text: Barbora Slámová s vysídlenými rolníky, s vědci, kteří měli zakázáno informovat veřejnost, a dalšími aktéry této hrůzné události.
Ukrajinská a česká kultura se vzájemně prolínají a obohacují už staletí. Tato vzájemná náklonnost se znovu vyjevila v nebývalé síle v podobě obrovské vlny solidarity s ukrajinskými válečnými uprchlíky. Snad je to dáno jazykovou příbuzností nebo podobností hrozeb, kterým oba národy v minulosti čelily. Ukrajinci jsou a budou významnou součástí naší společnosti.
Čeština „na pohodu“
Čeština ve světě
cestina_na_pohodu
Téma výuky češtiny jako cizího jazyka je v současné situaci velmi aktuální, o tom se, ostatně, můžete přesvědčit sami ve článku na str. 9. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, jestli se čeština vyučuje i v zahraničí? Se studenty, studentkami a vyučujícími z naší katedry bohemistiky jsme na začátku května vyrazili na vědeckou exkurzi do Vídně. Akce proběhla v rámci programu Aktion Česká republika – Rakousko, konkrétně jde o Projekt tří univerzit. Ve Vídni jsme se setkali nejen s tamějšími studenty slavistiky/bohemistiky, ale také s kolegyněmi z Ostravské univerzity. V rámci připraveného programu jsme měli možnost seznámit se se Školským spolkem Komenský. Školský spolek Komenský byl založen v roce 1872. Jeho cílem je zachovat ve Vídni, potažmo v Rakousku, český jazyka a českou kulturu. Sloganem spolku je „Dvojjazyčně od školy až po maturitu“, je totiž zřizovatelem mateřské školy, obecné školy a reálného gymnázia. Právě na osmileté gymnázium jsme se v rámci exkurze mohli podívat. Přestože v den naší návštěvy probíhaly státní maturity, měli jsme možnost setkat se s ředitelkou gymnázia Mgr. Helenou Huber a nahlédnout do výuky v nižších ročnících. Gymnázium v současnosti navštěvuje zhruba 250 studentů. Většina z nich pochází ze smíšených česko-rakouských rodin a díky tomu ovládají jak češtinu, tak němčinu. Není to ale pravidlem – některé děti jdou na školu bez znalosti německého jazyka, třeba proto, že se jejich rodiče přestěhovali do Vídně kvůli práci. Ani to však není problém, výuka totiž ve všech předmětech probíhá dvojjazyčně. Buď v jedné třídě učí jeden předmět dva učitelé zároveň (každý v jednom jazyce), nebo vyučuje pouze jeden učitel, který ovládá oba jazyky. Nahlédli jsme například do hodiny zeměpisu, kde jak paní učitelka, tak studenti plynule přecházeli z češtiny do němčiny a z němčiny do češtiny, přičemž se zdálo, že oba jazyky všichni ovládají opravdu skvěle. Nedělalo jim problém větu začít česky a dokončit německy. Ve Vídni se navíc nachází nejstarší slavistika na světě – Institut für slawistik na Vídeňské univerzitě. Zároveň byla univerzita ve Vídni první univerzitou, na které se vyučoval český jazyk, a to už v roce 1775. Na Karlově univerzitě v Praze se čeština zavedla až o 18 let později. Až vám bude někdo tvrdit, že čeština je zbytečná, protože brzy zanikne, můžete mu oponovat třeba tím, že se ji v Rakousku na různých úrovních učí zhruba 40 000 lidí (k r. 2019). A Vídeň není zdaleka jediným zahraničním městem, kde na studenty bohemistiky narazíte! UJEP
17
knihovna
ALEKSIJEVIČOVÁ, Světlana. Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti
