MASERATI Mistral (1963 – 1969)������������

Italskou odpovědí na britské sportovní vozy Jaguar E-Type a Aston Martin DB4 se v roce 1963 stal Maserati Mistral…

Pietro Frua, slavný italský designer, jehož dílo je dodnes hluboce nedoceněno, navrhl nejen dlouhou řadu sportovních vozů, ale také přesvědčil konstruktéra Giulia Alfieriho, aby pro sportovní Maserati využil jména silných větrů. První byl právě Mistral (Tipo AM 109), následovaly Ghibli (originální kupé od 1967), Bora (od 1971; první s motorem uprostřed), Khamsin (1974), Karif (1988) a Shamal (1990), ale tato tradice přežila až do dnešních dnů s novými typy sedanů Ghibli. Přestože Mistral vznikl v letech

TOM HYAN

Maserati Mistral, jeden z nejkrásnějších automobilů, jaké navrhl turínský stylista Pietro Frua 1963 až 1969 v pouhých 955 exemplářích (většina kupé, jen 120 až 125 otevřených Spyderů), patří spolu s první generací kupé Ghibli k tomu nejlepšímu, co malá automobilka v Modeně v šedesátých letech vytvořila… V roce 1967 zahrnoval výrobní program Maserati dva šestiválce 3,7, resp. 4,0 litru, a to dvoumístný Mistral a prostornější kupé Sebring 2+2, a tři prestižní osmiválce 4,2 nebo 4,7 litru, reprezentované krásným dvoumístným kupé Ghibli, čtyřmístným kupé Mexico a sedanem Quattroporte první generace. Navíc v prvních dvou le-

Řadový šestiválec Mistralu dostal nepřímé vstřikování paliva Lucas Maserati Mistral Coupé a Spyder na snímku z dobového prospektu, poslední automobil této značky s řadovým šestiválcovým motorem

2

tech třílitrové formule 1 zvyšovaly prestiž značky dvanáctiválce, jež vyhrály Velké ceny Mexika 1966 (John Surtees) a Jižní Afriky 1967 (Pedro Rodriguez) ve vozech Cooper-Maserati. Pak se automobilka Maserati opět rozloučila se závodními okruhy a soustředila se na malosériovou produkci exkluzivních automobilů. V roce 1963 byl postaven první prototyp Mistralu, když Pietro Frua navrhl úhlednou karoserii svého typického stylu, kterou realizovala další italská karosárna Vignale. Pietro Frua prvky designu zopakoval i na jiných vozech, ale Mistral je považován za jeden z jeho nejzdařilejších kousků; byl první, a proto šel do výroby takřka beze změn. Hned v roce 1964 vzniklo 236 vozů, z nichž polovinu tvořil Mistral Spyder, jako první nabízený se třemi variantami řadových šestiválců. K typům se zdvihovým objemem 3692 cm3 (motor Maserati AM 106) a 4014 cm3 (AM 109) přibyla hospodárná varianta 3485 cm3 (původní AM 101). Šestiválcový motor s ventilovým rozvodem DOHC vycházel z konstrukce Ing. Giulia

1 3

1 Působivá přístrojová deska s dvojicí velkých a pěticí menších kruhových kontrolních přístrojů přímo před řidičem 2 Interiér italského kupé, které vzniklo jako italská odpověď na vozy Jaguar E-Type a Aston Martin DB4 3 Výklopné víko zádě, na Maserati Mistral už v roce 1963…

Foto Maserati

1

2

3

Kresba Maserati

1 Zvláště kupé Mistral poutá uhlazenými a elegantními tvary; Pietro Frua je později uplatnil i na jiných automobilech 2 Výroba uzavřených verzí kupé několikanásobně převýšila otevřené Spydery 3 V podélném řezu vyniká dvoumístné uspořádání s velkým zavazadlovým prostorem Alfieriho (1924 – 2002), která se objevila už v předchůdci Maserati 3500 GT. Jeho výkon vzrůstal ze 162 až na 195kW (220 až 265k) při 5500min-1. Převodovka byla pětistupňová s přímým řazením, nabídka třístupňového automatu jen teoretická. Patnáctipalcová kola nahradila původní šestnáctipalcová, od roku 1968 se na přání dodávala nejen kola z lehké slitiny (z typu Ghibli), ale také dvě nouzová zadní sedadla (kupé 2+2). Jízdní vlastnosti samozřejmě ovlivňovala zadní tuhá náprava s listovými pery, ovšem např. u amerického Fordu Mustang zachovaná mnohem déle (s vinutými pery), i řízení s oběhem kuliček (na hřebenové se přešlo později u typů Bora, Merak a dalších). Na všech kolech už byly kotoučové brzdy a na rozdíl od Maserati 3500 GT (tři dvojité karburátory Weber; motor s výkonem 162 kW/220 k) dostal Mistral nepřímé vstřikování paliva do sacího potrubí od britské firmy Lucas. Sportovní kokpit poskytoval posádce poměrně dost prostoru, přístrojové desce vévodily dva velké kruhové přístroje, vlevo rychloměr a vpravo otáčkoměr, mezi nimiž bylo usazeno pět dalších kruhových ukazatelů tehdy obvyklých veličin (mj. chlazení, mazání, dobíjení). Zavazadlový prostor kupé byl přístupný vzhůru výklopným velkoplošným oknem ve splývající zádi, Spyder se dodával se stahovací plátěnou střechou a k dispozici byl také elegantní nasazovací hardtop. Nejvýkonnější čtyřlitr dosahoval zrychlení 0 – 100 km/h za 7,1 sekundy, největší rychlost byla tehdy nevídaných 255 km/h a spotřeba paliva se pohybovala kolem 16,0 l/100 km. Maserati Mistral byl posledním typem značky s řadovým šestiválcem DOHC 2V, jehož kořeny sahají až k úspěšnému automobilu formule 1 (typ 250F z padesátých let) a poprvé se ve třiapůllitrové verzi objevil v roce 1956 ve sportovním prototypu Mase-

