SNOW 75 - říjen 2013 by SNOW media

1 X SKIPAS ZDARMA servis zdarma

s ipama sk ar zd

O SK ČE Še no

ko y kr sek Panad u o er Jiz

á v o k ič d z a ě v sk h i i t d Pětře y u s k c uk xi ů a ý m r v Po o v p pr tí dě SNOW 75 Říjen 2013 cena: 74 Kč / 3,49 EUR

g n i i k s i a l t o e H nah a t ě v s

e c a n i t s de í vá š p ko e m l Sa j a ne Ev

OTEVŘENÉ TESTOVÁNÍ PRO VEŘEJNOST – LYŽOVÁNÍ, ZÁVODY, ZÁBAVA; VÍCE INFORMACÍ O TERMÍNECH A LOKALITÁCH NA WWW.AMERSPORTS.CZ

2014

Navštivte testovací centrum Suunto a zdarma otestujte! Podrobnejší informace o testovacích centrech naleznete na www.amersports.cz.

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY

spor ts.cz

e najd ete

ěž

So ut

vid l a s out

PŘIHLÁŠKY, PRAVIDLA, INFORMACE WWW.AMERSPORTS.CZ

VYH RAJ n a w w w.

kaZdY mE sic sportov ni vybave

ZA 100 00 ni 0,-

Speciální kolekci lyží Marcel Hirscher nakoupíte pouze u těchto obchodníků: A-Z Sport, Lidická 7, Praha 5 A-Z Sport, Slezská 12, Praha 2 Harfa Sport, Českomoravská 41, Praha 9 Active Sport, Hradecká 159, Jaroměř DOKA ŠPORT, OC Optima, Moldavská 32, Košice Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

Více informací naleznete na www.amersports.cz

Marcel Hirscher vítěz Světového poháru 2012/2013

ATOMIC.COM

Redster MH Icon Series Aktuality najdete na fb.com/atomicskiing

[obsah]

SPORT MAG MOUNTAIN travel

12 Eva v rouše Evině: Eva Samková 20 Sezóna v novém i starém duchu 24 Sezóna 12/13: a co nové lyže? 26 Čeští sjezdaři jdou do olympijské sezóny v plné síle 28 Lasse Kjus: lyžuji opatrně a pomalu 32 Jan Němec: Král 34 Jubilanti 1 36 Velký příběh lyžařského byznysu 12 40 Další škatule se pohnuly: Rossignol má nové pány 42 Předposlední mohykán odešel 44 Skiwithme.cz – mám jednu nohu dlouhou… 46 „Přezkáč“ není sádra 48 Nechte se roztrhat lektory APUL 50 Apul news 58 Pomůcky pro nácvik pluhu a vedení lyží 62 Obrazy zimní oblohy: šišaté, placaté, zubaté… Slunce 64 110 let lyžování: První představení lyží u nás 68 The best of heliskiing 76 Photographers on the roud: Bryn Hughes 82 Lákavý strach: mysl extrémního lyžaře 84 Smutný březen ve Vajskovské dolině 88 Příběh vázání Dynafit Tech 94 Nockberge: sluneční a termální rozmazlovánky 98 Obersaxen: stará škola 104 Nejdelší sjezdovky alp: Zermatt, Valtournenche 106 Nejstrmější sjezdovky ČR: Klínovec 108 I hory mají 5 hvězdiček (1. díl) 110 Baristkou na Zélandu 110 Teplá koulička na sto způsobů ve Schnalstalu 112 Slevový program SNOWcard 113 Adresář prodejců SNOW

foto: Blake Jorgenson, Red Bull Content Pool

Lyžování na úpatí severní stěny Eigeru 3 noci ve 4lůžkovém pokoji vč. polopenze a 2denního skipasu 5.–30. 1. 2014, 2.–30. 3. 2014, vždy ne–čt Od 280 CHF za osobu

5 středisek: 310 km sjezdovek & 50 lanovek a vleků 5 nocí v 6lůžkovém pokoji se sprchou/WC vč. polopenze a 5denního skipasu 6. 1.–27. 4. 2014, vždy ne–pá Od 502 CHF za osobu

zimní zábava ve

Švýcarsku

Snídaně s výhledem na Matterhorn 7 nocí ve vícelůžkovém nebo dvoulůžkovém pokoji vč. polopenze, 30. 11.–25. 12. 2013, 6. 1.–27. 4. 2014, rezervace do 30. 11. 2013 Od 314 CHF, resp. 476 CHF za osobu

Podrobnosti k nabídkám a další nabídky na youthhostel.ch/winteroffers

vás zve

Sníh, led, adrenalin! Čtyři hodiny špičkových filmů.

Extrémní lyžování,

freeride,

snowboarding, ledolezení, snowkite a další zimní šílenosti.

k dostání v síti Rock Point

www.SnowFilm.cz

kr e

SNOw – oficiální partner

a dr On Tům

Redakce šéfredaktor

Petr Socha

zástupce šéfredaktora

Radek Holub Ondřej Novák

Kolotoč času se zase přetočil na říjen – období, které zametá letní vzpomínky a napřimuje pohled k blížící se zimě. Ve vzduchu se vznášejí nejen vysemeněné květy babího léta, ale i chvění z blížícího se prvního dotyku se skutečným sněhem. A v této magické atmosféře se odkudsi zjevuje ten tištěný posel dobrých lyžařských zpráv, časopis SNOW. Existují jedinci, kteří takovou fázi ročního cyklu zažívají už podvanácté. A u nás v redakci roste rok co rok obava, jestli je už nezačneme nudit – svět se valí svou kosmickou rychlostí a leckterý vypravěč často zjistí, že najednou mluví k prázdnému hledišti… Co se dá dělat pro to, aby časopis své čtenáře stále oslovoval? Ta otázka je pro nás v době radikálního poklesu zájmu o tištěná média silně aktuální. Naše odpověď: Stačí dělat věci tak, jak nejlépe to jde. A když už ani to nefunguje, tak holt přišel čas změny. Svět a vesmír mají jiné priority než se starat o nějaké zájmové skupinky. Lze vysledovat, že vše, co člověk svými činy vytváří, ať už je to charakteru fyzického, nebo jiného, v sobě obsahuje přístup svého tvůrce. Co odflákneme, zůstane navždy odfláknuté, co uděláme poctivě, vydrží kvalitní. Na všem ulpívá naše osobní energie: co rozhodneme, že do toho dáme, to se tam prostě otiskne a zůstane. Jako stopy na kopci. Svět je totiž tvořen ze stop. Kumulují se na sobě po celé věky lidstva a každá jediná stopa, která se otiskla v zemi, je ve dnešku obsažena, ačkoli ji dávno smyl déšť. Stopy všech generací našich předků se vrství, prolínají a klikatí, a vytváří tak unikátní informaci naší modré planety, DNA světa. Všechno, co uděláme, každá maličkost, slovo i gesto, tady v nějaké formě zůstane. Je krásné – když se nám povedou – sledovat za sebou zanechané klikatice ve sněhu. A možná i v tom tkví metafyzická přitažlivost lyžování – zanecháváme stopy, kopírujeme vyšší principy světa. Prolínáme svou jedinečnost s celkem a spoluvytváříme ono nejvyšší dílo. I když všechny stopy každý večer srovná rolba do manšestru, někde tady stejně zůstanou – v nás a hlavně v božím archivu. Je legrační, jak si často myslíme, že jsme své nechtěné stopy důmyslně smazali, a ony jsou zatím stále stejně významnou tvůrčí silou světa a nás samých a chechtají se nám z naší vlastní kapsy. A stejně tak, jen jaksi v jiném měřítku a prostoru, to funguje i s časopisem. Nemyslíme si, že je bezchybný, vše může být vždy lepší. Na druhou stranu do něj dáváme, co dokážeme. Je to často silně osobní, nedokonalé, ale snad upřímné. Prošlapáváme, vlastně svými lyžemi vytváříme vlastní stopu, která existuje v databankách vesmíru pod označením DNA SNOW. Vlastní stopa je základ! Z lyžování dobře víme, že nejhorší je vydat se v cizích, neznámých stopách terénem dolů – nejednou se stalo, že to byly stopy basejumpera. Děkujeme vám, že jsou pro Vás naše čáry na papíře stále inspirativní a že zůstáváte časopisu věrní (průzkum čtenosti nám za loňský rok přiznal oproti obecnému trendu povzbuzující nárůst). A doufáme, že i letos se společně vydáme unikátní krajinou, která Vás bude bavit a fascinovat.

grafika

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler inzerce

Petr Havelka Markéta Karlová Šárka Vachunková Tomáš Rucký Veronika Bezpalcová

SNOW, č. 75, ročník xII

Vlastní stopa je základ!

Vydavatel

SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

distribuce

distribuce@snow.cz Adresa redakce Andrea Rosenbaumová SNOW Hana Konvičková Husitská 344/63 internet 130 00 Praha 3 – Žižkov Tomáš Roba redakce@snow.cz ( 222 780 286 Všichni výše uvedení používají Příspěvky, fotografie a názory e-mailovou adresu ve tvaru: zasílejte na adresu redakce. jmeno.prijmeni@snow.cz INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

REDAKTOŘI

Ivan Sosna Tomáš Rucký Michal Bulička STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Karel Hampl, Ondra Tůma, Kateřina Sochová, Kristian Hanko, Jana Vlková, Vít Moudrý, Michal Roba, Roman Gric, Radim Polcer, Štěpán Hrubý, Nataša Kameš

jazyková korektura

PŘEDPLATNÉ objednávky na www.snow.cz nebo ( 775 My SNOW (775 697 669) předplatné na Slovensku ( +421 244 458 821 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 3. října 2013, další vyjde 17. října 2013.

Tereza Kožíšková obálka: © Scott Markewitz/ Salomon

Překlady

Marie Harcubová, Zdeněk Čapek, Kateřina Sochová

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Náklad je ověřován ABC ČR.

Redakci podporuje Red Bull. Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. odborní partneři © SLIM media s.r.o. 2013 Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

PŘEDPLATNÉ OBJEDNÁVEJTE ZDE:

Bohatou lyžařskou sezonu 2013/14 přeje Petr Socha, SNOW i SNOW.cz více na:

exkluzivní partneři

www.snow.cz/casopis

Redakční tým používá exkluzivně vybavení dodávané spol. Hudy Sport.

775 MY SNOW (775 697 669) e-mail: predplatne@snow.cz elektronické časopisy:

PANTONE :

ROUGE 186 CVC GRIS 425 CVC PROCESS BLACK CVC

KOLEKCE 2013/14 WWW.SPORTEN.CZ

SPORTEN NEJSOU JEN BĚŽKY

sport Pod tlakem jsi, jen když si ho vytvoříš sám. Já to nějak moc neřeším. Většinou celý závody prozívám. Jak nahoře čekám na start, tak hrozně zívám a vypadám, jako že každou chvíli usnu, a potom, jak odjedu první jízdu, tak se nastartuju a už se těším, až pojedu další. Eva v rouše Evině, strana 12 Když přestanete trénovat, ztratíte fyzičku a na takový závod musí být člověk silný, aby ho vůbec přežil. Dnes bych to už se svýma, hubenýma, slabýma nohama odjet nemohl. Skončil bych někde v sítích. Lasse Kjus: Lyžuji opatrně a pomalu, strana 28  Leonardo da Vinci označil lidskou nohu za „stroj mistrovské konstrukce a umělecké dílo“ a k tomuto přirovnání měl slavný Ital důvod. Samotné chodidlo se totiž skládá z 26 kostí a ty pohromadě drží 107 vazů. V obou chodidlech je tedy obsažena celá jedna čtvrtina z celkového počtu kostí v našem těle! Přezkáč není sádra, strana 46 

Poslední závod Lindsey před zraněním na MS. V současné době ale už zase trénuje na lyžích.

Lindsey and Tiger: opravdu, nebo pro média?

Americká média hned od začátku přetřásala, jestli ostentativně naservírovaný vztah Lindsey Vonn a Tigera Woodse je opravdový, nebo naaranžovaný pro média. Podle některých byla celá story příliš okatá a působila nepřirozeně. Rozebírají také, co to pro oba protagonisty do budoucna může znamenat. Upozorňují, že ona si vztahem se stále negativizovaným průserářem spíš nepomůže, i když se tak může dostat do známosti většiny Američanů, pro něž lyžování nic neznamená a ji neznají. Naopak Woods může jenom vydělat. Když mu taková pěkná blondýnka („a good girl, sweetie pie“) dává druhou šanci, může si fanoušek říct, že si ji ohava nakonec i od něj zaslouží, konstatují. Troufám si říct, že v evropských poměrech tímhle body ztrácí. My evropští chlapáci jsme ji brali jako kočku, která nenechává chladným žádného heterosexuála, a coby lyžaři i jako excelentní lyžařku. A teď nám ji „sebral“ ten profláklý prasák. Karel Gott moc dobře věděl, proč se až do důchodu neženil. Ztratí teď naše sympatie? Vždyť Tina se svou zralou ženskostí a loňskou sezonou je taky vlhkým snem a mladá Anička Feningerů nevypadá žensky (a do budoucna možná ani lyžařsky) o nic horší. Marné nejsou ani některé další. Nebo byl Tiger (také) dalším dějstvím nekonečné rivality Lindsey a Marie? První si vzala lyžařského losera Vonna, navíc hulváta, jak se prý ukázalo, a má z toho jen nervy a rozvod. Druhá napsala knížku a především získala úspěšného manžela Marcuse. S ním vyvdala i Marcusova přítele a guru, samotného Franze Beckenbauera. Muže, jehož jméno v Německu spolehlivě otevírá všechny dveře. Do té nejlepší společnosti, kde se Marii zjevně hodně líbí. Jak trumfnout tohle? Na lyžích, samozřejmě, ale má tenhle malý upachtěný svět kolem geronto-spolku uslintaných mačistů jménem FIS určovat život největších hvězd s třicítkou na krku? Mají pořád zpívat tak, jak budou pískat ufunění bafuňáři s vysílačkou? Hujara fujara? Pardál Skaardal? Když opravdu Někdo a opravdu Velký Svět, nelze troškařit. A Tiger Woods, nejlépe vydělávající sportovec světa, jehož zná v Americe každý, je opravdu kalibr. Moc podobných k mání není. Sice zraněná, ale pořád v hledáčku médií. A důležitějších, než jsou ta, která referují o brankách, bodech a vteřinách. Neberte tyto řádky úplně vážně. Jsou přehnaně cynické. Bez znalosti pozadí a jejich soukromí bychom měli nechat prostor pro variantu „láska nebeská“. Takže třeba ano. Nebo střetnutí dvou vnitřních opuštěnců? Nakonec, co je nám do toho. Zatím se těším, že se děvče dá včas dohromady a rozčísne sezonu 2013/14 tak, aby byla náročnější a vyrovnanější než ta právě skončená. (is)

foto: Head

sport

[nahota]

EVA

V ROUŠE EVINĚ

Rozhovor s Evou je potěšením pro novinářské ucho. Eva by totiž povídala pořád. Stačí naťuknout a poví vám na sebe skoro všechno. Sama zodpoví otázky, které jste ještě nepoložili, přitom máte pocit příjemně stráveného letního odpoledne s mladou sympatickou dívkou, které jako by ani nebylo pro všechny zúčastněné pracovní. Jaká je tedy dívka, proslulá svým namalovaným knírkem, hrou na saxofon nebo láskou ke koním? Text: Ondřej Novák

ak ses vlastně dostala ke snowboardu? Byla to vlastně úplná náhoda. Moji rodiče nepocházej´ z hor, ale máma se v pětadvaceti rozhodla, že chce lyžovat a žít na horách, takže si našla práci ve vrchlabský nemocnici, takže já už jsem se narodila pod horama. A pak už to šlo rychle. Asi tak ve dvou mě postavili na lyže, když mi bylo šest nebo sedm, tak se objevilo první prkno, tak jsem si ho půjčila a už jsem ho nechtěla dát z ruky, takže ho rodiče museli koupit a začala jsem jezdit.

Jen tak jsi začala jezdit? To úplně ne, ale učila mě jedna známá, pak jsem začala chodit do snowboardový školy ve Špindlu, kde mě naučili základy, a díky tomu jsem v pátý třídě začala chodit ve škole do speciální snowboardové třídy, ve které jsem vlastně byla sama. Museli ji kvůli mně vytvořit. Ale suchý tréninky jsem třeba měla hlavně s běžkařema. No a pak se snowboardová škola ve Špindlu nějak rozpadla, tak jsem začala chodit na Sportovní akademii ve Špindlu a tam jsem začala s freestylem a taky trochu víc závodit. Jak dlouho jsi u freestylu vydržela? Asi tři roky, ale zlomila jsem si holenní kost při závodech, takže jsem se pak začala bát. A kudy vedla cesta od freestylu ke snowboardcrossu? Miluju koně, takže jsem chodila jezdit na Strážné ke Kopeckým a jednou se mě Terka Kopecká, která dělala fyzioterapeutku u snowboardcrossový reprezentace, ptala, jestli bych to nechtěla zkusit. Tak jsem do toho šla. Závodila jsi předtím na lyžích? Jo, asi tak do pátý třídy. Jsem vlastně stejný ročník jako Tína Volopichová nebo Andrea Zemanová, takže jsme často jezdily po závodech

Eva Samková Eva Samková se narodila 28. 4. 1993 ve znamení Býka. Ti jsou velmi houževnatí, jdou si za svým a Eva rozhodně nedělá svému znamení zvěrokruhu ostudu. Eva je nejlepší českou snowboardcrossařkou, a když napíšu, že i světovou, nebudu daleko od pravdy. Výčet jejích úspěchů je vzhledem k jejímu věku úctyhodný. Se snowboardcrossem začala v roce 2008 a již v roce 2010 se stala juniorskou mistryní světa. To se jí v následujících letech podařilo ještě dvakrát zopakovat. Na svém kontě už má i vítězství v závodě Světového poháru a v jeho celkovém hodnocení skončila v sezoně 2012/2013 čtvrtá. Přemožitelku ale zatím nenašla na domácí půdě a je několikanásobnou mistryní ČR ve snowboardcrossu. Pro nadcházející sezonu si klade vysoké cíle, mezi které kromě medaile z olympiády patří i pravidelné umístění v top 3 Světového poháru či podium na prestižních Winter X-Games. spolu, akorát ony byly vepředu a já někde na posledních místech. Nicméně snowboard převážil. Měla jsi třeba nějaký vzor? Nebo sis jen tak řekla, budu snowboarďačka, a bavilo tě to? Já jsem asi nikdy žádný vzor úplně neměla. Až jsem si občas přišla divná, že všichni maj´ nějakej vzor, po zdech pověšený plakáty, ale já jsem prostě vždycky chtěla jen jezdit. A taky mě bavilo jezdit s tátou, ten vůbec nejezdí na lyžích, jen na prkně. Do snowboardcrossového kolotoče jsi naskočila nakonec poměrně nedávno… Bylo to v roce 2008, to byla moje první sezona a já jsem hned věděla, že mě to baví, že to chci dělat, a hlavně mi připadalo, že to má nějakou koncepci a smysl. Takže jsme strávili s trenéry skoro celou sezonu v Rejdicích, jezdili místní závody a zkusili Mistrovství republiky. A v další sezoně už jsem

zkusila Evropský pohár, který jsem celkově vyhrála, a taky asi dva závody ve svěťáku. Takže to byl poměrně rychlý nástup do světa snowboardcrossu... Tím, jak to jezdí poměrně málo lidí, tak nejsou žádný juniorský závody, vyjma Mistrovství světa juniorů, ale všechno ostatní se jede v podstatě v jedné kategorii. Díky tomu asi slouží i Evropský pohár jako taková juniorská kategorie, kde se všichni oťukávají před svěťákem. Proč tě vlastně ten freestyle přestal bavit? Já jsem se bála. Než jsme si zlomila tu nohu, tak jsem to vůbec neřešila, jezdila jsem jen velký skoky. Ale taky mě trochu štval přístup těch trenérů, nedávali mi vůbec žádnou podporu, spíš jen řekli „No, vždyť stejně jezdíš jak tužka.“ A to je pak těžký se nějak motivovat. Takže to vlastně bylo takový typicky snowboarďácký prostředí… No, přesně tak. Ale na druhou stranu mám to prostředí ráda, je takový správně vyzevlený. Což ve snowboardcrossu není… Je to trochu jiný, už je to na jiný úrovni. Jeden z trenérů je bejvalej gymnasta, takže k tomu má trochu jinej přístup, rozumí tomu pohybu a řeší všechno poměrně profesionálně. Jaká je vlastně atmosféra na snowboardových závodech? Lyžařský závody jsou takový upjatý… No my máme mazače (servismana – pozn. red.), co dřív jezdil s lyžařkama, a ten vždycky říká: „No jo, lyžařky, ty pořád jen řvou, ať vyhrajou, nebo prohrajou, tak pořád řvou, nic jinýho nedělaj´.“ Ale my máme takovou pohodičku. Podporujeme se navzájem i s klukama, Michal Novotný nám občas dá nějakou radu, ale i na svěťáku se snažíme udržet pohodu, nebýt nevraživý a ze všeho si trochu dělat srandu.

foto: Petr Tomm

sport

foto: Petr Tomm

[nahota]

A jsi pak na závodech třeba nějak pod tlakem? Pod tlakem jsi, jen když si ho vytvoříš sám. Já to nějak moc neřeším. Většinou celý závody prozívám. Jak nahoře čekám na start, tak hrozně zívám a vypadám, jako že každou chvíli usnu, a potom, jak odjedu první jízdu, tak se nastartuju a už se těším, až pojedu další. Asi je to nějakej můj způsob, jak se udržovat v pohodě. Nejhorší jsou pro mě asi závody, kde se ode mě něco očekává. Třeba? Poslední juniorský mistrovství světa. I když mi trenér říkal, že by to bylo skvělý, kdybych vyhrála potřetí, zároveň mě uklidňoval, že už jsem vyhrála dvakrát a o nic nejde. Ale někde v pozadí už tam to očekávání prostě je, takže jsem pak byla stejně o mnoho nervóznější než na svěťáku nebo mistrovství světa dospělých. Takže je pro tebe vlastně jednodušší být v roli outsidera... Je, člověk nemá co ztratit. Na druhou stranu nemáš co ztratit ani v roli favorita, je to jen závod. U mě prostě záleží, jak si to sama v sobě nastavím. Máš třeba nějaké předstartovní rituály? Na finále jednoznačně knírek, to držím už od roku 2010. To je takovej standardní rituál, vždycky vymyslíme nějakej novej tvar, kterej mi pak trenér namaluje. Ale žádný zaříkávadlo nemám. Co když na knírek zapomeneš? No taky se mi to stává. Pak jsem ve stresu, že nemám knírek, a narychlo, ještě ve startovní bráně mi ho trenér maluje lihovou fixou. Co si říkáš na startu? Stojíš ve startovní bráně, pár vteřin do startu… Snažím se projet si celou trať, ale hlavně se soustředit na start. Dřív jsem třeba na startu hodně mluvila a dělala si srandu, ale to už jsme teď zatrhli, protože je fakt, že jsem nebyla občas úplně soustředěná a pak jsem zvorala start. Volíš třeba nějakou taktiku, když už máš za sebou několik rozjížděk, znáš trať… Třeba odstartuju později, pak je někde předjedu… Pozdějc jsem snad ještě nikdy schválně nestar-

tovala, to zas takovej mistr nejsem. Ale jeden Francouz takhle startoval. Ale většinou zvolíme nějakou taktiku už na začátku závodů a pak se ji snažíme moc neměnit. Ale každá trať je jiná a ne vždycky ti stačí trénink k úplnýmu doladění jízdy. Já se většinou snažím jet první a nenechat se předjet. Na co myslíš, když jsi na trati? Celou dobu si tak v duchu pro sebe povídám, třeba tady jsem to zvorala, tady to bylo dobrý a tak. Ale nemám moc čas přemýšlet o něčem jiným. Co je ve snowboardcrossu těžší? Skoky, nebo zatáčky? Určitě zatáčky, alespoň pro mě. Se skokama mám dost zkušeností s freestylu, navíc když skok třeba dobře sešlápneš, tak tě to srovná, ale v těch zatáčkách nikdy nevíš, co se bude dít. Ze zatáček mám respekt, snažím se je jezdit čistě, po hraně, ale někdy si prostě nevěříš a jdeš do smyku, což je pak horší.

Jezdíte i ve stejných tratích? Právě že jo. Je dost organizačně náročný postavit jinou trať pro kluky a holky. Takže možná tam pak z toho vznikají i větší rozdíly mezi holkama, některý se víc bojej. Někdy jsou ty tratě pro holky dost o morálu. Takže máš na trati nějaký momenty, kdy se bojíš a říkáš si, že třeba jedeš moc rychle, že si máš přibrzdit? Většinou v tréninku si říkám, že jedu moc rychle, a třeba si i přibrzdím. Ale pak ve finále si na to vůbec nevzpomenu, nebo si říkám, že to tam prostě pošlu a buď to vyjde, nebo ne. Někdy to dopadne, někdy se mi to vymstí, že jsem si to předtím nezkusila. Ty jsi letos na konci zimy jela i cross na běžkách, ne? No to byla docela sranda. Bylo to ve Špindlu, Red Bull Nordix. Myslela jsem si, že to bude pohoda, pár závodů jsem na běžkách jela a dřív jsme

Co si člověk přeje, to se mu splní, ale nesmí u toho sedět na zadku. Bojí se o tebe rodiče? Jo, asi jo. Máma určitě víc, ale táta je docela v pohodě. Máma mi vždycky říká, ať jedu radši opatrně, ať si radši přibrzdím, že nemusím vždycky vyhrát. Tak jí vždycky říkám: „Matko! To mi jako poradíš i na olympiádě?“ Kde je vlastně rozdíl mezi špičkovými jezdci? Je to věc materiálu, váhy, techniky? Ten materiál už asi mají všichni dost podobnej, spíš záleží, jakou přípravu a péči pak ty prkna mají. Dost záleží na mazání, na tom, jakýho máš servisáka. Třeba Italům to jede vždycky a nám s Francouzema občas moc ne. Francouzi mažou asi dost podobně. Když to poděláme my, tak Frantíci taky. Jsou větší rozdíly mezi klukama, nebo mezi holkama? Kluci jezdí dost podobně, třeba první dvacítka je naprosto vyrovnaná. A mezi holkama je asi větší rozdíl. Je nás míň, svěťák jezdí tak okolo třiceti holek a je tam i velkej věkovej rozdíl, takže my mladší máme trochu výhodu, snažíme se jezdit trochu technikou jako kluci, ale ty starší, kterým je třeba i pětatřicet, to zase dohánějí zkušenostma. Ale v holkách je vyrovnaných prvních šest, pak už ta výkonnost postupně klesá.

na nich jezdila docela dost, ale teď už jsem je tak tři roky neměla na noze, a když jsem vyjela do mezistanice na černý, tak jsem si říkala: „Panebože, já se asi zabiju, to snad není možný!“ Ale nakonec ten sjezd ani nebyl nejhorší. Je fakt, že to bylo dost vybroušený a na tom ledě nemáš na běžkách šanci. Ale pro mě byl asi nejhorší ten kopeček nahoru. Všichni to tam vybíhali a já tam skoro umírala. Ale skoky jsem si docela užívala. Jak bojuješ s porážkami? Mně spíš vadí, když udělám nějakou chybu. Když prohraju, protože mě někdo předjel, tak nejsem určitě tak naštvaná, jako když si to sama zkazím. Spíš mi nezáleží tolik na výsledku, jako na pocitu. Co bys dělala, kdybys nejezdila na snowboardu? Jezdila bych na koni. To jsem si myslel… Když jsem skončila s freestylem, tak jsem dokonce přemýšlela, že bych začala dělat moderní pětiboj, protože tam se jezdí na koni, ale pak jsem nějak nevěděla, kde a jak začít, navíc plavání, to bych asi úplně nezvládala, střílet mi taky moc nejde, tak jsem nakonec zůstala u snowboardu.

Což bylo jedině dobře… To jo, ale na koně jsme nezanevřela, kdykoliv mám čas, chodím jezdit. A co budeš dělat, až přestaneš jezdit na prkně? To vůbec nevím. Ale já jsem nikdy neměla vůbec žádnou představu. Chtěla jsem vždycky sportovat, ale nikdy jsem nevěděla, čemu se přesně budu věnovat. A mám to tak vlastně dodnes. Teď dělám snowboardcross, ale co budu dělat za pár let, netuším. Asi by mě pak bavilo trénovat třeba děti, ale zas nevím, jestli by mi pak nelezly na nervy. Ale určitě bych chtěla zůstat u snowboardu a posunout to někam dál, aby to tady v Čechách začalo nějak víc koncepčně fungovat. Chybí tu třeba kluby, trenéři. Spousta dětí se mě ptá, jak a kde mají začít se snowboardcrossem, a já pro ně vlastně nemám odpověď. Dobře, tak jinak. Co myslíš, že budeš dělat touhle dobou za deset let? Za deset let? Dvacet, třicet… To vůbec nevím. Asi budu strašně stará a vyschlá ze sluníčka, jak jsem pořád na sluníčku. Tak to je dobrá vize budoucnosti… Asi bych chtěla cestovat. Ale ne se snowboardem. To cestuju teď, ale to není cestování, to je vopruz. Letiště, hotel, trénink, závod, letiště, hotel a takhle pořád dokola. Cestuješ, ale nic nevidíš, ani pořádně nevíš, kde seš. Ale pokud mi to zdraví dovolí, tak bych za deset let chtěla ještě jezdit. Rodinu rozhodně ve třiceti ještě neplánuju, ale nikdy nevíš. Bude tě to ještě ve třiceti bavit? Pokud ne, tak jezdit nebudu, ale myslím si, že jo. Ve svěťáku jsou holky i třicet dva, třicet čtyři. Ale je fakt, že zas tak dlouho u toho skejsnout nechci. Zas takovej blázen do toho nejsem. Já právě myslel, že ano… To tak není. Dost lidí se mě třeba ptá, jak to můžu v létě bez toho snowboardu vydržet, ale já jsem ráda, že si od toho občas odpočinu. Mám spoustu jinejch zájmů, chci jet surfovat nebo jezdit na koni. A pak se mi to někdy vrací, protože si lidi myslí, že nejsem takovej srdcař. Ale já mám přitom ten snowboard strašně ráda, jenom si prostě ráda užiju i něco jinýho a naučím se třeba nový věci. Takže kdybys byla postavena před otázku, jestli obětuješ něco kvůli snowboardingu? No to záleží, co by to bylo. Třeba vztah. Kdybys musela obětovat snowboarding, nebo partnera. Myslíš kluka? V mým věku se říká kluka, partner je hrozný. Ale záleží, jakej by ten člověk byl. Kdy-

sport

foto: Petr Tomm

[nahota]

by se mě snažil v závodění nějak omezovat, tak mu řeknu čus, ale já zatím nikoho takovýho neměla. Ale moje okolí to chápe tak, že snowboard je moje priorita, a spíš se naopak diví, že vůbec mám kluka, že mi to trenéři třeba nezakázali. Jezdí tvůj partner, teda kluk, na prkně? Trochu jo, ale on jezdí hlavně na kole. Freestyle BMX. Takže je vrcholový sportovec jako ty, a tudíž se asi moc nepotkáváte… No přes zimu jsem pryč já, přes léto zas má sezonu on, takže jsme se viděli třeba dnes ráno a pak se uvidíme zase až za dva měsíce. Nevídáme se moc, ale zase si to dokážeme bez problémů tolerovat.

Jsem po mámě pořád taková naspeedovaná. A je důležitý, aby tvůj kluk byl sportovec? No určitě! A hlavně aby taky uměl přidělat poličky. Poličky? No aby uměl něco udělat i doma. Chtěla bych, aby byl vtipnej, sportoval, ale zároveň nebyl línej a nevadilo mu, že musí občas něco udělat v domácnosti. To mně totiž strašně vadí. Ale v každým případě musí sportovat, protože co já bych v životě dělala jinýho, než sportovala. Život bez sportu si nedokážeš představit? Asi ne. Nedávno jsem jela metrem a pozorovala studenty, co jeli někam do školy, a říkala jsem si, že asi taky sportujou, ale třeba jen jednou týdně, jdou si zaplavat nebo tak. A to už je teď pro mě strašně málo. Jsem ráda, že se můžu věnovat sportu takhle na maximum, že to je vlastně moje práce. Co je důležitější, Světový pohár, nebo olympiáda? Pro mě je cennější svěťák, protože to ukáže, že jezdíš stabilně dobře. Na olympiádě může zajet jeden člověk, kterej pak třeba už nikdy v životě nic nezajede. Pro média je ale určitě důležitější olympiáda. Co si myslíš o olympiádě? Nevím, na olympiádě jsem ještě nebyla a trochu se bojím, že to nebude tak hezký, jak to vypadá v televizi. Nakonec to asi stejně bude podobný jako svěťák. Závod a pak hotel, nikam moc nemůžeš, všude kontroly.

foto: Petr Tomm

Hodně sportovců podřizuje olympiádě všechno… Je to vidět i ve snowboardcrossu. Ten bude na olympiádě potřetí a třeba v Turíně 2006 se ještě jezdilo na freestylových prknech a byla to taková pohoda a sranda, nikdo moc nevěděl, co od toho pořádně čekat, a ve Vancouveru už to bylo o čtyři roky později úplně jiný. Olympiáda ten sport určitě hodně zprofesionalizovala. Všichni mají týmy, několik trenérů, servismany, ale někdy je to možná až na škodu. Pořád naštěstí zůstává dost závodů, který jsou pořád stylový a zároveň profesionální nebo až kultovní, jako je třeba X-Games v Americe. Freeride, nebo sjezdovka? Freeride. Sjezdovka je dobrá, když je urolbovaná, ale freeride je freeride. Máš vůbec nějaký požitek z urolbované sjezdovky? Protože i snowboardcrossová trať je ve své podstatě tak trochu freeride… To určitě mám. Teď už máme prkna, na kterých jde jezdit fakt dost rychle a po hraně, takže když je dobrej sníh, není úplně tvrdo, ale zase to drží, tak udělat si třeba tři dlouhý oblouky na široký sjezdovce ve vysoký rychlosti je prostě paráda. Odpočíváš někdy vůbec? Měla bych. Ale mám v sobě pořád zafixováno, že musím něco dělat. Většinou v neděli mám volno, vstanu pozdě, podívám se na hodinky a říkám si, že už je deset hodin a pořád jsem nic neudělala. Zvládnu sice celej den proležet, ale pak mám takový špatný svědomí. Učím se relaxovat, ale je to těžký. Jsem po mámě pořád taková naspeedovaná. Tak bys ve dnech volna mohla cvičit na saxofon… Já už na něj skoro nehraju. Když nemusím chodit nikam cvičit, tak se prostě nedokopu. Ale ráda si na něj občas zahraju, jenom mě nikdo nesmí nutit. A taky je ten saxofon, co mám, dost starej a trochu neladí, tak mě to možná občas nebaví. Takže už na něj hrát nějak víc nebudeš? Ale jo, ale asi až budu starší, třeba za deset let. A co budeš hrát za muziku? Vždycky mě bavil jazz, ale chtěla bych zkusit hrát na saxofon klasickou hudbu, jak by to znělo, třeba to trochu upravit. Věříš na horoskopy? Asi ne. Když jsem teď od kamaráda slyšela, jak se horoskopy píšou v novinách… „Tak co tam dneska třeba napíšem?“ Já spíš věřím tomu, že co si člověk přeje, to se mu splní. Musí pro to sice něco dělat a nesedět na zadku, ale splní se mu to. Dost často mi třeba ve škole říkali, jak se mám super, že

sport

foto: Petr Tomm

[nahota]

můžu jít jezdit a nemusím do školy, ale dost lidí nevidí i tu druhou stránku. Pracuju vlastně pořád, víkend neznamená automaticky volno. Když je potřeba trénovat nebo řešit prkna, tak se to prostě řeší v tu chvíli a není to tak, že v neděli se nedělá. A jsou i chvíle, který jsou nepříjemný, něco se mi nechce nebo musím na nějakou tiskovku, vyřešit nějakou smlouvu, ale já jsem to takhle chtěla. Sama jsem si to vybrala, něco jsem tomu dala, tak se mi to vrací. To dost často lidi neviděj, vidí jen, že jsem dostala auto, vyhrála jsem nějaký závod a myslí si, že mi to někdo jen tak dal. Jaký jsi člověk? Podle mě dost nesnášenlivej. Vadí mi strašný maličkosti, třeba když někdo řekne „lidičky“. To je hrozný. Přitom sama ale používáš takový zdrobněliny, jako třeba „píseček“… To jo, ale něco mi přijde stylový a něco jakoby trapný. Třeba „čusky“ nebo „ahojda“. Co ti nejvíc vadí na lidech? Ve sportu mi nejvíc vadí, jak všichni všechno vědí, vědí, jak to má přesně bejt. Na facebooku pověsil Olympijský výbor nějakou zprávu o olympiádě a hned se tam objevilo několik negativních komentářů, že kdo ví, jak to zase dopadne a jestli tam vůbec někdo udělá nějaký výsledek. To mě štve, proč nám třeba lidi nefanděj´? Olympiáda je za půl roku, ale spousta lidí už teď ví, že nic nedokážeme. To mě mrzí. Myslíš, že to je česká nátura? Kdybys to srovnala se světem… Asi jo, Češi takový jsou, často neviděj´, že zítra bude líp. Už dopředu vědí, že bude zítra hůř. Ale na druhou stranu mám přiměřenou dávku negativismu ráda a Češi mi jsou pořád sympatičtější než třeba Američani, který v lepší zítřek zase věří až slepě. Přemýšlelas někdy o tom, že bys v budoucnu třeba žila někde jinde než v Čechách? Já to tady mám ráda. Líbí se mi třeba Zéland, ale spíš ta příroda. Lidi jsou tam až trochu moc americký. Jsou přátelský, ale nevím, jestli mi to až moc velký přátelství někdy nevadí. A navíc je tam strašně moc nesmyslnejch předpisů. Co je pro tebe v životě nejdůležitější? Ježíš, ty mi dáváš. To se takhle nedá říct. Asi rodina, ale nemám to nějak vyhraněný, všechno se mi to nějak spojuje. S rodinou je spojenej i ten sport. Asi jsou pro mě důležitý takovej klid a pohoda. Jsem společenská, ale zároveň mám

foto: Petr Tomm

taky ráda svůj klid a soukromí. Jsem moc líná chodit na party. Je podle tebe snowboarding momentálně populární? No všichni říkají, že je úplně nejpopulárnější. Ale je fakt, že v devadesátých letech to bylo asi o něčem jiným. Na Český pohár ve snowboardcrossu tenkrát jezdilo třeba 100 lidí, teď máme jediný závod za sezonu, Mistrovství České republiky ve snowboardcrossu, a je nás tam dohromady třicet. Ale asi je to i o penězích. Snowboardcross je dost drahej sport, asi levnější než lyžování, ale na druhou stranu, když vidím, kolik na ty široký prkna promažeme vosku… Kolik máš prken? V průměru šest. A k tomu jedny boty a minimálně troje vázání. A longboardů? Ten mám jen jeden, ale ráda na něm jezdím. Měli jsme dokonce na longboardu i jeden trénink ve Stromovce. Je to docela dobrý na stabilitu i na zatáčení. Někde jsem četl, že si jedeš na olympiádu pro medaili… Tak to úplně není. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby se to povedlo, ale není to tak, že bych všude říkala: „Jedu si pro medaili, díky a čus!“ To vůbec. Ve snowboardcrossu se může stát cokoliv, někdo tě strčí, špatně někam najedeš a je konec. Ale doufám, že to na medaili nějak vyjde. Mě totiž strašně baví, jak z těch medailí mají všichni okolo radost. Že to je práce celýho týmu. Všichni z nich jsou dobrovolníci, vybírají si kvůli mému závodění celou svoji dovolenou ve svých druhých zaměstnáních, a tak se mi pak strašně líbí, jak jsou z toho nadšený a je to pro ně takový zadostiučinění, že to má cenu dělat dál. A navíc se mi líbí reprezentovat svoji zemi, má to nějakou myšlenku. A kam to chceš ve snowboardingu dotáhnout? Mně se líbí, když je člověk v tom sportu téměř legenda nebo je uznávanej v určitým okruhu lidí, pro svůj styl, proto, jakým způsobem jezdí. Já bych chtěla třeba jezdit jako kluci. Posunout ten holčičí snowboardcross na jinej level, abysme nevypadaly, že každou chvíli spadnem. Tak držím palce, aby se Eva Samková stala legendou a byla první holkou ve svěťáku, která jezdí jako kluk. Ve spolupráci s fotoatelierem

foto: GEPA – atomic

sport

Marcel Hirscher

foto: head

Sezóna v novém i starém duchu

nejlepší průměr všech dob. Když závodníkovi ve sjezdu špatně zafouká nebo sedne mlha, v těsných odstupech klouzavých závodů ztrácí šanci a cenné body. (Přesně tak mu sebrali body podprůměrní Nyman a Perko ve Val Gardeně.) A v neposlední řadě má oproti technikům jen zlomek času na trénink zásadního obřího slalomu (speciál už sjezdaři vlastně ani nejezdí).

Uplynulá Sezóna v alpském lyžování se očekávala se zvýšeným zájmem. Vedle tradičních sportovních soubojů a dramat, tentokrát zdvojených pořádáním světového šampionátu ve Schladmingu, byla důvodem především premiéra lyží podle nových předpisů FIS. Text: Ivan Sosna o značném odporu proti změnám ze strany většiny výrobců i závodníků a nezvykle živých polemikách se konečně v reálu měly potvrdit či ztroskotat předpovědi, sliby i kritiky. A jak to všechno nakonec dopadlo? Rozdělme rekapitulaci na část sportovní, tedy výsledky, a v samostatném článku na materiálovou, tedy nové lyže a jejich dopad. Samozřejmě s tím, že jedno nelze vidět a hodnotit bez druhého.

Muži bez překvapení

Marcel Hirscher prošel sezónou famózně (1 535 b.) a jeho 960 bodů z 11 slalomů lze zařadit mezi skvělé roky Stenmarkovy nebo Tombovy. Dokázal se stoprocentně vyvarovat těsných špicarů ve slalomu, jež ho podrážely rok předtím. Nebýt výjimečného Ligetyho v obřím slalomu, byl by nejlepší i v něm. Lepší sezónu už asi mít nemůžu, vrněl spokojeností. Druhým králem se bezesporu stal Ted Ligety. Oslňoval sice „jenom“ v obřáku, ale jak! O jeho převaze a náskocích se hodně psalo i mluvilo,

i u nás ve SNOW. Více k tomu dále v zamyšlení materiálovém. Dodejme ještě, že sympatie si získal i jako nebojácný kritik nových lyží, jenž se v typické lyžařské atmosféře submisivity nebál mocných funkcionářů FIS. A v neposlední řadě za výkony na MS, kde přesvědčil i v kombinaci. Stal se obstojným třídisciplínovým závodníkem a za určitých okolností by mohl pošilhávat i po velkém globu. Musel by ovšem udržet dominanci v OSL, naučit se i rychlé SG (byť je 4.) a především vylepšit slalom. V něm byl kdysi i 4. na žebříčku, ale při zaměření na OSL a nejnověji i SG se už šest sezón pohybuje až okolo 20. místa.

Svindal bez šance

Třetím velikánem sezóny je pak Axel Lund Svindal. Nejlepší jezdec rychlostních disciplín doplatil na současné pojetí Světového poháru, v němž je borec jeho zaměření silně znevýhodněný oproti „technikům“: odjelo se jen 8 sjezdů a 5 SG, ale 8 OSL a 11 SL. Jeho 480 bodů z 5 SG je

Ted Ligety.

(Historická douška: sjezdař bez slalomů vyhrál SP jen jednou, Alphand 1997, kdy měl 11 sjezdů a 6 SG. Získal 4 + 2 výhry a stačilo mu 1130 b. (779 + 351). Jen součtem svých „rychlostních“ bodů by ale bývali dokázali vyhrát SP v roce 2001 Maier a v letech 2002 a 2003 Eberharter.) Hned za ně bych zařadil „skokana roku“, zřejmě konečně dozrálého Felixe Neureuthera. Dosud nevyrovnaný slalomář byl jasnou dvojkou za Hirscherem, ale mnohem více překvapil v OSL. Do loňska za devět sezón napaběrkoval jen 136 bodů, nyní jich jako šestý borec klasifikace posbíral 232. Celkově ve SP čtvrtý s takřka 1 000 body (948). Svou možná už závěrečnou „učednickou“ sezónu absolvoval muž budoucnosti, šestý Alexis Pinturault. Ještě opakovaně nedojížděl a občas chyboval, ale poctivě zkoušel všechny disciplíny a dokázal, že ve zdravém stavu se do příštích sezón možná jeví jako hlavní Hirscherův konkurent. Byl také vyhlášen mladíkem roku (rising ski stars leader) před Rakušany Mathisem a Mayerem.

Nahoru i dolů Sezóna se až do únorového Schladmingu nesla v duchu velké rakouské nespokojenosti. Zachráncem byl Hirscher, po matce poloviční Holanďan, jak si neváhali ironicky přisadit rakouští fanoušci. Zklamal altmajstr Raich: sliboval útok na velký globus, ale jako až 18. skončil nejslabší bilancí za svou dospělou kariéru. Reichelt a Schörghofer patřili na nových obřačkách k největším „loserům“. Ukazuje se, že i taková země jako Rakousko může mít problémy. Vrásky mu dělá slalomářská sestava Raich, Herbst, Pranger, Matt, věkově už skoro spíš na závody Masters. Slibní jsou naopak Mathis a Mayer. Ještě hůře se vedlo Švýcarům. Tamější média jen rezignovaně vypočítávala, kolik desítek let uplynulo od podobně špatných výsledků. Bez Cuche a zraněného Feuze se ale skoro vypařili, Janku dokonce na čas stáhli, nejlepší Defago až třicátý! Čest helvétského kříže zachraňovaly ženy – Lara Gut, Domique Gisin a konečně se rozjela mladá Wendy Holdener, celkově 6. ve slalomu.

Naši s problémy Ani sezóna našich borců nepůjde do rámečku. Zraněními stíhaný Ondra Bank sice zkusil závodit, ale bez pořádného tréninku neměl na důstojné odpovídající výsledky šanci. Radost sobě i okolí začal dělat Kryštof Krýzl, ale problém s nohou mu v nejviditelnější části sezóny neumožnil prodat vše. Nakonec tak těsně vypadl ze slalomové 30 ve WCSL a je až v šesté desítce ve slalomu obřím. Podmínky řady slalomů neseděly Filipu Trejbalovi, ale i tak je první sezóna bez bodů od roku 2006 a ústup v žebříčku až na 92. pozici úpadkem. Není ani nikdo mladý, kdo by se za těmito oporami (nejmladší Krýzl 1986, Trejbal 1985, Bank 1980) vytáhl. Několik let slibný Adam Zika (1989) se ve šlépějích své sestry Lucie odebral na studia do USA a nejspíše tak vyjevil své priority.

