TENHLE SKANZEN SI NENECHTE UJÍT JESTLI VÁS ALESPOŇ JEDNOU V ŽIVOTĚ ZAUJALO NĚCO POSTARŠÍHO, CO UŽ DNESKA BĚŽNĚ NEVIDÍTE, URČITĚ SI NENECHTE UJÍT NÁVŠTĚVU LYŽAŘSKÉHO AREÁLU NA ITALSKÉM PASSO STELVIO, STILFSERJOCHU, ZA RAKOUSKA PODLE CÍSAŘE PÁNA FERDINANDSHÖHE. TEXT: IVAN SOSNA Takovou památku na zašlou slávu už byste hledali dost těžko. A dovedete si dneska představit vlek, který by měl od jedné do dvou polední pauzu? Marně přemýšlím, kdy jsem to zažil naposledy. Snad v dobách, kdy se Šemík ještě učil běhat, jak se říká. No a pak tedy v létě. Vím, že leckdo tohle místo znáte. Možná spíš na motorce nebo na kole. Našinců-nezávodníků tam asi moc nezavítá. Areál je v provozu až od konce května – to už mají po sezoně – a do přelomu října a listopadu, kdy jsou na zahájení sezony na ledovci bližší a lepší adresy. Tahle je lyžařsky vlastně mizerná. Má jediné plus – nadmořskou výšku. Tam, kde konkurence s výjimkou švýcarské a francouzské končí, zdejší vleky teprve začínají. A ty dvě stovky metrů navíc bývají v létě tím trumfem, který tamější lyžování drží při životě. A také nedostatek konkurence. Tou je v Rakousku a Itálii jen Hintertux a při dobré konstelaci ještě Mölltal a Schnalstal.

Velká historie Ano, Passo Stelvio je skanzen. Je průkopníkem letního lyžování, původně ve 30. letech minulého století ještě bez lanovek a vleků, poté s lehkými americkými pásáky SnowCat a prvními jednodu-

chými vleky. Vše je samozřejmě dané úchvatnou silnicí do sedla s kótou 2 757 metrů. Vystavěná ve stávající trase v celkové délce 49 km ze severního Spondinigu do jižního Bormia, s 82 zatáčkami v letech 1820 až 1825. Ano, správně, osmnáct set, a za pět let, když pracovat se mohlo ani ne půl roku, s tehdejší technikou – i bez narážek na Pražský okruh můžeme jen tiše smeknout a závidět. Původně sjízdná celoročně, nyní už jenom přes léto. Vyasfaltovaná až v 70. letech století minulého. Jestli si myslíte, že vysokohorskou silnici do 2 750 metrů znáte třeba z Kaunertalu, zapomeňte na ni. Kaunertaler Gletscherstrasse je proti zdejším 48 vracečkám na 18 km z Gomagoi do sedla pohodlnou silnicí 1. třídy, kde to místy směrem nahoru hasíte na čtyřku 80. Tady naopak delší osobák se slabším rejdem v některých zatáčkách sotva bere dvojku. Jak se tam asi drápala auta před osmdesáti lety? Silnice a okolní vrcholy byly svědkem neuvěřitelně lítých bojů první světové války. Před hrdinstvím i fyzickými a lezeckými výkony špatně vybavených vojáků se kloní i velký Reinhold Messner. Tohle není trasa, kterou bychom chtěli vyjíždět a sjíždět každý den. Žádný div, že po prv-

A jedeme výš Nahoru na sníh musíte vyjet napřed o 300 metrů výš do stanice Trincerone. Ošklivá spodní stanice bez nápisu, ošlapané kovové schodiště, nevýkonná kabinka, masivní brutalistické betonové sloupy, ale kupodivu má pokladna počítače a prodává i čipovou kartu. Na Trincerone se pokocháte pohledem na kdysi exkluzivní hotýlek Thöni 3000 (Gustav v něm už podíl nemá) a především na přízračný opuštěný objekt Grande Pirovano (1962) i s rovněž prázdnou novější přístavbou Nuovo Pirovano. Atmosféru dokresluje pár starých roleb Prinoth, zanedlouho aspirujících na statut polovraků. A úplně tam vidíte (dobové pohlednice to živě potvrdí) mumraj před půlstoletím – snědé maestri di sci, odrdolované dámy ve vypasovaných kalhotách kaliopkách, číšníky se sklenkami martini a cinzana… 140 000 žáků prý tam na „Universita dello sci“

GUSTAV NENÍ ŽÁDNÝ NABOB Čtrnáct zatáčkovitých kilometrů pod sedlem Stelvio se krčí vesnička Trafoi. Známá není ani tak kvůli své poloze, nýbrž hlavně díky svému rodáku a občanu Gustavu Thönimu. Čtyřnásobný vítěz Světového poháru ze 70. let, později úspěšný osobní trenér dalšího velikána Alberta Tomby a majitel nevelkého stylového hotelu přímo u silnice. Sjíždím odshora, chci dát odpočinout brzdám a mrknout se na sportovní trofeje, vystavené ve vitrínách po obou stranách vchodu. Když se vracím k autu, hned pod vchodem starší chlápek odněkud sápe starý špinavý koberec a snaží se ho na trávníku srovnat a srolovat. A ejhle: sám Velký Gustav. Pán domu opravdu není tlustý hoteliér v lenošce s doutníkem, který by na všechno měl personál. „Můžu pomoct?“ nedá mi to, ale samozřejmě nečekám, že by ji od náhodného cizince přijal. Tepich, který nejspíš dosloužil někde v lyžárně nebo kotelně, ostatně zvládá i beze mě. Rychle rozvažuju, jestli na něj mám nastoupit, představit se, připomenout, že jsme se už před lety setkali na jedněch testech a případně vymámit nějaké povídání. Asi by se mi to podařilo, ale nakonec se mi nechce nabourat zbytek jeho dne. Radši příště po předchozím mailu, říkám si. A protože Gustavovi loni bylo šedesát, zaslouží si kromě tohoto střípku i samostatný článek.

Drahá legrace a záhady provozu Stojí tohle lyžování za to? Nejste-li v tréninku, spíše ne. Za nijak levných 39 eur/den odjezdíte dopoledne do jedné (když se dole na schody k první lanovce postavíte do půl osmé, začnete lyžovat před devátou, s frontou později) a přemýšlíte, jestli to chcete opakovat i zítra. Pokud je počasí. S ním si užijete opravdu nádherné rozhledy. Můžete sice lyžovat až do odpoledne, ale po polední pauze vleků (13–14) to samozřejmě málokdy má smysl. Spíše tak v říjnu. S ubytováním za nějakých 80 eur – jsou tam jenom hotely, žádný levný privát – by to asi bylo vaše nejdražší lyžování za celý rok. Můžete sjet dolů, lépe do Bormia, ale ráno zase nahoru žádný med není. Určitě se dá přespat i v autě na parkovišti, ale je tam všude dost nehostinno nevlídno. Být tenhle skanzen o tři sta metrů níž, už by snad ani nejezdil. Je tragikomické, že středisko, jež se – kromě úpravy, byla na podmínky velmi obstojná,

i když na nenáročném profilu – úplně nejméně stará, je lyžařsky tak slušně navštěvované. Ovšem „slušně“ je relativní. Pohled na minimálně zaplňované hotely s dohromady tisícovkami lůžek, jež obsazují takřka výlučně trénující závodníci (netuším, kolik Italů spíše sjíždí do Bormia a kolik lyžařů nahoře přespává) v době, kdy letní lyžování je takřka mrtvé, vybízí k otázkám o prosperitě celého komplexu. Vlastnictví se i tady zkoncentrovalo, Pirovaniho už spolkla rodina Capitani, která ovládá většinu dění: přes firmu S.I.F.A.S. všechna dopravní zařízení. Dalším hráčem je Banca Popolare di Sondrio. Nebudu unavovat neověřenými detaily, ale vše se zdá být propletené s výsledkem, že na celém lyžařském špásu na Stelviu se celkově účetně prodělává přes milion eur ročně. Opravdu? Prázdné hotely vybízejí k různým spekulacím, ale to už by bylo téma pro italského investigativního žurnalistu – pokud by se nebál, třeba styků jistého viceprezidenta z jižní Itálie…

Vyplatí se to? V takové situaci těžko odhadovat, jaká budoucnost předimenzovanou hotelovou vesnici s neperspektivním letním lyžováním vlastně čeká. Možná je i toto jedním z důvodů, proč se sem vypravit. Ale i sama jedinečnost místa bohatě stačí. Kdybyste někdy v červnu byli na Schnalstalu nebo Kaunertalu – ty lze v té době doporučit více – nevelký odskok na Stelvio stojí za to. Z odbočky v údolí v Pradu je to nahoru 54 km, z odbočky pod Kaunertalem (Prutz) přes Reschenpass 126 km. Při sjezdu do Bormia se můžete vracet přes Livigno, z hlavní od Reschenu je to zase kousek do taktéž bezcelního Samnaunu. Také druhým směrem, přes Meran, Timmelsjoch a Ötztal, má cesta svoje půvaby. Rovněž kombinace s turistikou, cyklistikou nebo surfováním na Gardě by mohla být dobrá. Ale jezdit tam v létě jenom lyžovat (z Prahy přes Mnichov a Fernpass přibližně 660 km) mi přijde nepraktické. FOTO: SKIFORUM.IT

FOTO: NEVEFRESCA.IT

odučili. Odtud vedlo na okolní svahy postupně pět vleků. Dnes už žádný, za sněhem se musí ještě o „patro“ výš. A na svahu blízko sedla byly zakreslené dokonce dvě tratě „Kilometro lanciato“ pro rychlostní lyžování! Konec retra, nasednete do věci, která působí skoro jako přehrávač DVD na poličce rodného domku F. L. Věka. „Světová novinka,“ hlásí oprýskaný nápis na kabinách lanovky funiforu. Před deseti lety byla kyvadlová lanovka s širokým vedením dvou lan skutečně první na světě. Znáte ale spíš její kabinkovou oběžnou obdobu funitel, třeba coby tři sekce na Hintertuxu. Novinka nenovinka vás ladně přenese do 3 175 metrů na poslední obydlený výběžek k opět – jak jinak – velikánskému hotelu Grande Livrio s 350 lůžky, prý ale minimálně obsazovanými. Tady už je opravdu sníh a led. Kdysi k jeho předchůdci z roku 1928 jezdily jen pásové sněžné taxíky, od roku 1969 sem vede lanovka. Výstupem ale moderna končí. Přes zmrazky a zmrzlou hlínu či bláto sklopýtáte pár desítek

metrů k nástupu na dlouhatánskou jednokotvu Geister (býval to přesun elegantní, ale ledovec o tloušťku 10 metrů odtál). Jakmile si srovnáte unašeč mezi půlky, stihnete ještě zahédnout opravdu poslední pozdrav 21. století – zaparkované nové rolby od Leitnera. A pak se už dostaneme na vlastní poměrně dlouhé, ale až na jeden vesměs ploché svahy. Vše jsou typické pomalé ledovcové „monokotvy“, takže máte dost času na úvahy o nesmrtelnosti chrousta nebo nedokonalosti vlastních oblouků. Případně si můžeme připomínat, že tam nahoře máme i tak trochu českou stopu. Jmenuje se Julius von Payer – rakouský důstojník a topograf, věhlasný průzkumník zdejších hor (22 prvovýstupů) a polární badatel, narozený v Teplicích-Šanově. Vedle sotva znatelné Payerspitze a nedaleké Payerhütte (tu založila pražská německá sekce Alpenvereinu) se právě ta prudká sjezdovka a nejlepší vlek jmenují po něm. A kromě toho, ač to se Stelviem nesouvisí, Payer byl možná tím, kdo do Zemí Koruny české přivezl z polární výpravy první lyže – v době, kdy jistý Rössler-Ořovský nanejvýš tahal kačera a hrabě Harrach ani slovo „ski“ neznal.

FOTO: CONSORZIO TURISTICO ALTA PUSTERIA/HERMANN OBERHOFER

TRAVEL

GUIDE

STŘEDISKO: HOCHPUSTERTAL OBLAST: JIŽNÍ TYROLSKO ZEMĚ: ITÁLIE

MALÉ ROMANTICKÉ

SAFARI

ÚDOLÍ HOCHPUSTERTAL/ALTA PUSTERIA, JEDNO Z NEJROMANTIČTĚJŠÍCH V DOLOMITECH, POMALU USKUTEČŇUJE SVŮJ AMBICIÓZNÍ PLÁN SPOJIT MALÉ AREÁLY HELM, ROTWAND A VAL COMELICO DO VELKÉ LYŽAŘSKÉ HOUPAČKY – PŘEDZVĚSTÍ JE JEJICH PROPOJENÍ SKIBUSEM DO VYHLÍDKOVÉHO SAFARI GIRO DELLE CIME.

Helm/Monte Elmo a Rotwand/Croda Rossa nesou dlouhé, kvalitní červené i černé tratě s převýšením až 1 000 m a jejich výhodou je kromě méně čilého ruchu i sněhová jistota mohutně podpořená výkonným zasněžováním. Hlavním centrem je Helm s dvacítkou kilometrů tratí, které stékají převážně severním svahem stejnojmenné hory. Podél páteřní kabinkové lanovky z Vierschachu/Versciaco se obloukem svažuje nenáročná a oblíbená pětikilometrová červená sjezdovka, přímo pod lanovkou se pak řítí široká a výrazně sportovnější černá trať. Neobvyklou „černou“ sjezdovkou se může chlubit i jižní stráň Helmu klesající do klidného a malebného turistického střediska Sexten/Sesto – vesměs jde o širokou cestu s poutavými výhledy na Sextenské Dolomity, zpestřenou poctivě černým hangem v závěru sjezdu. Na nejvyšší vrchol Hahnspiel stoupá ze severní strany ještě 3sedačka s plochou, ale hravou červenou tratí a z jihu vlek s krátkým carvingovým hřištěm, z něhož lze navázat po strmém černém úseku na trať do Sextenu. Naproti Helmu se zdvihající Rotwand nese dvě dlouhé, méně náročné červené se dvěma kratšími černočernými variantami. Sněhově spolehlivé severní svahy jsou obsloužené kabinkovými lanovkami, jen jednu krátkou červenou trať obsluhuje vlek. Oblíbenou atrakcí dětí je obří sněhuláková rodina na horní stanici kabinky i sobí farma. Do údolí odtud vedou dvě dlouhé sáňkařské dráhy.

Oba areály jsou propojené zatím jen pravidelně pulsujícím skibusem, ale dvě nové lanovky na jižních svazích Helmu by je měly brzy spojit v kompaktní celek. Nové lanovky by podle plánu měly zjednodušit i přejezd mezi sedlem Kreuzbergpass/Passo Monte Croce a údolím Val Comelico s malou, ale pestrou směsí tratí, které držitelům hochpustertalského skipasu nedávno obohatily nabídku. Lyžařské safari po úbočí Sextenských Dolomit zatím sestává z mnoha přejezdových cest a transferů skibusem, ale výhledově se možná dočkáme i neobvykle rozsáhlé a plně propojené houpačky. V plánu je i železniční stanice ve Vierschachu s přímým přestupem do lanovky na Helm. Malý, ale překvapivě atraktivní je Haunold/ Baranci se svou sportovně-pohodovou spletí sjezdovek s 500m převýšením nad městečkem Innichen/San Candido. Severní orientace svahů zaručuje v kombinaci s velmi výkonným zasněžováním sněhovou jistotu včetně sjezdů až do údolí v podstatě po celou sezónu. Se skipasem Dolomiti Superski, zahrnujícím 1 200 km sjezdovek v celých Dolomitech, se nabízí navštívit zejména nedaleký Kronplatz. Od poloviny března mají děti do 8 let v hotelech zapojených do programu SuperKids zdarma ubytování i skipas. Od 25. března pak platí ve vybraných hotelech pro všechny akce 7 dní za cenu 6. (rh)

www.s-dolomiten.com 1 068 m 17 %

2 000 1 132 m n. m.

61 %

22 % 77 km 66 km

CELKEM SJEZDOVEK: ZASNĚŽOVÁNÍ:

30 000 os./hod.

PŘEPRAVNÍ KAPACITA:

leden

červenec

únor

březen

duben

květen

červen

srpen

září

říjen

listopad

prosinec

SAFE-SKI RATIO 0

1 000

2 000

390 max. počet přepravených lyžařů za 1 hod. na 1 km sjezdovky

TERÉN SJEZDOVKY: VELIKOST AREÁLU:

KOMFORT LANOVKY A VLEKY: KOMPAKTNOST: SKI-IN/SKI-OUT:

KLIMA SNĚHOVÁ JISTOTA: EXPOZICE TERÉNU:

ATMOSFÉRA GENIUS LOCI:

DOPRAVA PŘÍJEZD:

nenáročné i sportovnější velmi dlouhé sjezdovky pohodlné a rychlé páteřní lanovky kouzelné panorama Sextenských Dolomit jedna z nejmenších, i když rozrůstajících se oblastí Dolomit areály jsou zatím propojené jen skibusem mimo páteřní tahy pomalé sedačky nebo vleky

FOTO: SMG – HELMUTH RIER

VAL COMELICO HELM

KREUZBERGPASS

ROTWAND

HAUNOLD

RESORT SERVIS: • lyžařská škola, servis, půjčovna a úschovna – u nástupních stanic lanovek UBYTOVÁNÍ: • hotely, penziony, apartmány (Sexten, Innichen, Toblach, Vierschach) APRÈS-SKI: • Acquafun (Innichen) – vodní svět (bazén, divoká řeka, tobogán, fontána) i svět saun • sáňkařské dráhy (Rotwand) – délka 2,4 a 5 km (výjezd kabinkovými lanovkami) • výlety na sněžnicích DOPRAVA: • parkoviště: u nástupních stanic lanovek – zdarma • skibus: z přilehlých obcí do nejbližších lyžařských areálů i mezi jednotlivými areály

Chráněno užitným vzorem č. 20988

HELM ejoblíbenější je středně široká, lehce členin tá a nenáročná pětikilometrová červená trať do Vierschachu s krátkou černou variantou v horní třetině trati sportovnější trať stéká přímo podél kabinkové lanovky z Vierschachu – nejprve jako široká červená, která pokračuje široce, ale strmě a bez oddechu v lehkých zatáčkách jako černá až do údolí dlouhá, převážně vyhlídková, ovšem černě značená trať do Sextenu má mnoho traverzovitých úseků a jediný strmý, široký hang v poslední třetině sjezdu na nejvyšší bod Hahnspiel stoupá ze severu 3sedačka s plochými, ale terénně hravými červenými variantami tratí se svižnějším dojezdem cvičná louka se nachází podél 4sedačky přímo na centrálním plató u horních stanic lanovek z údolí i nad parkovištěm ve Vierschachu, kde je dětský park, lanový vlek s mírnou loukou i strmější cvičný svah s 2sedačkou

NOVINKY 2011/12 • nová samoobslužná restaurace na vrcholovém plató Helmu • každou středu jezdí páteřní lanovky na Helmu už od 7:30 hod. • večerní lyžování a sáňkování na Haunoldu

DOPRAVA

(do Sextenu) 0 km

z Prahy:

6.55 h

z Brna:

6.35 h

750 km

1 500 km

690

SALZBURG

640

ROTWAND

KUFSTEIN GAPA BREGENZ

INNSBRUCK

DAMÜLS FELDKIRCH

KITZBÜHEL

LECH ST. ANTON

MAYRHOFEN HINTERTUX

LANDECK SÖLDEN

lavní červená trať podél kabinky do Moosu h SCHLADMING příjemně červené pasáže a roZELL AM SEEstřídá krátké, vinky (zejména v úseku mezi vlekem Porzen a kabinkou Signaue)

