50-54 PR studio ACHT_Hlavacek_5,0_Layout 1 31.01.2020 11:56 Stránka 50
architektura / architecture ROZHOVOR / INTERVIEW
Architekt jako ohrožený druh? Architect as an endangered species? Architekt, urbanista, milovník historie, hudby a umění, rodák z Kutné. Hory. To je šéf architektonického ateliéru Studio acht Václav Hlaváček..
B
yl naším hostem v cyklu redakčních rozhovorů, tentokrát na téma: Urbanismus v menších městech versus velké územní celky v metropoli. Jak hodnotíte uplynulý rok? Loni nejen u nás v ateliéru, ale myslím i obecně, kulminovaly práce na širších urbanistických celcích, v oblastech se smíšenou nebo bytovou výstavbou. Jediným lékem na – nebudu říkat bytovou krizi, ale předražené bydlení obecně – je fakt, že se byty budou stavět. Ale na územích, která jsou patřičně regulována objemově i z hlediska infrastruktury, dopravy atd. Takže je důležitější neztratit hlavu než stavět paskvily jenom proto, aby se snížila cena. Jde o to, skutečně udržet očekávaný urbanistický vývoj dané oblasti v určitém rámci. Co myslíte slovem „očekávaný“? Mám na mysli plnění a úpravy územních plánů, ať ve vztahu k Praze a k metropolitnímu plánu, anebo k odstraňování dneska už zřejmých vad územních plánů na úrovni krajských či okresních měst. Územní plán se vyvíjí, musí reagovat na skutečné potřeby dané oblasti. Dokončovali jsme velké urbanistické rozvojové studie a zároveň jsme se snažili v menším měřítku, na úrovni okresních a malých měst, opravit některé zřejmé chyby, které z jejich územních plánů trčely a bránily harmoničtějšímu rozvoji příslušné oblasti.
Můžete zmínit konkrétní příklad? Teď již mohu říci, že se povedla jedna z největších rozvojových studií, a to v Praze na Jižním Městě, v oblasti Opatova a Chodova. Je to území, které bylo dlouho poznamenáno lokálním rozvojem v několika oblastech najednou. Troufám si tvrdit, že tato studie měla velkou ambici na takřka 1 mil. m2 vlastně sjednotit a zharmonizovat rozvoj městské části i proto, že vlastně zahrnuje obě strany dálnice D1. Rozumím správně, že se v minulosti na tomto území začalo stavět, ale v určité fázi stavba zamrzla a obyvatelé vlastně žijí v nedokončeném projektu? Přesně tak. Městská část s jistou mírou politických změn na radnici musela čelit parciálním zájmům jednotlivých developerů. Někteří chtěli administrativu, jiní bytový dům, další zase garáže atd. Vůbec se nedivím, že v tomto chaosu
50
dn 1–2/2020
jednotlivých malých investic na tak obrovském území, které pracuje se zcela jiným měřítkem, musela být i ta politická reprezentace úplně zmatená. Nehledě na to, že – co se týká „velkého urbanismu“ – nebyla 90. léta a přelom tisíciletí skutečně nijak vyspělou dobou. Čím se tedy současná koncepce liší? Bez kontaktu s městskou částí, kdy architekt pracuje jen s teoretickými podklady a částí zainteresovaných odborníků, třeba s dopravcem nebo s člověkem, který počítá akustiku, nebo dokonce „jenom“ s krajinným architektem, nepřijde na některé sociální souvislosti – a nejspíš ani na nějakou prostorovou kompozici. Kdyby tato studie nepřekročila D1, tak k dominanci bude vždy lákat zakončení centrálního parku v ose západ – východ u stanice metra Opatov. Zadání prošlo různými školami architektury a pokaždé to bylo stejně… A protože bylo zadání rozšířeno o území na druhé straně dálnice, tak najednou zjišťujete, že tolik diskutovaná výšková úroveň zástavby má šanci navázat na výškové úrovně, které jsou v docházkové vzdálenosti, tedy do 1 km od stanice metra. Což znamená, že na té stanici můžete udělat to, co se očekává, velmi přirozeně. Tedy žádnou megalomanii, žádné mrakodrapy, ale v podstatě naplnit vše, co se v daném místě předpokládá.
