Boyertown Museum of Historic Vehicles Boyertown, Pennsylvania, USA)����������

Elektromobily jsou tak staré, jako samotné automobily vůbec. V pensylvánském muzeu jim zasvětili velkou část expozice…

Boyertown Museum of Historic Vehicles leží ve stejnojmenném malém městě v Pensylvánii, která dala světu řadu značek automobilové historie. Jeho chloubou jsou především expozice výrobků bratří Duryeových, považovaných za průkopníky amerického automobilu se spalovacím motorem, ale i další vozy z tohoto regionu, k nimž patří třeba osmiválce Georga E. Danielse, jenž byl dříve viceprezidentem General Motors, anebo zakázkové karoserie Fleetwood, jejichž výrobce se naopak v roce 1927 stal součástí General Motors a zúžil svou nabídku na míru stavěných kreací jen pro automobily La Salle a Cadillac. Stovka obrazů Clarence Hornunga dokumentuje zrod samohybných vozů v letech 1853 až 1915, vystavených vozidel je přes pětasedmdesát a nechybí speciální expozice elektromobilů. Muzeum sídlí v halách, v nichž se vozidla v Boyertownu dříve skutečně vyráběla. V roce 1872 tam Jeremiah Sweinhart zahájil stavbu koňských povozů a bryček (původní dílna Sweinhart Carriage Works je součástí muzea), od roku 1914 tam vznikaly nástavby pro nákladní automobily a karoserie skříňových vozů i autobusů. Celkem Boyertown Auto Body Works zhotovily přes sto tisíc karoserií a nástaveb do roku 1990, kdy byla produkce ukončena. Jejich součástí se stala společnost Battronic Truck Corporation, výrobce dodávkových elektromobilů, která vznikla jako společný podnik Boyertown Auto Body Works, britského výrobce elektrických vozidel Smiths (dlouhá léta v Anglii po ránu rozvážela mléko a mléčné výrobky před dveře domů) a továrny na akumulátory Exide Division (Electric Storage Battery Company). Přestože partneři

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Boyertown (PA), USA

Detroit Electric Opera Coupé, jeden z prvních nejslavnějších elektromobilů; vyobrazený typ z roku 1914 měl najeto pouze 985 mil (1585 kilometrů)

▲ Battronic Electric Delivery Van, jeden z užitkových elektromobilů, které se vyráběly v Boyertownu v prostorách dnešního muzea (1972) 1 Milburn Electric Opera Coupé z Toleda v Ohiu, kde tato firma vyráběla elektromobily v letech 1915 – 1923 (na snímku model 1921)

1

2 4

2 Renault Dauphine jako elektromobil Henney Kilowatt, přestavba lidového francouzského automobilu americkou firmou, uvedená počátkem šedesátých let 3 Úspěšný a sériově vyráběný Sebring-Vanguard CitiCar od Commuter Vehicles ze Sebringu na Floridě (1976) 4 Electrek od firmy Unique Mobility z Englewoodu v Coloradu byl už připraven do sériové výroby, ale ta se nakonec nerozběhla v plánované výši (1981)

3 5

6 7

5 Zajímavým projektem podpořeným U.S. Department of Energy byl úhledný osobní elektromobil ETV-1 (1981) 6 Za války si pro nedostatek benzinu nechal pan Burkley přestavět Ford Model A na kuriozní elektromobil u firmy Hahn Motors 7 Walker Electric Truck z roku 1924 pro Thomas Edison Industries sloužil vynálezcově firmě dlouhých třiatřicet let

Foto Helena Hyanová

1

1 Motorový kočár Duryea Phaeton z Pensylvánie (1904), dílo amerických průkopníků motorových vozidel, kteří vyráběli automobily v letech 1895 – 1913 2 Dragon Touring Car 24 HP, čtyřválec z Filadelfie (1907), jehož tvůrce Leo Melanowski získal zkušenosti u Panharda v Paříži, Otto Gasmotor ve Vídni a u Wintona v Clevelandu (Ohio) 3 Peerless Type 4 Tonneau z roku 1903, dvouválec 16 HP z Clevelandu (Ohio), jehož výrobce zanikl přesně před devadesáti lety