NAUDERS

ANDERMATT

ST. MORITZ MADESIMO

BRUNECK

LIENZ

PLOSE

BRIXEN CORVARA BORMIO

BOLZANO

CORTINA D‘AMPEZZO

CANAZEI

BELLINZONA

SKIPAS 0 Kč

750 Kč

dospělí 1 den: 28 EUR 0 Kč

MILAN

dospělí 6 dní: děti (8–16 let) 6 dní:

1 500 Kč

40 EUR

děti (8–16 let) 1 den:

hlavní a jediný svah tvoří spleť variant široké červeno-modré sjezdovky se strmějším cílovým hangem i lehčí variantou – díky své členitosti a prostoru se tratě hned tak neomrzí

KREUZBERGPASS vojice vleků s krátkým svižným svahem d příjezd od Rotwandu po 3 km dlouhé cestě s občasným odpichováním (zpět skibusem)

VAL COMELICO malá spleť červených a černých tratí v lesních průsecích obsloužená krytou 4sedačkou příjezd od Kreuzbergpassu po cestě a skibusem (zpět skibusem)

HEILIGENBLUT

RATSCHINGS

MERANO

AROSA

HAUNOLD

BAD GASTEIN

MATREI

STERZING

GITSCHBERG JOCHTAL

DAVOS

dvě černé pasáže trati Holzriese, která je přímější variantou hlavní červené tratě do Moosu, jsou sice relativně krátké, ale se sklonem až 70 % jedny z nejstrmějších v Dolomitech červená trať Signaue je nenáročně červená, lehce členitá a dostatečně široká velkou atrakcí je obří sněhuláková rodina na horní stanici kabinky z Moosu i sobí farma přejezd mezi Helmem a Rotwandem zajišťuje skibus ve čtvrthodinových intervalech

3 000 Kč

6 000 Kč

207 EUR 145 EUR

NEJLEPŠÍ PRÁZDNINOVÉ NABÍDKY OBLASTI HOCHPUSTERTAL SPITTAL/DRAU

• BadHMoos ERMAGOR Sport & Kurhotel****s Rezervace: www.suedtirol.info/badmoos_cz 7 dní polopenze, 6denní skipas, tělový peeling Vulcania pro dva, projížďka na saních s koňským spřežením od 854 EUR na osobu • Hotel Grauer Bär**** Rezervace: www.suedtirol.info/orsohotel_cz 7 dní polopenze, 5denní skipas nebo běžkařský pas, turistika na sněžnicích s průvodcem a volný vstup do místního krytého bazénu včetně sauny od 724 EUR na osobu • Dolce Vita Family Chalet Alpina**** Rezervace: www.suedtirol.info/postalpina_cz 7 dní bez polopenze, kurz vaření s jihotyrolskými specialitami od 832 EUR pro 2 osoby

• Hotel & Appartement Strobl*** Rezervace: www.suedtirol.info/strobl_cz 4 dní polopenze, 4denní skipas, akvapark Acquafun od 276 EUR na osobu • Hotel Wiesenhof*** Rezervace: www.suedtirol.info/wiesenhof_cz 7 dní polopenze, 6denní skipas Hochpustertal/Alta Pusteria, pěší výlet s pochodněmi, lyžařská škola od 564 EUR na osobu • Apparthotel Germania Rezervace: www.suedtirol.info/germania_cz 7 dní polopenze, 6denní skipas, Internet – WiFi od 563 EUR na osobu

TRAVEL

NEJSTRMĚJŠÍ ČESKÉ SJEZDOVKY

GPS

TEXT: KRISTIAN HANKO, FOTO: RADEK HOLUB

KOUTY

JESENÍKY

MEDVĚDÍ SJEZDOVKA KLESAJÍCÍ Z HŘEBENE MEDVĚDÍHO VRCHU Z VÝŠKY 1 094 M JE V JESENICKÝCH POMĚRECH NEOBVYKLE DLOUHÁ A SPORTOVNĚ PROFILOVANÁ.

Úvodní pasáž po výstupu ze 6sedačky je mírná, dostatečně široká a totožná s dalšími dvěma značenými tratěmi – svah je přitom opticky rozdělen dřevěnými plůtky zhruba na půl. Po zhruba 700 metrech nenáročného kroužení podél lyžařského vleku U vrtulí se u nástupní stanice tratě rozdělují. Vlevo odbočuje Hřebenovka a rovně směruje měřená Medvědí trať. Ta se nejprve jen lehce a později znatelně přiostří. Při konstantní a velkorysé šíři tratě zdoláte první, zhruba 300metrový padáček. Zde se trať stáčí doleva na bočně odkloněný svah a nakrátko zmírní svůj spád. Vzápětí přechází v široký, ale ostře skloněný hang. Z vrcholové hrany je zcela přehledný, přestože dosti strmý s prakticky konstantním 40 až 50% sklonem, který kulminuje hodnotou 58 % hned za zlomovou hranou. Dojezd hangu se mírně zužuje, pak se Medvědí trať stáčí vpravo a již velmi odpočinkově a souběžně s trasou la15001500

1 095 580 m n. m.

515 m

5,7 km

CELKEM SJEZDOVEK:

LOKALITA: KOUTY NAD DESNOU (JESENÍKY) TRAŤ: MEDVĚDÍ (ČERVENÁ) ŠIKMÁ DÉLKA: 2 076 m NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 598–1 094 m n. m. PŘEVÝŠENÍ: 496 m PRŮMĚRNÝ SKLON: 24,8 %/13,9 ° MAXIMÁLNÍ SKLON: 58,0 %/30,1 °

novky přivádí až k její nástupní stanici. Tato cca 200 metrů dlouhá pasáž je už spíše dojezdem, který ale po náročnějším a celkově dlouhém sjezdu nohy leckterého lyžaře ocení. Celková délka sjezdu je podle GPS necelých 2 100 metrů při převýšení 496 metrů.

Vznik kompletně nového lyžařského areálu se dvěma sjezdovkami s 500m převýšením v Koutech nad Desnou je svátkem, který se v Česku už dlouho neslavil a zřejmě ani v dohlednu nebude. Nové a neokoukané tratě, moderní a designově vydařené zázemí i mnoho očekávání – to vše stručně vystihuje nové Kouty. Svými ambicemi jde o nejvelkolepější investiční projekt českého a moravského lyžařského centra mnoha posledních let. Plánované tři sedačkové lanovky, přepravní kapacita 12 000 os./hod. a celkem čtyři sjezdovky by areál postavily blíže po bok Špindlerova Mlýna, v současné fázi projektu s jednou sedačkou a dvěma tratěmi by ale takové srovnání bylo nadsazené. Zázemí v Koutech funguje na jedničku. Z lyžařského pohledu by budoucí, mírnější sjezdy příjemně odlehčily současným dvěma hlavním tratím, prospělo by také kompaktnější spojení parkoviště a samotných sjezdovek. Po dokončení všech etap pravděpodobně nebude jesenickému benjamínkovi, který dostal do vínku hned celou řádku nej, co vytknout.

Průměrný sklon 24,8 % je devalvován mírným úvodem i dojezdem, jinak by si Medvědí mohla vysloužit i černou barvu obtížnosti. V délce může Medvědí trati konkurovat už jen nedaleký sjezd z Mračné na Ramzovou.

1:3

m n. m.

1400 1400

13001300

1200 1200

11001100

1000 1000

900900

ZEMĚ: ČESKO

800800 700700 600600 500500 400400 300300

0 m

400

800

1200 1600

1200

1600

2000

2400

2800

3200

3600

4000

Chráněno užitným vzorem č. 20988

Grafický model 1:3 realističtěji zachycuje prostorové vnímání sklonu sjezdové tratě a je citlivější na změny v průběhu křivky. Neodpovídá ale skutečnosti.

87 HLÍDÁNÍ DĚTÍ Rodiče, kteří se chtějí nerušeně věnovat lyžování či posezení s bombardinem nebo třeba šampaňským na terase některé z horských restaurací, mohou využít hlídání svých dětí v lyžařské školce, kde se děti se svými vrstevníky snadno zabaví. SKI & FUN Park Svatý Petr (v budově pod 4sedačkou ve Sv. Petru): • cena hlídání: 150 Kč / hod. • děti musí být samostatné • děti si hrají vevnitř v dětském koutku v kanceláři školky i venku v prostorách dětského parku • nejedná se o výuku, ale pouze o dohled (na děti dohlíží instruktoři)

ŠPINDLERŮV MLÝN

JARO STOJÍ ZA TO!

ZNALCI VĚDÍ, ŽE NEJLEPŠÍ ŠPINDLEROVSKÁ SEZÓNA ZAČÍNÁ NA JAŘE. ČESKÉ ZIMNÍ LETOVISKO Č. 1 JE PŘITOM NEJEN MÍSTEM LÁKAJÍCÍM SMETÁNKU, ALE OPRAVDU RODINNÝM STŘEDISKEM, KDE SI UŽIJÍ JAK NEJMENŠÍ, TAK LYŽAŘSKY NEJNÁROČNĚJŠÍ ČLENOVÉ RODINY. Slunce, sníh a pohoda V polovině března začíná ve Špindlerově Mlýně jarní sezóna. Na všech sjezdovkách Skiareálu v tu dobu leží ještě tučná vrstva sněhu, ale návštěvníků výrazně ubývá. Ceny skipasů se snižují na úroveň vedlejší sezóny a naopak přibývá slunečního svitu. Je to ideální období pro to si lyžování opravdu užít v pohodě a bez přeplněných sjezdovek, ve všedních dnech pak téměř liduprázdných. Všechny sjezdovky jsou jak ve Svatém Petru, tak na Medvědíně zpra-

vidla otevřeny až do Velikonoc a i poté bývá nabídka tratí na české poměry nadprůměrná. Sezóna se tradičně uzavírá na sjezdovce Machytka na Horních Mísečkách až na konci dubna, kdy během rána a dopoledne skýtá perfektní lyžování na firnovém manšestru.

Dětské parky s programem Skiareál nabízí stále lepší a lepší zázemí i pro své nejmenší návštěvníky – ti zde najdou už tři dětské parky s profesionálními instruktory, kteří se postarají o jejich první lyžařské pokroky

DĚTSKÉ PARKY A LYŽAŘSKÉ ŠKOLKY VE ŠPINDLEROVĚ MLÝNĚ • SKI & FUN Park Svatý Petr • FIS Snowkidz Harmony • Brumíkova lyžařská škola Horní Mísečky Pro děti ve věku 4–12 let. Otevřeno denně od 9.00 hodin. Výuka probíhá od 10 do 12 a od 14 do 16 hodin. Možnost dokoupení oběda s hlídáním od 12 do 14 hodin. Pro menší 3–4leté začátečníky možnost skupinové výuky Bambini (max. 3 děti ve skupince) v době od 12 do 13 hodin.

nebo třeba vylepší styl zdatnějších dětských lyžařů a poopraví některé jejich naučené chyby. Dětské parky mají i propracovaný týdenní program pro děti, v němž nejde jen o dril techniky jízdy na lyžích nebo snowboardu, ale hlavně o zábavu. Program vrcholí vždy o víkendu, takže ani malí lyžaři, kteří se k výuce připojí pouze na sobotu, nejsou o to nejlepší ochuzeni. A jak víme, tak pro děti je důležitější milý instruktor, který mluví jejich rodnou řečí, než panorama třítisícových štítů v Alpách a instruktor s plynnou němčinou či angličtinou... Rodiče mohou samozřejmě využít i hlídání dětí a sami si užít třeba jednu nebo dvě hodinky ničím nerušené jízdy na náročnějších svazích Medvědína či Svatého Petra.

PROGRAM DĚTSKÉ LYŽAŘSKÉ A SNOWBOARDOVÉ ŠKOLIČKY VE SV. PETRU • NEDĚLE • PONDĚLÍ: Začínáme! Rozřazení do skupinek a výuka. Začátečníci se seznamují s lyžemi a dělají první obloučky. Pokročilí se rozcvičí v parku a vyráží na trénink přímo na sjezdovku. • ÚTERÝ: Poznáváme okolí! Výprava na vrchol, lyžování a průzkum terénu středečního honu na vlka Skima. • STŘEDA: Hon na vlka. Stopování vlka Skima na lyžích. Kdo najde poklad ukrytý ve vlčím doupěti? • ČTVRTEK: Velká celodenní výprava po Krakonošově revíru za získáním tajné Krakonošovy mapy. Děti postupně poznávají všechny sjezdovky v celém areálu a cestou skládají útržky mapy, která je zavede na start pátečního závodu. • PÁTEK: Lyžařský závod o špindlerovský poklad / Snowboardové hrátky v parku. Po společné rozcvičce se děti vypraví podle mapy na start závodu ve slalomu. Každý je vítěz, každý dostane svůj díl pokladu. • SOBOTA: Karnveval na lyžích (lichý týden) / Závodní den (sudý týden).

TRAVEL

NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP

GPS

TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

LENZERHEIDE

GRAUBÜNDEN

ži neupravuje, ale po překonání „houpavé“ modré trati (č. 5) podél vleku Weisshorn 2 se na ni lze opět připojit a ve sportovním duchu pokračovat do Parpanu – tato varianta sjezdu z Rothornu má ovšem „jen“ 7 km. Nejdelší trasa odbočuje od nástupní stanice k vleku na červeně značenou a úzkou traverzovitou spojku k mezistanici Scharmoin. Na odbočku se lze dostat také po dlouhé a širokánské červené sjezdovce (č. 4a), kopírující 6sedačku Weisshorn Speed, která má ve střední pasáži několik výrazných terénních zlomů, oživujících jinak dálniční trať. Od mezistanice Scharmoin už do údolí vede lesem jen užší a mírná modrá trať (č. 13) se dvěma o něco strmějšími úseky a naopak dlouhým plochým dojezdem.

Chráněno užitným vzorem č. 20988

0 m 1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000 8000 9000 10000 11000 12000

1000

1:3

m n. m.

LOKALITA: LENZERHEIDE (GRAUBÜNDEN) TRAŤ: ROTHORN–LENZERHEIDE (MODRÁ, ČERVENÁ) ŠIKMÁ DÉLKA: 8 996 m NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 1 521–2 849 m n. m. PŘEVÝŠENÍ: 1 322 m PRŮMĚRNÝ SKLON: 14,96 %/8,50 °

úbočím. Ve velmi mírném sklonu a v přítmí trať překoná zhruba 400 m délky. Po výjezdu z galerie a přejezdu krátkého přemostění se ještě chvíli traverzuje, přičemž východním směrem se otevírá pohled na dlouhé, pusté údolí směřující k sousednímu lyžařskému středisku Arosa, kam odtud vede freeridové safari s možností návratu zpět do Lenzerheide. Traverz končí v mělkém sedle poblíž vrcholové stanice kryté 6sedačky Weisshorn Speed, kterým trať přetéká na opačnou stranu hřebene přivrácenou k Lenzerheide. Trasa devítikilometrového sjezdu se odtud začne velmi strmě propadat – jedná se o černu trať (č. 3), startovní úsek „svěťákového“ sjezdu mužů, na níž okamžitý sklon dosahuje až 69 %. Závodní trať Silvano Beltrametti se ve střední pasá-

2000

3000

4000

5000

6000

7000

8000

9000

10000

11000

12000

Grafický model 1:3 realističtěji zachycuje prostorové vnímání sklonu sjezdové tratě a je citlivější na změny v průběhu křivky. Neodpovídá ale skutečnosti. cestovNÍ KaNceláŘ

Hurá na lyže

RaKousKo - ItálIe - NěmecKo - ŠvýcaRsKo - sloveNsKo - slovINsKo - usa

11-10-10-podval-179x18mm.indd 1

80 stŘeDIseK

ZEMĚ: ŠVÝCARSKO

4000 4000 38003775 36003550 34003325 3200 3100 3000 28002875 26002650 24002425 2200 2200 20001975 18001750 16001525 14001300 1200 1075 1000 800850 600625 400400

155 km

CELKEM SJEZDOVEK:

VÝPRAVNÝ, DEVÍTIKILOMETROVÝ SJEZD, JEHOŽ ZPESTŘENÍM JE ÚSEK, KDY TRAŤ PROCHÁZÍ TUNELEM, VEDE ZE SKALNATÉHO VRCHOLU ROTHORN DO TURISTICKÉHO LETOVISKA LENZERHEIDE.

Na nejvyšší bod lyžařského areálu, Rothorn (2 865 m), se vyjíždí z Lenzerheide moderní 8místnou kabinkovou lanovkou do mezistanice Scharmoin (1 965 m) a odtud visutou kyvadlovou kabinou až na vrchol. Ten má velkolepou panoramatickou terasu s rozhledem na 1 000 alpských vrcholů včetně Berniny, jediné čtyřtisícovky Východních Alp, nebo Mönchu v oblasti Jungfrau. Z vrcholu spadá pustým, kamenitým terénem po odvrácené straně Rothornu celkově spíše mírná a lehce neposedná červená trať (č. 4), která po zhruba 200 výškových metrech dorazí ke vstupnímu portálu tunelu, či lépe řečeno protilavinové galerie – nejde totiž o tunel v pravém slova smyslu, ale o zcela zastřešený traverz skalním

2 865 1 230 m n. m.

1 635 m

autobusem či autem ubyt. na libov. počet nocí od 275 Kč/noc soutěžte o zájezd zdarma, nakupujte a plaťte on-line na

www.ckconti.cz 10/10/2011 2:01:14 PM

Zermatt Zermatt Sleva až 50% Pictures: SYH, swiss-image

Pictures: SYH, swiss-image

Sleva až 50%

Nyní Nyní si si to to muže muže dovolit dovolit každý. každý.

Swiss SwissYouth Youth Hostel. That’s That’s it. Hostel. it. Zermatt – Sleva dubnu,květnu květnuaačervnu červnu 2012 2012 Zermatt – Sleva ažaž 5050 %%v vdubnu, V Zermattu sníh neroztaje tak rychle. Naopak ceny tají zaručeně: 1. noc: normální cena, 2. noc: snížení o 20 %, 3. noc: V Zermattu sníh neroztaje tak rychle. Naopak ceny tají zaručeně: 1. noc: normální cena, 2. noc: snížení o 20 %, 3. noc: snížení o 40%, 4. noc: snížení o 50 %. Každá další noc s cenou sníženou o 50 % po dobu maximálně 10 dnů. Platí: od snížení o 40%, 4. noc: snížení o 50%. Každá další noc s cenou sníženou o 50 % po dobu maximálně 10 dnů. Platí: od 15.4.2012. Od 22.04.–23.06.2012 i během víkendu. 15.4.2012. Od 22.04.–23.06.2012 i během víkendu. Rezervace: Zermatt Youth Hostel | tel. +41 (0)27 967 23 20 | zermatt@youthhostel.ch | www.youthhostel.ch/zermatt Rezervace: Zermatt Youth Hostel | tel. +41 (0)27 967 23 20 | zermatt@youthhostel.ch | www.youthhostel.ch/zermatt

hému. Lyžařská škola Skischool Lipno využívá moderní výukové metody, které jsou začátečníkům zpřístupněny formou her a soutěží.