Ženy: one woman show Média byla tak plná Tiny, že ani nemusím připomínat její jedinečnou sezónu. Neexistuje snad superlativ, který bychom nečetli či neslyšeli. Dařilo se jí skutečně nevídaně, v samostatném článku ale doložím, jak jí celou sezónu hrála do noty výjimečná konstelace. Počínaje zraněnou a možná depresemi trápenou Lindsey Vonn a rovněž zraněnou Marlies Schild (čímž odpadly nejlepší ve třech disciplínách!) a konče dílčími událostmi a drobnými detaily. Pod obvyklým tlakem Lindsey a Marlies by sezóna a výsledky zcela vypadaly trochu jinak. Ale Tina si úspěchy poctivě vybojovala na sněhu. Okolnosti a konstelace k závodění patří. Do nové sezóny tak Tina jde jako jednička na žebříčku ve všech disciplínách kromě slalomu, kde je „až“ druhá. Na jedné straně jedinečné, na druhé špatná vizitka specialistek.

foto: gepa – atomic

sport

Vítězové: Tina a Marcel

Schladming: potvrzení favoritů Úspěch jak ve SP, tak i na MS/ZOH bývá tradičním oříškem i pro nejlepší. MS ve Schladmingu tentokrát hodně favoritů ustálo. Především mužů. Pozice ve svých hlavních disciplínách potvrdili Svindal, Hirscher i Ligety. Ted se stal i hlavní hvězdou se třemi tituly (OSL, SG, superkombi). Ženy se rozdělily pestřeji. Papírově měla víc kovů posbírat Tina („jen“ jedno zlato a dvě stříbra), ale nikdo není stroj.

konstelace jednorázového závodu v Soči může vyhrát někdo z patnácti, možná až dvaceti na žebříčku. Nestalo by se to ostatně poprvé.

Sezóna olympijská Do této sezóny vstupujeme s olympijskou hysterií v zádech. Končit bude řada starších borců. Reálné pohárové ambice jsou vyhrazené jen pár

Skromné blýskání na časy? Šárka začala zase trochu jezdit, žebříčkově a bodově je její comeback zatím skromný: Ve SL skončila 20., což je historicky její druhé nejslabší umístění za 11 sezón ve SP. V žebříčku WCSL je 16., níže byla jen předloni 25. a na úplném začátku kariéry 20. Postavení na žebříčku od 2003: 20., 11., 7., 10., 2., 5., 2., 5., 10. 25., 16. Její výsledky sezóny 12/13: 13., 14., 14., 22., 22., 8., 28., nedokončila 1. kolo, 14. na MS 8. To ale bylo před řadou měsíců. Reálnou formou může být v sezóně klidně výš. Myslí si snad někdo, že (uzdravená) Marlies, tabulkově ex offo s Šárkou, je až 16. slalomářkou světa? Dobré je, že se v OSL posunula o 300 míst, byť jako 79. se stále jen přibližuje k tomu, kde už kdysi byla. Pro povzbuzení: 2. kolo na MS sjela rychleji než šampionka. foto: Fischer

S výjimkou Mikaely Shiffrin ve slalomu od půlky sezóny Tinu vlastně nikdo nedostal pod pořádný tlak. Nikdo neměl pořádnou stabilitu. Anna Fenninger, žena budoucnosti, se sebrala až na konci sezóny. Viktoria Rebensburg dost polevila v OSL. A vedle Lindsey neexistuje žádná „hardcore“ sjezdařka typu Annemarie Moser-Pröll, Michely Figini, Katji Seizinger, Renate Götschl. Lara Gut a Tina Weirather k tomu zatím nedorostly. Po stránce výkonů tak s výjimkou Tiny a Mikaely sezóna nijak skvělá nebyla. Americká young lady, jednička sezóny ve SL a mistryně světa, ve SP celkově pátá, je jasným skokanem roku i rising star.

nejlepším. Váha olympijské medaile způsobí, že zástup dalších za nimi bude cílit, podobně jako vyhlásila Šárka, především na Soči. Během sezóny tak možná v relativním poklidu budeme sledovat návrat Feuzův, obřákovou bitvu gigantů Ligety – Hirscher – Pinturault?, návrat Lindsey a Marlies a představení Tinino. Udrží zázračný Marcel svou výkonnost? Dokážou na něj zatlačit Ted s Axelem? Byl Beat Feuz hvězdičkou jedné sezóny, nebo může být opravdovým šampionem? Je už Alexis Pinturault připraven na vrchol? Dokáže se tvrďačka s barbínovskými mimikry Lindsey vrátit už tuto sezónu? Poletí Tina na loňské vlně k dalšímu triumfu, nebo přijde po posvícení pokles? Bude zázračné dítě Mikaela pokračovat ve vzestupu s ambicí stát se jedničkou sjezdařské historie? Zvládne stokrát polámaný Ondra na stará kolena další comeback? A napíše podobnou kapitolu i Šárka? Co nečekaného se odehraje? Jako každý rok je na co se těšit.

Šárka: návrat? Nás poprvé od Vancouveru 2010 potěšila Šárka, tedy nyní už mladá paní Strachová. Ze samotných výsledků by nebyl žádný extra důvod k nadšení (viz infobox), ale když je porovnáme s loňskem, špatné nejsou. Důležitější je, že podstatně lépe vypadal po předchozích dvou zoufalých sezónách projev na trati. Kromě toho nevíme, jakou roli sehrála předchozí nemoc a nakolik poznamenala to, co Šárka předváděla. Nezdálo se, že by směřovala k jakési „lepší“ technice, jakou oficiálně hledala po rozchodu s otcem, ale i návrat přibližně k tomu, co jezdila dříve, by ji mohl vrátit i do vytoužené nejlepší sedmičky. Nemám pocit, že by se ženský slalom na rozdíl od mužského nějak posunul. Na vrcholné jízdy takové Marlies ze sezóny 2011/12 na náročné trati musí současná žebříčková jednička, mladá Mikaela, stále zírat s úctou. Vše se tedy ukáže až letos. Letní ohlášení „boje o medaili“ se od 16.–17. závodnice žebříčku může jevit troufalé (zejména po blamáži se slibovaným útokem na malý globus 2010/11). V rozpačité úrovni ženského slalomu ale za určité

20 15 10 5 0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

foto: OT Les Menuires/Pascal Lebeau

Francie pro nejnáročnější Les Menuires v oblasti Tři údolí je bezpochyby lyžařským střediskem, které uspokojí lyžaře všech výkonnostních úrovní. Jeho široké svahy s panenským sněhem lákají k jízdě ve volném terénu a dokreslují kulisy vaší dovolené v prostředí hor. Les Menuires disponuje jednou z největších nabídek aktivit v Alpách.

e-li to oblast Tří údolí, co lyžaře láká, tak právě Les Menuires okouzlí i ty nejnáročnější. Proč? Nadmořská výška 1 850 m, rozmanitost sjezdových tratí, západní orientace, díky níž se středisko doslova koupe ve slunečních paprscích až do pozdně odpoledních hodin, kvalitní zázemí a k tomu záruka sněhu, která dopomohla středisku k získání označení „Snow Guaranteed“. Les Menuires poskytuje veškeré výhody střediska

foto: OT Les Menuires/Cyril Cousin

www.lesmenuires.com

s ubytováním v přímé blízkosti sjezdovek. Je výjimečné bohatými možnostmi odpočinku po celodenním řádění na svazích: sportovní centrum, sáňkařská dráha s délkou 4 km, okruh pro vyjížďky na sněžných skútrech, každotýdenní program. Pro všechny, kteří touží po lyžování ve velkolepé oblasti Tří údolí za přiznivé ceny, pohodlném ubytování a milém přijetí, je Les Menuires tím pravým střediskem.

Ubytování na 7 nocí v rezidenci 3* nebo 4* (plně obsazený apartmán pro 6 os.) s 6denním skipasem pro oblast Les Menuires a Saint Martin de Belleville. Tato nabídka je platná pro pobyty v termínu od 7. do 20. prosince 2013. Více informací: http://booking.lesmenuires.com nebo tel.: +33 4 79 00 79 79.

foto: OT Les Menuires/David André

Les Menuires

Již od 224 EUR za osobu

sport

Ačkoli na počátku nejhlasitěji protestoval, s novými parametry lyží si nakonec poradil královsky. Ted Ligety

Sezóna 12/13 a co nové lyže?

Na jiném místě jsme probrali výsledky a výkony sjezdařů v loňské sezoně. Byla atypická přechodem na nový materiál ve třech disciplínách, a tak si zaslouží samostatné ohlédnutí, jak se novinky projevily a co přinesly. Teorie byla jasná: mají snížit úrazovost. Zejména obří slalom se měl stát disciplínou méně silovou a více technickou. Ve výhodě měli být specialisté a lyžaři robustní. Text: Ivan Sosna ást očekávání se splnila, část nikoliv. Statistiku úrazů neznám a podle jedné sezony na nejvyšší úrovni zatím soudit nelze. Zranění byla, jsou a budou, i tentokrát. Jako na potvoru postihlo i největší ženskou hvězdu Lindsey Vonn. Nebylo by ale správné vinit lyže: její „iksová“ kolena při zahranění si o průšvih říkala už dlouho a nejvíc kritizované obřačky na vině nebyly.

Někteří nahoru, mnozí dolů V klouzavých disciplínách, kde změny nebyly nijak dramatické, se příliš neprojevily. V nejsledovanějším obřím slalomu už ale nové lyže zjevně „zaúřadovaly“. Zčásti podle očekávání, zčásti překvapivě.

Ze špičky si nejvíce polepšili: L igety +207 b. Neureuther +204 b. (36.6.) Moelgg +185 b. (20.4.) Noesig +157 b. (47.12.)

Naopak pohoršili: lardone –248 b. (3.13.) B Reichelt –215 b. (5.17.) Richard –128 b. (8.22.) Schörghofer –102 b. (6.10.) Hirscher –130 b., ale u něj coby jasně druhého výraz „pohoršení“ jaksi nesedí. Svindal se bodově udržel, ale přesto se z 11. místa vrátil na sedmé.

Překvapuje, že „oběťmi“ se stali i specialisté jako Blardone, Richard, Simoncelli (vypadli z 10), Schörghofer. Důvody ale mohou být různé, od věkových přes individuální po materiálové. Zejména pro borce v Kristových letech s příslušně zhuntovaným tělem už může být další změna (zamlada carving, poté značné změknutí lyží v ohybu) příliš.

Vítězili technici První čtyři a 6. jsou technici kombinující OSL a SL (Ligety a Pinturault také SG): 1. Ligety, 2. Hirscher, 3. Pinturault, 4. Moelgg, 6. Neureuther. Mezi nimi jediný 5. specialista Fanara a jediný zástupce z rychlostního pole 7. Svindal. To už umožňuje opatrně usuzovat, že klíčem k ovládnutí nových obřaček nebyla ani praxe na superobřačkách, ani tělesná hmotnost, která pomůže lyže více prohnout do co nejmenšího rádiusu, nýbrž technika. Přidejme rozsahy – kombinaci vrozené dispozice a tréninku, sílu aplikovanou právě v nich, precizní načasování oblouků a promyšlenou linii. A rychlost. Zdá se, že právě umění být v pohybech uvolněně rychlý vítězilo. Už i dříve platilo, že současný obřák je boj v každém oblouku. Popisy, analýzy a obrazové montáže klamou: oblouky dělíme na definované fáze a popisujeme děje jako „postupné budování tlaku“ či „překlápění“. Jenže v reálu závodu SP je takový běžný oblouk průměrně jedenapůlvteřinovou rychlovkou ve snaze alespoň přijatelně jej stihnout. Pomalejší

foto: head

Některé výsledky přímo relativizují spekulace o roli jednotlivých výrobců. „Udělaly“ Felixe lyže Nordica? Proč tedy ne Viktorii? Měl Ligety mnohem lepší lyže než Hirscher, jak tvrdil americký expert Harald Harb? Proč ale na obřačkách téže značky Head nezářila Lindsey, sezonu předtím ve SP dvakrát vítězná? Jak to, že lyže pro Tinu tak skvěle vychytali v nejmenší továrně Stöckli se zdaleka nejskromnějším rozpočtem? Zaspekulujme si. Velké týmy (Atomic/Salomon, Head, Rossignol/Dynastar) mají mnoho závodníků. Čím více, tím různorodější zpětná vazba. To může ztěžovat závěry, podle kterých je třeba lyže koncipovat. Naproti tomu ve Stöckli se mohli soustředit jen na Tinu a dělat jen na ni. A tak jí slalomka, obřačka i superobřačka sedla a jezdila od začátku výborně. A od ledna i sjezdovka. Logické by bylo, že šlo o sezonu materiálově „divokou“, kdy se zatím stále jezdci s lyžemi teprve slaďovali. Někdo se trefil, jiný dosud ne.

SKI SHOP

SKI RENT

SKI SERVICE

BOOT FITTING

TEST CENTRE

Profesionální lyžařské a servisní centrum v Praze

• specializovaný maloobchod • servis MONTANA • půjčovna, testcentrum • bootttingové centrum

Vše je zatím ve vývoji nohy sjezdařů jsou v nevýhodě a naopak rychlé reakce slalomářů zjevně fungovaly. Takový stav nemusí být trvalý. Máme zatím nedostatečně reprezentativní vzorek pouhých devíti vrcholných závodů. Až po sezoně byl čas upravit trénink na suchu i na sněhu.

Konec univerzálů? Přestože se tedy obřačky parametrově přiblížily klouzavým lyžím a ještě více vzdálily slalomkám, jako by se do hry vrátila klasická kombinace disciplín točivých. Mezera mezi jezdci obou táborů se zvětšila. Předznamenává to ještě hlubší úpadek univerzálů, kombinací a všestrannosti? Zejména pokud bude FIS pokračovat v okaté preferenci techniků: sjezdaři odjeli pouhých 13 závodů (8 sjezdů, 5 SG, 2 zrušené), technici 19 (8 OSL, 11 SL).

Podle jedné sezony ve SP ale ještě nelze soudit. Adaptovat se musejí nejenom závodníci, ale i výrobci. Možná si pamatujete, jak na přelomu letopočtu muži během dvou sezon přešli z cca 190 cm na 155cm carvingové „plácačky“. I na té nejvyšší úrovni jsme vídali značně neurovnané, ba nepěkné jízdy, ale záhy si na prodloužené 165ky zvykli a dávno už si nedovedeme představit nic jiného. Ukazuje se, že ve SP najdeme jak tratě, kde i při požadovaných odstupech bran 25–26 metrů ti nejlepší většinu oblouků ještě (jakž takž) „ukarvují“, tak jiné, kde už převažuje „zatoč, jak se ti podaří“ bez toho, bychom si takové jízdy nahrávali coby technicky vzorové. Lahodného kroužení ubylo, ale katastrofa v podobě návratu dvacet let zpátky, jak sýčkovali někteří, se nekonala. Logicky, vždyť kritizované dnešní lyže jsou i při podobném rádiusu mnohem prohnutelnější a zatáčivější.

Zejména pro borce v Kristových letech s příslušně zhuntovaným tělem už může být další změna příliš. Ženy s problémy U žen se žádná velká dramata nečekala, neboť změna (188 cm, R 30 m) nebyla tak velká a mnohé se na ni už s předstihem na méně vykrojených lyžích připravovaly. I proto překvapilo, že Viktoria Rebensburg, jednička posledních sezon, vyhrála jen jednou. Nezářily ani Julia Mancuso, Lisi Görgl, Tanja Poutianien, Denise Karbon (u obou už zjevně věk), Irene Curtoni. Těžko spekulovat, nakolik ve výsledcích zaúřadovaly samotné lyže.

Kříženeckého náměstí 990 152 00 Praha 5 - Barrandov (naproti Barrandovským ateliérům) prodejna@montanasport.cz telefon: +420 222 741 430

www.montanasport.cz Naše služby v Krkonoších SKI RENT

Skutečný dopad změn se ale ukáže až nyní, kdy z moci úřední tento materiál musí použít i každý neduživý šestnáctiletý hošík na regionálním závodě v Horské Lhotě. Takový, jenž už i dosud zápolil s R 27 a pro něhož R 35 bude znamenat jet v závodě jinak a s horším pocitem, než jak dokáže volně. Pocity sem, pocity tam. Cílem měla být vyšší bezpečnost. Na data, z nichž bude možné usuzovat, zda zadání bylo splněno, si budeme muset počkat.

SKI SHOP

SKI SERVICE

BOOT FITTING

Horská 117, Vrchlabí 543 02 prodejna@vanclsport telefon: +420 499 692 716

www.vanclsport.cz

ZERAT 63X242.indd 1

17.9.2013 9:01:46

foto: Zoom agency

sport

Čeští sjezdaři jdou do olympijské sezóny

v plné síle nadcházející lyžařská sezóna bude opravdu zajímavá. Hlavní důvod je jasný – olympijské hry v Soči. A právě k těm upíná největší pozornost i naše reprezentace v alpském lyžování.

Kryštof Krýzl na trati SP v Levi

Text: štěpán hrubý eští reprezentanti mají za sebou náročné léto, ve kterém bylo třeba nabrat síly na celou dlouhou sezónu, která tradičně začíná lyžařským svátkem v rakouském Söldenu. Mnoho našich závodníků se bohužel v minulé sezóně přesvědčilo o tom, že lyžování je i nebezpečný sport. Hned několik jich muselo po sezóně absolvovat lékařské zákroky a následné rehabilitace. To však nikomu nezabránilo, aby se do přípravy na olympijskou sezónu pustil s plnou vervou. Důkazem může být třeba letní tréninkový kemp v Nymburku, kde se společně připravovalo hned několik věkových kategorií českých reprezentantů včetně členů A-týmu.

Ondřej Bank, nejúspěšnější český sjezdař uplynulé dekády, po dlouhé době konečně absolvoval přípravu bez výrazných zdravotních komplikací. „Už na jaře jsme byli dvakrát trénovat na Kaunertalu, kde jsme testovali při volném ježdění nové lyže Nordica. Podmínky byly úžasné,“ pochvaloval si Ondra Bank. V červenci na Zermattu už se Ondřej pustil mezi branky obřího slalomu a superG, tam si zatrénoval dohromady i se slovinským týmem. V srpnu následoval trénink s Kryštofem Krýzlem a Filipem Trejbalem ve švýcarském Saas Fee. V září pak Ondřej i se svým bratrem trenérem Tomášem vyrazili na soustředění do chilského střediska La Parva, kde si náš elitní sjezdař porovnal výkonnost se zá-

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR:

vodníky z Německa, Ruska, Francie a Slovinska. „Z tréninků mám dobré pocity, asi je to kvůli těm novým lyžím. Občas jsem od ostatních dostával, ale občas jsem byl nejrychlejší,“ říká Ondřej. Náš nejúspěšnější reprezentant uplynulých sezón Kryštof Krýzl musel před zahájením přípravy nejprve dát do pořádku kotník, jehož zranění ho sužovalo polovinu loňské sezóny včetně mistrovství světa ve Schladmingu. Intenzivní měsíční rehabilitace proběhla úspěšně a první dojmy z jízdy a zátěže byly výborné. „Neměl jsem vlastně žádnou dovolenou, rovnou jsem přešel do tréninku. A už po prvních jízdách jsem měl z toho kotníku skvělý pocit, fyzioterapeuti mi

loval si Kryštof. Kromě osobního trenéra Petra Lajkeba se mu tam věnoval také rakouský trenér Dietmar Thoeni, se kterým pracovali později i v dalších střediscích na klouzavých disciplínách. Těm se Kryštof v minulých sezónách tolik nevěnoval. „Měl jsem z toho dobré pocity. Chci před Soči zapracovat na superkombinaci a mělo by mi to pomoci i do obřího slalomu. Přece jen si člověk líp zvyká na tu rychlost.“ Filip Trejbal trpěl v posledních sezónách s koleny a svůj dlouhodobý problém řešil na začátku dubna operací. „Není to pořád ještě úplně stoprocentní, ale už se nemusím vůbec omezovat, což je výborný,“ má jasno Filip. Stejně

To tu ještě nebylo – na letním tréninkovém kempu v Nymburce se sešli junioři s reprezentačním áčkem mužů i žen. dokonce řekli, že je teď stabilnější a silnější než ten zdravý. Na lyžích o něm vůbec nevím, z toho jsem měl trochu strach,“ přiznává Kryštof. Začátkem června už Kryštof vyrazil společně s Ondrou Bankem a Filipem Trejbalem na Kaunertal. „Po nějaké době to bylo zase soustředění v našem oblíbeném složení, to bylo příjemný,“ pochva-

jako u mnoha kolegů následovala rehabilitace a vstup do tréninku na začátku června. „Jezdíme většinou dohromady s Kryštofem, byli jsme na tom společném soustředění v Nymburku, kde to bylo výborný. Co jsme byli zatím na lyžích, tak nám počasí přálo, snad to nezakřiknu. Takže zatím jsem s přípravou hodně spokojený. Uvidíme,

SKIAREÁL STOH

Reprezentační sjezdař Martin Vráblík po minulé sezóně vážně zvažoval konec závodní kariéry. Ale neskončí. Ba právě naopak – dostal nabídku od firmy Völkl a chystá se na životní sezónu. Olympiáda je pro zkušeného sjezdaře stále velkým lákadlem a rozhodně i dostatečnou motivací do dalšího usilovného tréninku. Krom toho má však i jiné povinnosti. „Jsem táta na 100procentní úvazek. Je to skvělý. Když jsem s malým, tak si odpočinu od lyžování, na které se pak těším, a naopak.“ Na sezónu po nepříjemném zranění a následné operaci kolene se pomalu a zatím opatrně připravuje také Adam Zika. Mladý sjezdař, jehož nejoblíbenější disciplínou je obří slalom, se pomalu dává dohromady a nechce nic uspěchat. „V polovině srpna jsem byl na soustředění na sopce Mount Hood v Oregonu, kde jsem jezdil s týmem z coloradské univerzity. Po prvním dni lyžování jsem se cítil docela dobře, koleno drželo a lyže zatáčely parádně. Po dalších pár dnech ale koleno začalo pobolívat, byl jsem pouze 5 měsíců po operaci a do plné zátěže se mám vrhnout až po osmi měsících,“ popisuje Adam Zika. Nejmladší člen a-týmu českého reprezentačního týmu Ondřej Berndt o své místo na olympiádě musí ještě zabojovat. „Účast na olympiádě je pro mě obrovská motivace, podřizuju tomu úplně Klára křížová při letní přípravě v Zermattu

všechno. Podle Tomáše Banka budeme mít dohromady s holkama na hrách celkem devět míst, tak snad se tam vejdu. Udělám pro to maximum.“ Kromě olympijských her má Ondřej v plánu starty především v Evropském poháru a také na Univerziádě v italském Pozza di Fassa, které se koná v prosinci. Šárka Strachová, dříve Záhrobská, se vdala a do nové sezóny jde s novým jménem. Loňské výsledky po výměně trenéra byly výrazně lepší než v předchozích sezónách a fanoušci nejlepší české lyžařky uplynulých let se tak jistě mají na co těšit. Šárka si je očekávání, která jsou na ni kladena, vědoma: „Užívala jsem si, že od začátku můžu trénovat podle plánů a představ trenéra, oproti loňsku,“ říká Šárka, která přes léto od června pečlivě pilovala kondici střídavě v Rakousku a Česku. Na tréninku se podílel její trenér Klaus Mayrhofer a fyzioterapeutka Lucie Sluková. Od přibližně poloviny srpna pak Šárka trávila čas tréninkem v jižní Americe – v chilském středisku La Parva. Dokonce si tam střihla i čtyři závody. Ve sjezdu skončila 9. a 13., v super G brala 10. příčku a nejlépe se jí vedlo v superkombinaci, kde skončila na 5. místě. Všechny závody odjela v rámci jihoamerického poháru. A kromě výsledků měla Šárka i výborné pocity. „První dojmy a pocity z tréninků na sněhu jsou výborné, věřím, že se nám tady podaří spojit natrénovanou fyzičku s kvalitní přípravou na sněhu,“ doufá Šárka Strachová před olympijskou sezónou. Klára Křížová je dlouhodobě jasnou českou jedničkou v rychlostních disciplínách a před letošní sezónou musela udělat několik změn, které jistě povedou k dalšímu zvýšení její výkonnosti. „Mám nového servismana Ondru Trčku, asi ta největší změna ale je, že pro letošní sezónu spolupracuji s italským sjezdařským týmem. Na

foto: SLČR

jak vyjde podzim,“ těší se obrovitý slalomář. „Ten rozdíl v přípravě byl opravdu velký, dřív jsem s těmi koleny nemohl dělat třeba dřepy nebo různá cvičení na dynamiku, což teď není žádný problém,“ pochvaluje si Filip, který prozradil, že do tréninku opět zařadil obří slalom. Nechystá se sice v této disciplíně bojovat o umístění ve Světovém poháru, ale věří, že mu pomůže ve slalomu.

Francouze, se kterými jsem pracovala v minulosti, jsem ale určitě nezanevřela – nadále mám s jejich týmem vřelé vztahy,“ svěřuje se Klára. Kromě toho má za sebou také intenzivní lyžařské tréninky na Hintertuxu, kde byla se svým trenérem Zdeňkem Chrásteckým a bývalým šéftrenérem české ženské reprezentace Pavlem Šťastným. V září pak trénovala 3 týdny v argentinském středisku Ushuaia. „V letošní sezóně je mým cílem samozřejmě start na olympiádě v Soči a urvání nějakých bodů ze Světového poháru. V Evropském poháru pak chci dojet samozřejmě nejlépe na bednu.“ Kateřina Pauláthová se také těší na olympijské hry. Kateřinu ovšem čeká na olympiádě premiéra, takže motivace a těšení je o to větší. „Ráda bych potvrdila pozici české jedničky v obřím slalomu a slušně zajela na olympiádě i na mistrovství světa juniorů,“ plánuje Kateřina a uvědomuje si, že ji čeká velmi náročné období. Obě akce jsou totiž v kalendáři jen kousek od sebe. A popisuje, co je v jejím závodnickém životě nového. „Letos jsme udělali pár změn v přípravě a také jsme rozšířili náš realizační tým. Hodně se mi tak zpestřil trénink. Léto jsem si opravdu užila a ledovce i kondiční příprava mě hodně bavily.“ Eva Kurfürstová v minulé sezóně laborovala se zdravotními problémy, k tomu také úspěšně ukončila vysokoškolské studium. Už na začátku září měla odježděno 21 dní na sněhu. Pro své fanoušky si zkušená slalomářka připravila pro novou sezónu také jedno překvapení. „Vzhledem ke skvělým podmínkám jsme se také hodně věnovali i obřímu slalomu, minulý týden jsme ho jezdili šest dní z osmi.“ Na sezónu se pilně připravila také česká reprezentantka se slovenskými kořeny Martina Dubovská. A trénink oproti loňsku výrazně změnila. „Je to tak, změnila jsem trénink. Hodně mi pomohla Veronika Velez Zuzulová a její manžel. Díky nim jsem mohla jet do Francie na kondiční trénink. Tam jsme pracovali v týmu s ostatními lyžaři, ale i přímo s Veronikou,“ vypočítává Martina Dubovská, která přešla z lyží značky Head k Völklu. „Určitě se budu soustředit na Evropský a Světový pohár, cíl je olympiáda,“ netají se Martina. Jednou z těch, které se musely podrobit lékařskému zákroku, byla Andrea Zemanová. „Před Vánoci (2012) jsem se zranila a musela jsem absolvovat operaci předního křížového vazu. Na lyže jsem se dostala až v červenci, kdy jsme zkoušeli volné lyžování na ledovci. A protože mi už chyběla závodní praxe, vyrazili jsme do Chile, kde jsem v rámci přípravy odjela dva závody.“ Ve středisku La Parva dokonce vybojovala ve slalomu speciál skvělé třetí místo.

[univerzita]

Lasse Kjus

sport

Lyžuji opatrně a pomalu

Norský lyžař Lasse Kjus získal pět olympijských medailí a jedenáct cenných kovů z mistrovství světa. Třikrát se stal světovým šampiónem, dvakrát získal křišťálový glóbus ve Světovém poháru. Teď už osm let nezávodí. Jak dnes žije tato legenda, která přijela do Prahy otevřít monobrandový obchod svého oblečení? Text: Michaela Bučková íte, co říkají Češi, když jedou na lyžích přímo dolů? Že jedou šusem. Už jsem to slyšel. Ale prý to se mnou nemá nic společného, je to z německého slova.

Před osmi lety jste přestal závodit. Jaké to bylo vystoupit najednou z tak obrovského cirkusu, jakým je Světový pohár? Výborné. Závody Světového poháru jsem jezdil 16 let a dva poslední roky už jsem nemohl. Byl jsem unavený. Kdykoliv jsem se vracel domů, začínal jsem počítat dny, kdy zase odjedu. Sedm

dnů do odjezdu, šest dnů… Proto jsem byl šťastný, když jsem mohl v roce 2006 oznámit konec kariéry. Najednou se můj život zpomalil. Konečně jsem nemusel nikam odjíždět. Nestýská se vám po tom? Ne, je to pro mě uzavřená kapitola. Když přestanete trénovat, ztratíte fyzičku a na takový závod musí být člověk silný, aby ho vůbec přežil. Dnes bych to už se svýma hubenýma, slabýma nohama odjet nemohl. Skončil bych někde v sítích. Je lepší zůstat divákem. A když lyžuji, lyžuji opatrně, relativně pomalu a užívám si to. Potřeba jezdit rychle mě opustila.

foto: petr havelka – SNOW

Nezávodíte ani na masters závodech? Několik jsem jich jel v Norsku. Závodil jste s velmi známými závodníky, jako třeba s Hermanem Maierem. Byli jste přátelé? Znali jsme se dobře, měli korektní vztahy, ale na dovolenou jsme spolu nejezdili. Je ale zajímavé, že se také jako já pokoušel vyrábět oblečení.

Který závod ve své kariéře považujete za nejdůležitější? To je těžká otázka. Asi závod v obřím slalomu ve Vailu v americkém Coloradu. Tím, že jsem vyhrál obří slalom, jsem získal medaile ve všech pěti disciplínách Světového poháru (domů si vezl dvě zlaté a tři stříbrné). To se mi opravdu povedlo. Dnes by to bylo mnohem náročnější. Lyžaři se specializují na vybrané disciplíny, těžko by to někdo zopakoval. Do historie vstoupil váš závod ve slalomu ve Wengenu v roce 1999, kde jste špatně odstartoval, zaškobrtl a ještě před první bránou udělal otočku, musel se do první brány vrátit. Přesto jste skončil třetí. Norský sportovní program mě požádal, jestli bychom to nemohli zopakovat. Jeli jsme do Wengenu, já se postavil na start a podařilo se mi to. Na krátkých lyžích je to jednoduché. Stačilo se trochu naklonit dopředu a šlo to zase. Legrační je, že se jedná o můj nejlepší výsledek ve slalomu ve Světovém poháru. Skončil jsem třetí. Kdyby se mi to nestalo, zřejmě bych vyhrál. Co se vám v té chvíli honilo hlavou? Věděl jsem, že jsem udělal velkou hloupost. Lidé okolo se smáli. Tak jsem si řekl: musím závod dokončit a jet ještě rychleji. Chodíte dnes fandit na závody Světového poháru? Málo, ale občas se někam vypravím. Každý rok jezdím sledovat závody Světového poháru, které se jezdí v Norsku. Ale samozřejmě divácky nejzajímavější je sjezd Hahnenkamm v Kitzbühelu. Sledujete kariéru českých

závodníků? Například Šárky Záhrobské nebo Ondřeje Banka? S Ondřejem Bankem jsem se na pár závodech dokonce potkal. Je opravdu dobrý.

Jak se firmě daří? Velmi dobře. Je to úspěšný příběh. Rosteme každý rok. Měl jsem kliku, že to se mnou dělají výborní lidé.

Máte jednu věc společnou. Oba pocházíte ze zemí, které nemají vysoké hory a velká střediska… Jak jste začal lyžovat vy? Lyžování nejdříve chytlo mého o osm let staršího bratra. Proto začala lyžovat celá rodina. Předtím naši jezdili hlavně na běžky. Potom můj otec s ještě dvěma tatínky postavili v místě, kde jsme bydleli, malou sjezdovku. Od šesti let jsem měl svůj slalomový kopec. Byl dlouhý 135 metrů, obsluhoval ho jednoduchý provazový vlek, ale pro děti to bylo ideální. Když jsem měl šest sedm let, každý den, když jsem šel ze školy, jsem si doma ukradl klíče a šel jsem lyžovat. Pak přišel otec a dostal jsem vynadáno, že tam sám nesmím. To byly zlaté časy. V zimě bylo všude plno sněhu. Přišel jsem ze školy, nasadil si před domem lyže a dobruslil k vleku. Takový vlek mi v té době bohatě stačil.

A co děláte ve volném čase? Jak často se dostanete na lyže? Během loňské zimy jsem lyžoval hodně. Nejčastěji jsem ale jezdil s dcerou, která měla tři roky a právě začala lyžovat. Vyráželi jsme na svah skoro každý den a já byl pyšným tátou, který jezdil za ní. Ale jestli bude jednou závodit, to si vůbec netroufám říci. Do ničeho ji nutit nebudu. V létě pak hraju golf.

Asi jste na 135metrovém svahu dlouho nezůstal? Když mi bylo deset, jezdili jsme i do jiných rezortů, samozřejmě o dovolené na pořádné hory. Během zimy se konaly téměř každý víkend závody, které jsme objížděli. To už je ale dávno. Dnes pracujete hlavně pro svou firmu Kjus vyrábějící oblečení pro sjezdové lyžování a golf. Podařilo se vám vybudovat slavnou značku, která nese vaše jméno. Čí to byl nápad? Můj ne. Přišel za mnou jeden investor, bohužel s ním to nefungovalo, neměl v této branži žádné zkušenosti. Tak jsem se spojil s Didi Serenou a spolu jsme firmu vybudovali. Jedná se o drahou prémiovou značku. Proč jste se rozhodl jít právě touto cestou? Nechtěl jsem, aby moje jméno nesly špatné produkty. Stál jsem jen o dobrý produkt, který nabídne komfort a funkčnost, svobodu pohybu. To bylo pro mě od začátku nejdůležitější. Dospěli jsme k novým věcem, které na našem oblečení používáme. Zjistili jsme, že spousta lidí čeká na oblečení právě s touto filozofií. Zkoušíte každý produkt, který nabízíte? Mám trochu problémy s ženskými velikostmi. Snažím se, ale jak rosteme, nestíhám úplně všechno. Pracují u nás lidé se silnými názory, hodně se hádáme. Na začátku jsme byli tři lidé, kteří rozhodovali o celé kolekci. Teď, když máme poradu, nás nad tím sedí patnáct.

Zkoušel jste si freeride? Když jsem ukončil kariéru, absolvoval jsem několik nádherných freeridů. A bylo to úžasné. Je to výzva. Je těžké se zorientovat v terénu, a když vás při tom někdo natáčí, není možné jen tak se zastavit a rozhlížet se, kudy pojedete dál. Nejste si jistí, že jedete tím správným směrem, a podívat se nemůžete, protože je to hodně prudké. Na takovém freeridu můžete klidně jet stokilometrovou rychlostí. Je to hodně strašidelné. Chodíte na skialpy? Vyzkoušel jsem všechno. V poslední době chodím dvakrát týdně hrát hokej. Jezdíme i na turnaje. Jaká jsou vaše oblíbená střediska? Kam byste v Evropě poslal Čechy? To závisí na sněhových podmínkách. Já osobně mám velmi rád okolí rakouského St. Antonu nebo švýcarského Svatého Mořice. Jsou to ale trochu dražší střediska. Mám to také rád v Dolomitech na severu Itálie, třeba ve Val Gardeně. To jsou pro mě nejkrásnější hory. Ve Val Gardeně se toho dá hodně prolyžovat. Docela rád jezdím i do švýcarského Davosu anebo do rakouského Saalbachu. Každému bych poradil: zjistěte si aktuální sněhové podmínky a jeďte za kvalitním sněhem.

Kdo je Lasse Kjus Legendární sjezdový lyžař, který zabodoval především díky své všestrannosti. Dnes je mu 42 let a svou kariéru ukončil v roce 2006. Některé jeho triumfy se lyžařům dodnes nepovedlo zopakovat: získal pět olympijských medailí včetně zlata v kombinaci v Lillehammeru 1994 a jedenáct cenných kovů z mistrovství světa. Třikrát se stal světovým šampiónem a křišťálový glóbus za celkový triumf ve Světovém poháru získal dvakrát: v letech 1996 a 1999. Dnes podniká, ve volném čase hraje golf a lyžuje se svou čtyřletou dcerou.

více na:

www.snow.cz/video/2131

KJUS MENS BLADE JACKET využívá systém AC VENT TM Co člověk udělá, když se začne potit? Vyhrne si rukávy a intuitivně tak aktivuje přirozený proces, kdy se používají ruce a nohy jako výměníky tepla. idské tělo se při aktivním sportu zahřívá. Pro regulaci vnitřní teploty je teplo vedeno díky oběhovému systému do končetin. Odpařováním potu z povrchu kůže rukou a nohou se krev v končetinách ochlazuje a ochlazená krev je vedena zpět oběhovým systémem. Uvnitř těla se ochlazená a teplá krev smísí a tím klesá celková teplota těla. Vývojový tým KJUS prostudoval systém výměny tepla lidského těla a přizpůsobil tento koncept pro lyžařské oblečení. Systém KJUS AC (AIR CIRCULATION) VENT je založen na cirkulaci vzduchu díky včlenění větracích otvorů na spodní část předloktí. Tím je zajištěno jemně dávkované větrání pro řízený odběr tepla během náročných sportovních aktivit. V kombinaci s velkými větracími otvory v podpaží a na stehnech je akumulace tepla a pocení definitivně věcí minulosti pro ještě větší pohodlí při lyžování.

Při vývoji inovativního koncept větrání KJUS úzce spolupracoval s vývojáři a odborníky z výzkumné laboratoře EMPA. Prototypy bundy KJUS BLADE byly podrobeny tvrdým testům a dle jejich výsledků byly optimalizovány. Prokazatelné účinky této nové, a přitom přirozené koncepce KJUS AC VENT ™ jsou vědecky prokázány. Praktickou část testu dostal na starosti Bode Miller. Dle jeho slov se jedná o nejlepší bundu pro aktivní lyžování. Inovativní KJUS AC VENT ™ zahajuje novou éru v oblasti tepelné regulace. Je to další potvrzení vedoucího postavení značky KJUS v segmentu technického lyžařského oblečení.

Pánská lyžařská bunda KJUS MENS BLADE JACKET

V lyžařské bundě BLADE JACKET představuje KJUS nový, unikátní systém termoregulace v lyžování. Inovativní koncept KJUS AC VENT™, umístěný na předloktí, umožňuje jemně regulovat cirkulaci vzduchu. Pomáhá kontrolovaně odvádět od těla nadměrné teplo během zvýšené námahy a díky vysoce prodyšné, strečové membráně Dermizax ® NX poskytuje úplnou ochranu proti povětrnostním vlivům a ještě větší pohodlí při lyžování. Vodní sloupec: 30 000 mm, prodyšnost: 30 000–50 000 g/m/24 h. Cena

33 790 Kč

KJUS STORE PRAHA Zákazníci značky sportovního oblečení KJUS jsou sportovci. Lyžaři, golfisté, cyklisté, běžci, turisté. Nemají čas hledat parkování, jsou nároční a jsou zvyklí na osobní služby. To všechno si v RM SPORTU uvědomujeme a rozhodli jsme se vyjít jim naproti. Od dubna tohoto roku je pro ně otevřen „monobrand“ KJUS STORE PRAHA. V lokalitě Dolní Počernice, na cestě ke golfovému hřišti Černý Most s pohodlným příjezdem z Pražského okruhu a se spoustou místa na parkování.

KJUS STORE PRAHA bude nabízet kompletní KJUS sortiment. Od golfového přes outdoorový po lyžařský a volnočasový. OTEVŘENO: pondělí–neděle, 10:00–20:00 h ADRESA: Českobrodská 920, 119 12 Dolní Počernice, Praha 9 Tel.: +420 281 868 518

www.kjusstorepraha.cz

y ní na n e s e t ě n t s a Zúč en.ch cz.graubuend

Toto můžete vyhrát! 4 noci pro 2 osoby v hotelu Valbella Inn v Lenzerheide, vč. snídaně a 4denního skipasu.

Věděli jste, že v Graubündenu, nejvýše položeném prázdninovém regionu v Alpách, na vás čeká více než 2 200 kilometrů špičkově připravených sjezdovek, 1 800 kilometrů běžeckých stop a 1 400 kilometrů zimních pěších turistických tras? Zúčastněte se naší soutěže na cz.graubuenden.ch. A možná již brzy navštívíte prázdninový region Lenzerheide.

ãvêcarskê prázdninovê region cˇ. 1

ccnr 29713

Vyhrajte zimní dovolenou v Graubündenu!

sport

foto: Svaz lyžařů ČR

Král

Lyže na trávě = Jan Němec. Tahle personifikace bude platit ještě léta. Nikdo jiný na světě nevyhrál tolik, co tenhle 37letý moravsko-český fenomén. A potvrdil to i letos na závěr protrpěné sezony, kdy se stal se dvěma zlatými a jednou stříbrnou medailí vládcem světového šampionátu v Japonsku v Šičikašuku. Text: Tomáš Nohejl

do je králem travních lyžařů? Já nevím… To ať posoudí odborníci.

A podle vás? Já mám za sebou sezonu plnou bolestí, kdy se mi nedařilo. Ale všechno jsem si vynahradil na mistrovství světa.

stupňovalo se to. Jen závodní adrenalin mi bolest zastavil. Kdyby se jel ještě den navíc, asi bych už nemohl. V neděli jsem neohnul nohu přes pravý úhel. Bral jsem brufeny, analgetika, obstřiky. Poslední den na výletě v Tokiu už jsem pajdal jako lazar, ale tam to nevadilo. Taky dokážete do lyží nejvíc investovat? Není to o penězích, ty nejsou pořád.

To je pro vás víc než světový pohár, seriál pěti podniků přes celé léto? Mistrovství světa je víc pro každého, proto jsem to k němu směřoval. Tam jsem zhodnotil všechno, co umím. Vždycky je to sport, kde rozhodují detaily a v jedné důležité chvíli se to nemusí sejít. Ale mně se to podařilo.

Byla to nejtěžší sezona? Určitě. Ze začátku byli soupeři jasně lepší, na to jsem nebyl zvyklý. V druhé polovině července se bolesti trošinku zmírnily, zdály se snesitelnější. Od té doby jsem šel nahoru, dosáhl na stupně a pak to vyšlo na mistrovství. Podařilo se výborné načasování.

Vzhledem k fantastické bilanci celé kariéry jste nejlepším travním lyžařem všech dob. Proč tomu tak je? Chci nejvíc vyhrát. Věnuju tomu nejvíc přemýšlení a úsilí. I letos, kdy jsem po čtyřech pěti jízdách s obrovskou bolestí ani nemohl myslet na to, co bude dál. Mnohdy jsem sjel jen třikrát kopec a už nemohl dál. Ale vždycky jsem se soustředil a jel to naplno. I v Japonsku na šampionátu mě to bolelo. Měli jsme den tréninku a čtyři dny závodů v kuse,

Už před deseti lety jste to dokázal podobně. Tři týdny před mistrovstvím světa jsem si tehdy zlomil nadvakrát klíční kost. Ale s pomocí lékařů a léčitelů jsem tam odjel a získal zlato a stříbro. Bolelo to, srostlo to narychlo, byl jsem celý zafixovaný a nějak to zmákl. Teď jsem ale na té noze musel jet, to bylo horší. A užíval si to celou sezonu. Operatér pan doktor Dvořák mi říkal, že jsem tomu nedal dost času. Má pravdu. Ale přece jen, šlo to…

Opravdu jste uspěchal rekonvalescenci, vždyť jste obětoval i dva z pěti víkendů světového poháru? Je mi sedmatřicet. Regeneruju pomaleji, hojím se delší dobu. On (doktor Dvořák – pozn. red.) to věděl, že půjdu na kopec, jen mě varoval, čeho se vyvarovat. Naštěstí nedošlo k takovým pohybům a nárazům, co by mi to znovu přetrhly. Začal jsem přesně podle něho za tři týdny chodit. Dělal jsem maximum v rámci časových možností, rotoped, kolo, protahování… ale to víte, že šlo víc. Musím cvičit každý den, jinak mi koleno ztuhne. V zimě jste už na sněhu lyžoval? V zimě jsem jezdil jen na obřačkách a v lehčím terénu. S dětmi jsem trénoval lehčí obřáky, bývalo to hodně na ledě, žádné díry, to mi pomohlo. Neodvážím se bez karbonové ortézy, mám velkou volnost v kloubu. Jenže u nás na tréninkovém kopci v Olešnici přeběhly na podzim za vlhka krávy a udělaly tam díry. Když jsem pak přešel na jaře na travní lyže, byla ta bolest hrozná… A táhlo se to až do července. Pak jste si v létě vynechal dva závodní víkendy světového poháru? Záměrně jsem to dělal, pomohlo mi to moc. Ital Frau šel za vítězstvím, já už neměl šanci v téhle kondici. Už od druhého svěťáku v Libanonu, kde jsem se vyboural, jsem to věděl. Jindy bych bojoval, ale teď to nešlo. Vím, že příští rok bude zase líp. I pan doktor mi říká, že až za dva a půl roku po operaci budu úplně bez bolesti.

Co bude dál? Jak dlouho vydržíte? Vy asi nebudete chtít na stará kolena jezdit pátá místa, že? Bolest by měla odeznít. V těžších technických tratích mi to opět sedne, jsem si jistý. V lehčích asi ne. Příští rok chci znovu získat křišťálový globus. Pak další rok možná ještě další mistrovství světa v Itálii, bude to možná San Sicario, kde se jela olympiáda, nebo Tambre. Ukázat to na domácí půdě poslednímu dvojnásobnému králi světového poháru Frauovi a dotáhnout počet titulů na patnáct. To není špatná myšlenka, co říkáte? To je dokonce krásná myšlenka. Frauovi to nandat doma a zaokrouhlit tituly. Trénuju děti, lyžování je můj život, na svahu zůstanu i potom. Miluje vás Írán. Nabídky byly z Kostariky, teď se probouzí Libanon, lákalo by vás to? Nebo to už bylo někdy opravdu vážné? Život trenéra takovýmhle způsobem si dovedu představit. Nabídky už přišly z Íránu i Japonska. Tam mám plno skvělých kamarádů. Mrzí mě, že ti z Íránu teď nebyli po dlouhé době na mistrovství, asi mají těžkosti. To Japonsko je ale hodně reálné. Travní lyžování staví na stejnou úroveň se zimním. Plno lidí okolo, desítky areálů jezdí, věnují se tomu, protože svědčí jejich mentalitě, trpělivosti, houževnosti, cílevědomosti a perfekcionismu. Nejužší světová špička kromě šampionky Jukijo Šintani pořád pochází z Evropy, ale už mají výborné juniory. Anebo se vrhnete na byznys s prodejem lyží na trávu? Jsem továrním jezdcem firmy Netáhlo mého kamaráda Miloše Procházky, jemuž dodává díly rakouská firma DLWH. Podílím se na vývoji. On se tomu věnuje naplno, zásobuje polovinu světové špičky. Nestihl bych vedle obchodu trénovat. Druhý český reprezentant Martin Štěpánek, váš velký soupeř, to stíhá? Řevnivost mezi vámi dvěma se táhne roky, už se dostala do rozumných mantinelů? On má konkurenční firmu, je tam veliká rivalita, to máte pravdu. Ale jde to, trenéři by nám to netrpěli. Dřív to bylo vypjatější, teď jsme asi už

dospělejší. On měl letos nedostižný materiál, zajel dobře. Až na mistrovství světa jsem ho předstihl. Proč jsou Češi na lyžích na trávě tak dobří? Máme tradici, je vidět kontinuita práce, od devadesátých let výborné vedení trenérů Mačáta a Novotného. Nahrává nám i fakt, že tu jsou mírnější kopce než v Alpách a bez kamení, ne tolik vyprahlé jako v Dolomitech. Travní lyže jsou rychlejší než ty na sněhu, vyhovuje nám to. Máme i docela dlouhé léto. Trénoval jste tedy vinou bolestivé rekonvalescence letos míň? Letos jsem odlyžoval pětaosmdesát dní, jindy jich mívám sto. Běžně dávám sedm osm jízd za den, letos tedy jen čtyři pět. K tomu kola, protahování, drobné posilování. A pak ještě údržba materiálu, ta mi zabere minimálně tolik času jako trénink. To je řehole na večery. Běžný den strávím okolo lyží přes léto šest osm hodin i víc.