2 3

později joint-venture opustili, Battronic pokračoval až do roku 1980. Společnost nabízela vozy na základě skříňových karoserií a podvozků Boyertown, vyvinula rychlý systém výměny akumulátorů pro dojezd až 120 km a prodávala elektromobily ve 32 státech USA! V roce 1971 tvořily výrobní program Battronic čtyři modely, a to dodávkový Minivan s užitečnou hmotností 500 – 1000 liber (libra = 0,456 kg), minibusy pro 11 nebo 15 cestujících a větší autobus pro 22 cestujících. Jeden z elektromobilů Battronic ročníku 1972 je součástí expozice stejně jako skříňové nástavby Boyertown Auto Body na klasických podvozcích Ford a Chevrolet se zážehovými motory. Paul Hafer (1910–2004) byl majitelem a ředitelem karosárny v Boyertownu více než třicet let do roku 1980, ale už v roce 1965 s manželkou Erminií založil sbírku historických vozidel, která je základem muzea. V Pensylvánii působilo celkem třicet výrobců elektromobilů vedle Battronicu, a tak není divu, že Paul Hafer zřídil speciální elektrickou sekci i v muzeu. Čítá řadu pozoruhodných exponátů, důkazů o tom, že elektromobily provázejí celou historii vývoje motorových vozidel, ale nevýhody akumulátorů je vždy pasovaly do role outsiderů přes věrné služby. Plných 33 let (do roku 1965!) sloužil společnosti Thomas A. Edison Industries z Orange (NJ) nákladní vůz Walker Electric jako tahač vagonů, vyrobený už v roce 1924! Jeho výrobce proslul také hybridními vozy (zážehový motor Waukesha I4 nebo Chrysler I6, generátor 15kW, trakční elektromotor vzadu), které se dodávaly až do roku 1942. Osobní elektromobily Detroit Electric, oblíbené zejména u žen pro snadné ovládání, se vyráběly v Detroitu v letech 1907–1938. Vystavený originál Detroit Electric Opera Coupé (1914) má ujeto pouhých 985 mil (1585 kilometrů), dosahuje 48km/h a s jedním nabitím akumulátorů ujede 80 km. Poslední typy už byly k nerozeznání od běžných automobilů, výrobce montoval elektrickou poháněcí soustavu do karoserií WillysOverland. Více než 7000 elektromobilů vyrobila firma Milburn Wagon Co. z Toleda (OH), používaly je i tajné služby prezidenta Woodrowa Wilsona! K dalším slavným značkám patří Columbia Electric z Connecticutu, jejíž vozy se prodávaly i ve Francii jako L’Electromotion… ►►►

4

5 6

4 Titan 5 Ton Truck z roku 1920, největší model firmy Titan Truck & Tractor Co. z Milwaukee (WI), která v letech 1917 – 1932 vyráběla ještě typy 1; 2; 2½ a 3½ Ton Truck 5, 6 Luxusní S.G.V. Roadster model 1912, čtyřválec 30 HP s elektrickou volbou převodů a hydropneumatickými tlumiči odpružení Westinghgouse 7 Reading Rocket Chevy 302 V8 jezdce Russe Smitha, jenž závodil přes padesát let

Foto Tom Hyan

7

BOYERTOWN MUSEUM OF HISTORIC VEHICLES

85 South Walnut Street, Boyertown, Pennsylvania 19512, USA www.boyertownmuseum.org;

mail@boyertownmuseum.org

Tel. 001 610 367 2090 otevřeno denně 9:30 – 16 h Základní vstupné 10 USD (děti do 15 let zdarma)

Foto Helena Hyanová

1

4

2

1 Pojízdné rozhlasové studio Ford Mobile Broadcast (karoserie Boyertown z roku 1971) 2 Chladírenský automobil Chevrolet pro rozvoz masa s karoserií od Boyertown Auto Body Works z roku 1954, který poctivě sloužil až do roku 2003! 3 Pojízdná prodejna zmrzliny z karosárny Boyertown na podvozku šestiválcového Forda (1958); vyobrazená jezdila do roku 1999 (vzniklo přes 800 vozů pro Mister Softee) 4 Legendární osobní automobily Ford Model A a předchůdce Model T nemohou chybět v žádném americkém automobilovém muzeu 5 Daniels Eight Touring Car měl výkon 66 kW (90 k) z objemu 6571 cm3; od roku 1920 šlo o novou vlastní konstrukci motoru V8 (na snímku model 1922)

