UMĚNÍ JE ŽIVOBYTÍ

Jana Návratová

Jedním z aktuálně nejdiskutovanějších témat v kulturní a umělecké profesní komunitě je status umělce a umělkyně. Sociální, profesní a kariérní perspektiva se stala důležitým úhlem pohledu na kulturní politiku státu. Zatímco výsledek — produkt či výkon umělecké činnosti — je chráněn normami autorského práva, samotná umělecká činnost žádnou ochranu nemá a v mnoha ohledech propadá mezerami v zákonech. Zástupci uměleckých oblastí začali o slabých místech a potřebách komunikovat nejen uvnitř svých oborů, ale také napříč uměleckými oblastmi. Intenzivní debata, kterou podnítily dopady pandemických restrikcí, už trvá třetí rok a za tu dobu se dalo hodně věcí do pohybu.

V červnu 2020, tedy v době zuřícího covidu, se poprvé sešli zástupci uměleckých oborů k formulaci základních otázek a parametrů k sociální ochraně „uměleckého personálu“. Podnět k tomuto setkání dal Institut umění — Divadelní ústav, organizace, kterou tehdejší ministr kultury Lubomír Zaorálek pověřil facilitací tématu statusu umělce.

Zaorálek, který v důsledku covidu na ministerstvu kultury zažil víc, než si nejspíš přál, tehdy aktivně komunikoval se zástupci tradičních i ad hoc vzniklých profesních organizací, a nakonec i s tou oblastí umění, s níž ministerstvo kultury nijak zvlášť v kontaktu nebylo — s podnikatelským kulturním sektorem. I na něj totiž dopadla tíže pandemických restrikcí a ministerstvo konstatovalo, že v podstatě nedokáže rozpoznat a identifikovat základní lidské zdroje spadající do jeho agendy. Hloubka krize, kterou covid-19 způsobil, byla součtem a možná násobkem aktuálních pandemických dopadů a dlouhodobě neřešených problémů.

Lubomír Zaorálek, i s ohledem na svou sociálnědemokratickou politickou orientaci, stanovil zavedení statusu umělce jako jedno z klíčových témat nové kulturní politiky a často o něm hovořil v médiích.

(To už se nedá říct o současném ministru Baxovi, jehož přístup lze v této věci označit za rezervovaný.) Připomeňme si, co se ke statusu píše v aktuální kulturní politice státu:

Je tedy zcela nezbytné, aby byl vytvořen status umělce a umělkyně. Ten poskytne dostatečnou jistotu v pracovním životě. Není možné, aby část z umělců žila ve zcela nejasném postavení ať již v oblasti sociální, daňové, pracovní nebo jiné. Společně se statusem umělce je nutné zohlednit, že některé umělecké profese si žádají absolutní vypětí a kariéra v nich nepokrývá celou aktivní pracovní dráhu člověka. MK proto připraví opatření pro druhé kariéry umělců a umělkyň.

Už na podzim roku 2020 pak vyzval Evropský parlament svým usnesením členské státy ke kulturní obnově Evropy. Dopady v kultuře a umění byly devastující, tento sektor patřil k nejvíce zasaženým, což zároveň znamená, k těm málo odolným. Usnesení hovoří o kultuře jako o přehlíženém hospodářském sektoru, zmiňuje prekarizaci a apeluje na členské státy Evropské unie, aby přijaly účinná opatření ke zmírnění negativních dopadů a k účinné obnově kulturních a kreativních odvětví. K tomu v Usnesení připojují i seznam dobrých důvodů — od ekonomických po hodnotové. A nebyla to jenom pěkná slova z Bruselu — Evropská komise navýšila rozpočet programu Kreativní Evropa takřka o dvojnásobek a vyzvala členy, aby využili Recovery and Resilience Plan i k postpandemické obnově kulturních a kreativních odvětví. Česká republika této příležitosti využila — na základě náročných vyjednávání briskně zformované kulturní koalice koordinované platformou Kreativní Česko se podařilo alokovat z 289 miliard 7,39 miliard korun čistě pro oblast kultury. Proto v současnosti můžeme konstatovat, že se věci pohnuly. Pár měsíců poté Evropská komise publikovala dokument „Status a sociální podmínky umělců a kreativních profesionálů“ a navrhla sestavení takzvané OMC group (skupina otevřené metody koordinace), jež sestává z odborníků, nejčastěji zástupců ministerstev kultury jednotlivých členských zemí, jejichž úkolem je navrhnout opatření pro budoucí evropský legislativní rámec statusu umělce a umělkyně. Ten by mohl pomoci sjednotit roztříštěnou evropskou legislativu pro umělecké a kulturní profesionály.

Demokracie Je M T Mo Nost

SE OMEZIT

Jan Motal

NEPOHODLNÍ DO IGELITU

Tomáš Erhart

Svoboda

Karel Hvížďala