Jan Němec L yžař na trávě, 37 let. Pochází z Brna, lyžoval v Předklášteří a před pěti lety se přestěhoval do Olešnice v Orlických horách. Vyhrál 13 titulů mistra světa, 9x celkově světový pohár a 71 závodů světového poháru, to nikdo jiný nedosáhl. Na sněhu vyhrál i FIS závody a získal titul akademického mistra ČR. foto: Svaz lyžařů ČR

Nikdy jste nepomyslel na konec? Ne, nikdy. Byly to beznaděje, že to nejde líp. Ale vždycky jsem věřil, že se to zlepší. A šlo to. Možná i v tom Japonsku, neměl jsem první dva dny lyže na vítězství, byl jsem v super-G pátý ve dvou desetinách. Tam jsem malinko přestával věřit. Ale byly to rychlý a netechnický tratě. Třetí den mi to v technickém obřáku vyšlo jako zkušenému matadorovi. V neděli poslední den jsem si moc nevěřil, ale naštěstí jsem trefil jízdu na sto procent i na lehké trati.

To právě vy dokážete podle trenéra Mačáta přenést ze sněhu na trávu nejlépe ze všech. A najdete naopak něco, v čem by si škodily? Nemůžu najít nic výrazného. Zvykáš si den dva na delší lyže na sněhu, nebo naopak na kratší na trávu, ale jinak ne. Mohl jste vy sám dosáhnout ještě víc úspěchů i na sněhu? Ve starších žácích jsem měl zimu jako hlavní. Ale jako junior jsem se už přeorientoval. Vždycky jsem už pak měl zimu vedlejší a odbýval ji, musel jsem do práce. Trénoval jsem hodně, ale jezdil málo závodů. Jednou jsem se stal akademickým mistrem republiky, vyhrál několik FIS závodů. Ale časově a finančně by to bylo hodně náročné. Teď myslím na léto i během zimy. Proč tedy „zimní“ lyžaři nejezdí v rámci přípravy víc na trávě? Nevím, divím se tomu. Nechápu to. Domnívám se, že to může být částečně tím, že teď už je lepší dosažitelnost ledovců. Obzvlášť pro děti je to ale ideální doplněk. Nové dětské lyže na trávu stojí od tří a půl tisíc do pěti a půl, to není problém. Stačí jim to jen umýt a namazat před tréninkem. Pořád tam podle mě hraje roli nevědomost. Nebo resorty nedokáží přilákat veřejnost na zpestření léta jako u vás v Olešnici? Taky. Přitom reálné to je. K nám do Olešnice jezdí trénovat lyžaři z Polska sto kilometrů. Zavolají si a tři dny tu jezdí, nebo jim to stojí za to vypravit se jen na večer. Chvilku by asi trval rozjezd, potřebujete člověka, aby se vyznal. Ale mohlo by to přispět s doplňkovými aktivitami udržet střediska v létě v provozu. Jak se dokážete uživit vy, v létě a v zimě? Od svazu mám hrazené náklady a nějaké odměny, ve světovém poháru jsou prize money. Pár desítek tisíc vydělám. Mám i osobní sponzory, ale je potřeba makat přes zimu. Jak začneme zasněžovat u nás malý skiareál Čihalka, nastupuju. Asi od listopadu do března chodím na služby, starám se o partu vlekařů. Teď s rodinou to máte těžší, nebo jste nalezl lepší životní rovnováhu? Přítelkyně Eva dělá na radnici, pomáhám se starat o roční Barborku. Jsou to starosti, ale příjemný.

A v zimě, kolik nalyžujete? Trénuju děti, někdy trénuju i sám s kamarády bez nich. Třikrát čtyřikrát týdně se svezu. Víc stihnout vedle práce nejde. Jak si pomáhají lyže sněhové s travními? Doplňují se vynikajícně, je to nejen společný životní styl. Hlavně zatížení lyží v různých fázích oblouků.

Jaké máte aktuální plány na zimu? S dětmi, co trénuju, pojedeme dvakrát na ledovec. V klubu LK Skiareál Olešnice se připravují kluci a holky z Hradce i z větší dálky. Pojedeme Orlický pohár, to je docela prestižní záležitost. Já závodit nebudu. Zdraví mi to nedovoluje, chci pořádně trénovat. Horner teď vyhrál ve dvaačtyřiceti cyklistickou Vueltu a ještě Tomáš Kraus je o dva roky starší, budu mu držet palce v Soči. To jsou taky moje vzory, abych vydržel co nejdéle.

Letošní letopočet s trojkou na konci nadělil několika hvězdným jubilantům kulaté narozeniny. Připomeňme si je.

Marc Girardelli si život užívá i s padesátkou na krku. Na snímku pózuje s modelkami v rámci propagace vlastní značky lyžařského oblečení.

Text: Ivan Sosna

Velebný kmet Girardelli e, opravdu nemyslím otce Helmuta, nýbrž synátora, slavného lyžaře Marca. Letos v létě totiž oslavil padesátku. Onen věk, kdy vousatého básníka-oslavence s úctou titulovali oním kmetem. Marc je stále jediným sjezdařem s pěti velkými globy (1985, 86, 89, 91, 93). Jeden z nejvšestrannějších závodníků historie se pyšní 46 vítěznými závody SP, záviděníhodně složenými z tří sjezdů, devíti super-G, sedmi obřích, 16 speciálních slalomů a 11 kombinací. Ve SP absolvoval v letech 1980 až 1997 nevídaných 18 sezon. Nelyžařské Lucembursko, za něž rodilý Rakušan s italskými předky startoval od roku 1976 a jehož občanství získal v roce 1987, učinil jednou z nejúspěšnějších zemí alpského lyžování.

Osamělý vlk a Svaz jsem já! Obdivuhodné je, že své úspěchy získal jako „osamělý vlk“ bez zázemí velkého svazu a týmu. „Pro mě je největší borec Girardelli,“ vyslechl jsem kdysi jednoho pamětníka z branže. „Všechno si odmakal sám, tahal tyče, stavěl tratě. Papá Helmut spíš pod kopcem bafal z doutníčku,“ tvrdil. Dnes už sotva představitelné. Těžko říci, jak by se lyžařsky vyvíjel, kdyby bývali zůstali pod velením rakouského svazu. Nepanovala tam tehdy moc dobrá atmosféra, nakonec vyhodili coby trenéra i slavného Sailera. V pruďasi Helmutovi bouchly saze, zdálo se mu,

že synka, vítěze žákovského Trofeo Topolino, nedoceňovali. Rakušané pak mohli jen skřípat zuby nad Marcovými globy a medailemi. Globus velký jim nakonec po letech snah zajistil až borec, o něhož málem přišli také, kdyby nebyl tak zarputilý. Jistě, Hermann Maier. V Rakousku by býval tehdy Helmut byl jen jedním z kibicujících rodičů, v Lucembursku mohl hrdě hlásat: „svaz“ jsem já. Do Marcova lyžování ale zpočátku nastrkal spoustu peněz. Nejspíše i díky kauzám jako tato se Rakušané časem poučili. Dnes tak nepovažují otce Hirsche-

ra za rodičovského otravu, neboť pochopili, že zajetý tandem rodič + dítě je lépe využít než si je znepřátelit. Marcovy polyžařské aktivity dokazují, že ani taková lyžařská superhvězda to po kariéře nemusí mít snadné. Těžce zkrachoval jako iniciátor, obchodní ředitel a šedesátiprocentní vlastník lyžařské haly v německém Bottropu. Nakonec se poslušně vrátil ke svému pomyslnému kopytu a živí se jako konzultant (Bulharsko, Bansko) a podnikatel s lyžařskými zážitky. Také propůjčuje své jméno dětskému lyžařskému oblečení. Kdo by se divil. Jeho jméno je v našem sportu jedním z nejzvučnějších.

A pan Vzorný Když Gira, nutně i Pirmin, vrstevník a další oslavenec. Girardelli s Zurbriggenem si v letech 1984 až 1990 propachtovali Světový pohár jen pro sebe: Pirmin vyhrál čtyřikrát, vzpomínaný Marc třikrát. Švýcarský slušňák, vzorný hoch jak z románu pro služtičky, byl lepší v klouzavých disciplínách, Marc naopak technik. Přesto oba dokázali ve SP vyhrát 11 kombinací a závody ve všech existujících disciplínách. Pirmin skončil poněkud předčasně na vrcholu v roce 1990 v 27 letech. Nejspíše mohl klidně závodit dalších pět let a přidat další úspěchy. Vždyť Tomba jako ryzí technik by ho byl mohl porážet jen v obřím slalomu a mladí Norové Aamodt a Kjus museli teprve dozrát. Pirmin, hoteliér v rodném Saas Almagellu, zůstal různými aktivitami u lyžování. Dlouho propagoval značku svých lyží Kästle, v nedávné době působil ve vedení švýcarského lyžařského svazu. Odešel akorát včas, aby se nepodílel na loňské katastrofální sezoně svých krajanů. Holt sonnyboy bez poskvrnky… Pirmin Zurbriggen na pohlednici propagující značky, kterým byl léta věrný.

foto: archiv

Jubilanti 1 foto: www.marc-girardelli.com

sport

SLX AMPHIBIO GENETICKÁ EVOLUCE

PŘESNĚ TA STABILITA, SÍLA A REAKCE, KTEROU JSTE HLEDALI Nová lyže Amphibio SLX mění pravidla závodního lyžování. Technologie Power Spine se systémem páteře a kostí, založená na kontinuálním vývoji konstrukce závodních lyží, poskytuje lepší držení hran a torzní stabilitu. Profil Amphibio umožňuje rychlejší a razantnější nasazení oblouku. Bude těžké je chytit.

WWW.ELANSKIS.COM WWW.ELAN-KLUB.CZ

sport

27.

Velký

R ní V dár gen le ua mic yna yD čas té Zla

příběh lyžařského byznysu 12

Léta devadesátá až dodneška poprvé „Lyže a jejich značky vždycky byly předmětem vášnivých diskuzí, emocí, rozumově i citově odůvodněných sympatií. Vše okolo značek je vzrušující mozaikou pestrých osudů jednotlivců i firem, nadějí a velikášství, vzestupů a triumfů i pádů a krachů. Nápadů zásadních i zbytečných, pokusů a omylů…“ Text: Ivan Sosna ronologii dekád lyžařského byznysu jsme v minulé sezoně narušili několika odskoky. Dovolím si proto stručně shrnout stav 90. let, k němuž jsme dospěli a na nějž navazujeme.

Konec zlatých časů Zlatá poválečná éra prosperity v rozhodujících lyžařských zemích skončila v letech osmdesátých. Lyžování v něm udělalo ohromnou kariéru a z okrajové kratochvíle movitějších jedinců se v důležitých zemích tří kontinentů stalo značně oblíbenou aktivitou s odhadovanými 50 miliony vyznavačů. Úměrně tomuto úspěchu prošla všechna odvětví tohoto „lyžařského průmyslu“ vývojem. Původní manufakturní výrobu z převážně přírodních materiálů – dřeva a kůže – vystřídala průmyslová se všemi možnými důsledky. Patřila mezi ně i snaha tento proces maximálně zracionalizovat: velké série, nasazení strojů a postupně i počítačové techniky, časem i hledání levnější pracovní síly. Nutnou koncentrací počet výrobců drasticky klesl, ale pořád jich bylo dost na to, aby sváděli místy až líté boje o podíl na trhu. Některé inovace, například bezpečnostní vázání, plastové boty či využití nedřevěných materiálů v lyžích, uspěly, jiné bohužel nikoliv.

Špatná konstelace Od přelomu 80. a 90. let se spojilo několik nepříznivých vlivů. Lyžování se ocitlo lehce za zenitem popularity, odbyt výzbroje klesal,

ale vše bylo zajeté na produkci silných let. Současně končila historická roztříštěnost, kdy lyže, boty a vázání vyráběly samostatné firmy. Velcí rozšiřovali svá portfolia, nakupovali značky, snažili se je etablovat a pod jednou korporátní identitou rozvíjet. Navíc nezůstávali jen u této základní produktové diverzifikace a přidávali si další: oborovou jako lyže a tenis nebo golf, ale také mezioborovou jako lyže a oblečení nebo výroba plastů. To vše zčásti pod vedením stárnoucí generace vlastníků, někde dokonce ještě zakladatelů. Ti už ale často na takové náročné úkoly neměli ani předpoklady a vzdělání, ani kapitál. Specifika sezonního lyžařského byznysu ale podcenili i někteří dostatečně disponovaní (Benetton, Grossnigg v Kneisslu). Současně museli řešit tři základní problémové okruhy: 1. nečekaný pád obliby bot se zadním nástupem, 2. přechod na tehdy módní skořepinovou-capovou konstrukci a poté 3. přechod na carvingové lyže. Všechny velice náročné, a to nejenom finančně. Drobnou jobovkou pak už byly japonské hospodářské krize a takřka zhroucení tamějšího zdánlivě nenasytného trhu. Nebo, z jiného soudku, dvě rekordně nepříznivé zimy 1988/89 a 1989/90. A toto všechno se zkombinovalo v období sotva deseti let. V oněch „carvingových devadesátkách“, kdy jsme tolik řičeli nadšením nad novými úžasnými lyžemi a optimismem navenek hýřili i výrobci, tak za oponou zuřil tvrdý boj o přežití a kámen nezůstával na kameni. Dění hezky ilustroval obzvláště barvitý příběh Kneisslu, jemuž jsme věnovali samostatný díl.

Tvrdá koncentrace versus 317 značek Dochází k ještě další koncentraci. Značky postihla jen zčásti, nejvíce u bot a rovněž u vázání. Je to vidět i na vybavení ve Světovém poháru. Roku 1993 tam ještě nacházíme i lyže Authier, Dynamic, K2, Mizuno, Tyrolia, Yamaha, boty Alpina, Dachstein, Dolomite, Dynafit, Raichle. Snížil se ale počet vlastníků a objevila se prognóza, že za čas bude jen šest výrobců lyží. Zajímavé. Na začátku září 2013 obsahuje stránka exoticskis.com informace o 317 značkách lyží. Byla tedy ta předpověď totálně mimo? Ano i ne. Když pojmeme „výrobce“ jako „vlastníky“ a pomineme okrajové specialisty, v globálním mainstreamu toho o moc víc nezbude – viz infobox. Amer: Atomic + Salomon Head Rossignol + Dynastar Tecnica: Blizzard + Nordica Elan (ale notoricky hledá partnera) Fischer Jarden: K2 + Völkl plus snad ještě Stöckli Nástup malých – butikových či garážových – značek lyží (zdůrazněme lyží, tento trend se netýká bot ani vázání) je rozhodně významný a pro uplynulou dekádu velmi typický. Vznikla trochu kuriózní situace: na jedné straně se

Netušené důsledky carvingu Vědomí toho, že tzv. telemarský tvar, používaný už v 19. století, by měl podporovat křivočarý pohyb lyže, tedy jízdu v oblouku, je staré. Jenže teprve impuls v podobě snowboardů a technologický pokrok umožnily až v 90. letech století minulého vytvořit lyže dostatečně vykrojené, které budou běžnému lyžaři fungovat i na upravených tvrdých tratích. V začátcích carvingu ale málokoho napadlo, že důsledky této změny lyží budou mnohem hlubší než jen vyryté brázdy, odvážné náklony, snadné točení a euforie. Carving znamenal konec tvarové uniformity. S malými výjimkami byly čtyři desítky let všechny lyže tvarově skoro stejné: ještě roku 1983 měly obřačky Rossignol SM krojení totožné s legendou Strato z roku 1964 a ta zase převzala geometrii modelu Olympique z roku 1941! Není proto divu, že začátkem 70. let nemívaly firmy více než 10 modelů. Ještě v „nulté“ sezoně carvingu, 1995/96, jich nabízely v průměru jen 12 až 14. S carvingem se ale objevila pestrost: širší i užší, rádius 30 i 15 metrů. Vznikly úplně nové kategorie a každý výrobce postupně zaplavil trh desítkami modelů. Naučili jsme se, že tyto jsou vhodné tam a tamty onam. Období „jedny lyže na všechno“ skončilo. Množství úzce zaměřených lyží znamená i menší série. Největší výhoda velkých továren se tak oslabila. Levněji nakoupený materiál zhatily náklady na pracovní sílu a energetická náročnost velkých

Pirmin Zurbriggen v dobách, kdy hájil barvy švýcarské značky AUTHIER.

SNAPPY RACING SL 7075 Alu / Carbon ⌀ 16 x 0,75 mm

vlastnictví v branži zkoncentrovalo a do hry čistě podnikatelsky vstoupily silné společnosti a skupiny investorů s lyžováním nijak nesouvisející (Amer, Adidas, Jarden, Quiksilver), na druhé se do něj vrátili drobní nadšenci. Jakýsi návrat ke kořenům, chcete-li.

SNAPPY RACING GS 7075 Alu / Carbon ⌀ 16 x 0,75 mm

www.birki.cz

BIRKI spol. s r.o. U bělidla 926/3 / 790 01 Jeseník / CZ fax: +420 584 412 904 / tel.: +420 584 412 905 e-mail: birki@birki.cz / www.birki.cz / ISO 9001:2001

You can lean on us !

O nás se můžete opřít !

WOUND TECHNO LOGY

sport

prostor. Lyže se bouřlivě vyvíjely, takže nefungovala ani výhoda velkých výrobců „vybavení a know-how mám a už jenom rutinně mrskám velké série“. Všichni museli vyvíjet, zkoušet, zhotovovat nové formy, zčásti pořídit nové lisy. Žádný div, že při těchto výdajích postupovalo stěhování výroby za levnější pracovní silou. Nebyla to novinka 90. let, ale vývoj ve světě tento trend uspíšil. Samozřejmě nejenom v lyžování. Jakmile si výrobci osahali šířku, už jim nic nemohlo zabránit začít dělat stále širší lyže pro jízdu mimo tratě, kde je dosud v měkkém válcovaly snowboardy. Stejně jako v parcích a rampách.

Dynamic

znamenalo „verre-résine“, tedy právě zmíněný nový materiál, a „7“ je přece šťastné číslo.) Sláva přišla o dva roky později, kdy Michel Arpin jako hlavní osoba vytvořil legendární VR17. Přihlédl k postupně měněné technice jízdy, kdy lyže vyztužené skelnými vlákny lépe držely při výjezdu z oblouku a snášely vyšší tlak do zadní části. Střed vykrojení přenesl oproti tehdejšímu standardu o 15 cm dozadu. Tvar i konstrukce ji předurčily k úspěchu především ve slalomu.

Killy na děsných lyžích

Jean-Claude Killy sice obří slalomy jezdil na Rossignolech Strato, ale pro ZOH 1968 si VR17 zvolil pro všechny disciplíny. Jeho nezapomenutelný hattrick vystřelil značku do nebes, přestože do té doby byla jen malým výrobcem. Příznačné je vyprávění tehdejšího olympionika Milana Pažouta, v médiích (MFD 2010) podané slovy: „Přitom měl děsné lyže od firmy Dynamic. Šli jsme se podívat, kde je vyrábí. To nebyla fabrika, ale kůlna.“ (Školní děcka tehdy povinně malovala k výročí „Vítězného Února“ 1948 typickou velkou továrnu s kouřícím vysokým komínem a to byla i naše zažitá představa „fabriky“. A „děsného“ na těch lyžích nebylo nic. Nanejvýš pracné mokré Ještě roku 1983 měly obřačky Rossignol SM krojení totožné ovíjení jádra-boxu prames legendou Strato z roku 1964 a ta zase převzala geometrii modelu Olympique z roku 1941! ny prosycených skelných vláken. Poskládat pár lyže Dynamic neměl dost peněz, a tak si nakonec desítek závodních lyží lze opravdu dopřál hned celou továrnu. Dynamic vedle i v „kůlně“, až velké série potřebují Atomicu napodobil model spolužití Rossignolu skutečnou továrnu s racionalizovaa Dynastaru. Ještě roku 1995 si Švýcarka Heidi ným provozem.) Zeller-Bähler na VR27 vyjela třetí místo ve SP, Nevelká firma ani neměla v zimě 1996 ona i lyže na vrcholné scéně končí. prostředky na vývoj lyží využívaJe ale možné, že tehdy už používala lyže Atomic jící nosnou skořepinu, přestože s dekorem Dynamic, stejně jako o pár let později od roku 1966 vlastnila patent. Na určitou chvíli Chorvatky Ana Jelusic a Nika Fleiss. expiraci si trpělivě počkal Salomon Finský Amer značku převzal a kupodivu a poté svět ohromil svým Mononezahubil. Následovalo tápání, jak lyže Dynamic coquem. A hodně si tak pomohl zaměřit a umístit na trhu. V posledních letech k problémům, jak už víme... dodnes plní roli menšinové levnější alternativy. Další vrchol a sestup Svoje zákazníky pořád mají 1. ve Švýcarsku, 2. ve Druhý vrchol přišel s olympiádou Francii a 3. v Japonsku. Na stránkách Amersports 1976. Rosi Mittermaier málem už ale nenajdete ani odkaz. zopakovala Killyho vítěznou triádu, Pokud si dobře pamatuju, v minulosti se s dvěma zlaty a stříbrem plus k nám dovezlo jen silně omezené množství vítězstvím ve Světovém poháru modelů nezávodních. VRM byly přesto tvrdou se coby Gold-Rosi stala miláčkem a velmi výkonnou sportovní lyží s výborným nejenom celého Německa. Ani tyto držením. Nejvíce nás ale závodní VR lákaly coby jednorázové medaile k přežití značovoce roky nedostupné. Když Dynamic po roce ky nestačily a záhy se majoritním 1989 začal dovážet Milan Burda, postavil na vlastníkem stal expandující majitel tyto lyže řadu kolegů-veteránských závodníků. Atomicu Alois Rohrmoser. Urban Dynamic také pěkně zachytil nástup carvingu. ski legend praví, že jako chudý mlaKonec jeho velkého období jsme tedy přece Inzerát z dob, kdy značka K2 excelovala ve Světovém poháru. díček počátkem 50. let na vysněné jenom stihli.

Psát o lyžích Dynamic znamená dneska nejspíš staromilecké okénko pro pamětníky. Tradiční značka, z níž dnes už zůstává především jméno a mladí ji možná neznají vůbec, byla typickým poválečným produktem. Do historie vešla koncem 40. let jako průkopník nedřevěné skluznice (Cellulix, 1947) a jako jedna ze čtyř prvních velkých značek alpského závodění. Když od začátku 60. let výrobci začali zapojovat do konstrukce lyží skelná vlákna, nechal si majitel Paul Michal u specialistů v továrně Les Plastiques Synthétiques pro olympiádu 1964 vyrobit model VR7, průkopníka s torzním boxem. („VR“, jež v názvech modelů Dynamic figuruje dodnes,

ARC znamená oblouk Nová technologie ARC, se kterou letos Atomic přichází na allmountainových lyžích Nomad, je revolucí v lyžování.

aždý, kdo vyzkoušel technologii ARC, byl nadšen. Minimum vibrací, plynulý průběh oblouku, přilnavost k terénu i snadné ovládání jsou hlavními atributy nové technologie, kterou vývojáři Atomicu často přirovnávají k jízdě v terénu na celoodpruženém kole. Technologie ARC pracuje s jednoduchým principem. Zatímco většina ostatních lyží zůstává při jízdě velmi tuhá pod vázáním a ohýbá se pouze před ním a za ním, ARC umožňuje plynulý průhyb po celé délce. Pracuje s tzv. Float deck, tedy plovoucí deskou. Ta je k lyži přichycena pouze v jediném bodě, kolem kterého se pak celá lyže dokáže plynule ohýbat. Díky tomuto bodu je snazší i distribuce tlaku do celé délky lyže, od špičky až po patku. Výsledkem je snadné ovládání, perfektní kopírování terénu a hlavně jednodušší prohnutí lyže při vynaložení menšího úsilí. Naopak, pokud na lyžích s technologií

ARC jezdí sportovní a výkonnostní lyžaři, lyže se jim odmění lepším reboundem při ukončení oblouku. Technologii ARC můžete letos vyzkoušet na zcela přepracované řadě Nomad a úplně nové řadě Nomad (S). V řadě Nomad (S) naleznete dva modely určené hlavně pro jízdu na sjezdovce. Sportovní konstrukce za použití dřeva a titanalu spolu s šířkami 73 a 76 mm pod botou dávají modelům Temper Ti a Radon Ti dostatečný výkon a vlastnosti, jako je rychlé přehranění a stabilita při vysokých rychlostech. Modely Crimson Ti a Blackeye Ti jsou díky svým šířkám 86 a 81 mm pod botou již více zaměřeny i na občasné výlety za dobrodružstvím mimo upravované tratě. K tomu jim napomáhá, stejně jako v případě všech Nomad modelů, i allmountain rocker nebo nové bočnice Step Down Sidewall.

www.amersports.cz

rychlost, srdce a hlava plná

VÍTĚZSTVÍ

head.cz

Ted Ligety Maria Hoefl Riesch Stivot Race MOC 3 790, -

Aksel Lund Svindal Lindsey Vonn Raptor 115 i.Supershape Speed MOC 9 390, MOC 16 290, -

sport

Další škatule se pohnuly: Rossignol má nové pány dysi v dávnověku, přesně roku 1955, Abel Rossignol postoupil svou továrnu na lyže mladému právníkovi jménem Boix-Vives. Ten ji pak obhospodařoval plných padesát let. Od poloviny lyžařsky kritických 90. let, kdy zkrachovali skoro všichni (rakouští) konkurenti, byla sice firma na prodej, ale na největšího světového výrobce, jenž tehdy spolu s Dynastarem, vlastněným od roku 1967, vrhal na trh takřka 1,5 milionu párů lyží (dnes skoro polovina světové produkce), nikdo v branži dostatečné prostředky neměl. Rossignol tak spíše proplouval děním až do roku 2005, kdy ho nakonec za necelou půlmiliardu dolarů koupil australský Quiksilver. Následoval otřepaný scénář: firma mimo lyžařskou branži si myslela, že „prkýnkáře“ samozřejmě zvládne, ale lyžařská specifika na ni byla příliš. Sice přesunula část výroby na Taiwan, vázání do Polska, seškrtala závodníkům smluvně zajištěné peníze na polovinu s možností okamžitého zrušení smlouvy (a přišla tak třeba o Lindsey Vonn a řadu dalších), ale nakonec stejně ráda nepohodlné břemeno postoupila sdružení banky Macquarie (77 %) a mocné Jarden Corp. (17 %, která coby vlastník K2, Völklu a Markeru už v obraze byla). Prezident Bruno Cercley, menšinový akcionář a francouzský patriot, utlumil

I rossignol se už vrhl na oblečení

investice do oblečení, vrátil vázání do Nevers, tradiční lokality Looku a výrobu 100 000 párů lyží do Sallanches, původní továrny Dynastaru, situaci kolosu to ale v současné realitě nevyřešilo. Banka není lyžař-srdcař, a tak se v létě 2013 sice relativně stabilizovaného, avšak perspektivně problémového lyžařského giganta ujímá poměrně mladá norská investiční firma ALTOR. Zimní know-how těchto hochů se zakládá na úspěšném vstupu do firmy Helly Hansen v roce 2006. V létě 2013 platí, že by měli ovládnout 80 % Rossignolu, 20 % by si měli ponechat Cercley a Weber Investment (Christian Gueugnier, Didier de Menestrel). Ti by měli zaručit, že potřebné „hardwareové“ know-how zůstane. Norové totiž hlasitě deklarují, že se chtějí zaměřit především na segment outdoorový, tedy opět na oblečení a obuv. Rossignol je zvučná značka, mezi lyžaři přímo ikonická, a tak taková úvaha rozhodně dává smysl. Je to ostatně obecný trend, na své linii oblečení pracují i mnozí další. Jako pravověrní lyžaři si můžeme jenom přát, aby více než stoletá expertiza zůstala zachovaná a Rossignol vedle hadříků i nadále produkoval lyže, na nichž se i my nároční s požitkem svezeme. (is)

Save-ID Řekne, kdo jsi Save-ID je pro sportovce určený stylový náramek, který je osazen nerezovým štítkem s identifikačními údaji o svém majiteli. Každý si může sestavit Save-ID náramek na stránkách www.save-id.com a sám rozhodnout, jaké informace na štítku budou obsaženy. ave-ID předává informace ve chvíli, kdy vy sami nemůžete. To znamená, že kromě telefonních čísel na kontaktní osoby, roku narození nebo místa bydliště by měl obsahovat i údaje o zdravotním stavu. To je hlavní smysl náramků Save-ID. Cukrovka, různé druhy alergií, kardiostimulátor nebo užívání

zápěstím silnějším než 14 cm. Silikonový Chrono-ID je dodáván v univerzální velikosti, zapíná se pomocí nerezové přezky s bezpečnostním zámečkem. K výběru je osm barev včetně černé, což by mělo uspokojit i esteticky náročného zákazníka. Je použitelný pro všechny včetně dětí již od předškolního věku.

S heslem SNOW.CZ doprava ZDARMA léků, jako je např. Varfarin, to jsou informace, které mohou být užitečné pro pomoc v nouzové situaci. Text je na nerezovém štítku vypálený laserem, takže běžným užíváním je prakticky nezničitelný. Náramky můžete vybírat ze dvou základních variant. Textilní Speed-ID je k dostání ve třech velikostech, šesti barvách a zapínání je řešeno suchým zipem. Vhodný je pro všechny se

To nás přivádí k další možnosti použití a tou jsou právě děti. Přesto, že je tento produkt původně určen pro sportovce, svoje uplatnění nachází i ve spojení s dětmi. Jeho pomoc můžete ocenit například při zatoulání dítěte v obchodním centru, na pouti nebo na sjezdovce. Nejraději jistě budete, když Save-ID nebude vůbec potřeba použít. Ovšem „štěstí přeje připraveným“.

www.save-id.com

BLACK PROJECT

PU a THERMO BOTIČKY

3 FEET WINTER SOCKS

WINTER NTER 3FEET

DRYWARMER Vysoušeč

SYSTÉM PRO OHŘEV NOHOU

3FEE 3FEET

UNIVERSAL 3D

Více informací o možnostech koupi najdete na www.sidas.cz, www.sidas.sk nebo u Vašeho obchodníka.

ČEPICE S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

OHŘEVNÝ SY S TÉM DO OBUVI

RUKAVICE S OHŘEVNÝM SYSTÉMEM

VY SOUŠENÍ

Dovozce pro Českou republiku: svorto.cz

s.r.o., email: sidas@svorto.cz, www.therm-ic.eu

Předposlední Mohykán odešel Den před „naším“ 21. srpnem a těsně po 88. narozeninách se do věčných lovišť odebral předposlední z klasických rakouských otců zakladatelů – Toni Arnsteiner. Text: IVAN SOSNA eho odchod je už jen symbolika. Arnsteiner z vedení svého dítěte Blizzardu odstoupil před více než 20 lety (1992) a poté pod vedením jeho zetě Franze Schennera firma propadla bance v dubnu 1995. Přesto přidává do historie rakouského i světového skibyznysu nostalgickou vzpomínku. Anton, ročník 1925, se jako poražený voják z války vrátil hned roku 1945, a tak už o tři roky později mohl zahájit výrobu lyží pod značkou Glockner. Přejmenování na anglofilní a mezinárodně srozumitelné Blizzard v roce 1953 se ukázalo velmi šťastným. Počínaje MS 1958 se vedle zavedeného Kästleho a Kneissla dostává k úspěchům a medailím. V 60. letech proniká

i na náš trh a založí zde tradici značky, která trvá dodnes. Poté, co Völkl v roce 1967 uchvátí svým neotřelým proužkovaným „zebřím“ designem, zaboduje roku 1973 v tomto duchu také Blizzard černočerveným „plameňákem“ Firebird. Vybavuje i část tehdejší československé reprezentace a jednička Miloslav Sochor mu u nás dělá neocenitelnou reklamu. Totéž ve velkém světě mladý krasavec Hansi Hinterseer a posléze i další. Jako například Marie-Therese Nadig, vítězka Světového poháru 1981. Ta už na tehdy revolučních lyžích Thermo. Na Blizzardech se objevuje i legendární Franz Klammer. V nešťastnou dobu konce 80. let s katastrofálně teplými zimami otevírá Arnsteiner supermoderní „první elektronickou továrnu“. Těsně předtím, než na lyžařské firmy

foto: www.blizzard-ski.com

sport

DVĚ V JEDNÉ Nejedná se ani o šampon, ani švýcarský multifunkční nožík, ale o nový model lyží X-Race, se kterým přichází letos na trh Salomon. A genialita jeho konceptu spočívá právě ve dvou zcela rozdílných lyžích postavených do jedné.

odel X-Race totiž láme veškeré předsudky i zažitá pravidla o tom, jak by měla vypadat uživatelská obřačka nebo slalomka. V letošní kolekci Salomonu totiž ani jednu z nich nenajdete. Nahradil je jeden model, kterým je právě X-Race. Pět délek, stále stejná konstrukce, rozdílné poloměry, to jsou atributy, které nejlépe nové lyže charakterizují. Vývojáři od Salomonu mají pro jediné univerzální výkonnostní lyže jednoduchý argument. Nebudeme si nalhávat, že lyže pro dlouhé oblouky, zakoupené drobnou dívkou v délce 160 cm již zdaleka nemají vlastnosti obřačky a s poloměrem blížícím se 12 metrům jsou spíše slalomkami. Proč tedy pak vlastně vyrábět krátké obřačky? Každý si přece může vybrat lyže podle svých preferencí, tedy

délky lyže a poloměru oblouků, které má nejraději. Lyže však stále zůstává stejná, má stejnou konstrukci, desku i vlastnosti. Kratší lyže jsou hravější a více točivé, delší naopak určené pro rychlost a dlouhé oblouky. Nové X-Race jsou dodávány v pěti délkách od 155 do 180 cm při poloměrech 11 až 19 metrů. Všechny jsou vybaveny mírným rockerem, závodní sendvičovou konstrukcí a velmi kvalitní deskou pod vázáním ze závodního oddělení.

www.amersports.cz

a třetinově Karl Hofstätter z Fischeru, a poté majoritně Tecnica, jež podíl Antona Stöckla rok nato odkoupila. Do tradičního mateřského Mittersillu přestěhovala z italského Trevignana výrobu svých lyží Nordica. Tecnica, původně skromná botařská firma z legendárního montebellunského clusteru, velmi dobře pochopila, že v době drsného osekávání nákladů a výroby v levnějších zemích je pro tradiční značku Made in Austria správnou strategií důraz na rakouský image a odpovídající kvalitu. Blizzardy přestaly být především levnějšími lyžemi, dobře zvolenými modely se vrátily na americký trh a překvapivě rychle si tam získaly velmi dobré jméno. (Nebyl on ten Toni před šedesáti lety s tím „emerickým“ názvem geniální?) Fajnšmekrům jistě neuniklo, že se nejnověji Nordica/Blizzard (závodní lyže jsou v podstatě identické) stala špičkou ve slalomkách (původně Herbst, pak Matt, nyní především Neureuther, u nás Krýzl) a výrazně se prosazuje i v lyžích rychlejších (Viktoria Rebensburg, opět Neureuther, Dopfer). Starý pán tak mohl mít na sklonku života radost. Jeho dítě ožilo a funguje. Svět se sice mění, ale trocha tradice neuškodí. Zejména když se tak pěkně sněhově jmenuje.

foto: www.blizzard-ski.com

udeřila těžká doba, září Blizzardy na nohou trojnásobné vítězky SP Petry Kronberger. Konkursem a převzetím bankou ale éra sportovních úspěchů neskončila. Firma sice byla celou dekádu ve ztrátě, ale salcburský Raiffeisenverein jako správný patriot roky financoval skvělé trio závodnic Michaelu Dorfmeister, Alexandru Meissnitzer a Renate Götschl. Díky tomu měla stále špičkové lyže rychlostní a obřákové, ačkoliv se na většině komerční kolekce začalo dost šetřit. Na našem trhu, zaměřeném výrazně na cenu, byly Blizzardy velmi úspěšné, ale třeba na americkém prakticky vymizely z obchodů i povědomí. V roce 1998 do firmy vlastnicky vstoupil Scott USA, nalákaný popularitou expandujícího carvingu, a jeho tehdejší management se dokonce chystal na barbarství v podobě zrušení značky Blizzard. Etablování na specifickém a dostatečně saturovaném trhu se Scottu (naštěstí?) nepovedlo, takže Blizzard přežil. I to ale nakonec přineslo pozitivum: prozíravé a úspěšné rozhodnutí Scottu necpat se do přeplněného sjezdovkového segmentu a zaměřit se na rozjíždějící se freeskiing. Počínaje rokem 2005 začali do Blizzardu přicházet seriozní investoři domácí. Napřed IQ-Sport GmbH, dvoutřetinově Stöckl-Gruppe

Lyžařský stroj nejen pro vrcholové sportovce Využijte možností stroje Skier’s Edge a zlepšete své lyžování. Budete dynamičtější, silnější a obratnější. Začněte již tuto zimu „Používám stroj World Cup Plyometric Power k simulaci svých závodních schémat a při tom se mi daří kumulovat obdobné hladiny laktátu jako při závodu nebo při tréninku na sněhu.“ Ted Ligety – držitel zlaté olympijské medaile, celkový vítěz Světového poháhu v obřím slalomu Skier’s Edge® je oficiálním dodavatelem světových lyžařských týmů

www.SkiersEdge.cz

[univerzita]

profi index

Ski with me

odbornost příspěvku

sport

Text: Ondřej Novák foto: Petr Havelka

Mám jednu nohu dlouhou…

DNEŠNÍ MENU:

… zpíval by Radek Pastrňák z kapely Buty, kdyby lyžoval. Nebo kdyby lyžoval a věděl. Ale pravděpodobně neví, stejně jako další dobří lyžaři i muzikanti.

Hlavní jídlo: Kdy a jak začínáme nový oblouk, na které noze a kdy se která začne prodlužovat či zkracovat? Dezert: Jak na to?

Budeme se snažit vyhnout těžkým argumentacím z oborů anatomie, fyziologie i mechaniky a zkusíme na to jít tak nějak selsky. Použiju své oblíbené, byť značně zjednodušené rčení, že „naše těžiště bydlí v břiše“. Abychom mohli lépe na lyžích zatáčet, využívali všech fyzikálních sil, které nám pomohou vytvořit na lyže dostatečný tlak, tedy je prohnout a zatáčet, musíme naše těžiště posunout dovnitř tvořeného oblouku. To můžeme udělat mnoha způsoby. Stačí se skácet jako strom dovnitř zamýšlené trajektorie a je vyhráno. Pokud vycházíme z předpokladu, že je pro naši rovnováhu i kondiční a tělesné dispozice stále jednodušší lyžovat s větším podílem hmotnosti a opory na vnější noze, musíme tu vnitřní zkrátit. Jinak bychom se sice skáceli, ale stáli bychom právě na vnitřní. Zkracování vnitřní nohy nám

Zástupce šéfredaktora SNOW, Instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Polévka: Proč máme jednu nohu v oblouku dlouhou a druhou naopak zkracujeme?

Ondřej Novák

1 tedy umožňuje posun těžiště více do středu tvořeného oblouku a zároveň přináší více naší hmotnosti na nohu vnější. Vzniká tak mimo jiné efektivní opora o vnější lyži na „dlouhé“ noze. Dlouhou a krátkou nohu uvidíte na obrázku 1 , postupné zkracování a opětovné prodlužování dolních končetin při velmi pomalé jízdě oblouky v pluhu na obrázku 2 . Teď přichází hlavní chod. Kdy a jak začít vnitřní nohu zkracovat? Správná otázka spíše zní, kdy, jak a hlavně kterou nohou začít nový oblouk. Na konci každého oblouku, ať pojedete rychle, nebo pomalu, máte větší oporu o vnější „dlouhou“ nohu. Spočívá na ní také více hmotnosti i vytvořeného tlaku. Tento tlak je třeba uvolnit, abyste mohli svým těžištěm přejít přes lyže

Letošní seriál zaměříme ještě více na praxi. Půjdeme více do hloubky a budeme se zabývat podrobnostmi a tipy, které nám v uplynulých seriálech o lyžování i telemarku unikly, nebo na ně nezbyl prostor. Budeme se snažit na to jít selsky a jednoduše, i když témata budou někdy těžko stravitelná. Proto vás jako každý rok rád uvítám na kopci při lekcích a workshopech Skiwithme.cz, abychom společně zkusili teorii proměnit v praxi.

a začít tak oblouk nový. Způsobů, jak to udělat, je mnoho, ale jedním z nejjednodušších je právě zkracování nebo říkejme raději změkčování budoucí vnitřní nohy. Ta je v tuto chvíli ještě dlouhá, je tedy třeba ji začít zkracovat, změkčovat tenzi v ní a hlavně přenášet hmotnost na nohu krátkou, která bude naší budoucí vnější nohou v dalším oblouku. Z krátké nohy se začněte tedy zvedat, stoupejte si na masivní palcové bříško a lyže též jednoduše přehraní. Pak už se o ni můžete jen vzpírat (balancovat proti ní) a dále pokračovat ve zkracování svojí druhé nohy, což vám umožní větší pohyb těžiště do středu

3 oblouku, tedy větší úhel zahranění a s ním i kratší poloměr. Jednoduchým argumentem, proč začít oblouk hned z budoucí vnější nohy, je i směr pohybu vašeho celého těla, a tedy i těžiště. Z dlouhé nohy se jen těžko budete zvedat směrem dolů ze svahu, z krátké to jde naopak při změkčení té dlouhé ideálně. Nehledě na to, že zvedáním se z dlouhé nohy na ni jen zvyšujete tlak a ještě více ji tak zatěžujete namísto pravého opaku, kterého se budete snažit docílit – tedy zmenšení úhlu hranění a zrušení vzniklého tlaku. Víme tedy, jak je důležité si říci kdy. Naše snaha by měla vést k zatížení budoucí vnější lyže v podstatě ještě dříve, než bude přehraněná. Tedy čím dříve, tím lépe. Zřejmě už je všem jasné, že tohle všechno se bude odehrávat daleko před spádnicí. Vše si zdokumentujeme na obrázku 3 . Zatímco první lyžař (zprava) má obě lyže stejně zahraněné a vnější více zatíženou, druhý lyžař už zahájil proces přechodu do dalšího oblouku. Přesto, že lyže ještě nejsou přehraněné, je zde evidentní opora o novou vnější lyži, zatímco stará vnější odlehčena ztrácí (pouze díky nerovnostem) kontakt se sněhem. Nová vnější noha se začíná prodlužovat, stará naopak zkracovat či změkčovat. Třetí lyžař tak dokončil přehranění. Představte si, že na konci oblouku vaše dlouhá, vnější noha uvízla v bahně. Abyste elegantně přenesli těžiště přes lyže do nového oblouku,

Při zvedání jedné lyže (na obrázku 4 ) se snažte její špičku udržet na sněhu a při zahájení oblouku ji vyklonit směrem dolů do údolí, neboli nasměrovat tam, kam chcete jet. Velmi

4 začněte ji z bahna vytahovat. Čím jedete pomaleji, tím je bahno hustší a nohu vytahujete pomaleji. Čím jedete naopak rychleji, bahno je řidší a ke zkrácení nohy tak dojde rychleji, neb ji snadněji vytáhnete z bažiny ven. Procvičte si včasné zahájení oblouku třeba při Javelin obloucích nebo při jízdě po jedné lyži.

dobře můžete procítit i „vytahování nohy z bažiny“. Javelin oblouky (na obrázku 5 ) fungují na podobném principu a kromě nácviku aktivního otáčení vnější lyže (snažte se postupně zvětšovat úhel svíraný lyžemi právě aktivním otáčením vnější lyže do směru jízdy) a separace horní a dolní poloviny těla vám též umožní větší posun těžiště dovnitř oblouku. Javelin turn můžete zkusit jak ve smýkaném provedení, tak čistě po hraně při vyšší rychlosti. Při obou cvičeních se snažte přestoupit na novou vnější lyži co nejdříve tak, aby byla již brzo před dosažením spádnice dobře zatížená a zahraněná.

I v letošní sezoně najdete na webu www.skiwithme.cz nabídku lekcí a workshopů pro lyžaře i telemarkisty. Pro lyžaře jsem letos připravil rozbor videa zdarma ke každé lekci, začínající telemarkisty naopak jistě potěší bezplatné zapůjčení vybavení po dobu výuky. Těším se na vás na kopci. Telemark i lekce pokročilého lyžování se mnou navíc můžete vyzkoušet na SNOWfestu 2014 (www.snowfest.cz).

[univerzita]

profi index

zlepšujte se!

„Přezkáč“není sádra V letošním seriálu věnovaném častým chybám při lyžování se pokusíme objasnit, proč nás lyže neposlouchají tak, jak bychom chtěli. Podíváme se na to však trochu jinak, než říkají zaběhlé a všem známé poučky a knižní rady. text: Mgr. Radek Drahoňovský

lidské chodidlo se skládá z 26 kostí

ilustrace: Stock Photo © Sebastian Kaulitzki

sport

odbornost příspěvku

Začněme tedy pěkně od podlahy

Chodidlo jako volant

i z nás, kteří měli letos v létě to štěstí a strávili pár dní u moře, se mohli projít či proběhnout naboso po pláži. Po většinu roku máme na nohou obuv, ať už to jsou pantofle, tenisky, lodičky, nebo lyžáky, a takový výklus po písčité pláži je pro naše chodidlo velkým vysvobozením. Každá stopa, kterou v písku zanecháme, je tak trochu naším jedinečným podpisem, škoda jen, že nám ho vlny po chvilce vymažou. Leonardo da Vinci označil lidskou nohu za „stroj mistrovské konstrukce a umělecké dílo“ a k tomuto přirovnání měl slavný Ital důvod. Samotné chodidlo se totiž skládá z 26 kostí a ty pohromadě drží 107 vazů. V obou chodidlech je tedy obsažena celá jedna čtvrtina z celkového počtu kostí v našem těle! Chodidla mají nelehký úkol. Ať už jdeme, běžíme, nebo skáčeme, chodidla nesou celou hmotnost našeho těla, jsou naším pilířem a kontaktem se zemí. Na chodidlech začínají i končí svalové řetězce vedoucí skrze celé tělo, proto jsou jejich správné postavení a funkce velmi důležité. Správnou aktivací a nastavením chodidel dokážeme v lidském těle ovlivnit řadu na sebe navazujících procesů vedoucích k celkové rovnováze (nejen) pohybového aparátu. O svých chodidlech ví mnoho lyžařů často až tehdy, když je tlačí shrnutá ponožka nebo nemají-li padnoucí boty a chodidlo je brní tak, že by se samou bolestí ještě na sjezdovce nejraději vyzuli. To je však málo.