SKIAREÁL

LIPNO

Lipno baví celou rodinu Skiareál Lipno je výjimečný i svým doplňkovým servisem, přinášejícím návštěvníkovi neuvěřitelný komfort. U bezplatného centrálního parkoviště přímo u lanovky je samoobslužná restaurace, après ski-bar, lyžařská škola, půjčovna INTERSPORT RENT, skiservis a de-

NEJPOHODLNĚJŠÍ RODINNÉ LYŽOVÁNÍ V ČECHÁCH

SKIAREÁL LIPNO JE MODERNÍ, PĚTIHVĚZDIČKOVÉ LYŽAŘSKÉ STŘEDISKO PROFILUJÍCÍ SE ZEJMÉNA PRO RODINY S DĚTMI. SKIAREÁL NABÍZÍ DEVĚT BEZPEČNÝCH A KVALITNĚ ZASNĚŽOVANÝCH SJEZDOVEK O CELKOVÉ DÉLCE 8,3 KM. POHODLNOU PŘEPRAVU ZAJIŠŤUJÍ TŘI ČTYŘSEDAČKOVÉ LANOVKY. SOUČÁSTÍ SKIAREÁLU LIPNO JSOU DVĚ DĚTSKÁ VÝUKOVÁ HŘIŠTĚ SE ČTYŘMI POJÍZDNÝMI KOBERCI, LYŽAŘSKÝM KOLOTOČEM A S POHÁDKOVÝM SLALOMEM. I letos jsou pro návštěvníky připraveny novinky Skiareál Lipno prošel během posledních let rozsáhlou modernizací, a proto nyní nabízí lyžařům opravdový komfort. Každý rok zároveň pro své návštěvníky přináší řadu novinek a zlepšení, které mají zimní dovolenou udělat příjemnější, pohodlnější a zábavnější. Mezi letošní novinky patří například nová skicrossová dráha s parametry alpských středisek podél Školní sjezdovky a nově upravený snow park, který jistě ocení milovníci adrenalinových zážitků. Poprvé jsou také k dispozici časové jízdenky, které umožní naplánovat si lyžování na míru. Věková hranice zvýhodněného jízdného pro studenty se zvýšila na 26 let, děti do pěti let jezdí za 20 Kč a vstup do FOXPARKU je v letošním roce pro děti i rodiče zdarma. Návštěvníci jistě také ocení celou řadu slev, kterou jim nabízí zimní karta hosta LIPNO CARD (www.lipnocard.cz).

Kartička, s kterou je dovolená nad očekávání výhodná LIPNO CARD je karta hosta, která vám umožní plnohodnotně prožít vaši zimní dovolenou na Lipensku a navíc ušetří váš čas i peníze. Karta nabízí slevy například na skipasy, sor-

pot. V těsné blízkosti se nachází i Aquaworld, dětský koutek, bobová dráha a další. Škálu služeb doplňuje ubytovací kapacita 3 500 lůžek v okolí sjezdovek, která dělá ze Skiareálu Lipno skvělou volbu pro rodinnou zimní dovolenou. Fenoménem Lipenska je nejdelší upravovaná bruslařská dráha na světě. Mezi obcemi Lipno nad Vltavou a Frymburk je pravidelně upravována bruslařská dráha, která měří téměř 11 km, stejně jako tzv. Hornoplánská trasa s 15 km.

timent půjčovny lyžařského vybavení, výukové kurzy lyžování, snowboardingu nebo snowkitingu, gastronomické služby, vstupy na zámky, hrady, do muzeí a galerií a mnoho dalších. Návštěvníci, kteří jsou ubytováni u smluvních ubytovatelů, dostávají kartu zdarma, ostatní si ji mohou koupit za 99, respektive 59 korun. Příjemnou zprávou pro stávající či budoucí držitele karty hosta je, že původní platnost karty byla prodloužena i na celé léto, kdy destinace nabízí vyžití zejména v Active Park Lipno (www.activeparklipno.cz).

Lyžování hrou aneb přenechte výuku zkušeným instruktorům Pro začátečníky, kteří využijí šanci naučit se lyžovat či jezdit na snowboardu ve Skischool Lipno, je k dispozici nové výukové hřiště, jež společně s oblíbeným FOXPARKEM Kapitána Lipánka tvoří největší výukovou plochu v Čechách. Lyžařská škola má k dispozici téměř stovku instruktorů, kteří se každému začínajícímu lyžaři mohou věnovat individuálně nebo při skupinové výuce. Všichni instruktoři musí mít platnou licenci a v průběhu celé sezóny se neustále sjednocuje metodika, aby při výuce začínajících lyžařů postupovali stejně a tím ulehčili přechod dítěte od jednoho instruktora ke dru-

SKIPAS ZDARMA

Aktuální informace nejen o sněhových podmínkách, ale i novinkách lyžařského areálu najdou zájemci na webových stránkách:

www.skiareallipno.cz

DO SKIAREÁLU LIPNO NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

1+1 ZDARMA

1 DEN

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 10. 3. 2012 DO KONCE SEZÓNY

2 skipasy = 1 jídlo

lyž uj a JÍD má LO š ZD AR MA www.moninec.cz

PRAHA

MONÍNEC ČESKÉ BUDĚJOVICE

BRNO

OSTRAVA

INVESTICE DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI SPOLUFINANCOVÁNO EVROPSKOU UNIÍ Z EVROPSKÉHO FONDU PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ

TRAVEL

REPORT

TIP Hotel Marlene

SLOVENSKO TEXT A FOTO: MARKÉTA NEZADANÁ KARLOVÁ

OD KOLIBY KE KOLIBĚ

SLOVENSKO JE V ČESKU MARKETINGOVĚ VELMI AGILNÍ – BODEJŤ BY NE, ČEŠI JSOU PRO NĚJ ZÁSADNÍ TRH. A TAK MU VĚNUJEME VE SNĚHOVĚ NEJVYDAŘENĚJŠÍ SEZÓNĚ POSLEDNÍCH LET ZVÝŠENOU POZORNOST I MY. POSLEDNÍ CESTA SE NESLA V DUCHU LIDOVÝCH TRADIC, APRÈS-SKI, ALE SAMOZŘEJMĚ I LYŽOVÁNÍ. KYSUCKÉ BESKYDY – VEĽKÁ RAČA

Lyžařským esem Kysuckých Beskyd je Snow Paradise Vel‘ká Rača. Toto středisko leží v hraničním trojúhelníku Slovenska, České republiky a Polska, přičemž od českých hranic je jen nějakých 21 km. Tři navzájem propojené lyžařské lokality – Dedovka, Marguška a Lalíky – nabízejí 14 km tratí všech obtížností. Od letošního roku funguje nová sjezdovka z Lalíků na Tomanovou a Margušku. Další novinkou jsou rozšířená parkoviště pod vleky Lalíky a Dedovka. V okolí areálu rozváží lyžaře od ubytovacích zařízení skibusy zdrama. Zajímavostí je osmihodinový skipas, kdy se můžete sami rozhodnout, kdy jej využijete – odečte se vždy každá započatá hodina lyžování. Skipas lze využít i na večerní lyžování pod lanovkou Dedovka. Bobová dráha, funpark a příjemné restaurace v areálu jsou dalšími atrakcemi resortu. Od horní stanice lanovky v Dedovce vedou pak ještě běžkařské trasy – 1,3 km a 5 km.

Pokud přemýšlíte, kam si udělat výlet po lyžování v okolí Kysuckých Beskyd, tak jediný a první slovenský orloj ve vesničce Stará Bystrica rozhodně stojí za to. Z lyžařského střediska je to sem asi 25 km. Celková kompozice orloje představuje sedící Madonu, Sedmibolestnou Pannu Marii, patronku Slovenska. Zdobí jej šest bronzových plastik a v každou celou hodinu se z okna vykloní sedm slovenských apoštolů vytesaných z topolového dřeva.

Hotel Marlene se nachází v malebném prostřední jen 1,5 kilometru od areálu Snow Paradise Vel‘ká Rača. Obří srub demonstruje typickou kysuckou architekturu a nabízí opravdickou domácí atmosféru. Dřevěné interiéry se slovenskými pasteveckými motivy a dvoupatrové dřevem obložené útulné apartmány jsou ideální pro romantickou dovolenou, ale i pro rodiny s dětmi. Ochutnávka slovenských specialit bývá vždy v pátek večer okořeněna hudebním doprovodem tradiční slovenské lidové hudby. K relaxaci po lyžování zve zóna wellness s bazénem, saunou a vířivkou. Hotel je v celém okolí vyhlášený organizací každoročního hromadného stavění sněhuláků. Letos se zde sešlo 650 dětí z okolí a postavilo za jeden den 1 390 sněhuláků, což je dosavadní slovenský a možná i světový rekord. Žádnému nesměl chybět mrkvový nos, knoflíky z uhlí a šála.

MALÁ FATRA – VRÁTNA Lyžařských středisek, která se nacházejí uprostřed divoké přírody, je v dnešní době už málo. Jedno z těch slovenských nalezneme v národním parku Malá Fatra – Vrátna Free Time Zone. Lyžařská sezóna tu trvá déle než 100 dní v roce! Kromě širokých tratí všech obtížností s výhledem na skalistý vrchol Velkého Rozsutce nabízí Vrátna především skvělé freeridové možnosti. Sjezdovky pod kabinkovou lanovkou vedoucí na Chleb se neupravují a při příznivých sněhových podmínkách si jízdu v prašanu mohou vychutnat i ti, kdo neradi stoupají na skialpech nebo se obávají vjet do vzdáleného terénu. Dva tisíce metrů dlouhá freeridová zóna s převýšením 750 m se může pyšnit titulem nejdelší černě značené tratě na Slovensku. Náročnější freeridové svahy jsou pak na jižních stráních Chlebu. V Oštiepkové muldě zase najdete nejstrmější slovenskou upravovanou sjezdovku, kde nejprudší místa dosahují až 50% sklonu. K dispozici je zde i večerní lyžování na příjemných carvingových tratích na Pasekách, snowpark, dětský park s pásem nebo snowtubing. Pro běžkaře je zde 6 km upravovaných běžeckých tras. Skibusy sem dopravují lyžaře za 30 minut ze Žiliny, minibusy vyzvedávají lyžaře z ubytovacích zařízení po okolí nebo spojují Paseky s Chlebem. Lyžuje se zde až do dubna a kromě chytání sluníčka vám jarní pobyt zpestří ukázka velikonočních zvyků s prvky místního folklóru, letos plánovaná na 6.–9. dubna. Kromě lyžařských radovánek nabízí toto středisko poměrně četné možnosti sportovního i kulturního vyžití. Pořádají se zde sněžnicové pochody s čelovkami a se svařákem na závěr, skialpové túry, výlety za pozorováním ptactva nebo fotovýlety. Zajímavý je program Od kolibky do kolibky, kdy můžete zažít čtyři originální večery kulinářských zážitků ve čtyřech různých kolibách v Terchové a Zázrivé s pátečním večerem doprovázeným lidovou muzikou. Vůně a praskot dřeva v krbech, obsluha v krojích a teplé kožešiny navozují téměř pravou atmosféru starých časů. Nabízí se zelňačka, bryndzové halušky, zabijačkové speciality nebo zvěřinové hody.

TIP Jánošikův

dvůr

Pokud nemáte rádi organizovaný program, můžete sami navštívit drevenici Jánošikův dvůr, kde vás v rodinném prostředí naučí vyrábět pravé sýrové korbáče, můžete si vyzkoušet hru na fujaru, tančit lidové tance nebo ochutnat slovenské národní speciality. Je zde i možnost ubytování v útulných dřevěnicích.

TIP Koliba Diery Pravá slovenská koliba, kde na vás dýchá družná atmosféra Jánošíkova kraje. Kromě halušek se tu servírují pirohy a šúľance, bramborové placky, vepřová kolena a žebra či beraní speciality. Sedí se na ovčích kožešinách a obklopuje vás vůně hořícího krbu…

TRAVEL

REPORT

NÍZKÉ TATRY – JASNÁ Největší slovenská lyžařská aréna svou velikostí už konkuruje některým alpským střediskům. Spleť vleků a 36 km sjezdovek vyžaduje pro správnou orientaci občasnou konzultaci s mapkou. Tratě obsluhují moderní sedačkové či kabinkové lanovky, ty nejnovější s efektními oranžovými skly. Mnohaleté čekání na důstojné propojení svahů Chopok sever a Chopok juh bude před Vánoci 2012 konečně u konce. Nově postavená lanovka typu funitel bude připravena odolávat větru až do rychlosti 120 km/hod. Za návštěvu stojí moderní après ski bar přímo u sjezdovky – Music club Happy END, který přes den funguje jako restaurace s terasou pro lyžaře a večer se promění na diskotéku s kapacitou až 800 osob.

TIP Kozí Vršok Pokud si chcete na chvilku odpočinout od lyžování, můžete si udělat výlet do jediné výrobny zrajících (nejen) kozích sýrů na Slovensku. Pro mlsné jazýčky má sýrárna i restauraci, kde můžete ochutnat sýrové lahůdky.

ORAVA – KUBÍNSKA HOĽA Tento nepříliš velký lyžařský areál (14 km upravovaných tratí) disponuje snad nejširšími tratěmi a papírově i nejdelší 4kilometrovou sjezdovkou na Slovensku. Tratě jsou v celé své délce ideální pro pilování carvingového oblouku, ale i výuku dětí. Minulý rok se středisko rozrostlo o 60 sněžných děl, takže je připraveno i na dlouhou jarní sezónu. Příští rok vyroste přímo u sjezdovek nový penzion, kde budou moci hosté nazouvat lyže přímo přede dveřmi.

Tyrolsko / Seefeld

Tyrol **** od 8.960 Kč / osoba • týden s polopenzí • krytý bazén, sauna, parní lázeň v ceně BILL284-podval Snow 179x18.indd 1

www.itsbilla.cz

800 220 800 15.2.12 12:11

S lovakia Ski & Thermal

www.slovakia . t ra ve l

...malá země velkých

zážitků

U nás se nenudíte!

EURÓPSKA ÚNIA

Tento projekt je spolufinancovaný z prostriedkov ERDF.

CHOPOK JUH

LYŽOVANIE AKO Z ROZPRÁVKY JASNÁ NÍZKE TATRY JE NA SLOVENSKU NAJVÄČŠÍM LYŽIARSKYM REZORTOM ALPSKÉHO CHARAKTERU. PONÚKA VÝBORNÉ PODMIENKY NA ZIMNÉ ŠPORTY A NEKONEČNÉ MOŽNOSTI AKTIVÍT, ZÁBAVY A AKTÍVNEHO ODDYCHU. Netreba však zabúdať, že Jasná nepatrí len severnej strane Chopku. I jeho južná časť má čo ponúknuť náročnejším lyžiarom a milovníkom voľných terénov. Aktuálna zimná sezóna bohatá na prírodný sneh premenila túto časť strediska na zimnú rozprávku nielen pre freeriderov… Kým severná strana Chopka si získala svojich fanúšikov množstvom lanoviek, vlekov, doplnkových služieb, Juh je atraktívny najmä dokonalým spojením s prírodou. Toto stredisko síce nedisponuje veľkým množstvom prepravných zariadení, no je bohaté na úžasné pláne vhodné na carvingové lyžovanie. Dokonalým zážitkom je navštíviť stredisko po čerstvej nádielke snehu, vtedy to skutočne nemá chybu.

Okrem úžasných výhľadov si môžete vychutnať lyžovačku po celej šírke kopca, takmer bez obmedzení. Športové vyžitie vám spríjemní sedačková lanovka a niekoľko vlekov. Vleky a lanovka stúpajú z Krúpovej z nadmorskej výšky 1 080 m n. m. až na Chopok do výšky 2 004 m n. m. Stredisko sa podľa nadmorskej výšky rozdeľujeme na dve časti: Srdiečko (z Krúpovej po Kosodrevinu vo výške 1 080–1 494 m n. m.) a Kosodrevina (z Kosodreviny na Chopok vo výške 1 494– 2 004 m n. m.). Vďaka investíciám do rozšírenia a úpravy zjazdoviek a do kvalitného zasnežovania tratí je Chopok Juh snehovým rajom pre každého lyžiara či snowboardistu.

TIP NA ATRAKTÍVNY EVENT SNOW SHOW BIGAIR CHOPOK JUH 2012 • (10. marca 2012)

Juh ponúka až 10 km lyžiarskych trás. Len 14,5 % z nich sú ľahké trasy a takmer 65 % sú trasy stredne ťažké. Veľmi dobrí lyžiari si v stredisku nájdu okrem ťažkých čiernych trás aj dve atraktívne freeride zóny. Ak sa chcete rozptýliť na severnej strane Chopka, žiadny problém. Môžete využiť prepojovací vlek a zajazdiť si aj na komerčnejšej strane druhého najvyššieho kopca Nízkych Tatier. Výhodou je, že skipas zakúpený v stredisku Sever je automaticky platný aj na Juhu. V opačnom prípade si treba za lyžovačku doplatiť. Dôvodom je fakt, že bežný skipas z Juhu je v porovnaní so Severom lacnejší. Iba na Juhu však môžete navštíviť kultové miesta, ktoré už neraz prichýlili lyžiarov či skialpinistov pri náhlej zmene počasia. Byť v stredisku a nenavštíviť Chatu Kosodrevina či Kamennú chatu, sa považuje za hriech, ktorý sa neodpúšťa. Aj keď príde na hlad, skrátka rozhodne neobídete. Stačí využiť služby tamojších bufetov a reštauračných zariadení. Napriek prírodnému charakteru strediska, ani na južnej časti Chopka nezabúdajú na budúcnosť. Už po tejto zimnej sezóne sa začne s výstavbou kabínkovej lanovky, ktorá bude smerovať na vrchol Chopku. Jeho obe strany tak počas nasledujúcej zimnej sezóny významne zlepšia doterajšiu kvalitu prepravy lyžiarov na vrchol. Široké pláne s dokonalým prašanom, freeride zóny a príjemné lúče slnka, to je lyžiarska rozprávka s názvom Chopok Juh… Viac informácií o stredisku, lyžiarskych podmienkach, počasí, ubytovní, podujatiach atď. nájdete na:

www.jasna.sk

50% SLEVA NA SKIPAS

DO AREÁLU CHOPOK JUH NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

50% SLEVA

1 DEN

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 28. 3. 2012 DO KONCE SEZÓNY

PŘED ODJEZDEM NA HORY ZKONTROLUJ SVŮJ

SKIPASOMAT PRO LYŽAŘE – co nejvíce času na horách SKIPASOMAT je projekt časopisu SNOW a portálu SNOW.CZ a jeho cílem je umožnit vám lyžařům strávit na horách co nejvíce času za co nejpřijatelnější ceny. SKIPASOMAT je dalším krokem úspěšného projektu SKIPAS ZDARMA, který rok co rok využívá na deset tisíc čtenářů SNOW. Mnohá lyžařská střediska, ať už česká, slovenská nebo alpská, se chtějí pochlubit svými novinkami, které nechají vyzkoušet čtenáře SNOW. Zvýhodněné skipasy jsou samozřejmě samy o sobě inspirací. Co třeba poznat nějaké nové místo? Co si zajet někam nedaleko na dobrou večeři spojenou s večerním lyžováním? Nebo si vzít den volno a celý ho za výhodných podmínek prolyžovat na volném kopci?

SKIPASOMAT PRO STŘEDISKA – optimalizujte svou návštěvnost Filozofie SKIPASOMATU není nutit provozovatele k neodůvodněným slevám, ale poskytnout jim nástroj na optimalizaci návštěvnosti svého střediska. Vůbec není výjimkou, že střediska jsou v určité týdny nebo dny poloprázdná, některá třeba v sobotu při výměně turnusů. SKIPASOMAT vám přispěje k zaplnění mezer a přinese nové návštěvníky, kteří vyplní bílá místa v provozu střediska. Nehledě na to, že spokojený návštěvník je nejlepší reklama! Každému zájemci o služby SKIPASOMATU poskytneme osobní konzultaci vedoucí k optimálnímu nastavení jeho nabídky. Pro bližší informace pište na skipasomat@snow.cz!

