SKARTOVANÝ ŽIVOT KRÁLE DOBRODRUŽNÉHO ČTIVA

Ivan Adamovič

Protektorát vytvořil v českých zemích nové šance pro tvůrce, pro něž byl přednější osobní zisk než čest. Patřil k nim i Václav Jelínek, chrlič spotřebního čtiva všech žánrů odsouzený do zapomnění nejen dobou, ale i pozdější literární historií. Bylo by ale chybou vnímat ho jen jako kolaboranta či továrnu na nejpokleslejší literaturu . Přezíravým pohledem bychom se ochudili o pozoruhodný literární korpus, jenž teprve začíná lákat k podrobnějšímu průzkumu.

Oficiální příběh jednoho z nejplodnějších a zároveň nejméně známých českých spisovatelů Václava (Slávy) Jelínka je ohraničen roky 1924 a 1946. V roce 1924 vychází první Jelínkův román Záhadný mandarin. Jeho žánr napovídá podtitul: Nová dobrodružství new-yorského detektiva Boba Courgese. Začíná autorovým úvodním slovem, jež má evokovat, že se události zakládají na skutečnosti:

Rysy Číňana, rysy rozryté vráskami potměšilými, jak všechny ty cesty vedoucí tajemnou jejich zemí. A v očích sedí vše to, co Evropan zná jen zpovzdálí, všechna ta pokrytecká hanebnost, dvojsmyslný úsměv, lži, závisti, vše je v tom malém oku, jak v známé skříňce Panduřině.

Li-changu, dnes mohu o tobě mluvit, když dřímáš již ve věčném stínu. Jsi neškodný, bezelstný a zapomenut. Tvé místo je mezi beztělnými mátohami, kterým neublížíš.

Román o třech stech stranách vyšel u vydavatele Josefa Šrámka, který kvůli nedostatečnému vzdělání v oboru nezískal nakladatelskou koncesi, a tak své tituly distribuoval prostřednictvím kolportérů, obvykle po jednotlivých sešitech. V době vydání Záhadného mandarina bylo autorovi pouhých devatenáct let.

Jelínek napsal během oněch vymezených dvaadvaceti let přinejmenším sto knih. Recenzenti obcházeli jeho dílo širokým obloukem, pokud o něm vůbec věděli. A tak jedna z mála zmínek o Václavu Jelínkovi v dobovém tisku (vyjma reklamních prohlášení, že je novým Wallacem) představuje také konec jeho oficiálního příběhu. Jedná se o krátkou zprávičku z deníku Práce ze dne 23. srpna 1946. Zde je v plném znění:

Spisovatel Jelínek-Yöring odsouzen

Mimořádný lidový soud soudil 41-letého spisovatele Wilibalda Yöringa, původně Jelínka z Kyjí, který přešel k Němcům. Byl autorem pochybných exotických románů, které mu vynesly za okupace pěkné peníze. Byl odsouzen na 8 let, která si odpyká v pracovních oddílech. Jeho žena Antonie byla odsouzena na 6 let. (rp)

Následujících téměř čtyřicet let nebyla o tomto spisovateli publikována ani čárka. Byl odsouzen do věčného stínu, k beztělným mátohám, neškodný a zapomenut. Jelikož malý zlomek Jelínkovy tvorby obsahoval elementy science fiction, vrátil se do povědomí čtenářů v osmdesátých letech prostřednictvím sběratelů tohoto žánru. První písemnou zmínku od článku v deníku Práce nalezneme v knihách Ondřeje Neffa mapujících historii české sci-fi: Něco je jinak (1982) a Tři eseje o české sci-fi (1985). Uvádí Jelínka v normativním kontextu, který pak bude tohoto autora pronásledovat až do dnešní doby, tedy jako autora brakové, nejhlouběji pokleslé literatury.

Neff rovněž zaznamená, že za okupace Jelínek publikoval pod jménem Yöring romány, které byly zčásti proněmecké. O enormním rozsahu Jelínkovy produkce se v době vzniku Neffových knih ještě příliš nevědělo. Skutečnost, že si proněmecky orientovaný autor dokonce změnil jméno na německy znějící, je již poměrně unikátní. A to ještě dříve nebylo známo, že nešlo jen o volbu pseudonymu, ale že se Jelínkovi skutečně podařilo zařídit si v protektorátu změnu svého občanského jména. Jeho tah do přízně okupantů byl srovnatelný s málokterým jiným českým autorem beletrie. Jelínkovo převlékání kabátů, které se mu však nakonec vymstilo, je vcelku dobrým materiálem na studii charakteru intelektuála v totalitní době následované jinou totalitou. Intelektuála, který dal přednost osobnímu prospěchu