Při lyžování hraje chodidlo a jeho poloha v botě významnou roli. S nadsázkou se dá říci, že je naším „volantem“, kterým lyže ovládáme. Je k lyžím nejblíže, vždyť samotnou lyži od chodidla dělí zpravidla pouze několik centimetrů. Bota je pouze mezičlánkem, který nás společně s vázáním a lyžemi spojuje. Ostatní se odehrává uvnitř boty. Mnoho lyžařů se při jízdě až příliš koncentruje na pohyby tzv. od kolen nahoru, tedy používá příliš hrubou motoriku. Domnívají se totiž, že bota natolik fixuje nohu a kotník, že s ní nelze hnout. Jistě, hybnost nohy je v botě omezena a udělat pohyby v takovém rozsahu jako naboso nelze. Lze však chodidlo vnímat, uvědomovat si jeho polohu, místo kontaktu se stélkou, rozložení tlaku směrem do stélky v různých částech chodidla. Noha je díky své složité stavbě a množství kloubních spojení značně pohyblivá. Při stoji na celých chodidlech (pro usnadnění se postavte na karimatku či molitan) můžeme vyzkoušet malé pronační a supinační pohyby – zatlačte jednou nohou do palcové a druhou do malíkové strany, zkuste na obě strany. V lyžákách tento pohyb zcela logicky pozorovatelný není díky pevnosti skeletu. Je však důležitou součástí jemné motoriky vedoucí k preciznímu vedení a otáčení lyží, která má svůj základ v botě. V botě je však noha nejvíce pohyblivá směrem předozadním.

Pohyblivost kotníku (flexe) nám umožňuje ovlivnit náklek, tzn. být v kontaktu s jazykem boty, a nejen to. Při jízdě na lanovce vyvěste nohy ze stupátka a snažte se přitáhnout špičku nohy k holeni a naopak oddálit od holeně. Napínáte a krčíte kotník, špičky lyží se tak zvedají nebo klesají. Přesně tyto pohyby slouží ke korekcím postoje na lyžích i při jízdě. Musíte se o to snažit v boulích, abyste neztratili kontakt s terénem, na tvrdé sjezdovce, kdy se z mírného záklonu snažíte dostat zpět před lyže apod. Noha v botě není a nesmí být pasivní. Kdo dokáže procítit jemné pohyby v chodidle a kotníku, je na dobré cestě dobře a s citem lyžovat. Je dobré vědět, že základem správného postoje na lyžích je rozložení vaší hmotnosti na celé chodidlo. Nepřesný nevyvážený postoj způsobuje křečovité zatínání prstů Zatnuté prsty blokují svaly bérce a neumožňují uvolněný pohyb kotníku ani chodidla Tříbodová opora chodidla je stejně jako u chůze, stoje, tak i jízdě na lyžích předpokladem správné funkčnosti chodidla Vyzkoušejte si několik cvičení na suchu i na sněhu: Snažte se procítit rozložení tlaku ve stoji naboso na molitanu či karimatce. Střídavě tlačte do palce, palcové hrany, malíkové hrany a paty. Zavřete oči a opakujte. V rozepnutých sjezdových botách zkuste to, co v předchozím pokusu naboso. Dbejte na to, aby bota zůstala stále v kontaktu s podlahou, kobercem apod. Na lyžích, na mírné sjezdovce, v pomalé rychlosti (nejprve například v pluhu nebo smýkaných paralelních obloucích), s rozepnutými přezkami tak, aby byly zcela uvolněné, se snažte zatáčet pouze pomocí otáčení chodidla. Nasměrujte obě tam, kam chcete jet.

Absolvent pedagogické fakulty TU v Liberci, spolumajitel lyžařské školy a akademie SUNSKI ve Špindlerově Mlýně, lektor APUL a nadšený učitel lyžování s 13 lety praxe v ČR a ve Švýcarsku.

Mgr. Radek Drahoňovský

V KONDICI S INTERSPORTEM! Dámská bunda 3v1 Vinita

Pánská bunda 3v1 Vineet

Trekingová obuv Mulaz III AQX

Ochrana proti povětrnostním vlivům, vodní sloupec 5 000 mm, vnitřní část lze nosit samostatně, odepínací

Celokožená trekingová obuv z nubukové usně, nepromokavá a prodyšná díky membráně Aquamax,

kapuce, svařované švy, reflexní prvky, odvětrávání v podpaží, boční kapsy na zip, náprsní kapsa na zip, 100% polyester. vel. 36–44

kapuce, svařované švy, reflexní prvky, odvětrávání v podpaží, boční kapsy na zip, náprsní kapsa na zip, 100% polyester. vel. 48–56

proﬁlovaná podešev Vibram.

Pánský model: vel. 41-47 Dámský model: vel. 36-42

Dámská

Pánská

místo 4999, 4 999,,

2999,-

místo 4999, m 4 999,,

2999,-

místo 2699, m 2 699,-

1 899,-

*Platí *Pla *P latí tí od 9.9. do o 31 31.10. .10. 1 2 201 2013 013 3 po p pře předložení ř dložžen ní po p poukázky uká ázzky zkyy zze e Sl Slevové levové knížky. knížkyy. V d ět sii svou S l k ížžk v prodejnách d j á h INTERSPORT nebo b stáhněte táh ět ě na iintersport.cz. t t Vyzvedněte Slevovou knížkou

[univerzita]

profi index

Nechte se roztrhat lektory APUL!

Analýza pohybu

sestavil Ondřej Novák

ádi byste poznali a hlavně odstranili své chyby při lyžování? Vaše přání budiž splněno! I v letošním roce pokračují lektoři APUL ve svých analýzách pohybu. Vy se tak můžete přímo stát cílem jejich odborného pohledu, nebo jejich poznatky a postřehy alespoň konfrontovat s těmi svými, naučit se analyzovat a přemýšlet nad

svými vlastními chybami při lyžování, případně aplikovat postřehy odborníků na sebe samé podle vlastních snímků. A pokud máte rovnou chuť podrobit se odborné analýze, zašlete nám svoji sérii fotografií nebo rovnou video a nechte profesionální učitele lyžování, aby vám poradili, jak lyžovat lépe, zdravěji a úsporněji.

První obětí nenechavých očí lektorů APUL se stal Honza, mladý nadějný freeridista, který si pořádné lyžování mimo sjezdovky vyzkoušel na letošním Snowfestu a nové freeridové dimenze ho spolu s širokými lyžemi zcela pohltily.

foto: petr socha – snow

sport

odbornost příspěvku

Jiří Nohejl První dojem: Na první pohled se jedná o zkušeného lyžaře, který jede otevřenými oblouky v hlubokém sněhu na středně strmém svahu. Z hlediska bezpečnosti při pohybu ve volném terénu lze velmi pozitivně hodnotit lyžování s batohem, který jistě obsahuje i nezbytné vybavení. Jízdu, která vyžaduje pokročilé lyžařské dovednosti, zvládá lyžař velmi dobře, a to i díky použití vhodných, mírně širších lyží. Analýza: Můžeme si však všimnout, že hluboký sníh klade na lyžaře zvýšené nároky, a to jednak v oblasti aktivního vedení lyží, tak rovněž v oblasti stranové a předozadní rovnováhy. Pokud se podíváme na konec oblouku doleva (obr. 1), vidíme výrazně pokrčená kolena, ale zároveň otevřené kotníky. Lyžařovo těžiště se i přes snahu kompenzovat toto postavení předklonem trupu nachází na konci oblouku mírně vzadu. V zahájení nového oblouku musí poté lyžař vynaložit mnoho sil, aby dostal boky dostatečně dopředu. Kvůli tomu však nedochází ke správnému uvolnění lyží, čímž poté v oblouku doprava vznikají problémy s jejich vedením. Navzdory opakovanému mýtu, že v hlubokém sněhu se jezdí v záklonu, je naopak právě zde velmi důležité pracovat na rovnoměrném rozložení zatížení lyží mezi špičkou a patkou a tím při postupném stlačování sněhu umožnit správný průhyb lyže v jejím středu. Doporučená cvičení: Při jízdě v hlubokém sněhu jsou klíčové pocity, které lyžař vnímá na svých chodidlech. Stejně jako při vytváření sněhové koule z prachového sněhu, tak i při lyžování v tomto sněhu trvá delší dobu, než cítíme odpor, kterým sníh tlačí proti naší dlani či lyžím. Z tohoto důvodu je třeba experimentovat s citlivým zatěžováním lyží a tím pracovat na uvědomění si pocitu, ke kterému dochází při stlačení sněhu pod lyžemi. Správně stlačený sníh poté poskytuje lyžím oporu, kterou můžeme využít k jejich uvolnění a tím i pro snadné zahájení nového oblouku. Doporučil bych proto cvičení zaměřená na změnu zatížení, a to jak ve vertikální, tak i laterální rovině.

Karel Kříž První dojem: Konečně tu máme také jízdu v prašanu, zdroj radosti každého lyžaře. Jízda v takovémto sněhu a se širokými lyžemi je poměrně snadná a tento lyžař ji obstojně zvládá. Analýza: Přestože se nabízí jízdu v prašánku příliš nehodnotit a prostě si ji jen užít (neb takovýto povrch vám ledacos odpustí), myslím, že je v jízdě pár chybiček, na kterých by šlo zapracovat. Základní postavení je poměrně dobré. Ani těžiště není příliš posunuto dozadu, což bývá nejčastější chyba při jízdě v měkkém sněhu. Co lze spatřit jako hlavní problém zachycené jízdy, je přílišný rozdíl v zatížení lyží. Nejčitelnější je tato chyba hned na úvodní fotce při dokončení oblouku doleva. Tento rozdíl v zatížení by na tvrdém povrchu nepředstavoval problém, ale v měkkém sněhu vede k přílišnému proboření vnější lyže, následnému neparalelnímu postavení lyží a často ke ztrátě stability a plynulosti jízdy. Čím je sníh hlubší, tím opatrněji je nutné dávkovat zatížení lyží a rozkládat váhu mezi lyže blízko poměru 50/50. Doporučená cvičení: Existuje celá série hravých cvičení v hlubokém sněhu, které pomohou lépe dávkovat zatížení lyží. Najděte si svou stopu v mírné zasněžené pláni a nechte lyže pořádně rozjet šusem. Pak zkoušejte velmi jemně přenášet váhu z jedné lyže na druhou (pedálový pohyb) a sledujte, co budou lyže dělat. Zrovna tak můžete v přímé jízdě zkoušet zatížit lyže na špičku uprostřed a vzadu nebo jet střídavě v úzké a širší stopě. Když bude svah dost prostorný a bezpečný, můžete si to užít i se zavřenýma očima.

Chcete i vy být analyzováni? Sérii svých fotografií k analýze nebo video můžete i se svým komentářem vložit do modulu Lyžařské analýzy na http://snow.cz/lyzarske-analyzy.Tam také najdete další odborné analýzy členů lektorského sboru Apul.

foto: archiv APUL

MÁTE RÁDI HORY, SNÍH, LYŽOVÁNÍ? SPOJTE PŘÍJEMNÉ S UŽITEČNÝM!

STAŇTE SE INSTRUKTOREM LYŽOVÁNÍ NEBO SNOWBOARDINGU S MEZINÁRODNĚ UZNÁVANOU LICENCÍ APUL! TERMÍNY KURZŮ APUL, na kterých můžete získat licence: 6.–15. 12. 2013 6.–15. 12. 2013 13.–22. 12. 2013 10.–15. 12. 2013 17.–22. 12. 2013

kurzy lyžování licence C Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Harrachov kurzy SNB licence C Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou kurz licence ski C a SNB C Jeseníky lyžařský kurz dětské výuky Pec pod Sněžkou lyžařský kurz dětské výuky Krkonoše – Herlíkovice

APUL JE JEDINOU VZDĚLÁVACÍ ORGANIZACÍ V ČR, KTERÁ JE ČLENEM MEZINÁRODNÍ ISIA

Propozice a přihlášky na kurzy najdete na www.apul.cz Lyžařský (snowboardový) kurz licence C – je základní kurz v rozsahu 9 dnů, který APUL pořádá 2x ročně: na začátku prosince a na konci března. Je určen pro instruktory, kteří provádějí v komerčních lyžařských školách výuku začátečníků, dětí i dospělých. Součástí kurzu je osvojení odborné slovní zásoby v jednom světovém jazyce. Do kurzu se může přihlásit kdokoli starší 17 let. Podmínkou je hovorová znalost anglického nebo německého jazyka a lyžařské (snowboardové) dovednosti na sportovní úrovni. Lyžařský kurz dětské výuky – je základní kurz v rozsahu 5 dnů. Je určen pro instruktory, kteří se při výuce v komerčních lyžařských školách specializují na výuku dětí. Do kurzu se může přihlásit kdokoli starší 17 let.

HNED PO KURZU MŮŽETE ZÍSKAT PRÁCI V NAŠICH ČLENSKÝCH LYŽAŘSKÝCH ŠKOLÁCH PO CELÉ ČR: SKI & BOARD SCHOOL

Kontakty na tyto školy najdete na www.apul.cz

V rámci struktury vzdělání APUL je možno dosáhnout až nejvyšší úrovně vzdělání ISIA MARK a ISIA CARD, které jsou mezinárodně uznávané.

news

Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol (APUL) generální partner APUL:

Úvodník prezidenta Vážené kolegyně a kolegové, vždy když dojde k psaní tohoto úvodníku neboli k vydání prvního čísla časopisu SNOW, něco se změní. Nějak fyzicky a hmatatelně se začíná přibližovat zima, i když se nás za oknem snaží zmást babí léto. Pojďme se tedy nevzpouzet a nechejme se vtáhnout do zimní tematiky. APUL letos začne již svou 21. sezónu, a má tedy na co navazovat. Máme spoustu činností a projektů, které fungují dobře a které stačí třeba jen mírně inovovat. Na druhou stranu musíme hledat stále nové možnosti, které by pomohly aktivity APUL rozšířit a zkvalitnit. S mírnou neskromností můžeme konstatovat, že naše nejdůležitější činnost – pořádání kurzů – funguje velmi dobře. V minulé sezóně 2012/13 jsme vyškolili přes 650 osob, což je zhruba o 15 % více než v sezóně předešlé. Přesto chceme dále rozšiřovat nejen počet vypsaných kurzů, ale zejména dále zvyšovat kvalitu školení. Přispět by k tomu měl i nový lektorský sbor vybraný na konci loňské sezóny, který bude působit na kurzech další dva roky. Byl vybrán velmi pečlivě na základě nových nominačních kritérií a očekáváme, že jeho členové budou nejen lektorovat na kurzech, ale že se aktivně zapojí i do metodické práce a do dalšího vývoje vzdělávacího systému APUL. Kromě jiného chceme členy lektorských sborů více přiblížit i do středisek – nabídnout možnost pozvat lektory ať už jako demoteam, nebo odbornou skupinu a využít jejich dovedností a zkušeností. Vznik a aktualizace výukových metodických materiálů je v podstatě nikdy nekončící činnost, protože vývoj jde neustále kupředu a publikační činnost APUL má široký záběr – od dětí přes lyže a snowboard až po telemark nebo freestyle. V letošním roce bude největším počinem dokončení výukového DVD Lyžování dětí a dále vydání publikace z řady Česká cesta s názvem Snowboarding – metodika výuky pro začátečníky a pokročilé. V odborné oblasti hodláme letos rozšířit projekt „analýza pohybu“, kdy lektoři APUL odborně rozebírají konkrétní sekvenci fotografií nebo video z jízdy. Nově budou analýzy uveřejněny nejen v časopise a na portálu SNOW.cz, ale také na webových stránkách APUL. Aby se rozšířila komunikace mezi jednotlivými organizačními složkami APUL, členskou základnou a veřejností, připravili jsme další rozšíření spolupráce s časopisem SNOW a inovujeme a rozšíříme internetové stránky APUL. V pěti vydáních SNOW tak budete moci sledovat seriál pod názvem „Don´t worry be(came) APUL“, ve kterém členové jednotlivých lektorských sborů APUL představí svůj obor. V tradičních APUL News si pak přečtete o aktuálním dění, nabídce kurzů nebo metodických materiálů APUL. Na inovovaných webových stránkách www.apul.cz se můžete těšit na komfortnější e-shop, lepší přehlednost nabídky a objednávání kurzů a také například na sekci, ve které najdete vizitky a profily našich lektorů. Prostě zima se blíží – tešte se z ní a k tomu vám dopomáhej APUL! Libor Knot

partneři APUL:

Don´t worry

be(came) apul Cílem tohoto seriálu článků je přiblížit čtivou a současně erudovanou formou APUL. Otevřít dveře nejkvalitnějšího vzdělávacího systému v ČR. Využít zkušeností našich lektorů pramenících z mnoha stovek odučených hodin na bílých pláních v našich střediscích a snad ve všech státech po celém světě, kde funguje zimní turistika a existují lyžařské a snowboardové školy. lenové jednotlivých lektorských sborů APUL představí v 5 vydáních SNOW svůj obor. Přečtete si články o lyžování, snowboardingu, dětské výuce, telemarku, new school – freestyle a freeridovém lyžování. Tento seriál vznikl na základě společné práce všech lektorů APUL za poslední období. Vizitky a profily lektorů si můžete přečíst na webových stránkách APUL a vězte, že v této zimní sezóně bychom rádi prezentovali náš systém vzdělávání a technický koncept nejen na kurzech APUL. Text: Jiří Matějů

Víte, že: APUL má celkem 40 lektorů působících v Česku i zahraničí? APUL nabízí v sezóně 42 kurzů, seminářů a školení? APUL proškolí v jedné sezóně 650 kurzistů a většinu potkáte v „našich“ členských školách? APUL sdružuje 23 členských škol a 1 322 učitelů lyžování? jediný APUL uděluje mezinárodní osvědčení ISIA? (ISIA mark a ISIA card) v této sezóně si můžete lektory APUL objednat na prezentaci a workshop do Vašeho střediska, a tak si nás prověřit v praxi?

Moderní – současné lyžování Co je vaším lyžařským cílem, touhou či snem? Na čem ve vašem vlastním lyžování v zimě pracujete? Možná jste dobrými lyžaři, kteří brázdí bílé svahy již několik sezón, ale stále si kladete otázku, jakým způsobem svoje lyžování vylepšit a kam ho ještě můžete posunout. Pokud ano, právě vám je určen následující článek, ve kterém se pokusíme představit koncept moderního – současného lyžování v pojetí APUL. oderní – současné pojetí oblouku má několik zákonitostí a charakteristik, tou nejdůležitější je však jeho tvar. Naším vytouženým cílem by měly být raději oblouky do tvaru písmene „S“ než do tvaru písmene „Z“. Základním pravidlem lyžování tedy je, že oblouk je kulatý, a již poté tolik nezáleží na tom, zda je dlouhý, střední, či krátký. Pokud se pohybujeme dolů svahem a kreslíme jedno „S“

za druhým, působí na nás široké spektrum vnějších sil. Naší snahou je tyto síly ovládnout a využít je v maximální možné míře k tomu, aby pracovaly v náš prospěch. Máme tak možnost ušetřit spoustu sil a lyžovat mnohem efektivněji. Pokud budeme aktivně tlačit proti sněhové pokrývce, či se snažit vybudovat postoje vycházející z pohybů horní poloviny těla, nikdy se nám nepodaří zažít uvolněné a kulaté oblouky. Cesta k výše popsanému modernímu lyžování v pojetí APUL vede přes osvojení si několika základních dovedností, mezi které patří otáčení, hranění, změna zatížení, vyvážené postavení a správné načasování pohybů. Tyto dovednosti si můžeme představit jako jednotlivé dílky puzzle, jež je vždy potřeba poskládat tak, aby vytvořily vytoužený obrázek – správnou techniku lyžování. To, jakým způsobem budeme jednotlivé dovednosti skládat, dávkovat, kombinovat či mixovat, záleží především na rychlosti a sklonu svahu. S vylepšováním lyžařských dovedností souvisí nejen správné pojetí moderní techniky, ale rovněž i moderní přístup k její výuce. Klíčem k pochopení techniky je změna uvažování o správných pohybech. Jedním ze způsobů, který můžeme využít ve snaze změnit vnímání a chápání pohybů, je použití analogií a snaha připodobnit lyžování známým pohybům. Jedním z takových pohybů je jízda na kole, jelikož je to pohyb blízký většině lidí a zároveň je dostatečně komplexní, podobně jako lyžování. Pojďme tedy nahlédnout do výuky lyžování, při které klademe žákovi následující otázky: „Pokud jedeme velmi pomalu na kole, co musíme udělat, abychom zatočili?“ Pokud dostaneme odpověď typu: „Musíme aktivně použít řídítka a manipulovat předním kolem tak, abychom zatočili a zároveň udrželi rovnováhu,“ jsme na správné cestě a víme, že jízda na kole bude pro našeho žáka tou správnou analogií. Objevování pokračuje dále a my se ptáme, co se při jízdě na kole změní, pokud svoji rychlost zvýšíme. „Už nemusíme tak hodně používat řídítka, ale můžeme se do zatáčky více naklonit,“ říká náš domnělý žák. Jízda na kole je pro mnohé z nás velmi přirozená, a proto podvědomě vnímáme, že jakmile se síly, působící na soustavu jezdce a kola zvyšují, můžeme začít kombinovat použití řídítek spolu s náklonem celého těla. Čím rychleji jedeme, tím se zvyšuje poměr mezi náklonem a použitím řídítek ve prospěch

náklonu. Ptáte se, co to má společného s jízdou na lyžích? Na lyžích se naše řídítka nachází tam, kde jsou chodidla, a otáčením dolních končetin vedeme lyže do zamýšleného směru. Čím pomaleji na lyžích jedeme, tím důležitější je neustále otáčet lyže, abychom udrželi rovnováhu. Jakmile se rychlost začíná zvyšovat, začínáme používat náklon těla a omezujeme používání aktivního otáčení. Začíná tedy převládat hranění nad točením a lyže nás více objíždějí. Stopa, která za námi ve sněhu zůstává, je stále užší a užší a mnohdy, byť to není podmínkou, za námi zůstanou třeba i dvě koleje. A jsme u carvingu, na který jistě mnozí čekáte. Carvingové oblouky jsou klíčovým prvkem metodiky APUL. Správným nadávkováním uvedených dovedností se může jednat o oblouk využitelný ve všech sněhových podmínkách. Při výuce lyžování pro nás neexistuje jasná hranice, kdy nějaký oblouk nazýváme „carvingový“. Jedná se spíše o stav, kdy paralelní vedení lyží s výrazným podílem otáčení postupně doplňujeme o další dovednosti zvláště laterální (boční) práci s těžištěm a protisměrnou práci dolních končetin. Mnoho lyžařů se nachází buď ve stádiu smýkaného paralelního oblouku, či naopak ve stádiu pasivního oblouku využívajícího pouze konstrukční rádius lyže. Carvingový oblouk v pojetí APUL je poté cestou z obou těchto slepých uliček. Někteří z vás si jistě kladou otázku, proč začínáme carvingovou techniku zlepšováním dovedností v oblasti otáčení lyží. Pokud si uvědomíme, že carvingové lyžování není jen o tom, postavit lyže na hrany, a čekat kam nás dovezou, ale že se jedná o velmi aktivní vedení lyží, dávají dovednosti spojené s otáčením větší smysl. Výsledkem je vytvoření správné separace horní a spodní poloviny těla, která nám nejen pomáhá udržet rovnováhu, ale rovněž zahájit nový oblouk velmi brzy na nových hranách. Z tohoto pojetí poté plyne, že nic jako svébytné carvingové lyžování neexistuje a že se spíše jedná o efektivní lyžování využívající škálu dovedností, které se vždy v optimálním mixu přizpůsobují vnějším podmínkám. Vynechte cvičení, která vás nutí zatáčet na lyžích s využitím pohybů horní poloviny těla, tím totiž kulatých a pěkně vedených oblouků nikdy nedocílíte. Začněte pěkně od chodidel a vězte, že rovnováha není výsledkem pohybů horní poloviny těla. Rovnovážné postavení vzniká spíše dynamicky při správném vedení oblouku s využitím zpevněného trupu a aktivní práce spodní poloviny těla ve všech rovinách. Základní pravidlo výuky je pochopit a lyžovat. Výuka založená na všemožných cvičeních s absencí porozumění vede k lyžování ve statických postojích. Lyžování je však dynamický pohyb a správné postavení na lyžích nelze ani simulovat, ale ani vynutit. Je třeba si s lyžemi hrát a vnímat pocity, které při tom vznikají v lyžařských botách. Doufáme, že náš článek je pro vás dostatečnou motivací a impulsem k vlastnímu zlepšování, které může přinést nadcházející zimní sezóna. Pokud jste se v průběhu čtení trochu ztratili či něčemu neporozuměli, nevěšte hlavu. Jistě pochopíte a porozumíte ve společnosti instruktora lyžování přímo na sjezdovce či v terénu. Proto neváhejte

a investujte do sebe čas a peníze, které se vám mnohokrát vrátí v podobě nezapomenutelných zážitků a radosti z vašeho vylepšeného lyžování. Budeme se na vás těšit. Najdete nás na svahu. Text: Jiří Nohejl a Tomáš Mical

vrstva

Text: Petr Havelka

sport

je grunt

Tak jako „pořádná“ polévka je základem vydatného obědu, tak je 1. vrstva nosným pilířem moderního sportovního oblékání. Vždy platí, že funkční systém oděvních vrstev je třeba budovat zespoda. ícekrát jsem se sám sebe ptal, jestli má smysl psát každý rok o funkčním oblékání. Vždyť už to každý musí znát! Bohužel není to pravda, neustále je tu velká skupina lidí, kteří tápou a často nevědí, po čem při oblékání pro sport sáhnout. Navíc pokud to neví rodič, nedozví se to ani jeho děti, a tak i když je na trhu nepřeberné množství funkčních materiálů pro všechny věkové kategorie, zatím není až tak běžné, že by je i ti nejmladší na škole v přírodě nebo na lyžáku měli na sobě. Pokračující „osvěta“ tedy smysl má a bude přínosné, když se do ní zapojíte směrem ke svým známým i vy, čtenáři SNOW!

foto: Stock Photo © Olena Kucher

foto: icebreaker

Rychlá rekapitulace Moderní systém oblékání funguje za použití takzvaných vrstev, z nichž každá má jinou funkci. První, nejblíže u těla, má za úkol účelně vypomáhat naší termoregulační soustavě umístěné na povrchu naší kůže, tedy zejména pracovat efektivně s potem (vlhkostí). Druhá vrstva funkčního celku, také nazývána izolační, má za úkol v případě potřeby držet u těla dostatek tepelné energie, přitom navazovat na první s ohledem na transport vlhkosti. Vrstva třetí, též zvaná ochranná, má za úkol chránit nás před vlivem povětrnostních podmínek (vítr, sníh, déšť). Z toho vyplývá, že druhou a třetí vrstvu použijeme dle klimatických okolností, kdežto vrstvu první na sobě máme téměř vždy.

Nic nového? Ano, je to zřejmě tak: ve vývoji první vrstvy funkčního oblečení v posledních letech už nedo-

více na:

www.snow.cz/clanek/1242

chází k velkým změnám. Dokladem toho je i fakt, že mezi více než stovkou oceněných produktů na největší mezinárodní výstavě ISPO Winter je jen jeden typický reprezentant od u nás více méně neznámé značky BERG Outdoor, která ovšem co do materiálů nic nového nepřináší. V sekci „performance“ (aerobní sporty) ISPO ocenilo dvoje kompresní kalhoty, jedny ponožky a jednu kompresní kombinézu. Komprese již několik let vládne inovacím v této kategorii, proto se na ni krátce podíváme. Pokud se chcete dozvědět, na jakém principu různé materiály používané pro základní funkční vrstvu fungují (ať už se jedná o transportní materiály jako je polypropylen či polyester, nebo například zejména pro zimní období velmi populární merino vlna), přečtěte si články, které již ve SNOW vyšly. Dozvíte se i to, proč prádlo smrdí, jak se proti zápachu dá bojovat a mnoho dalšího.

více na:

www.snow.cz/casopis/archiv

sport

Pot: přítel, či nepřítel?

foto: Sensor

Není tomu tak dlouho, co jsem od jedné paní slyšel větu: „Já jsem měla při výšlapu na Sněžku funkční prádlo, a stejně jsem se zpotila“. Teď kde je chyba? Naštěstí nikde! To, že se naše tělo potí, je velmi přirozená a hlavně chtěná a „funkční“ vlastnost. Pot (tvořen z cca 99 % vodou) je důležitou součástí termoregulace (udržení správné teploty našeho těla). Jeho primárním úkolem je ochlazovat tělo na konstantní teplotu, pro savce tolik důležitou (ať už s ohledem na okolní teplotu, nebo v souvislosti s fyzickou aktivitou, při které dochází ke spalování energie a potažmo uvolňování energie tepelné). Možná si pamatujete, že čutory měly filcový obal, který se namáčel do vody, a tak se ochlazovala i lahev a její obsah. Mylné vysvětlení by bylo, že chladná voda z filcového obalu přenáší svou nižší teplotu na lahev a její obsah, a tím dochází k vyrovnání teplot. Správné vysvětlení je, že voda odebírá tepelnou energii z lahve (tím ji a obsah ochlazuje) a vyžívá ji pro své odpaření. A přesně na tomto principu funguje i ochlazování našeho těla, vždyť voda (pot) má stejnou teplotu jako tělo, a i přesto jej dokáže ochladit!

Pot tedy nutně potřebujeme pro to, abychom se cítili komfortně v měnících se situacích. Funkční prádlo nabízí možnost pracovat s potem ještě efektivněji, tedy účinněji ochlazovat ve chvíli, kdy je to třeba, v důsledku méně chladit (nechci přímo psát hřát, protože to je už z velké části i funkce druhé vrstvy), když už jsme například po fyzickém výkonu. Více se dočtete ve SNOW 72 v bezplatném on-line archivu na portálu SNOW.cz.

Komprese, hit posledních let Kdo se věnuje aktivně aerobním sportům, jako je běh či cyklistika, jistě se v minulých letech setkal s kompresním oblečením. První se objevily ponožky, nyní už je k dispozici kompresní spodní prádlo pro „celé“ tělo. Zkusím zkráceně popsat hlavní princip funkce kompresního prádla. Je postaven na tom, že pokud je na určité části lidského tělo vyvíjen vhodně silný cílený tlak, dochází k povzbuzení činnosti krevního oběhu, tedy i efektivnější zásobování kyslíkem daných svalů. Komprese je používána již delší dobu s ohledem na tyto vlastnosti v medicíně. Vývoj jde rychle dopředu, a proto se začalo pracovat s tím, že by vhodná komprese různých částí těla (a tedy

Kam míří trendy? aneb jaké produkty oslovily porotu ISPO Puma ACTV Compression Running Long Tights Puma představuje nové kompresní kalhoty určené pro běh. Jako první na světě použila zajímavou kombinaci kompresního oděvu s elastickými silikonovými páskami, které jsou nalepeny uvnitř, kopírují důležité svalstvo a mají za úkol jeho jemnou mikromasáž, která by měla zajistit rychlejší a efektivnější přísun energie do svalů. Názor poroty: „Puma posunula kompresní oblečení na vyšší úroveň. Technologie vnitřních stimulačních pásek, podporujících efektivní přísun energie do svalstva, je zatím na trhu s kompresním oblečením ojedinělá.“

110% Juggler Knickers Tříčtvrteční kompresní kalhoty se strategicky umístěnými kapsami, do kterých lez umístit malé vaky pro zahřátí, nebo naopak s obsahem ledu pro ochlazení. Tyto vaky přináší lepší kompresi, led naopak urychluje zotavení svalů a celkově tato kombinace napomáhá ke zvýšení výkonu.

Quicksilver Xplosive Quicksilver Xplosive je v podstatě „oblek na zakázku“ respektující jedinečnou morfologii každého sportovce. Vyznačuje se pružnými pruhy z vysoce technické strečové tkaniny odpovídajícími našim svalům. Jejich provedení slibuje stimulaci svalových reakcí, kontrolu nad pohyby, prevenci proti zranění při přetrénování i zlepšení propriocepce, nezbytné pro správnou koordinaci pohybů i registraci změny polohy těla.

Berg Outdoor 3F Sock Ponožky Berg Outdoor 3F Sock jsou chytrým řešením tři v jednom. Ponožka, komprese, kamaše. Bezešvé provedení ponožek, určených hlavně pro terénní běh, slibuje lepší krevní oběh a okysličení krve, svěží a suché nohy. Termoregulace a antibakteriální ochrana je zajištěna díky organické bavlně Pure and Adaptive.

foto: craft

svalů) a s tím související účinnější okysličení mělo mít pozitivní efekt i na výkonnost těla při sportu. „Tlakové“ oblečení se vyvíjí, najdete prádlo s parciální kompresí či dynamicky stupňovanou kompresí (různá komprese na různé části těla), kompresní prádlo určené pro různé sporty (zapojovány jsou různé svaly, proto i prádlo podporuje tlakem různé svaly více, jiné méně) a tak dále. Komerční popisy kompresního prádla slibují: zlepšení krevního oběhu, více kyslíku, více energie, vyšší výdrž, vyšší výkonnost, rychlejší regeneraci, stabilizaci svalů a kloubů… Existují i studie, které některým z těchto tvrzení dávají za pravdu. Proto je jisté, že pro mnoho sportů (zejména těch aerobních, kdy práce svalů a metabolické procesy v nich probíhají za přítomnosti kyslíku) je komprese velké téma. Vzhledem k mým omezeným znalostem fungování lidského těla si nejsem jist, do jaké míry je kompresní prádlo účinné i pro sjezdové lyžování (což je sport, který kombinuje střídání chvil vysokého vypětí anaerobního zatížení s krátkými přestávkami). Minimálně využití kompresního oblečení pro regeneraci po sportovním lyžařském výkonu je jednoznačně pozitivní a „funkční“.

Icebreaker Sprint LS

Icebreaker Express

Crewe

LS Half Zip

Hedvábnější a jemnější technickou základní vrstvu na sport už nenajdete. Merino gramáže 200 v kombinaci s vlákny LYCRA®. Nové triko Sprint Crewe je opatřeno sportovním střihem pro váš lepší výkon, je dokonale prodyšné, uschne během okamžiku a budete se v něm cítit úžasně.

Funkční top z technicky vyspělé řady spodních vrstev, vyrobený z pružného merina střední gramáže 260 – pro sporty s vysokou intenzitou. Hluboký ventilační výstřih na zip ochrání váš krk před mrazem a tvarované manžety zajistí dokonalé krytí. Klíny na rukávech se postarají o neomezenou svobodu pohybu.

Cena

2 549

2 199

Kč

www.icebreaker.com

BRUBECK Kukla/Rukavice Kukla i rukavice BRUBECK jsou vyrobené bezešvou technologií z dvouvrstvého úpletu. Dokonale kopírují tvar těla, zajišťují vysoký komfort a ochranu proti otěrům. Vnitřní vrstva SILVER BTP díky vetkaným stříbrným vláknům neutralizuje negativní účinky množení bakterií, redukuje nepříjemné pachy, zajišťuje hygienickou svěžest tím, že během používání odvádí pot a vlhkost do vnější vrstvy. Cena V rukavicích lze ovládat dotykové 549 obrazovky telefonů i tabletů, jsou Kč vhodné jako vnitřní vrstva do silných rukavic, či jako samostatný produkt. Materiál: 62 % polyamid, 36 % polypropylen, 2 % elastan

Cena

399 Kč

www.BRUBECK.cz

devold Expedition Jedinečné dvouvrstvé prádlo vyrobené z Merino vlny a prověřené na mnoha polárních expedicích. V tomto oblečení se mrazu nemusí bát ani zimomřiví lidé. Devold® Expedition má unikátní dvouvrstvou konstrukci. Vnější vrstva ošetřená úpravou Aquaduct zlepšuje odvod vlhkosti do vnějších vrstev oděvu, kde se odpařuje. Odolnost vnější vrstvy proti oděru zvyšuje vetkání polyamidového vlákna (10 %) do Merino vlny. Vyznačuje se vysokou mírou izolace, výbornou prodyšností a zároveň schopností absorbovat vlhkost potícího se těla. Je vhodné zejména do chladných podmínek - ideální pro sjezdové lyžování, snowboarding a pobyt v zimní přírodě.

www.norskamoda.cz

BRUBECK Dry

BRUBECK Merino Extreme

Cena

999

Novinka letošní sezony Dry – Kč dvouvrstvá tkanina vyrobená bezešvou technologií zajišťuje rychlé odvádění potu a udržuje kůži suchou. Speciální zóny se zvýšeným stupněm ventilace zajišťují volné proudění vzduchu v místech se zvýšeným pocením. Zajišťuje ideální mikroklima, odvádí vlhkost a vy se tak ctíte příjemně svěže. Unikátní dvouvrstvá struktura - vnitřní vrstva udržuje dokonalé mikroklima kůže, odvádí pot, a tak udržuje kůži suchou; vrstva vnější zajišťuje lepší ochranu a udržuje přirozenou teplotu těla. Materiál: 75 % Polyamid, 25 % Polyester

Cena

799 Kč

www.BRUBECK.cz

Cena

2 109 Kč

www.icebreaker.com

Novinka pro děti Merino extreme – je nejteplejší prádlo vyrobené z nejkvalitnějších vláken kožešin ovcí Merino pro použití v extrémně nízkých teplotách. Prádlo je jemné a příjemné na dotek, „nekouše” a nepohlcuje cizí pachy. Vysoká termoizolace a přírodní termoregulace díky pohlcování a vylučování nadměrného tepla, vlhkost transportuje skrz rozsáhlý systém Cena vnitřních kanálků. Je hydrofilní – dokáže od 1 249 Kč/set pohltit až 35 % vlhkosti v poměru k vlastní hmotnosti, zůstávajíc po celou dobu suchou. Antistatická – neelektrizuje. Antialergická – nezpůsobuje alergii a nedráždí pokožku. Bakteriostatická – vysoký komfort při dlouhodobém nošení. Materiál: 61 % vlna, 37 % polyamid, 2 % elastan

www.BRUBECK.cz

devold Pulse

KariTraa Rose Polo

Tento nový model je ojedninělý svojí převratnou technologií funkčního prádla z přírodních vláken s kompresními účinky, které oceníte obzvláště při náročných aktivitách. Toto bezešvé, vlněné sportovní prádlo je určeno k celoročnímu nošení. Devold® Pulse je pohodlné a velmi elastické spodní prádlo, které následuje křivky vašeho těla, bez ohledu na vaši aktivitu. Výborně udržuje teplotu a odvádí vlhkost od vašeho těla.

Super jemné, extra teplé termoprádlo vyrobené ze 100% Merino vlny. Vynikající první vrstva, která perfektně kopíruje křivky ženského těla. Strečová vlna je velice příjemná na tělo a nezapáchá ani po několika dnech nošení. Zip u krku zajistí výbornou regulaci tělesné teploty i při vyšší aktivitě během chladných dnů. Kolekce značky Kari Traa jsou navrženy pro aktivní dívky a ženy, které chtějí vypadat dobře i při sportu. Cena

2 497 Kč

www.norskamoda.cz

Cena

2 595 Kč

sport

56 craft Warm Wool Junior

craft Active Extreme

craft Warm

Kompletní kolekce funkčního prádla a doplňků s příměsí vlny do studených, zimních dnů. Jedná se o směs polyesteru a vlny, kdy vlna zajišťuje vynikající tepelný komfort i za předpokladu, že je prádlo navlhlé potem. Právě pro dokonalý odvod potu zůstává v materiálu obsažen i polyester, který má výborné transportní vlastnosti. Podíl přírodního materiálu navíc chrání proti zápachu. Materiál: 70 % vlna, 30 % Polyester (190 g/m2) Cena Velikosti: 74/80–158/164 cm

Díky nízké gramáži materiálu představuje Active Extreme celoročně využitelné funkční prádlo vhodné do mírně chladných až chladných klimatických podmínek pro sportovní aktivity s proměnlivou intenzitou. Vysoce elastická, lehká pletenina příjemná na omak je kombinací dvou technologicky vyspělých polyesterových vláken. 6kanálkové vlákno Coolmax na vnitřní straně pleteniny zajišťuje efektivní transport vlhkosti, zatímco duté vlákno Thermolite na vnější straně poskytuje potřebnou izolaci a odvádí vlhkost do další vrstvy. Tato unikátní kombinace vaše tělo ochladí, či zahřeje podle aktuální potřeby organismu. Nabídka v pánských i dámských modelech. Materiál: 100 % Polyester (130 g/m2) Velikosti: S–XXL

Inovované funkční prádlo Warm je určeno do velmi chladného, zimního počasí pro aktivity o nízké intenzitě pohybu. Inovace spočívá v úpravě bodymappingových zón a v novém designu. Princip funkčnosti prádla je založen na využití dutých vláken s vysokou schopností absorpce tepla, přičemž nedochází k přehřívání organismu. Optimální termoregulace a odvodu potu je dosaženo díky odlišné struktuře materiálu v jednotlivých partiích. Vysoký komfort zajišťuje bezešvá technologie a elasticita pleteniny. Nabídka v pánských i dámských modelech. Materiál: 61 % Polyamid, 35 % Polyester, 4 % Elastan (110–220 g/m2) Velikosti: S–XXL

Cena

890

990

Kč

www.craft.cz

Cena

1 090 Kč

www.craft.cz

Cena

1 550 Kč

www.craft.cz

MICO IN 1730 funkční prádlo

MICO IN 1804 pánské triko s dlouhým rukávem

MICO IN 1807 dámské zateplené

Triko s dlouhým rukávem s italskou vlajkou je skrytou zbraní Dominika Parise a celé italské sjezdové reprezentace. Propracovaná technologie materiálu nabízí perfektní termoregulaci díky třídimenzionální struktuře. Kvalitní střih poskytuje dokonalou svobodu v pohybu. K dostání také tříčtvrteční termo kalhoty, obojí i v dámské variantě. V bílé, nebo černé barvě. Vyrobeno v Itálii.

Dokonalá přilnavost materiálu díky technologii SKINTECH LIGHT SKIN. Omezení vzniku zápachu a zachování dlouhodobého pocitu svěžesti díky speciálnímu bakteriostatickému materiálu Cena ODORZERO. Dobrá termoregulace díky 1 440 třídimenzionální struktuře materiálu.

Dokonale přilnavý materiál SKINTECH LIGHT SKIN vytváří pocit další vrstvy kůže, která vás zahřeje Cena díky třídimenzionální struktuře materiálu. Pocit 1 440 svěžesti zaručí ODORZERO z bakteriostatického Kč materiálu, který účinně pohlcuje případné pachy.

italského sjezdového týmu

Kč

MICO CM 1810

pánské dlouhé spodky Pánské dlouhé spodky do páru k triku. Se stejnými technologickými a funkčními vlastnostmi. Pohodlné, v pohybu neomezující termo kalhoty, které vás udrží v teple. Vyrobeno v Itálii.

Cena

2 090 Kč

www.micosport.cz

MICO CM 1811 dámské dlouhé spodky

Cena

990

www.micosport.cz

NANOSILVER® HIMALÁJE

Produkty řady „NanoBodix® Wooler“ spojují díky své inovativní konstrukci úpletu dva velmi důležité požadavky na udržení tělesného tepla ve velmi chladném počasí. Použité jemné polypropylenové vlákno na spodní straně úpletu je nenasákavé, čímž odvádí pot na povrch a pomáhá zajistit tepelný komfort. Druhá vrstva je tvořená jemnou merino vlnou, která má vynikající schopnost izolovat vytvořené teplo. V celém objemu vlákna jsou obsaženy ionty stříbra, které aktivně omezují množení bakterií a tím poskytují dlouhodobou ochranu proti zápachu. Funkční prádlo „NanoBodix® Wooler“ je určeno pro všechny milovníky zimních sportů a dalších fyzických aktivit v chladném a mrazivém počasí. Tato produktová řada zahrnuje pánská i dámská spodní trika s dlouhým rukávem, podvlékací kalhoty a praktickou kuklu do extrémních mrazů.

PÁNSKÉ termo boxerky s prodlouženou nohavicí – ocení ti, kteří chtějí mít choulostivé partie v teple, ale nemají rádi spodky. DÁMSKÉ termo kalhotky s nohavičkou – mají výrazně hřejivý efekt a díky obsahu stříbra antimykotické účinky. TERMO PRÁDLO patří do kolekce nanosilver® HIMALÁJE. má antibakteriální účinek výborně odvádí tělesnou vlhkost, ideální tepelná izolace stálý pocit sucha a tepla i ve velkých mrazech přizpůsobí se dokonale tělu, jsou jako druhá kůže testováno v Himaláji a na Pamíru (výšky nad 7 400 m n. m.)

Cena

1 158 Kč

www.nanospol.cz

loffler pánský set Löffler Transtex

Kč

www.micosport.cz

Cena

350 Kč

Cena

599 Kč

HIMALÁJE

2 190 Kč

Funkční prádlo s unikátním designem, vyrobeno speciálně pro FREERIDE a lyžování. V barevném triku s volnějším střihem z MERINO vlny se budete cítit komfortně při jízdě v prašanu i na aprè-ski party. MERINO vlna absorbuje vlhkost a zabraňuje zápachu, budete se vždy cítit v suchu bez nepříjemného odéru. Buďte FREE, buďte ROCK&WOOL! Podpora termoregulace, dlouhé použití bez zápachu, velmi jemné. Vyrobeno ze 100% tasmánské MERINO vlny.

2 990 Kč

www.summit-trade.cz

880 Kč

ORTOVOX Merino Rock&Wool Cena

Cena setu

www.loefFLer-sportswear.cz

Cena od

www.nanosilver.cz

ORTOVOX Merino Competition Nejfunkčnější prádlo z MERINO vlny na trhu určeno pro lyžování, skialpinismus a běh. Vysoká funkčnost je zabezpečena bezešvou technologií MERINO BODY MAPPING, která mění vlastnosti materiálu druhem a sílou úpletu podle oblastí na těle. MERINO COMPETITION získalo množství ocenění, která potvrzují skvělé funkční vlastnosti a zaručují komfort při nejnáročnějších aktivitách. Vysoce elastické a komfortní, podporuje termoregulaci. Rychlý odvod potu a schnutí, dlouhodobé použití bez zápachu, extrémně dlouhá životnost. Vyrobeno v Evropě.

nanosilver®

Termo prádlo HIMALÁJE – triko a spodky s vynikajícími funkčními vlastnostmi. Absorbuje tělesnou vlhkost z vnitřní strany do vnější, kde se odpaří. Tím zaručí stálý pocit sucha a tepla i během těch nejnáročnějších aktivit. Toto funkční oblečení je ideální jako první vrstva pro zimní sporty a jiné aktivity v chladných dnech i při extrémních teplotách až -20 °C. Testováno v Himaláji. • Unikátní kombinace funkčních materiálů nanosilver®, Thermo®Cool™ a Coolmax®. • Díky obsahu stříbra zabraňuje tvorbě bakterií a zápachu. • Speciální struktura pláství se přizpůsobí tělu a velmi dobře odvádí pot.

www.nanosilver.cz

Seamless

Cena

990

Spodky ladí do páru k bílému triku. Díky dobré termoregulaci a příjemnému střihu, který vás nebude svírat, ale dopřeje vám pocit volnosti pohybu, si můžete bez obav dopřát v tomto funkčním oblečení celý den. Obojí k dostání i v černé barvě a vyrobeno v Itálii.