SKIPASOMAT vám nabídne skipasy za zvýhodněnou cenu oproti běžnému jízdnému. Proces objednání skipasu je jednoduchý a intuitivní, lze platit okamžitě kartou, bankovním převodem (zálohová faktura přijde obratem e-mailem) anebo hotově při osobním vyzvednutí.

Více informací na www.skipasomat.cz

TERCHOVÁ – VRÁTNA

SKVELÁ FREERIDOVÁ A SKIALPOVÁ DESTINÁCIA KRÁSNE PROSTREDIE V REGIÓNE NÁRODNÉHO PARKU MALÁ FATRA, NEĎALEKO ŽILINY, SA MÔŽE STAŤ AJ NA JAR RAJOM PRE VAŠE RADOVÁNKY NA SNEHU.

Blízkosť diaľnice Bratislava – Žilina umožňuje rýchly presun do destinácie rázovitého Jánošíkovho kraja do Terchovej, kde sa nachádza lyžiarske stredisko Vrátna free time zone a v ňom aj jedna z najbližších freeridových oblastí – lokalita Chleb. Vyvezte sa kabínkovou lanovkou na Chleb do Snilovského sedla o odštartujte to na Veľkom Kriváni, Stohu alebo Chlebe, či klasickou lyžovačkou na zjazdovkách Oštiepková mulda a Snilovské sedlo. Freeridové zóny v tejto časti lyžiarskeho strediska Vrátna free time zone sú známe ši-

roko ďaleko a pri dostatku prírodného snehu zlyžujete aj najdlhšiu čiernu zjazdovku na Slovensku, kde na 2 000m dĺžke prekonáte až 750m prevýšenie. V Oštiepkovej mulde zase nájdete vôbec najstrmšiu upravovanú zjazdovku v týchto končinách, ktorej najprudšie miesta presahujú 50% sklon svahu. Pre snowboardistov a všetkých vyznávačov voľného terénu má táto lokalita tie najlepšie podmienky, hlavne pre jej členitosť, kde vrch tvoria otvorené pláne, plynule prechádzajú do riedkych listnatých lesov so strmím

50% SLEVA NA SKIPAS

sklonom k svahu a všetky žľaby ústia k centrálnemu bodu – k spodnej stanici kabínkovej lanovky Chleb. Takáto jazda vám zaberie aj pol hodinu. Vďaka tomu, že severné svahy Krivánskej Fatry, spadajúce do Vrátnej doliny sú veľmi strmé, sú tu krásne podmienky na freeride. Nájdu sa miesta, kde za celý deň nestretnete človeka, a tiež miesta, kde premáva lanovka a ktoré bývajú v pekné dni rozjazdené. Práve preto je vhodné do vám cudzieho terénu vopred zarezervovať freeridového sprievodcu. A tiež používať lavínovú techniku – minimálne lavínový pípak. V spojení s lokalitou Vrátna môžete zažiť ten najlepší freeride, aký ste kedy jazdili. Vlhkosť vzduchu, prachovitosť snehu a strmý sklon svahov dávajú dokopy podmienky, ktoré sú veľmi ojedinelé a tie najlepšie na celom Slovensku. V tejto lokalite si prídu na svoje aj ostatní lyžiari, ktorí si jarnú lyžovačku užijú na čiernej zjazdovke v Oštiepkovej mulde, alebo na menej náročnej zjazdovke v Snilovskom sedle. Samozrejme najmenej do Veľkej noci budú vďaka tohtoročnej nádielke snehu v prevádzke aj Paseky. Vrátna tak garantuje lyžovačku vhodnú pre všetkých. V jarných mesiacoch pribúda slnečných dní, čo dá vášmu jazdeniu vo Vrátnej osobité čaro s úžasným výhľadom, kde pri dobrej viditeľnosti môžete vzhliadnuť tie najvyššie končiare Slovenska a takto dobití pozitívnou energiou načerpať sily do ďalších dní.

DO AREÁLU TERCHOVÁ – VRÁTNA NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

50% SLEVA

1 DEN

OBDOBÍ PLATNOSTI: 5. 3.–18. 3. A OD 12. 4. 2012 DO KONCE SEZÓNY

1. CENA: 1 x ZÁ JEZD do ALP 2. CENA: 2 x LYŽAŘSKÝ SET SPORTEN 3. CENA: 10 x SKI PAS do KORUTAN

BUNDA LORETA

2999,-

LYŽAŘKA ČESKÉ REPREZENTACE

MISTRYNĚ ČR V OBŘÍM SLALOMU ŽEN

KALHOTY LADA

1999,-

SKI & SNOWBOARD FASHION

C O L L E C T I O N 20 1 1/12 Z WWW.LOAP.C

AUTUMN WINTER

100

TRAVEL

Zatím poslední velkou „lanovkovou“ investicí ve Špindlerově Mlýně byla v roce 2005 stavba odpojitelné čtyřsedačky na Hromovku, která nahradila v nové prodloužené trase svou trojmístnou předchůdkyni. Jako první v České republice byly její stanice realizovány jako typ UNI-G s bohatě proskleným opláštěním strojovny.

Nejvíce sedaček, 178 ks, bychom z českých lanovek v současnosti napočítali na dvousedačce z Čerňavy na Šerák na Ramzové. Jedná se o původní zařízení Nascivera z 1. úseku (a úplně původně z italských Dolomit), kde byla v roce 2008 vybudována odpojitelná čtyřsedačka a dvousedačka pak v roce 2010 nahradila jednosedačku na horním úseku. Při tom byly mj. i dosazeny hlavy podpěr a sedačky Leitner.

TEXT A FOTO: RADIM POLCER, WWW.LANOVE-DRAHY.CZ

NEJZAJÍMAVĚJŠÍ

(3. A 4. DÍL)

LANOVKY ČESKA

Osmimístná kabinková lanovka Doppelmayr Janské Lázně – Černá hora (známá pod názvem Černohorský express) byla postavena v roce 2006 jako první svého druhu u nás a stále zůstává i jedinou. Nová lanovka s maximální dopravní rychlostí 6 m/s (je tak zároveň nejrychlejší oběžnou lanovkou v ČR) výrazně urychlila a zpříjemnila lyžařům i pěším cestujícím cestu na Černou horu. Pohodlné prosklené kabinky typu Omega III dodala firma CWA ze švýcarského Oltenu.

Známou atrakcí Karlových Varů jsou pozemní lanové dráhy na Dianu a Imperiál. Vyrobeny byly švýcarskou firmou Von Roll v letech 1907 (Imperiál) a 1912 (Diana) a v polovině 80. let prošly polským strojírenským podnikem Mostostal generální rekonstrukcí, při níž dostaly mj. kromě nové pohonné jednotky i nové 50místné vozy. Lanovka na Dianu má dolní stanici u hotelu Pupp a vede přes mezistanici Jelení skok až k rozhledně Diana, má tedy především vyhlídkový charakter.

101

V roce 1994 se lyžaři ve Špindlerově Mlýně dočkali druhé moderní odpojitelné čtyřsedačky, která nahradila ne zcela povedenou odpojitelnou dvousedačku na Medvědín. Zajímavostí je, že zařízení je již z výroby koncipováno pro možnost dodatečného dosazení oblíbených ochranných krytů (tzv. bublin) na sedačky, k tomu ovšem zatím nedošlo.

Nejrychlejší lanovka

Český rychlostní rekord drží známá kabinová lanovka na Ještěd v Liberci z roku 1975. Dosahuje rychlosti 10 m/s (36 km/h), což je rychlost srovnatelná se zahraničními lanovkami z této doby. Pokud bychom se zaměřili na oběžné lanovky, pak nejvyšší maximální přepravní rychlosti dosazuje s 6 m/s již zmíněný Černohorský express.

Nejpomalejší lanovka

Jednosedačková lanovka v pražské ZOO není jen nejkratší, ale také nejpomalejší. Její sedačky se pohybují rychlostí pouhých 0,85 m/s, což

Doslova revoluční byl na českých horách rok 1992, kdy byla ve Špindlerově Mlýně postavena první česká čtyřsedačková lanovka. Zároveň se jednalo o první moderní odpojitelnou technologii zahraničního výrobce v České republice, která byla plně srovnatelná s lanovkami budovanými v této době v Alpách. Na snímku je zachycena horní stanice na Pláni.

odpovídá přibližně 3 km/h, tzn. rychlostí pomalejší pěší chůze. Tak nízká dopravní rychlost zde ovšem samozřejmě vzhledem k délce trasy dává smysl.

Lanovky s nejvyšším počtem podpěr a sedaček

Odhlédneme-li od nákladní lanovky z Černého Dolu do Kunčic nad Labem, která má na své trase celkem 57 podpěr (včetně kotevních stanic a lanových přechodů) a přibližně 300 nákladních vozíků, pak z osobních lanových drah má nejvíce podpěr již několikrát zmíněná dvousedačka z Krupky na Komáří Vížku s celko-

Naopak lanová dráha Imperiál spojuje lázeňskou promenádu s o 50 metrů výše položeným hotelem Imperiál a plní tak především úlohu městské dopravy. Nejzajímavější na celé lanovce je především její jen 127 metrů dlouhá trasa, která vede v celé své délce tunelem. Ten na obou jeho koncích ústí přímo do stanic. Původně vedla k hotelu Imperiál ještě jedna pozemní lanovka ze Slovenské ulice s klasickou povrchovou trasou, ta byla ovšem v roce 1959 bez náhrady zrušena.

vým počtem 29 ks. Nejvyšším počtem sedaček pak v současnosti disponuje dvousedačková lanová dráha z Čerňavy na Šerák na Ramzové, kde jich můžeme na laně napočítat celkem 178. Ještě více podpěr, 33 ks, jsme mohli napočítat na předchůdkyni současné šerácké dvousedačky, jednosedačce Transporta z roku 1981, která dojezdila v létě 2010. A nejvíce sedaček pak na dvousedačce na Lipně (celkem 206 ks), která musela v roce 2008 uvolnit místo dvěma novým čtyřsedačkovým lanovkám s menším počtem sedaček a v této zimní sezóně se opět rozjela v Čenkovicích, avšak na trase poloviční délky.

Mezi nejznámější české lanovky patří bezesporu kyvadlová lanová dráha na Ještěd s 35místnými kabinami. Ta byla vybudována v roce 1933 firmou Wiesner Chrudim a v letech 1971 až 1975 prošla kompletní rekonstrukcí stejnou, avšak již znárodněnou a přejmenovanou firmou Transporta Chrudim. Se svou maximální přepravní rychlostí 10 m/s je nejrychlejší lanovkou v České republice a jako poslední lanová dráha je stále v majetku Českých drah.

102

TRAVEL

Historie lanové dopravy na území dnešní České republiky se začala psát v roce 1891, když byly uvedeny do provozu pozemní lanovky na Letnou a Petřín v Praze. Zatímco lanovka na Letnou byla zrušena již ve 20. letech 20. století, známější dráha na Petřín jezdí po 2 velkých rekonstrukcích a několika přerušeních provozu dodnes. Na snímku je zachyceno míjení obou současných 101místných vozů, které byly dodány v polovině 80. let Vagónkou Studénka.

Velmi zajímavou lanovou dráhu najdeme také v Moravském krasu. Návštěvníky od Punkevních jeskyní k propasti Macocha zde totiž dopravuje jednolanová kyvadlová lanovka od firmy Doppelmayr se dvěma 15místnými kabinami. Výstavba této lanové dráhy, která je se svým průměrným sklonem 63,41 % nejstrmější v České republice, byla zahájena v červnu 1994 a v květnu 1995 byla lanovka uvedena do provozu. Na 249 metrů dlouhé trase s převýšením 132 m jsou umístěny jen 2 podpěry.

Společně s odpojitelnou čtyřsedačkou Sněžník byla vybudována i její neodpojitelná sestra U slona, která zajišťuje primární dopravu lyžařů do střediska a taktéž obsluhuje novou, širokou sjezdovku mírné až střední náročnosti. Zajímavostí je v České republice premiérově použité hřibovité uspořádání dolní stanice s vysokým přestřešením v designu UNI-G.

V Beskydech u Třince najdeme jednosedačkovou lanovku na Javorový vrch z roku 1957, která je systémově shodná s původní lanovkou na Pustevny. Na rozdíl od ní je však téměř v nezměněném stavu provozována dodnes a je tak nejstarší provozovanou neodpojitelnou sedačkovou lanovkou v České republice. Historický charakter lanovky zde podtrhují i podpěry příhradové konstrukce.

V Praze najdeme kromě lanovek v ZOO a na Petřín ještě jednu velkou lanovkářskou raritu. Je jí malá pozemní lanovka s jedinou kabinou pro 12 osob, která spojuje dva areály hotelového komplexu Mövenpick. Na trase dlouhé 156 m překonává převýšení 51 m a její zajímavostí je zcela bezobslužný provoz, kdy si zájemce o přepravu kabinu přivolá stiskem tlačítka, podobně jako u klasického výtahu.

Tradiční lyžařské středisko v Dolní Moravě pod Kralickým Sněžníkem prošlo v roce 2010 obrovskou proměnou, v první etapě zde byly vybudovány především dvě čtyřsedačkové lanovky Doppelmayr. Odpojitelná lanová dráha Sněžník slouží k opakovaným jízdám na původních sjezdovkách pod vrcholem Slamníku, kde nahradila tři zastaralé lyžařské vleky. Se svou délkou 1 167 metrů se jedná nyní o nejkratší odpojitelnou lanovku v České republice.

Nejstrmější lanovka

Lanovku s největším průměrným sklonem nenajdeme v žádném klasickém pohoří, ale v Moravském krasu. Návštěvníky od Punkevních jeskyní k propasti Macocha zde totiž dopravuje jednolanová kyvadlová lanovka od firmy Doppelmayr se dvěma 15místnými kabinami s průměrným sklonem trati 63,41 %. Hlavním cílem postavení lanovky bylo uchránit údolí Punkevní jeskyně od automobilového provozu.

NEJSTARŠÍ LANOVKY První pozemní lanovky První lanovky na území dnešní České republiky byly vybudovány v Praze. Jednalo se o pozemní lanovky na Letnou a Petřín. Jako první byla 30. května 1891 otevřena lanovka na Letnou, 25. července téhož roku pak následovala mnohem známější lanovka na Petřín. Zatímco lanovka na Letnou byla zrušena již ve 20. letech 20. století, lanovka na Petřín jezdí po několika rekonstrukcích spojených se změnou trasy dodnes.

První visutá lanovka První visuté lanovky se tehdejší Československo dočkalo v roce 1928. Jednalo se o kyvadlovou lanovku z Janských Lázní na Černou horu, jejíž trasa měřila úctyhodných 3 174 metrů při převýšení 644 metrů. Lanovka, která byla vyrobena chrudimskou strojírnou Wiesner (později Transporta), byla v provozu až do konce 70. let, kdy byla nahrazena dvoulanovou čtyřkabinkou v nové podstatně kratší trase. Ani ta už ovšem nestačila potřebám tohoto úspěšně se rozvíjejícího střediska, a tak byla v roce 2006 na jejím místě postavena zbrusu nová osmikabinka Černohorský express.

Lanová doprava na beskydských Pustevnách má velmi dlouhou historii. Již v roce 1940 zde byla postavena první jednosedačková lanovka, která byla dokonce první sedačkovou lanovkou v Evropě! V roce 1956 ji nahradila další jednosedačka, tentokrát již modernější konstrukce. Ta vydržela až do roku 1982, kdy začala výstavba dvousedačkové lanovky Tatrapoma v nové prodloužené trase. Současná dvousedačka (na snímku) byla uvedena do provozu na přelomu let 1986 a 87 a je v provozu prakticky beze změny dodnes, pouze příští rok na jaře by měla proběhnout výměna sedaček za modernější a pohodlnější pocházející z nahrazené lanovky na Czantorii v polských Beskydech.

V Ústí nad Labem se během léta a podzimu 2010 podařilo zrealizovat na české poměry velmi neobvyklý a jedinečný projekt – pro spojení centra města a vyhlídky Větruše zde byla totiž postavena dvoulanová kyvadlová lanová dráha s futuristickými kabinami pro 15 osob. Lanová dráha Větruše je teprve třetí kyvadlovou lanovkou území České republiky a obě její 15místné kabiny vyváží návštěvníky z obchodního centra Forum ležícího nedaleko centra města k zámečku s rozhlednou na Větruši. Převýšení dráhy činí sice pouhých 50 m na 330 metrech délky, trasa lanovky však nadjíždí frekventovanou silnici, železniční trať s několika kolejemi a řeku Bílinu a výrazně tak usnadnila návštěvníkům přístup na Větruši. Jedná se o jedinou visutou lanovou dráhu bez podpěr v České republice.

Garantujeme sníh!

SKI PARKu Červená Voda dominuje od letošní zimní sezóny nejkomfortněji vybavená odpojitelná sedačková lanovka na území České republiky. Zdejší čtyřmístné sedačky Leitner jsou totiž nově vybaveny nejen bublinami chránícími návštěvníky před nepříznivými povětrnostními podmínkami, ale taktéž komfortními sedáky s měkkým koženým čalouněním s integrovaným vyhříváním, vysokou opěrkou pro záda a bezpečnostní pojistkou Kid Stop.

www.technoalpin.com První sedačková lanovka Bezesporu nejzajímavějším primátem, kterým se Česká republika může pochlubit, je titul první sedačkové lanovky v Evropě. Ačkoliv to zní jakkoliv neuvěřitelně, první sedačková lanovka v Evropě opravdu nebyla postavena v Alpách, ale v moravskoslezských Beskydech! Sedačková lanovka z Ráztoky na Pustevny s neodpojitelných uchycením jednomístných sedaček byla uvedena do provozu 4. března 1940 a jednalo se opět o výrobek firmy Wiesner Chrudim. Lanovka byla po částečné

rekonstrukci v polovině padesátých let v provozu až do poloviny 80. let, v roce 1986 ji nahradila zcela nová dvousedačka Tatrapoma v nové a delší trase. Bylo by tedy vhodné se podívat, která dosud provozovaná sedačková lanovka v České republice je dnes nejstarší. Ano, jak již jistě mnozí správně tuší, jde o lanovku na Sněžku z roku 1949, která tento titul přenechá příští rok své o tři roky mladší kolegyni na Komáří Vížku v Krušných horách.

be social:

104

Ondřej Novák, vedoucí vzdělávání Apul

Nové

DVD APUL

V souvislosti s projektem Česká cesta se letos Apul rozhodl doplnit svoji novou knihu o sjezdovém lyžování i novým metodickým DVD. Po dlouhých sedmi letech, ve kterých jsme stihli vydat mnoho publikací, ať už knížek, nebo filmových nosičů se k vám dostává zbrusu nový materiál. Stejně jako v roce 2005 jsme se tentokrát rozhodli připravit pracovní materiál, který bude co nejvíce korespondovat s vydanou knihou Lyžování, edice Česká cesta. Na DVD tedy najdete téměř 170 krátkých filmů, na kterých demonstrátoři předvádí jednotlivá cvičení a doporučené metodické postupy. Najdete zde i finální formy provedení jednotlivých oblouků a DVD tak otvírá celou problematiku i metodiku výuky sjezdového lyžování od úplných začátků až po jízdu v boulích, hlubokém sněhu, freeride a trikové oblouky. Na DVD nebudou chybět samozřejmě ani fotogalerie z natáčení, které se uskutečnilo na konci října 2011 na Kaprunu, nebo oblíbené Apul movie se sestřihem toho nejlepšího i toho, co se nepovedlo.