3 5

Novější elektromobily ve sbírce reprezentují Henney Kilowatt, což není nic jiného než Renault Dauphine (1960), přestavěný výrobcem vysavačů Eureka Williams v Illinoisu na čtyřmístný elektromobil (vznikla asi stovka vozů, dojezd 96km při 56km/h, elektromotor General Electric 5,3kW, max. 64km/h, čtrnáct akumulátorů 6V). Dalším pokusem byl Mars II (1966), obdobně upravený Renault 10 Major od Electric Fuel Propulsion z Ferndale (MI). Vznikaly však také originální konstrukce. Unique Mobility Electrek z Colorada byl hatchback samonosné konstrukce z laminátu se sedadly 2+2, s nezávislým zavěšením všech kol, elektromotorem 23,5kW a čtyřstupňovou převodovkou, rychlostí 120km/h a dojezdem 160 kilometrů při 64km/h. Prototyp vyjel už v roce 1974, série 100 vozů byla připravena na rok 1980. Úspěšnější však byl dvoumístný SebringVanguard CitiCar, vyvinutý Rogerem Beaumontem. Vzniklo přes dva tisíce vozů, v roce 1977 však produkce skončila (motor General Electric 2,6 nebo 4,4kW; osm olověných akumulátorů 6V; hliníkový rám a plastová karoserie; rozměry jen 2413 x 1397 x 1511mm; rychlost 61/71km/h; dojezd 80km). Vážným pokusem byl také ETV1, čtyřmístný městský sedan, postavený na zakázku U.S. Department of Energy společnostmi General Electric, Chrysler a GlobeUnion (akumulátory) v osmdesátých letech. S trakčním elektromotorem 15/29kW dosahoval rychlosti 112km/h a dojezdu 200km při 56km/h, zůstalo však jen u aerodynamicky zdařilého prototypu se součinitelem odporu vzduchu pouhých 0,32. Další potvrzení, že všechno už tady bylo… V Boyertownu si ovšem přijdou na své i příznivci spalovacích motorů; vystaveno je všechno možné od čtyřválcových motocyklů ACE až po závodní automobily a těžké trucky. Kuriozitou je drahý automobil S.G.V. Roadster z roku 1912, který už měl hydropneumatické tlumiče odpružení (dva na každé nápravě společně s listovými pery, dodával je Westinghouse) a později rovněž elektrické řazení čtyřstupňové převodovky Vulcan tlačítky na příčce volantu! Všechny typy měly čtyřválce o objemu až 4,3 litru, značka z Readingu (PA) byla zkratkou podle zakladatelů (Herbert A. Stenberg, Robert E. Graham a Fred Van Tine). Zaujal také luxusní osmiválec Daniels, kterých vzniklo ve stejném Readingu v letech 1916–1924 celkem 1960 exemplářů, ale na rozdíl od konkurence s vidlicovými motory. Nejprve značky HerschellSpillman 5,4 litru, ale pak s vlastní konstrukcí Daniels 6,6 litru o dvojnásobném výkonu 66kW (90k). Kvalitních vozů Daniels se dochovalo málo, tři však najdete právě v Boyertownu. Muzeum bylo nedávno po covidové přestávce znovu otevřeno. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sériové elektromobily BATTRONIC BOYERTOWN z roku 1973