Kč

NanoBodix® Wooler

Funkční první vrstva oblečení – triko a kalhoty. Nově vyvinutý, kombinovaný materiál, založený na principu dvouvrstvé technologie Löffler. Vnitřní polypropylenová vrstva pro skvělý transport vlhkosti od pokožky a vnější vrstva z vláken Tencel pro její absorbci a odpařování. Vlákna Tencel jsou vyrobena z obnovitelného přírodního materiálu – dřeva, mají jedinečné vlastnosti pro funkční prádlo.

triko s dlouhým rukávem

www.summit-trade.cz

Cena

2 190 Kč

í c u o n r á t Nes

y k á ž y l lyže a

• Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi za zvýhodněnou cenu 999,- Kč. Dbáme na bezpečnost Vašich dětí, proto Vám lyžařský set vyměníme včetně nového vázání • Více informací získáte na www.sportisimo.cz

GARANCE VÝMĚNY

CENA ZA VÝMĚNU

999,-

VÝMĚNA VČETNĚ NOVÉHO VÁZÁNÍ!

CENY LYŽAŘSKÝCH SETŮ: ELAN RACE PRO SPORT + EL 4.5 velikost: 80, 90 2 899,- Kč velikost: 100, 110, 120 3 199,- Kč velikost: 130 3 399,- Kč

Lze měnit také za menší velikost!

CENY LYŽAŘSKÉ OBUVI: ALPINA J2 velikost: 18, 19, 20, 21, 22 1 799,- Kč velikost: 23, 24, 25 2 399,- Kč

[family]

Pomůcky pro nácvik pluhu a vedení lyží

mag

s p o n z o r r u b r i k y Fa m i ly

Sjezdové lyžování je krásná, ale pohybově relativně náročná činnost. Ne všichni jsou schopni hned v začátcích nácviku pochopit správné pohybové základy, mnohým dělá problémy udržet lyže v požadovaném postavení a směru. V počátcích nácviku lze k pochopení polohy lyží využít různé pomůcky. Jak obstojí v praxi a komu mohou opravdu pomoci? Try-ski

Pflughilfe

Edgie wedgie

Cena: 700 Kč Hmotnost: 125 gramů Rozměry: 16,5 x 5,5 x 4 cm / 1 rameno Výrobce: Švýcarsko, www.technosynthetic.cz, www.Try-ski.com

Cena: 499 Kč v setu s hrudním pásem Hmotnost: pár gramů Rozměry: 2,5 x 23 x 0,5 cm Výrobce: Rakousko – EPM sports, dodavatel do ČR Intersport

Cena: od 9 USD (cca 180 Kč) Hmotnost: 30 gramů Rozměry: 20 x 3,5 cm v nejširší části Výrobce: USA – Ski Teaching Products, LLC

Text a foto: Dana Finková, Klára Daďová ři výuce lyžování začátečníků na sjezdových lyžích se občas setkáváme s tím, že lyžař není schopen udržet lyže v požadovaném postavení, ať už v paralelním, nebo pluhovém. I přes mnohonásobné opakování slovní i ukázkou si jeho lyže stále dělají, co chtějí. V takovém případě pak můžeme do výukového procesu zasáhnout „manuálně“ a začínajícího lyžaře pohybem provést. Můžeme k tomu využít buď vlastní ruce, nebo některé pomůcky pro udržení špiček lyží u sebe, které jsou více či méně dostupné na našem trhu.

Ruce

Pokud použijeme vlastní ruce, nebude nás to finančně stát nic. Máme je vždy k dispozici a přidržet začátečníkovi lyže v požadované poloze můžeme téměř kdykoli, na místě i za jízdy. Nevýhodou ovšem pro nás jako doprovod je, že musíme bezpečně ovládat jízdu v pluhovém postavení pozpátku a také že po celou dobu jízdy musíme být v předklonu. A z toho občas začnou bolet záda. Jsme však s lyžařem v blízkém kontaktu a slovní instrukce mu předáváme přímo tváří v tvář. Dopomoc přidržením špiček lyží vlastníma rukama však využijeme spíše u malých dětí, které moc neváží a nepřetahují se s námi o lyže takovou silou jako dospělí lyžaři.

Try-ski

Dle výrobce se jedná o „originální a nejlepší tréninkovou lyžařskou pomůcku na trhu“. Try-Ski (na webu lze dohledat i pod názvem Ski-Bra) je vyrobena z plastu a opatřena na spodní vnitřní straně gumovým proužkem, který zabraňuje posunu po špičce lyže. Skládá se ze dvou samostatných obdélníkových dílů,

1 které se nasadí na špičky lyží a utáhnou pomocí šroubu. Tyto dva díly jsou přes rameno spojeny pohyblivým kulovým kloubem (obr. 1 ). Try-Ski se vyrábí ve Švýcarsku a je dostupná i v našich sportovních obchodech. Její velikost umožňuje při odchodu na sjezdové tratě uschování do větší kapsy, v případě rozložení na dva kusy i do dvou menších kapes. Nasazení na lyže je celkem jednoduché, ale při časté manipulaci je utahování dvou šroubů poněkud zdlouhavé. Pokud nasazujeme pomůcku na lyže v mrazu či sněžení, tak je to i poměrně obtížné. Výhodou této pomůcky je možnost opakovaného použití, a to i na různých lyžích. Vyrábí se ve dvou velikostech pro různé šířky špiček lyží. Pro jízdu na vleku je nutné Try-Ski pokaždé sundat z obou lyží, neboť při výstupu z vleku by se spojenými lyžemi nešlo odšlápnout. A ponechání pouze na jedné lyži může způsobit pád při jízdě na vleku v důsledku zadrhnutí volného

konce o sníh či druhou lyži. To platí i v případě, kdy necháme rámečky připevněné na obou lyžích a rozpojíme pouze kloub, což doporučuje výrobce. Co se týká využití pro jízdu v paralelním postavení, tak udržuje celkem optimální šíři stopy jak u menších, tak i větších lyžařů. Vzdálenost špiček je cca 10 cm a děti, i když menší vzrůstem, přece jen jezdí v širší stopě než dospělí. Nevýhodou ovšem je, že paralelní šíři stopy lze s pomůckou udržet pouze při jízdě po spádnici. S touto pomůckou nelze obě lyže překlopit na stejné hrany (pro jízdu šikmo svahem) a ani zatáčet, nelze ani jednu lyži předsunout mírně vpřed nebo nadzvednout. Try-Ski zkrátka drží lyže v paralelním vedení pouze na plochách. Hlavním motivem výroby této pomůcky je ovšem udržení lyží v pluhovém postavení, což lze jak v brzdivém, tak klouzavém pluhu při zachování jeho šíře. Při vysouvání patek lyží do pluhového

2 Pflughilfe

Tato pomůcka je prodávána v setu s hrudním pásem, který slouží k regulaci rychlosti jízdy zejména u malých dětí. Budeme se zabývat pouze spojovacím páskem určeným k nalepení na špičky lyží, zhodnocení hrudního pásu popíšeme v příštích číslech. Pflughilfe je složen ze dvou popruhů spojených plastovou sponou, na každém konci opatřených suchým zipem (obr. 3 ). Rozměry suchého zipu jsou 2 x 5 cm, spodní strana má lepivou vrstvu pro připevnění na lyže. Rozměry těchto kontaktních ploch jsou však dosti malé. Také je tato pomůcka limitována tím, že ji nelze používat opakovaně nebo na různé lyže. Její výhodou je minimální hmotnost a malé rozměry, takže se vejde do každé kapsy, a také jednoduchá manipulace na svahu, kdy pouze spojujeme (pro použití pomůcky) nebo rozpojujeme (když už pomůcku nechceme používat) suchý zip. Avšak při opakovaném užívání dochází k jeho samovolnému rozpojování při jízdě. A to i u malých dětí, které nejsou schopny vyvinout velkou sílu. Při jízdě udrží pomůcka špičky u sebe a lyže se nerozjedou do široké stopy, mohou se však překřížit a poškodit plastovou sponu. Výhodou je, že lyžař může i s nalepenou a spojenou pomůckou na lyžích předsouvat či

postavení dochází zároveň k mírnému oddalování špiček lyží od sebe, což může zejména dětem oddalovat lyže od sebe až do nefyziologických poloh. Se změnou hranění lyže si nelze „pohrát“ ani při stoji na rovině, natož při jízdě v pluhu po spádnici a už vůbec ne při zatáčení. Nohy jsou „uzamčeny“ v nepřirozené a celkem nepříjemné poloze (obr. 2 ). Malé dítě, na němž jsme pomůcku testovaly, jelo v pluhu pouze po spádnici a nedokázalo zatočit, dospělý lyžař zatočil pouze v klouzavém pluhu a s vynaložením velké síly. U dítěte jízda skončila nekontrolovaným pádem a pomůcka byla malým uživatelem negativně hodnocena („Nelíbí se mi to. Už to nechci!“). Výrobce popisuje možnost vycvaknutí spojovacího kloubu pomocí hole a tím oddělení lyží od sebe. Nám se toto ovšem nepodařilo, bály jsme se o rozlomení pomůcky. Při tlaku na určené místo na rameně vedle kloubu docházelo k výrazné deformaci pomůcky. Další možnost uvolnění kloubu je „vylomením“, kdy postavíme lyže maximálně na hranu a kloub se

zvedat jednu lyži (obr. 4 ), takže lze celkem bez problémů zatáčet v pluhovém vedení lyží. Lyže lze také překlopit na stejné hrany, což umožní i jízdu v obloucích s paralelním vedením lyží. S nasazeným Pflughilfe nelze odšlapovat, pouze je možné posunovat lyže po sněhu malými krůčky. Pomůcka tak uživatele výrazně neomezuje v pohybu, ale splní svůj účel, když potřebujeme udržet špičky lyží u sebe. „Testujícím“ dětem se s touto pomůckou lyžovalo dobře a výrazně neregistrovaly, že mají něco „navíc“ na lyžích. Naopak napomohla k zúžení původně velmi široké lyžařské stopy do optimální šíře. I tuto pomůcku však doporučujeme pro jízdu na vleku sundat, aby lyžař mohl bezpečně nastoupit a vystoupit z vleku (kde je zpravidla potřeba odšlápnout). Manipulace je ovšem velmi rychlá, stačí jen odlepit suché zipy od lyží. Zde rovněž nedoporučujeme pouze rozpojit plastovou sponu, protože může dojít k zadrhnutí pásku s polovinou spony pod lyže a k pádu lyžaře z vleku. Domníváme se, že konstrukčně a funkčně se jedná o celkem zdařilou a pro uživatele bezpečnou pomůcku, ale pouze pokud by byla kontaktní plocha suchého zipu a připevnění na lyže alespoň 7 x 10 cm.

uvolní. Malému dítěti ale tímto manévrem spíše zkroutíme nohy, než docílíme požadovaného efektu rozpojení. Spojení kloubu pomocí hůlky se nám podařilo pouze při současném tlaku volnou rukou ze spodní strany proti hůlce.

klady

Try-ski

ožnost opakovaného použití na různé lyže m optimální šíře vedení lyží v rovnoběžném postavení na plochách

Zápory n emožné předsunutí nebo zvednutí jedné lyže nemožné zatáčení v paralelním vedení lyží obtížné zatáčení v pluhovém postavení nutnost sundání z lyží pro každou jízdu na vleku nepřirozený lyžařský postoj obtížnější manipulace při nasazování na lyže nebezpečí poranění při nekontrolovaném pádu („uzamčené“ nohy)

4 klady

Pflughilfe

ožnost předsouvání nebo zvedání jedné lyže m možnost sjíždění a zatáčení v pluhovém i paralelním vedení lyží jednoduchá manipulace nízká hmotnost, skladnost

Zápory

n emožnost opakovaného použití na různé lyže rychlé opotřebení suchého zipu (neudrží tah lyží od sebe a rozpojí se) vysoká pravděpodobnost poškození plastové spony, když na ni najede hrana lyže možnost překřížení lyží při jízdě

[family]

mag

Edgie wedgie

Edgie Wedgie je vyrobena ze dvou plastových úchytek s kovovým šroubkem, které jsou spojeny pružnou gumovou hadičkou (obr. 5 ). Je malá a velmi skladná, vejde se do malé kapsy bundy. Výrobce doporučuje umístění cca 2,5 cm od špičky lyže na vnitřní hraně s utahováním šroubů dole, na skluznici lyže. Šroubek však nemá žádné zakončení, takže při silném utažení hrozí poškození skluznice (nicméně v oblasti blízko špičky, což by nemělo vadit). Navíc není zajištěn proti úplnému vyšroubování ven a při manipulaci v rukavicích může dojít k jeho ztrátě ve sněhu. Nasazení na lyže je, tak jako u Try-Ski, celkem jednoduché, ovšem zdlouhavé. Musí se nasadit mimo plastové ochrany špiček lyží (nevejdou se do úchytu). Vyrábí se v USA,

v našich obchodech není v současnosti dostupná. Výrobce zaručuje trvanlivost a kvalitu výrobku. Při poškození některé části garantuje zaslání nové součástky. Co se týká využití pro jízdu, vlastnosti jsou podobné jako u Pflughilfe. Lze předsouvat či zvedat jednu lyži, překlopit lyže na hrany s různou mírou hranění, posouvat lyže drobnými krůčky vpřed, avšak také nelze odšlapovat. Pomůcka tudíž lyžaře výrazně neomezuje v jeho pohybu („nezamyká“ kyčle tak jako např. Try-Ski), ale splňuje svůj účel, a to udržení lyží v optimální šíři stopy. I u této pomůcky ale může dojít k mírnému překřížení špiček lyží. Pro jízdu na vleku je rovněž nutné Edgie Wedgie pokaždé sundat z obou lyží, abychom předešli nebezpečným situacím popsaným u předchozích dvou pomůcek.

Výhodou je možnost opakovaného použití, a to i na různých lyžích. Pomůcka v podstatě kombinuje vlastnosti dvou výše popsaných – pevnost uchycení na lyži a zároveň volnost relativně nezávislého pohybu obou nohou. Výrobce popisuje v přiloženém návodu také další možnosti využití, a to tah lyžařskou holí zaháknutou shora za gumovou hadičku. Můžeme tak lyžaři i na rovině navodit pocit skluzu bez fyzického kontaktu lyžaře s vnější oporou. Při zaháknutí hole za hadičku zespoda (v poloze hole šikmo) lze naopak lyžaře přibrzďovat, a regulovat tak jeho rychlost jízdy a zatáčení. Domníváme se, že konstrukčně a funkčně se jedná o nejlepší pomůcku ze všech představených v tomto článku. Je také nejlevnější, bohužel na našem trhu zatím nedostupná.

klady

Edgie Wedgie

ožnost opakovaného použití na různé lyže m optimální šíře vedení lyží v rovnoběžném postavení na plochách možnost předsouvání nebo zvedání jedné lyže možnost sjíždění a zatáčení v pluhovém i paralelním vedení lyží nízká hmotnost, skladnost

Zápory o btížnější manipulace při nasazování na lyže nutnost sundat z lyží pro každou jízdu na vleku

5 Závěr: Spolu s všeobecným technickým pokrokem se i v lyžování objevují nové trendy, včetně pomůcek pro začátečníky. V článku jsme se pokusily popsat pomůcky, které dle výrobců mohou přispět k rychlejšímu nácviku pluhu a vedení lyží. Hodnotily jsme jejich klady a zápory z hlediska funkčnosti, manipulace, bezpečnosti, volnosti pohybu i možnosti opakovaného použití. Za funkčně i technicky zdařilou považujeme jak Edgie Wedgie, tak s určitými výhradami i Pflughilfe. Naopak Try-Ski se nám jeví jako problematická. Často je deklarováno, že s pomůckou se dítě (resp. začátečník) naučí snadno lyžovat. Pokroky ve výuce lyžování, stejně jako využitelnost pomůcek, však jsou dány zejména schopnostmi jedince, fyzickou kondicí a u dětí aktuálním stupněm vývoje motoriky. U dvou stejně starých dětí tak může být situace odlišná – jedno je schopno udělat „pluh“ a druhé nikoli. Pro výuku začátečníků s použitím výše uvedených pomůcek je důležitá pečlivá volba terénu (velmi mírný svah), dodržení bezpečnostních pokynů (např. sundání pomůcky pro jízdu na

vleku atd.) a zvážení doby, po kterou je užívání pomůcky vhodné či žádoucí (obvykle stačí jen krátce na začátku výuky, tedy řádově v minutách, hodinách). Z hlediska fyziologického se však kloníme k názoru, že používání těchto v podstatě „korekčních“ pomůcek může být spíše na škodu, protože jedince fixuje v určité poloze, často velmi nepřirozené, a vzhledem k této fixaci jsou změněny i mechanismy pádů. Zafixování dolních končetin může být v tomto ohledu poměrně rizikové. Pomůcky také umožňují záklon trupu, a napomáhají tak k nevhodnému lyžařskému postoji. U pomůcky typu Try-Ski ani správný lyžařský postoj není možný. Dále si klademe otázky: pokud si dítě zvykne, že mu něco drží Od r. 1997 odborná asistentka na katedře sportů v přírodě UK FTVS Praha, oddělení lyžování; diplomovaná učitelka lyžování, oddíl VSK FTVS Praha, 4 roky členka metodické komise ZL SLČR; 1 dcera.

PhDr. Dana Finková, Ph.D.

lyže pohromadě, co bude dělat, až pomůcku odstraníme? Nevypěstujeme u něj naopak nevhodné lyžařské návyky a stereotyp, kterého se pak bude jen obtížně zbavovat? Domníváme se, že žádná pomůcka nenahradí lyžařského pedagoga (ve smyslu „koupím dítěti pomůcku a ono se s ní naučí lyžovat“). Jinými slovy: šikovnější jedinci ji obvykle nepotřebují a ty, kteří nezvládají ani elementární pohyby, pravděpodobně nespasí. Cílem tohoto článku rozhodně není všechny výše uvedené pomůcky zatratit. Vyzkoušely jsme je pouze na vlastních dětech (začátečníci) a několika dospělých (dobří lyžaři). Věříme, že někde existují lyžařští adepti, kterým výše uvedené pomůcky zpříjemní a ulehčí jejich lyžařské začátky.

Od r. 2001 odborná asistentka na katedře zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství UK FTVS Praha; cvičitelka lyžování, oddíl TJ Spofa Praha; 2 dcery.

PhDr. Klára Daďová, Ph.D.

THE WORLD OF EXCELLENCE www.montana-skiservis.cz PODVAL Montana technologie179X18.indd 1

11.9.2010 8:09:58

NOCTUS JR PANDA JR

Dětská zimní bunda, která je opatřena zátěrem Drypeak 6000 proti sněhu a dešti. Zajímavé barevné kombinace určitě osloví kluky i holky.Bunda je vybavena sněhovým límcem, rukávovými manžetami, kapsičkou na skipas a odvětráním v podpaží. Reflexní prvky zaručeně napomáhají bezpečnosti Vašeho dítěte. Bunda je určena jak na lyžovačku tak na běžné nošení do školy, či do města. Cena: 1690.-Kč Nabízíme ve velikostech 116, 128, 140, 152

Teplá celorozepínací mikina s kapucí, která je vyrobena z materiálu Polarso ermo s vysokým chlupem. Příjemnému a pohodlnému nošení napomáhají stretchové díly v bocích. Děti určitě ocení výrazné barvy. Mikina je vhodná jako zateplovací vrstva při nepřízni počasí a nebo jako svrchní vrstva při teplejších podzimních dnech. Cena: 890.-Kč Nabízíme ve velikostech 116, 128, 140, 152

Z Boubína 31. 1. 2011, čas 17:24:03

Z Boubína 31. 1. 2011, čas 17:28:34

Obrazy zimní oblohy Někdy jako by se nemohlo prodrat na oblohu, jindy se jeho obrys rozpíjí na tmavém pozadí či připomíná pyramidu. Občas můžeme prohlásit, stejně jako Yossarian ve slavné Hellerově Hlavě XXII., že „vidíme všechno dvakrát“. Těsně nad obzorem můžou být totiž krátce po východu svítící obrazce dva. Proč? Když ve skutečnosti je samozřejmě Slunce jedno a ještě k tomu téměř dokonale kulaté se zploštěním sotva 10 km, srovnáváme-li polární a rovníkový průměr… ůže za to dlouhá cesta, kterou musí sluneční paprsky urazit atmosférou země, než padnou do našeho oka. Ve vzduchu se lámou. Dochází k tomu, čemu se říká atmosférická refrakce – možná si ten termín z učebnic fyziky pamatujete. Díky ní je každý den o kousek delší, než by byl na planetě bez atmosféry. Slunce totiž díky lomu paprsků vidíme o chvíli dřív, než se vyhoupne nad obzor, a při západu ještě v okamžiku, kdy je už pod horizontem. V našich zeměpisných šířkách je proto den delší asi o 10 minut, na pólech o víc.

Ona refrakce může i za ty roztodivné tvary, které může Slunce při východu mít. Právě v té době bývá někdy atmosféra poskládaná z mnoha vzduchových vrstev, které mají odlišnou teplotu. A tedy i hustotu. Paprsek procházející od Slunce k pozorovateli se láme tak složitě, že deformuje jinak prakticky dokonale kulaté Slunce. A vhodné počasí pro pozorování? Takové, aby se ony vrstvičky neporušily. Tedy slabý vítr a jasná obloha, které nechá teplo unikat do atmosféry a dovolí tak vytvořit onu složitou

strukturu vzduchu. Ideálně v zimě pro jednoduše deformované či dvojité Slunce, v létě pak pro Slunce zubaté, připomínající pyramidu. Tak hodně štěstí a trpělivosti. Pokaždé se taková paráda nevidí. Aspoň nezevšední, že… Náruživá lyžařka, skialpinistka a pravidelná testérka lyží na akcích SNOW. Samozřejmě také přední česká meteoroložka působící v České televizi.

Alena Zárybnická

Deformace a zrcadlení v jednom, čas: 17:23:25

foto: Roman Szpuk

Východ Slunce 6. 6. 2012. (pozn.: ta malá tečka je přecházející planeta Venuše)

Šišaté, placaté, zubaté...

Deformace a zrcadlení v jednom, čas: 17:24:09

foto: Lukáš Větříšek

foto: Roman Szpuk foto: Tomáš Tržický

foto: Roman Szpuk

[orbis pictus]

foto: Roman Szpuk

mag

nejširší nabídka lyžování v Alpách ... nově s garancí sněhu

jce e d o r o p h í š t ě v od nej kých zájezdů lyžařs disek

stře 0 0 1 ž pacit e a n k e h c c í í v tovac y b u ncie 0 5 l Fra 5 s o e př kousk a R l e carsko ý v Itáli Š l sko Slovin

800 100 234 www.nev-dama.cz

nejširší nabídka lyžování v Alpách

[retro] Text: aleš suk

1 n10ašehváoní let

mag

lyžo

foto: archiv autora

Lyžování v Česku slaví letos 110 let. A to je důvod k oslavě. Na stranách časopisu budeme výročí slavit pravidelným seriálem z lyžařské historie vybraných střípků, tak jak byly sestaveny pro mohutnou a reprezentativní výroční publikaci 110 let našeho lyžování, která vychází v patronaci Svazu lyžařů ČR a která by se měla co nevidět objevit na knižním trhu. Ve SNOW budete moci celou sezónu ochutnávat ty nejzajímavější zachované fragmenty staré doby lyžařské. Není asi nutno podotýkat, že podobná kniha nesmí chybět v knihovně žádného lyžaře!

První predstavení lyží u nás ˇ Předchůdci lyží u nás byly různé typy sněžnic, které umožňovaly pohyb v zasněžených horách k prošlapávání cest k těžbě dřeva, cest pro svoz dřeva na rohačkách a obecně pro pohyb v hlubokém sněhu. V Krkonoších byly nazývány krokve či kropě (kraple) podle obruče, která se zhotovovala z kosodřeviny a staročesky se nazývala krakvičí. Ty pak postupně nahradily lyže (ski, schneeschuhe). Objevila se i kombinace lyží se sněžnicemi, ta se však neosvědčila.

áznamy o ojedinělých jízdách na lyžích v našich nejvyšších horách se objevují v 1. polovině 19. stol. Jízdy však nepřekročily stadium pokusů. Josef Schiffner píše v r. 1805, že obyvatelé Krkonoš se klouzají na jakýchsi sněhových obručích, píše se také o pokusech z let 1840 a 1850. Zajímavý je rok 1838, kdy turnovský rodák Antonín Marek, osvícený kněz, rusofil, píše do Muzejníku článek Jenisejská gubernie a jako první u nás v něm použil slovo „lyžky“. Označení lyže pak bylo zapsáno natrvalo do českého jazyka od r. 1894, když Josef Holeček přeložil Kalevalu. Na harrachovské panství se pojem lyže dostal, pravděpodobně i s primitivními lyžemi, s ruským lesníkem, sloužícím v 70. letech u pana hraběte. Slovo lyže je ruského původu, zatímco ski, používané členy Kroužku lyžařů v Praze od r. 1887, je původu islandského. První, jaksi neslužební, ale turistické a kratochvilné, možná i sportovní představení lyží u nás je datováno r. 1880, kdy na Petrovu boudu v Krkonoších přijeli bratři Krausové, synci radního Krause ze Zhořelce. Dorazili na lyžích, které jejich otec zakoupil ve Štětíně od kapitána norské lodi. Personálu Petrovky se lyže zalíbily, a tak tu jeden pár zůstal na vyzkoušení. Jezdili na něm, ale až po několika letech, kdy pár ležel zapomenut na půdě, bratři Hermann a Vincenc Adolfové.

Vyskytuje se i neověřená zpráva, že polárník Julius Payer z Teplitz-Schonau dovezl lyže již v r. 1874 – snad byly využity u Schwarzenbergů. Na Moravě v letech 1882–84 vlastnil lyže vojtěchovský lesník Vincenc Werner. František Houdek, učitel v Moravských Křižánkách, dojížděl v zimě 1885–86 k vyučování přes les denně asi 3 km do Malé Svratky na lyžích, které

si nechal přivézt z Norska. Novinkou nakazil i fryšavského lesníka Rudolfa Gabessama; ten začal lyžit v r. 1892 a o rok později už příkladu těchto pionýrů lyžování na novoměstsku následovala početná skupina občanů Nového Města na Moravě a vzápětí je napodobila také školní mládež. Dr. Bruno Kučera se seznámil s lyžováním během svého pobytu v r. 1888 ve Švédsku. Po návratu na Vysočinu doporučil lyžování velocipedistům ve Velkém Meziříčí jako zimní přípravu. Nový tréninkový prostředek si poté velkomeziříčští cyklisté objednali v počtu 6 párů; firma Larsens Wabenforetning Kristiania však poslala dvojnásobné množství ku podpoře rozvoje lyžařství a na žádost i kreslený popis figur a techniky jízdy na lyžích. Nebývalý zájem o neobvyklé sportovní náčiní pak rychle přivedl bednáře Tomáše Řehořka a obuvníka Tituse Kršku k manufakturní výrobě lyží a vázání. Lékař Čeněk Ježdík z Hlinska pak v zimních měsících r. 1892 jezdil na lyžích za pacienty na „kotáry“ na Votovském vrchu a do Kameniček.

Vývoj lyžování v Krkonoších a jejich podhůří výrazně ovlivnil kapitán Otto Vorweg, který se po skončení služby v norské armádě usídlil v Jelení Hoře. Zajížděl přes hory pravidelně do Čech, v r. 1893 dokonce vystoupil na lyžích na Sněžku. Ve stejném roce přijel hejtman Vorweg do Rokytnice se skupinkou norských studentů. V hotelu Bergschloss přednášel o lyžování místním obyvatelům a předvedl ukázku jízdy na lyžích. O rok později už se skupina rokytnických lyžců činila při výletech k prameni Labe a Sněžným jamám. A znovu přijel Vorweg s „Norvéžany“. Během pobytu uspořádal exhibiční závod

ve sjezdu, první, o kterém je zmínka na našem území. Soutěžil s jedním z norských studentů a oba při klání použili dvě hole jako předzvěst dalšího vývoje lyžařské techniky a výzbroje. Již v r. 1886 lyžoval učitel Kajetán Baier na svazích Černého Dolu a výše zmínění bratři Adolfové u Jeleních Bud. V r. 1889 vyrobil pro zákazníka první lyže truhlář Rossler z Grunthalu – místo vázání použil gumovou duši.

a vrátit se do Prahy. Tady přece žil sportovní nadšenec Josef Rössler-Ořovský! Stál u kolébky kanoistiky, fotbalu, veslování, tenisu, lehké atletiky, jachtingu a rychlobruslení. Tento bruslařský rekordman a zvídavý hltač novinek vídal v amerických časopisech obrázky lovců na lyžích a jeho strýc, profesor A. Frič, jej inspiroval k novému sportu. Ten se ostatně objevil i na stránkách časopisu Uber Land und Meer s četnými fotografiemi norských lyžařů. A tak u severského výrobce kromě bruslí objednal i dva páry ski, které si vybral z ceníku. Firma Heyde a Gustavson poslala telemarský typ s třtinkovým vázáním, na švédském typu byly dlouhé finské řemeny. Celníci, kteří zcela jistě nevěděli, o jaké zboží se jedná, proclili ski podle samospasitelného tarifu jako lodní vesla. Za velkého očekávání a nadšení zkoušel Josef se svým bratrem Karlem první kroky na zasněženém dvorku v Jindřišské ulici. Večer pak sjížděli ztichlé a bílé Václavské náměstí. Na druhý den, doprovázeni pěti členy Bruslařského klubu, vykračovali Rösslerové na Letnou, přehlížejíce hanlivé poznámky pražských čumilů jako „to jsou ňáký blázni, to jdou sekat led?, co to nesou za ploutve?“ a podobné „duchaplnosti“. Za veselé nálady cvičili pak střídavě s jednou holí i bez holí. A brzo všichni obstojně přešli do telemarského kroku, sjížděli malé svahy a pomocí přešlapování, jako na bruslích, točili. Ještě v sezóně 1887, dne 3. února, sezval Josef Rössler-Ořovský schůzi a při bruslařském klubu založil lyžařský kroužek – tomu pak říkali Skiklub. O 5 let později, v době, kdy se Josef Rössler-Ořovský vrátil z ciziny, se kroužek oficiálně přejmenoval na Český ski klub.

Organizované začátky Hledáme-li ale začátky organizovaného klubového lyžařství, pak musíme opustit Krkonoše

...brzdení ˇ tyce ˇ bylo nutností!

V lednu 1895 napadlo v Praze množství sněhu. Ve společnosti čtyř sportovníků v půl desáté večer, za drobné, veselé chumelenice se vydali na cestu. Před jedenáctou se po poradě pustili po Koňském trhu dolů. V prudkém letu dospěli až ke Štěpánské ulici. Odtad počalo se běžeti spurtem až k Vodičkově ulici. První pražský noční výlet na lyžích byl šťastně ukončen. Poznamenati sluší jistě, že jezdci na lyžích nebyli nikde od strážníků zdržováni. (Josef Rössler-Ořovský o prvních společných akcích)

Prudkým letem spouštli jsme se v nížinu a sypký sníh prášil za námi, neboť silné brzdění tyče bylo nutností! Jízda přešla do tempa jako šíleného. Kdyby kdo z nás neměl tyče v pořádku, byl by musel v záhybu silnice jen hozením se stranou do sněhu zastaviti. (Josef Rössler-Ořovský o výletě do Stromovky 6. ledna 1895)

VELKÁ BAREVNÁ PUBLIKACE, VĚNOVANÁ HISTORII NAŠEHO LYŽOVÁNÍ OD PRVNÍCH KRŮČKŮ AŽ DO SOUČASNOSTI • příběhy • fakta • vzpomínky • stovky fotografií • podrobná statistika • formát A4, rozsah 432 stran, doporučená maloobchodní cena 699 Kč, cena pro členy Knižního klubu 599 Kč, cena pro členy Svazu lyžařů České republiky 499 Kč.

Vychází 21. 11. 2013!

66 Tordrillo mountain lodge leží asi hodinu letu severozápadně letadlem z Anchorage. Jedná se o zcela opuštěné místo na úpatí Tordrillo mountains. Tyto hory jsou již částečně ve vnitrozemí, díky čemuž mají daleko stabilnější počasí, ale stále ten pověstný aljašský sníh. The best of heliskiing, strana 68  … po několika obloucích se objevují praskliny ve sněhu. Rychlostí blesku se šíří a sněhová deska se dává do pohybu. Oba kamarádi mizí v lavině. Po pár sekundách zůstalo na kopci jen absolutní ticho, sníh se zastavil po 670 metrech a o 300 výškových metrů níž. Smutný březen ve Vajskovské dolině, strana 84  Dospěli jsme k závěru, že to vyřeší odlitek, který by se vsadil do formy na výrobu boty. Mělo to ale háček. Výroba licí formy byla drahá a Dynafit ji nechtěl zaplatit. Můj otec, když viděl moji zarputilost, se kterou jsem šel za svým cílem, byl tak hodný, že vzal 30 tisíc šilinků a zaplatil podíl na výrobě formy. Příběh vázání Dynafit Tech, strana 88 

mountain

foto: fischer

SNOWfest 2014 v lednu ve Svatém Mořici

SNOWfest mění stanoviště. Stěhuje se ale jen v rámci kantonu Graubünden do doposud méně zmapovaného Svatého Mořice. K rozhodnutí došlo opět prostřednictvím internetového hlasování, které ale samozřejmě silně ovlivnily předchozí diskuze a názory zejména Toma Eliase, znalce freeridových terénů Graubündenu a tradičního guru akce. Svatý Mořic je destinace známá spíše jako prémiové lyžařské středisko než centrum freeski komunity. První pohled ale může klamat a stačí se jen trochu rozhlédnout po okolí a vypadávají pozoruhodná místa: Corvatsch, místo konání slavného závodu Engadinsnow, Diavolezza s nejvýše situovanou venkovní vířivkou a hlavně magickou sérií hor kolem Piz Palü včetně jediné čtyřtisícovky kantonu. Lagalb, odkud vede slavný volný sjezd Tour La Rosa. A mraky terénu nabízí i oblast Corviglia. (ps) www.snow.cz/clanek/2463

[mountain]

heliskiing

The best of

mountain

aneb recenze světových heliski destinací očima Robina Kalety O rozmachu freeridingu v posledních letech dnes už nikdo nepochybuje. Lyžování v prašanu vyvolává nejvíce emocí a přitahuje další a další obdivovatele. A ti všichni hledí vzhůru za jedním snem – nechat se vynést helikoptérou někam na vrchol panenského svahu a dolů se pustit na lyžích. A znovu a znovu. Heliskiing je fenomén. Je sice nákladný a neekologický, ale poskytne tolik možností plnohodnotného sjezdu jako žádná druhá alternativa. Lyžování s helikoptérou se provozuje ve všech koutech světa, přičemž každý má nějaká plus a nějaká minus. Robin Kaleta, který už toho ve vrtulníku nalétal hodně, z ptačí perspektivy poznal hory obou polokoulí a vícero kontinentů, se dělí o své zkušenosti a odhalí vám, jak se to ve světě heliskinguu vlastně má.

Text: Robin Kaleta

Robin Kaleta profesionální freerider, poslední mistr ČR ve freeridu a člen HUDY teamu spolupachatel několika filmů: Aljaška v prašanu, Knocking on heaven's door (dokument o seskoku do Macochy) double taťka, šťastně ženatý organizuje freeridové kempy a heliski výlety po světě

videa z heli destinací další heli informace nabídky heli výletů

foto: petr socha – snow

rtulníkem jsem toho už nalítal hodně v mnoha koutech světa – od Zélandu přes Uzbek, Alpy, Švédsko, Norsko i Kanadu až po metu nejvyšší – Aljašku. Když srovnám šlapání a heliskiing, jsem momentálně ve stadiu preferování vrtulníku. Dřina mi nevadí, ale časová náročnost výstupu klade zejména při filmování a focení velké nároky na zkušenosti s konkrétní oblastí a znalost pohybu světla na svazích. Důvod je jasný – musíte vědět,

v kolik bude váš svah nasvícený a jak dlouho na něj polezete, abyste něco smysluplného vyfotili nebo natočili. U heliskiingu je tahle problematika výrazně jednodušší – mrknete na svah a za pár minut stojíte nahoře, takže slunce nemá moc času kamkoli utéct. Navíc pokud máte dobrého pilota, prohlédnete si svah z ptačí perspektivy a to hodně pomůže. Jako klienta vás to v podstatě zajímat nemusí, ale váš guide se díky tomu může

daleko lépe zorientovat a najít ideální sklon s nejlepším sněhem. Především je ale létání velmi povznášející a létání na zasněžené kopce, kde si pak kreslíte vlastní linie, je ještě víc… A jak tedy funguje heliskiing v jednotlivých částech světa? Je nějaký důvod proč si vybrat to či ono? Co dalšího bych měl vzít v potaz? Těmito otázkami jsem se musel zabývat a rád se s vámi o své zkušenosti, pozorování a dojmy podělím.

[mountain]

Alpy Začnu od těch cenově nejdostupnějších možností. To jsou pro nás samozřejmě Alpy. Ne všechny alpské země komerční heliskiing povolují. Například ve Francii je zcela zakázán (rozuměj zakázáno přistávat vrtulníkem na francouzských kopcích), další země jako Itálie, Švýcarsko a Rakousko heliskiing umožňují, ale vždy s určitými omezeními, z nichž vyplývají mnohé nevýhody. Jde zejména o to, že v Alpách je velmi omezen počet přistávacích míst pro vrtulníky, takže se bohužel nemůžete nechat vyvézt na jakýkoli kopec, který se vám zlíbí, jak tomu je třeba ve Švédsku, Kanadě nebo na Aljašce. Relativně největší počet přistávaček je ve Švýcarsku – například kolem Verbier jsou čtyři. Ve Sv. Mořici máte taky možnost zalyžovat si s vrtulníkem, ale bohužel jen jedna ze čtyř přistávaček je zde mimo středisko. Ostatní jsou na vršcích sjezdovek, takže vám heli operátoři v podstatě nabízejí být první na manšestru a nemuset se mačkat v lanovce… V Alpách je pravidlem velký vertikální rozdíl jednotlivých sjezdů, dole vás vrtulník nečeká, protože tam nesmí přistát, takže se musíte s pomocí lanovek nebo taxíkem dopravit na heliport, odkud můžete teoreticky absolvovat další sjezd. Je to ale časově velmi náročné, a i proto se velmi zřídka sjíždí za den víc než dvakrát. Nevýhodou je i proměnlivost sněhových podmínek v průběhu celého sjezdu, takže se vám prakticky nemůže stát, že budete mít prašan v průběhu celého sjezdu. Na bezpečnost je zde samozřejmě kladem velký důraz, ale sněhové podmínky – množství ani kvalita – se s heliski velmocemi nedají srovnávat. Je to dáno hlavně charakterem podnebí – Alpy mají už trochu vnitrozemské podnebí, proto jsou srážkově výrazně slabší než například Chuchagh na Aljašce. Navíc se zde neustále střídají různé frontální systémy, které se sněhem dělají divy. Naštěstí je zde ale skvělá možnost kombinovat heliskiing s lyžováním ve střediscích. Takže stručně řečeno – jako ochutnávka lyžování s vrtulníkem jsou Alpy fajn, ale to, co můžete zažít trochu dál, je jinde.

v Alpách je velmi omezen počet přistávacích míst pro vrtulníky, takže se bohužel nemůžete nechat vyvézt na jakýkoli kopec, který se vám zlíbí, jak tomu je třeba ve Švédsku, Kanadě nebo na Aljašce. foto: petr Socha – SNOW

mountain

hotel Le Relais des Neiges v údolí Lourtier. hELIKOPTÉRA vyzvedne člověka hned po snídani rovnou na zhradě a hurá vzhůru do hor!

foto: petr Socha – SNOW

Blízký i vzdálený východ

na něž jsme zvyklí, a pokud nemá provozovatel heliskiingu podchycenou nějakou VIP nemocnici (například pro diplomaty), případný pobyt v tamní nemocnici může být dobrodružství samo o sobě. Bohužel znám dost ne zrovna veselých příběhů na toto téma… Sněhové podmínky se liší pohoří od pohoří – Kamčatka údajně schytá podobné množství sněhu jako Aljaška, Uzbekistán jak kdy atd. Místní heliski poskytovatelé zpravidla používají vrtulníky typu MI 8 – staré, ruské, obrovské. Na palubu se vejde snad až 20 lidí, což už je při sjezdu dolů skoro velká partička. I do těchto končin ale pomalu proniká evropská civilizace a to platí i pro heliskiing. Zejména v těch bližších zemích už létají zkušení švýcarští, francouzští a rakouští guidi v malých A-Starech. Cenově se ale takový helisking už blíží Západu. foto: HANNAH

Další variantou je Blízký a vzdálenější východ – je zde poměrně hodně heliskiingových destinací – Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Uzbekistán, Gruzie, Kavkaz i daleká Kamčatka nebo Kašmír. Měl jsem možnost se do těchto končin (konkrétně Uzbekistánu a Kašmíru) podívat a mí známí byli i v dalších oblastech. Za sebe mohu říct, že to byla velmi příjemná zkušenost, ale spíše než úchvatné lyžování to byl nádherný kulturní zážitek. S bezpečností v těchto končinách je to už trochu horší. Nemají zde sofistikovanou lavinovou předpověď, a tak o sjezdu rozhoduje vedoucí guide na základě svých zkušeností, což nemusí být nutně špatně. Nicméně pravděpodobnost chyby je daleko větší. Dalším problémem může být zdravotní a nemocniční péče, která zde samozřejmě nedosahuje evropských standardů,

pŘISTÁVACÍ MÍSTO NEDALEKO VRCHOLU TRIENT VE WALLISU. VÝLET ZABERE CELÉ DOPOLEDNE

foto: hANNAH

Hannah Expedition 2007 - Kazbeg region, Kavkaz

sTARÉ VELKÉ RUSKÉ HELIKOPTÉRY mi 8 NEPATŘÍ MEZI NEJVHODNĚJŠÍ STROJE PRO PROVOZ V HORÁCH

[mountain]

foto: Arctic Elements/Fredrik Schenholm

mountain

foto: Arctic Elements/Fredrik Schenholm

Heliski ráj by byl i v norsku, ale Norové si na své hory nenechají sáhnout Švédsko je coby heliski destinace poměrně neznámá, ale nabízí hned několik výhod – třeba snadnou a rychlou dostupnost z Česka, takže tam můžete vyrazit jen na prodloužený víkend

Severské země Hlavní heliskiingovou destinací Skandinávie je Riksgränsen. Středisko v severním cípu Švédska, asi 50 km od norského Narviku. Riksgränsen je velmi známé, nevelké lyžařské středisko, kde se pořádá v polovině května největší severský freeridový festival Scandinavian Championships. Díky své severní poloze nad polárním kruhem zde zima trvá dlouho a délka denního světla kolem začátku května dosahuje až 20 hodin. To je spousta času si zalyžovat. V tomhle malém středisku operují čtyři heli společnosti, což mluví samo za sebe. Heliskiingu se zde opravdu daří. Přestože sněhově je na tom Švédsko o malinko hůře než sousední přímořské Norsko, bohatě to stačí. Bylo by krásné, kdyby nebyl komerční heliskiing v Norsku zakázaný, ale Norové si na své hory nenechají sáhnout a údajně je to proto, že chtějí mít v horách klid. To se jim asi nedá zazlívat. Ale zpátky k Riksgränsenu – tohle místo má pro mě zvláštní význam. Minulou zimu jsem si tu splnil svůj další lyžařský sen. Majitel Arctic Elements – největšího heliski poskytovatele ve Švédsku – mě pozval, abych pro něj guidoval. Víte, ono je jedna věc lítat vrtulníkem, ale sedět vepředu, přemýšlel o tom, kudy pojedete, a domlouvat se s pilotem, kde vás vysadí a kde počká, je dokonalé vyústění mých 15 let lyžování v prašanu. Při heliguidingu mohu využít všechny své zkušenosti a najít pro klienty ten nejlepší sníh a svah. Navíc v tak nádherných horách, jako jsou ty místní. Kdo v těchhle končinách už někdy byl, ví, o čem mluvím. Nejsou to nijak vysoké kopce, ale některé sjezdy přesto mají i víc než 1 000 vertikálních metrů. Jak ale vypadají? Jsou úplně jiné než Alpy, na které jsme zvyklí. Mohutné pevninské ledovce zde vyhloubily krásně zaoblená údolí, mezi nimiž jsou obrovské homole. Na jednu stranu mírné svahy, na druhou kolmé srázy. Nezvyklé a moc krásné je vznášet se nad těmito horami a přemýšlet, kudy to pokreslíme příští jízdou. Servis je zde samozřejmě na nejvyšší úrovni. Létá se A-Stary pro 4–5 klientů, v poledne pauza na oběd a po ježdění je možno zalyžovat si ve středisku nebo se třeba projet na sněžných skútrech po zamrzlém jezeře.

Největší světovou heli velmocí je pravděpodobně Kanada. Není se čemu divit, mají nádherné hory a vynikající sněhové podmínky – množstvím i kvalitou.

Kanada

foto: CMH

Každá lajna někde úplně jinde, vždy ale tam, kde je to stoprocentně bezpečné. To je specifikum Kanady

Při heliskiingu v Kanadě rozváží obědy často speciální vrtulník. Stravovací rituál pak probíhá někde v opuštěném údolí

Největší světovou heli velmocí je pravděpodobně Kanada. Není se čemu divit, mají nádherné hory a vynikající sněhové podmínky – množstvím i kvalitou. Současně je Kanada velmocí, i co se týká problematiky lavin. Stát zde investuje ročně spousty peněz, aby se díky výzkumu lavin dařilo předcházet neštěstím, a heli operátoři samozřejmě těchto zkušeností využívají. Rozloha Kanady je obrovská a velká část území je pokryta horami. Samotného by mě zajímalo, kolik je v Kanadě heli operátorů. Neustále totiž narážím na další názvy, které jsem předtím nikdy neslyšel. Díky velké konkurenci jsou zde služby a ceny opravdu vyváženy a skoro nemůžete šlápnout vedle. Mezi největší hráče patří Mike Wiegele, Last Frontier a zejména CMH – s těmi jsem si už několikrát zalétal a zážitek to je opravdu ohromující. Tím spíš, že už jsem v tomhle ohledu něco zažil. Společnost CMH vlastní 11 heli lodží, velkých a luxusně vybavených horských hotelů, z nichž většina jsou „fly-in", což znamená, že se tam dostanete pouze vrtulníkem. Díky tomu jste opravdu v divočině a celý týden potkáváte jen ty, co se o vás starají, a ty, kteří si to užívají s vámi. Vytváří se tak velmi příjemná a nenucená atmosféra, v níž si každý den ráno vezmete lyže, které jste si vybrali, uděláte 20 kroků a nastupujete do vrtulníku, který vás odveze za nádhernými svahy. CMH zpravidla kombinuje použití několika typů vrtulníků od 11místných Bell 212 až po 4místné A-Stary. Bezpečnost je vyladěna až do takové míry, že jeden vrtulník létá pouze s guidem a před tím, než se vyšle skupina klientů na sjezd, zkontroluje guide na konkrétním sněhu stabilitu sněhové pokrývky všemi možnými testy. O bezpečnost je u CMH postaráno opravdu dokonale.

foto: CMH

foto: Tordrillo Mountain Lodge/Michal Brouček

[mountain]

No a skoro nakonec meta nejvyšší – Aljaška, moje srdeční záležitost. Měl jsem to štěstí už se tam několikrát lyžařsky podívat a vždy to byly velmi intenzivní zážitky. Lyžovat na Aljašce je pro každého freeridera sen. Nikam dál už se posouvat nedá. Pokud tedy hledáte tohle, tak tady je ten nejlepší sníh na nejprudších svazích světa. Heliskiing zde začal před nějakými 25 lety. První freerideři-pionýři sem přicházeli zejména z Jackson Hole – pravděpodobné kolébky freeridingu, jak jej dnes známe. Většinou se jednalo o členy pronásledovaného tajného spolku Jackson Hole Air Force. Dnes už je tu heliskiing jinde a punkové začátky, kdy byli piloti většinou vietnamští veteráni a jízda stála 25 babek, je bohužel dávno pryč. Sníh a hory ale zůstaly. Za unikátní podmínky vděčí Aljaška především kombinaci přímořského a pevninského podnebí. Když na Thompson Passu – hlavní heli destinaci – sněží, je to díky vlhkosti, která přichází od moře. Při teplotě kolem nuly zde napadají obrovská kvanta relativně těžkého sněhu. Pak mraky vytlačí suchý a studený vzduch z parku Denali, který vytáhne ze sněhové pokrývky vlhkost – a zůstane jen dokonale stabilní prašan, který drží i na neuvěřitelně prudkých svazích. V Kanadě říkají, že hodnotit lavinovou situaci na Aljašce není žádná práce. V Kanadě se totiž počasí vyvíjí pořád jinak a díky velkým srážkám je neustále potřeba sledovat nejen, co se děje na povrchu sněhu, ale také, co se děje pod ním. Na Aljašce naproti tomu platí hlavně jedno – den po sněžení to padá všude, dva dny méně a za tři dny jsou všechny světové strany a většina nadmořských výšek stabilní (samozřejmě trochu přeháním).