LYŽOVÁN

DVD

A to nejzajímavější na konec. Metodiku sjezdového lyžování si budete moct koupit jak na klasickém DVD, tak zcela nově i na nosiči USB FLASH. Takže nejdříve klikněte na www.apul. cz pro objednání a pak už Vám přeji jen další a další příjemné klikání po novém APUL DVD.

metodik

a výuky

sjezdové

ho lyžo

LYŽOVÁNÍ metodika výuky sjezdového lyžování

vání

APUL doporučuje:

Kitzsteinhorn www.kitzsteinhorn.at

Pokud milujete divokou romantiku vysokých hor, rádi jezdíte v čerstvém prašanu ve výšce 3 000 m a občas se rádi zastavíte a užíváte si ten neopakovatelný výhled na stovky vrcholků hor, pak je pro vás ledovec Kitzsteinhorn nutností! Zde začíná sezona již v brzkém podzimu jízdou v prašanu, pokračuje bílou zimou s garantovaným přírodním sněhem a vrcholí jízdou v třpytícím se firnu v pozdních jarních měsících. INFORMACE:

Zell am See-Kaprun Tourismus, telefon +43(0)6542-770, A 5700 Zell am See, welcome@zellamsee-kaprun.com, www.zellamsee-kaprun.com

nějak se to léto přežít musí... Výšlap v Saském Švýcarsku na Grosser Winterberg Q Výletní cíle – staré školy Q Letem Českým lesem

4/2011 Q 89 Kč, 4,28 €/129 Sk

ČASOPIS SILNIČNÍ CYKLISTIKY

únor 1/2012

TOUR de FRANCE

64 Kč 3,49 €

NOVÝ SERIÁL

výlet s dětmi Za pohádkovou Červenou Lhotou a Kočičím hrádkem

na cestách s mapou

Graham Watson JAK SE FOTÍ OSOBNOSTI Roman Kreuziger LEKCE UMĚNÍ ÚNIKU Peter Velits LÍDR, NEBO DOMESTIK?

Nadměrné velikosti

DETEKTIVKA

EVANS! Voeckler, Schleck, Contador?

bundy, helmy a kola pro vysoké a urostlé

rozhovory

Svobodně po Blízkém východu Sto dní na skládacích kolech

ŠPIONÁŽ

regenerace hluboký mráz přináší úlevu technika šampion brzdí levou zadní pravidla komisaři s vodováhou pády příčiny zkázy favoritů mechanici nečekaně otevřené zpovědi

Tchaj-wan

771213 113047

BYZNYS I VÁŠEŇ uvnitř týmu vítěze

vše o cyklistice v titulech vydavatelství V-Press s.r.o.

www.iVelo.cz

nákupní tipy pro vybavení na cyklistickou sezonu naleznete ve Velu č. 3/2012 > TRAIL BIKE FULLY >

OSTATNÍ KOMPONENTY >

Otázka směřující na kategorii fullů, která v současnosti dokáže oslovit nejvíce bikerů, má jednoznačnou odpověď – trail bike. Tento typ celoodpruženého kola zhruba charakterizují zdvihy 120–130 mm, avšak s tím, že i 140 či 150mm stroj může být s ohledem na konstrukci chápán jako trail bike. Jde o kola lehká, hbitá v akceleraci i ovládání, takže jsou schopná podpořit úsilí jezdce třeba i při maratonu, a přitom nabízejí solidní prostupnost či hravost. A to je důvod k bikové radosti v náročnějším terénu. Slova o univerzalitě se přímo nabízejí a jsou na místě víc než jinde.

Kola sice většinou kupujeme jako cenově výhodný celek, jenže ne vše nám na nich musí vyhovovat a ne vše vydrží věky. Pro tyto případy jsou tu samostatně nabízené komponenty, které nás svádí k obměnám a vylepšování stávajícího vybavení.

VELO TIPY PRO DOBRÝ NÁKUP 2012

HARDTAIL >

VELO TIPY PRO DOBRÝ NÁKUP 2012

GT Sensor 1.0

Trubky ze slitiny Al 6061 T6 si toho prožily opravdu mnoho, než z nich vznikl rám GT Sensor 1.0. Krom zeslabování a tvarování horkým olejem se prohřály i při dodatečné tepelné úpravě po sváření, která dále zlepšuje vlastnosti celku. Díky odpružení od Foxu, konkrétně tlumiči Float RP23 Boost valve a vidlici 32 Float RL FIT QR15 s pevnou osou, na kamenech trpět rozhodně nebudete. Pohon je v režii Shimana XT, vyjma kazety SLX o deseti pastorcích. Zbytek komponentů je rozdělen mezi další velké hráče na trhu komponentů: brzdy Formula RX, ráfky Alex XD-Lite, řídítka a sedlovka Cobalt od CrankBrothers, představec Syncros AM, sedlo WTB Silverado Race SL.

Cena: 64 999 Kč

Cena: 3990 Kč

Cena: 21 699 Kč

www.sellesmp.cz

BONTRAGER Quantum

Kombinace příznivé ceny a vyspělých technologií je přilba Bontrager Quantum – In-mold je samozřejmostí, kvalitní odvětrání zajišťují velké průduchy, snadnou manipulaci při nastavení obvodu hlavy pak otočný mechanizmus Micro-Manager. Vedle klasických velikostí S, M a L je tu ještě varianta XL s hraniční hodnotou obvodu hlavy 68 cm! Hmotnost činí 310 g, barevná provedení jsou čtyři. Přiloženým štítkem vyrobíte snadno i „horskou“ variantu.

Cena: 1399 Kč

Cena: 4890 Kč

Cena: 27 999 Kč

www.gtbicycles.cz

www.bontrager.cz

BRIKO Quarter

Jedna z nejprodávanějších helem značky Briko, model Quarter, má vedle In-mold technologie skořepinu Cage Protek System, 27 větracích otvorů, bezpečnostní reflexní prvky a nový upínací systém Roll fit Racing. Ten pracuje ve třech polohách – zadní, boční a vertikální. V balení přilby, dodávané ve velikostech M (54–58 cm, 230 g) a L (59–61 cm, 230 g) a pěti barevných kombinacích, jsou náhradní vycpávky, štítek a textilní obal.

Cena: 1620 Kč

www.rotor-bike.cz

www.briko.cz

GENESIS Razzor XR-15

BRIKO T-Mask

Kola značky Genesis již také oslovují českého bikera nějakou dobu. Model Razzor je vstupní branou do bikingu. Spoléhá na vlastnosti rámu ze slitiny Alu 7005, tvarovaného hydroformingem. Z konstrukčních specifik je zajímavý například robustní spoj spodní, horní a hlavové trubky. Partnerkou rámu v docílení kvalitních jízdních vlastností je vidlice SR Suntour SF11-XCR s možností uzamčení. Komponentový základ v podobě sady Shimano Alivio je doplněn přehazovačkou XT a klikami FSA CK-300TTT. Nechybí hydraulické brzdy Shimano M446 či sportovní obutí Schwalbe Smart Sam.

Giant Trance X 2

Giant stvořil systém odpružení s virtuálním čepem Maestro a trefil se tím do černého. Navíc umí stavět kola s dobrým poměrem výkon/cena a respektuje požadavky bikerů. V jeho sortimentu tak má pevné místo i řada trail biků. Model Trance X 2 reprezentuje řečené. Je vybaven tlumičem Fox Float RP2 s technologií Boost valve, vidlicí Fox 32 RL s 15mm pevnou osou, kónickým sloupkem a stejným zdvihem jako zadní stavba, tedy 125 mm. Nápis Giant najdeme na řídítkách, představci, kolech, sedle i sedlovce. Pohon zajišťují komponenty Shimano, namíchány jsou sady od Deore po XT, brzdy kotoučovky Avid Elixir 5.

Cena: 14 999 Kč

www.giant-bicycles.cz

SHIMANO SLX

Sada SLX pracuje na povedené desetirychlostní platformě pohonu DynaSys. Stydět se ovšem nemusí ani za zcela přepracované brzdy, které zdědily podobu dražších sourozenců. Nabízí tak snadné nastavení vzdálenosti páky od řídítek bez potřeby nářadí, příjemný krátký krok mechanizmu Servo Wave, dvoupístkový třmen s možností použití chladičů Ice Technology, snadné odvzdušňování One-way a citelný nárůst výkonu.

133

GT Zaskar Comp

Není snad specifičtějšího poznávacího znaku u kola, než je typické podsazení zadní stavby Triple Triangle u GT. Kromě toho jsou vlastnosti rámu z hliníku 6061 T6 podpořeny i tvarováním trubek za přítomnosti horkého oleje – hydroformingu. O podpoření jízdních vlastností se ale stará i vidlice RockShox Recon Silver TK Solo Air se 100 mm zdvihu a komponentové osazení Sram X5 a X7. Použití dvojpřevodníku podtrhuje moderní styl a sportovní charakter. Tomu ale odpovídají i další doplňky, například pláště Maxxis Aspen 2,1“.

www.gtbicycles.cz

Eliptické převodníky představují jeden ze způsobů, jakým lze oklamat zákony biomechaniky. Zvolený tvar minimalizuje odpor při překonávání mrtvého bodu a naopak maximálně využívá tu část otáčky, kdy je svalová práce nohou nejefektivnější. Systém OCP také umožňuje individuálně nastavit úhel klik vůči elipse převodníku podle jízdního stylu konkrétního jezdce. Materiálem je CNC obráběná slitina hliníku 7075, povrch je opatřen anodizací, hmotnost činí 95 g. Kompatibilita je zaručena pro devíti- i desetirychlostní systémy, dodávána je kombinace 27/40 zubů.

VELO TIPY PRO DOBRÝ NÁKUP 2012

Každá z kategorií tohoto průvodce může být předmětem diskuzí, ta následující by ale měla být přijata bez nich. Přilba a brýle jsou základními ochrannými prvky, a pokud to někdo stále ještě nepřijal, je to čistý hazardér se zdravím. Pokud tedy diskutovat, tak o kvalitě či provedení. Víc ne.

www.giant-bicycles.cz

ROTOR Q-Ring

Cena: 49 990 Kč

PŘILBY A BRÝLE >

AL 26

GIANT Talon 1

Talon 1 se snaží naplnit tvrzení Giantu, že sportovní MTB kolo má být lehké, pohodlné, obratné a spolehlivé. K tomu zde slouží rámový základ z materiálu AluxX s tvarováním Fluid formed. Jistotu jízdy podporuje vidlice RockShox XC30 se 100 mm zdvihu a možností uzamykání PopLock. Z dílen Giantu pochází kromě představce, řídítek a sedlovky také vlastní zapletená kola. Od Shimana na Talonu najdeme řazení z řad Deore a SLX, od Sramu, byť nepřímo, pak brzdy Avid Elixir 1 (kotouče 160 mm vzadu a 180 mm u předního kola).

SELLE SMP Strike Glider

Za neobvyklými tvary sedel SMP stojí snaha dosáhnout nejlepšího prokrvení pánevní a genitální oblasti, tedy předcházet problémům s těmito partiemi. Klíčovým místem je středový kanál široký 3–5 cm, který zmenšuje nepříznivé tlaky. Zalomená špička sedla připomínající tvar orlího zobáku neutlačuje genitálie, navíc poskytuje stabilní základnu posedu. Povrch sedla tvoří kůže, skořepina je vyztužená karbonovými vlákny, vše nesou ližiny z ušlechtilé oceli AISI 304.

Cena: 2495/2595 Kč (přední/zadní komplet, bez kotouče) www.paul-lange.cz

ROCKSHOX Reverb

Brýle Briko T-Mask sportovního střihu mají obruby z grilamidu a nastavitelný nosník. Na přední části rámečku je využit tzv. Power Bridge s titanem, který zkvalitňuje jeho pružnost. Pohodlí a jistotu usazení zvyšují nastavitelné stranice s gumovým zakončením. Zorníky jsou sférické. Tyto brýle jsou nabízeny ve verzích Solo (čtyři barvy obrub, zorníky Thrama nebo Filthra s antifog úpravou proti mlžení), Duo (čtyři barvy obruby, v balení dva zorníky) a Photomatik (jedna barva obruby, fotochromatický zorník)

Cena: od 1340 Kč (Solo)

www.genesisbikes.cz

Použitý materiál Alpha Gold Aluminium řadí Trek 6900 do kategorie kol zvládajících závodní nasazení a vůbec náročné podmínky provozu. Jedná se sice o hliníkový, nicméně velmi ambiciózní stroj. Tomu odpovídá i volba vidlice RockShox Reba RL Dual Air s ovládáním lockoutu z řídítek (zdvih 100 mm). Těsně pod absolutní špičkou je i komponentové osazení od Shimana, v němž převládají díly úrovně XT doplněné o řazení a přesmykač SLX. Ostatní díly si značka obstarala v koncernových skladech u Bontrageru.

Cena: 37 990 Kč

www.cyklozitny.cz

www.briko.cz

GIRO Aeon

TREK 6900

Řada technicky jezdících bikerů si už nedovede představit život bez teleskopické sedlovky. Výhodou RockShoxu Reverb je hydraulický systém dálkového ovládání, který zajišťuje velmi kultivovanou a spolehlivou funkci. Ovládací tlačítko je možné připevnit na řídítka objímkou Sram MatchMaker a ušetřit tak místo i gramy. Sedlovku lze nastavit v rozmezí 100 (délky 355 a 420 mm) nebo 125 mm (délky 380 a 420 mm). Dodávány jsou průměry 30,9 a 31,6 mm v černé a stříbrné barvě.

Cena: 7700 Kč

www.trek-bikes.cz

Nový top model značky Giro se jmenuje Aeon a představuje kombinaci nízké hmotnosti, vysokého komfortu a dokonalého odvětrání, to vše při maximální míře ochrany při nárazu díky technologii In-mold, upínání RocLoc 5 a inovovanému vyztužení vnitřní struktury Roll Cage. Ventilaci zajišťuje systém Wind Tunnel s 24 otvory posílenými vnitřními kanály. Uživatelský komfort zvyšují ultralehké pásky Slimline, antibakteriální polstrování X-Static a především velmi nízká hmotnost 190 gramů (vel. M). Nabídka velikostí pokrývá hlavy rozměrů Super Fit S (51–55 cm), M (55–59 cm) a L (59–63 cm), paleta barev je téměř nekonečná: black/charcoal, blue/black, red/black, white/silver, matte titanium/silver, dále tři limitované edice black/World Champion Stripes, orange/blue Rabobank a silver/blue Garmin-Cervélo.

Cena: 5299 Kč

www.giro.cz

180

152

173

v prodeji od 22. února do 20. března nebo elektronicky na www.publero.com, včetně archivu starších čísel

TRAVEL

BYZNYS

O podobně plných sedačkách na své lanovce sní každý, jehož chlebíčkem je horský byznys. A je úplně jedno, jestli je to v Rakousku, Itálii či v Česku

MÁME PLNO?

DO LISTOPADU ´89 BYLO NA ČESKÝCH HORÁCH V OTÁZCE JEJICH OBSAZENOSTI JASNO. FRONTY OD PRVNÍHO SNĚHU DO BŘEZNA BYLY NA DENNÍM POŘÁDKU A TÉMĚŘ NAPROSTO VŠUDE. DLOUHÁ LÉTA TATO SITUACE PŘEVLÁDALA I PO TOMTO PŘELOMOVÉM DATU. JE TO VŠAK PRAVDA I DNES?

Český národ je zvláštní ne v jednom, ale v celé řadě ohledů. Například nedávná, velmi sofistikovaná genetickoantropologická studie položila na lopatky dlouho zažité klišé o našem slovanství. Léta deklarované slovanství totiž staví na hlavu naši početní keltští, germánští a další předci. Čechů se slovanskou krví je překvapivě prý nejvýše kolem 40 %. Trvale nám zůstává velká míra flexibility, šikovnosti a chytrosti, kterou však občas naši slovenští sousedé nazývají jedním souhrnným slovem – vyčůranost. Dále se nemění naše láska spojená se světovým prvenstvím v konzumaci piva, nepřestáváme kverulovat ve svých hospůdkách i doma u grilování téměř na vše. A nepřechází nás ani – pro nás tak charakteristický – sarkastický humor.

A nemíníme měnit ani další vžité a specifické libůstky, jako jsou chataření či chalupaření, cestování, cykloturistika a samozřejmě lyžování. Různé statistiky říkají, že alespoň jednou do roka jede na hory přes 3,5 mil. našich spoluobčanů, a dokonce že na horách byl, podobně jako v USA na Route 66, za svůj život jednou úplně každý. A co na tyto rozměrné statistiky počtu tuzemských lyžníků říkají naše ne moc rozměrné hory? Jak to bylo po „listopadu“ Ještě v pozici manažera lanovkářského svazu ČR se mi za působení ministra Pilipa začátkem devadesátých let podařilo na Ministerstvu školství a tělovýchovy ČR prosadit formou vyhlášky rozložení jarních školních prázdnin na šest týdnů místo tehdejšího jednotného jed-

noho týdne. Tím se horám opravdu ulevilo od neskutečných masakrů tento týden provázejících. A děti i studenti konečně mohli v relativním kapacitním klidu se svými prkýnky do hor. Ale do lyžařské pohody to stejně mělo stále daleko. Jarní prázdniny se sice rozložily, ale české hory zažívaly další nápory ve formě skoro plenících nájezdů novodobých kolonizátorů hlavně z východních zemí sjednoceného Německa a nadšených Holanďanů. A tak byly české hory každoročně narvané až za polovinu devadesátých let. Hned po listopadu 1989 totiž nikdo z českých horalů neměl peníze na nové, kapacitnější technologie. U lanovek a vleků tedy byly fronty lamentujících lyžařů a jediný, kdo zažíval opravdu zlaté časy, byli hospodští a hoteliéři. První velký zlom nastal koncem devadesátých let. To se konečně zača-

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

106

TEXT: ING. VÍT MOUDRÝ ly ve větším měřítku modernizovat lanové technologie, vzrůstal počet lanových drah, rozšiřovaly se sjezdové tratě, stavěla se parkoviště a budovaly se zasněžovací systémy. Při hodnocení obsazenosti tuzemských lyžařských areálů se ale stalo několik dalších hodně zásadních věcí. Na konci devadesátých let to byly již statisíce lyžařů, kteří se každoročně dostávali na nekonečné ranní manšestry všech hlavních alpských zemí. A když lyžaři přijeli domů a dali si kdekoliv u tuzemských sjezdovek pár piv, hned začal neúprosně drtivý nával kritiky, jak to je „venku“ všechno neskutečné, nádherné, dlouhé a doma to stojí všechno za ho… A v zásadě řečeno, přes neskutečnou snahu našich horalů to doma šlo opravdu ztuha. V Alpách ani v Dolomitech se totiž neřešily majetkové a hlavně pozemkové restituce, místní horalé se již nepotkávali s tak extrémním přístupem tehdejších tuzemských zástupců ochrany přírody atd. atd. Tam se řešilo dokonalé plenění bezedných fondů EU i regionálních dotací v miliardách eur s následnou ohromnou modernizací všeho, co s lyžováním jenom malinko souviselo. Pro ČR tehdy podobné dotace přitom ještě vůbec nebyly k dispozici. Není proto divu nadšení našich lyžařů