► Slovenský designer Jozef Kabaň (Škoda Auto do února 2017) se po tříletém intermezzu u BMW (nahradil Karima Habiba, ale přednost pak dostal Domagoj Dukec) a Rolls-Royce (2019 nahradil Gilese Taylora) loni vrátil do VW Group a je šéfdesignerem osobních vozů Volkswagen. Účinkoval na světové premiéře dvoumotorového VW ID.4 GTX, prvního vozu GTX, v hangáru bývalého letiště Templehof v Berlíně, kde VW Group už od roku 2014 pořádá akce elektromobility (poprvé jsme tam okusili sériové e-Golf a e-Up!). ► V Los Angeles 15. ledna zemřel Gerry Wiegert ve věku 76 let, zakladatel Vector Aeromotive, a v květnu byla jeho společnost ve Wilmingtonu (CA), proslulá supersportovními vozy, zlikvidována a vše včetně forem, různých dílů i karoserií rozprodáno v aukci. Wiegert vyrobil cca 40 vozů Vector (23 W8, další WX3 a údajně 14 nejnovějších M12, v nichž přešel z upravených GM V8 na motory Lamborghini V12). ► V českém Kolíně chce Toyota po zavedení výroby Yarisu čtvrté generace (XP210) pokračovat i s výrobou nového malého vozu segmentu A, jak bylo oznámeno 4. června. Nový model nahradí Aygo a bude nově na platformě TNGA-B. Bude také vozem pro Evropu a má přispět k navýšení evropských prodejů Toyoty na 1,5 milionu automobilů ročně. Platforma TNGA-B zatím slouží vozům Yaris, sportovnímu Yaris GR (v kombinaci se zadní částí TNGA-C) a Yaris Cross. ► Společnost Apple zjevně neopustila plán na vlastní elektromobil, když pro svůj Project Titan angažovala veterána Ulricha Kranze, bývalého šéfa BMW i a technického ředitele start-upů Faraday Future a Canoo (který spoluzakládal). Ulrich Kranz bude podřízeným Douga Fielda, jenž se vrátil k Apple po působení u Tesla Motors, kde odpovídal za vývoj Modelu 3. Apple vyjednává s LG/Magna International o dodávce elektropohonů. ► Po dvou letech od mezinárodní premiéry na Ženevském autosalonu 2019 zahájili v Rusku sériovou výrobu luxusních vozů Aurus Senat, místní obdoby limuzín Rolls-Royce, jehož prototyp se představil při Putinově inauguraci na nové šestileté prezidentské období (2018). Kapacita výroby má být kolem 250 ročně, cena 18 milionů rublů (245 000 USD). Existují nejméně dva odvozené kabriolety Aurus, jež účinkovaly při vojenské přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě. Zjevily se také SUV Aurus Komendant a minivan Arsenal s přídí ve stylu Senatu.

Foto Tom Hyan

NISSAN QASHQAI

Smíchovská Náplavka v Praze byla svědkem premiéry kompaktního SUV Nissan Qashqai třetí generace (J12); před Kobkou 15 se pro porovnání prezentovaly také úspěšné vozy první (J10; 2006) a druhé generace (J11; 2013). Třetí, spřízněná s americkým Rogue alianční platformou Renault-Nissan CMF-C, je opět o něco větší (délka 4425 mm, o 31 mm více), ale nikoli těžší (- 63 kg). Při uvedení na trh je v nabídce pouze motor HR13 o výkonu 103 kW (140 k) pro pohon předních kol, resp. 118 kW (160 k) pro pohon všech kol (XTronic CVT), vždy v provedení Mild-Hybrid 12 V. Nabídku v roce 2022 doplní systém e-Power (generátor 1,5 l + EM, kombinace 140 kW/190 k). Import pro ČR převzala společnost Nissan Grand Automotive CE Kft., jejíž českou pobočku vede Petra Růžičková. Nissan Qashqai se představil v Praze společně s reprezentanty předcházejících generací

Foto Tom Hyan

Toyota Yaris Cross při premiéře ve Stodůlkách

TOYOTA YARIS CROSS

Laskavostí dovozce Toyota Central Europe – Czech jsme si prohlédli zcela nový Yaris Cross, určený výhradně pro evropský trh a vyráběný ve francouzském Valenciennes. Novinka patří k nemnoha vozům B-SUV (Suzuki Vitara, Dacia Duster a Hyundai Kona), které nabízejí alternativně pohon všech kol (v provedení 1.5 Hybrid AWD s dalším elektromotorem vzadu). Paleta zahrnuje tříválce 1.5 Dynamic Force 92 kW (125 k) a 1.5 Hybrid e-CVT 85 kW (116 k). Platforma TNGA-B vychází z Yarisu (shodný rozvor 2560 mm), verze AWD má vzadu víceprvkové zavěšení kol Multi-Link. Ve vyšší výbavě dostal Yaris Cross zcela nový infotainment Smart Connect 9“ a parkovací systém Toyota Teammate jako v Mirai, který si naskenuje parkovací místo a uloží v paměti pro opakované parkování. Ceny od 435 000 Kč.