I na takové svahy se můžete dostat – když ukážete, že na ně máte. (aljaška)

Zdá se, že sníh zde daleko lépe odolává vlivům počasí jako slunce, vítr a změny teplot, které zde probíhají podle stejného vzorce: je teplo – sněží, je zima – azuro. Tyto unikátní sněhové podmínky jsou ale vykoupeny relativně nepředvídatelnou předpovědí. Thompson Pass leží opravdu velmi blízko moře, a proto se zde neustále přetlačují výše zmiňované tlakové systémy. Jen těžko se ale daří odhadnout, který systém převládne. Proto se občas může stát, že na Thompson Passu mnoho dnů sněží a je nelyžovatelno, když se pak ale rozjasní, bude to velmi pravděpodobně nejlepší den vašeho života. Já jsem se na Thompson Pass podíval už dvakrát a zažil jsem obojí. Pokaždé to byla foto: Tordrillo Mountain Lodge/Michal Brouček

mountain

Aljaška

Pro přepravu do vzdálenějších lyžařských lokalit se v TML využívá tenhle krásný stroj

úžasná lekce o horách. Když jsem pak začal organizovat heliski výlety po světě, přirozeně jsem toužil po tom, vzít klienty i na Aljašku. Nad Thompson Passem jsem ale v tomhle případě spíš váhal – přestože má v téhle oblasti základnu pět heli společností, není to zrovna pro každého. Kdo sem přijede na více než dva týdny a nemá problém s dojížděním z Valdez nebo s bydlením v karavanu, bude nadšen. Má totiž možnost krom heliskiingu i šlapat na pásech nebo využít skútrtaxi a za dva týdny už tak určitě něco najezdí, i kdyby bylo špatné počasí. Ale mnoho lidí, kteří uvažují o heliskiingu, hledá větší jistotu počasí a komfort, protože prostě nemají čas. Po několika letech hledání a tápání jsem podobné místo na Aljašce na doporučení známého našel. Tordrillo Mountain Lodge leží asi hodinu letu severozápadně letadlem z Anchorage. Jedná se o zcela opuštěné místo na úpatí Tordrillo Mountains. Tyto hory jsou již částečně ve vnitrozemí, díky čemuž mají daleko stabilnější počasí, ale stále ten pověstný aljašský sníh. Jejich nejlepší vizitkou je film světoznámého snowboardisty Travise Rice The Art of Flight, jehož velká (úvodní) část byla natočena právě zde. Heli společnost, která zde operuje, si vybrala skvělé hory a současně se zaměřila na vysoký komfort servisu. Po příletu do Anchorage vás vyzvedne jejich letadlo a dopraví rovnou do hotelu v Tordrillos. Vybaví vás prašanovými lyžemi, lavinovými batohy, pípáky atd. a pak se můžete vypravit na nejlepší svahy světa. Mnoho ze sjezdů, které zde budete sjíždět, budou velmi pravděpodobně prvosjezdy…

foto: lumír drápal, jezdec: robin kaleta

Snímek z výpravy na nový zéland. Robin kaleta skáče pro fotografy back flipa

Nový Zéland V době, kdy každý normální Evropan užívá léto, mají na jižní polokouli zimu. I zde se provozuje heliskiing. V Jižní Americe, stejně jako na Novém Zélandu. Před pár lety jsem absolvoval několik dní heliskiingu nedaleko zélandského Christchurch na Jižním ostrově. Do té doby jsem nic podobného nezažil. Heliskiing na Zélandu funguje zase trochu jinak. Tamní podnebí je velmi podobné tomu našemu s tím rozdílem, že jste kousek od moře. Vlivem toho jsou zde zimy daleko mírnější a čára sněhu je zpravidla někde v půlce kopce. Zřídkakdy napadne sníh dole ve městech, a proto i k lyžařským střediskům musíte kus vyjet. Obvykle po prašné nezpevněné cestě. Působí to v civilizované zemi trochu zvláštně, ale patří to k místnímu koloritu. Když jsme se vydali na základnu Methven heliski, jeli jsme asi hodinu po šotolině podél řeky, jejíž koryto bylo více než kilometr široké, dokud jsme nedojeli na farmu. Farmář měl před domem dva vrtulníky a odtamtud jsme létali ještě dál do hor. Na jednom vrtulníku jsme se střídali my, zatímco druhý měl pronajatý Burton team. www.snow.cz/video/2180

Používá redakce SNOW

Zateplená freeridová bunda představuje nekompromisního bojovníka se zimou a metry čerstvého prašanu. Odepínací kapuce, odvětrávání v podpaží, ramenní výztuhy Keprotec®, vnitřní polstrování ramenní části, sněhový límec v pase s možností sepnutí s kalhotami 7/24 a elastické vnitřní manžety na rukávech. Materiál: DRYEDGE™ Stretch 2L, Keprotec® Hmotnost: 1 400 g (L) Cena Velikost: S–XXL 9 190 Barva: modrá Kč

www.hudy.cz PANTONE :

ROUGE 186 CVC GRIS 425 CVC PROCESS BLACK CVC

Lyžování bylo – ostatně jako skoro vždy při heliskiingu – výborné, ale ty scenérie… Nejtypičtější obrázek novozélandského lyžování je rozprach, v jehož pozadí jsou zelené louky. Převýšení některých sjezdů bylo i kilometr, což každému samozřejmě bohatě stačí. Samotný servis se samozřejmě nedá srovnat s luxusními lodžemi v Kanadě, ale stačí, když to budete brát jako součást nádherného zélandského koloritu, a tenhle ostrov si vás určitě získá.

více na:

www.snow.cz/video/2181

foto: lumír drápal

více na:

Millet 7/24 Ride Jacket

Typický pohled z hor na Novém Zélandu

[galerie]

Jméno a příjmení:

Bryn Hughes přezdívka:

BrynDiesel Věk: 42 let Národnost:

Kanadská

Photographers

ROAD

the

mountain

web: www.brynhughes.com

Bryn Hughes

Do Whistleru jsem se přestěhoval v roce 1996 a od té doby jsem tu a užívám si život na horách. Mí přátelé, se kterými jsem lyžoval, začali být sponzorováni, a jak si budovali svoji lyžařskou kariéru, já jsem pracoval na svém fotografování. V roce 1998 jsem byl uveřejněn v magazínu Powder, kde vlastně začala má kariéra a následně i budování vztahů s mnoha klienty v lyžařském průmyslu. Pátým rokem jsem senior photographer v magazínu Freeskier a pravidelně přispívám do mnoha lyžařských časopisů po celém světě. olik času obvykle strávíš v zimní sezóně na cestách? Většinou jsem pryč asi 75 dní za zimu. Někdy trochu více, jindy méně.

Kolik váží tvůj batoh, který si bereš s sebou? Můj batoh F-stop má obvykle něco přes 20 kilo, může mít i více, ale to nemám moc rád. Jaké jsou tvé oblíbené destinace pro lyžování a jaké pro fotografování a proč? Nejúžasnější místo pro lyžování je Aljaška se skvělým přístupem do velkých hor a stabilní sněhovou nadílkou. Japonsko je úchvatné svým strhujícím lyžováním v lese mezi stromy a můj domovský Whistler má to nejlepší od všeho. Máš nějakou oblíbenou tajnou destinaci? Mám oblíbenou – a je tajná. Je známá pod

názvem Zippermount Creek, v Britské Kolumbii. Ale přesné místo nikdy neodhalím. ;-) Které místo bys doporučil běžným lyžařům, kteří chtějí kombinovat lyžování s cestováním? Myslím, že Japonsko – lyžování tam je impozantní a k tomu ta fantastická kultura. Snadno se tam cestuje a lyžování je velkolepé. Máš nějaký zvláštní zážitek ze svých zimních fotovýletů? Mám tolik zážitků z našich zimních výprav. Jeden zábavný se stal loni s partou Level 1 Productions v Kootenay Mountains v Britské Kolumbii. Riley Leboe skákal na skútru z ohromné skály a přistál trochu stranou, což způsobilo, že si „nadělal do kalhot“… Musel si pak sundat spodky a uklidit nepořádek. Náš smích nebral konce a trval hodiny!

BRITSKÁ KOLUMBIE

Lyžování v Kanadě je celkem neomezené, od malých příměstských kopců až po nejlepší big mountain na světě. Zimy jsou tu drsné – v národním parku Glacier napadne přes 15 m, v oblasti Whistleru průměrně 12 metrů sněhu. V Britské Kolumbii najdete nejlepší lyžování a sníh v Kanadě. V zimě trávím hodně času na cestách, abych objevil všechny kouty Britské Kolumbie, zejména backcountry v blízkosti lyžařských středisek s přístupem na sněžném skútru, rolbou nebo helikoptérou, přičemž nejlepší lyžování na světě je bezpochyby na západě Skalnatých hor. Pokud se zdržíte na hřebenech Pobřežních hor, zažijete největší sněhové srážky na světě se skvělým big mountain lyžováním a relativně snadným přístupem. Jak se budete posunovat do vnitrozemí Britské Kolumbie, sníh bude sušší a nad hlavami bude pofukovat prašan, který potěší všechny lyžaře. Sever Britské Kolumbie je vzdálený a může být hodně drsný s bouřemi, které mohou trvat týdny. Zato je tu hluboký a stabilní sníh a strmé hory, ale musíte si počkat na pěkné počasí, což může trvat spoustu dní. Na území Britské Kolumbie provozuje několik společností heliskiing a dopravu rolbou pro všechny úrovně lyžařů. Strávil jsem čas s mnoha z nich a všechny mi přinesly úžasné zážitky za fantastických podmínek. Tady jsou tipy na některé z nich: Last Frontier heli (www.lastfrontierheli.com) Bella Coola Heli Sports (www.bellacoolaheliskiing.com) Retallack (www.retallack.com) Monashee Powder (www.monasheepowder.com)

Foto: Bryn Hughes; Rider: Dan Treadway; Místo: Kootenays, Monashees B.C., Kanada

sponzor rubriky

S Level 1 Production jsme vyjeli na chatu našeho kamaráda Joshe. Vyráželi jsme sněžným skútrem na denní výlety a hledali nové a nové lajny. Tato oblast se nachází v regionu Kootenay, která je známá úžasným sněhem. Dan našel tuto skálu s téměř nekonečným dopadem.

Foto: Bryn Hughes; Rider: Kye Peterson; Místo: Pemberton B.C., Kanada

[galerie]

mountain

Dana Flahr, Kye Petersen a já jsme vyjeli skútry za netknutou krajinou na Pemberton Ice Cap. Na lyžích jsme se posouvali po hřebeni a našli toto místo v pozadí s Lesser Ring Mountain (lomená hora na horizontu vpravo) , kde si Kye střihl tento skok. Byl to první den natáčení s Level 1 Productions. Jakmile se mraky rozestoupily, uviděli jsme tento krásný hřbítek se sněhovými polštáři, který přímo vybízel k lyžování. Riley objevil krásný skok se skvělým přistáním mezi stromy. Slunce nám přálo a my si užili skvělé prašanové odpoledne v Kootenay.

Foto: Bryn Hughes; Rider: KRiley Leboe; Místo: Mabel Lake B.C., Kanada

Foto: Bryn Hughes; Rider: Josh Daiek; Místo: Britská Kolumbie, Kanada

Tato fotka pochází z natáčení se Salomon Freeski TV, která dokumentovala lyžování v blízkosti opuštěných měst Britské Kolumbie. Josh právě v jednom takovém bývalém městě skáče ze střechy budovy se starou těžební věží v pozadí.

[galerie]

Foto: Bryn Hughes; Rider: Wiley Miller; Místo: Mt. Cayley, Whistler B.C., Kanada

mountain

Wiley Miller tráví hodně času ve whistlerských horách a neustále hledá jedinečné rysy a lyžařské lajny. Celé dopoledne jsme strávili na velkém skoku nedaleko tohoto ledopádu. Když Wiley skončil se skoky, rozhodl se dát si pár pěkných oblouků v prašanu mezi ledovcem.

Foto: Bryn Hughes; Rider: Dan Treadway; Místo: Mabel Lake, kanada

sponzor rubriky

Dan je legendární lyžař, známý velkými skalními dropy a také skákáním se svým skútrem Polaris/Monster. Tady si vyskočil, když jsme mířili k dalším místům lyžování nedaleko Sawtooth Range.

Foto: Bryn Hughes; Rider: Riley Leboe; Místo: Mabel Lake B.C., Kanada

Po celém dni stráveném lyžováním si Riley s puškou v ruce užívá svých pár piv. A Dan Treadway vymyslel, že bude zábavné kolem něj nalít trochu benzínu... A vyšla z toho tato zajímavá fotka.

mountain

pozvánka na

filmový festival

Lákavý strach Mysl extrémního lyžaře Andreas Fransson je možná nejodvážnějším extrémním lyžařem této generace. Ve filmu Lákavý strach zkoumá místo, kde strach přemůže všechny emoce, protože smrt číhá na každém chybném kroku. Tento snímek, v originále pod názvem Tempting Fear, můžete vidět na letošním Tierra SNOW FILM FESTU. I proto, že SNOW je partnerem festivalu, v následujících řádcích vám film přiblížíme. Text: Martin Skuhravý a Kateřina Karlová ěkomu upravené sjezdové tratě nestačí a pouští se mimo ně. Kdo pochopí smysl volného lyžování, nechce se již vracet zpět. Ti nejlepší se mohou utkat na prestižních závodech, jako je Freeride World Tour. To však stále není vrchol lyžování. Pomyslnou špičkou ledovce je disciplína extrémní lyžování, jejíž ikonou je právě Švéd Andreas Fransson. „Nikdy nezapomenu na pocit, když se mi lámaly kosti v krku,“ vzpomíná Andreas hned v úvodu fil-

Co dělá Andrease nejzajímavějším, je jeho ochota vstoupit do života na hraně, do duševního prostoru, který jen málokdo zažil. Za poslední tři roky uskutečnil řadu prvosjezdů v nejrůznějších zemích, bojoval o život po nehodě, která ho málem zabila, a stal se asi nejvíce diskutovaným lyžařem v epicentru extrémního lyžování, ve francouzském Chamonix. Snímek je rozdělen do devíti kapitol, které popisují různá témata z Andreasova života. Po celých pětadvacet minut je divákovi samozřejmě nabídnuto velké množství nádherných lyžařských

„Nikdy nezapomenu na pocit, když se mi lámaly kosti v krku…“ mu. Co se děje v mysli lyžaře sjíždějícího svahy, které jiní nedokážou ani vylézt? Na tuto otázku odpovídá snímek natočený jako Andreasův deník, napsaný v období mezi lednem 2011 a květnem 2012. „Strach ze smrti vyplývá ze strachu ze života. Člověk, který žije naplno, je připraven umřít kdykoliv,” sice nejsou slova Andrease, ale citát Marka Twaina, nicméně hodně napovídají o smyslu života na hraně se smrtí. O smyslu života Andrease Franssona.

sekvencí z různých koutů světa, nicméně jádro filmu není samotné lyžování, ale spíše pohled na svět skrz lyže a extrémní svahy. Při sledování kapitoly Smrtelnost Andreas vzpomíná na svého kamaráda, který zahynul při jednom z odvážných sjezdů. „Mnoho našich mladých přátel odešlo a my jsme si říkali, že je možná řada na nás. Nikdy jsme si však úplně tyto myšlenky nepřipouštěli k srdci, byly příliš strašidelné.

Oba jsme si mysleli, že já odejdu první. Já odešel, ale hned jsem se vrátil zpět,“ vzpomíná Andreas. Divákovu úzkost však rychle rozeženou záběry z Lyngenských alp v severním Norsku, kde se rodilému Švédovi podařilo během jediného výletu podniknout šest prvosjezdů v jedinečné krajině, kde bílé svahy kontrastují s modrou hladinou moře. Přestože je Andreas usazený v samém srdci extrémního lyžování Chamonix, zdaleka se neomezuje pouze na sjezdy v Alpách a rodném Laponsku. Důkazem toho je například kapitola Cíl, ve které je divákovi přiblíženo, co obnáší prvosjezd nejvyšší aljašské hory Denali (Mount McKinley). „Seraky, trhliny, led, skály, nestabilní sníh,“ vzpomíná Andreas a přes všechno číhající nebezpečí je na vrcholu blaha: „Život nemůže být více ‚cool´ než toto.” Snímek se vryje do paměti každému lyžaři a dobrodruhovi, a to především díky množství různých úhlů pohledu na život a extrémní lyžování.

více na:

www.snow.cz/video/2179

Tierra SNOW FILM FEST přináší ty nejlepší snímky uplynulé sezóny ze zimního prostředí. Festival probíhá ve více než 140 městech ČR a 40 Slovenska. V mnoha městech se můžete těšit na nabitý doprovodný program. Podrobné informace o filmech a místa promítání najdete na www.SnowFilm.cz. Děkujeme partnerům, kteří umožňují konání festivalu v tolika městech, zejména značkám Tierra, Marmot, Loap, Rock Point, Devold a Petzl, dále Švýcarsku a zimnímu středisku Les Menuires.

www.SnowFilm.cz

o k s r a lh u B e * i c Fran e * li á t I o * k s Rakou

SLEVY

10 % do 15. 10.

BONUS

y t y b o p é n e c á r k •Z od�3�nocí eny • Zvýhodněné c skipasů y k íd b a n i k s e e r •F

pro držitele karty�SNOW

h c e � � i y v a r o Autobusem z M

U P U T S E Ř P BEZ

z c . z s a h u j . w ww

[laviny]

skutečné lavinové nehody

mountain

sponzor rubriky

Smutný březen ve Vajskovské dolině

Rok 2013 byl na slovenských horách zvláštní. Na některých místech bylo sněhu dostatek až přebytek, jinde byla výška sněhu podprůměrná. Vítr si během celé zimy dělal, co chtěl. Místo převládajícího západního proudění často foukal jižní a jihovýchodní vítr. Spadlo mnoho netradičních a hlavně těžko předvídatelných lavin, které si bohužel vyžádaly i nadprůměrný počet obětí. Text: Jozef Richnavský, Marek Biskupič, Igor Žiak, Středisko lavinové prevence HZS

března 2013 je v Nízkých Tatrách mrazivé počasí. Slunko jen nesměle vykukuje zpoza mraků. Vítr se v noci vyřádil dosyta. Na Chopku se v nárazech hnal rychlostí 122 km/h. Sněhu připadlo poskrovnu, do 12 cm, zato je však velmi nerovnoměrně rozmístěný. Lavinová trojka jak vyšitá. Hřebenové partie jsou vyfoukané až na kost a pod nimi zákeřně čekají tvrdé sněhové desky. V průběhu dne se počasí vylepšuje, vítr se utišuje a slunko se pomalu hlásí ke slovu. Dvojice skialpinistů se rozhodla vydat na túru. Stoupají přes sedlo na vrchol Poľany a odtud se spouštějí směrem do Krížského sedla. Hřebenové partie jsou tvrdé, což navozuje pocit zdánlivého bezpečí. Kamarádi spolu

16.

traverzují ze sedla směrem na východ do míst nad Vajskovským vodopádem. Lyžují střídavě po jednom a dodržují bezpečnostní rozestu-

Zatímco první čeká pod mírně vydutým krajem žlabu na svého kolegu, nad druhým se po několika obloucích objevují praskliny ve sněhu. Rychlostí blesku se šíří a sněhová deska se davá do pohybu. Oba kamarádi

Po pár sekundách zůstalo na kopci jen absolutní ticho, sníh se zastavil po 670 metrech a o 300 výškových metrů níž. py, tak aby co nejméně zatěžovali sněhovou pokrývku. Na dobře viditelném místě na sebe vždy čekají. První sjíždí vždy zkušenější skialpinista.

mizí v lavině. Po pár sekundách zůstalo na kopci jen absolutní ticho, sníh se zastavil po 670 metrech a o 300 výškových metrů níž.

Druhý skialpinista zůstal v nánosu těsně nad Vajskovským vodopádem. Byl úplně zasypaný. Naštěstí jen mělce a hned se mu daří se z nánosu svépomocí dostat. Po jeho kamarádovi ale není nikde ani stopy. Hned začíná prohledávat nánosy sněhu. Nejprve čelo nánosu pod Vajskovským vodopádom. Následně se vrací zpět na místo, kde sám zůstal zasypaný, a pokračuje v hledání směrem k odtrhu. Kamaráda nakonec nachází na východním kraji lavinového nánosu zachyceného ve větvích listnatého porostu. Je v bezvědomí. Okamžitá první pomoc je nevyhnutelná. Na místě pádu laviny není pokrytí GSM signálem, proto běží dolů dolinou, aby nehodu nahlásil. Předtím postiženého zateplil vlastním oblečením, podložil batohem a jeho polohu označil bundou s výraznou barvou. Cestou dolinou neustále kontroluje signál na mobilním telefonu a hned, jak se dostal do zóny pokrytí,

hlásí na linku tísňového volání HZS „18 300“ lavinovou nehodu. V doprovodu náhodných turistů, kteří mu poskytli teplé oblečení, pokračuje dolů Vajskovskou dolinou. Po nahlášení nehody na dispečink Horské záchranné služby startuje vrtulník. Na Trangošce

Březnová sobota v Nízkých Tatrách skončila tragicky. Oba byli zkušení skialpinisti, ale nevyhnuli se několika chybám. Terén důvěrně znali, ale laviny si nevybírají. Bez slitování zasáhnou kohokoli, člověka, co se vydal na svoji první zimní túru, stejně tak ale i toho

I přes enormní snahu všech záchranářů zraněný v banskobystrické nemocnici svým zraněním podléhá. nabírá dva horské záchranáře. Zraněného po příletu stabilizují a nakládají na palubu vrtulníku. I přes enormní snahu všech záchranářů zraněný v banskobystrické nemocnici svým zraněním podléhá.

nejzkušenějšího lavinového experta. Je však na nás, abychom se dokázali z nehod poučit, a minimalizovali tak pravděpodobnost dalších neštěstí.

Komentář Střediska lavinové prevence Středisko lavinové prevence vyhlásilo na tento den v Nízkých Tatrách zvýšené lavinové nebezpečí, tedy 3. stupeň z 5dílné mezinárodní stupnice. V lavinové zprávě byly jako nebezpečné zmíněny zejména svahy s jižní, jihovýchodní a jihozápadní orientací. Vítr severních směrů se silou vichřice, který doprovázelo sněžení na hřebeni Nízkých Tater od středy (13. 3. 2013) do pátku (15. 3. 2013), převál většinu nového sněhu právě na svahy s jižními orientacemi. Hlavně na hranici lesa se tak na mnohých místech vytvořily menší či větší tvrdé sněhové desky a polštáře z větrem ubitého navátého sněhu. Jelikož podklad těchto desek byl tvořen tvrdým, zmrzlým firnem, uvolnění těchto desek bylo velmi pravděpodobné už při malém dodatečném zatažení, zejména na svazích se sklonem nad 35 °. Oba skialpinisti věděli o zvýšeném lavinovém nebezpečí vyhlášeném v tento den pro Nízké Tatry. Ani jeden z nich neměl povinnou lavinovou výbavu (lavinový vyhledávač, lopata a sonda). Třeba však dodat, že oba skialpinisti byli znalí lavinové problematiky a velmi dobře znali i okolní terén.

[laviny] rozměry laviny

mountain

Odtrh laviny Nadmořská výška: 1 595 m n. m. Šířka: 250 m Výška odtrhu: 0,35–1,45 m Sklon: 38° Lavina Délka dráhy: 670 m Max. hloubka nánosu: 2 m Průměrná hloubka nánosu: 1m

Přehled nejčastějších základních chyb při lavinových nehodách Chyba

Komentář – k nehodě 16. 3. 2013, Vajskovská dolina, Nízké Tatry

Komentář – všeobecný

Absence, případně nekompletnost lavinového vybavení

• Z ákladní nezbytné vybavení na záchranu v lavině: lavinový vyhledávací přístroj, sonda, lopatka, mobil s dobře nabitou baterkou. • D oporučené vybavení: lavinový batoh.

Absence lavinové výzbroje (vyhledávač, lopatka, sonda).

Špatné zhodnocení lokálních podmínek

• S tupeň lavinového nebezpečí je zadaný pro celé pohoří. V jednom čísle není možné zhodnotit podmínky pro velké území. V pohoří se nacházejí svahy různých orientací, sklonů, zakřivení…, na kterých může lokálně nebezpečí značně kolísat. Přesto je důležité správně zhodnotit lokální podmínky vlastními pozorováními po dobu túry. • S právně interpretované testy stability umožní vhodně posoudit lokální lavinové nebezpečí.

V osudný den byly hřebenové partie vyfoukané až na tvrdý podklad. To mohlo vyvolat falešný pocit bezpečí. Pod hřebeny se nacházely tvrdé větrem ubité sněhové desky, kterých si bohužel ani jeden ze skialpinistů nevšiml. Test stability by mohl ukázat kritickou sněhovou vrstvu.

Nevhodně zvolená trasa při výstupu

• Výběr samotné trasy výstupu a plynulost výstupu. • Z atížení svahu, dodržování odlehčovacích a bezpečnostních rozestupů (min. 10 m – podle sklonu svahu). • P řekonávání kritických a nebezpečných míst po jednom.

Při výstupu vhodně zvolená trasa vedoucí hřebenovými partiemi a odpovídající aktuálnímu lavinovému stupni.

Nevhodně zvolená trasa při sestupu

• Výběr samotné trasy sjezdu, plynulost sjezdu ve spádnici a bez pádů. • D održování rozestupů (při mírném terénu a dobrých podmínkách 30 až 50 m, na kritických místech a při špatných podmínkách – sjezd po jednom až na bezpečné místo). • Trasa výstupu se nerovná trase sjezdu, i když je to ta samá!

Trasa sjezdu byla strmá a při daném stupni lavinového nebezpečí nebyla úplně ideální. Pozitivní je, že v době sjezdu byly dodržovány bezpečnostní rozestupy.

Špatné plánování túry, nerespektování lavinových výstrah a neinformování se o lavinové situaci

• P lánování túry - výběr trasy (mapy, literatura…), náhradní cíl (túra). • Velikost skupiny, výstroj, znalosti a zkušenosti jednotlivých členů skupiny. • S ledování meteorologické a lavinové situace, ověření stupně lavinového nebezpečí a jeho tendence. • P ozorování a vyhodnocování podmínek přímo v terénu po dobu celé túry a vyhodnocování jednotlivých jevů a znaků (např. Metoda Stop or Go, Munterova metoda 3 x 3...).

Lavina se utrhla na svahu se sklonem 38 °. Svahy strmé 37 ° až 38 ° jsou nejnáchylnější na vznik lavin. Takto strmým svahům, při 3. stupni lavinového nebezpečí, je třeba se raději vyhýbat. Stop or Go metoda: při 3. stupni je třeba zříci se svahů strmějších než 35 °.

Nesprávný postup při záchraně

• O hlášení nehody. • P rohlídka lavinového pole, označení významných bodů, efektivní vyhledávání s lavinovým přístrojem, najití a správné vykopání zasypaného. • Z áklady první pomoci – zahřátí, znehybnění, ošetření a transport.

Nesprávná výstroj nebo její špatné použití

• K ontrola baterií a funkčnosti lavinových vyhledávacích přístrojů! • S právné používání přístrojů (stabilizování polohy přístroje při hledaní) a způsob vykopávání zasypaného. • P oužívání jistících řemínků na hůlkách, pojistných lanek na lyžích v lavinovém terénu a dotáhnutých popruhů u batohů (kromě lavinových batohů) je nepřípustné (uvedené prostředky jsou v lavině kotvou)!

Objektivní příčiny

• N epředvídatelné a neovlivnitelné situace. I navzdory dodržení všech bezpečnostních pravidel se člověk může dostat do laviny. Být v nesprávném čase na nesprávném místě!

chyba vedoucí k lavinové nehodě, případně ke komplikacím po dobu záchrany nehodnocené správné rozhodnutí

Lavinová nehoda je obvykle výsledkem několika nesprávných rozhodnutí. Samotná lavina je už jen tím posledním vyvrcholením. Tabulka-grafikon udává nejčastěji se vyskytující chyby vyplývající z rozboru několika lavinových nehod.

Komentář redakčního experta

Tourenführer OEAV, rakouská státní zkouška v oboru skialpinistické, ledovcové a vysokohorské túry.

Michal Bulička Zkušení, ale nevybavení… V popisu nehody se píše, že oba skialpinisté byli zkušení a terén dobře znali. Ovšem vyrazit na túru bez základního bezpečnostního vybavení (vyhledávač, lopata a sonda) je hrubou, neomluvitelnou chybou. Jen díky obrovskému štěstí se podařilo jednomu zasypanému vyprostit se ze sněhu svépomocí. Každý člověk, který vyráží do volného zasněženého terénu (lyžař, skialpinista, snowbordista, turista na sněžnicích), musí být v tomto ohledu vybaven bez kompromisů! Tedy lavinový vyhledávač mít na těle připnutý popruhy, nebo zapnutý v kapse na zip (před každou túrou zkontrolovat funkčnost) a v batohu mít na rychle dostupném místě (nejlépe ve speciální, k tomu určené kapse) sněhovou lopatu a lavinovou sondu. Zcela bez ohledu na zkušenosti, zdatnost nebo znalost terénu, prostě jednotný standard pro každého! Vítr přinesl smrt! Nadpis zní jako z hororu, ale vítr je opravdu klíčový faktor. Ne nadarmo se říká, že „vítr je stavitelem lavin“. Zdánlivě zanedbatelných 12 cm nového sněhu je dostatečné množství, pokud při sněžení fouká. A tak se na závětrných svazích shromažďují tuny sněhu, které přepravil vítr, zejména tak silný (až 122 km/h). K převívání sněhu stačí už vítr o rychlosti 30 km/h (poznáte tak, že kapesník v takovém větru dobře vlaje). Rozhraní sněhových vrstev V tomto případě napadl nový sníh na zmrzlý firn, což byla nepříjemná konstelace. Pokud je rozhraní mezi novým a starým sněhem „lepivé“ (např. napadne mokrý sníh, který obvykle dobře ulpí na starém sněhu), je to příznivější situace. Naopak nevýhodný je stav, kdy na zmrzlý firn napadne za mrazivého počasí suchý sníh (jako v tomto případě), to ke spojení se starým sněhem nedojde a vítr si bez „odporu“ přemístí „volný“ sníh svým směrem. Silný vítr sníh „vytvrzuje“ Silný vítr dokáže vrstvu čerstvého sněhu pořádně „utlouci“ do poměrně tvrdého stavu, pozor, takový sníh bývá nestabilní. Nezaměňujte s krystalizací sněhu, např. s tvrdým firnem. Rozestupy byly správné Velmi disciplinovaně se oba skialpinisté pohybovali v souvislosti se zatěžováním sněhové vrstvy. Udržovali rozestupy a snažili se sníh co nejméně zatěžovat svým pohybem. Bohužel měli asi smůlu, že v místě jejich posledního setkání desku utrhli. Platí pravidlo zastavování na tzv. ostrůvcích jistoty, tedy místech, kde je pokud možno co nejnižší sklon svahu a kde stojíte nad nebezpečím (vyvýšenina, vypouklé místo). Sklon svahu K uvolnění laviny došlo na svahu o sklonu 38 °, což je podle dlouhodobých statistik sklon, na kterém dochází nejčastěji ke smrtelným nehodám. Podle elementární metody strategie pohybu v lavinovém terénu „Stop or Go“ platí poučka, že při stupni nebezpečí 3 (značné) by neměli lyžaři vstupovat na svahy prudší než 35 °. Vjet na tak prudký svah v takové situaci bylo velmi riskantní a u zkušených lyžařů to zavání podceněním nebezpečí.

Mammut je zpátky! Oblečení / Obuv / Batohy / Hardware / Airbags / Lavinová výbava

34 x v České republice Seznam prodejen na www.hudy.cz

mountain

PŘÍBĚH VÁZÁNÍ

DYNAFIT TECH vypráví Fritz Barthel, muž, který šel vytrvale za svým cílem… Fritz Barthel, skialpinista a horolezec z rakouského Kufsteinu, tyrolského městečka pod štíty Wilder Kaiser, přivedl na svět před třiceti lety první prototyp bezrámového skialpinistického vázání. Vázání, bez kterého si už spousta skialpinistů nedovede svůj sport vůbec představit. Tehdy, v osmdesátých letech, na začátku cesty, to však příliš nadějně nevypadalo. Text a foto: Michal Bulička ak vás napadlo vytvořit lehké, nerámové vázání? Podobně jakou u mnoha jiných vynálezů sehrály rozhodující roli přirozené lidské vlastnosti, tedy lenost a pohodlnost. S kamarády jsem podnikl lyžařskou túru na Mont Blanc. Na dlouhých lyžích, na kterých bylo namontované těžké vázání. Unaveni jsme ukončili túru a já si řekl, že s tím chci něco udělat, že se mi nechce tahat do hor tak těžké vázání.

Jaká vázání se v té době používala? Velmi oblíbená byla Silvretta, k vidění bylo Fritschi nebo Gertsch. Pro mě bylo zpočátku určitou inspirací vázání „R“, které realizoval v roce 1974 Paul Ramer, zejména jeho patka. Vrátil jste se tedy do Tyrolska, a … … zavřel jsem se do sklepa, kde jsme měli s tátou dílnu, a začal přemýšlet, zkoušet, hrát si. V té

době jsem byl na studiích ve Štýrském Hradci a nedaleko sídlila firma Koflach, která tehdy jako jedna z mála vyráběla skeletové boty pro lyžařské túry. Trápil mě totiž zásadní problém, a sice jak dostatečně pevně zabudovat do špičky boty ocelové důlky, do kterých zapadají trny (piny) vázání. Zátěž na botu lyžařovými pohyby byla navíc násobená poměrně velkými pákami… Byl to prostě oříšek. Zkoušel jsem různě navrtávat boty, taky jsem ty svoje zničil, a tak mi spolupráce s Koflachem podstatně zjednodušila vývoj. Jak jste to nakonec vyřešil? Tehdy už jsem spolupracoval s Dynafitem. To byl ve své době slavný rakouský výrobce lyžařských bot, ve kterých závodil náš tehdejší národní hrdina Franz Klammer. Dospěli jsme k závěru, že to vyřeší odlitek, který by se vsadil do formy na výrobu boty. Mělo to ale háček. Výroba licí formy byla drahá a Dynafit ji nechtěl zaplatit. Můj otec, když viděl moji zarputilost, se kterou jsem šel za svým cílem, byl

ŘÍKÁ SE JIM PASTIČKY V češtině pro vázání Dynafit TLT (Tour Lite Tech) zlidověl název „pastičky“. Důvod je prostý, po našlápnutí boty do vázání „zaklapnou“ trny (piny) vázání do důlků v botě, obrazně vzato podobně jako při aktivaci pastičky na myši. tak hodný, že vzal 30 tisíc šilinků a zaplatil podíl na výrobě formy. Výroba formy tedy sehrála klíčovou roli? Ano, to byl tehdy v roce 1986 významný krok, dnes s odstupem času vidím, že to byl rozhodující přelom ve vývoji událostí… Ale vyhráno jsem zdaleka neměl. V té době bylo alpské lyžování na vzestupu, skitouring se teprve rozvíjel. Předpokládám, že jste se svým nápadem oslovil velké firmy… V roce 1984 jsem na bezrámové vázání získal patent, samozřejmě jsem oslovil řadu výrobců.

AS Č L ŠE K JA

vní

3 198

– pr

3 198

w – Lo

4 8 9 1

alš –d

5 198

w – Lo

6 8 9 1

– Lo

w e Lo erz

-Tec

The Binding Gang 1988

Skialpinistů nebylo zdaleko tolik jako dnes a etablovaní producenti mi prostě řekli, že je zajímají pouze statisícové série. Přitom jsem jim nabízel licenci za malé peníze, dnešních 200 €. Vyráběl jste ho nadále sám? Ano, stále v naší domácí dílně, vyrobil jsem 20 až 30 ks za zimu, svoji značku jsem pojmenoval „Low Tech“. Postupně, po malých krůčcích jsem vázání vylepšoval. Díky zmiňované formě byl Dynafit schopen vyrobit potřebnou botu, což byl základní předpoklad. Takže zatímco s výrobci bot se mi nějak spolupracovat dařilo, s výrobci vázání ne.

Slováci Robo Gálfy a Peter Lichý, kteří patřili v závodním skialpinismu osmdesátých let k evropské špičce, mi vyprávěli, jak navštívili vaši dílnu a odvezli si lehoučké techové vázání… Ano, to je pravda, já si na Roba moc dobře vzpomínám, byl jedním z těch, kteří mi mezi závodníky velmi pomohli propagovat lehké vázání. Jako první si ode mě totiž pořídili vázání Francouzi. Přijeli na závody a střed lyže měli omotaný páskou tak, aby vázání nebylo vidět. Těsně před startem odhalili lehké vázání, ostatní na to s údivem hleděli a – oni ten závod vyhráli. Od té doby mě začali poměrně často vyhledávat jejich konkurenti, mezi nimi i Robo s Peterem.

Kdyby mi někdo v osmdesátých letech řekl, že 80 % bot pro skitouring bude vyráběno tak, aby bylo použitelné do bezrámového vázání, určitě bych tomu nevěřil. Jaký byl další vývoj? Od té chvíle jsem mohl trošku rozjet obchod i výrobu. Tehdy jsem začal konečně alespoň trochu prodávat, po několika letech pokusů a laborování a také takového toho chlapského „hraní si“. Dynafit vyrobil lyžařské boty (model „Tour Lite“), které byly vybaveny důlky ve špičce, drážky na patce už jsem musel frézovat sám, kovové osazení na patce také. Ty boty udělali jen pro mě a prodal mi je. Já jsem dodával vázání své značky „Low-Tech“ a tento komplet bota-vázání jsem sám prodával. Množství takto prodaných setů každoročně rostlo, tímto způsobem jsem fungoval v letech 1986–90.

Prý jste měl hodně zákazníků i z Itálie, kde je závodní skialpinismus velmi populární… Ano, a s tím souvisel i další vývoj událostí. Velká závodnická základna přiměla výhradního italského importéra bot Dynafit k požadavku znemožnit mé dodávky setů do Itálie. Jelikož to byl klíčový partner Dynafitu, důležitější než já, učinila firma rozhodnutí, že už mi další boty nebude prodávat. Přišel jsem tedy s alternativou a přesvědčil Dynafit, aby zaštítil exkluzivními právy produkci vázání, které jsem nadále vyráběl já. Uzavřel jsem smlouvu s Dynafitem, který tak získal exkluzivní práva na vázání.

0 199

– pr

-Tec

í kr

-Tec

w-T

ech

vá vní

zá n

í vy

ěn ráb

é sé

rio

vě

mountain

sponzor rubriky

Fritz Barthel 1989

Fritz Barthel 2013

Další historie byla spletitá. Firma Fischer, tehdejší vlastník značky, prodal Dynafit firmě Raichle. Švýcaři bohužel v roce 1995 zkrachovali a Dynafit převzalo uskupení Kneissl-Dachstein a následně v roce 2003 vstoupila do hry tehdy rostoucí Salewa. Od té doby Dynafit pevně zakotvil „pod křídly orla“.

80 % bot pro skitouring bude vyráběno tak, aby bylo použitelné do bezrámového vázání, určitě bych tomu nevěřil. Velké firmy, které tehdy vyráběly vázání pro sjezdaře, dnes litují, že tehdy nebyly prozíravé a odmítly jít do rizika, na druhou stranu se jim nemůžu divit, vždyť jejich objem výroby byl mnohem vyšší, než je dnes.

Osobně jsem si kupoval svůj první Dynafit Tech v roce 1993 v Kremsu v Dolním Rakousku… V té době ještě nebylo toto vázání ani zdaleka tak rozšířené jako dnes, obchodníky, kteří do toho tehdy šli, lze označit za průkopníky.

Jak to vlastně bylo s rozšířením patentované úpravy bot? Když Salewa převzala Dynafit, dohodla se i s italským výrobcem bot Scarpa, a tak se úprava bot objevila i na jejich botách. O něco později koupil tatáž práva i Garmont a v roce 2006, po vypršení patentu, se přidali i další výrobci. Málokdo však ví, že pouze Scarpa si dnes od Dynafitu pořizuje originální „kování“ pro svoje boty, ostatní si to vyrábí sami a originální kvalita tak není zaručena.

Co si myslíte o bitvě o gramy mezi výrobci závodních vázání? V první řadě mě těší, že princip bezrámového vázání je v podstatě stále stejný a liší se jen v detailech. Víte, já v tom vidím emoce a těm lidem docela rozumím, jak se předhánějí v tom, kdo vymyslí nějaké vylepšení. Já se s jejich nadšením ztotožňuji. Ten vývoj je podmíněn rozvojem technologií, objevováním nových materiálů… To, že další firmy posouvají kvalitu výše, považuji za velmi šťastné. V historii alpinismu totiž nenajdete jinou část výzbroje, která by byla tak diskutovaná a vyvolávala takové emoce.

Děkuji za poutavé vyprávění a přeji vám mnoho štěstí.

Spolupracujete s Dynafitem dodnes? Ano, od roku 1990 jsem externím spolupracovníkem, podílím se na vývoji i designu. Jinak Dynafit v současnosti zaměstnává profesionální inženýry zabývajícími se vývojem vázání. Musím říct, že jsem nadšen z party lidí v Dynafitu, s jakou chutí pracují a také jak se jim daří. Co jste vlastně vystudoval? Strojní inženýrství, po škole jsem pracoval na volné noze jako konstruktér outdoorového vybavení. Dvanáct let jsem také působil jako učitel na technické škole. Jak nahlížíte na současné rozšíření vázání Dynafit TLT nebo jeho napodobenin jiných značek? Kdyby mi někdo v osmdesátých letech řekl, že

Dokdy jste vyvíjel vázání v Dynafitu? Všechny modelové řady konče Verticalem jsou především moje práce. Jak dlouho trval vývoj Radicalu? Na jeho vývoji jsem se už nepodílel, ale myslím, že to trvalo jeden a půl roku. Jak vnímala vaši snahu vynalézat rodina? Tatínek mi v začátcích hodně pomáhal a fandil, nebýt jeho, možná bych to vzdal. Jak už jsem říkal, podpořil mě i finančně. O pár let později, když už to začínalo vypadat nadějně, upadla spolupracující firma do konkursu, já byl živitelem malých dětí, nebyly to lehké časy a bez podpory rodiny by to nešlo.

TLT RADICAL – DNEŠNÍ MODERNÍ VERZE V současnosti se vázání TLT (Tour Lite Tech) dodává v osmi provedeních, od ultralehkého pro závodníky po robustní freeridové. Před dvěma lety spatřil světlo světa revoluční model TLT Radical. Ten se vyznačuje především snadným ovládáním patních opěrek, přičemž odpadá nepohodlné otáčení celé patky. Navíc u bot opatřených špičkou „QUICK STEP IN“ s naváděcími drážkami je vázání Radical nášlapné.

Bud’te tam první…

… a zanechte svou stopu

Rezervujte ihned ! 7 nocí v apartmánu, 6 denní skipas pro celou oblast 4 Vallées, volný vstup do sportovního centra, sleva 10% na vypujcení lyžarského vybavení. Cena od 10 500 Kc na osobu. Nabídka platí pro období 4. ledna - 7. února 2014. Více informací : Nendaz Tourisme, 1997 Nendaz (Wallis, Švýcarsko), tel. +41 272 895 589, info@nendaz.ch, www.nendazbooking.ch/en-winter

Nockberge: sluneční a termální rozmazlovánky Bad Kleinkirchheim jsou vyhlášené termální lázně, kde se dá i slušně zalyžovat. Lázeňská atmosféra prostupuje i zdejším areálem se 100 km sjezdovek – krotký tvar hor zklidňuje tep a lyžaři se na svazích objevují až po desáté hodině. strana 94  Obersaxen: stará škola Obersaxen je lyžařské středisko ve Švýcarském kantonu Graubnünden, které je nápadné tím, že je nenápadné. strana 98  Baristkou na Zélandu Rozhodla jsme se vlastně z minuty na minutu. Žádost o pracovní vízum je vyplněná na internetu během deseti minut a vyjádření o schválení jsem měla za týden doma. strana 110 

travel

nejdelší sjezdovky Evropy začínají na Klein Matterhornu – do švýcarského Zermattu a italského Valtournenche je to po upravených tratích shodně 14 km

nej

Místa, kde už si brzy nezalyžujete

Nejen evropské ledovce mizí před očima. Na mnoha místech planety se tak naskýtá poslední příležitost si zalyžovat. O lyžařská střediska v pravém smyslu slova se však nejedná. Nejznámějším případem byla bolivijská Chacaltaya, kdysi nejvýše položená lyžařská oblast na světě. Původní ledovec ve výšce až 5 221 m n. m. po 18 000 letech prakticky roztál v r. 2009, přitom ještě v 90. letech vědci předpokládali, že by mohl přežít až do r. 2015. V Indonésii se krátí život ledovce pod vrcholem Puncak Jaya neboli Carstensz Pyramid. Výstup na 4 884 m vysokou horu není s lyžemi vůbec snadný – jedná se o jednu z 10 nejvyšších hor na světě, pokud jde o relativní převýšení od úpatí na vrchol. Navíc je nutné získat povolení k výstupu. Ledovec pro lyžařské dobrodruhy se rozpustí pravděpodobně v r. 2015, čímž z lyžařské mapy světa zmizí i celá Indonésie. Jedinou lyžařskou alternativou v této zemi byla v 90. letech lyžařská hala, dnes už uzavřená. V Keni si mohou lyžaři zatím sjet 600 výškových metrů na Mount Kenya (5 199 m), která byla podle některých geologů kdysi vyšší než Kilimandžáro. Mizející ledovce její výšku dále snižují a zcela zmizet by měly do r. 2030. Ani na Tchaj-wanu nemají klasická lyžařská střediska, nicméně sníh zatím na nejvyšší hoře Jü-šan (3 997 m) každoročně bývá – padá nad hranicí 2 000 m n. m. a nad 3 000 m n. m. se obvykle udrží od prosince do března. V průměru tu sněží 24 dnů v roce, ale tento počet trvale klesá. V Ugandě při hranicích s Demokratickou republikou Kongo se rozkládá pohoří Ruwenzori s nejvyšším vrcholem Mount Stanley (5 109 m), pokrytým ledovcem. Ani ten nejspíš nepřežije r. 2030. Ještě před sto lety prý pohoří pokrývalo 7,5 km2 ledovců, dnes je to méně než 1,5 km2. Ani v Ugandě lyžařům nepomůže žádný vlek, ačkoliv v r. 1955 zde byl založen lyžařský klub a v pohoří bylo uskutečněno několik doložených lyžařských sjezdů. Na nejvyšší hoře Afriky a nejvyšší samostatně stojící hoře světa – Kilimandžáru (5 895 m) – se prokazatelně lyžovalo v 90. letech, samozřejmě bez pomoci vleků. Dnes by navzdory ubývajícímu ledovci bylo lyžování až na 600 výškových metrech stále možné, nicméně správa národního parku, vydávající povolení ke vstupu, lyžování výslovně zakazuje. To ovšem nezastavilo Slovince Davo Karničara, který na lyžích sjel postupně nejvyšší hory všech kontinentů – Kilimandžáro zdolal v r. 2001. (pt) více na:

www.snow.cz/clanek/2464

foto: radek holub – snow

[Report]

Nockberge

Panoramatická hřebenovka ze Strohsacku směrem k Maibrunn Almu

sluneční a termální rozmazlovánky Zaoblené vrcholky pohoří Nockberge v rakouských Korutanech jsou místem, které potěší požitkářské lyžaře. Jako by se tu zpomalil čas a člověk měl více času přemýšlet, jak si vlastně představuje lyžování.

dvoutisícovými Kaiserburgem a Strohsackem, druhý horskou loukou Nockalm, přičemž Bad Kleinkircheim leží mezi nimi. Severní svahy Kaiserburgu a Strohsacku jsou dlouhé, stinné a s převážně červenými sjezdovkami v přiměřeně širokých lesních průsecích – tratě jsou přitom

Text a foto: Radek Holub

foto: BKK Tourismus

travel

ockberge jsou kulaté, na hřebenech holé a níže řídce zalesněné vrcholky, které uklidňují už na první pohled. Termální prameny, které tryskají na povrch v Bad Kleinkirchheimu, obohacují atmosféru o lázeňského ducha. Na nedalekém Turracher Höhe rozmazlují lyžaře sektem zdarma přímo na sjezdovce a v obou se můžete kolem tratí slunit na gaučích. Tahle místa by měl poznat každý hedonistický lyžař.