107

Příchod nového tisíciletí Nezačal moc dobře. Na přelomu tisíciletí přes stále se zlepšující služby na našich horách začal první velký odliv lyžařů. Přestávali k nám jezdit Němci i Holanďané, které nahrazovali – i když v menším množství – lyžaři z rusky hovořících zemí a Angličané. Začalo ale jezdit i méně tuzemských lyžařů. Stále více jich mířilo do alpských zemí, a to i několikrát za zimu. A hlavně statisíce lidí začaly jezdit za již opravdu levným a dostupným teplem do Tuniska, Maroka a Egypta. Po roce 2005 a hlavně v letech 2008 až 2010 i u nás konečně začal opravdu významný investiční boom horských technologií. I sem konečně zavála EU nějakou tu korunu z dotačních fondů. Skokově se zlepšilo skoro vše včetně bezpečnosti, rozšiřování i značení sjezdových tratí. Za jeden jediný rok se u nás postavilo 16(!) nových lanových drah. Jejich počet se od roku 1989 několikanásobně zvedl a dnes jich je již přes šedesát. Není snad areálu, který by nedisponoval zasněžovacím systémem. A co víc. Začala vznikat úplně nová, supermoderní lyžařská střediska „na zelené louce“. Začal to středočeský Monínec nedaleko souměstí SedlecPrčice. A pokračovaly v tom jesenické Dlouhé Stráně, Červená Voda, Dolní Morava v Králického Sněžníku, lyžařský areál Avalanche v Jeseníkách nebo Javorník pár kilometrů před Libercem. Český lyžař mohl být pomalu konečně spokojen. Mohl, ale ani nyní není. Gigantická vlna ekonomické krize se přes ujišťování našich politiků neúprosně přelila i přes ČR. Našinci začali hodně šetřit a omezili spotřební koš rekreace a zábavy na minimum. A bodejť ne, když se většina národa začala obávat o pokrytí nejnutnějších životních výdajů. Do našich hor skoro úplně přestali jezdit Němci z východní poloviny Německa. Bodejť by ne, když mají v některých regionech i 25% nezaměstnanost. Přestali jezdit Holanďané. A bodejť ne, když kurz koruny klesl o deset korun na euro a ubytování i pivo přestalo být

pro holandské superšetřílky zajímavé. A přestali jezdit ve větším měřítku i noví Rusové. A aby ne, když se přestali ostýchat a v davech vévodí barům u alpských sjezdovek. Začali však naštěstí jezdit Poláci, takže horský byznys neklekl na kolena úplně. Současná lyžařská obslužnost českých hor Lyžování je v našich končinách opravdu neuvěřitelný fenomén. I někteří alpští odborníci nevěřícně vrtí hlavou a budete se divit patrně i vy, vážení čtenáři. Podle poslední pasportizace lyžařských areálů a lanových dopravních zařízení, která proběhla v roce 2011, je podle Svazu lanovek a vleků ČR, nyní nově Asociace lanové dopravy ČR, v tuzemsku registrovaných 467 lyžařských středisek a areálků, ve kterých je v provozu neuvěřitelných 1 359 lyžařských vleků a lanových drah. Ve zmíněných 467 střediscích přitom Asociace lanové

Ředitel Skiareálu, Ing. Jiří Beran, to samozřejmě nemá jednoduché. Špindl je „nejvíce na ráně“, píše se o všem, co se v nejznámějším horském centru šustne, začínají u něj všechna možná i nemožná hodnocení, posuzování a srovnávání. I proto, nebo právě proto, u něj jako u příkladu zůstanu i já. Máme tedy plno? A to je právě hodně relativní. Můžeme říci, jak kdy a jak kde. Nebudeme však hovořit o počtech lyžařů na hektar sjezdovky, ale o počtech návštěvníků horských středisek obecně. V obecné a zjednodušené rovině platí, že by příjemnému lyžování měla být nastavená taková přepravní kapacita lanových technologií, která by měla být polovinou ubytovací kapacity horského střediska. Pokud vezmeme zmíněný Špindl, tak na jeho sedmnáctitisícovou provozně-praktickou přepravní kapacitu by zde mělo být nejvíc 8,5 tisíce lůžek. FOTO: VÍT MOUDRÝ

znajících doma do té doby jenom fronty a boule na stále úzkých sjezdovkách. Druhým tehdejším zcela novým fenoménem se staly nejrůznější exotické pobídky zimních leteckých zájezdů za teplem. Nebyly ještě tak masivní jako dnes, ale tehdy je poprvé ve větším měřítku zaregistrovali i čeští cestovatelé. Čeští horalé tehdy mávali rukou – to bude minimum lidí, kteří na zájezdy za exotikou budou mít dostatek peněz. Jak hořký to byl omyl…

Z dobré, sto třicet dní dlouhé špindlerovské lyžařské sezóny, jsou ve Svatém Petru podobné fronty v 85 % provozních dní. Kdo nevěří, ať přijede dopravy ČR registruje 673 provozovatelů lanové dopravy. Vyšší počet provozovatelů je dán tím, že v některých horských střediscích je více než jeden provozovatel lanové dopravy. Zdálo by se tedy, že nabídka na našich horách je ohromná, což je koneckonců na tak malý stát a nevysoké hory pravda. Druhou pravdou zůstává, že lyžařský tuzemský premiant, Skiareál Špindlerův Mlýn a.s., disponuje podle aktuálních informací na svém webu teoretickou hodinovou přepravní kapacitou 20 543 os/hod. Žádná lanovka ale nikdy neodveze tabulkou daných 100 % lyžařů. Proto zůstává reálná provozně-praktická přepravní kapacita nejvýše kolem 80 až 85 %, tedy na cca 16,5 až 17 tis. os./ hod. Je to hodně, nebo málo? Na naše nevysoké hory a nevelkou republiku je to pro areál v hranicích lesa velmi slušná přepravní kapacita.

Špindlerův Mlýn ale disponuje ubytovací kapacitou kolísající někde mezi 14 až 16 tisíci lůžky čili 2x více než výše zmíněné obecné pravidlo. K tomu do Špindlu denně dojíždějí lyžaři, kteří jsou ubytovaní v nižších patrech Krkonoš. To jsou denně další tisíce návštěvníků. V absolutních sezónních špičkách přijíždí do Špindlu a oblasti Míseček v souhrnu až 15, někdy dokonce až 25 tis. návštěvníků denně. S ubytovanými turisty se tak může v regionu Špindlerova Mlýna pohybovat ve špičkách i 30 až 40 tisíc návštěvníků denně. Schválně píši návštěvníků, ne lyžařů. Opět obecná zkušenost, vycházející z četných statistik, hovoří o tom, že z tohoto počtu lyžuje většinou jenom 35 až 50 %. Zbytek je doprovod dětí, běžkaři a lidé užívající si jakýmkoliv jiným způsobem pobyt na horách. „Ale pouze k sezónním špičkám se mohou – a ještě k tomu krátkodobě,

třeba ráno do 11 hodin, ne po celý den – vztahovat tolik kritizované fronty,“ řekl mi v zimě 2011 ředitel Skiareálu Ing. Jiří Beran. „A špičky – když už vůbec v dnešní složité době někdy jsou – mohou být v podstatě pouze dvě,“ pokračuje. „Mohou být mezi Vánoci a přes Silvestra a potom, když se jednou za čas sejde souběh pražských a německých jarních prázdnin. Jinak se ve Špindlu s frontou nad 5 minut nepotkáš,“ hovoří přesvědčivě. „O frontách na českých horách totiž,“ směje se přitom trpce, „píší vždy v určitém zimním období docela pravidelně jenom v denním tisku a takový článek většinou doprovází vždy nějakou náhodou i velká barevná reklama do Tuniska či Egypta. To je dnešní pravý stav o frontách ve Špindlu a věřím, že i jinde v Česku. Tak to, prosím tě, někde napiš, protože o tom se jinak spíš mlčí.“ Tak to tedy píši a navíc mu věřím. Sám jsem se přesvědčil. A to jak loni v únoru ve Špindlerově Mlýně, tak ve zmíněném denním tisku. A v ostatních horských střediscích? Nemohu vyloučit jistou míru místních „speciálních provozních špiček“, ale jsem přesvědčen, že podobná situace jako ve Špindlu je dnes prakticky všude. A už vůbec neplatí glosa jednoho ředitele známého horského střediska, který někdy kolem roku 2000 na můj povzdech o frontách a že mají hodně plno, pronesl: „Že máme plno? A fronty? Ty jsou fajn, ty nám celkem nevadí, tam nám stojí již vydělané peníze!“ Co by dnes dal tento „odborník“ byť za malé frontičky. Zařídila to nejenom ohromná konkurence, kdy již kolem tři čtvrtě miliónu našich lyžařů ročně vyjíždí na alpské kopce a další půlmilión mizí v zimních měsících místo na hory v teple. Ale hlavně, nejvíc za to může nedávná hypoteční krize a její snad ještě horší sestra, která dnes neodbytně klepe na dveře. Krize dluhová. A jestli se ji Unii nepodaří vyřešit, přestanou do českých hor po Němcích a Holanďanech jezdit i Poláci. Takže, máme plno? Kdepak, bejvávalo! A proto směle vzhůru a bez front do našich hor. A jestli na ni přeci jenom někde narazíte, věřte, že majitel areálu slzí radostí někde za oknem, protože fronty jsou už dnes na našich horách hodně nedostatkovým zbožím.

VÍT MOUDRÝ

ING.

je úspěšný podnikatel v českém horském byznysu a zároveň bývalý manažer a jednatel českého lanovkářského svazu.

108

TRAVEL

REPORT

ANDERMATT TEXT: PETR SOCHA ILUSTRACE: ORASCOM DEVELOPMENT

SE PROMĚNÍ V LUXUSNÍ RESORT ŠVÝCARSKÝ ANDERMATT JE ZNAČKA DOBŘE ZNÁMÁ I U ČESKÝCH LYŽAŘŮ. JEHO VELMI DOBRÁ DOSTUPNOST Z NĚKOLIKA STRAN Z NĚJ UČINILA MÍSTO PRO VÝZNAMNOU VOJENSKOU ZÁKLADNU ŠVÝCARSKÉ ARMÁDY, POTKAT TAM DRUŽSTVO LYŽAŘŮ ODĚNÉ CELÉ V BÍLÉM S PLNOU POLNÍ NEBYLO VŮBEC VÝJIMEČNÉ. TATO PRAXE SE ALE ZMĚNÍ. ARMÁDA ODCHÁZÍ. A NAHRADÍ JI TURISTÉ Z CELÉHO SVĚTA.

Odchod vojáků a obslužného personálu je samozřejmě silným sociálním zásahem do rovnováhy regionu. Společně s odchodem tak početného kontingentu se muselo najít něco, co jej nahradí. Potenciál okolní přírody samozřejmě nabízel zaměřit se na aktivity rekreační. Lyžařský areál je v Andermattu celkem vyhlášený a i další reálie této myšlence nahrávají. Horší je to s investorem, ve Švýcarsku totiž platí tzv. Lex Koller z roku 1983, který zamezuje nabývání pozemků ve Švýcarsku zahraničním subjektům. Případný investor se ve Švýcarsku ale nenašel, takže se

začalo diskutovat o udělení výjimky. Ta nakonec dostala zelenou – vůbec jako první v historii Švýcarska – a investor byl na světě – egyptská společnost Orascom Development. Ta letos v lednu představila projekt i českým médiím. Andermatt se rozroste o plochu 1,4 milionů metrů čtverečních, která bude určena výhradně pro rekreaci. Významně se rozšíří a zmodernizuje lyžařský areál, tratě budou propojeny se sousedním areálem v Sedrunu, takže vznikne „ultramoderní, propracované a rozmanité lyžařské hřiště“ se 130 km sjezdovek.

Takhle bude vypadat lyžařská mapa oblasti Andermatt – Sedrun

Přibude i nové 18jamkové golfové hřiště, sportovní a kongresové centrum, komerční prostory, prostě vše, co lze očekávat v nejmodernějším rekreačním resortu. Všechny budovy navrhovali světoví architekti, vše je estetické, moderní a ekologické… Tváří projektu je slavný Bernhard Russi, švýcarská lyžařská legenda právě z Andermattu. Stavební práce začaly již na jaře 2010. První bude otevřen hotel Chedi Andermatt, který provoz zahájí v zimní sezóně 2013/14. V témže roce budou otevřeny i první apartmány pro své nové majitele, kterými se můžete stát i vy. Za vilu, kterých bude 20 až 30, dáte 10 milionů, za nejlevnější 40metrový apartmán pak 800 tisíc. Nezdá se vám to tak moc? Přepočtěte si to ze švýcarských franků. Klientů je ale, zdá se, dost, doposud se prodalo za nějakých 100 milionů franků.

FAKTA • 1 400 000 m² pozemků • Šest hotelů v 4- a 5hvězdičkové kvalitě s 844 hotelovými pokoji • 490 bytů ve 42 budovách • 20–30 soukromých vil a rekreačních domů • 35 000 m² komerčních ploch • Sportcentrum • Kongresové a koncertní prostory až pro 600 osob • 1 970 parkovacích míst • 18jamkové golfové hřiště

109

TEXT: JANA VLKOVÁ

FOTO: ARCHIV AUTORKY

KUKUŘICE A POHANKA

KULINÁŘSKÉ STAROŽITNOSTI KUKUŘICE JE DNES K MÁNÍ JAKO UVAŘENÝ KLAS V RŮZNÝCH ŘETĚZCÍCH KONFEKČNÍHO STRAVOVÁNÍ NEBO JAKO POPCORN V MULTIPLEXECH A POHANKA JE POVAŽOVÁNA ZA JAKOUSI RARITKU PRO BIGOTNÍ VEGANY. OBĚ ROSTLINY BYLY PŘITOM DÁVNO PŘÍTOMNY V HORALSKÝCH KUCHYNÍCH A JSOU TAM KUPODIVU DODNES. Polenta, kukuřičná kaše, je poměrně běžnou položkou na jídelníčcích jižní části Alp – v Itálii například v Jižním Tyrolsku, Trentinu, ve švýcarském Ticinu a v celém bývalém Savojsku, tedy jeho italské i francouzské části. Její historie není bez dramat, která jsou v kontextu dnešního stravovacího blahobytu skoro nepochopitelná. Když Kryštof Kolumbus přivezl její semena z Ameriky, tak konzervativní rolníci samozřejmě nevěděli, co s ní. Nebyla osvěta, nebyli odborníci. Několik století se jednotlivé rostliny pěstovaly jen v zahradách. Teprve v 18. století se kukuřice začala pěstovat jako polní plodina. Oproti jiným obilninám měla bombastické výnosy, ale hladové Evropany, jejichž počet tenkrát rostl příliš prudce, nasytila poněkud kontraproduktivně. Chudí rolníci, kteří neměli na talíř nic jiného, onemocněli pellagrou nazývanou podle prvního míst výskytu také lombardským malomocenstvím. Choroba způsobená nedostatkem niacinu má hrozivé kožní a zažívací příznaky a po několika letech končí demencí a smrtí. Dramatická zápletka, která provází historii plodiny, byla vyřešena teprve na začátku 20. století.

Polenta ve všech podobách Dnes nic takového nehrozí, protože polenta je součástí velmi košatých jídelníčků. Kaše je sama o sobě dost mdlá a představa, že ji budeme konzumovat třikrát denně celé roky, je dost děsivá. Vaří se z krupice nebo z mouky a má typickou žlutavou barvu. Její konzistence kolísá od takové řídké miminkovské kašičky až po tuhé „těsto“. Ta první varianta se často podává v hlubokých talířích se sýrem a jí se lžící. Tužší varianty mají daleko větší možnosti, jak se

gastronomicky rozvinout. Vzhledem k tomu, že jmenované regiony jsou obráceny na jih, otevírají se nekonečné možnosti ochucování. Podávají se s uzeninami přicházejícími ze severu nebo s jižními rajčaty, nechybí vynikající lesní houby, včetně lanýžů. Někde se dělá polenta velmi tuhá, krájí se na plátky a pak se ještě opéká na máslíčku. I dnes zůstává kukuřice v kategorii levných pokrmů, ale právě další vylepšení ji posunují i do vyšší gastronomické ligy.

Pohanka není žádná obilnina Rostlina zvaná pohanka kvete drobnými růžovými kvítky a je příbuzná třeba s rdesnem, takže se nejedná o žádnou obilninu. Jejími plody jsou maličké čtyřstěny, z botanického po-

hledu nažky. S těmi se v minulosti ale zacházelo jako s obilnými zrny. Historie této rostliny není zdaleka tak zajímavá, protože ji žádné skandály neprovázejí. Naopak je v současné době na ústupu, jelikož její pěstování není výnosné. Přesto se dnes v některých oblastech pohanková mouka stále používá. Je známá z bretaňských galet, což jsou „slané palačinky“ a méně známá ze savojských crozet. Maličké těstoviny se v podstatě nikde jinde nedostanou. I když se crozet dělají i z tvrdé pšenice, šedavé čtverečky v Savojsku oceňujeme především pro onu rustikální chuť pohanky a nejspíš i pro regionální ohraničenost. Bedliví čtenáři se o nich dozvěděli již v týdenním jídelníčku ve SNOW 64 time.

NEWS

APUL NEWS

110

Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol (APUL)

NEJSEM ŽÁDNÝ BÉČKO! Takhle se v temných zákoutích après-ski barů zdraví ti nejlepší. Ti, co mají kurz B dávno za sebou a hlavně mají za sebou i kurz A, který bychom mohli v našich podmínkách považovat již za nadstavbu.

snem mu zbývá už jen jediné – absolvovat úspěšně ISIA test, tedy měřený obří slalom. Pokud zvládne i toto, stane se držitelem ISIA CARD, která mu de facto otevírá dveře pro získání pracovní pozice ve všech vyspělých lyžařských zemích. Držitele této licence tak můžete potkat nejen v českých střediscích, ale i zejména v Rakousku, Švýcarsku, Spojených státech, Kanadě, či v letních měsících v Austrálii, na Novém Zélandu nebo v Chile. Apul je tak v České republice jedinou organizací, která je členem ISIA, splňuje její podmínky a svým instruktorům na všech úrovních tak přináší bonus mezinárodně uznávaného vzdělání a zpětnou vazbu velkého množství informací a materiálů ze zahraničí, které její lektoři i instruktoři přivážejí ze svých zahraničních působení či akcí a kongresů, které ISIA pro své členské organizace pořádá. Pokud nechcete být tedy žádná béčka, nezapomeňte, že kurz A se letos koná již od 14. do 28. dubna v Söldenu.