Foto Tom Hyan

Eclipse Cross PHEV při prvním testu

MITSUBISHI ECLIPSE CROSS PHEV

Dobrou zprávou je, že Mitsubishi neopouští Evropu, když před rokem firma vyhlásila, že nebude vyvíjet žádné modely pro EU. Pokračuje se sdílenými modely z různých regionů a v Předboji u Prahy představila Eclipse Cross PHEV, který označuje za elektromobil se spalovacím motorem. Eclipse Cross prošel redesignem (zejména praktičtější záď) a ve verzi Plug-In přichází s dvojicí elektromotorů (vpředu 60 kW, vzadu 70 kW) a upraveným motorem/generátorem 2.4 MIVEC Atkinson Cycle 72 kW (98 k), které pohánějí všechna kola bez klasické převodovky. Zrychlení 0 – 100 km/h za 10,9 s, největší rychlost 162 (EV 135) km/h a spotřeba paliva (WLTP) od 2,0 l/100 km. Ceny od 949 950 Kč.

ŠKODA-LIAZ M 634 (1969)

Zcela nový vznětový šestiválec přinesl uložení klikového hřídele v kluzných ložiskách (Š 706 RT měla velká válečková) a uložení vačkového hřídele OHV poblíž horní hrany litinového bloku (u 706 RT dole). Nepřeplňovaný motor byl navržen nejprve jako M 630 o objemu 11 150 cm3 (ø 130 x 140 mm) s výkonem 141 kW (192 k)/2150 min‑1, ale záhy zvětšen na 11 946 cm3 (prodloužen zdvih) pro větší spolehlivost a největší výkon 154 kW (210 k) již při 2000 min‑1. Vznikly verze MŠ (šikmý, skloněn vpravo ve směru jízdy) a ML (ležatý, hlavně pro autobusy). Typ M 634 poháněl nákladní vozy Škoda 706 MT (modernizace RT) a traktory ŠT 180 (N), ale i stavební a zemědělské stroje, důlní lokomotivy, kolejová vozidla (ML; motorové vozy ze Studénky), plavidla (z Komárna) a další stroje. V modernizovaných verzích s přeplňováním přežil do nového tisíciletí.

SLAVNÉ MOTORY

Škoda 706 MTSP 24 (později jen MTSP 24 s logem LIAZ) Kapalinou chlazený vznětový šestiválec OHV 2V (ozubená kola) Přímé vstřikování paliva do toroidního prostoru v pístu 11 946 cm3 (ø 130 x 150 mm); stupeň komprese 16,2 154 kW (210 k)/2000 min‑1 a 752 N.m/1400 min‑1 (Škoda 706 MT)

foto LIAZ Kresba a

foto Detroit Diesel Kresby a

DETROIT DIESEL SERIES 60

Průkopník rozvodu OHC a elektronické řídicí jednotky, jeden z nejrozšířenějších vznětových motorů pro nákladní vozy a autobusy v USA, který nahradil dvoudobé GM Series 71. Uveden roku 1987; verze 11,1 l (677 ci) se vyráběla do 1998, zobrazená 12,7 l (775 ci) do 2007 a největší 14,0 l (854 ci) do 2011 (pak nahrazena typem DD15). V roce 1994 dostal upravený blok válců, 2008 byl zhotoven miliontý kus. Řídicí elektronika se vylepšovala až na DDEC IV. Šestiválce vynikaly spolehlivostí (až dva miliony kilometrů bez GO), hospodárností a levnějšími náhradními díly (proti Cummins a Caterpillar). Model DD 60.67 – GU40 byl alternativou pro dálniční tahač LIAZ 230 Maxi od počátku devadesátých let.

SLAVNÉ MOTORY

Kapalinou chlazený vznětový šestiválec OHC 4V (ozubená kola) Přeplňování turbodmychadlem TMF 51 s chladičem vzduchu Elektronické přímé vstřikování paliva s řídicí jednotkou DDEC 12 700 cm3 (ø 130 x 160 mm); stupeň komprese 16,0 272 kW (370 k)/2100 min‑1 a 1898 N.m/1200 min‑1 (pro LIAZ 230.573 DD)