Lyžaři, do lázně pohov! Bad Kleinkirchheim jsou v první řadě vyhlášené termální lázně, kde se ovšem dá slušně zalyžovat, a to v docela rozsáhlém terénu se 100 km sjezdovek. Lázeňská atmosféra prostupuje i zdejším areálem – krotký tvar hor zklidňuje tep a lyžaři se na svazích objevují až po desáté hodině. Lyžařský areál se rozprostírá na dvou hřebenech, které tvoří půlkruh – jeden vrcholí

Saunový svět v lázních Römerbad má podobu antického labyrintu

95 Bad Kleinkirchheim Kaiserburg Strohsack

17 %

2 055 1 001 m n. m.

1 054 m 75 %

8% 103 km 100 km 32 200 os./hod.

celkem sjezdovek:

zasněžování: přepravní kapacita: leden

únor

červenec

srpen

12 Bad Kleinkirchheim

březen duben září

říjen

květen červen listopad prosinec

www.vondenpistenindiethermen.com safe-ski ratio 1 000

Chráněno užitným vzorem č. 20988

2 000

313 max. počet přepravených lyžařů za 1 hod. na 1 km sjezdovky

Bad Kleinkirchheim 1

hlavní rodinná magistrála

široká, lehce zatáčející červená sjezdovka s dálničním charakterem z mezistanice pokračuje do údolí v mírném sklonu, dojezd je strmější

Klammerova nová závodní trať

úvodní pasáž je velmi strmá (obvykle uzavřená), poté mírně traverzuje svahem, opět se lomí a po odkloněném a členitém svahu klesá ke strmému cílovému padáku náročnost nezvyšuje jen strmý svah, ale i příčný sklon „na jednu nohu“ a ostré terénní zlomy

terén sjezdovky: velikost areálu:

komfort lanovky a vleky: kompaktnost: ski-in/ski-out:

né z expresních lanovek, výše se pak točí kotvové vleky nebo pomalejší sedačky. Novinkou sezóny 2013/14 bude nová 4sedačka na západních svahu Wiesernocku i s 800 m dlouhou červenou sjezdovkou. Obě hlavní lokality jsou v údolí vzájemně propojené – stačí přejít podchodem pod silnicí. Na různých místech areálu potkáte „atrakce“ jako reprodukovanou hudba u nástupních stanic vleků, wi-fi v údolních stanicích a hlavně relaxační lehátka a gauče podél sjezdovek. Sněhová jistota je zajištěna hlavně děly – oblast je v rakouských poměrech na přírodní sníh poměrně skoupá, zato je tu značná pravděpodobnost slunečného počasí.

klima sněhová jistota: expozice terénu:

atmosféra genius loci:

doprava příjezd:

více na:

www.snow.cz/stredisko/5

foto: BKK Tourismus

točivé a s přirozenými terénními nerovnostmi. V nejvyšších partiích je i kotlinka s lehkým freeridovým terénem. Dominantou svahu je závodní černá sjezdovka s několika strmými hangy. Naproti se rozpínající hřeben s horskou loukou Nockalm, na jehož úpatí leží Bad Kleinkirchheim a hlouběji v údolí pak St. Oswald, je na vrcholku velmi plochý s modrými až rovinatými tratěmi. Nicméně do údolí spadá v prostorných lesních průsecích poctivě – a červené sjezdovky ani zde nejsou zplanýrované, takže jsou plné drobných vln a terénních nerovností. Přepravní park je poněkud zastaralejší, nicméně alespoň hlavní tahy jsou z velké části postave-

večerní Bad Kleinkirchheim láká k lázeňskému rozjímání, v pozadí vrchol Strohsack

[Report] 2

Priedröf

Wiesernock

Brunnach

Nockalm

4 1

St. Oswald

Bad Kleinkirchheim

Chráněno užitným vzorem č. 20988

Nockalm 1

dlouhá a neposedná

široká přímá červená trať plná terénních nerovností, v nižších partiích se zužuje a místy traverzuje 2

vyhlídkové přejezdy

travel

ultramírné, široké hřebenové dálnice s vleky

Nejpříjemnějším lákadlem Bad Kleinkirchheimu je samozřejmě kombinace lyžování a koupání. Hlavní termální lázně Römerbad čekají přímo na úpatí sjezdovek z Kaiserburgu. Tři prostorná ustupující patra s velkým světem saun symbolizují živly zemi, vzduch a oheň. Nové prostory jsou architektonicky letmo inspirované antikou a nabízejí nepřeberné množství saun. V nejnižším podlaží je pak venkovní termální bazén, ze kterého se můžete téměř dotknout lyžařů na sjezdovce. Ve městě můžete zajít na večeři do tradiční restaurace Loy Stub´n v hotelu Pulverer, oceněné „kuchařskou čepicí“, ve starobylé hostinské budově a číšníkem ze staré školy.

Colorado v Korutanech Horské sedlo Turracher Höhe s malou hotelovou

malá pestrá kotlina

malá kotlina s kratšími červenými tratěmi s mírným dojezdem a jedna ostřejší černá 4

červená pavučina

dlouhé, prostorné a lehce členité tratě v mnoha variantách, s pohodlnou moderní kabinkou a vlekem

zástavbou a romantickým zamrzajícím jezerem se nedá považovat za obyčejné lyžařské středisko. Je to spíš rozmazlovací středisko. Svahy pohoří Nockberge s kulatými a holými vrcholky jsou v nižších partiích porostlé přírodním skvostem – limbovým lesem. Borovice limba je krásný, statný a osobitý strom, jenž se přitom vyskytuje poměrně vzácně. Největší limbový les v Evropě stojí právě mezi Turrachem a Murau na území knížete Schwarzenberga. Sjezdovky jsou rozmístěné kolem dokola po čtyřech vrcholcích do pavučiny, uprostřed níž se přímo v sedle nachází zamrzlé jezero. V pohodě je projedete během půldenního okružního safari. Na východně orientované straně se z vrcholu Kornock spouštějí ne moc strmé, ale terénně příjemně proměnlivé a spletité červené sjez-

relaxační lehátka jsou připravená po celý den, před polednem ještě dorazí kvalitní sekt...

dovky v několika variantách. Nejdelší a dálničně široké sjezdovky obtékají na protilehlých svazích pohodlné 6sedačky Zirbenwald a Turrach – v prvním případě jde o pohodovou červenou a mírnou modrou, ve druhém o lehce sportovnější červenou a černou se strmým dojezdem. Hravě členité, točité a subtilní sjezdovky se proplétají v řídkém lese podél vleku Weitental. Obě protilehlé strany areálu propojuje přímo po zamrzlém jezeře See taxi, malý traktor se zapřaženou tyčí s madly pro lyžaře. O lehce adrenalinové zážitky lyžařů i nelyžařů se postará bobová dráha Nocky Flitzer podél telemixové lanovky Panorama – je velmi rychlá, členitá a točivá a její koleje ční i několik metrů nad terénem. Z horských chat na sjezdovkách nejvíce zaujme Hochalmzeithütte, jejíž specialitou je polévka Kirchtagsuppe, podávaná s bábovkou. Čím Turracher Höhe vyniká, je rozmazlování na sjezdovce, inspirované coloradskými středisky. V nástupní stanici páteřní 6sedačky Kornock se nachází obývací pokoj, kde se můžete ohřát, posedět na měkkém kanapi, občerstvit se jablíčkem nebo čajem anebo si nechat masážním křeslem občerstvit záda. Samozřejmostí jsou i lehátka k lenošení na mnoha osluněných místech areálu. Na horní stanici sedačky z Turrachu každý den obvykle před polednem parkuje stylový skútr „merecedes“ s barem, kde dáma rozlévá do opravdových sklenic prosecco pro osvěžení hostů. Vícedenní skipas má podobu superskipasu, platného na více než 1 000 km sjezdovek v celých Korutanech – pohodlně tak můžete podle chuti lyžovat v Bad Kleinkircheimu, na Turracher Höhe, na půl hodiny vzdáleném Goldecku či Gerlitzenu anebo v malém místním centru Falkert.

Dobrodružný výlet pro opatrné nelyžaře Nevšední program si mohou dopřát nelyžaři – Husky safari. Jde o celodenní, spíš nenáročný výlet s krátkou procházkou na sněžnicích k horské chatě na nedaleké salaši. Tam je upraven malý okruh, na kterém se projedete se psím spřežením. Majitelem psů je Čech, který dovolí si psy „osahat“ a spřežení i zapojit. Psi jsou cvičení pro závody, a tedy dost rychlí. Na salaši se podává jednoduchý oběd „frigga“ (korutanská specialita) – míchaná vajíčka se sýrem a špekem a chléb. Pak přijde na řadu folklór, při němž chatař provětrá harmoniku a zkušeně zajódluje. Zážitkový den pak završí dlouhý sjezd na sáňkách po zasněžené horské silnici do vesničky Feld am See, odkud se jede autobusem zpět. Husky safari je „dobrodružství v divoké přírodě“ pro opatrné turisty, kteří budou z pestrého programu nadšení, nicméně pro zkušenější sportovce, typické Čechy, má program až příliš lázeňské tempo.

Kornock

Zimní lyžování podle vašeho gusta

2 4

Turracher Höhe

Chráněno užitným vzorem č. 20988

Turrach

Turracher Höhe 1

příjemný spletenec tratí

z vrcholu Kornock se spouštějí ne moc strmé, ale terénně příjemně proměnlivé a spletité červené sjezdovky v několika variantách vyhřívaná polstrovaná 6sedačka 2

Jezerní taxi

protilehlé strany areálu propojuje přímo po jezeře See taxi, malý traktor se zapřaženou tyčí s madly pro lyžaře 3

sportovní dálnice

nejdelší a dálničně široké sjezdovky obtékají pohodlnou 6sedačky Turrach – jedna lehce sportovní červená a druhá černá s obzvlášť strmým dojezdem 4

hravý les

hravě členité, točité a subtilní sjezdovky v řídkém lese podél vleku Weitental

Turracher Höhe

2 205 1 400 m n. m.

805 m 34 %

58 %

8% 38 km 38 km 16 900 os./hod.

celkem sjezdovek: zasněžování: přepravní kapacita: leden

únor

červenec

srpen

březen duben září

říjen

naše výhody: • sleva za včasnou

rezervaci

www.turracherhoehe.at

• výhodné termíny

safe-ski ratio 1 000

Hotelový ráj na Turracher Höhe Turracher Höhe má tři špičkové hotely. Nejznámější z nich je Hochschober s pravými orientálními lázněmi hamám, čínskou čajovou pagodou a hlavně celoročním koupáním v jezeře, jehož část je vyhřívaná na 30 °C odpadním teplem. Hotel Jägerwirt má nejhezčí polohu – přímo na břehu jezera se sluncem po celý den. Je zařízen jako kinderhotel s bohatou výbavou pro děti, animačním programem i praktickými detaily jako třeba tobogánem podél schodiště. Velmi rozsáhlá a členitá je i wellness zóna, v níž vyniká sauna v podobě staré dřevěné lyžárny. Nejstarším hotelem je Schlosshotel Seewirt, který sloužil jako hostinec pro Schwarzenbergovy dřevorubce a horníky. Jeho největším lákadlem je restaurace Philipp, v níž čaruje mladý a neobyčejně kreativní kuchař. Ten vás nechá objevit netušené, ale přitom perfektně sladěné kombinace chutí – třeba kokosovou polévku s japonskými houbami, jelení carpaccio se svatojakubskými mušlemi a křepelčím volským okem nebo steak z mladého býka v těstíčku s jablečno-portskou omáčkou a celerovým pyré.

květen červen listopad prosinec

top nabídka ubytování v nejznámějších lyžařských střediscích.

2 000

445 max. počet přepravených lyžařů za 1 hod. na 1 km sjezdovky

terén sjezdovky: velikost areálu:

komfort lanovky a vleky: kompaktnost: ski-in/ski-out:

klima sněhová jistota: expozice terénu:

atmosféra genius loci:

doprava příjezd:

více na:

www.snow.cz/stredisko/41

• slevy na skipas či skipas zcela zdarma* • dětská sleva až 100% • garance ceny • joker pokoje • regionální slevové karty *Platí pro vybrané ubytovací kapacity

infolinka: 800 700 780 www.ckneckermann.cz

foto: petr socha

[Report]

Stará škola Obersaxen je lyžařské středisko ve Švýcarském kantonu Graubünden, které je nápadné tím, že je nenápadné. Nepodniká marketingové výpady na zahraniční trhy, nesnaží se kumulovat turisty a stahovat je z kůže a žije si tak nějak v souladu s přírodními cykly a s osudem. Prostředí ideální pro odpočinkovou dovolenou. Text: Petr socha olem Churu se lyžařská střediska sama přirozeně hromadí. Vydáte-li se z něho podél Horního Rýna na průsmyk Oberalp, minete jich mnoho, třeba hodně známá Flims, Laax, méně známá Disentis, Sedrun… Všechna tato jména okupují na jih vystavené svahy stoupající skoro pravidelně nad zářezem řeky. Obersaxen stojí zrcadlově proti nim. Nejdříve se ale musíme dostat na druhou stranu Horního Rýna a vystoupat přes městečko Ilanz na skalní balkón, kde se zanedlouho objeví ve vesnici Flond první paprsek lyžařského střediska – dojezd červené tratě.

Až moc svatý klid Těleso sjezdovek a lanovek, které se jmenuje Obersaxen Mundaun, si za své sídlo vybralo horský výčnělek tvořený směrem od Ilanz

čtyřmi v řadě stojícími vrcholy – Piz Mundaun (2 064 m), Hitzeggen (2 112 m), Stein (2 170 m) a Piz Sezner (2 310 m). Mezi nimi jsou rozvinuty lanovky a tratě, které padají jako chapadla chobotnice skoro všemi směry do roztroušených vesniček v podkovovitovém údolí. Přesněji řečeno, do výchozího severního údolí nad Rýnem a do jižního údolí Val Lumnezia. Možná právě tato decentralizace tratí způsobila zdánlivou nedotčenost kraje – ve vesnicích potkáte jen málo hotelů a dalších turistických artefaktů a obce tak působí dojmem, že tu vládne tradiční zemědělství a lyžování je jen jakýsi doplněk. Ostatně, tak to pravděpodobně i bude. Zatímco si jen těžko lze představit, že tu po lyžování vyrazíte na túru od baru k baru, ti, co hledají klid, budou mírou uspokojení svého požadavku možná až zaskočeni. Někdo takovým místům říká, že tam chcípl pes, negativní přirovnání, v němž si lze ale najít i hodně pozitivního.

Na sever i na jih Pojďme na sjezdovky. Severní orientace převažuje a evokuje sportovní terén. Neplete se. Pod téměř všemi základními pilíři (rozuměj vrcholy) se na severní straně skrývá nějaká ostrá černá. Celkovou příchuť severních stěn obohacují hutné červené a zjemňují modré, které se co chvilku mění v tenké vrstevnicové vlásečnice. Celá se-

foto: petr socha

travel

toP FIrSt MINutE

Piz Sezner

se slevou až 10%

Stein

Piz Mundaun Vella

Meierhof

Pobyty se skipasem na 5 až 7 nocí

ZÁLoHA PouZE 10% Autokarová doprava 2 190 kč/os.

Valata

Autokarem z Prahy a Moravy bez přestupu

Sleva 5% pro klienty 55+

Luven

FrEE SkI se skipasem zdarma

Chráněno užitným vzorem č. 20988

černá Carlo Janka

černá tvář střediska je spojena se jménem Carlo Janka, který se právě v Obersaxenu narodil a učil lyžovat po něm pojmenovaná trať, dlouhá a výživná černá vede z vrcholu Stein 2

Sjezdy do nikam

krásné výletní dlouhé sjezdy do vsí Lumbrein a Vignongn mají jeden háček – na jejich konci není lanovka, která by vás vyvezla nazpět musíte si domluvit auto, případně využít skibus nebo shuttle bus (5 franků) alternativní dlouhou tratí je pak modrá č. 45 do Velly, odkud už lanovky vedou 3

plochy volného terénu

z vrcholu Piz Sezner se táhnou pestré a odstupňované tratě, kole nichž lze využívat plochy volného terénu 4

dětské centrum

vedle mírných sjezdovek je v blízkosti nová budova Rufaliparku, která v sobě skrývá pro děti ráj a zabaví děti všech věkových kategorií

Děti ve vybraných kapacitách zdarma

FREE SKI

Obersaxen

2 310 1 201 m n. m.

1 109 m 50 %

33 %

17 % 120 km 24 km 20 500 os./hod.

celkem sjezdovek: zasněžování: přepravní kapacita: leden

únor

červenec

srpen

březen duben září

říjen

květen červen listopad prosinec

již od

4.990kč

7x nocleh (dospělý) včetně skipasu

VAL DI FIEMME 5x hotel ***+ s polopenzí a 4denním skipasem

www.obersaxen-mundaun.ch

již od

safe-ski ratio 1 000

9.990kč

2 000

171 max. počet přepravených lyžařů za 1 hod. na 1 km sjezdovky

terén verní část areálu tvoří složitý, a tedy pestrý lyžařský organismus, který obsahuje jak ryzí horský zážitek – horní patra tratí leží na nezalesněných pláních mezi skalisky –, tak kultivovanou krajinu mezi rekreačními a zemědělskými staveními v patrech spodních. Úplný spodek severní části pak leží prakticky v civilizaci. Sportovní severní tvář střediska má ale svůj protějšek – jižní sjezdovky jsou totiž vyloženě turistické či výletní. A to ve formě, která je na alpské poměry dost jedinečná až odvážná. Hned několik dlouhých sjezdovek totiž vede někam, kam nedosáhne lanovka. Skončíte ve vesnici odkázáni na skibus nebo auto. Tuto neobvyklou filozofii naznačují už i některé tratě severní části areálu – červená č. 36 sjíždí ze Sasolas, kde je spodní stanice vleku, do vesnice Luven. Podobně trať č. 35 sjíždí až do vesnice Flond, aniž by ji doprovázel vlek nebo něco, co vrátí člověka zase nahoru.

sjezdovky: velikost areálu:

komfort lanovky a vleky: kompaktnost: ski-in/ski-out:

klima sněhová jistota: expozice terénu:

atmosféra genius loci:

doprava příjezd:

více na:

www.snow.cz/stredisko/917

kovotour.cz

call centrum

foto: petr socha

[Report]

travel

Sjezdovky s koncem nikde Obzvláště zajímavé jsou nejen v tomto ohledu sjezdovky vedoucí z nejvyššího bodu areálu, Piz Sezner (2 310 m), do jižního údolí Val Lumnezia. Červená č. 47 sjíždí do vsi Lumbrein, která je téměř na konci tamního světa. Sjedete-li tam nepřipraveni, můžete být vskutku zaskočeni, na nejbližší stanici lanovky je to odtud šest kilometrů. Podobná je druhá vyhlídková červená č. 46 do vsi Vignogn. Z obou si ale můžete přivolat shuttle bus (5 franků/osoba), který vás do areálu vrátí. Jedinou zcela bezpečnou výletní trasou je potom modrá č. 45, která se včas stočí doleva na východ, aby vyústila na spodní stanici sedačky ve vsi Vella. Je to vůbec nejdelší sjezdovka střediska, prý 15 kilometrů dlouhá. Nechat se svést těmito tratěmi rozhodně doporučujeme. My jsme ony červené nezvládli organizačně, navíc při naší návštěvě, která se odehrála na konci sezony, už byly obě tratě uzavřené. Dá se ale snadno odhadnout,

foto: petr socha

100

že z červených je ještě lepší výhled a poskytují jistě lepší jízdní zážitek než turistická modrá, která stéká skrz pastviny, mezi postupně houstnoucí zástavbou salaší, stodol a rekreačních chat, zpočátku ještě svižně a široce, až nakonec pomalinku a často po úzké cestě.

Středisko dvou kultur Jižní údolí Val Lumnezia dýchá pravou, starou, horskou rétorománskou atmosférou. Možná jste zaznamenali jazykový rozpor mezi názvy vrcholů (Piz Mundaun vs. Hitzeggen a Stein vs. Piz Sezner). Obersaxen v nitru rétorománské oblasti totiž osídlila německy mluvící enkláva, takže se dnes na severní patě střediska setkáte s jinou kulturou než na jižní. A když už sjedete do rétorománské části, stojí za to vydat se (autem) dále do hor do vsi Vrin, která je díky tam narozenému architektu Caminadovi přítomna v každé učebnici architektury.

První lyžařský průvodce

po Švýcarsku Lyžařská nej Švýcarska

nejlepších lyžařských středisek + mnoho dalších nej a zajímavých tipů Objednávejte na snow.cz/eshop

101 foto: Petr Socha – snow

Vrin

foto: radek Holub – snow

Vesnička Vrin leží na samém konci údolí Val Lumnezia a její moderní osud silně ovlivnil architekt Gion Antoni Caminada, který se zde narodil v roce 1957. Ve spolupráci s odborníky připravil zastavovací a regulační plán obce, inicioval a koordinoval stavební akce na její obnově. Turisté navštěvují Vrin zejména pro jeho stavby, které bez podrobných informací snadno přehlédnete. Hledejte stáje, stodoly a jatka, polyfunkční sál, přístavbu školy, pohřební kapli, ale i telefonní budku – ta je přímo na autobusovém nádraží. Vrin má v současné době asi 260 obyvatel, z nichž 99 % běžně mluví rétorománštinou. Caminada dokázal upadající ves vzkřísit do podoby uznávaného vzoru obnovy venkova (Vrin obdržel hned několik architektonických cen), vrátil do ní život i ekonomickou prosperitu.

STYLUS TG-2 12.0 Mpx

Full HD

GPS

Modul

� 7.990,Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

Tip na výlet: Švýcarský Grand Canyon Pokud jste již v Obersaxenu, vyplatí se navštívit působivou přírodní scenérii, Rýnskou soutěsku, přezdívanou jako švýcarský Grand Canyon. Před asi 10 tisíci lety došlo u průsmyku Segnes nedaleko Flimsu k ohromnému sesuvu horniny, která zaplnila údolí od Ilanz až k Reichenau. Pozůstatkem této pradávné události je rozeklaná vápencová soutěska s bizarními skalními útvary, věžemi a suťovisky. Dnem soutěsky se dnes proplétá železnice, můžete se vydat i po svých. Nejefektnější je asi plavba na raftech po divoké vodě Předního Rýnu, kterou může v doprovodu lokálních agentur bezpečně absolvovat téměř každý.

Extrémně vysoké standardy Outdoorový fotoaparát Olympus TG-2 využívá technologie iHS, která se podílí na vzniku výtečných fotograﬁí i za extrémního počasí. Je mrazuvzdorný do -10° C, vodotěsný do 15 m a nárazuvzdorný. Může být vaším společníkem všude tam, kde potřebujete a nevyvede ho z míry nepřízeň počasí ani hrubší zacházení.

102

Do Francie pohodlně! První luxusní autobusové spojení pro lyžaře V nadcházející sezóně můžete do 12 nejznámějších středisek Francie cestovat pohodlně novou pravidelnou autobusovou dopravou Vega Touru. Ubytování si můžete zařídit individuálně i přes cestovní kancelář. Pětihvězdičkové pohodlí esta do Francie je dlouhá, a tak pohodlné sezení oceníte ještě více než jindy – všechny autobusy Vega Touru značek Setra a Mercedes mají nadstandardní rozestupy mezi sedadly, a tedy neobvykle velký prostor pro nohy. Díky tomu se autobusy mohou pyšnit pěti hvězdičkami. Pohodlí při cestě můžete ještě vylepšit tím, že si připlatíte za volnou sousední sedačku. Možné je i rezervovat si konkrétní místo v autobuse nebo si vypůjčit dětskou autosedačku.

Autobusy do pěti let stáří Vega Tour je největší český zájezdový dopravce se 150 luxusními autobusy, zázemím po celé Evropě a více než dvacetiletými zkušenostmi. Všechny autobusy jsou po 5 letech nahrazeny novými, takže vozový park vykazuje průměrné stáří 2,5 roku. Řidiči jsou vyškoleni kurzy bezpečné jízdy a ovládají přinejmenším jeden cizí jazyk. Cestující jsou během přepravy pojištěni (léčebné výlohy, zavazadla) na 100 miliónů korun.

103

První luxusní autobusové spojení do Francie

autobusy vega tour účinkovaly ve filmu jamese bonda casino royale

12 středisek každý týden Autobusové spojení má pět tras, které pokrývají 12 nejvýznamnějších francouzských středisek od Tignes přes La Plagne a Val Thorens až po Alpe d´Huez. Autobusy vyjedou devětkrát za sezónu – vždy v pátek večer v nejžádanějších termínech, tedy v lednu a začátkem února a pak v březnu. Hlavním nástupním místem je Praha, ale díky svozu můžete nastoupit ve 20 městech. Za příplatek je pak možné nechat se vyzvednout v jakémkoliv místě ČR.

Výhodou tohoto nového dopravního spojení je, že jej můžete využít jak v případě, že si ubytování zajišťujete sami, tak se zakoupeným zájezdem od cestovní kanceláře, který neobsahuje dopravu. Lyžařská Francie se díky novému spojení stane pohodlněji dostupná, a to i pro ty, kteří si nevyberou z nabídek cestovních kanceláří. A nakonec dostanete i malý dárek na památku – podšálek, proslavený filmem Účastníci zájezdu. Není nutné jej vracet.

1 2 největších středisek z 20 měst v ČR nadstandardní rozestupy sedadel a prostor pro nohy promítání filmu na LCD monitorech občerstvení v buse toaleta v buse delegát po dobu cesty možnost přikoupení volné sousední sedačky možnost svozu z jakéhokoliv místa v ČR dárek na památku

Ceny jízdenek z páteční jízdenka – dospělí: 2 400 Kč zpáteční jízdenka – děti do 12 let: 50% sleva příplatek za volnou sedačku: 1 000 Kč rezervace konkrétního sedadla: 200 Kč dětská autosedačka: 400 Kč nadlimitní zavazadlo: 600 Kč V ceně zpáteční jízdenky je 1 místo, 1 pár lyží nebo snb, 1 taška na boty, 1 cestovní zavazadlo a 1 palubní taška.

Termíny, cílové a nástupní stanice

3., 10., 17., 24. a 31. ledna, 7. února, 7., 14. a 21. března Francie La Rosière, Tignes, Val d´Isère La Plagne, Les Arcs Méribel, Mottaret, Courchevel Les Menuires, Val Thorens Les 2 Alpes, Alpe d'Huez Česko Praha, Beroun, Plzeň, Rozvadov Pardubice, Hradec Králové, Poděbrady, Liberec Mladá Boleslav, České Budějovice, Tábor, Chomutov, Karlovy Vary, Ústí n. Labem Brno, Jihlava Prostějov, Olomouc, Ostrava, Zlín

Tel.: +420 242 447 222 Více informací na:

www.vegatour.cz

104

[GPS]

nejdelší sjezdovky Alp

země: Itálie středisko: Valtournenche S

3 826 1 574 m n. m.

2 252m

lokalita: Valtournenche – Klein Matterhorn (Aosta) trať: Klein Matterhorn – Colle Inferiore – Valtournenche šikmá délka: průměrný sklon: maximální sklon: 26 %

13 848 m 16,6 % / 9,43 ° 57,0 % / 27,21 °

57 %

15 %

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce: sklon do 10 % (bílá), do 25 % (modrá), do 40 % (červená) a více než 40 % (černá)

sjezdovka: komfort: genius loci:

travel

Z Matterhornu hluboko do itálie

největší převýšení sjízdné po upravované trati průjezd všemi horskými pásmy méně rušné zákoutí velmi zdlouhavý výjezd z údolí na Klein Matterhorn krátký výjezd sedačkou během sjezdu

Největší převýšení v Alpách zdolává ultradlouhý sjezd z Malého Matterhornu do italského Valtournenche v údolí Aosta. Teprve poslední úsek v modřínovém lese do údolí přináší zase celistvější a víc než poctivě červený svah. Na italské straně se z výhledu brzy vytratí Matterhorn, zato ale z nehostinné pustiny klesnete do chráněné horské kotliny a pak i do lesa a nakonec do útulně působícího údolí, odkud se zdají velehorské vrcholy tak vzdálené. Výjezd z Valtournenche až na Klein Matterhorn je velmi zdlouhavý – kabinkou, dvěma sedačkami a vlekem do sedla Colle Superiore, pak přejezd a výjezd jumbo kabinou na Testa Grigia a nakonec buď ledovcovými vleky, nebo velkou kabinou z Trockener Stegu.

Text a foto: Radek Holub ýletní upravovaná trať z Klein Matterhornu do Valtournenche na jeho jižním úpatí klesá nejhouběji neboli s největším převýšením na světě, nicméně se neobejdete bez krátkého výjezdu sedačkou – sjezd tak není nepřerušovaný. Kromě nejvýše položených ledovcových partií se pěkně, ale vždy poměrně krátce svezete – poprvé z hraničního vrcholku Testa Grigia a pak po výjezdu lanovkou ze sedla Colle Inferiore. Dlouhé pasáže tratí bohužel vy6000 plňují i nezáživné přejezdy, celkově ale ruší 5600 o něco méně než při sjezdu do Zermattu.

5200 4800 4800

Z Klein Matterhornu sjedete traverzem na příjemnou ledovcovou dálnici 1, z níž už po 500 m odbočíte k jihu a kolem vrcholu Testa Grigia začnete strmě padat do Itálie. Po širokém a 700 m dlouhém hangu (průměrný sklon 35 %, max. 44 %) přichází plošší úsek (2 500 m, průměrně 12 %) až k sedačce, která vás vyveze o 300 m dále do sedla Colle Inferiore. Odtud se rozbíhá krásná lehčí červená dálnice, z níž ovšem po 1 000 m odbočíte a pustou horskou kotlinou vlažně klesáte 2 na její dno. Ve střední pasáži trať klesá i příjemně červeně (600 m, průměrně 26 %). Po 1 500 m dlouhém dobře ubíhajícím přejezdu se nakonec spustíte po strmém zalesněném svahu 3 červeně značenou, ale místy ostře černou tratí do údolí – první velký hang má na 700m úseku průměrný sklon 37 % (max. 53 %), po něm následuje 400m červený úsek (průměrně 30 %) a do třetice 100m hang s max. sklonem 57 %. Závěrečných 400 m už je jen mírný zúžený dojezd k parkovišti a stanici kabinkové lanovky.

m n. m. 1:3

4400 4400

Klein Matterhorn

4000 4000 Testa Grigia

3600 3600 3200 3200

Colle Inferiore

2800 2800

2400 2400 2000 2000 Cervinia

1600 1600

1200 1200 800 800 400 400 Valtournenche

00 6000

6600

14400

5400

13200

4800

12000

4200

10800

3600

8400

3000

9600

6000

2400

7200

1800

4800

1200

3600

600

2400

1200

7200

Chráněno užitným vzorem č. 20988 7800

8400

9000

9600

10200

10800

11400

12000

12600

13200

13800

14400

15000

15600

16200

16800

17400

18000

země: Švýcarsko středisko: Zermatt

nejdelší sjezdovky Alp

105 S

3 833 1 631 m n. m.

2 202m

lokalita: Zermatt – Klein – Matterhorn (Wallis) trať: Klein Matterhorn – Furgg – Zermatt

Oddysea pod Matterhornem

šikmá délka: průměrný sklon: maximální sklon: 24 %

jezd z Klein Matterhornu do Zermattu je monumentální výlet, spíše však turistický než čistě lyžařský. Překonává více než dvoukilometrové převýšení, a to při úctyhodné délce přes 14 kilometrů, z níž čtvrtina připadá na ploché přejezdové úseky, zvláště mezi ledovcem Plateau Rosa a Trockener Stegem na jeho úpatí. Velmi příjemně se svezete na červených dálnicích v horních partiích ledovce a sportovnější úsek přichází i z Trockener Stegu na Furgg. Odtud se černě značená trať vtěsnává mezi strmé skály a střídavě padá a traverzuje. V poslední etapě z Furi do Zermattu už jde o plochou a subtilní trať v řídkém lese, lemovanou horskými bary. 6000 Po většinu sjezdu klesáte přímo naproti 5600 Matterhornu, který výletu dodává na nezapome-

komfort: genius loci: nejdelší sjezd Alp s druhým největším převýšením

1:3

4400 4400 4000 4000

Klein Matterhorn

3600 3600 3200 3200

Matterhorn

Trockener Steg

Gornergrat

2800 2800 2400 2400

Furgg

2000 2000 1600 1600 1200 1200 800 800 400 400

Zermatt

00 4800

5400

6000

6600

14400

4200

13200

3600

12000

9600

4800

3000

10800

3600

2400

8400

2400

1800

6000

1200

7200

600

sjezdovka:

m n. m.

11 %

mimořádně panoramatický zážitek nutelnosti. Na své pouti projedete všechna hor expresní kabinka z Zermattu na Trockener Steg ská pásma od ledovce přes skaliska až po řídký dlouhé ploché pasáže modřínový les i všechny obtížnosti sjezdovek. riziko front na Klein Matterhorn Start trati je z Zermattu dostupný nejprve moderní 8místnou kabinkou se čtyřmi Po výstupu z lanovky na Klein Matterhornu projdete 200m skalním tunelem úseky na Trockener a po mírně svažité cestě přijedete na typickou ledovcovou dálnici 1 příjemně Steg, kde je třeba modro-červeného sklonu na Plateau Rosa (délka 1 100 m, průměrný sklon 20 %, přestoupit do vždy max. 38 %). Následuje traverz, pak lehčí 200m červená pasáž (průměrně 25 %) plné kyvadlové kaa dlouhý plochý sjezd na Trockener Steg 2 (3 000 m, průměrně 10 %). Odtud se biny, překonávající trať postupně rozbíhá až na sportovní červenou 3 a padá široce a přímo na Furgg více než tříkilome(nejstrmější pasáž 550 m s průměrným sklonem 35 %). Z Furggu na Furi se černě trovou vzdálenost značená trať těsná mezi strmými skalami 4 a kličkuje, přičemž na dvou 200m úsea tisícimetrové cích dosahuje až 40% sklonu, následující 1 000 m dlouhý příjezd na Furi je velmi převýšení až na skalmírný (průměrně 11 %). Na užším dojezdu do Zermattu, už mezi stromy a dřevěnatý vrchol Malého nými staveními, klesá při délce 1 750 m v průměrném 15% sklonu – jen místy se krátce červeně propadne. Závěrečných 300 m už vede téměř po rovince. Matterhornu.

Text a foto: radek holub

4800 4800

64 %

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce: sklon do 10 % (bílá), do 25 % (modrá), do 40 % (červená) a více než 40 % (černá)

Malý Matterhorn je nejvýše položeným lyžařským bodem v Evropě a nepřekvapí proto, že se z něj na italskou i švýcarskou stranu rozbíhají nejdelší sjezdy – ten do Zermattu je absolutně nejdelší s druhým největším převýšením.

5200

14 178 m 15,8 % / 8,98 ° 40,0 % / 21,9 °

7200

Chráněno užitným vzorem č. 20988 7800

8400

9000

9600

10200

10800

11400

12000

12600

13200

13800

14400

15000

15600

16200

16800

17400

18000

106

[GPS]

země: Česko

nejstrmější sjezdovky Česka

středisko: Klínovec S

285m

1 237 952 m n. m.

lokalita: Klínovec (Krušné hory) trať: U zabitého, Pařezovka (černá, červená)

ŠIKMÁ DÉLKA: průměrný sklon: maximální sklon:

U zabitého se není čeho bát

23 %

travel

íce než dvanáct kilometrů tratí a s nedalekým Fichtelbergem dokonce 27 km, čtyři sedačkové lanovky a bezplatné velkokapacitní parkoviště jsou předurčeny pro mnoho návštěvníků, kteří se pak mnohdy tísní na úzkých tratích a mohou narazit i na fronty u lanovek. Největší středisko Krušných hor disponuje 75% pokrytím technickým sněhem a tratěmi všech obtížností, z nichž dominují červeně značené. Poněkud zapomenut je až dosud Klínovec jih, který by mohl být převýšením i délkou sjezdu (2,5 km) pýchou celého Klínovce – díky výstavbě nové sedačky z Jáchymova a nové tratě snad i brzy v budoucnu bude. Pokud by v budoucnu došlo na lyžařské spojení Neklidu a Klínovce a terénní dispozice by to umožňovaly, jednalo by se zcela jistě o jednu z nejatraktivnějších lokalit v Česku.

42 %

Severní strana s přírodním sněhem až do května by vhodně doplňovaly prosluněné jižní svahy s dalekými výhledy. Současné propojení s Fichtelbergem není optimální, neboť se neobejdete bez auta či busu. I to je však alespoň v pláchech vyřešené. Hlavní příjezd na Klínovec z české strany vede v zimě přes Jáchymov a Boží Dar. Uváděných 120 km z Prahy ujedete při trase z letiště přes Chomutov a Kovářskou, z opačného okraje hlavního města a při trase po hlavnějších silnicích od Karlových Varů vzdálenost překročí i 170 km. I kvůli absenci dálnice do Karlových Varů bohužel k nejbližším a nejsnáze dostupným areálům z Prahy bohužel nepatří.

komfort: genius loci: příjemně proměnlivá trať dostatečná šířka výjezd pohodlnou sedačkou jen krátká strmější pasáž velmi rušná lokalita

Černou trať na Klínovci, zvanou U zabitého, obsluhuje vlastní rychlopoma, kde se zpravidla nečeká jako u hlavní sedačky, z níž je zase trať dostupná v plné délce. Černá je příjemně skloněna a má proměnlivý profil. Její hlavní černý úsek neohromí délkou, ale zaujme a ani po opakovaných jízdách se sjezdovka nezdá monotónní. Měřená trať začíná u výstupní stanice lanovky CineStar na Klínovci. Nejprve velmi mírně a s hezkými výhledy směrem na Fichtelberg traverzuje k horní stanici pomy. Odtud podél černě zbarvených terčů a v lesním průseku pokračuje trochu užším a zpočátku ještě mírným sjezdem až k běžeckému traverzu, který vede napříč celým Klínovcem. Zde se zpravidla mnoho lyžařů zastavuje, aby nabrali síly na sjezd nejprudší pasáže tratě1 (max. 50 %). Ta je v těchto místech dostatečně široká. Po několika desítkách metrů se o něco zúží a vytvoří mírné, ale zajímavé esíčko. Nejstrmějších 200 m trati dosahuje v průměru 37% sklonu. V příjemně „červeném“ sklonu (průměrně 30 %) pak končí u spodní stanice vleku, těsně nad příjezdovou silnicí z Božího Daru. Z širokého dojezdu můžete pokračovat vpravo přes přemostění2 po lehčí červené (průměrně 20 %), která vás dovede až k sedačce CineStar. Sjezd si tak prodloužíte o dobrého půl kilometru na celkových 1 400 m s téměř 300m převýšením.

1:3

1350 1350 1200

1200

Klínovec

1050 1050

900 900

750 750

600 600 450 450 300 300 150 150 0

0 2025

4500

1800

4050

1575

3600

1350

3150

1125

2700

900

2250

675

1800

450

1350

225

900

450

0m 0

2250

Chráněno užitným vzorem č. 20988 2475

2700

2925

3150

3375

3600

3825

sjezdovka:

m n. m.

1500 1500

26 %

Změřená obtížnost tratě v poměru k její délce: sklon do 10 % (bílá), do 25 % (modrá), do 40 % (červená) a více než 40 % (černá)

Klínovec jako nevyšší hora Krušných hor dělá svému titulu lyžařskou čest v podobě největšího areálu celých západních Čech. Jedinou černou tratí je U zabitého, která naopak budí respekt zbytečně – je jednou z nejvšestrannějších zdejších sjezdovek. Text a foto: Kristian Hanko

1 405 m 21,0 % / 11,8 ° 50,0 % / 26,6 °

4050

4275

4500

107 860

240 m

620

62 %

10 km 5 km

celkem sjezdovek: zasněžování:

5 660 os./hod.

přepravní kapacita: leden

únor

červenec

srpen

m n. m.

38 %

březen duben září

říjen

květen červen listopad prosinec

www.skipaseky.cz Novinky 2013/14

Paseky nad Jizerou

ětský výukový park d měřený slalomový úsek rodinné jízdné

Ceny skipasů 2013/14 ospělí 1 den – 450 Kč d děti 1 den (4–13 let) – 320 Kč rodinná jízdenka 2+1 – 1 000 Kč rodinná jízdenka 2+2 – 1 220 Kč

prostorný areál plný slunce, sněhu a zážitků Paseky nad Jizerou si díky svým prostorným sjezdovkám a pohodlné 4sedačce získaly oblibu u carvingových fajnšmekrů a čím dál více i u rodin s dětmi. Pro nejmenší bude v areálu nově vybudován dětský park a v ceníku se objeví i rodinné jízdenky. ejvýznamnější letošní novinkou bude v Pasekách dětský výukový park a měřený slalomový úsek. A pro rodiny s dětmi bude připraveno zvýhodněné jízdné. Lyžařské terény se rozkládají na prostorných lučních stráních se slunečnou jihovýchodní

orientací, a to od cvičných svahů až po přímé a členitější sjezdovky lehké nebo střední obtížnosti. Na perfektně upravovaných tratích si lyžaři všech dovedností užijí především pohodové lyžování. Zkrátka nepřijdou ani freestyleři, pro které je připraven velký snow-

skipas zdarma

park. V něm jsou 2 velké skoky a celá řada slidů (esko, king rail, céčko, duha, široký dlouhý rail, dlouhý rovný rail, krátký rovný rail, 2x bedna a áčko). Na svahu se točí 4sedačková lanovka s nástupním kobercem a dále 4 lyžařské vleky. V areálu jsou lyžařské školy, půjčovny vybavení a samozřejmě občerstvení. Parkoviště se nachází přímo u dolní stanice vleků. Jednodenní skipas platí pro celý areál. Při vícedenním pobytu si můžete vybrat mezi lokálním skipasem a superskipasem SKIregionu, v němž jsou zahrnuta i střediska Rokytnice nad Jizerou, Harrachov, Rejdice a Příchovice. Přímo z areálu jsou dostupné běžecké okruhy okolo Bílé Skály a k nejkrásnější rozhledně Jizerských hor – ke Štěpánce. Stopy navazují na Krkonošskou lyžařskou cestu, která protíná celé Krkonoše, a na druhé straně na Jizerskohorskou magistrálu.

do areálu Paseky nad Jizerou najdete na vytrhávací kartě na konci tohoto časopisu!

1+1 zdarma

1 den

oBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 1.–31. 1. a 1. 3.–31. 3. 2014

108

[BYZNYS]

 I hory mají pět hvězdiček ing. Vít Moudrý

foto: archiv středisek

text:

1. díl A že to bude i napínavé čtení, mi můžete věřit. Už jen proto, že jde o fakta, mezi běžnými lyžaři prakticky neznámá.

Že hotely jsou hodnoceny hvězdičkami, je všeobecně známé. Jejich počet obvykle vyjadřuje nejenom jejich úroveň a kvalitu, ale je současně i jakýmsi cenovým semaforem. Již v názvu každému napoví, sem můžeš a tady se ti kreditka pěkně protočí. A jak je to na horách?

S postupným rozvojem komerčního lyžování vznikl samostatný obor, obecně nazývaný jako horský byznys. Stalo se tak přirozenou cestou ve chvíli, kdy lyžařských středisek vzniklo tolik, že se začala ve velkém řešit konkurence. S narůstající konkurencí totiž začal ostrý boj o lyžaře, o zákazníka. A to nejenom v daném regionu, jak tomu bývalo dříve, ale v celostátním měřítku a posléze s logickým zahraničním přesahem. Prvními vlaštovkami viditelného konkurenčního boje byla horská střediska, která byla z historické podstaty považována za luxusní. Jako příklad

následujících pěti dílech se zastavíme u zajímavé problematiky. Tou je snaha jednotlivých alpských států i tuzemska hodnotit lyžařské areály. V posledních čtyřiceti letech totiž zažil obor horského byznysu neuvěřitelně bouřlivý rozvoj. V průmyslu byl podobný rozvoj popsán jako „průmyslová revoluce“. Hned v úvodu však musím uvést, že v dnešní době je trend hodnocení lyžařských areálů prostřednictvím hvězdiček poněkud upozaděn. Souvisí to s překotným rozvojem sociálních sítí, ale též elektronické a mobilní techniky. Prostřednictvím mobilu půjde za pár let vyřídit podle mého úplně všechno, ale to by bylo na jiné zamyšlení. Přesto tu velkou a poměrně dlouhou etapu rozvoje horského byznysu, kterou byla snaha sjednotit hodnocení evropských lyžařských areálů, nemohu přeskočit. I v tomto oboru dosáhla

můžeme uvést horská a většinou i lázeňská centra Chamonix, Val d´ Isére, Courchevel, Zell am See, Kitzbühel, Davos, St. Moritz, Val Gardena či Cortina d´ Ampezzo. Horská centra začala sama sebe nazývat a představovat jako prémiová. Zejména tyto

Cortina d´Ampezzo zažila vrchol slávy po olympiádě před více než 50 lety

soutěž jednotlivých lyžařských areálů postupně takového stupně, že bylo všeobecnou snahou je nějak rozlišit, ohodnotit. Stanovit řád, systém hodnocení. Ačkoliv se v posledních letech, jak již bylo řečeno, srovnávání lyžařských areálů pomocí hvězdiček z nejrůznějších důvodů moc „nenosí“, bylo s ním spojeno tolik zásadních změn v oblasti horského byznysu, že je exkurz do této ne moc známé oblasti téměř povinností. Při psaní následujících dílů přitom vycházím z informací získaných především účastí na desítkách odborných kongresů, stáží a konferencí, které jsem za 25 let svého působení v oblasti horského byznysu absolvoval a též na nich mnohokrát přednášel. A nejenom to. Osobně jsem se seznámil prakticky se všemi celebritami, konstruktéry a hlavními „staviteli“ horského byznysu pře-

foto: archiv středisek

travel

Od luxusu ke konkurenci

nástupní stanice zubačky v Davosu v obležení lyžařů

devším v Evropě, ale i v USA, Kanadě a na Novém Zélandu. Za tuto dobu jsem také navštívil přes 600 lyžařských areálů a areálků v zemích tří kontinentů. To vše jsou zdroje, ze kterých historii evropských snah o jednotné hodnocení lyžařských areálů skládám.