Je určen pro ty, kteří chtějí dosáhnout na nejvyšší možný stupínek vzdělání profesionálního instruktora lyžování v České republice. V součtu se všemi předcházejícími kurzy svojí hodinovou dotací 480 hodin vysoce převyšuje všechny státem uznávané licence a naplňuje tak požadavky ISIA (International Ski Instructors Association) na nejvyšší celosvětově uznávané vzdělání. Pokud si jen krátce shrneme všechny předcházející kurzy – lyžařské C, B, telemarkový, snowboardový, lavinový a slalomový, je jasné, že zde už nebudeme mluvit pouze o instruktorovi lyžování, ale o univerzálním profesionálovi ve světě zvanému „snowsport instructor“, ovládajícím více nástrojů a vzdělaném nejen v praxi, ale i teorii v oborech, jakými Ondřej Novák, vedoucí vzdělávání APUL jsou nejen biomechanika lyžování, ale hlavně také pedagogika či psychologie. Náplní kurzu A, který trvá 15 dnů a odehrává se v jarních měsících na rakouských ledovcích, není jen probíraná metodika krátkých carvingových ob 10. 3. 2012......... MČR UČITELŮ LYŽOVÁNÍ......................................... Herlíkovice louků, jízdy na strmých svazích, v boulích, v hlu 14.–17. 3. 2012......... Lavinový kurz......................................................... Rakousko, Sölden bokém sněhu či racecarvingu. Jde tu hlavně o do 14.–17. 3. 2012......... Freeride camp........................................................ Rakousko, Sölden 16.–25. 3. 2012......... Lyžařský kurz licence C.......................................... Špindlerův Mlýn konalé vypilování lyžařských dovedností do tako 16.–25. 3. 2012......... Snowboardový kurz licence B................................ Pec pod Sněžkou vé formy, aby uchazeči o tuto v Čechách naprosto 16.–18. 3. 2012......... Freestylový seminář............................................... Pec pod Sněžkou nadstandardní licenci byli schopni absolvovat vel 18.–25. 3. 2012......... Telemarkový kurz.................................................. Pec pod Sněžkou mi náročné závěrečné zkoušky. Ty se skládají z tzv. 20.–25. 3. 2012......... Zkrácený lyžařský kurz licence C........................... Špindlerův Mlýn školních jízd, se zaměřením na precizní technické 20.–25. 3. 2012......... Lyžařský kurz dětské výuky B................................ Pec pod Sněžkou provedení a z náročných jízd v terénu, kde hod 20.–25. 3. 2012......... Zkrácený snowboardový kurz licence C................. Pec pod Sněžkou notíme nejen techniku, ale i dynamiku jízdy a sto 23.–25. 3. 2012......... Opravné zkoušky SNB licence C............................. Pec pod Sněžkou procentní zvládnutí nástrah těžkého terénu – jíz 23.–25. 3. 2012......... Opravné zkoušky lyžařské licence C, B, A (Sch)...... Špindlerův Mlýn 24.–25. 3. 2012......... Opravné zkoušky telemark.................................... Pec pod Sněžkou da v rozbitém terénu s minimálně dvěma změnami 25.–28. 3. 2012......... Slalomový kurz...................................................... Špindlerův Mlýn rytmu, jízda v boulích, přechod z dlouhých race 29. 3. 2012......... Slalomový test....................................................... Špindlerův Mlýn carvingových oblouků do krátkých na velmi prud 6.–8. 4. 2012......... Prolongační kurz ski C, B, A, SNB C......................... Pec pod Sněžkou kém svahu apod. Součástí kurzu jsou samozřejmě 9.–11. 4. 2012......... Lektorský seminář................................................. Špindlerův Mlýn teoretické přednášky a semináře, důraz je kladen 14.–28. 4. 2012......... Kurz licence A......................................................... Rakousko na správnou analýzu chyb, několikrát během ná 26.–28. 4. 2012......... Opravné zkoušky A Gälende.................................. Rakousko ročných 15 dnů se zabýváme i videorozbory uchaPropozice a přihlášky na www.apul.cz zečů. Po úspěšném absolvování kandidát obdrží licenci Instruktor lyžování APUL A a na cestě za

ZVEME VÁS NA JARNÍ KURZY

GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

APUL PROFIL

Ondřej Novák

APUL profil je rubrika, která si klade za cíl jen jediné. Představit čtenářům SNOW vždy jednu osobnost, o které všichni vědí a všichni ji znají, a na druhé straně jednoho obyčejného „řadového“ instruktora. Dnes bych vám rád představil jednoho instruktora, který se v naší branži už pohybuje také hezkou řádku let, a ač dosáhl zatím jen základního stupně vzdělání C, může se pochlubit mnohaletými zkušenostmi v Čechách a čerstvě i na Novém Zélandu. Tím je Tomáš Hájek. Druhou stranu bude dnes zastupovat duše APUL, jeho centrální mozek, vedoucí sekretariátu Lída Knotová. TOMÁŠ HÁJEK, instruktor lyžování C Tomáši, jak ses vlastně dostal k profesionální výuce lyžování? Vyrůstal jsem na horské chatě, čili jsem se narodil na lyžích :-). K profesionální výuce mě přivedla šance zlepšit sám sebe. Proč sis vybral zrovna APUL? Pracoval jsem mnoho let bez licence v lyžařské škole, která byla členem APUL. Takže jsem byl již od začátku vychován na této metodice, která je z mého pohledu kvalitní, uspořádaná a vyhovuje mi. Co tě na práci lyžařského instruktora nebo obecně na práci v lyžařské škole nejvíc baví? Práce v lyžařské škole znamená práci v mladém kolektivu, na sněhu, čerstvém vzduchu, takže ideální prostředí pro každého mladého člověka. Umožňuje mi setkání s velkým množstvím nových lidí a uplatnění svých jazykových znalostí. Díky této práci jsem se dostal k novým stylům lyžování, poznal hromadu kamarádů a taky si občas něco vydělal. Atmosféra práce v lyžařské škole nemá prostě chybu!!!

LÍDA KNOTOVÁ, vedoucí sekretariátu APUL Lído, jak ses dostala k profesionálnímu lyžování? My jsme před více než 15 lety udělali v rodině zásadní rozhodnutí. Můj manžel tenkrát dostal od Jirky Kotašky, zakladatele APUL, nabídku pracovat jako manažer v jeho lyžařské škole JPK v Harrachově. A tak jsme opustili velké město i naše solidní zaměstnání vysokoškolského učitele a gymnaziální profesorky a odstěhovali se i s malými dětmi do hor. Lákala nás ta představa žít a pracovat v místech, do kterých jiní jezdí jen na dovolenou. Dodnes toho nelituju. V Harrachově, kolébce APUL, jsem se poprvé dostala k evidenci prvních absolventů apulových kurzů. Tenkrát ovšem jen po večerech s tužkou, papírem a pravítkem.

Dostaneš se vůbec ještě na lyže? Co děláš, když zrovna nesleduješ zasněžené krkonošské vrcholky přes monitor počítače? Je pravda, že se na lyže dostanu mnohem méně, než bych chtěla. Idealistická představa, že u této práce budu na lyžích v terénu v různých střediscích mapovat průběh kurzů a činnost našich členských lyžařských škol, se nevyplnila. Rozsah administrativní práce se s narůstajícím záběrem a významem APUL značně rozrostl. Organizace téměř 40 kurzů, seminářů, campů a závodů v sezóně, starost o 1 500 členů, 3 lektorské sbory, vydávání odborných metodických publikací, DVD, jednání s partnery, propagace… mě drží převážnou část týdne za tím monitorem. Když je ale hezké počasí, tak si ráda přivstanu a jdu si dát po ránu 3 jízdy a 1 kafíčko pod kopcem – to se pak pracuje! O sobotách a nedělích jsem na lyžích pravidelně, protože trénuju ten nejmenší lyžařský potěr ve Sportovní akademii ve Špindlu. Ráda taky na sněhu trochu experimentuju – hned když jsem přestala padat na lyžích, začala jsem jezdit na snowboardu, byla jsem nadšeným účastníkem lavinového kurzu, poslední 2 roky pokouším telemarkové lyže. No a pokud je slunce a jiskřivý sníh, není nic lepšího než si vyběhnout na běžkách na hřebeny „s cílem“ (nějakým tím grogem na horském občerstvovadle). Každý den komunikuješ s instruktory z celé republiky i světa. Jak vnímáš jejich povolání, je to mladická nerozvážnost, nebo opravdové povolání? Pokud by byl sníh na našich horách celý rok, pak by to bezesporu mohlo být opravdovým zaměstnáním na celý život. Znám pár dobrodruhů, kteří kvůli sněhu pravidelně střídají pobyt na severní a jižní polokouli a jsou s tímto způsobem života nadmíru spokojeni. Pro většinu učitelů je to ale velmi příjemné přivydělání v době studií nebo v době, kdy jsou bez rodinných závazků. Přesto se setkávám s mnoha učiteli, kteří se na zimní sezónu vracejí na naše hory třeba po více než 10 let. Pokud má člověk odpovídající licence, je to také výborná příležitost cestovat nějakou dobu po světě a u toho dělat, co ho baví. Těší mě, když se mi ozývají naši členové z Austrálie, Chile, Nového Zélandu, Japonska,…chtějí potvrzení o apulovém vzdělání, na jehož základě získávají práci a jsou vděčni za to, co se u APUL naučili.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL PRO SEZÓNU 2011/12

SKI & BOARD SCHOOL

APUL NEWS

111

112

SLEVOVÝ PROGRAM SNOWcard CESTOVNÍ KANCELÁŘE

15 %

CK Sport Václavík sleva z nabídky pro jednotlivce, z ceny bez skipasu U Hřiště 1325, Vsetín tel: 571419916, 602727799 www.cksport-vaclavik.cz

20 %

Servis Sport Červenka první servis u nás zakoupených nových lyží Habrmannovo nám. 2, Plzeň www.serviscervenka.cz

20 %

8 %

Fun Sport servis lyží a snb Gočárova 687, Hradec Králové www.funsport.cz

7 %

Rock Point v síti obchodů Rock Point www.rockpoint.cz

CK Fede Jeruzalémská 3, Praha 1 www.fede.cz CK Conti Na všechny zájezdy a pobyty z katalogu Hurá na lyže 11-12. Jindřišská 30, 110 00 Praha 1, www.ckconti.cz

5 %

Smart Travel max. 500 kč Blatenská 111, Chomutov, www.smarttravel.cz

5 %

CK Juhász sleva ze základní ceny pro každou osobu na cest. smlouvě Masarykova 1323, 73514 Orlová - Lutyně www.juhasz.cz

5 %

CK Hanka sleva z katalogové ceny, maximálně 300Kč na osobu, pobyty pro děti bez rodičů sleva 250Kč za dítě. Makovského 5, Praha 6 www.hanka.cz

PŮJČOVNY A SERVISY

100 %

Levnelyze.cz testovací centrum značek Dynastar a Rossignol; půjčení lyží na 3 hodiny v testcentru SNOW Harrachov 285, Harrachov www.levnelyze.cz

50 %

Sherpa Rental Testcentrum Nordica sleva na 2 hodinovou výpůjčku v Sherpa Rental Testcentru Nordica Malá Morávka-Karlov, Praděd, tel.: 774 676 866

20 % 20 %

Skicentrum Eden sleva na servis lyží a snb na počkání Vladivostocká 2, 100 00 Praha 10

www.skicentrumeden.cz

15 %

Hartman Sport servis lyží, snb a běžek (100% sleva na první servis u nás zakoupených lyží a snb) Poupětova 4, Olomouc www.hartmansport.cz

20 %

PROFISKISERVIS Test centrum lyží LUSTI, sleva na servis lyží a snb na automatu Reichmann Lichá 38, Praha 4-Cholupice www.spalek-ski.cz

15–5 %

Ski Bartoň Sports 15 % na půjčovnu, 10 % na servis, 5 % na koupi zboží Maroldova 1, Děčín 1 www.skibarton.cz

12 %

Montana Ski Servis sleva na sevis lyží, SNB a běžek na strojích Montana Průběžná 90, Praha 10 www.montanaskiservis.cz

10 %

Namche skialpová půjčovna, servis a kurzy Heydukova 1589/6, Praha 8-Palmovka www.namche.cz

10 %

25 %

Skicentrum Brno J. Babáka 9, Brno-Královo Pole tel: 541245853 www.skicentrum-brno.cz

21 %

SKICENTRUM Prosek Sleva na servis lyží a snowboardů v servisu s nejvyšším hodnocením firmy MONTANA Swiss v Praze (*****). Velké parkoviště. Prosecká 36 (u bobové dráhy), Praha 9 www.snow4fun.cz

Půjčovna lyží SKI COOLNA sleva na jednodenní zapůjčení libovolného kompletu (carving, snowblade, shorties, snowboard) Parkoviště Kaskády, Špičák na Šumavě tel.: 604 641 817 Sportmax Jeseník na velký servis lyží (kompletní) Karla Čapka (naproti kinu), Jeseník sportmax.jesenik.com

10 %

7 %

Adventure - Rent specialisté na zimní karavanink, půjčovna, sleva na půjčení vozu na min. 5 dnů Na Průhoně 159, Vestec u Prahy, tel.: 603 415 419 www.adventure-rent.cz

5 %

10 %

Skicentrum Hranice servis a půjčovna lyží, snb, běžek a člunů Třída ČSA 546, Hranice www.skicentrumhranice.cz

GM Sport bazar, půjčovna, servis Lazecká 115, Olomouc www.gmsport.cz

10 %

SPORTOVNÍ OBCHODY

20–15 %

SKIER.CZ sleva 20 % na lyže a 15 % na vše ostatní. Sleva se počítá z původních doporučených MOC cen. Lze ji uplatnit v kamenné prodejně i v e-shopu Hrubého 10, Praha 8 www.skier.cz

20 %

KARPS ručně vyráběné čepice a čelenky (sleva na objednávku po internetu, nebo nákup v obchodě v Peci pod Sněžkou) Pec pod Sněžkou 170, Pec pod Sněžkou tel: 731 114 535 www.karps.cz

20 %

Fanatic & F2 Surfcentrum Sleva 20 % na lyže, boty a 15 % na ostatní sortiment z dop. MOC. Plati v kamenné prodejně i v e-shopu. Sortiment Volkl, Blizzard, Head, Elan, Tecnica, Dalbello, Leki, Salomon. Zenklova 168, Praha 8 www.lyzeseslevou.cz, www.fanatic.cz

15 %

Český Ráj Outdoor Sports sleva platí v kamenné prodejně i v e-shopu Nerudova 616, Mladá Boleslav www.ceskyraj.com

10 %

Ultrasport Praha 1, Klimentská 34, tel.: 222 312 395 Svitavy, Brněnská 24, tel.: 461 530 614 Brno, Kounicova 271/13, tel.: 775 852 803 www.sensor.cz, www.ultrasport.cz

10 %

Fun Sport při nákupu nad 1 000 Kč Gočárova 687, Hradec Králové www.funsport.cz

10 %

NIVOSPORT (Brumlovka) sleva platí na veškerý nezlevněný sortiment značek HALTI a COLOR KIDS Vyskočilova 2/1100, Praha 4 Michle, tel.: 777 762 365 www.nivosport.cz

12 %

Skisport Semily Petřinova 255, Semily www.ski-semily.cz Sport revolution Platí pro koupi lyžařského oblečení 2117 of Sweden nebo brýlí Salice v kamenné prodejně a na eshopu sportrevolution.cz Vinohradská 18, Praha 2 www.sportrevolution.cz, www.2117.cz

SCOTT SPORT zimní zboží SCOTT Sokolovská 663/136 C, Praha 8 www.scottsports.cz

David Anděl - Sportservis při nákupu nad 3 000 Kč Žerotínova 1321, Vsetín

Legendsport sleva na neslevněné zboží v síti prodejen Legendsport www.legendsport.cz

Levnelyze.cz sleva na lyže z internetového obchodu levnelyze.cz www.levnelyze.cz

10 %

13 %

REGALBIKE Martin Podsedník Masarykova 30, Teplice, tel.: 602 403 811 www.regalbike.cz

Ski Sport Drahorád sleva na nákup lyžařského zboží Habrmanova 166, Hradec Králové

Špalekski Specializovaná lyžařská prodejna, test centrum lyží LUSTI, sleva na nezlevněné zboží na prodejně Lichá 38, Praha 4-Cholupice, tel.: 777 297 340 www.spalek-ski.cz

Sport Brumlovka Na jednorázový nákup v obchodě. Vyskočilova1841/4 (Areál BB centrum), Praha www.sportbrumlovka.cz

10 %

15 %

11 %

B-SHOP nelze kombinovat s jinou akční nabídkou ani výhodou; nevztahuje se na výprodeje, bazarové zboží a jiné marketingové akce Na Záhumení 55, Lutín, tel.: 773 505 010 www.b-shop.cz

10 %

Revolution shop Na zlevněné zboží se vztahuje sleva 5 %. Revoluční 2, Praha 1 www.revolutionshop.cz

10 %

Maniashop sleva na vše v síti kamenných obchodů Mania, Relax shop, seznam prodejen na www.maniashop.cz

7 %

Hartman Sport Poupětova 4, Olomouc tel. 585 424 095 www.hartmansport.cz

7 %

Envy Store

sleva ve všech prodejnách sítě Envy, platí i na již zlevněné modely www.envy-sport.com

5 %

Hudy v síti obchodů Hudy Sport www.hudy.cz

5 %

Hannah Czech ve všech sítích obchodů Hannah Czech www.hannah.cz

5 %

Rock Point v síti obchodů Rock Point www.rockpoint.cz

5 %

Salomon Shop OC Chodov (2. patro), Praha 4 OC Olympia Brno, Brno - Modříce www.amersports.cz, www.salomon.com

5 %

Sportshop Zlín Prštné 161 (tř.T. Bati), Zlín, sportshop.zlin@volny.cz

5 %

Ski centrum Hranice Třída ČSA 546, Hranice, www.skicentrumhranice.cz

5 %

Skicentrum Brno J. Babáka 9, Brno, www.skicentrum-brno.cz

ŠKOLY A KURZY

100 %

TELEMARK K2 Telemarková škola School & Test Center k výuce telemarku vybavení zdarma Pec pod Sněžkou 170, Pec pod Sněžkou tel: 739 309 272, 739 336 055 www.telemarkovaskola.cz www.telemarkovaskola.cz

30 %

Skiwithme Sleva na úvodní lekci a konzultaci Pec pod Sněžkou, tel: 739 309 272 www.skiwithme.cz

15 %

APUL na kurz licence APUL C, www.apul.cz

10 %

Sherpa Ski a Board School sleva na celodenní výuku carvingu, snb, telemarku a na první hodinu v dětské školce vždy ve všední den Malá Morávka-Karlov, Praděd, Karlov u Paseky, tel.: 604 681 100 www.sherpaski.cz

10 %

Snowsport School Pec pod Sněžkou sleva na veškeré služby Pec pod Sněžkou 170, Pec pod Sněžkou tel.: 739 309 272, 739 336 055 www.snowsportschool.cz

10 %

Skischool Envy Ramzová, tel.: 604 959 283 www.envy-ski.cz

5 %

Ski Camp sleva na zahraniční výukové, testovací a motivační akce www.skicamp

Lyžařské zájezdy můžete objednat ON-LINE na www.nev-dama.cz či osobně na těchto prodejních místech: CA DAMA Liberec

CA DAMA Brno

CA DAMA Praha 3

CA DAMA Plzeň

- nově na adrese Americká 46, 301 15 Plzeň tel.: 377 917 459 mobil: 777 752 613 plzen@ckdama.cz www.ckdama.cz

CA DAMA Olomouc

CA DAMA Praha 10

CA DAMA Hradec Králové

CA DAMA Ostrava

Revoluční 5, 110 00 Praha 1 tel.: 224 826 031 mobil: 777 752 612 praha1@ckdama.cz www.ckdama.cz Slezská 29, 130 00 Praha 3 tel.: 224 254 455 mobil: 608 860 599 praha3@ckdama.cz www.ckdama.cz Vršovické nám. 4, 101 00 Praha 10 tel.: 271 742 695 mobil: 608 747 413 praha10@ckdama.cz www.ckdama.cz

Papírová 537, 460 01 Liberec 1 tel.: 485 133 838 mobil: 608 241 974 liberec@ckdama.cz www.ckdama.cz

