ANTIQUES Tištěné obrazy z Japonska (Markéta Hánová

TIŠTĚNÉ OBRAZY Z JAPONSKA

Markéta Hánová

Součástí našeho kulturního dědictví jsou i nemalé sbírky uměleckých předmětů asijské provenience. Patří k nim nepřehlédnutelné sbírky japonských dřevořezů, které dnes spravují muzea a paměťové instituce, především Náprstkovo muzeum a Národní galerie v Praze. Na pozadí zdejšího kulturněhistorického prostoru se nám tak odkrývají příběhy jednotlivých sběratelů, kteří svoji pozornost zaměřili na nejpočetněji zastoupené médium japonského umění (nejen) u nás.

Utagawa Kunisada: Herec Sawamura Tanosuke v parafrázi na mnišku Seigen-ni pod rozbitým deštníkem, 1863, ókubie, 36,5 × 24,8 cm, Národní galerie Praha

Díky rozšiřující se digitalizaci sbírkových katalogů můžeme nyní lépe určit počet dřevořezů v tuzemských veřejných sbírkách, který dnes přesahuje jedenáct tisíc tisků. Ačkoli je množství jedním ze zajímavých ukazatelů, o popularitě japonských dřevořezů nám více prozradí samotní sběratelé a jejich sbírky. Společenská paleta sběratelů byla velice různorodá a zahrnovala jak umělce z výtvarných a literárních kruhů, tak například cestovatele v diplomatických službách. Sběratelskou horečku po japonském zboží, která zachvátila západní svět brzy poté, co Japonsko ukončilo svoji politiku mezinárodní izolace v šedesátých letech 19. století, podnítily zejména dobové barevné dřevořezy. V záplavě komerčních tisků určených výhradně pro vývoz, devalvovaných opakovaným vydáváním, lze však nalézt kvalitní tisky ze staršího období vývoje japonského dřevořezu.

JAPONSKÝ DŘEVOŘEZ ZBLÍZKA

Japonské dřevořezy se staly významným obrazovým médiem, zobrazujícím nejen tradiční kulturu japonské měšťanské společnosti, ale také přírodní i městské krajiny, svět literární imaginace a duchovního dědictví náboženství šintó a buddhismu – vždyť díky technice dřevořezu se přenášelo buddhistické učení napříč prostorem i časem. Zatímco původně se dřevořezy tiskly za účelem šíření obrazové i textové informace a jejich funkce byla zpočátku víceméně didaktická, s narůstající poptávkou se zvyšovala řemeslná kvalita a náročnost dosahující specifické umělecké hodnoty.

Dřevořezy tak reflektují japonskou kulturu po více než dvě století, a to od 17. století, kdy se tisk z výšky etabloval zejména v knižní produkci. Černobílé tisky tuší zvané sumizurie byly prvními nositeli obrazové informace o měšťanské kultuře v zábavních čtvrtích, jež daly na konci 17. století vzniknout žánru ukijoe (obrazům prchavého světa). Monochromní tisky byly postupně kolorovány přírodními pigmenty, jež daly těmto typům dřevořezu také příslušný název. Zatímco oranžovo- -červený suřík charakterizoval tisky tan’e a purpurové odstíny světlice barvířské charakterizovaly dřevořezy benie, na tiscích urušie se kromě barviv používal klih k navození lesklého efektu lakového povrchu spolu s pokovením mosazným prachem. K poznání dalších použitých přírodních pigmentů na vícebarevných typech dřevořezů od benizurie až po „brokátové obrázky“