LYŽOVÁNÍ & 2013–2014 SNOWBOARDING www.sport-s.cz RAKOUSKO | FRANCIE | ITÁLIE | ŠVÝCARSKO

SNOW-179x18.indd 1

17.9.2013 11:14:30

109

v počátcích boomu lyžování nejvíce táhly značky, v tomto případě Davos

luxusní resorty byly v první polovině 20. století mezi prvními, které začaly na horách propracovaněji využívat ve svůj prospěch PR, reklamu a marketing. Ve své jedinečnosti, luxusu a finanční nedostižnosti se přitom elitní společnost mezi sebou uznávala. Významní majitelé hotelů, generalita jejich vedení a různí VIP se mezi sebou rádi a často navštěvovali. Rádi se chlubili svými novinkami, svými hvězdnými hosty. Věděli přitom, že se mezi ně hned tak někdo neprodere. Byla to v zásadě pravda, protože tato horská centra měla historicky dané superluxusní ubytovací kapacity i ostatní služby a s tím související luxusní, hodně movitou VIP klientelu. Lyžování bylo přitom v těchto dobách a zejména v těchto regionech výsadou bohaté klientely. Prémiová lyžařská horská centra vycházela proto ve svém hodnocení prakticky výhradně

z vysoké úrovně ubytovacích kapacit, restaurací a většinou i zmíněných lázeňských provozů. Nikoliv z úrovně technologického vybavení všeho pro lyžování ve svém nejbližším okolí. Nejenom v létě, ale i v zimě proto začala lákat strmě se rozvíjející lyžařský sport především na své historicky dané postavení v ostatních oblastech poskytovaných služeb. Technická vybavenost lyžařských areálů přitom šla prudce nahoru. Jednotlivých provozovatelů lyžařských středisek byly stovky, v rámci alpské Evropy tisíce. Provozovatelé byli třeba sousedé, své areálky provozovali na sousedních kopcích, ale většinou mezi nimi zuřil nekompromisní, ostrý konkurenční boj. Byl to ale souboj místní. O souboj s luxusními resorty, se zahraničím, natož o nějaké systémové řešení hodnocení nešlo ani náhodou.

Počátky korektnějšího hodnocení jednotlivých horských středisek mělo hned několik úskalí. Tím prvním byla skutečnost, že o jiná, spravedlivá a přesně hodnotitelná pravidla neměla evropská prémiová horská střediska pražádný zájem. Šéfové tradičních horských center mezi svou luxusní, elitní skupinu nechtěli hned tak někoho dalšího pustit. Byli si vědomí, že každý další prémiový areál může ubrat klientelu právě jim. Šlo tedy především o vliv a o prachy. O velké prachy. Dlouhou dobu jim nahrávali všichni ostatní. Věděli, že marketingově se pustit do zavedených jmen nemohou, že by to byla jejich smrt. Kdo by chtěl soupeřit s tak slavnými značkami jako Davos nebo Chamonix! Tak se alespoň konkurenčně rvali jako vlci mezi sebou. Druhou věcí, která luxusním resortům nahrávala, byla nesystémovost řešení technologického rozvoje ve vztahu k lyžařskému zážitku. Záměrně se přitom vyhýbám sousloví „lyžařské užitné hodnotě.“ Ta totiž nebyla nikdy, nikým a nikde přesně definována, i když o užitné hodnotě lyžaře s využitím nejrůznějších kritérií rád a hodně hovoří každý „pomazaný“, kdo k tomu v psaných, elektronických či živých médiích dostane prostor. Ale zpět k technologickému rozvoji. Začaly se poměrně ve velkém rozsahu vyměňovat lyžařské vleky za mnohem pohodlnější lanové dráhy, ale ty vedly, pokud to bylo možné, podél těch nejstrmějších sjezdových tratí. Marketingová strategie tehdy velela propagovat co nejstrmější lyžařské terény. To se tehdy nosilo. To bylo považováno za správné a perspektivní. A nakonec třetí zásadní věc, která dlouho zamezovala vyššímu a serióznějšímu hodnocení lyžařských resortů. Byly to majetkové vztahy. Je nutné si uvědomit, že lyžařský sport se až do šedesátých, sedmdesátých let minulého století rozvíjel na tradičním majetkovém uspořádání horalů, zocelených tvrdým životem. Bylo to zejména statkářské vlastnictví horských luk a většinou i cest. Tento tradiční majetek se dědil z generace na generaci, někde i dlouhá staletí. Jednalo se tedy o mimořádně přísné a dodržované rodové tradice.

Rakousko • Švýcarsko • Německo Slovensko • Česko Více než 60 lyžařských středisek!

foto: archiv středisek

O hodnocení nebyl zájem

Takto vypadala lyžařská nirvána 60. let

Prakticky každý tehdejší horal měl větší nebo menší stádečko krav, koz a ovcí, které spolu s pravidelně sečenými otavami dávalo celé rodině živobytí. Tvrdé, ale jisté. Bláznivé lyžaře na své louky v zimě sice sedláci a statkáři postupně pouštěli, ale že by z nich měly být nějaké velké peníze, tomu tehdy z kovaných horalů nevěřil nikdo. Nikdo z horalů své majetky a louky tudíž prodávat nechtěl. Horalé byli velmi, velmi konzervativní společností, vychovanou v hodně tvrdých horských podmínkách. Prodej majetku na horách se tehdy mezi nimi považoval buď za slabost, nebo za velkou rodovou zradu. Přitom tato v zásadě jednoduchá psychologická premisa byla patrně tou největší příčinou poměrně dlouhodobé prostorové stagnace pro jinak poměrně rychle se rozvíjející oblast horského byznysu. Lyžařské areály sice vylepšovaly svou technologickou vybavenost, ale nijak zásadně se nerozpínaly do svého okolí. Majitelé okolních nemovitostí byli v té době ještě neoblomní. Zlomem byla Francie. Pokračování v příštím čísle.

Je spoluzakladatel a dlouholetý jednatel českého lanovkářského svazu, v současnosti úspěšný podnikatel, cestovatel, fotograf a publicista.

Ing. Vít Moudrý

www.itsbilla.cz

800 220 800

foto: Archiv Terezy Čechové

110

[WORK & SNOW]

BARISTKOU NA ZÉLANDU Touha po lyžování je často tak silná, že si ho nemůžete odpustit ani v létě. Nemusíte být nutně instruktor lyžování, trenér nebo ředitel lyžařského střediska. Za sněhem se dá cestovat s různými profesemi. Můžete třeba v lyžařském středisku vařit kávu.

travel

Text: Ondřej Novák ereza Čechová je sympatická 28letá dívka, původem z Pardubic. Vystudovala filologii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a láska k jazykům i cestování (a samozřejmě k lyžování) ji od té doby nutí neustále vyhledávat nové pracovní příležitosti po celém světě. A pokud se jí práce daří spojit s lyžováním, nemá se nad čím rozhodovat.

Terezo, kdy jsi poprvé vycestovala za prací do zahraničí? Poprvé jsme odjela už v osmnácti, typicky jako au-pair do Anglie. A pak už jsem vlastně během svého studia na univerzitě trávila každé volné léto v Anglii, Skotsku nebo Irsku. Pracovala jsem většinou jako pokojská, servírka v restauracích a kavárnách, ale třeba taky jako pomocná síla v porodnici. Kam vedla tvoje první delší pracovní cesta? Po státnicích jsme s kamarádkou odletěly do Kanady a půl roku jsme pracovaly jako pokojské ve Skalistých horách, v lyžařském středisku Banff. Takže první cesta za lyžováním? Přesně tak. Možnost lyžovat v jednom z nejlepších kanadských středisek nám úmornou práci pokojských bohatě vynahradila.

Co dělá pokojská v Kanadě, když skončí zima? Na léto jsem se přemístila ještě na půl roku do Vancouveru a užívala si města připravujícího se na olympiádu. Ale po návratu z Kanady jsem nastoupila v Čechách do „normální“ práce v kanceláři. Po roce v Kanadě to musel být pro tvoji cestovatelskou duši poměrně šok... To máš pravdu. Poměrně záhy jsem zjistila, že osmihodinová směna u počítače není pro mě a začala jsem se poohlížet po další práci v zahraničí. Takže přišel Zéland… Rozhodla jsme se vlastně z minuty na minutu. Žádost o pracovní vízum je vyplněná na internetu během deseti minut a vyjádření o schválení jsem měla za týden doma. Takže jsem už jen napsala výpověď, koupila letenku a odpracovala poslední dva měsíce povinné výpovědní lhůty. Proč ses rozhodla zrovna pro Nový Zéland? Lákala mě příroda a možnost poznat zem a zároveň si tam na cestování i vydělat. Navíc jsem slyšela, jak jednoduše se tam cestuje. Je to tam doslova národní sport. Je to země jako stvořená pro „working holiday“. A co si budeme povídat, je to prostě druhá strana světa, člověk očekává něco jiného a jiné to tam zkrátka je. A to v dobrém slova smyslu. Tvoje motivace k cestování je poměrně jasná. Chceš poznávat nové země a na práci v kanceláři je zatím dost času. Ale co lyžování na Zélandu? Motivací byla jasně příroda a hory. Nejsem moc člověk do města, a tak jsem se vlastně celou dobu pohybovala pouze v okolí

hor. Léto jsem strávila v NP Arthurs Pass a bylo nad slunce jasné, že na zimu jinde než na horách být nechci. V Cardroně nabízeli možnost práce a sezónní permanentky zdarma, takže co víc si přát. V jednom z největších lyžařských středisek na Zélandu jsi pracovala jako baristka. Co to obnášelo? Zjednodušeně řečeno, vařila jsem kávu. Vím, že na Zélandu si na dobrou kávu docela potrpí. Musela ses toho hodně naučit? To určitě ano. Ale měla jsem štěstí, že moje nadřízená měla dlouholeté zkušenosti v oboru, jezdila po soutěžích a o kávě toho věděla opravdu hodně. I když jsem měla poměrně bohaté předchozí zkušenosti z práce v kavárnách po celém světě, tady jsem dostala o mnoho podrobnější informace o přípravě kávy nebo třeba taky mléka na pravé latté a cappucino, naučila jsme se něco málo i z „latte art“. Co bylo největší počáteční překážkou v tvé nové práci? Nic moc mě nenapadá. Práci v kavárně jsme už znala důvěrně z jiných zemí. Možná jen trochu odlišná anglická výslovnost :-). Jak vypadá pracovní den baristky na Novém Zélandu? Pracovala jsem jako baristka v jedné z celkem čtyř restaurací ve středisku. Moje práce spočívala v přípravě kávy, která se prodávala opravdu ve velkém. Běžně jsme během osmihodinové otevírací doby udělali kolem čtyř set káv. Pracovali jsme minimálně ve dvou až třech lidech. Člověk se doslova nehne od kávovaru. Pokud nám zbýval čas, což se dělo jen opravdu zřídka, pomáhali jsme roznášet jídlo v klasické restauraci. Prioritou ale byla káva.

Stačil ti výdělek na pokrytí všech nákladů? Neříkám, že jsem si zrovna mohla vyskakovat, ale když alespoň trochu přemýšlíš o tom, za co utrácíš peníze, tak vyjdeš. Celkové náklady se mi vrátily, ale domů jsem si žádné jmění opravdu nedovezla. Co bys doporučila všem, kteří by chtěli vycestovat někam do světa za prací? Ať se nezaleknou případných počátečních nesnází. Když jsme žádala o víza do Kanady, musela jsme vyplňovat mnoho dokumentů, psát několik motivačních dopisů a začátek, na rozdíl od Zélandu, nebyl jednoduchý. Berte prostě vše jako novou zkušenost, která vás ve vašem životě posune o trochu dál. Nehledejte v práci v zahraničí pouze vidinu výdělku, ale možnost poznat danou zemi a lidi v ní. Ze Zélandu už jsi nějakou dobu doma, strávila jsi jednu zimu v České republice jako instruktorka lyžování, ale kam se chystáš dál? Momentálně jsem na čtyři měsíce na Islandu a pracuji v malé restauraci, která je zároveň i benzínkou a obchůdkem se základními potravinami. Jsme tu obklopeni horami a (jak jinak na Islandu) ledovcem, což je přesně podle mých představ. Už teď vím, že tohle je země, kam se ještě rozhodně vrátím. A kam na zimu za lyžováním? Kamkoliv :-) Ráda bych opět učila, loni mě tahle práce opravdu chytla, tak doufám, že v ní budu moct zase pokračovat. Jestli to bude v Čechách, budu ráda, když se poštěstí zahraničí, bude to bonus :-).

foto: TVB Schnalstal

foto: Archiv Terezy Čechové

Zbývá tedy vůbec čas lyžovat? Práce v Cardroně je úžasná hlavně tím, že je člověk téměř na svahu, dostane celosezónní permanentku, a když zrovna není moc lidí, je poměrně dobrá šance, že si může jít zalyžovat i během směny. U nás to bylo prakticky na denním pořádku. To jsem na své práci naprosto zbožňovala. Není nad to začít svůj pracovní den hodinkou lyžování na čerstvě upravené sjezdovce.

[místa k sežrání]

Teplá koulička na sto způsobů ve Schnalstalu Čím jednodušší jídlo, tím více jitří kreativitu kuchařů a kuchařek. Co všechno se dá nacpat do knedlíků? Všechno! Tedy všechno, co je samo o sobě dobré. Text: Jana Vlková hudák Ötzi, který byl nalezen v jihotyrolském údolí Schnalstal, jistě netušil, jakou se stane atrakcí, a je dost pravděpodobné, že zdejší kuchaři naopak nevědí, co jedl. Ať už knedlíky znal, nebo ne, vězte, že nejvíce knedlíkových pokrmů na světě můžete poznat právě zde. Malá ubytovací vesnice, která je srdcem zdejšího ledovcového lyžařského areálu, se jmenuje Kurzras. Z ní se dostanete k vyhlášené knedlíkové chatě.

Chuť na teplou kouličku Knedlíky jsou svou nejzákladnější podstatou velmi prosté. Neexistují však na světě dva stejné knedlíky, protože každá hospodyně a každý kuchař jim vtiskne obraz své vlastní metody přípravy. Vařené koule z obilné mouky jsou typickou potravinou v zemích na sever od Alp. Vyvinuly se jako jídlo kaloricky bohaté, které se navíc konzumuje teplé, což jeho energetickou hodnotu ještě zvyšuje. Česko a Morava se považují za knedlíkovou velmoc, ale ve světě by se mohly ještě dost učit. U nás konzumujeme většinou obrovské šišky krájené na plátky nebo sladké koule. U lidí pracujících „hlavou“, tedy těch, kteří se prakticky nehýbou, už dnes knedlíky ztrácejí body. Stručně řečeno jejich obliba klesá. Ale i ti, kteří se nechávají od své původní gastronomie odvádět k nejrůznějším novotám, jako je středomořská kuchyně nebo suši, na ně dostanou s nadcházející zimou nejspíš chuť.

Knedlíky s výhledem Na ledovci ve Schnalstalu, který rozhodně patří k těm menším, leží několik horských chat. Jedna z nich se jmenuje Schöne Aussicht, italsky Bella Vista čili Krásná vyhlídka. Je tam opravdu půvabně, protože bouda leží na takové menší terase ve výšce 2 842 m n. m. Horská chata nabízí i ubytování a ti hosté, kteří si zde pronajmou pokoj, si mohou užít nejvýše položenou saunu v Jižním Tyrolsku. Patří k ní samozřejmě i ochlazovací bazének, který si můžete prohlédnout, až sem budete mířit za unikátním knedlíkovým menu. S knedlíkem se tu zachází jako s milovanou hračkou.

Od předkrmu k dezertu Knedlíky z Bella Visty mají vždy přibližně stejnou velikost – představte si něco mezi golfovým a baseballovým míčkem – a servírují se většinou po třech, pokud se ovšem nejedná o polévkovou klasiku; ve vývaru plave obvykle jen jeden. K nejpůvabnějším patří varianta s červenou řepou – výsledkem je prostě purpurová koule. Vynikající horalská varianta je s dušenými liškami. Extravagantní pojetí knedlíku nabízejí kombinace s lanýži nebo s krevetami. K mání jsou různé vegetariánské kreace s chřestem nebo se špenátem. Knedlíky plavou v různých lahodných omáčkách nebo v přepuštěném másle. V kuchyni se střetávají typické „knedlíkové“ přístupy s místními vynikajícími surovinami. A protože je to všechno v Jižním Tyrolsku, tak se vedle výše zmíněných krevet a lanýžů používají třeba sušená rajčata, parmezán a další středomořské suroviny. A jako dezert se servírují sladké ovocné knedlíky. Kdo nemá rád ovoce, může si je dát s nugátovou nádivkou.

111

112

SLEVOVÝ PROGRAM SNOWcard Karta slev a výhod SNOWcard je předplatitelům zasílána spolu s říjnovým vydáním SNOW, případně později s prvním předplaceným vydáním (po připsání platby za předplatné na účet) – kartu najdete přilepenu na obálkové straně časopisu. karta z předchozího ročníku platí vždy až do vydání nové karty.

cestovní kanceláře

15 %

CK Sport Václavík sleva z nabídky pro jednotlivce, z ceny bez skipasu Růžďka u Vsetína 375 tel: 602 727 799 www.cksport-vaclavik.cz

8 %

CK Fede Jeruzalémská 3, Praha 1 www.fede.cz

7 %

CK Conti všechny zájezdy a pobyty z katalogu Hurá na lyže 12/13 Jindřišská 30, 110 00 Praha 1 www.ckconti.cz

6 %

CK Kudrna všechny zahraniční zájezdy kromě jednodenních lyžařských zájezdů (max. 600 Kč) Hněvkovského 75, Brno - Komárov, tel.: 777 583 762, Žitná 1, 12000 Praha 2, tel.: 731 651 302 www.kudrna.cz

5 %

Smart Travel max. 500 Kč Blatenská 111, Chomutov www.smarttravel.cz

5 %

CK Hanka sleva z katalogové ceny (max. 300 Kč) za plně platící osobu, u pobytů dětí bez rodičů sleva 250 Kč za dítě Makovského 5, Praha 6, tel.: 235323086, 603824058 www.hanka.cz, hanka@hanka.cz

2 %

CA Juhász sleva k základní slevě až 10%, 150 Kč k základní slevě pro autobusové zájezdy Masarykova 1323, 73514 Orlová - Lutyně www.juhasz.cz

PŮJČOVNY A SERVISY

100 %

Levnelyze.cz testovací centrum značek Dynastar a Rossignol; půjčení lyží na 3 hodiny v testcentru SNOW Harrachov 285, Harrachov www.levnelyze.cz

50 %

Sherpa Rental Testcentrum Nordica sleva na 2hodinovou výpůjčku v Sherpa Rental Testcentru Nordica Malá Morávka-Karlov, Praděd tel.: 774 676 866

30 %

Fun Sport servis lyží a snb (sleva se vztahuje na lyže a snb u nás zakoupené, na ostatní sleva 20 %) Gočárova 687, Hradec Králové www.funsport.cz

30 %

Rumasport sleva se vztahuje na servis lyží v naší prodejně Ostravice 213, tel.: 606 424 845 www.rumasport.cz

25 %

Půjčovna lyží SKI COOLNA jednodenní zapůjčení libovolného kompletu (carving, snowblade, shorties, snowboard) Parkoviště Kaskády, Špičák na Šumavě tel.: 604 641 817

21 %

Sportmax Zdeněk Hájek velký servis lyží (kompletní) Náměstí Svobody 877/18, Jeseník, tel.: 604 605 313 sportmax.jesenik.com

20 %

Rock Point v síti obchodů Rock Point www.rockpoint.cz

20 %

Skicentrum Eden sleva na servis lyží a snb na počkání Vladivostocká 2, 100 00 Praha 10

www.skicentrumeden.cz

13/14

15 %

Hartman Sport servis lyží, snb a běžek (100% sleva na první servis u nás zakoupených lyží a snb) Poupětova 4, Olomouc www.hartmansport.cz

20 %

PROFISKISERVIS test centrum lyží LUSTI, sleva na servis lyží a snb na automatu Reichmann Lichá 38, Praha 4-Cholupice www.spalek-ski.cz

15, 10, 5 %

Ski Bartoň Sports 15 % na půjčovnu, 10 % na servis, 5 % na koupi zboží Maroldova 1, Děčín 1 www.skibarton.cz

12 %

Ski Depo sleva na sevis lyží, snb a běžek na strojích Montana Průběžná 90, Praha 10 www.skidepo.cz

10 %

Namche skialpová půjčovna, servis a kurzy Heydukova 1589/6, Praha 8-Palmovka www.namche.cz

10 %

Skicentrum Brno J. Babáka 9, Brno-Královo Pole, tel: 541245853 www.skicentrum-brno.cz

10 %

SKICENTRUM Prosek sleva na servis lyží a snowboardů v servisu s nejvyšším hodnocením firmy MONTANA Swiss v Praze (*****), velké parkoviště Prosecká 36 (u bobové dráhy), Praha 9 www.snow4fun.cz

10 %

Adventure - Rent specialisté na zimní karavanink, půjčovna, sleva na půjčení vozu na min. 5 dnů Na Průhoně 159, Vestec u Prahy, tel.: 603 415 419 www.adventure-rent.cz

10 %

Servis Sport Červenka sleva na servis, půjčovnu lyží a snb Habrmannovo nám. 2, Plzeň www.sportcervenka.cz

5 %

Skicentrum Hranice servis a půjčovna lyží, snb, běžek a člunů Třída ČSA 546, Hranice www.skicentrumhranice.cz

SPortovní obchody

21 %

Rumasport sleva se vztahuje na nákup zboží v našem e-shopu z doporučené maloobchodní ceny. Pro uplatnění napište do objednávky heslo: snow21 Ostravice 213, tel.: 606 424 845 www.rumasport.cz

20, 15 %

SKIER.CZ sleva 20 % na lyže a 15 % na vše ostatní (sleva se počítá z původních doporučených MOC cen, lze ji uplatnit v kamenné prodejně i v e-shopu) Hrubého 1205/2, Praha 8 www.skier.cz

20 %

KARPS ručně vyráběné čepice a čelenky (sleva na objednávku po internetu, nebo nákup v obchodě v Peci pod Sněžkou) Pec pod Sněžkou, tel: 731 114 535 www.karps.cz

20, 15 %

Fanatic & F2 Surfcentrum sleva 20 % na lyže a boty a sleva 15 % na ostatní lyžařský sortiment značek Völkl, Blizzard, Elan, Tecnica, Dalbello, Leki, Salomon, Head Zenklova 168, Praha 8 - Bulovka, tel.: 608 330 814 www.lyzeseslevou.cz

15 %

Český Ráj Outdoor Sports sleva platí v kamenné prodejně i v e-shopu Nerudova 616, Mladá Boleslav www.ceskyraj.com

15 %

NIVOSPORT (Brumlovka) sleva platí na veškerý nezlevněný sortiment značek HALTI a COLOR KIDS Vyskočilova 2/1100, Praha 4 Michle, tel.: 777 762 365 www.nivosport.cz

15 %

Sport Brumlovka jednorázový nákup v obchodě. Vyskočilova1841/4 (Areál BB centrum), Praha www.sportbrumlovka.cz

13 %

Levnelyze.cz sleva na lyže z internetového obchodu levnelyze.cz www.levnelyze.cz

12 %

Skisport Semily Petřinova 255, Semily www.ski-semily.cz

10 %

XTM Merino Shop platí při koupi funkčního prádla z australské merino vlny značky XTM Masarykovo náměstí 6, Říčany u Prahy, tel.: 722 176 032 www.xtm-shop.com/cs

10 %

Skicentrum Brno J. Babáka 9, Brno, www.skicentrum-brno.cz

7 %

Hartman Sport Poupětova 4, Olomouc, tel. 585 424 095 www.hartmansport.cz

5 %

Hudy v síti kamenných prodejen Hudy Sport v ČR, SR a v Polsku www.hudy.cz

5 %

Hannah Czech ve všech sítích obchodů Hannah Czech www.hannah.cz

5 %

Rock Point v síti obchodů Rock Point www.rockpoint.cz

5 %

Ski centrum Hranice Třída ČSA 546, Hranice, www.skicentrumhranice.cz

10 %

REGALBIKE Martin Podsedník Masarykova 30, Teplice, tel.: 602 403 811 www.regalbike.cz

10 %

SCOTT SPORT zimní zboží SCOTT Sokolovská 663/136 C, Praha 8 Jeremenkova 1142/42, Olomouc www.scottsport.cz

10 %

GM Sport bazar, půjčovna, servis Lazecká 115, Olomouc www.lyze-snowboard-shop.cz

10 %

Ski Sport Drahorád sleva na nákup lyžařského zboží Habrmanova 166, Hradec Králové

10 %

Ultrasport lSleva 10% i na na e-shop - pouze výrobky Sensor Praha 5, Lidická 11, tel.: 222 312 395 Svitavy, Brněnská 24, tel.: 461 530 614 www.sensor.cz, www.ultrasport.cz

10 %

Fun Sport sleva platí při nákupu nad 1 000 Kč a platbě v hotovosti, sleva se nevztahuje na již zlevněné zboží a zboží v akci Gočárova 687, Hradec Králové www.funsport.cz

10 %

Špalekski specializovaná lyžařská prodejna, test centrum lyží LUSTI, sleva na nezlevněné zboží na prodejně Lichá 38, Praha 4-Cholupice, tel.: 777 297 340 www.spalek-ski.cz

10 %

Legendsport sleva na nezlevněné zboží v síti prodejen Legendsport www.legendsport.cz

10 %

Revolution shop na zlevněné zboží se vztahuje sleva 5 %. Revoluční 2, Praha 1 www.revolutionshop.cz

10 %

Maniashop sleva na vše v síti kamenných obchodů Mania, Relax shop, seznam prodejen na www.maniashop.cz

školy a kurzy

100 %

Telemarková škola k výuce telemarku vybavení zdarma Pec pod Sněžkou tel: 739 309 272, 739 336 055 www.telemarkovaskola.cz

30 %

Skiwithme sleva na úvodní lekci a konzultaci Pec pod Sněžkou, tel: 739 309 272 www.skiwithme.cz

15 %

APUL kurz licence APUL C, www.apul.cz

10 %

Summit Leader Sleva na lavinové kurzy a kempy, kurzy skialpinismu a túry na sněžnicích. Sleva ze základní ceny kurzů a akcí. Nelze již uplatnit další slevy. tel.: 604 346 806 www.summit-leader.cz

10 %

Sherpa Ski a Board School sleva na celodenní výuku carvingu, snb, telemarku a na první hodinu v dětské školce vždy ve všední den Malá Morávka-Karlov, Praděd, Karlov u Paseky, tel.: 604 681 100 www.sherpaski.cz

10 %

Snowsport School Pec pod Sněžkou sleva na veškeré služby Pec pod Sněžkou tel.: 739 309 272, 739 336 055 www.snowsportschool.cz

10 %

Skischool Envy Ramzová, tel.: 604 959 283 www.envy-ski.cz

5 %

Ski Camp sleva na zahraniční výukové, testovací a motivační akce www.skicamp

ADRESÁŘ PRODEJCŮ SNOW - SPECIALIZOVANÝCH OBCHODŮ Praha CK Conti, Jindřišská 30 (kousek od Jindřišské věže), Praha 1, www.ckconti.cz Legend Sport Myslíkova, Myslíkova 31, 11000, Praha 1, www.legendsport.cz A-Z SPORT Praha 2, Slezská 397/12, Praha 2, www.azsport.cz CK Kudrna, Žitná 1, 12000 Praha 2, www.kudrna.cz HAPPY SPORT Modřany, Modřanská 1796, Praha 4, www.happysport.cz A-Z SPORT Praha 5, Lidická 7, Praha 5, www.azsport.cz Montana Sport, Kříženeckého náměstí 990, Praha 5, www.montanasport.cz Ski and Bike Centrum Radotín, Topasová 1, Praha 5, www.skiservis.cz HAPPY SPORT Kulaťák, Národní obrany 715/16, Praha 6, www.happysport.cz CZE SPORT, Dělnická 42, Praha 7, www.czesport.cz Boatpark, Sokolovská 146/359, Praha 8, www.boatpark.cz Fanatic F2, Zenklova 168, Praha 8, www.lyzeseslevou.cz HELIA SPORT Praha, Klapkova 34/731, Praha 8, www.heliasport.cz Skier.cz, Hrubého 1201/10, Praha 8, www.skier.cz HAPPY SPORT, Beranových 125, Praha 9, www.happysport.cz HARFA SPORT Praha 9, Českomoravská 41, Praha 9, www.harfasport.cz SKICENTRUM Prosek, Prosecká 36 (u bobové dráhy), www.snow4fun.cz LEGEND SPORT Bělocerkevská, Bělocerkevská 26, Praha 10, www.planetasportu.cz Středočeský kraj Luboš Braier - SPORT SERVIS, Žižkovo náměstí 164, Čáslav, www.sport-braier.cz PROGRESS CYCLE, Logistický park Tulipán 1371, Hostivice, www.progresscycle.cz Jaromír Vyskočil, Kmochova 406, Kolín, www.montana.unas.cz HARFA SPORT Mladá Boleslav, Náměstí Republiky 823, Mladá Boleslav, www.harfasport.cz Plze�ský kraj EUROSKI.CZ, Prokopova 29, Plzeň, www.euroski.cz HANNAH CZECH, Americká 54, Plzeň, www.hannah.cz

SERVIS SPORT, Habrmannovo nám. 2, Plzeň, www.serviscervenka.cz HARFA SPORT Plzeň, Náměstí republiky 22, Plzeň, www.harfasport.cz Karlovarský kraj Sport 2000 Denk, Hlavní 267, Mariánské Lázně, www.sport-denk.cz Jihočeský kraj WAVESPORT, Rudolfovská 64, České Budějovice, www.wavesport.cz Ústecký kraj Marathon Sport, Františka Halase 1200, Most, SKI BARTOŇ SPORTS, Maroldova 1, Děčín 1, www.skibarton.cz Liberecký kraj Legend Sport Liberec, Soukenné náměstí 2a/669, 46001, Liberec, www.legendsport.cz Sport Brzák, Hanychovská 575/33, Liberec 3, www.brzak.cz SPORT PAUDERA, Krále Václava 120, Staré Splavy, www.skipaudera.cz Královéhradecký kraj RM SPORT, Kostelní 7, Dobruška, www.rm-sport.cz FUN SPORT Hradec Králové, Gočárova 687, Hradec Králové, www.funsport.cz Josef Žitník Cyklo ski s&s, 5. května 728, Lomnice nad Popelkou, www.cykloski.cz RADICAL SPORT, Poděbradova 428, Náchod, www.radicalsport.cz Vancl Sport, Horská 117, Vrchlabí, www.vanclsport.cz Pardubický kraj SPORT CENTRUM DOLEČEK, Aloise Hanuše 122, Jablonné n. Orlicí, www.sportdolecek.cz SABISPORT, Dukelských Hrdinů 14, Lanškroun, www.sabisport.cz Vysočina HIGHLAND SPORT Havlíčkův Brod, Havlíčkova 3305, Havlíčkův Brod, www.highland-sport.cz SPORTEN, U Pohledce 1347, Nové Město na Moravě, www.sporten.cz

HIGHLAND SPORT Žďár nad Sázavou, Palachova 2285/39, Žďár nad Sázávou, www.highland-sport.cz Jihomoravský kraj CK KUDRNA, Hněvkovského 75, Brno Komárov, www.kudrna.cz BARNEX, Bratislavská 7, Brno, www.barnexsport.cz GEMMA SPORT, Nové sady 24, Brno, www.gemmasport.cz HELIA SPORT Brno, Úvoz 59/61, Brno, www.heliasport.cz MM Skicentrum, Brechtova 7, Brno, www.mmskicentrum.cz SKICENTRUM BRNO, J. Babáka 9, Brno, www.skicentrum-brno.cz SKISKI & GOLFGOLF, Heršpická 814/5a, Brno, www.ski-golf.cz Zlínský kraj SENZA SPORT, Hradišťská 1922, Uherské Hradiště, www.senzasport.cz HOPE SPORT, U Nádraží 1765, Uherský Brod, www.skisport.cz HUDY SPORT Zlín, Vodní 453, Zlín, www.hudy.cz Moravskoslezský kraj HELIA SPORT Bruntál, Krátká 2, Bruntál, www.heliasport.cz HELIA SPORT Ostrava, Porubská 708, Ostrava, www.heliasport.cz Ruma Sport, Ostravice 213, Ostravice, www.rumasport.cz Sportmax, Karla Čapka 237, Jeseník, sportmax.jesenik.com V.A.D. Worter 4ski, Daliborova 3, Ostrava, www.4ski.cz Olomoucký kraj Ski centrum Hranice, Třída Československé armády 546, Hranice, www.skicentrumhranice.cz HELIA SPORT Kouty nad Desnou, Kouty nad Desnou 1 (bývalá pošta), Kouty nad Desnou, www.heliasport.cz GM SPORT, Koperníkova 14, Olomouc, www.gmsport.cz HELIA SPORT Olomouc, I.P. Pavlova 116, Olomouc, www.heliasport.cz HELIA SPORT Prostějov, Poděbradovo náměstí 1, Prostějov, www.heliasport.cz HELIA SPORT Přerov, Žerotínovo nám. 24, Přerov, www.heliasport.cz

www.snow.cz/casopis/prodejci

Slovensko Intersport Rental Gálfy, Horný Smokovec 51, Vysoké Tatry, www.galfy.sk HUDY SPORT Poprad, Nám. Sv. Egídia 29, Poprad, www.galfy.sk

SNOW koupíte ve 23 prodejnách Intersport! Brno-Modřice, OLYMPIA BRNO; České Budějovice, NÁKUPNÍ CENTRUM GÉČKO; Čestlice, SPEKTRUM PRŮHONICE; Hradec Králové, FUTURUM; Kolín IV., FUTURUM KOLÍN; Liberec 3, NISA CENTER LIBEREC; Liberec-Růžodol, NÁKUPNÍ CENTRUM GÉČKO; Mladá Boleslav, NÁKUPNÍ CENTRUM BONDY; Most, CENTRAL MOST; Ostrava, AVION; Ostrava, FUTURUM; Ostrava 2 - Moravská Ostrava, FORUM; Pardubice, PALAC; PlzeňČernice, OLYMPIA PLZEŇ B/Shopping center II; Praha 1, Myslbek; Praha 3, ATRIUM FLORA; Praha 5, GALERIE BUTOVICE; Praha 6, ŠESTKA; Praha 9, LETŇANY; Praha -Vysočany, GALERIE HARFA; Ústí nad Labem, FORUM; Zlín, ZLATÉ JABLKO; Zlín-Malenovice, CENTRO;

SNOW koupíte v každé ze 70 prodejen Sportisimo po celé ČR! Beroun, OC Králův Dvůr; Brno (I), Futurum; Brno (II), NC Královo Pole; Brno (III), Avion Shopping Park; Břeclav, OC Aventin – Tesco; Česká Lípa, OC Paráda; Česká Třebová, A Centrum; České Budějovice, IGY Centrum; Děčín, Obchodní zóna – Kaufland;

www.sport2000.cz

Frýdek-Místek, OC – Interspar; Havlíčkův Brod, Nákupní park; Hodonín, OC Paráda – Hypernova; Hradec Králové, EuroCenter, OC – HyperTesco, OC Atrium; Hranice na Moravě, STOP. SHOP.; Chomutov, Obchodní zóna – Kaufland; Chruidm, Obchodní areál Family Center; Jablonec nad Nisou, RP Vendo Park; Jičín, Nákupní park Cipísek; Jihlava, OC – PATROL; Jindřichův Hradec, OC – sídliště Vajgar; Karlovy Vary, OC Fontána – Tesco; Karviná, Obchodní Centrum Karviná; Kladno, NC Oáza Kladno – Kročehlavy; Kopřivnice, OC – Kaufland; Liberec, Nákupní park Severka; Liberec II, Forum Liberec; Mělník, Family Center; Mladá Boleslav, Olympia; Most, Obchodní park Most; Náchod, Family Center; Nový Jičín, NC Fastmall; Olomouc (I), OC Haná; Olomouc (II), Olomouc CITY; Opava, OC Silesia; Ostrava (I), OC Galerie; Ostrava (II), Avion Shopping Park; Ostrava (III), OC Futurum – retail park; Pardubice, Family Center; Písek, OC Jih u Penny – naproti Albertu; Plzeň (I), NC Borská pole; Plzeň (II), OC Berounka Park – Tesco Rokycanská ul.; Praha 1, Palladium; Praha 10, NC Eden; Praha 4, Arkády Pankrác; Praha 4, Novodvorská Plaza; Praha 5, Metropole Zličín; Praha 9, Centrum Černý Most, Galerie Fénix; Praha – Průhonice, Obchodní zóna Čestlice; Prostějov, OG Arkáda; Přerov, OC – Kaufland; Příbram, STOP. SHOP.; Staré Město, OC – Interspar; Strakonice, Nákupní park Strakonice; Svitavy, A Centrum; Šumperk, OC – Kaufland; Tábor, OC – Hypernova; Teplice, OC Olympia – Albert; Trutnov, Family Center; Třebíč, STOP. SHOP.; Třinec, OC – Tesco; Ústí nad Labem, OC – Globus; Vsetín, OC – Hypernova; Zlín, OC – Tesco; Znojmo, STOP. SHOP.; Žatec, STOP. SHOP.; Žďár nad Sázavou, Nákupní park Žďár

www.sport2000.sk SLOVENSKO

ČESKÁ REPUBLIKA Bánov Benešov Brno Brno Broumov Bruntál Černý Důl Česká Třebová České Budějovice Choceň Chomutov Dubňany Harrachov Havlíčkův Brod Jeseník Jihlava Kladno Kouty nad Desnou Kroměříž Kunovice Kunžak Lanškroun Lipno nad Vltavou Litoměřice Mariánské Lázně Mělník Mladé Buky Most

113

HOPE SPORT SPORT 2000 SPORT ŠEFČÍK HELIA SPORT SPORT 2000 MM SKICENTRUM SPORT HOTÁREK HELIA SPORT SUN SKI CZ SPORT 2000 BARTOŠ WAVE SPORT SKIMEN 2 SPORT APOLLO SPORT INSPORT SPORT 2000 SPORT ČERMÁK HIGHLAND SPORT SPORT 2000 Jeseník SPORT 2000 Jihlava SPORT 2000 SYMPA HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT SKI SERVIS KUNŽAK SPORT 2000 SUN SPORT SPORT 2000 WAVE SPORT HOFI SPORT SPORT 2000 SPORT DENK SPORT 2000 SKI SPORT MĚLNÍK SUN SKI CZ APOLLO SPORT

Náchod okr.Žamberk Olomouc Olomouc Opava Ostrava Ostrava Ostrava Písek Praha 5 Praha 6 Praha 6 Dejvice Praha 8 Kobylisy Přerov Prostějov Rokytnice nad Jizerou Špindlerův Mlýn Šumperk Třebíč Trutnov Uherský Brod Ústí nad Labem Velké Poříčí Veselí nad Moravou Vrchlabí Zábřeh Žďár nad Sázavou 6 Zlín

SPORT HOTÁREK HELIA SPORT HELIA SPORT SPORT 2000 HARTMANSPORT SPORTOVNÍ KURZY.CZ SPORT 2000 4SKI HELIA SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT OLYMP SPORT SKI CENTRUM BARRANDOV BIL SPORT SPORT 2000 MELICHAR SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT HELIA SPORT P- SPORT SPORT 2000 SUN SKI CZ SKI SNOW SURF SPORT TOUR SPORT KM SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT APOLLO SPORT SPORT HOTÁREK SPORT 2000 HOPE SPORT SPORT 2000 Vrchlabí DENALI SPORT HIGHLAND SPORT SPORT 2000 HOPE SPORT

Žijeme pro sport! 61x v České republice, 29x na Slovensku

Banská Bystrica Banská Bystrica Bardejov Bratislava Bratislava Donovaly Kežmarok Levice Liptovský Mikuláš Lučenec Lučenec Martin Nitra Nové Zámky Piešt‘any Poprad Prešov Ružomberok Šamorín Spišská Nová Ves Topol‘čany Trenčín Trnava Vysoké Tatry Vysoké Tatry Žilina Žilina Zvolen

SPORT 2000 ŠPORT ÁČKO NORTHFINDER TOPA SPORT INKONEL s.r.o. SCARLETT SPORT SPORT 2000 SKI-TI S-STYLE SPORT SPORT 2000 ABC SPORT MOUNTAIN ŠPORT SKI BOARD PARADISE SPORT 2000 SPORT-OUTDOOR.SK SPORT 2000 MARTIN NORTHFINDER VELO PROM EXTREM SPORT SPORT RYSY SPORT RYSY SPORT 2000 TOP SPORT ARENA SPORT SPORT RETTER EMPE SPORT SPORT 2000 TULÁK OUTFIT NORTHFINDER SPORT RYSY SPORT 2000 URBANOVIČ SPORT 2000 RIZENEK TOP SKI SPORT 2000 RIZENEK

[SNOW shop]

Je vhodný čas na předsezonní servis lyží! Sezóna je za dveřmi, servisy už mají otevřeno a nejsou přetížené. A navíc nabízejí first minute výhodné nabídky, jako třeba ta, kterou najdete na kupónu ve SNOW do sítě prodejen Helia Sport.

/eshop

Výhodné nabídky najdete i na portálu SKIPASOMAT.cz, konkrétně 50% slevu na velký profesionální servis lyží v prodejnách Happy Sport Letňany a Modřany. Kdo hledá nejvyšší kvalitu v podobě závodního servisu, za polovinu nákladů ji na portálu SKIPASOMAT.cz nabízí Montana Sport na Barrandově.

/eshop

114

Pořiďte si osobní skipas! Osobní skipas začíná být aktuální. Proč? Objevila se první střediska, která budou od letoška nabízet možnost koupě skipasu z tepla domova – přes internet. Pokud se chcete zbavit stresu ve frontách, stačí si kartu pořídit a poté při nákupu skipasu na webu střediska vepsat její kód do patřičného protokolu. Osobní kartou také odpadá záloha za nosič (přenosnou kartu) a nepříjemnosti s jejím vracením. V letošním roce se objevují osobní karty zejména pro střediska, která používají turniketový systém Axess, on-line prodej skipasů už loni nabízel Špindlerův Mlýn, letos se přidají Kouty, Monínec a možná další.

Nejvýhodnější možností, jak si osobní kartu pořídit, je její nákup za SNOWbony*. Získat osobní skipas za SNOWbony je velmi výhodné! V nabídce jsou hned dva a oba obsahují jeden den lyžování ve svém domovském středisku, na Monínci nebo v Koutech. Kouty: obvyklá cena skipasu: 600 Kč; obvyklá cena karty: 100 Kč = celkem 700 Kč. Karta navíc obsahuje věrnostní slevy pro zákazníky prodejní sítě Helia Sport. Monínec: obvyklá cena skipasu: 500 Kč; obvyklá cena karty: 100 Kč = celkem 600 Kč. Oba osobní skipasy získáte v e-shopu SNOW za 400 SNOWbonů – to je kredit, který získáte nákupem jednoho předplatného SNOW.

Lyžařská nej Švýcarska brzy na pultech! V našem vydavatelství vychází první kniha z per redakčních autorů. Cílí na lyžování ve Švýcarsku a mapuje nejen jeho nejlepší lyžařské resorty, ale i dlouhou řadu dalších lyžařských superlativů, které se ve švýcarských horách nacházejí. Kniha se objeví už v průběhu října nejen v knižní obchodní síti, ale i na e-shopu SNOW, kde bude k dispozici i za SNOWbony.

SNOW.cz od čtenářů pro čtenáře Čerpejte informace a přispívejte jimi na SNOW.cz! Recenze na lyžařské vybavení: odměna 100 SNOWbonů Report z lyžařského střediska: odměna 100 SNOWbonů Za roční předplatné SNOW získáte 400 SNOWbonů Za dvouleté předplatné SNOW získáte 800 SNOWbonů Za předplatné časopisů NORDIC a SWISSmag získáte 100 až 400 SNOWbonů

* Co jsou to SNOWbony?

SNOWbony jsou bonusové body, které získáte za nákup předplatného časopisu SNOW nebo NORDIC, za recenzi lyžařského vybavení nebo za report z lyžařského střediska. V e-shopu SNOW si za ně můžete koupit lyžařské produkty ze speciální kolekce SNOW.

“Hřejivé, prodyšné, a navíc nezapáchá” INSIDE OUTSIDE

Stejně jako srst ovcí merino, zachycují jednotlivé vrstvy oblečení Icebreaker tělesné teplo, jsou lehké a stejně prodyšné jako samostatný svršek. Seznamte se s naší zimní kolekcí v prodejnách nebo online.

icebreaker.com

Icebreaker je trvale udržitelné a obnovitelné oblečení z čistého merina, které pochází z Jižních Alp na Novém Zélandu.

DESIGNED FOR FREEDOM Je� ještě rychleji. Vše, co vytváříme, děláme s cílem umožnit větší svobodu pohybu. Výsledkem je pečlivě vytvořené vybavení, které vám umožní ten nejlepší zážitek z jízdy.

Navštivte testovací centrum Suunto a zdarma otestujte! Podrobnejší informace o testovacích centrech naleznete na www.amersports.cz.

PŘIHLÁŠKY, PRAVIDLA, INFORMACE WWW.AMERSPORTS.CZ

spor ts.cz

e najd ete

ěž

2014

SERIÁL NETRADIČNÍCH BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO VŠECHNY PŘÍZNIVCE BÍLÉ STOPY

So ut

OTEVŘENÉ TESTOVÁNÍ PRO VEŘEJNOST – LYŽOVÁNÍ, ZÁVODY, ZÁBAVA; VÍCE INFORMACÍ O TERMÍNECH A LOKALITÁCH NA WWW.AMERSPORTS.CZ

vid l a s out

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

salomon.com/fasterpiste

n a w w w.

VYH RAJ

kaZdY mE sic sportov ni vybave

ZA 100 00i 0

Více informací naleznete na www.amersports.cz