ZPRÁVY Mariánský sloup nebude, bude, nebude…ale bude Žaloba na olomoucký „mrakodrap

Nebude, bude, nebude… ale bude

Praha – Koncem ledna revokovalo pražské zastupitelstvo své zamítavé stanovisko k obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí z roku 2017. Umístění napodobeniny barokního sousoší Jana Jiřího Bendla podpořila většina zastupitelů Spojených sil pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL), ODS a ANO. Proti byli Piráti a část zastupitelů Prahy Sobě. V polovině února pak začala stavební firma s odkrýváním původních základů, po jejich průzkumu pak bude stavba pokračovat osazením nové základové desky a vztyčením novodobé přibližné repliky sloupu. Na její výrobě již více než dvacet let pracuje sochař Petr Váňa podporovaný Společností pro obnovu mariánského sloupu.

Barokní mariánský sloup, jehož hlavním autorem byl Jan Jiří Bendl, byl vztyčen v roce 1650 jako poděkování za obhájení Prahy před švédskými vojsky, jeho symbolika, především socha Panny Marie Neposkvrněné, však zároveň vyzdvihovala rekatolizaci země po bělohorské porážce. Začátkem listopadu 1918 byl pak sloup stržen asi stohlavým davem vedeným anarchistou Frantou Sauerem – bylo to vyvrcholení týdne odstraňování rakousko-uherských a habsburských symbolů z veřejných budov a prostranství. Během sekulární první republiky, natož v poválečném období nebyla politická vůle sloup obnovit.

Polemiky nad možností vytvořit „repliku“ mariánského sloupu a instalovat ji na původní místo na Staroměstském náměstí se rozhořely až po roce 1989 a s vracející se intenzitou se táhnou až dodnes. V roce 1992 byla obnova sloupu odmítnuta historiky umění s velmi silným argumentem: Pro pořízení věrné kopie chybí dostatečná dokumentace, zachovaly se jen fragmenty a ani na fotografiích nejsou zachyceny všechny detaily. V roce 1993 pak kunsthistorici Lubomír Sršeň a Jiří Fajt připravili v Lapidáriu Národního muzea expozici věnovanou staroměstskému mariánskému sloupu, kde vystavili jak fragmenty sloupu, tak dostupnou dokumentaci. Ve stejném roce však zároveň zastánci obnovy památníku položili do dlažby „základní kámen“ sloupu nového.

Novou vlnu diskusí i vášní pak vyvolal v roce 2012 pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS), který prohlásil, že obnovení mariánského sloupu má podporu magistrátu. Na rozdíl od 90. let, kdy se debata držela v zásadě památkářských a uměleckohistorických argumentů, vstupují tentokrát do hry i spory o symboliku sloupu a potažmo i o interpretaci českých dějin včetně období první republiky. Mimo nezůstali ani historici umění: Milena Bartlová v textu na Artalku píše: „Gesto ničitelů staroměstského mariánského sloupu bylo stejně legitimní, jako

gesto těch, kteří ho postavili. Pokud je naše společnost demokratická, měla by nyní zachovat neutralitu veřejného prostoru.“ Oponuje jí Pavel Štěpánek, podle něhož se o stržení postarala „skupina anarchistických vandalů“ a 80 % obyvatel s ním nesouhlasilo. O rok později pak Vít Vlnas znovu připomíná pádný argument historiků umění z 90. let: „Pořídit věrnou kopii strženého sloupu není možné, přibližná pseudobarokní napodobenina z neautentického materiálu se bude vždy jevit jako problematické řešení.“ V létě roku 2017 vydal stavební úřad Prahy 1 stavební povolení k instalaci kopie sloupu, což rozjelo další diskuse. Tématu se opět velmi podrobně věnovala i Milena Bartlová v článku pro Artalk, kde shrnuje dosavadní uměleckohistorické argumenty proti instalaci imitace sloupu a konstatuje, že zastáncům obnovy skulptury jde především o hodnotu náboženskou a politickou. Tyto snahy jsou podle ní „paradoxním příkladem symbolické mocenské retribuce vůči sekularismu a antiklerikalismu první republiky, která je přitom mnohými považována za hodnotovou autoritu a kritérium ‚dobré politiky‘“. V září téhož roku pak zastupitelstvo drtivou většinou odmítlo vztyčení kopie s tím, že jde o „symbol konfliktu“. Město nicméně nepodniklo žádné kroky, které by vedly ke zrušení stále platného stavebního povolení, a to bylo v březnu roku 2018 potvrzeno. Sochař Petr Váňa a jeho kolegové nicméně neměli povolení k záboru veřejného prostranství, ani souhlas majitele pozemku, kterým je hlavní město Praha. Přesto v květnu 2018 na místo demonstrativně přivezli blok pískovce. Následují dvě petice – proti reinstalaci sloupu a v její prospěch. O rok později, na jaře 2019, pak Váňa s dalšími příznivci osazení napodobeniny sloupu přistupují k akci – v květnu se pokusí začít s instalací na Staroměstském náměstí a rozebírat dlažbu, po příjezdu Městské policie vrací místo do původního stavu. V červnu pak za jásotu skupinky příznivců přiváží do Prahy lodí díly svého sloupu, část balustrády přiveze na místo a pokusí se opět rozebrat dlažbu, což vyvolá potyčku se strážníky. Primátor Zdeněk Hřib (Pirátská strana) zdůrazňuje, že parcela patří městu a kdo chce stavět, musí mít nejdřív souhlas vlastníka. Koncem měsíce pak zastupitelé hlavního města odmítli revokaci svého nesouhlasného stanoviska z roku 2017, ovšem bez přítomnosti zastupitelů ODS a ANO, kteří nevydrželi projednávání táhnoucí se až do ranních hodin a odešli spát. Jen několik dní poté odeslala skupina 26 předních historiků umění otevřený dopis primátorovi Zdeňku Hřibovi, kde shrnují své argumenty proti osazení napodobeniny mariánského sloupu na Staroměstské náměstí: památník byl na tomto významném místě vztyčen i dobově vnímán jako politické gesto, symbol rekatolizace (Panna Marie Neposkvrněná je symbolem obnovy katolické víry) a „tzv. kopie má vůči svému baroknímu vzoru jen