Velké nám. 156, 500 03 Hradec Králové tel.: 495 266 291 mobil: 777 800 669 hradec@ckdama.cz www.ckdama.cz

Gorkého 46, 602 00 Brno tel.: 547 210 756 mobil: 777 864 601 brno@ckdama.cz www.ckdama.cz

CA DAMA Zlín

Zarámí 4463, 760 01 Zlín tel.: 577 012 281 mobil: 608 241 977 zlin@ckdama.cz www.ckdama.cz

Erbenova 2, 779 00 Olomouc tel.: 585 202 204 mobil: 608 241 978 olomouc@ckdama.cz www.ckdama.cz 28. října 100, 702 00 Ostrava tel.: 596 617 323 mobil: 608 241 975 ostrava@ckdama.cz www.ckdama.cz

Objednávejte katalog na www.nev-dama.cz nebo 800 100 234

CA DAMA Praha 1

113

ADRESÁŘ PRODEJCŮ SNOW – SPECIALIZOVANÝCH OBCHODŮ Praha

KIWI svět map a průvodců, Jungmannova 23, Praha 1, www.kiwick.cz mujsport, Revoluční 22, Praha 1, www.mujsport.cz Outdoor Centrum Rock Point Perštýn, Martinská 2 Na Perštýně, Praha 1, www.rockpoint.cz Outdoor Centrum Rock Point Poříčí, Na Poříčí 10, Praha 1, www.rockpoint.cz A-Z SPORT Praha 2, Slezská 397/12, Praha 2, www.azsport.cz HUDY SPORT Slezská, Slezská 8, Praha 2, www.praha-slezska.hudy.cz SKI SURF SPORT, V Tůních 11, Praha 2, www.skisurf.cz Sport Revolution, Vinohradská 18, Praha 2, www.sportrevolution.cz Rock Point Palác Flóra, Vinohradská 151, Praha 3, www.rockpoint.cz Rock Point - OC Chodov, Roztylská 2321/19, Praha 4, www.rockpoint.cz HAPPY SPORT Modřany, Modřanská 1796, Praha 4 www.happysport.cz Sport Brumlovka, Vyskočilova1841/4 (Areál BB centrum), Praha 4, www.sportbrumlovka.cz A-Z SPORT Praha 5, Lidická 7, Praha 5, www.azsport.cz VAVRYS - specializovaná prodejna, Lidická 32, Praha 5, www.vavrys.cz Rock Point, Vrážská 1507, Praha 5, www.rockpoint.cz Rock Point - OC Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, www.rockpoint.cz Montana Sport, Kříženeckého náměstí 990, Praha 5, www.montanasport.cz Ski and Bike Centrum Radotín, Topasová 1, Praha 5, www.skiservis.cz HAPPY SPORT Kulaťák, Národní obrany 715/16, Praha 6 www.happysport.cz Rock Point - NC Šestka, Fajtlova 1090/1, Praha 6, www.rockpoint.cz Rock Point - NC Šestka, Fajtlova 1090/1, Praha 6, www.rockpoint.cz CZE SPORT, Dělnická 42, Praha 7, www.czesport.cz Boatpark, Sokolovská 146/359, Praha 8, www.boatpark.cz Fanatic F2, Zenklova 168, Praha 8, www.lyzeseslevou.cz HELIA SPORT Praha, Klapkova 34/731, Praha 8, www.heliasport.cz

Skier.cz, Hrubého 1201/10, Praha 8, www.skier.cz HAPPY SPORT, Beranových 125, Praha 9, www.happysport.cz HARFA SPORT Praha 9, Českomoravská 41, Praha 9, www.harfasport.cz Rock Point - OC Letňany Praha, Veselská 663, Praha 9, www.rockpoint.cz Outdoor Centrum Rock Point Letňany, Veselská 663, Praha 9, www.rockpoint.cz SKICENTRUM Prosek, Prosecká 36 (u bobové dráhy), www.snow4fun.cz LEGEND SPORT Kubáň, Kubánské nám.1, Praha 10, www.legendsport.cz

Středočeský kraj

Luboš Braier - SPORT SERVIS, Žižkovo náměstí 164, Čáslav, www.sport-braier.cz PROGRESS CYCLE, Logistický park Tulipán 1371, Hostivice, www.progresscycle.cz Jaromír Vyskočil, Kmochova 406, Kolín, www.montana.unas.cz HARFA SPORT Mladá Boleslav, Náměstí Republiky 823, Mladá Boleslav, www.harfasport.cz Český Ráj Outdoor Sports, Nerudova 616/30, Mladá Boleslav, www.ceskyraj.com

Plzeňský kraj

EUROSKI.CZ, Prokopova 29, Plzeň, www.euroski.cz HANNAH CZECH, Americká 54, Plzeň, www.hannah.cz SERVIS SPORT, Habrmannovo nám. 2, Plzeň, www.serviscervenka.cz HARFA SPORT Plzeň, Náměstí republiky 22, Plzeň, www.harfasport.cz

Karlovarský kraj

Sport 2000 Denk, Hlavní 267, Mariánské Lázně, www.sport-denk.cz

Jihočeský kraj

WAVESPORT, Rudolfovská 64, České Budějovice, www.wavesport.cz

Ústecký kraj

Marathon Sport, Františka Halase 1200, Most, REGALBIKE, Masarykova 30, Teplice, www.regalbike.cz SKI BARTOŇ SPORTS, Maroldova 1, Děčín 1, www.skibarton.cz

Liberecký kraj

Sport 2000 Jablonec, Poštovní 9 (OD EVEKO), Jablonec nad Nisou, www.sport2000jablonec.cz Rock Point - Liberec II, Pražská 15/2, Liberec, www.rockpoint.cz Rock Point - Liberec OC Nisa, České mládeže 456, Liberec - Doubí, www.rockpoint.cz Sport 2000, Pražská 13/19, Liberec 1, www.sport2000liberec.cz Sport Brzák, Hanychovská 575/33, Liberec 3, www.brzak.cz SPORT PAUDERA, Krále Václava 120, Staré Splavy, www.skipaudera.cz

Královehradecký kraj

RM SPORT, Kostelní 7, Dobruška, www.rm-sport.cz FUN SPORT Hradec Králové, Gočárova 687, Hradec Králové, www.funsport.cz Rock Point - Hradec Králové, Brněnská 1825/23a, Hradec Králové, www.rockpoint.cz SKI SPORT DRAHORÁD, Habrmanova 166, Hradec Králové, www.skiskiski.cz RM-SPORT SKI&FASHION Veverkova 1631, Hradec Králové www.rm-sport.cz ACTIVE SPORT CZ, Hradecká 159, Jaroměř, www.activesport.cz Josef Žitník Cyklo ski s&s, 5. května 728, Lomnice nad Popelkou, www.cykloski.cz RADICAL SPORT, Poděbradova 428, Náchod, www.radicalsport.cz Sport 2000 Vrchlabí, U Sopky 1882, Nová Paka, www.sport2000.cz Půjčovna a školička SKI and SNB, Sedloňov 155, Sedloňov v Orlických Horách, www.skisedlonov.cz APUL, P.O. BOX 7, Špindlerův Mlýn, www.apul.cz RM-SPORT, T.G.Masaryka 113, Ustí nad Orlicí, www.rm-sport.cz Vancl Sport, Horská 117, Vrchlabí, www.vanclsport.cz

Pardubický kraj

SPORT CENTRUM DOLEČEK, Na Vyhlídce 612, Jablonné nad Nisou, www.sportdolecek.cz HELIA SPORT Dlouhoňovice, Dlohouňovice 51, Žamberk, www.heliasport.cz

Vysočina

3305, Havlíčkův Brod, www.highland-sport.cz SPORTEN, U Pohledce 1347, Nové Město na Moravě, www.sporten.cz HIGHLAND SPORT Žďár nad Sázavou, Palachova 2285/39, Žďár nad Sázávou, www.highland-sport.cz

Jihomoravský kraj

BARNEX, Bratislavská 7, Brno, www.barnexsport.cz FREYTAG-BERNDT, Vachova 8, Brno, www.freytagberndt.cz GEMMA SPORT, Pekařská 25, Brno, www.gemmasport.cz HELIA SPORT Brno, Úvoz 59/61, Brno, www.heliasport.cz MM Skicentrum, Brechtova 7, Brno, www.mmskicentrum.cz Rock Point - Brno Masarykova, Masarykova 16, Brno, www.rockpoint.cz Rock Point - Brno Vaňkovka, Ve Vaňkovce 1, Brno, www.rockpoint.cz SKICENTRUM BRNO, J. Babáka 9, Brno, www.skicentrum-brno.cz SKISKI & GOLFGOLF, Heršpická 814/5a, Brno, www.ski-golf.cz Outdoor Centrum Rock Point Brno, Masarykova 16, Brno, www.rockpoint.cz Rock Point - Brno Vaňkovka, Ve Vaňkovce 1, Brno, www.rockpoint.cz

Zlínský kraj

SENZA SPORT, Hradišťská 1922, Uherské Hradiště, www.senzasport.cz HOPE SPORT, U Nádraží 1765, Uherský Brod, www.skisport.cz Ski Sport Kasárna, Kolaříkova 1363, Valašské Meziříčí, www.skisport-kasarna.wz.cz David Anděl - SPORT SERVIS, Žerotínova 1321, Vsetín HUDY SPORT Zlín, Vodní 453, Zlín, www.hudy.cz

Moravskoslezský kraj

HELIA SPORT Bruntál, Krátká 2, Bruntál, www.heliasport.cz Sport centrum Ski Servis JAGLARZ, Vávrovická 24, Opava - Palhavec, www.msport.cz

HIGHLAND SPORT Havlíčkův Brod, Havlíčkova

www.sport2000.cz

HELIA SPORT Ostrava, Porubská 708, Ostrava, www.heliasport.cz Rock Point - Kuří Rynek Ostrava Poštovní, Poštovní 3 (Kuří Rynek), Ostrava, www.rockpoint.cz V.A.D Wortex 4 ski, Daliborova 3, Ostrava, www.4ski.cz Rock Point - OC Futurum I, Novinářská 3178/6a, Ostrava, www.rockpoint.cz Rock Point Kuří Rynek, Poštovní 3 Kuří Rynek, Ostrava, www.rockpoint.cz Ruma Sport, Ostravice 213, Ostravice, www.rumasport.cz Sportmax, Karla Čapka 237, Jeseník, sportmax.jesenik.com ALPI SPORT CENTRUM, Jičínská 15, Příbor, www.alpisport.cz SPORT CENTRUM SUPÍK, nám. Svobody 528, Třinec,

Olomoucký kraj

Ski centrum Hranice, Třída Československé armády 546, Hranice, www.skicentrumhranice.cz HELIA SPORT Kouty nad Desnou, Kouty nad Desnou 1 (bývalá pošta), Kouty nad Desnou, www.heliasport.cz GM SPORT, Koperníkova 14, Olomouc, www.gmsport.cz HARTMANSPORT, Poupětova 4, Olomouc, www.hartmansport.cz HELIA SPORT Olomouc, I.P. Pavlova 116, Olomouc, www.heliasport.cz Rock Point - Riegrova Olomouc, Riegrova 3, Olomouc, www.rockpoint.cz Rock Point OC Olympia, OC Olympia, Olomouc, www.rockpoint.cz HELIA SPORT Prostějov, Poděbradovo náměstí 1, Prostějov, www.heliasport.cz HELIA SPORT Přerov, Žerotínovo nám. 24, Přerov, www.heliasport.cz

www.snow.cz/casopis/prodejci

www.sport2000.sk slovensko

ČeskÁ republikA Bánov Benešov Brno Brno Broumov Bruntál Černý Důl Česká Třebová České Budějovice Choceň Harrachov Havlíčkův Brod Hodonín Jeseník Jihlava Kladno Kouty nad Desnou Kroměříž Kunovice Kunžak Kyjov Lanškroun Lipno nad Vltavou Mariánské Lázně Mělník Mladé Buky Náchod okr.Žamberk Olomouc

SNOW koupíte také v každé ze 62 prodejen SPORTISIMO po celé ČR!

HOPE SPORT SPORT 2000 SPORT ŠEFČÍK HELIA SPORT SPORT 2000 MM SKICENTRUM SPORT HOTÁREK HELIA SPORT SUN SKI CZ SPORT 2000 BARTOŠ WAVE SPORT SKIMEN 2 SPORT SPORT 2000 SPORT ČERMÁK HIGHLAND SPORT INSPORT SPORT 2000 Jeseník SPORT 2000 Jihlava SPORT 2000 SYMPA HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SKI SERVIS KUNŽAK MATES SPORT SPORT 2000 SUN SPORT SPORT 2000 WAVE SPORT SPORT 2000 DENK SPORT SPORT 2000 SKI SPORT MĚLNÍK SUN SKI CZ SPORT HOTÁREK HELIA SPORT HELIA SPORT

Olomouc Opava Ostrava Ostrava Ostrava Pelhřimov Praha 5 Praha 6 Praha 6 Dejvice Praha 8 Kobylisy Přerov Prostějov Rokytnice nad Jizerou Rokytnice nad Jizerou Špindlerův Mlýn Šumperk Tanvald Třebíč Třebíč Trutnov Uherský Brod Velké Poříčí Veselí nad Moravou Vrchlabí Vysoké Mýto Zábřeh Žďár nad Sázavou 6 Zlín

SPORT 2000 HARTMANSPORT SPORTOVNÍ KURZY.CZ SPORT 2000 4SKI HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 Smejkal SKI CENTRUM BARRANDOV BIL SPORT SPORT 2000 MELICHAR SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT P- SPORT SPORT 2000 P- SPORT SPORT 2000 SUN SKI CZ SKI SNOW SURF SPORT SPORT ČERMÁK SPORT 2000 NORD BLANC TOUR SPORT KM SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT HOTÁREK SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 Vrchlabí SKIMEN 2 SPORT DENALI SPORT HIGHLAND SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT

Žijeme pro sport! 61x v České republice, 25x na Slovensku

Banská Bystrica Bratislava Bratislava Dolný Kubín Donovaly Kežmarok Levice Liptovský Mikuláš Lučenec Lučenec Martin Piešt‘any Poprad Prešov Ružomberok Spišská Nová Ves Trenčín Vysoké Tatry Vysoké Tatry Žilina Žilina Zvolen

SPORT 2000 ŠPORT ÁČKO SPORT 2000 POLUS CITY CENTER SCARLETT SPORT MOUNTAIN ŠPORT SPORT 2000 SKI-TI S-STYLE SPORT SPORT 2000 ABC SPORT MOUNTAIN ŠPORT SKI BOARD PARADISE SPORT 2000 SPORT-OUTDOOR.SK STRIVE SPORT EXTREM SPORT SPORT RYSY SPORT RYSY SPORT 2000 TOP SPORT SPORT RETTER SPORT 2000 TULÁK OUTFIT SPORT RYSY SPORT 2000 URBANOVIČ W&W SPORT 2000 RIZENEK SPORT 2000 RIZENEK

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 28. 3. 2012 DO KONCE SEZÓNY

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

OBDOBÍ PLATNOSTI: 5. 3.–18. 3. A OD 12. 4. 2012 DO KON CE SEZÓNY

datum návštěvy:

jméno:

50% SLEVA

aktivační kód:

1 DEN

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

50% SLEVA

CHOPOK JUH

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno: Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

Již 26 let volen v USA jako nejlepší lyžařský stroj

1 DEN

VRÁTNA

NEVYTRHÁVEJTE NEVYTRHÁVEJTE

NEVYTRHÁVEJTE

datum návštěvy:

jméno:

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 10. 3. 2012 DO KONCE SEZÓNY

aktivační kód:

1 DEN

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

1+1 ZDARMA

LIPNO

• Jsem tišší a plynulejší, než kdy předtím. • Jsem k dispozici ve 3 výškách rámu podle vašich cílů a stylu lyžování.

Představujeme nový model T5 Možná rozdíl neuvidíte na první pohled,

ale rozhodně ho ucítíte! Zeptejte se na upgrade ze své S4 na T5

• Byl jsem navržen tak, abych díky věrnému napodobení lyžařských pohybů podpořil uživatelovu sílu a lyžařské dovednosti. • Učím správné hranění a paralelní pozici nohou. Můžete individualizovat svá cvičení a simulovat různé druhy lyžařských stylů i sněhových podmínek. • Má rychlá změna nastavení odporu gumových pásů a stupadel umožňuje docílit různé úrovně obtížnosti. Až 18 různých nastavení mne přizpůsobí věku, hmotnosti a dovednostem uživatele. • Mých osm výměnných doplňků je navrženo tak, aby zlepšily techniku, sílu, rovnováhu, posílily paže, ramena i hluboké svaly.

O DVD s brožurou (zasíláme zdarma) volejte na: 775 610 757 Skier’s Edge® je oficiálním dodavatelem světových lyžařských týmů

www.SkiersEdge.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA: 1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz – před první aktivací si zaregistrujete uživatelský účet a přihlásíte se svou e-mailovou adresou. Při aktivaci kupónu, která musí proběhnout nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu, odesíláte své osobní údaje a datum návštěvy. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. K upón vytrhněte na pokyn obsluhy v pokladně areálu a odevzdejte jej. Čtenáři obdrží při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to od 10. 3. 2012 do konce sezóny. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skiareallipno.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA: 1. K upón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz – před první aktivací si zaregistrujete uživatelský účet a přihlásíte se svou e-mailovou adresou. Při aktivaci kupónu, která musí proběhnout nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu, odesíláte své osobní údaje a datum návštěvy. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. K upón vytrhněte na pokyn obsluhy v pokladně areálu a odevzdejte jej. Čtenáři obdrží 50% slevu na jednodenní skipas, a to od 28. 3. 2012 do konce sezóny. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.jasna.sk

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA: 1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz – před první aktivací si zaregistrujete uživatelský účet a přihlásíte se svou e-mailovou adresou. Při aktivaci kupónu, která musí proběhnout nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu, odesíláte své osobní údaje a datum návštěvy. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. K upón vytrhněte na pokyn obsluhy v pokladně areálu a odevzdejte jej. Čtenáři obdrží 50% slevu na jednodenní skipas, a to v období 5. 3.–18. 3. a od 12. 4. 2012 do konce sezóny. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.vratna.sk

Lyžařský stroj nejen pro vrcholové sportovce Využijte možností stroje Skier’s Edge a zlepšete své lyžování. Budete dynamičtější, silnější a obratnější. Začněte již tuto zimu „Používám stroj World Cup Plyometric Power k simulaci svých závodních schémat a při tom se mi daří kumulovat obdobné hladiny laktátu jako při závodu nebo při tréninku na sněhu.“ Ted Ligety – držitel zlaté olympijské medaile, celkový vítěz Světového poháhu v obřím slalomu Skier’s Edge® je oficiálním dodavatelem světových lyžařských týmů

www.SkiersEdge.cz

PARTNER VAŠICH ÚSPĚCHŮ

ENTER CODE FOR NEXT LEVEL

3. Princova, a.s. Pecháčkova 1244/7, 150 00 Praha 5 Tel: +420 257 327 467, Fax: +420 257 311 734 E-mail: info@voelkl.cz Výhradní dovozce: • sjezdových lyží, snowboardů, lyžařského oblečení a doplňků VÖLKL pro ČR. • lyžařského oblečení a doplňků DESCENTE pro ČR a SR. • lyžařských přileb a brýlí Marker a HMR pro ČR

Veškeré informace naleznete na www.voelkl.cz

VYBAVUJEME HORSKOU SLUŽBU