Jak pejsek a kočička našli panenku Jednou celý den pršelo a pejsek a kočička nemohli jít ven a nudili se. „To je škoda, kočičko, že nemáme hračky, jako mají děti. Nemůžeme si hrát, když prší.“ „Některé děti mají hračky a nehrají si a taky ty hračky neuklízejí,“ řekla kočička. „To není hezké,“ řekl pejsek. „Mají pak ty hračky špinavé a rozbité. To je velká škoda.“ A tak si povídali a pak šli spát. Ráno bylo hezky a nepršelo. „Je hezky, půjdeme ven.“ Když byli venku, najednou slyšeli, že někdo pláče. „Kdo to pláče?“ zeptal se pejsek. Hledali a hledali a najednou viděli, že v trávě leží malá panenka. Ležela tam už několik dní, měla mokré šaty, měla hlad a taky trochu kašel a byla smutná. „Proč pláčeš, panenko?“ zeptali se pejsek a kočička. A panenka řekla: „Já pláču, protože jsem smutná, že mě moje holčička ztratila a že mě nehledá. Zapomněla na mě.“ „Chudáčku, ta tvoje holčička nebyla hodná maminka,“ řekla kočička. „Víš co, my tě vezmeme domů a budeš u nás.“ audio online 6 | O pejskovi a kočičce
39