6 4

5 ► MASERATI MISTRAL (AM 109)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec Maserati, uložený podélně vpředu; DOHC 2V (řetězy); hliníkový blok a hlava válců; nepřímé vstřikování paliva Lucas; a) 3700: typ AM 106, 3692 cm3 (ø 86 x 106 mm); 8,8:1; 180 kW (245 k)/5500 min‑1 a 351 N.m/4000 min‑1; b) 4000: typ AM 109, 4014 cm3 (ø 88 x 110 mm); 8,8:1; 188 kW (255 k)/5200 min‑1 a 363 N.m/4000 min‑1 . Elektrická výzbroj 12 V; alternátor 450 W, akumulátor 56 A.h (později 72 A.h). Jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; pětistupňová převodovka (3,02 – 1,85 – 1,29 – 1,00 – 0,85 – Z 3,17); standardní stálý převod 3,77, na přání samosvorný diferenciál. Pohon zadních kol. PODVOZEK – prostorový trubkový rám, svařený s povrchovými panely karoserie; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava vedená podélnými rameny; pérování vpředu vinutými pružinami a vzadu podélnými listovými pery; teleskopické tlumiče a stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy Girling s podtlakovým posilovačem; maticové řízení s oběhem kuliček; pneumatiky 205 HR 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1390/1364 mm; d/š/v 4500/1650/1280 mm; objem palivové nádrže 70 l; pohotovostní hmotnost od 1300 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 245/255 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,0/7,1 s; spotřeba paliva 15,0/16,0 l/100 km. Původní cena od 5 850 000 lir.

rati 350 S se zvýšeným výkonem proti sériovému silničnímu typu 3500 GT. První generace 3485 cm3 měla vrtání válců 86 mm a zdvih pístů 100 mm, což převzali i nástupci Sebring a Mistral 3500, v obou typech se však záhy objevily větší varianty 3692 cm3 (prodloužený zdvih 106 mm) a 4014 cm3 (obě hodnoty zvětšeny na ø 88 x 110 mm), což spolu s aplikací nepřímého vstřikování paliva přineslo nárůst výkonu. Všechny další typy dostaly motory vidlicové, hlavně osmiválce 4,2/4,7/4,9 litru (s nimi vyjely rovněž Indy, Bora, Khamsin a Kyalami), anebo šestiválce, z nichž první C.114 zkonstruoval Giulio Alfieri vlastně jen díky spolupráci s novým francouzským majitelem značky pro prestižní kupé Citroën SM (Sport Maserati) s pohonem předních kol. Upravený vidlicový šestiválec Maserati AM 114 se pak uplatnil v kupé Maserati Merak (motor uprostřed jako u Bory) a ve zkušební sérii Quattroporte II (1976, první Maserati s pohonem předních kol). Lze říci, že tím skončila klasická éra Maserati šedesátých let, posledním řadovým šestiválcem byl tedy Mistral (konec výroby 1969) a posledním originálním osmiválcem Quattroporte třetí generace (až do roku 1990 s motorem 4,9 litru). O zachování značky Maserati se pak zasloužil argentinský podnikatel italského původu Alejandro De Tomaso (1928 – 2003), který modenskou automobilku převzal v létě 1975 po jejím bankrotu a nastolil zcela nový výrobní program se sérií Biturbo, tedy s vozy poháněnými vidlicovými šestiválci s dvojicí turbodmychadel, jež sice vznikly úpravou konceptu C.114 (OHC místo DOHC a objem zprvu jen dva litry), ale už bez inženýra Giulia Alfieriho, který podnik na protest proti převzetí Alejandro De Tomasem okamžitě opustil. Značka Maserati sice přežila, ale její další osudy by vydaly na knihu, po intermezzu s Ferrari se stala součástí Fiatu, FCA a nyní Stellantisu. S uvedením nového kupé MC20 hlasí návrat k motorům vlastní konstrukce třílitrovým typem Nettuno V6/90°. ■

7

8

6, 7 Spyder s nasazenou pevnou střechou hardtop 8 Mistral Spyder s nataženou plátěnou střechou 4, 5 Podle dostupných údajů vzniklo jen 120 až 125 otevřených verzí Spyder